Boření zdí

Napsala: 123Fanfics, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Originál zde.

Kapitola 1: Budu tu tak dlouho, jak budeš potřebovat

„Do hajzlu, Franky, zase jsi mi ukradla tužku na oči?“ nařkla ji Allie, zatímco vešla do Frankyina pokoje a pozvedla obočí, když spatřila svou spolubydlící stát před zrcadlem a používat postrádané líčidlo.

„Co? Tvoje je lepší a moje je tupá,“ odpověděla nevinně, aniž by hnula brvou.

„No, tak si ji naostři, to není můj problém,“ trvala na svém Allie a zašla dál do Frankyina pokoje. Měla tu tmavovlásku ráda a byla tak vděčná, že byly svedeny dohromady během jejich nejhorších dní, ale, můj bože, opravdu jí lezla na nervy.

„V pohodě, hoď se do klidu. Máš žhavé rande?“ odsekla nazpátek.

„Ne, ale-“

„No, já jo. Tak mě nech dodělat si oko,“ pronesla Franky, dokončila si druhé oko, zadělala tužku víčkem a podala jí ji s rozzářeným úsměvem na tváři. Allie jen našpulila ret, než jí ji vzala z ruky.

„S tou doktorkou?“ zeptala se Allie, když se vydala do svého pokoje naproti v chodbě, aby si uklidila ukradenou věc do své taštičky s líčením.

„Psycholožkou,“ opravila ji Franky a Allie obrátila oči v sloup, zatímco následovala Franky po schodech dolů.

„Jak myslíš, to je to samé,“ odvětila a plácla sebou na gauč.

„Jo, tak na mě nečekej,“ mrkla na ni Franky, zatímco se obouvala a popadla své klíče.

„Zatím, holka, mám tě ráda.“

„Jo, taky tě mám ráda. Dávej na sebe pozor,“ odvětila Allie a přepínala mezi kanály.

„To vždycky,“ pravila Franky a vyšla ze dveří.

Život pro Allie nebyl vždycky takhle lehký. Hodně se toho za jejích dvacet čtyři let událo; věcí, které by se nikomu neměly stát za celý život. Po čtyřech letech na ulici, prodáváním svého těla každému, kdo měl zájem a sjetím se, kdykoliv to bylo možné, se návštěva útulku pro ženy stala její výhrou v loterii. Kaz Proctorová; její máma, její strážný anděl, si ji vzala pod křídla a dala ji do pořádku. Přiměla ji přestat brát drogy, mít úctu ke svému tělu a zapsala ji do poradny pro narkomany, což vedlo k setkání s Franky Doylovou, která navštěvovala poradnu pro zvládání nadměrného vzteku, která navazovala na její tříletý trest za napadení. Po odmítnutí Frankyina neúnavného nadbíhání se z těch dvou staly kamarádky a poslední rok si pronajímaly jednu z Kaziných nemovitostí. Dům nebyl obrovský, ale bylo to víc, než na co byla Allie zvyklá a oběma jim vyhovoval.

„Proč nikdy nic nedávají, když jsem sama, ale když tu je Franky, vždycky je tu program, na který se chci dívat a ona ne,“ pomyslela si Allie, když vzdala hledání a nechala to na programu o vaření. Po hodině sledování celebrit soupeřících o to, kdo dokáže upéct nejlepší moučník se podívala směrem k chodbě a pohledem zavadila o své boty na běhání; ty boty, které postavila ke dveřím, aby ji to motivovalo k běhání, ale nikdy si je neobula. S odfrknutím vypnula televizi a zamířila nahoru převléknout se do sportovního. Na cestě z pokoje popadla svá sluchátka.

O pět minut později už Allie litovala svého rozhodnutí.

„Proč doprdele lidé běhají pro radost?“ pomyslela si, když zahýbala za roh, úplně přehlédla obrubník a se zachrčením sebou flákla o zem.

„A kvůli tomuhle ty boty neopustily chodbu,“ zabručela si Allie pro sebe, když se vytáhla do sedu na obrubník. V pravém kotníku jí to pulsovalo a ruce a kolena měla celé poškrábané.

„Au!“ zanaříkala, když se pokusila vstát, jenom aby spadla zpátky dolů. Vytáhla telefon a listovala kontakty, aby zavolala Franky.

* * *

„Ježiš, bloncko, myslela jsem, že sis dělala srandu, když jsi říkala, že jsi spadla při běhání,“ vtipkovala Franky, když vylezla z auta a došla k Allie.

„Ha, ha, velice vtipné. Pomohla bys mi laskavě?“ Allie natáhla ruce k Franky, aby ji vytáhla. Allie sebou trhala bolestí, ale Franky jí pomohla do auta. Allie si zalezla na místo spolujezdce a ohlédla se přes rameno.

„Kde je Bridget?“ zeptala se Allie, když Franky lezla za volant.

„Vysadila jsem ji doma. Uvidíme se zítra,“ informovala ji Franky a vyrazila směrem k nemocnici.

„Promiň, že jsem ti zničila večer,“ povzdechla si Allie a vyhlédla z okýnka.

„To máš recht, že zničila, hodlala jsem si vrznout,“ odsekla Franky a následně se rozesmála.

„Holka, v pohodě, není to konec světa. Pořád ze mě slintá, takže je všechno, jak má být,“ pokračovala a Allie jen obrátila oči v sloup. Typická Franky.

* * *

O dvacet minut později dorazily do nemocnice; Franky si z Allie tropila posměšky a sehnala jí kolečkové křeslo.

„Franky, tohle je trochu přehnané, nemyslíš?“ odsekla Allie s rukama založenýma, zatímco ji zavezla dovnitř.

„Snažím se odlehčit situaci,“ odvětila a zapsala Allie na konec dlouhého seznamu pacientů.

„Teď budeme čekat,“ odfrkla si Franky a posadila se vedle Allie.

„Můžu z toho křesla?“

„Ne,“ odpověděla Franky okamžitě a Allie zareagovala tím, že ji praštila do paže.

„Jsi čubka.“

„Chtěla bys, abych byla tvoje čubka,“ mrkla na ni Franky, což přimělo Allie zapomenout na svůj hněv kvůli vozíku a smát se.

* * *

„Je to jen výron,“ informoval doktor Allie o hodinu později, po jejím vyšetření. Obvázal jí kotník obinadlem a pak ho připevnil.

„Nemyslím si, že budete potřebovat berli, jen pár týdnů neřiďte auto, moc kotník nenamáhejte. A nějakou dobu žádné běhání.“

„Ach, věřte mi, že k tomu znovu nedojde,“ zamumlala Allie a pomalu se postavila. Byly s Franky na cestě ven, když byly přinuceny uhnout nemocničnímu vozíku a kupě doktorů a sester vykřikujících různá čísla a odborné výrazy. Těsně za nimi běželo děvče, ne víc než šestnáctileté se slzami stékajícími jí po tváři.

„MAMI!“ vykřikla, když se dostala k vozíku.

„Co se děje, řekněte mi to někdo!“ zaječela na doktory, kteří ji naprosto ignorovali. Jedna sestra se krátce zastavila, aby jí řekla, že má jít do čekárny, než odběhla za davem. Allie s Franky sledovaly, jak se tmavovlasá dívka zhroutila na podlahu a sevřela si hlavu do dlaní. Allie instinktivně došla k ní a skrčila se dolů, ignorujíc ostrou bolest ve svém kotníku.

„Hej, no tak, vezmeme tě do čekárny. Brzy přijdou a všechno ti poví.“ Mladá bruneta k ní vzhlédla s čokoládovýma očima naplněnýma slzami a pomalu přikývla, než se spolu s Allie zvedla.

„Franky, běž domů. Já tu zůstanu,“ pověděla Allie Franky, zatímco se posadila vedle mladé dívky a objala ji paží kolem úzkých ramen. Franky na ni pozvedla obočí, než její výraz zjihl při pohledu na zničenou dívku, v podstatě visící na Allie.

„Jsi si jistá? Brnkni mi, když mě budeš potřebovat, ano?“ řekla Franky a Allie jen přikývla.

„Vyřiď Bridget, že se omlouvám a teď běž domů,“ pravila Allie a konejšivě kroužila rukou po zádech mladé tmavovlásky. Franky políbila Allie na hlavu, než se vydala z nemocnice.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Allie dívky vedle sebe. Ta se narovnala a otřela si slzy do svého červeného trička s dlouhým rukávem.

„Debbie,“ vydrala ze sebe. Allie se na ni usmála a srdce se jí lámalo při pohledu na tu mladou holku tak rozrušenou.

„Já jsem Allie. Zůstanu tu s tebou, tak dlouho, jak budeš potřebovat, ano?“ ujišťovala ji. Dostalo se jí krátkého přikývnutí od Debbie, která bojovala se slzami.

„Pojď sem,“ přitáhla si ji Allie do objetí a cítila, jak se jí Debbie chvěje v náručí a pravé rameno jí máčely slzy.

„Jsem přímo tady, jen to ze sebe všechno dostaň,“ zašeptala jí Allie do ucha, pevně ji tiskla a modlila se, aby ten, koho přivezli, přežil noc.


