Jsem tu pro tebe

Napsala: Danni0204, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Originál zde.

1

Alex se pořádně protáhla, jak se otáčela v posteli a usmívala se, když sledovala svou spící ženu. Zvedla ruku a odhrnula pár vlasů z její tváře. „Maggie,“ zašeptala jemně. „Maggie, zlato,“ zatřásla jejím ramenem ve snaze ji vzbudit.

„Pět let.“ Maggie zněla otráveně, zatímco nechávala oči zavřené. „Jsme spolu pět let a vdané tři a pořád si myslíš, že je v pořádku mě budit,“ zabručela Maggie a otočila se na bok, takže byla k Alex zády.

„Zlato.“ Alex se posunula blíž, přehodila přes ni svou paži a našla lem jejích šortek na spaní, zatímco jí druhou rukou odhrnula vlasy a políbila krk. „Pořád chceš znovu usnout?“ zeptala se, zatímco její ruka sjela pod Maggiiny kalhotky.

„No, pokud jsi mě vzbudila kvůli sexu, tak proč to neřekneš?“ zajímala se Maggie, zatímco se se obrátila a vtiskla polibek na Alexiny rty. „Hmm, počkej,“ odtáhla se. „Kolik je?“ zeptala se.

Alex pohlédla na hodiny na svém nočním stolku. „Jen po šesté. Máme skoro hodinu, neboj,“ prohlásila, než si přitáhla Maggie zpátky k polibku. Její ruka se vrátila zpátky mezi nohy její manželky a škádlila ji, jak polibek intenzívněl.

„Ale sakra,“ zabručela Maggie a odtáhla se, jak zvuk žvatlání z chůvičky naplnil pokoj.

„Pššt, je v pořádku,“ políbila ji Alex znovu. „Nepláče, “ zdůvodňovala. „Je v pohodě. Můžeme pokračovat,“ přitáhla si Maggie zpátky k polibku, zatímco žvatlání zesilovalo.

„Ne,“ potlačovala Maggie smích, zatímco se odtahovala a vyndávala si Alexinu ruku ze šortek. „Alex, nebudu se s tebou milovat, zatímco můžeme slyšet, jak naše dcera brebentí z jiné místnosti.“

„No, můžeme tu chůvičku vypnout,“ navrhla Alex. Jejich sexuální život byl poslední dobou skrovný, jejich dcera moc dobře nespala a několikrát se během noci budila. Když se narodila, spala skvěle, ale v posledních pár měsících se to, zdá se, úplně změnilo.

„Alex,“ zasmála se lehce Maggie, vylezla z postele a vydala se do dětského pokoje. „Ahoj, krásko,“ zavrkala, když se naklonila nad dětskou postýlkou. Riley jí věnovala největší úsměv a nadšeně máchala rukama. Maggie ji zvedla a něžně políbila na spánek. „A teď, bonbónku, měla bys ještě spát. Obvykle se probouzíš v sedm,“ říkala jí, zatímco se vydala zpátky do ložnice. „Mamka a já potřebujeme trochu času pro dospělé, ale tvoje bojkotování spánku nám to nezjednodušuje. Ne, to nezjednodušuje,“ vrkala a Riley v odpověď zablábolila. „Jsi prostě vzrušená? Jsi vzrušená malá oslavenkyně?“ pošimrala ji Maggie na boku. Riley se zahihňala a zabořila si hlavu do Maggie, jak ta kráčela do ložnice.

„Kde je moje oslavenkyně?“ rozpřáhla Alex ruce a Maggie jí Riley podala a sama se posadila na postel. „Nemůžu uvěřit, že jí je už rok,“ prohlásila Alex a několikrát políbila Riley na spánek, než ji posadila mezi sebe a Maggie. „Proč rosteš tak rychle?“ ptala se Alex a rukou projížděla Rileyinými kaštanově hnědými vlasy, ve snaze trochu urovnat to vrabčí hnízdo trčící všemi směry. „Máma a já chceme, abys zůstala malým roztomilým děťátkem napořád,“ vrkala Alex, než se ohlédla na Maggie. „Máme jednoletou,“ rozšířila oči. „Je to vůbec ještě naše děťátko?“ dumala. „Nemáme teď batole?“

„Ne, pořád je naše děťátko,“ pohladila Maggie Rileyina záda. „Vždycky bude naše děťátko.“

„Ale roste,“ našpulila Alex smutně ret. „Už skoro chodí,“ vykulila zase oči a vzhlédla zpátky k Maggie.

„No, vždycky si můžeme pořídit další,“ navrhla Maggie. „Chceme, aby měla bratra nebo sestru, ne?“ Alex vypadala trochu překvapena Maggiiným návrhem.

„Maggie,“ zavrtěla hlavou. „Nejsem připravená.“ Těhotenství s Riley bylo pro Alex opravdu těžké. Bylo jí špatně ode dne, kdy zjistila, že je těhotná, do dne, kdy se Riley narodila. Byla přijata do nemocnice při čtyřech různých příležitostech kvůli svým nevolnostem a pak porod také neprobíhal hladce a po 56 hodinách a hrozbě císařského řezu, se Riley konečně narodila pomocí kleští. „Já vím, že díky tomu všemu máme tuhle nádhernou holčičku, ale byl to pro mě příšerný zážitek a nejsem připravená na další těhotenství.“

„Já, to vím,“ pověděla jí Maggie. „Myslela jsem, že bych tohle dítě mohla mít já.“ Přemýšlela o tom už pár měsíců, ale čekala na správnou dobu a Riley byla stejně pořád malá.

„Ty?“ Alex vypadala šokovaně.

„Jo, je to opravdu takový šok?“ zeptala se Maggie.

„No, říkala jsi, že nechceš být těhotná, že já jsem tou, kdo by měl mít dítě,“ řekla Alex a drbala se při řeči na hlavě. „Pokud to chceš, tak to samozřejmě můžeme víc probrat, ale jen jsem si nemyslela, že to je to to, co chceš.“

„Můžu změnit názor, ne?“

„Jistěže,“ odvětila Alex, natáhla se a popadla Riley, která se plazila k okraji postele. Posadila ji zpátky mezi ně. Riley se na ní culila a nadšeně se vrtěla.

„Vidíš, to, jak se na tebe dívá, to chci,“ přiznala se Maggie.

„Na tebe se dívá úplně stejným způsobem.“

„Já vím, ale-“ Maggie stiskla rty. „A nechci, aby to vyznělo špatně, protože tě tolik miluji. A Riley, nemohla bych ji milovat víc, i kdybych se rozkrájela, a máme tvou mámu a Karu, ale já…chci kousek sebe. Chci tohle spojení.“ Maggie se bála podívat na Alex. Bála se její reakce. Nechtěla, aby si myslela, že nemiluje Riley, nebo o ní nepřemýšlí jako o vlastní, protože ji milovala, samozřejmě, že ji milovala, ale prostě chtěla biologické dítě. Neměla co dočinění se svou rodinou, se svými rodiči a byla jedináček, takže neměla ani žádné sourozence. „Ta radost, kterou mi Riley přináší, chci ti ji přinést tím, že ti dám dítě.“

Alex se na ni lehce usmála a pohladila ji po paži. „Chápu tě,“ řekla a Maggie se v odpověď usmála. „Ale Riley přestala v noci spát,“ vydechla Alex. „Myslíš, že je vhodná doba?“

Maggie pokrčila rameny. „Máme čas, než otěhotním a pak devět měsíců těhotenství, abychom to vyřešily. Měly bychom si o tom promluvit. Ne dnes, protože jsou Rileyiny narozeniny, ale brzy,“ pravila Maggie a Alex přikývla. Samozřejmě, že chtěla, aby Riley měla sourozence nebo dva. „V kolik, že to tvoje máma přiletí?“

„Ne, před desátou,“ odpověděla Alex a natáhla ruce, jak se Riley na posteli postavila. Popadla Alexiny ruce a věnovala jí široký úsměv, ukazujíc pár zubů. Riley zvedla nohu a nechala ji viset ve vzduchu. „Hodláš dneska začít chodit?“ zajímalo Alex. Riley se často postavila, ale pak zůstala vzpřímeně jen chvíli, než se znovu posadila.

„Mmm baaa,“ žvatlala Riley, zatímco položila nohu zpátky na postel, než se znovu posadila, pohlédla na Maggie a zazubila se.

„Mohla bys dneska říct máma,“ vrkala Maggie. „Řekni máma.“

„Mmm mmm,“ brebentila Riley.

Alex pozvedla obočí. „Jako první řekne mamka.“

„Hahaha, ani náhodou,“ zasmála se lehce Maggie. „Všichni víme, že máma je pro děti snazší říct než mamka.“

„Hmm.“ Alex vypadala nejistě. „Riley, řekni mamka.“

Riley se usmála, nějaké zvuky vycházely z jejích úst, holčička vypadala, jako by se opravdu silně snažila něco říct. „Pá…pá.“ Riley zatleskala rukama. Pa bylo její první slovo. Dokázala taky říct dk pro díky a říkala ‚rara‘ svému zvířátku na spaní, které zbožňovala a obvykle ho měla pořád s sebou, byla jím žlutá kachnička.

„Babička tě dnes přijede navštívit,“ sdělila Maggie své dceři. Riley se na ní s úsměvem otočila. „A teta Kara přijde taky,“ dodala Maggie. Pořádaly grilování na Rileyiny první narozeniny. Budou to jen ony tři, Kara a Eliza. Riley byla samozřejmě příliš malá, aby věděla, že jsou její narozeniny a stejně si nebude nic pamatovat, ale chtěly udělat něco malého, aby ten den udělaly výjimečným. Riley vydala nadšeně znějící vypísknutí, zatímco Maggie zazívala. Pracovala dlouho do noci a kvůli Riley vstávala v noci a pak ji Alex časně vzbudila, tak toho moc nenaspala. „Tak ospalá,“ zazívala znovu.

Alex potlačovala smích, zatímco se zvedla z postele. „A to chceš další dítě,“ zamručela, jak si zvedala Riley do náruče. „Pojďme, bonbónku. Necháme mámu trochu si přispat. Dopřejeme si trochu času pro mamku a Riley dole,“ prohlásila. Maggie jí věnovala vděčný úsměv, zatímco si lehla v posteli a sledovala, jak Alex s Riley upouštějí místnost, než zavřela oči v naději, že si ještě trochu pospí.

* * *

Kara se sešla s Lenou U Noonan na brunch. Kamarádily se krátkou dobu, jen kolem měsíce. Potkaly se, když Kara musela do L-Corp kvůli článku do novin. Hned si padly do noty a od té doby se tu a tam scházely. „Takže,“ napila se Lena ze svého smoothie. „Dostala jsem nějaké lístky na tohle umělecké představení dnes odpoledne. Vím, že je to na poslední chvíli, ale zajímalo mne, jestli bys tam se mnou nechtěla jít?“ zeptala se a vzhlédla ke Kaře, očekávajíc odpověď.

„Nemůžu,“ zavrtěla Kara hlavou. „Máme grilování u mé sestry kvůli narozeninám mé neteře,“ řekla jí, než upila ze svého smoothie. „Mrzí mě to.“

„Ach, to je v pořádku.“ Lena by lhala, kdyby tvrdila, že není zklamaná. Vážně měla Karu ráda. Měla ji ráda víc, než bylo vhodné pro kamarádku. „Jak jsem řekla, bylo to na poslední chvíli.“

„Neplatila si za ně ale, že ne?“ zajímala se Kara.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Lena. „To je výhoda, když je člověk ředitelkou společnosti. Pořád dostávám nějaké věci.“

„Aha, no, tak se mnou příště s něčím počítej,“ usmála se na ni Kara a Lena cítila, jak se jí žaludek zatřepotal.

„Rozhodně,“ odpověděla s úsměvem. „A jsem si jistá, že narozeninová oslava bude zábavná.“

„Asi jo,“ odpověděla Kara. „Jsou to její první narozeniny,“ informovala Kara svou kamarádku. „Takže jsem si dost jistá, že nebude vědět, o co jde, ale ze mě bude velké děcko a budu si hrát s ní a jejími hračkami,“ zasmála se a Lena se k ní připojila. „A nemůžu se dočkat, až uvidím její tvářičku, až jí dám dárky.“

„Ach, vážně? Co pro ni máš?“

„Malou trampolínu, nějaké knížky, nějaké oblečení, bazének s balónky a velký bubínek,“ rozšířila Kara oči. „Bude to zbožňovat.“

„Ty jsi koupila jednoleté velký bubínek?“ zeptala se Lena. „Její máma s tátou z toho budou nadšeni,“ utrousila.

„To budou,“ odvětila Kara, které ušel Lenin sarkasmus. „A jsou to její mámy. Moje sestra je vdaná za jinou ženu.“ Kara pozorovala Leninu reakci, protože, no, naneštěstí existovali lidé, kteří neschvalovali životní styl její sestry, ale Lena vůbec nereagovala.

Lena cítila, jak se trochu uvolňuje. Ještě Kaře neřekla, že je lesbička, ale alespoň se nemusela trápit tím, až jí to řekne. Nebylo to tak, že by se za to styděla nebo ještě nebyla vyoutovaná, ale nikdy na to nedošlo. „Takže,“ odkašlala si. „Tvá sestra je zamilovaná a vdaná. Co ty? Vídáš se teď s někým?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou Kara. „Jsem příliš zaneprázdněna tím, že jsem…“ Kařin hlas se vytratil. Lena nevěděla, že je Supergirl a Kara cítila, že bude nejlepší jí to neříkat. „Novinářka a tak,“ prohlásila. „A co ty?“ zajímala se, cítíc, že by jí měla vrátit tu otázku a samozřejmě, chtěla poznat svou kamarádku lépe.

„Také nezadaná,“ odpověděla Lena. „Ale přistěhovala jsem se sem teprve před sedmi týdny, takže jsem se ještě doopravdy neporozhlédla. Přišlo mi lepší se nejprve usadit a udělat si pár přátel, ačkoliv, lidé slyší, že jsem Luthorová a no…jsi jediná kamarádka, kterou jsem si zatím udělala.“

„Nejsi vůbec jako tvoje matka a bratr.“ Kara zněla naštvaně, že lidé mohou soudit Lenu jen podle toho, kdo je její rodina. Lena jí věnovala oceňující úsměv. „Takže hádám, že nebyl nikdo, kdo by tě držel v Metropolis?“

„Spíš mě někdo z Metropolis vyhnal,“ vydechla smutně Lena, zatímco si hrála se svým holým prsteníčkem. „Byla jsem zasnoubená, ale, ehm…někomu se líbí spát s jinými lidmi.“

„Ach Leno, to mě mrzí.“ Kara jí věnovala účastný úsměv. „Ale jeho škoda. Jsi nádherná. Musel být blázen.“

Lena stiskla rty nad tím, že mluvila o ‚něm‘, zatímco cítila v žaludku žár z toho, jak Kara řekla, že je nádherná. Jistě, když to dívka řekne jiné ženě, nemusí to znamenat nic jiného než kompliment, ale Lena doufala, že je za tím víc než jen to. „Ehm, víš, stalo se to víc než jednou. Poprvé jsem se snažila odpustit. Odpustila jsem, ale když se to stalo znovu, já…“ hlas se jí vytratil a zavrtěla hlavou. „Muselo to skončit. Ale nebyl to on. Já, ehm…byla jsem zasnoubená s jinou ženou.“

„Aha, dobrá,“ pronesla Kara. Lena se uvolnila, že jí to řekla. Možná že to bylo skutečností, že se jí tolik líbila, proč k tomu nenašla vhodnou chvíli, ale nemusela si dělat starosti. Kara se tím nezdála vůbec vyvedena z míry. „Chlap nebo ženská, stejně je na prd být podváděná,“ řekla Kara své kamarádce. „Bylo to nedávno?“

„Asi před šesti měsíci,“ sdělila jí Lena. „Pokoušela jsem se zůstat kvůli své společnosti – nebo, no, tehdy byla mého bratra – ale, začala krachovat po tom, co Lex udělal a máma tam měla vliv a já…nemohla jsem tomu vážně zabránit, tak jsem si myslela, proč nezačít se vším v mém životě od začátku. A taky mi tam všechno připomínalo ji. Tak jsem to riskla a přestěhovala se sem a založila novou společnost s novým jménem a já…je to dobré. Jde to dobře.“

„No, to jsem ráda a přeji L-Corp jen samé úspěchy,“ pronesla Kara a pozvedla svou skleničku smoothie. Lena udělala to stejné a přiťukly si, než se napily. Lena se pro sebe usmívala, když hleděla na Karu a znovu se jí srdce zatřepotalo.


2

Kara skákala na malé trampolíně, kterou koupila pro Riley. „Zničí ji svou supersilou,“ prohlásila Alex, sledujíc, jak Kara skáče nahoru a dolů, zatímco Riley sedí na trávě, vzhlíží k ní a sleduje ji s vykulenýma očima, zatímco drží žlutý balónek z bazénku, který jí Kara také koupila. „Karo, čeká se, že na tom necháš Riley skákat a ne ji budeš nutit sledovat tebe,“ zakřičela Alex na svou sestru z terasy, na které seděla s Maggie a Elizou.

„Jen jí předvádím, co dělat,“ odpověděla Kara.

„Ukazuješ jí to už tak deset minut,“ smála se Maggie. „Myslím, že to chápe.“ Kara se na svou švagrovou zamračila, než seskočila a dala si chvilku, aby srovnala dech, než zvedla Riley a položila ji na trampolínu. Vzala od ní ten žlutý balónek a hodila ho přes zahradu, kde přistál v bazénku mezi ostatními balónky. Riley si položila ruce na držadlo a začala skákat nahoru a dolu. Na tváři při tom měla široký úsměv. Maggie popadla foťák a odběhla pořídit nějaké snímky.

„Nemůžu uvěřit, že už jí je jeden,“ pronesla Eliza, natáhla se pro džus a napila se. „Přijde mi to jako včera, co jsem jela do porodnice, podívat se na ni po jejím narození.“

„Říkej mi o tom,“ souhlasila Alex se svou matkou.

„Ááá, pamatuješ si, jak byla maličká?“ vzpomínala Eliza.

„Nepřišla mi tak malá, když jsem se ji snažila porodit,“ zamručela Alex a Eliza se lehce zasmála. „Ale jo, já…stýská se mi po tom, když byla tak maličká. Neber mě špatně, zbožňuji to období, ve kterém je teď. Každý den se učí nové věci a má tuhle skvělou malou osobnost, ale už to není moje děťátko.“

„Samozřejmě, že je,“ pravila Eliza. „Ty jsi pořád moje děťátko. Tvůj potomek nikdy nepřestane být tvým děťátkem, bez ohledu na to, kolik mu je.“

„To říkala Maggie taky,“ řekla Alex a usmívala se, když pozorovala Maggie s jejich dcerou. Vzala si ji do náruče a pózovala pro fotky, které pořizovala Kara. Alex nepřestávala sledovat Maggie s Riley. Maggie právě lechtala Riley na boku a ta se potěšeně chichotala, zatímco Kara nepřestávala mačkat spoušť. „To jen, že…čas je tak drahocenný. Proletí kolem.“

„To zní, jako by ses zamýšlela nad dalším,“ pravila Eliza a zněla trochu nadějně. Moc ráda by měla víc vnoučat.

„Ještě ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Alespoň ne pro mne,“ zamumlala, zatímco vzhlédla zpátky k Maggie, která posadila Riley do jejího bazénku balónků. Alex se rozesmála, když si všimla, že v něm s ní sedí Kara. Teď měla foťák v ruce Maggie a dělala snímky Kary s její neteří. „Bože, ta je takové dítě.“

„A to je ta samé dívka, která udržuje město v bezpečí před mimozemšťany terorizujícími to místo,“ smála se Eliza, pozorujíc Karu, která žonglovala s pár míčky. Riley sledovala ten modrý, jak se pohybuje kolem jejích rukou a na tváři měla široký úsměv a oči dokořán úžasem.

„Alespoň je to zábavná teta,“ prohlásila Alex, než se postavila. „Začnu s tím grilováním,“ řekla a přešla na konec terasy, kde byl gril. Škrtla pár sirkami a zapálila uhlí, než odešla do kuchyně, otevřela lednici a našla tácy, na kterých byly burgery, klobásy a kebaby. Když se natáhla, aby vzala první tác, ucítila, jak se jí kolem pasu obtočila ruka a lehce sebou poplašeně trhla.

„Ty hodláš grilovat?“ zamumlala Maggie a předstírala šok. Alex zavřela dveře ledničky, otočila se a drobně naklonila hlavu.

„Umím grilovat,“ prohlásila Alex, obtočila paže kolem své ženy a přitáhla si ji k sobě, takže se jejich těla na sebe tiskla.

„No, předpokládám, že to není pořádné grilování, pokud není jídlo trochu připálené,“ věnovala jí Maggie prohnané zaculení. Ona byla v jejich vztahu kuchařkou. Alex obvykle spálila, cokoliv se snažila udělat, její kuchařské schopnosti byly méně než žádoucí.

„Sklapni,“ plácla Alex Maggie po zadku. „Co kdybys připravila salát a pak nachystala Rileyin oběd?“ navrhla jí, odstrčila ji a obrátila se, aby znovu otevřela ledničku a vyndala tácy s jídlem, aby byly připravené, jakmile bude gril dostatečně rozpálen.

* * *

Kara držela Riley a pusinkovala jí spánek pořád dokola. „Báječně jsem se bavila na tvojí oslavičce, poklade,“ políbila znovu svou neteř. „Ááá, teta Kara už ale musí jít domů. Už teď se mi stýská.“

„Můžeš si ji vzít na noc, jestli chceš,“ pronesla Alex napůl žertovně. Maggie vpovzdálí, kde se bavila s Elizou, nastražila uši, když zaslechla, že se Alex možná jejich dcery na noc zbaví, aby měly čas na obnovu svého pouta.

„Vážně?“ zeptala se Kara a Alex přikývla, možná trochu moc nadšeně.

„Ach, ano,“ odvětila. „Ačkoliv potom si pravděpodobně nebudeš myslet, že je to tvůj roztomilý poklad. V současnosti je malou příšerou, která bojkotuje spánek, takže maminkám dost stěžuje hledání si času na…“ Alexin hlas se vytratil a ona zahýbala obočím doufajíc, že Kara pochopí, o čem mluví. „Už je to nějaká doba.“

„Aha,“ přikývla Kara chápavě. „Potřebuješ tedy, abych tě stejně tak zbavila Elizy?“ Eliza měla zůstat pár dní u nich doma.

„Panebože, ano,“ promnula si Alex čelo. „Na to jsem nepomyslela.“

„To je v pohodě,“ zasmála se drobně Kara. „Hej, Elizo,“ zavolala na ni. „Ty a slečinka ‚Hodlám bojkotovat spánek, takže moje maminky nemohou mít sex‘ zůstanete dnes večer u mě v bytě, takže to budou moct dohnat,“ prohlásila a Maggie s Alex obě zrudly studem.

„Karo,“ plísnila Alex svou sestru.

„Ach, má Rao. Jsem si celkem jistá, že ví, že máte sex,“ obrátila Kara oči v sloup.

„Karo, nechceš takový obrázek své dcery ve své hlavě,“ rozhodila rukama Eliza a navrhla ukončit tuto konverzaci.

„Jdu jí sbalit nějaké věci,“ pronesla Maggie a využila této výmluvy, aby opustila místnost.

„Ano,“ odkašlala si Eliza. „Dojdu si také pro své věci,“ prohlásila a také odešla z místnosti.

Alex zavrtěla hlavou nad svou sestrou, která tam stála se samolibým úšklebkem na tváři, než si vzala svou dceru do náruče. „No bonbónku, doufám, že za tohle zůstaneš tetě Kaře celou noc vzhůru. Dej jí zabrat, maličká,“ pravila a políbila dceru na čelo.

Riley se usmála na svou matku. „Mmmm ma…“ vydala ze sebe.

„Ty moje chytrá holčičko,“ přejela Alex rukou přes její jemné kaštanové kadeře. „Už se dostáváš blízko k tomu, abys řekla mamka, co?“ usmála se, zatímco Rileyina ručička spočívala na její tváři. „To je to, co potřebujeme, abys řekla první, zapamatuj si to, ano?“ sdělila jí Alex. Riley pozorně hleděla na svou matku, jako by velice usilovně naslouchala každému jejímu slovu.

Eliza se vrátila do obýváku jako první a svůj cestovní kufr nechala u dveří. Ještě si v podstatě nic nevybalila, takže jí nezabralo moc času se spakovat, ale Maggie za ní moc nezaostala. Podala tašku s Rileyinými věcmi Kaře, než si vzala Riley od Alex, políbila ji a přivinula k sobě. „Užiješ si to u tety Kary,“ pronesla, zatímco všechny šly ke vchodovým dveřím. Alex s Maggie ještě párkrát políbily Riley, než ji podaly Kaře. „Díky za tohle, Karo.“

„Bez problémů. Užijeme si parádní noc, že jo, poklade?“ shlédla Kara na Riley, která se jí snažila sundat brýle. „A jsem si jistá, že tvoje maminky také,“ zahýbala na ně významně obočím, zatímco Alex ji praštila do nadloktí.

„Běž už,“ zamumlala a Kara se zasmála, než s Elizou a Riley vyšly z domu. Maggie zavřela dveře a zamkla, než se otočila k Alex, obě s výrazem, že na to chtějí okamžitě hupsnout. „Takže,“ promnula si ruce Alex, zatímco kráčela halou do kuchyně s Maggie v závěsu. „Buď můžeme uklidit, nebo bychom si mohly promluvit o celé té záležitost s druhým dítětem. Nebo třetí možnost-“

„Třetí možnost. Volím třetí možnost,“ prohlásila Maggie, aniž by věděla, co to bude.

„Vždyť nevíš, co je třetí možnost,“ smála se Alex, když viděla, že je Maggie velice nedočkavá, když jsou teď samy a mají šanci milovat se bez žádného vyrušování.

„No, vím, co chci, aby to bylo,“ zamumlala Maggie, zatímco si přitáhla Alex za pas, jejich těla se k sobě přitiskla a rty se střetly.

„Hmm, broučku,“ odtáhla se Alex. „Je teprve podvečer, nechceš počkat na noc?“

„Na noc? V noci si můžeme dát druhé kolo,“ prohlásila Maggie, než si přitáhla Alex zpátky k polibku, zatímco se vydaly kuchyní a ke schodům.

* * *

Alex lehce kroužila po Maggiině břiše, s hlavou spočívající v záhybu jejího krku. Maggie po tom usnula, ale Alex ne, na mysli měla ranní rozhovor. Tolik Maggie milovala a pokud byla připravená a chtěla mít dítě, mohla by jí to vážně odepřít? Chtěla mít víc dětí. Chtěla, aby měla Riley alespoň jednoho bratra nebo sestru, s kterými by vyrůstala, ale nebyla si jistá, že chce další tak brzy. Slyšela, jak se Maggie vrtí, než ucítila ruku, jak se probírá jejími vlasy. „Tohle lechtá.“

„Jsi si jistá, že chceš, aby se ti zvětšilo břicho?“ zeptala se a vzhlédla k Maggie, která zase shlížela k ní.

Maggie vypadala lehce zmateně, než přikývla, jak jí došlo, co tím Alex myslí. „Vážně chci,“ sdělila jí.

„Potenciálně, bychom mohly mít dvě děti mladší dvou let,“ řekla jí Alex se rty semknutými.

„Jsem si jistá, že to zvládneme. S Riley je to snadné, navzdory tomu, že zrovna nespí, ale máme čas, aby se to srovnalo. A pro Riley by bylo hezké mít někoho, s kým by si mohla hrát tak blízkého svému věku,“ argumentovala Maggie. „Byla jsi dlouho jedináček,“ připomněla jí. „A nesnášela jsi to, že?“

„Jo.“ Alex nemohla popřít, že si přála, aby měla brášku nebo sestřičku, když vyrůstala.

„A já jsem jedináček a stojí to za prd. Nechci, aby se cítila sama. Chci, aby měla někoho, s kým by na nás mohla držkovat, protože ji nepustíme na mejdan, který bude pořádat kluk, do kterého bude hrozně zabouchnutá, protože jeho rodiče nebudou doma a bude tam alkohol, navzdory tomu, že budou nezletilí.“ Maggie se svraštila tvář nad tím scénářem, který vytvořila, ale Alex se tomu zasmála.

„Ta bude mít ale zlé rodiče,“ zamumlala Alex. „Zní to, že bude potřebovat alespoň jednoho sourozence, aby jí kryl záda, co?“ Alex udělala další kruh na Maggiině břiše. „Dobrá,“ nadechla se zhluboka Alex. „Proč ne?“ Chtěly ještě alespoň jedno, takže proč ne teď. „Pojďme do toho. Zkusme znovu otěhotnět,“ prohlásila a vzhlédla zpátky k Maggie, která měla na tváři široký úsměv.

* * *

Kara pochodovala po podlaze, držela Riley v náručí a hladila ji po zádech. „Pššt, pššt, poklade,“ říkala měkce, ve snaze uklidnit ji. „Je čas spát,“ pochodovala tam zpátky, stále hladíc Rileyina záda. Už u ní dřív zůstala, takže to pro ni nebylo cizí místo, ale tak to samozřejmě bylo, když usínala jako mávnutím kouzelného proutku, ale teď Riley přemáhala spánek, jak jen mohla. „Nepřijdeš o nic vzrušujícího. Já s babičkou si dáme pár čínských knedlíčků a nějakou pizzu, to je všechno. No, čínské knedlíčky jsou velice báječné, do čehož tě zasvětím, až budeš starší,“ povídala jí, stále přecházejíc tam a sem. „Protože se s tebou rozdělím o své čínské knedlíčky, maličká.“ Kara se podívala ke dveřím, když uslyšela, jak se otevírají. Eliza se vracela s jídlem.

„Co jí to děláš?“ pravila Eliza, došla ke stolu a položila na něj jídlo, než přešla ke Kaře a vzala si Riley do náruče. „Mohla jsem slyšet její pláč až u výtahu,“ plísnila ji. „Pojď k babičce.“ Riley se k ní vinula, zatímco jí hladila konejšivě po zádech. Rileyin pláč slábnul, zatímco Kara přeběhla ke stolu a otevřela krabici s čínskými knedlíčky.

„Ach, čínské knedlíčky,“ prozpěvovala, zjevně z nich nadšená. Pohlédla na svůj telefon, když začal zvonit a spatřila, že volá Lena. Cítila, jak se usmívá, než hovor zvedla. „Leno, ahoj, co se…“ Kara se odmlčela, když uslyšela hlasy v pozadí a Lenu znějící úzkostně.

„Je všechno v pořádku?“ zjišťovala Eliza, když spatřila výraz Kařiny tváře, zatímco sama přecházela po pokoji s Riley, jejíž pláč byl ještě slabší.

„Musím jít,“ prohlásila Kara, vložila si zbytek knedlíčku do pusy, než si sundala brýle a odhalila kostým Supergirl. „Nesněz mi ty knedlíčky,“ varovala svou matku, než popadla ještě jeden, vyletěla z okna a namířila si to k budově L-Corp. Uviděla postavu padající z balkónu a snesla se dolů, když spatřila, že je to Lena. Chytila ji do náruče, jemně přistála na chodníku a položila ji na zem.

„Supergirl,“ usmála se Lena. Srdce jí bouchalo z toho, co se právě stalo. „Díky bohu, že jsi byla poblíž.“

„Byla jsem s Karou Danversovou, když jsi jí volala,“ pronesla Supergirl. „Běžte domů a dávejte na sebe pozor,“ řekla jí. „Kdo je to tam nahoře? Co chtějí?“

Lena zavrtěla hlavou. „Myslím, že někdo, kdo pracuje pro mou mámu. Šli po nějakých záznamech,“ řekla s rukou na prsou, jak se jí tlukot srdce zklidňoval. „Běžte domů,“ zopakovala. Kara viděla výraz Leniny tváře. Byla vyděšená. Věděla, že ji bude muset navštívit, až dokončí tu záležitost jako Supergirl. „Půjdu se s nimi vypořádat,“ prohlásila, než vzlétla a zanechala Lenu sledující ji, zatímco se jí na tváři formoval úsměv.


3

Kara zazvonila u dveří a dumala nad tím, jak bude to místo vypadat. Už tu jednou byla, ale nedostala se dovnitř. Sešly se tu s Lenou, ale měly už zpoždění, takže ji Lena nepozvala dál. „Karo.“ Lena zněla potěšená tím, že ji vidí. „Pojď dál, prosím,“ otevřela dveře víc a pokynula do svého bytu. Kara vešla a rozhlédla se. Byt byl velice moderní, nábytek v bílé nebo černé a bylo tam spousta skla. Spatřila láhev skotské na stolku a skleničku se stopami rtěnky. Lena si všimla, že Kara hledí na tu láhev. „Chceš nalít?“

„Ne, to je dobrý, díky,“ řekla Kara. „Já, ehm…“ Kara se podrbala na hlavě, zatímco přešla ke gauči a posadila se.

„Supergirl říkala, že byla s tebou, když jsem byla vržena vstříc tomu, o čem jsem si myslela, že je má smrt,“ pronesla Lena. „Neuvědomila jsem si, že ji znáš. Jste si blízké?“

„Ehm,“ semkla rty Kara a poposunula si brýle. „Je to známá,“ sdělila jí.

„No, hodně jí dlužím, zachránila mi život,“ pronesla Lena, zvedla svou sklenici a napila se. „Ty také. Chci říct, kdybys ji ke mně neposlala,“ vydechla. „Dlužím hodně i tobě.“

„Ne, nedlužíš,“ naklonila se Kara a položila ruku na Leninu paži. Lena cítila, jak jí projelo brnění z Kařina doteku. „Od toho jsou přátelé,“ prohlásila Kara s úsměvem. Lena se na ni usmála, než dopila svou sklenku a nalila si druhou. „Neodhadovala jsem tě na pijáka skotské,“ řekla Kara znovu s pohledem na láhev. „Myslela jsem, že budeš spíš na fajnové víno nebo šampaňské,“ zasmála se drobně.

„Obvykle ano,“ sdělila jí Lena. „Ke skotské jsem se dostala kvůli své bývalce. Měla u sebe jen skotskou nebo pivo, takže kdykoliv jsem tam byla, musela jsem vzít zavděk jedním nebo druhým,“ pronesla, než se napila.

„Cože, to pro tebe nekoupila víno?“ divila se Kara.

„Občas ano, ale bylo to trochu komplikované, protože jsem byla…“ Lenin hlas se vytratil. „Ach, to nechceš slyšet celé,“ zavrtěla hlavou. „Ehm, díky, že jsi přišla.“

„To je v pohodě,“ usmála se na ni Kara a znovu ji pohladila po paži. Lena znovu ucítila brnění a také motýlky v břiše. „Musela jsi být vyděšená. Obzvláště po shození z balkónu.“

„Nebyl to ten nejlepší pocit, to ti řeknu,“ dokázala se Lena zasmát. Kara způsobovala, že se cítila v klidu, jen tím, že je vedle ní. „Nevíš náhodou, jestli je Supergirl dostala, že?“

„Jo,“ odpověděla Kara. „Promiň, měla jsem ti to říct,“ zasmála se sama sobě. „Byli dopadeni.“

„Dobře,“ oddechla si úlevně Lena. „Teď jen musím čekat, až má nejdražší matka přijde a vynadá mi,“ vydechla Lena. „Je to sranda být Luthorová.“

„No, Supergirl ti kryje záda,“ pronesla Kara a věnovala své kamarádce úsměv.

Lena se znovu napila. „To je dobře, protože moje matka opravdu není žena, se kterou si chceš zahrávat.“ Kara stiskla rty a přikývla, samozřejmě věděla všechno o Lilian Luthorové a Cadmu.

„Jo, no, to Supergirl taky ne. Něco si začneš s její rodinou nebo přáteli a máš problém.“ Kara zněla téměř zuřivě.

„Jsi si jistá, že je jen známá?“ zeptala se Lena. „Zdá se, že toho o ní hodně víš i o tom, co cítí.“

„Jo, jsem si jistá,“ přikývla Kara.

„Dobrá tedy.“ Lena odložila svou skleničku na stolek a otočila se ke Kaře. „Takže, jak jsem říkala, často dostávám dary. Mám čtyři lístky na balet. Ruská baletní společnost hrají ‚Jeníček a Mařenka‘ v Národním divadle, pokud máš zájem.“

„Ehm,“ stiskla Kara rty. „Jistě, proč ne. Nikdy dřív jsem na baletu nebyla.“

„Popravdě jsou překvapivě dobří,“ sdělila Lena své kamarádce. „A mám čtyři lístky, tak jsem si myslela, že by možná mohla jít také tvoje sestra a její manželka,“ navrhla. „Bylo by hezké je poznat. Mluvíš hodně o své sestře a já bych se mohla seznámit s dalšími lidmi ve městě.“

„Můžu se jich zeptat, ale myslím, že by radši šly na baseball než balet,“ zasmála se Kara. „Ale zeptám se a dám ti vědět. Kdy je to?“

„V pátek večer,“ informovala ji Lena. „Začíná to v sedm.“

„Fajn, bezva, no, jak jsem řekla, zeptám se a dám ti vědět. Ale bez ohledu na to, co řeknou, měly bychom stejně jít,“ prohlásila Kara a Lena s úsměvem přikývla. „Bezva, jsme dohodnuté,“ usmála se Kara. Lena cítila žár v břiše, když o tom přemýšlela jako o rande.

* * *

Maggie vešla do Kařina bytu a Riley dřív slyšela, než viděla. „Ááá, bonbónku, k čemu všechen ten virvál?“ pronesla Maggie, když si brala Riley do náruče a Eliza si úlevně oddechla. Maggie viděla, že její tchýně vypadá dost vyčerpaně. Jakmile byla Riley v Maggiině náruči, přestala plakat.

„Stěží toho nechala od chvíle, co jsme včera přijely.“ Eliza vypadala zničeně.

„Promiň.“ Maggie hladila Riley po zádech, zatímco ta se k ní choulila. „Riley Sawyer-Daversová.“ Maggie shlédla na svou dceru, ale Rileyina hlavička byla zabořena do jejího trička. „Proč děláš babičce a tetě Kaře všechen ten povyk?“ Maggie znovu pohladila Rileyina záda a ta zvedla hlavu a usmála se na Maggie.

„Pá,“ zamávala a pořádně se zaculila.

„Nebuď najednou celá roztomilá, maličká,“ pronesla Eliza, přišla blíž a polechtala ji na boku. Riley se zahihňala a znovu se schovávala u Maggie. „Alex je už v práci?“

„Jo,“ přikývla Maggie. „Kara tu není nebo ji Riley vyhnala z bytu?“ Uchechtla se Maggie.

„Taky je v práci,“ řekla Eliza. „Ačkoliv si nejsem jistá, jestli jako novinářka nebo Supergirl. Máš čas na kafe?“ zeptala se.

„Víš snad, že bych někdy odmítla kávu?“ zeptala se. Eliza přešla do kuchyně, aby to připravila, zatímco Maggie se přesunula ke gauči, posadila se a položila Riley vedle sebe. Riley zamručela, než se vydrápala na Maggiina kolena.

„Proč jsi tak přítulná, bonbónku?“ ptala se Maggie, zatímco přejela rukou po Rileyiných vlasech. Riley vydala další zamručení a promnula si oči. „Jsi unavená, co?“ přitulila si ji Maggie k sobě. „To máš z toho celonočního pláče,“ říkala jí, zatímco jí něžně kolébala dopředu a dozadu. Riley vždycky usínala při tom konejšivém pohybu. „Proto v noci spíme,“ políbila Maggie něžně její hlavu, než vzhlédla k Elize v kuchyni. „Přála bych si, abyste nám zavolaly, pokud byla tak strašná.“ Maggie se cítila hrozně, že ji na celou noc hodily na Karu a Elizu.

„No, Kara nechtěla rušit noc obnovování vašeho pouta s Alex,“ zabručela Eliza, zatímco zamíchala trochu mléka do jednoho z hrnků, než přešla k nim, položila Maggiinu černou na stolek a sama se posadila do křesla. „A já vážně nechci vědět o téhle části vašich životů, ale je důležitě, abyste měly čas pro sebe, takže jsem...“ Eliza se odmlčela.

„To je dobrý, chápu, o čem mluvíš,“ pronesla Maggie, když viděla, že se Eliza tváří, že je jí to nepříjemné. Maggie se natáhla, zvedla svou kávu a napila se. „Takže, máš nějaké plány na dobu, co tu budeš?“ zeptala se.

„Plánuji jen strávit čas se svou vnučkou,“ sdělila jí Eliza a shlížela na Riley, která usnula v Maggiině náruči. „Nemám tolik příležitostí ji vidět, takže musím využít vše, co půjde, když jsem tady.“

„Vrátíš se bydlet k nám?“ zajímala se Maggie.

„Zůstanu prostě tady s Karou,“ odvětila Eliza. „Stěhování se tam, zpátky a zase tam…“ zavrtěla hlavou. „Ale ráda bych někdy vzala Riley plavat, dokud jsem tu.“

„Jo, jasně, zbožňuje vodu. Vlastně ji tam můžeš vzít zítra ráno, jestli chceš, protože s Al jsme objednané na kliniku,“ prohlásila Maggie, než semkla rty a dumala, jestli měla vůbec něco říkat.

„Ach, doufám, že je všechno v pořádku?“ zahleděla se Eliza na svou snachu trochu podezřívavě.

„Jo,“ podrbala se Maggie na hlavě. „Ehm…“ stiskla rty, než si odfoukla. „Hodláme zkusit znovu otěhotnět,“ pronesla a Eliza překvapeně vypískla, což vyděsilo Riley v Maggiině náruči a zvuky pláče znovu naplnily místnost. „Pšššt, to je dobrý, bonbónku, běž zase spát.“ Maggie hladila Riley po zádech a pláč rychle ustal, jak znovu usnula, stočená v jejím náručí.

„Promiň,“ omlouvala se Eliza za vzbuzení Riley. „Ale, ehm, to je skvělé. To je báječné,“ zubila se. „Bude zase nosit Alex?“

„Ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Tentokrát to budu já.“ Zhluboka se nadechla. Ač to chtěla, stejně byla pěkně nervózní, obzvlášť po tom, co byla svědkem toho, čím si během těhotenství prošla Alex.

„Ach, Maggie, gratuluji.“ Eliza se snažila, seč uměla, krotit své nadšení.

„Ještě nejsem těhotná,“ smála se Maggie. „Ačkoliv doufám, že mi to budeš moct brzy říct,“ pronesla a Eliza jí věnovala úsměv. Maggie byla Riley vynikající matkou a ona věděla, že to nové dítě bude mít štěstí, že bude mít za rodiče Maggie s Alex.

* * *

Alex vešla do domu a našla Maggie s Riley v obýváku. Riley bušila na bubínek, který jí Kara koupila k narozeninám. „Ahoj,“ naklonila se Alex přes gauč a políbila Maggie na tvář, než přešla ke své dceři. Riley přestala bubnovat a zvedla ruce do vzduchu.

„Ma, hoj,“ zazubila se Riley, když ji Alex zvedala.

„Ahoj, holčičko,“ políbila Alex dceřin spánek. „Užila sis dnešek s mámou?“ Alex ji políbila ještě několikrát, než ji položila zpátky na podlahu. Riley zvedla plastovou paličku a začala znovu bušit na bubínek, zatímco Alex přešla ke gauči a sedla si vedle Maggie.

„Šly jsme s babičkou na houpačky, že je to tak, bonbónku?“ pronesla Maggie, zatímco Riley pokračovala v bouchání do bubínku.

„Ach, páni, to zní, jako byste měly príma den,“ řekla Alex a Maggie lehce přikývla. „Bože, to bubnování je otravné,“ zabručela Alex.

Maggie si odfrkla. „Jsi doma jen minutu. Bubnuje už asi…bez legrace, hodinu. Dohání mě to k šílenství.“ Maggie zněla vyčerpaně a třela si tváře.

„No, mohla sis s ní hrát sama,“ navrhla Alex.

„To jsem zkoušela,“ opáčila Maggie. „Vytáhly jsme stavební kostky, dřevěnou skládačku a tu věc, kde musíš dávat příslušné tvary. Ale prostě jen brečela, dokud nedostala bubínek.“

„No, možná tu máme malou rockovou hvězdu,“ prohlásila Alex, než pohlédla na hodinky. „Nemusíš už jít?“ zeptala se.

„Jo, to jsem měla už před deseti minutami,“ zabručela.

„Promiň,“ semkla rty Alex. „Zasekla jsem se v laboratoři.“

„Hmm.“ Maggie pozvedla obočí, když vstávala. „Připravila jsem ti k večeři nějaké lasagne,“ pronesla, zatímco se Alex zvedla a kráčela s ní z obýváku ke vchodovým dveřím. „Dej je do trouby na 40 minut na čtvrtý stupeň,“ nabádala ji.

„Ano, mami,“ zasalutovala Alex a Maggie ji píchla prstem do boku, zatímco se na ni zaškaredila, než se obě uchechtly.

„Riley jsem nakrmila,“ sdělila jí Maggie, zatímco si obouvala boty. „I když pořád není fanynkou brokolice. Všechnu ji hodila na podlahu,“ pronesla a Alex se zasmála. „Každopádně sebou musím hodit a dostat se do práce.“ Maggie nezněla moc nadšeně. „Nesnáším odpolední směny,“ zabručela, když si brala klíčky z háčku u dveří. Kdykoliv měla odpolední, viděla se ten den s Alex tak pět minut. Alex byla už v práci, když ona vstávala s Riley a jakmile se Alex dostala domů, Maggie musela jet a když se Maggie vrátila z práce, bylo to uprostřed noci, takže byla Alex v posteli. Alex obvykle dobře nespala, dokud Maggie nebyla doma, ale obě byly stejně unavené a Maggie měla za sebou dlouhou šichtu, takže se necítily zrovna na pokec.

„Já vím, ale musíš do práce,“ pokrčila Alex rameny. „A zítra ráno mám volno, takže můžeme jít na kliniku a zjistit, jak to bude s tvým oplodněním,“ pronesla a přitáhla si Maggie blíž za pas. Na chvíli se odmlčela. Zvuky bubnování stále přicházely z obýváku, takže věděla, že je Riley v pořádku. „A pak můžeme zajít na oběd,“ slíbila jí. „Řeknu J’onnovi, že se něco vyskytlo a nepřijdu do práce.“

„Ty bys kvůli mně zazdila práci?“ Maggie zněla překvapeně.

„Kvůli času s mou ženuškou cokoliv,“ prohlásila Alex a přitáhla si Maggie ještě blíž k sobě, takže se jejich těla na sebe tiskla. Vtiskla něžný polibek na její rty. „Běž do práce a dávej na sebe pozor,“ řekla jí a Maggie v odpověď přikývla, než odešla z domu. Alex došla zpátky do obýváku k Riley, zvedla ji, sebrala jí paličku a odhodila ji na zem. Riley vydala uši rvoucí zapištění, než se dala do pláče. „Promiň, bonbónku, já vím, že zbožňuješ dělat všechen ten rámus, ale je čas na koupání,“ prohlásila Alex, zatímco vyšla z pokoje a stoupala po schodech s plačící Riley v náručí.

* * *

Lena došla ke stolu, položila dvě sklenky na stůl a posunula jednu Kaře. „Leno, vzala jsi mě do gay baru?“ zeptala se Kara.

„Promiň, je to jediný bar, který znám,“ pronesla Lena, zatímco Kara pozvedla svou sklenku vína a napila se. „Můžeme jít někam jinam, pokud je ti to nepříjemné.“

„Ne, to je v pohodě,“ odpověděla Kara, zatímco rukou přejížděla po nožičce skleničky a rozhlížela se po místnosti. „Chceš někoho sbalit?“ zajímala se Kara. „Potřebuješ, abych byla tvoje parťačka?“ vtipkovala s širokým úsměvem. Lena se zasmála, než se jí na tváři usadil úsměv. Milovala Kařino rozkošné culení. Zavrtěla hlavou, než se napila svého vína. „Vážně? Nikdo ve městě ti zatím nepadl do oka?“ zeptala se Kara a Lena sklopila zrak a vypadala stydlivě, což bylo bláhové, protože to bylo jasné potvrzení. „Ááách, někdo tu je,“ škádlila ji Kara a tleskla rukama. „Kdo je to?“

„Ehm.“ Lena cítila, jak jí srdce buší rychleji a ruce se jí potí. „Neznáš ji. Já…ona…“ Lena zavrtěla hlavou. Tak hrozně chtěla Kaře říct, že se jí líbí, ale neměla žádný důvod předpokládat, že je Kara na holky a nechtěla ji ztratit jako kamarádku. V tuhle chvíli potřebovala kamarádku a být s Karou jako kamarádkou bylo lepší než vůbec nic.

„Hele, já znám spoustu lidí,“ svraštila Kara obočí. „Mohla bych být její nejlepší kamarádka,“ pronesla a hleděla na Lenu s prohnaným výrazem ve tváři. „Mohla bych vás dvě dát dohromady a mohla bys zahájit největší milostný vztah svého života. Ale pokud mi to nechceš říct,“ našpulila ret a předstírala uražení. „A chceš připravit tuhle holku o šanci být s tebou a veškerou tvou žhavostí, pak…“ rozhodila rukama. „Fajn. Co s tím nadělám,“ pokrčila rameny a zahleděla se přes stůl do Leniných uhrančivých zelených očí. Nemohla popřít motýlky, které cítila v žaludku, kdykoliv byla s Lenou.

Lena se zhluboka nadechla. „Je to…“

Kara nastražila uši, když zaslechla volání o pomoc. Lidé křičeli. Lidé zněli v úzkých. „Víš co,“ zvedla před Lenu prst. „Schovej si tu myšlenku. Musím jít. Musím někde být,“ prohlásila, vyskočila na nohy a rychle odešla, aniž by Leně dala šanci jí něco říct. Lena si povzdechla, když Kara zmizela z dohledu, zvedla své víno a naráz ho vyzunkla, než se vydala k baru.


4

Alex byla v dětském pokoji a měnila Riley plínku, když uslyšela zvonek u dveří a pak hlas své matky. „Jsem tady nahoře,“ zakřičela Alex směrem ke dveřím. Slyšela kroky na schodech, zatímco přidělávala poutka na plence. Riley svírala svou vycpanou kachničku a žvatlala si pro sebe. „Ahoj,“ usmála se Alex na svou matku, když vešla do pokoje. „Koukni, kdo tě přišel navštívit, Riley,“ zavrkala na svou dceru, ale Riley byla příliš zaujatá svou kachničkou, aby se starala o cokoliv jiného.

„Je už připravená?“ zajímala se Eliza.

„Připravená na co?“ zeptala se Alex, zatímco natáhla své dceři malé žluté kraťásky.

„Beru ji dneska na plavání,“ sdělila Eliza své dceři. „Maggie ti to neřekla?“

„Ehm, ne,“ zavrtěla hlavou Alex. „Ale včera jsem ji sotva viděla a dorazila domů ve tři, takže je pořád v posteli,“ pronesla a zvedla si Riley do náruče. „Ehm…plavky a plínky na plavání jsou v tamtom šuplíku,“ ukázala přes pokoj. Eliza tam došla, otevřela zásuvku a vyndala, co potřebovala. Alex otevřela šuplík pod přebalovacím pultem a vytáhla ručník. „Ach, Riley, půjdeš dneska plavat s babičkou?“ zeptala se. Riley se usmívala na svou matku, když k ní mluvila.

„Ano, půjde,“ usmála se Eliza, zatímco přešla k Alex, která položila ručník do tašky na plínky. Také přidala nějaký krém a nabádala svou matku, aby jím Riley po plavání natřela. Eliza vložila plínku na plavání a plavky do tašky, než si vzala Riley do náruče. „Půjdeme plavat a mamka s mámou půjdou otěhotnět,“ pronesla a Alex na ni vykulila oči.

„Cože? Mami, k tomu dnes nedojde,“ řekla jí. „Jak to vůbec víš?“ Alex byla překvapená, že její matka, zdá se, zná jejich plány.

„Maggie to včera zmínila,“ sdělila jí Eliza. „Omlouvám se, jen jsem předpokládala, že tohle myslela, když říkala, že jste objednané.“

„Ehm,“ Alex se podrbala na hlavě a cítila se lehce otrávená, že Maggie pověděla Elize o jejich plánech. „No, ne, chci říct, že musíme jít do banky, abychom-“

„Je umělé oplodnění nákladné?“ zajímala se Eliza.

„Nemyslela, jsem normální banku,“ zavrtěla Alex hlavou. „Stojí to nějaké peníze, ale o to ne…“ Alex mlaskla. „Myslela jsem spermabanku,“ pronesla tiše, velice si vědoma toho, že mluví se svou matkou o spermatu. „Musíme vybrat dárce. Takového, aby dítě mělo šanci být podobné nám oběma, nebo Riley. Ale to bude po tom, co musí být Maggie vyšetřena, jestli je v pořádku a může otěhotnět,“ vydechla Alex. „Pak musíme počkat, až bude Maggie ovulovat.“ Alex přestala mluvit a dala si ruce v bok. „Nemůžu uvěřit, že ti to řekla.“

„Ále, je jen nadšená,“ bránila Eliza Maggie v její nepřítomnosti.

„Já vím, že je, ale stejně…“ Alexin hlas se vytratil, než pohlédla na hodinky. „Přijdeme pozdě, pokud brzy nevstane,“ zamumlala. „Běž si užít den s Riley,“ pronesla Alex a Eliza přikývla, než odešla z domu, zatímco Alex šla, kvůli jejich schůzce, vzbudit Maggie.

* * *

Kara zaklepala na dveře, než vešla do Leniny kanceláře a viděla, že ta vstává od svého stolu. „Kara Danversová.“ Lena nedokázala zabránit úsměvu. „Ne, že bych tě vždycky ráda neviděla, ale čemu vděčím za tvou návštěvu?“ zajímala se.

„Moje šéfka zjistila to, k čemu tu došlo onehdy v noci a zjevně si myslí, že za tím vězí nějaký vzrušující příběh,“ řekla Kara a nakrčila nos, protože si nemyslela, že by se o tom dalo moc říct. „Takže jsem tu jako novinářka.“

„No, i tak tě ráda vidím,“ prohlásila Lena, zatímco přešla blíž ke Kaře. „Pojď a sedni si,“ položila jí ruku na paži a pokynula ke gauči ve své kanceláři. Kara cítila, jak jí projelo brnění a cítila žár v břiše.

„Ehm.“ Kara si upravila brýle, když si sedala. Odkašlala si, než promluvila. „Omlouvám se za včerejší večer,“ pronesla. Cítila se velice nevychovaně za to, jak se prostě zvedla a odešla. „Jen jsem musela-“

„To je v pohodě.“ Lena se snažila, seč mohla, nevypadat ani neznět naštvaně z toho náhlého ukončení večera. „Prostě si musíme někdy znovu vyjít,“ zamumlala.

„Ano,“ praštila Kara rukou do gauče a zněla možná trochu moc nadšeně. „Udělejme to. Dnes večer. Pokud máš volno, můžeme si večer vyrazit. Pití je celou noc na mě a dostanu z tebe, do koho jsi to zabouchlá,“ pronesla a zahýbala na Lenu obočím, zatímco jí věnovala zazubení, které Lena tak milovala.

„Jít se večer napít, to zní dobře,“ usmála se Lena. „A nemusíme jít do toho gay baru, pokud je ti to nepříjemné,“ řekla jí, protože samozřejmě nechtěla dělat nic, co by bylo Kaře nepříjemné.

„Ne,“ zavrtěla Kara hlavou. „Za mne je to v pohodě. Bar je bar. A hele, alespoň tam nebudou žádní slizcí opilí chlápci, aby tě ošmatlávali,“ vtipkovala. „Nebo alespoň mě. Chci říct, hádám, že tam budou nalité holky, které se tě budou snažit sbalit. Chci říct, ani ne opilé. Nemyslela jsem to tak, že by někdo musel být nalitý, než by se o tebe pokoušel. Já…myslím tím, že jsi…“ Kara přestala mluvit, protože cítila, že začíná blábolit.

Lena se dala do smíchu. „Ach, Karo, rozesmála jsi mě.“ Naklonila se a položila ruku na Kařino stehno. Kara na chvíli shlédla dolů. Bylo to tu zas. Ten pocit. Vzhlédla zpátky a střetla se s Leniným pohledem, jejich oči se do sebe vpily.

„Ehm,“ odkašlala si Kara a přerušila oční kontakt. „Takže, ehm, Cat chce historku a co Cat chce, to dostane.“ Kara pozvedla obočí a otevřela si novinářský blok, zatímco Lena stiskla rty a smutně vydechla. „Takže, pokud ti to nevadí,“ prohlásila a vzhlédla zpět k Leně, aby získala něco, co by mohla předat Cat.

* * *

Jak řekla, tak udělala. Alex šla po jejich schůzkách s Maggie na oběd. „Jsi v pořádku?“ ptala se Maggie. „Celé dopoledne jsi byla tichá.“

„V pohodě,“ pokrčila lehce Alex rameny, zatímco si vzala menu, aby se rozhodla, co si dá k jídlu.

„Al,“ naklonila Maggie hlavu, „jestli nechceš další dítě, tak-“

„Tohle chci,“ ujistila ji Alex. „Já jen…řekla jsi to mojí mámě.“ Alex odložila menu a pohlédla na svou ženu. Maggie viděla, že je na ni naštvaná.

„Omlouvám se, prostě to ze mne vypadlo. Ale čemu uškodí, pokud ví, že se snažíme otěhotnět?“ zajímala se Maggie. „Je to tvoje matka. Bude babičkou toho dítěte. Zase o tolik nejde, ne?“

„Asi ne,“ povzdechla si Alex. „Jen…bylo by hezké, kdybychom jí to řekly spolu,“ zamumlala, než zvedla svou vodu a napila se.

„No, omlouvám se,“ řekla jí Maggie. „A hele, můžeme jí společně říct, až otěhotním,“ navrhla. Alex v odpověď lehce přikývla. Maggiiny tesy byly všechny velice pozitivní a zamluvily si termín na oplodnění na příští týden, až bude Maggie ovulovat. „Nemůžu vážně uvěřit tomu, že to může být tak brzy,“ odfoukla si Maggie. „Děje se to rychleji, než jsem si myslela.“

„No, můžeme počkat na další měsíc nebo ještě déle, pokud nejsi připravená,“ řekla jí Alex. Věděla, jak těžké může těhotenství být, takže do něj nechtěla Maggie nahnat, pokud nebyla stoprocentně připravená.

„Ne, ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Jsem připravená. Chci tohle, to jen…no, cítila ses nervózní, když ses na tohle chystala, ne?“

„Ach, ano,“ přikývla Alex. „Ale když mi test sdělil, že jsem těhotná, cítila jsem se tak šťastně. Byl to tak správný pocit,“ usmála se. „Ale pak jsem se cítila na hovno dalších devět měsíců,“ potlačila Alex smích. „Bože, doufám, že ti nebude tak špatně jako mně.“

„Vydržela bych to,“ prohlásila Maggie. „Riley za to jistě stojí.“

„To bez debat,“ odvětila Alex. „Ale stejně, bylo to strašné a tentokrát by to bylo horší, protože vychováváme Riley. Nechceš, aby tě jednoletá otravovala, když ti je špatně.“

„No, hádám, že budeme muset počkat a uvidíme,“ pronesla Maggie. „A ještě ani nejsem těhotná, takže…s těmi všemi řečmi do té doby počkáme.“ Maggie se musela lehce usmát a rukou si přejela po břiše. Doufala, že vbrzku bude těhotná.

* * *

Kara podepřela Lenu, když vyšly z klubu. „Proč musíme jít tak brzy?“ špulila Lena smutně ret a snažila se otočit a vrátit se zpátky. „Nebavíš se se mnou?“ Kara se natáhla a znovu ji uchopila, paží se ji při tom otřela o prsa. „Šáhlas mi na kozy,“ zazubila se Lena a otočila se na Karu.

„Promiň.“ Kara se cítila zahanbeně, ale Leně ten blízký kontakt ani v nejmenším nevadil. „Ale no tak, myslím, že jsi toho už vypila dost,“ pronesla Kara. „Nech mě odvést tě domů.“

„Chceš mě vzít domů?“ zaculila se Lena. „Dobrá, Karo Danversová, můžeš mě vzít domů,“ prohlásila a snažila se sama jít, ale klopýtla na Karu, která nepřestávala svírat svou kamarádku. „Víš, že jsi toho vypila stejně jako já. Jak je možné, že se vůbec nemotáš?“

„Hádám, že prostě snáším pití lépe,“ zamumlala Kara.

„Ty jsi tak bezva člověk,“ prohlásila Lena, jak pokračovaly v chůzi na krátké cestě do Lenina bytu. „Přála bych si…přála bych si, abys mohla být lesbička. To by bylo hezké. Bylo vážně hezké,“ říkala nezřetelně.

Kara si odkašlala a myslela si, že je to jen opilecké blábolení. Nebylo možné, že by se někomu jako je Lena, líbila holka jako ona. A stejně Kara byla hetero. Byla na chlapy. Vždycky byla na chlapy, tak co na tom stejně záleželo. „Hele, to je Arthur,“ ukázala Lena k vrátnému její budovy, vymanila se z Kařina sevření a rozeběhla se k němu. Kara ji viděla, jak mu něco říká. Starší muž vypadal drobně neklidně.

Kara přidala do kroku, aby dohnala svou kamarádku. „Omlouvám se,“ pronesla k tomu muži. „Je, ehm…trochu napitá.“

„To vidím,“ prohlásil Arthur. „Ujistěte se, že vypije hodně vody,“ pronesl a otevřel dveře. Kara přikývla a zavedla Lenu k výtahu. Stiskla tlačítko patnáctého patra.

„Máš své klíče?“ zeptala se Kara. Lena se snažila zaostřit oči, když otevřela své psaníčko a vylovila klíče. Než je mohla podat Kaře, tak je upustila na zem. Kara se pro ně shýbla, než vyvedla Lenu z výtahu k jejímu bytu. Otevřela dveře a vešla s Lenou v závěsu. Kara se vydala do kuchyně, aby Leně přinesla sklenici vody, zatímco ta vrávorala do ložnice. Skopla si boty, než se pokusila svléknout, ale zápasila se zipem na zádech. Kara vešla do pokoje a našla ji s šaty na půl cesty přes hlavu, jak si je stejně pokoušela svléknout. Kara odložila sklenici na noční stolek a otočila se k ní.

„Karo,“ zakřičela Lena. „Jsi tam? Potřebuji pomoct. Nevidím.“ Lena si přetáhla šaty přes hlavu, ale kvůli tomu zipu se jí to úplně nezdařilo.

„Jsem tu.“ Kara jí stáhla šaty zpátky dolů, než rozepla zip a Lena z šatů vyklouzla. Kara nevěděla, kam se dívat. Lena tam stála jen v podprsence a kalhotkách. „Měla by ses napít,“ natáhla se Kara pro vodu a podala ji Leně, ale ta ji odstrčila a obrátila se ke Kaře.

„Nechci vodu,“ řekla jí. „Já…“ zhluboka se nadechla. „Chci…“ pronesla Lena a sevřela Kařinu tvář. „Chci…“ Lena odtáhla ruku, položila si ji na pusu a rozeběhla se do koupelny. Kara slyšela, jak zvrací.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu