Boření zdí

Napsala: 123Fanfics, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Originál zde.

Kapitola 1: Budu tu tak dlouho, jak budeš potřebovat

„Do hajzlu, Franky, zase jsi mi ukradla tužku na oči?“ nařkla ji Allie, zatímco vešla do Frankyina pokoje a pozvedla obočí, když spatřila svou spolubydlící stát před zrcadlem a používat postrádané líčidlo.

„Co? Tvoje je lepší a moje je tupá,“ odpověděla nevinně, aniž by hnula brvou.

„No, tak si ji naostři, to není můj problém,“ trvala na svém Allie a zašla dál do Frankyina pokoje. Měla tu tmavovlásku ráda a byla tak vděčná, že byly svedeny dohromady během jejich nejhorších dní, ale, můj bože, opravdu jí lezla na nervy.

„V pohodě, hoď se do klidu. Máš žhavé rande?“ odsekla nazpátek.

„Ne, ale-“

„No, já jo. Tak mě nech dodělat si oko,“ pronesla Franky, dokončila si druhé oko, zadělala tužku víčkem a podala jí ji s rozzářeným úsměvem na tváři. Allie jen našpulila ret, než jí ji vzala z ruky.

„S tou doktorkou?“ zeptala se Allie, když se vydala do svého pokoje naproti v chodbě, aby si uklidila ukradenou věc do své taštičky s líčením.

„Psycholožkou,“ opravila ji Franky a Allie obrátila oči v sloup, zatímco následovala Franky po schodech dolů.

„Jak myslíš, to je to samé,“ odvětila a plácla sebou na gauč.

„Jo, tak na mě nečekej,“ mrkla na ni Franky, zatímco se obouvala a popadla své klíče.

„Zatím, holka, mám tě ráda.“

„Jo, taky tě mám ráda. Dávej na sebe pozor,“ odvětila Allie a přepínala mezi kanály.

„To vždycky,“ pravila Franky a vyšla ze dveří.

Život pro Allie nebyl vždycky takhle lehký. Hodně se toho za jejích dvacet čtyři let událo; věcí, které by se nikomu neměly stát za celý život. Po čtyřech letech na ulici, prodáváním svého těla každému, kdo měl zájem a sjetím se, kdykoliv to bylo možné, se návštěva útulku pro ženy stala její výhrou v loterii. Kaz Proctorová; její máma, její strážný anděl, si ji vzala pod křídla a dala ji do pořádku. Přiměla ji přestat brát drogy, mít úctu ke svému tělu a zapsala ji do poradny pro narkomany, což vedlo k setkání s Franky Doylovou, která navštěvovala poradnu pro zvládání nadměrného vzteku, která navazovala na její tříletý trest za napadení. Po odmítnutí Frankyina neúnavného nadbíhání se z těch dvou staly kamarádky a poslední rok si pronajímaly jednu z Kaziných nemovitostí. Dům nebyl obrovský, ale bylo to víc, než na co byla Allie zvyklá a oběma jim vyhovoval.

„Proč nikdy nic nedávají, když jsem sama, ale když tu je Franky, vždycky je tu program, na který se chci dívat a ona ne,“ pomyslela si Allie, když vzdala hledání a nechala to na programu o vaření. Po hodině sledování celebrit soupeřících o to, kdo dokáže upéct nejlepší moučník se podívala směrem k chodbě a pohledem zavadila o své boty na běhání; ty boty, které postavila ke dveřím, aby ji to motivovalo k běhání, ale nikdy si je neobula. S odfrknutím vypnula televizi a zamířila nahoru převléknout se do sportovního. Na cestě z pokoje popadla svá sluchátka.

O pět minut později už Allie litovala svého rozhodnutí.

„Proč doprdele lidé běhají pro radost?“ pomyslela si, když zahýbala za roh, úplně přehlédla obrubník a se zachrčením sebou flákla o zem.

„A kvůli tomuhle ty boty neopustily chodbu,“ zabručela si Allie pro sebe, když se vytáhla do sedu na obrubník. V pravém kotníku jí to pulsovalo a ruce a kolena měla celé poškrábané.

„Au!“ zanaříkala, když se pokusila vstát, jenom aby spadla zpátky dolů. Vytáhla telefon a listovala kontakty, aby zavolala Franky.

* * *

„Ježiš, bloncko, myslela jsem, že sis dělala srandu, když jsi říkala, že jsi spadla při běhání,“ vtipkovala Franky, když vylezla z auta a došla k Allie.

„Ha, ha, velice vtipné. Pomohla bys mi laskavě?“ Allie natáhla ruce k Franky, aby ji vytáhla. Allie sebou trhala bolestí, ale Franky jí pomohla do auta. Allie si zalezla na místo spolujezdce a ohlédla se přes rameno.

„Kde je Bridget?“ zeptala se Allie, když Franky lezla za volant.

„Vysadila jsem ji doma. Uvidíme se zítra,“ informovala ji Franky a vyrazila směrem k nemocnici.

„Promiň, že jsem ti zničila večer,“ povzdechla si Allie a vyhlédla z okýnka.

„To máš recht, že zničila, hodlala jsem si vrznout,“ odsekla Franky a následně se rozesmála.

„Holka, v pohodě, není to konec světa. Pořád ze mě slintá, takže je všechno, jak má být,“ pokračovala a Allie jen obrátila oči v sloup. Typická Franky.

* * *

O dvacet minut později dorazily do nemocnice; Franky si z Allie tropila posměšky a sehnala jí kolečkové křeslo.

„Franky, tohle je trochu přehnané, nemyslíš?“ odsekla Allie s rukama založenýma, zatímco ji zavezla dovnitř.

„Snažím se odlehčit situaci,“ odvětila a zapsala Allie na konec dlouhého seznamu pacientů.

„Teď budeme čekat,“ odfrkla si Franky a posadila se vedle Allie.

„Můžu z toho křesla?“

„Ne,“ odpověděla Franky okamžitě a Allie zareagovala tím, že ji praštila do paže.

„Jsi čubka.“

„Chtěla bys, abych byla tvoje čubka,“ mrkla na ni Franky, což přimělo Allie zapomenout na svůj hněv kvůli vozíku a smát se.

* * *

„Je to jen výron,“ informoval doktor Allie o hodinu později, po jejím vyšetření. Obvázal jí kotník obinadlem a pak ho připevnil.

„Nemyslím si, že budete potřebovat berli, jen pár týdnů neřiďte auto, moc kotník nenamáhejte. A nějakou dobu žádné běhání.“

„Ach, věřte mi, že k tomu znovu nedojde,“ zamumlala Allie a pomalu se postavila. Byly s Franky na cestě ven, když byly přinuceny uhnout nemocničnímu vozíku a kupě doktorů a sester vykřikujících různá čísla a odborné výrazy. Těsně za nimi běželo děvče, ne víc než šestnáctileté se slzami stékajícími jí po tváři.

„MAMI!“ vykřikla, když se dostala k vozíku.

„Co se děje, řekněte mi to někdo!“ zaječela na doktory, kteří ji naprosto ignorovali. Jedna sestra se krátce zastavila, aby jí řekla, že má jít do čekárny, než odběhla za davem. Allie s Franky sledovaly, jak se tmavovlasá dívka zhroutila na podlahu a sevřela si hlavu do dlaní. Allie instinktivně došla k ní a skrčila se dolů, ignorujíc ostrou bolest ve svém kotníku.

„Hej, no tak, vezmeme tě do čekárny. Brzy přijdou a všechno ti poví.“ Mladá bruneta k ní vzhlédla s čokoládovýma očima naplněnýma slzami a pomalu přikývla, než se spolu s Allie zvedla.

„Franky, běž domů. Já tu zůstanu,“ pověděla Allie Franky, zatímco se posadila vedle mladé dívky a objala ji paží kolem úzkých ramen. Franky na ni pozvedla obočí, než její výraz zjihl při pohledu na zničenou dívku, v podstatě visící na Allie.

„Jsi si jistá? Brnkni mi, když mě budeš potřebovat, ano?“ řekla Franky a Allie jen přikývla.

„Vyřiď Bridget, že se omlouvám a teď běž domů,“ pravila Allie a konejšivě kroužila rukou po zádech mladé tmavovlásky. Franky políbila Allie na hlavu, než se vydala z nemocnice.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Allie dívky vedle sebe. Ta se narovnala a otřela si slzy do svého červeného trička s dlouhým rukávem.

„Debbie,“ vydrala ze sebe. Allie se na ni usmála a srdce se jí lámalo při pohledu na tu mladou holku tak rozrušenou.

„Já jsem Allie. Zůstanu tu s tebou, tak dlouho, jak budeš potřebovat, ano?“ ujišťovala ji. Dostalo se jí krátkého přikývnutí od Debbie, která bojovala se slzami.

„Pojď sem,“ přitáhla si ji Allie do objetí a cítila, jak se jí Debbie chvěje v náručí a pravé rameno jí máčely slzy.

„Jsem přímo tady, jen to ze sebe všechno dostaň,“ zašeptala jí Allie do ucha, pevně ji tiskla a modlila se, aby ten, koho přivezli, přežil noc.


Kapitola 2: Bojuj kvůli své dceři…a kvůli mně také

Bylo těsně po půlnoci, když dorazila policie. Allie jemně zatřásla Debbie, která jí usnula na rameni.

„Debbie,“ zašeptala jí Allie do ucha a cítila, jak se Debbie zavrtěla, protřela si oči a posadila se.

„Debbie Smithová?“ vyjasňoval si policista a ona plaše přikývla.

„Jsme tady, abychom pochopili, jak vaše matka utrpěla svá zranění,“ vysvětloval a v Alliině hlavě začaly dílky zapadat do sebe. „Takže je to Debbiina matka, kdo je tam,“ pomyslela si; mladá tmavovláska po vyplakání se usnula.

„Tady za rohem je místnost, kam vás vezmeme a položíme vám pár otázek,“ pokračoval a Debbie se podívala na Allie pro ujištění. Allie se na ni povzbudivě usmála a pohladila ji po vlasech.

„Budu hned tady. Ať se stalo cokoliv, buď upřímná, ano?“ Debbie přikývla, pomalu vstala a následovala policisty do volné místnosti.

Jakmile si policisté připravili nahrávání, převzala vedení ženská policistka, což Debbie trochu uvolnilo.

„Takže, Debbie, máme nějaké zprávy o zraněních vaší matky. Má zhroucenou plíci a, aby to bylo ještě vážnější, dvě zlomená žebra. Taková zranění jsme viděli už dřív a většinou patří obětem domácího násilí,“ vysvětlovala policistka Debbie a bylo zjevné, že mladá tmavovláska se cítí nepříjemně. Milovala svou mámu a vždycky k ní měla blízko. Ale říct pravdu by připravilo jejího tátu o svobodu. Vážně chtěla, aby nad ní tahle vina visela celý její život? S vidinou své mámy na nemocničním vozíku a Alliinými slovy v hlavě věděla, co musí udělat.

„Byl to můj táta. Týral ji celé roky. Je to horší, když se napije. Když není večeře připravená včas nebo, když mu okamžitě nepřinese pivo, tak jí nadává, když tam jsem, ale vím, že ji napadne fyzicky, když jsem v posteli nebo venku,“ vysvětlovala s roztřesenýma rukama.

„Ublížil někdy tobě?“ zeptala se policistka a Debbie energicky vrtěla hlavou.

„Ne, nikdy se mě nedotkl.“ Debbie se zhluboka nadechla, než pokračovala.

„Ráda bych řekla, že by to nikdy neudělal, ale když se s ním seznámila máma, jsem si jistá, že by řekla to samé…takže, kdo ví,“ pokrčila rameny a slzy jí kanuly po tvářích.

„Můžete mi říct, co se stalo dnes večer?“

„Byl očividně opilý. Měl už pár piv, než vyrazil ven na pár dalších. Máma přišla domů z práce pozdě, což znamenalo, že večeře byla pozdě. Za to jí dal facku a možná ji uhodil do břicha. Pak se po večeři dožadoval piva, takže mu ho přinesla, ale nechala dva špinavé talíře ve dřezu, aby to mohla udělat. Za to na ni křičel a komentoval její ‚špatnou výchovu‘. Naštvala se a zakřičela na něj…a tak jsme se dostali sem,“ dokončila večerní události, zatímco se policisté dělali poznámky.

„Díky, Debbie, moc jste nám pomohla. Promluvíme si s vaší mámou, až se probudí, ale zatím se jen soustřeďte na ni, ano?“ Policisté vstali a odvedli ji zpátky do čekárny, kde čekala Allie a poklepávala nohou úzkostí smíšenou s trochou hněvu. Existoval jen jeden důvod, proč by policie chtěla vědět, co se stalo. Byla napadena. To zažehlo plamen nenávisti, která vždycky sídlila v jejím žaludku. Debbie došla přímo k ní, do jejího čekajícího náručí. Allie se už k této dívce cítila neuvěřitelně ochranitelsky a slíbila si, že pomůže jí a její mámě, jakkoliv bude moct.

„Musela jsem to udělat. Nemohla jsem ho už chránit, skoro ji zabil,“ vydralo se z Debbie, zatímco s ní Allie kolébala. Debbiina zpověď potvrdila Alliinu teorii.

„Pššt, to je dobrý, udělala jsi, cos musela. Byla jsi moc statečná.“ Allie ji hladila po vlasech a šeptala jí do ucha konejšivá slova. Právě tehdy vyšel zpoza rohu doktor a blížil se k nim.

„Jste od Bey Smithové?“ zeptal se a Debbie přikývla.

„Jak na tom je?“ zeptala se a okamžitě vstala. Allie ji následovala.

„Měla zhroucenou plíci a dvě zlomená žebra, což vám jistě sdělili policisté. Měla vážné pohmožděniny po celém břiše a tváři a také vnitřní krvácení. To jsme zastavili a dokázali, aby její plíce znovu fungovala. Můžete jít za ní. Je stále v bezvědomí, ale zítra by se měla probudit. Teď vás vezmu za ní.“ Doktor vykročil pryč a Debbie ho následovala. Allie zůstala nehybně stát, což způsobilo, že se Debbie otočila.

„Můžeš jít se mnou? Nebo musíš odejít?“ zeptala se a zoufalý tón v jejím hlasu přiměl Allie vykročit a vzít ji za ruku.

„Říkala jsem ti, že tu budu tak dlouho, jak budeš pokračovat.“ Stiskla povzbudivě Debbiinu ruku, než se obě vydaly za doktorem.

Allie byla v šoku, když vešla. To množství hadiček vycházejících z jedné osoby bylo přinejmenším zastrašující. Ale Allie si nemohla pomoct a pomyslela si, že tahle Bea Smithová je nádherná; navzdory modřinám a monoklu. Debbie se okamžitě posadila vedle postele a vzala máminu ruku do svých.

„Nemůžu si pomoct, ale cítím se provinile. Snášela všechno jeho bití, aby se mě nedotkl,“ jen stěží zašeptala a Allie to skoro přeslechla.

„Hele, tak neuvažuj. Nic z tohohle není tvoje chyba. Z toho, co jsem poznala, jsi neskutečně silná dívka a tvoje máma by byla pyšná na to, cos dnes musela udělat. Zvládne to.“ Allie ji povzbudivě stiskla rameno, než se posadila vedle druhé strany postele.

Debbie brzy usnula a umožnila Allie pořádně si prohlédnout ženu ležící na nemocniční posteli. Její ohnivě rudé vlasy byly rozprostřeny po polštáři a ona mohla vidět její vyčnívající rysy. Její lícní kosti byly v podstatě vytesány v její tváři a její čelist byla působivá. Nemohla si pomoct, ale cítila k ní přitažlivost. V mysli se vypeskovala za to, že tohle cítí, když ta žena mohla před pár hodinami zamřít. Znovu pohlédla na Debbie a viděla, že mladá dívka hluboce spí. Allie váhavě sevřela Beinu druhou ruku.

„Očividně mě neznáte a ani nevím, jestli mě slyšíte. Ale jsem Allie a vaše dcera je statečné děvče, takže tohle musíte zvládnout. Potřebuje vás, takže se prostě proberte, ano?“ Stiskla jí ruku a navzdory tomu, že Bea byla navenek chladná, její ruka byla tou nejvřelejší věcí, kterou kdy Allie držela.

„Podle toho, co mi Debbie povídala, můžu říct, že jste neuvěřitelně silná a nenecháte se tímhle porazit. Takže bojujte Beo, kvůli vaší dceři a trošku i kvůli mně, protože zníte, jako velice výjimečná žena, kterou bych ráda poznala.“ Allie se usmála na ženu ležící před ní, navzdory tomu, že spala. Stále ji držíc za ruku si udělala v křesle pohodlí. Poslala Franky krátkou zprávu o tom, co se stalo, zavřela oči a sama upadla do hluboké dřímoty.


Kapitola 3: Probouzí se

Debbie se probudila dřív, podívala se na telefon a uviděla, že je těsně po sedmé. Levou rukou si promnula oči; pravou stále svírala máminu. Pohlédla na Allie, která měla hlavu na posteli a držela druhou Beinu ruku. Debbie nedokázala zabránit úsměvu, který se jí objevil na tváři, vážně se nemyslela, že by zůstala tak klidná, kdyby s ní Allie nezůstala. Vstala a pohladila máminy vlasy, než přešla na Alliinu stranu a sehnula se, aby jí zašeptala do ucha.

„Allie,“ zašeptala a trochu ustoupila, když se blondýna začala vrtět a narovnávat a nezdálo se, že by se starala o to, že stále drží Beinu ruku.

„Jdu pro kafe, chceš taky jedno?“ zeptala se Debbie a Allie zavrtěla hlavou.

„To je dobrý, nemám s sebou peníze,“ odmítla zdvořile a Debbie jen pozvedla obočí.

„Nabízím, že ti jedno koupím, takže jaké chceš?“

„No páni, je tvoje máma takhle umanutá?“

„Ano. Takže, chceš kafe?“ zeptala se znovu a Allie se ušklíbla nad zápalem, který bruneta měla.

„Co kdybys zaplatila, ale já pro ně dojdu? Zůstaň se svou mámou,“ navrhla a Debbie obrátila oči v sloup.

„S tím se dokáži smířit,“ zamumlala a Allie se zahihňala. Vzala Debbiiny peníze a zrovna, když byla na odchodu, se Debbie ozvala.

„Jestli se vrátíš jen s jedním kafem, budu naštvaná,“ vyhrožovala a Allie jí zasalutovala.

„Ano, šéfko,“ pronesla, než vyšla z pokoje a zamířila to kantýny.

Debbie se vrátila ke svému místu a vzala znovu máminu ruku.

„No tak, mami, probuď se, vím, že jsi tvrdohlavá. Nenecháš se tímhle porazit,“ řekla a přejížděla palcem po hřbetu Beiny ruky. Co nečekala, bylo, že matčina ruka stiskne tu její. Byl to slabý stisk, ale znamenal všechno. Debbiiny oči vystřelily k mámině tváři a spatřily, že se její víčka chvějí. Debbie popadla tlačítko vedle postele a krátce na to vešla sestra.

„Myslím, že se probouzí,“ vysvětlovala Debbie a sestra přešla k monitoru.

„Potřebuji, abyste chvíli počkala venku. Za pár minut se můžete vrátit.“ Sestřička se na Debbie vřele usmála a ta přikývla a vyšla ven. Allie dorazila krátce na to a zamračila se, když viděla Debbie na chodbě.

„Jsi v pořádku? Co se stalo?“ zeptala se a podala Debbie kávu.

„Myslím, že se probouzí,“ zopakovala s obřím úsměvem, což přimělo Allie uvolnit dech, o němž si neuvědomovala, že ho zadržuje.

* * *

„Je malátná a trochu zmatená, ale ptá se po vás,“ pověděla sestra s úsměvem dívce, než odešla za další povinností.

„Jdeš?“ zeptala se Debbie s rukou na klice.

„Běž ty, chce tebe,“ pronesla Allie a Debbie se zamračila.

„Dobrá, ale přijď prosím brzy, chci, aby ses s ní seznámila. Bude se s tebou určitě chtít setkat a poděkovat ti.“ Debbie téměř žadonila a Allie se usmála, než přikývla.

„No dobrá, vezmi mi kafe, já si skočím na záchod a vrátím se, ano?“

„Slibuješ?“

„Slibuji. Potřebuji to kafe.“ Allie mrkla, než se vydala chodbou.

„Ahoj mami,“ zaculila se Debbie, když viděla mámu živou a vzhůru. Prakticky k ní doběhla, odložila kávy, než mámu objala a vyhýbala se všem drátům.

„Ahoj zlato,“ řekla Bea do Debbiina ucha a nasála její vůni. Okamžitý klid, který zaplavil Beu stačil k tomu, aby jí do očí vhrkly slzy. Debbie se odtáhla a setřela slzu, která jí stékala po tváři.

„Nebreč. Jsem tady.“ Políbila svou mámu na čelo, než vzala její ruku do své a druhou uchopila kávu. Tehdy si Bea uvědomila, že tam jsou dva kelímky a zmateně se zamračila.

„Vážně potřebuješ dvě kávy?“ vtipkovala a Debbie se chichotala, zatímco vrtěla hlavou.

„Ne, tak závislá nejsem. To je pro Allie. Vycházela z ordinace, když jsme sem vpadly. Nikdo mi nechtěl nic říct a ona si mě vzala pod svá křídla. Poslala svou kamarádku domů a zůstala celou dobu se mnou. Udržovala mě při smyslech,“ usmála se Debbie a Bea to gesto napodobila.

„No, to abych jí poděkovala, kde je?“ Zrovna, když se zeptala, ozvalo se zaklepání a světlovláska nakoukla dovnitř.

„Můžu dál?“ zeptala se opatrně a Bea se při tom pohledu začervenala. Bea se nikdy nečervenala, ale cítila, jak jí hoří tváře, když Allie vešla dovnitř. Allie pohlédla na Beu a ušklíbla se, než upřela pohled na kávu.

„Můžu si ho dát, prosím? Vážně ho potřebuji,“ zahihňala se a Debbie jí kelímek podala.

„Takže, mami, tohle je Allie. Allie, tohle ji moje máma Bea,“ představila je Debbie a Alliin úsměv se ještě zvětšil. Snažila se představit si, jakou mají barvu Beiny oči. Zda mají stejnou nebo odlišnou barvu jako Debbie a měla velkou radost, že měly tu stejnou čokoládovou barvu.

„Ráda vás poznávám. Omlouvám se, že to není na tom nejlepším místě,“ pustila se do hovoru Bea a Allie zavrtěla hlavou.

„Netřeba se omlouvat,“ odvětila Allie a posadila se, stále trochu kulhajíc.

„Tak, co se stalo vám?“ zeptala se Bea a Allie obrátila oči v sloup.

„Neupadla jsem snad při běhání? Snažila jsem se být zdravá a aktivní a tohle se přihodilo. Už to nikdy neudělám,“ zahihňala se a Bea se připojila. Z nějakého důvodu se Bea cítila v Alliině blízkosti extrémně uvolněná, což byl pocit, který měla jen s lidmi, kterým zcela věřila; Debbie a holky ze salonu.

„Jdu jen brnknout Mie a zjistit, jestli u nich můžu dneska zůstat,“ omluvila se Debbie a vyšla z místnosti. Bea obrátila svou celou pozornost na Allie, která seděla v křesle a usmívala se na ni. Bea uvnitř náhle ucítila teplo, to třepotání v břiše byl tak nezvyklý pocit, ale příjemně nezvyklý.

„Děkuji, že jste s ní zůstala. Nevím, jak vám to oplatím,“ začala a Allie se naklonila a vzala ji za ruku. Monitor tepu na pár sekund zrychlil a Allie si byla jistá, že by udělal to samé, kdyby k němu byla připojena i ona. Bea byla šokována, že byl Alliin dotek tak vřelý a měkký, vůbec nepodobný doteku Harryho.

„Není třeba děkovat mi. Prostě jsem ji nemohla nechat samotnou,“ ujišťovala ji Allie a Bea se podruhé usmála, z čehož se Allie zadrhl dech v hrdle. Srdce se jí svíralo nad tou překrásnou ženou. Nikdo by neměl utrpět taková zranění z rukou někoho milovaného.

„Dneska zůstanu u Mii,“ pronesla Debbie, když vešla zpět.

„Sestra povídala, že tu budeš muset zůstat ještě pár dní. Také mě vyslýchala policie.“ Debbie sklopila zrak k zemi a nervózně přesunula svou váhu. Pak se podívala do máminých očí.

„Musela jsem jim to říct. Tohle už bylo příliš,“ pronesla se slzami v očích a Bea pustila Alliinu ruku a objala svou dceru. Navzdory potřebě utěšit svou dceru, Bea nějak postrádala Alliin dotek.

„To je v pořádku, udělala jsi správně,“ konejšila svou dceru a hladila ji po vlasech.

„Policie s tebou bude chtít také mluvit,“ řekla Debbie, když se odtáhla a otírala si slzy.

„To je v pořádku. A teď, měla jsi dlouhou noc, Mia pro tebe přijede?“

„Jo, jsou na cestě,“ objasnila Debbie.

„Běž na ni počkat ven, když budeš chtít, můžeš se vrátit zítra,“ navrhla a Debbie přikývla.

„Samozřejmě, že přijdu. Jsem si jistá, že Miině mámě to vadit nebude,“ usmála se, než mámu pořádně objala.

„Mám tě ráda, mami,“ pronesla Debbie.

„Až na měsíc a zpátky,“ odvětila Bea a políbila ji na hlavu. Debbie se odtáhla, přešla k Allie a také ji objala.

„Díky, za všechno.“

„Kdykoliv, holka. Dej mi svůj mobil,“ řekla Allie a Debbie udělala, jak jí bylo řečeno a sledovala, jak do něj Allie zadává své číslo.

„Zavolej mi, kdykoliv budeš něco potřebovat,“ usmála se na mladou tmavovlásku a Debbie se zaculila.

„Pa.“ Debbie vyšla z pokoje a zanechala Beu s Allie opět o samotě.

„Tak jo, jsem si jistá, že jste pořád vyčerpaná, takže si zavolám pro odvoz a zamířím domů.“ Allie se natáhla pro telefon a Bea náhle pocítila smutek.

„Ehm, mohla byste se mnou zůstat? Jen dokud nebude policie hotová. Nemám pocit, že bych to zvládla sama.“ Bea byla zahanbena zranitelností ve svém hlase, ale věděla, že je to pravda. Přehrávaní si toho bití bude pro ni samu neskutečně těžké. Ale Allie v té ženě před sebou viděla jen sílu.

„Jistě, že zůstanu,“ zazubila se a znovu vzala Beu za ruku, což doufala, že se stane běžnou záležitostí…


Kapitola 4: Můj šarm by jel na plné obrátky

Policie dorazila během hodiny. Bea se napjala, jakmile prošli dveřmi. Mladá blondýna ji doteď udržovala uvolněnou. Allie vycítila změnu v Beině chování, vzala ji za ruku a povzbudivě ji stiskla. Usmála se, když jí Bea stisk oplatila.

„Bea Smithová?“ zeptal se policista a Bea přikývla.

„To jsem já,“ odpověděla.

„Chceme vám položit pár otázek o tom, jak jste tu skončila,“ vysvětloval a pohlédl na Allie, která pochopila a chtěla pustit Beinu ruku. Bea měla nicméně jinou představu a sevření zpevnila.

„Chci, aby tu Allie zůstala, prosím,“ namítala a policista přikývl.

„Dobrá,“ odpověděl a posadil se do volného křesla. Policistka zůstala stát u nohou postele. Policista zmáčkl nahrávání diktafonu a uvedl datum a čas.

„Takže, už jsme mluvili s vaší dcerou a ta nám poskytla svou výpověď. Můžete nám povědět všechno, co si pamatujete?“

„Zavírala jsem salon a byl tam problém s pokladnou, takže jsem se zdržela. Přišla jsem domů a byl z něj cítit alkohol. Dožadoval se informace, kde jsem byla a stěžoval si, že má hlad. Pak následovala facka a koleno do žaludku, když slyšel, že Debbie jde nahoru. Udělala jsem večeři a jakmile dojedl a já myla nádobí, dožadoval se piva. Ještě jsem nedomyla, ale šla jsem mu rovnou pro pivo. Vzal si ho, ale pak vešel do kuchyně a uviděl dva talíře ve dřezu. Pak začal s tím, že nechávám v domě bordel a obvyklé kecy, že nejsem dobrá manželka. Ale pak mě nazval špatnou matkou“, tak jsem se bránila. Řekla jsem mu, že si nezaslouží dceru, jako je ta naše a to stačilo. Pršely na mě pěsti a kopance… A teď jsem tady.“

Allie neměla slov. Srdce se jí lámalo při Beině výpovědi a ani necítila slzy, které se jí kutálely po tvářích, Náhle si uvědomila tepání v ruce, shlédla dolů a spatřila, jak Bee bělají klouby svíráním Alliiny ruky jako ve svěráku.

Policista ukončil nahrávání, vstal a vydal se s policistkou ke dveřím.

„Děkujeme za váš čas Beo, vyšetříme to a vezmeme Harryho k výslechu. Dáme vám vědět, až bude ve vazbě,“ vysvětlil, než vyšel z místnosti.

„Je mi líto, že jsi to všechno musela slyšet. Co si o mě musíš myslet. Nechat Debbie v domě s mužem jako on.“ Bea zavrtěla hlavou.

„Myslím si, že jsi kurážná žena a oddaná matka. On je zbabělec, ne ty. Všichni tyrani jsou takoví,“ snažila se ji ujistit Allie a vysloužila si úsměv, z něhož se jí chvělo srdce.

„Zní to, jako bys mluvila z vlastní zkušenosti,“ pronesla Bea, aniž by tím něco myslela, ale nevěděla, že uhodila hřebíček na hlavičku.

„To je jiný příběh, na někdy jindy,“ odvětila Allie a Bein úsměv okamžitě povadl.

„Počkat, cože?“ zeptala se Bea a Allie zavrtěla hlavou.

„Řekněme jen, že také mám své démony. Ale zaprvé, tě nechci zatěžovat a zadruhé, není vhodná doba odhalovat mou minulost,“ vysvětlovala a než mohla Bea odpovědět, rozezvonil se Alliin telefon.

„Ahoj Franky, jo, jsem v pořádku. Můžeš přijet a vyzvednout mě, prosím?“ zeptala se Allie a Bea v její žádosti mohla zaslechnout trochu smutku.

„To myslíš vážně, Franky? Ne, nenahodila jsem svůj ‚Alliinský šarm‘, jak tomu říkáš.“ Allie obrátila oči v sloup a Bea se zasmála.

„Franky, je vdaná… Za muže. Proboha, do tohohle se nebudu pouštět, sbohem.“ Allie rychle zavěsila a pohlédla na Beu, která se otřásala smíchem.

„Zajímavý hovor,“ dokázala říct mezi smíchem a Allie si povzdechla.

„Taková je moje spolubydlící, naprosto nepatřičná,“ zamumlala, když si strkala telefon do kapsy.

„Podělíš se o to, na co se ptala?“ Beu zajímalo, co Allie myslela tím, když dodala ‚za muže‘.

„V podstatě se ptala, jestli jsem po tobě vyjela,“ vysvětlovala se zahihňáním a Bea se díky ní znovu zarděla.

„Žádné strachy, vím, kdy použít svůj šarm. Mám lepší načasování než ona,“ pokračovala a smála se, když spatřila Beino zmatené zamračení.

„Jsem teplá, Beo, to proto je škoda, že je Harry muž,“ zasmála se a Bea zrudla ještě víc. Allie vstala a pustila Beinu ruku.

„Radši půjdu. Debbie má moje číslo, prosím, zavolejte, pokud budete něco potřebovat. Máme volný pokoj, nebo když si budeš potřebovat jen popovídat, ano?“ nabídla a Bea vděčně přikývla.

„Ještě jednou díky za všechno, co jsi udělala pro Debbie a pro mě,“ pronesla a Allie se zazubila.

„Žádný problém, každý potřebuje pomocnou ruku. Jo a mimochodem, kdybys nebyla v téhle situaci, můj šarm by jel na plné obrátky,“ mrkla na Beu, sklonila se a políbila Beu zboku hlavy a nevšimla si, jak si Bea zkousla ret, aby zabránila úsměvu z Alliina očividného flirtování.

„Měj se, Beo.“ Allie vykročila ke dveřím.

„Nashle, Allie,“ dokázala Bea odpovědět, než byla Allie pryč. Pokoj náhle působil, bez Alliina zářivého úsměvu a pozitivní aury, temněji. Bea se pomalu otočila na bok, přitáhla si deku pod bradu a zavřela oči. Její představy se naplnily světlovlasou, modrookou ženou, která s lehkostí bořila její zdi.

* * *

„Čau, bloncko,“ uvítala Franky Allie, když lezla do auta.

„Čau, nebráním ti vidět se s Bridget, že ne?“ zeptala se.

„Ne, mám k ní namířeno, až tě vyhodím doma. Takže, je v pořádku?“ zeptala se Franky.

„No, tak v pořádku, jak může být někdo, kdo utrpěl kolaps plíce a zlomená žebra z rukou svého manžela,“ odpověděla Allie a Franky vykulila oči.

„Do hajzlu. Jak je na tom její dcera?“

„Je v pořádku, vyklepaná, ale kvůli mámě se tváří statečně,“ odvětila Allie a Franky se ušklíbla.

„Jsi do ní celá žhavá, co?“ škádlila ji a Allie zalapala po dechu.

„Cože? Ne, zrovna byla skoro ubita k smrti,“ bránila se Allie a věděla, že to nezabírá.

„No a? To ti nezabrání, abys někoho očumovala. Znám tě holka, tvoje oči mají svůj vlastní rozum,“ smála se Franky a Allie se ušklíbla.

„Fajn, musím přiznat, že je nádherná i když je pokrytá modřinami. Ale jak jsem říkala, je vdaná, za muže. Visí tu obří cedule hetero,“ vtipkovala Allie a nevěděla, že probíraná žena myslí pro změnu na ni a snaží se dostat pod kontrolu a určit všechny ty nové pocity, které se zmocňují její mysli a těla…


Kapitola 5: Je tu jedna osoba

Příštího rána se Bea probudila a cítila se neskutečně osaměle, že tam s ní není její dcera.

„Nebo jistá blondýna,“ pomyslela si a okamžitě si vynadala, že znovu myslí na Allie. Proč byla Allie neustále v její mysli? Spala celou noc, což byla vzácnost a její sny byly naplněny modrýma očima a blonďatými vlasy.

„Sotva tu holku znám a nejsem lesbička. Nechápu to,“ divila se Bea nahlas a projela si prsty matně rudými kadeřemi. Těsně po tom dostala snídani, pokud tomu tak chcete říkat. Bylo to mdlé a vlahé, ale konec konců to bylo jídlo.

Sestra vešla o hodinu později a prošla si Bein záznam, než zkontrolovala její životní funkce a krevní tlak.

„Váš krevní tlak se vrátil skoro do normálu, což je dobře,“ pravila s úsměvem.

„Kdy budu moct jít domů?“ zeptala se Bea. Už ji rozčilovalo nicnedělání. Sestra si povzdechla, zatímco vrátila Bein záznam do držáku v nohách postele.

„Obávám se, že za dobrých pár dnů. Zkolabovala vám plíce, Beo. Řekla bych pět dní,“ vysvětlovala a Bea frustrovaně zasténala.

„To myslíte vážně? Mám dceru a pravděpodobně si jste vědoma důvodu, proč tu jsem. Nemůžu ji nechat samotnou.“ Bea začala panikařit. Nemůže nechat Debbie s Harrym. Nikdy dřív ji neuhodil a nemyslela si, že by to udělal, ale i tak, rozhodně mu nemohla věřit.

„Ve skutečnosti je tohle další věc, kterou jsem vám přišla říct. Je tu policie, aby si s vámi popovídali,“ informovala ji sestra a Bee se sevřel žaludek. Zatkli ho? Jestli ano, pustili ho pro nedostatek důkazů? Bylo jí fyzicky špatně.

„Chcete je vidět?“ zeptala se sestra, která zjevně vycítila Beinu nervozitu. Bea se zhluboka nadechla, než přikývla, náhle nedůvěřujíc svému hlasu. Sestra jí věnovala povzbuzující úsměv, než vyšla z pokoje a policie vstoupila o pár chvil později.

„Přišli jsme vás informovat, že Harry Smith byl předveden k výslechu. Můžeme ho držet maximálně dvacet čtyři hodin, než se budeme muset rozhodnout, jestli máme dostatek důkazů,“ vysvětlovala policistka Bee, která si odfrkla.

„Není můj obličej dostatečným důkazem?“ odpověděla Bea sarkasticky, než obrátila oči v sloup.

„Obávám se, že si musíme vyslechnout i jeho verzi. Ale pro teď je naším problémem, ne vaším.“

„Jo a jestli ho propustíte, stane se znovu mým problémem a jsem si jistá, že neocení tuhle zkušenost.“ Z Beina hlasu odkapával sarkasmus, ale policistka se rozhodla to ignorovat.

„Jen se zkuste soustředit na uzdravení, my si s ním poradíme,“ zkoušela to rozumně a Bea přikývla, protože o tom už nechtěla dál mluvit.

„Díky,“ řekla, když policistka odcházela a pak nechala pláči volný průběh. Nemohla věřit tomu, že se to děje. Pokud bude Harry propuštěn, bude rozlícený a příští výprask bude pravděpodobně její poslední. Modlila se, aby se na to policisté podívali z její perspektivy a nedali mu šanci na další útok.

* * *

„Ahoj mami,“ pozdravila ji Debbie, když vešla. Beina tvář se rozjasnila, když spatřila svou dceru a vůbec známou tvář. Debbie došla k ní a políbila ji na tvář, než ji vzala za ruku a posadila se do křesla.

„Jak se cítíš?“ zeptala se a prstem konejšivě kroužila po mámině dlani.

„Jsem v pořádku, pořád celá rozbolavělá, ale dýchání je o něco snazší,“ odpověděla s úsměvem, než pokračovala.

„Policie se tu dřív stavila. Vzali tvého otce na výslech,“ pověděla své dceři a pohyb Debbiiny ruky na chvíli ustal.

„Zavřou ho?“ zeptala se a Bea zavrtěla hlavou.

„Bude tam dvacet čtyři hodin, než se rozhodnou, co dál,“ vysvětlovala a Debbie přikývla.

„Doufám, že ho zavřou,“ téměř vyplivla.

„Debbie-“

„Ne, mami, měl být zavřen už před lety. Ale zašel příliš daleko, nesnesu se na něj třeba jen podívat.“ Bea pohlédla na svou dceru a cítila, jak z ní vyzařuje hněv. Místo snahy přivést ji k rozumu, jí jen stiskla ruku a věnovala jí drobný úsměv.

„Poslyš, Deb, budu tu muset zůstat dalších pět dní,“ odhalila tu zprávu a Debbie v křesle poklesla.

„No, Mia odjíždí zítra na prázdniny, takže můžu zůstat jen jednu noc,“ sdělila mámě a ta si povzdechla.

„Je tu někdo jiný?“ zeptala se Bea zoufale a Debbie zavrtěla hlavou.

„Buď jsou mimo město nebo k nim nemám tak blízko, abych zůstala takhle dlouho, obzvláště, během všedních dní,“ odpověděla Debbie a Bea věděla, že má pravdu. Mia byla Debbiina nejbližší kamarádka a její rodiče vždycky Debbie akceptovali. Byla jedinou nadějí.

„Je tu jedna osoba,“ nadhodila Debbie a Bea se zmateně zamračila.

„Kdo?“

* * *

„Hej, Franky, já to poslouchala!“ stěžovala si Allie, když jí Franky vypnula rádio.

„Už nevydržím poslouchat ty tvoje country sračky ani minutu,“ odsekla Franky a Allie obrátila oči v sloup.

„Jsi jako osina v zadku, Doylová,“ zamručela.

„A ty to zbožňuješ, Novaková,“ pronesla s potutelným zazubením, než ji plácla po zadku a odkráčela. Než po ní mohla Allie střelit nějakou chytrou poznámkou, zazvonil jí telefon.

„Haló?“ zeptala se, protože nepoznala číslo.

„Allie? Tady Bea.“ Allie náhle nastražila uši a na tváři se jí sám od sebe zformoval úsměv.

„Beo, ahoj. Jak se cítíš? Odpoledne jsem tě chtěla navštívit,“ pověděla jí a mohla skoro slyšet, jak se Bea na druhém konci usmála.

„Zlepšuje se to, ale musím tu zůstat dalších pět dní,“ sdělila jí.

„A co s Debbie?“ zeptala se Allie znepokojeně.

„Kvůli tomu ti volám. Vážně se omlouvám, protože vím, že jsme se teprve poznaly a nechci obtěžovat nebo tak…, ale bylo by možné, že by zůstala u tebe?“ Allie slyšela nervozitu v Beině hlase a její srdce tálo.

„Beo, to je v pohodě, jak jsem říkala, máme pokoj navíc. Ty a ona mě neobtěžujete,“ odpověděla upřímně.

„Potřebuješ, abych pro ni přijela?“ pokračovala, zatímco kráčela do obýváku, kde se Franky dívala na nějakou pitomost.

„Můžu jí dát peníze na taxíka, když mi dáš adresu.“

„Nesmysl, díky svému zranění mám šoféra,“ ušklíbla se na Franky, která vzhlédla a zaškaredila se na ni.

„Nechci ti přidělávat práci.“

„To není problém. Jsem na cestě. Brzy se uvidíme.“ Zavěsila a pohlédla na Franky, která měla založené ruce a pozvedlé obočí.

„Cože to děláme?“

„Znáš tu ženu a její dceru z nemocnice? No, musí tam zůstat pár dalších dní a nechce, aby její dcera chodila domů ke svému otci, takže jsem jí nabídla, aby zůstala tady,“ vysvětlovala a Franky zasténala.

„Dítě? S námi? To myslíš vážně? Stěží se zvládneme postarat o sebe,“ vtipkovala Franky a Allie se smála.

„Je to hodné dítě. Řekla jsem, že ji vyzvedneme v nemocnici, je to v pohodě?“ zeptala se Allie a Franky přikývla, než se postavila a obula si boty.

„Nemůžu se dočkat, až zase budeš moct řídit,“ zamumlala, jak popadla klíče a zamířila ven k autu.


Kapitola 6: Je neděle s donáškou jídla

„Fajn, uděláš kolečko? Nemám chuť platit parkovné kvůli deseti minutám a nechci, abys ji vystrašila,“ pravila Allie s rukou na klice auta.

„Páni, ty jsi vážně do téhle vdané heteračky celá udělaná, co?“ škádlila ji Franky a Allie do ní dloubla loktem.

„Prostě udělej kolečko,“ nařídila jí, vyskočila z auta a zamířila do nemocnice s kyticí květin, kterou koupila po tom, co uplatila Franky, aby udělala na cestě zastávku, výměnou za to, že večer objedná její oblíbené jídlo.

Allie jemně zaklepala na dveře a vešla, okamžitě se usmívajíc na Beu a Debbie. Rusovláska měla ve tvářích trochu víc barvy a byla čilejší.

„Neruším?“ zeptala se a zašla do místnosti.

„Samozřejmě, že ne,“ usmála se Bea a očima spočinula na květinách.

„Ach, ty jsou pro tebe. Myslela jsem, že jelikož tu nemůžu být nepřetržitě, abych ti rozjasňovala pokoj, tak to nechám na květinách,“ vtipkovala Allie a položila je na stranu.

„Moc ti děkuji. Jsou nádherné,“ pravila Bea, jak obdivovala nazdobení a cítila, jak se jí horko vkrádá do tváří z Alliiny smělosti.

„Ne tak nádherné jako ty,“ pomyslela si Allie. Místo vyslovení své myšlenky se jen usmála, než pohlédla na Debbie.

„Tak jo, mini-Beo, jsi připravená jet?“ zeptala se a Debbie smutně přikývla, než vstala.

„Bylo by možné vyzvednout nějaké oblečení z domu?“ požádala a Allie přikývla.

„Jo, jasně,“ usmála se.

„Počkat, jak jsi se sem dostala? Nemůžeš řídit s tím svým kotníkem.“ zeptala se Bea a Allie se k ní otočila.

„Ach, moje spolubydlící dělá kolečko, abychom nemusely platit ty nekřesťanské peníze za místní parkoviště,“ zahihňala se a Bea se k ní přidala.

„Nemám ti to za zlé, člověk by si myslel, že udělají parkoviště zdarma, vzhledem k tomu, proč sem lidi jezdí,“ řekla a obrátila se na svou dceru.

„Dobře, slečinko, radši jeď. Chovej se slušně,“ pověděla jí a Debbie přikývla, než se sklonila a dala jí pusu na hlavu.

„Uvidíme se později, mami, mám tě ráda.“

„Až na měsíc a zpátky,“ dokončila Bea její větu a Allie nedokázala zabránit něžnému úsměvu na své tváři. Přála by si mít takový vztah se svou mámou, jako má Debbie s Beou. No, jakýkoliv vztah by byl hezký.

* * *

Byla tak pohlcená ve svých myšlenkách, že nepostřehla, že Bea poslala Debbie z pokoje a vrátila se do přítomnosti, když ji Bea jemně uchopila za ruku. Shlédla dolů a zazubila se na rusovlásku, když se její modré oči střetly s nádhernými čokoládovými polokoulemi.

„Ještě jednou za tohle díky. Cítím se tak nevychovaně, když tě žádám, aby ses o ni postarala, ale všichni její blízcí kamarádi nejsou k dispozici a pokud bude zítra propuštěn, nemůžu ji s ním nechat pod jednou střechou, už ne,“ vysvětlovala a Allie jí pro ujištění stiskla ruku.

„Beo, to je v pořádku. Nabídla jsem to, ne? Takže si nedělej starosti a jen se soustřeď na své uzdravení, ano?“ Ještě jednou jí stiskla ruku a Bea se usmála.

„Znovu díky,“ zopakovala rusovláska a Allie jen obrátila oči v sloup.

„Přestaň mi děkovat,“ zachichotala se a než mohla Bea cokoliv říct, Allie se sklonila a políbila ji na tvář. Gesto, na které si Bea rychle přivykala a gesto, díky kterému jí pokaždé srdce bušilo dvakrát tak rychle. Jen co se blondýna odtáhla, Debbie se vrátila s lahví vody a drobnými, které dala do máminy peněženky.

„Tak jo, Debbie, doufám, že máš ráda čínské jídlo, je neděle s donáškou jídla,“ informovala Allie dívku a ta se zazubila.

„Jasně, kdo nemá rád čínu?“ Naposled políbila mámu, než zamířila ke dveřím.

„Nech mě dát ti nějaké-“ začala Bea, ale Allie ji umlčela.

„Ani to nezkoušej. Nechci žádné peníze, je to na mne. Je mým hostem a pokud přijedeš také, budu se k tobě chovat stejně,“ mrkla na ni světlovláska a Bea znovu zčervenala. Už se z toho stal zlozvyk.

„Tak, jdeme, Franky už zatím pravděpodobně zvládla dojet do Sydney a zpátky,“ žertovala Allie, naposled se rozloučily a vyrazily ze dveří.

* * *

„Daly jste si pěkně načas, no tak, chci jídlo.“ Franky je vlídně přivítala, když nasedaly do auta.

„Franky, tohle je Debbie. Debbie, tohle je nejvíce okouzlující, nejcitlivější žena, jakou kdy potkáš,“ představovala se. Druhá část věty byla potažena sarkasmem, což Debbie rozesmálo.

„Ráda tě poznávám, Franky.“

„Já tebe taky, maličká,“ odvětila Franky, než vyrazila směrem k čínské restauraci.

„Musíme udělat zastávku, aby si Debbie vyzvedla nějaké oblečení,“ pověděla Allie Franky, která přikývla a zamířila na adresu, kterou jí Debbie dala. O třicet minut později zaparkovaly před Debbiiným domem a všimly si, že je uvnitř naprostá tma.

„Musí být stále na stanici,“ dumala nahlas Debbie, zatímco vystupovala z auta, načež se podívala na Allie.

„Můžeš jít dovnitř se mnou? Jenom, co kdyby?“ zeptala se váhavě a Allie byla okamžitě venku z auta. Přešly po příjezdové cestě a Debbie otevřela vchodové dveře a potvrdila si, že její otec není doma.

„Budu co nejrychlejší,“ řekla a Allie se usmála.

„Žádný spěch,“ odpověděla Allie a Debbie přikývla, než vyběhla po schodech. Allie přemohla zvědavost a zamířila do obýváku. Usmála se, když spatřila zarámovanou společnou fotku Bey a Debbie. Bea vypadala tak šťastně, tak spokojeně s Debbie. Allie nedokázala přejít, jak přirozeně krásná rusovláska byla, jak ryzí měla oči a jak nápadné měla lícní kosti a čelist. Pak spatřila fotku všech tří a okamžitě si všimla napětí v Beině tváři a lehce i v Debbiině. Allie cítila, jak v ní kypí vztek. Jak by mohl někdo nechtít vidět ten rusovlásčin zářivý a bezstarostný pohled? Z myšlenek ji vytrhla Debbie scházející ze schodů s batohem v ruce.

„Máš všechno?“ zeptala se blondýna a Debbie přikývla, načež zhasnula všechna světla, zamkla dveře a vyrazily zpátky k autu.

„Můžeme si konečně sehnat nějakou čínu?“ brblala Franky.

„Ano, Francesko, můžeme si sehnat nějakou čínu,“ odpověděla Allie blahosklonně, což přimělo Franky ukázat jí prostředníček, než zahnula na silnici.

* * *

Konečně snědly svoji čínu. Allie s Franky se každých pět minut hašteřily, z čehož Debbie dostávala záchvaty smíchu. Mladá bruneta trvala na tom, že umyje nádobí, což Allie rozladilo a Franky okamžitě svolila. Franky se o půl hodiny později vrátila ze svého pokoje a oblékala si svou koženou bundu.

„Tak jo, děcka, jdu si dát pár skleniček s Gidge, tak se uvidíme později,“ informovala je, než vyšla ze dveří.

„Gidge?“ zeptala se Debbie a Allie přikývla.

„Frankyina přítelkyně,“ sdělila jí.

„Ahá, chápu. Nemyslím si, že jsem se někdy dřív setkala s lesbičkou. Ve škole jsme měli několik gayů, ale žádné holky,“ vysvětlovala a Allie se uchechtla.

„No, teď ses setkala se dvěma,“ pronesla a Debbie se zmateně zamračila, než vykulila oči.

„Ty?“ řekla nevěřícně a Allie přikývla.

„To jsem nečekala,“ smála se Debbie a Allie se k ní přidala nervóznějším smíchem.

„Vadí ti to?“ zeptala se a Debbie zavrtěla hlavou.

„Vůbec ne. Občas mám pocit, že by žena byla pro mámu lepší než muž, vzhledem k tomu, že ten, se kterým je, je naprostý hajzl,“ vyplivla tu poslední část a Allie si povzdechla.

„Debbie, pořád je to tvůj otec,“ pokoušel se ji přivést k rozumu, ale pak si vzpomněla, že je Debbie paličatá puberťačka.

„Zníš jako máma. Je mi jedno, jestli je pokrevně příbuzný, všechno zničil,“ prohlásila mladá tmavovláska a završila celý rozhovor jen tónem svého hlasu. Allie jen přikývla a nechala to být, obracejíc pozornost zpátky k filmu, který si pustily a nechala svou mysl dumat nad tím, co Debbie právě řekla.

„Občas mám pocit, že by žena byla pro mámu lepší.“ Možná by tou ženou mohla být ona…


Kapitola 7: Je mi to líto, Allie

Po pěti mučivých dnech měla být Bea konečně propuštěna z nemocnice. Pořád měla bolesti a modřiny se zbarvily do ohavně zelené a žluté, ale byla šťastná, že konečně půjde pryč, i když odchod znamenal návrat k důvodu, proč tu v první řadě je.

Jak Debbie, tak Allie ji každý den navštěvovaly. Debbie jí sdělila, že byl Harry propuštěn dva dny po té, co byl zatčen. Vyptával se, kde Debbie byla, na což mu jenom řekla, že u kamarádky. Bea by lhala, kdyby tvrdila, že její srdce trochu nezrychlí, když světlovláska vejde do pokoje. Ale tomuhle všemu bude brzy konec, až půjde domů. Věděla, že Harry zmírní fyzické násilí, ale psychické a citové útoky budou na maximu. Nepřipadalo v úvahu, že by ji pustil z domu, což znamenalo, žádná Allie. Bea stále nedokázala definovat, proč na ni má ta mladá žena, za tak krátkou dobu, takový dopad, ale věděla, že se jí nebude chtít držet na blízku, až zjistí, že se vrací k Harrymu.

Bea byla vytržena z myšlenek, když Allie zaklepala na dveře a zazubila se při pohledu na rusovlásku. Pověděla jí, že přijede a vyzvedne ji, ignorujíc oslepující bolest ve svém kotníku a řkouc Bee, že může řídit.

„Ahoj, jsi připravená vyrazit?“ zeptala se a Bea přikývla.

„Jo, jen se musím odepsat a můžu,“ usmála se Bea a pomalu vstala. Zamířily z pokoje směrem k pultu, kde Bea podepsala nějaké papíry, načež se vydaly k autu. Allie otevřela Bee dveře a mrkla na ni, když ta obrátila oči v sloup.

„Takže, kde tě mám vyhodit?“ zeptala se Allie, když vyjela. Bea si povzdechla a vyhýbala se pohledu jejím směrem.

„Asi zpátky doma,“ zamumlala a Allie přikývla.

„Přestože nechci, abys tam chodila, chápu proč. Ale ty víš, že odtamtud potřebuješ vypadnout, že jo?“ zkoumala blondýna. Odchod od tyrana se snadněji řekne, než udělá a Allie nebyla tou, kdo soudí ostatní, vzhledem ke své minulosti. Nicméně potřebovala, aby byla Bea v bezpečí. I pokud nebude v jejím životě, jakmile tahle jízda autem skončí, potřebovala, aby žila ve stejném světě jako ona. Přijely k semaforu a světlovláska pohlédla na starší ženu. Bylo jí jasné, že se vyhýbá očnímu kontaktu a obrátila oči v sloup nad rusovlásčinou tvrdohlavostí.

„Já vím, že ano. Chci jen, abys věděla, že tam zůstávám kvůli Debbie, ne kvůli němu,“ snažila se Bea ospravedlnit.

„Beo, mně nemusíš nic vysvětlovat. Jen věz, že já nikam nejdu,“ odpověděla Allie s ryzím úsměvem a Beino srdce tálo. Čím si zasloužila někoho takového? Na zbytek cesty upadly do příjemného ticha a jediným zvukem byla tichá melodie v rádiu. Zastavily před domem a Bea viděla, že tam není Harryho dodávka. Úlevně si vydechla, než si odepnula pás. Otočila se k blondýně a sklopila zrak.

„Upřímně nevím, jak ti budu moc oplatit všechno, cos udělala pro mě a Debbie. Mockrát děkuji, že jsi jí pomohla,“ blábolila Bea a Allie se jen culila.

„Jsem vzdálená jen na zavolání, neříkej to tak, jako by tohle bylo naposled,“ vtipkovala, ale vážný výraz Beiny tváře přiměl Alliin žertovný úsměv povadnout.

„Nikam mě nepustí, já to prostě vím. Je mi to líto, Allie. Musím jít. Ještě jednou díky,“ pravila Bea rychle a pospíšila si z auta a směrem k domu. Cítila, jak se jí do očí derou slzy a nechtěla brečet před Allie. Vešla do domu, zhroutila se na gauč. V domě byl svinčík a ona věděla, že Harry bude naštvaný, pokud přijde domů a bude to tady takhle, když tu je ona. Znovu se sebrala a vrátila se do té samé rutiny, ve které byla od dvaceti. Ale poprvé za třináct let jí to přišlo špatné. Cítila, že má na víc než být mlácenou domácí puťkou, která nedokáže udělat nic správně.

* * *

„Takže jsi pořád naživu,“ prohlásil Harry, jakmile vešel do dveří. Hodil svůj bágl na podlahu, skopnul si boty a flákl sebou na gauč.

„Hej, Beo,“ zavolal a ona obrátila oči v sloup, než vešla do obýváku.

„Ano?“

„Co je špatně na téhle scéně?“ zeptal se a ukázal na sebe.

„Tvůj hnusný tlustý zadek na mojí pohovce,“ pomyslela si Bea, ale jinak jenom pokrčila rameny.

„V ruce nemám pivo,“ mávnul prázdnou rukou ve vzduchu. Bea jen přikývla, vydala se mu přinést pivo a polykala sarkastický komentář, který se jí dral na rty.

„Víš co?“ začal a upil z piva, než pokračoval. Bea se jen opřela o rám dveří a zkřížila paže, očekávajíc, až začne slovní útok.

„Být vyslýchán bylo popravdě dost drsné. Muset policii přesvědčit, že tvá žena a dcera se proti tobě spikly. To člověk musí pěkně rychle přemýšlet,“ vysvětloval a znovu se pořádně napil, což přimělo Beu přikrčit se.

„No, očividně ti to vyšlo,“ poznamenala Bea a jemu se na tváři objevil ten nejarogantnější škleb.

„Očividně. Jen jsem jim řekl, že jsi byla venku jako vždycky a opila se a nasrala nějakou bandu,“ pokrčil rameny a přepnul kanál.

„Ach, jak elegantní. Jsem tvá žena, mohl jsi mě vylíčit trochu víc na úrovni, aby si mysleli, že se nezahazuješ jen tak s někým,“ odsekla Bea a ten na ni upřel zrak.

„Víš, Beo, musíš být opatrná. Tentokrát to byla jedna zhroucená plíce, mohly by to být dvě, kdybych nohou mířil správně. Co bys dělala pak?“ Pozvedl nohu a rozesmál se, když Bea lehce zbledla. Právě, když na ni chtěl dál útočit, Debbie přišla ze školy a nesla si kromě školního batohu i věci, které si nechala u Allie.

„Ahoj zlato, jak bylo ve škole?“ přivítala ji Bea s první upřímným úsměvem od chvíle, co byla s Allie.

„Vše při starém,“ řekla a všimla si táty, který se na ni culil a otevřel svou náruč.

„Ahoj, Debs, pojď obejmout svého tátu,“ pronesl a Debbiino tělo ztuhlo. Došla k němu a rozpačitě ho objala, než se vymluvila, že má úkoly a zamířila do svého pokoje.

* * *

Toho večera, po Harryho odchodu do hospody, zašla Bea do Debbiina pokoje a našla ji u jejího notebooku.

„Ahoj, co děláš?“ zeptala se Bea a posadila se vedle své dcery, která notebook zaklapla.

„Nic moc, jen jsem hledala způsoby, jak se dostat z násilnického vztahu,“ pohlédla mámě zpříma do očí.

„Debbie-“ začala Bea, ale dívka ji přerušila.

„Ne, mami, musíme odtud vypadnout. Franky, Alliina spolubydlící, pracuje pro Právní Pomoc, může ti pomoct a dostat nás od něj. Nemůžeš v tomhle pokračovat, mami, není to zdravé a ty to víš.“ Pevný tón v Debbiině hlase Beu šokoval a jen si povzdechla.

„Já vím, drahoušku a věř mi, že po tomhle týdnu ho hodlám zkusit opustit. Dostanu tě odtud,“ řekla a snažila se přesvědčit svou dceru, a sebe také.

„Takže se s Franky sejdeš?“ zeptala se s drobným úsměvem a Bea se zachichotala.

„Fajn, dej mi její číslo. Předpokládám, že už ho máš?“ Pozvedla obočí a Debbie jen přikývla.

„Jasně,“ zaculila se a dala Bee Frankyino číslo. Bea si ho uložila, odložila telefon a tázavě se na Debbie zahleděla, když si všimla, že na ni stále hledí.

„Co?“

„Udělej to teď,“ prohlásila.

„Panebože, ty jsi tak umanutá,“ zabručela a vyšla z Debbiina pokoje.

„Učila jsem se od té nejlepší,“ zakřičela Debbie přes zavřené dveře a usmála se, když uslyšela mámu smát se a následovalo mluvení do telefonu.


Kapitola 8: Chci rozvod

Bea se následujícího dne vrátila do práce, protože nechtěla vyvolávat další podezření mezi holkami. Věděla, že ony znají pravdu, ale vědí, že nic, co řeknou, ji nepřiměje opustit ho. Maxine, Liz a Doreen pro ni byly jako rodina, ale čím méně lidí do toho zapletla, tím lépe. Bylo krátce po jedné, když vešla do salónu Franky a hned okem ohodnotila mladší zákaznice. Bea otočila oči v sloup, odvedla ji dozadu a posadila se na jednu ze dvou židlí v malé kanceláři.

„Fajn, podle toho, co mi Debbie povídala o tom praseti, tvém manželovi, můžu říct, že to nepřijme bez boje,“ pověděla Franky Bee, zatímco vytahovala papíry obsahující informace o různých cestách a procedurách, jak podat žádost o rozvod.

„Hádám, že chceš svěření Debbie do plné péče, ano?“ předpokládala.

„Rozhodně. Stejně by s ním nechtěla zůstat,“ odpověděla a Franky se ušklíbla.

„Tvoje dcera je chytré děcko. A taky rázná. Myslela jsem, že utrhne bloncce hlavu, když ji chtěla vystrnadit z umývání nádobí,“ uchechtla se Franky a Bee se zatřepotalo srdce při zmínce o Allie.

„Musíš na to být připravená, Zrzko, udělá ti z toho peklo.“

„Zrzko?“

„Jo, tvoje jméno je na můj vkus moc formální,“ sdělila jí Franky a Bea se rozesmála.

„Fajn, co navrhuješ?“ pokračovala a Franky se opřela v židli.

„Po profesionální stránce, musíš se mu postavit a všechno na něj vybalit. Říct mu, že k tomuhle dojde a že už nebudeš obětí. Mám konexe na právníky a policisty, kteří mohou pomoct,“ vysvětlovala jí Franky a Bea to do sebe nasávala jako houba. Bude to drsné, ale musí bojovat. Kvůli Debbie.

„Po osobní stránce, musíš si promluvit s Allie,“ pokračovala Franky a Beina hlava vystřelila vzhůru, aby se střetla s pevným Frankyiným pohledem.

„Od včerejška je z ní hromádka neštěstí. Potřebuješ ji, dává ti sílu, já vím, že ano.“

„Sotva ji znám,“ zamumlala Bea a Franky obrátila oči v sloup.

„Na to sere pes. Nejsi jediná, kdo si prošel peklem, Zrzko,“ vpálila jí a to bylo podruhé, kdo někdo narážel na Alliinu minulost.

„Co se stalo?“ Bea se pokusila změnit téma a nahlédnout do Alliiny minulosti, ale Franky jen zavrtěla hlavou a vstala.

„Na to se musíš zeptat jí a ona musí být tou, kdo ti to poví. Já nebudu prostředníkem. Musíš jí zavolat, budeš ji potřebovat.“ Vyndala z kabelky hnědou obálku a položila ji na stůl.

„Ty papíry. Neváhej, udělej to co nejdřív a strhni si tu náplast rychle. Moje vizitka je tam taky. Dávej na sebe pozor, Zrzko,“ řekla a vyšla z kanceláře, zanechávajíc Beu samotnou s jejími myšlenkami. Pročítala si informace během celé přestávky na oběd a vrátila se, až když dorazila zákaznice objednaná na čtvrt na tři.

* * *

Víkend uběhl v mlze a před tím, než se Bea nadála, byla v pondělí ráno v salonu. Ani si nepromluvila s Allie, ani nedala Harrymu rozvodové papíry. Nemohla s Allie mluvit, nemohla ji zatáhnout do všeho tohohle zmatku. Allie měla nicméně jiný názor a ve tři hodiny si to vpochodovala do kadeřnického salonu, kde byla objednaná pod vymyšleným jménem. Bea stála u pultu s Lizou, když se její zrak střetl se zrakem mladší světlovlásky a ona na místě ztuhla. Liz si všimla Beiny reakce a vložila se do toho.

„Zdravím, drahoušku, jak vám mohu pomoci?“ zeptala se vlídně a Allie přerušila pohled s Beou a pohlédla na starší ženu.

„Jsem objednaná na třetí hodinu,“ pronesla s potutelným zaculením, když si všimla, že si Bea uvědomila, že to ona je ‚Kelly Bakerová.‘

„Jinak by sis se mnou nepromluvila,“ přiznala Allie a pokrčila rameny.

„Kdo říká, že s tebou budu mluvit teď. Pojď.“ Bea se snažila znít naštvaně, ale upřímně byla polichocena, že si Allie dala tu práci, jen aby ji viděla. Allie se posadila do křesla, ke kterému ji Bea nasměrovala a ta přes ni přehodila přehoz, než jí rozpustila vlasy z jejího neupraveného drdolu.

„Chceš vůbec něco?“ zeptala se s menším sebevědomím v hlase, než si přála.

„Ano, opravdu něco chci. Chci si s tebou promluvit, ale myslela jsem si, že když už v tom budu, mohla bych se nechat ostříhat. Co navrhuješ?“ Pohlédla v zrcadle na rusovlásku a viděla, že v její tváři byla patrná únava. Už za jeden víkend dokázal Harry strhat tuhle ženu a zbavit ji té nádherné záře, kterou Allie viděla na těch fotkách.

„Možná ostříhat a obarvit?“ navrhla Bea a projela prsty skrz Alliiny dlouhé světlé kadeře a okamžitě ji uklidnila. Allie se kousla do rtů, aby zabránila uniknout zasténání z jejích rtů, když cítila Beiny nehty, jak jemně přejíždí po její lebce.

„Cokoliv myslíš. Věřím ti,“ pověděla jí Allie a Bea přikývla a začala si chystat všechno, co potřebovala.

* * *

Allie byla příjemně překvapena tím, co Bea udělala s jejími vlasy. Její dlouhé neposedné vlasy teď byly hladké a zastřižené po ramena a světlejší odstín způsoboval, že ve světle zářily. Projela si jimi prsty a zazubila se.

„Díky, moc se mi to líbí,“ řekla Bee, přešla k pultu, aby zaplatila a nechala tam navíc velké dýško, k velkému Beině nesouhlasu.

„Tos nemusela,“ plísnila ji, ale Allie si z toho nic nedělala.

„Odvedla jsi skvělou práci, tak to prostě přijmi,“ opáčila a zahihňala se, když se Bea při té pochvale začervenala.

„Máš další zákazníky? Vážně si myslím, že si musíme promluvit.“

„Mluvily jsme dobrou hodinu a půl,“ zamračila se Bea a Allie si povzdechla.

„Ty víš, co tím myslím. Prosím, Beo, neodháněj mě.“ Allie téměř žadonila a Bea se šla podívat na objednávky, než k ní přišla Liz.

„Maxine si vezme tvoje poslední dvě. Běž dozadu, drahá, tohle je zjevně důležité,“ pověděla jí Liz. Viděla, že Allie je víc, než jen nová zákaznice a požádala Maxine, aby převzala Beiny zákaznice. Bea na ni přimhouřila oči.

„Jsi neoblomná,“ zamumlala a Liz se ušklíbla.

„To vždycky. Teď jděte,“ popohnala obě holky k zadním dveřím, než se vrátila ke své zákaznici.

„Nevidíš, že ti chci pomoct?“ šla Allie přímo na věc, jakmile Bea zavřela dveře.

„Ano, chápu to, ale nemůžeš,“ namítala Bea a Allie rozhodila rukama.

„To není na tobě, Beo!“ zvýšila hlas a Bea si povzdechla, než se posadila a Allie následovala jejího příkladu.

„Proč jsi tak odhodlaná mi pomoct? Říkala jsi, že máš vlastní démony, byla jsi v násilnickém vztahu?“ zeptala se Bea, zoufale toužíc dobrat se Alliiny minulosti.

„Ve vztahu zrovna ne, ale ano, seznámila jsem se s koncem mužské pěsti jednou nebo dvacetkrát,“ připustila Allie a zaklonila se v židli podobným způsobem, jako Franky minulý pátek. Bea vstala, obešla malý stůl oddělující je, posadila se na jeho okraj a vzala Alliinu ruku do své. Allie vzhlédla k těm čokoládovým očím a stiskla tu ruku.

„Měla jsem drsné dětství. Mým rodičům jsem nikdy nebyla dost dobrá a bouřila jsem se proti všemu, k čemu se mě snažili přimět. Nebyla jsem tím typem dítěte, se kterým by ses chtěla chlubit, obzvláště po tom, co jsem jim v patnácti řekla, že jsem na holky. To byla poslední kapka, viděli ve mně nechutnou náhražku člověka a vyhodili mě z domu.“ Allie se roztřeseně nadechla, než pokračovala.

„Takže jsem se stala bezdomovkyní, začala šlapat a pak mi jedné noci jeden zákazník nabídl trochu perníku. Vzala jsem si a stala se závislou. Každou noc jsem prodávala svoje tělo a každý den se sjela, to byla moje rutina. Jedné noci mě jeden z těch mužů pěkně zřídil a já věděla, že žádné množství drog tu bolest nezažene. Tak jsem šla do útulku pro ženy, kde se mě majitelka, Kaz, ujala. Umyla mě, dostala mě ze závislosti a pomohla mi skutečně žít můj život.“ Bea viděla slzy, které kanuly po Alliině tváři a instinktivně se naklonila a otřela jí je.

Tohle přinejmenším nečekala. Allie byla tak plná života, tak šťastná a přesto si nesla v sobě ty nejsmutnější, nejtemnější démony.

„Vsadím se, že bys se mnou Debbie nenechala, kdybys to věděla,“ pronesla Allie žertem, ale Bea v tom slyšela skrytý nejistý podtón.

„Už nebereš, ne?“ zeptala se a Allie energicky vrtěla hlavou.

„Pak ano, stejně nechala. Čím sis prošla, je minulost. Na tu se nechci dívat, chci se na tebe dívat teď, čím jsi se stala,“ pravila Bea nevinně, ale Allie, jelikož byla Allie, v tom viděla narážku.

„Chceš se na mě dívat, co?“ pronesla s mrknutím a Bea zavrtěla hlavou.

„Dáš si někdy pohov?“ zeptala se. Allie se ušklíbla, než se zvedla a vytáhla Beu s sebou.

„Prosím, neodstřihávej mě. Hrozně jsem se strachovala. Vážně mi na tobě záleží, Beo.“ Allie položila ruku na Beinu tvář a přejížděla palcem po její porcelánové pokožce.

„Allie, nevím, jestli si to špatně nevykládám, ale mezi námi se nic nestane,“ pověděla jí Bea a Allie se usmála.

„Nevykládáš si to špatně, ale to je v pohodě. Přátelé, nebo něco víc. Dokud vím, že jsi v pořádku a Debbie také,“ odpověděla a Bea se podvolila jejímu doteku. Byl mnohem něžnější než Harryho a, přestože její rozum právě Allie řekl, že se nic nestane, neznamenalo to, že její srdce souhlasilo.

„Nechám tě. Ale prosím, mluv se mnou a kousni do toho kyselého jablka. Dej mu ty papíry,“ povzbuzovala ji Allie a hlavou pokynula k hnědé obálce, která od pátku ležela na stole. Vydala se pryč a na cestě zamávala Liz. Bea se cítila lehčeji. Tohle zvládne. Popadla obálku a vydala se domů. Debbie už doma byla a dělala si úkoly, takže jí chvíli pomáhala, než uvařila večeři a servírovala ji, když Harry vešel. Posadil se a čekal, ale místo večeře k němu Bea došla s obálkou a plácla s ní před něj.

„Chci rozvod.“


Kapitola 9: Jak jsem na tebe natrefila?

„Děláš si srandu, že jo?“ vydral ze sebe Harry přes smích, ale Bea zůstala silná.

„Myslím to vážně. Už mám po krk těchhle sraček a nezasloužím si je. Jsi zbabělec, Harry,“ procedila skrze zuby a cítila se sebevědomější, než by si kdy dokázala představit. Harryho smích se změnil v úšklebek, když vstal a tyčil se nad ní ve snaze zastrašit svou ženu. Nicméně, pro jednou Bea nezakolísala.

„Máš najednou koule, Beo, kde jsi k nim přišla? Šukáš nějakého jiného chlápka a chceš být s ním?“ procedil skrz zaťaté zuby a Bea stála zpříma a hleděla mu do očí.

„Chtěla jsem tohle už roky, ale po tom, co jsem skoro umřela tvou rukou, jsem si pomyslela ‚Víš ty co? Můj život má větší cenu než tohle‘,“ řekla mu s takovou grácií, že se Harrymu rozšířilo vztekem chřípí.

„Větší cenu? Nejsi nic, než bezcenná frigidní děvka!“ zaječel jí do tváře a dal jí pěstí zrovna když Debbie vešla do místnosti.

„PŘESTAŇ!“ zaječela, rozeběhla se a postavila se mezi mámu a tátu.

„Debbie, uhni,“ nařídil jí, ale Debbie zůstala na místě.

„Jsi hajzl a doufám, že shniješ ve vězení,“ vyprskla a Bea se zvládla zvednout a postavit se před Debbie.

„Podívej, co jsi udělala? Vymyla jsi našemu dítěti mozek, aby si myslela, že jsem ten špatný?“ Harry přidal do svého hlasu smutný tón ve snaze vyvolat v Bee pocit viny, ale tentokrát to nezabralo. Než mohla rusovláska něco říct, její dcera se před ni znovu postavila, aby si vyřídila účty s mužem, kterého jako malá milovala.

„Neudělala nic. Roky pozorování toho, jak týráš moji mámu jsou to, co mi ‚vymylo mozek‘, abych si tohle myslela. Jsi ubohý a bezcenný…, není to taková sranda, když to někdo říká tobě, co?“

Harry nevěděl, jak jinak reagovat než násilím. Bea viděla ten výraz a okamžitě odstrčila Debbie z cesty, než se Harryho pěst podruhé střetla s její tváří. Harry ji přišpendlil k podlaze a hodlal na ni zaútočit, ale byl zadržen Debbie, která mu skočila na záda a použila veškerou sílu, aby držela jeho paže zpátky. Křičela na něj, aby přestal, ale setřásl ji a věnoval Bee poslední kopanec do břicha, než se vyřítil z domu. Debbie se doplazila k mámě a cítila, jak ji zaplavuje úleva, že je, na rozdíl od minulého týdne, stále při vědomí.

„Mami? Jsi v pořádku?“ zeptala se Debbie, zatímco svírala máminu hlavu mezi rukama. Rusovláska přikývla a pohladila dceru po tváři.

„Uhodil tě?“ zeptala se a Debbie zavrtěla hlavou.

„Ne pěstí, ale praštila jsem se hlavou o zeď. Za pár hodin mě bude bolet hlava,“ zasmála se Debbie a Bea si nemohla pomoct a přidala se k ní. Na Debbie se dalo spolehnout, že odlehčí situaci.

„Tak fajn, je pryč, mami. Můžeš vstát?“ Tmavovláska se zvedla na nohy a pomohla mámě také se postavit.

„Běž si pro nějaké oblečení, vypadneme odtud. Podepsala jsi všechny ty papíry?“ zeptala se a pokynula k hnědé obálce. Bea přikývla, než zamířila nahoru, aby si sbalila nějaké oblečení a jiné nezbytnosti. Debbie ji krátce po ní následovala a sbalila si vlastní věci, načež se setkala s mámou dole.

„Kam jedeme?“ zeptala se Bea, když Debbie popadla máminy klíčky a zamířila ze dveří.

„K Allie. Můžeš řídit?“ zeptala se, když zamířily k autu. Místo toho, aby něco namítala, Bea jen přikývla, vlezla si za volant a jela, kam jí Debbie navigovala.

* * *

„Tak, jak to jde s Bridget?“ zeptala se Allie, zatímco se pustily do úžasných lasagní, které připravila Franky. Ta holka možná dokázala lézt Allie na nervy, ale rozhodně uměla vařit.

„Báječně. Víš, dokáže prohlédnout moje kraviny. Je to dobrý pocit mít někoho, kdo je pro mě výzvou a nejen v posteli,“ mrkla Franky Alliiným směrem a ta se zasmála. Hned po tom se ozvalo zaklepání na dveře a obě dívky se na sebe se zamračením podívaly.

„Eskort servis?“ nadhodila Allie a Franky se uchechtla, zatímco vstala a šla otevřít dveře.

„To spíš pro tebe,“ zakřičela do kuchyně, zatímco pustila dvojici dovnitř. Allie vyšla do chodby a okamžitě zbledla, při pohledu na obě děvčata, která si tolik oblíbila a která byla zjevně rozklepaná. Beze slova je obě zavedla do obýváku a usadila na gauč.

„Franky, dojdi pro lékárničku,“ řekla potetované brunetě a ta se nehádala. Allie si klekla před Beu a prohlížela jí hlavu.

„Debbie, jsi zraněná?“ zeptala se a mladší tmavovláska zavrtěla hlavou.

„Praštila jsem se hlavou o zeď, ale nemyslím si, že to krvácí nebo něco. Jsem v pořádku,“ odpověděla a Allie přikývla, než pohlédla zpátky na rusovlásku. Franky se vrátila a podávala krabičku Allie, která vyndala antiseptické ubrousky a stahovací náplasti.

„Můžeš, prosím, zkontrolovat zadní část Debbiiny hlavy, jestli nekrvácí?“ požádala Franky, zatímco ubrousky otírala Beiny rány na čele.

„Javajs! Dávej pozor.“ Bea odstrčila Alliiny ruku a obdržela od blondýny zamračení.

„Já vím, že to pálí, ale musím to udělat,“ odvětila a znovu je očistila, než aplikovala náplasti.

„Mini-Bea je v pořádku, žádná boule nebo tak něco. Myslím, že ji bude jenom bolet hlava,“ informovala Franky, jak Beu, tak Allie a Debbie zasténala.

„Nesnáším bolesti hlavy,“ našpulila ret a Franky se rozesmála.

„Přinesu ti nějaké prášky. Právě jsme se chystaly večeřet, kdo chce lasagne?“ nabídla Franky a Debbie vyskočila.

„Prosím, já,“ zazubila se a následovala Franky do kuchyně.

„Pojď, potřebuješ jíst.“ Allie vytáhla Beu na nohy a všimla si, že sebou bolestivě trhla a trochu se ohnula.

„Praštil tě do břicha, že jo?“ dotazovala se Allie a Bea přikývla.

„Potřebuješ do nemocnice?“

„Ne, nic mi nezlomil. Naneštěstí ten pocit znám a je to horší než tohle,“ informovala ji Bea a světlovláska si povzdechla.

„Pojďme se najíst, promluvíme si o tom později?“ navrhla Allie a Bea odpověděla jen úsměvem, než ji následovala do kuchyně.

* * *

Krátce po večeři šla Debbie do postele, protože se cítila po večerních událostech fyzicky i mentálně vyšťavená. Franky se také omluvila vědouc, že blondýna by velice ocenila čas o samotě se Zrzkou. Allie seděla vedle Bey a otočila k ní tvář, než vzala její ruce do svých.

„Povídej,“ řekla a Bea jí vylíčila všechno. Ty papíry, jak vešla Debbie a pak on vyhřměl ven. Allie po celou dobu poslouchala a otírala pár slz, které unikly z rusovlásčiných očí.

„Teď jsi v bezpečí. Franky a já ti pomůžeme. Můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít. Nikam nepůjdu,“ ujišťovala ji Allie a Bea se úplně zhroutila. Světlovláska si ji přitáhla do objetí a Bea na ní visela, jako by byla její jedinou nadějí. Vše, co Allie mohla, bylo šeptat jí do ucha konejšivá slova a hladit ji po vlasech, aby ji uklidnila.

„Jak jsem na tebe natrefila?“ vydala ze sebe Bea a Allie se usmála.

„Ty ne, to tvoje dcera,“ žertovala Allie a Bea se skrz slzy zahihňala, než se trochu narovnala, ale stále zůstávala s blondýnou v kontaktu. Hlava se jí točila, ale jediná věc, která dávala smysl, byla, že potřebuje být světlovlásce nablízku. Potřeba dotýkat se jí byla ohromující, jako by na ni Allie převáděla svou sílu a dávala Bee důvod bojovat.

„Já…já vím, že jsem ti říkala, že mezi námi k ničemu nemůže dojít, ale-“ Bea se snažila najít správná slova, ale žádná k ní nepřicházela.

„Hele, o tom teď nemusíme mluvit. Co kdybys šla do postele a promluvíme si zítra, až budeš mít jasnější hlavu?“ navrhla Allie a rusovláska vděčně přikývla. Obě vstaly a vyšly nahoru. Světlovláska ji políbila na tvář a zamířila do svého pokoje. Bea vešla do jejich pokoje a zjistila, že Debbie spí. Převlékla se do pyžama, než si vlezla na postel vedle své dcery a přitáhla si ji k sobě.

„Mám Allie ráda,“ zamumlala Debbie ve spánku a Bea ji políbila na temeno hlavy.

„Já taky,“ připustila.

„Je pro tebe dobrá,“ pronesla Debbie ještě tišeji a okamžitě upadla zpátky do hluboké dřímoty. Bea ji hladila po vlasech a usmála se pro sebe.

„Taky si to myslím,“ přiznala do tmy. Allie pro ni byla dobrá. Možná by, pro jednou, mohla následovat své srdce.


Kapitola 10: Něco na tobě je

Allie nemohla spát. Co by Bea řekla, kdyby ji nezastavila? Pověděla by jí, že ve skutečnosti chce něco víc nebo by jí sdělila, ať si dá pohov? Modlila se, aby to byla ta první možnost, protože její city k rusovlásce sílily každým dnem. Za necelé dva týdny se dostala Allie pod kůži a ona nemohla setřást ten pocit, který dostávala, kdykoliv se Bea podívala jejím směrem.

Allie to konečně vzdala a v sedm vylezla z postele, zamířila si to dolů a pustila kávovar. Zakrátko se k ní připojila Franky, která se na ni zaculila, než si posloužila prvním hrnkem kávy.

„Dobré ráno, princezno, hezky jste si večer popovídaly?“ zeptala se s mrknutím a Allie na ni vystrčila prostředníček, než si povzdechla.

„Já ti nevím, Franky, vím, že je na chlapy a vdaná, ale nemůžu si pomoct, v noci jsem cítila propojení,“ vysvětlovala, nevědoma si, že diskutovaná rusovláska sešla po schodech a schovaná za rohem naslouchá každému jejímu slovu.

„Skončíš se zlomeným srdcem, pokud je to jednostranné, Allie a já ho zase nebudu dávat do kupy, jako minule,“ slyšela Bea říct Franky a dumala nad těmi slovy, jako minule‘. Byla Allie ve špatném vztahu? Jak by někdo mohl Allie ublížit? Pak začala uvažovat nad tím, zda by jí neúmyslně neublížila. Jestli tyhle neznámé pocity vychází jen z vděčnosti nebo zda jsou skutečné, ale pak by nemohla být tím, co Allie chce. Byla vytržena ze svých myšlenek tím, že uslyšela Debbie pohybovat se v patře, takže se rozhodla jít dál, než bude přistižena při poslouchání.

„Dobré ráno,“ pozdravila obě ženy a Alliina tvář se rozzářila.

„Dobré ráno, kávu?“ zeptala se a Bea přikývla s úsměvem, který odpovídal tomu blondýninu. Allie nalila hrnek a položila ho na jídelní stůl.

„Spala jsi dobře?“

„Báječně, díky. Nevím, co to máte za matraci, ale je tak pohodlná,“ odpověděla, zatímco Franky prošla kolem Allie s miskou cereálií a posadila se naproti Bee.

„To je proto, že je to jediná postel, která nebyla svědkem spousty akce,“ pronesla ledabyle s plnou pusou cereálií. Bea silně zrudla a Allie zalapala po dechu, než se zahihňala.

„Od tebe to zní, jako bychom byly sexuální dračice, Franky,“ plísnila ji žertem a Franky jen pokrčila rameny.

„Počítám, že moje matrace je horší než tvoje.“

„No jo, protože ty a Bridget do toho bušíte jako podělaní králíci.“ Hašteřily se a Bea jen pobaveně přihlížela. No, sledovala Allie. Světlovláska vyzařovala tak pozitivní auru, že Beu přitahovala.

„Ach a Beo, támhle jsou cereálie, nebo můžu něco uvařit, když vidím, že támhleto sobecké čuně se neobtěžovalo něco ti nabídnout,“ prohodila Allie a Bea se zazubila.

„Miska cereálií bude stačit, díky, Allie,“ odpověděla zdvořile a blondýna jí donesla misku a lžíci, společně s krabicí cereálií a mlékem. O deset minut později se k nim konečně připojila i nejmladší dívka, která byla již oblečená do školy.

„Dobré ráno vespolek,“ zaculila se a políbila mámu na tvář.

„Jak to, že jsi v tuhle dobu tak šťastná?“ zamumlala Franky a usrkla si ze své kávy.

„No, konečně jsem pryč od ‚táty‘ a ta matrace je prostě úžasná!“ rozplývala se a nabídla si kávu a cereálie. Bea se usmívala nad tím, jak se tu Debbie zdála uvolněná.

„Právě jsem tvojí mámě říkala, že je to proto, že-“ začala Franky, ale byla promptně přerušena Allie, která se šla posadit vedle Bey.

„Je to nová matrace,“ vymyslela rychle, zatímco po Franky střelila ošklivým pohledem.

„Ach, mami, volala jsem večer Maxine a holky si rozdělí tvoje dnešní zákaznice, takže máš den volna. Nehádej se, prostě to ber,“ nařídila jí Debbie, zatímco se zvedla, aby umyla misku a hrnek. Franky vybuchla smíchy a pokynula k mladé brunetě.

„Zbožňuji přístup téhle holky. Fajn, hodím tě do školy, jsi připravená?“ zeptala se, zatímco hodila svou misku do dřezu a popadla svou bundu.

„Ehm, nebudeš to mýt?“ pozvedla Allie obočí.

„Ne-e, ty to zvládneš. Zatím,“ odpověděla a zamířila ze dveří.

„Mějte se, uvidíme se později. Mám tě ráda.“ Debbie rychle políbila Beu a zamávala Allie, než také vyrazila ze dveří.

„Tak jsme zbyly my dvě,“ poznamenala Allie, když brala Bein hrnek a misku a pak je umyla.

„Mohla jsem to udělat já,“ namítla Bea, ale Allie to smetla ze stolu.

„Jsi můj host, já to udělám,“ řekla.

„No, děkuji, zamířím nahoru vysprchovat se,“ pověděla blondýně, než vyšla po schodech a popadla osušku. Umyla si vlasy a pročesávala si prsty své rudé kadeře, v opět neúspěšné snaze přijít na to, co přesně cítí k Allie. Vylezla ze sprchy a osušila se, než si uvědomila, že si oblečení nechala v pokoji přes chodbu.

„Ale do hajzlu,“ zamručela si pro sebe a obtočila kolem svého těla osušku, než otevřela dveře koupelny. Právě, když si myslela, že je čistý vzduch, vyšla ze svého pokoje Allie a stanula tváří v tvář rusovlásce v osušce. Kdyby si blondýna myslela, že starší žena už nemůže být víc rajcovnější, teď jí byl dokázán opak. Aby zachránila Beu před dalším zahanbením, udržovala zrak pevně na její tváři.

„Musím jít koupit nějaké potraviny, chceš se připojit?“ zeptala se nenuceně, ve snaze nedávat najevo, jak velký vliv na ni ta téměř nahá žena má.

„Jo, to zní dobře,“ pronesla rychle Bea, jak spěchala do svého pokoje. Její tvář dostala barvu odpovídající jejím vlasům, ale z nějakého důvodu to, že ji Allie takhle viděla, v ní vyvolávalo zvláštní pocit. Hezky zvláštní, ale pořád to byl další pocit, který nedokázala zařadit.

* * *

Jakmile vybalily všechny potraviny, zamířily do obýváku a Allie zapnula televizi, aby něco běželo na pozadí.

„Neměla bys být v práci?“ zeptala se Bea, když si k ní Allie přišla sednout na gauč.

„Tenhle víkend dělám večer. Od půl páté až do zavíračky. Takže, naneštěstí, tě tu tenhle večer nechám s Franky,“ zahihňala se Allie a Bea se usmála. Moc ráda poslouchala Alliin smích. Byl to zvuk, který vítala radši než odporný Harryho smích.

„Mám pocit, že o tobě nic nevím,“ přiznala Bea a Allie se ušklíbla, než se opřela o opěrku gauče a natáhla si nohy podél zadní strany.

„Zahrajme si tedy dvacet otázek. Abychom se opravdu poznaly,“ vyzvala Beu a ta přijala a přesunula se do stejné pozice jako Allie, takže jejich nohy ležely podél nohou té druhé.

„Kolik ti je?“ zeptala se Allie a Bea sklopila zrak. Byla si dobře vědoma, že Allie je mladší, ale pořád se trochu strachovala o kolik.

„Třicet tři. Tobě?“

„Dvacet čtyři,“ odpověděla Allie a Bea vykulila oči.

„Páni, jsem stará,“ zachichotala se a Allie se k ní připojila, zatímco vrtěla hlavou.

„Na tom nezáleží,“ přešla to blondýna, ale Bea neušlo, jak to Allie myslela.

„Dobrá, hmm…Oblíbená barva?“ zeptala se Bea.

Dvacet otázek se brzy změnilo ve sto otázek, jak obě ženy pokračovaly v kladení otázek dobrou hodinu. Bea se nikdy dřív necítila uvolněnější, když se někomu otevírala, ani s Maxine. Pro jednou vítala ten pocit bezpečí s otevřenou náručí, místo aby ho zpochybňovala. Jejich pozice se změnila, takže teď byly Alliiny nohy přehozeny přes ty Beiny, která se vrátila k normálnímu sezení.

„Můžu se tě teď zeptat na něco vážného?“ rozhodla se Allie načít téma z předchozího večera.

„Jistě,“ odvětila Bea a Allie sundala nohy z jejího klína a posadila se vedle ní.

„Včera večer…ohledně toho, co jsi řekla,“ začala a Bea si povzdechla.

„Myslela jsem, že to, co jsem řekla, je pravda. Že k ničemu nemůže dojít. Byla jsem s Harrym od svých osmnácti a vždycky jsem si myslela, že jsem na chlapy. I teď by mě ani nenapadlo, že bych byla s nějakou ženou.“ Bea se odmlčela, ve snaze přijít na to, jak svou odpověď převést do slov. Prakticky tu dávala v sázku své srdce.

„Ale s tebou…já nevím. Vyvoláváš ve mně tolik rozdílných emocí, pozitivních emocí, které Harry nikdy nedokázal. Jsem k tobě přitahována, Allie, a to mě k smrti děsí,“ přiznala a Allie se zubila jako sluníčko na hnoji. Vzala Beinu ruku do své a přiměla rusovlásku pohlédnout jí do očí.

„Když jsem tě poprvé uviděla, přestože jsi byla tak zřízená, nedokázala jsem zabránit pomyšlení na to, jak nádherná jsi. A pak jsi otevřela oči a já byla v pasti. Nedokázala bych tě opustit, i kdybych to zkusila,“ přiznala Allie a rusovláska se zarděla.

„Slyšela jsem vás dnes ráno s Franky. Co když ti nemůžu nabídnout to, co chceš? Nebo, jestli tomu dáme šanci a neskončí to tak, jak chceme a já ti ublížím? To nechci udělat.“ Bea začala panikařit, ale mladší žena vedle ní ji brzy uklidnila stiskem ruky.

„Hele, nikdo tě k ničemu nenutí. Chtěla bys zjistit, jak se to vyvine, nebo bys byla raději, kdybychom zůstaly kamarádkami?“ zeptala se Allie a Bea znovu pohlédla do těch oceánově modrých očí a zapomněla na svou nervozitu a úzkost ohledně tohohle nového začátku.

„Chci to zkusit, něco na tobě je, Allie,“ doznala se blondýně a Allie si byla jistá, že se jí rozpůlí hlava, jak se její široký úsměv dostal na novou úroveň.

„Vezmeme to tvým tempem. Slibuji ti, že pokud to nebude to, co chceš, nic se nezmění. Pořád ti pomůžu opustit Harryho a budu tebe a Debbie všemožně podporovat,“ ujišťovala ji a Bea vděčně přikývla.

Dál na sebe upřeně hleděly, ale po pár okamžicích Bea zjistila, že její oči sklouzávají k Alliiným rtům. Přemítala, jaké by to bylo líbat někoho, kdo by jí to možná skutečně chtěl opětovat.

„Beo.“ Beiny oči vylétly zpátky a střetly se s Alliinými, která se jemně ušklíbla.

„Do toho. Věř mi, budu tě následovat.“ Allie věděla, co chce Bea udělat a téměř zoufale prahla, aby tak učinila. Pozvedla ruku a něžně ji položila na Beinu pravou tvář. Během pár sekund se jejich rty střetly a Bea se cítila vřele, bezpečně a konečně chtěně.


Kapitola 11: Stojíš za to

Bea nebyla na laciné, kýčovité fráze, ale v tu chvíli rozhodně cítila odpálené ohňostroje. Alliiny rty nebyly vůbec takové, jaké očekávala. Její jediná zkušenost byla s Harrym a líbání jeho se vyhýbala jako moru. Její rty byly měkčí, jemnější. Příliš brzy bylo po všem a Allie se odtáhla, hleděla jí do očí a něžně se usmívala.

„Tohle jsem chtěla udělat od momentu, co na tobě spočinuly moje oči,“ přiznala Allie a Bea si v reakci skousla ret. Allie se trochu odtáhla a sevřela rusovlásčiny ruce ve svých.

„Ty to nevidíš, že ne?“ zeptala se Allie a Bea se jen zmateně zamračila.

„Co mám vidět?“

„Jak nádherná jsi,“ zalichotila jí blondýna a způsobila, že starší žena zčervenala.

„Jak jsem říkala, budeme postupovat tvým tempem. Žádný tlak. Pokud tohle není to, co chceš, tak v pořádku,“ ujišťovala rusovlásku, která v odpověď přikývla.

„Jen se obávám, že nebudu tím, co chceš, nebo že mám příliš zábran,“ přiznala konečně Bea svoje nejistoty a dívala se všemožně, jen ne do Alliiných očí.

„Hele, podívej se na mě.“ Světlovláska si k sobě přitáhla ty čokoládové oči, do kterých se vždycky propadala, a ujišťovala jejich majitelku svým zářivým úsměvem.

„Chci tohle. Věř mi, že nemáš představu jak moc. Ale chápu to. Chápu, proč se držíš zpátky a to je v pořádku. Budeme postupovat jen tak rychle, jak budeš chtít. Nikdy o sobě nepochybuj, ty za to stojíš.“ Allie se uchechtla Beinu červenání a pak se naklonila, aby ji znovu políbila, jen aby je zvuk klíče v zámku přiměl odtrhnout se od sebe.

„Ahoj, na co koukáte?“ zeptala se Debbie, když vešla do obýváku.

Ani jedna z žen zjevně nevěnovala televizi pozornost, ale Allie byla očividně v obraze víc, než si Bea myslela, protože poskytla mladé tmavovlásce detailní shrnutí epizody, kterou ‚sledovaly‘.

„Máš domácí úkoly?“ zeptala se Bea své dcery, která si povzdechla a přikývla.

„Jo, ale jen z přírodopisu, takže ho budu mít rychle. Táta mi v poledne volal,“ pověděla rusovlásce.

„Co chtěl?“

„Ptal se, kde jsme a prakticky mi nařídil jít domů. Ani náhodou, může se jít vysrat,“ pronesla a její rozohněný tón oběma ženám neušel.

„Nebudu ti říkat, jak máš mluvit o svém otci, jen si dávej pozor na pusu,“ pověděla Bea své dceři a ta se lehce ušklíbla.

„Chápu. Fajn, budu dole za hodinu.“ Vydala se nahoru a Allie se zvedla.

„Raději bych měla následovat jejího příkladu a jít se připravit. Nechci tě opustit po tom, co se stalo dřív. Přála bych si zůstat tu s tebou celý večer,“ přiznala a zeslabila hlas na polovinu, aby je Debbie nemohla zaslechnout.

„Já taky, ale to je v pořádku. Musíš do práce,“ ujišťovala ji starší žena s plachým úsměvem. Allie ji krátce políbila na tvář, odešla nahoru a zanechala Beu o samotě s jejími myšlenkami.

Opravdu nevěděla, jak popsat, co cítí, ale rozhodně věděla, že chce Allie znovu políbit. Nikdy dřív nechtěla někoho líbat, nemluvě o ženě. Ale Allie byla jiná. Každý její dotek přiměl Beu roztřást se. Každý její dotek jí dával energii a pocit vlastní důležitosti.

* * *

O dvacet minut později sešla Allie zpátky dolů a vešla do kuchyně, kde Bea začala připravovat večeři. Allie si dopřála chvíli, aby ji pořádně obdivovala. Opřela se o veřeje s pažema založenýma a levou nohou přes pravou a oceňovala každou křivku, kterou rusovláska měla. Jak se její zádové svaly napnuly, když míchala v pánvi něco, co vonělo jako barbecue omáčka. Než zašla Alliina mysl dál, dala najevo svou přítomnost.

„Co vaříš?“ zeptala se a přikročila blíž k starší ženě.

„Lovecké kuře,“ odvětila Bea, zatímco polévala barbecue omáčkou kuřecí prsa, než je šoupla do trouby.

„Cože to?“ zasmála se Allie a Bea obrátila oči v sloup.

„Kuře, zabalené do slaniny, se sýrem a barbecue omáčkou. Chceš trochu nechat?“ zeptala se světlovlásky, která energicky přikyvovala.

„Ano, prosím, zní a voní to úžasně,“ rozplývala se, než pohlédla přímo do Beiných nádherných čokoládově hnědých očí.

„Pravděpodobně budu doma kolem půlnoci, takže se uvidíme ráno, ano?“ pronesla s lehce smutným tónem a Bea přikývla.

„Dávej na sebe pozor,“ odvětila s úsměvem, naklonila se a pro jednou naopak ona věnovala Allie plachý polibek na tvář. Alliiny tváře lehce zrůžověly, než si vzala svou kabelku a zamířila ze dveří.

* * *

„Musím ti nechat, Zrzko, to se ti povedlo,“ chválila Franky dnešní kuchařku, jak se pustila do kuřete.

„Díky, byla jsem lehce nervózní, že vařím pro tebe. Allie mluvila velice pochvalně o tvém vaření,“ pověděla jí Bea s nervózním zahihňáním a Franky se zasmála.

„To by měla. Kdyby nebylo mě, umřela by hlady. Neumí uvařit ani hovno,“ vysvětlovala a jak Bea, tak Debbie se začaly smát s ní.

„Tak už se ti ten kokot ozval?“ zajímala se Franky odkazujíc na Harryho.

„Neozval, ale Debbie ano,“ odpověděla a pokynula ke své dceři.

„Ano? Divil se, proč jste ho konečně opustily?“ zeptala se Franky sarkasticky.

„Jo. Říkal mi, ať se vrátím. Už ho nechci znovu vidět,“ vyprskla Debbie, než si šoupnula plnou vidličku jídla do pusy.

„Nevím, jak od něj dostanu zpátky ty papíry, nemůžu se tam vrátit,“ strachovala se Bea a Franky se jen ušklíbla.

„Ne, drahá Zrzko, o to se postarám.“ Mrkla na Beu, než upila ze svého vína.

„Ale jak-“

„Nikdy se neptej na pohnutky právníka.“

„Ale ty technicky nejsi-“

„Mami, říkala, ať se jí neptáš, tak si to nech,“ vskočila jí do řeči Debbie. Bea jen pozvedla obočí, než pohlédla zpátky na tetovanou brunetu, která si právě plácla s její dcerou.

„Co ji to učíš?“

* * *

Bea nemohla spát. Částečně proto, že ji Debbie nepřestávala ve spánku kopat, ale také pro to, že se toho během večera tolik stalo. Konečně to vzdala, zamířila dolů a po cestě si vzala svůj skicář. Bea opakovaně shazovala to, jak dobře umí kreslit, ale kreslení bylo vždycky jejím únikem. Její cestou, jak vyjádřit své pocity tak, jak to slovy nikdy nedokázala. Ztratila se ve svých myšlenkách natolik, že si vůbec nevšimla Alliina příchodu.

„Ahoj, co děláš vzhůru?“ zeptala se Allie, když procházela obývákem a úspěšně vytrhla Beu z jejích myšlenek. Rychle zaklapla svůj skicář a vzhlédla k světlovlásčiným uhrančivým, ale po její šichtě unaveným, očím.

„Nemohla jsem spát. Slečinka neposedná mě nepřestávala kopat,“ zavtipkovala rusovláska, když si Allie sedala vedle ní.

„Jaká byla tvoje směna?“

„Dlouhá. Někteří lidé prostě nevědí, kdy odejít,“ zahihňala se, než pokračovala.

„Kreslíš?“

„Trochu. Ne moc dobře,“ odbyla to Bea.

„Můžu se podívat?“ zeptala se Allie a pohlédla k sešitu na opěradle gauče.

„Možná někdy jindy,“ odpověděla starší žena, s pocitem ostychu ke své práci. Allie jen přikývla, než se posunula blíž k Bee.

„Vážně jsem nedokázala přestat myslet na to před tím,“ přiznala se a Bea se začervenala.

„Já taky ne,“ přiznala a Allie se ušklíbla.

„Zajímalo mě, jestli bys, ehm…nechtěla zajít o víkendu na večeři?“ zeptala se s náznakem nejistoty v hlase.

„Zveš mě na rande?“

„To vskutku zvu. Tak co říkáš?

„To bych moc ráda,“ zaculila se Bea a než mohla udělat cokoliv dalšího, Allie se naklonila a vtiskla jí krátký, ale přesto něžný polibek na rty.

„Promiň, moje tělo jednalo samo.“

„To je v pohodě, nedělej si starosti. Ale myslím, že to budeš muset udělat znovu,“ ušklíbla se rusovláska, která se náhle cítila směle.

„Ale, a teď?“ Blondýna jí opětovala úšklebek a viděla, že Bea přikývla a oči se jí rozsvítily. Allie něžně sevřela Beinu tvář, než se znovu naklonila a opětovně spojila jejich rty. Tenhle polibek byl vášnivější, téměř hladový. Bea zareagovala okamžitě a Allie naskočila husí kůže. Alliina ruka se přesunula do Beiných vlnitých rudých vlasů a přitáhla si její obličej blíž, jak jejich rty pokračovaly ve vzájemném tanci. Ani jedna z nich nezašla v polibku dál, ale právě teď to stačilo. Po tom, co jim přišlo jako hodiny, se Allie neochotně odtáhla a těžce oddechovala.

„Přestože bych v tomhle moc ráda pokračovala, zítra se vracíš do práce a já jsem zničená,“ pronesla a Bea se usmála.

„Jasně. No, dobrou noc, Allie.“ Vstala a zamířila ke schodům.

„Dobrou noc, krásko.“ Allie na ni naposled mrkla, než se vydala do kuchyně pro sklenici vody a ohřát si večeři. Bea zamířila zpátky do svého pokoje a cítila se v sedmém nebi.


Kapitola 12: Nevím, co to je

„Něco je jinak,“ všimla si Maxine, když jim Bea dělala hrnek kávy o jejich pauze v deset.

„Jak to myslíš?“ zamračila se Bea a podala své kamarádce hrnek, než se posadila na volné místo naproti ní.

„Zdáš se mnohem rozjasněnější,“ poznamenala, jak očima zkoumala svou rusovlasou kolegyni a kamarádku. Bea si skousla ret a hleděla do podlahy, zatímco ji její kamarádka zkoumala.

„Co se stalo? Mně můžeš říct cokoliv, to víš, ne?“ ujišťovala krátkovlasá žena Beu a věnovala jí při tom úsměv. Rusovláska, zhluboka vydechla, než s náznakem úsměvu přikývla, zatímco její mysl sklouzla k mladší blondýně.

„Víš, jak jsem tu minulý týden nebyla? Nebylo to kvůli ‚rodinným problémům‘, jak to nazvala Debbie…no, tak trochu ano, ale...Harry mě napadl. Skončila jsem na týden v nemocnici,“ odhalila tu novinu ženě, kterou považovala spíš za kamarádku než kolegyni, stejně jako Liz a Doreen. I když měla ty druhé dvě moc ráda, Maxine byla vždycky tou, ke které si chodila pro radu. Pokud nešlo o radu s výchovou, tam přišla na řadu Liz.

„Každopádně, když jsem byla v bezvědomí, Debbie byla v čekárně a tahle žena, ehm…byla tam zrovna na vyšetření, protože si zranila kotník. Vyšla ven, když jsem byla přivezena a utěšovala Debbie…pomohla jí, když byla vyslýchána a zůstala s ní, dokud jsem se neprobudila. Pomáhá mi opustit Harryho. Hodlám se s ním rozvést a hodlám odtamtud vypadnout,“ vysvětlovala Bea a její úsměv se zvětšoval, když se dostávala k částem o Allie. Vysoké brunetě to neušlo.

„To je dobře, že sis konečně uvědomila, že ho musíš opustit, je toxický,“ pověděla jí Maxine jemně, vědouc, že když ho tak nazvala v minulosti, Bea odsekla a bránila ho.

„No tak, Beo, viděla jsem, jak se ti tvář rozjasnila, když ses dostala k ‚téhle ženě‘…je tu něco dalšího?“ zkoumala Maxine, ve snaze získat víc informací, ale nechtěla překročit hranici. Bea si velice cenila svého soukromí a vždycky měla kolem sebe svůj štít.

„Ujala se Debbie, když jsem byla v nemocnici a pak, když mě pustili, jsem šla domů. Slíbila mi, že mi pomůže opustit ho a její kamarádka studuje na právničku a pracuje jako právní asistentka. Dala jsem mu rozvodové papíry a on mě znovu napadl, ale tentokrát se do toho připletla Debbie a bylo to.“ Maxine zalapala po dechu, když Bea dokončila větu. Bea zavrtěla hlavou, s vědomím, čeho se bruneta domnívá.

„Nepraštil ji. Snažila se ho odtáhnout, ale setřásl ji a ona se praštila do hlavy. Každopádně jsme po tom jely k Allie a zůstaly jsme tam poslední dvě noci. Ona je…je vážně milá,“ uzavřela to Bea s plachým úsměvem a růžovými tvářemi. Maxine pozvedla obočí a Bea se znovu vyhýbala očnímu kontaktu.

„Jen milá?“

„Já ještě nevím, co to je, spokojíš se s takovou odpovědí?“ odpověděla Bea nejasně a úlevně se usmála, když Maxine přikývla.

„Jistě, že ano. Jen věz, že tu jsem, až tomu všemu přijdeš na kloub,“ ujišťovala kamarádku a stiskla jí ruku. Právě tehdy vynořila zpoza rohu hlavu Liz.

„Drahá, tvoje zákaznice na 10:20 je tady,“ sdělila Bee, než zase zmizela. Obě ženy rychle dopily své kávy, vypláchly hrnky a zamířily za svými zákaznicemi.

* * *

Po práci se Franky rozhodla poctít návštěvou kapitána kokota, jak ho příhodně pojmenovala. Normálně by tohle nedělala, ale na rusovlásce a jejím menším já, bylo něco, co přimělo Franky chtít pomoct. Ten vztah mezi matkou a dcerou stačil, aby za ně chtěla bojovat, vztah, po němž toužila a nikdy ho neměla. Franky také nebyla hloupá. Bea měla na Allie vliv, jako nikdo jiný. Allie ji doháněla k šílenství, její pozitivní přístup se někdy nedal zvládnout a když si postavila hlavu, nebyla šance přesvědčit ji, aby se na věci dívala rozumně, ale stejně tu blondýnu měla ráda.

Na příjezdové cestě spatřila Harryho dodávku, takže vyšla po cestičce a třikrát ostře zaklepala. Byla plně v profesionálním režimu, v tom, který přišel Gidge extrémně sexy. Harry otevřel dveře o pár chvil později a zamračil se.

„Můžu vám pomoct?“

„Už jste podepsal ty papíry?“ šla přímo na věc. Franky neuměla chodit kolem horké kaše. Harry lehce rozšířil oči, než si odfrkl a hodlal zavřít dveře. Ale Franky byla rychlejší a proklouzla mezerou, než se dveře zavřely.

„Vypadněte z mého domu!“ požadoval Harry a používal své mohutnější postavy, aby zastrašil tetovanou tmavovlásku. Ale na Franky to neúčinkovalo. Stála zpříma a hleděla mu rovnou do očí.

„Ty papíry podepíšete a dopřejete té ženě svobodu, kterou si zaslouží.“

„Zaslouží si leda tak hovno! Je to ženská k ničemu,“ vyprskl a Franky skřípěla zuby ve snaze potlačit svou náturu.

„Pokud je k ničemu, tak proto, že jste ji takovou udělal.“

„Stejně nic nezmůže, co za právničku jste? Pokud byste si to zjišťovala, věděla byste, že musíme žít odděleně dvanáct měsíců,“ sdělil jí Harry se samolibým úsměvem na tváři a myslel si, že tu cizinku převezl.

„Víte, Harry, věc se má tak, že je to pravda. Udělalo na mě dojem, že tu skutečnost víte. Ale když je zahrnuto násilí a týrání…soud na tu situaci bude nahlížet jinak.“ Franky udržovala svůj tón klidný, ve snaze dostat se tomu muži pod kůži, což, jak se zdálo, fungovalo. Jeho chřípí se rozšířilo a Franky viděla, jak zatíná a povoluje pěsti.

„To nemůžete dokázat. Ani jsem se jí nedotkl.“

„Pokud to nemůžu dokázat, tak mi to u soudu vyvrátíte, přede všemi. Já vím, že se vám to bude líbit, ponižovat nějakou ženu na veřejnosti. Budete z toho u vytržení, vidět, jak vaše manželka trpí. Co říkáte? Podepište ty papíry,“ popichovala ho. Ve své době viděla spoustu mužů jako on, mužů, kteří se snažili zatlačit ženy na jejich meze. Tak skončila ve vězení. Otevřela dveře a ohlédla se přes rameno.

„Zítra se pro ně vrátím. Nebo nám oběma můžete ušetřit vzájemné setkání a prostě je nechat za květináčem,“ pokynula ke květinám před domem, než odkráčela po cestičce.

„Vyřešit rozvodové papíry – splněno. Mít žhavý sex s Gidge – radši bych si to taky měla odškrtnout,“ řekla si Franky pro sebe s úšklebkem, když startovala auto a zamířila k Bridgetinu domu.


Kapitola 13: Večer rande

Bea s Allie neměly skoro celý týden šanci se vidět. S tím, že Bea pracovala v salonu do pěti a Allie začínala práce v 16:30 se jejich cesty neprotnuly až do soboty. Ale to jim nezabránilo v tom, aby si ustavičně nepsaly. Allie tu konverzaci vždycky posunula do flirtování.

Ale dneska večer měly mít rande a z Bey byla nervózní troska. Přestože se těšila, že stráví večer s Allie a nebude se muset strachovat z udržování čehokoliv, co mezi nimi je, v tajnosti, nervozita ji nepřestávala užírat. Harry ji nikdy ven nevzal. Nechtěl být skutečně viděn se svou „ubohou náhražkou manželky“.

Debbie si vybrala tu chvíli, aby dala svou přítomnost najevo tím, že sebou mrštila na gauč a hned vytrhla Beu z jejích myšlenek.

„Debbie! Neházej sebou na nábytek,“ vyplísnila svou dceru, jen aby se jí dostalo obrácení očí v sloup.

„Franky to tak dělá.“

„Je to Frankyin gauč, ne tvůj.“

„Ano, šéfko. Každopádně, o čem přemýšlíš? Neotočila jsi tu stránku dobrých deset minut,“ zeptala se Debbie a pokynula ke knize, kterou Bea držela.

„Jen nějaké věci,“ odpověděla s pokrčením ramen.

„Jestli jde o tátu, tak si nedělej starosti. Myslím, že ho Franky k smrti vyděsila, když se tam stavila. Podepsal a jsme od něj pryč. Nakonec se to všechno vyřeší,“ pokoušela se mladá bruneta ujistit svou mámu a zaculila se, když se jí dostalo úsměvu.

„Tak co podniknete, když budu pryč?“

„Pravděpodobně si dáme jenom oraz. Myslím, že Allie se chystala objednat jídlo,“ pronesla Bea ledabyle a cítila se lehce provinile za to, že lže své dceři, ale zatím nebyla připravena čelit těm otázkám.

„Áááá, rozkošné. Vy holky máte tak zábavný život.“

„Sklapni,“ zareagovala Bea a lehce do své dcery dloubla loktem, což Debbie rozesmálo. Dospívající dívka otevřela pusu, aby odpověděla, když ji náhle zastavil Frankyin hlas z chodby.

„Ano, Gidge, už jedu, nech si své spodní prádlo na sobě…popravdě, ne, sundej si ho,“ pravila do telefonu a obě Smithovic holky se zhroutily smíchy. Bea chápala, že spolu Allie s Franky tak dobře vycházejí a také se hašteří až do skonání světa. Byly si tak podobné a suverénní, že nebylo překvapivé, že se občas chytly.

„Gidge, tím, že na mě nepřestaneš mluvit, mi nijak nepomůžeš dostat se tam rychleji, že ne?“ namítala Franky, zatímco bojovala s obouváním si boty, s mobilem chyceným mezi ramenem a uchem.

„Já teď zavěsím. Uvidíme se za chvilku.“ Rychle zavěsila, než si obula druhou botu a oblékla bundu. Popadla klíčky z háčku u dveří a zamířila do obýváku.

„Fajn, Debs, jdeme.“

„Nemusíš ji brát, Franky,“ začala namítat Bea, ale byla rychle usazena.

„Ne, drahá Zrzko, Debbiina kamarádka bydlí ve stejné ulici. Jdeme, musím jet.“

„Jasně, jsem si jistá, že Gidge bez spodního prádla nastydne,“ utrousila Debbie, když vstala a popadla svůj bágl.

„Čau mami.“

„Měj se, zlato, chovej se slušně a bav se.“

„To vždycky,“ usmála se a vyšla s Franky z místnosti.

„Bloncko, jdu. Neměj tu přes noc příliš moc holek, jo?“ zakřičela Franky do schodů.

„Pokusím se,“ zakřičela zpátky a Beiny tváře zrudly. Naštěstí s ní nikdo v pokoji nebyl.

Jen co dveře zaklaply, uslyšela Bea lehké kroky scházet ze schodů a okamžitě se usmála, když Allie vešla do místnosti, a pak se rozesmála, když uviděla, že má půlku vlasů zvlněnou a druhou ne.

„Jsi v pořádku?“ pronesla Bea, vstala a vydala se k blondýně.

„Nelíbí se ti to? Chtěla jsem takhle jít ven.“

„To myslíš vážně?“

„Ne, ty blbko,“ smála se Allie, zatímco Beina tvář se změnila z šoku v zakabonění. Než mohla rusovláska něco namítnout, mladší žena došla k ní a něžně položila ruce na Beina ramena.

„Jen jsem tě chtěla pořádně pozdravit,“ řekla, naklonila se a vtiskla jemňoučký polibek na rusovlásčiny rty. Než mohla Bea vůbec zareagovat, Allie se odtáhla a stále se dotýkala jejích ramen.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se, jak hleděla do Beiných čokoládově hnědých očí a viděla v nich směsici emocí.

„Jsem jen pobavena. Debbie s Franky si vážně padly do noty. Franky ji naučí špatným zlozvykům.“ Bea se snažila odvést Allie od její skutečné odpovědi, ale nezabralo to.

„Jo, vsadím se, že vytvoří malou partičku…ale o to nejde, že ne?“

„Jsem v pořádku, jen, ehm…asi trochu nervózní,“ připustila rusovláska a sklopila zrak.

„To je v pohodě, já taky,“ souhlasila mladá žena a Bea pohlédla zpátky do těch oceánově modrých polokoulí.

„To myslíš vážně? Nemáš z čeho být nervózní, jsem si jistá, že tohle pro tebe není nic nového.“

„Ano, byla jsem na rande, ale ne na takovém, kde bych chtěla, aby šlo vážně dobře. Ne takovém, kde jsem chtěla někoho opravdu na rukou nosit a zapůsobit na něj,“ pronesla Allie dřív, než mohl její mozek zpracovat její slova. Zahanbeně si skousla ret a Beiny tváře dostaly barvu jejích vlasů.

„Promiň, to bylo troufalé, ne?“ pronesla světlovláska rozpačitě a sundala ruce z ramen starší ženy.

„To bylo, ale velice lichotivé,“ připustila Bea s lehkým zahihňáním, což způsobilo, že Alliiny oči pobaveně tančily uchvácené melodií rusovlásčina smíchu.

„Fajn, no, půjdu si dodělat vlasy. Stůl je zarezervován na sedm třicet, takže buď připravená na sedmou. Zamluvila jsem restauraci venku z města, takže není šance, že bychom narazily na toho kokota nebo někoho, koho zná,“ vysvětlovala Allie a vydala se po schodech nahoru. Bea by mohla přísahat, že jí srdce vynechalo. Nikdo ji nikdy nedával na první místo, myslel na ni a tolik se o ni staral. Rychle vypnula televizi, než zamířila nahoru, aby se nachystala.

* * *

Bea si obouvala boty, když se ozval zvonek ode dveří. Po pár sekundách neslyšela, že by Allie šla otevřít, tak zamířila dolů a otevřela dveře, jen aby na druhé straně našla Allie vypadající naprosto bezchybně. Její vlasy teď byly celé vlnité a tělo měla oblečené v omračujících, přiléhavých rudých šatech, které končily v půli stehen. Bea si nemohla pomoct a přejížděla očima po celém blondýnině těle, než se dostala k jejím modrým očím a zahanbeně se kousala do rtu.

„Co to děláš?“ zeptala se a Allie se jen zazubila.

„Je trochu nanic, že jsme ve stejném domě, takže tě nemůžu přijít řádně vyzvednout, Takže tohle je to nejlepší, co můžu,“ vysvětlovala světlovláska a podala jí pugét bílých lilií.

„To jsi nemusela,“ zavrtěla s širokým úsměvem hlavou a ve skrytu byla polichocena světlovlásčinou pozorností. Vzala si je, než chytila Allie za ruku a vtáhla ji dovnitř.

„Jen mě nech dát je do vázy a pak půjdeme, ano?“ Bea zašla do kuchyně a dala tak Allie šanci vychutnat si pohled před sebou. Bea na sobě měla ty nejtěsnější představitelné černé džíny, s bílým tričkem, černé páskové boty a navrch černou koženou bundu. Něco ohledně té kůže provádělo s Allie věci a vyžadovalo si to všechno sebeovládání, aby jí ji neservala z ramen a nezmocnila se jí přímo tam na jídelním stole. V tu chvíli se Bea otočila a zjistila, že Alliiny oči míří přesně tam, kde by měla zadek, kdyby k ní byla zády. Posté toho dne se kousla do rtu, zatímco přišla blíž k blondýně.

„Vypadáš neuvěřitelně,“ rozplývala se, jak znovu pohledem přejela Alliino tělo.

„Ty vypadáš taky úžasně,“ vrátila jí Allie lichotku a vzala Beinu ruku do své.

„Můžeme?“

* * *

„Počkej, takže se snažila udržet všechny ty šneky naživu, ale místo toho skončila s tím, že je všechny zabila?“ pronesla Allie skrz záchvat smíchu, po tom, co jí Bea vyprávěla příhodu o tom, jak malá Debbie udělala hlemýždí hotel z krabice jedu na šneky.

„Jo. Všude mrtví šneci,“ objasňovala Bea, zatímco také nemohla kontrolovat svůj smích.

„Člověče, hlemýždi se zapsali, ale nikdy neodhlásili,“ vtipkovala Allie, což přimělo obě ženy opět se nekontrolovaně rozesmát.

Večeře proběhla bez zádrhelu. Bea se nikdy necítila příjemněji a uvolněněji jako tohoto večera s Allie. Světlovláska na ni měla tak uklidňující vliv, že to Beu přimělo svěřovat se jí s věcmi, se kterými se nesvěřila ani holkám ze salonu. Během večeře udržovala Allie věci převážně v nevinné rovině. Při občasných příležitostech její chodidlo přejíždělo nahoru a dolů po Beině noze, ale celkově to byl mládeži přístupný večer.

„Takže, pověz mi víc o sobě,“ požádala Bea Allie a ta jen pokrčila rameny.

„Většinu z toho víš. Žila jsem na ulici, byla jsem zapojena do tolika věcí, kterých lituji, dala jsem se do pucu a tady jsem,“ odbyla to téma a Bea okamžitě rozpoznala známky toho, že to nechce rozebírat.

„Hele, jsi Alliecat (Pozn. překladatele: Tohle se přeložit nedá, Bea tady využívá toho, že Allie se velice podobá slovu alley a alley cat znamená toulavá nebo pouliční kočka),“ pokusila se odlehčit situaci a zdá se, že to zabralo. Blondýna zaklonila hlavu a srdečně se rozesmála. „To jsem ještě neslyšela. Velice chytré.“ Allie na ni mrkla, než se omluvila, že musí na záchod. Vrátila se o pět minut později a odhalila, že ve skutečnosti zaplatila.

„Já zaplatím příště,“ namítala Bea s drobným zamračením a Allie nemohla odolat, aby ho nezahnala polibkem. Bea nikdy nebyla na veřejné projevování náklonosti, ale právě v tuhle chvíli jí na tom ani zbla nezáleželo.

„To zní, jako druhé rande,“ mrkla na ni Allie, zatímco jí vzala za ruku a vytáhla ji od stolu.

„Možná, když se budeš slušně chovat,“ škádlila ji Bea a způsobila, že se světlovláska rozesmála a lehce jí stiskla ruku. Vyšly z restaurace a nastoupily do Alliina auta, kde se světlovláska otočila na svém sedadle a políbila Beu, jako by nebylo zítřka. Začalo to zvolna, ale brzy byly ruce obou žen ve vlasech té druhé a jejich jazyky sváděly souboj o dominanci. Po době, která jim připadala jak věčnost, se odtáhly a lapaly po dechu.

„Panebože, Beo,“ supěla Allie a položila si ruku na hruď, cítíc, jak jí srdce uhání jako splašené. Rozjela se a zamířila domů, stále unešena vášní, kterou právě rusovláska vložila do toho polibku. Allie nikdy dřív nebyla takhle líbána a věděla jistě, že nechce, aby to bylo jejich naposled. Bea si nevedla o nic lépe, neměla ponětí, kde se ta vášeň vzala, ale nedokázala zabránit úsměvu, který se jí rozléval po tváři.

* * *

„Chceš pivo?“ nabídla jí Allie, když se vrátily domů, ale Bea zavrtěla hlavou.

„Myslím, že půjdu rovnou do postele. Díky za úžasný večer. Vážně jsem si to užila,“ přiznala Bea se stydlivým úsměvem a Allie k ní přistoupila a položila jí ruku na tvář.

„Velice rádo se stalo. A díky za příjemný večer. Doufám, že si to budeme moci znovu zopakovat?“ zeptala se, zatímco pátrala v Beiných očích po jakémkoliv náznaku váhání. Místo toho nalezla štěstí a vřelost.

„To bych moc ráda,“ usmála se Bea, naklonila se a vtiskla něžný polibek na světlovlásčiny plné rty. Zamířila ke schodům, než se otočila a polkla nervózní knedlík, který se rozhodl vystoupat jí do krku.

„Chceš, ehm…chceš se ke mně připojit?“ zeptala se a Allie by vyskočily oči z hlavy, kdyby to bylo možné.

„Jsi si jistá?“ zeptala se a rusovláska přikývla, zatímco z ní sálala nervozita.

„Jsem si jistá. Ale jen spát,“ vyjasňovala a Alliin široký úsměv jí málem rozpůlil hlavu.

„Jasně. Moje postel? Mám dojem, že je Debbie ve skrytu ohař a objevila by můj pach, kdybychom šly do tvé postele,“ zahihňala se a Beina ramena se uvolnila.

„Dobrý plán,“ souhlasila se zachichotáním a obě zamířily nahoru.

Z pokoje vyzařovala Allie do nejmenšího detailu. Její pokoj působil tak vřele, dřevěný nábytek měl plážový nádech, obří dvojpostel zakrývala pastelově modrá přikrývka a na oknech byly odpovídající závěsy. Bea instinktivně přejela prsty po té měkké látce, uhranutá, jak její prsty klouzaly po bavlně. Převlékla se ve svém pokoji, nepřipravena, aby Allie tak brzy viděla příliš z její pokožky.

„Která strana je tvoje?“ zeptala se Bea.

„Pravá,“ sdělila jí blondýna a obě si vlezly do postele. Nervozita byla zpátky a Bea náhle neměla ponětí, co to dělá. Allie, jako vždy, dokázala nějak vycítit Beinu nervozitu a rozhodla se ji povzbudit.

„Jen se uvolni. O čemkoliv máš pocit, že chceš udělat, tak s tím nemám problém,“ Položila si hlavu na polštář a ucítila motýlky v žaludku, když Bea váhavě položila svou levou paži přes její břicho a položila si svou kštici rudých vlasů na Alliino rameno. Mladší žena pak obtočila svou levou paži kolem Beiných zad, přitáhla si ji blíž a hladila pravou rukou paži přehozenou přes své tělo.

„Ještě jednou díky. Nemáš představu-“

„Bylo mi potěšením. A doufám, že tě budu moct vzít ven znovu a znovu,“ přerušila ji Allie a vtiskla pomalý polibek na vršek Beiny hlavy.

„Dobrou noc, Alliecat,“ pronesla starší žena do tmy. Allie cítila, jak se Beino tělo lehce chvěje hihňáním a to ji přimělo k tomu samému.

„Dobrou noc, krásko. Spi sladce.“ Přitáhla si ji blíž a upadla do hlubokého spánku.


Kapitola 14: Novakovský šarm

Bea si nemohla vzpomenout, kdy naposled spala tak dobře. Nepamatovala si ani převalování se, ani, že by se vzbudila, aby se napila, což jí bylo velice nepodobné. Začala se probouzet a ucítila váhu na svém břiše. Shlédla dolů a spatřila, že Alliina paže byla ve stejné pozici, jako byla ta její, když usínaly. Nicméně, světlovlásčina ruka se zvládla dostat pod Beino tričko na spaní a zanechávala horkou stopu na rusovlásčině opáleném bříšku. Kdyby se Harryho ruka někdy dostala na Beino tělo, bylo by jí fyzicky nevolno a okamžitě by uhnula. Ale s Allie, po jejím dotyku prahla. Předtím, než si mohla pořádně uvědomit, co dělá, začaly Beiny prsty pročesávat hebké světlé kadeře mladší ženy a Bea se pro sebe usmívala, když cítila, jak sebou Alliina ruka škubla na její kůži a zaťala se v pěst, jako by chtěla něco sevřít. Pokračovala ve svých pohybech, zatínala své nehty do Alliiny lebky a kreslila vzory, jak její ruka putovala po temeni její hlavy. Po pár minutách se začala Allie vrtět a se sténáním protahovat, zatímco stále nechávala paži přes břicho starší ženy.

„Dobré ráno,“ pozdravila Bea.

„Hmmm, dobré ráno, krásko,“ zamumlala Allie chraplavým hlasem, což s Beiným tělem dělalo podivuhodné věci. Pocit, který se v blízkosti Allie stával běžnou záležitostí. S Harrym to nikdy necítila, ani když otěhotněla. Přesto, s Allie se jí rozžehnul oheň v břišní dutině a měl daleko k vyhoření.

„Promiň, v noci jsem měla nějak toulavou ruku.“ Allie vytrhla rusovlásku z jejích myšlenek, když začala odtahovat paži.

„Nech ji, to je v pohodě,“ odvětila Bea, položila svou ruku na tu Alliinu a pevně ji přidržela na místě.

„Nikdy jsem nespala tak dobře,“ přiznala Bea, zatímco Allie upravila svoji pozici tak, že se opírala o loket, vzhlížela k Bee a nechávala levou ruku tam, kde byla, na rusovlásčině břiše. Allie mohla cítit, jak se pod jejími prsty napínají svaly a to přivádělo její představivost k šílenství. Jak by rusovláska vypadala úplně nahá, ležící pod ní? Přesto, jak moc by to Allie chtěla hned teď vyzkoušet, věděla, že musí počkat, až na to Bea bude připravená.

„Ano? Jsem ráda, že jsem mohla pomoct,“ ušklíbla se Allie, což způsobilo, že se starší žena zahihňala, než se sklonila a zmocnila se blondýniných rtů svými. Bea byla uchvácena dotekem mladší ženy a její rty se již staly závislými. Proč s tím bojovala? Proč se snažila přesvědčit se, že k ničemu nemůže dojít? Bea byla tak ztracena ve svých myšlenkách a Alliině polibku, že skoro nezaznamenala ruku, která se z jejího břicha vydala vzhůru a sevřela její pravé prso. Jak jí ten dotek přišel cizí a neočekávaný, tak sebou rusovláska trhla a téměř okamžitě přerušila líbání.

„Omlouvám se, bylo to moc brzy,“ omlouvala se světlovláska a sundala ruku z těla starší ženy.

„To není tím, že by to bylo moc brzy. Hádám, že prostě nejsem zvyklá na to být tam dotýkána. Ne, když je ten dotyk něžný. Nemám ponětí, co dělat. Není to tebou, já jen-“

„Jsi vážně roztomilá, když blábolíš, víš to?“ přerušila ji Allie s lehkým zahihňáním, než vzala Beinu pravou ruku do své levé.

„Nemusíš mi nic vysvětlovat, chápu to,“ usmála se blondýna a pro ujištění stiskla ruku starší ženy.

„Neodrazuje tě to? Že nemám ponětí, co dělat?“

„Ne, pokud něco, tak je to vzrušující. Protože, pokud mne necháš, naučím tě spoustu věcí,“ mrkla na ni blondýna a Bea lehce zalapala po dechu, když Allie přejela svým jazykem po jejích perlově bílých zubech. Než mohla Beu přivést ještě víc do rozpaků, posadila se Allie na posteli a napila se z vody, kterou měla na nočním stolku.

„Přesto, že bych tu s tebou moc ráda zůstala celý den, je už 10:30 a já nemám potuchy, kdy se holky vrátí. Nepomáhá, že dveře mého pokoje jsou vidět od předních dveří, takže šance, že by ses vyplížila jsou chabé,“ vysvětlovala Allie, jak vylézala z postele a rychle se zabručením spadla zpátky.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Bea, zatímco si pospíšila okolo postele na druhou stranu.

„Kotník mě bolí jako blázen. Věděla jsem, že si ten obvaz nemám sundávat tak brzy,“ stěžovala si Allie, zatímco si Bea před ní klekla a viděla, že její kotník přes noc otekl.

„Víš, představovala jsem si různé scénáře toho, jak jsi přede mnou na kolenou,“ žertovala světlovláska a rozesmála se, když spatřila, jak tváře starší ženy nabraly jasně rudou barvu.

„Tvůj kotník vypadá vážně nateklý. Převleč se a vrať se do postele, já přinesu nějaký led.“

Rusovláska vstala a zamířila dolů. O pár chvil později se vrátila s malým pytlíkem ledu. Položila Alliin kotník na polštář a do ručníku zabalený pytlík navrch.

„Moje osobní ošetřovatelka. Jen ti teď musím sehnat obleček.“

„Necháš toho někdy?“ zamumlala Bea.

„Ne-e. To je Novakovský šarm.“ Bea mohla slyšet v blondýnině hlase úšklebek a zavrtěla hlavou.

„Jen jsem ti chtěla poděkovat, že jsi mě přijala i se všemi problémy.“

„Není třeba děkovat mi. Ty za to stojíš, a tvoje dcera je úžasné děvče, která je celá máma. Nenapadlo by mě, že budu tak šťastná, že jsem se zranila.“

„Jdu se převléknout. Za chvíli se vrátím.“ Bea věnovala Allie krátký, ale sladký polibek, než se vydala převléct a začít chystat snídani.

Během půlhodiny se domů vrátila jak Franky, tak Debbie. Tetovaná bruneta si dobírala světlovlásku, že je padavka.

Allie odmítla zůstat nahoře a zamířila dolů, aby byla s ostatními a natáhla si kotník na gauči. Všechny čtyři seděly pohromadě a probíraly jejich večery. Bea nechala Allie vymýšlet jejich údajný večer a jen přitakávala, kde bylo třeba. Dobrá nálada trvala krátce, než se ozvalo ostré zabušení na dveře.

„Vsadím se, že to je Gidge pro přídavek,“ mrkla na ně Franky, jak vstala a otevřela dveře. Tři zbývající ženy neviděly na dveře, ale Bea s Debbie okamžitě poznaly, kdo to jo, když se ozvala ta slova a Allie bleskově uhodla, kdo to může být.

„Kde, kurva, je?“


Kapitola 15: Ještě jednou se jí dotkneš a přísahám bohu

„Kde je kdo?“ Franky dělala, že se nic neděje, zatímco se Harry znovu neúspěšně snažil využít své velikosti k zastrašení tmavovlásky.

„Ty víš zatraceně dobře kdo,“ vyštěkl a pokusil se projít dveřmi, ale Franky zareagovala tím, že mu zastoupila cestu.

„Nemůžu si vybavit nikoho v tomhle domě, koho byste mohl chtít vidět.“ Franky se ušklíbla, když viděla, že se Harry začíná rozpalovat. Když si uvědomil, že síla, je jeho jediná cesta, jak kontrolovat situaci, agresivně odstrčil Franky stranou a zamířil do obýváku. Ušklíbl se, když spatřil Beu s Debbie za jejími zády. Allie okamžitě zapomněla na bolest v kotníku a vyskočila na nohy.

„Ahoj Beo.“

„Harry.“ Rusovláska odpověděla s krátkým kývnutím. Napětí v místnosti by se dalo krájet, ale Bea nehodlala ustoupit. Pokračovala v upřeném pohledu na svého tyrana a mít Allie vedle sebe jí dodávalo energii vydržet.

„Můžu ti nějak pomoct?“ zeptala se. Jedna věc byla, když se všechno dělo u nich doma, ale poslední věc, kterou chtěla, bylo, aby se to samé dělo doma u někoho jiného. Harry se jen ušklíbl, než se uchechtl.

„Chci vidět svou dceru.“

„Ta ví, kde bydlíš.“

„Může mluvit za sebe?!“ odsekl Harry. Navzdory drtivému sevření její mámy na zápěstí ji Debbie obešla a postavila se před svého tátu.

„Tak fajn, Harry,“ oslovila ho a všichni, včetně Bey sebou trhly. Tohle nedopadne dobře.

„Jak prosím?“

„Dal bys přednost dárci semene, biologickému otci? Protože o titul ‚táta‘ jsi přišel, když jsi mámu dostal do nemocnice a skoro ji zabil,“ vysvětlovala Debbie a pevný pohled na její tváři Harrymu lezl na nervy. Nicméně Franky ve dveřích zapumpovala rukou.

„Jak říkala máma, vím, kde bydlíš. Pokud budu chtít, přijdu tě navštívit. Otázkou teď je, jak jsi nás našel?“ vyptávala se ho a Bea nikdy na jeho tváři neviděla tuhle emoci. Jasně rozpoznala hněv, ale ten šok a vyvedení z míry byly nové. A ona nevěděla, jak se s tím on hodlá vypořádat. Rozhodla se dostat Debbie z první linie zpátky za sebe, pro případ, že by zareagoval jediným způsobem, jakým u něj viděla.

„Pokud budeme moci dokázat, že jste sledoval Beu nebo Debbie, půjde to použít proti vám u soudu, Harry,“ vložila se do toho Franky.

„Skoro tě neznám, ale už mi s tebou dochází trpělivost,“ odvětil Harry, ale ani se nepodíval Frankyiným směrem, jen dál upřeně hleděl na rusovlásku.

„Konečně máš nějaké lidi, aby ti dodali páteř, Beo? A co tahle? Slečinka bloncka?“ Harry konečně pohlédl směrem k Allie.

„Neopovažuj se ani jednu z nich do tohohle zatahovat.“ Bea našla svůj hlas a sebevědomí, které přišlo s ním, bylo velice vítané.

„Ahá, uhodil jsem na citlivou strunu?“ Harry se uchechtl, přistoupil blíž k Allie a přejel ji pohledem jako kus masa.

„No nejsi hezounká? Nemyslíš ale, že bude mít soud radost, že necháš patnáctiletou bydlet s drogově závislou prostitutkou a bývalou trestankyní? Jo, taky jsem si udělal průzkum, jako vy. Ačkoliv po tom, co vyhraju tuhle bitvu, bych mohl potřebovat upustit páru. Kolik si účtuješ?“ Ten samolibý výraz na jeho tváři stačil k tomu, aby v Bee vzkypěl vztek.

„Ty parchante.“ Máchla k němu rukou, ale Harry zachytil její zaťatou pěst a zkroutil ji zpátky, než jí druhou rukou dal facku do tváře a postrčil ji tak k Debbie.

Allie se ochranitelsky postavila před Beu, zatímco ta ležela v klubíčku na podlaze a svírala si tvář.

„Ještě jednou se jí dotkneš a přísahám bohu-“

„Co uděláš? Praštíš mě?“ vysmál se Harry blondýně do tváře, ale ta neuhnula. Allie měla v minulosti co dočinění se spoustou mužů, jako on, takže celá tahle ‚zastrašovací‘ záležitost s ní nic nedělala.

„Je tohle ten ‚chlap‘, kterého šoustáš, Beo? Ten, který tě přiměl myslet si, že tvůj ubohý život za něco stojí? Prosím tě, pravděpodobně hned po krátké šukačce-“ Než mohl větu dokončit, Alliina pěst se střetla s jeho nosem a způsobila, že klopýtnul zpět k vstupu do obýváku.

„Jsi nechutná, mizerná náhražka chlapa a doufám, že shniješ v pekle. Teď vypadni z mého domu,“ vyprskla mu Allie prakticky do obličeje. Harry pohlédl z blondýny na svou ženu na podlaze a svou dceru, než si otřel krev tekoucí ze svého nosu.

„Myslí tím hned, ty zasranej kokote.“ Franky ho popadla za límec kabátu, dovlekla ho ke dveřím a vyhodila ho ven. Na cestu ho ještě kopnula do zadku, než zabouchla dveře.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Allie rusovlásky.

„Jo, jsem v pořádku. Pro jednou nic než rána na tváři. Na něj pravděpodobně slabý výkon,“ pokusila se žertovat, ale Allie si toho nevšímala.

„Franky, můžeš donést nějaký led na její tvář, prosím?“ požádala a Franky s ušklíbnutím přikývla. Něco se dělo mezi rusovláskou a její spolubydlící. Rozhodně Allie ohledně toho později vyzpovídá. O pár chvil později se vrátila a našla Beu s Debbie na gauči a Allie klečící před nimi. Podala pytlík ledu Bee a druhý Allie.

„Na tvoje klouby,“ vysvětlila, než Debbie rozcuchala vlasy.

„Ty slečinko, kde se s v tobě vzal ten oheň? Udělalo to na mě dojem. Jednoho dne z tebe bude dobrý právník s takovým vyslýchacím pohledem,“ chválila Franky mladší brunetu a ta se culila, zatímco si rovnala vlasy.

„Jen bych si přála, aby nás nechal na pokoji a nechal nás žít naše životy,“ povzdechla si a Franky cítila lítost k té mladé holce. Vážně byla proti tomu nápadu, když Allie řekla, že u nich zůstane, ale Debbie si oblíbila a vítala její společnost.

„Obávám se, že lidi jako tvůj táta jsou u vytržení, když vidí jiné lidi trpět. My tohle vyhrajeme a ty a tvoje máma mu uniknete. Zvládneme to, ne, bloncko?“ Franky pohlédla na Allie, která teď seděla vedle Bey s rukou za jejími zády.

„Jasně, jsme ve všem s vámi, Debbie,“ usmála se Allie povzbudivě na Debbie, která jí to vrátila a naprosto jí unikalo, co se děje za ní. Zatímco Franky s Debbie byly ponořeny do rozhovoru, Allie se přesunula, aby seděla vedle Bey a začala jí konejšivě kroužit rukou po bedrech a usmála se, když Beina ramena poklesla. To gesto Debbie ušlo, ale naneštěstí se to stejné nedalo říct o Franky.

* * *

„No tak, vyklop to, co se děje?“ Franky grilovala Allie v jejím pokoji, zatímco Bea s Debbie na sebe vzaly přípravu večeře. Allie věděla, že nemá smysl snažit se Franky lhát, takže si povzdechla a plácla sebou na postel. Franky zavřela dveře a lehla si vedle ní.

„Jdeme na to zvolna. Bojí se znovu se někomu otevřít, ale chce tomu dát šanci,“ vysvětlovala Allie a Franky se usmála.

„To je dobře, že?“

„Jo, to je. Jen se bojím, že to podělám. Také mám své démony, Franky, a nechci, aby ji moje problémy odehnaly,“ svěřila se stropu.

„Dej na má slova, bloncko. Ta žena potřebuje stabilitu. Potřebuje někoho, kdo by jí dodal páteř, když ta její selže a potřebuje někoho, komu může věřit. Neseš své srdce na dlani, Novaková, jen buď opatrná. Ale upřímně, myslím si, že se k sobě hodíte.“

„Bože, kdy se z nás staly takové citlivky?“

„Nestaly. Tenhle rozhovor neopustí tenhle pokoj. Jak je na tom tvoje ruka?“

„Kurevsky mě bolí,“ smála se Allie a ukázala své červené odřené klouby.

„Takže zatím žádný sex?“ mrkla Franky.

„Ne, ještě ne. Ale v noci jsme spaly v téhle posteli a moje ruka se dostala pod její tričko,“ ušklíbla se a tetovaná bruneta vedle ní se uchechtla.

„A?“

„Břišní svaly? K tomu jen dodám:“ Světlovláska zakončila svá slova znakem pro ‚v pořádku‘, vytvořeným prsty.

„Ach bože. Fajn, pojďme si otevřít nějaké pivo, než budeš mít vlhký sen ohledně popisu Zrzčiných svalů.“ Franky seskočila z postele a zamířila ke schodům. Allie ji v závěsu následovala s rozzářeným úsměvem na tváři.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu