Pět jednoduchých pravidel

Napsala: Puff, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa, iric

Originál zde či zde.

Prolog

Existuje pět pravidel, nejsou má, ale i tak se jimi řídím. Musím se jimi řídit. Jsou to: nikdy se nesnaž utéct, nikdy se nesnaž bojovat, nikdy nevydávej zvuky, nikdy neuhýbej pohledem a nikdy o tom nevykládej živé duši. Alespoň jednou jsem porušila všechna, tak jsem se je naučila.

Každý má pravidla, že? Jako jak blízko k nim můžete stát, co máte povoleno před nimi říct, takovéhle věci. Pravidla některých lidí jsou propracovanější než jiná. Můžete být z těch, kteří říkají, že některá pravidla byla stvořena jen proto, aby se porušila. Ale ne těchto pět. Špatné věci se stanou, když poruším pravidla. Strašlivé věci. Hádám, že i když tohle píši, porušuji tím pravidla, ale nemohu si pomoct. Potřebuji to dostat ze sebe. Zabíjí mě držet to skryté v sobě.

Bylo mi 14, když jsem ho prvně potkala. Moje matka nás seznámila. Byl synem jedné z jejích přítelkyň a myslela si, že by z nás byl hezký pár. Takže jsem byla poslána na rande s ním. Té noci jsem neporušila žádné pravidlo, ale trvalo to jen týden, než jsem porušila to první. Pamatuji si to naprosto jasně, zrovna jsme odešli z kina a on mě zatáhl do tmavé uličky. Cihla mě tlačila do zad a já byla vyděšená. Když si začal rozepínat džíny, viděla jsem v tom šanci a chopila se jí. Běžela jsem, co mi nohy stačily. Ale byl starší než já a rychlejší a nezměrně silnější a když mě chytil, vzpomínám si, jak mi do ucha funěl pravidlo jedna.

Bože, přála bych si, abych se z toho poučila, ale nestalo se tak a já tak v té noci porušila pravidla dvě, tři a čtyři v rychlém sledu. Znovu už to neudělám.

Pravděpodobně se divíte, proč jsem té noci neporušila i pravidlo pět. Někdy, když ležím v noci v posteli, se tomu taky divím. Ale neřekla jsem nikomu osmnáct měsíců o tom, co mi dělal. Skrývala jsem všechno, modřiny, bolest, hanbu a strach. Až do jednoho dne, kdy jsem to byla nucena říct.

Myslíte si, že se to pak zlepšilo? To se pletete.

Můžu se vymlouvat, že jsem byla mladá a naivní nebo jen prostě strašně bláhová, ale pověděla jsem o tom své matce. Věděla jsem, že to nebyl moc dobrý nápad. Přesněji teď už vím, že to nebyl dobrý nápad, ale tehdy se to tak špatné nezdálo.

Pamatuji si, jak mi dala facku a já na ni zůstala v úžasu zírat. Cítila jsem slzy hromadící se mi v očích, ale odmítla jsem je nechat vytrysknout. Počkala jsem, dokud jsem nebyla sama ve svém pokoji, než jsem si to dovolila.

Nevím, kolik času uběhlo, než jsem uslyšela otevřít dveře. Očekávala jsem, že je to máma, takže jsem nechala hlavu zabořenou do polštáře, stydíc se za své rudé oči.

Nebyla to moje matka.

Zavolala mu a takhle jsem porušila pravidlo číslo pět. Asi jsem předtím lhala, když jsem říkala, že jsem už ta další pravidla znovu neporušila. Vzpomínám si na ten křik té noci.

Pamatuji si, co dělal, protože jsem to už dál nemohla vydržet. I kdybych si to nepamatovala, nikdy bych na to nebyla schopná zapomenout, protože to můžu každý den vidět.

Příští ráno jsem věděla, co musím udělat a porušila jsem znovu pravidlo číslo jedna. Od té doby jsem na útěku.

Ach, měla bych se asi představit. Jmenuji se Spencer Carlinová a tohle je můj příběh.


1

Spencer si sedla s unavených povzdechem. Byla vyčerpaná. Zalistovala na poslední stránku notesu, který měla v ruce a připsala zmrzlinu na stále se rozrůstající seznam potravin, které musí koupit, než bude moci vrátit se domů a dát si nohy nahoru. Přelétla pohledem jídelnu a všimla si, že několik štamgastů je na odchodu. Jelikož byl pomocník Benny nemocný, musela uklízet stoly sama. „Ach, přestávka je u konce,“ zamumlala, projela si unavenou rukou skrz blonďaté vlasy a zastrčila si pár uvolněných pramínků za ucho.

Bylo o dvě hodiny později, když se Spencer zase posadila. V pátek bylo vždycky rušno v ‚Jídelně‘ a tento týden nebyl výjimkou.

„Ahoj Spencer, vypadáš unaveně,“ pronesla Jilly, pokládajíc před ní sklenici studené vody, než se posadila na protější straně boxu.

„Díky,“ řekla Spencer, dopřávajíc si pozvolný doušek ledově studené vody a cítila, jak se drsnost v jejím hrdle ztrácí.

„Špatná noc?“ zeptala se Jilly se znepokojením v hlase.

Jilly byla poslední rok, co pracovala v jídelně, jednou z jejích kamarádek. Zdálo se, že ta žena si vzala za své osobní poslání přimět plachou a nervózní světlovlásku, aby se víc otevřela. Občas Spencer ohromovalo, že má lidi, kterým na ní záleží. Měla Jilly a Nicole v práci a pak samozřejmě Chelsea, svou nejlepší kamarádku, se kterou bydlela.

Když Spencer před třemi lety utekla, chtěla se dostat tak daleko z Ohia, jak jen to šlo. Nejprve přemýšlela o New Yorku, ale bylo to příliš blízko a tak si nakonec vybrala Los Angeles. Koneckonců bylo to obrovské město a snadno se v něm dalo ztratit. Bylo podivně snadné koupit si lístek na autobus s penězi, které doma ukradla a strávila následující spoustu hodin poletováním mezi kocháním se scenériemi a být k smrti vyděšená z toho, že ji někdo pozná a vytáhne z autobusu. Jak se autobus blížil k LA, začalo jí docházet, že je sama a nemá kam jít. Když bylo nakonec na čase vystoupit z autobusu, nechtělo se jí. Stal se pro ni známým a bezpečným a být v bezpečí byla pro ni obrovská věc. Ale udělala ty kroky a vzala si svoji tašku s oblečením a svým majetkem od řidiče s plachým poloúsměvem.

Útulek se zdál tím nejlepším, kam jít. Její otec byl koneckonců sociální pracovník a slyšela všechno o útulcích u večeře, když vyrůstala. Ta ironie mít otce, který chrání jiné děti, ale ne ji, jí neunikla. Bolelo, že nikdo z její rodiny si nikdy nevšiml kulhání, hrbení se nebo lapání po dechu. Jak to mohl nikdo nevidět? Bože! Občas se Spencer podívala do zrcadla a nepoznávala se. Jak mohli nic neříct? Nic nevidět?

V útulku se cítila vítaná; dokonce jí dali teplé mléko a sušenky a dusila se vděkem. Obdržela doporučení k různým doktorům, sociálním pracovníkům atd., všechno naprosto důvěrné, jak ji ujistili.

Všechno bezpečné.

Bylo to tam v útulku, kde potkala Chelsea, které tam chodila malovat, aby rozjasnila zdi. Něco je jednoho dne přimělo navázat oční kontakt přes místnost a pak Chelsea došla ke Spencer a promluvila na ni. Byla tak vřelá a přátelská, že Spencer byla skutečně schopná donutit se neodtáhnout, když ji druhá dívka vzala za ruku. Dotek byl hřejivý a tak nepodobný čemukoliv, co cítila za poslední měsíce, že cítila, jak brečí a cítila se zahanbeně, když si uvědomila, že není schopna přestat. Byl to šok, když ji vřelé paže objaly a Spencer krátce ztuhla, než se konečně uvolnila a sama sobě dovolila být držena.

Zbytek je, jak byste mohli říct, minulost. Chelsea měla výtvarné studio, do kterého nakonec přesvědčila Spencer nastěhovat se a od té doby tam bydlela.

„Spencer?“ zeptala se Jilly, lehce se dotýkajíc její ruky. „Jsi v pořádku?“

Lehce se červenající Spencer sklopila hlavu k opotřebovanému plastovému stolu. „Promiň. Jenom jsem toho minulou noc moc nenaspala,“ připustila a sledovala, jak se na ni straší žena mračí.

„Tak by sis měla dnes večer odpočinout,“ odvětila Jilly a poklepala ji po ruce.

„To udělám,“ prohlásila Spencer vážně.

Zaslechla hlasité zacinknutí zvonku a vzhlédla k oknu do kuchyně, kde na ni Mitch mával. Očividně byla objednávka připravená, takže bylo po další přestávce.

„Proč nejdeš dnes domů dřív?“ navrhla Jilly, zatímco Spencer vstávala z boxu.

„Budu v pohodě,“ pronesla Spencer s drobným úsměvem, pro ujištění straší ženy. „Dovedu se o sebe postarat sama,“ řekla a rychle odkráčela.

„Ale neměla bys muset,“ pronesla Jilly smutně pozorujíc, jak odchází. „Neměla bys muset, drahoušku.“

Ve čtyři hodiny nechala svou bílou zástěru ve skříňce a rychle zamířila do obchodu s potravinami. Otevřela svůj mobil – dárek od Chelsea k posledním Vánocům – vytočila číslo, které znala z paměti. Pevně věřila, že pokud ho nepoužíváš, zapomeneš ho, nesnášela rychlé vytáčení. „Ahoj. Ano, už jsem téměř v obchodě. Jen jsem ti chtěla dát vědět, že dorazím domů asi za půl hodiny. Nechtěla jsem, abys měla obavy.“ Odmlčela se naslouchajíc osobě na druhém konci a usmála se. „Dobře, čau,“ řekla a zaklapla mobil, nedívajíc se na cestu, takže přímo vrazila do jiného člověka. Další věc, které si byla vědoma, že leží na zádech a někdo je na ní.

„Ale doprdele,“ pronesl jiný hlas a ucítila teplý dech na tváři.

Váha tisknoucí ji na tvrdý chodník způsobila, že se Spencer nekontrolovaně roztřásla. Musela si připomínat, že je v Kalifornii a ne v Ohiu, ale věděla, že se nedokáže probojovat z téhle pozice ani se hýbat, byla uvězněná. Kčertu, nedokázala ze sebe ani vydat hlásku. To by bylo porušení pravidel. Ustrašeně se dívala do sytě hnědých očí, ve kterých byl náznak smíchu, smíšený s rozzlobením a něčím dalším. S pocitem, že se jí dech zadrhl v hrdle Spencer zírala na dívku na sobě, neschopna přerušit oční kontakt.

„Potřebujete pomoct?“ zlomil nějaký hlas to kouzlo.

„Vypadáme snad, že ano?“ zeptala se hnědooká dívka hlasem naplněným sarkasmem. Odvalila se na stranu a náhle tak osvobodila Spencer, která se se rychle posadila a obtočila si paže kolem těla, v pokusu zastavit třes rukou.

„Tady máte váš telefon,“ pronesl ten nápomocný cizinec a podával Spencer její odřený mobil.

„Díky,“ zašeptala Spencer neschopna pohlédnout do očí další osobě. Ruka se jí třásla, když si brala telefon a zastrčila ho rychle do kapsy svých džínů.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se tiše ta hnědooká dívka, zatímco se posadila vedle Spencer, která stále seděla na chodníku. „Pořádně jsme spadly. Panebože, mohla bys mít otřes mozku, že jo? Měla bych tě vzít do nemocnice.“

„Ne!“ prohlásila Spencer a vrtěla hlavou se silou skrytou za tím slovem. „Já, ehm, jsem v pořádku. Tak snadno se nezraním,“ dodala s vědomím, že pokud by jela k doktorovi, vyvolalo by to jen další otázky. Vždycky to tak bylo. „Chci jen jít domů,“ pronesla Spencer ještě tišším hlasem.

„Tak tě tam hodím. Stejně to byla naprosto moje vina, takže tohle je to nejmenší, co mohu udělat,“ řekla druhá dívka spěšně, zatímco pomáhala Spencer na nohy.

Na chvilku se Spencer uvolnila pod tím nápomocným dotekem, než si vzpomněla, že je to naprostá cizinka a důvěra nebyla něco, co k ní přicházelo snadno. Zavrtěla hlavou nad dívčinou nabídkou a riskovala ještě jeden pohled do těch okouzlujících hnědých očí.

„To je dobrý,“ prohlásila znovu a pomalu se vydala k domovu.

„Udělej mi tu radost,“ pravila druhá dívka kráčejíc po jejím boku.

Spencer se zastavila a vzhlédla k dívce, nejistá si, proč jde pořád s ní. „Bydlím jen o kus dál,“ řekla tiše. Věděla, že za žádnou cenu teď nevleze k někomu do auta, byla teď příliš rozrušená. Nic nebylo bezpečné. Nic neměla pod kontrolu.

„Fajn, tak tě doprovodím, abych se ujistila, že ses dostala domů v pořádku,“ navrhla s úsměvem druhá dívka.

Pokrčila rameny nad její umíněností, naklonila hlavu a drobně přikývla.

„Mimochodem jsem Ashley.“

Hledíc po straně na hnědookou dívku se pokusila drobně usmát, „Spencer.“

Dalších několik minut kráčely v tichu, tu a tam Spencer házela kradmé pohledy po Ashley, uchvácená tou energií, kterou se zdálo, že druhá dívka překypuje, jak se při chůzi pohupovala. Občas ji Ashley přistihla, jak se na ni dívá a vyslala k ní úsměv, což způsobilo, že Spencer trhla hlavou a zčervenala. Až příliš rychle se dostaly ke dveřím Chelsieina studia a Spenceřina bytu.

„Jsme na místě,“ prohlásila zbytečně, lovíc klíče z kapsy svých džínů a pak je roztřeseně strkajíc do zámku. „Díky,“ donutila se Spencer k dalšímu úsměvu.

„Mohla bys mě pozvat dál,“ navrhla Ashley tiše a vykročila vpřed.

Náhle se dveře rozlétly dovnitř a malé tělíčko se vyřítilo ke Spenceřiným nohám.

„Mami.“


2

Ehm, omlouvám se, že jsem tohle vynechala.

Přivedla jsem na svět Shay, svou dceru, asi šest měsíců po příjezdu do Los Angeles. Bylo by to příliš velké klišé říct, že to bylo to nejlepší a zároveň nejhorší, co jsem zažila? Chci říct, tady mě máte, šestnáctiletá s děckem, sama, vystrašená a to se ani nezmiňuji, že je to také jeho dítě! Bože, kdyby to moje máma někdy zjistila, donutila by mě provdat se za něj.

Nechci, aby se to někdy dozvěděla.

Nechci, aby se to někdy dozvěděl on.

Nevím, co by se stalo mně nebo Shay, kdyby nás jeden z nich našel.

Nás.

No, hádám, že nejsem tak sama, jak jsem si myslela.

Shay byla úžasné dítě; šťastně trávila hodiny tím, že se na mě dívala a vydávala jemné broukavé zvuky. Když se na ni dívám, jsem velice vděčná, že ho v ní nevidím. To mě hrozně děsilo, když jsem byla těhotná, že když shlédnu na své děťátko, uvidím jeho, jak mi vrací pohled. Místo toho je dokonalá. Každá minuta strávená svíráním jí ve svém náručí, mě nějak dávala do kupy. Bylo to jako by všechny ty kousky, které byly mnou, byly jím rozházeny do dáli a Shay je zvládla všechny najít a dát je znovu dohromady. Fajn, zní to otřepaně, ale je to pravda. Dala mi smysl, který nebyl bolestivý, i přestože jsem se občas cítila zahanbená při pohledu na ni. Dokonce jsem uvažovala, jestli by na tom nebyla lépe, kdybych se jí vzdala, ale možná, že bych to byla jen já, kdo by se cítil lépe. Já nevím. Mohla bych se kvůli tomu modlit, ale je těžké věřit v Boha, když si projdete tím, co já. Vzpomínám si, jak mě napadlo, že možná je ona tím dobrým, co vzešlo ze všeho toho zlého, čím jsem si prošla. Shay způsobuje, že všechny ty špatné vzpomínky jsou vzdálenější a za to jsem vděčná.

Pokud jste to neuhodli, zjištění, že jsem těhotná, bylo to, co mě donutilo porušit pravidlo pět. Byla jsem vychována jako katolička a tak opravdu nevěřím na potrat a nebyla jsem si jistá, co dělat, tohle nebyl ten druh problémů, co prostě zmizí, když je budete ignorovat. Když jsem se rozhodla to říct mámě, jediná věc, kterou jsem ze sebe dokázala vydat, bylo, že mi ublížil, nedostala jsem se k ničemu dalšímu, než začalo obviňování.

„Je to úžasný hoch. Nikdy by ti neublížil. Musíš lhát.“

„Mami, přísahám…“

A to bylo všechno, co jsem zvládla říct, než mi dala facku. Uvažovala jsem, co by se stalo, kdyby mi prostě věřila. Jak odlišný by můj život byl? Jak se na mě mohla prostě podívat a nevidět pravdu? Jak mu mohla věřit a zavolat mu, pozvat ho dovnitř, nechat ho jít ke mně do pokoje a zavřít dveře? To je něco, co mi v noci nedá spát.

Pověděla jsem Chelsea něco málo o své minulosti. Jak bych nemohla, když mě za ty roky probouzela z bezpočtu nočních můr? Vždycky mě držela a naslouchala mi, jednou rukou mě vískala ve vlasech a já občas zavřela oči a přála si, aby to byla ruka mojí mámy, co mě utěšuje. Ale to se nikdy nestane a povětšinu času jsem s tím vyrovnaná. Chelsea tam pro mě vždycky byla. Byla jako sestra, kterou jsem si vždycky přála. Když jsem jí řekla, že jsem těhotná, čekala jsem, že bude zhrozena, ale ona mi vyprávěla o tom, jak šla na maturiťák s nějakým klukem a jak mohla být snadno ve stejné situaci, jako jsem teď já.

Není tu nikdo, komu bych mohla povědět všechno. Nemyslím si, že bych dokázala všechno i jen napsat. Existují věci, které ani v psané formě nespatří světlo světa. Přála bych si, abych některé věci mohla zapomenout.

Každopádně mě nechte povědět vám trochu víc o Chelsea. Je to úžasná umělkyně a moje nejlepší kamarádka. Odešla ze střední školy, když mělo její dílo úspěch v několika místních galeriích. Její rodiče s tím moc nesouhlasili, ale dokáže být pěkně odhodlaná, když chce. Jako umělkyně má spoustu volného času, takže asi rok po tom, co jsem měla Shay, mně dodala odvahy, abych si sehnala práci. Vypadnout z bytu a vydělat trochu peněz.

„Co jsi vždycky chtěla dělat, Spencer?“ zeptala se mě jednoho dne, když jsem krmila Shay.

Zasmála jsem se a ona se na mě podívala s tázavě pozvednutým obočím.

„Bylo mi čtrnáct, když jsem ho potkala. Nikdy jsem neměla šanci přemýšlet o tom, co bych chtěla. V šestnácti jsem měla dítě, takže si myslím, že mám teď dost omezené možnosti,“ odvětila jsem a strčila lžíci s meruňkovou přesnídávkou Shay do pusy.

„To je kravina Spencer a ty to víš. Můžeš být, čímkoliv budeš chtít.“ Chelsea umí být tak rozvášněná v některých záležitostech.

Shlédla jsem na Shay a usmála se. „Nevím, čím bych chtěla být,“ přiznala jsem nakonec trochu smutně.

„No popřemýšlej o tom, holka. Jsi mladá. Jsi bystrá. Máš celý život před sebou.“

Nevím, jak jsem se dostala k tomu, že budu pracovat v jídelně za rohem. Jednoho dne jsem vešla, abych si dala sklenku vody, potřebovala jsem jen na pár minut vypadnout z bytu. Jilly mi donesla pití, dala se se mnou do řeči. Pak jen vím, že jsem začala pracovat.

To bylo před rokem. Teď je mi osmnáct a právě jsem potkala Ashley. A ona právě potkala Shay. Jsem si jistá, že chcete vědět, jak to šlo.


3

„Ahoj, zlatíčko,“ řekla Spencer tiše, zatímco si brala Shay do náruče. Její malá dcerka se zahihňala. Ten zvuk na chvíli odvedl Spenceřiny myšlenky od tmavovlasé ženy vedle ní. „Chyběla jsi mi.“ Políbila Shay na čelo a opatrně ji položila zpátky na zem. Visíc na Spenceřině noze si Shay pozorně prohlížela Ashley široce rozevřenýma modrýma očima.

S obavami z toho, co uvidí, obrátila Spencer svůj pohled k druhé ženě. Nebyla si jistá, proč jí na její reakci záleží, ale byla si vědoma, že z nějakého důvodu ano. Byla zvyklá na to, že ji jiní lidé soudí, předpokládajíc nejprve, že je Shay její sestra, dokud nezjistí opak a pak na ni hledí spatra, protože má dítě tak mladá.

Když vyhledala tmavě hnědé oči druhé dívky, nemohla z nich nic vyčíst. Ta skutečnost ji děsila, protože Spencer byla nucena reagovat na emoce jiných lidí, aby přežila. Jeho emoce. Její schopnost číst jemné změny v řeči těla a tónu hlasu ji zachránila od spousty potrestání a teď cítila, že o ni přišla. Naneštěstí to její mysl vyhodnotila, jako nebezpečnou situaci a cítila, jak se její tlukot srdce a dýchání zrychlují, jako by měla bojovat nebo se dát na útěk, přestože popravdě věděla, že by její tělo nebylo schopné ani jednoho. Bylo příliš dobře naučené.

„Ahoj Spencer, jsi tu brzy,“ pronesla Chelsea, když vyšla z kuchyňského koutu. Její oči se rozšířily, když si všimla další ženy a Spenceřiných emocí. „Ahoj já jsem Chelsea, Spenceřina spolubydlící,“ představila se, natáhla ruku a potřásla jemně tou Ashleyinou, než položila ruku na Spenceřina bedra a začala jí pomalu konejšivě kroužit.

„Ashley Daviesová.“

„Shay.“ Shay natáhla ruku k Ashley, jak to viděla udělat Chelsea a to jako by uvolnilo Spenceřino napětí.

Ashley si dřepla na Shayinu úroveň a potřásla jí rukou. „Ráda tě poznávám,“ řekla.

„Chtěla bys jít dál a napít se?“ navrhla Chelsea.

Spencer byla překvapena, když se zdálo, že Ashley na ni pohlédla pro souhlas. Lehce přikývla hlavou.

„Dobře,“ pravila Ashley a všichni konečně zalezly dovnitř a zavřely dveře.

„Spencer, kde máš potraviny?“

„Doprdele,“ zamumlala Spencer a rychle si zakryla pusu jednou rukou, když se Shay zahihňala. „Později zajdu ven a přinesu je.“

Poskakujíc před nimi si Shay razila cestu k obývacímu prostoru. Celé studio bylo dost otevřené s jedním malým rohem určeným místům na spaní, které byly odděleny těžkými závěsy, další oblast byla kuchyň s malým obývacím prostorem vedle a zbytek místa byl zabrán obrazy a dětskými hračkami rozházenými po podlaze.

Chelsea došla k ledničce a nabízela, co je dostupné, zatímco se Ashley rozhlížela kolem.

„Tos malovala ty?“ zeptala se tiše Spencer, s pohledem na jeden z obrazů.

„Ne, ty jsou všechny Chelseainy,“ řekla Spencer stejně tiše. Nebyla si jistá, co si počít s druhou ženou. Stály blízko sebe a mezi nimi byl nějaký druh napětí, ale nebyla si jistá, o co jde. Stahovala si rukávy svého trička, takže zakrývaly její dlaně a nervózně si pohrávala s roztřepenými okraji. Dělalo jí starosti, že nedokázala rozluštit tuhle situaci s Ashley.

„Tady je tvá soda,“ řekla Chelsea a podávala Ashley sklenici.

Chelsea podala Spencer sklenici vody, ale ta byla tak nervózní, že jí sklenice proklouzla mezi prsty a putovala na podlahu, kde se roztříštila. Ten zvuk přiměl Spencer sebou trhnout a okamžitě se shýbla, aby posbírala střepy.

Někdo řekl Shay, ať se drží zpátky, ale Spencer právě teď neměla kontrolu nad svými činy. Věděla, že je skutečností, že když něco rozbije, bude za to potrestána a celé její tělo bylo napnuté v očekávání, kdy k tomu dojde.

Ruce se jí třásly a kousala se do rtu, takže nemohla vydávat žádný zvuk. Věděla, že to přijde každou chvilkou. Prostě to věděla! Jedna její ruka chytila hranu ostrého kusu skla a Spencer fascinovaně a s hrůzou sledovala, jak její krev kape na podlahu, vědoma si, že nesmí vydat žádný zvuk i přesto, že to bolelo. Věděla, že bude potrestaná za ten nepořádek, který byl její chybou.

Bože, je to už tři roky a ona nedokáže zapomenout na těch pět jednoduchých pravidel.

„Panebože Spencer, ty krvácíš,“ slyšela říct hlas a pak nějaká ruka uchopila tu její zakrvácenou.

„Ashley, ne!“ řekl jiný hlas.

Ale bylo příliš pozdě.

Nikdy se nesnaž utéct, nikdy se nesnaž bojovat, nikdy nevydávej zvuky, nikdy neuhýbej pohledem a nikdy o tom nevykládej živé duši. Nikdy se nesnaž utéct, nikdy se nesnaž bojovat, nikdy nevydávej zvuky, nikdy neuhýbej pohledem a nikdy o tom nevykládej živé duši. Opakovala její mysl pořád a pořád.

Cítila teplý dech na uchu a ruku na svých zádech a okamžitě byla zpátky v Ohiu. Zakňučení, které se tak usilovně snažila zadržet, jí uniklo a ona věděla, že to neprojde bez povšimnutí. Nepotrestáno. Slzy jí kanuly nekontrolovaně po tváři a hromadily se na podlaze společně s krví. Čekání bylo mučivé. Věděla, že občas ji rád nechává čekat; byla si vědoma, že čekání je součástí trestu. V její mysli se o překot hnaly myšlenky na to, co pro ni vymyslí tentokrát, něco starého nebo panebože něco nového, na co bude absolutně nepřipravená. Její celé tělo bylo napjaté očekáváním. Čekala.

Ale nic se nestalo. Rány, pálení, řezání, nic. Místo toho vřelé ruce nepřestaly držet tu její a kroužit na jejích bedrech a konejšivý hlas šeptal nesmyslné věci do jejího ucha.

Byla v Kalifornii. Byla v bezpečí. Byla s Ashley. Všechno se jí rychle vrátilo.

„Panebože, bude mi špatně.“

Spencer to tak tak zvládla do koupelny, než vyprázdnila obsah svého žaludku. Její tělo se třáslo z předchozího návalu adrenalinu, který ještě neustal. Znovu se jí obrátil žaludek.

Vřelé ruce ji odhrábly vlasy a držely je pryč od její tváře a když se konečně opřela o studený povrch porcelánové mísy, ucítila, jak jí byl na čelo přitisknut studený hadr.

„Díky,“ pronesla, zahanbená tím, že ji druhá žena viděla zvracet, ale nejen z toho, byla svědkem jedné z jejích…příhod, pokud to tak chcete nazvat.

„Nemáš zač,“ pravila Ashley. „Chelsea se stará o Shay. Máte tu někde lékárničku?“ zeptala se rozhlížejíc se po koupelně.

„Ve skříňce pod umyvadlem,“ řekla Spencer. Nebyla si docela jistá, k čemu je potřeba lékárnička. Usmála se, když se Ashley neúspěšně pokusila skříňku otevřít. „Dětská pojistka,“ vysvětlila, zatímco Ashley objevila zábranu na dvířkách a konečně je otevřela.

„Funguje i na dospělé,“ zavtipkovala Ashley, zatímco vytahovala lékárničku. „Dobrá, nejprve tu ránu umyjeme a pak se uvidí, co se s tím dá udělat,“ chopila se Ashley velení.

„Ach,“ vydala ze sebe Spencer, když si vzpomněla, že si pořezala ruku o sklo. Hleděla na svou ruku, jako by ji viděla poprvé a ucukla, když na ni dopadla teplá voda. Snažila se ruku odtáhnout, ale Ashley ji držela jemně, ale pevně pod tekoucí vodou.

Když se Ashley zdála spokojená s omytím, popadla malý ručník a opatrně ránu osušila.

Spencer pozorovala starší dívku při práci. Zdála se soustředěná výhradně na Spenceřino zranění. Bylo to milé.

„Tohle může trochu zabolet,“ varovala ji Ashley s hnědýma očima upřenýma na Spenceřinu tvář, než se pohledem vrátila k ráně a použila na ni nějakou dezinfekci a pak ji něžně pofoukala.

Spencer se obrnila proti ostrému pálení dezinfekce, ale hřejivý dech, který následoval, způsobil, že jí její vlastní dech uvíznul v krku, když se zajíkla. Rychle pohlédla do hnědých očí očekávajíc něco, ale jediné, co mohla vidět, bylo lehké zrůžovění opálených tváří druhé dívky. „Omlouvám se za to před tím,“ zašeptala a podle ztmavnutí jejích očí poznala, že ji Ashley slyšela.

„Nemyslím si, že by ses měla za cokoliv omlouvat,“ pravila Ashley tiše.


4

Já vím, já vím, že chcete vědět, co se stalo dál, že jo?

No odpověď bude, že nic moc. Měla jsem přes ránu naklepnou velkou náplast a pak začal zvonit Ashleyin mobil a v tu samou chvíli jsem uslyšela Shay začít plakat. Omluvně jsem se usmála na Ashley a vydala se na cestu z koupelny ke své dcerce.

„Mamka bolí,“ plakala Shay a mnula si pěstičkami svoje bledě modré oči, zatímco se ji Chelsea snažila ukonejšit.

Vzala jsem si ji jemně do náruče a pak ji ukázala svou náplast a využila příležitosti, abych své dceři vysvětlila nebezpečnost skla. Shay byla ve věku, kdy ráda všechno zkoumala; z toho důvodu byly dětské pojistky po celém studiu. Zdálo se, že to Shay uklidnilo a zároveň znudilo. Alespoň přestala plakat; lámalo mi srdce, když byla smutná.

Chelsea mě objala a taktně se vyhnula hovoru o tom před tím. Bůh jí žehnej. Vím, že později, až bude Shay tvrdě spát, budu na to dotázána, ale pro teď se zdálo, že to ráda nechá být.

Ashley se vynořila z koupelny o pár minut později a omluvila se, že musí jít, něco o tom, že se musí sejít se svou sestrou. Rozloučila se s Shay a pak se zeptala, jestli by mohla zítra přijít zkontrolovat mou ruku. Obě jsme věděly, že je to průhledná zástěrka, ale stačila. Nervózně jsem souhlasila.

Zbytek večera jsem strávila v omámení. Mohla bych vinit bolest ve své ruce, ale už jsem zažila horší. Mohla bych vinit odliv adrenalinu, ale znovu, i ten jsem už zažila horší. Místo toho jsem seděla na gauči tu a tam jsem zamumlala na souhlas na cokoliv, co mi Shay ukazovala: tanec, obrázek, příběh, který vymyslela. Co se mezitím opravdu odehrávalo v mé mysli, bylo probírání se vzpomínkami.

To, jak jí občas spadly vlasy do očí.

To, jak ty oči ztmavly emocemi.

To, jak se její tělo vlnilo v její krátké sukni.

Zvuk jejího hlasu.

Počkat.

Vrať se.

Její hlas?

Ne ještě dál.

Proč jsem si prohlížela její tělo?

Prohlížela?

Dobrá, přiznávám, že prohlížela.

To je divné.

Ashley mě děsila. Nerozumím jí, nebo svým reakcím na ni. Nechápu, jak mě její hlas utěšoval z mých strachů nebo proč jsem se chtěla na ni jen dívat.

Proč jsem chtěla, aby se dívala ona na mne.

Dumala jsem nad tím, co lidé vidí, když se na mě podívají. Někoho, komu je osmnáct, stěží dospělou, s děckem, matku, kamarádku, číšnici, ztracenou, osamělou, bojácnou, raněnou, zlomenou.

Nechala bych někoho, aby do mě viděl hlouběji?

Vzdala bych se všech svých tajemství?

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem nechtěla, aby se na mě kdokoliv díval, kdy jsem si myslela, že pokud bych se učinila neviditelnou, bylo by všechno dobré. V noci jsem se choulila do klubíčka, jako bych se mohla udělat tak malou, že pokud by někdo vešel do mého pokoje, neviděl by mě. Dostala jsem se ze školního výsluní, Bože byla jsem roztleskávačka, k tomu být nikdo. Nebyla jsem ani tím děckem, které bylo přimačkáváno na skřínky. Byla jsem jen holka, co nosí pytlovité oblečení, která nikdy nechodí na tělocvik a která musí sedět u okna nebo u dveří. Ale i přesto jsem chtěla, aby mě někdo viděl, viděl že trpím a zeptal se mě na to.

Nikdo si mě nevšímal. Nikdo se na střední škole nestaral. Nevím, proč by měli, mé matce, otci ani bratrům na mě nezáleželo dost na to, aby mě viděli, tak proč by měl kdokoliv jiný?

Jediný člověk, který si mě všímal, byl on.

A bez toho bych se obešla.

Ale on mě viděl a mě děsilo, že bych mohla projít svým životem s tím, že by byl tou osobou, která by mě viděla nejlépe.


5

Bylo sedm ráno, když si Spencer uvědomila dvě věci. Za prvé včera nebyla nakoupit potraviny a za druhé, neměly žádné mléko k snídani.

„Ale do háje,“ zamumlala a vylezla z postele.

Potichu ze sebe svlékla bílé tílko a plédové boxerky a natáhla na sebe čisté spodní prádlo, bledě modré džíny a hokejový dres, který byl pro ni o dvě čísla větší. Její nohy si našly cestu do červených tenisek, které už pamatovaly lepší časy a vlasy si dala nahoru a secvakla je sponou do vlasů, než bude mít víc času, aby se vysprchovala a rozčesala je. Opatrně se proplížila kolem Shayiny malé postýlky, usmívajíc se nad svou stále dřímající dcerou a vydala se do kuchyňského koutu.

Spencer se ujistila, že na ledničce nechá vzkaz pro Chelsea, informující ji, kam šla a pak rychle opustila studio a zamkla za sebou.

Byl další slunečný den v Los Angeles a ulice byly celkem tiché, pravděpodobně protože si město dopřávalo o víkendech trochu víc času před probuzením. Byla to jen krátká procházka do obchodu s potravinami a když tam došla, vzala si Spencer košík a pospíchala podél regálů a dávala do něj věci ze svého seznamu. Rána na její ruce bolela a ona si uvědomila, že nebude schopná pobrat tolik věcí jako normálně, takže se spokojila s tím nejzákladnějším.

Poloospalý pokladní na ni mrkl a snažil se s ní zapříst rozhovor, ale Spencer si nedovolila nechat se do něj zatáhnout, místo toho shlížela na své ruce a podivovala se, jak mohly přijít k tolika jizvám. Zalapání po dechu zákaznice za ní ji přimělo otočit se a podívat se na ni; starší paní vypadala, že byla zaujatá pohledem na Spenceřin zátylek. Znepokojeně cítila, jak jí ruka putuje k obnažené oblasti. Zahanbeně si uvolnila vlasy, takže zakryly to místo.

Ksakru, jak mohla zapomenout na ty spáleniny tam? Moc dobře věděla, že bylo hloupé zapomenout na to a přitáhnout na sebe nechtěnou pozornost. Její levá ruka tahala za okraj svého trička, uhlazujíc neviditelné záhyby a ujišťujíc se, že zakrývá tolik kůže, co jen to jde.

Sebrala své tašky s potravinami a pospíchala ven z obchodu a zpátky do relativního bezpečí svého bytu. Když zahnula za roh, zpomalila při pohledu na postavu sedící u jejích dveří.

„Ashley,“ vyklouzlo jí se zavzdycháním ze rtů a nevědomky se usmívala. Přidala opět do kroku a pokračovala směrem ke starší dívce.

„Ahoj,“ usmála se Ashley, vstala a oprášila si krátkou džínovou sukni, kterou měla na sobě a uhladila si černý top. Pozvedla malý hnědý papírový pytlík, „Přinesla jsem zásoby.“

„Zásoby?“ zeptala se Spencer s úsměvem. Stály tak blízko sebe, že se stačilo natáhnout a dotkly by se.

„Jo, za chvilku ti to ukážu,“ řekla Ashley a široký úsměv rozzářil její tvář.

„Dobře, tak pojď dovnitř. Nevím, jestli už bude ještě někdo vzhůru. Přišla jsi trochu brzy,“ dobírala si jí Spencer, zatímco položila na zem několik tašek a sáhla si do kapsy pro klíče.

„No, doufala jsem, že když přijdu dost brzy, mohla bych zlákat tebe a Shay, abyste se mnou strávily den na pláži,“ vysvětlovala Ashley a nach zbarvil její tvář.

Spencer se zastavila uprostřed otvírání dveří a otočila se k druhé dívce. „Já…“ začala nervózně.

„Promiň, moc na tebe tlačím, že jo?“ omlouvala se Ashley tiše s hlavou sklopenou ke svým botám. „Chelsea by mohla jít taky, pokud ti to bude příjemnější,“ navrhla.

„Nikdy jsem nebyla na pláži,“ přiznala Spencer a nervózně si odhrnula několik vlasů z tváře a zastrčila si je za ucho.

„Cože! Jak dlouho žiješ v LA?“ otázala se Ashley ohromeně vyšším hlasem a Spencer to připadalo roztomilé.

„Tři roky.“

„Páni. Tak to musíme jet,“ prohlásila starší dívka, impulsivně se natáhla a dotkla se jemně Spenceřiny ruky. „Prosím,“ hravě našpulila ret.

Spencer obrátila oči v sloup a povzdechla si. Úsměv jí pohrával na rtech a téměř se zahihňala výrazu, který Ashley předváděla. „Dobrá,“ souhlasila a nebyla si jistá, do čeho se to pouští.

Uvnitř bytu narazily na velice ospalou Shay a Chelsea. Ta první vypískla, když zjistila, že dnes pojede na pláž. Misky byly rychle naplněny cereáliemi a mlékem a snědeny. Spencer pak pomohla Shay obléct se do plavek, kraťasů a trička a zakončily to sandály. Ujistila se, že světlá pokožka její dcery bude natřena opalovacím krémem a varovala ji, že to bude potřeba zopakovat každých pár hodin.

Zvažovala, co si obléct. Možná to nebyl tak dobrý nápad. „Chelsea,“ zavolala o několik minut později, s hlavou prostrčenou závěsem. „Mohla bys mi prosím pomoct?“

Chelsea si pospíšila do Spenceřina pokoje. „Hele, o co jde?“ zeptala se a všimla si, že Spencer se zdá panikařit.

„Nevím, co si vzít na sebe,“ zasykla tiše Spencer se zděšeným pohledem na své oblečení.

„Aha,“ Chelsea zněla chápavě. „V čem se cítíš nejpohodlněji Spencer?“ zeptala se a posadila se na kraj Spenceřiny postele, zatímco se probírala hromadou oblečení.

Zamračené zamyšlení zvrásnilo Spenceřino čelo. „V ničem,“ povzdechla si.

Chelsea by se rozesmála nebo udělala nějakou poznámku o tom, aby šla nahá, pokud by ji ta odpověď tak nesklíčila. Nesnášela vidět svou kamarádku tak nervózní a raněnou. „No tak Spence, vypadáš dobře v tom, v čem jsi teď. Mohla by sis obléct nějaké tričko nebo kraťasy? Nemusíš měnit oboje,“ dodala rychle, při pohledu na strach v kamarádčině obličeji.

Uvažujíc o tom, co bude menším zlem, se Spencer posadila těžce na postel. Pokud by si oblékla kraťasy, mohla by si na pláži přikrýt nohy ručníkem, ale Shay by všechno zřetelně viděla. Pokud si vezme tričko, bylo by to těžší schovat.

„Máš nějaké volné kraťasy?“ zeptala se nakonec a stočila svůj pohled k Chelsea, se strachem naplněnýma modrýma očima.

„Jasně. Myslím, že mám někde surfařské kraťasy. Přinesu ti je.“

Spencer se opatrně vysoukala z džínů a pohlédla na své nohy. Může to udělat, že jo? Stáhla si dolů okraj hokejového dresu, takže zakryl ty nejhorší jizvy na stehnech a zčervenala, když Chelsea přišla zpátky s modrými surfařskými kraťasy.

„Tady je máš.“ Její tmavé oči byly naplněné soucitem. „Vyzkoušej si je.“

Vděčná za to, že se Chelsea odvrátila, vklouzla Spencer do kraťasů a zavázala si je. Byly volné a dosáhly až pod kolena. Pročistila si hrdlo, aby mohla mluvit. „Jak vypadám?“ otázala se nervózně, když se Chelsea otočila.

V odpověď se jí dostalo širokého úsměvu. „Skvěle,“ řekla jednoduše.

Ashley si ji prohlédla odshora dolů, když konečně vyšla z pokoje, s úsměvem, který přiměl Spencer zrudnout. Shay se k ní přihnala a objala jí nohy. „Mami, jít na pláž,“ prohlásila a popadla Spencer za ruku a táhla ji ke dveřím.

Všechny čtyři vyšly ven a k velkému SUV, které, jak jim Ashley rychle vysvětlila, si na dnešek půjčila. Bylo to auto její sestry a půjčila si i dětskou sedačku pro Shay. Spencer zčervenala z Ashleyiny ohleduplnosti a vlezla si dozadu ke své dceři, které pomohla se připásat.

Provoz se zhoršoval, ale stejně se dostaly na pláž během třičtvrtěhodinky. Když zaparkovala na klidném místě, Ashley jim vysvětlila, že jsou na soukromé části pláže, kde by mělo být trochu klidněji, pak došla k zadní části auta a vytáhla několik tašek, spolu s hnědým papírovým pytlíkem z dřívějška.

Spencer nasála výhled, zvuk a vůni oceánu. Vlny dorážely na dokonale žlutý písek a pak zase pospíchaly zpátky. Usmála se pozorujíc psa, který skákal do příboje. Bylo to nádherné. Shlédla na svou dceru, které poskakovala vzrušením z jedné nohy na druhou. Jednou rukou se natáhla a prohrábla něžně blonďaté vlasy své dcery.

„Proč si nenajdeme nějaké místo a neposadíme se?“ prohlásila Ashley a vydala se do měkkého písku.

Na pláži strávily jeden z nejlepších dní Spenceřina života, stavěly hrady z písku, cákaly se v překvapivě chladné vodě a vychutnávaly si chutný piknik. Ashley byla úžasná hostitelka a Spencer se přistihla, jak často přitahuje pozornost starší dívky. Jen na sebe hleděly, dokud Ashley nestočila pohled jinam. Po obědě Chelsea navrhla, že znovu vezme Shay do nejbližších sprch, aby se umyla a Spencer zjistila, že je s Ashley sama na veliké dece.

„Tohle je úžasné. Díky,“ pronesla a ostýchavě porušila ticho mezi nimi.

„Rádo se stalo. Je hezké vidět tě uvolněnou,“ řekla Ashley a obrátila se na bok, takže byla čelem ke Spencer.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ pravila Spencer a nervózně si kousala spodní ret.

„Jasně. Ptej se.“

„Co,“ odmlčela se neohrabaně. „Co ode mě chceš?“ Neschopná dívat se jinam cítila, jak se propadá do těch tmavých očí.

„Cokoliv mi nabídneš Spencer,“ pravila tiše Ashley a držela její pohled. „Je to na tobě.“

„Nemáš ponětí, o co žádáš,“ vyrazila ze sebe Spencer s očima rozšířenýma, když sledovala, jak se Ashley pomalu přibližuje.

„Ne. Věř mi. Vím přesně o co žádám.“ Její hlas byl hluboký a chraplavý a Spencer cítila, jak jí žaludek dělá přemet. „Neutíkej před tímhle.“ Ruka se něžně dotkla její tváře. „Neutíkej přede mnou.“

Bylo to asi to nejhorší, co mohla říct.


6

Přiznám, že jakmile ta slova vyřkla, vzala jsem nohy na ramena. Nepřemýšlela jsem o tom, kam, jen jsem běžela. Bože, ani jsem nepomyslela na Shay, byla jsem tak v hajzlu.

Nikdy se nesnaž utéct, nikdy se nesnaž utéct, nikdy se nesnaž utéct. Moje nohy se pohybovaly do rytmu s mantrou v mé hlavě.

Moje nohy mě po písku nesly tak rychle, jak uměly, tak daleko, jak jen dokázaly a pak jsem se svalila do teplé měkkosti. Slyšela jsem hlas volající mé jméno a věděla jsem, že běží za mnou, že bude brzy u mě, ale byla jsem příliš unavená, abych běžela dál. Místo toho jsem se schoulila do klubíčka a objala si kolena, moje čelist byla zaťatá, ale mohla jsem cítit, jak tiché slzy proudí po mé tváři.

Sledovala jsem, jak se váhavě přibližuje, jako bych byla poraněné zvíře.

Což asi jsem.

Ruce měla otevřené a pozvednuté, jako by neměla co skrývat a mohla jsem vidět, že také pláče.

„To bylo ode mě pitomé. Bože bylo to tak hloupé Spencer. Prosím, odpusť mi. Tak moc se omlouvám.“ Hlas se jí zlomil. „Můžeme začít ještě jednou? Prosím. Dej mi ještě jednu šanci a jí ti slibuji, že už na tebe nebudu znovu tlačit. Nikdy jsem neměla říkat to, co tam.“ Znovu se jí zlomil hlas a podrážděně si otírala slzy. Klesla vedle mě na kolena do písku a hleděla na mne.

Snažila jsem se regulovat své dýchání, pomalý nádech a výdech. Byla to vždycky první věc, kterou jsem dělala, když jsem zpanikařila a bylo to to nejtěžší. Nemohla jsem mluvit. Znovu jsem se zhluboka nadechla a nebyla si jistá, co se chystám říct.

Nebyla jsem si jistá tím, o co mezi námi jde.

Všechno se dělo na mě moc rychle.

Byla jsem vystrašená.

Porušila jsem pravidlo jedna.

Počkat.

Porušila jsem pravidlo jedna a ona se omlouvala.

To nedávalo smysl.

„Ty se nezlobíš?“ zněla jsem zmateně.

Mohla se zeptat, proč by se měla zlobit, ale myslím, že věděla, že by tím zase moc tlačila na pilu. Místo toho řekla. „Ne, nezlobím se.“ Její hlas byl tichý, ale jasný, jako by činila důležitou připomínku, což asi dělala.

Pomalu jsem její slova vstřebávala a váhavě se začala narovnávat, s lehkým trhnutím nad ztuhlostí svých nohou. Běhání v písku není snadné.

Seděly jsme pár minut v tichosti a hleděly občas na vlny a častěji na sebe navzájem.

Nakonec jsem přerušila ticho. „Myslela jsi vážně, co jsi tam řekla?“

Obrátila se a pohlédla na mě. Chci říct, opravdu se na mě dívala, jako by se snažila rozhodnout, jaká slova použít. Nakonec odvrátila zrak k mořským vlnám. „Každičké slovo,“ pravila tiše.

Mohla jsem cítit, jak se mi zadrhnul dech strachem, ale stejně tak vzrušením. Tady vedle mě seděla na pláži tahle dívka a žádala mě, abych jí věřila. Byla skoro cizinkou a přesto jsem o ní upřímně věděla víc než o některých lidech, které jsem v minulosti nazývala přáteli.

Přemýšlela jsem o tom, co dělala. Zkoušela to se mnou a bylo jen fér, abych dala šanci i já jí.

„Kamarádky?“ navrhla jsem.

„To by šlo. Prozatím,“ dodala a mrkla na mě.

Nechala jsem jí pomoct mi vstát. Kráčela blízko mne a došly jsme zpátky k Chelsea a Shay. Nechala jsem ji, aby nahlédla do části mne.


7

Zbytek pobytu na pláži proběhl hladce. Zpátky na dece se Spencer natáhla a Shay se schoulila vedle ní a vzápětí usnula. Chelsea přehodila ručník přes Spenceřiny nohy a ta se na ni vděčně usmála. Když Spencer viděla, jak jde Ashley k autu a vrací se s deštníkem, který postavila tak, aby byla Shay ve stínu, zarděla se nad tou ohleduplností, kterou projevovala její dceři. „Díky,“ řekla, když se Ashley natáhla na deku vedle Shay.

Obsah toho hnědého papírového pytlíku byl odhalen. Náplast s obrázkem Spongeboba v kalhotách, který, jak ji Ashley informovala, svítí ve tmě a lahvičku nepálivé desinfekce. Spencer zčervenala, když Ashley trvala na vyčištění její rány, starajíc se o ni. Dokázala zrudnout ještě silněji, když Chelsea navrhla, aby s čištěním rány počkaly až se Spencer vysprchuje, aby se nemusela náplast sundávat.

„Skvělý nápad,“ řekla Ashley a Spencer si byla jistá, že tentokrát mohla zaznamenat náznak znachovění u druhé dívky.

Když nadešel čas, nikomu se nechtělo opustit pláž; Spencer slíbila Shay, že se na pláž znovu vrátí.

„Zítra?“ zeptala se Shay, když ji Spencer připoutávala do sedačky.

„Ne zlatíčko, zítra ne, musím do práce. Možná příští víkend, pokud ale nebudeme moc zaneprázdněny.“ Spencer se zachichotala, když se dceřino špulení rtu změnilo v úsměv.

„Ashley půjde?“ otázala se Shay.

Spencer vzhlédla a přistihla Ashley, jak se na ni dívá ve zpětném zrcátku. „Já nevím. Ashley může být v práci,“ pronesla tiše a náhle si uvědomila, jak málo o druhé dívce ví.

„Nechodím do práce,“ prohlásila Ashley z předního sedadla.

„Do školy?“ zeptala se Chelsea z místa spolujezdce.

Ashley zavrtěla hlavou. „Ne. Oba mí rodiče před pár lety zemřeli, takže moje sestra Kyla a já máme obě svěřenecký fond. Asi bych mohla pracovat. Dokonce jsem o tom i uvažovala, ale vyrůstala jsem s vědomím, že moji rodiče mají dost peněz, abych nemusela nikdy pracovat. Hádám, že nevím, čím bych chtěla být.“ Ashleyin tón byl lehký a střelila po Spencer oslnivým úsměvem. „Takže pokud budeš někdy potřebovat vzít se Shay na pláž, jsem pro tebe ta pravá.“

Dvojitý význam jejích slov byl jasně zřetelný. Ashley nesla své srdce na talíři všem na očích a šokovala tak Spencer svou otevřeností. Koneckonců kolik opravdu otevřených lidí, jste za svůj život potkali? Byla si vědoma, že její vlastní pocity byly často pohřbeny tak hluboko, že někdy ani nevěděla, co jsou zač. Možná, že to byla její vlastní neochota otevřít se, aby jí nemohlo být víc ublíženo, co ji nutilo skrývat, co cítí? Nebo možná to bylo proto, že tak dlouho odmítala všechny pocity, takže prostě neví, jak je vyjádřit a uvolnit je.

Ztracena ve svých myšlenkách sebou Spencer trhla, když se jejího ramene dotkla teplá ruka.

„Jsme doma,“ pronesla Chelsea a usmívala se nad svou omámenou kamarádkou. „Potřebuješ pomoct se Shay?“ zeptala se s pohledem na spící děcko.

„Ne díky, vezmu ji,“ řekla Spencer. Něžně se usmála nad spícím tělíčkem své dcerky. Vypadala tak pokojně, že se ji Spencer rozhodla nebudit. Místo toho ji odpoutala, zvedla ji do náruče a nesla ke dveřím. Ashley stála na prahu a držela pro ni otevřené dveře. „Díky,“ pronesla, jejich těla se zlehka otřela, když procházela kolem.

Chelsea rozhodla, že si můžou klidně objednat na večeři pizzu, takže nikdo nebude muset vařit nebo alespoň podrobovat Ashley svým pokusům o to. Všechny souhlasily, že to zní jako dobrý nápad a zatímco Chelsea s Ashley zkoumaly nabídku, Spencer vzbudila Shay a šla ji vysprchovat. Zatímco se její dcera vcelku úspěšně pokoušela svléci se - zamotala se jen jednou - Spencer pustila vodu a zvýšila teplotu. „Dobrá Shay, pojď dovnitř. Za chvilku ti umyju vlasy,“ řekla Spencer a pomohla své dceři vlézt do sprchy, kde si ta okamžitě sedla na sprchovou podložku a začala si hrát s hračkami, které tam byly. Nepřestávajíc dávat pozor na sprchu, využila volný čas a poklidila trochu koupelnu, uklidila vše, co nemělo být vytaženo a vytřela kolem umyvadla.

Po pár minutách se vrátila do sprchy a odhrnula závěs. „Dobrá broučku, postav se, abych ti mohla umýt vlasy,“ požádala svou dceru a pomohla jí na nohy, nehledíc na vodu smáčející jí rukávy hokejového dresu a kraťasy, co měla na sobě. Jemně vpravovala šampón do dlouhých blonďatých vlasů a pročesávala je svými prsty, aby rozmotala všechny šmodrchance, které by se mohly vytvořit.

„Teď opláchnout,“ pronesla a pomohla Shay zakrýt její oči, aby se jí do nich nedostala pěna. Když byla spokojená s omytím vlasů, vzala žínku a namydlila Shayino hihňající se lechtivé tělíčko, pak ji zase opláchla. „Fajn, osušíme tě.“ Spencer se natáhla pro nadýchanou osušku a pak zavřela vodu, zatímco Shay uklízela hračky. Zabalila Shay do osušky, vyndala ji ze sprchy a položila ji na podlahu. Pomohla jí usušit se a pak kolem ní znovu obtočila osušku a políbila ji na čelo.

„Myslíš, že bys mohla poprosit Chelsea, aby ti učesala vlasy a oblékla tě do pyžama?“ zeptala se sklánějíc se na úroveň Shayiných jasných modrých očí.

„Ehé,“ potvrdila Shay přikývnutím.

„No nejsi úžasná,“ znovu Shay políbila. „Fajn, máma se teď také vysprchuje. Za pár minut přijdu, ano?“

Zabalená Shay odspěchala z koupelny a Spencer za ní zavřela a zamkla dveře. Opět pustila vodu a rychle se svlékla, pečlivě se přitom vyhýbala pohledu do zrcadla nad umyvadlem. Horká voda jí stékala po vlasech a dál po těle. S očima pevně zavřenýma si myla vlasy a pak se natáhla pro mýdlo a žínku. Nikdy ji nepřestalo udivovat, že při každém mytí, i když měla zavřené oči, dokázala cítit výstupky svých jizev, neklamná mnohočetná výpověď o tom, co její tělo přečkalo. Jediné značky, které nesla a nevadily jí, bylo pár strií na jejím břiše od těhotenství a i ty byly nepřímo od něj. Její tělo se zachvělo, když přejela po té značce a uhnula svou rukou jinam. Rychle se opláchla a vypnula vodu. Vyšla ze sprchy a znovu se vyhýbala pohledu do zrcadla, zatímco si obmotávala osušku kolem těla. Pokusila se osušit tak rychle, jak jen to šlo a pak se oblékla do čistých šatů, které si přinesla.

Venku v obývacím prostoru seděla Shay na Ashleyině klíně ve svém pyžamu a dívka jí česala vlasy. Blábolila o něčem a Ashley vydávala příhodné souhlasné zvuky, zatímco pročesávala světlé vlasy. Spencer zabralo minutu strávit scénu její dcery tak spokojené u někoho jiného.

„Doufám, že ti to nevadí?“ pronesla Ashley a vytrhla tak Spencer ze zasnění. „Žádala tak mile, že jsem jí nemohla říct ne,“ usmála se Ashley.

„Mami, teď ty,“ prohlásila Shay a seskočila z Ashleyina klína. Vzala Spencer za ruku a vedla ji k druhé dívce.

„Ehm…“ Spencer se cítila jako příslovečný jelen zachycený ve světlech auta.

„Záleží na tobě,“ řekla Ashley tiše, poklepala jemně na gauč a roztáhla nohy, aby jí udělala místo.

„Já…“ Spencer si nebyla jistá tím, co říct. Mohla vidět v Ashleyiných očích, že je s tím nápadem spokojená. Možná víc než spokojená. Shay očividně po Spencer chtěla, aby si sedla a zdálo se, že Chelsea telefonuje v kuchyni.

Rozhodnutí bylo učiněno za ni, když ji táhnutím za ruku Shay dovlekla ke gauči. Než se mohla dát na útěk, sedla si Spencer se zády opřenými o gauč. Shay si okamžitě sedla k ní na klín a přitulila se k ní.

„Jsi si jistá Spence?“ zeptala se Ashley a z jejího hlasu tak blízkému jejímu uchu se Spencer rozechvěla.

Neschopná vydat slova Spencer přikývla. Její celé tělo cítilo napětí, nebyla si jistá, co čekat. Nepamatovala si ani, kdy jí tohle dělala její matka. Pak cítila, jak vřelé ruce odtáhly její vlasy z jejího krku, než je začaly něžně pročesávat. Dlouhé, jemné tahy hřebenem způsobily, že si Spencer zaklonila hlavu, až spočinula na podušce pohovky. Tu a tam cítila, jak se pohyb zastavil, když prsty jemně rozcuchávaly nějaké spletence, než pokračovaly v česání. Cítila, jak se jí začínají zavírat oči a musela zamrkat, aby se probrala.

„Chceš vlasy vyčesat nahoru?“ otázala se Ashley s ústy hned vedle Spenceřina ucha.

Beze slov podala Spencer Ashley gumičku, jejich prsty se otřely, když si ji předávaly. Když sebou Spencer trhla při tom doteku, zase jednou to nebylo proto, že by byla vystrašená. Cítila, jak hřejivé prsty svazují její vlasy do culíku a jistí je gumičkou. A pak ty samé prsty ještě hrozně pomalu a něžně přejely po zadní straně jejího krku. Byl to jen náznak doteku. Ale byl to začátek.


8

Pořád nemohu uvěřit, že jsem to dopustila. Její ruce byly tak neskutečně něžné, že to nemohu s ničím srovnávat.

Myslím, že se mi líbí.

Já vím, že to není moc překvapivé, už jsem přiznala, že jsem si ji prohlížela, ale je to síla, že jo?

Znamenalo by to, že jsem na holky?

Jak poznáte, že jste teplá?

Jak mám vědět, že se mi její doteky nelíbí prostě jen proto, že jsem nemohla vystát, když se mě dotýkal on? Protože s ní mám pocit bezpečí?

Před ním jsem s nikým ze školy nerandila. Byl mým prvním ve všem. Nemyslím si, že jsem třeba jen někoho políbila před ním, máma s tátou mě drželi pěkně zkrátka ohledně randění. Byl to jediný člověk, kterého moje máma schválila. Často začínala s tím, jak je úžasný, zatímco jsme večeřeli (moje chuť do jídla při tom vyletěla oknem) a zatímco vykládala o tolika jeho přednostech, já nemohla myslet na nic jiného, že on byl tím klukem, co mi ubližoval, který měl pravidla, kterými jsem se musela řídit, jinak mě zranil, který mě zlomil.

S Ashley to bylo jiné. Její dotek mě děsil, ale zároveň ve mně vyvolával pocity. Dobré pocity myslím. Nemám pro ně slova. Eech, proč nedokáži popsat, co cítím?

Proč se vůbec obtěžuji. Hádám, že by se o mě mohla zajímat, mrkla na mě a myslím, že se mnou flirtovala. Ale nejsem si jistá. Jde mi ale o tohle. Podívejte se, jak těžké pro mě bylo, dovolit jí i jen takovýhle kontakt. Vážně si myslím, že bych ji mohla nechat políbit mě, držet mě nebo panebože vysvléct mě? Nemluvě o tom, že si myslím, že pokud by mě viděla nahou, s jekotem by utekla. Dokonce se snažím, vyhýbat se jejím pohledům.

Vzpomínám si, že když jsem byla těhotná, poslala mě moje doktorka na ultrazvuk. Nechtěla jsem jít, ale řekla mi, že je důležité zkontrolovat děťátko, tak jsem musela. Chelsea šla se mnou a držela mě za ruku. Ležela jsem na papírovém povlečení, celá zakrytá a vešla mladá technička. Muselo jí být kolem pětadvaceti. Klidně mi vysvětlila, jak to bude probíhat a pak nadzvedla prostěradlo a vyhrnula mi šaty. Pamatuji si tu hrůzu v jejích očích. Zajíknutí, které nedokázala zadržet. Nechci znovu vidět takový pohled. Nesnesla bych vidět takový pohled v Ashleyiných očích. Bolelo by to víc než ty jizvy.

Vím, že chcete vědět o těch značkách. Pravděpodobně o té značce. Ale na to teď není čas. Nejsem si jistá, jestli někdy bude.

Každopádně jsem dumala nad tím, jestli bych si měla dělat starosti ohledně toho, že bych byla na holky. Možná bych si o tom mohla promluvit s Chelsea, probíráme většinu věcí. Vím, že je zvědavá ohledně mě a Ashley. Nemám jí to za zlé, já jsem také zvědavá. Znám ji jen pár hodin a pustila jsem ji za zdi, které jsem si kolem sebe za ty roky vystavěla. Přiměla mě, abych si ji k sobě pustila blíž, myslím, že to něco znamená, ne?

Jo, znamená to, že jsem lesbička.

Zajímalo by mě, jestli je to další rána, kterou jsem stižena. Být teplá rozhodně není podle společenských pravidel. Ne, pokud věříte tomu, co čtete nebo vidíte v televizi.

Je to další důvod, proč si zasloužím být trestána?

Já vím, že mi Chelsea říká, že to, co mi udělal, není moje chyba, ale těžko se tomu věří. Asi si pořád myslím, že jsem měla nebo mohla udělat něco, co by změnilo to, co se stalo. Mohla jsem to říct někomu dřív nebo to alespoň říct té správné osobě, nebo bojovat tvrději nebo to lépe skrývat.

První noc, co k tomu došlo. Po tom kině. Vzpomínám, jak jsem se na sebe dívala do zrcadla; myslím, že to bylo naposledy, co jsem se opravdu vážně prohlížela. Byl všude na mě. Mohla jsem myslet jen na to, jak jsem to mohla dopustit. Byly tu nějaké příznaky, které jsem přehlédla? Mohla jsem tomu zabránit, pokud bych prostě dávala pozor? Pochopit ta pravidla dřív, než mi je musel vysvětlit?

Pokud bych mohla změnit minulost, udělala bych to. Možná. Pravděpodobně. Pokud bych pořád mohla mít Shay, Ashley a Chelsea ve svém životě, myslím, že bych to udělala. Ale nemůžu. Nemohu nechat všechny ty značky zmizet, bez ohledu na to, kolikrát se vysprchuji, nebo jak moc je skrývám. Jsou na mé kůži. On je na mé kůži.

Myslím, že ho nenávidím.


9

Panebože to bolí.

Spencer mohla cítit, jak jí krev kane po zádech a obarvuje běloskvoucí povlečení. Kousala se do rtu a zarývala obličej hlouběji do polštáře, doufajíc, že ztlumí jakýkoliv zvuk, který by jí mohl uniknout. Její oči byly pevně sevřené a tiché slzy jí stékaly po tvářích a padaly na měkký polštář.

Už ne.

Prosím.

Už ne.

Budu hodná.

Slibuji.

Tichá modlitba se jí přehrávala v hlavě, zatímco on pokračoval v jejím trestání. Jeho kolena tiskla její záda, držíc ji přišpendlenou na místě, stěžujíc jí dýchání, snažíc se, aby na to nezapomněla. Jedna jeho ruka držela zapalovač, poznala to podle občasného zvuku, který vydával. Druhá byla zaneprázdněná prováděním dalšího řezu.

Zanaříkala neschopna to zadržet. Řez se stal okamžitě hlubším a ona zaječela.

Spencer se probudila zalitá potem, její šedé tílko a kraťasy byly nasáklé skrz na skrz. Povlečení bylo vlhké.

„Další noční můra,“ pronesla Chelsea tiše z kraje Spenceřiny postele, kde seděla. Chelsea se již naučila nedotýkat se Spencer, dokud na to nebyla připravená a rozhodně se jí nedotýkat, dokud je ještě ve spárech noční můry.

Spencer se zmohla jen na souhlasné přikývnutí; věděla, že by právě teď nebyla schopna slova. Dech z ní vycházel v roztřesených vzdeších a koncentrovala se na přesvědčování se, že je v Kalifornii a ne v Ohiu. V bezpečí. Cítila, jak se jí v očích hromadí slzy a zamrkala, čímž je uvolnila, a ty se jí rozběhly po tvářích.

„Ach Spencer, pojď ke mně drahoušku,“ řekla Chelsea a rozevřela náruč, do které mladší dívka vklouzla. Její ruka začala něžně vískat Spencer ve vlasech.

Spencer zavřela oči při tom dotyku a vděčně cítila, jak se její tělo začíná uvolňovat. Její mysl se toulala a skoro si mohla myslet, že je to Ashley, kdo ji konejší. Nebyla si jistá, odkud ta myšlenka přišla, dumala nad tím, proč jsou všechny její myšlenky zdá se soustředěny na její novou kamarádku. No alespoň si nepřehrávala znovu svou noční můru.

Po pěti minutách se odtáhla od Chelsea. „Asi bych se měla jít vysprchovat,“ pravila tiše a snažila se nevzbudit Shay.

„To je pravděpodobně dobrý nápad. Jen jdi a já ti převleču postel,“ řekla Chelsea.

„To nemusíš. Musí být brzy, vrať se do postele,“ pravila Spencer, zahanbená tím, že jí chce kamarádka pomoct.

„Už jsem řekla. A je pět hodin, nemyslím si, že bych stejně ještě byla schopná usnout. Myslím, že budu pracovat na své malbě, dokud je ticho,“ pronesla Chelsea a mávala na Spencer, aby už šla.

„Díky,“ zarděla se Spencer. Poohlédla se po nějakém čistém oblečení a zamířila do koupelny.

Zdálo se, že tenhle den to jde jenom z kopce. Shay se probudila rozmrzelá a plakala, když musela Spencer odejít do práce, aby nepřišla pozdě, stejně pak musela běžet, aby to stihla včas. Jakmile tam byla, zjistila, že Benny je stále nemocný a ona musí zase čistit stoly. Práce navíc zkraje dne způsobila, že v poledne už byla vyčerpaná. Byly dvě hodiny, když si konečně mohla sednout a odpočívat. K dovršení všeho jí v ráně na ruce pulzovalo a spálila si pravý palec na plotně.

Pomalu uždibovala sendvič s grilovaným sýrem a v hlavě si přehrávala události minulého večera. Užívaly si pizzu, když dorazila a Spencer zjistila, že její pozornost je neustále přitahována k Ashley, zdálo se, že není schopná přestat na ni zírat. Shay se zdála stejně přitahována a trvala na tom, že bude během večeře sedět na Ashleyině klíně. Blábolila o obvyklých záležitostech dvouletých, polovina z toho nedávala smysl komukoliv kromě ní, ale zdálo se, že ona i Ashley si to užívají. Popravdě Ashley vyprávěla Shay drobné historky a přiměla hrnky na stole ‚tančit‘, což přimělo Shay vyprsknout mléko nosem, což všechny rozesmálo.

Kolem sedmé se Ashley konečně rozloučila, věnovala Shay objetí a pusu a dokonce zaskočila Spencer krátkým objetím. Slíbila, že přijde zítra, ale nebyla si jistá, v kolik to bude.

Spencer zavzdychala při vzpomínce na to krátké objetí. Ta jemnost jejích rukou na jejích zádech. Ta neuvěřitelná měkkost Ashleyina těla lehce se tisknoucího k jejímu.

Ozval se zvonek na objednávky a Spencer si povzdechla, protože věděla, že její přestávka je u konce.

„No dobrá, zpátky do práce,“ zasténala a pomalu se zvedla.

Když nadešla konečně čtvrtá hodina, pověsila Spencer svou zástěru do skříňky a protáhla si nad hlavou ruce, její záda uspokojivě zakřupala a ona se usmála, alespoň byl čas jít domů. Natáhla si mikinu s kapucí přes svoje tričko s dlouhým rukávem a vyšla z jídelny. Věděla, že by měla být více překvapená, když spatřila Ashley čekat na místě, kde do sebe před dvěma dny vrazily, ale téměř to čekala. Pozorovala, jak si Ashley, jak se zdá, mluví pro sebe a jednou rukou občas gestikuluje, zatímco na druhou nebylo vidět.

Byla prostě tak roztomilá.

Z úst se jí vydral opravdu ryzí smích, když si jí Ashley konečně všimla a skoro vyletěla z kůže, než se opět ovládla a začala přešlapovat z nohy na nohu.

„Ahoj,“ pozdravila ji Spencer, krátce sklopila hlavu, než pohlédla zpátky do zářivých hnědých očí.

„Ahoj,“ řekla Ashley a její hlas nabral ten chraplavý hluboký tón, který přiměl Spencer okamžitě zčervenat. „Přinesla jsem ti tohle,“ vykouzlila jedinou květinu. „Je to lilie,“ spěšně vysvětlovala.

S lehce třesoucí se rukou si Spencer vzala tu křehkou květinu. „Děkuji. Je nádherná,“ pronesla.

„Ty jsi nádherná,“ pravila Ashley. „Ehm, to je…“ zdála se rozrušená a mávala rukou kolem. „Neměla jsem v úmyslu to říct.“

„Děkuji,“ zopakovala tiše, její hlas byl hlubší, než byla zvyklá. Sice docela nevěřila, že by ji kdokoliv a obzvláště ne dívka pře ní, mohl opravdu považovat za krásnou, ale rozhodla se o tom nehádat a neničit ten okamžik.

„Jednoho dne ti možná i řeknu, co ta květina znamená,“ pronesla Ashley tajuplně, když vzala jemně Spenceřinu ruku do své a vykročila směrem k bytu.

Neschopna zpracovat všechny ty emoce, které jí procházely, ji Spencer prostě následovala; nepřestávala hledět dolů na jejich spojené ruce. Ashleyina ruka byla štíhlá a jemná, byla opálená a nehty byly natřeny na světle růžovo. Spencer si myslela, že je ta ruka dokonalá, ne zničená nebo hrubá, jen hřejivá a ach tak něžná. Její vlastní byla ve srovnání s Ashleyinou bledá, s některými nehty okousanými a měla na ní škrábance a jizvy. Rozhodně nebyla dokonalá. A přesto, jak byly spojené, dotýkající se a sdílející své teplo…připadalo jí to zatracené blízko k dokonalosti.


10

Strávily jsme celý večer spolu. Pokud vás napadají nějaké nemravnosti, tak na to zapomeňte. Po tom, co jsme došly zpátky ruku v ruce, si Ashley nacházela drobné způsoby, jak se mě dotýkat během celého večera. Občasné otření našich ramen, přitisknutí jejího stehna na mé na gauči, dlouhé objetí na rozloučenou na konci večera.

Bylo to, jako by mi ty doteky říkaly, že to mohu dělat, možná na to nejsem zrovna zvyklá, ale ona se mnou bude postupovat pomalu a bude na mě něžná.

Ach Bože, kdybyste jenom věděli, jak měkké jsou její ruce.

Během večera nastala chvíle, kdy Shay hledala knížku, aby jí z ní Ashley četla a my seděly blízko sebe na gauči. Chelsea byla na výstavě jednoho ze svých uměleckých přátel a tak jsme tu byly jen ve třech. Jedna z jejích rukou mi odhrnula vlasy z tváře a zastrčila je za ucho. Myslím, že jsem po tom, nebyla schopna dýchat. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči. Ty její tak hrozně ztmavly. Nemyslím, že by to byl špatný druh tmavé. Bylo to intenzivní. Ale pak odvrátila zrak a přerušila to kouzlo, bylo to, jako by věděla, že nemůžu.

Bavily jsme se o drobnostech. Pověděla mi o své sestře Kyle, znaly se jen pár let, ale zdálo se, že si jsou opravdu blízké. Kyla právě začala na UCLA studovat divadlo, bydlela s pár dalšími studenty. Také trénovala softballovou ligu, což vysvětlovalo přístup k dětské sedačce a potřebu SUV.

Mluvily jsme o filmech a knížkách, které se nám líbily. Ona měla ráda romantické komedie a slíbila mi půjčit nějaké filmy, o kterých si myslela, že bych si je užila. Cítila jsem se trochu trapně kvůli knížkám, které jsem měla ráda, protože jsem v podstatě přestala se čtením, když mi bylo čtrnáct. Pak jsem zjistila, že Ashley nesnášela střední a strávila většinu druhého ročníku místo v ní na pláži.

„Nikdy mi střední neseděla. Všichni po mě chtěli, abych byla něčím, co nejsem a když jsem se bránila, všichni po mně šli. Proč to snášet? Raději jsem šla někam, kde jsem měla pocit, že se můžu něco naučit,“ vysvětlovala Ashley.

Seděly blízko sebe na pohovce, Shay šla před hodinou do postele a občas mohly rozeznat nepříliš tiché převalování se z její postele.

„Takže sis vybrala pláž?“ zeptala se Spencer pobaveně.

„Ano. Pro tvou informaci, na pláži se toho můžeš naučit hodně,“ pravila Ashley s úsměvem.

Spencer pouze pozvedla tázavě obočí a naklonila hlavu na stranu.

„Módu samozřejmě, tělesnou výchovu a rozhodně sporty, výživu a když měl člověk štěstí tak sexuální výchovu, nebo když měl smůlu, záleželo na páru,“ zazubila se Ashley, vypočítávající každou položku na prstech pravé ruky, očividně na sebe hrdá.

„No, musím říct, že takhle jsem o tom nikdy neuvažovala,“ zahihňala se Spencer.

„A co ty?“ otázala se Ashley a natočila se k Spencer víc čelem.

„Co se mnou?“ zkusila Spencer hrát hloupou.

„Jaká byla střední škola pro tebe?“

Spencer mohla prakticky cítit, jak se jí svírá hrdlo, polkla. Tohle dokáže. „Špatná,“ dokázala zaskřehotat. „Já ne…nemůžu,“ hleděla zoufale na Ashley. „Prosím,“ vyklouzlo z ní téměř neslyšně.

„Hele,“ řekla Ashley konejšivě, jednu ruku natáhla a sevřela Spenceřiny ruce, které byly pevně sevřené v pěst. Něžně jí rozevřela prsty a pomalu přejížděla svými palci po Spenceřiných dlaních. Malé lehounké kroužky. „Nemusíš mi o tom povídat, dokud nebudeš připravená, mám už nějakou představu a chci, abys mi to jednoho dne byla schopná povědět Spence. Chci, aby sis mě k sobě pustila,“ řekla Ashley s hlasem naplněným emocemi.

Nebyla jsem si jistá co říct. Jak reagovat. Nikdy dřív mi nebyla řečena tak silná slova; bylo to děsivě a báječné zároveň. Udělal jsem jedinou věc, které jsem byla schopna. Zdráhavě jsem sevřela své prsty kolem jejích a držela ji za ruku.

Když toho večera odcházela, chystala se mě obejmout. Stály jsme ve dveřích a hleděly na sebe. Její ruce se kolem mě obtočily a sevřela mě. Její dech mě hřál na krku, lechtalo to. Nechala jsem svou hlavu krátce spočinout na jejím rameni. Nemyslím si, že by pro mě na světě existovalo bezpečnější místo než v jejím náručí.


1

Uběhly dva týdny a Spencer s Ashley se postupně sbližovaly. Dotyky se staly lehce delšími a pohledy trochu smělejšími. Každého pracovního dne Ashley čekala na místě, kde se poprvé setkaly s další lilií a ve dnech, kdy Spencer nepracovala, ji pravidelně probouzel zvonek ode dveří signalizující Ashleyin příchod. Chelsea si dokonce dělala srandu, že by se Ashley měla nastěhovat, když tu tráví tolik času, z čehož Spencer zrudla. Shay Ashley zbožňovala a trávila všechen čas, co mohla, sedíc na jejím klíně, nebo držením její ruky. Ashley byla také ze Shay celá pryč a jednou ji dokonce vzala do jídelny na zmrzlinový pohár a překvapily tak Spencer v práci.

Každý večer až do tmy probíraly bezpočet věcí; Ashley Spencer povyprávěla o svých rodičích, sestře a jaký byl její život, když vyrůstala. Na oplátku jí Spencer prozradila tolik, co byla schopná. Pravda, nebylo toho mnoho, ale nakonec přiznala, že odešla ze školy v šestnácti a ve stejném čase se přestěhovala z Ohia. Každé drobné odhalení, kterého byla schopna, potěšilo Ashley a ještě víc je sbližovalo.

Šlo to tak dobře, že celý týden Spencer neměla žádnou noční můru.

Ve čtyři hodiny Spencer prakticky vystřelila z jídelny. Cítila, jak jí srdce tluče v očekávání shledání s Ashley. Její ruce si pohrávaly s roztřepeným lemem trička, zatímco kráčela s hlavou sklopenou, aby se vyhnula jakémukoliv očnímu kontaktu.

Po tváři se jí rozprostřel úsměv, když si všimla Ashley na místě, o kterém začala přemýšlet jako o jejich. Úsměv se ještě rozšířil, když se Ashley obrátila, všimla si jí a pozvedla další lilii a slavnostně jí ji podávala.

Potěšena, že se její ruce vůbec netřesou, si Spencer vzala květinu, přidržela si ji krátce u nosu a nasála tu jemnou vůni. „Děkuji,“řekla tiše.

„Rádo se stalo,“ pronesla Ashley, natáhla se a uchopila Spencer za ruku. „Opravdu ráda bych tě teď objala, víš?“ pravila jemně a tváře jí zrůžověly.

S vědomím, že to také chce Spencer přikývla hlavou. Začínala si opravdu užívat toho, být svírána starší dívkou. Neuběhla ani sekunda, než s vřelostí ucítila něžné ruce kolem sebe. Položila hlavu na Ashleyino rameno, vydala šťastný vzdech a okamžitě ztuhla.

Ruce ji pustily stejně rychle, jako ji uchopily,

„Promiň,“ omlouvala se Spencer s rameny svěšenými a cítila, jak se jí zrychluje dech, nebyl to úplně záchvat paniky, ale obávala se toho, co přijde.

„Proč se omlouváš?“ zeptala se Ashley a vzala jednu Spenceřinu ruku do svých.

„Já nemůžu…“ začala, ale byla přerušena Ashley.

„Můžeš Spencer. Můžeš mi věřit. Za co se omlouváš?“ otázala se znovu.

Spencer zavrtěla hlavou, její dech se stupňoval a cítila, jak ji zaplavuje nával paniky způsobující, že se jí roztřásly ruce.

„Prosím Spencer, vím, že na tebe tlačím, ale myslím, že je to důležité. Udělala jsem něco špatně?“ pronesla Ashley a hnědé oči pátraly ve Spenceřině tváři.

Spencer znovu zavrtěla hlavou a náhle ji polil chlad, když spatřila přeběhnout přes Ashleyin obličej záblesk hněvu. Už se dál necítila bezpečně. Její tělo zareagovalo tím, že se ještě víc schoulilo. Cítila se paralyzovaná a oněmělá, neschopna s tím cokoliv udělat. Její oči držely Ashleyin pohled. Už si ani neuvědomovala, že jsou na veřejnosti.

„Hej, nezlobím se na tebe. Přísahám,“ pravila Ashley tiše a vtáhla Spencer ještě jednou do svého náručí a sevřela ji. „Přísahám, že ne zlato. Prosím, nedělej tohle. Prosím mluv se mnou. Pusť si mě k sobě.“ Její hlas mluvil něžně do Spenceřina ucha.

Spencer ze sebe vyrážela roztřesený dech a nutila své tělo uvolnit se. Část z ní nechtěla mluvit o tom, co ji vyděsilo, i kdyby mohla. Věděla, že jakmile to vysloví, zbytek by následoval a Ashley by byla další osobou, která by se na ni dívala a odsuzovala ji. Jak by nemohla? Spencer věděla, že odsuzuje samu sebe.

„Pověz mi o něm,“ řekla Ashley tak tiše, že to Spencer téměř přeslechla.

Spencer rychle zavrtěla hlavou s očima široce rozevřenýma. „Nemůžu,“ řekla a snažila se v panice ustoupit, přestože ji Ashley stále držela a nehodlala ji pustit.

„Proč ne?“ zeptala se Ashley. Její hlas byl stále tichý a Spencer byla ráda, že nemůže vidět do obličeje druhé dívky.

Ve Spenceřině hlavě uháněly myšlenky jak splašené. Pokud by to řekla, on by se to nějak dozvěděl a znovu by jí ublížil.

Porušila by pravidla.

Ashley by zuřila.

Ashley by to ublížilo.

Ashley by ublížila jí.

Poslední myšlenka vykolejila její myšlenkový vlak. Vážně nevěřila, že by jí Ashley ublížila. Alespoň si to myslela. Ale možná že její mlčení zraňuje Ashley? Ta myšlenka byla skoro nesnesitelná. Znala Ashley jen pár týdnů, ale byly si blízké, bližší než si Spencer připadala s kýmkoliv za celý svůj život. Dokonce bližší než Chelsea a Chelsea znala věci, které Ashley ne. Věci, které si asi Ashley zasloužila vědět, pokud Spencer někdy chtěla, aby se jejich vztah stal něčím víc než přátelstvím.

Polknutím si Spencer pročistila hrdlo a odtáhla se v Ashleyině objetí tak, že mohla pohlédnout do jejích očí. „Můžeme jít někam, kde bude víc klidu?“ zeptala se. Co se chystala říct, muselo být řečeno v soukromí. Spencer byla vděčná, když ji Ashley prostě vzala za ruku a vedla ji pryč.

Došly k Ashleyinu autu a Ashley podržela Spencer otevřené dveře a ta nastoupila. Když se rozjely, stočila Spencer pohled k Ashley, které intenzivně studovala cestu před nimi. „Musím zavolat Chelsea,“ řekla Spencer, když nervózně vytahovala svůj mobil z kapsy džínů. Rychle vymačkala číslo.

„Ahoj.“ Naslouchala Chelsea na druhém konci, jak se zmiňuje, že má zpoždění a že měla obavy. „Já vím, omlouvám se. Potřebuji si promluvit s Ashley, mohla by ses postarat o Shay asi tak na hodinu?“ Spencer si kousala ret, protože nesnášela být pryč od své dcery a věděla, že Shay bude zklamaná a smutná. „Díky, máš to u mě,“ pronesla Spencer a zavěsila. Vyhlédla z okénka na budovy, kolem kterých projížděly; probojovávaly se provozem v LA a zdálo se, že míří do výše položené části města. Obrátila se a pohlédla místo toho na Ashley; ta na ni krátce pohlédla a usmála se, což přimělo Spenceřino srdce pookřát.

Může to zvládnout.

O asi dvacet minut později, zastavilo auto na příjezdové cestě velkého domu. Ashley rychle vystoupila a obešla auto, aby otevřela Spencer dveře, než si ta vůbec dokázala rozepnout pás.

V tichosti došly ke dveřím, které Ashley odemkla a pak vstoupily. Ashley je vedla skrz několik místností, než se dostaly do útulného obýváku, jemuž vévodila velká pohodlně vypadající černá kožená pohovka.

„Chceš něco k pití?“ zeptala se Ashley a zněla nervózně.

Spencer zavrtěla hlavou, věděla, že pokud by řekla ano, byla by to jen zdržovací taktika a pokud bude dál otálet, přijde o své prudce ubývající odhodlání. Pozorovala, jak se Ashley usadila na gauč. Nebyla si jistá, co dělat, kam si sednout, kde začít. Nakonec se také posadila na gauč. Nedokázala se podívat na Ashley, tak tam jen seděla asi metr od ní a doufala, že po tom, co řekne, co musí, nebude jí ten metr připadat jako celá propast, jako je tomu teď.

„Bylo mi 14,“ začala. Její hlas byl tichý a cítila, jak se jí v očích hromadí slzy z toho doznání. Bože, pokud teď začne brečet, nikdy nebude schopná říct, co musí. „Moje máma chtěla, abych si s ním vyšla. Bylo mu 16 a ona si myslela, že je úžasný. Ubližoval mi, skoro od začátku a já to nikomu neřekla, nemohla jsem. Pak jsem zjistila, že jsem těhotná a věděla jsem, že to nemůžu skrýt. Tak jsem o tom někomu pověděla. Mojí mámě a ona o tom řekla jemu. Tu noc mi udělal tohle.“ Spencer zaváhala a pak se s povzdechem otočila a vyhrnula si pravý okraj trička. Když uslyšela Ashleyino zalapání po dechu, první slzy se jí začaly řinout. Rychle si tričko zase shrnula a zakryla tu značku. „Porušila jsem pravidlo. Jeho pravidlo. Byla to moje chyba, znala jsem pravidla, ale řekla jsem o tom matce. Jako jsem to teď řekla tobě.“ Cítila, jak se jí ruce chvějí a sevřela je v pěst.

Nakonec odněkud Spencer sebrala kuráž a otočila se a pohlédla na Ashley.

Nelíbilo se jí, co spatřila.


12

Neměla jsem to dělat.

Věděla jsem, že jí to ublíží a teď pláče a i když ji držím v náručí a kolébám s ní, nepřestává.

Věděla jsem, že jí ublížím.

Přitáhla jsem si její tělo na své a držela ji pevně. Dech z ní vyrážel v krátkých zajíknutích a já se snažila, aby dýchala se mnou, snažila jsem se pomoct, ale jen se přitiskla na mou hruď a ještě víc vzlykala.

Cítila jsem se bezmocná.

Moje ruce konejšivě kroužily po jejích zádech a prostřednictvím jich jsem jí říkala pořád a pořád, jak moc mi je líto, že jsem jí způsobila bolest.

Chtěla jsem ji utěšit.

Uklidnit ji.

Vyléčit její bolest.

Moje ruce se přesunuly do jejích vlasů a já pokračovala ve snaze ukonejšit bolest, kterou jsem způsobila. Pozvedla jsem její slzami skrápěný obličej tak, aby se na mě dívala a naše oči se setkaly.

Myslím, že si konečně uvědomila naši pozici na gauči a spatřila jsem, jak se její oční víčka chvěla, když zavřela oči a pohnula se ke mně a políbila mne.

To rozhodně nebyla reakce, kterou jsem očekávala.

Políbila mě tak něžně a krátce, že jsem si myslela, že se mi to muselo zdát. Opět jsem neměla k čemu to přirovnat. Bylo to naprosto odlišné od všeho, s čím jsem měla zkušenosti.

Zmiňovala jsem, že to bylo něžné, že jo?

A velice nečekané?

„Bože Spencer,“ zasténala nakonec Ashley. Její hlas byl tak syrový, že jsem se zachvěla. „Omlouvám se.“

Cítila jsem se zbavena citu.

Myslela jsem, že se omlouvá, že mě políbila, ale okamžitě se ke mně přitiskla blíž a já se cítila lépe.

„Omlouvám se, to já bych měla utěšovat tebe. Musela sis tím vším projít sama, k četru je mi líto, že sis musela tím vším projít. Je mi tak moc líto, že tam pro tebe nikdo nebyl Spencer,“ vysvětlovala mi. Jednou rukou mě hladila ve vlasech a já si úlevou povzdechla a znovu jsem ztuhla.

„To nejsou moje pravidla Spencer,“ řekla tiše a hleděla přímo na mě.

Snažila jsem se uvolnit a zvládla jsem přikývnout.

Bude trvat, než si na to zvyknu.

„Myslím, že jsi ten nejsilnější člověk, kterého znám,“ zamumlala Ashley, sklonila se a políbila mě něžně na čelo.

Moje oči se krátce zavřely a když jsem tentokrát cítila, jak tuhnu, řekla jsem si, že to nejsou její pravidla.

Donutila jsem se nechat oči zavřené, když mi spočívala hlavou na rameni.

„Nezlobíš se?“ otázala jsem se tiše.

Polibek vtisknutý na můj spánek mi zodpověděl mou otázku.

„Ne zlato. Ne na tebe. Jsem naštvaná, že sis tím musela projít a nikdo to nezastavil. Ale nemohla bych se zlobit na tebe. Nebyla to tvoje chyba Spencer.“

Ležely jsme na pohovce a prostě si jen užívaly vzájemné blízkosti. Klíčilo tu něco dalšího, co bylo tak očividné.

Když si mé ruce našly cestu kolem jejího pasu a přitáhly si ji blíž, zaslechla jsem, jak se jí zadrhl dech a usmála se. Bylo to pro mě tak nové, chtít se dotknout někoho jiného, ale byla jsem si také velice vědoma, že na to potřebuji jít pomalu, myslím, že Ashley to věděla také, protože po pár minutách jsem se posadily a jen vedle sebe seděly s těly dotýkajícími se.

Začalo se smrákat a já věděla, že musíme opustit tohle místo odhalení. Pořád jsem ale musela udělat jednu věc.

Připadalo mi to tak důležité vyslovit to po tom, co řekla toho druhého dne na pláži.

Chtěla jsem to.

Chtěla jsem to zkusit.

„Myslím,“ začala jsem, ale hlas se mi zadrhl a musela jsem polknout, abych si pročistila hrdlo. Zkusila jsem to znovu. „Myslím, že bych chtěla zkusit víc než jen přátelství,“ pronesla jsem.


13

Jízda autem domů byla mnohem méně napjatá než cesta tam. Spenceřina a Ashleyina ruka byly propletené mezi sedadly a občas se střetly pohledem a usmívaly se. Spencer nikdy dřív necítila takovou blízkost a propojení s jinou bytostí.

Když auto zastavilo a motor zhasl, Spencer pocítila nervozitu, co když se Ashley rozhodla, že cokoliv víc než přátelství, jí nestojí za námahu. Co když…

Její myšlenky byly přerušeny něžným dotykem na tváři.

„Věř mi,“ pravila Ashley tiše, jako by četla Spenceřiny myšlenky.

Spencer pohlédla na Ashley, přikývla a usmála se. „Pokusím se,“ zamumlala s vědomím, jak velký krok bude darovat svou důvěru někomu, kdo by ji mohl ranit.

Ashley jí úsměv vrátila a pak se naklonila dopředu a vtiskla jí jemný polibek na tvář. „Děkuji.“

Kráčely k bytu ruku v ruce. Jakmile byly uvnitř, přivítala je Shay oblečená do modrého dětského pyžama. „Mami!“ Holčička narazila do Spenceřiných nohou a objala je, síla nárazu odhodila Spencer dozadu na Ashley, která se zachechtala. Sklonila se dolů, objala pevně svou dceru a začala ji pusinkovat po celém obličeji. „Ahoj zlatíčko. Promiň, že jdu tak pozdě,“ omlouvala se. „Potřebovala jsem si promluvit s Ashley. Ale co kdybychom se zítra večer zašly ven na večeři?“ navrhla Spencer a doufala, že to tak Shay vynahradí.

„Jupí,“ zavýskla Shay pusinkující Spencer na tvář, než se zahihňala a pokusila se zaprdět pusou na její tváři.

„Hele,“ pronesla Spencer a začala lechtat Shay, dokud se ta hihňající nesvezla na podlahu.

„Ach, to vypadá jako zábava,“ řekla Ashley, když hleděla dolů na Spencer a Shay lechtající se navzájem na podlaze.

Spencer něco pošeptala Shay do ucha, což způsobilo, že se ta ještě víc rozhihňala. A pak se obě podívaly na Ashley s poťouchlým výrazem, načež se Shay rozeběhla a začala Ashley také lechtat. Na pár sekund se Ashley snažila statečně děcku vzdorovat, ale Shay byla pozoruhodně vytrvalá, dokud ji nepřemohl smích.

Po pár minutách lechtací souboj opadl a Ashley nabídla Spencer ruku, aby jí pomohla vstát ze země. Chelsea se vynořila ze svého pokoje vystrojená, jako by šla na žhavé rande.

„Ne, jen další výstava jednoho z mých přátel,“ vysvětlovala. „Nečekejte na mě.“ Objala Shay a dala jí pusu na dobrou noc a pak objala Spencer a zašeptala jí, „Holka, vypadáš šťastně,“ do ucha, než se usmála a zamávala Ashley na rozloučenou.

„Tak zlatíčko, co bys chtěla dělat těch dvacet minut, než půjdeš do postele?“ zeptala se Spencer a pročesávala prsty Shayiny rozcuchané blonďaté vlasy.

„Pohádku,“ prohlásila Shay a odběhla najít knížku, zatímco si Spencer s Ashley udělaly pohodlí na gauči. Ashley se usadila u opěrky gauče a Spencer se stulila vedle ní, usmála se, když ji Ashley objala kolem pasu a přitáhla si ji trošku blíž. Shay přiběhla zpět s knížkou, kterou si vybrala, vydrápala se na gauč a usadila se mezi ně dvě s hlavou na Spenceřině hrudi. Podala knížku Ashley, která se zasmála Spenceřině obrácení očí v sloup, nad tou volbou.

‚Velice hladová housenka‘ se stala jednou ze Shayiných oblíbených knih, Ashley se vrhla do čtení děláním příslušných zvuků a Shay také musela prostrkovat své malé prstíky skrz díry v housenčině jídle. Spencer se rozesmála, když Ashley udělala žvýkavý zvuk na Shayině krku, což ji přimělo zahihňat se. Na konci příběhu, když se z housenky stal motýl, se Shayiny oči začínaly zavírat.

„Je čas tě uložit do postele holčičko,“ řekla Spencer, když vstala a vzala Shay, které už prakticky spala, do náručí.

„Pomůžu ti,“ nabídla se Ashley a odhrnula ji závěs do ložnice, takže mohla Spencer vejít. Spencer něžně položila Shay do postýlky a přikryla ji lehkou dekou. Sklonila se a vtiskla jemný polibek na Shayinu tvář.

Zpátky v obývacím prostoru se Ashley posadila na gauč a poklepala na podušku vedle sebe. Náhle stydlivá Spencer zaváhala, než se posadila vedle ní. Její světlé vlasy se jí rozprostřely kolem tváře, ale Ashley ji nenechala skrývat se a brzy cítila hřejivé ruce jemně jí odhrnovat vlasy z tváře a zastrkávat jí je za uši.

„Žádné schovávání,“ zamumlala Ashley, její ruce strávily chvíli tím, že jemně přejížděly po stopách po popálení vzadu na jejím krku. „Můžeš mi povědět o těchhle?“ zeptala se.

Spencer rychle zavrtěla hlavou. Sklopila zrak ke svým rukám, aby neviděla zklamání v Ashleyiných očích. „Promiň,“ zašeptala slovo, které, jak se zdálo, říká druhé dívce opravdu často.

„Spencer, prosím, neomlouvej se. Řekla jsi mi toho dnes tolik. Jde jen o to, že chci o tobě vědět všechno, což znamená i o těchhle.“ Její prsty přejížděli přes malé jizvy. „Co kdybys mi raději vyprávěla, jak se narodila Shay?“ zeptala se a změnila téma.

Spencer vzhlédla k Ashley a usmála se nad tím odkladem. Uvelebila se blíž k Ashley a položila jí hlavu na rameno. „Nevím, kde začít,“ pronesla potichu a v myšlenkách se vracela do té doby.

„Který den se Shay narodila?“ otázala se Ashley a jednou rukou začínala hladit Spencer v blonďatých vlasech a občas si pár pramínků natáčela na prsty.

„12. května,“ pravila Spencer a v jejím hlasem byl slyšet úsměv. „Narodila se ve tři ráno. Rodila jsem dvanáct hodin, takže jsem byla dost hotová, ale byla jsem odhodlaná nerodit císařem. Já ehm, nechtěla jsem další jizvu, která by byla od něj a rozhodně nic, co by ho spojovalo se Shay,“ vysvětlovala tiše, její hlas byl tlumený a dopřála si chvíli, aby se posílila Ashleyinou přítomností, tím, že se přitiskla víc k jejímu rameni.

„Jsi skvělá máma, víš to?“ řekla Ashley a políbila jemně Spencer na spánek. „Udělala jsi úžasnou práci při výchově Shay. Jsem si jistá, že to nebylo lehké.“

Spencer se usmála nad tím podhodnocením.

„Ale dívám se na tebe a pak na ni a…nepřestávám z tebe žasnout, Spencer.“ Ashley si přitáhla Spencer blíž a stiskla ji.

„Necítím se být úžasná,“ pravila Spencer smutně, zatímco si uvelebila hlavu blíž Ashley a vydala šťastný vzdech, když se ruka druhé dívky vrátila k probírání se jejími vlasy.

„A jak se cítíš?“ zeptala se Ashley tiše.

„Obvykle nebo právě teď?“ Spencer se zamračila, když si uvědomila, že se s Ashley necítí stejně, jako bez ní.

„Oboje.“

„Obvykle sama, bojácná, vystrašená, slabá a zlomená,“ připustila Spencer, její hlas byl v podstatě jen šepotem. „Teď se cítím jinak. Všechno je to nové a nejsem si jistá, co to je, ale je to lepší pocit.“ Její hlas byl plný údivu.

„Tak to je dobře,“ řekla Ashley stejně tiše.

„Jo, to je,“ připustila Spencer.


14

Shay je tak velkou součástí mého života. Poslední dva roky jsem tu musela být pro ni. Budu upřímná a přiznám, že pokud by tu nebyla, tedy kdybych neotěhotněla a konečně neutekla, pak si nejsem jistá, že bych tu ještě byla. Možná ano, ale v některých dnech si nejsem tak jistá.

Musíte pochopit, jaké to pro mě bylo.

Byly dny, kdy jsem měla takové bolesti, že jsem si nebyla jistá, že budu schopna vylézt z postele. A když už jsem nějak zvládla dostat se z postele, musela jsem najít způsob, jak zakrýt všechna svá zranění a být schopná se alespoň hýbat, pořád jsem musela jít do školy. Nebo do kostela.

Byla doba, kdy jsem si byla celkem jistá, že mám zlomená žebra. Když jsem si přiložila ruku na bok, mohla jsem cítit, jak se tam něco hýbe. Díkybohu byla máma doktorka, takže jsem v jejích knihách hledala informace, když nikdo nebyl doma. Naučila jsem se ovázat žebra, když bolela. Ošetřit řezné rány a popáleniny slanou vodou a pokusit se je udržovat v suchu a čistotě, aby se nezanítily. Naučila jsem se, že ledování pomáhá na modřiny a teplo na bolest svalů.

Doma jsem zůstávala ve svém pokoji a dolů chodila jen na jídlo. Měla jsem povoleno jít na rande dvakrát týdně, pátky a soboty. Díky bohu, že to nebylo častěji, to bych nezvládla. O nedělích jsem tak seděla na nepohodlné dřevěné lavici v kostele a modlila se, abych nekrvácela přes oblečení. Abych měla všechno dostatečně ovázané a ošetřené. Abych se prostě nezhroutila a nerozplakala se, protože mě všechno tak strašně bolelo a já si nebyla jistá, jak to zvládnu. Nevím, jak jsem tam vydržela sedět a poslouchat o milujícím Bohu, který tu je pro vás, aniž bych zakřičela, že pro mě tu není.

Moje tělo se začalo uzdravovat a pak tu byl pátek a začala to nanovo. Většina puberťáků zbožňuje víkendy. Já je nesnášela.

Ve škole jsem se skrývala. Chodila jsem jinudy, pokud jsem ho na chodbě spatřila dřív než on mě. Zůstávala jsem skrytá v koutě. Za každou cenu jsem se vyhýbala tělocvičně, protože to bylo jeho území.

Máma nikdy nebyla doma a pokud jsem ji tam potkala, ptala se mě na něj před tím, než se zajímala o mě. Uvidím se s ním o víkendu? Jak se má? Takovéhle otázky.

S tátou to bylo trochu těžší. Občas jsem si myslela, že to ví, ale nikdy se o tom nezmínil. Pak, když jsem uvažovala, že mu to řeknu, nikdy nebyl doma. Nikdy jsme to prostě nebyli jen on a já. Vždycky byl zaneprázdněn pomáháním jiným dětem. Po čase jsem se naštvala, že pomáhá jim a ne mně. Že prostě neřekl: „Spencer, vím, že je něco špatně, o co jde?“ Toužila jsem po tom, aby se na mě prostě podíval a zeptal se. Ale nikdy to neudělal.

Mám dva bratry, ale nikdy jsme si nebyli tak blízcí. Glen je pitomec a Clay byl pořád ve škole nebo zaneprázdněn prací do školy.

Takže jsem byla jen já.

A on.

Byl o dva roky starší než já. Hrál americký fotbal. Nebyl rozehrávač, ale útočník, takže byl rychlý a silný. Nemám ráda americký fotbal. Nedokáži ho ani zaslechnout v televizi, aniž bych nezpanikařila. Musela jsem jít na tolik zápasů. Chtěl mě tam. Nepotřebovala jsem tam chodit, už jsem nebyla roztleskávačka, ale on mě nutil sedět v hledišti a dívat se.

Jeden zápas jsem prošvihla.

Znovu už ne.

Jsem si jistá, že uvažujete, proč dělal, co dělal. Bože, kdybych to tak věděla. Možná, že jen proto, že mohl? Byla to pro něj výhra, že jsem se nebránila, že si toho moje rodina nevšimla a že jsem se řídila jeho pravidly. Možná to zkoušel i s jinými dívkami přede mnou? Možná jsem byla jediná? Vážně o tom nechci přemýšlet. Co kdybych to mohla změnit? Co když to vážně byla moje chyba?

Řekl mi, že byla.

Řekl, že jsem to chtěla.

Chtěla jeho.

Mýlil se.

Tu poslední noc mi vyryl své iniciály do zad, abych na něj nemohla zapomenout. Nebo zapomenout na to, že jsem jeho. Jeho mistrovské dílo, které stvořil.

A.D.


15

Následujícího dne pospíchala Spencer k jejich místu a našla Ashley, jak na ni jako vždy čeká. Věnovala jí stydlivý úsměv a přidala do kroku. Ashley jí podávala květinu a Spencer na ni pohlédla s čelem svraštěným. Nebyla to lilie.

„Je to narcis. Já, ehm, neměla jsem věřit tomu filmu. Má správný význam… doufám. Vyhledala jsem si to na internetu.“ Ashley zrudla rozpaky, když si Spencer vzala květinu.

„Je stejně krásná,“ usmála se a doufala, že tak přiměje Ashley cítit se líp. Ashley se okamžitě narovnala a vrátila jí úsměv. „Děkuji.“ Spencer udělala malý krok dopředu a váhavě obtočila své ruce kolem Ashleyina pasu. Cítila Ashleyiny paže kolem sebe, jedna ruka si pohrávala se Spenceřinými vlasy a ona zavzdychala.

Objetí skončilo a ony od sebe poodstoupily. „Neměly bychom jít a vzít Shay na večeři?“ zeptala se Ashley, zatímco vzala Spencer za ruku a vykročily k bytu.

„Ehé,“ přikývla Spencer. „Řekni mi, jaký jsi měla den,“ požádala Spencer, protože chtěla prostě slyšet Ashleyin hlas po tom, co spolu nebyly po dobu, která ji připadala jako celá věčnost.

„Ubíhal pomalu,“ pronesla Ashley a přitáhla si Spencer trochu blíž, takže mohla položit paži kolem jejího pasu a zastrčit ruku do kapsy Spenceřiných džínů. „Je to v pořádku?“ ujišťovala se, zatímco pokračovaly v chůzi za občasného vrážení do sebe boky.

„Ano je,“ řekla Spencer překvapená tím, jak moc si užívá toho, že je blízko Ashley.

„Strávila jsem celý den přemýšlením o tobě. O tom, cos mi vyprávěla včera a napadlo mě, že bych tě někdy vážně ráda vzala na opravdové rande. Pokud s tím budeš souhlasit. Zasloužíš si prostě, aby s tebou bylo zacházeno správně, Spencer a přísahám, že se o to ze všech sil pokusím a jako tvoje přítelkyně si myslím, že bych tě pravděpodobně měla vzít na rande a jednat s tebou tak, jak si myslím, že si zasloužíš,“ pravila Ashley velice rychle a její tvář měla roztomilý růžový nádech.

Pár sekund pokračovaly pomalu v chůzi, zatímco vstřebávaly, co Ashley řekla. Spencer se zazubila, když si uvědomila, že jsou teď přítelkyně. Byly blízko bytu a Spencer zpomalovala, dokud nezastavily, takže se mohla podívat na Ashley. „Myslím, že se mi to líbí,“ pravila stydlivě, její modř se střetávala s tmavě hnědou druhé dívky. Váhavě se natáhla a odhrnula tmavý pramen vlasů pryč z Ashleyiných očí, její prsty přejely po líci druhé dívky a usmála se, když se Ashley poddala tomu doteku.

„Bože Spence, můžu tě políbit?“ zeptala se Ashley, její hlas zněl syrově a plný nejistoty.

Nedůvěřujíc svému hlasu a bez jistoty, zda by vůbec byla schopna mluvit, Spencer přikývla a zamračila se, když Ashley otálela.

„Chtěla bych to slyšet,“ řekla Ashley tiše, celé její tělo bylo nehybné až na mírný třes, který jím procházel.

„Ano,“ pravila Spencer a cítila, jak je vtažena to vřelého něžného objetí.

Jejich rty se setkaly.

Bylo to vším, čím by polibek měl být.

Spencer slyšela sama sebe zavzdychat a ten zvuk ji překvapil. Uvolnila se, když uslyšela v odpověď Ashleyino zasténání. Přitiskla se ještě blíž, všechno v ní jako by bzučelo. Cítila se díky tomu tak živá. Naplněna zvědavostí otřela špičku svého jazyka o Ashleyin spodní ret, byla si jistá, že vybuchne, když ucítila, jak Ashleyin jazyk opakuje její konání na jejích rtech.

Náhle se oddělily. Obě si neskutečně vědomé, že je potřeba postupovat pomalu, i přestože ten polibek začal křičet po všem možném jen ne po pomalosti. Jejich čela spočívala na sobě a navzájem si hleděly do ztmavlých očí a rdících se tváří.

„Páni,“ vydechla Ashley.

„Ach ano,“ zavzdychala Spencer. Jazykem si olízla spodní ret. Spatřila, jak se Ashleyiny oči rozšířily a usmála se. „Tak, kdy by mělo dojít k tomu rande?“ otázala se Spencer.

„Uvažovala jsem o tvém následujícím dni volna. To bude v sobotu, že jo? Pokud by ten den mohla Chelsea pohlídat Shay,“ objasňovala Ashley.

Spencer přikývla a naklonila hlavu napravo. „Celý den?“ zeptala se a zkousla si ret.

„Jen pokud ti to bude vyhovovat. Vím, že Shay nebude nadšená, ale může s námi jít na další rande, chtěla bych, aby to první bylo jen o nás dvou.“

Spencer o tom popřemýšlela a nakonec přikývla. „Dobrá, ale musíš si uvědomit, že mě ohledně toho čeká opravdu vážné vysvětlování mé dceři. Vždycky trávíme volný den spolu,“ vysvětlovala s hravým tónem, přestože její oči byly smutné.

„Slibuji, že jí to časem vynahradím a vynasnažím se, aby ti to stálo za to,“ pravila Ashley a natáhla se a přejížděla palcem po Spenceřině tváři. „Vím, že bude Shay smutná. Pokud to ponese příliš těžce, můžu změnit plány a můžeme si vyjít jen na odpoledne,“ navrhla Ashley.

„Večer si promluvím s Chelsea,“ řekla Spencer.

Znovu pomalu vykročily směrem k bytu. Jakmile byly uvnitř, přivítala je vitální Shay.

„Mami. Ashley,“ vítala je šťastně Shay objetím. Její blonďaté vlasy byly rozcuchané. A když ji Spencer zvedla do náruče, všimla si, že má sandály nazuté obráceně. Buďto Chelsea nechala Shay, aby se oblékla sama nebo její nejlepší kamarádka byla tohle ráno roztržitá.

„Hej Spencer, můžu s tebou mluvit?“ ozvala se Chelsea z kuchyňského koutu.

Spencer pokrčila směrem k Ashley rameny, nechala ji a Shay hrát si na podlaze u dveří a vydala se ke kuchyni. Nalezla Chelsea sedět na stole a tvářit se napjatě. Její ruce svíraly sklenici pomerančového džusu a zdálo se, že na něj upřeně hledí. Spencer si okamžitě sedla vedle ní a uchopila jednu ruku druhé dívky. „Co se děje, Chelsea?“ zeptala se.

Chelsea vzhlédla ke Spencer a pak opět sklopila zrak ke sklenici, bylo to, jako by se vyhýbala Spenceřině pohledu. „Spencer, máme problém,“ řekla nakonec.




16

Nevím, jak jsem zvládla jít na tu večeři, ale nějak jsem to dokázala.

Chovala jsem se, jako by bylo všechno v pořádku. Jako by se mi nehroutil svět. Bože, všechno šlo tak dobře, že jsem to měla vědět.

Možná že to bylo kvůli tomu, že jsem znovu porušila pravidla?

Nezasloužím si být šťastná.

Shay si nevšimla, že je něco špatně. Byla tak nadšená, že jsme všechny šly na večeři ven. Nevšimla si zarudnutí mých očí z pláče v kuchyni a pak o samotě v koupelně, mého vystrašeného zírání z oken a mého naléhání, abychom seděly u dveří. Usmívala se a chichotala a bavila nás svým dětským žvatláním.

Ashley si všimla.

Všimla si ve chvíli, kdy jsem vyšla z koupelny.

Všimla si a pokusila se mě utěšit.

Pokusila se mě dotknout.

Pokusila se, abych se jí otevřela.

Ale já nemohla. Cítila jsem se jako zbavena citu. Jak jsem se dostala z pocitu být tak naživu až sem? Bože, chci se znovu cítit živá!

Když se mě zeptala, co se stalo, všechno jsem popřela, nedokázala jsem ta slova vyslovit, aniž by se mi zlomil hlas, protože jsem věděla, že je to lež.

Ona to věděla.

Na konci večera si mě na gauči přitáhla k sobě, chtěla, abych si jí k sobě pustila a já chtěla, aby to věděla. Vážně chtěla. Jen jsem nemohla. Nebo to nedokázala. Ne v tu chvíli. Nakonec si povzdechla a prohlásila, že se uvidíme zítra. Ve dveřích jsem ji políbila na dobrou noc, přitiskla jsem se k ní, chtějíc se znovu cítit živá, nepamatovat si nic jiného než ji - rozhodně ne tu temnotu a myšlenky na něj, které plnily mou hlavu - ale jemně mne odstrčila a zavrtěla hlavou.

„Takhle ne,“ řekla prostě Ashley, než mě políbila lehce na tvář a odešla.

Když byla pryč, rozbrečela jsem se.

Chelsea seděla na gauči a objímala mě, říkala mi, že všechno bude dobré, ale obě jsme věděly, že na to není žádná záruka. Chtěla jsem, aby mě zase utěšovala Ashley, ale věděla jsem, že jsem ji od sebe odstrčila. Moje neochota se jí otevřít ohledně tohohle, ji ode mě odehnala.

Ještě víc jsem plakala.

Jak bych mohla vysvětlit, že jsem jí to nemohla říct? Že tohle je trest za to, že jsem si ji už k sobě pustila. Jak bych si ji mohla nepustit blíž, když všechno, po čem jsem opravdu toužila bylo, aby to zase dala do pořádku? Dala mě do pořádku. Nesnáším, když se v sobě nedokáži vyznat.

Proč teď?

Proč se to muselo stát teď?

Brečela jsem až do vyčerpání. Nakonec se Chelsea zvedla a odešla ode mne, stěží jsem to zaznamenala. Mohla jsem jen zaslechnout její hlas hovořící zpovzdálí.

Moje tělo se chvělo. Nevím, jestli chladem nebo šokem…možná obojím.

Vzpomínám, jak jsem se v omámení rozhlížela po bytu, až jsem si všimla těch lilií stojích ve váze na stole a vedle v malé sklenici byl ten nový narcis. Soustředila jsem se jen na jejich pozorování; nějak mě pojily s Ashley. Bylo to mé spojení s ní a díky tomu jsem se cítila v bezpečí. Bylo to skoro, jako bych mohla jejich prostřednictvím cítit ji.

A pak jsem mohla.

Chelsea jí musela zavolat.

Cítila jsem, jak mi ruka krouží v malých kruzích na zádech, pár chvil před tím, než si mě druhá přitáhla do objetí a pevně mě svírala.

Vděčně jsem vdechovala její vůni.

Cítila jsem, jak se uklidňuji a začala jsem rozeznávat slova.

„To je dobrý, lásko. Pšššt, to bude dobré. Nedovolím, aby ti něco ublížilo,“ mumlala Ashley pořád dokola.

Přitiskla jsem svou tvář ještě víc k jejímu rameni, okamžitě jsem ucítila, jak se její ruce kolem mě pevněji svírají.

„Můžeš mi to říct? Prosím Spence,“ zeptala se Ashley jemným zašeptáním do mého ucha.

„Můj táta mě našel.“


17

Spencer, Ashley a Chelsea seděly všechny schoulené pod dekou na gauči, jejich hlasy byly tiché, protože nechtěly probudit Shay.

„To prostě zaklepal u dveří?“ zeptala se Ashley, její hlas zněl napjatě a Spencer se přitiskla blíž k jejímu boku pro uklidnění.

Strávily poslední hodinu mluvením o tom, co se stalo.

„Ano, kolem poledne. Myslela jsem, že to může být nějaká zásilka nebo tak. Shay zrovna díkybohu spala. Nejdřív jsem si ani nebyla jistá, kdo to je, ale pak jsem uviděla jeho oči. Vypadaly přesně jako ty Spenceřiny a já prostě věděla,“ vysvětlovala Chelsea ze svého místa na druhém konci pohovky. „Bože Spencer, kdybych věděla, kdo to bude, neotevřela bych dveře.“

„Co říkal?“ otázala se Ashley s hlasem naplněným zvědavostí.

„Že hledá Spencer.“

Spence si zakryla rukama tvář, ale po pár sekundách ucítila, jak jí Ashley dává ruce stranou. „Tohle zvládneme, zlato; nenecháme tě projít si tím sama. Přijdeme na to, proč tu je,“ slíbila Ashley, zatímco pomalu přejížděla svými palci po Spenceřiných tvářích.

Spencer jen hleděla na Ashley, její modré oči byly rozšířené. Nemohla opravdu uvěřit tomu, že ji našel. „Proč teď?“ dokázala vyslovit otázku, které se jí nepřestávala opakovat v hlavě.

Chelsea jen zavrtěla hlavou. „Já nevím, Spence. To neřekl. Vypadal tak smutně a ztraceně.“

Spencer zavrtěla hlavou. Nechtěla to poslouchat. Jediné, co věděla, bylo, že pokud je tady v LA on, pak by tu stejně tak mohla být máma. A pokud by to tak bylo, pak by on určitě nebyl moc daleko. Obzvláště, pokud by věděli, že tu je. Její tělo se otřáslo nad myšlenkou, že by ho znovu viděla.

„Věř mi,“ pronesla Ashley a jemně tak vpadla to Spenceřiných myšlenek. „Nenechám je, aby ti ublížili. Slibuji.“

„Na to je pozdě. Už mi ublížil,“ řekla Spencer, poprvé zněla zahořkle, prohrábla si rukou blonďaté vlasy a povzdechla si, náhle její hořkost zmizela a zase byla plná smutku. „Nejsem si jistá, o kolik víc to ještě dokáže.“

„Nemusíš se s ním vidět,“ pravila Chelsea. Přitáhla si deku pod bradu a pozorovala Spencer hnědýma očima plnýma porozumění.

„Nemyslím si, že mám na vybranou. Myslím,“ Spencer se odmlčela, aby si srovnala myšlenky. „Myslím, že se s ním raději setkám za svých podmínek. Budete obě se mnou, že jo?“ ověřovala si a zněla nervózně a na mnohem méně než na jejích osmnáct.

„Samozřejmě,“ pronesly Ashley i Chelsea zároveň.

„Díky, teď jen potřebuji přijít na to, jaké jsou moje podmínky,“ povzdechla si Spencer a znovu si zabořila hlavu do dlaní. „Nejsem si jistá, že to zvládnu.“ Její hlas byl prakticky jen šepotem. Zachvění projíždělo jejím tělem, zatímco v její mysli uháněly úvahy o tom, co by její otec mohl chtít, jak ji dokázal najít a co bude muset ona sama nakonec udělat. Byla si jistá, že bude mít otázky, ale nebyla si jistá, jestli mu na ně bude schopná odpovědět. Proč se o ni tak zajímal teď, po třech letech? Co se stalo?

„Sešla by ses s ním raději tady nebo někde jinde?“ zeptala se Ashley s jednou rukou něžně hladící Spencer ve vlasech a druhou konejšivě kroužící na jejích bedrech.

„Myslím, že tady,“ odvětila Spencer po chvíli přemýšlení. „Řekl, že se vrátí?“ zeptala se a hlas se jí na posledním slově zlomil.

„Ano,“ řekla Chelsea tiše, její ruka si pohrávala s okrajem deky. „Řekl, že přijde zítra.“ Pohlédla na hodiny. „Teda dneska,“ opravila se. Bylo dost po půlnoci.

Spenceřino tělo se napjalo, jako by snad její otec mohl zaklepat právě teď uprostřed noci. Nikdy ji nenapadlo, že by ji našli. Pravda, měla to na mysli během prvních pár měsíců, ale jak čas ubíhal bez jakýchkoliv známek po nich, postupně se uklidňovala a přestala očekávat, že se objeví a odvlečou ji zpátky do Ohia. Ruce si přitiskla silněji na oči ve snaze zatlačit slzy, které hrozily tím, že vytrysknou. Tak strašně toužila jen popadnout Shay a utéct pryč. Jet někam, kde by ji nenašli. Kdy by ji nenašel on. Ale nebyla si jistá, jestli takové místo vůbec existuje. A neměla by tam Ashley. Z úst jí vyšel zvuk, který byl směsicí úzkosti, frustrace a zoufalství a nedokázala zabránit, aby se nenapjala při tom zvuku. Cítila ho opět tak blízko, že bylo těžké nesoustředit se na pravidla a jejich následky.

„Broučku, to jsou jeho pravidla. Nikoho jiného,“ zamumlala Ashley tiše do jejího ucha. „Podívej se na mě,“ požádala s hlasem hlubokým a syrovým.

Spencer se donutila pozvednout hlavu a pohlédnout na Ashley. Jejich oči se setkaly a Spencer ucítila, jak se v ní všechno ztišuje. Cítila, jak přejíždí prsty po stopách jejích slz na tváři, než se naklonila a jemně ji políbila na rty.

„Už ti není 14, Spencer. Ani nejsi sama. Máš mě a Chelsea a Shay a nedovolíme, aby se ti to zase stalo.“ Ashley mluvila s jistotou, která ji uklidňovala. „Až se zítra ukáže, zjistíme, co chce. A pokud to nebude to, co budeš chtít ty, bude muset odejít. Tady se pojede podle tebe, zlato.“

„A s tou to poznámkou, mířím do postele,“ pronesla Chelsea. Zvedla se z gauče a přešla ke Spencer, sklonila se k ní a krátce ji objala. Pak objala Ashley. „Dobrou noc, holky,“ pravila a zamířila k ložnicím.

„Dobrou,“ řekla Ashley. Pozorovaly, jak Chelsea zmizela za závěsem. „Chceš, abych šla?“ zeptala se Ashley tiše, zatímco si přitáhla Spence blíž a pevně ji svírala.

Spencer, rychle zavrtěla hlavou; váhavě otřela své rty o Ashleyin krk krátkým sotva znatelným dotykem. „Zůstaneš?“ zeptala se a při zvuku Ashleyina zadrhnutého dechu lehce zčervenala, „Já, ehm…“

„Já vím,“ pronesla Ashley, zatímco sevřela Spenceřinu tvář do dlaní a pozvedla ji tak, aby se jejich oči opět setkaly. „Cokoliv chceš, Spence.“

Červenající se Spencer se pokusila sklopit hlavu, ale ta byla jemně držena na místě. „Děkuji,“ řekla tiše.

Pár minut jenom ležely na pohovce a držely jedna druhou, Spencer se nakonec zvedla a položila si prst na rty. Ukázala ke koupelně a popohnala Ashley, aby zamířila tím směrem.

Po pár sekundách od vstupu do koupelny uslyšela Ashley lehké zaklepání na dveře a otevřela je červenající se Spencer, která jí podávala kraťasy a tílko. „Doufám, že ti budou,“ pronesla tiše. „Pod umyvadlem je nový kartáček na zuby. Počkám tady,“ vysvětlila druhé dívce a s tichým klapnutím zavřela dveře.

Když Ashley vyšla z koupelny, zamířila tam Spencer nesoucí si své oblečení. „Za chvilku budu hotová,“ řekla Ashley a jemně ji políbila na tvář, než si pospíšila dovnitř a ještě jednou zavřela dveře. Byla tma, když o minutu později Spencer otevřela dveře, oblečená ve vlastních kraťasech a tílku. Nervózníma rukama se objímala kolem pasu.

„Páni. Vypadáš nádherně,“ řekla Ashley s tichým zavzdycháním, když očima přejela Spencer odshora dolů.

Neschopna cokoliv říct, Spencer lehce zavrtěla odmítavě hlavou. Věděla, že i v přítmí jsou některé z jejích jizev na pažích a nohou vidět.

„Spencer, věř mi v tom,“ pronesla Ashley hlubokým hlasem, z toho chrapotu v něm se Spencer sevřel žaludek. „Myslím, že jsi ta nejkrásnější holka, jakou jsem kdy viděla.“ Pomalu vzala Spencer do náručí, přitáhla si ji blíž a zavzdychala, když se jejich těla spojila.

Spencer z toho spojení cítila závrať; tenký materiál oblečení zakrýval jen lehce horkost druhé dívky. Její vlastní ruce se přesunuly vzhůru a kroužily v malých kruzích na Ashleyiných bedrech, jeden prst tu a tam přejížděl přes úzký proužek kůže, která tam byla odkrytá.

Po pár sekundách obě ustoupily dozadu. Spencer se pokoušela ignorovat lehké chvění nohou, zatímco vzala Ashley za ruku a vedla je do ložnice. Potichu si vlezla do postele a posunula se, starší dívka ji vzápětí následovala a rychle se zachumlaly pod deku. Jejich těla se přirozeně posunula jedno k druhému a Spencer zasykla, když si ji Ashley přitáhla k sobě. Paže se obtočila kolem jejího pasu a stehno bylo přehozeno přes její nohy.

„Je to v pořádku?“ ujišťovala se Ashley, rychle oddechujíc do Spenceřina ucha.

Celé její tělo se v odpověď zachvělo a cítila, jak se Ashley okamžitě odtahuje. Její vlastní ruka rychle přidržela Ashley u sebe a sama otočila tvář, aby se podívala ve tmě na druhou dívku. „Je to skvělé,“ zašeptala, než zavřela oči.


18

Nebyla jsem si jistá, jak vůbec usnu.

Ležela jsem tam v posteli, s tím úžasně teplým a měkkým tělem přitisknutým k sobě. Slyšela jsem občasně zavzdychání nebo šťastný zvuk, který vydávala ve spánku. Cítila jsem tlak na své kůži, jak mě držela u sebe a ochranitelsky mě objímala.

Majetnicky.

V každém případě mi to nevadilo.

Chtěla jsem být její.

Ta myšlenka mě šokovala. Nenáviděla jsem představu být vlastněna někým jiným, bylo to něco, co se ve mně drželo už dlouho. Ta myšlenka, že on sám mě vlastní. A tady jsem tak zoufale toužila být její. Vím, že to nebylo to samé, že by mě neovládala, jako to dělal on. Nevím, proč to s ní cítím tak jinak, možná proto, že cítím, že chce být stejně tak mou?

Nemohla jsem uvěřit, že jsem měla odvahu na to, požádat ji, aby zůstala. Věděla jsem, že dneska nebudu schopná spát sama. Pokud by odmítla, strávila bych noc buď na gauči, snažíc se zoufale zůstat vzhůru, aby se mi nemohlo nic zdát, nebo bych si vlezla do postele k Shay a doufala, že ji nevzbudím, až bych měla noční můru. Nebylo by tu žádné pokud. Věděla jsem, že se jedna blíží. Mohla jsem ji cítit vzadu v mé mysli, čekající, až upadnu do spánku, aby se mě zmocnila. Děsí mě, že jednu budu mít i s jejími pažemi kolem mne.

Bože, co udělá, až mě uslyší?

Pokusí se mě vzbudit?

Vím, že to nedopadne dobře. Možná by se Chelsea mohla vzbudit a varovat ji před tím? Jedinkrát, co se o to Chelsea pokusila, jsem sebou podle všeho škubla a ona měla pár dní monokl. Cítila jsem se hrozně provinile, ale ona se tomu smála se slovy, že to byla její chyba a měla to lépe předvídat nebo rychleji uhnout.

Možná, že bych měla zůstat vzhůru v jejím náručí?

Přitiskla jsem se blíž k jejímu tělu a usmála se, když si mě její paže také přitáhly.

Je prostě tak rozkošná. Dokonce i ve spánku. Bože, je tak nádherná. Způsobuje to, že něco ve mě bolestě vzdychá.

Nemám tušení, co na mně vidí. Jak si může myslet, že jsem krásná?

Nemůžu uvěřit, že jsem si do postele oblékla tohle. Ráno toho uvidí mnohem víc než doteď. Nejsem si jistá, že jsem připravená se před ní takhle odhalit. Vysvětlovat další jizvy, přestože na mě nikdy netlačila ohledně těch na mém krku. I když vím, že to chce vědět. Vím, že až nastane čas, bude chtít vědět o všech.

Jak může vydržet pohled na mě? Dotýkat se mě? Líbat mě?

Nemyslí si, že jsem pošpiněná?

Nemůže si snad říct, že si ji nezasloužím?

To, co mě ale udivuje, je, že chci, aby se na mě dívala, dotýkala se mne a líbala mě. Bože, už to chci tak moc, že mě to děsí. Je to občas tak intenzivní, když se na mě jen podívá; její tmavě hnědé oči prostě hledí přímo na mne, na má tajemství a hanbu a dál. Při jediném jejím pohledu se cítím úplně obnažená a děsí mě, že to chci.

Chci ji.

Fajn, tak teď už neusnu.

Usměji se a zabořím svou tvář do jejího krku, vdechujíc její vůni.

Myslím, že jsem s tím spokojená.

Nechci zmeškat ani jednu sekundu tohohle.


19

Spencer se vzbudila s nezvyklým pocitem, že je držena v něčím náručí. Celé její tělo ztuhlo, dokud se její oči neotevřely a ona nezachytila pohled na Ashley rozprostřenou na její hrudi. Okamžitě se uvolnila, s úsměvem si vychutnávala pohled na tak mírumilovně spící dívku.

Při pohledu na hodiny vedle postele zasténala, bylo už půl sedmé. Shay by měla brzy vstávat a ona musela zavolat do práce, že dnes nepřijde, před sedmou. Neochotně se začala vyprošťovat z Ashleyina objetí.

„Ash, musím vstát,“ zašeptala, když se zdálo, že ji druhá dívka drží pevněji, skoro se překulila na ni. „Ashley,“ zasykla Spencer ve snaze vzbudit druhou dívku, než se tahle situace stane trapnou.

Hnědé oko se pootevřelo, doprovázeno zasténáním, „Je moc brzy.“

Spencer se musela zachichotat. „Omlouvám se,“ řekla, ale vůbec to tak neznělo. „Můžeš zůstat v posteli, pokud chceš. Musím vstát dřív než Shay,“ vysvětlovala šeptem, aby nevzbudila dvouletou ve vedlejší posteli.

Obě Ashleyiny oči se prudce otevřely a náhle vypadala naprosto vzbuzená. „Ne, vstanu,“ řekla Ashley, rychle se odtahujíc od Spencer a uniklo jí zamračení, které přeběhlo po tváři mladší dívky při té náhlé ztrátě kontaktu. „Můžu udělat snídani, pokud chceš,“ nabídla, protahovala si obě ruce nad hlavou a šťastně zavzdychala, když jí zakřupalo v ramenou. Otočila se a pohlédla na Spencer, která seděla na posteli s přikrývkou přitáhnutou až po ramena, pusou otevřenou a rozšířenýma modrýma očima. „Vidíš něco, co se ti líbí?“ poškádlila ji trochu Ashley a lehce do ní šťouchla tělem.

„Ech.“ Spencer zavřela pusu a zamrkala. Náhle si velice nervózní vzpomněla, že musí vstát. Hodiny ukazovaly 6:34 a věděla, že musí velice brzy zavolat do práce. Nejistě se nadechla a nechala deku, kterou svírala, sklouznout a vydrápala se z postele. Spencer se rychle natáhla po županu, který si nechávala blízko postele, ale než se k němu ruka mohla dostat, Ashley ji vzala za zápěstí.

„Počkej.“ Ashley to slovo prosebně zašeptala.

Spencer rychle vzhlédla k Ashley, aby zjistila, co tím myslí. Druhá dívka měla ruměnec na tváři a hnědé oči byly tmavší, než u ní Spencer kdy viděla.

„Já, ehm, chci se jen chvilku dívat. Prosím,“ řekla a ještě víc zčervenala.

Spencer zrudla z toho zřejmého oceňujícího pohledu v Ashleyiných očích. Její tělo se lehce chvělo, ale necítila obavy.

„Taková krása,“ zamumlala Ashley, zatímco uvolnila sevření Spenceřina zápěstí. Svými prsty jela nahoru po Spenceřině paži až dosáhla Spenceřiných vlasů. S něžným přitáhnutím se jejich rty střetly a obě byly náhle vtaženy do polibku.

Se srdcem nekontrolovaně bušícím se Spencer přitiskla blíž. Její ústa se otevřela, když ucítila Ashleyin jazyk otírat se o její rty. Její ruce si našly cestu k Ashleyině pasu a pomalu stoupaly po jejích zádech, až se nakonec usídlily v tmavě hnědých vlasech.

Odtrhly se od sebe. Obě ostře oddechovaly. „Bože Ash,“ pronesla Spencer se zasténáním, zatímco si přitáhla Ashley k dalšímu polibku, její jazyk se tlačil do Ashleyiných úst. Cítila, jak ruka druhé dívky svírá její tílko, natáčí si látku na zápěstí. Prsty se lehce tiskly na její kůži a ona se odtáhla od Ashleyiných úst, aby zavzdychala. Ashleyiny rty si našly cestu na její krk, jemně tam líbaly a sály kůži. Prsty hrající si na jejích zádech tam něžně přejely po té značce a Spencer ztuhla.

Ashleyiny ruce klesly zpátky ke Spenceřiným bokům a její čelo spočinulo na Spenceřině rameni. „Promiň,“ řekla tiše.

„Za to nemůžeš,“ pronesla Spencer s drobným zavrtěním hlavy, její dech byl stále trhaný. „Bože, Ash, nikdy dřív jsem se takhle necítila,“ připustila.

„Ani já,“ řekla Ashley a umístila malý polibek na Spenceřino rameno. „Můžu si půjčit nějaké oblečení?“ zeptala se.

S přikývnutím Spencer vysvětlila Ashley, že si může půjčit, cokoliv bude chtít a pak si rychle shromáždila vlastní věci na převlečení a vydala se do koupelny, aby se převlékla. Opět se potkaly před dveřmi do koupelny, vyměnily si pohledy a rychlou pusu, než Spencer odspěchala, aby zatelefonovala do práce a vysvětlila, že dneska nemůže pracovat. Zrovna zavěsila po tom, co vysvětlila Jilly, že by měla přijít zítra, když se Ashley vynořila z koupelny a na sobě měla Spenceřiny džíny a světle šedé tílko, které Spencer nosila normálně na spaní.

Ashley došla k ledničce a otevřela ji. „Co říkáš na vajíčka?“ otázala se přes rameno.

„Super,“ usmála se Spencer. „Dojdu probudit Shay. Chelsea je vzhůru a maluje ve svém koutě,“ řekla.

Posadila se na kraj Shayiny postele a pomalu projížděla rukou dceřinými vlasy. „Zlatíčko, je na čase probudit se,“ zabroukala.

Modré oči ospale zamrkaly.

Spencer se usmála. „Dobré ráno, broučku. Ashley dělá vajíčka,“ řekla a její ruka pokračovala ve vískání Shayiných vlasů. „Chceš se jít umýt?“ zeptala se.

Jak předpokládala, Shay zavrtěla hlavou. Nebyla zrovna ranní ptáče a měla tendenci být protivná před snídaní, než se dostala ke svému obvyklému rozjařenému já.

„No, já si myslím, že bys to měla zkusit a zajít do koupelny před snídaní,“ vysvětlovala Spencer klidně.

Trvalo to pár minut přesvědčování, ale nakonec si Shay zašla na záchod a umyla si po tom ruce. Spencer ji políbila na čelo a pomohla ji sesednout z místa vedle umyvadla.

„Snídaně je hotová,“ zavolala Ashley z kuchyně.

Všechny se sešly u stolu, kam už Ashley naservírovala talíře, sklenice, příbory, toasty, vajíčka, pomerančový džus, mléko a kávu. „To vypadá báječně Ash. Díky.“ Spencer se usmála a pomohla Shay na její židli a přistrčila jí nějaké jídlo. Posadila se a nalila hrnek mléka Shay a sobě sklenici pomerančového džusu.

„Ty nebudeš jíst?“ zeptala se Ashley, zatímco nandávala vejce na talíř.

„Nemám moc hlad,“ řekla Spencer tiše, zatímco se na ni Ashley s Chelsea dívaly. Shay jedla, nevšímavá k tomu, co se děje.

„Měla bys něco sníst, Spencer,“ pravila Chelsea. „Co třeba nějaký toast?“ zkusila to.

Spencer zavrtěla hlavou a usrkla si džusu.

„Udělala jsem vajíčka jen pro tebe,“ řekla Ashley.

Spencer se podívala na svou přítelkyni a obrátila oči v sloup. Druhá dívka se usmála vědouc, že debatu vyhrála. „Fajn,“ řekla Spencer. „Ale jen trochu.“ Byla nervózní z toho, jak se den vyvrbí. Určitě to nepůjde dobře. To vážně nemůže. Neochotně si ukousla z vajec, která jí Ashley podala. „Mňam, jsou moc dobré,“ usmála se děkovně.

„Jsem ráda, že ti chutná,“ vrátila jí Ashley úsměv.

Po snídani vzala Shay umýt se a převléknout se. Nechala Shay vybrat si šaty a usmála se nad její volbou. Hezké, světle modré letní šatičky, které jí ladily s očima. Pak jí učesala vlasy a svázala je do copu. „Vypadáš nádherně,“ zašeptala a něžně políbila dcerku na čelo. Shay se zachichotala. „Proč nejdeš a nezjistíš, jestli se Ashley nechce dívat na televizi, než se převléknu?“ zeptala se a zasmála se, když Shay odběhla.

Velice pečlivě si vybírala, co si vzít na sebe. Rozhodla se pro své oblíbené opotřebované modré džíny, bílé tílko a červenou košili. Zapnula si ji až ke krku a pak se podívala na svůj odraz v zrcadle. Zdráhavě si rozepnula vrchní knoflík a dovolila, aby se košile trochu rozhalila. Pečlivě zblízka zkoumala svůj odraz v zrcadle. Spencer si vzpomněla, jak úžasně živá se cítila, když se toho rána líbala Ashley. Se stydlivým úsměvem rozepnula ještě jeden knoflík a rychle opustila ložnici, než si to mohla rozmyslet.


20

Nesnáším čekání.

Dokáže to být to nejhorší. Nikdy nečekám nic dobrého. Jen věci, které jsou špatné nebo absolutní noční můry. To jsou věci, které očekávám.

Po snídani jsme všechny seděly napjatě na gauči a hrály si s Shay. Nebylo to fér. Byla tak nadšená, že jsem s ní doma a já tam ve skutečnosti vůbec nebyla. Chci říct byla, ale moje myšlenky ve skutečnosti ne. Moje mysl nebyla ani v Kalifornii, většinu času byla v Ohiu. Ashley i Chelsea se ze všech sil snažily přivést mě na jiné myšlenky. Ashley byla nejúspěšnější, když mě vzala za ruku a odvedla mě do kuchyně.

V kuchyni mě držela v náručí a kolébala se mnou ze strany na stranu. Její ruce pročesávaly mé vlasy. Hlubokým hlasem, ze kterého se mi svíraly vnitřnosti, mi šeptala do ucha, jak moc se jí líbí moje košile. Její prsty si pohrávaly s knoflíky a já rudla, rozpolcená mezi chtěním, aby rozepnula víc knoflíků a tím, všechny je zapnout, protože tohle – ať to bylo cokoliv – bylo zatraceně děsivé.

Jeden z jejích prstů přejel po obrysu mého tílka na mé lopatce a já se zachvěla. Nemohla jsem se na ni podívat. Cítila jsem, jak mi tvář znovu hoří.

„Ash,“ zavzdychala jsem, zatímco jsem naklonila hlavu na stranu, takže její prsty mohly pokračovat ve své cestě na můj krk.

„Bože, zbožňuji, když mi tak říkáš,“ pronesla. Z hlubokého tónu jejího hlasu mi slábla kolena. Její rty začaly líbat můj krk. Zaklonila jsem hlavu, aby měla víc místa. Moje prsty si propracovaly cestu do jejích tmavých vlasů.

Pak jsem ucítila její jazyk přejíždět po ramínku mého tílka.

Dech se mi zadrhl v hrdle a pak se vydral z mých úst v rozechvělé verzi jejího jména.

„Mami!“ uslyšela jsem Shayino zavolání a okamžitě jsem cítila, jak se ode mne Ashley odtahuje. Lehce jsem zakolísala z té ztráty kontaktu, dokud mne neobjala kolem pasu její ruka, aby mě přidržela.

„Zlatíčko, co pak je?“ zeptala jsem se Shay, když vklouzla do kuchyně.

„Hrát vláčky,“ prohlásila Shay, vzala mě za ruku a vedla mě z kuchyně. Pokrčila jsem k Ashley rameny a naznačila pusou, že se jí omlouvám. V odpověď se na mě usmála a mrkla. Alespoň jsem pro tu chvíli nemyslela na to, co by se dneska mohlo stát. Zvládla jsem se pohroužit do hraní si s dřevěnými vláčky s Shay. Vydávala to nejroztomilejší š-š-š hů-hů, když projížděla vlakem po trase kolem Ashley, Chelsea a mě rozsazenými na zemi.

Nakonec jsem se ale prostě posadila na gauč a cítila, jak se mi ruce začínají třást, dech zrychluje a já se okamžitě ocitla zpátky v mé posteli v Ohiu. Čekala jsem.

Proč mě musel táta najít?

Proč?

Všechno šlo tak dobře.

Slyšela jsem zapnout televizi a někdo přepínal kanály, musely hledat animáče pro Shay. Každopádně to bylo moc pomalé a já na pár sekund zaslechla přenos amerického fotbalu. Normálně by bylo třeba víc, abych zpanikařila, ale právě teď jsem už byla nalomená.

Rychle jsem vstala a utekla do ložnice. Odtáhla jsem těžký závěs stranou, hodila jsem sebou na postel a zabořila tvář do polštáře.

Jsem v Kalifornii.

Jsem v Kalifornii.

Opakovala jsem si pořád dokola.

Ale Kalifornie mi už nepřipadala tak bezpečná, když táta věděl, že tu jsem.

Cítila jsem, jak si vedle mě někdo lehnul a ztuhla jsem.

Vzpomínáte, jak jsem říkala, že jsem prošvihla jeden zápas, na který chtěl, abych šla? Nechal mě čekat týden, než mě potrestal. Skoro jsem si myslela, že by to mohl nechat být, že jsem možná v bezpečí. Ale bylo to jen moje zbožné přání. Takže jednoho dne týden po tom zápase mě vzal ven ve svém autě; měl zapálenou cigaretu a jednou si potáhl, než mě chytil za vlasy a přinutil mě předklonit se. Ta cigareta mi byla přitisknuta na kůži vzadu na krku. Tvrdě.

Pamatuji si, že jsem křičela.

Pamatuji si, jak jsem sledovala, jak znovu stiskl zapalovač v autě, čekal, až se rozpálí a pak si zapálil další cigaretu.

Pamatuji si, že trvalo další tři cigarety, než jsem si dokázala skousnout ret dost na to, abych nekřičela.

„Spencer. Zlato. Prosím tohle nedělej,“ řekla Ashley a vpadla do mých myšlenek. Vzlykala jsem do polštáře, který jsem svírala, tlumila jsem tolik zvuků, kolik jsem dokázala. Cítila jsem, jak mě její ruka něžně hladí po zádech.

Nenáviděla jsem to.

Nenáviděla jsem ty vzpomínky.

Tu bolest.

Chtěla jsem ječet, ale dusila jsem to v sobě.

„No tak. Nech mě držet tě,“ prosila Ashley, zatímco její ruce pokračovaly v hlazení mých zad. „Nech mě milovat tě,“ zašeptala do mého ucha.

Otočila jsem se čelem k ní. Musela jsem vypadat strašně, ale ona se na mě usmívala, jako bych byla krásná a já se rychle přesunula do jejího náručí.

Svírala mě, zatímco jsem brečela.

Zatímco jsem zuřila nad svou minulostí.

Milovala mě.


21

Spencer ležela na posteli, Ashley ji pevně svírala v náručí a Shay je tam našla, uvelebila se po Spenceřině boku a rychle usnula. Ashley občas zamumlala něco do Spenceřina ucha, když se její tělo napjalo a ona se pak opět pokusila uvolnit.

Ode dveří se ozvalo zaklepání a Spenceřin dech se ztišil. Poslouchala, jak se dveře otevřely a pak zazněly hlasy. O pár sekund později Chelsea prostrčila hlavu závěsem.

„Spencer,“ řekla Chelsea a vypadala nejistá si tím, co se bude dít. „Chceš, abych tu zůstala u Shay?“ zeptala se.

Spencer přikývla a opatrně se pomalu se na posteli posadila, aby nevzbudila Shay z jejího zdřímnutí. Její kolena byla rozklepaná, když se postavila a okamžitě čerpala oporu z Ashleyiny ruky, která se natáhla a sevřela její.

„Tak pojď, Spencer. Budu na tebe dávat pozor,“ pronesla Ashley a stiskla ji ruku pro ujištění.

„Dobře.“

Když Spencer vstupovala do obývacího prostoru, nebyla si jistá, co uvidí. Byly to již tři roky, co viděla svého tátu naposledy.

„Spencer,“ řekl Arthur Carlin, zatímco pospíchal k místu, kde ztuhla.

Spencer pozvedla ruku s dlaní otevřenou. „Stůj,“ dokázala říct těsně před tím, než se k ní její otec dostal. „Já…nemůžu,“ prohlásila a pohlédla na Ashley stojící vedle ní. Sledovala, jak se ruka jejího táty zastavila ve vzduchu a chvíli tam visela, než nakonec sklouzla k jeho boku.

Všichni tři tam pár sekund nejistě postávali. „Ehm, možná bychom se mohli posadit?“ navrhla Ashley a přerušila ticho, které se rozprostilo. Spencer přikývla a přesunula se k pohovce. Spencer se posadila do vzdálenějšího rohu gauče a její tělo vypadalo, jako by se hroutilo do sebe. Ashley se posadila vedle ní a položila jí paži kolem ramen. Arthur Carlin se posadil na druhý konec gauče a natočil se tak, aby na ně mohl hledět svýma rozšířenýma modrýma očima.

„Jmenuji se Ashley Daviesová,“ představila se Ashley a pokývla hlavou směrem k Spenceřině otci.

„Rád vás poznávám. Moje jméno je Arthur Carlin. Jsem Spenceřin táta, ale to už asi víte. Hledal jsem Spencer tři roky od doby, co utekla. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem tě konečně našel, Spence.“

„Proč?“ otázala se Spencer, její hlas byl téměř jen zašeptáním.

Arthur se zdál překvapen tou otázkou. „Protože jsi má dcera a já tě mám rád. Bez ohledu na cokoliv.“

Se zavrtěním hlavy se pokusila podívat na tátu. Vypadal unaveně a smutně, ale skoro stejně jako si pamatovala, když se vracel pozdě z práce.

„Spencer, proč jsi odešla?“ zeptal se a naklonil se k nim na pohovce.

„Nemůžu,“ řekla Spencer se zavrtěním hlavy, přitiskla se blíž k Ashley.

„To je pořádku, zlato. Jsem tady,“ řekla Ashley tiše.

„No tak, Spencer, můžeš se mnou mluvit. Vždycky jsem spolu mluvili,“ povzbuzoval ji Arthur.

„Kdy jsme mluvili?“ zeptala se Spencer, náhle zněla rozzuřeně, její ruce se zaťaly v pěst a třásly se v jejím klíně. „Nikdy jsi tam nebyl,“ obviňovala ho.

Ramena jejího otce poklesla. „Omlouvám se Spencer. Byl jsem zaneprázdněný pomáháním dětem s problémy. Myslel jsem, že to chápeš,“ pravil.

„Já měla problém!“ vykřikla Spencer, než si skousla spodní ret, aby si zabránila říct víc.

„Co tím myslíš?“ zeptal se tiše.

„Prosím, jdi. Jsem teď šťastná,“ řekla Spencer, její hněv vyprchal a zanechal ji náhle vyčerpanou.

„Spencer, co se děje?“ zeptal se.

Byla tak blízko tomu, co vždycky chtěla svému otci říct, že cítila, jak se jí oči plní slzami a pak jí kanou po tváři. Cítila, jak je Ashleyiny prsty pomalu stírají.

„Prosím, Spencer, nech mě pomoct ti,“ řekl s hlasem plným smutku.

„Je příliš pozdě,“ pronesla Spencer, slzy ji teď dusily.

„Není, Spencer, teď jsem tady. My všichni tu jsme,“ pravil konejšivě.

„Co tím myslíte?“ otázala se Ashley, Spencer si myslela, že zní hněvivě, ale přes všechny ty slzy nemohla vidět její tvář.

„Tvoje máma, Glen, Clay a já jsme se všichni přestěhovali před pár měsíci do LA. Tvoje máma tu dostala práci,“ vysvětloval Spencer, přestože to Ashley položila otázku. „Dokonce i Aiden se přestěhoval s námi.“

„Cože?“ ověřovala si Spencer, které nechtěla věřit tomu, co slyšela.

„Ano, všichni byli tak rozrušení, když jsi utekla; všichni jsme to těžce nesli. Tvoje máma požádala Aidena, aby se přestěhoval s námi po tom, co měl nějaké problémy ve škole a doma; nebyl stejný po tom, co jsi odešla. Myslím, že to máma cítí tak, že tak zůstáváš s námi. Vy dva jste si byli vždycky tak blízcí,“ vysvětloval Arthur s úsměvem naprosto nevšímavý k Spenceřinu rozrušení.

Neschopna slyšet víc se Spencer rychle zvedla z gauče a utekla zpátky do ložnice. Cítila, jak ji Chelsea vzala do náruče a něžně ji kolébala; druhá dívka očividně přes závěsy všechno slyšela.

Zvýšené hlasy byly slyšet z obývacího prostoru a Spencer si zakryla uši, aby vytěsnila ten křik, ale pořád je mohla slyšet.

„Jak jste mohli být tak slepí?“ dotazovala se Ashley hlasitě.

„Cože?“ ptal se Arthur a zněl zmateně.

„Od vás jakožto rodičů se očekává, že si toho všimnete. Že budete dávat pozor. Ale to vy ne. A nejen to, ale vy jste ještě pozvali toho zkurvysyna, který jí to udělal, do vašeho domu a chovali se k němu jako k rodině!“ Ashley teď křičela. „Jak jste to mohli nevidět? Bože, já to viděla, když jsem ji poprvé potkala. Stačilo jen, aby si toho jeden z vás všiml a mohli jste to zastavit.“

„Všimnout čeho?“ ptal se Arthur.

„Hele, udělejte nám všem laskavost, ano a jděte. Neříkejte nikomu, že jste Spencer viděl a nepokoušejte se ji vidět znovu,“ pravila Ashley a zněla neskutečně rozzuřeně.

„Ale na to je pozdě. Už to vědí.“


22

Je jen otázkou času, kdy mě najde.

Je v Los Angeles.

Hledá mě.

Ashley mého otce vyhodila. Neviním ji. Myslím, že Chelsea by to udělala také, kdyby nebyla zaneprázdněna dáváním pozor na mě a Shay, která se vším tím křikem probudila. Dělala si starosti, když mě viděla zase brečet a já se kvůli ní snažila uklidnit. Nesnášela jsem, když jsem rozrušovala svou dceru a věděla jsem, že pokud brečím, začne také nabírat.

Nevím, co si teď počít.

Ashley mě vzala do svého náručí, když vešla do ložnice a Chelsea zvedla Shay, slyšela jsem, jak jí říká něco o tom, že jí vezme do parku a možná na zmrzlinu a Shay se rozesmála. Bože, zbožňuji její schopnost přeskočit od slz do smíchu během mrknutí oka. Nepamatuji si, že bych toho byla kdy schopná. Nemyslím si, že jsem někdy byla tak nevinná.

Když se dveře s klapnutím zavřely, opět jsem se složila. Bylo toho prostě příliš.

Bože, nemůžu mít klid?

Nezasloužím si něco?

Slyšela jsem, jak mi Ashley mumlá konejšivá slova do ucha. Že by ona byla mým klidem? Nejsem si jistá, co bych si bez ní počala.

„To je dobré, lásko. Prosím, neplač. No tak, Spence, to bude dobré,“ říkala Ashley konejšivě.

Zavrtěla jsem hlavou, protože jsem věděla, že nebude. Ale myslela jsem si to už dřív. Teď jsem věděla, že to celé byla jenom jeho vyčkávací hra a já byla jen jeho oblíbená hračka.

„Řekni mi, co mám dělat Spencer a já to udělám. Chci ti pomoct. Prosím,“ pokračovala Ashley se šeptáním do mého krku, její dech mě hřál na hrdle.

„Drž mě,“ žadonila jsem a její paže mě sevřely těsněji. „Bože, Ashley, přiveď mě na jiné myšlenky. Jenom na chvilku.“ Nerozpoznávala jsem svůj hlas. „Líbej mě.“

A on to udělala.

Líbala mě a já zapomněla na všechno, kromě pocitu jí tisknoucí se ke mně, jejích rtů na mých. Pokaždé, když přestala a odtáhla se těžce oddechujíc, natáhla jsem se po ní a přitáhla si ji zpátky k sobě. Ztrácela jsem kontrolu. Propadala jsem se do ní.

Její ruce hladily má záda a krk, projížděly mi vlasy, obtáčely se kolem mého pasu a tiskly mě blíž k ní. Padly jsme na postel ve změti rukou a nohou.

Odtrhla jsem se z polibku, abych zasténala „Víc“, když se její prsty dostaly pod mou košili a hladily kůži na mých zádech. Zoufale jsem potřebovala, aby se mě dotýkala.

Moje tělo se prohnulo pod jejím dotekem v touze být k ní blíž, cítit její kůži. „Prosím,“ žadonila jsem nejistá si tím, o co vlastně žadoním, jen s vědomím, že mi to Ashley poskytne.

A to udělala.

Její stehno se přitisklo do mého rozkroku a já zalapala po dechu. Jedna z jejích rukou se pomalu pohybovala pod mou košilí, až sevřela mé prso a zasténání, jaké jsem nikdy dřív nevydala, uniklo z mých rtů a já z toho zahanbeně zrudla.

„Bože, jo,“ řekla ale Ashley v odpověď na můj zvukový projev potěšení.

Věděla prostě, co říct.

Co udělat.

„Tak nádherná, Spence. Jsi tak nádherná,“ zavzdychala, než se její rty spojily s mými v dalším polibku.

Zavřela jsem oči.

Cítila jsem, jak ve mně něco roste. Nějaká síla. Zdála se mocná a mimo mou kontrolu.

Její prsty něžně přejížděly po mých prsou, kroužíc blíže a blíže.

Ucítila jsem, jak se pohnula a moje oči se prudce rozevřely, když její ústa opustila má. Ucítila jsem chlad na své kůži a zadržela dech, který jsem následně vypustila v zavzdychání, když se její rty otřely o má ňadra.

Moje ruce popadly povlečení po mých bocích a pevně je svíraly. Mohla jsem jen držet. Nepřemýšlela jsem. Nebála jsem se. Nesrovnávala to s ničím z mé minulosti. Vše, čeho jsem byla schopná, bylo, soustředit se na teď a tady. Soustředit se na ni.

Moje tělo se nekontrolovaně chvělo.

„Jsi v pořádku, miláčku?“ zeptala se něžně Ashley, zastavila se a hleděla do mých polootevřených očí.

„Ash, nepřestávej. Prosím,“ žadonila jsem a vydala hrdelní sten, když se její rty vrátily na má prsa. Její stehno se ke mně tisklo rychleji, tvoříc rytmus.

Byla jsem tak blízko.

Nebyla jsem si jistá k čemu, ale ať to bylo cokoliv, bylo to tak blízko, že jsem to mohla takřka ochutnat.

„Blízko,“ zajíkla jsem sem a přitiskla se blíž k ní. Mé ruce pustily povlečení a uchopily místo toho její pas a pevně ji svíraly. Přitahovaly ji blíž.

„Panebože, Spencer, jo. Poddej se tomu,“ sténala Ashley. „Miluji tě.“

A s těmi slovy jsem všechno v sobě vypustila, i přestože jsem ani nevěděla, že to zadržuji. Zdálo se, jako by všechno prostě vybuchlo a já mohla udělat jedinou věc. Zavěsila jsem se na Ashley, protože jsem věděla, že mě tím provede. Udrží mě v bezpečí.


23

Spenceřino tělo se chvělo, zatímco ji Ashley držela ve své náruči. Ruce hladily její záda nahoru a dolu, dech z ní vycházel přerývaně, její tělo bylo potaženo tenkou vrstvičkou potu a cítila, jak hrozí, že se jí slzy nahrnou do očí.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Ashley tiše a prolomila ticho.

Spencer zachumlala hlavu víc do Ashleyina krku, zatím neschopna slova.

„Spencer?“ zeptala se Ashley a do hlasu se jí vkradly obavy. „Promiň, že jsem se nechala unést,“ omlouvala se. „Takhle to být nemělo.“

Spencer vzhlédla k Ashleyině tváři a pokusila se usmát. Moc se to nepovedlo. „Lituješ toho?“ zeptala se, její zuby hryzaly spodní ret a modré oči se náhle chtěly zaměřit na cokoliv jiného než její přítelkyni.

„Do hajzlu, ne!“ pravila Ashley rychle. „Ehm, jde o to…zasloužíš si něco mnohem lepšího než tohle. A nejsem si jistá, že jsi na to opravdu připravená. Ale ne, nelituji toho Spencer,“ vysvětlovala.

Ruka něžně sevřela Spenceřinu tvář, nutíc jí tak pohlédnout do tmavě hnědých očí plných upřímnosti. Cítila, jak se jí zachvění prohnalo tělem uvědoměním si, co právě dělala a vědomím, že to asi bylo moc brzy. „Připadalo mi to správné,“ pronesla, s tváří zrudlou a náhle si velice vědomá svého těla přitisklého k Ashleyinu.

„Žádné výčitky?“ ujišťovala se Ashley ještě jednou.

Spencer naklonila hlavu vpravo, předstírala, že přemýšlí a pak se zazubila. „Žádné,“ pronesla.

Ashley se zasmála, její paže sevřely Spencer pevněji, naklonila se dopředu a vlepila drobný nevinný polibek na Spenceřiny rty. „Dobře. Takže ještě pořád si se mnou vyrazíš na rande?“ zavtipkovala.

„Ach ano. Zapomněla jsem. Všechno se zbláznilo. Pořád se musím zeptat Chelsea, jestli mi pohlídá Shay,“ pravila Spencer a náhle vypadala smutně. „Můžeme to ale udělat jen půldenní? Shay si toho teď dost zažila a nechci ji ještě víc rozrušovat,“ zeptala se a zase jednou spočinula hlavou na Ashleyině rameni.

„Samozřejmě Spence,“ řekla Ashley a vtiskla polibek na Spenceřin spánek. „Zní to jako dobrý nápad.“

Pár minut bylo ticho, jak se obě dívky opájely představou jejich prvního opravdového rande a toho co právě sdílely.

„Co si myslíš, že se teď bude dít?“ přerušila Ashley otázkou ticho a přinutila Spencer přemýšlet o věcech, na které se opravdu nechtěla zaměřovat.

„Já nevím,“ vydala Spencer drobné povzdechnutí. „On mě najde.“ Snažila se ovládnout třes svého těla, přirozenou reakci na myšlenky o něm.

„A co pak?“ zeptala se Ashley s hlasem stále tichým, ale bylo v něm napětí, starost a trocha hněvu, jak mohla Spencer říct.

„Prosím, nenuť mě na to myslet,“ zaprosila Spencer mírně a zavrtěla hlavou na Ashleyině rameni. Nechtěla o tom přemýšlet. Chtěla místo toho jen vzpomínat, na to, co se stalo mezi nimi dvěma.

„Ale musíš o tom přemýšlet, Spencer,“ trvala na svém Ashley.

„Já vím, ale ještě ne.“

„On nezmizí.“

„Já to vím!“ zvýšila Spencer hlas, odtáhla se od Ashley, posadila se, opřela se o čelo postele a objala si rukama kolena. „Myslíš, že si to neuvědomuji?“ Její hlas byl plný úzkosti a zjistila, že opět brečí. Hněvivě si stírala slzy rukávy své košile.

Ashley se přesunula vedle ní a vzala Spencer za ruku. „Bojím se o tebe,“ pronesla tiše. „Nechci, aby ti ublížil.“

„Ani já nechci, aby mi ublížil, ale nevím, co dělat. Nakonec mi vždycky ublíží,“ pravila Spencer a prsty si hrála s roztřepenými okraji košile.

„Nastěhuj se ke mně,“ řekla Ashley tiše.

„Jsi blázen,“ pronesla Spencer a myslela si, že si druhá dívka dělá legraci.

„Ne, Spencer, myslím to vážně. Mám dost místa. Můžeš se nastěhovat a bude to v pohodě.“

Ale Spencer zavrtěla hlavou. „Nemůžu jen tak přestěhovat Shay. Vždycky jsme bydlely s Chelsea,“ zdůvodňovala.

„Tak se Chelsea nastěhuje taky,“ řekla Ashley rychle.

„A až nás pak najdou, tak co?“ opáčila Spencer. „On nepřestane, Ashley. Ne, když mu táta pověděl, že žiju v LA.“

„Bože, Spencer, proč to nemůžeš aspoň zkusit?“ zeptala se Ashley s hlasem plným zoufalství. Její ruka pustila Spenceřinu, aby si setřela vlastní slzy. „Je to, jako bys chtěla, aby tě našel, Spencer. Musíš něco udělat. Nemůžeš čekat, až k tomu dojde.“

Obě seděly na posteli, zíraly na zmuchlané povlečení a divily se, kde se to v posledních pěti minutách všechno tak pokazilo. Kde se to rozpadlo. Protože tak se to teď zdálo. Spencer se náhle cítila zase sama, neschopná vysvětlit Ashley, že nemá smysl utíkat. Tohle se už naučila. Nakonec ji stejně najde a o to víc bude potrestána. Cítila se omámeně se vším, co se jí honilo hlavou, s touhou obrátit hodiny nazpátek a předstírat, že tenhle den nikdy nezačal. Bože, předstírat, že celý její život nikdy nezačal. Pomalu pohlédla na Ashley, sedící vedle ní na posteli a zavrtěla hlavou. „Je mi to líto,“ řekla, její hlas se na těch slovech zlomil.

Smutně sledovala, jak Ashleyiny oči potemňují, její ruce se zatínají pevně v pěst a Spencer sebou škubla, když jedna z těch pěstí bouchla do matrace, než se Ashley postavila na nohy a bez ohlédnutí odešla.

Slyšela, jak se dveře bytu se zabouchnutím zavřely.

Neschopná ani cítit slzy kanoucí jí po tváři si Spencer vzala polštář a přitiskla si ho k hrudi.

Vždycky říkal, že si zaslouží být sama.

No teď byla.

S nepřítomným pohledem na zeď Spencer dumala nad tím, jak zvládla odehnat Ashley

dvakrát. Jak dokázala, že na ni Ashley byla naštvaná, protože bylo naprosto jasné, že byla naštvaná a jak to bude schopná zvládnout, pokud se tentokrát Ashley nevrátí. Nebyla si jistá, jak dlouho jen tak zírala, než zaslechla tiché zaklepání na dveře.

Že by to byla Ashley?

Spencer se rychle zvedla z postele, rukama si roztřeseně upravovala oblečení, zatímco šla ke dveřím. Nervózně je otevřela, něco nebylo správně, ale byla příliš rozptýlená její hádkou s Ashley, aby si toho všimla.

„Nazdar, Spencer,“ pravil Aiden široce se usmívající. „Myslel jsem si, že nikdy neodejde.“


24

Nebyla jsem dost rychlá, když jsem se pokusila zabouchnout dveře.

Nebyla jsem dost rychlá, ani když jsem utíkala bytem a snažila se dostat od něj. Chytil mě v kuchyni a spadli jsme na podlahu.

Znovu jsem porušila pravidla.

Utíkala jsem, bojovala jsem s ním a snažila se křičet o pomoc a když už jsem nebyla schopna ničeho víc, pevně jsem zavřela oči. Nedokázala jsem se mu dívat zase do tváře, když mi to dělal. Nemohla jsem vidět jeho úsměv, protože si to očividně užíval.

Nemyslím si, že jsem se někdy bránila tak usilovně a plakala jsem, když ho to jen rozesmálo.

Vždycky byl silnější než já.

Dokázal to tím, že mě držel dole.

Dokázal to tolika způsoby, dokud jsem nebyla příliš zlomená, abych ještě bojovala.

Příliš mnoha způsoby.

„Spencer, Spencer, Spencer, co s tebou budu dělat?“ poškleboval se mi do ucha. „Musela jsi vědět, že tě najdu, Spencer. Musela jsi vědět, že tě nenechám nikdy být.“

Zavrtěla jsem hlavou, protože jsem nechtěla nic dalšího slyšet, ale nezastavilo ho to. Nic by ho nezastavilo. Cítila jsem, jak mi chytil levou ruku a silně ji zkroutil, myslím, že jsem uslyšela křupnutí a věděla jsem, že z náhlého návalu bolesti se mi udělalo špatně od žaludku.

„Dívej se na mě, Spencer,“ donutil mě otevřít oči a já věděla, že nikdy nezapomenu na pohled v jeho očích v tu chvíli. „Sledoval jsem tě, víš? Viděl jsem tu holčičku, kterou máš, Spencer. Neměla jsi ji přede mnou schovávat.“ Jeho hlas byl tak chladný, že jsem se otřásla.

Ach Bože, Shay ne. Prosím, udrž ji v bezpečí. Udělala bych cokoliv, abych ji udržela v bezpečí.

On to věděl.

Použil to proti mně.

Řekla jsem, že se omlouvám. Že udělám všechno, co bude chtít. Nechala jsem ho…bože, nechala jsem ho, aby mi dělal všechny ty věci. Chtěl po mě, abych žadonila a já to udělala. Pokud to znamená, že ona zůstane v bezpečí, udělám cokoliv.

Nenávidím se.

Víc než obvykle.

Nevím, kolik času uběhlo.

Nevím, kolik bych toho ještě zvládla.

Vím, že jsem se modlila, aby pokud tam venku existuje nějaký bůh, aby mě nechal umřít a Chelsea se mi postará o Shay. Shay si beztak zaslouží někoho lepšího, než jsem já.

Vím, že kuchyně není moc dobré místo, kde se nechat chytit, když je tam pro něj tolik „hraček“ na hraní.

Vím, že se mi tohoto dne dostalo nejhoršího týrání za celý svůj život a to je co říct.

Také vím, že právě když se mi vidění zamlžovalo a zase zaostřovalo z bolesti, uslyšela jsem hlasy.

Opět jsem se modlila k jakémukoliv bohu, který by mohl naslouchat, aby to nebyla Shay. Bože, nenech Shay, aby mě někdy viděla takhle. Prosím.

A pak byl pryč. Zvednut ze mě a slyšela jsem křik.

A zvuky.

Viděla jsem blýskat barvy a jasné světlo v mých očích.

Cítila jsem, jak se ruce dotýkají mého ramene a snažila jsem se stočit do klubíčka a chránit se. Už bych to znovu nevydržela.

Nadechla jsem se a ten další nádech se zdál ještě těžší.

Proč bylo tak těžké dýchat?

Že by se mi plnilo přání a já umírala?

Necítila jsem strach.

Pak všechno zčernalo.


25

Ozývalo se rytmické pípání stroje a hlas opakující stále dokola „Přísahám, že už tě nikdy neopustím.“ Zněl tak zlomeně, že vám z toho bylo do breku, když jste ho slyšeli.

Spencer cítila, že někdo drží její pravou ruku, byla držena něžně, ale stejně to bolelo. Všechno ji bolelo. Nedokázala přijít na to, jestli je nějaká její část, která nebolí. Zavrtěla prsty u nohou a pokusila se usmát, prsty nebolely, ale ten úsměv rozhodně jo! Škubla sebou a pokusila se zvednout ruku, které nebyla držena, k tváři, ale zajíkla se bolestí, když se její paže pohnula.

„Nehýbej se prosím. Lež klidně, zlato,“ řekl Hlas a Ruka pomalu kroužila na hřbetu její ruky.

„B-bolí.“ Spenceřin hlas zněl jako skřehotání, její oči se stále neotevřely.

„Já vím a omlouvám se. Bože, tak strašně se omlouvám,“ pravil Hlas a mohly jste slyšet, že začíná vzlykat.

Bolelo poslouchat tu bolest. „Ne-neplač,“ požádala Spencer jemně, upadajíc zase do spánku.

Nebyla si jistá, kolik času uplynulo, než uslyšela pípání a Hlas znovu. Její ruka byla stále držena a Hlas jí povídal, že je teď v bezpečí. Se zamrkáním Spencer pomalu otevřela oči.

Se zasténáním z jasného světla nad svou hlavou je opět zavřela.

„Ahoj,“ zdravil ji Hlas a zněl nadšeně. Spencer si konečně uvědomila, že to byl Ashleyin hlas a pokusila se usmát, než opět zasténala z bolesti v obličeji.

„Ash?“ zvládla vydrat z hrdla, každé slovo jí stálo spoustu úsilí a její hrdlo se zdálo neskutečně vyschlé a bolavé.

„Ano, Spencer, jsem to já. Jsi v nemocnici,“ Ashleyin hlas zněl smutně a nadšeně zároveň. Spencer si přála, aby se dokázala přinutit otevřít oči, aby se mohla letmo podívat na druhou dívku.

„Omlouvám se,“ zvládla ze sebe těžce dostat, omlouvajíc se za hádku, kterou měly.

„Ach bože, zlato, to neříkej. Ne mně. Tak moc se omlouvám, že jsem tě toho dne opustila. Pokud bych tam jenom byla…“

Spencer cítila, jak jí slzy dopadají na hřbet ruky.

Někdo další vešel do pokoje a mohla slyšet, jak se baví s Ashley tlumenými hlasy.

„Slečno Carlinová. Spencer, slyšíte mě?“ zeptal se druhý hlas.

„Ano,“ pronesla Spencer a udělala obličej nad bolestí v krku.

„Máte nějaké bolesti?“

„Samozřejmě, že má bolesti,“ slyšela říct Ashley a zachichotala se, okamžitě toho litujíc, když žebra zásadně zaprotestovaly.

„Áááách,“ zasténala a pevně tiskla oči, ve snaze soustředit se na ne docela snadnou úlohu, nadechovat se a vydechovat.

„Klid, prostě jen nádech a výdech,“ říkala Ashley konejšivě, její ruka pustila Spenceřinu a hladila dívčinu tvář jemným roztřeseným dotykem. „Vedeš si skvěle, miláčku,“ uklidňovala ji.

„Zavolám doktora a můžeme zvýšit dávku jejích léků. Vy si taky vedete skvěle,“ pravil druhý hlas a Spencer uslyšela vzdalující se kroky.

Opatrně se pokusila znovu otevřít oči, jasné světlo nebylo tentokrát tak hrozné. Cítila jen, jak se jí do mozku zatíná ledový hrot a ne sekera.

Vstřebávala prostředí svého pokoje, očividně nemocničního, se spoustou přístrojů kolem postele a jednou neuvěřitelně unaveně vypadající přítelkyní, která měla na sobě stále to šedé tílko a odřené modré džíny, které si půjčila od Spencer před kdovíjakou dobou. Její oči se rozšířily, když spatřila obvaz na Ashleyině druhé ruce.

„Co se stalo?“ zeptala se, ale už cítila, jak se jí oči zase zavírají.

„Odpočívej,“ pravila Ashley tiše, naklonila se a políbila Spencer na čelo. „Všechno ti to povím, až budeš o trochu víc vzhůru. Slibuji.“

Náhle Spenceřino tělo strnulo. „Shay?“ zeptala se, její hlas se chvěl, jak si vzpomněla na výhružky, které padly vůči její dceři.

„Je v bezpečí,“ odpověděla Ashley. „Slibuji, že jste všechny v bezpečí.“

S úsměvem se Spenceřin dech prohloubil a sklouzla zpátky do spánku.


26

Dalšího dne mě přestěhovali do jiného pokoje. Doktor řekl, že je to proto, že jsem teď stabilní, což je, jak hádám, dobrá zpráva. Pořád jsem měla vlastní pokoj a nemocniční personál byl skvělý, protože nechali Ashley, aby zůstala se mnou, obzvláště po tom, co se někdo pokusil ji přimět, aby odešla a my si obě stěžovaly. Dokonce jí daly dovnitř pohodlné křeslo, aby v něm mohla spát. Měla pravděpodobně víc pohodlí než já v posteli. Ať mi dávali jakékoliv léky proti bolesti, nebyly moc účinné, nebo byly moc účinné a já z nich usínala. Nechtěla jsem spát, takže jsem možná říkala, že mám menší bolesti, než jsem ve skutečnosti měla. Ashley se na mě mračila, když se na to sestra ptala, ale myslím, že chápala, že nechci spát.

Nemohla jsem spát, když jsem zavřela oči, byla jsem zpátky v kuchyni a noční můry mě zanechávaly roztřesenou a neschopnou slova. Pocit viny mě zanechával povětšinu času otupělou a samozřejmě to byla Ashley, kdo byl soustavně se mnou, kdo se na mě usmíval a bral mou ruku do své, než mi vyprávěl historky o sobě a odváděl tak mou mysl od toho. Věděla, že nejsem připravená podělit se o to, co se toho dne stalo.

Často jsem zírala z okna, přehrávala si otevření dveří a spatření jeho úsměvu pořád dokola ve své mysli. Co by se stalo, kdybych ty dveře neotevřela nebo kdybych byla rychlejší nebo kdyby mu o mě táta v první řadě neřekl. Hádám, že na tom nesejde, stejně by mě nakonec našel.

Vzpomínám, že se Ashley snažila, jak uměla, rozptýlit mě čtením mi článků z časopisů, nejprve seděla na posteli, ale z pocitu někoho takhle blízko mne, jsem se roztřásla a tak se rychle přesunula do křesla a přisunula si ho blíž ke mně. Držela mě za ruku, její palec kroužil po hřbetě a udržovala mě o trochu víc v přítomnosti. Byla jsem s tím spokojená.

Doktor se na mě přišel toho dne podívat a zmínil se mimochodem, že mi předepsal léky proti otěhotnění po styku a nařídil, aby mi udělali krevní obraz. Viděla jsem, jak Ashley rudne vzteky a já toužila, aby se ta nepohodlná nemocniční postel otevřela a celou mě pohltila. Pak trval na tom, že mi zkontroluje žebra. Jeho ruce se pohnuly, aby nadzvedly bílé prostěradlo, do kterého jsem byla zamotaná a já se tak hrozně roztřásla, až se mě ptal, co se děje.

„Musíme si hned promluvit venku,“ prohlásila Ashley a v podstatě vystrkala doktora z pokoje a za dveřmi na něj křičela. O pět minut později se vrátila s malou miskou vanilkové zmrzliny. S drobným úsměvem mi vysvětlila, že se na mě později přijde podívat nový doktor a pak mě krmila plnou lžičkou zmrzliny. Moje ruka uvolnila sevření prostěradla a já si oddechla a riskla částečný úsměv jejím směrem. Byla na mě tak hodná a já si to nezasloužila. Nezasloužila jsem si ji.

Když nabrala další lžičku, otočila jsem se tváří, abych znovu hleděla z okna.

„Spencer, tohle nedělej,“ pravila tiše a já se obrátila zpět k ní. V jejích očích bylo trochu slz a já okamžitě cítila vinu za to, že jsem ji rozrušila.

„Promiň,“ omlouvala jsem se. Zdálo se, že poslední dobou nedělám nic jiného. Neschopna se střetnout s jejím pohledem, jsem pohlédla na neonově zelenou sádru na své ruce.

„Nechci, aby ses omlouvala, Spencer. Chci, aby sis mě pustila zpátky k sobě.“

Přikývla jsem, abych jí dala najevo, že jsem slyšela její požadavek. Nebyla jsem si jistá, co na to říct, kromě další omluvy. Nebyla jsem si jistá, že si ji můžu k sobě zase pustit, i přestože jsem chtěla. V hlavě jsem měla právě takový zmatek. Měla jsem obtíže naprosto nezpanikařit, kdykoliv se ke mně někdo přiblížil – dokonce i ona – a to mě frustrovalo. Chtěla jsem se vrátit tam, jak to bylo předtím, jak jsem se díky ní cítila tak živá a v bezpečí v jejím náručí. Chtěla jsem to znovu. Chtěla jsem ji. Ale bála jsem se.

„O čem přemýšlíš, miláčku?“ zeptala se Ashley.

Sledovala jsem, jak se její ruka dostala do mého zorného pole. Její prsty našly moje, které si hrály s okrajem sádry a já se usmála nad obrázkem, který tvořily. Zbožňuji její ruce. Slzy dopadly na mou sádru a já si uvědomila, že musím znovu brečet. Užasla jsem, že mi ještě nějaké slzy zbyly.

„Bojím se,“ konečně jsem ze sebe vyrazila rozechvělým hlasem.

„Mě?“ zeptala se rychle.

„Ne, sebe,“ a zadržovala jsem potřebu prostě se složit a vzlykat. Poddat se tomu.

„Proč?“ otázala se a její hlas byl tak láskyplný, že jsem vzhlédla k jejím hnědým očím.

„Protože…“ začala jsem, ale hlas se mi zlomil. Dala mi trochu napít vody a já si zase pročistila hrdlo. „Protože si tě nezasloužím, ale tak moc tě chci, že mě to uvnitř svírá,“ přiznala jsem rychle a uhnula jsem zrakem zpátky ke své paži.

Zaslechla jsem, jak se zhluboka nadechla a znovu jsem riskla pohled jejím směrem. Její ruka se přiblížila a vzala mě jemně za tvář, takže se naše oči střetly. Pokusila jsem se uhnout pryč, ale nenechala mě. Co jsem viděla v jejích očích, bylo tak ryzí, že jsem se zachvěla. „Máš mě Spencer Carlinová.“ Usmála se, její spodní ret se lehounce chvěl, ale usmívala se. „A nemám v úmyslu dovolit, abys mě nechala odejít.“

Zamračila jsem se ve snaze srovnat si její slova v hlavě a pak jsem jí úsměv vrátila. Nehodlala mě nechat, odehnat ji. Hodlala pevně vytrvat s námi. „Děkuji.“

Drobný polibek byl vtisknut na mou dlaň a v ten moment jsem věděla.


27

„Takže, co se ti stalo s rukou?“ zeptala se Spencer příštího rána. Měla na rtech drobný uvolněný úsměv a její oči se začaly zase rozjasňovat. Zdálo se, jako by ji každá minuta strávená s její přítelkyní odváděla od toho strašlivého dne.

„Ehm, je to trochu trapné,“ začervenala se Ashley a její ruce se zastavily na Spenceřině pravé noze.

Nová doktorka předchozího večera dohodla se sestrami, že Ashley pomůže Spencer postarat se o ni. Domnívala se, že to takhle bude pro Spencer příjemnější. V danou chvíli Spencer ochotně souhlasila, ale to bylo dřív, než si uvědomila, že jí její přítelkyně bude pomáhat s mytím. Nicméně Ashley postupovala velice zvolna a velice něžně a Spencer se začala uvolňovat, zatímco její přítelkyně začala omývat nejprve její nohy, protože ty bolely nejméně.

„Héé,“ vydala Spencer nevěřícně a mávla rukou po nemocničním pokoji. „Víc trapné, než nosit andělíčka, který ti ani nezakrývá zadek?“ zeptala a lehce zčervenala, když Ashley objevila citlivé místo na vnitřní straně jejího kotníku.

„Ale, to je zajímavá reakce,“ pronesla Ashley se samolibým úsměvem a natáhla se po Spenceřině levé noze, aby zjistila, jestli to tam bude stejné.

Spencer se na posteli lehce kroutila a její oči ztmavly. „Odbíháš od tématu,“ zavrčela, než se zachichotala, jak Ashley jela žínkou nahoru po zadní straně její nohy, od kotníku ke koleni.

„Praštila jsem do stromu,“ řekla Ashley ledabyle a předstírala naprosté soustředění na mytí Spenceřiny nohy.

„Do stromu?“ zasmála se Spencer, než zalapala po dechu z bolesti svých žeber.

Ashley upustila žínku do umyvadla s růžovou vodou a pomalu sušila Spenceřinu pravou nohu. „Ehé,“ odpověděla a sklonila se, aby vlepila malou pusu na Spenceřin kotník a usmála se, když Spencer šťastně zavzdychala. „Jo, nebylo to moc chytré. Ale když jsem odešla, byla jsem hrozně naštvaná. Ne na tebe,“ vysvětlovala rychle, zatímco začala osušovat druhou nohu. „Chápu, proč jsi nechtěla odejít. Ale to mi to neulehčilo. Nechtěla jsem, aby ti ublížil a cítila jsem se neschopna tomu zabránit.“ Přesunula se ke Spenceřině pravé ruce a začala ji pomalu omývat. „Potom, co jsem si poranila ruku, jsem šla zpátky do bytu, ale tam již byla policie. Patrně někdo, ehm…“ Vypadala nejistě a jemně omývala Spenceřinu paži. „Někdo slyšel tvůj křik a zavolal policii.“

Spencer zavřela oči a položila hlavu zpátky na polštář. „Nemyslela jsem, že by to někdo slyšel,“ zašeptala.

Ashley vtiskla pusu na dlaň ruky, kterou omývala a pokračovala. „Zavolala jsem Chelsea, abych jí řekla, aby Shay držela pryč. Pak jsem dala její číslo Kyle a nechala jí vyzvednout Chelsea a Shay a vzít je ke mně domů. Pak jsem jela sem za tebou. Bože, Spencer, tak moc se omlouvám.“

Spencer otevřela oči, pohlédla na Ashley a snažila se najít správná slova, kterým by ji ujistila, že jí to nedává za vinu. Nebyla to její chyba. „Ash,“ začala, získala pozornost své přítelkyně, i když byla její paže něžně sušena. „Možná to byla moje chyba i moji rodiče nesou část viny a rozhodně za to mohl on, ale v žádném případě to nebyla tvoje chyba. Nemohla jsi ho zastavit,“ řekla a doufala, že některá slova proniknou k druhé dívce a ta se přestane vinit. Když Ashley uhnula pohledem, věděla, že to nepomohlo.

Žínka spadla zpátky do mýdlové vody v umyvadle. „Chceš, abych ti donesla novou vodu, aby sis mohla umýt, ehm, předek?“ zeptala se Ashley měníc téma s drobným úsměvem.

O pár minut později se Spencer zvládla sama umýt. Její ruce se stále třásly z pohledu na její poničené tělo. Se zavřenýma očima jí Ashley pomohla převléknout se do suchého trika s dlouhými rukávy, které jí sem předchozího večera přinesla Chelsea a spodní části pyžama, které muselo být nové, protože na sobě stále mělo malé světle modré kontrolní štítky. Bylo bolestivé hýbat se a Spencer byla bledá a roztřesená, když skončily.

„Potřebuješ léky proti bolesti?“

Spencer rychle zavrtěla hlavou, přestože její ruka a žebra křičely po opaku. Zatínala zuby, když se posouvala doleva ve snaze udělat si větší pohodlí.

„Prosím,“ prosila Ashley tiše. „Nemůžu tě takhle vidět, Spence.“

„Chutnají hnusně a jsem z nich otupělá,“ vysvětlovala Spencer a zároveň se její oči tiše plnily obavami.

„Můžu tě držet, zatímco budeš spát, pokud chceš. Udržím tě v bezpečí, lásko,“ slíbila Ashley tnoucí přímo do srdce Spenceřiných obav.

S trhavým přikývnutím Spencer svolila.

Sestra vešla s léky a zapsala si stav Spenceřiných životních funkcí. „Chcete ještě něco jiného?“ zeptala se a s úsměvem opustila pokoj, když obě s poděkováním odmítly.

Spencer se široce otevřenýma očima opatrně položila hlavu na polštář.

„Hej,“ měkký hlas narušil její temné myšlenky a cítila, jak se vedle ní na postel položilo hřejivé tělo. Sotva se tam vešly, ale stálo to za to, když cítila, jak se ruka pohybuje opatrně přes její hruď a svírá ji. „Je to v pořádku?“ zeptala se Ashley a její dech hřál na Spenceřině uchu.

Spencer zavřela oči a vzdychla. „Ano.“

Uplynulo několik hodin a Spencer dokázala pokojně spát, než se otevřely dveře a zavřískl hlas ječící, „Sundej ruce z mojí dcery.“


28

Moje oči se prudce otevřely a já se pokusila vydrápat do sedu, ale pohyb bolel a já padla zpátky na polštář se zanaříkáním. Ashley mi něžně položila ruku na rameno, aby mě udržela v klidu.

„Už to znovu nezkoušej,“ řekla měkce, její ruka mi odhrnula světlé vlasy z očí a já se usmála, narušení na chvíli zapomenuto. Všímala jsem si těch mnoha rozličných odstínů v jejích hnědých očích vracejících mi upřeně pohled. Zbožňuji její oči.

„Řekla jsem…“ začal vřískající hlas, ale Ashley ho přerušila.

„My vás slyšely. Řekla bych, abyste vypadla z pokoje a táhla do prdele, ale mám lepší způsoby než vy,“ pronesla Ashley se samolibým úšklebkem, než vrhla po mé matce výraz znechucení.

„Spencer, kdo je to?“ naprosto ignorovala Ashley a zírala na mě, zatímco já ležela v posteli s vědomím, že Bůh doopravdy nemůže existovat, když se tohle děje.

„Zdravím, jsem Ashley Daviesová, Spenceřina přítelkyně.“

Rozhovor běžel kolem mne a já si uvědomila, že se rychle vymyká kontrole. Jak by nemohl? Položila jsem ruku na Ashleyinu paži, abych získala její pozornost a usmála jsem se, když se na mě rychle podívala s tváří plnou obav.

„Chceš, abych ji vyhodila?“

Chtěla jsem říct ano. Ale bylo to jako sledování vykolejení vlaku, od kterého nemůžete odtrhnout oči, akorát, že ten vlak je váš život. Takže místo toho jsem zjistila, že vrtím hlavou. Pohled jsem stočila k matce. „Proč jsi tady?“ zeptala jsem se a můj hlas mě překvapil svou silou.

Její pusa zůstala na sekundu otevřená a já sledovala, jak ji sklapává, než se její modré oči upřely chladně na mne. „Doktor Robertson mi řekl, že tě tu viděl a mě napadlo, že sem zajdu a promluvím si s tebou o tom nedorozumění s Aidenem.“

„Nedorozumění?“ zeptala jsem se se zmatením v hlase evidentním i přesto, jak jsem potlačovala paralyzující strach, který ve mně vyvolávalo jeho jméno.

„Spencer, už mě ty lži unavují.“ Pohlédla na mě a zavrtěla hlavou. Cítila jsem, jak známý pocit hanby zaplavuje moje tělo. „Nemůžeš přijít s takovými obviněními, bude mít problémy a je to hodný hoch. Nezaslouží si všechny ty tvoje lži.“

„Spletla jsem se se svými dobrými způsoby. Vypadněte z pokoje a táhněte do prdele,“ zavrčela Ashley a v jejím hlase bylo víc vzteku, než jsem od ní kdy slyšela.

„Proč si myslíš, že lžu?“ Hlas ze mě vyšel jako zašeptání. Vždycky se mnou dělala tohle. Vždycky ve mně vyvolávala pocit, že nejsem nic. „Proč bych to dělala?“ Cítila jsem, jak mi slzy kanou po tváři a já nemohla ani sebrat dost síly, abych je setřela.

„Samozřejmě, že lžeš Spencer. Myslím, že jsi to dělala, abys získala pozornost, protože jsme vždycky chodili na Glenovi zápasy a mluvili o Clayovi a jeho škole a tys neměla nic. Žárlila si na pozornost, kterou dostávají?“

Mohla jsem cítit, jak Ashley vedle mne stěží zadržuje vztek a čerpala jsem z toho sílu.

„Znásilnil mě, mami.“ Bylo to sotva zašeptání, ale věděla jsem, že to slyšela. Věděla jsem, že to slyšela i Ashley.

„To by neudělal, Aiden je hodný hoch.“

„Mám dceru.“

To ji na chvíli zastavilo a já viděla, jak jí tmavnou oči. Špičkou nohy podupávala na podlahu. „Musela jsi ho k tomu donutit.“

„Cože!“ zařvala Ashley a já cítila, že je připravená vyskočit z postele, ale já ji potřebovala vedle sebe. Nedokázala bych to bez ní. Tak jsem položila svou ruku na její a pevně ji držela.

„Vypadni,“ procedila jsem mezi zuby.

Udělala krok ke mně a já na ni pohlédla, pro jednou neústupně.

„Spencer,“ varovala mě tónem, který ve mně obvykle vyvolával pocit, že jsem malé děcko.

„Vypadni. Už tě nechci nikdy vidět,“ pravila jsem. Můj hlas byl trochu hlasitější a cítila jsem, jak mi Ashley stiskla ruku na podporu.

Sledovala jsem, jak se žena, která byla mou matkou, otočila na podpatku a vyšla z pokoje. Čekala jsem, dokud se za ní nezabouchly dveře, dokud jsem si nemyslela, že je z doslechu a pak jsem se tomu naprosto poddala. Obrátila jsem se do Ashleyina náručí. Cítila jsem, jak se třese, zatímco jsme se navzájem svíraly.

„Bože, taková kráva,“ zavrčela mi Ashley do ucha, když jsme se obě trochu ovládly.

Nemohla jsem si pomoct a musela se rozesmát. Pořád mi po tváři proudily slzy a jsem si jistá, že si budu přehrávat slova, kterými mě častovala, pořád dokola, ale právě teď jsem měla tu oporu, kterou jsem tak dlouho postrádala.

Nezdálo se to tak černé.


29

Spencer sledovala z okénka, jak se auta pomalu sunou ulicemi. Z nemocnice ji propustili dnes ráno a byly na cestě k Ashley domů. Chelsea ji předchozího večera přesvědčovala, že není možné, aby byl jejich byt v současnosti obyvatelný a ona si nemohla pomoct, ale cítila nakonec úlevu, protože si nebyla jistá, jak by čelila té kuchyni, aniž by se jí vybavilo všechno, co se tam stalo. Ashley znovu navrhla, aby se všechny nastěhovaly na tak dlouho, jak budou chtít.

„Mám dost místa a uvítám společnost,“ mrkla na Spencer, když se Chelsea nedívala. A Spencer nakonec souhlasila.

Celou tu dobu probíraly také Shay a jak se hodlají vypořádat s následky „maminčiny nehody“. Shay byla zabavována Kylou a podle všeho si to obě užívaly.

„Bude brečet,“ varovala Chelsea při pohledu na Spenceřin obličej. „S tím nic nenaděláme. Ale myslím si, že bude šťastná, že má zpátky svou maminku.“

Spencer chápavě přikývla. Něco by i dodala, ale tak moc se jí po Shay stýskalo, že věděla, že by nedokázala nic říct, aniž by se rozrušila.

Auto zastavilo, ale než si mohla Ashley odepnout pás, Spencer se dotkla její paže. „Ash,“ řekla tiše. „Pověz mi, jak vypadám.“ Jazykem si zvlhčovala náhle vyprahlé rty. Během svého pobytu v nemocnici se příliš bála pohlédnout na svůj odraz v zrcadle v koupelně a teď se děsila, že vystraší Shay.

„Myslím, že vypadáš nádherně, to víš,“ pravila Ashley a hleděla na Spencer tak soustředěně, že té přišlo najednou zatěžko dýchat. „Fajn, tvoje tvář je dost potlučená, zlato,“ nakonec ustoupila. „Chceš ale vědět, co vidím?“ otázala se Ashley a Spencer přikývla, aby pokračovala. „Vidím někoho, kdo přečkal něco strašného. Jehož oči stále září životem, kdo je tak statečný a silný a úžasný, že se divím, čím jsem si zasloužila, že tě mám ve svém životě.“ Ashley uhnula pohledem a Spencer pozvedla ruku k Ashleyině tváři a natočila ji tak, aby na sebe viděly.

„Myslíš to vážně?“ zeptala se, svými prsty roztřeseně sevřela Ashleyinu líc a když její přítelkyně přikývla, pobídla jejich tváře k sobě, dokud se jejich rty nesetkaly v krátkém polibku. „Děkuji ti,“ pronesla Spencer, když se rychle odtáhla.

„Dobrá, pojďme tě dostat dovnitř dřív, než nás přijde Shay hledat,“ žertovala Ashley, zatímco otevřela dveře a obešla auto, aby otevřela Spencer dveře. Opatrně jí pomohla z auta. Trvalo dvacet osm kroků, než dosáhly vstupních dveří; Spencer je počítala, zatímco si k nim pomalu razily cestu. Téměř jakmile byly otevřeny dveře, uslyšela Shay vykřiknout „Máma doma!“ a uviděla ji vběhnout jí do výhledu.

Její dcera se smykem zastavila necelý metr od ní, její světle modré oči byly doširoka otevřené a Spencer sledovala, jak se jí začíná chvět spodní ret. Spencer si bolestivě přidřepla a rozevřela náruč, úlevně si oddechla, když se jí do ní Shay vrhla.

„To je dobré, zlatíčko, už jsem tady. Jsem v pořádku. Tak moc se mi po tobě stýskalo,“ vrkala a vtiskla malý polibek do Shayiných blonďatých vlasů. Drobné paže se obtočily kolem ní a pevně ji svíraly. Snažila se ze všech sil necuknout sebou. Kdo by si pomyslel, že dvouletá bude mít takové sevření? Pláč se pomalu zmírňoval a sevření povolilo. I když stále bylo tu a tam možné zaslechnout zaškytnutí a Spencer neohrabaně hladila svou zasádrovanou paží Shay po zádech, druhou rukou hladila vlasy své dcerky.

„Proč se nedojdeme posadit na gauč, kde to bude mnohem pohodlnější?“ zeptala se Ashley, zatímco vzala Shay do náruče a pak opatrně pomohla Spencer zase vstát.

Spencer pozorovala, jak Ashley otírá slzy ze Shayiných tvářiček palcem a dává jí velkou pusu. „Stýskalo se mi po tobě, drahoušku,“ řekla a usmála se, když se Shay zahihňala a zčervenala z té pusy.

Všechny se usadily propletené na gauč. Shay byla usazená ve Spenceřině náručí a ta pomalu projížděla prsty dcerčinými vlasy a tiše souhlasně přizvukovala Shayinu blábolení. Ashley projížděla Spenceřinými vlasy. Prst něžně sjel po Spenceřině krku a jí se zadrhl dech. Okamžitě se prsty přesunuly zpátky do jejích vlasů a ona se otočila a omluvně se na Ashley usmála.

Nakonec se Shay začala ve Spenceřině náruči vrtět a ona věděla, že se její dcera potřebuje trochu proběhnout, než začne být mrzutá. „Chceš si jít hrát se svými hračkami, broučku?“ zeptala se a usmála, když Shay nadšeně přikyvovala. „Fajn, Můžeš si je přinést sem, pokud bude Ashley souhlasit.“ Vtiskla drobnou pusu do světlých vlasů, než jí pomohla na zem, aby ji při tom Shay náhodou do něčeho nepraštila.

„Ashley?“ zeptala se Shay a našpulila prosebně spodní ret.

Ashley se rozesmála nad výrazem Shayiny tváře. „Samozřejmě, že můžeš, drahoušku. Jen buď opatrná, až je sem poneseš.“

Obě se rozesmály, když Shay prakticky vystřelila z pokoje. „Je to tak úžasné dítě,“ pravila Ashley a položila ruku kolem Spenceřiných ramen, když se k sobě na gauči víc přitiskly. „Jako její máma.“

„Nemám ani polovinu její energie,“ vtipkovala Spencer a položila si hlavu na Ashleyino rameno a uvelebila se o trochu blíž.

„Je tohle v pořádku?“ zeptala se Ashley tiše a umístila polibek na Spenceřin spánek.

„Myslím, že jo,“ odvětila Spencer a zněla trochu nejistě. „Není to vždycky stejné. Ale teď je to dobrý pocit.“


30

Tu noc jsem si nebyla jistá, kde budu spát, ještě jsem neabsolvovala celou prohlídku domu. Ashleyin dům je obrovský a myslím, že jsem zvládla projít jenom jeho čtvrtinu. Chelsea měla vlastní pokoj, který rychle proměnila ve svůj ateliér. Shay měla pokoj naplněný hračkami, z nichž jsem polovinu nikdy dřív neviděla. Ashley mi vysvětlila, že poslala Kylu na nákup a její sestra to trochu přehnala. Trochu?

Ashley mě zavedla do pokoje vedle Shayina; byl zařízen v teplých červených a tmavě hnědých odstínech. „Tohle je tvůj pokoj,“ oznámila Ashley, když s fanfárou otevřela dveře. Myslím, že mi spadla brada, když jsem se rozhlédla kolem, byl větší než celý náš byt. Přejela jsem prsty po povlečení. Bylo tak měkké. Pak jsem si všimla vázy plné narcisů a otočila jsem se tváří k ní. Vtiskla jsem malou pusu na její tvář a nervózně projela rukou jejími tmavě hnědými kadeřemi.

„Děkuji,“ dokázala jsem říct.

„Nemáš zač. Tyhle dveře vedou do Shayina pokoje, takže ji máš nablízku a ehm, támhlety vedou do mého pokoje.“ Ashley se červenala, když všechno vysvětlovala. „Támhlety jsou od tvé koupelny. Dala jsem tam pro tebe noční světlo.“

Začervenala jsem se z její ohleduplnosti.

„Potřebuješ ještě něco?“ zeptala se chraplavým hlasem a vzala mou ruku do své. Cítila jsem, jak se jí ruka chvěje.

„Jsi v pořádku?“ otázala jsem s pohledem do ustaraných hnědých očí.

„Nechci tě nechávat samotnou,“ vysvětlovala Ashley a snažila se vyhýbat mému pohledu, její oči poskakovaly po místnosti.

„Nemusíš.“ Zrudla jsem, když jsem si uvědomila, jak by se ta slova dala vyložit. „Ehm, to je…“ Zasekla jsem se ve vysvětlování, nejistá si tím, co opravdu nabízím, ale s vědomím, že také nechci být sama.

„Hele, to je dobré, miláčku. Neudělám nic, co by ti bylo nepříjemné.“

„Já vím. Věřím ti,“ řekla jsem tiše s pohledem na své tenisky.

„Bože, Spencer, jak to můžeš říct?“ Ashleyin hlas zněl cize a když jsem pozvedla zrak k ní, její oči byly plné zadržovaných slz.

„Říct co?“ Byla jsem zmatená. Co jsem neměla říkat a proč? Myslela jsem, že chce, abych jí věřila. Zavrtěla jsem hlavou nechápajíc, co jsem řekla, že jí to rozrušilo.

„Jak mi můžeš věřit?“ Zněla téměř rozzlobeně a já od ní o krok ustoupila, s pažemi napřaženými před sebe. Když jsem si ji lépe prohlédla, uvolnila jsem se, když jsem viděla, jak se zhluboka roztřeseně nadechuje, její celý postoj se změnil a já nechala své ruce poklesnout. „Opustila jsem tě, Spencer. Jak bys mi to mohla odpustit? Pokud bych neodešla…Bože, pokud bych prostě neutekla, neudělal by ti to. “ Slza se skutálela po její tváři a skanula na zem.

Nemohla jsem nezareagovat na její slzy. Takže jsem ji sevřela v náručí, rukama jsem ji hladila po zádech, zatímco plakala a říkala jsem jí pořád dokola, že to nebyla její chyba. Nakonec z ní dech vycházel v drobných zaškytnutích, jako to dělávala Shay a já si uvědomila, že se spolu pomalu kolébáme. „Chci, abys mě poslouchala Ashley,“ zašeptala jsem jí do ucha. „Chci. Ne, potřebuji, abys pochopila, že to nebyla tvoje chyba.“ Cítila jsem, jak se zhluboka nadechla, jako by hodlala protestovat, takže jsem pokračovala. „Nepotřebuji, abys byla mým rytířem v zářivém brnění, Ash. Potřebuji, abys mi byla oporou, držela mě, utěšovala mě a milovala mě. A to děláš. Díky tobě se cítím víc v bezpečí než s kýmkoliv jiným, kdy dřív. Ale pokud budeš dál setrvávat v tomhle obviňování se, vplíží se to mezi nás a já nechci, aby k tomu došlo.“

„Ale já tě neudržela v bezpečí,“ pravila Ashley, její ramena se stále chvěla tichými vzlyky.

„Podívej se na mě,“ řekla jsem tiše, svými palci jsem stírala slzy z její tváře. „Myslíš si, že to byla moje chyba?“ pokusila jsem se o jiný přístup a usmála jsem se, když rychle zavrtěla hlavou. „Vím, že je těžké neobviňovat se. Věř mi, vážně to vím. Myslím, že to byla moje chyba. Vždycky jsem si to myslela. Ale začínám chápat, že možná nebyla…možná to byla jen jeho chyba a u něj bychom měly nechat obviňování. Jsem ochotná to zkusit a věřit tomu, pokud ty taky.“

Ashley přikývla a usmála se na mě skrze slzy. Já jí úsměv vrátila. Byl to pro nás obě velký krok. Nesnadný krok, ale myslím, že je to něco, co obě potřebujeme zkusit. Obě v sobě držíme tolik viny a nakonec, pokud se jí nezbavíme, rozežere nás zevnitř. Jsem unavena z viny. Vím, že nebude snadné změnit svůj pocit. To, jak jsem se naučila přemýšlet, ale kvůli ní a kvůli nám to zkusím.

Stály jsme tak a držely se navzájem ještě pár minut, než jsem nedokázala zadržet zívnutí.

„Můžu pořád zůstat?“ zeptala se Ashley a její prsty si pohrávaly na mých zádech, kde našly úzký pruh odhalené kůže, jemně ji hladily a lehce po ní přejížděly špičkami nehtů a způsobovaly mi tak husí kůži.

„Opravdu bych byla ráda, pokud bys zůstala,“ přiznala jsem.

Ležely jsme v posteli a držely se v přítmí za ruce, malé noční světlo svítící z koupelny stačilo na prosvětlení tmy a já byla trochu víc uvolněná. Nejsem si jistá, jak věděla, že se mi nebude líbit tma. Možná to prostě správně odhadla? Chtěla jsem si položit hlavu na její rameno a cítit její paže kolem sebe, ale věděla jsem, že bych to právě teď nebyla schopna vydržet, takže se naše prsty hladily a pomalinku jsme se k sobě přibližovaly, dokud jsme necítily dech té druhé.

„Dobrou noc, Spencer,“ zašeptala Ashley a já ucítila, jak je moje ruka pozvednuta k jejím rtům a tam byl na její hřbet vtisknut jemný polibek.

Vypadala tak nádherně se svými tmavými vlasy rozprostřenými na mém polštáři, její oči byly upřené do mých a já jí chtěla říct, co k ní cítím. Ale něco mě drželo zpátky. Ještě jsem nedokázala najít správná slova, ale věděla jsem, že čekají, aby se brzy vynořila. „Dobrou noc, Ash,“ zašeptala jsem nakonec nazpět, naklonila se dopředu a přitiskla své rty na její v příliš krátkém polibku, kterým jsem doufala, že jí naznačím, co cítím.


31

Deset dní uplynulo a Spenceřino tělo se začalo uzdravovat. Modřiny začaly přecházet z fialové, červené a černé do žluté, zelené a šedé. Řezné rány začaly svědit a Spenceřiny ruce byly často zadržovány Ashleyinými, aby jim zabránila ve škrábání. Nastala jedna velice nepříjemná chvíle, když si Ashley Spencer dobírala, že pokud si je bude škrábat, bude tam mít jizvy, načež obě upadly na pár sekund do ticha, než se Spencer pokusila o úsměv, aby přerušila napětí.

Obě dospěly ke sdílení příjemného ticha a společných chvil během uplynulých deseti dní. Spencer se pokoušela pustit si Ashley blíž a Ashley se snažila cítit se méně vinná. Trávily každou noc zachumlané společně v posteli, postupně stále blíže k sobě, až se jednoho rána probudily ve vzájemném objetí.

Shay se zdála unešená z toho, že má Spencer a Ashley pořád poblíž. Po odpolednách se trochu učila plavat v Ashleyině bazénu. Upadaly do pohodlné rutiny. Až do jejich sporu.

Spencer se chtěla vrátit do bytu pro pár svých věcí a Ashley ji nechtěla pustit kamkoliv poblíž.

„Proč mě prostě nenecháš, abych ti ty věci přivezla?“ zeptala se Ashley, zkřížila ruce a hleděla na svou vzdorovitě vyhlížející přítelkyni.

„Proto,“ odpálkovala Spencer.

„Proto? To je tvůj argument? No tak, Spencer, prostě sepiš seznam a já ti to přivezu,“ pronesla Ashley svým nejpřesvědčivějším tónem.

Spencer kroutila špičkou své tenisky na dřevěné podlaze. „Musím se tam někdy vrátit.“

„Zatím ještě ne. Podívej, nedělej si to. Pro jednou si, prosím, zvol tu jednodušší cestu, kotě.“ Ashley vzala Spenceřinu ruku do své a přitiskla si ji na hruď. „Vím, že se tam nakonec budeš muset vrátit. A až k tomu dojde, budu po tvém boku. Ale vážně si myslím, že je teď moc brzy. Dopřej si prostě trochu víc času. Prosím.“ Ashleyin hlas byl teď tichý.

Spencer přikývla a povzdechla si. „Promiň. Chci prostě jen zapomenout,“ řekla. „Nesnáším to…všechno z toho. Bože, přála bych si, abychom to mohly prostě přeskočit.“

„Přeskočit to?“ zeptala se Ashley s úsměvem a políbila Spenceřiny klouby na ruce.

„Přeskočit všechny těžké části. Tu nejistotu.“

„Ale to nemůžeme. Je důležité postupovat pomalu. Co třeba kdybychom šly dneska večer konečně na to rande, pokud se Chelsea může postarat o Shay?“ navrhla Ashley a projížděla svými prsty Spenceřinými vlasy a hrála si s jemnými vlásky na Spenceřině zátylku.

Spencer se poddávala tomu doteku a šťastně zasténala. „Hmmm, to zní dobře.“

„Výborně. Zajdu za Chelsea a proberu to s ní, zatímco budeš psát svůj seznam.“ S drobným polibkem na Spenceřiny rty odešla a za pár minut se vrátila s širokým úsměvem na tváři. Chelsea očividně neměla nic proti.

O pár minut později Spencer s uzarděním podávala Ashley kus papíru se svým seznamem. „Ehm, pokud něco nenajdeš, tak to nevadí.“

„Vypadá to celkem jasně, Spence. Dobrá, budu zpátky co nejdříve,“ řekla Ashley. Její ruka něžně sevřela Spenceřinu líc, prsty něžně přejížděly po stále zhmožděné pokožce. Pomalu se naklonila, aby dala Spencer šanci se odtáhnout, pokud by chtěla, než zavřela oči, když se jejich rty střetly.

Byl to jemný něžný polibek a byl by i krátký, pokud by se Spenceřin jazyk lehce neotřel o Ashleyin spodní ret. Se zasténáním Ashley otevřela ústa a pustila Spencer dovnitř, jejich jazyky se pomalu přetlačovaly dopředu a zpátky ve hře, kde obě dívky vyhrávaly. Nakonec se těžce oddechující Spencer odtáhla. Její modré oči hleděly na zrudlou tvář své přítelkyně.

„Pospěš si nazpátek.“ Spenceřin hlas zněl chraptivě a usmála se, když Ashley polkla. Vtiskla další a tentokrát krátký polibek na její rty a pak rychle odspěchala.

Bez Ashley v domě se Spencer cítila osamělá. Během posledních více jak dvou týdnů, strávila téměř každou chvíli v přítomnosti druhé dívky. Při cestě obývákem se posadila na gauč a prolistovala pár časopisy, které pro ni přinesla Chelsea, než to nakonec vzdala a položila je zpátky na stolek. Zahleděla se na hodiny na zdi. Vážně by měla nechat Shay zdřímnout si déle, ale měla pokušení jít a vzbudit svou dceru, jen aby měla společnost. Samozřejmě by to nebylo fér a Shay by byla mrzutá, pokud by se dost nevyspala. Takže místo toho seděla toužebně na gauči a čekala.

Když zaslechla, jak na příjezdovou cestu vjíždí auto, její tep se zrychlil. Ashley je doma. Stoupla si a pospíšila si ke vchodovým dveřím. Otevřela je, když uslyšela blížící se kroky. Její tvář povadla, když si všimla, že její přítelkyně není sama a pak se změnila v naštvanou, když spatřila, kdo to s ní je.

Její ruce se hněvivě zaťaly a Spencer cítila, jak její tělo tuhne. Nemohla tomu uvěřit. Dokázala nezabouchnout dveře a nepospíšit si do bezpečí svého pokoje.

„Nech mě to vysvětlit,“ pravila Ashley, když se obezřetně blížila.

Spencer zavrtěla hlavou. „Proč jsi ho sem přivedla, Ash? Bože, já ti věřila.“ Spencer se otočila, aby odešla, ale ruka na paži ji zadržela.

„Prosím, zlato. Dáš mi minutu na vysvětlenou?“ žádala Ashley, její hnědé oči prosily o pochopení. „Čekal v bytě. Omlouvá se, Spencer. Zjistil to o Aidenovi a omlouvá se.“

Spencer pohlédla na svého otce a byla naplněna směsicí úzkosti nad tím, jak zlomeně teď vypadal a vztekem nad tím, že teď už to konečně chápe. Příliš pozdě. Zíral na ni, jako by ji nikdy dřív neviděl a tak to v podstatě bylo. Sledovala, jak udělal několik kroků směrem k ní a Ashley, jak stály ve vstupu do domu. Její ruce se třásly a svou hlavu sklopila ke svým teniskám.

„Ash, já nevím, jestli to zvládnu,“ pravila Spencer s hlasem stěží šeptajícím.

„Přisahám, Spencer, nepřivedla bych ho sem, kdybych si myslela, že by ti ublížil. Už nikdy nedovolím, aby ti něco ublížilo, Spencer,“ řekla Ashley tiše do Spenceřina ucha. Teplo jejího dechu způsobilo, že se Spencer zachvěla.

Kývla jeho směrem a pak se otočila a vešla dovnitř. Zvuky kroků, jdoucích za ní, v ní vyvolávaly chuť utéct. Bylo to jako déjá vu, když všichni seděli na Ashleyině pohovce v obýváku, jenomže tentokrát byly všichni trochu zlomeni a více vyčerpaní.

Překvapivě to byl Arthur Carlin, kdo promluvil první. „Panebože, Spencer, tak moc se omlouvám. Nemůžu uvěřit, že jsem si toho nikdy nevšiml. Že jsem tě doma nikdy neochránil.“ Jeho hlas se zlomil a začal plakat. „Tak strašně se omlouvám, že jsi se nikdy necítila v bezpečí a že jsi nikdy neměla pocit, že bys někomu mohla říct, co se ti děje.“

„Jak jsi to zjistil?“ zeptala se Spencer tiše a zkusila pohlédnout jeho směrem.

„Tvoje matka se zmínila, že byl Aiden zatčen a já si prostě konečně dal dvě a dvě dohromady. Je mi to líto, Spencer, pokud by tu bylo něco, co bych mohl udělat.“ Pěstí s otřel slzy a pohlédl na Spencer, která byla přitulená na gauči k Ashley. „Jsem rád, že máte děvčata jedna druhou. Ashley, chci vám poděkovat, že jste tu byla pro mou dceru.“ Smutně se usmál na tmavovlasou dívku.

„S radostí, pane C,“ řekla Ashley s jednou rukou hladící něžně Spencer po tváři, což tu přimělo usmát se. „Je úžasná.“

Rdící se Spencer otočila hlavu a vlepila drobnou pusu na špičky Ashleyiných prstů, než stočila svůj pohled ke svému otci, nejistá si, co by mu mohla říct. Nebyla si ani jistá, ohledně svých současných pocitů k němu. Už necítila zlost jako dřív, ale ona hlavně nebyla moc dobrá v tom, aby se podvolovala pocitu hněvu. Popravdě ji vlastní hněv většinou děsil. „Děkuji, že mi věříš,“ pronesla nakonec velice tiše.

„Proč bych ti neměl věřit?“ otázal se a zněl zaskočeně. „Vzpomínám si, jak na mě Ashley křičela a oprávněně, že jsem to měl vidět a teď už vidím. Když se podívám zpátky…nenávidím se, že jsem nebyl otcem, jakého by sis zasloužila. Už nechci být tou osobou. Už tě nezklamu, Spencer, pokud mi dáš ještě šanci,“ žádal s rukama přitisknutýma k sobě, téměř jako by se modlil a Spencer byla náhle zasažena vzpomínkami na to, jak ji jako malou holčičku bral často v Ohiu na ryby. Jak si bývali blízcí.

Opět upadla do jednoduší role obviňování sama sebe a omlouvala se. „Promiň, že jsem ti to neřekla.“ Její hlas byl tichý, ale byla potěšena, že nebyl roztřesený.

„Ne, Spencer. Neomlouvej se mi,“ pravil Arthur, jeho hlas byl stále zhrublý slzami. „Doufám, že mi jednoho dne dokážeš odpustit…“ jeho hlas se vytratil a on upíral pohled k chodbě.

Shay tam stála nezvykle tiše a vstřebávala scénu před sebou, než vešla a vylezla si na Spenceřin klín. Její ruce si začaly hrát s konci Spenceřiných dlouhých světlých vlasů a usmála se na ni. „Mami, kdo?“ zeptala se se zazíváním a ospale pomrkávajíc.

Spencer se musela na svou dceru usmát. „Ahoj, zlato, tohle je tvůj dědeček,“ odpověděla plaše a odhrnula pár blonďatých vlasů ze Shayiny tváře a zastrčila jí je za ucho, z čehož se Shay zahihňala. Zaslechla, jak její otec vydechl její jméno a ona vyslala úsměv jeho směrem. „Řekni ahoj, Shay.“


32

Zůstal ještě pár hodin a pak odešel. Bylo to mezi námi pořád nepříjemné a napjaté, ale Shay a Ashley působily jako nárazníky. Díky nim se to zdálo o trochu lepší, než bylo. Když se loučil, věděla jsem, že mě chce obejmout, ale díkybohu měl dost rozumu, aby mi místo toho zamával. Nechal mi na stolku lístek se svým číslem a zprávou, že pokud bych cokoliv, ale naprosto cokoliv potřebovala, můžu mu zavolat. Pokusila jsem se usmát, ale myslím, že jsme oba věděli, že je to nucené. Bylo těžké uvědomit si, že tu teď táta pro mě je, když tolik let nebyl. Myslím, že se mi jen ulevilo, že to ví a že mi věří.

Když odešel, Ashley se mě zeptala, jestli pořád chci jít na naše první rande. Byla jsem v pokušení říct ne jenom proto, že jsem byla naštvaná, že přivedla mého tátu, ale věděla jsem, že to nebylo špatné, dokonce to možná byla dobrá věc, ale ještě jsem nebyla připravená se na to dívat takhle. Tak jsem přikývla a ona vypadala tak nadšeně, že i já jsem byla vzrušená z nadcházejícího rande. Shay byla samozřejmě smutná, ale pak se Ashley zmínila, že bychom mohly příštího dne zkusit jet všechny na pláž a to ji zas rozveselilo.

Dala jsem si na čas s přípravou. Bylo to první rande, na které jsem opravdu chtěla jít a já byla nervózní. Dopřála jsem si koupel; je tak jednoduší udržet sádru v suchu a pak jsem stála zabalená v ručníku a přemýšlela, co si vezmu na sebe. Neptala jsem se, jestli to má být slavnostní nebo obyčejné. Nakonec jsem se rozhodla pro šedé kapsáče, protože byly pohodlné s ohledem na mé rány, bílé tílko a světle modrou košili, kterou jsem měla trochu problém dostat přes sádru, ale nakonec se mi to podařilo. Učesala jsem si vlasy a rozhodla se vyčesat si je nahoru. Věděla jsem, že se tak Ashley líbí, protože mi je bude moct večer rozpustit. Stalo se to součástí našeho rituálu při chystání se do postele. Dívala jsem se na sebe v zrcadle a vzpomínala, jak jsem se pozorovala v zrcadle a rozepla pár knoflíků. Nemohla jsem donutit se udělat to samé, ale zvládla jsem rozepnout ten horní. Muselo to stačit. Uspokojená s tím, že vypadám obstojně, jsem si pospíšila z pokoje, abych se sešla s Ashley.

Našla jsem ji, jak na mě čeká pod schody. Myslím, že se mi dech zadrhl někde v hrudi při pohledu na ni. Vypadala tak neuvěřitelně překrásně a já si musela připomenout, že tu byla opravdu kvůli mně. Chtěla mě. Cítila jsem se bezstarostně při tom pomyšlení.

Něžně mě vzala za ruku a políbila mě na dlaň.

„Vypadáš nádherně,“ pravila.

Myslím, že to bylo poprvé, co jsem se nepokusila to popřít. Viděla jsem, že to myslí vážně podle způsobu, jak jí ztmavly oči, když mě sledovala, jak jsem sestupovala ze schodů.

„Vypadáš úchvatně,“ dokázala jsem zamumlat; potěšena, že jsem nekoktala a doufajíc, že jsem nezněla jako idiot. „Takže, kam jdeme?“

„To je překvapení,“ řekla. Její hlas byl hlubší a svými prsty mě škádlila na zátylku, když jimi projížděla poděl límce mé košile.

Zachvěla jsem se z toho.

Přiměla mě zapomenout, proč bych měla být nervózní, protože jsem cítila jen ji a touhu, kterou ve mě vyvolávala.

Jsem si celkem jistá, že jsem dala Shay pusu na dobrou noc a řekla jí, že se uvidíme ráno a pak jsme byly pryč.

Auto zastavilo před kinem a myslím, že jsem musela na sekundu ztuhnout, než se ve svém sedadle otočila a vzala mou ruku do svých. „Je to film, který bych opravdu chtěla, abys viděla,“ řekla, než mi políbila ruku. „Je to v pořádku?“

Mohlo to být příliš. Mělo by být. Ale nebylo. Byla to jen Ashley a já. Byly jsme to my. A to všechno bylo skvělé.

Držely jsme se za ruce a ona nám vzala popcorn a sodovku. Pak jsme si našly svá místa a posadily se stulené k sobě, co nejvíc to šlo. Na opěradlo, které bylo nepříjemně mezi námi, jsme si položily popcorn, takže se naše prsty často potkávaly a myslím, že to nebyla taková náhoda, když jsem vzhlédla a uviděla, jak se na mě lišácky usmívá.

Film byl báječný. Byl vtipný a velice romantický a jakmile jedna z postav řekla, že lilie znamenají žádám tě, abys mě milovala, věděla jsem, proč chtěla, abych ho viděla. Takže tohle měly ty květiny znamenat. Chtěla jsem jí říct, že její žádosti vyhovím, ale nebyla jsem si jistá, jestli by to zatím nebyla lež. A já si potřebovala být jistá, že dokáži zvládnout každou žádost, kterou přijmu.

Natáhla jsem se přes opěradlo a zatahala za okraj jejího trička, abych přitáhla její pozornost. Usmály jsme se na sebe, než jsme se k sobě opatrně naklonily a políbily se.

Neměla jsem v úmyslu, aby se to tak vymklo kontrole. Mělo to být jen krátké otření rtů, ale pak jsem ucítila její jazyk a než jsem si to stačila uvědomit, moje prsty se zabořily do jejích vlasů a můj jazyk si razil cestu do jejích úst. Někdo za námi se zahihňal a my se od sebe odtrhly a spočinuly čely proti sobě. Mohla jsem se jí dívat do očí. To, co jsem viděla, mě téměř přimělo přitáhnout si ji pro další polibek. Udělala bych to, kdybychom byly někde ve větším soukromí. Takhle jsem se jen spokojila s tím, že jsem jí rty naznačila „později“ a ucítila uspokojení, když jsem uslyšela její zasténání.

Zbytek filmu uběhl ve šťastném oparu, zatímco její ruka svírala mou.


33

Zatímco se rozeběhly titulky, Spencer zjistila, že svírá Ashleyinu ruku o něco pevněji. Nikdy ve skutečnosti své přítelkyni neřekla nic konkrétního o své minulosti a věděla, že by ji sem Ashley nevzala, pokud by to věděla. Byla to prostě jen nešťastná shoda okolností.

„Jsi připravená jít na večeři?“ zeptala se Ashley. Její hlas blízko Spenceřina ucha způsobil, že sebou trhla.

Spencer rychle pohlédla na druhou dívku a přesvědčovala se, že je to Ashley a ne on a že je v bezpečí. Všimla si, že kino je skoro prázdné a zrudla. Přikývla a nepřestávala pevně držet Ashleyinu ruku, zatímco šly podél sedaček a ven ze dveří. Vestibul byl zaplněn lidmi jdoucími na další filmy, všichni si kupovali nápoje a jídlo před začátkem promítání. Několik lidí vrazilo do Spencer a ona nedokázala zadržet třes, který zachvátil její tělo. Všechen strach číhal těsně pod povrchem, aby vyrazil a hlas v její hlavě musel opakovat stále dokola, že je s Ashley.

Chladný vzduch ji informoval, že jsou venku. Její oči poletovaly po okolí a prohledávaly stíny. Čekala, že někdo vyskočí, zatáhne ji do uličky.

„Spencer, jsi v pořádku?“ zeptala se Ashley hlasem plným znepokojení. Zastavily se v chůzi a Spencer ucítila, že ji objímají ruce. „Z čeho jsi vyděšená, lásko?“ Její hlas zahříval vzduch na Spenceřině tváři.

Spencer zavrtěla hlavou a zabořila tvář do Ashleyina krku. Nadechovala se a vydechovala a nechala Ashleyinu vůni naplnit svou mysl, zahánějíc část obav a pomáhajíc jí soustředit se.

„Jsi vyděšená, ne? Bože, broučku, cítím, jak se třeseš. Řekni mi, prosím, co jsem udělala špatně. Nechci, aby ses takhle cítila,“ pravila Ashley tiše, zatímco lidé chodili kolem místa, kde stály na chodníku.

Spencer nabrala roztřesený nádech a vypustila ho v povzdechu. „Špatné vzpomínky,“ vysvětlovala tiše do Ashleyina krku. „Ty za to nemůžeš. To je mnou. Občas…, ale já se snažím.“ Ten konec zazněl omluvně a cítila, jak ji Ashley svírá o něco pevněji.

„Chceš ještě pořád jít na večeři nebo bys raději zamířila domů?“ otázala se Ashley.

„Ne. Chci si s tebou vyjít. Omlouvám se, že jsem nám zkazila první rande.“ Spencer cítila, jak se jí hrdlo svírá slzami, které odmítla nechat vytrysknout.

„Nic jsi nezkazila, Spencer. Je to báječné, protože jsme to my. Je to naše první rande. To, že jsi se mnou, z toho dělá tak úžasnou věc.“

„Jak to děláš?“ zeptala se Spencer tiše a lehce políbila Ashley na krk.

„Dělám co?“ Ashley vydala šťastné povzdechnutí a Spencer podle jejího hlasu mohla říct, že se usmívá.

„Že se díky tobě cítím tak výjimečná?“

„Myslím, že je to proto, že tě tak moc miluji.“

Rozpolcena mezi touhou zčervenat a skrýt svou tvář hlouběji na Ashleyině krku anebo bezhlavě líbat svou přítelkyni, zvolila Spencer tu druhou možnost a rychle vyhledala rty své přítelkyně svými vlastními. Bylo to intenzivní, rychle se to změnilo v pokračování stupňujícího se líbání, které zažily během filmu. Někdo zasténal a Spencer napadlo, že to možná byla ona sama, pro jednou jí to bylo jedno. Její prsty si našly cestu do tmavých kadeří, které tak zbožňovala a lehkým tlakem přitáhla jejich hlavy o zlomek blíže.

Nakonec polibek skončil s několika drobnými polibky, které následovaly, než spočinuly svými čely jedno na druhém. Tváře obou byly zrudlé a těžce oddechovaly.

„Také tě miluji,“ zašeptala Spencer ostýchavě, její tvář ještě více znachověla. Jak ty slova vyslovila, věděla, že jsou pravdivá. Nikdy nic takového k nikomu jinému necítila a ani si nebyla jistá, že by v ní někdo jiný mohl takové pocity vyvolat.

„Ach bože, Spencer,“ zajíkla se Ashley a něžně spojila jejich rty, než se rychle odtáhla. „Vážně bychom teď měly jít na večeři,“ pronesla neochotně, přestože byl na její tváři široký úsměv.

S rukou kolem Spenceřina pasu je Ashley odvedla ke svému autu a zamířily na večeři a jak to Ashley vtipně nazvala, na druhé jednání jejich rande.


34

Ukázalo se, že jejich večeře budou hotdogy na pláži. Spencer řekla Ashley, co chce na tom svém po té, co nejprve Ashley vytáhla deku, rozprostřela ji na písku a ujistila se, že to tak Spencer vyhovuje. Spencer se pak posadila a sledovala svou přítelkyni, jak jim jde pro večeři a vrací se s ní s obzvláštním vlněním boků, když si všimla, že se Spencer dívá.

„Tady máš,“ podávala jí Ashley hotdog jenom s hořčicí. „Já vím, není to moc romantické, ale myslela jsem, že se budeš cítit lépe tady než někde v restauraci,“ vysvětlovala Ashley a ukousla si pořádný kus ze svého bohatě obloženého hotdogu.

„Je to báječné,“ usmála se Spencer. „Nemyslím si, že bych někdy potkala někoho, kdo by na mě bral takové ohledy.“

Ashley se zastavila s hotdogem na půl cesty k ústům. „To je proto, že jsi nepotkala moc hodných lidí, má lásko,“ pravila vážným hlasem. „Ale doufejme, že se to mění.“ Ukousla si další sousto své večeře.

Spencer si usrkla ze svého pití a cukla sebou, její tvář pořád bolela a nasávat tekutinu skrz brčko bylo obtížné. Odstranila víčko ze svého kelímku a napila se snadněji s pokřiveným úsměvem. Přemýšlela o tom, co Ashley řekla a obočí se jí svraštilo. Bylo pořád těžké nevěřit tomu, že byla její chyba, že s ní bylo zacházeno tak, jak bylo, ale slíbila Ashley, že se o to pokusí.

Po tom, co dojedly své hotdogy, ležely spolu na dece a pozorovaly, jak příboj doráží na písek a pak se zase vrací. Obloha začala tmavnout a Spencer si uvědomila, že brzy zapadne slunce. Lehce si povzdechla, když si uvědomila, že jejich rande brzy skončí, připozdívalo se. Obrátila se na bok, jak jen mohla a zahleděla se na Ashley v ubývajícím světle. Její žebra zaprotestovala proti tomu pohybu a ona trochu zavzdychala, než se otočila zpátky na záda.

„Jsi v pořádku?“ ujišťovala se rychle Ashley, opřela se o loket a naklonila se ke Spencer, aby jí lépe viděla do tváře.

„Jenom mě pořád bolí žebra,“ vysvětlovala Spencer. „Měla jsem to vědět.“

„Co kdybych tě odvezla domů a mohly bychom si zalézt do postele? Myslím, že máme v ledničce ještě nějakou zmrzlinu,“ navrhla Ashley, její prsty něžně přejížděly po Spenceřině tváři.

Poddávajíc se hlazení, tvářila se Spencer smutně. „Znamená to, že je naše rande u konce?“ zeptala se, její hlas téměř zanikl ve zvuku vln.

Ashley se pomalu naklonila dopředu a jejich rty se střetly v polibku. Ten kontakt stačil, aby se Spenceřino srdce zase jednou splašeně rozeběhlo. Její sádra neohrabaně narazila na Ashleyin bok a ona se omluvně odtáhla z polibku. Ashley jen zavrtěla hlavou a naklonila se pro další polibek.

Bylo to jemné a něžné a Spencer cítila, jak se lehce třese z té zřejmé něhy a lásky, která vyzařovala z toho drobného kontaktu. Nikdy ji nenapadlo, že by polibek mohl vyjadřovat tolik emocí. Přimět ji cítit tolik různých věcí. Přinutit její srdce uhánět. „Přestaň,“ zašeptala náhle.

Ashley se okamžitě odtáhla, aby se jí podívala do očí. „Co se stalo?“ otázala se.

„Já jen…“ Spenceřin hlas se vytratil, nebyla si jistá, co říct. Náhle prostě cítila, že ji to všechno trochu zahlcuje a nebyla si jistá, zda je na to zatím připravená. Každopádně si nebyla jistá, že bylo něco, co by mohla říct. Bylo to tak neuvěřitelně jiné. Ashley neměla žádná pravidla a to bylo pro Spencer podivně znepokojivé, nevědět, zda se chystá udělat nebo říct něco špatného.

Ale neměla, proč se obávat. „Bylo to příliš?“ zeptala se jemně Ashley, spočívajíc něžně po Spenceřině boku.

„Ehé,“ přisvědčila Spencer, vyschlo jí v hrdle a nechápala, jak jí Ashley obvykle dokáže číst myšlenky.

„Ale je to v pořádku?“

„Jasně,“ souhlasila Spencer a cítila, jak získává své tělo zpátky pod kontrolu.

Pár minut ještě ležely a pozorovaly v tichu, jak se slunce noří za obzor a soumrak rychle padá. Spencer se trochu chvěla ve své tenké košili a zavrtala se trochu víc ke své přítelkyni. Usmála se, když ucítila, jak kolem nich Ashley zabalila deku, takže byly částečně přikryté na vyhřátém písku.

„Takže chceš jet domů?“ zamumlala Ashley.

Usmívající Spencer se přitiskla blíž k Ashley, nedbajíc na svá opět protestující žebra. „Já jsem doma.“


35

Měla jsem vědět, že to jde příliš dobře.

Vrátily jsme se z pláže, trochu od písku, trochu unavené a Ashley trvala na tom, abych si dopřála teplou koupel, než si zalezeme do postele. Ležela jsem ve vaně a pro jednou se nestarala o jizvy a značky na svém těle. Přemýšlela jsem o ní, jak jsem jí řekla, že ji miluji, jak řekla, že miluje mě. Jaký to byl pocit, ležet spolu zabalené do deky při západu slunce. Jaký s ní mám pocit bezpečí a jaké mám štěstí.

Po koupeli jsme spolu ležely v posteli. Ashley našla tu zmrzlinu, jak slíbila. Dokonce s teplou fondánovou polevou. Kapka jí ulpěla na koutku úst a já nevím, co mě to popadlo, ale naklonila jsem se a olízla ji. Její oči se rozšířily a hrozně ztmavly a zamumlala něco o fondánové polevě, čemu jsem tak docela nerozuměla.

Té noci jsme ležely přitulené k sobě. Zbožňuji, když jsem schopná slyšet tlukot jejího srdce, je to tak uklidňující. Temnota je díky tomu méně děsivá a drží to mé noční můry dál.

Příští ráno, když jsem se vzbudila, zjistila jsem, že jsem v posteli sama. Bylo to divné, protože jsem se cítila tak smutně; neuvědomila jsem si, jak rychle jsem začala spoléhat na její přítomnost vedle sebe, když jsem se probouzela. Postel mi připadala studená a já rychle vstala, oblékla se a pospíšila si dolů. Samozřejmě jsem uslyšela smích a hovor, než jsem vešla do kuchyně. Ale stejně to bylo překvapení.

Ashley stála před sporákem a dělala palačinky. Její vlasy byly ještě smotané ze spánku a měla velkou skvrnu od palačinkového těsta na tričku, které měla na sobě. Vedle ní na židli byla Shay. Byla v bezpečné vzdálenosti od sporáku a zdálo se, že něco vmíchává do těsta na palačinky. Doufala jsem, že Ashley ví, co to je a že to není jen něco, s čím se Shay rozhodla improvizovat. Byla už oblečená a vlasy měla svázané do culíku. I ona byla potřísněna trochou těsta z palačinek a já se musela usmát nad tou scénou. Něčemu se smály a Shay šťastně žvatlala, zatímco Ashley obracela palačinky.

„Dobré ráno,“ došla jsem k Shay a políbila ji na tvář, než jsem se přesunula vedle usmívající se Ashley a políbila ji na rty. „Ráno jsi mi chyběla,“ zašeptala jsem proti jejím rtům, než jsem na ně vtiskla další polibek.

Snídaně byla výborná a plná zábavy. Shay zvládla dostat sirup všude a když dojedla, musela jsem ji vykoupat. Ashley přišla a hrála si s Shay ve vaně a myslím, že nakonec bylo víc vody na podlaze než ve vaně. Ne že by se zdálo, že by to někomu vadilo. Zatímco na sebe Shay natahovala oblečení, které si vybrala, rozhodla jsem se převléct se do surfařských kraťasů a suchého trička s dlouhým rukávem. Pak jsme šly najít Ashley. Zmiňovala se o tom, že strávíme den na pláži.

Pláž byla tichá a my si báječně užívaly. Shay měla takovou radost ze svých dvoudílných plavek, že se prakticky promenádovala tam a zpátky po písku. Musela jsem se smát. Ashley na sobě měla také dvoudílné plavky, byly černé a já od nich mohla stěží odtrhnout oči.

Způsobovaly, že jsem se chtěla natáhnout a dotknout se jí, proběhnout prsty kolem jejich okrajů a panebože, zmiňovala jsem se o jejím bříšku? Vždycky jsem mohla letmo zachytit kousky z něj, ale myslím, že tohle bylo poprvé, co jsem z něj mohla vidět tolik najednou. Když si Shay stavěla hrad z písku a my ležely na dece vedle sebe, skutečně jsem přes něj přejela prsty. Nemohla jsem si pomoct. Zdůvodňovala jsem to tím, že ji očišťuji od písku. Její pokožka byla tak neuvěřitelně hebká a já mohla cítit, jak se svaly napínají pod špičkami mých prstů. Vážně nemám slov, abych vyjádřila, jaký to byl pocit, dotýkat se jí. Bylo to tak skvělé. Ona je tak skvělá.

Měly jsme malý piknik a pak si Ashley odskočila na záchod a vrátila se se zmrzlinou, kterou koupila při zpáteční cestě. Krátce potom Shay usnula stočená na dece ve stínu slunečníku. Projížděla jsem rukou jejími světlými vlasy, které začínaly být vybělené od sluníčka z toho, jak letošní léto trávila tolik času venku a připomněla jsem si, že až se vzbudí, musím natřít její citlivou kůži opalovacím krémem. Ashley, zdá se, měla podobný nápad, když na mě zavrtěla lahvičkou a pozvedla tázavě obočí.

Po krátké vnitřní debatě o tom, zda jsem na to připravená po tom, co jsem ji uplynulých pár hodin viděla v bikinách, jsem si lehla tam, kam mi naznačila. Cítila jsem, jak chladivé ruce odhrnuly moje vlasy na stranu – měla jsem je dnes rozpuštěné – a pak mi byl krém jemně vmasírován na krk. Prsty tu a tam zabloudily pod okraj mého trička, ale myslím, že nechtěla pokoušet štěstí. Následovala moje paže. Už dřív jsem si vyhrnula rukávy, sádra svědila a na pláži bylo teplo. Ashley jemně vtírala opalovací krém do mé pokožky, opatrně se vyhýbala modřinám a ranám se stehy. Pak přestala a mě zabralo minutu pochopit, že čeká na svolení, než se přesune k mým nohám. Nemohla jsem mluvit, ale zvládla jsem jednou přikývnout, že je to v pořádku.

Zbožňuji, že se o mě tak stará. Fajn, vždycky nechápu, proč to dělá, ale pořád předstírám, že si to občas zasloužím. Já vím. Snažím se naučit, že je to v pořádku a věřím Ashley, že mi ve všem bude říkat pravdu. Myslím, že to je důvod, proč ta další část tolik bolí.


36

Spencer si toho všimla, když se vrátily z pláže. Hrála si trochu se Shay, když spatřila, že se Ashley probírá poštou na stole a rychle zasouvá dopis do kapsy kraťas, které měla na sobě. Rozhlédla se provinile, donutila se k úsměvu Spenceřiným směrem a pak si pospíšila pryč s výmluvou, že jde objednat pizzu k večeři a dát si rychlou sprchu. Nebyl to dobrý pocit. Popravdě z toho byla Spencer nervózní. Dřív si byla celkem jistá, že by se Ashley před ní nikdy nesnažila něco skrývat, ale to se úplně změnilo během těchhle pár sekund. Něco se očividně dělo.

Později toho večera se Ashley chovala nepřítomně nad plátky pizzy a u filmu. Seděla vedle Spencer a zapojovala se do konverzace, ale nebyla opravdu přítomná. Její úsměv a slova byly trochu nucené; bylo to skoro, jako by byla duchem mimo. Nezdálo se, že by si toho Shay všimla, ale byla trochu tišší, když ji Spencer ukládala ke spaní. Ashley se rozhodla zůstat dole a nezúčastnit se jejich uspávacího rituálu. „Jsi v pořádku, zlatíčko?“ zeptala se Spencer a hladila jemně dceřino čelo, hledíc do světle modrých očí. Shay rychle zavrtěla hlavou a zavřela pevně oči, zatímco jí několik velkých slz skanulo po tváři. Spencer si okamžitě lehla do postele vedle své dcery a vtáhla si ji opatrně do náruče. Drobné vzlyky nepřestávaly otřásat malým tělíčkem a Spencer mumlala konejšivá slova do Shayiných vlasů. „O co jde, Shay?“ otázala se tiše, když vzlyky konečně utichly.

„Mami, já zlobila?“ zeptala se třesoucím se hlasem, zatímco se slzy nepřestávaly řinout po jejích tvářičkách.

Spencer je rychle setřela a zavrtěla hlavou. „Ne, holčičko, jsi báječná. Proč si myslíš, že jsi zlobila?“ zeptala se a políbila Shay na tvář, než si ji přitiskla silněji na prsa a znovu ji kolébala.

„Ashley není,“ pravila Shay, zatímco si zabořila tvář víc do Spencer.

Spencer vydala povzdech a nepřestávala Shay něžně kolébat ve svém náručí dopředu a dozadu. Rozesmutnilo ji, že se její dcera obviňuje, za to, že tu s nimi Ashley není; občas zapomínala na to, jak je citlivá. „Shay, to není tvoje chyba. Jsem si jistá, že Ashley má něco důležitého na práci.“ Ta slova zněla uboze i jí samé a znovu si povzdechla. „Jsem si jistá, že zítra mi tě pomůže uložit,“ pokusila se ji Spencer ujistit. Shay vážně přikývla a znovu Spencer objala, než si lehla zpátky na polštář a zazívala.

„Chceš, abych tu zůstala, než usneš?“ zeptala se Spencer, její ruka projížděla hedvábnými blonďatými vlasy.

Shay rychle přikývla. „Mám tě ráda, mami.“ Znovu zazívala a zavřela oči.

„Taky tě mám ráda, broučku. Teď se hezky vyspi a ráno bude všechno dobré. Slibuji,“ řekla Spencer měkce.

Spencer zůstala v pokoji, dokud se Shayin dech neprohloubil, což nasvědčovalo tomu, že usnula. Netrvalo to dlouho, den na pláži a pláč při ukládání ji pravděpodobně vyčerpaly. Neochotně se zvedla z postele a políbila Shay na tvář, než se po špičkách vydala z pokoje a tiše za sebou zavřela dveře. S náhlým pocitem nervozity se Spencer opřela o dveře a zavřela oči. Nebyla si jistá, že to dokáže udělat. Konfrontovat Ashley ohledně toho, že něco skrývá. Nikdy nikoho nekonfrontovala. Nebylo to bezpečné a šlo to proti tomu, jak přemýšlela. Narovnala ramena, ruce zaťala v pěsti, aby zastavila jejich třes a pomalu se vydala dolů a směrem k obýváku.

Její ramena poklesla, když si po pár minutách chození po domě uvědomila, že Ashley tam není. Doputovala do kuchyně a spatřila vzkaz připevněný magnetem ve tvaru malého červeného srdíčka na jinak prázdných dveřích ledničky

Spencer, omlouvám se, ale musela jsem jít ven a zařídit pár věcí. Nečekej na mě. S láskou, Ash.

S vrtěním hlavy Spencer opatrně sundala vzkaz a držela ho, než ho pustila a sledovala, jak se snáší na linku. Věděla, že by ji Ashley neopustila, pokud by nešlo o něco velkého a bolelo ji, že nedokázala být dostatečně upřímná a nevěřila jí dost na to, aby jí řekla, o co jde. Jak mohla Ashley očekávat, že jí bude o něčem říkat, když to nemělo být oboustranné?

Objala si náhle bolavá žebra svou nezraněnou rukou a vydala se pomalu zpátky nahoru. Ložnice se zdála velká a trochu strašidelná i přes rozsvícené noční světlo a ona věděla, že pokud se v ní pokusí usnout sama, noční můry si ji najdou. Opatrně si svlékla šaty a navlékla se do pohodlného pyžama, které jí Chelsea přinesla do nemocnice a pak se vydala do Shayina pokoje skrz spojovací dveře. Spencer si tiše zalezla do postele ke své dceři. Jednou rukou si otřela nepřetržitý proud slzí, který se jí řinul od chvíle, co přečetla ten vzkaz a kousala se do rtu, aby zastavila vzlyky, které se jí tvořily v hrudi. Nesměla vzbudit Shay.


37

Byla jsem zase sama a on se tomu smál.

Vždycky se mu líbilo, když jsem byla sama.

Když jsem byla slabá.

Cítila jsem, jak se mě dotýká a nutí mé tělo zůstat v klidu.

Řekl mi, že si to zasloužím.

Že bych měla být sama.

Cítila jsem, jak se mi něco zařezává do paže a v klidu jsem držela.

Ptal se mě, jestli lituji toho, že jsem utekla a já rychle přikývla, abych mu udělala radost.

Nestačilo to.

Řekl mi, že ho rozčiluje moje mlčení. Chtěl slyšet, jak moc mi chyběl. Jak jsem myslela jen na něho a já cítila, jak mi žluč stoupá hrdlem z těch slov, která mě nutil říct.

Uplynuly minuty. Hodiny. Nevnímala jsem čas.

Cítila jsem, jak se ode mě odsunul a já se divila, proč se nemohu hýbat. Proč jsem neutekla a pak jsem uviděla, jak přivádí do kuchyně Shay. Viděla jsem, jak se na ni směje a říká jí, že je její táta a že se ho nemusí bát. Že by jí nikdy neublížil.

Chtěla jsem se natáhnout a přitáhnout si Shay k sobě. Ochránit ji. Ale nemohla jsem se pohnout. Když jsem otevřela ústa, nevyšel z nich žádný zvuk.

Viděla jsem, jak mu Shay dává váhavě pusu na tvář, když ji o to požádal. Sledovala jsem, jak on líbá na tvář ji a zavřela jsem oči, abych to neviděla.

Oslepující bolest mě donutila vykřiknout a já rychle otevřela oči. Moje tělo bylo zalito potem, ale byla jsem díkybohu vzhůru. Zamrkala jsem, abych se zbavila mžitek před očima a zatočila se mi hlava. Věděla jsem, že mám jen pár sekund, abych se dostala do nejbližší koupelny, než budu zvracet. Rychle jsem odsunula Shayinu paži z mého hrudníku, kam dopadla a snažila se nezajíknout z bolesti mých žeber, kterou to způsobilo a postavila se. Místnost se houpala a točila kolem mne, což jen korespondovalo s tím, jak se mi převracel a zvedal žaludek.

S dvaceti kroky jsem to zvládla do koupelny.

Jasné záblesky bolesti mnou zachvívaly s každým nádechem, který jsem zvládla nabrat. Byla jsem si jistá, že jsem vzbudila celý dům, ale neměla jsem nad tím kontrolu, zatímco mi obsah žaludku proudil skrz rty. V očích mě pálily slzy a jen jsem se snažila popadnout dech.

Vím, že bych neměla být překvapena, že mi Ashley podávala studený hadr, když jsem skončila, ale byla jsem. Zeptala se mě, jestli jsem v pořádku a já zavrtěla hlavou. Jak bych mohla být?

Nemohla jsem se na ni ani podívat.

Cítila jsem, jak mi byl studený hadr přitisknut na čelo a já sebou trhla, ale hadr tam zůstal.

„Omlouvám se,“ pronesla tiše.

Konečně jsem pohlédla do jejích tmavých očí. Mohla jsem říct, že plakala a podle tmavých pytlů pod jejíma očima toho asi moc nenaspala. Bolelo mě vědomí, že mi nevěří dost na to, aby mi řekla, co se děje.

„Za co se omlouváš?“ dokázala jsem se nakonec zeptat po tom, co jsem si pročistila hrdlo. Žebra přestávala bolet; očividně ze mě ta paže vyrazila dech, ale žádné další škody nenadělala.

Povzdechla si a myslím, že věděla, že já vím.

„Posrala jsem to, ne?“ pravila a já se musela usmát tomu výběru slov. Ale přikývla jsem souhlasně hlavou. „Co kdybych ti slíbila, že ti všechno povím hned, jakmile vyjde slunce?“ řekla a pomohla mi pomalu z podlahy. Její ruka kolem mého pasu mě podpírala, když jsem vrávorala. „Ale nejprve se vraťme do postele. Potřebuji tě sevřít v náručí.“

I já to potřebovala, víc než cokoliv jiného, takže jsem přikývla a pomalu jsme došly zpátky do našeho pokoje a zalezly si do postele. Ashley kolem nás přetáhla deku a ležely jsme opatrně přitisklé k sobě.

„Je to v pořádku?“ ujišťovala se, zatímco mi přehodila ruku přes bok.

„Ano,“ zavzdychla jsem, zatímco se mi zavřely oči.

„Miluji tě.“

Usmála jsem se a zašeptala, „Také tě miluji.“

Nemohla jsem se dočkat rána, až mi to řekne. Byly jsme zpátky ve vzájemném objetí a milovala mě. Nic to nedokáže zničit.


38

Sluneční svit dopadal na Spenceřina víčka a ta zasténala, protože nechtěla, aby den už začal. Cítila se velice dobře v Ashleyině náruči, v tom, o čem začala přemýšlet jako o jejich posteli. Podle motýlků ve svém břiše věděla, že ať se jí Ashley dnes chystá říct cokoliv, nebude to nic dobrého.

„Dobré ráno,“ řekla Ashley, když opatrně vtiskla polibek na vršek Spenceřiny hlavy. Někdy během noci se Spencer v podstatě převalila na svou přítelkyni.

„Dobré,“ zavzdychala Spencer, zatímco ještě pevněji zavřela oči a přitiskla rty na Ashleyino rameno.

„Jak se dnes cítíš?“

Spencer se pokusila pohnout a usmála se: „Žebra už zdaleka tolik nebolí.“

Ležely pár chvil ve spokojeném tichu. „Viděla jsi ten dopis, že jo?“ řekla nakonec Ashley a šla rovnou k jádru věci.

„Viděla jsem, jak schováváš dopis,“ upřesňovala Spencer.

„Omlouvám se, “ těžce si Ashley povzdechla. „Chci, aby sis ten dopis přečetla a pak si promluvíme.“

Pomalu se rozpletly a pak Spencer sledovala, jak Ashley vytáhla složenou obálku ze svých šatů a pak se vrátila do postele. Seděly opřené o pelest a když si Spencer převzala dopis, cítila, jak jí Ashley položila povzbudivě ruku na rameno.

Opatrně vytáhla dopis z obálky a dala se do čtení. Její ruce se začaly chvět a když dopis dočetla, začala ho číst znovu. Když ho dočetla potřetí, její prsty muchlaly papír.

„Může to udělat?“ její hlas byl tak roztřesený, že ho sotva dokázala poznat.

Dopis byl od Aidenova právníka. Chtěl Shay do opatrování a Spencer žaloval pro nezpůsobilé rodičovství. Také chtěl okamžité právo na návštěvy.

„Mluvila jsem se svou právničkou a ta si myslí, že ne. Aiden je ve vazbě a je obviněn z napadení policistů. Spencer, přísahám, že se už nikdy nedostane do Shayiny nebo tvé blízkosti. Slibuji ti to,“ pravila Ashley s hlasem tichým, ale pevným.

„Ale?“ zašeptala Spencer slovo, které mezi nimi viselo.

„Ale myslí si, že bys měla spolupracovat s policií a říct jim, co ti udělal.“

Výraz strachu přeběhl po Spenceřině tváři a roztřásla se.

„Zajistilo by to, že by se nikdy nedostal do Shayiny blízkosti,“ řekla Ashley tiše, zatímco konejšivě kroužila rukou po Spenceřině rameni.

„Nevím, jestli to dokáži,“ zavrtěla Spencer hlavou. „Existuje nějaká jiná možnost?“ její hlas byl o něco vyšší a její prsty si nervózně pohrávaly s povlečením.

„Musely bychom se mu postavit a dokázat, že jsi způsobilá matka. Je mi to tak líto, miláčku. Nikdy bych nechtěla, aby sis musela něčím takovým projít. Měla bys odpočívat a uzdravovat se a nemuset se bránit tomuhle hovadu,“ zněla naštvaně, ale její hlas zůstával tichý, aby ho neslyšela Shay.

„Je nějaké třetí možnost?“ zeptala se Spencer s nadějí v hlase. Ani jedna z prvních dvou možností nebyla moc lákavá.

„Promiň, lásko, ale to je vše, s čím moje právnička dokázala přijít,“ Ashleyin hlas byl plný účasti. „Budu při tobě stát a podporovat tě, ať už se rozhodneš jakkoliv, Spencer. Nemusíš si tím projít sama.“

Ruka něžně hladila Spencer ve vlasech a ta se tomu krátce poddala, než se odtáhla.

„Proč jsi ten dopis schovala?“ zeptala se Spencer. Připadalo jí důležité pochopit důvody chování své přítelkyně.

„Bude to znít hloupě, ale…“ Ashley se odmlčela, nabrala dech a vydala ho ze sebe ve formě povzdechu. „Snažila jsem se tě chránit. Včera večer jsem si jela promluvit se svou právničkou. Chtěla jsem mít plán, než ti ukáži ten dopis. Chtěla jsem najít způsob, jak to napravit. Omlouvám se, podělala jsem to,“ poslední část byla téměř zašeptána.

Spencer se otočila a pohlédla na Ashley. „Nepodělala jsi to, Ash.“ Po nevěřícném odfrknutí pokračovala. „Tak fajn, podělala, ale měla jsi vznešené úmysly a to se mi líbí. Nikdy dřív v mém životě si o mě nikdo nedělal takové starosti. Ale byla jsem vystrašená. Nechci, abys přede mnou ještě někdy něco skrývala.“ Pohnula se ke své přítelkyni a vlepila drobný polibek na její rty. Zavzdychala, když se prohloubil, bylo by velice snadné propadnout okamžiku a zapomenout na ten dopis. Zapomenout na všechno mimo toho polibku. Ale Spencer se neochotně odtáhla. „Co bych měla dělat?“ otázala se nervózně.

„Je mi líto, Spencer, ale to můžeš rozhodnout jenom ty. Koneckonců to budeš ty, kdo bude muset jednat podle toho rozhodnutí a já bych už nikdy znovu nechtěla udělat nic, co by ti bylo nepříjemné.“

Při pohledu na jasně zelenou sádru na své paži si vzpomněla na výraz na jeho tváři, když ji našel a stejně tak dřív, když zjistil, že o tom někomu řekla. Nebyla si jistá, že by dokázala něčím takovým projít znovu. Na druhou stranu byly teď věci jiné. Měla Ashley, Chelsea, Shay a dokonce i svého otce jako oporu. Už nebyla tou vystrašenou dívkou jako bývala. Byla silnější. Ne o moc, ale stejně. Nechtěla žít navždy ve strachu. Něco se muselo změnit. Ona musela udělat tu změnu.

Její ruka nalezla Ashleyinu a pevně ji sevřela. „Promluvím si s policií,“ pronesla Spencer a usmála se, když se na ni Ashley pyšně usmála.

„To je moje holka,“ pravila Ashley s hlasem plným pýchy, zatímco se naklonila dopředu a přitiskla své rty zpět na Spenceřiny.


39

Nebyla jsem si úplně jistá, s čím jsem souhlasila. Bože, byla jsem nervózní. No to ve skutečnosti nevystihovalo situaci, byla jsem vyděšená. Ashley si promluvila s Chelsea, aby zatím pohlídala Shay a také zařídila, že přijede Kyla a dá Shay lekci plavání. Já šla a vzbudila svou dceru. Je po ránu tak rozkošná, když trucuje a já se mohu jen smát jejím šaškárnám, zatímco ji jemně přemlouvám, aby vylezla z postele a vstala.

Ashley znovu připravovala snídani, zatímco já svírala hrnek kávy a občas se zahleděla z okna. Vše, po čem jsem toužila, bylo, vrátit se do chvíle, kdy jsem tohle ráno ležela v posteli s Ashley. Díky jejím rukám obtočeným kolem mne, jsem se cítila bezpečněji, než se obvykle cítím sama. Ne, ve skutečnosti jsem se chtěla vrátit do doby, než ten dopis přišel. Ale to nešlo. V životě neexistují cesty zpět, ač bychom sebevíc chtěli.

Stěží jsem dokázala sníst vajíčka, které přede mne Ashley s úsměvem položila. Toust jsem sotva dokázala spolknout a modlila se, aby ve mě alespoň zůstal. Myslím, že v noci jsem toho vyzvracela dost, aby mi to stačilo do konce života.

Ashley se postarala o telefonát své advokátce a na policejní stanici, aby jim dala vědět, že přijedeme učinit výpověď. Vzpomínám si, že si se mnou policie snažila promluvit v nemocnici, ale já úpěnlivě prosila Ashley, aby je vůbec nepouštěla do pokoje. A teď jsem vcházela na policejní stanici. Nohy jsem měla slabé a těšilo mě, že mám Ashleyinu paži kolem pasu, jako oporu. I tak jsem musela bojovat s naléhavou touhou otočit se a utéct. Musela jsem to prostě zvládnout. Musela jsem tím projít.

Byly jsme ve výslechové místnosti. Alespoň mi přidělili policistku, aby sepsala mou výpověď. Dokonce mi donesla plastový kelímek studené vody, než začala s výslechem.

Bylo to v mnoha ohledech méně osobní, než jsem čekala a myslím, že jsem překvapila samu sebe, že jsem byla schopná odpovědět na téměř všechny otázky. Samozřejmě pomohlo, že mi Ashley lehce stiskla ruku pokaždé, když se objevila mimořádně bolestivá otázka. Musela jsem něco podepsat, abych jim zpřístupnila své lékařské záznamy, takže k tomu, co mi udělal, bude moci být přihlédnuto a použito jako důkaz. Policistka se na mne mile usmála a já mohla cítit její soucit přes ten neosobní stůl, který nás odděloval.

Cítila jsem se tak unavená, když jsme o pár hodin později odešly z policejní stanice. Celý den pro mne byl jako emocionální horská dráha a vybíralo si to svou daň. Zpátky v bezpečí Ashleyina auta jsem nechala hlavu klesnout na opěrátko a zavřela oči. I když byly zavřené, stejně jsem poznala, když se na mě Ashley podívala a unaveně jsem se na ni usmála.

„Zmiňovala jsem se už o tom, jak moc jsem na tebe pyšná, Spencer?“ řekla, když auto konečně zastavilo před jejím domem.

Zavrtěla jsem hlavou. Ne proto, že by to neříkala, ale protože by na mě neměla být hrdá. Nepřišlo mi to správné.

Zamračila se a její ruka sevřela mou líc a otočila mou hlavou, abychom hleděly na sebe navzájem. „Ne,“ pronesla tiše a zavrtěla na mě hlavou. „Neuvažuj o sobě takhle. “

Už zase mi četla myšlenky.

„To, co jsi právě udělala…čím sis prošla. Jsi tak silná, Spencer. Silnější než já a nevrť hlavou. Bylo to úžasné, co jsi právě dokázala, kotě a pokud to zrovna teď nevidíš, v pohodě. Jen věz, že jsem na tebe hrdá a vždycky budu.“

Vážně jsem to nechápala. Rozhodně o sobě neuvažuji jako silné, ve skutečnosti spíš opačně, tak jsem se jen naklonila k ní a políbila ji krátce na rty jako poděkování za to, co řekla. Je vždycky celkem zajímavé, jak na vás jiní lidé pohlíží. Jsem si jistá, že on viděl někoho, koho je snadné ovládat. Jak už jsem řekla, dlouhou dobu jsem si nebyla jistá, jestli mě někdo jiný vidí. Ale teď mě vidí Ashley. Vidí osobu, kterou bych ráda byla. Přála bych si, abych se takovou dokázala stát.


40

Spencer se usmála při pohledu na plavající - nebo snažící se o to – Shay v bazénu, zatímco tmavovláska, o které předpokládala, že je to Kyla, stála poblíž a Chelsea seděla na kraji a cachtala se prsty u nohou ve vodě. Spenceřina dcera mocně cákala na všechny strany a hihňala se, ale nezdálo se, že by se jakkoliv pohybovala. Spencer se posadila do bílého lehátkového křesla a odhrnula si pár pramenů světlých vlasů z očí. Kyla si jí všimla a chystala se zpravit Shay o její přítomnosti, když ta ale pozvedla prst k ústům naznačujíc tajemství. Kdyby Shay zjistila, že je tady, už by nechtěla pokračovat ve své lekci. Čas s maminkou byl stále ještě obrovskou věcí po jejich nedávném odloučení a pak by Spencer přišla o výsadu sledovat svoji dceru.

Ashley vyšla ven o pár minut později a nesla malý podnos s pitím. Spencer pozorovala, jak se blíží a usmála se. Ashley podala Spencer sklenici limonády. „Děkuji.“ Spencer se znovu usmála a dopřála si doušek studené tekutiny.

„Shay vypadá, jako že se baví,“ pravila Ashley, zatímco si sedla vedle Spencer na lehátko.

„Ano a stejně tak Kyla,“ souhlasila Spencer a uchechtla se, když Shay s Kylou začaly dělat ve vodě bubliny.

„Kdy budeš chtít jít na to druhé rande?“ zeptala se Ashley a položila ruku kolem Spenceřiných ramen, takže k sobě seděly blíž.

Lehce se červenající Spencer sklopila hlavu ke sklenici, kterou držela. Všechno, co se seběhlo, znovu vytěsnilo jejich rande z její mysli a potěšilo ji, že to Ashley vytáhla. Chtěla se k ní dostat blíž, chtěla cítit věci, které ve skutečnosti nedokázala pojmenovat a věděla, že pokud budou čekat příliš dlouho, bude to ve skutečnosti mnohem těžší. Bude víc nervóznější. „Má to být rande jen ve dvou nebo pro všechny?“ zeptala se nakonec, riskujíc pohled Ashleyiným směrem.

„Co by se ti líbilo?“ otázala se Ashley a odhrnula několik pramínků vlasů ze Spenceřiny tváře, pohrávala si s nimi a točila s uniklou kadeří.

„Hmm,“ předstírala Spencer zamyšlení a rozesmála se, když Ashley obrátila oči v sloup. „Líbilo by se mi, kdyby to bylo zase jen ty a já.“

Ashley se zazubila, naklonila se ke Spencer a zašeptala: „Myslím, že by se mi to také líbilo. Nějaké nápady, slečno Carlinová?“

Silněji se červenající Spencer těžce polkla. V ústech jí náhle vyschlo a hluboký hlas, který Ashley použila, přiměl v dobrém její srdce zrychlit. „Ech,“ vydala ze sebe lehce omámeně.

Představa sebe líbající Ashley, zatímco leží v jejich posteli, naplnila její mysl a zavřela oči, aby si ten obraz udržela o pár sekund déle. Bože, co to s ní je? Ashley se na něco ptala, že jo?

„Už jsem ti dneska řekla, jak moc tě miluji?“ zašeptal jí ten samý chraplavý hlas do ucha a ona se zachvěla.

„Ech,“ řekla Spencer znovu a cítila, že přišla o řeč.

Ashley se lehce zasmála. „To je v pohodě, zlato, já něco vymyslím. Ty buď jen připravená po tom, co půjde Shay spát. Jsem si jistá, že moje sestra tu ráda zůstane a bude dělat chůvu, pokud by se Shay vzbudila. Myslím, že Chelsea jde večer také ven.“

Spencer přikývla, naklonila se ke své přítelkyni a plaše ji políbila na rty: „Dobře.“

„Mami! Sleduj mě,“ zavolala Shay od bazénu a Spenceřina pozornost byla přitáhnuta zpátky k její dceři. Smála se, když sledovala, jak Shay skočila do vody, rychle se noříc pod hladinu, než se vynořila zase zpátky díky nadnášecím křidélkům, která měla na sobě.

„To bylo úžasné, zlatíčko,“ povzbuzovala ji, zatímco se Shay zubila a mávala jí. Spencer sledovala, jak Kyla pomáhá Shay zpátky z bazénu a ta běží tam, kde seděla ona s Ashley.

„Hej. Neříkala jsem ti něco o běhání kolem bazénu?“ řekla nahlas Kyla a Shay zpomalila do chůze. „To je lepší.“

Ashley zvedla ručník a zabalila do něj Shay, než ji vzala a položila ji opatrně na Spenceřin klín.

Spencer vtiskla polibek na Shayinu hlavu, zamumlala svoje ahoj, říkala jí, jak moc se jí po ní stýskalo a věnovala jí extra dlouhé objetí. Pak pohlédla na Kylu a plaše se usmála. „Díky, že ses tak skvěle starala o Shay,“ pravila.

„Ach, nemáš zač. Je báječná a rychle se učí.“ Kyla rozcuchala Shay vlasy a ta se tomu zahihňala. „Ráda tě poznávám,“ řekla a podala Spencer ruku k potřesení.

Spencer nervózně zlehka potřásla nabízenou rukou a znachověla. „Já tebe také.“

„Tady moje velká sestřička mi o tobě tolik vyprávěla. Nějakou dobu jsem neslyšela nic než Spencer tohle a Spencer tamto,“ řekla Kyla, zatímco se posadila na lehátko naproti nim a vzala si sklenici z podnosu.

Netoužíc po ničem jiném než se zabořit svou tváří do Ashleyina krku a schovat se, se Spencer znovu usmála. Ale její oči prozrazovaly její nervozitu a ona se uvolnila, když ji Ashley lehce políbila na tvář.

„To proto, že i ona je báječná,“ pravila Ashley s něčím, co by se dalo popsat jen jako samolibý úšklebek vyslaný ke své mladší sestře.

„Joo,“ prohlásila Shay, což všechny rozesmálo.

Zbytek dne strávily v dobrá náladě, s občasnými stydlivými pohledy a krátkými váhavými polibky mezi Spencer a Ashley. Kyla souhlasila, že zůstane v noci se Shay; zmínila se, že zůstanou vzhůru a budou se dívat na televizi do tolika, kolik Spencer řekne a ta ochotně souhlasila.

V sedm hodin byla Shay s polibkem uložena do postele. Byla zabalená v dece a Kyla se uvelebila v posteli vedle ní. Prudká bolest projela Spencer, když si uvědomila, že to byla stejná pozice, ve které byla teprve minulou noc. Potřásla hlavou, aby se zbavila těch myšlenek, vtiskla další pusu, tentokrát na dcerčino čelo a tiše popřála Kyle dobrou noc, lehce se rdíc, když se zmiňovala, že neví, v kolik se vrátí domů.

U paty schodiště čekala Ashley, její tmavé oči plné obdivu a něčeho dalšího. Něčeho, z čeho se Spencer zadrhával dech v hrdle.

„Jsi připravená, Spencer?“ zeptala se Ashley a políbila Spencer, když k ní ta konečně sestoupila.

„Ano.“


41

Cítila jsem její prsty otírat se o ty moje a já věděla.

Celá noc se odvíjela od té chvíle. Toho prostého doteku. Toho propojení mezi námi dvěma, které existovalo od chvíle, kdy jsme se poprvé setkaly, bez ohledu na to, jak jsem se tomu vyhýbala.

Vzala mě do herny.

Myslím, že jsem se nejprve zamračila, než mi vysvětlila, proč tam jsme.

Za prvé. Bylo to jedno z míst, kam chodila jako puberťačka, aby se zašila. Mohla strávit den obklopena zvuky a nadšením a chtěla se o to podělit se mnou. Ukázat mi Ashley z doby před pár lety.

Za druhé. Bylo to na veřejnosti, ale zároveň nám nikdo nebude věnovat pozornost. Nechtěla, abych se cítila zahanbeně nebo nepříjemně a tady nikdo nebude zírat na mé stále ještě zhmožděné tělo nebo se ptát na moji ruku v sádře. Zastavila jsem se, když mi to říkala, na zaplněné dřevěné podlaze a políbila ji nestarajíc se o důvody tři, čtyři a pět. Záleželo mi jenom na tom, že na mě brala takové úžasné ohledy. Moje paže se jí ovinula kolem pasu a přitáhla si ji blíž a podle zalapání po dechu, které jí vyšlo z úst, si myslím, že jsem jí překvapila, když se můj jazyk otřel o její spodní ret, než se vnořil do jejích úst. Nikdy dřív jsem nebyla takhle smělá. Ta myšlenka mě přinutila náhle se odtáhnout z polibku, ale svou paži jsem nechala kolem ní.

„Promiň,“ pronesla jsem a nebyla jsem si jistá, zda se omlouvám za políbení jí, odtáhnutí se nebo za to, že jsem nechala svou minulost narušit přítomnost.

„Neomlouvej se,“ řekla s úsměvem v hlase. „Bože, Spencer, co se mnou děláš.“ Znělo to jako napůl povzdech a napůl zasténání, pak mi vtiskla polibek na rty, než se rychle odtáhla. „Proč si nedojdeme rozměnit peníze na nějaké čtvrťáky?“

Hrály jsme hry, kde se za odměnu získávaly lístky. Ashley vysvětlovala, že si musím ty lístky nechávat a na konci večera si je budu moci vyměnit za nějakou cenu. Ukázalo se, že jsem dost dobrá ve hrách, kde se hází míčem, obzvláště v basketbalu. I s jednou rukou zlomenou. Krátce mě do donutilo přemýšlet o svém bratru Glenovi a minula jsem koš, než jsem vytěsnila jeho a zbytek své rodiny z mysli.

Přiznávám, že jsme si to užívaly. Ashley se zubila a tahala mě od jedné hry k druhé. Držely jsme se za ruce a ukradly si mezi tím spoustu polibků. Na konci večera mi moje lístky stačily na dva náramky a sadu nálepek se zvířaty pro Shay. Zpátky v Ashleyině autě jsem jí dala jeden z náramků. „Tohle je pro tebe,“ řekla jsem s lehkým uzarděním. Připevnila jsem jí náramek na zápěstí a přitáhla si ho ke rtům, abych tam stejně tak vtiskla polibek.

„Díky, Spencer,“ usmála se na mě Ashley plaše a já věděla, že se chce naklonit přes opěrátko a políbit mě. Náhle jsem byla plná nervozity. Nevím proč. Měla jsem spoustu špatných vzpomínek na události uvnitř auta, ale tohle byla Ashley. Chtěla jsem se naklonit přes opěrátko a políbit ji! Rozhodně jsem chtěla, aby políbila mě. Občas jen. Ech. Občas je toho na mě moc a já se bojím.

„Hele,“ pronesl Ashleyin hlas a vytrhl mě z mého sebezpytování, „nech toho.“ To je to její čtení mých myšlenek. „Pojeďme domů, abychom si zalezly do postele. Pokud budeme mít štěstí, Kyla nesnědla všechny sušenky.“

Dům byl temný a tichý, když jsme přijely domů. Dobrá zpráva byla, že tam zůstalo ještě pár sušenek Oreo. Já vzala sušenky a Ashley nalila mléko a odnesla ho nahoru do našeho pokoje. Obě jsme se rychle převlékly do tílka a boxerek. Postupně jsem si zvykla brát si do postele s Ashley normální oblečení. Nikdy nekomentovala mé jizvy a já se začala uvolňovat a užívat si, když přes ně tu a tam přejížděla špičkami prstů nebo mě na ně líbala.

Seděly jsme v posteli, pily mléko a jedly sušenky. Ashley si svoje sušenky namáčela do mléka, zatímco já upřednostňovala jíst svoje samotné a nechat si mléko na konec. Když bylo všechno snězeno, lampa byla zhasnuta noříc tak pokoj do pološera – Ashley pro mě stále nechávala rozsvícené noční světlo v koupelně – a my se k sobě v posteli přitiskly. Ashley přejížděla konečky svých prstů nahoru a dolů po mých zádech a já cítila, jak se prohýbám vstříc tomu doteku. Ashley si prolíbávala cestu podél horního okraje mého tílka. Bylo to příjemné. Víc než příjemné a já dala hlavu na stranu, aby měla lepší přístup. Cítila jsem, jak její zuby něžně oždibují mou kůži a tiše jsem zasténala. Ten zvuk mě zaskočil a já ztuhla.

Nejsou to má pravidla.

„Chceš, abych přestala?“ Ashleyin hlas vyslal zachvění mým tělem a jí rychle zavrtěla hlavou.

Zjistila jsem, že jsem přitlačena k posteli a Ashley je nade mnou. Naše rty se střetly a pak jediné, co jsem byla schopna vnímat, byla ona. Dotyk jejích rtů na mých. Měkkost její kůže tak lehce se tisknoucí ke mně.

„Ashley,“ zalapala jsem po dechu. Chtěla jsem, aby mě líbala. Chtěla jsem, aby se mě dotýkala. Chtěla jsem ji.

Zareagovala na mou prosbu a spojila naše rty, její jazyk se vtlačil do mých úst a já zasténala z toho pocitu. Její prsty si hrály s okrajem mého tílka, tu a tam zabrousily pod něj na mou kůži. Cítila jsem se, jako bych hořela.

Nejistá, co vlastně dělám, jsem se natáhla a přitáhla si ji blíž k sobě. Její stehno si našlo cestu mezi mé nohy a já zasykla, když se ke mně přitisklo. Bože, byl to tak neskutečně dobrý pocit.

Najednou jsem chtěla, aby ho cítila ona.

Svýma nejistýma rukama jsem opakovala pohyby těch jejích, jen nenasytněji a chtěla jsem cítit víc její hebké kůže. Rychle si našly cestu pod její tílko, vyhrnujíc její oděv. Její kůže byla tak měkká. Tak hebká. Slyšela jsem její sten, ten zvuk se mnou prohnal a probudil něco, co jsem nikdy dřív necítila. Potřebu slyšet ten zvuk znovu. Přinést jí potěšení.

Opatrně jsem se obrátila na bok, aby byla vedle mne. Muselo mě to bolet, protože se odtáhla a pohlédla na mne divně, ale upřímně, v tuhle chvíli jsem nemohla cítit žádnou bolest.

Její prsty přejížděly lehce z boku po mé líci a já věděla, co chci.


42

Spenceřiny ruce byly všude, dotýkající se, hladící, nemohla se toho nabažit. Pokaždé, když odkryla něco nového, slyšela Ashley zavzdychat. Její srdce tlouklo tak rychle a silně, že ji překvapovalo, že to Ashley neslyší, ačkoliv k sobě byly přitisklé natolik, že to určitě mohla cítit.

Někde při snaze svléknout Ashleyino oblečení se Spenceřiny ruce ukázaly příliš rozechvělé, aby splnily tu jednoduchou úlohu, ale Ashley se něžně usmála a rychle jí pomohla. Při prvním úplném pohledu na svou přítelkyni Spencer ztuhla. Ne proto, že by byla vystrašená. Ale proto, že toho bylo příliš na vstřebání. Příliš neuvěřitelné a tak si chtěla vychutnat tu chvíli. Chtěla si zapamatovat každou sekundu.

Naklonila se dopředu a políbila Ashleyinu klíční kost, její rty a jazyk se nořily do každého záhybu a prohlubně její pokožky. Mohla ochutnat slanou příchuť potu, který lehce smáčel její kůži. Její rty putovaly dolů, kroužíc po Ashleyiných prsech a zanechávajíc za sebou stopu po vlhkých polibcích a jemných kousnutích. Povzbuzená steny a rukama ve svých vlasech nabrala do svých rtů bradavku.

Zvuk, který Ashley vydala, ji vyplašil a ona se odtáhla, aby pohlédla do očí, které byly neuvěřitelně ztmavlé. Téměř černé.

„Nepřestávej,“ zaprosila Ashley a její tělo se prohnulo vpřed, vyhledávajíc kontakt se Spenceřiným.

Znovu vzala bradavku do svých úst, lehce ji nasála, než ji obkroužila jazykem. Mohla cítit Ashleyiny ruce, zatínající se do jejích vlasů a držící ji u sebe. Přesunula se k zanedbávanému druhému ňadru a zopakovala svou činnost.

Ztratila povědomí o čase. O všem, kromě toho pocitu a Ashleyiných zvuků. Nakonec se vrátila k Ashleyiným rtům. Připadalo jí, že je to již příliš dlouho, co se naposled políbily. Ashleyino tělo se právě chvělo pod ní, její boky se lehce pohupovaly proti Spenceřinu stehnu a ta byla unešená z pocitu horka a vlhkosti tam. Opatrně se nadzvedla a snažila se najít rovnováhu, zatímco si jednou rukou klestila cestu dolů po Ashleyině těle, aby to prozkoumala.

Obě dvě zalapaly po dechu.

Spencer byla unešena z horka a měkkosti, které nalezla. Bylo to jako dotýkat se vřelého tekutého hedvábí a ona si tím pokryla konečky prstů. Nikdy by nevěřila, že by to mohlo být takovéhle. Zachvátila ji chvíle nejistoty, když Ashley vyrazila tělem vpřed.

„Je to v pořádku?“ zeptala se Spencer tiše, pátrajíc ve tváři pod sebou po jakékoliv známce, že je to špatně. Že Ashley chce, aby přestala.

„Panebože Spencer,“ pronesla Ashley napjatým hlasem, „prosím, pokračuj.“

Sledujíc Ashleyiny oči, kvůli jakémukoliv znamení, Spence pomalu vsunula dovnitř jeden prst. Její oči se zavřely při tom vjemu a zastavila se, vnímajíc Ashley obklopující ji. Ale Ashley se nezastavila; její boky vyrazily proti Spenceřině ruce, noříc ji hlouběji.

„Spence,“ řekla Ashley. Jednou ze svých rukou svírala téměř zoufale Spenceřiny vlasy, zatímco druhou pevně zatínala do povlečení.

Pomalu a něžně se pohybujíc uvnitř, tvoříc si rytmus, byla Spencer ohromena všemi těmi vjemy. Naklonila se dopředu a políbila Ashley, polibek se rychle vymkl kontrole, jak se všechno stalo rychlejším, tvrdším a o trochu nepravidelnějším, dokud se věci náhle nezastavily a Spencer neuslyšela, jak Ashley křičí její jméno. Zdálo se, že se celé její tělo třese, svírá a přemáhá ji překvapení. Vůbec to nebylo takové, jaké očekávala. Jaký si myslela, že to bude pocit. Neexistovala slova, kterými by popsala, jak úžasné a báječné to bylo.

Opíraly svá čela o sebe a Spencer sledovala, jak se Ashleyiny oči se zamrkáním otevírají. Líný úsměv se jí objevil na rtech. „Páni,“ prohlásila a Spencer se usmála, a odhrnula pár potem zmáčených pramínků vlasů z jejích očí. „Zaskočila jsi mě,“ pronesla hravým a šťastným hlasem.

„Ano,“ zazubila se Spencer na svou přítelkyni. Milenku. Nebyla si docela jistá tím, co teď jsou a možná na tom nezáleželo. Nezměnilo se mezi nimi nic a všechno.

Opět se něžně políbily a Spencer šťastně zavzdychala.

„Spencer,“ řekla Ashley tiše, když se trochu odtáhla, „máš na sobě příliš oblečení.“


43

Byli jste někdy opravdu stydliví?

Tohle pro mě ta slova znamenají. Chci říct, já jsem stydlivá, ale s těmihle slovy se cítím také velice obnažená. Skoro vystrašená.

Když její ruce dosáhly okraje mého trička, rychle jsem zavrtěla hlavou, neschopna říct jí, aby přestala. Na sekundu jsem pochybovala, že to udělá, ale ona toho rychle zanechala. Zavřela jsem oči, abych nemusela vidět zklamání nebo hněv v její tváři.

„To je v pořádku, Spencer. Cokoliv chceš. Můžu tě jen držet?“ zašeptala. Nějak pokaždé prostě ví to správné, co říct.

Panebože, samozřejmě, že mě mohla držet. Rychle jsem se přesunula do její otevřené náruče. Mohla jsem slyšet její srdce tlouct tak blízko u mého ucha a stále jsem žasla, nad jeho rychlostí. Její ruce mě začaly hladit v konejšivých kruzích po zádech a já si ani nebyla jistá, proč mě utěšuje, dokud jsem neucítila slzy kutálet se po mé tváři.

„Omlouvám se,“ řekla jsem tiše, zabořila jsem svou tvář víc do ní a cítila jsem, jak si mě rukama přitahuje blíž k sobě.

Nesnášela jsem to.

Chtěla jsem, aby se mě dotýkala.

Mělo by to být prosté.

Proč není?

Miluji ji. Ona miluje mne. Chci ji a ona chce mne. Dokonce jsem vůbec nepomyslela na něj. Ani jsem to nesrovnávala s mou nijak skvělou minulostí. Byla to současnost, co způsobovala problém. Skutečnost, že moje kůže nebyla ani hebká, ani krásná. Že mám obavy…ne děsím se toho, že to nebudu mít pod kontrolou. Já vím, že můžu Ashley věřit. Hluboko v sobě vím, že by toho nechala. Ale co když. Co když to bude bolet? Co když jsem udělala něco špatně?

Cítila jsem, jak se Ashley chvěje a neochotně odtahuje, abychom se mohly zachumlat pod deku. Téměř okamžitě jsem byla zpátky v jejím náručí. Cítila jsem, jak mi tiskne polibky ze strany mého krku a šťastně jsem zavzdychala.

„Co kdybychom zkusily něco jiného?“ otázala se Ashley, líbajíc mě na ucho, než ho jemně přejela špičkou svého jazyka, z čehož jsem se rozechvěla.

Přikývla jsem hlavou, neschopna ničeho jiného.

„Mohu se dotýkat tvých paží?“ zeptala se tiše a já rychle znovu přikývla, zvědavá na to, co měla Ashley v plánu.

Netrvalo dlouhou, než jsem to zjistila. Očividně bylo jejím nápadem, dohnat mě naprosto k zbláznění. Začala na mém rameni, pomalu přejížděla konečky svých prstů po mé kůži. Když narazila na nějakou jizvu, zastavila a něžně mě tam políbila, než pokračovala dolu po mé paži. Něžně vtiskla extra pusu na mé zápěstí, než pomalu vykreslila drobné kroužky na mé dlani. Pak jsem sledovala, jak pomalu zvedá mou ruku ke svým rtům a škádlivě líbá špičku každého z mých prstů. Myslím, že se mi oči zavřely u druhého prstu. Po tom posledním jsem zasténala, když se přesunula k mé druhé ruce, vědouc, že to zopakuje na druhé straně.

S touhle paží to bylo trochu těžší, jelikož Ashley musela operovat kolem sádry, ale já tentokrát věděla, co bude následovat, což učinilo všechno ještě o něco intenzivnější. Takže když dosáhla konečků mých prstů, moje čelist byla pevně zaťatá, abych nevydala žádný zvuk. Když špička mého posledního prstu opustila její rty, zavzdychala jsem.

„Kde teď?“ zeptala se chraplavě.

Bleskové jsem otevřela oči a pohlédla na ni. Byla jsem v pokušení říct jí, že se mě může dotýkat, kdekoliv bude chtít, ale věděla jsem, že by to nebyla pravda. Alespoň zatím ne. Místo toho jsem zdráhavě nadzvedla lem svého tílka o deset centimetrů. Její oči ztmavly a já spatřila její úsměv, zatímco znovu skláněla svoje rty.

Měla to být dlouhá a velice příjemná noc.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu