High Confidentiality

Napsala: CrazyGirl

31

Už je to čtrnáct dní od té doby, co je Michelle zavřená v blázinci a Rachel je zase zpátky svoje ztřeštěné já.

Ten večer jsme se všechny dost opily a ráno měly poměrně velkou kocovinu.

No, vlastně všechny kromě Ashley. Ta i když toho vypila víc než my, vypadala pořád vcelku v pohodě.

Musím zjistit, jak to dělá.

Rachel už má zpátky svoje auto, a když Ashley vracela to její, div se u toho nerozplakala. Prý se do něj během té doby zamilovala.

No nevím, co tomu říkala Paige.

A my o vlku..

"Spence, ty už mizíš?"

"Jo, každou chvíli se pro mě staví Ashley, takže chci být aspoň připravená."

"A kam vyrážíte? Zase nějaká tajemná večeře v Evropě?" dobírá si mě.

Abych vám to vysvětlila. Ashley mě na naše dvouměsíční výročí překvapila večeří v Itálii přímo před Koloseem.

Ne, to si nedělám srandu.

Vyzvedla mě doma, zavázala mi oči a odvezla nás na letiště, kde na nás už čekalo soukromé letadlo, a než jsem se nadála, byly jsme v Itálii.

Někdy nedokážu uvěřit tomu, jak je úžasná.

"Ne, žádná večeře v Evropě. Jedeme jenom k ní domů a čeká nás večer plný filmů," usměju se při té představě. Miluju každou chvíli, kterou můžu strávit s Ashley, a je mi úplně jedno, jestli spolu večeříme v Itálii, nebo v obýváku Ashley na gauči.

"No, to taky nezní špatně," usměje se na mě vědomě Rachel.

"Jo, to nezní. A co ty? Máš rande s Paige?"

"Jo, jdeme na nějakou hru. Paige se moc těší."

"Tak na hru, jo?" uculuju se na ni.

Rachel nesnáší hry....... všeho druhu.

"Jo, já vím, ale co bych pro ni neudělala," vzdychne.

"Jo..... znám ten pocit, já zase slíbila Ashley, že s ní a s jejími přáteli půjdu na bowling. Doufám jen, že se tam totálně neznemožním."

"Tak na bowling, jo?" směje se mi na oplátku Rachel.

"Jo, a nech toho, už tak z toho mám bobky."

"Fajn už toho nechávám..... a nemusíš se bát, Ashley by tě nenechala se znemožnit."

"Jo, já vím, jenže stejně. S mým nadáním se určitě budu kutálet po té dráze i s tou koulí."

"Sakra, to mi budeš muset natočit!" řechtá se smíchy Rachel.

Mrcha.

Pošlu jí jeden z mých pohledů a okamžitě přestane.

"Promiň, už mlčím."

"To bych ti radila. Měla bys mě jako moje nejlepší kamarádka spíš litovat a ne si ze mě dělat legraci!"

"Tak promiň...... když já jsem si tě úplně představila, jak se po té dráze kutálíš."

"No... jen doufám, že se to fakt nestane..." vzdychnu sklíčeně.

"Blbost, jak už jsem říkala, budeš tam mít Ashley, takže bych se něčeho takového vůbec nebála."

"Máš pravdu, zkusím na to zapomenout." Aspoň do té doby, než budu stát na té bowlingové dráze, dodám v duchu.

Rychle se sbalím a jdu s Rachel na parkoviště.

"Áááh vidím, že tvoje holka už je tu," řekne Rachel a podívá se za mě.

Rychle se otočím a už jí vidím.

Jako vždycky jede rychlostí větší než je zdrávo.

"Tak se měj a hezký večer," řeknu rychle a běžím směrem k volnému místu, kam Ashley míří.

"Tobě taky, Spence," křičí za mnou ještě Rachel, než nastoupí do svého auta.

Jakmile Ashley zastaví, nastoupím k ní do auta a nakláním se pro pusu.

No, co?

Chyběla mi.

"Hmmm... Ahoj, miláčku," řekne Ashley když se odtáhnu.

"Ahoj," usměju se.

"Tak jaký jsi měla den?" zeptá se.

"No, kromě menší krize při obědě, když po sobě děti začaly házet svoji zeleninu, to bylo celkem fajn. A co ty?"

"Jsem v dost velkém maléru," řekne vážně.

Hlavou mi okamžitě projede stovka příšerných scénářů, co se může dít, a v žilách mi na chvíli ztuhne krev.

"COŽE?! Stalo se něco? Jsi v pořádku?" vychrlím ze sebe a rychle si ji prohlížím pro možná zranění.

"Ne, Spence, tak jsem to nemyslela. No, možná to nebyla ta nejlepší věta, jak začít," omlouvá se.

"Tak co se děje?" zeptám se znovu.

"Máma zjistila od Kyly, za což mi připomeň, že ji mám zabít, že jsem byla u vás na večeři, za což jsem dostala zhruba půl hodinovou přednášku o tom, jak jsem mámu prý odstřihla ze svého života, jak jí nechci ani představit svojí přítelkyni… a tak dál a tak dál. Takže říkám to nerada, ale v sobotu večer musíme na večeři k mojí mámě."

Večeře u Ashleyininy mámy?

Proč ne, aspoň ji konečně poznám.

"Půjdu moc ráda, Ash."

"To myslíš vážně?" zeptá se překvapeně.

"Jasně. Moc ráda tvojí mámu poznám..... A hlavně se těším na to, až mi bude vyprávět nějakou zahanbující historku z tvého dětství," směju se.

"Ouuu... Spence, jen to ne," mručí Ashley.

"Ale jo, ty znáš moje, je jenom fér, abych se teď zase já dozvěděla ty tvoje."

"Jsi hrozná, víš to?" roztomile našpulí rty.

Vypadá tak rozkošně, nejradši bych na ni skočila.

"Jo, to jsem, ale ty mě stejně miluješ."

"To si piš," řekne a vezme mě za ruku.

"Bude tam i Kyla s Alexem?" zeptám se zvědavě.

"Díky bohu ne. Jak jí znám, tak ta by si nenechala ujít žádnou příležitost si ze mě dělat legraci, ale naštěstí už mají v sobotu s Alexem něco domluvené."

"To je škoda."

"Jo, úplně mi to trhá žíly."

"Ash!" napomenu ji.

"No, co? Akorát by mě ztrapňovala stačí, že tam na to bude máma," brání se.

"Ale no tak..... tak hrozný to zase nebude," chlácholím ji.

"Říkáš ty," vzdychne Ashley.

Tomu se můžu jenom zasmát. Dám jí pusu na tvář a jsem za to odměněná jedním z jejích neodolatelných úsměvů.

Vážně se už nemůžu dočkat, až poznám mámu Ashley.

Jsou si podobné?

Nebo je Ashley spíš po tátovi?

Podle toho, co mi říkala Rachel ten den, kdy potkala mámu Ashley ve školce, když vyzvedávala Alexe, je její máma velmi milá.

Snad se jí budu líbit.

Panebože, co když se jí nebudu líbit!

Ne, na to nesmím myslet.

Nesmím začít panikařit!

Nikdy jsem neměla s rodiči žádný problém a že jsem jich za svou práci učitelky v mateřské školce potkala.

Bude to v pohodě.

Určitě bude……

Áááááááááááááááááááááhh!!

Co budu dělat?!

Je sobota. Zvláštní jak čas utíká, když vás v dáli něco straší.

Právě vjíždíme s Ashley do brány před domem.

Nemůžu se nějak uklidnit.

Rachel se mě snažila celý týden přesvědčit, abych nepanikařila. A když jsem Ashley řekla o svém strachu z toho, že se její mámě nebudu líbit, začala se mi smát. Prý je to ta největší hloupost, jakou kdy slyšela. Její máma mě prý už teď zbožňuje a to mě ještě ani nepoznala, takže se nemám čeho bát.

Jenže…. přece jenom je to máma Ashley.

Sakra, už stojíme před domem.

Je o něco větší než dům Ashley. Vypadá tak nějak....... majestátně, připomíná mi spíš menší hrad než dům.

"Tak co? Připravená?" zeptá se mě Ashley, když mi pomáhá ven z auta.

"Uhmm.." řeknu tiše.

"Neboj, miláčku. Jediný, kdo se tady dneska bude smažit v ohni budu já, za to, že jsem tě nepřivedla dřív. Tebe si určitě zamiluje, není totiž nejmenší důvod, proč by neměla," řekne a dá mi malou pusu.

Usměju se na ni, když se odtáhne, a pak už společně kráčíme do jámy lvové.

No…..tak vzhůru do toho.

32

"Spencer! Jsem tak ráda, že vás konečně poznávám!" řekne a hned mě málem rozdrtí ve svém objetí máma Ashley.

"Taky vás ráda poznávám, paní Daviesová," odpovím jí, když se můžu konečně nadechnout.

"Ale, jakápak paní Daviesová, říkej mi Christine!"

"Um….. dobře….. Christine," řeknu a okamžitě zrudnu jako rajče.

Myslela jsem si, že jsem se toho pitomého červenání už zbavila, ale jak je vidět, tak ne…

Super.

"Ashley, proč jsi mi neřekla, že je tak roztomilá?"

"Řekla, mami. A příště se na ni tak nevrhej, ne každý má rád objetí, která z tebe vysají všechen vzduch," kárá ji Ashley.

"Ale prosím tě, Spencer to přece nevadilo. Že ne, Spencer?"

Oh, sakra!

Nejsem tu ani pět minut a už dělám rozhodčího.

"Uhm..… ne, samozřejmě, že ne," vysoukám ze sebe.

"Tak vidíš."

"Nic nevidím, Spencer je jenom zdvořilá," řekne Ashley a přítáhne si mě k sobě do náručí, aby mi mohla dát pusu na tvář.

Což má za výsledek to, že zrudnu ještě víc.

"Hlouposti. A teď už pojďte, večeře už je připravená," řekne Christine a vede nás halou do velké jídelny.

Sedím naproti Ashley, zatímco Christine sedí v čele stolu.

"Už dlouho jsem vás chtěla poznat, Spencer, jenže Ashley si vás pořád strážila jen pro sebe."

Na to Ashley jen protočí oči, čemuž se musím usmát.

"Zajímalo mě, jak vypadá ta, která si obmotala mou dceru kolem prstu a dokázala ji odtrhnout od té své práce."

"Mami..." začne Ashley varovně.

"No co? Vždyť je to pravda. Od té doby, co jste spolu, jsi přestala tolik jezdit kvůli práci a naopak zůstáváš tady. Dřív jsi byla nejméně na dvou úkolech týdně mimo Státy a teď si za celou tu dobu byla mimo nanejvýš na třech," spiklenecky na mě mrkne "Nechce se jí od vás odjíždět."

Teď pro změnu mírně zrudne Ashley.

Miluju, když se červená, vypadá tak sladce a roztomile.

"Přestaň s tím, mami."

"Říkám jenom pravdu, Ashley. Ani nevíte, jak jsem ráda, že vás potkala. Konečně se nemusím 24 hodin denně bát, že je někde na nějaké té jejich vražedné misi a dělá bůh ví co."

"To nejsou žádné naše vražedné mise, mami. Každá z nich má svůj dobrý důvod, to mi věř, a na každou jsme pečlivě připraveni."

"Jo, jako tenkrát, když jste nevěděli, že ten Mexičan se kamarádí s čínskou jakuzou a při tvé cestě zpět domů se na tebe samotnou vrhlo deset samurajů s meči. Tenkrát jste byli výborně připraveni, jen co je pravda."

COŽE?!

"Mami, o tom se tady s tebou teď nehodlám bavit. Jsme tady proto, abys poznala Spencer a přestala mě otravovat tvými výčitkami, že ti nechci ani představit svoji přítelkyni."

"No, dobře…….. omlouvám se, Spencer drahoušku, to ode mě bylo nezdvořilé," otočí se zpátky na mě Christine.

"Oh, ne to vůbec nevadí," mírně se na ni usměju.

Poznámka na později – zjistit, kdo měl na starosti bezpečnost toho úkolu se samuraji a zakroutit mu krkem.

"Ale ano, vadí, neukazuji se právě jako nejlepší hostitelka. Dovolte mi to napravit. Ashley mi říkala, že jste výborná učitelka a náš Alexander je vámi naprosto unešený."

A jsme zpátky u mé oblíbené rudé barvy v tvářích.

"D-děkuju, ale nemyslím si, že jsem tak dobrá," mírně se zakoktám, neumím zrovna moc přijímat komplimenty a už vůbec ne od matky své přítelkyně.

"Nesmysl, miláčku, děti tě přímo zbožňují," přidá se Ashley.

"Vidím, že jste navíc velmi skromná. Takové vlastnosti si cením. Většina dnešních lidí se ráda chlubí."

"No, toho se u Spencer nedočkáš, mami," věnuju mi úsměv Ashley a natáhne se pro moji ruku, aby ji mírně stiskla, než ji zase pustí a dá se znovu do jídla.

"Většinou za tyto věci může výchova. Vaši rodiče jsou prý velmi milí?"

Milí?

Jakože i máma?

To opravdu Ashley řekla?

"Vaše matka je prý doktorka a otec právník."

"Ano, to jsou. Máma ze mě chtěla mít doktorku, ale já se vždycky viděla spíš jako učitelka nežli doktorka."

"Oh, to dobře znám. Já zase z Ashley chtěla mít podnikatelku jako já, ale můj manžel jí už od dětství podporoval ve všech jejích lumpárnách, takže jí práce v kanceláři nikdy moc nezaujala. Místo toho se spolu radši někde honili na motokárách nebo stříleli z luku," vzdychne si Christine.

"Ty střílíš z luku?" zeptám se překvapeně.

Je snad něco, co Ashley neumí?

Než mi stačí Ashley odpovědět, vloží se do toho Christine.

"To víte, že ano. Moje dcera umí střílet snad úplně ze všeho. Kolik bezesných nocí jsem strávila tím, že jsem se bála, že si jednou vystřelí oko. Raife - to byl můj manžel - se mi vždycky jenom smál. Prý - to se dřív já naučím vařit, než si Ashley vystřelí oko. Smíšek jeden. Stejně je to všechno jeho vina, kdyby tě už od mala neučil všem těm lumpárnám, mohla jsi teď mít normální zaměstnání a ne se pořád za někým honit."

"Náhodou, pokud si dobře pamatuju, tak tu motokárovou dráhu jsi mi nechala postavit ty," směje se Ashley.

"No, co mi taky zbývalo. Bylo ti teprve osm, když jsi se zamilovala do rychlé jízdy. Jen pro klid mé duše jsem ti ji nechala postavit vzadu za domem. Alespoň jsem si mohla být jistá, že se nezraníš někde venku, takhle jsem tě měla na očích," brání se Christine.

"Ty jsi jezdila už v osmi?" zeptám se.

"Jo, táta mi tenkrát koupil první černou motokáru. Byla překrásná. Od té doby jsem byla za volantem jako doma," usmívá se Ashley při té vzpomínce.

"Dodneška si pamatuju, jak jsi vyděsila svého instruktora v autoškole při závěrečné jízdě. Div se mi nezhroutil k nohám. Byl tenkrát bílý jako stěna."

"Zasloužil si to. Vždycky když jsem s ním jela, mi nedovolil jet ani 60, takže když jsem měla příležitost, tak jsem se mu tak trošku pomstila."

"Tak trošku? Ashley vždyť ty jsi s ním jela 180 ve městě!"

"No, jo!" směje se Ashley "Ještě teď si pamatuju ty jeho výkřiky v autě: "Proboha slečno Daviesová zpomalte! Nejezděte do té zatáčky takovou rychlostí, vždyť nás zabijete!" napodobuje ho Ashley, čemuž se všichni smějeme.

"Málem z tebe měl infarkt."

"Aspoň zažil v životě jednu rychlou jízdu. Vsadím se, že ten jezdí i na dálnici 50."

"Ty jsi neuvěřitelná, víš to?" kroutím nad ní hlavou, Ashley jenom pokrčí ramena.

"A to nevíte ani polovinu toho, co vyváděla, když byla malá."

"To si rozhodně ráda poslechnu," řeknu nadšeně.

"Mami!" zamručí Ashley.

"Moje Ashley była vždycky kvítko. Už od malička jsem se musela strachovat, co zase vyvede. Skoro každý týden si mě volal ředitel její školy kvůli něčemu novému. Jednou svého profesora na tělovýchovu dokonce zamknula v jeho kanceláři. A důvod? Prý je nikdy nenechal si zahrát žádné sportovní hry, protože se bál, že se zraní, tak se do toho musela vložit!" kroutí hlavou a směje se Christine.

"Był to strašný posera!" brání se Ashley.

"Och opravdu? A co ti udělala ta chudinka učitelka francouzštiny?" zvedne jedno obočí v náznaku výzvy Christine.

Ashley jen něco neslyšitelně zamručí.

"Abyste rozumněla, Spencer, Ashley s paní Bredberyovou měla vždycky potíže, ať už to było pokřikování, rušení hodiny nebo neplnění jejích úkolů. Nejednou kvůli něčemu, co jí provedla, skončila po škole…. ale vrchol toho přišel, když jí skoro na konci roku donesla letenku do Paříže. S doporučením, že by tam měla nejméně tři roky zůstat, aby se naučila alespoň základy francouzštiny, protože její vyslovování a gramatika jsou příšerné."

Neudržím se a doslova vyprsknu smíchy.

To je celá Ashley.

Dokážu si jí docela živě představit, jak jí podává tu letenku a její učitelka na ni kouká s naprostým šokem ve tváři.

"No, jistě si dokážete představit, co následovalo. Ashley jako obvykle skončila na koberečku u ředitele a paní profesorka Bredberyová dala výpověď, aby prý nemusela učit takové neznalce, jako je moje dcera."

"Neznalce? To ona neuměla francouzsky ani počítat do desíti. Všichni se jí smáli, když se na nás snažila mluvit francouzsky! Kdyby tu letenku přijala, mohla se aspoň něco naučit!" brání se Ashley.

Zakroutím nad tím hlavou.

Moje holka je zkrátka poděs, ale jinak bych to ani nechtěla.

Zbytek večeře je plný dalších historek. S každou novou Ashley mámu prosí ať už přestane.

Marně.

Některé z nich mě opravdu dostaly do kolen.

A i když se Christine viditelně velmi dobře baví na dceřin účet, je vidět, jak je na Ashley pyšná.

Když se s Christine loučíme, musím jí slíbit, že se zase brzo zastavím, prý má hned několik fotoalb, které mi prostě musí ukázat.

Nemůžu se dočkat.

I přesto jak se Ashley celý večer mračila na svou mámu a i na mě, když jsem chtěla slyšet víc, jde na ní vidět, jak je ráda, že si s její mámou rozumíme.

A popravdě řečeno myslím, že jsem si Christine doslova zamilovala. Je taková energická, milá, vtipná a je mi jasné po kom je Ashley tak krásná. Jsou si velmi podobné a to nejenom fyzicky.

A bonus navíc?

Zná o Ashley věci, které nikdo jiný neví.

Zkrátka mám z dnešního večeřa jen ty nejlepší pocity a už se opravdu nemůžu dočkat, až ji zase navštívím a dozvím se něco nového.

33

Sakra, to je dneska den.

Už od rána nestíhám. Teď navíc jedu k mámě, chtěla abych se stavila, prý se mnou chce něco důležitého probrat.

Radši se ani nepokouším přemýšlet nad tím, co chce.

Zaparkuju svého miláčka před domem hned vedle Glenova auta a už se řítím do domu.

"Spence to jsi ty? Jsme v obýváku!" slyším mámu.

"Ahoj, tak co děje?" zeptám se a sednu si na gauč vedle Glena.

Máma si vymění s tátou tajný pohled a poté spustí.

"Chtěla jsem se vás zeptat, jestli se mnou a s tátou pojedete příští týden na sedmidenní výlet na raftech? Jeli bychom do nedalekého parku, je to tam prý překrásné a počasí má být krásné. Já i táta bychom byli moc rádi, kdybyste se k nám přidali jako na takovou menší dovolenou."

Dovolená s rodiči v přírodě?

Jakoby nestačily ty v dětství.

"Jsem pro. Na raftech? To jsem chtěl vždycky zkusit," zařve hnedka Glen.

Nic jiného jsem od něj ani nečekala.

Já jeho radost až zas tak moc nesdílím.

A je jasné proč.

Celý týden bez Ashley?

Ne!

Ne!

Ne!

To rozhodně nehodlám podstoupit!

"A co ty, Spencer?" zeptá se s nadějí v hlase táta.

"Um.....… já….... neberte to zle, ale…." Táta mě nenechá dokončit.

"Můžeš sebou samozřejmě vzít i Ashley."

"Fakt?" zeptám se překvapeně.

"Samozřejmě. Já i máma budeme rádi, když se k nám přidá, a Glen s tím určitě taky nebude mít žádný problém, že ne, Glene?"

"To si piště, že ne! Ashley je cool," kření se.

"Mami?"

"Samozřejmě, proč ne…" řekne máma a jde na ní vidět, že se opravdu snaží přijmout to, že jsem s Ashley.

Jsem celkem na vážkách.

Dovolené s Ashley se rozhodně nebráním, ale mít tam sebou celou rodinu...

Když se otočím k tátovi, abych z toho nějak vycouvala, všimnu si jeho prosebného pohledu a nedokážu říct ne.

"Tak dobře. Ale musím se s Ash prvně domluvit, ale pokud řekne ano, nevidím důvod, proč bych neměla jet," usměju se na něj a pak na mámu.

Máma nám potom řekne vše, co je potřeba vědět, a poté si rozloučíme a já jedu k Ashley, abych to s ní probrala.

Hlavně aby řekla ano, jinak nevím jak to přežiju...

Přivítám se s Li a poté už jdu nahoru k Ashley do pracovny.

Když otevřu dveře, vidím, že Ashley sedí za stolem a něco píše do svého počítače.

"Ahoj miláčku. Neruším?" zeptám se a jdu pomalu k ní.

"Ty nikdy. Čemu vděčím za tak milé překvapení," usměje se na mě a hned jak k ní dojdu, mě stáhne k sobě na klín a dá mi pusu.

"Potřebuju s tebou něco probrat. Právě jsem se vrátila od mámy. Chce abysme s Glenem jeli s ní a tátou na sedm dní na dovolenou na rafty," vyhrnu ze sebe.

"Oh...... a kdy to bude?" zeptá se.

"Příštý týden. Ale to není všechno. Ty jsi pozvaná taky."

"Opravdu?" zeptá se překvapeně.

"Jo. Pojedeš? Prosím, prosím pojeď…... jestli nepojedeš, tak já taky ne."

"Jak to?"

"Jak to? To si opravdu myslíš, že dobrovolně pojedu někam s rodiči a Glenem na celý týden s tím, že tě po celou tu dobu neuvidím? Zbláznila bych se tam smutkem." řeknu naprosto vážně.

"No, když je to takhle. Tak dobře. Pojedu."

"Fakt?" vypísknu a vrhnu se jí kolem krku.

"Jo, fakt. Proč se tak divíš? Copak sis myslela, že já bych to bez tebe tak dlouho vydržela?" zeptá se a pak mě sladce políbí.

Miluju její rty.

"Musím tě ale varovat, Ash. Nikdy jsem na raftu nejela. Máma s tátou prý jezdili za mlada, ale já s Glenem v tom jsme naprostí začátečníci."

"Já na raftu taky nikdy nejela. Sjela jsem už něco na kajaku, ale na raftu nikdy, takže na tom budeme podobně."

"To pochybuju, znáš mě a jakýkoliv sport….... nejspíš strávím většinu času ve vodě."

"Tím líp. Miluju když jsi…..... vlhká," řekne a olízné si rty.

"Ash!"

"Co je?" zeptá se nevinně.

Můžu nad ní jen zakrouti hlavou.

"Budou tam moje rodiče!" připomenu jí.

"To přece nevadí…... stan budeme mít jen pro sebe nebo ne?" zeptá se spiklenecky.

"Jo, to budeme, ale nechci, aby mě moje máma slyšela, až budu sténat tvoje jméno. Musela bych se propadnout studem."

"No…."šeptá mi Ashley do ucha "…tak to se budeš muset naučit být potichu, miláčku, protože já nehodlám být celý týden zavřená každou noc s tebou v jednom stanu a jen tak ležet bez toho, abych se tě mohla dotknout. Naopak. Pokud budeme celý den na očích tvojí mámě, tak večer hodlám plně využít soukromí našeho stanu," dořekne zastřeným hlasem a začne mi líbát krk takovým způsobem, že se mi protočí oči v hlavě.

O čem že jsme se to bavily?

"Myslím, že bychom měly začít trénovat už teď, co říkáš?" řekne a začne mi rozepínat halenku.

Jen tupě kývnu.

Tak tenhle trénink mi rozhodně vadit nebude...

Tak už je to tady.

Míříme s Ashley v jejím Porsche Cayenne do bodu, odkud budeme vyrážet na raftech.

Nakonec nás jede šest. Máma, táta, Glen, já, Ashley a jestě jeden kámarád Glena, Mark. Znám ho už od dětství, je skoro jako můj druhej brácha.

"Tak jsme tady," řekne Ash a vypne motor.

"A sedm dní v pekle může začít," řeknu sarkasticky.

"Ale no tak, Spence. Bude to sranda."

"Jo, možná pro tebe. Nikdy jsem táboření neměla moc v lásce. Ještě se můžem vrátit nebo ne?" hodím prosebný výraz po Ashley.

"No, to bohužel nemůžeme. Tvoji rodiče už nás viděli a míří rovnou sem," řekne a ukáže směrem, odkud k mému velkému zklamání přichází máma s tátou.

"Uhhh...… no tak fajn. Pokud bude mít máma nějaké narážky, tak ji prosím ignoruj, ano? Já to tak dělám snad celý můj život."

"Dobře. A teď už pojď," směje se Ashley a jde se pozdravit s mými drahými rodiči.

No, tak jdem na to.

"Spencer, jsem tak ráda, že už jste tady. Čekali jsme jenom na vás, všechno už je připravené. Támhle ty dva malé rafty jsou naše, naložte si tam věci a můžeme vyrazit."

"Super," zabručím a Ashley po mně hodí pobavený výraz a potom jde zpátky do auta pro naše věci.

"Pomůžu ti," nabídnu se.

"To je dobrý, Spence, není třeba. Hned jsem zpátky, ano?" nechce o tom slyšet Ashley.

"Tak fajn," kývnu.

Jen co Ashley odejde, táta se ke mně nakloní.

"Tak jak se těšíš na společnou dovolenou? A popravdě."

"No, abych pravdu řekla, tati…. z jedné strany jsem ráda, že jedeme, a na druhou se děsím toho, aby to máma nějak nepokazila. Ještě pořád si nezvykla na mě a Ashley a nechci se kolem ní pořád kontrolovat, chápeš?"

"Ano, to chápu, zlatíčko. A neboj, mámu už nějak zvládneme. Chtěl jsem ti jenom říct, jak jsem rád, že tu obě jste. Za tenhle týden budu mít alespoň příležitost tu tvoji Ashley pořádně poznat, ale už teď ti můžu říct, že jsem si jí oblíbil. A jak taky ne? Je přímo okouzlující."

"Já vím. Ashley je úžasná, jsem ráda, že se ti líbí, tati. Ani nevíš, jak moc to pro mě znamená."

Poté se společně odebereme k raftům, kde už na nás všichni čekají, Ashley jde hned za námi s našimi věcmi.

Naložíme všechno, co je třeba, a pak už nastoupíme. Já jedu s Ashley a tátou, zatímco máma jede s Glenem a Markem.

Tak hůra na to.

Možná přehodnotím to, že jsem ráda, že je tady Mark s námi.

Proč?

Od té chvíli, co jsem mu Ashley představila, se po ní pořád kouká.

Začíná mi to lézt na nervy.

"Děje se něco, Spence?" zeptá se Ashley, zřejmě si všimla mého né přilíš šťastného výrazu.

"Cože? Ne, ne, všechno je v pořádku."

"Aha….. a proto po Markovi házíš nenávistné pohledy?"zvedne jedno své dokonalé obočí.

"Nevím o čem to mluvíš, Ash," zapírám.

Tomu se jenom zasměje a čeká, až to vyklopím.

"Fajn, fajn. Nelíbí se mi, jak po tobě pořád civí! A Glen není o nic lepší! Spokojená?"

"Jsi roztomilá, když žářlíš, víš to?"

"No jen se směj," zabručím.

Ashley mírně zakroutí hlavou a přisune se ke mně blíž.

"Ale no tak, Spence. Vždyť víš, že jsem jenom tvoje. Koukat se klidně můžou, ale šahat můžeš jenom ty," zašeptá mi do ucha.

Miluju, když mi něco šeptá a její rty se přitom mírně dotýkají mého ucha, vždycky mnou projede přímo elektrický výboj.

"Miluju tě, Ash," řeknu jí tiše a přitáhnu si ji pro sladký polibek.

"A já miluju tebe," řekne Ashley, když se odtáhneme.

Všimnu si, že nás kluci pozorují a hodím po nich jeden ze svých !nečumte-na-moji-holku! pohledů, po kterém se oba rychle otočí.

Ashley se tomu jen usměje a dá mi jednu rychlou pusu, než si sedne zase zpátky na svoje místo.

No co?

Musím si přece chránit, co je moje, ne?

Myslím, že si s Markem budu muset trochu promluvit...

Po zhruba třech hodinách jízdy jsme dorazili na naše první stanoviště, kde se pro dnešek utáboříme.

S Markem už jsem měla velmi zajímavou konverzaci na téma – Ashley je moje, pokus se o něco a přijdeš o koule. Není nutno říkat, že od té doby se snaží Ashley vyhýbat.

Jo, jsem mrcha.

A co?

Udělali byste určitě to samý.

Teď se momentálně snažím rozdělat náš stan. Ashley s sebou vzala svůj, protože já žádný nemám. Všichni už mají své stany postavené už dobrou hodinu.

Nemůžu zkrátka přijít na to, jak to patří.

"Spence, prosím tě, nech mě ti s tím pomoct," prosí Ash už zhruba po padesáté.

Nereaguju.

"To je k ničemu, Ashley, jakmile si Spencer něco usmyslí…" kroutí nade mnou hlavou táta.

"Jo, nemá cenu se snažit, Ashley, Spencer se vždycky pyšnila tím, že dokáže postavit jakýkoliv stan nejrychleji z nás, ale jak tak koukám, sestřičko, tak tos už prošvihla," směje se mi Glen.

"Haha, moc vtipný. Náhodou jsem na to už skoro přišla, dej mi ještě pár minut, Ash, a budu to mít," zabručím naprosto zabraná do své práce.

"Uhh...…tak fajn. Já půjdu zatím nasbírat nějaké dřevo," zvedne se Ashley a mizí mezi stromy.

"Tak….. jenom dám tuhle trubku do týhle a pak…..,"zatlačím je násilím do sebe, protože to vůbec nejde a k mému zděšení se celá velká trubka ohne.

Doprdele!

"No výborně, sestřičko!" chláme se mi Glen spolu s Markem.

"Ukaž, Spencer, zkusíme to dát zase zpátky," řekne táta a snaží se tu ocelovou trubku narovnat.

Marně.

Potom se mě sželí i Glen a společně s Markem se stejně neúspěšně snaží dát trubku do jejího normálního tvaru.

"No, jak to tak vypadá, Spencer, tak máte po stanu. To nevadí, můžeš si s Ashley lehnout ke mně a a táta půjde ke klukům, než si na některé z dalších zastávek koupíte nový stan," navrhne máma.

Cože?!

Já a Ashley společně s mámou?

To ne!!!!!

"Co se děje?" zeptá se Ashley, když se vrátí s náručí plnou dřeva a uvidí můj naprosto zděšený obličej.

"Spencer se pokoušela spojit tyhle dvě trubky a nějakým záhadným způsobem se jí podařilo ohnout tu hlavní trubku tak, že už nejde zpátky, takže se na dnešní noc budeme muset rozdělit do zbývajících dvou stanů," vysvětluje táta.

"Oh, to možná nebude nutné. Můžu se podívat?" řekne Ashley a bere si tu ohlou trubku do rukou.

"My už jsme to zkoušeli, Ashley, je to snad z nějaké tvrdé oceli či co, nejde to zpátky takže se…," nestačí táta doříct, protože Ahsely najednou s překvapivou lehkostí ohne mnou pokaženou trubku do její předchozí podoby.

"Tak, a je to," řekne Ash.

"Jak jste to…?" zeptá se táta.

"Ty vole, viděls to? A ani jeden z nás to nenarovnal ani o milimetr," řekne překvapeně Glen.

I máma na Ashley zírá s otevřenou pusou.

Jo, moje holka má zkrátka sílu!

"Umm… tak já ten stan postavím, ano, Spence?" zeptá se Ashley a jde vidět, že jí naše zírání zrovna nedělá dobře.

"Uhm," vysoukám ze sebe.

Na to se Ashley dá do práce a za dvě minuty má pro mě přímo nepostavitelný stan hotový.

Když vleze dovnitř, aby tam dala naše věci, využiju příležitosti a vlezu k ní.

Otočí se, aby zjistila, kdo to je a já si ji rychle přitáhnu a vášnivě ji políbím.

Miluju, když se chová jako nějaká superhdinka.

Je to děsně sexy.

"Ash, ani nevíš, jak moc jsem ráda, že jsi to spravila!" vyhrknu když se odtáhnu a vrhnu se jí kolem krku. "Máma už navrhovala, že budume spát s ní! V jednom stanu!" řeknu ještě pořád trochu vyděšeně z té představy.

"No, tak to jsem neměla ani na výběr. Přece si nenechám vzít i ty jediné chvíle, kdy budeme spolu samy, miláčku," zapřede Ashley a políbí mě.

"Hmmm… připomeň mi, abych ti za to večer poděkovala pořádně, ano?"

"To se vsaď," řekne Ashley a pak mě znovu hladově políbí.

Nemůžu se dočkat večera.

34

Je něco kolem osmi večer nebo tak.

Všichni sedíme kolem ohně a užíváme si tu klidnou atmosféru kolem.

Je tu ale jeden poměrně důležitý faktor, který mi to tu kazí.

Jaký ptáte se?

Máma!

Ano, správně.

Moje milovaná matka.

Když jsem si sedali k večeři, tak si Ashley šla pro mikinu do stanu a na místo vedle mě, které jsem jí samozřejmě držela, si sedla máma!

Jo, přesně tak.

Takže teď sedím vedle ní, zatímco Ashley sedí na druhé straně ohně mezi Glenem a tátou.

UGHHHHHH!

Ani nevíte, jak mě tohle štve!

Navíc začíná být poměrně zima.

"Spencer, zlatíčko, měla by ses jít pořádně obléknout, ještě se tady nachladíš," řekne máma a ukazuje na mou husí kůži, kterou mám na rukou.

Díky mami, fakt jsem si nevšimla, že je mi kosa.

Počkat.

Mám nápad!

"Ne, to nebude potřeba mami, mám lepší nápad," řeknu tajemně, potom vstanu a jdu směrem k Ashley.

"Můžu Ash?"

Ashley se na mě tázavě podívá a poté jí dojde, na co se ptám.

Posune se kousek dozadu a já si sednu na kládu před ni.

Ashley si rozepne mikinu, dá jí kolem nás a přitáhne si mě k sobě.

Hmmmmm, to je rozhodně lepší.

Táta se jenom směje, zatímco máma se mračí, ale to je mi jedno.

Jsem u Ashley v náručí a na ničem jiném mi v tuhle chvíli nezáleží.

"Hele, co si takhle říct nějakou strašidelnou historku?" zeptá se najednou nadšeně Glen.

"Jen to ne. Copak ty jsi nepamatuješ, co se stalo posledně?" zeptá se máma.

Tomu se celá naše rodina zasměje, zatímco Ashley a Mark vypadají zmateně.

"Naposledy, když jsme tábořili a seděli u ohně stejně jako dneska, chtěl Glen taky vyprávět strašidelnou historku…," začnu vysvětlovat, "…było to něco o chlápkovi, který chodí v noci kolem tábořišť a zabíjí lidi ve spánku velkou sekerou."

"No a řekneme, že se mi ta historka zrovna moc nevyplatila...," skočí do toho Glen s bolestivým výrazem v tváři.

"V noci se totiž potkal s mámou, když šel na záchod a ona kontrolovala, jestli nějaký vrahoun nechodí kolem," nemůžu to už vydržet a vypsrknu smíchy při té vzpomínce.

"Paula se tenkrát vrhla na Glena zezadu a začala ho mlátit klackem, který našla. Jeho řev nás se Spencer vzbudil a když jsme vylezli a viděli, co se děje…," nedořekne to už ani táta, protože stejně jako já se dusí smíchy.

Glen je červený jako rajče.

Konečně se tady červená někdo jiný než já.

Všichni se ještě chvíli smějeme té představě.

A popravdě?

Málem jsem se tenkrát počůrala smíchy, když jsem to viděla.

Škoda, že jsem si ho tenkrát nevyfotila.

Vypadal, jako by se po něm přehnalo stádo volů.

Máma se mu tenkrát hořečně omlouvala, ale ani ona se nemohla přestat smát.

Zkrátka okamžik, na který se nezapomíná.

"No tak to stačí, jo? Tak teda nic strašidelnýho, ale co takhle nějakou historku z nějaké nebezpečné mise Ashley? Určitě máš stovky různých historek nebo ne?" zeptá se Glen Ashley.

"Uhm…jo, to mám, ale za prvé si nemyslím, že by se Spencer moc líbily, a za druhé bych o nich ani mluvit neměla," vykrucuje se Ashley.

"Ale no tak, Ashley! Tak ne nebezpečnou, co třeba nějakou vtipnou, když si była v nějakým přestrojení? No tak, sem s ní!" žadoní Glen.

No, popravdě taky bych to ráda slyšela.

Nevím proč, ale když Glen řekl slovo přestrojení vjel mi do hlavy obrázek Ashley v sexy ošetřovatelský uniformě.

Hmmmm.

No, možná bych Ashley mohla nějakou koupit?

Definitivně návrh k zamyšlení!

Ashley se pomalu podívá na každého z nás, a když zjistí, že všichni napjatě posloucháme, nezbývá jí nic jiného než nám nějakou povědět.

"Tak dobře. Přestrojení říkáš?......no tak těch było hodně. Od IT specialistky po šéfkuchařku."

"Ty jsi była šefkuchařka?" zeptám se překvapeně.

"Proč se tak divíš? Jenom proto, že doma vaří Li neznamená, že neumím vařit! Připomeň mi, ať ti až se vrátíme něco dobrého uvařím," mrkne na mě Ashley.

Hmm, od tebe by mi chutnal i suchej chleba, Ash.

"A ano, i šéfkuchařka, naštěstí jsem jí nemusela být moc dlouho, jen na jeden večer, abych se dostala do jednoho podniku, kde se scházeli ti největší bossové z Itálie," pokračuje Ashley.

"Była jsem tam tenkrát ještě s jedním kolegou, který dělal číšníka a bohužel to był on, kdo nás prozradil. I při veškeré snaze nedokázal na rukou unést víc jak dva talíře, což je pro schopného číšníka naprostá samozřejmost, takže když už asi po druhé rozbil všechny talíře, co nesl, a poté vysypal jídlo na jednu dámu, było nanejvýš jasné, že on asi číšník nebude."

"Proboha, tak proč ho na ten úkol dávali?" zeptá se táta.

"No, on nám totiž neřekl, jaký je nešika. Myslel si, že sem tam něco odnese a to bude všechno. Navíc hlavní pro ten úkol było znát jazyk a ne zrovna moc našich agentů umí mluvit italsky, takže jsme si neměli ani z čeho vybírat."

"A co było dál, když vás odhalili?" zeptá se Glen nedočkavě.

"No, v té chvíli to ještě nebylo ztraceno. Było mi jasné, že pokud něco neudělám, tak jsme oba dva v pěkném maléru, takže jsem tam dovnitř vletěla ve svém oblečení kuchaře a začala ho mlátit po hlavě humrem, kterého jsem si po cestě vzala. Přitom jsem ho poštěstila snad všemi nadávkami, které v italštině znám. Všichni z toho byli tak zmatení, že se nám nakonec začali smát a pohroma była zažehnána," směje se té vzpomínce Ashley.

"A jak to dopadlo? Spnili jste ten úkol?" zeptá se Mark.

"Jo, poté co se to celé uklidnilo, přišel člověk, na kterého jsme čekali s kufříkem, který jsme měli získat. Využila jsem toho, co se stalo předtím, a šla se jim ke stolu omluvit, přitom se mi povedlo se kufříku zmocnit, a než si toho všimli, byłi už jsme oba dva pryč," dokončí Ashley.

Wow.

Má holka je fakt dobrá!

"Páni! To je jako s nějakýho akčního filmu!" řekne Glen.

"To ani ne, spíš to było jako nějaká komedie, ještě měsíc poté všichni Frankovi říkali Mr. Humr." Tomu se všichni zasmějeme.

"To já dostal jednou po hlavě chobotnicí a řeknu vám, že to celkem bolelo," řekne Mark a tře si hlavu s bolestivým výrazem.

"Od koho prosím tě?" zeptá se Glen.

"Vzpomínáš si na tu holku, co jsem s ní chodil, když jsme byłi na dovolený v Řecku?" zeptá se a Glen kývne. "No tak když jsem jí řekl, že to mezi náma neklape, tak mě přetáhla po hlavě první věcí, kterou vzala do ruky. K mé velké smůle jsme zrovna byłi na trzích a ona popadla zrovnu tu chobotnici," dořekne a všichni se smějeme té představě, jak ho nějaká slabá dívenka mlatí po hlavě chobotnící.

"A co nějakou další historku?" dyndá znovu Glen a hodí prosící Carlinovské oči na Ashley.

"No……pak tu był jeden úkol, kdy jsem se musela vydávat za jeptišku, abych se dostala do jednoho kláštera, který był velmi dobře střežený a kde ukrývali jednoho velmi nebezpečného muže. Řeknu vám, ty jejich obleky jsou opravdu dost nepraktické a navíc strašně škrtí u krku."

Cože?

Ashley jako jeptiška?

Nemůžu si pomoc a vyprsknu smíchy.

"Neber to nějak špatně Ash, ale ty jako jeptiška?" té představě se chtě nechtě všichni musíme zasmát.

"Hej! Náhodou jsem vypadala věrohodně!" brání se Ashley a vypadá mírně uraženě.

Nevím, jestli to jenom hraje, nebo to myslí vážně, takže raději hodím zpátečku.

"Promiň, Ash," lísám se. "Určitě jsi była výborná jeptiška," nahodím omluvný výraz a je mi odpuštěno.

"To si piš, že była."

Chvíli ještě sedíme a povídáme si o všem možném, přičemž si užíváme klidného večera, než se ozve máma.

"No, už je celkem pozdě, a vzhledem k tomu, že ráno musíme brzo vyrazit, tak si myslím, že bude lepší, když půjdeme všichni na kutě."

Na to se všichni začnou pomalu zvedat.

Já se otočím na Ashley a potichu jí zašeptám do ucha.

"Tak pojď, myslím, že jsem ti něco na dnešní večer slíbila, a jestli uvažuješ o spánku, tak na ten můžeš předem zapomenout, mám pro tebe na práci mnohem zajímavější věci," zapředu a potom se pomalu zvednu a pozpátku jdu do stanu.

Ashley se na mě kouká svýma hladovýma očima a rychle mě následuje.

Jakmile za sebou zapne stan, přitáhnu si ji k sobě k vášnivému polibku a už ji nepustím.

Hodlám jí totiž celou noc dávat najevo, jak ji miluju a jak jsem ráda, že je tu se mnou.

35

Je ráno.

Protáhnu se a rukou zašátrám po Ashley. K mému zklamání ale zjistím, že jsem ve stanu sama.

Sakra, kolik je?

Nejspíš už jsou všichni vzhůru.

No, co?

Nikdo z nich nezažil včera v noci takový maraton jako já!

Každičký sval mě bolí, ale tím nejlepším způsobem.

Pomalu vstanu a vysoukám se ven ze stanu.

Měla jsem pravdu.

Všichni už jsou venku, máma připravuje snídani, zatímco chlapi sedí kolem ohniště.

Glen s Markem někam tupě koukají, a když je očima následuju, je mi jasné, proč mají ten tupý výraz.

U břehu totiž stojí Ashley.

V černých krátkých kraťasech a černém vršku od plavek.

Provádí tu svou ranní kung-fu rozcvičku.

Její dokonale opálené a vypracované tělo mě přímo prosí, abych se ho dotkla.

Abych po každičkém centimetru tohohle dokonalého těla přejela jazykem, abych vzala do úst ty její dokonalé rty a…

Uhm…

Sakra, teď jsem totálně vzrušená a ke všemu slintám.

Přestaň, Spencer!

Jsou tu důležitější věci než se celá rozvášnit nad pozorováním těla Ashley!

Například to, že ti dva idioti ještě pořád od Ash neodtrhli oči!

A to já takhle nenechám!

Rozhodně by si měla oblíct něco s dlouhým rukávem.

A kalhoty.

A svetr.

A huňatý rolák.

A oteplovačky.

Jo, to by mohlo stačit.

Pomalu dojdu k Ashley, když vidím, že už končí.

"Dobré ráno, Ash," řeknu a nahnu se pro pusu.

"Dobré ráno," řekne a vezme si mě do náručí.

"Uhm…… není ti zima?" zeptám se nenápadně.

"Ne, proč?"

"No, já jen tak…….. že je tu celkem zima…….. a ty nemáš skoro vůbec nic na sobě a…."

Ashley mírně pozvedne obočí a podívá se za sebe.

"Oh, jasně. A to, že mi nutíš oblečení, nemá určitě nic společného s tím, že mě Glen s Markem pozorují, že?" zeptá se a na koutcích úst jí hraje úsměv.

"Cože? Ne, samozřejmě že ne. Jenom nechci, aby ses nachladila," lžu.

"Uhmmm," řekne a s úsměvem na tváři se natáhne pro svoje černé tílko, které měla hozené na kameni.

"Lepší?" zeptá se poté, co si ho obleče.

"No, možná by sis mohla vzít ještě….." začnu, ale poté, co mi hodí varovný pohled, radši sklapnu. "Jo, to je rozhodně lepší."

No, aspoň něco.

Ashley se mi pořád směje a vede mě zpátky k ohništi.

"Ach, Spencer, to jsem ráda, že jsi konečně vzhůru, budume moct aspoň brzo vyrazit. Už jsem se začínala bát, že se snad ani nevzbudíš," řekne máma, hned co si nás všimne.

"Byla jsem unavená," bráním se.

"A z čeho prosím tě? Vždyť jsme šli tak brzo spát?"

No, jak jí to jen říct.

Protože jsem celou noc měl žhavý, vášnivý sex s Ashley?

Asi ne.

"Včera jsme brzo ráno vstávaly," vysvobodí mě Ashley.

"Aha. No tak se všichni rychle nasnídejte, ať jsme do oběda na určeném stanovišti."

Poté se všichni dáme do snídaně.

Než se naděju, má Ashley po snídani sbalený stan i všechny naše věci.

Vůbec k ničemu mě nepustí, prý ji těší, když se o mě může starat.

A kdo jsem já, abych jí v tom bránila, že?

Nastoupíme si za stejného pořádku jako včera a vyrážíme.

Ashley si během jízdy svoje tílko znovu sundala a já mám co dělat, abych na ni pořád necivěla.

Kéž by mě aspoň moje ruce tolik nesvrběly, abych se jí dotkla!

Najednou na mě ze strany Ashley vycákne voda.

Podívám se na ni a ona se jen usměje a znovu mě ohodí.

Tak a je to boj!

Cákáme po sobě vodu, co nám síly stačí a přitom se nehorázně smějeme.

Přestaneme, až když skončíme obě úplně promáčené a s velkou dávkou vody vevnitř.

Táta se směje z plných plic tomu, jak vypadáme a to nemůžu jen tak nechat.

Podívám se na Ashley, ta kývne a než nám stačí cokoliv říct, ocitne se spolu s námi ve vodě.

"Co to tam proboha vyvádíte, Arthure?" křičí na nás máma a nasměruje jejich raft k nám.

"Jen jsme se chtěli trochu zchladit," odpoví táta a obě nás stáhne pod hladinu.

"Jste jak malé děti," kárá nás máma a drží náš raft, aby nám neuplaval.

"To Ashley!" ukazuju s nevinným výrazem v tváři na Ashley.

"To Arthur!" ukazuje Ashley s úsměvem na tátu.

"To Spencer!" ukazuje táta zase na mě.

Podíváme se po sobě a všichni naráz vyprskneme smíchy, Glen s Markem k nám skočí a začne nová bitva.

Máma tomu jenom přihlíží, ale vidím, že se i tak baví, i když se na nás snaží dívat kárávým pohledem.

Po nějaké době se všichni opět znovu vyškrábeme na rafty a pokračujeme v jízdě.

Zhruba po hodině dorazíme na určené místo a rozděláme oheň.

Když je všechno kolem tábora připravené, chytí mě Ashley za ruku a táhne mě pryč.

"Kam to jdeme?" zeptám se.

"Uvidíš," odpoví mi Ashley tajemně a vede mě nějakou stezkou nahoru do kopce.

Po chvíli dojdeme na vrcholek menší skály, ze které je překrásný výhled na řeku.

"To je nádherný, Ash," vzdychnu.

"Myslela jsem si, že by se ti to mohlo líbit. Našla jsem to tady, když jsem sbírala dřevo," řekne a stáhne mě k sobě dolů. Sednu si mezi její nohy a ona si mě přitáhne do náručí.

Uhmmmmm.

Takhle bych tady mohla sedět navždycky.

"Jsem tak ráda, že jsi tady se mnou, Ash."

"To já jsem ráda, že tady můžu být. Asi bych se doma zbláznila celých těch sedm dní bez tebe. Nevím, co si počnu, až dostanu nějaký úkol, kvůli kterému budu muset odjet na delší dobu. Nedokážu už ani pořádně spát, když tě nemám v náručí," vzdychne Ashley.

"No, tak to jsme na tom úplně stejně. Taky nemůžu usnout když tě nemám vedle sebe."

"To jsme ale páreček, co?"

"Ten nejlepší," potvrdím.

Ashley si mě přitáhne pro dlouhý sladký polibek, který okamžitě prohloubím, a než se nadějeme, líbáme se jako o život. Ruce nám začnou pomalu bloudit po těle té druhé a teplota kolem začíná rapidně stoupat.

Ashley pomalu přejíždí svými rty od mého ušního lalůčku dolů po krku až kam jí moje halenka dovolí.

Netrvá dlouho a moje halenka končí na zemi vedle nás. S mým tričkem Ashley neztrácí čas a rychle mi ho přetáhne přes hlavu. Jsem už jenom v černé podprsence.

Ashley se mi zahledí do očí a mnou projede elektrický výboj.

Vypadá jako dravé šelma, které se chystá na svou kořist.

Pomalu se posouvá blíž ke mně. Když je konečně jen centimetr ode mně, spojí naše rty ve vášnivém polibku, ze kterého se mi zatočí hlava.

Její ruce mi začnou hladit prsa přes podprsenku. Nemusím čekat dlouho a i její rty nasledují trasu jejích rukou. Ani nevím, kdy se to stalo, ale najednou leží moje podprsenka na zemi a Ashley hladově saje moji bradavku do svých úst.

Nejsem schopná vnímat vůbec nic než její rty a talentované ruce, které se pomalu sunou níž k zipu mých kalhot.

Zrovna ve chvíli, kdy mi Ashley rozepne zip a její hbité prsty mi zajíždí tam, kde ji potřebuju nejvíc, uslyšíme z dálky, jak nás máma volá k večeři.

Skvělý načasování, mami!

"Doprdele!" zavrčím.

"Asi bysme měly jít," řekne zadýchaně Ashley.

"Jo…...jasně," řeknu a přitáhnu si jí zpátky pro tvrdý polibek, který mi Ashley se stejnou vervou hladově vrací.

Teplota začíná znovu stoupat, když uslyšíme znovu mámu. Tentokrát se Ashley odtáhne dál a podívá se na mě smutnýma očima.

"Opravdu musíme jít, Spence, ale tohle dokončíme po večeři, ano?"

"Áááááh! Tohle mi dělá snad schválně!" zavrčím a snažím se zpomalit svoje dýchání.

Ashley mi věnuje soucitný pohled a podává mi moje oblečení.

"Slibuju, že ti to v noci vynahradím," řekne a pomáhá mi zpátky na nohy.

"Otázka je, jestli do té doby vydržím," zabručím ještě a pak se společně vydáme zpátky do tábora.

Už jsem vám říkala, jak strašně ráda bych mámu někdy uškrtila?