Kapitola 2: Bojuj kvůli své dceři…a kvůli mně také

Bylo těsně po půlnoci, když dorazila policie. Allie jemně zatřásla Debbie, která jí usnula na rameni.

„Debbie,“ zašeptala jí Allie do ucha a cítila, jak se Debbie zavrtěla, protřela si oči a posadila se.

„Debbie Smithová?“ vyjasňoval si policista a ona plaše přikývla.

„Jsme tady, abychom pochopili, jak vaše matka utrpěla svá zranění,“ vysvětloval a v Alliině hlavě začaly dílky zapadat do sebe. „Takže je to Debbiina matka, kdo je tam,“ pomyslela si; mladá tmavovláska po vyplakání se usnula.

„Tady za rohem je místnost, kam vás vezmeme a položíme vám pár otázek,“ pokračoval a Debbie se podívala na Allie pro ujištění. Allie se na ni povzbudivě usmála a pohladila ji po vlasech.

„Budu hned tady. Ať se stalo cokoliv, buď upřímná, ano?“ Debbie přikývla, pomalu vstala a následovala policisty do volné místnosti.

Jakmile si policisté připravili nahrávání, převzala vedení ženská policistka, což Debbie trochu uvolnilo.

„Takže, Debbie, máme nějaké zprávy o zraněních vaší matky. Má zhroucenou plíci a, aby to bylo ještě vážnější, dvě zlomená žebra. Taková zranění jsme viděli už dřív a většinou patří obětem domácího násilí,“ vysvětlovala policistka Debbie a bylo zjevné, že mladá tmavovláska se cítí nepříjemně. Milovala svou mámu a vždycky k ní měla blízko. Ale říct pravdu by připravilo jejího tátu o svobodu. Vážně chtěla, aby nad ní tahle vina visela celý její život? S vidinou své mámy na nemocničním vozíku a Alliinými slovy v hlavě věděla, co musí udělat.

„Byl to můj táta. Týral ji celé roky. Je to horší, když se napije. Když není večeře připravená včas nebo, když mu okamžitě nepřinese pivo, tak jí nadává, když tam jsem, ale vím, že ji napadne fyzicky, když jsem v posteli nebo venku,“ vysvětlovala s roztřesenýma rukama.

„Ublížil někdy tobě?“ zeptala se policistka a Debbie energicky vrtěla hlavou.

„Ne, nikdy se mě nedotkl.“ Debbie se zhluboka nadechla, než pokračovala.

„Ráda bych řekla, že by to nikdy neudělal, ale když se s ním seznámila máma, jsem si jistá, že by řekla to samé…takže, kdo ví,“ pokrčila rameny a slzy jí kanuly po tvářích.

„Můžete mi říct, co se stalo dnes večer?“

„Byl očividně opilý. Měl už pár piv, než vyrazil ven na pár dalších. Máma přišla domů z práce pozdě, což znamenalo, že večeře byla pozdě. Za to jí dal facku a možná ji uhodil do břicha. Pak se po večeři dožadoval piva, takže mu ho přinesla, ale nechala dva špinavé talíře ve dřezu, aby to mohla udělat. Za to na ni křičel a komentoval její ‚špatnou výchovu‘. Naštvala se a zakřičela na něj…a tak jsme se dostali sem,“ dokončila večerní události, zatímco se policisté dělali poznámky.

„Díky, Debbie, moc jste nám pomohla. Promluvíme si s vaší mámou, až se probudí, ale zatím se jen soustřeďte na ni, ano?“ Policisté vstali a odvedli ji zpátky do čekárny, kde čekala Allie a poklepávala nohou úzkostí smíšenou s trochou hněvu. Existoval jen jeden důvod, proč by policie chtěla vědět, co se stalo. Byla napadena. To zažehlo plamen nenávisti, která vždycky sídlila v jejím žaludku. Debbie došla přímo k ní, do jejího čekajícího náručí. Allie se už k této dívce cítila neuvěřitelně ochranitelsky a slíbila si, že pomůže jí a její mámě, jakkoliv bude moct.

„Musela jsem to udělat. Nemohla jsem ho už chránit, skoro ji zabil,“ vydralo se z Debbie, zatímco s ní Allie kolébala. Debbiina zpověď potvrdila Alliinu teorii.

„Pššt, to je dobrý, udělala jsi, cos musela. Byla jsi moc statečná.“ Allie ji hladila po vlasech a šeptala jí do ucha konejšivá slova. Právě tehdy vyšel zpoza rohu doktor a blížil se k nim.

„Jste od Bey Smithové?“ zeptal se a Debbie přikývla.

„Jak na tom je?“ zeptala se a okamžitě vstala. Allie ji následovala.

„Měla zhroucenou plíci a dvě zlomená žebra, což vám jistě sdělili policisté. Měla vážné pohmožděniny po celém břiše a tváři a také vnitřní krvácení. To jsme zastavili a dokázali, aby její plíce znovu fungovala. Můžete jít za ní. Je stále v bezvědomí, ale zítra by se měla probudit. Teď vás vezmu za ní.“ Doktor vykročil pryč a Debbie ho následovala. Allie zůstala nehybně stát, což způsobilo, že se Debbie otočila.

„Můžeš jít se mnou? Nebo musíš odejít?“ zeptala se a zoufalý tón v jejím hlasu přiměl Allie vykročit a vzít ji za ruku.

„Říkala jsem ti, že tu budu tak dlouho, jak budeš pokračovat.“ Stiskla povzbudivě Debbiinu ruku, než se obě vydaly za doktorem.

Allie byla v šoku, když vešla. To množství hadiček vycházejících z jedné osoby bylo přinejmenším zastrašující. Ale Allie si nemohla pomoct a pomyslela si, že tahle Bea Smithová je nádherná; navzdory modřinám a monoklu. Debbie se okamžitě posadila vedle postele a vzala máminu ruku do svých.

„Nemůžu si pomoct, ale cítím se provinile. Snášela všechno jeho bití, aby se mě nedotkl,“ jen stěží zašeptala a Allie to skoro přeslechla.

„Hele, tak neuvažuj. Nic z tohohle není tvoje chyba. Z toho, co jsem poznala, jsi neskutečně silná dívka a tvoje máma by byla pyšná na to, cos dnes musela udělat. Zvládne to.“ Allie ji povzbudivě stiskla rameno, než se posadila vedle druhé strany postele.

Debbie brzy usnula a umožnila Allie pořádně si prohlédnout ženu ležící na nemocniční posteli. Její ohnivě rudé vlasy byly rozprostřeny po polštáři a ona mohla vidět její vyčnívající rysy. Její lícní kosti byly v podstatě vytesány v její tváři a její čelist byla působivá. Nemohla si pomoct, ale cítila k ní přitažlivost. V mysli se vypeskovala za to, že tohle cítí, když ta žena mohla před pár hodinami zamřít. Znovu pohlédla na Debbie a viděla, že mladá dívka hluboce spí. Allie váhavě sevřela Beinu druhou ruku.

„Očividně mě neznáte a ani nevím, jestli mě slyšíte. Ale jsem Allie a vaše dcera je statečné děvče, takže tohle musíte zvládnout. Potřebuje vás, takže se prostě proberte, ano?“ Stiskla jí ruku a navzdory tomu, že Bea byla navenek chladná, její ruka byla tou nejvřelejší věcí, kterou kdy Allie držela.

„Podle toho, co mi Debbie povídala, můžu říct, že jste neuvěřitelně silná a nenecháte se tímhle porazit. Takže bojujte Beo, kvůli vaší dceři a trošku i kvůli mně, protože zníte, jako velice výjimečná žena, kterou bych ráda poznala.“ Allie se usmála na ženu ležící před ní, navzdory tomu, že spala. Stále ji držíc za ruku si udělala v křesle pohodlí. Poslala Franky krátkou zprávu o tom, co se stalo, zavřela oči a sama upadla do hluboké dřímoty.


Kapitola 3: Probouzí se

Debbie se probudila dřív, podívala se na telefon a uviděla, že je těsně po sedmé. Levou rukou si promnula oči; pravou stále svírala máminu. Pohlédla na Allie, která měla hlavu na posteli a držela druhou Beinu ruku. Debbie nedokázala zabránit úsměvu, který se jí objevil na tváři, vážně se nemyslela, že by zůstala tak klidná, kdyby s ní Allie nezůstala. Vstala a pohladila máminy vlasy, než přešla na Alliinu stranu a sehnula se, aby jí zašeptala do ucha.

„Allie,“ zašeptala a trochu ustoupila, když se blondýna začala vrtět a narovnávat a nezdálo se, že by se starala o to, že stále drží Beinu ruku.

„Jdu pro kafe, chceš taky jedno?“ zeptala se Debbie a Allie zavrtěla hlavou.

„To je dobrý, nemám s sebou peníze,“ odmítla zdvořile a Debbie jen pozvedla obočí.

„Nabízím, že ti jedno koupím, takže jaké chceš?“

„No páni, je tvoje máma takhle umanutá?“

„Ano. Takže, chceš kafe?“ zeptala se znovu a Allie se ušklíbla nad zápalem, který bruneta měla.

„Co kdybys zaplatila, ale já pro ně dojdu? Zůstaň se svou mámou,“ navrhla a Debbie obrátila oči v sloup.

„S tím se dokáži smířit,“ zamumlala a Allie se zahihňala. Vzala Debbiiny peníze a zrovna, když byla na odchodu, se Debbie ozvala.

„Jestli se vrátíš jen s jedním kafem, budu naštvaná,“ vyhrožovala a Allie jí zasalutovala.

„Ano, šéfko,“ pronesla, než vyšla z pokoje a zamířila to kantýny.

Debbie se vrátila ke svému místu a vzala znovu máminu ruku.

„No tak, mami, probuď se, vím, že jsi tvrdohlavá. Nenecháš se tímhle porazit,“ řekla a přejížděla palcem po hřbetu Beiny ruky. Co nečekala, bylo, že matčina ruka stiskne tu její. Byl to slabý stisk, ale znamenal všechno. Debbiiny oči vystřelily k mámině tváři a spatřily, že se její víčka chvějí. Debbie popadla tlačítko vedle postele a krátce na to vešla sestra.

„Myslím, že se probouzí,“ vysvětlovala Debbie a sestra přešla k monitoru.

„Potřebuji, abyste chvíli počkala venku. Za pár minut se můžete vrátit.“ Sestřička se na Debbie vřele usmála a ta přikývla a vyšla ven. Allie dorazila krátce na to a zamračila se, když viděla Debbie na chodbě.

„Jsi v pořádku? Co se stalo?“ zeptala se a podala Debbie kávu.

„Myslím, že se probouzí,“ zopakovala s obřím úsměvem, což přimělo Allie uvolnit dech, o němž si neuvědomovala, že ho zadržuje.

* * *

„Je malátná a trochu zmatená, ale ptá se po vás,“ pověděla sestra s úsměvem dívce, než odešla za další povinností.

„Jdeš?“ zeptala se Debbie s rukou na klice.

„Běž ty, chce tebe,“ pronesla Allie a Debbie se zamračila.

„Dobrá, ale přijď prosím brzy, chci, aby ses s ní seznámila. Bude se s tebou určitě chtít setkat a poděkovat ti.“ Debbie téměř žadonila a Allie se usmála, než přikývla.

„No dobrá, vezmi mi kafe, já si skočím na záchod a vrátím se, ano?“

„Slibuješ?“

„Slibuji. Potřebuji to kafe.“ Allie mrkla, než se vydala chodbou.

„Ahoj mami,“ zaculila se Debbie, když viděla mámu živou a vzhůru. Prakticky k ní doběhla, odložila kávy, než mámu objala a vyhýbala se všem drátům.

„Ahoj zlato,“ řekla Bea do Debbiina ucha a nasála její vůni. Okamžitý klid, který zaplavil Beu stačil k tomu, aby jí do očí vhrkly slzy. Debbie se odtáhla a setřela slzu, která jí stékala po tváři.

„Nebreč. Jsem tady.“ Políbila svou mámu na čelo, než vzala její ruku do své a druhou uchopila kávu. Tehdy si Bea uvědomila, že tam jsou dva kelímky a zmateně se zamračila.

„Vážně potřebuješ dvě kávy?“ vtipkovala a Debbie se chichotala, zatímco vrtěla hlavou.

„Ne, tak závislá nejsem. To je pro Allie. Vycházela z ordinace, když jsme sem vpadly. Nikdo mi nechtěl nic říct a ona si mě vzala pod svá křídla. Poslala svou kamarádku domů a zůstala celou dobu se mnou. Udržovala mě při smyslech,“ usmála se Debbie a Bea to gesto napodobila.

„No, to abych jí poděkovala, kde je?“ Zrovna, když se zeptala, ozvalo se zaklepání a světlovláska nakoukla dovnitř.

„Můžu dál?“ zeptala se opatrně a Bea se při tom pohledu začervenala. Bea se nikdy nečervenala, ale cítila, jak jí hoří tváře, když Allie vešla dovnitř. Allie pohlédla na Beu a ušklíbla se, než upřela pohled na kávu.

„Můžu si ho dát, prosím? Vážně ho potřebuji,“ zahihňala se a Debbie jí kelímek podala.

„Takže, mami, tohle je Allie. Allie, tohle ji moje máma Bea,“ představila je Debbie a Alliin úsměv se ještě zvětšil. Snažila se představit si, jakou mají barvu Beiny oči. Zda mají stejnou nebo odlišnou barvu jako Debbie a měla velkou radost, že měly tu stejnou čokoládovou barvu.

„Ráda vás poznávám. Omlouvám se, že to není na tom nejlepším místě,“ pustila se do hovoru Bea a Allie zavrtěla hlavou.

„Netřeba se omlouvat,“ odvětila Allie a posadila se, stále trochu kulhajíc.

„Tak, co se stalo vám?“ zeptala se Bea a Allie obrátila oči v sloup.

„Neupadla jsem snad při běhání? Snažila jsem se být zdravá a aktivní a tohle se přihodilo. Už to nikdy neudělám,“ zahihňala se a Bea se připojila. Z nějakého důvodu se Bea cítila v Alliině blízkosti extrémně uvolněná, což byl pocit, který měla jen s lidmi, kterým zcela věřila; Debbie a holky ze salonu.

„Jdu jen brnknout Mie a zjistit, jestli u nich můžu dneska zůstat,“ omluvila se Debbie a vyšla z místnosti. Bea obrátila svou celou pozornost na Allie, která seděla v křesle a usmívala se na ni. Bea uvnitř náhle ucítila teplo, to třepotání v břiše byl tak nezvyklý pocit, ale příjemně nezvyklý.

„Děkuji, že jste s ní zůstala. Nevím, jak vám to oplatím,“ začala a Allie se naklonila a vzala ji za ruku. Monitor tepu na pár sekund zrychlil a Allie si byla jistá, že by udělal to samé, kdyby k němu byla připojena i ona. Bea byla šokována, že byl Alliin dotek tak vřelý a měkký, vůbec nepodobný doteku Harryho.

„Není třeba děkovat mi. Prostě jsem ji nemohla nechat samotnou,“ ujišťovala ji Allie a Bea se podruhé usmála, z čehož se Allie zadrhl dech v hrdle. Srdce se jí svíralo nad tou překrásnou ženou. Nikdo by neměl utrpět taková zranění z rukou někoho milovaného.

„Dneska zůstanu u Mii,“ pronesla Debbie, když vešla zpět.

„Sestra povídala, že tu budeš muset zůstat ještě pár dní. Také mě vyslýchala policie.“ Debbie sklopila zrak k zemi a nervózně přesunula svou váhu. Pak se podívala do máminých očí.

„Musela jsem jim to říct. Tohle už bylo příliš,“ pronesla se slzami v očích a Bea pustila Alliinu ruku a objala svou dceru. Navzdory potřebě utěšit svou dceru, Bea nějak postrádala Alliin dotek.

„To je v pořádku, udělala jsi správně,“ konejšila svou dceru a hladila ji po vlasech.

„Policie s tebou bude chtít také mluvit,“ řekla Debbie, když se odtáhla a otírala si slzy.

„To je v pořádku. A teď, měla jsi dlouhou noc, Mia pro tebe přijede?“

„Jo, jsou na cestě,“ objasnila Debbie.

„Běž na ni počkat ven, když budeš chtít, můžeš se vrátit zítra,“ navrhla a Debbie přikývla.

„Samozřejmě, že přijdu. Jsem si jistá, že Miině mámě to vadit nebude,“ usmála se, než mámu pořádně objala.

„Mám tě ráda, mami,“ pronesla Debbie.

„Až na měsíc a zpátky,“ odvětila Bea a políbila ji na hlavu. Debbie se odtáhla, přešla k Allie a také ji objala.

„Díky, za všechno.“

„Kdykoliv, holka. Dej mi svůj mobil,“ řekla Allie a Debbie udělala, jak jí bylo řečeno a sledovala, jak do něj Allie zadává své číslo.

„Zavolej mi, kdykoliv budeš něco potřebovat,“ usmála se na mladou tmavovlásku a Debbie se zaculila.

„Pa.“ Debbie vyšla z pokoje a zanechala Beu s Allie opět o samotě.

„Tak jo, jsem si jistá, že jste pořád vyčerpaná, takže si zavolám pro odvoz a zamířím domů.“ Allie se natáhla pro telefon a Bea náhle pocítila smutek.

„Ehm, mohla byste se mnou zůstat? Jen dokud nebude policie hotová. Nemám pocit, že bych to zvládla sama.“ Bea byla zahanbena zranitelností ve svém hlase, ale věděla, že je to pravda. Přehrávaní si toho bití bude pro ni samu neskutečně těžké. Ale Allie v té ženě před sebou viděla jen sílu.

„Jistě, že zůstanu,“ zazubila se a znovu vzala Beu za ruku, což doufala, že se stane běžnou záležitostí…


Kapitola 4: Můj šarm by jel na plné obrátky

Policie dorazila během hodiny. Bea se napjala, jakmile prošli dveřmi. Mladá blondýna ji doteď udržovala uvolněnou. Allie vycítila změnu v Beině chování, vzala ji za ruku a povzbudivě ji stiskla. Usmála se, když jí Bea stisk oplatila.

„Bea Smithová?“ zeptal se policista a Bea přikývla.

„To jsem já,“ odpověděla.

„Chceme vám položit pár otázek o tom, jak jste tu skončila,“ vysvětloval a pohlédl na Allie, která pochopila a chtěla pustit Beinu ruku. Bea měla nicméně jinou představu a sevření zpevnila.

„Chci, aby tu Allie zůstala, prosím,“ namítala a policista přikývl.

„Dobrá,“ odpověděl a posadil se do volného křesla. Policistka zůstala stát u nohou postele. Policista zmáčkl nahrávání diktafonu a uvedl datum a čas.

„Takže, už jsme mluvili s vaší dcerou a ta nám poskytla svou výpověď. Můžete nám povědět všechno, co si pamatujete?“

„Zavírala jsem salon a byl tam problém s pokladnou, takže jsem se zdržela. Přišla jsem domů a byl z něj cítit alkohol. Dožadoval se informace, kde jsem byla a stěžoval si, že má hlad. Pak následovala facka a koleno do žaludku, když slyšel, že Debbie jde nahoru. Udělala jsem večeři a jakmile dojedl a já myla nádobí, dožadoval se piva. Ještě jsem nedomyla, ale šla jsem mu rovnou pro pivo. Vzal si ho, ale pak vešel do kuchyně a uviděl dva talíře ve dřezu. Pak začal s tím, že nechávám v domě bordel a obvyklé kecy, že nejsem dobrá manželka. Ale pak mě nazval špatnou matkou“, tak jsem se bránila. Řekla jsem mu, že si nezaslouží dceru, jako je ta naše a to stačilo. Pršely na mě pěsti a kopance… A teď jsem tady.“

Allie neměla slov. Srdce se jí lámalo při Beině výpovědi a ani necítila slzy, které se jí kutálely po tvářích, Náhle si uvědomila tepání v ruce, shlédla dolů a spatřila, jak Bee bělají klouby svíráním Alliiny ruky jako ve svěráku.

Policista ukončil nahrávání, vstal a vydal se s policistkou ke dveřím.

„Děkujeme za váš čas Beo, vyšetříme to a vezmeme Harryho k výslechu. Dáme vám vědět, až bude ve vazbě,“ vysvětlil, než vyšel z místnosti.

„Je mi líto, že jsi to všechno musela slyšet. Co si o mě musíš myslet. Nechat Debbie v domě s mužem jako on.“ Bea zavrtěla hlavou.

„Myslím si, že jsi kurážná žena a oddaná matka. On je zbabělec, ne ty. Všichni tyrani jsou takoví,“ snažila se ji ujistit Allie a vysloužila si úsměv, z něhož se jí chvělo srdce.

„Zní to, jako bys mluvila z vlastní zkušenosti,“ pronesla Bea, aniž by tím něco myslela, ale nevěděla, že uhodila hřebíček na hlavičku.

„To je jiný příběh, na někdy jindy,“ odvětila Allie a Bein úsměv okamžitě povadl.

„Počkat, cože?“ zeptala se Bea a Allie zavrtěla hlavou.

„Řekněme jen, že také mám své démony. Ale zaprvé, tě nechci zatěžovat a zadruhé, není vhodná doba odhalovat mou minulost,“ vysvětlovala a než mohla Bea odpovědět, rozezvonil se Alliin telefon.

„Ahoj Franky, jo, jsem v pořádku. Můžeš přijet a vyzvednout mě, prosím?“ zeptala se Allie a Bea v její žádosti mohla zaslechnout trochu smutku.

„To myslíš vážně, Franky? Ne, nenahodila jsem svůj ‚Alliinský šarm‘, jak tomu říkáš.“ Allie obrátila oči v sloup a Bea se zasmála.

„Franky, je vdaná… Za muže. Proboha, do tohohle se nebudu pouštět, sbohem.“ Allie rychle zavěsila a pohlédla na Beu, která se otřásala smíchem.

„Zajímavý hovor,“ dokázala říct mezi smíchem a Allie si povzdechla.

„Taková je moje spolubydlící, naprosto nepatřičná,“ zamumlala, když si strkala telefon do kapsy.

„Podělíš se o to, na co se ptala?“ Beu zajímalo, co Allie myslela tím, když dodala ‚za muže‘.

„V podstatě se ptala, jestli jsem po tobě vyjela,“ vysvětlovala se zahihňáním a Bea se díky ní znovu zarděla.

„Žádné strachy, vím, kdy použít svůj šarm. Mám lepší načasování než ona,“ pokračovala a smála se, když spatřila Beino zmatené zamračení.

„Jsem teplá, Beo, to proto je škoda, že je Harry muž,“ zasmála se a Bea zrudla ještě víc. Allie vstala a pustila Beinu ruku.

„Radši půjdu. Debbie má moje číslo, prosím, zavolejte, pokud budete něco potřebovat. Máme volný pokoj, nebo když si budeš potřebovat jen popovídat, ano?“ nabídla a Bea vděčně přikývla.

„Ještě jednou díky za všechno, co jsi udělala pro Debbie a pro mě,“ pronesla a Allie se zazubila.

„Žádný problém, každý potřebuje pomocnou ruku. Jo a mimochodem, kdybys nebyla v téhle situaci, můj šarm by jel na plné obrátky,“ mrkla na Beu, sklonila se a políbila Beu zboku hlavy a nevšimla si, jak si Bea zkousla ret, aby zabránila úsměvu z Alliina očividného flirtování.

„Měj se, Beo.“ Allie vykročila ke dveřím.

„Nashle, Allie,“ dokázala Bea odpovědět, než byla Allie pryč. Pokoj náhle působil, bez Alliina zářivého úsměvu a pozitivní aury, temněji. Bea se pomalu otočila na bok, přitáhla si deku pod bradu a zavřela oči. Její představy se naplnily světlovlasou, modrookou ženou, která s lehkostí bořila její zdi.

* * *

„Čau, bloncko,“ uvítala Franky Allie, když lezla do auta.

„Čau, nebráním ti vidět se s Bridget, že ne?“ zeptala se.

„Ne, mám k ní namířeno, až tě vyhodím doma. Takže, je v pořádku?“ zeptala se Franky.

„No, tak v pořádku, jak může být někdo, kdo utrpěl kolaps plíce a zlomená žebra z rukou svého manžela,“ odpověděla Allie a Franky vykulila oči.

„Do hajzlu. Jak je na tom její dcera?“

„Je v pořádku, vyklepaná, ale kvůli mámě se tváří statečně,“ odvětila Allie a Franky se ušklíbla.

„Jsi do ní celá žhavá, co?“ škádlila ji a Allie zalapala po dechu.

„Cože? Ne, zrovna byla skoro ubita k smrti,“ bránila se Allie a věděla, že to nezabírá.

„No a? To ti nezabrání, abys někoho očumovala. Znám tě holka, tvoje oči mají svůj vlastní rozum,“ smála se Franky a Allie se ušklíbla.

„Fajn, musím přiznat, že je nádherná i když je pokrytá modřinami. Ale jak jsem říkala, je vdaná, za muže. Visí tu obří cedule hetero,“ vtipkovala Allie a nevěděla, že probíraná žena myslí pro změnu na ni a snaží se dostat pod kontrolu a určit všechny ty nové pocity, které se zmocňují její mysli a těla…


Kapitola 5: Je tu jedna osoba

Příštího rána se Bea probudila a cítila se neskutečně osaměle, že tam s ní není její dcera.

„Nebo jistá blondýna,“ pomyslela si a okamžitě si vynadala, že znovu myslí na Allie. Proč byla Allie neustále v její mysli? Spala celou noc, což byla vzácnost a její sny byly naplněny modrýma očima a blonďatými vlasy.

„Sotva tu holku znám a nejsem lesbička. Nechápu to,“ divila se Bea nahlas a projela si prsty matně rudými kadeřemi. Těsně po tom dostala snídani, pokud tomu tak chcete říkat. Bylo to mdlé a vlahé, ale konec konců to bylo jídlo.

Sestra vešla o hodinu později a prošla si Bein záznam, než zkontrolovala její životní funkce a krevní tlak.

„Váš krevní tlak se vrátil skoro do normálu, což je dobře,“ pravila s úsměvem.

„Kdy budu moct jít domů?“ zeptala se Bea. Už ji rozčilovalo nicnedělání. Sestra si povzdechla, zatímco vrátila Bein záznam do držáku v nohách postele.

„Obávám se, že za dobrých pár dnů. Zkolabovala vám plíce, Beo. Řekla bych pět dní,“ vysvětlovala a Bea frustrovaně zasténala.

„To myslíte vážně? Mám dceru a pravděpodobně si jste vědoma důvodu, proč tu jsem. Nemůžu ji nechat samotnou.“ Bea začala panikařit. Nemůže nechat Debbie s Harrym. Nikdy dřív ji neuhodil a nemyslela si, že by to udělal, ale i tak, rozhodně mu nemohla věřit.

„Ve skutečnosti je tohle další věc, kterou jsem vám přišla říct. Je tu policie, aby si s vámi popovídali,“ informovala ji sestra a Bee se sevřel žaludek. Zatkli ho? Jestli ano, pustili ho pro nedostatek důkazů? Bylo jí fyzicky špatně.

„Chcete je vidět?“ zeptala se sestra, která zjevně vycítila Beinu nervozitu. Bea se zhluboka nadechla, než přikývla, náhle nedůvěřujíc svému hlasu. Sestra jí věnovala povzbuzující úsměv, než vyšla z pokoje a policie vstoupila o pár chvil později.

„Přišli jsme vás informovat, že Harry Smith byl předveden k výslechu. Můžeme ho držet maximálně dvacet čtyři hodin, než se budeme muset rozhodnout, jestli máme dostatek důkazů,“ vysvětlovala policistka Bee, která si odfrkla.

„Není můj obličej dostatečným důkazem?“ odpověděla Bea sarkasticky, než obrátila oči v sloup.

„Obávám se, že si musíme vyslechnout i jeho verzi. Ale pro teď je naším problémem, ne vaším.“

„Jo a jestli ho propustíte, stane se znovu mým problémem a jsem si jistá, že neocení tuhle zkušenost.“ Z Beina hlasu odkapával sarkasmus, ale policistka se rozhodla to ignorovat.

„Jen se zkuste soustředit na uzdravení, my si s ním poradíme,“ zkoušela to rozumně a Bea přikývla, protože o tom už nechtěla dál mluvit.

„Díky,“ řekla, když policistka odcházela a pak nechala pláči volný průběh. Nemohla věřit tomu, že se to děje. Pokud bude Harry propuštěn, bude rozlícený a příští výprask bude pravděpodobně její poslední. Modlila se, aby se na to policisté podívali z její perspektivy a nedali mu šanci na další útok.

* * *

„Ahoj mami,“ pozdravila ji Debbie, když vešla. Beina tvář se rozjasnila, když spatřila svou dceru a vůbec známou tvář. Debbie došla k ní a políbila ji na tvář, než ji vzala za ruku a posadila se do křesla.

„Jak se cítíš?“ zeptala se a prstem konejšivě kroužila po mámině dlani.

„Jsem v pořádku, pořád celá rozbolavělá, ale dýchání je o něco snazší,“ odpověděla s úsměvem, než pokračovala.

„Policie se tu dřív stavila. Vzali tvého otce na výslech,“ pověděla své dceři a pohyb Debbiiny ruky na chvíli ustal.

„Zavřou ho?“ zeptala se a Bea zavrtěla hlavou.

„Bude tam dvacet čtyři hodin, než se rozhodnou, co dál,“ vysvětlovala a Debbie přikývla.

„Doufám, že ho zavřou,“ téměř vyplivla.

„Debbie-“

„Ne, mami, měl být zavřen už před lety. Ale zašel příliš daleko, nesnesu se na něj třeba jen podívat.“ Bea pohlédla na svou dceru a cítila, jak z ní vyzařuje hněv. Místo snahy přivést ji k rozumu, jí jen stiskla ruku a věnovala jí drobný úsměv.

„Poslyš, Deb, budu tu muset zůstat dalších pět dní,“ odhalila tu zprávu a Debbie v křesle poklesla.

„No, Mia odjíždí zítra na prázdniny, takže můžu zůstat jen jednu noc,“ sdělila mámě a ta si povzdechla.

„Je tu někdo jiný?“ zeptala se Bea zoufale a Debbie zavrtěla hlavou.

„Buď jsou mimo město nebo k nim nemám tak blízko, abych zůstala takhle dlouho, obzvláště, během všedních dní,“ odpověděla Debbie a Bea věděla, že má pravdu. Mia byla Debbiina nejbližší kamarádka a její rodiče vždycky Debbie akceptovali. Byla jedinou nadějí.

„Je tu jedna osoba,“ nadhodila Debbie a Bea se zmateně zamračila.

„Kdo?“

* * *

„Hej, Franky, já to poslouchala!“ stěžovala si Allie, když jí Franky vypnula rádio.

„Už nevydržím poslouchat ty tvoje country sračky ani minutu,“ odsekla Franky a Allie obrátila oči v sloup.

„Jsi jako osina v zadku, Doylová,“ zamručela.

„A ty to zbožňuješ, Novaková,“ pronesla s potutelným zazubením, než ji plácla po zadku a odkráčela. Než po ní mohla Allie střelit nějakou chytrou poznámkou, zazvonil jí telefon.

„Haló?“ zeptala se, protože nepoznala číslo.

„Allie? Tady Bea.“ Allie náhle nastražila uši a na tváři se jí sám od sebe zformoval úsměv.

„Beo, ahoj. Jak se cítíš? Odpoledne jsem tě chtěla navštívit,“ pověděla jí a mohla skoro slyšet, jak se Bea na druhém konci usmála.

„Zlepšuje se to, ale musím tu zůstat dalších pět dní,“ sdělila jí.

„A co s Debbie?“ zeptala se Allie znepokojeně.

„Kvůli tomu ti volám. Vážně se omlouvám, protože vím, že jsme se teprve poznaly a nechci obtěžovat nebo tak…, ale bylo by možné, že by zůstala u tebe?“ Allie slyšela nervozitu v Beině hlase a její srdce tálo.

„Beo, to je v pohodě, jak jsem říkala, máme pokoj navíc. Ty a ona mě neobtěžujete,“ odpověděla upřímně.

„Potřebuješ, abych pro ni přijela?“ pokračovala, zatímco kráčela do obýváku, kde se Franky dívala na nějakou pitomost.

„Můžu jí dát peníze na taxíka, když mi dáš adresu.“

„Nesmysl, díky svému zranění mám šoféra,“ ušklíbla se na Franky, která vzhlédla a zaškaredila se na ni.

„Nechci ti přidělávat práci.“

„To není problém. Jsem na cestě. Brzy se uvidíme.“ Zavěsila a pohlédla na Franky, která měla založené ruce a pozvedlé obočí.

„Cože to děláme?“

„Znáš tu ženu a její dceru z nemocnice? No, musí tam zůstat pár dalších dní a nechce, aby její dcera chodila domů ke svému otci, takže jsem jí nabídla, aby zůstala tady,“ vysvětlovala a Franky zasténala.

„Dítě? S námi? To myslíš vážně? Stěží se zvládneme postarat o sebe,“ vtipkovala Franky a Allie se smála.

„Je to hodné dítě. Řekla jsem, že ji vyzvedneme v nemocnici, je to v pohodě?“ zeptala se Allie a Franky přikývla, než se postavila a obula si boty.

„Nemůžu se dočkat, až zase budeš moct řídit,“ zamumlala, jak popadla klíče a zamířila ven k autu.


Kapitola 6: Je neděle s donáškou jídla

„Fajn, uděláš kolečko? Nemám chuť platit parkovné kvůli deseti minutám a nechci, abys ji vystrašila,“ pravila Allie s rukou na klice auta.

„Páni, ty jsi vážně do téhle vdané heteračky celá udělaná, co?“ škádlila ji Franky a Allie do ní dloubla loktem.

„Prostě udělej kolečko,“ nařídila jí, vyskočila z auta a zamířila do nemocnice s kyticí květin, kterou koupila po tom, co uplatila Franky, aby udělala na cestě zastávku, výměnou za to, že večer objedná její oblíbené jídlo.

Allie jemně zaklepala na dveře a vešla, okamžitě se usmívajíc na Beu a Debbie. Rusovláska měla ve tvářích trochu víc barvy a byla čilejší.

„Neruším?“ zeptala se a zašla do místnosti.

„Samozřejmě, že ne,“ usmála se Bea a očima spočinula na květinách.

„Ach, ty jsou pro tebe. Myslela jsem, že jelikož tu nemůžu být nepřetržitě, abych ti rozjasňovala pokoj, tak to nechám na květinách,“ vtipkovala Allie a položila je na stranu.

„Moc ti děkuji. Jsou nádherné,“ pravila Bea, jak obdivovala nazdobení a cítila, jak se jí horko vkrádá do tváří z Alliiny smělosti.

„Ne tak nádherné jako ty,“ pomyslela si Allie. Místo vyslovení své myšlenky se jen usmála, než pohlédla na Debbie.

„Tak jo, mini-Beo, jsi připravená jet?“ zeptala se a Debbie smutně přikývla, než vstala.

„Bylo by možné vyzvednout nějaké oblečení z domu?“ požádala a Allie přikývla.

„Jo, jasně,“ usmála se.

„Počkat, jak jsi se sem dostala? Nemůžeš řídit s tím svým kotníkem.“ zeptala se Bea a Allie se k ní otočila.

„Ach, moje spolubydlící dělá kolečko, abychom nemusely platit ty nekřesťanské peníze za místní parkoviště,“ zahihňala se a Bea se k ní přidala.

„Nemám ti to za zlé, člověk by si myslel, že udělají parkoviště zdarma, vzhledem k tomu, proč sem lidi jezdí,“ řekla a obrátila se na svou dceru.

„Dobře, slečinko, radši jeď. Chovej se slušně,“ pověděla jí a Debbie přikývla, než se sklonila a dala jí pusu na hlavu.

„Uvidíme se později, mami, mám tě ráda.“

„Až na měsíc a zpátky,“ dokončila Bea její větu a Allie nedokázala zabránit něžnému úsměvu na své tváři. Přála by si mít takový vztah se svou mámou, jako má Debbie s Beou. No, jakýkoliv vztah by byl hezký.

* * *

Byla tak pohlcená ve svých myšlenkách, že nepostřehla, že Bea poslala Debbie z pokoje a vrátila se do přítomnosti, když ji Bea jemně uchopila za ruku. Shlédla dolů a zazubila se na rusovlásku, když se její modré oči střetly s nádhernými čokoládovými polokoulemi.

„Ještě jednou za tohle díky. Cítím se tak nevychovaně, když tě žádám, aby ses o ni postarala, ale všichni její blízcí kamarádi nejsou k dispozici a pokud bude zítra propuštěn, nemůžu ji s ním nechat pod jednou střechou, už ne,“ vysvětlovala a Allie jí pro ujištění stiskla ruku.

„Beo, to je v pořádku. Nabídla jsem to, ne? Takže si nedělej starosti a jen se soustřeď na své uzdravení, ano?“ Ještě jednou jí stiskla ruku a Bea se usmála.

„Znovu díky,“ zopakovala rusovláska a Allie jen obrátila oči v sloup.

„Přestaň mi děkovat,“ zachichotala se a než mohla Bea cokoliv říct, Allie se sklonila a políbila ji na tvář. Gesto, na které si Bea rychle přivykala a gesto, díky kterému jí pokaždé srdce bušilo dvakrát tak rychle. Jen co se blondýna odtáhla, Debbie se vrátila s lahví vody a drobnými, které dala do máminy peněženky.

„Tak jo, Debbie, doufám, že máš ráda čínské jídlo, je neděle s donáškou jídla,“ informovala Allie dívku a ta se zazubila.

„Jasně, kdo nemá rád čínu?“ Naposled políbila mámu, než zamířila ke dveřím.

„Nech mě dát ti nějaké-“ začala Bea, ale Allie ji umlčela.

„Ani to nezkoušej. Nechci žádné peníze, je to na mne. Je mým hostem a pokud přijedeš také, budu se k tobě chovat stejně,“ mrkla na ni světlovláska a Bea znovu zčervenala. Už se z toho stal zlozvyk.

„Tak, jdeme, Franky už zatím pravděpodobně zvládla dojet do Sydney a zpátky,“ žertovala Allie, naposled se rozloučily a vyrazily ze dveří.

* * *

„Daly jste si pěkně načas, no tak, chci jídlo.“ Franky je vlídně přivítala, když nasedaly do auta.

„Franky, tohle je Debbie. Debbie, tohle je nejvíce okouzlující, nejcitlivější žena, jakou kdy potkáš,“ představovala se. Druhá část věty byla potažena sarkasmem, což Debbie rozesmálo.

„Ráda tě poznávám, Franky.“

„Já tebe taky, maličká,“ odvětila Franky, než vyrazila směrem k čínské restauraci.

„Musíme udělat zastávku, aby si Debbie vyzvedla nějaké oblečení,“ pověděla Allie Franky, která přikývla a zamířila na adresu, kterou jí Debbie dala. O třicet minut později zaparkovaly před Debbiiným domem a všimly si, že je uvnitř naprostá tma.

„Musí být stále na stanici,“ dumala nahlas Debbie, zatímco vystupovala z auta, načež se podívala na Allie.

„Můžeš jít dovnitř se mnou? Jenom, co kdyby?“ zeptala se váhavě a Allie byla okamžitě venku z auta. Přešly po příjezdové cestě a Debbie otevřela vchodové dveře a potvrdila si, že její otec není doma.

„Budu co nejrychlejší,“ řekla a Allie se usmála.

„Žádný spěch,“ odpověděla Allie a Debbie přikývla, než vyběhla po schodech. Allie přemohla zvědavost a zamířila do obýváku. Usmála se, když spatřila zarámovanou společnou fotku Bey a Debbie. Bea vypadala tak šťastně, tak spokojeně s Debbie. Allie nedokázala přejít, jak přirozeně krásná rusovláska byla, jak ryzí měla oči a jak nápadné měla lícní kosti a čelist. Pak spatřila fotku všech tří a okamžitě si všimla napětí v Beině tváři a lehce i v Debbiině. Allie cítila, jak v ní kypí vztek. Jak by mohl někdo nechtít vidět ten rusovlásčin zářivý a bezstarostný pohled? Z myšlenek ji vytrhla Debbie scházející ze schodů s batohem v ruce.

„Máš všechno?“ zeptala se blondýna a Debbie přikývla, načež zhasnula všechna světla, zamkla dveře a vyrazily zpátky k autu.

„Můžeme si konečně sehnat nějakou čínu?“ brblala Franky.

„Ano, Francesko, můžeme si sehnat nějakou čínu,“ odpověděla Allie blahosklonně, což přimělo Franky ukázat jí prostředníček, než zahnula na silnici.

* * *

Konečně snědly svoji čínu. Allie s Franky se každých pět minut hašteřily, z čehož Debbie dostávala záchvaty smíchu. Mladá bruneta trvala na tom, že umyje nádobí, což Allie rozladilo a Franky okamžitě svolila. Franky se o půl hodiny později vrátila ze svého pokoje a oblékala si svou koženou bundu.

„Tak jo, děcka, jdu si dát pár skleniček s Gidge, tak se uvidíme později,“ informovala je, než vyšla ze dveří.

„Gidge?“ zeptala se Debbie a Allie přikývla.

„Frankyina přítelkyně,“ sdělila jí.

„Ahá, chápu. Nemyslím si, že jsem se někdy dřív setkala s lesbičkou. Ve škole jsme měli několik gayů, ale žádné holky,“ vysvětlovala a Allie se uchechtla.

„No, teď ses setkala se dvěma,“ pronesla a Debbie se zmateně zamračila, než vykulila oči.

„Ty?“ řekla nevěřícně a Allie přikývla.

„To jsem nečekala,“ smála se Debbie a Allie se k ní přidala nervóznějším smíchem.

„Vadí ti to?“ zeptala se a Debbie zavrtěla hlavou.

„Vůbec ne. Občas mám pocit, že by žena byla pro mámu lepší než muž, vzhledem k tomu, že ten, se kterým je, je naprostý hajzl,“ vyplivla tu poslední část a Allie si povzdechla.

„Debbie, pořád je to tvůj otec,“ pokoušel se ji přivést k rozumu, ale pak si vzpomněla, že je Debbie paličatá puberťačka.

„Zníš jako máma. Je mi jedno, jestli je pokrevně příbuzný, všechno zničil,“ prohlásila mladá tmavovláska a završila celý rozhovor jen tónem svého hlasu. Allie jen přikývla a nechala to být, obracejíc pozornost zpátky k filmu, který si pustily a nechala svou mysl dumat nad tím, co Debbie právě řekla.

„Občas mám pocit, že by žena byla pro mámu lepší.“ Možná by tou ženou mohla být ona…


Kapitola 7: Je mi to líto, Allie

Po pěti mučivých dnech měla být Bea konečně propuštěna z nemocnice. Pořád měla bolesti a modřiny se zbarvily do ohavně zelené a žluté, ale byla šťastná, že konečně půjde pryč, i když odchod znamenal návrat k důvodu, proč tu v první řadě je.

Jak Debbie, tak Allie ji každý den navštěvovaly. Debbie jí sdělila, že byl Harry propuštěn dva dny po té, co byl zatčen. Vyptával se, kde Debbie byla, na což mu jenom řekla, že u kamarádky. Bea by lhala, kdyby tvrdila, že její srdce trochu nezrychlí, když světlovláska vejde do pokoje. Ale tomuhle všemu bude brzy konec, až půjde domů. Věděla, že Harry zmírní fyzické násilí, ale psychické a citové útoky budou na maximu. Nepřipadalo v úvahu, že by ji pustil z domu, což znamenalo, žádná Allie. Bea stále nedokázala definovat, proč na ni má ta mladá žena, za tak krátkou dobu, takový dopad, ale věděla, že se jí nebude chtít držet na blízku, až zjistí, že se vrací k Harrymu.

Bea byla vytržena z myšlenek, když Allie zaklepala na dveře a zazubila se při pohledu na rusovlásku. Pověděla jí, že přijede a vyzvedne ji, ignorujíc oslepující bolest ve svém kotníku a řkouc Bee, že může řídit.

„Ahoj, jsi připravená vyrazit?“ zeptala se a Bea přikývla.

„Jo, jen se musím odepsat a můžu,“ usmála se Bea a pomalu vstala. Zamířily z pokoje směrem k pultu, kde Bea podepsala nějaké papíry, načež se vydaly k autu. Allie otevřela Bee dveře a mrkla na ni, když ta obrátila oči v sloup.

„Takže, kde tě mám vyhodit?“ zeptala se Allie, když vyjela. Bea si povzdechla a vyhýbala se pohledu jejím směrem.

„Asi zpátky doma,“ zamumlala a Allie přikývla.

„Přestože nechci, abys tam chodila, chápu proč. Ale ty víš, že odtamtud potřebuješ vypadnout, že jo?“ zkoumala blondýna. Odchod od tyrana se snadněji řekne, než udělá a Allie nebyla tou, kdo soudí ostatní, vzhledem ke své minulosti. Nicméně potřebovala, aby byla Bea v bezpečí. I pokud nebude v jejím životě, jakmile tahle jízda autem skončí, potřebovala, aby žila ve stejném světě jako ona. Přijely k semaforu a světlovláska pohlédla na starší ženu. Bylo jí jasné, že se vyhýbá očnímu kontaktu a obrátila oči v sloup nad rusovlásčinou tvrdohlavostí.

„Já vím, že ano. Chci jen, abys věděla, že tam zůstávám kvůli Debbie, ne kvůli němu,“ snažila se Bea ospravedlnit.

„Beo, mně nemusíš nic vysvětlovat. Jen věz, že já nikam nejdu,“ odpověděla Allie s ryzím úsměvem a Beino srdce tálo. Čím si zasloužila někoho takového? Na zbytek cesty upadly do příjemného ticha a jediným zvukem byla tichá melodie v rádiu. Zastavily před domem a Bea viděla, že tam není Harryho dodávka. Úlevně si vydechla, než si odepnula pás. Otočila se k blondýně a sklopila zrak.

„Upřímně nevím, jak ti budu moc oplatit všechno, cos udělala pro mě a Debbie. Mockrát děkuji, že jsi jí pomohla,“ blábolila Bea a Allie se jen culila.

„Jsem vzdálená jen na zavolání, neříkej to tak, jako by tohle bylo naposled,“ vtipkovala, ale vážný výraz Beiny tváře přiměl Alliin žertovný úsměv povadnout.

„Nikam mě nepustí, já to prostě vím. Je mi to líto, Allie. Musím jít. Ještě jednou díky,“ pravila Bea rychle a pospíšila si z auta a směrem k domu. Cítila, jak se jí do očí derou slzy a nechtěla brečet před Allie. Vešla do domu, zhroutila se na gauč. V domě byl svinčík a ona věděla, že Harry bude naštvaný, pokud přijde domů a bude to tady takhle, když tu je ona. Znovu se sebrala a vrátila se do té samé rutiny, ve které byla od dvaceti. Ale poprvé za třináct let jí to přišlo špatné. Cítila, že má na víc než být mlácenou domácí puťkou, která nedokáže udělat nic správně.

* * *

„Takže jsi pořád naživu,“ prohlásil Harry, jakmile vešel do dveří. Hodil svůj bágl na podlahu, skopnul si boty a flákl sebou na gauč.

„Hej, Beo,“ zavolal a ona obrátila oči v sloup, než vešla do obýváku.

„Ano?“

„Co je špatně na téhle scéně?“ zeptal se a ukázal na sebe.

„Tvůj hnusný tlustý zadek na mojí pohovce,“ pomyslela si Bea, ale jinak jenom pokrčila rameny.

„V ruce nemám pivo,“ mávnul prázdnou rukou ve vzduchu. Bea jen přikývla, vydala se mu přinést pivo a polykala sarkastický komentář, který se jí dral na rty.

„Víš co?“ začal a upil z piva, než pokračoval. Bea se jen opřela o rám dveří a zkřížila paže, očekávajíc, až začne slovní útok.

„Být vyslýchán bylo popravdě dost drsné. Muset policii přesvědčit, že tvá žena a dcera se proti tobě spikly. To člověk musí pěkně rychle přemýšlet,“ vysvětloval a znovu se pořádně napil, což přimělo Beu přikrčit se.

„No, očividně ti to vyšlo,“ poznamenala Bea a jemu se na tváři objevil ten nejarogantnější škleb.

„Očividně. Jen jsem jim řekl, že jsi byla venku jako vždycky a opila se a nasrala nějakou bandu,“ pokrčil rameny a přepnul kanál.

„Ach, jak elegantní. Jsem tvá žena, mohl jsi mě vylíčit trochu víc na úrovni, aby si mysleli, že se nezahazuješ jen tak s někým,“ odsekla Bea a ten na ni upřel zrak.

„Víš, Beo, musíš být opatrná. Tentokrát to byla jedna zhroucená plíce, mohly by to být dvě, kdybych nohou mířil správně. Co bys dělala pak?“ Pozvedl nohu a rozesmál se, když Bea lehce zbledla. Právě, když na ni chtěl dál útočit, Debbie přišla ze školy a nesla si kromě školního batohu i věci, které si nechala u Allie.

„Ahoj zlato, jak bylo ve škole?“ přivítala ji Bea s první upřímným úsměvem od chvíle, co byla s Allie.

„Vše při starém,“ řekla a všimla si táty, který se na ni culil a otevřel svou náruč.

„Ahoj, Debs, pojď obejmout svého tátu,“ pronesl a Debbiino tělo ztuhlo. Došla k němu a rozpačitě ho objala, než se vymluvila, že má úkoly a zamířila do svého pokoje.

* * *

Toho večera, po Harryho odchodu do hospody, zašla Bea do Debbiina pokoje a našla ji u jejího notebooku.

„Ahoj, co děláš?“ zeptala se Bea a posadila se vedle své dcery, která notebook zaklapla.

„Nic moc, jen jsem hledala způsoby, jak se dostat z násilnického vztahu,“ pohlédla mámě zpříma do očí.

„Debbie-“ začala Bea, ale dívka ji přerušila.

„Ne, mami, musíme odtud vypadnout. Franky, Alliina spolubydlící, pracuje pro Právní Pomoc, může ti pomoct a dostat nás od něj. Nemůžeš v tomhle pokračovat, mami, není to zdravé a ty to víš.“ Pevný tón v Debbiině hlase Beu šokoval a jen si povzdechla.

„Já vím, drahoušku a věř mi, že po tomhle týdnu ho hodlám zkusit opustit. Dostanu tě odtud,“ řekla a snažila se přesvědčit svou dceru, a sebe také.

„Takže se s Franky sejdeš?“ zeptala se s drobným úsměvem a Bea se zachichotala.

„Fajn, dej mi její číslo. Předpokládám, že už ho máš?“ Pozvedla obočí a Debbie jen přikývla.

„Jasně,“ zaculila se a dala Bee Frankyino číslo. Bea si ho uložila, odložila telefon a tázavě se na Debbie zahleděla, když si všimla, že na ni stále hledí.

„Co?“

„Udělej to teď,“ prohlásila.

„Panebože, ty jsi tak umanutá,“ zabručela a vyšla z Debbiina pokoje.

„Učila jsem se od té nejlepší,“ zakřičela Debbie přes zavřené dveře a usmála se, když uslyšela mámu smát se a následovalo mluvení do telefonu.


Kapitola 8: Chci rozvod

Bea se následujícího dne vrátila do práce, protože nechtěla vyvolávat další podezření mezi holkami. Věděla, že ony znají pravdu, ale vědí, že nic, co řeknou, ji nepřiměje opustit ho. Maxine, Liz a Doreen pro ni byly jako rodina, ale čím méně lidí do toho zapletla, tím lépe. Bylo krátce po jedné, když vešla do salónu Franky a hned okem ohodnotila mladší zákaznice. Bea otočila oči v sloup, odvedla ji dozadu a posadila se na jednu ze dvou židlí v malé kanceláři.

„Fajn, podle toho, co mi Debbie povídala o tom praseti, tvém manželovi, můžu říct, že to nepřijme bez boje,“ pověděla Franky Bee, zatímco vytahovala papíry obsahující informace o různých cestách a procedurách, jak podat žádost o rozvod.

„Hádám, že chceš svěření Debbie do plné péče, ano?“ předpokládala.

„Rozhodně. Stejně by s ním nechtěla zůstat,“ odpověděla a Franky se ušklíbla.

„Tvoje dcera je chytré děcko. A taky rázná. Myslela jsem, že utrhne bloncce hlavu, když ji chtěla vystrnadit z umývání nádobí,“ uchechtla se Franky a Bee se zatřepotalo srdce při zmínce o Allie.

„Musíš na to být připravená, Zrzko, udělá ti z toho peklo.“

„Zrzko?“

„Jo, tvoje jméno je na můj vkus moc formální,“ sdělila jí Franky a Bea se rozesmála.

„Fajn, co navrhuješ?“ pokračovala a Franky se opřela v židli.

„Po profesionální stránce, musíš se mu postavit a všechno na něj vybalit. Říct mu, že k tomuhle dojde a že už nebudeš obětí. Mám konexe na právníky a policisty, kteří mohou pomoct,“ vysvětlovala jí Franky a Bea to do sebe nasávala jako houba. Bude to drsné, ale musí bojovat. Kvůli Debbie.

„Po osobní stránce, musíš si promluvit s Allie,“ pokračovala Franky a Beina hlava vystřelila vzhůru, aby se střetla s pevným Frankyiným pohledem.

„Od včerejška je z ní hromádka neštěstí. Potřebuješ ji, dává ti sílu, já vím, že ano.“

„Sotva ji znám,“ zamumlala Bea a Franky obrátila oči v sloup.

„Na to sere pes. Nejsi jediná, kdo si prošel peklem, Zrzko,“ vpálila jí a to bylo podruhé, kdo někdo narážel na Alliinu minulost.

„Co se stalo?“ Bea se pokusila změnit téma a nahlédnout do Alliiny minulosti, ale Franky jen zavrtěla hlavou a vstala.

„Na to se musíš zeptat jí a ona musí být tou, kdo ti to poví. Já nebudu prostředníkem. Musíš jí zavolat, budeš ji potřebovat.“ Vyndala z kabelky hnědou obálku a položila ji na stůl.

„Ty papíry. Neváhej, udělej to co nejdřív a strhni si tu náplast rychle. Moje vizitka je tam taky. Dávej na sebe pozor, Zrzko,“ řekla a vyšla z kanceláře, zanechávajíc Beu samotnou s jejími myšlenkami. Pročítala si informace během celé přestávky na oběd a vrátila se, až když dorazila zákaznice objednaná na čtvrt na tři.

* * *

Víkend uběhl v mlze a před tím, než se Bea nadála, byla v pondělí ráno v salonu. Ani si nepromluvila s Allie, ani nedala Harrymu rozvodové papíry. Nemohla s Allie mluvit, nemohla ji zatáhnout do všeho tohohle zmatku. Allie měla nicméně jiný názor a ve tři hodiny si to vpochodovala do kadeřnického salonu, kde byla objednaná pod vymyšleným jménem. Bea stála u pultu s Lizou, když se její zrak střetl se zrakem mladší světlovlásky a ona na místě ztuhla. Liz si všimla Beiny reakce a vložila se do toho.

„Zdravím, drahoušku, jak vám mohu pomoci?“ zeptala se vlídně a Allie přerušila pohled s Beou a pohlédla na starší ženu.

„Jsem objednaná na třetí hodinu,“ pronesla s potutelným zaculením, když si všimla, že si Bea uvědomila, že to ona je ‚Kelly Bakerová.‘

„Jinak by sis se mnou nepromluvila,“ přiznala Allie a pokrčila rameny.

„Kdo říká, že s tebou budu mluvit teď. Pojď.“ Bea se snažila znít naštvaně, ale upřímně byla polichocena, že si Allie dala tu práci, jen aby ji viděla. Allie se posadila do křesla, ke kterému ji Bea nasměrovala a ta přes ni přehodila přehoz, než jí rozpustila vlasy z jejího neupraveného drdolu.

„Chceš vůbec něco?“ zeptala se s menším sebevědomím v hlase, než si přála.

„Ano, opravdu něco chci. Chci si s tebou promluvit, ale myslela jsem si, že když už v tom budu, mohla bych se nechat ostříhat. Co navrhuješ?“ Pohlédla v zrcadle na rusovlásku a viděla, že v její tváři byla patrná únava. Už za jeden víkend dokázal Harry strhat tuhle ženu a zbavit ji té nádherné záře, kterou Allie viděla na těch fotkách.

„Možná ostříhat a obarvit?“ navrhla Bea a projela prsty skrz Alliiny dlouhé světlé kadeře a okamžitě ji uklidnila. Allie se kousla do rtů, aby zabránila uniknout zasténání z jejích rtů, když cítila Beiny nehty, jak jemně přejíždí po její lebce.

„Cokoliv myslíš. Věřím ti,“ pověděla jí Allie a Bea přikývla a začala si chystat všechno, co potřebovala.

* * *

Allie byla příjemně překvapena tím, co Bea udělala s jejími vlasy. Její dlouhé neposedné vlasy teď byly hladké a zastřižené po ramena a světlejší odstín způsoboval, že ve světle zářily. Projela si jimi prsty a zazubila se.

„Díky, moc se mi to líbí,“ řekla Bee, přešla k pultu, aby zaplatila a nechala tam navíc velké dýško, k velkému Beině nesouhlasu.

„Tos nemusela,“ plísnila ji, ale Allie si z toho nic nedělala.

„Odvedla jsi skvělou práci, tak to prostě přijmi,“ opáčila a zahihňala se, když se Bea při té pochvale začervenala.

„Máš další zákazníky? Vážně si myslím, že si musíme promluvit.“

„Mluvily jsme dobrou hodinu a půl,“ zamračila se Bea a Allie si povzdechla.

„Ty víš, co tím myslím. Prosím, Beo, neodháněj mě.“ Allie téměř žadonila a Bea se šla podívat na objednávky, než k ní přišla Liz.

„Maxine si vezme tvoje poslední dvě. Běž dozadu, drahá, tohle je zjevně důležité,“ pověděla jí Liz. Viděla, že Allie je víc, než jen nová zákaznice a požádala Maxine, aby převzala Beiny zákaznice. Bea na ni přimhouřila oči.

„Jsi neoblomná,“ zamumlala a Liz se ušklíbla.

„To vždycky. Teď jděte,“ popohnala obě holky k zadním dveřím, než se vrátila ke své zákaznici.

„Nevidíš, že ti chci pomoct?“ šla Allie přímo na věc, jakmile Bea zavřela dveře.

„Ano, chápu to, ale nemůžeš,“ namítala Bea a Allie rozhodila rukama.

„To není na tobě, Beo!“ zvýšila hlas a Bea si povzdechla, než se posadila a Allie následovala jejího příkladu.

„Proč jsi tak odhodlaná mi pomoct? Říkala jsi, že máš vlastní démony, byla jsi v násilnickém vztahu?“ zeptala se Bea, zoufale toužíc dobrat se Alliiny minulosti.

„Ve vztahu zrovna ne, ale ano, seznámila jsem se s koncem mužské pěsti jednou nebo dvacetkrát,“ připustila Allie a zaklonila se v židli podobným způsobem, jako Franky minulý pátek. Bea vstala, obešla malý stůl oddělující je, posadila se na jeho okraj a vzala Alliinu ruku do své. Allie vzhlédla k těm čokoládovým očím a stiskla tu ruku.

„Měla jsem drsné dětství. Mým rodičům jsem nikdy nebyla dost dobrá a bouřila jsem se proti všemu, k čemu se mě snažili přimět. Nebyla jsem tím typem dítěte, se kterým by ses chtěla chlubit, obzvláště po tom, co jsem jim v patnácti řekla, že jsem na holky. To byla poslední kapka, viděli ve mně nechutnou náhražku člověka a vyhodili mě z domu.“ Allie se roztřeseně nadechla, než pokračovala.

„Takže jsem se stala bezdomovkyní, začala šlapat a pak mi jedné noci jeden zákazník nabídl trochu perníku. Vzala jsem si a stala se závislou. Každou noc jsem prodávala svoje tělo a každý den se sjela, to byla moje rutina. Jedné noci mě jeden z těch mužů pěkně zřídil a já věděla, že žádné množství drog tu bolest nezažene. Tak jsem šla do útulku pro ženy, kde se mě majitelka, Kaz, ujala. Umyla mě, dostala mě ze závislosti a pomohla mi skutečně žít můj život.“ Bea viděla slzy, které kanuly po Alliině tváři a instinktivně se naklonila a otřela jí je.

Tohle přinejmenším nečekala. Allie byla tak plná života, tak šťastná a přesto si nesla v sobě ty nejsmutnější, nejtemnější démony.

„Vsadím se, že bys se mnou Debbie nenechala, kdybys to věděla,“ pronesla Allie žertem, ale Bea v tom slyšela skrytý nejistý podtón.

„Už nebereš, ne?“ zeptala se a Allie energicky vrtěla hlavou.

„Pak ano, stejně nechala. Čím sis prošla, je minulost. Na tu se nechci dívat, chci se na tebe dívat teď, čím jsi se stala,“ pravila Bea nevinně, ale Allie, jelikož byla Allie, v tom viděla narážku.

„Chceš se na mě dívat, co?“ pronesla s mrknutím a Bea zavrtěla hlavou.

„Dáš si někdy pohov?“ zeptala se. Allie se ušklíbla, než se zvedla a vytáhla Beu s sebou.

„Prosím, neodstřihávej mě. Hrozně jsem se strachovala. Vážně mi na tobě záleží, Beo.“ Allie položila ruku na Beinu tvář a přejížděla palcem po její porcelánové pokožce.

„Allie, nevím, jestli si to špatně nevykládám, ale mezi námi se nic nestane,“ pověděla jí Bea a Allie se usmála.

„Nevykládáš si to špatně, ale to je v pohodě. Přátelé, nebo něco víc. Dokud vím, že jsi v pořádku a Debbie také,“ odpověděla a Bea se podvolila jejímu doteku. Byl mnohem něžnější než Harryho a, přestože její rozum právě Allie řekl, že se nic nestane, neznamenalo to, že její srdce souhlasilo.

„Nechám tě. Ale prosím, mluv se mnou a kousni do toho kyselého jablka. Dej mu ty papíry,“ povzbuzovala ji Allie a hlavou pokynula k hnědé obálce, která od pátku ležela na stole. Vydala se pryč a na cestě zamávala Liz. Bea se cítila lehčeji. Tohle zvládne. Popadla obálku a vydala se domů. Debbie už doma byla a dělala si úkoly, takže jí chvíli pomáhala, než uvařila večeři a servírovala ji, když Harry vešel. Posadil se a čekal, ale místo večeře k němu Bea došla s obálkou a plácla s ní před něj.

„Chci rozvod.“

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu