Jsem tu pro tebe

Napsala: Danni0204, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Originál zde.

1

Alex se pořádně protáhla, jak se otáčela v posteli a usmívala se, když sledovala svou spící ženu. Zvedla ruku a odhrnula pár vlasů z její tváře. „Maggie,“ zašeptala jemně. „Maggie, zlato,“ zatřásla jejím ramenem ve snaze ji vzbudit.

„Pět let.“ Maggie zněla otráveně, zatímco nechávala oči zavřené. „Jsme spolu pět let a vdané tři a pořád si myslíš, že je v pořádku mě budit,“ zabručela Maggie a otočila se na bok, takže byla k Alex zády.

„Zlato.“ Alex se posunula blíž, přehodila přes ni svou paži a našla lem jejích šortek na spaní, zatímco jí druhou rukou odhrnula vlasy a políbila krk. „Pořád chceš znovu usnout?“ zeptala se, zatímco její ruka sjela pod Maggiiny kalhotky.

„No, pokud jsi mě vzbudila kvůli sexu, tak proč to neřekneš?“ zajímala se Maggie, zatímco se se obrátila a vtiskla polibek na Alexiny rty. „Hmm, počkej,“ odtáhla se. „Kolik je?“ zeptala se.

Alex pohlédla na hodiny na svém nočním stolku. „Jen po šesté. Máme skoro hodinu, neboj,“ prohlásila, než si přitáhla Maggie zpátky k polibku. Její ruka se vrátila zpátky mezi nohy její manželky a škádlila ji, jak polibek intenzívněl.

„Ale sakra,“ zabručela Maggie a odtáhla se, jak zvuk žvatlání z chůvičky naplnil pokoj.

„Pššt, je v pořádku,“ políbila ji Alex znovu. „Nepláče, “ zdůvodňovala. „Je v pohodě. Můžeme pokračovat,“ přitáhla si Maggie zpátky k polibku, zatímco žvatlání zesilovalo.

„Ne,“ potlačovala Maggie smích, zatímco se odtahovala a vyndávala si Alexinu ruku ze šortek. „Alex, nebudu se s tebou milovat, zatímco můžeme slyšet, jak naše dcera brebentí z jiné místnosti.“

„No, můžeme tu chůvičku vypnout,“ navrhla Alex. Jejich sexuální život byl poslední dobou skrovný, jejich dcera moc dobře nespala a několikrát se během noci budila. Když se narodila, spala skvěle, ale v posledních pár měsících se to, zdá se, úplně změnilo.

„Alex,“ zasmála se lehce Maggie, vylezla z postele a vydala se do dětského pokoje. „Ahoj, krásko,“ zavrkala, když se naklonila nad dětskou postýlkou. Riley jí věnovala největší úsměv a nadšeně máchala rukama. Maggie ji zvedla a něžně políbila na spánek. „A teď, bonbónku, měla bys ještě spát. Obvykle se probouzíš v sedm,“ říkala jí, zatímco se vydala zpátky do ložnice. „Mamka a já potřebujeme trochu času pro dospělé, ale tvoje bojkotování spánku nám to nezjednodušuje. Ne, to nezjednodušuje,“ vrkala a Riley v odpověď zablábolila. „Jsi prostě vzrušená? Jsi vzrušená malá oslavenkyně?“ pošimrala ji Maggie na boku. Riley se zahihňala a zabořila si hlavu do Maggie, jak ta kráčela do ložnice.

„Kde je moje oslavenkyně?“ rozpřáhla Alex ruce a Maggie jí Riley podala a sama se posadila na postel. „Nemůžu uvěřit, že jí je už rok,“ prohlásila Alex a několikrát políbila Riley na spánek, než ji posadila mezi sebe a Maggie. „Proč rosteš tak rychle?“ ptala se Alex a rukou projížděla Rileyinými kaštanově hnědými vlasy, ve snaze trochu urovnat to vrabčí hnízdo trčící všemi směry. „Máma a já chceme, abys zůstala malým roztomilým děťátkem napořád,“ vrkala Alex, než se ohlédla na Maggie. „Máme jednoletou,“ rozšířila oči. „Je to vůbec ještě naše děťátko?“ dumala. „Nemáme teď batole?“

„Ne, pořád je naše děťátko,“ pohladila Maggie Rileyina záda. „Vždycky bude naše děťátko.“

„Ale roste,“ našpulila Alex smutně ret. „Už skoro chodí,“ vykulila zase oči a vzhlédla zpátky k Maggie.

„No, vždycky si můžeme pořídit další,“ navrhla Maggie. „Chceme, aby měla bratra nebo sestru, ne?“ Alex vypadala trochu překvapena Maggiiným návrhem.

„Maggie,“ zavrtěla hlavou. „Nejsem připravená.“ Těhotenství s Riley bylo pro Alex opravdu těžké. Bylo jí špatně ode dne, kdy zjistila, že je těhotná, do dne, kdy se Riley narodila. Byla přijata do nemocnice při čtyřech různých příležitostech kvůli svým nevolnostem a pak porod také neprobíhal hladce a po 56 hodinách a hrozbě císařského řezu, se Riley konečně narodila pomocí kleští. „Já vím, že díky tomu všemu máme tuhle nádhernou holčičku, ale byl to pro mě příšerný zážitek a nejsem připravená na další těhotenství.“

„Já, to vím,“ pověděla jí Maggie. „Myslela jsem, že bych tohle dítě mohla mít já.“ Přemýšlela o tom už pár měsíců, ale čekala na správnou dobu a Riley byla stejně pořád malá.

„Ty?“ Alex vypadala šokovaně.

„Jo, je to opravdu takový šok?“ zeptala se Maggie.

„No, říkala jsi, že nechceš být těhotná, že já jsem tou, kdo by měl mít dítě,“ řekla Alex a drbala se při řeči na hlavě. „Pokud to chceš, tak to samozřejmě můžeme víc probrat, ale jen jsem si nemyslela, že to je to to, co chceš.“

„Můžu změnit názor, ne?“

„Jistěže,“ odvětila Alex, natáhla se a popadla Riley, která se plazila k okraji postele. Posadila ji zpátky mezi ně. Riley se na ní culila a nadšeně se vrtěla.

„Vidíš, to, jak se na tebe dívá, to chci,“ přiznala se Maggie.

„Na tebe se dívá úplně stejným způsobem.“

„Já vím, ale-“ Maggie stiskla rty. „A nechci, aby to vyznělo špatně, protože tě tolik miluji. A Riley, nemohla bych ji milovat víc, i kdybych se rozkrájela, a máme tvou mámu a Karu, ale já…chci kousek sebe. Chci tohle spojení.“ Maggie se bála podívat na Alex. Bála se její reakce. Nechtěla, aby si myslela, že nemiluje Riley, nebo o ní nepřemýšlí jako o vlastní, protože ji milovala, samozřejmě, že ji milovala, ale prostě chtěla biologické dítě. Neměla co dočinění se svou rodinou, se svými rodiči a byla jedináček, takže neměla ani žádné sourozence. „Ta radost, kterou mi Riley přináší, chci ti ji přinést tím, že ti dám dítě.“

Alex se na ni lehce usmála a pohladila ji po paži. „Chápu tě,“ řekla a Maggie se v odpověď usmála. „Ale Riley přestala v noci spát,“ vydechla Alex. „Myslíš, že je vhodná doba?“

Maggie pokrčila rameny. „Máme čas, než otěhotním a pak devět měsíců těhotenství, abychom to vyřešily. Měly bychom si o tom promluvit. Ne dnes, protože jsou Rileyiny narozeniny, ale brzy,“ pravila Maggie a Alex přikývla. Samozřejmě, že chtěla, aby Riley měla sourozence nebo dva. „V kolik, že to tvoje máma přiletí?“

„Ne, před desátou,“ odpověděla Alex a natáhla ruce, jak se Riley na posteli postavila. Popadla Alexiny ruce a věnovala jí široký úsměv, ukazujíc pár zubů. Riley zvedla nohu a nechala ji viset ve vzduchu. „Hodláš dneska začít chodit?“ zajímalo Alex. Riley se často postavila, ale pak zůstala vzpřímeně jen chvíli, než se znovu posadila.

„Mmm baaa,“ žvatlala Riley, zatímco položila nohu zpátky na postel, než se znovu posadila, pohlédla na Maggie a zazubila se.

„Mohla bys dneska říct máma,“ vrkala Maggie. „Řekni máma.“

„Mmm mmm,“ brebentila Riley.

Alex pozvedla obočí. „Jako první řekne mamka.“

„Hahaha, ani náhodou,“ zasmála se lehce Maggie. „Všichni víme, že máma je pro děti snazší říct než mamka.“

„Hmm.“ Alex vypadala nejistě. „Riley, řekni mamka.“

Riley se usmála, nějaké zvuky vycházely z jejích úst, holčička vypadala, jako by se opravdu silně snažila něco říct. „Pá…pá.“ Riley zatleskala rukama. Pa bylo její první slovo. Dokázala taky říct dk pro díky a říkala ‚rara‘ svému zvířátku na spaní, které zbožňovala a obvykle ho měla pořád s sebou, byla jím žlutá kachnička.

„Babička tě dnes přijede navštívit,“ sdělila Maggie své dceři. Riley se na ní s úsměvem otočila. „A teta Kara přijde taky,“ dodala Maggie. Pořádaly grilování na Rileyiny první narozeniny. Budou to jen ony tři, Kara a Eliza. Riley byla samozřejmě příliš malá, aby věděla, že jsou její narozeniny a stejně si nebude nic pamatovat, ale chtěly udělat něco malého, aby ten den udělaly výjimečným. Riley vydala nadšeně znějící vypísknutí, zatímco Maggie zazívala. Pracovala dlouho do noci a kvůli Riley vstávala v noci a pak ji Alex časně vzbudila, tak toho moc nenaspala. „Tak ospalá,“ zazívala znovu.

Alex potlačovala smích, zatímco se zvedla z postele. „A to chceš další dítě,“ zamručela, jak si zvedala Riley do náruče. „Pojďme, bonbónku. Necháme mámu trochu si přispat. Dopřejeme si trochu času pro mamku a Riley dole,“ prohlásila. Maggie jí věnovala vděčný úsměv, zatímco si lehla v posteli a sledovala, jak Alex s Riley upouštějí místnost, než zavřela oči v naději, že si ještě trochu pospí.

* * *

Kara se sešla s Lenou U Noonan na brunch. Kamarádily se krátkou dobu, jen kolem měsíce. Potkaly se, když Kara musela do L-Corp kvůli článku do novin. Hned si padly do noty a od té doby se tu a tam scházely. „Takže,“ napila se Lena ze svého smoothie. „Dostala jsem nějaké lístky na tohle umělecké představení dnes odpoledne. Vím, že je to na poslední chvíli, ale zajímalo mne, jestli bys tam se mnou nechtěla jít?“ zeptala se a vzhlédla ke Kaře, očekávajíc odpověď.

„Nemůžu,“ zavrtěla Kara hlavou. „Máme grilování u mé sestry kvůli narozeninám mé neteře,“ řekla jí, než upila ze svého smoothie. „Mrzí mě to.“

„Ach, to je v pořádku.“ Lena by lhala, kdyby tvrdila, že není zklamaná. Vážně měla Karu ráda. Měla ji ráda víc, než bylo vhodné pro kamarádku. „Jak jsem řekla, bylo to na poslední chvíli.“

„Neplatila si za ně ale, že ne?“ zajímala se Kara.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Lena. „To je výhoda, když je člověk ředitelkou společnosti. Pořád dostávám nějaké věci.“

„Aha, no, tak se mnou příště s něčím počítej,“ usmála se na ni Kara a Lena cítila, jak se jí žaludek zatřepotal.

„Rozhodně,“ odpověděla s úsměvem. „A jsem si jistá, že narozeninová oslava bude zábavná.“

„Asi jo,“ odpověděla Kara. „Jsou to její první narozeniny,“ informovala Kara svou kamarádku. „Takže jsem si dost jistá, že nebude vědět, o co jde, ale ze mě bude velké děcko a budu si hrát s ní a jejími hračkami,“ zasmála se a Lena se k ní připojila. „A nemůžu se dočkat, až uvidím její tvářičku, až jí dám dárky.“

„Ach, vážně? Co pro ni máš?“

„Malou trampolínu, nějaké knížky, nějaké oblečení, bazének s balónky a velký bubínek,“ rozšířila Kara oči. „Bude to zbožňovat.“

„Ty jsi koupila jednoleté velký bubínek?“ zeptala se Lena. „Její máma s tátou z toho budou nadšeni,“ utrousila.

„To budou,“ odvětila Kara, které ušel Lenin sarkasmus. „A jsou to její mámy. Moje sestra je vdaná za jinou ženu.“ Kara pozorovala Leninu reakci, protože, no, naneštěstí existovali lidé, kteří neschvalovali životní styl její sestry, ale Lena vůbec nereagovala.

Lena cítila, jak se trochu uvolňuje. Ještě Kaře neřekla, že je lesbička, ale alespoň se nemusela trápit tím, až jí to řekne. Nebylo to tak, že by se za to styděla nebo ještě nebyla vyoutovaná, ale nikdy na to nedošlo. „Takže,“ odkašlala si. „Tvá sestra je zamilovaná a vdaná. Co ty? Vídáš se teď s někým?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou Kara. „Jsem příliš zaneprázdněna tím, že jsem…“ Kařin hlas se vytratil. Lena nevěděla, že je Supergirl a Kara cítila, že bude nejlepší jí to neříkat. „Novinářka a tak,“ prohlásila. „A co ty?“ zajímala se, cítíc, že by jí měla vrátit tu otázku a samozřejmě, chtěla poznat svou kamarádku lépe.

„Také nezadaná,“ odpověděla Lena. „Ale přistěhovala jsem se sem teprve před sedmi týdny, takže jsem se ještě doopravdy neporozhlédla. Přišlo mi lepší se nejprve usadit a udělat si pár přátel, ačkoliv, lidé slyší, že jsem Luthorová a no…jsi jediná kamarádka, kterou jsem si zatím udělala.“

„Nejsi vůbec jako tvoje matka a bratr.“ Kara zněla naštvaně, že lidé mohou soudit Lenu jen podle toho, kdo je její rodina. Lena jí věnovala oceňující úsměv. „Takže hádám, že nebyl nikdo, kdo by tě držel v Metropolis?“

„Spíš mě někdo z Metropolis vyhnal,“ vydechla smutně Lena, zatímco si hrála se svým holým prsteníčkem. „Byla jsem zasnoubená, ale, ehm…někomu se líbí spát s jinými lidmi.“

„Ach Leno, to mě mrzí.“ Kara jí věnovala účastný úsměv. „Ale jeho škoda. Jsi nádherná. Musel být blázen.“

Lena stiskla rty nad tím, že mluvila o ‚něm‘, zatímco cítila v žaludku žár z toho, jak Kara řekla, že je nádherná. Jistě, když to dívka řekne jiné ženě, nemusí to znamenat nic jiného než kompliment, ale Lena doufala, že je za tím víc než jen to. „Ehm, víš, stalo se to víc než jednou. Poprvé jsem se snažila odpustit. Odpustila jsem, ale když se to stalo znovu, já…“ hlas se jí vytratil a zavrtěla hlavou. „Muselo to skončit. Ale nebyl to on. Já, ehm…byla jsem zasnoubená s jinou ženou.“

„Aha, dobrá,“ pronesla Kara. Lena se uvolnila, že jí to řekla. Možná že to bylo skutečností, že se jí tolik líbila, proč k tomu nenašla vhodnou chvíli, ale nemusela si dělat starosti. Kara se tím nezdála vůbec vyvedena z míry. „Chlap nebo ženská, stejně je na prd být podváděná,“ řekla Kara své kamarádce. „Bylo to nedávno?“

„Asi před šesti měsíci,“ sdělila jí Lena. „Pokoušela jsem se zůstat kvůli své společnosti – nebo, no, tehdy byla mého bratra – ale, začala krachovat po tom, co Lex udělal a máma tam měla vliv a já…nemohla jsem tomu vážně zabránit, tak jsem si myslela, proč nezačít se vším v mém životě od začátku. A taky mi tam všechno připomínalo ji. Tak jsem to riskla a přestěhovala se sem a založila novou společnost s novým jménem a já…je to dobré. Jde to dobře.“

„No, to jsem ráda a přeji L-Corp jen samé úspěchy,“ pronesla Kara a pozvedla svou skleničku smoothie. Lena udělala to stejné a přiťukly si, než se napily. Lena se pro sebe usmívala, když hleděla na Karu a znovu se jí srdce zatřepotalo.


2

Kara skákala na malé trampolíně, kterou koupila pro Riley. „Zničí ji svou supersilou,“ prohlásila Alex, sledujíc, jak Kara skáče nahoru a dolů, zatímco Riley sedí na trávě, vzhlíží k ní a sleduje ji s vykulenýma očima, zatímco drží žlutý balónek z bazénku, který jí Kara také koupila. „Karo, čeká se, že na tom necháš Riley skákat a ne ji budeš nutit sledovat tebe,“ zakřičela Alex na svou sestru z terasy, na které seděla s Maggie a Elizou.

„Jen jí předvádím, co dělat,“ odpověděla Kara.

„Ukazuješ jí to už tak deset minut,“ smála se Maggie. „Myslím, že to chápe.“ Kara se na svou švagrovou zamračila, než seskočila a dala si chvilku, aby srovnala dech, než zvedla Riley a položila ji na trampolínu. Vzala od ní ten žlutý balónek a hodila ho přes zahradu, kde přistál v bazénku mezi ostatními balónky. Riley si položila ruce na držadlo a začala skákat nahoru a dolu. Na tváři při tom měla široký úsměv. Maggie popadla foťák a odběhla pořídit nějaké snímky.

„Nemůžu uvěřit, že už jí je jeden,“ pronesla Eliza, natáhla se pro džus a napila se. „Přijde mi to jako včera, co jsem jela do porodnice, podívat se na ni po jejím narození.“

„Říkej mi o tom,“ souhlasila Alex se svou matkou.

„Ááá, pamatuješ si, jak byla maličká?“ vzpomínala Eliza.

„Nepřišla mi tak malá, když jsem se ji snažila porodit,“ zamručela Alex a Eliza se lehce zasmála. „Ale jo, já…stýská se mi po tom, když byla tak maličká. Neber mě špatně, zbožňuji to období, ve kterém je teď. Každý den se učí nové věci a má tuhle skvělou malou osobnost, ale už to není moje děťátko.“

„Samozřejmě, že je,“ pravila Eliza. „Ty jsi pořád moje děťátko. Tvůj potomek nikdy nepřestane být tvým děťátkem, bez ohledu na to, kolik mu je.“

„To říkala Maggie taky,“ řekla Alex a usmívala se, když pozorovala Maggie s jejich dcerou. Vzala si ji do náruče a pózovala pro fotky, které pořizovala Kara. Alex nepřestávala sledovat Maggie s Riley. Maggie právě lechtala Riley na boku a ta se potěšeně chichotala, zatímco Kara nepřestávala mačkat spoušť. „To jen, že…čas je tak drahocenný. Proletí kolem.“

„To zní, jako by ses zamýšlela nad dalším,“ pravila Eliza a zněla trochu nadějně. Moc ráda by měla víc vnoučat.

„Ještě ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Alespoň ne pro mne,“ zamumlala, zatímco vzhlédla zpátky k Maggie, která posadila Riley do jejího bazénku balónků. Alex se rozesmála, když si všimla, že v něm s ní sedí Kara. Teď měla foťák v ruce Maggie a dělala snímky Kary s její neteří. „Bože, ta je takové dítě.“

„A to je ta samé dívka, která udržuje město v bezpečí před mimozemšťany terorizujícími to místo,“ smála se Eliza, pozorujíc Karu, která žonglovala s pár míčky. Riley sledovala ten modrý, jak se pohybuje kolem jejích rukou a na tváři měla široký úsměv a oči dokořán úžasem.

„Alespoň je to zábavná teta,“ prohlásila Alex, než se postavila. „Začnu s tím grilováním,“ řekla a přešla na konec terasy, kde byl gril. Škrtla pár sirkami a zapálila uhlí, než odešla do kuchyně, otevřela lednici a našla tácy, na kterých byly burgery, klobásy a kebaby. Když se natáhla, aby vzala první tác, ucítila, jak se jí kolem pasu obtočila ruka a lehce sebou poplašeně trhla.

„Ty hodláš grilovat?“ zamumlala Maggie a předstírala šok. Alex zavřela dveře ledničky, otočila se a drobně naklonila hlavu.

„Umím grilovat,“ prohlásila Alex, obtočila paže kolem své ženy a přitáhla si ji k sobě, takže se jejich těla na sebe tiskla.

„No, předpokládám, že to není pořádné grilování, pokud není jídlo trochu připálené,“ věnovala jí Maggie prohnané zaculení. Ona byla v jejich vztahu kuchařkou. Alex obvykle spálila, cokoliv se snažila udělat, její kuchařské schopnosti byly méně než žádoucí.

„Sklapni,“ plácla Alex Maggie po zadku. „Co kdybys připravila salát a pak nachystala Rileyin oběd?“ navrhla jí, odstrčila ji a obrátila se, aby znovu otevřela ledničku a vyndala tácy s jídlem, aby byly připravené, jakmile bude gril dostatečně rozpálen.

* * *

Kara držela Riley a pusinkovala jí spánek pořád dokola. „Báječně jsem se bavila na tvojí oslavičce, poklade,“ políbila znovu svou neteř. „Ááá, teta Kara už ale musí jít domů. Už teď se mi stýská.“

„Můžeš si ji vzít na noc, jestli chceš,“ pronesla Alex napůl žertovně. Maggie vpovzdálí, kde se bavila s Elizou, nastražila uši, když zaslechla, že se Alex možná jejich dcery na noc zbaví, aby měly čas na obnovu svého pouta.

„Vážně?“ zeptala se Kara a Alex přikývla, možná trochu moc nadšeně.

„Ach, ano,“ odvětila. „Ačkoliv potom si pravděpodobně nebudeš myslet, že je to tvůj roztomilý poklad. V současnosti je malou příšerou, která bojkotuje spánek, takže maminkám dost stěžuje hledání si času na…“ Alexin hlas se vytratil a ona zahýbala obočím doufajíc, že Kara pochopí, o čem mluví. „Už je to nějaká doba.“

„Aha,“ přikývla Kara chápavě. „Potřebuješ tedy, abych tě stejně tak zbavila Elizy?“ Eliza měla zůstat pár dní u nich doma.

„Panebože, ano,“ promnula si Alex čelo. „Na to jsem nepomyslela.“

„To je v pohodě,“ zasmála se drobně Kara. „Hej, Elizo,“ zavolala na ni. „Ty a slečinka ‚Hodlám bojkotovat spánek, takže moje maminky nemohou mít sex‘ zůstanete dnes večer u mě v bytě, takže to budou moct dohnat,“ prohlásila a Maggie s Alex obě zrudly studem.

„Karo,“ plísnila Alex svou sestru.

„Ach, má Rao. Jsem si celkem jistá, že ví, že máte sex,“ obrátila Kara oči v sloup.

„Karo, nechceš takový obrázek své dcery ve své hlavě,“ rozhodila rukama Eliza a navrhla ukončit tuto konverzaci.

„Jdu jí sbalit nějaké věci,“ pronesla Maggie a využila této výmluvy, aby opustila místnost.

„Ano,“ odkašlala si Eliza. „Dojdu si také pro své věci,“ prohlásila a také odešla z místnosti.

Alex zavrtěla hlavou nad svou sestrou, která tam stála se samolibým úšklebkem na tváři, než si vzala svou dceru do náruče. „No bonbónku, doufám, že za tohle zůstaneš tetě Kaře celou noc vzhůru. Dej jí zabrat, maličká,“ pravila a políbila dceru na čelo.

Riley se usmála na svou matku. „Mmmm ma…“ vydala ze sebe.

„Ty moje chytrá holčičko,“ přejela Alex rukou přes její jemné kaštanové kadeře. „Už se dostáváš blízko k tomu, abys řekla mamka, co?“ usmála se, zatímco Rileyina ručička spočívala na její tváři. „To je to, co potřebujeme, abys řekla první, zapamatuj si to, ano?“ sdělila jí Alex. Riley pozorně hleděla na svou matku, jako by velice usilovně naslouchala každému jejímu slovu.

Eliza se vrátila do obýváku jako první a svůj cestovní kufr nechala u dveří. Ještě si v podstatě nic nevybalila, takže jí nezabralo moc času se spakovat, ale Maggie za ní moc nezaostala. Podala tašku s Rileyinými věcmi Kaře, než si vzala Riley od Alex, políbila ji a přivinula k sobě. „Užiješ si to u tety Kary,“ pronesla, zatímco všechny šly ke vchodovým dveřím. Alex s Maggie ještě párkrát políbily Riley, než ji podaly Kaře. „Díky za tohle, Karo.“

„Bez problémů. Užijeme si parádní noc, že jo, poklade?“ shlédla Kara na Riley, která se jí snažila sundat brýle. „A jsem si jistá, že tvoje maminky také,“ zahýbala na ně významně obočím, zatímco Alex ji praštila do nadloktí.

„Běž už,“ zamumlala a Kara se zasmála, než s Elizou a Riley vyšly z domu. Maggie zavřela dveře a zamkla, než se otočila k Alex, obě s výrazem, že na to chtějí okamžitě hupsnout. „Takže,“ promnula si ruce Alex, zatímco kráčela halou do kuchyně s Maggie v závěsu. „Buď můžeme uklidit, nebo bychom si mohly promluvit o celé té záležitost s druhým dítětem. Nebo třetí možnost-“

„Třetí možnost. Volím třetí možnost,“ prohlásila Maggie, aniž by věděla, co to bude.

„Vždyť nevíš, co je třetí možnost,“ smála se Alex, když viděla, že je Maggie velice nedočkavá, když jsou teď samy a mají šanci milovat se bez žádného vyrušování.

„No, vím, co chci, aby to bylo,“ zamumlala Maggie, zatímco si přitáhla Alex za pas, jejich těla se k sobě přitiskla a rty se střetly.

„Hmm, broučku,“ odtáhla se Alex. „Je teprve podvečer, nechceš počkat na noc?“

„Na noc? V noci si můžeme dát druhé kolo,“ prohlásila Maggie, než si přitáhla Alex zpátky k polibku, zatímco se vydaly kuchyní a ke schodům.

* * *

Alex lehce kroužila po Maggiině břiše, s hlavou spočívající v záhybu jejího krku. Maggie po tom usnula, ale Alex ne, na mysli měla ranní rozhovor. Tolik Maggie milovala a pokud byla připravená a chtěla mít dítě, mohla by jí to vážně odepřít? Chtěla mít víc dětí. Chtěla, aby měla Riley alespoň jednoho bratra nebo sestru, s kterými by vyrůstala, ale nebyla si jistá, že chce další tak brzy. Slyšela, jak se Maggie vrtí, než ucítila ruku, jak se probírá jejími vlasy. „Tohle lechtá.“

„Jsi si jistá, že chceš, aby se ti zvětšilo břicho?“ zeptala se a vzhlédla k Maggie, která zase shlížela k ní.

Maggie vypadala lehce zmateně, než přikývla, jak jí došlo, co tím Alex myslí. „Vážně chci,“ sdělila jí.

„Potenciálně, bychom mohly mít dvě děti mladší dvou let,“ řekla jí Alex se rty semknutými.

„Jsem si jistá, že to zvládneme. S Riley je to snadné, navzdory tomu, že zrovna nespí, ale máme čas, aby se to srovnalo. A pro Riley by bylo hezké mít někoho, s kým by si mohla hrát tak blízkého svému věku,“ argumentovala Maggie. „Byla jsi dlouho jedináček,“ připomněla jí. „A nesnášela jsi to, že?“

„Jo.“ Alex nemohla popřít, že si přála, aby měla brášku nebo sestřičku, když vyrůstala.

„A já jsem jedináček a stojí to za prd. Nechci, aby se cítila sama. Chci, aby měla někoho, s kým by na nás mohla držkovat, protože ji nepustíme na mejdan, který bude pořádat kluk, do kterého bude hrozně zabouchnutá, protože jeho rodiče nebudou doma a bude tam alkohol, navzdory tomu, že budou nezletilí.“ Maggie se svraštila tvář nad tím scénářem, který vytvořila, ale Alex se tomu zasmála.

„Ta bude mít ale zlé rodiče,“ zamumlala Alex. „Zní to, že bude potřebovat alespoň jednoho sourozence, aby jí kryl záda, co?“ Alex udělala další kruh na Maggiině břiše. „Dobrá,“ nadechla se zhluboka Alex. „Proč ne?“ Chtěly ještě alespoň jedno, takže proč ne teď. „Pojďme do toho. Zkusme znovu otěhotnět,“ prohlásila a vzhlédla zpátky k Maggie, která měla na tváři široký úsměv.

* * *

Kara pochodovala po podlaze, držela Riley v náručí a hladila ji po zádech. „Pššt, pššt, poklade,“ říkala měkce, ve snaze uklidnit ji. „Je čas spát,“ pochodovala tam zpátky, stále hladíc Rileyina záda. Už u ní dřív zůstala, takže to pro ni nebylo cizí místo, ale tak to samozřejmě bylo, když usínala jako mávnutím kouzelného proutku, ale teď Riley přemáhala spánek, jak jen mohla. „Nepřijdeš o nic vzrušujícího. Já s babičkou si dáme pár čínských knedlíčků a nějakou pizzu, to je všechno. No, čínské knedlíčky jsou velice báječné, do čehož tě zasvětím, až budeš starší,“ povídala jí, stále přecházejíc tam a sem. „Protože se s tebou rozdělím o své čínské knedlíčky, maličká.“ Kara se podívala ke dveřím, když uslyšela, jak se otevírají. Eliza se vracela s jídlem.

„Co jí to děláš?“ pravila Eliza, došla ke stolu a položila na něj jídlo, než přešla ke Kaře a vzala si Riley do náruče. „Mohla jsem slyšet její pláč až u výtahu,“ plísnila ji. „Pojď k babičce.“ Riley se k ní vinula, zatímco jí hladila konejšivě po zádech. Rileyin pláč slábnul, zatímco Kara přeběhla ke stolu a otevřela krabici s čínskými knedlíčky.

„Ach, čínské knedlíčky,“ prozpěvovala, zjevně z nich nadšená. Pohlédla na svůj telefon, když začal zvonit a spatřila, že volá Lena. Cítila, jak se usmívá, než hovor zvedla. „Leno, ahoj, co se…“ Kara se odmlčela, když uslyšela hlasy v pozadí a Lenu znějící úzkostně.

„Je všechno v pořádku?“ zjišťovala Eliza, když spatřila výraz Kařiny tváře, zatímco sama přecházela po pokoji s Riley, jejíž pláč byl ještě slabší.

„Musím jít,“ prohlásila Kara, vložila si zbytek knedlíčku do pusy, než si sundala brýle a odhalila kostým Supergirl. „Nesněz mi ty knedlíčky,“ varovala svou matku, než popadla ještě jeden, vyletěla z okna a namířila si to k budově L-Corp. Uviděla postavu padající z balkónu a snesla se dolů, když spatřila, že je to Lena. Chytila ji do náruče, jemně přistála na chodníku a položila ji na zem.

„Supergirl,“ usmála se Lena. Srdce jí bouchalo z toho, co se právě stalo. „Díky bohu, že jsi byla poblíž.“

„Byla jsem s Karou Danversovou, když jsi jí volala,“ pronesla Supergirl. „Běžte domů a dávejte na sebe pozor,“ řekla jí. „Kdo je to tam nahoře? Co chtějí?“

Lena zavrtěla hlavou. „Myslím, že někdo, kdo pracuje pro mou mámu. Šli po nějakých záznamech,“ řekla s rukou na prsou, jak se jí tlukot srdce zklidňoval. „Běžte domů,“ zopakovala. Kara viděla výraz Leniny tváře. Byla vyděšená. Věděla, že ji bude muset navštívit, až dokončí tu záležitost jako Supergirl. „Půjdu se s nimi vypořádat,“ prohlásila, než vzlétla a zanechala Lenu sledující ji, zatímco se jí na tváři formoval úsměv.


3

Kara zazvonila u dveří a dumala nad tím, jak bude to místo vypadat. Už tu jednou byla, ale nedostala se dovnitř. Sešly se tu s Lenou, ale měly už zpoždění, takže ji Lena nepozvala dál. „Karo.“ Lena zněla potěšená tím, že ji vidí. „Pojď dál, prosím,“ otevřela dveře víc a pokynula do svého bytu. Kara vešla a rozhlédla se. Byt byl velice moderní, nábytek v bílé nebo černé a bylo tam spousta skla. Spatřila láhev skotské na stolku a skleničku se stopami rtěnky. Lena si všimla, že Kara hledí na tu láhev. „Chceš nalít?“

„Ne, to je dobrý, díky,“ řekla Kara. „Já, ehm…“ Kara se podrbala na hlavě, zatímco přešla ke gauči a posadila se.

„Supergirl říkala, že byla s tebou, když jsem byla vržena vstříc tomu, o čem jsem si myslela, že je má smrt,“ pronesla Lena. „Neuvědomila jsem si, že ji znáš. Jste si blízké?“

„Ehm,“ semkla rty Kara a poposunula si brýle. „Je to známá,“ sdělila jí.

„No, hodně jí dlužím, zachránila mi život,“ pronesla Lena, zvedla svou sklenici a napila se. „Ty také. Chci říct, kdybys ji ke mně neposlala,“ vydechla. „Dlužím hodně i tobě.“

„Ne, nedlužíš,“ naklonila se Kara a položila ruku na Leninu paži. Lena cítila, jak jí projelo brnění z Kařina doteku. „Od toho jsou přátelé,“ prohlásila Kara s úsměvem. Lena se na ni usmála, než dopila svou sklenku a nalila si druhou. „Neodhadovala jsem tě na pijáka skotské,“ řekla Kara znovu s pohledem na láhev. „Myslela jsem, že budeš spíš na fajnové víno nebo šampaňské,“ zasmála se drobně.

„Obvykle ano,“ sdělila jí Lena. „Ke skotské jsem se dostala kvůli své bývalce. Měla u sebe jen skotskou nebo pivo, takže kdykoliv jsem tam byla, musela jsem vzít zavděk jedním nebo druhým,“ pronesla, než se napila.

„Cože, to pro tebe nekoupila víno?“ divila se Kara.

„Občas ano, ale bylo to trochu komplikované, protože jsem byla…“ Lenin hlas se vytratil. „Ach, to nechceš slyšet celé,“ zavrtěla hlavou. „Ehm, díky, že jsi přišla.“

„To je v pohodě,“ usmála se na ni Kara a znovu ji pohladila po paži. Lena znovu ucítila brnění a také motýlky v břiše. „Musela jsi být vyděšená. Obzvláště po shození z balkónu.“

„Nebyl to ten nejlepší pocit, to ti řeknu,“ dokázala se Lena zasmát. Kara způsobovala, že se cítila v klidu, jen tím, že je vedle ní. „Nevíš náhodou, jestli je Supergirl dostala, že?“

„Jo,“ odpověděla Kara. „Promiň, měla jsem ti to říct,“ zasmála se sama sobě. „Byli dopadeni.“

„Dobře,“ oddechla si úlevně Lena. „Teď jen musím čekat, až má nejdražší matka přijde a vynadá mi,“ vydechla Lena. „Je to sranda být Luthorová.“

„No, Supergirl ti kryje záda,“ pronesla Kara a věnovala své kamarádce úsměv.

Lena se znovu napila. „To je dobře, protože moje matka opravdu není žena, se kterou si chceš zahrávat.“ Kara stiskla rty a přikývla, samozřejmě věděla všechno o Lilian Luthorové a Cadmu.

„Jo, no, to Supergirl taky ne. Něco si začneš s její rodinou nebo přáteli a máš problém.“ Kara zněla téměř zuřivě.

„Jsi si jistá, že je jen známá?“ zeptala se Lena. „Zdá se, že toho o ní hodně víš i o tom, co cítí.“

„Jo, jsem si jistá,“ přikývla Kara.

„Dobrá tedy.“ Lena odložila svou skleničku na stolek a otočila se ke Kaře. „Takže, jak jsem říkala, často dostávám dary. Mám čtyři lístky na balet. Ruská baletní společnost hrají ‚Jeníček a Mařenka‘ v Národním divadle, pokud máš zájem.“

„Ehm,“ stiskla Kara rty. „Jistě, proč ne. Nikdy dřív jsem na baletu nebyla.“

„Popravdě jsou překvapivě dobří,“ sdělila Lena své kamarádce. „A mám čtyři lístky, tak jsem si myslela, že by možná mohla jít také tvoje sestra a její manželka,“ navrhla. „Bylo by hezké je poznat. Mluvíš hodně o své sestře a já bych se mohla seznámit s dalšími lidmi ve městě.“

„Můžu se jich zeptat, ale myslím, že by radši šly na baseball než balet,“ zasmála se Kara. „Ale zeptám se a dám ti vědět. Kdy je to?“

„V pátek večer,“ informovala ji Lena. „Začíná to v sedm.“

„Fajn, bezva, no, jak jsem řekla, zeptám se a dám ti vědět. Ale bez ohledu na to, co řeknou, měly bychom stejně jít,“ prohlásila Kara a Lena s úsměvem přikývla. „Bezva, jsme dohodnuté,“ usmála se Kara. Lena cítila žár v břiše, když o tom přemýšlela jako o rande.

* * *

Maggie vešla do Kařina bytu a Riley dřív slyšela, než viděla. „Ááá, bonbónku, k čemu všechen ten virvál?“ pronesla Maggie, když si brala Riley do náruče a Eliza si úlevně oddechla. Maggie viděla, že její tchýně vypadá dost vyčerpaně. Jakmile byla Riley v Maggiině náruči, přestala plakat.

„Stěží toho nechala od chvíle, co jsme včera přijely.“ Eliza vypadala zničeně.

„Promiň.“ Maggie hladila Riley po zádech, zatímco ta se k ní choulila. „Riley Sawyer-Daversová.“ Maggie shlédla na svou dceru, ale Rileyina hlavička byla zabořena do jejího trička. „Proč děláš babičce a tetě Kaře všechen ten povyk?“ Maggie znovu pohladila Rileyina záda a ta zvedla hlavu a usmála se na Maggie.

„Pá,“ zamávala a pořádně se zaculila.

„Nebuď najednou celá roztomilá, maličká,“ pronesla Eliza, přišla blíž a polechtala ji na boku. Riley se zahihňala a znovu se schovávala u Maggie. „Alex je už v práci?“

„Jo,“ přikývla Maggie. „Kara tu není nebo ji Riley vyhnala z bytu?“ Uchechtla se Maggie.

„Taky je v práci,“ řekla Eliza. „Ačkoliv si nejsem jistá, jestli jako novinářka nebo Supergirl. Máš čas na kafe?“ zeptala se.

„Víš snad, že bych někdy odmítla kávu?“ zeptala se. Eliza přešla do kuchyně, aby to připravila, zatímco Maggie se přesunula ke gauči, posadila se a položila Riley vedle sebe. Riley zamručela, než se vydrápala na Maggiina kolena.

„Proč jsi tak přítulná, bonbónku?“ ptala se Maggie, zatímco přejela rukou po Rileyiných vlasech. Riley vydala další zamručení a promnula si oči. „Jsi unavená, co?“ přitulila si ji Maggie k sobě. „To máš z toho celonočního pláče,“ říkala jí, zatímco jí něžně kolébala dopředu a dozadu. Riley vždycky usínala při tom konejšivém pohybu. „Proto v noci spíme,“ políbila Maggie něžně její hlavu, než vzhlédla k Elize v kuchyni. „Přála bych si, abyste nám zavolaly, pokud byla tak strašná.“ Maggie se cítila hrozně, že ji na celou noc hodily na Karu a Elizu.

„No, Kara nechtěla rušit noc obnovování vašeho pouta s Alex,“ zabručela Eliza, zatímco zamíchala trochu mléka do jednoho z hrnků, než přešla k nim, položila Maggiinu černou na stolek a sama se posadila do křesla. „A já vážně nechci vědět o téhle části vašich životů, ale je důležitě, abyste měly čas pro sebe, takže jsem...“ Eliza se odmlčela.

„To je dobrý, chápu, o čem mluvíš,“ pronesla Maggie, když viděla, že se Eliza tváří, že je jí to nepříjemné. Maggie se natáhla, zvedla svou kávu a napila se. „Takže, máš nějaké plány na dobu, co tu budeš?“ zeptala se.

„Plánuji jen strávit čas se svou vnučkou,“ sdělila jí Eliza a shlížela na Riley, která usnula v Maggiině náruči. „Nemám tolik příležitostí ji vidět, takže musím využít vše, co půjde, když jsem tady.“

„Vrátíš se bydlet k nám?“ zajímala se Maggie.

„Zůstanu prostě tady s Karou,“ odvětila Eliza. „Stěhování se tam, zpátky a zase tam…“ zavrtěla hlavou. „Ale ráda bych někdy vzala Riley plavat, dokud jsem tu.“

„Jo, jasně, zbožňuje vodu. Vlastně ji tam můžeš vzít zítra ráno, jestli chceš, protože s Al jsme objednané na kliniku,“ prohlásila Maggie, než semkla rty a dumala, jestli měla vůbec něco říkat.

„Ach, doufám, že je všechno v pořádku?“ zahleděla se Eliza na svou snachu trochu podezřívavě.

„Jo,“ podrbala se Maggie na hlavě. „Ehm…“ stiskla rty, než si odfoukla. „Hodláme zkusit znovu otěhotnět,“ pronesla a Eliza překvapeně vypískla, což vyděsilo Riley v Maggiině náruči a zvuky pláče znovu naplnily místnost. „Pšššt, to je dobrý, bonbónku, běž zase spát.“ Maggie hladila Riley po zádech a pláč rychle ustal, jak znovu usnula, stočená v jejím náručí.

„Promiň,“ omlouvala se Eliza za vzbuzení Riley. „Ale, ehm, to je skvělé. To je báječné,“ zubila se. „Bude zase nosit Alex?“

„Ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Tentokrát to budu já.“ Zhluboka se nadechla. Ač to chtěla, stejně byla pěkně nervózní, obzvlášť po tom, co byla svědkem toho, čím si během těhotenství prošla Alex.

„Ach, Maggie, gratuluji.“ Eliza se snažila, seč uměla, krotit své nadšení.

„Ještě nejsem těhotná,“ smála se Maggie. „Ačkoliv doufám, že mi to budeš moct brzy říct,“ pronesla a Eliza jí věnovala úsměv. Maggie byla Riley vynikající matkou a ona věděla, že to nové dítě bude mít štěstí, že bude mít za rodiče Maggie s Alex.

* * *

Alex vešla do domu a našla Maggie s Riley v obýváku. Riley bušila na bubínek, který jí Kara koupila k narozeninám. „Ahoj,“ naklonila se Alex přes gauč a políbila Maggie na tvář, než přešla ke své dceři. Riley přestala bubnovat a zvedla ruce do vzduchu.

„Ma, hoj,“ zazubila se Riley, když ji Alex zvedala.

„Ahoj, holčičko,“ políbila Alex dceřin spánek. „Užila sis dnešek s mámou?“ Alex ji políbila ještě několikrát, než ji položila zpátky na podlahu. Riley zvedla plastovou paličku a začala znovu bušit na bubínek, zatímco Alex přešla ke gauči a sedla si vedle Maggie.

„Šly jsme s babičkou na houpačky, že je to tak, bonbónku?“ pronesla Maggie, zatímco Riley pokračovala v bouchání do bubínku.

„Ach, páni, to zní, jako byste měly príma den,“ řekla Alex a Maggie lehce přikývla. „Bože, to bubnování je otravné,“ zabručela Alex.

Maggie si odfrkla. „Jsi doma jen minutu. Bubnuje už asi…bez legrace, hodinu. Dohání mě to k šílenství.“ Maggie zněla vyčerpaně a třela si tváře.

„No, mohla sis s ní hrát sama,“ navrhla Alex.

„To jsem zkoušela,“ opáčila Maggie. „Vytáhly jsme stavební kostky, dřevěnou skládačku a tu věc, kde musíš dávat příslušné tvary. Ale prostě jen brečela, dokud nedostala bubínek.“

„No, možná tu máme malou rockovou hvězdu,“ prohlásila Alex, než pohlédla na hodinky. „Nemusíš už jít?“ zeptala se.

„Jo, to jsem měla už před deseti minutami,“ zabručela.

„Promiň,“ semkla rty Alex. „Zasekla jsem se v laboratoři.“

„Hmm.“ Maggie pozvedla obočí, když vstávala. „Připravila jsem ti k večeři nějaké lasagne,“ pronesla, zatímco se Alex zvedla a kráčela s ní z obýváku ke vchodovým dveřím. „Dej je do trouby na 40 minut na čtvrtý stupeň,“ nabádala ji.

„Ano, mami,“ zasalutovala Alex a Maggie ji píchla prstem do boku, zatímco se na ni zaškaredila, než se obě uchechtly.

„Riley jsem nakrmila,“ sdělila jí Maggie, zatímco si obouvala boty. „I když pořád není fanynkou brokolice. Všechnu ji hodila na podlahu,“ pronesla a Alex se zasmála. „Každopádně sebou musím hodit a dostat se do práce.“ Maggie nezněla moc nadšeně. „Nesnáším odpolední směny,“ zabručela, když si brala klíčky z háčku u dveří. Kdykoliv měla odpolední, viděla se ten den s Alex tak pět minut. Alex byla už v práci, když ona vstávala s Riley a jakmile se Alex dostala domů, Maggie musela jet a když se Maggie vrátila z práce, bylo to uprostřed noci, takže byla Alex v posteli. Alex obvykle dobře nespala, dokud Maggie nebyla doma, ale obě byly stejně unavené a Maggie měla za sebou dlouhou šichtu, takže se necítily zrovna na pokec.

„Já vím, ale musíš do práce,“ pokrčila Alex rameny. „A zítra ráno mám volno, takže můžeme jít na kliniku a zjistit, jak to bude s tvým oplodněním,“ pronesla a přitáhla si Maggie blíž za pas. Na chvíli se odmlčela. Zvuky bubnování stále přicházely z obýváku, takže věděla, že je Riley v pořádku. „A pak můžeme zajít na oběd,“ slíbila jí. „Řeknu J’onnovi, že se něco vyskytlo a nepřijdu do práce.“

„Ty bys kvůli mně zazdila práci?“ Maggie zněla překvapeně.

„Kvůli času s mou ženuškou cokoliv,“ prohlásila Alex a přitáhla si Maggie ještě blíž k sobě, takže se jejich těla na sebe tiskla. Vtiskla něžný polibek na její rty. „Běž do práce a dávej na sebe pozor,“ řekla jí a Maggie v odpověď přikývla, než odešla z domu. Alex došla zpátky do obýváku k Riley, zvedla ji, sebrala jí paličku a odhodila ji na zem. Riley vydala uši rvoucí zapištění, než se dala do pláče. „Promiň, bonbónku, já vím, že zbožňuješ dělat všechen ten rámus, ale je čas na koupání,“ prohlásila Alex, zatímco vyšla z pokoje a stoupala po schodech s plačící Riley v náručí.

* * *

Lena došla ke stolu, položila dvě sklenky na stůl a posunula jednu Kaře. „Leno, vzala jsi mě do gay baru?“ zeptala se Kara.

„Promiň, je to jediný bar, který znám,“ pronesla Lena, zatímco Kara pozvedla svou sklenku vína a napila se. „Můžeme jít někam jinam, pokud je ti to nepříjemné.“

„Ne, to je v pohodě,“ odpověděla Kara, zatímco rukou přejížděla po nožičce skleničky a rozhlížela se po místnosti. „Chceš někoho sbalit?“ zajímala se Kara. „Potřebuješ, abych byla tvoje parťačka?“ vtipkovala s širokým úsměvem. Lena se zasmála, než se jí na tváři usadil úsměv. Milovala Kařino rozkošné culení. Zavrtěla hlavou, než se napila svého vína. „Vážně? Nikdo ve městě ti zatím nepadl do oka?“ zeptala se Kara a Lena sklopila zrak a vypadala stydlivě, což bylo bláhové, protože to bylo jasné potvrzení. „Ááách, někdo tu je,“ škádlila ji Kara a tleskla rukama. „Kdo je to?“

„Ehm.“ Lena cítila, jak jí srdce buší rychleji a ruce se jí potí. „Neznáš ji. Já…ona…“ Lena zavrtěla hlavou. Tak hrozně chtěla Kaře říct, že se jí líbí, ale neměla žádný důvod předpokládat, že je Kara na holky a nechtěla ji ztratit jako kamarádku. V tuhle chvíli potřebovala kamarádku a být s Karou jako kamarádkou bylo lepší než vůbec nic.

„Hele, já znám spoustu lidí,“ svraštila Kara obočí. „Mohla bych být její nejlepší kamarádka,“ pronesla a hleděla na Lenu s prohnaným výrazem ve tváři. „Mohla bych vás dvě dát dohromady a mohla bys zahájit největší milostný vztah svého života. Ale pokud mi to nechceš říct,“ našpulila ret a předstírala uražení. „A chceš připravit tuhle holku o šanci být s tebou a veškerou tvou žhavostí, pak…“ rozhodila rukama. „Fajn. Co s tím nadělám,“ pokrčila rameny a zahleděla se přes stůl do Leniných uhrančivých zelených očí. Nemohla popřít motýlky, které cítila v žaludku, kdykoliv byla s Lenou.

Lena se zhluboka nadechla. „Je to…“

Kara nastražila uši, když zaslechla volání o pomoc. Lidé křičeli. Lidé zněli v úzkých. „Víš co,“ zvedla před Lenu prst. „Schovej si tu myšlenku. Musím jít. Musím někde být,“ prohlásila, vyskočila na nohy a rychle odešla, aniž by Leně dala šanci jí něco říct. Lena si povzdechla, když Kara zmizela z dohledu, zvedla své víno a naráz ho vyzunkla, než se vydala k baru.


4

Alex byla v dětském pokoji a měnila Riley plínku, když uslyšela zvonek u dveří a pak hlas své matky. „Jsem tady nahoře,“ zakřičela Alex směrem ke dveřím. Slyšela kroky na schodech, zatímco přidělávala poutka na plence. Riley svírala svou vycpanou kachničku a žvatlala si pro sebe. „Ahoj,“ usmála se Alex na svou matku, když vešla do pokoje. „Koukni, kdo tě přišel navštívit, Riley,“ zavrkala na svou dceru, ale Riley byla příliš zaujatá svou kachničkou, aby se starala o cokoliv jiného.

„Je už připravená?“ zajímala se Eliza.

„Připravená na co?“ zeptala se Alex, zatímco natáhla své dceři malé žluté kraťásky.

„Beru ji dneska na plavání,“ sdělila Eliza své dceři. „Maggie ti to neřekla?“

„Ehm, ne,“ zavrtěla hlavou Alex. „Ale včera jsem ji sotva viděla a dorazila domů ve tři, takže je pořád v posteli,“ pronesla a zvedla si Riley do náruče. „Ehm…plavky a plínky na plavání jsou v tamtom šuplíku,“ ukázala přes pokoj. Eliza tam došla, otevřela zásuvku a vyndala, co potřebovala. Alex otevřela šuplík pod přebalovacím pultem a vytáhla ručník. „Ach, Riley, půjdeš dneska plavat s babičkou?“ zeptala se. Riley se usmívala na svou matku, když k ní mluvila.

„Ano, půjde,“ usmála se Eliza, zatímco přešla k Alex, která položila ručník do tašky na plínky. Také přidala nějaký krém a nabádala svou matku, aby jím Riley po plavání natřela. Eliza vložila plínku na plavání a plavky do tašky, než si vzala Riley do náruče. „Půjdeme plavat a mamka s mámou půjdou otěhotnět,“ pronesla a Alex na ni vykulila oči.

„Cože? Mami, k tomu dnes nedojde,“ řekla jí. „Jak to vůbec víš?“ Alex byla překvapená, že její matka, zdá se, zná jejich plány.

„Maggie to včera zmínila,“ sdělila jí Eliza. „Omlouvám se, jen jsem předpokládala, že tohle myslela, když říkala, že jste objednané.“

„Ehm,“ Alex se podrbala na hlavě a cítila se lehce otrávená, že Maggie pověděla Elize o jejich plánech. „No, ne, chci říct, že musíme jít do banky, abychom-“

„Je umělé oplodnění nákladné?“ zajímala se Eliza.

„Nemyslela, jsem normální banku,“ zavrtěla Alex hlavou. „Stojí to nějaké peníze, ale o to ne…“ Alex mlaskla. „Myslela jsem spermabanku,“ pronesla tiše, velice si vědoma toho, že mluví se svou matkou o spermatu. „Musíme vybrat dárce. Takového, aby dítě mělo šanci být podobné nám oběma, nebo Riley. Ale to bude po tom, co musí být Maggie vyšetřena, jestli je v pořádku a může otěhotnět,“ vydechla Alex. „Pak musíme počkat, až bude Maggie ovulovat.“ Alex přestala mluvit a dala si ruce v bok. „Nemůžu uvěřit, že ti to řekla.“

„Ále, je jen nadšená,“ bránila Eliza Maggie v její nepřítomnosti.

„Já vím, že je, ale stejně…“ Alexin hlas se vytratil, než pohlédla na hodinky. „Přijdeme pozdě, pokud brzy nevstane,“ zamumlala. „Běž si užít den s Riley,“ pronesla Alex a Eliza přikývla, než odešla z domu, zatímco Alex šla, kvůli jejich schůzce, vzbudit Maggie.

* * *

Kara zaklepala na dveře, než vešla do Leniny kanceláře a viděla, že ta vstává od svého stolu. „Kara Danversová.“ Lena nedokázala zabránit úsměvu. „Ne, že bych tě vždycky ráda neviděla, ale čemu vděčím za tvou návštěvu?“ zajímala se.

„Moje šéfka zjistila to, k čemu tu došlo onehdy v noci a zjevně si myslí, že za tím vězí nějaký vzrušující příběh,“ řekla Kara a nakrčila nos, protože si nemyslela, že by se o tom dalo moc říct. „Takže jsem tu jako novinářka.“

„No, i tak tě ráda vidím,“ prohlásila Lena, zatímco přešla blíž ke Kaře. „Pojď a sedni si,“ položila jí ruku na paži a pokynula ke gauči ve své kanceláři. Kara cítila, jak jí projelo brnění a cítila žár v břiše.

„Ehm.“ Kara si upravila brýle, když si sedala. Odkašlala si, než promluvila. „Omlouvám se za včerejší večer,“ pronesla. Cítila se velice nevychovaně za to, jak se prostě zvedla a odešla. „Jen jsem musela-“

„To je v pohodě.“ Lena se snažila, seč mohla, nevypadat ani neznět naštvaně z toho náhlého ukončení večera. „Prostě si musíme někdy znovu vyjít,“ zamumlala.

„Ano,“ praštila Kara rukou do gauče a zněla možná trochu moc nadšeně. „Udělejme to. Dnes večer. Pokud máš volno, můžeme si večer vyrazit. Pití je celou noc na mě a dostanu z tebe, do koho jsi to zabouchlá,“ pronesla a zahýbala na Lenu obočím, zatímco jí věnovala zazubení, které Lena tak milovala.

„Jít se večer napít, to zní dobře,“ usmála se Lena. „A nemusíme jít do toho gay baru, pokud je ti to nepříjemné,“ řekla jí, protože samozřejmě nechtěla dělat nic, co by bylo Kaře nepříjemné.

„Ne,“ zavrtěla Kara hlavou. „Za mne je to v pohodě. Bar je bar. A hele, alespoň tam nebudou žádní slizcí opilí chlápci, aby tě ošmatlávali,“ vtipkovala. „Nebo alespoň mě. Chci říct, hádám, že tam budou nalité holky, které se tě budou snažit sbalit. Chci říct, ani ne opilé. Nemyslela jsem to tak, že by někdo musel být nalitý, než by se o tebe pokoušel. Já…myslím tím, že jsi…“ Kara přestala mluvit, protože cítila, že začíná blábolit.

Lena se dala do smíchu. „Ach, Karo, rozesmála jsi mě.“ Naklonila se a položila ruku na Kařino stehno. Kara na chvíli shlédla dolů. Bylo to tu zas. Ten pocit. Vzhlédla zpátky a střetla se s Leniným pohledem, jejich oči se do sebe vpily.

„Ehm,“ odkašlala si Kara a přerušila oční kontakt. „Takže, ehm, Cat chce historku a co Cat chce, to dostane.“ Kara pozvedla obočí a otevřela si novinářský blok, zatímco Lena stiskla rty a smutně vydechla. „Takže, pokud ti to nevadí,“ prohlásila a vzhlédla zpět k Leně, aby získala něco, co by mohla předat Cat.

* * *

Jak řekla, tak udělala. Alex šla po jejich schůzkách s Maggie na oběd. „Jsi v pořádku?“ ptala se Maggie. „Celé dopoledne jsi byla tichá.“

„V pohodě,“ pokrčila lehce Alex rameny, zatímco si vzala menu, aby se rozhodla, co si dá k jídlu.

„Al,“ naklonila Maggie hlavu, „jestli nechceš další dítě, tak-“

„Tohle chci,“ ujistila ji Alex. „Já jen…řekla jsi to mojí mámě.“ Alex odložila menu a pohlédla na svou ženu. Maggie viděla, že je na ni naštvaná.

„Omlouvám se, prostě to ze mne vypadlo. Ale čemu uškodí, pokud ví, že se snažíme otěhotnět?“ zajímala se Maggie. „Je to tvoje matka. Bude babičkou toho dítěte. Zase o tolik nejde, ne?“

„Asi ne,“ povzdechla si Alex. „Jen…bylo by hezké, kdybychom jí to řekly spolu,“ zamumlala, než zvedla svou vodu a napila se.

„No, omlouvám se,“ řekla jí Maggie. „A hele, můžeme jí společně říct, až otěhotním,“ navrhla. Alex v odpověď lehce přikývla. Maggiiny tesy byly všechny velice pozitivní a zamluvily si termín na oplodnění na příští týden, až bude Maggie ovulovat. „Nemůžu vážně uvěřit tomu, že to může být tak brzy,“ odfoukla si Maggie. „Děje se to rychleji, než jsem si myslela.“

„No, můžeme počkat na další měsíc nebo ještě déle, pokud nejsi připravená,“ řekla jí Alex. Věděla, jak těžké může těhotenství být, takže do něj nechtěla Maggie nahnat, pokud nebyla stoprocentně připravená.

„Ne, ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Jsem připravená. Chci tohle, to jen…no, cítila ses nervózní, když ses na tohle chystala, ne?“

„Ach, ano,“ přikývla Alex. „Ale když mi test sdělil, že jsem těhotná, cítila jsem se tak šťastně. Byl to tak správný pocit,“ usmála se. „Ale pak jsem se cítila na hovno dalších devět měsíců,“ potlačila Alex smích. „Bože, doufám, že ti nebude tak špatně jako mně.“

„Vydržela bych to,“ prohlásila Maggie. „Riley za to jistě stojí.“

„To bez debat,“ odvětila Alex. „Ale stejně, bylo to strašné a tentokrát by to bylo horší, protože vychováváme Riley. Nechceš, aby tě jednoletá otravovala, když ti je špatně.“

„No, hádám, že budeme muset počkat a uvidíme,“ pronesla Maggie. „A ještě ani nejsem těhotná, takže…s těmi všemi řečmi do té doby počkáme.“ Maggie se musela lehce usmát a rukou si přejela po břiše. Doufala, že vbrzku bude těhotná.

* * *

Kara podepřela Lenu, když vyšly z klubu. „Proč musíme jít tak brzy?“ špulila Lena smutně ret a snažila se otočit a vrátit se zpátky. „Nebavíš se se mnou?“ Kara se natáhla a znovu ji uchopila, paží se ji při tom otřela o prsa. „Šáhlas mi na kozy,“ zazubila se Lena a otočila se na Karu.

„Promiň.“ Kara se cítila zahanbeně, ale Leně ten blízký kontakt ani v nejmenším nevadil. „Ale no tak, myslím, že jsi toho už vypila dost,“ pronesla Kara. „Nech mě odvést tě domů.“

„Chceš mě vzít domů?“ zaculila se Lena. „Dobrá, Karo Danversová, můžeš mě vzít domů,“ prohlásila a snažila se sama jít, ale klopýtla na Karu, která nepřestávala svírat svou kamarádku. „Víš, že jsi toho vypila stejně jako já. Jak je možné, že se vůbec nemotáš?“

„Hádám, že prostě snáším pití lépe,“ zamumlala Kara.

„Ty jsi tak bezva člověk,“ prohlásila Lena, jak pokračovaly v chůzi na krátké cestě do Lenina bytu. „Přála bych si…přála bych si, abys mohla být lesbička. To by bylo hezké. Bylo vážně hezké,“ říkala nezřetelně.

Kara si odkašlala a myslela si, že je to jen opilecké blábolení. Nebylo možné, že by se někomu jako je Lena, líbila holka jako ona. A stejně Kara byla hetero. Byla na chlapy. Vždycky byla na chlapy, tak co na tom stejně záleželo. „Hele, to je Arthur,“ ukázala Lena k vrátnému její budovy, vymanila se z Kařina sevření a rozeběhla se k němu. Kara ji viděla, jak mu něco říká. Starší muž vypadal drobně neklidně.

Kara přidala do kroku, aby dohnala svou kamarádku. „Omlouvám se,“ pronesla k tomu muži. „Je, ehm…trochu napitá.“

„To vidím,“ prohlásil Arthur. „Ujistěte se, že vypije hodně vody,“ pronesl a otevřel dveře. Kara přikývla a zavedla Lenu k výtahu. Stiskla tlačítko patnáctého patra.

„Máš své klíče?“ zeptala se Kara. Lena se snažila zaostřit oči, když otevřela své psaníčko a vylovila klíče. Než je mohla podat Kaře, tak je upustila na zem. Kara se pro ně shýbla, než vyvedla Lenu z výtahu k jejímu bytu. Otevřela dveře a vešla s Lenou v závěsu. Kara se vydala do kuchyně, aby Leně přinesla sklenici vody, zatímco ta vrávorala do ložnice. Skopla si boty, než se pokusila svléknout, ale zápasila se zipem na zádech. Kara vešla do pokoje a našla ji s šaty na půl cesty přes hlavu, jak si je stejně pokoušela svléknout. Kara odložila sklenici na noční stolek a otočila se k ní.

„Karo,“ zakřičela Lena. „Jsi tam? Potřebuji pomoct. Nevidím.“ Lena si přetáhla šaty přes hlavu, ale kvůli tomu zipu se jí to úplně nezdařilo.

„Jsem tu.“ Kara jí stáhla šaty zpátky dolů, než rozepla zip a Lena z šatů vyklouzla. Kara nevěděla, kam se dívat. Lena tam stála jen v podprsence a kalhotkách. „Měla by ses napít,“ natáhla se Kara pro vodu a podala ji Leně, ale ta ji odstrčila a obrátila se ke Kaře.

„Nechci vodu,“ řekla jí. „Já…“ zhluboka se nadechla. „Chci…“ pronesla Lena a sevřela Kařinu tvář. „Chci…“ Lena odtáhla ruku, položila si ji na pusu a rozeběhla se do koupelny. Kara slyšela, jak zvrací.


5

Lena se vzbudila a hlava jí bušila, jakmile ji zvedla z polštáře. V puse cítila sucho jako na Sahaře. Spatřila sklenici vedle své postele a zamračila se, když zjistila, že je prázdná. Vstala z postele a vydala se chodbou z pokoje. Vyděšeně se zastavila a položila si ruku na hruď, když uslyšela někoho v kuchyni. „Haló?“ pronesla obezřetně.

„Dobré ráno.“ Lena se uvolnila, když uslyšela Kařin hlas, než došla zbytek cesty do kuchyně.

„Káva, černá a silná,“ řekla Kara a podala jí hrnek. „Vypij to,“ nabádala ji a Lena udělala, jak jí bylo řečeno a napila se.

„Fíha, ta je silná,“ prohlásila.

„Udělá ti dobře,“ řekla jí Kara. Lena si ji prohlédla a zjistila, že má stejné oblečení jako předchozího večera. „Ehm…“ Lena se podrbala na hlavě. „Co se včera v noci stalo?“ zeptala se. Došlo k něčemu s Karou a ona si to ani nepamatuje?

„Pěkně ses opila, tak jsem tě dovedla domů a uložila do postele. Zůstala jsem na gauči, ehm, pro případ, že bys…“ Kařin hlas se vytratil, zatímco se drbala na hlavě.

Lena se trochu usmála. Kara se o ní starala. „No, díky.“

„Myslíš, že zvládneš něco do žaludku?“ zeptala se Kara. Lena zavrtěla hlavou a dala si ruku před pusu.

„Z myšlenky na jídlo se mi právě teď zvedá žaludek,“ sdělila své kamarádce a posadila se k snídaňovému pultu. Kara se o něj opírala z druhé strany čelem k Leně.

„Zeptala bych se, jestli by bylo v pohodě, kdybych si udělala něco já, ale obávám se, že i z té vůně by se ti chtělo zvracet,“ pronesla Kara a odolávala nutkání smát se, protože Lena nevypadala v nejlepší kondici a ona nevěděla, jaké je to mít kocovinu, takže cítila, že není namístě dobírat si ji.

„Pokud chceš, můžeš něco sníst,“ řekla Lena, než se napila kávy, kterou jí Kara udělala. Kara jí věnoval úsměv, než si koutkem oka všimla zarámované fotky. Otočila se, aby si ji prohlédla a spatřila na ní malou holčičku, ne víc než čtyřletou, s ženou, která ji láskyplně objímala a líbala na spánek. Lena spatřila Kařin pohled zaměřený na tu fotku. „To je moje máma,“ pověděla jí. Kara svraštila tvář a vypadala zmateně. Její matka je Lillian Luthorová a na té fotce Lillian nebyla. „Moje biologická matka,“ dodala Lena, když viděla výraz Kařiny tváře.

„Ach, já…nevě…myslela jsem…“ Kara zněla trochu ohromena tím odhalením.

„Co?“ smála se Lena. „Vezmeš v klidu fakt, že jsem lesbička, ale skutečnost, že mě Lillian adoptovala tě šokuje?“

„Já jen…“ Kara pokrčila rameny, jak ztratila řeč. Odkašlala si. „Nevěděla jsem to. Promiň.“

„Nemusíš se omlouvat,“ uchechtla se Lena. „Moje máma měla poměr s tátou…Lillianiným manželem. Každopádně, když mi byly čtyři, moje máma umřela a táta mě přivedl, abych žila s ním, Lillian a Lexem,“ vysvětlovala. „Myslím si, že byla nejdřív pěkně naštvaná, ale vážně si to moc nepamatuji,“ vydechla Lena, zatímco se znovu zahleděla na fotku. „Chybí mi. Nebo alespoň její představa. Moc si na ni nepamatuji.“

„Chápu, jak se cítíš…“ zamumlala Kara. Postrádala své rodiče každý den. Velice milovala Alex a Elizu, ale to jí nezabránilo, aby si přála, aby její rodiče byli stále v jejím životě.

„Chápeš?“ ptala se Lena s tváří zkrabacenou zmatkem.

„Jo, jsem také adoptovaná,“ sdělila jí Kara a cítila, jak se své kamarádce otvírá. Tohle nebylo něco, o čem by často mluvila. „Když mi bylo 12, moji rodiče zemřeli. Danversovi mě adoptovali.“

„Ach bože, je mi to s tvými rodiči líto,“ řekla Lena a cítila se špatně, že Kara ztratila oba rodiče v tak mladém věku. „Co se stalo?“ zeptala se, než spatřila výraz Kařiny tváře, jako by nechtěla mluvit o podrobnostech. „Nemusíš mi to říkat. Promiň. Není to moje věc.“

„To je v pořádku,“ odvětila Kara a dopřála si chvilku ticha. „Byla to autonehoda.“ Kara se kousla do rtu. Cítila se špatně, že jí musí trochu lhát, ale potřebovala chránit svou identitu a stejně tak Alex a Elizu. „Ehm, takže ano, Danversovi se mě ujali. Nedivila ses nikdy, že obvykle o ní mluvím jako o Elize a ne o mámě?“

„Abych byla upřímná, nikdy jsem o tom vážně neuvažovala,“ pokrčila rameny Lena. „V dnešní době někteří lidé nazývají své rodiče křestními jmény,“ prohlásila, než si dala další doušek kávy.

„Jo, asi jo,“ vydechla Kara a na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho. Lena vzhlédla ke Kaře, jejíž modré oči vyhlížely trochu smutně. Lena se předklonila a položila ruku na tu Kařinu a lehce ji stiskla. Kara jí věnovala vděčný úsměv a jejich oči se do sebe vpily. Kara cítila třepotání v žaludku, jak cítila, že se mezera mezi ní a Lenou zmenšuje. Nebyla si jistá, jestli se hýbá ona, nebo Lena nebo se obě pohybují vpřed. Zvuk zvonícího Kařina telefonu ji přiměl odtáhnout se a ona shlédla na snídaňový pult, kde ležel. „Ale do hajzlu,“ zamumlala, když spatřila, kolik je a kdo jí volá. „To je Cat. Musím jít, já…omlouvám se.“ Kara si nebyla opravdu jistá, za co se omlouvá, ale stejně to řekla. Zvedla svůj telefon a vyrazila ke dveřím. Na cestě ven popadla svou kabelku. Lena vydala frustrované zanaříkání, než si sevřela hlavu do dlaní a povzdechla si.

* * *

„Vážně, to jí zase necháváš hrát si s tím podělaným bubínkem?“ zasténala Alex, když vešla do obýváku. Riley se zubila, zatímco mlátila paličkou do bubínku. Maggie seděla vedle ní a svými prsty také bubnovala.

„Líbí se jí to,“ nakrčila Maggie obočí. „Jak by se ti líbilo, kdybych ti řekla, aby sis nehrála se svou oblíbenou hračkou?“ prohlásila Maggie, když vzhlížela ke své ženě.

„No, to bys mi nikdy neřekla, protože ty, Maggie Sawyer-Danversová, jsi má oblíbená věc na hraní,“ pronesla Alex, zahýbala obočím, posadila se naproti nim, naklonila se a vtiskla pusu na rty své manželky.

„Jak bylo v práci?“ zeptala se Maggie. Alex se právě vrátila ze své směny.

„Klid,“ odvětila Alex. „Takže jsem trénovala střelbu a boj zblízka.“

„Jako bys potřebovala trénovat střelbu,“ smála se Maggie, která věděla, že Alex umí velice působivě střílet. „Spíš sis prostě chtěla zastřílet.“

„No jo,“ zasmála se Alex. „A jaký byl tvůj den?“ zeptala se s pohledem na Riley, která stále bušila do bubínku.

„Zábavný,“ odpověděla Maggie. „S babičkou jsme vzaly Riley na farmu s domácími zvířaty a byla u vytržení, že jsi byla bonbónku?“ zavrkala Maggie. Riley k ní se zazubením vzhlédla. „Zbožňovala pohled na ty zvířata. Obzvláště kozy. Na ty se hystericky řehtala.“

„Ááách, nemůžu uvěřit, že jste tam šly beze mě,“ našpulila Alex smutně ret. Nesnášela, když přicházela o zábavné dny venku s Maggie a jejich dcerou.

„Snažila jsem se to říct Elize, ale byla dost neoblomná. Ale mám pro tebe spoustu fotek a nějaké video,“ sdělila jí Maggie. „Ach, a taky dneska udělala pár kroků.“ Maggie zněla nadšeně, ale snažila se to zlehčit, protože věděla, že Alex bude naštvaná, že to propásla.

„Cože?“ zapištěla Alex a způsobila tak, že sebou Riley polekaně trhla. „Prosím, řekni mi, že to máš nahrané,“ pronesla, zatímco si vzala Riley do náruče, aby ji po tom leknutí uklidnila.

„Ne, nemám,“ řekla jí, zatímco Riley začala znovu bušit na bubínek z Alexina kolene. „Ale hrála si na pískovišti, co měli na té farmě a postavila se a udělala pár kroků, než zase spadla.“

„Nemůžu uvěřit, že jsem propásla první krůčky svého děťátka.“ Alex zněla zdrceně. „Holčičko, čekalo se od tebe, že počkáš, aby to mamka mohla vidět,“ pronesla a shlížela na Riley, která pořád bubnovala. „Vážně Maggie?“ Alex zněla naštvaně na svou ženu.

„Já za to nemůžu,“ rozhodila Maggie rukama. „Nemůžu ji ovládat. A bylo to jen pár krůčků. Zkus ji teď, uvidíme, jestli to udělá znovu,“ řekla, posunula se trochu dozadu, odsunula bubínek stranou a vzala paličku z Rileyiny ruky. Riley našpulila smutně ret, než se jí začal chvět.

„Běž si pro ni,“ pronesla Alex, zvedla Riley do stoje, s rukama kolem jejího pasu, aby ji ustálila na nohou. Když si byla jistá, že Riley udrží rovnováhu, pustila ji.

„Pojď k mámě,“ řekla Maggie a roztáhla ruce. Riley se na ni usmála a zatleskala rukama. „No tak, bonbónku,“ švitořila Maggie. Riley zvedla nohu a posunula ji dopředu, než spadla na zem. Alex ji zvedla zpátky a popoháněla ji, aby to zkusila znovu a rozešla se k mámě. „Pojď si pro svou paličku,“ mávala před ní Maggie paličkou a Riley se po ní natáhla. Rozzlobeně vypískla, než udělal krok vpřed. Lehce zavrávorala a Alex k ní natáhla ruce, ale nedotkla se jí, byla tam jen, kdyby bylo třeba.

„Ma.“ Riley před sebe natáhla ruku, než udělala další krok.

„Běž, děťátko,“ vypískla Alex a položila si ruku na hruď, cítíc pýchu, že její holčička chodí. Riley udělala další tři kroky, než spadla na Maggie. Jak Maggie, tak Alex vískaly, když Maggie obtočila své ruce kolem Riley.

„Dobrá práce, děťátko,“ radovala se Maggie a lechtala Riley na boku a ta se chichotala.

„Ááá, pojď zpátky k mamce, Riley,“ zářila Alex. „No tak, pojď,“ roztáhla ruce, zatímco ji Maggie postavila na nohy a ustálila ji, než ji pustila. Riley věnovala Alex zazubení a několika nejistými kroky se přeci jen dostala do Alexiny náruče. Alex se radovala a zvedla si hihňající se Riley vysoko nad hlavu. „Posuň se dál,“ řekla Alex Maggie. Ta se trochu popošoupla dozadu a Alex znovu postavila Riley na podlahu. „Běž k mámě,“ pravila a pustila ji. Riley před sebe natáhla ruce, zazubila se a rozešla se směrem k Maggie.

* * *

Kara s Elizou přišly k Alex a Maggie na večeři. Byl to poslední Elizin večer v National City, protože následujícího rána odlétala zpátky do Midvale. „Je mi líto, že je Riley v posteli,“ řekla Eliza, než se napila svého vína. „Bylo by hezké se s ní ještě pomazlit, než budu muset odjet.“

„Můžu ji jít vzbudit,“ prohlásila Kara.

„Ne, nemůžeš,“ zpražila Alex svou sestru z druhé strany stolu. „Je po půl deváté a je jí jeden rok. Měla by být v posteli.“ Kara se zamračila, samozřejmě zbožňovala, když se z ní stalo velké dítě a hrála si s Riley. „A Riley pojede s námi, až tě ráno povezu na letiště, tak ji pak budeš moct zadusit objetím,“ prohlásila Alex a napila se piva.

„No, to je dobré vědět,“ usmála se lehce Eliza, než si ukousla z večeře. „Ach, a nezeptala jsem se, jak to včera šlo,“ pronesla s pohledem na Maggie. „Je všechno v pořádku?“ zeptala se, než se kousla do rtu, protože si myslela, že možná Maggie nic neřekla, protože všechno nebylo v pořádku.

„Co bylo včera?“ zajímalo Karu. „Co se děje?“ Kara přejela pohledem z Maggie na Elizu, pak na Alex a zpátky na Maggie.

Maggie stiskla ret, než pohlédla na Alex, jako by žádala o povolení říct to Kaře. Alex drobně přikývla a napila se piva. „Hodláme se pokusit o další dítě,“ sdělila jí Maggie, Kara vydala uši rvoucí nadšené zapištění.

„Pššt,“ varovala Alex svou sestru a očima zalétla ke stropu. Riley měla lehké spaní, jako ona.

„Promiň,“ zašeptala Kara. „Jsem jen nadšená, Alex. Budeš mít další dítě.“

„Proč obě prostě předpokládaly, že ty budeš mít tohle dítě?“ Maggie zněla lehce uraženě, jak hleděla na svou manželku. „Nejsem mateřský typ?“ divila se.

Alex lehce pokrčila rameny. „Zeptej se jich, ne mě.“

Maggie se ohlédla po Kaře a Elize s tázavým výrazem ve tváři. „Já, ehm…“ Kara se drbala na hlavě. „Asi jsem to prostě předpokládala, jen proto, že měla Riley. Promiň,“ omlouvala se své švagrové. „Ale dítě s těmahle očima a dolíčky, ach má Rao, moje budoucí neteř nebo synovec, budou tak rozkošní,“ zavřískla. „A mimochodem, návrh na jméno: Kara Junior,“ zazubila se.

„Ehm, stejně jako jsme ti řekly, když byla Al těhotná, díky za návrh, ale ne,“ zavrtěla Maggie hlavou a Kara se na ni zaškaredila. Kara navrhla Karu Junior, když Alex čekala. Ani nevěděly, že bude mít Alex holku, protože Alex chtěla, aby to bylo překvapení, ale Kara trvala na Kaře Junior stejně, i když navrhla, že synovi by mohly říkat zkráceně KJ. „A abych zodpověděla tvou otázku, Elizo,“ pronesla Maggie s pohledem na svou tchýni. „Všechno šlo dobře. Příští týden půjdeme na oplodnění,“ řekla a zněla jak vzrušeně, tak nervózně.

„No, doufám, že to půjde všechno dobře,“ usmála se Eliza na svou snachu, než se znovu napila vína.

* * *

Kara si právě vlezla do postele, když uslyšela zabzučení mobilu. Usmála se, když si přečetla, že má novou zprávu od Leny. Doufám, že se šéfka moc nezlobila, že jsi přišla dneska pozdě. Omlouvám se, jestli jsem tě přivedla do problémů! Lena si pohrávala s myšlenkou napsat Kaře celý den a nakonec to udělala, i když bylo pěkně pozdě. Nesnášela pomyšlení, že mohla dostat Karu do potíží v práci, protože přespala u ní v bytě a zůstala, aby se ujistila, že je v pořádku, takže se chtěla ujistit, že kvůli tomu Kara nemá moc trablů.

Kara cítila, jak se usmívá, když odpovídala. Neměj strach, Cat mě příliš potřebuje na to, aby se na mě moc dlouho zlobila. Jak se teď cítíš? Kařin úsměv se zvětšoval, jak čekala na odpověď.

Po asi pěti litrech vody a deseti Ibuprofenech se cítím dobře, odpověděla Lena. Kara se chystala odepsat, ale spatřila tři tečky, takže věděla, že Lena znovu píše. I když si nejsem jistá, že s tebou půjdu v brzké době znovu pít. Pořád nerozumím tomu, jak to, že jsi se zdála naprosto střízlivá. Budeš mi muset prozradit své tajemství…haha. Kara cítila, jak se jí lehce zatřepotalo srdce.

Ale pak by to nebyla taková sranda, napsala a přidala nejen mrkajícího smajlíka, ale i toho s vyplazeným jazykem.

Jednoho dne, Karo Danversová. Jednoho dne mě zasvětíš, odpověděla Lena a přidala smajlíka s vyplazeným jazykem.

No, to si můžeš myslet, Luthorová, napsala Kara. Vznášela se prstem nad odesílacím tlačítkem. Byly tyhle zprávy flirtující? Smazala text, než začala psát znovu, pak smazala i ten. Lehce si povzdechla, než znovu nacvakala původní odpověď.

No, ty si můžeš myslet, Luthorová. Kara stiskla tlačítko, než si to mohla znovu rozmyslet. Nemyslela si, že Lena odpoví, takže odložila telefon na noční stolek a uložila se ke spánku, ale brzy znovu uslyšela zabzučení telefonu. Zvedla ho a uviděla, že jí Lena napsala.

Pár dní budu mimo město, mám nějaké pracovní záležitosti v Metropolis, ale uvidíme se v pátek na baletu? Pořád hodláš jít? Kara si to přečetla a cítila se trochu smutná, že se pár dní s Lenou neuvidí.

Jasně. Těším se na to. X. Kara odeslala zprávu, než si vůbec uvědomila, že tam nechala pusu. Samozřejmě zas o tolik nešlo, lidé používali Xka ve zprávách neustále. Používala je, když psala Alex a Maggie, dokonce i když psala Winnovi, tak mu věnovala X, ale poslání ho Leně, působilo z nějakého důvodu jinak.

Skvělé. Já taky. X, byla Lenina rychlá odpověď. Kara cítila, jak jí srdce poskočilo. „Vážně si potřebuji promluvit s Alex,“ zamumlala, než odložila telefon a zavřela oči ve snaze trochu se prospat.


6

Alex byla v koupelně a dokončovala své líčení. Nechala Riley sedět na zemi a hrát si se svou kachničkou, ale Riley se zvedla, nejistě přešla k záchodu a teď tahala za roličku toaletního papíru, takže ten se všechen snášel na podlahu. Alex si nanesla rtěnku na rty, než je stiskla. Zkontrolovala se v zrcadle, než zavřela zip své tašky s líčením a otočila se. „Ach, Riley, ne, bonbónku.“ Alex hodila svoji tašku s líčením do proutěného koše, který ležel na poličce, než se rozeběhla ke své dceři. Sebrala ji za podpaždí a lechtala ji. „Ty prohnaná opičko,“ řekla jí, zatímco se Riley hihňala a snažila se své matce vykroutit. „Pojďme odtud, abychom zjistily, jestli je máma připravená.“ pronesla Alex a zatímco držela Riley u sebe, vyšla z koupelny do jejich ložnice, kde Maggie seděla na prádelníku a žehlila si vlasy. „Zbožňuji, když nosíš vlasy rovně,“ řekla jí Alex. Nebylo to často, kdy si Maggie rovnala vlasy, ale Alex si vždycky myslela, že jí opravdu seknou. Ne, že by se jí nelíbilo, když měla vlasy zvlněné. Milovala Maggiiny vlasy neustále. Ráda si s nimi hrála, což z nějakého důvodu Maggie obvykle uspávalo.

Maggie se podívala do zrcadla a obdařila Alex úsměvem, když viděla, že stojí za ní. „Nerovnala jsem si je už věky a potřebovala jsem zabít čas, tak jsem si pomyslela, proč ne,“ pronesla, zatímco Alex postavila Riley na podlahu. Riley přešla nejistě k posteli a snažila se na ni vyškrábat. „Ačkoliv stále nemůžu věřit, že jsi řekla, že půjdeme na balet,“ povzdechla si Maggie a nezněla moc nadšeně z jejich večerních plánů. Projela si ještě jednou vlasy žehličkou, než ji odložila na vršek prádelníku, uchopila kartáč a projela si jím své krásné tmavé kadeře. „Máme poprvé po měsících večer pro sebe a jdeme na podělaný balet.“

„Ach, sklapni,“ praštila ji Alex do ramene. „Nikdy nevíš, může se ti to líbit.“

„Jo a prasata mohou létat,“ zabrblala Maggie. „Vážně, Danversová, podělaný balet,“ zavrtěla hlavou, zjevně ani trochu nenatěšená.

„Ale no tak,“ povzdechla si Alex. „Vyrazíme si ven, ne? A po představení jdeme na večeři s Karou a ehm…“ Alex se podrbala na hlavě. „Její kamarádkou.“ Alex se cítila špatně, že o ní musí mluvit jako o její kamarádce, ale její jméno jí zrovna vypadlo. „Lisou? Lolou? Lanou?“ poškrábala se na hlavě.

Maggie drobně pokrčila rameny, naznačujíc, že ani ona její jméno nezná. „Mohla bych prostě zůstat déle s Riley a sejít se s vámi až v restauraci?“ Otočila se na stoličce a vzhlédla k Alex s prosebným výrazem ve tváři.

„Nebudeme mít zrovna večer pro sebe, když tam nebudeš, ne?“ zeptala se Alex, než obě shlédly k Riley, která přešla k prádelníku a natahovala se ve snaze dostat tu žehličku na vlasy.

„Ne, ne, bonbónku, to pálí.“ Maggie žehlička vzala, vypnula a držela ji, dokud Alex Riley neodtáhla. Teď, když chodila, snažila se ke všemu dostat. „A nemáme noc pro sebe, protože za A, bych tě nikdy nevzala na rande na balet a za B – jdeme s tvou sestrou a její novou kamarádkou.“

„Pořád můžeme mít večer pro sebe, i když budeme s Karou a její kamarádkou. Jdeme ven. Dítě zůstává doma. Prostě si vyrazíme,“ opáčila Alex, když se ozval zvonek ode dveří. „Dorazilo hlídání,“ pronesla. Aubree, sedmnáctiletá holka, která bydlela přes ulici jim příležitostně hlídala Riley, když to potřebovaly. „No tak, Riley, pojďme. Aubree je tady. Máš ráda Aubree, co?“ švitořila Alex ke své dceři, zatímco s ní vyšla z pokoje. Maggie si ještě jednou odfrkla nad tím, že jdou na balet, než si vzala z prádelníku mobil a vyšla z místnosti.

* * *

Kara se sešla s Lenou před divadlem. Bylo to poprvé, co se viděly, od té jejich chvíle. Možná měly blízko k polibku, Kara si nemohla být jistá, ale byla jak nervózní, tak vzrušená, že ji znovu uvidí. „Ahoj,“ usmála se Lena, rozevřela ruce a vtáhla Karu do objetí.

„Ahoj,“ odpověděla Kara, když se odtáhla a zhluboka se nadechla, cítíc chvění z Lenina doteku. „Jak bylo v Metropolis?“

„Ach, bylo to…“ Lenin hlas se vytratil a ona zavrtěla hlavou. „Ztráta času. A aby to bylo horší, narazila jsem na Hannah,“ povzdechla si.

„Hannah?“ zeptala se Kara. „Ach, to byla ta záletná ex-snoubenka?“

„Uhodlas to napoprvé,“ přikývla Lena. „Chci říct, ze všech restaurací jenom v centru musíme skončit v té samé,“ zavrtěla hlavou. „Ach, já…aby to bylo horší, byla s ní. S tou druhou holkou, se kterou mě podvedla.“ Lena zněla naštvaně a rozrušeně a Kara dumala nad tím, jestli se možná Lena ještě přes Hannah nepřenesla. Nebo to možná bylo jen tím, že když na ni narazila, všechno se jí to vrátilo. „Ale, nestojí za to, takže…“ potřásla před sebou rukou, jako by se snažila setřást všechny myšlenky na Hannah. „Už na ni nemyslím,“ přinutila se k slabému úsměvu. „Stalo se něco vzrušujícího v National City, když jsem byla pryč?“

„Ani ne,“ zavrtěla hlavou Kara.

„Cože, to nedošlo k žádnému hrdinství od Supergirl?“ zeptala se Lena.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Kara a divila se, proč se Lena ptala na Supergirl. „No, překazila bankovní loupež a pomohla s bouračkou pěti aut, ale kromě toho,“ zavrtěla hlavou. „Na mimozemské frontě byl celý tenhle týden pěkně klidný.“

„No, předpokládám, že pro město je to dobře,“ uvažovala Lena a Kara krátce přikývla, protože bez ohledu na to, jak zbožňovala být Supergirl a pomáhat udržovat National City bezpečné, byl to vždycky dobrý den, když nezaútočil žádný mimozemšťan.

„Jo,“ odpověděla Kara. „Takže, ehm…“ Kara se zhluboka nadechla. Potřebovala se jí zeptat. Potřebovala vědět, jestli se k něčemu schylovalo toho rána u Leny, než jí Cat zavolala. „Ohledně-“

„Ahoj, omlouvám se, že máme trochu zpoždění,“ pronesla Alex a objala svou sestru. „Mrňka byla nabručená,“ prohlásila a snažila se udržet vážnou tvář.

„Aha, nemá radost, že jdou maminky ven a opustí ji?“ ptala se Kara.

„Já mluvila o téhle,“ dloubla do Maggie a Kara se zasmála, zatímco Maggie zahlížela na svou ženu.

„Ty musíš být Alex,“ napřáhla k ní Lena ruku. „Já jsem Lena,“ řekla a potřásla Alex rukou, než pohlédla na Maggie. Obě na sebe lehce šokovaně koukaly, že vidí jedna druhou.

„To je moje švagrová, Maggie,“ prohlásila Kara, která si nevšimla výrazu jejich tváří.

„Margaret Sawyerová,“ pronesla Lena s vykulenýma očima. „Neviděla jsem tě téměř…osm let, je to tak?“ zeptala se a přitáhla si Maggie do objetí. Jak Lena, tak Maggie dřív žily v Metropolis.

„Asi tak, jo,“ přikývla Maggie a cítila na sobě Alexiny a Kařiny oči.

„Vy dvě se znáte?“ zeptala se Kara.

„Jo,“ přikývla Lena. „Byly jsme kamarádky zpátky v Metropolis. A pak bylo období, kdy jsme byly víc než kamarádky,“ věnovala Maggie vědoucí pohled.

„Vy dvě jste spolu chodily?“ Alex zněla šokovaně a Kara tak vypadala. Pokud spolu Lena s Maggie chodily, co to znamená pro ni? Byla si dost jistá, že ji má ráda víc než jako kamarádku, ale pokud chodila s její švagrovou, mohly by spolu pořád takhle být?

„Ne,“ zavrtěla Maggie hlavou a Kara se trochu uvolnila. „Bylo tu krátké období, kdy jsme byly, jak byste to asi nazvaly, kamarádky s výhodami. Ale pak jsme obě potkaly jiné lidi,“ sdělila jim Maggie. „Ale byly jsme dobré kamarádky. Je škoda, že jsme ztratily spojení, když jsem se přestěhovala sem.“ Maggie byla přeložena do National City před osmi lety, a přestože nejprve zůstaly v kontaktu, jejich práce a osobní životy brzy převážily a ony kontakt ztratily.

„Ach, ale teď, když se kamarádím se sestrou tvé ženy a bydlím tady v National City, jsem si jistá, že se zase můžeme začít občas scházet,“ pronesla Lena. Měla opravdu radost, že ve městě zná někoho dalšího. „Vyrazit občas na nějaké dvojité rande.“

„No, uvidíme,“ prohlásila Alex a obtočila ruku kolem Maggiiny paže a držela ji u sebe, jako by vytyčovala svůj nárok na Maggie. „Máme malou dceru, takže pro nás není vždycky snadné vyrazit večer ven,“ pronesla. Maggie k ní vzhlédla, vědouc, že Alex vyšiluje z faktu, že spolu s Lenou spaly. „Ale každopádně, neměly bychom jít dovnitř? Balet brzy začne,“ zamumlala Alex.

„Nevadilo by mi, kdybychom ho zmeškaly,“ zabručela Maggie.

Kara se zasmála, protože věděla, že zvláště Maggie se na balet netěšila. „Alex ale má pravdu. Měly bychom jít dovnitř,“ řekla a vykročila ke vchodu, Lena ji následovala a pak i Alex s Maggie.

* * *

Alex s Maggie zůstaly na jednu skleničku po večeři, ale pak prohlásily, že to pro dnešek stačilo, protože obě chtěly domů k Riley. Samozřejmě už bude v posteli, ale ani jedné se už nelíbilo být venku do opravdu pozdních hodin. Poděkovaly a zaplatily Aubree, která jim řekla, k jejich překvapení, že Riley hned usnula a celý večer se neprobudila. Obě se převlékly do svého pyžama, nebo při nejmenším byla Maggie v Alexině ‚Hello Sunshine‘ tričku, které už před dlouhou dobou prohlásila za své. Bylo staré, vybledlé a uboze vyhlížející, ale Maggie ho pořád nosila na spaní. Měla na sobě také černé šortky na spaní. Alex na sobě měla šortky na spaní barvy námořnické modři a staré šedé Maggiino policejní tričko. Alex seděla na gauči a projížděla Netflixem, aby našla něco ke zkouknutí. „Kdy se z nás stal takový starý manželský pár?“ zeptala se Maggie, když vešla do obýváku s dvěma lahvemi piva v ruce. Posadila se na gauč vedle své ženy a podala jí jednu lahev.

„Co tím myslíš?“ zjišťovala Alex, než se napila svého piva.

„No, měly jsme hlídání, byly jsme venku a bavily se,“ prohlásila Maggie a Alex pozvedla obočí nad skutečností, že se zdálo, že se Maggie balet popravdě líbil. „Je jen po desáté a my jsme doma v pyžamu. Přijde mi, jako bychom tu promeškaly příležitost,“ lokla si Maggie svého piva. „Vždyť víš, byla to naše první noc venku za celou věčnost.“

„Radši budu s tebou doma pít pivo v pyžamu,“ sdělila Alex své manželce. Maggie stiskla rty a pohlédla do jejích oříškových očí.

„Jsi si jistá, že to, že jsi chtěla jít domů, nemělo nic co dělat s tím, že jsme tam byly s Lenou?“ zajímalo Maggie, která si zastrčila vlasy za ucho, než si skousla ret při čekání na odpověď.

„Možná mě to trochu rozhodilo,“ povzdechla si Alex, aniž by se podívala své ženě do očí. „Ale, chci říct, tobě by se líbilo bavit se s někým, s nímž jsem dřív spala?“ zeptala se.

„No, abych byla naprosto upřímná, zlato, asi by mi to ani za mák nevadilo. Myslím tím, že tvoji bývalí jsou chlapi a ty nechceš spát s muži, takže bych se necítila ohrožená,“ pronesla Maggie. „A taky ti věřím. Přála bych si, abys dokázala věřit i ty mně.“ Maggie zněla lehce ublíženě, když svěsila hlavu.

„Já ti věřím, Maggie. Kdy jsem řekla, že ti nevěřím?“ Alex byla v šoku, že mohla Maggie dojít k takovému závěru.

„Nelíbilo se ti, že se bavíme s Lenou, protože jsem s ní párkrát spala,“ opáčila Maggie. „O nic víc nešlo, Al. Byly jsme jen kamarádky, co si trochu užívají. Nikdy tam nebyly žádné city. Ne takovéto,“ ujišťovala ji Maggie, položila jí ruku na paži a jemně ji stiskla. „Nemusíš si dělat starosti. Miluji tě. Miluji Riley. Budeme mít další dítě. Neudělala bych nic, abych to ohrozila.“

„Já vím, promiň.“ Alex cítila potřebu manželce se omluvit. Neviděla žádné náznaky ani od jedné z nich, že by chtěly, aby k něčemu došlo. „A stejně, myslím si, že se snaží dostat pod sukni Kaře,“ prohlásila. Maggie se zasmála, než přikývla v souhlasu se svou ženou.

„Taky sis toho všimla?“ ptala se Maggie.

„Těch zamilovaných pohledů, které na ni vrhala při večeři? Musela bych být slepá, abych si jich nevšimla,“ řekla Alex. Přišlo jí nad slunce jasnější, že se Leně Kara líbí a přemítala, jestli si toho Kara všimla, nebo k tomu všemu byla naprosto slepá. „Ale může to celé skončit špatně, chci říct, Kara není teplá.“

„Já vím. Ale stejně, ani ty sis nemyslela, že jsi na holky, dokud jsi nepotkala mne,“ řekla jí Maggie.

„Jo, ale jak jsi řekla, nelíbilo se mi být s muži,“ prohlásila Alex a vážně si nechtěla připomínat tohle období svého života. „Ale Kaře, ano. Navyprávěla se mi toho o mužích dost,“ potlačovala smích. „Je to ale trochu škoda, protože by tvořily nechutně atraktivní pár,“ zamumlala, než si dala lok piva.

„Aha, takže si myslíš, že je Lena Luthorová atraktivní, že?“ pozvedla Maggie obočí škádlíc svou ženu.

„No, není to žádná Maggie Sawyer-Danversová,“ sdělila jí se zaculením. „Ta je toho času nejkrásnější ženou na celém světě,“ řekla jí, než se naklonila a vtiskla jí polibek na rty.

„Ach, je?“ ptala se Maggie, zatímco se odtáhla. „Vidíš, já slyšela, že tou je Alex Sawyer-Danversová,“ zamumlala, než si přitáhla Alex k dalšímu polibku. Tenhle byl vášnivější, jak jejich jazyky soupeřily o prostor v ústech té druhé. Maggie se na chvíli odtáhla, vzala Alex z ruky pivo a spolu se svým ho odložila na stolek. Otočila se zpátky a byla zaskočená, když si ji Alex přitáhla na sebe, takže teď seděla rozkročmo na své ženě. Obemkla paže kolem jejího krku, zatímco se líbaly, nejprve něžně, ale poté vášnivěji.

Maggie se odtáhla, když zvuk Rileyina pláče naplnil místnost. „Nakolik jsi věděla, že se to stane?“ povzdechla si a opřela si čelo o to Alexino.

„Upřímně, je to, jako by ohledně toho měla nějaký podivný šestý smysl. Takhle je to pokaždé, když se snažíme užít si trochu času pro dospělé,“ povzdechla si Alex a šťouchla Maggie do boku a ta se z ní zvedla.

„Jdu tam,“ prohlásila Maggie, když už stejně stála. „Ty najdi něco na zkouknutí,“ řekla jí, než zmizela z místnosti.

* * *

„Takže v brzké době se mnou nepůjdeš pít, co?“ dobírala si Kara Lenu, zatímco jí podávala skleničku vína, než se posadila naproti ní ke stolu. Našly si malý tichý jazzový bar blízko restaurace, kde po baletu večeřely s Alex a Maggie.

Lena se zasmála. „No vypadá to, že jsi mě musela donutit,“ prohlásila, než se napila.

Kara se usmála nad její krásou, než nervózně přejela rukou po nožičce své vinné sklenky. „Leno, já…“ Kara se na chvilku odmlčela. „Takže ty a Maggie, hé?“ pronesla, když zbaběle utekla od toho, na co se chtěla skutečně zeptat.

„Ach, ano,“ odvětila Lena.

„Jak se z vás staly kamarádky?“ zajímalo Karu. Maggie byla o čtyři roky starší než Lena, takže se Kara divila, jak se mohly jejich cesty protnout.

„O jedněch Vánocích jsme dostaly obě práci v Santově jeskyni v jednom obchoďáku. Byly jsme Santovi skřítci.“

Kara vybuchla smíchy. „Ach Rao, to je tak vtipné.“

Lena pozvedla obočí. „Ty se modlíš k Rao?“ zeptala se. Kara se snažila skrýt šok z chyby, které se právě dopustila.

„Ne, ehm.“ Kara znovu přejela po nožičce své sklenky. „Supergirl to často říká, tak jsem to od ní pochytila,“ odkašlala si. „Každopádně, Maggie si dokáži představit jako skřítka, protože je malá, ale ty jsi na něj moc vysoká.“

„No, musela jsem se jim líbit, protože jsem tu práci dostala,“ prohlásila Lena. „Pak jsme spolu začaly trávit čas.“

„Myslíš v posteli?“ zasmála se Kara.

„Ne hned,“ zavrtěla hlavou Lena. „Byly jsme kamarádky dobrý rok a půl, než k tomu došlo. Ale před tím mi byla Maggie velkou oporou, ona, ehm, pomohla mi ujasnit si mou sexualitu.“

„Bylo ti hodně, když sis to uvědomila?“ zeptala se Kara.

„Ehm,“ stiskla Lena rty. „Bylo mi sedmnáct, když jsem to věděla. Bylo mi osmnáct, když jsem potkala Maggie a ta to věděla hned, jakmile jsme se seznámily. Má nějaký druh gaydaru,“ zasmála se Lena. „Ale vyoutovat se přes rodinou a kamarády a cítit se s tím smířeně…“ Lena vydechla.

„Chápu. Nemyslím to tak, že bych věděla, jaké to je vyoutovat se, ale byla jsem tu pro svou sestru, když se vyoutovala a vím, jak těžké to bylo pro ni,“ řekla Kara.

Lena jí věnovala úsměv. „Tvoje sestra se zdá vážně milá. I když ke mně byla trochu odtažitá, protože jsem spala s její ženou,“ zasmála se lehce.

„Ále, přenese se přes to,“ ujistila ji Kara. Lena se usmála, než se napila svého vína. „Ale každopádně.“ Kara se zhluboka nadechla. „Měly jsme takovou chvilku, než jsi odjela do Metropolis? “ Kara byla překvapena, jak snadno to dokázala vyslovit.

Lana vykulila oči a kousla se do rtu, zatímco cítila, jak jí srdce buší v hrudi. „Jo, ehm…přišlo mi, že měly,“ pronesla Lena a cítila nervozitu z toho, co na to Kara hodlá říct.

Kara se zhluboka nadechla a Lena viděla, že se třese nervozitou. „Líbíš se mi, Leno,“ sdělila jí a obdařila ji stydlivým úsměvem, zatímco se na ni Lena něžně usmála. „Ale jsem hetero. Vždycky se mi líbili chlapi. Líbí se mi muži, já…“ Kara vydechla a dala si pořádný hlt vína, i když to na ni nemělo žádný opravdový vliv, ale věděla, že lidé pijí na kuráž. „Nikdy dřív jsem necítila nic takového k jiné ženě a já…“ Hlas se jí vytratil a zavrtěla hlavou. „Omlouvám se, měla bych jít,“ prohlásila, zvedla se vydala se ven.

„Ne, Karo.“ Lena ji dohonila a popadla za zápěstí. Kara se otočila zpátky k ní. „Vážně moc se mi líbíš,“ řekla jí Lena a viděla, že se Kařiny velké modré oči plní slzami. „A já-“

„Ne,“ odtáhla Kara ruku. „Potřebuji čas, abych si to přebrala,“ pověděla jí. „Prosím, já jen…potřebuji čas,“ pronesla, než se otočila a vyběhla z baru.


7

Uběhly dva týdny od chvíle, co Kara odešla z baru, po té, co přiznala, že se jí Lena líbí. Odjela z National City zpátky do Midvale, říkajíc, že potřebuje dovolenou a chce strávit nějaký čas s Elizou. Alex si o svou sestru dělala starost, že se sebrala a zmizela, ale věděla, že až bude Kara chtít, vrátí se a promluví si s ní.

Alex snídala a sledovala Riley, která byla ve své dětské židličce a krmila se banánovou ovesnou kaší. Maggie vešla do kuchyně a Alex okamžitě věděla, že je s ní něco v nepořádku. Tvářila se, jako by jí uletěly včely. Ztěžka došla ke skříňce, vyndala si misku a práskla dvířky dostatečně hlasitě, aby sebou Riley polekaně trhla. „Co se stalo?“ zajímala se Alex. Bylo jen po sedmé ráno, takže Alex nevěděla, co už mohlo Maggie dostat do takové nálady.

„Právě jsem dostala svou periodu,“ pronesla Maggie, praštila miskou na linku a natáhla se pro cereálie.

„Jasně, ale to je…“ Alexin hlas se vytratila a oči se jí rozšířily. Maggie byla oplodněna před deseti dny, ale skutečnost, že právě dostala menstruaci, očividně znamenala, že to nefungovalo. Nebyla těhotná. „Ach.“ Alex vstala, došla k Maggie, objala ji zezadu svými pažemi a vtiskla jí něžný polibek do záhybu krku. „Byl to teprve náš první pokus,“ pronesla něžně. „Bylo víc než pravděpodobné, že to budeme muset zkusit víc než jednou,“ řekla a snažila se neznít moc, jako že to stejně očekávala, protože samozřejmě chtěla, aby Maggie otěhotněla, ale věděla, že to může zabrat nějaký čas.

„Ale měla jsem z toho opravdu dobrý pocit,“ zabručela Maggie, zatímco se otočila čelem k Alex, která ji nepřestávala objímat a teď jí hladila na bedrech. Z Maggiiných očí proudilo zklamání.

„Já vím,“ pověděla jí Alex a nepřestávala ji hladit po zádech. „Ale nezapomeň, že mě trvalo tři pokusy, než jsem otěhotněla s Riley,“ připomněla jí. „Takže až budeš připravená, zkusíme to prostě znovu. Příští měsíc, ten následující. Otěhotníme, Maggie,“ ujistila ji.

„Jo,“ odvětila Maggie a cítila, jak se jí oči lesknou slzami. „Bože, tohle je hloupé. Není to, jako bych potratila, jen jsem neotěhotněla,“ otřela si rukou oči.

„Ale chceme to. A já vím, proč je to pro tebe tak důležité,“ sdělila jí Alex a lehce ji hladila po tváři. „A hele, za pár měsíců, až budeš zvracet a otečou ti kotníky a budeš potřebovat pořád čůrat a neustále nebudeš mít pohodlí, tak budeš pravděpodobně mít jiný názor.“

Maggie se dokázala zasmát. „No je dobře, že mám milující, starostlivou ženu, aby mi pomohla projít si tím,“ zamumlala a Alex pozvedla obočí, než se sklonila a políbila ji na čelo, rukama ji ještě jednou pohladila po zádech.

„No, co kdyby ses připojila k téhle milující, starostlivé ženě, o které mluvíš a samozřejmě své úžasné holčičce a nasnídala se, než obě budeme muset do práce?“ Alex se lehce zamračila. Milovala DEO, ale v těchto dnech zjišťovala, že si nebere tolik času v práci a dává přednost tomu, být doma s Maggie a jejich dcerou. Nikdy si nepomyslela, že dospěje k tomu, že upřednostní něco před prací, ale pak potkala Maggie a její plány na to, co od života chce, se změnily.

„Ano,“ přikývla Maggie. Alex odstoupila, aby nechala Maggie připravit si snídani. Když kráčela zpátky ke stolu, smála se nad Riley, která, jak se zdálo, měla víc kaše na sobě, než v puse.

„Myslím, že mamka ti bude muset trochu pomoct, co?“ ptala se a Riley se na ni usmívala. Alex si vzala druhou lžičku, protože věděla, že je to lepší, než si brát tu Rileyinu a nakrmila dceru trochou jejího jídla.

* * *

Alex zahnula na příjezdovou cestu a vystoupila z vozu. Otevřela zadní dveře a vyzvedla Riley z její autosedačky. Riley chodila do jeslí, když s Maggie obě pracovaly. Obě se z toho cítily provinile, ale potřebovaly pracovat a pro Riley bylo dobré být v kontaktu s jinými dětmi. Alex došla ke vstupním dveřím, vešla do domu a dokráčela do obýváku, kde sebou polekaně trhla, když spatřila, že je někdo v místnosti. „Ježiš, Karo.“ Alex si položila ruku na hruď. „Dala jsem ti klíč pro naléhavé případy,“ řekla a položila Riley na zem. Ta došla k bedně s hračkami, zvedla bubínek, který ležel navrchu, než se zatvářila zklamaně, protože věděla, že chybí palička.

„Ma…Ma,“ Riley vzhlédla k Alex, která věděla přesně, co chce. Alex si povzdechla, došla ke krbu, vzala z vršku paličku a podala ji dolů Riley. Ta se zazubila, než se posadila a začala tlouct na svůj bubínek.

„Jsi v pořádku?“ Alex věděla, že je hloupé se na to ptát, protože bylo jasné, že Karu něco trápí, ale přesto se zeptala.

Kara zavrtěla hlavou, zatímco Alex došla ke gauči a posadila se blízko své sestry, položila ruku na její stehno a něžně ho hladila, čekajíc, až začne Kara mluvit. „Jak jsi věděla, když jsi poznala, že to je to, co ti bylo souzeno?“

„Ehm.“ Alex se podrbala na hlavě. „Bože, Karo, stejně tak bys mohla mluvit kryptonsky,“ vydechla, protože neměla potuchy, o čem to její sestra mluví. Mohla bys být o trošku konkrétnější?

Kara se zhluboka nadechla. „Když jsi potkala Maggie.“ Kara stiskla rty, zatímco se zahleděla své sestře do očí. „Jak jsi poznala, že ji máš ráda víc než jen jako kamarádku?“

Alex viděla výraz Kařiny tváře. Vypadala vystrašeně, vypadala zmateně, vypadala nervózně. Alex se přisunula trochu blíž ke své sestře. „Já, ehm…“ Alex se se nemusela moc snažit, aby si vzpomněla na tohle období svého života. Na chvíli, kdy se zdálo, že všechno zapadlo na své místo, když jí konečně všechno připadalo správně. „Hodně jsem na ni myslela. Na tváři mi naskočil ten přiblblý úsměv a moje srdce se zatřepotalo pokaždé, když mi napsala nebo mi zavolala. Kdykoliv se mě dotkla – náhodou nebo úmyslně – cítila jsem brnění a chvění. Jen být jí nablízku mi připadalo tak správné, já…a byla tak zatraceně nádherná. Před tím, než jsem ji potkala, jsem se nikomu nablízku necítila tak příjemně.

Kara se zhluboka nadechla a Alex spatřila, že se jí zpod brýlí kutálí slza. „Tohle cítím k ní,“ pověděla Kara své sestře.

„K Leně?“ zeptala se Alex, zatímco hladila konejšivě svou sestru po zádech. Byla si celkem jistá, že jde o Lenu, ale chtěla to slyšet od Kary.

Kara přikývla. „Jsem si dost jistá, že mě má takhle ráda,“ řekla popotahujíc. „Vím, že ano, protože mi to řekla, ale já…“ Kařin hlas se vytratil. Alex jí nepřestávala hladit po zádech. „Nikdy dřív mě nepřitahovala jiná žena. Líbí se mi muži. Pořád se mi líbí muži.“

„Hele.“ Alex se zhluboka nadechla. „Nechme stranou skutečnost, že se ti vždycky líbili muži. Nechme stranou skutečnost, že je Lena žena. Libí se ti a ty se líbíš jí, ne?“ zeptala se a Kara plaše přikývla. „Tak se jí přestaň vyhýbat. Běž si s ní promluvit a možná jdi na rande. Uvidíš, jak se to vyvine. Nech věci přirozeně plynout.“

„Co když dojde k polibku?“ Kara odvrátila stydlivě zrak.

Alex potlačila smích. „Pak, pokud se ti to bude líbit, tak ji polib znovu,“ odpověděla. „A když nebudeš nic cítit, tak jsi to alespoň zkusila. Myslím si, že to opravdu chceš,“ pohladila ji znovu po zádech, zatímco měkce hovořila. „A chápu, jak se cítíš, protože jsem byla ve stejné situaci. Stejně tak Lena, takže to není tak, že by to nevzala v potaz.“

Kara se zhluboka nadechla. „Jen rande, ano?“

„Jen rande,“ zopakovala Alex, než si vtáhla sestru do objetí a cítila, jak se Kařina hruď těžce zvedá.

„Rao, to bubnování je ale otravné,“ prohlásila Kara, když se odtáhla z objetí.

„Tys jí to koupila,“ zamumlala Alex a obě se zahleděly na Riley. „Je to všechno, s čím si teď hraje. Takže ti za to s Maggie pěkně děkujeme,“ obrátila Alex oči v sloup.

Kara se lehce uchechtla. „Vsadím se, že si bude hrát s tetou Karou,“ prohlásila, zvedla se z gauče a dolezla po podlaze k Riley. Alex se usmívala, když pozorovala svou sestru s dcerou a jen doufala, že věci se vyvinou podle Kařina přání.

* * *

Maggie vyšla z policejní stanice a přešla přes ulici, jak mířila do pekařství. „Promiňte,“ řekla, když do někoho vrazila, jak byla myšlenkami stále u případu, na kterém dělala. „Leno.“ Maggie vzhlédla a zjistila, do koho vrazila.

„Maggie,“ usmála se Lena na svou starou kamarádku. „Jak se máš?“

„Jen mám frmol v práci. A co ty?“ vrátila jí Maggie otázku.

„Jo, to samé,“ usmála se chabě Lena. „Ehm…nevíš, jak se má Kara?“ zeptala se. Jak jí Kara žádala, dopřávala jí čas, ale byly to dva týdny a začala ztrácet naději, že by se s ní mohla dál třeba jen kamarádit.

„Upřímně, nevím,“ odpověděla Maggie a lehce vrtěla hlavou. „Je mimo město.“

„Ach Bože, vyhnala jsem ji z města.“ Lena zněla špatně. „Já…“ Lena stiskla rty. „Řekla mi, že se jí líbím a já jí pověděla, že mně se taky líbí a pak začala vyšilovat a odešla,“ pronesla, zatímco Maggie hleděla na své hodinky. Na tohle vážně neměla čas. Měla jen skočit pro nějaké koblihy a koláče, aby si mohly dát svačinu ke kávě, zatímco by pracovali na případu.

Maggie byla lehce překvapena, když slyšela, že se Kaře Lena líbí. Ne proto, že by Lena nebyla přitažlivá, ale nikdy neměla podezření, že by Kara byla na ženy a v tomhle měla obvykle pravdu. Měla pěkně dobré instinkty. „Pravděpodobně je vyděšená a zmatená,“ pravila. „Je známá tím, že si dává načas, než si přizná své city,“ připomněla si, jak dlouho Kaře trvalo, než si připustila, že něco cítí k Jamesovi. „A ty jsi žena, takže bude vyšilovat.“

Lena stiskla rty. „Řekla mi, že je hetero, ale že se jí líbím. Řekla, že mě má ráda. Já…“ Hlas se jí vytratil a Lena hleděla na Maggie, jako by čekala, že jí řekne, co dělat. „Mám ji zase kontaktovat? Mám jí dál nechávat prostor?“

„Hele, Kara se vrátí a promluví si o tom s Alex a promluví si s tebou, tak jako tak si s tebou promluví, Leno. Má zlaté srdce a to poslední, co by udělala, je, že by tě úplně odstřihla,“ prohlásila Maggie a Lena si povzdechla, zatímco drobně přikývla.

„Takže musím prostě čekat?“ zeptala se Lena a Maggie lehce přikývla.

„Jo, chci říct, co jiného můžeš dělat, dokud se Kara nevrátí?“ zeptala se.

„Na tom něco je,“ povzdechla si Lena. „Každopádně, promiň, jsi ještě v práci?“ pronesla, když viděla, že se Maggie znovu dívá na hodinky.

„Vyběhla jsem jen pro koláč,“ přikývla Maggie a pokynula k pekařství, které bylo kousek po ulici.

„No, pak tě nechám se k tomu vrátit a díky za pokec,“ věnovala jí Lena vděčný úsměv.

„Nejsem si opravdu jistá, jestli jsem pomohla,“ odvětila Maggie.

„Pomohla.“ Lena měla na tváři stále úsměv. „Ehm, doufejme, že se brzy uvidíme,“ pronesla, než odešla. Maggie ji chvíli sledovala, než se vydala k pekařství pro něco na zub.

* * *

Maggie vešla do ložnice a viděla, že Alex si čte knížku, zjevně na ni čekala. „Ahoj, konečně jsi doma,“ usmála se Alex, zatímco se Maggie začala odstrojovat a přesunula se ke své straně postele, kde si zpod polštáře vyndala věci na spaní.

„Já vím, promiň.“ Maggie měl skončit v práci v sedm, ale byla téměř půlnoc. „Ale vážně jsme se s tím případem někam dostávali, tak jsme se zdrželi. Ale opravdu jsme dosáhli průlomu,“ prohlásila, zatímco si rozepnula podprsenku a stála ji ze sebe, než si oblékla tričko na spaní. „A volala jsem ti a řekla, že přijdu domů pozdě.“

„Já vím,“ odvětila Alex a sledovala, jak jde Maggie do jejich koupelny. Nechala otevřené dveře, aby mohla pokračovat v hovoru s Alex. „Ale musela jsem si sama udělat večeři. Nebyla dobrá,“ pronesla Alex a Maggie se zasmála, zatímco se odličovala.

„Aha, dobrá, takže ty jsi mě nechtěla mít doma včas, protože jsem tvoje milovaná žena. Chtěla jsi mě doma, abych ti mohla udělat večeři,“ prohlásila, zatímco si vymáčkla pastu na kartáček a začala si čistit zuby.

„No jsi prostě tak skvělá kuchařka, zlato,“ pověděla jí Alex škádlivě. „Ale ne, nesnáším, když se kvůli práci sotva vidíme,“ prohlásila a smutně našpulila ret. Chvíli čekala na odpověď, protože Maggie si pořád čistila zuby.

„No, mohly bychom dát obě výpověď,“ navrhla Maggie, když si odplivla do umyvadla, než si vypláchla pusu. Alex se zasmála a vzhlédla ke dveřím, ale Maggie nebyla vidět. Alex došlo, že je na záchodě. „Přimějeme Riley, aby vyrazila ven a našla si práci,“ žertovala Maggie, zatímco Alex slyšela spláchnutí záchodu, než ji znovu spatřila, jak si myje ruce. „Trávit náš čas v posteli,“ pronesla Maggie, zatímco zhasla světlo v koupelně, přešla k posteli, vklouzla pod deku, posunula se blíž ke své ženě, naklonila se a políbila ji.

„Nejsem si vážně jistá, jestli by toho v současnosti Riley moc zvládla, co se týče práce,“ smála se Alex.

„Mohla by být bubenice,“ vtipkovala Maggie a Alex se znovu rozesmála.

„Hele, dneska se vrátila Kara,“ sdělila Alex své ženě. „Odjela, protože vyšilovala, že něco cítí k Leně.“

„Hmm, narazila jsem na Lenu. Pověděla mi o jejich situaci,“ informovala ji Maggie. „Cos jí řekla, aby udělala?“ zajímala se.

„Neřekla jsem jí, aby něco dělala. Navrhla jsem, aby šla s Lenou na rande a uvidí, co se stane,“ řekla Alex své ženě. Maggie přikývla, jako by souhlasila s Alexiným návrhem. „Proč? Co ti Lena řekla?“

„Přiznaly si, že se líbí jedna druhé a pak Kara začala vyšilovat a odešla. Řekla jsem jí, že se Kara časem vrátí a promluví si s ní, takže, hádám, že budeme jen muset sledovat, jak se to vyvrbí, co?“ prohlásila Maggie a Alex přikývla, sledujíc, jak Maggie zazívala.

„Hádám, že ano,“ zamumlala Alex, než zazívala. „Každopádně, pojďme se trochu prospat,“ řekla a Maggie souhlasně přikývla. Měla extra dlouhý den v práci a nechtěla nic než spát.

„Skvělý nápad,“ pronesla Maggie, zatímco Alex zhasla lampičku. „Dobrou noc, zlato, miluji tě,“ řekla jí Maggie.

„Také tě miluji,“ odpověděla Alex, než se uložily ke spánku.

* * *

Kara se zhluboka nadechla, jak stála před Leniným bytem. Věděla, že je uprostřed noci. Věděla, že by to mohlo počkat do rána, ale už vážně nechtěla čekat ani o chvíli déle. Byla nabuzená to udělat nyní, takže to muselo být teď. Nezáleželo jí na tom, že jsou skoro dvě ráno. Znovu se zhluboka nadechla, než zazvonila u dveří a zabušila na ně. Znovu zazvonila, než uslyšela zevnitř kroky.

Lena se podívala do kukátka a srdce jí poskočilo, když uviděla na druhé straně stát Karu. Zhluboka se nadechla, než otevřela dveře. „Karo,“ pronesla a viděla, že ji Kara přelétla pohledem odshora dolů. Lena na sobě měla krátkou červenou hedvábnou noční košilku. „Co tady děláš? Je všechno v pořádku?“

„Promiň,“ řekla Kara a stále zírala na ni v té noční košilce. „Ehm…“

„Pojď dál,“ uvědomila si Lena, že ji nepozvala dovnitř. Kara vešla pomalu do bytu.

„Omlouvám se, že jsem se tu takhle objevila v tuhle hodinu, ale odešla jsem, protože jsem vyšilovala, že se mi líbí holka,“ začala Kara. „Jela jsem na dva týdny domů k Elize, protože jsem byla…vážně mě to vyvedlo z míry. Nikdy jsem nečekala, že by k tomu mohlo dojít. Že by pro mne randění s ženou mohla být vůbec možnost, víš, já…“ Kara si hrála s rukama, zatímco nervózně přecházela tam a zpátky. „A zrovna jsem ležela v posteli a nemohla jsem spát a jen jsem se převalovala a nemohla jsem přestat myslet na tebe a musela jsem přijít a vidět tě a -“

„Karo.“ Lena pokročila vpřed, rukama vzala Karu za paži a přiměla ji stát v klidu. Bylo to tu zas, ten pocit v nitru.

„Prosím ne.“ Kara vzhlédla k Leně a jejich oči se do sebe vpily. „Já…chci se tě zeptat, jestli si se mnou nechceš vyjít,“ pravila Kara. „Jako na pořádně rande, ne si jen někam vyrazit. Jako opravdové rande, ale nevím, jak se tě zeptat.“

„No, zrovna jsi to tak nějak udělala,“ zaculila se Lena. „A moc ráda bych s tebou šla na rande,“ pronesla a Kaře se na tváři objevil úsměv.

„Dobře.“ Kara cítila, jak jí srdce tluče v hrudi. „Ehm, zítra večer?“ zeptala se a Lena přikývla.

„Jo, to se mi hodí,“ řekla jí a štípla se do zápěstí, aby se ujistila, že se jí to jen nezdá.

„Takže, jak tohle funguje?“ zeptala se Kara a náhle se tvářila zmateně. „Obvykle kluk vyzvedává holku a plánuje rande. Každopádně taková byla zatím vždycky moje zkušenost, ale my jsme obě ženy a já…“ Kařin hlas se vytratil, zatímco si promnula čelo.

Lena se kousla do rtu, aby se nesmála. „Já naplánuji to rande. Vyzvednu tě,“ sdělila jí. Samozřejmě byla nervózní z prvního rande s Karou, ale věděla, že Kara bude milionkrát nervóznější, takže z ní chtěla sejmout trochu tlaku.

„Dobře,“ usmála se nervózně Kara.

„Takže ti napíšu zítra podrobnosti, ano?“ zeptala se Lena a Kara přikývla, se rty semknutými a pořád si hrající nervózně s rukama.

„Ano,“ odpověděla, než vykročila ke dveřím. Lena ji následovala a otevřela jí dveře. Kara se zhluboka nadechla, než se znovu otočila čelem k Leně a jejich pohledy se střetly. Lena se naklonila a vtiskla něžný, jemný polibek na Kařinu tvář, než vzhlédla do jejích velkých modrých očí. Kara jí věnovala úsměv. „Já, ehm…uvidíme se zítra,“ pronesla Kara, než opustila byt. Lena za ní zavřela dveře a zamkla, než se o ně opřela čelem a ani na chvíli jí z tváře nezmizel úsměv.


8

Alex s Maggie měly obě volno a rozhodly se vzít Riley do ZOO. Riley zbožňovala zvířata. Maggie tlačila golfák a Alex šla blízko ní s rukou obemknutou kolem Maggiiny paže. „Myslíš si, že bychom měli Riley pořídit zvířátko?“ zeptala se Maggie. „Vzhledem k tomu, jak moc miluje zvířata?“

„Možná rybičku,“ odpověděla Alex.

„Vážně, to jí dáš jen tohle?“ zajímalo Maggie. Měla na mysli spíš něco jako psa, morče nebo králíka.

„Právě teď, když jí je teprve jeden a není schopná se o zvíře starat? Ano,“ odvětila Alex. „A snažíme se otěhotnět. Myslím si, že Riley a druhé dítě nás zaměstnají dost. Obě máme tak časově náročnou práci, že už tak je to dost těžké. Nepotřebujeme k tomu přidávat zvířátko. „Jednoho dne, až už nebudeme chtít další děti a budou dost staré, aby se o ní pomohly starat, bychom si ale mohly pořídit štěňátko Maltézáčka, Gertrůdu,“ sdělila své ženě.

„Po milionté, nebudeme říkat našemu budoucímu psovi Gertrůda,“ opáčila Maggie. „A pořídíme si Zlatého Retrívra,“ řekla jí, hledíc na ni se zazubením na tváři. „Ale hádám, že máš pravdu ohledně toho, že není nejideálnější chvíle,“ povzdechla si. Sama měla psa, když vyrůstala a byl to její nejlepší kamarád. Měla ho ráda a přinášel jí trochu radosti v jejím jinak těžkém a osamělém životě a chtěla, aby Riley měla stejnou radost, jakou přinášel pes jí. Musela připustit, že je na to v tuhle chvíli možná trochu malá. „A každopádně bychom měly počkat, dokud nebude starší, aby se mnou mohla hlasovat pro Zlatého Retrívra.“

„Ach ne, ne, ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Bude rozhodně na mamčině straně,“ škádlila svou ženu. „Nebo skončíme se dvěma psy,“ zasmála se napůl žertovně.

„Před minutou jsme si nepořizovaly žádného a teď budeme mít dva?“ smála se Maggie, zatímco zastavily u tučňáků. „Co si o tom myslíš ty, malá dámo?“ zeptala se Maggie, když odepínala Riley z golfáku a zvedla ji, aby mohla lépe vidět. „Chceš dva psy?“

„Ach…ach…“ Riley vykulila oči, jak pozorovala tučňáky a ručičkou k nim ukazovala. Alex sledovala Maggie s jejich dcerou a na tváři se jí zformoval úsměv, když Maggie vlepila několik polibků na Rileyinu tvář. Opravdu doufala, že další oplodňování zabere. „To je tučňák. Chceš tučňáka? Myslím, že chce tučňáka,“ řekla Maggie a vzhlédla k Alex, která se smála nad svou ženou.

„Jo jasně. Jen přeskočím plot a vezmu jí toho, kterého chce, že?“ vtipkovala Alex.

„Vem toho malého, ten je rozkošný, že jo, bonbónku?“ švitořila Maggie a znovu políbila párkrát Riley na tvář, než si ji přivinula k sobě. Alex se znovu usmívala, jak sledovala Maggiinu interakci s jejich dcerou.

„Kvůli čemu je ten výraz?“ pronesla Maggie, když zachytila pohled své manželky.

„Jen tě s ní moc ráda sleduji. Jsi tahle houževnatá, drsná policajtka, která nezbaští žádné kecy, pak jsi s ní a jsi prostě…“ Alex zasněně vydechla. „Je moc sladké to vědět,“ usmála se Maggie na svou ženu. „Z tebe bude rozhodně ten rodič, co všechno povolí,“ zamumlala Alex, přistoupila blíž a dělala na Riley, která se tomu hihňala, srandovní obličeje.

„Jo jasně, protože ty jsi tak přísný rodič,“ zabručela Maggie a Alex se uchechtla. Obě milovaly takovéto dny. Vyrazit si jako rodina, bez starostí s mimozemskými invazemi nebo zločinci, jen trávit kvalitní čas spolu.

„No jeden z nás to být musí, ne?“ zazubila se uličnicky Alex, než se lehce posunula, aby stála za Maggie. Obtočila paže kolem ní a Riley. Celá rodina tam ještě chvíli stála a pozorovala tučňáky.

* * *

Kara rázovala po podlaze a hrála si s rukama. „No tak, no tak, no tak,“ mumlala si pod nos. Vzhlédla, když uslyšela zaklepání na dveře, než vešla Alex následována Maggie s tvrdě spící Riley v náruči. „Konečně jsi tady.“ Maggie přešla ke gauči a položila Riley tak, aby ji neprobudila. Riley se na chvilku zavrtěla, než znovu znehybněla, držíc svou plyšovou kachničku. Alex mohla vidět, jak napružená její sestra je. Kara ráno volala Alex a řekla jí, že má rande s Lenou a že potřebuje, aby před tím přišla. Kara si dělala starost se vším ohledně večerního rande. „Maggie, ty jsi tu taky, skvělé.“

„Jo, byly jsme celý den v ZOO, takže jsme přišly rovnou odtamtud,“ sdělila jí Maggie.

„Je v pořádku být oblečená takhle?“ zeptala se Kara. Alex a Maggie ji přejely pohledem. Měla na sobě těsné černé džíny, modrou blůzu a modré lodičky, aby ladily.

„Pokud se v tom cítíš pohodlně,“ řekla Alex a Maggie souhlasně přikývla.

„Jo, ale Lena je vždycky tak elegantní.“ Kara zněla znepokojeně, že se oblékla příliš ležérně. „Pravděpodobně se objeví v koktejlkách a podívejte na mě v tomhle,“ podívala se na sebe a ukázala na svou blůzu. „Měla bych se převléct, že jo? Musím se převléct,“ povzdechla si a začala znovu rázovat po místnosti a rukou si mnula čelo.

„Karo.“ Maggie k ní došla, položila jí ruce na paži a něžně ji hladila. „Podívej se na mne,“ řekla jí. Kara se pomalu střetla s jejím pohledem. „Hluboký nádech,“ řekla Maggie a Kara udělala, jak jí bylo řečeno a zhluboka se nadechla. „A…vypusť ho,“ řekla jí Maggie a Kara pomalu uvolnila vzduch z plic. „A hluboký nádech. A výdech.“ Maggie to prováděla s ní. „Dobrý?“ zeptala se a Kara si skousla ret, zatímco plaše přikývla. „Vypadáš hezky. Nepotřebuješ se převlékat,“ ujistila ji. „Že ne?“ obrátila se na svou ženu a její výraz naznačoval, že by Alex také měla říct, že je v pořádku to, co má na sobě.

„Ne,“ zavrtěla Alex. „Vážně vypadáš hezky,“ pověděla jí. „A stejně si nemyslím, že by Leně příliš záleželo na tom, co máš na sobě. Víc ji bude zajímat, aby tě lépe poznala a ujistila se, že si spolu užijete.“

„Jak užijete?“ Kara náhle vypadala opět panicky. „Ach Rao, myslíš si, že očekává, že -“

„Ne,“ přerušila ji Maggie, vědouc přesně, co hodlala vypustit z pusy. „Al chce jen říct, že bude chtít, aby se večer vydařil, aby mohlo dojít k druhému rande a pak třetímu a tak dál,“ ujišťovala ji. „Podívej, já Lenu znám. Je to milý člověk a bude tě respektovat a půjde na to tempem, které pro tebe bude příjemné.“

„Rao, ty opravdu Lenu znáš,“ vydechla Kara. „Znáš ji intimně. Byly jste…, je to divné? Chci říct, je to tvoje bývalka. Neměla bych uvažovat o tom, že s ní budu randit.“ Kara vykulila oči, vrtěla hlavou a znovu začala pochodovat po místnosti.

„Není její bývalka.“ Alex to ve svém hlase velice zdůraznila a Maggie na ni pohlédla s obočím povytaženým.

„Alex má pravdu,“ vydechla Maggie. „Byly jsme jen kamarádky, které se baví. Nebyly v tom žádné city, Každopádně, ne takovéto. Nemusíš si dělat starosti z toho, že by to bylo divné, protože vážně nebude.“

Kara se zhluboka nadechla a chystala se odpovědět, než je zvuk z televize všechny přiměl ohlédnout se. Byly tam mimořádné zprávy o nějakých mimozemšťanech působících spoušť v centru, zapalujících budovy, střílejících laserovým zrakem po lidech a autech, a trhajících věci na kusy. Všechny sledovaly reportáž s ústy dokořán, zatímco reportér mluvil. Ale otázkou je, objeví se Supergirl? Ta takzvaná městská hrdinka je poslední dva týdny pohřešována, nechávajíc Guardiana stát se naším novým hrdinou, pomáhajícím nám v čase nouze.

„Já…“ Kara si položila ruku na hruď.

„Karo, ne.“ Alex pokročila vpřed a položila ruku na sestřino rameno. „A co Lena?“

„Musím tam jít, Alex.“ Kara zvedla hlas a její tón byl neoblomný. „Pořád mám čas. Měla bych se vrátit, ale prosím, jen…jen zůstaňte a řekněte Leně, že se vrátím. Jen vyřeším nějakou naléhavou pracovní záležitost s Cat,“ pronesla Kara a v mžiku byla ve svém obleku Supergirl a vylétala z okna.

„Karo,“ zakřičela Maggie, ale bylo pozdě. Už byla pryč.

* * *

Alex s Maggie si vyměnily pohledy, když se ozvalo zaklepání na dveře. Maggie zůstala na zemi, kde si hrála s Riley, která byla teď vzhůru. Kara u sebe měla pár hraček, aby se Riley nenudila, když byla u ní. Alex se zvedla a došla ke dveřím, kde se zhluboka nadechla, než otevřela. „Leno, pojď dál,“ řekla a pokynula do bytu. Lena vešla a tvářila se lehce zmateně tím, proč Alex otevírá dveře.

„Ehm,“ Lena spatřila Maggie a Riley hrající si s nějakými kostkami. „Kara tu není?“ zeptala se a Alex si všimla kytice květin v Lenině ruce. „Už si nechce vyjít, že?“ pravila Lena a vypadala rozesmutnělá tou myšlenkou.

„Chce,“ odpověděla Maggie, jak se zvedala na nohy a přešla k Leně. „Má v práci pohotovost.“

„Ano, Cat jí naléhavě potřebovala,“ dodala Alex.

„Jasně,“ vydechla Lena. „Je to na dlouho?“ zajímala se Lena a odložila květiny na stůl. Jak Kara předpokládala, Lena na sobě měla šaty. Rudé šaty. Měly průstřih na ramenou, sahaly těsně nad kolena a obepínaly ji na všech správných místech.

„Doufejme, že už moc ne,“ odpověděla Maggie a zjistila, že hledí na reportáž, která stále běžela v televizi.

„Je zpátky,“ prohlásila Lena, když záběr ukázal na scéně Supergirl. „Trochu vtipné, že se ukázala zpátky v tu samou dobu co Kara,“ poznamenala. Alex s Maggie stiskly rty a vyměnily si pohled, dumajíc nad tím, co by mohly odpovědět. Byly vděčné, když si všimly Riley, která kráčela k Leně a zaklepala jí svou ručkou na nohu. „Ach, ahoj,“ sklonila se Lena, aby byla blíž Riley.

„Hoj, hoj,“ zazubila se na ni Riley a podávala ji modrou kostku.

„Ach, to je pro mě?“ zeptala se Lena a Riley se na ni jen usmívala, zatímco jí to nepřestávala podávat.

„Děkuji,“ usmála se Lena a vzala si to.

„Ďk,“ zapištěla Riley nadšeně.

„Ty jsi ale hezká holčička, co?“ Lena prohrábla Rileyiny kaštanově hnědé lokny, zatímco se její oříškové oči otevřely dokořán a na tváři se jí objevil široký úsměv. „Je rozkošná,“ prohlásila Lena, jak vzhlédla k Alex a Maggie. „Bože, Maggie Sawyerová je vdaná a má dítě,“ pravila, zatímco sledovala, jak Riley přechází ke kostkám, sklání se dolů a zvedá další. „Časy se mění, co?“ zasmála se.

„No, už mi není 22,“ odvětila Maggie. „A když máš ženu tak rajcovní, jako je tahle, jak bys mohla nechtít vychovávat její dítě?“ řekla a opřela se o Alex. Alex kolem ní obtočila ruku a políbila ji na tvář.

„Ďk.“ Lena, Alex a Maggie shlédly a Riley byla zpátky u Leniných nohou a podávala jí další kostku. „Ďk,“ řekla Riley znovu, jak si od ní Lena vzala kostku, než přešla k Alex a schovávala se jí u nohou, náhle úplně stydlivá.

„Ty nejsi stydlivá, maličká,“ řekla Alex, zatímco si zvedla Riley do náruče a ta se přitulila ke své matce.

Maggie si všimla, že Lena hledí na své hodinky. „Prosím, jen na ni počkej,“ pronesla a doufala, že Lena neuvažuje o odchodu.

„Zmeškáme naši rezervaci,“ povzdechla si Lena. „A tohle není poprvé, co zazdila naše plány, já…“ zavrtěla hlavou. „Kdyby o mě měla zájem, byla by tu.“

„No tak, Leno.“ Maggie si založila ruce na hrudi a naklonila lehce hlavu. „Ty víš, jak těžké pro ni bylo připustit, že se jí líbíš. Víš sama, jaké to je, když si poprvé přiznáš city k jiné ženě.“ Maggie zněla lehce rozlobeně na Lenu. „Chce na to rande jít, věř mi, že chce. Jen na ni počkej.“

Lena stiskla rty, zatímco si hrála s kostkami, které měla stále v rukou. „Jasně, omlouvám se, já…“ Lena vydechla. „Jen jsem si myslela, že řekne šéfce, že něco má,“ říkala Lena se zrakem sklopeným. „A vždyť víte, je skoro 19:30, myslela bych, že i Cat Grant musí někdy přestat pracovat,“ zamumlala Lena, jak vzhlédla zpátky k Alex a Maggie.

„Některé dny jsou hektičtější než jiné,“ pravila Alex. Maggie věděla, že ve skutečnosti nemluví o Cat, ale Kaře a jejích povinnostech Supergirl.

„Chápu,“ přikývla Lena. „No, počkám o trochu déle. Protože já…mám ji tolik ráda.“ Lena se slabě usmála a Alex si s Maggie vyměnily pohled, protože chápaly, že Lena tu nechce jen posedávat a čekat věčnost, protože Kařin odchod k ní nebyl fér. „Možná že, zatímco čekáme, byste mi mohly povědět příběh o tom, jak jste se daly dohromady?“ zeptala se Lena. „Moc ráda bych slyšela, jak se stalo, že se Maggie Sawyerová usadila,“ zasmála se Lena, zatímco kráčely ke gauči a křeslu, aby se posadily. Maggie s Alex hovořily s Lenou a doufaly, že Kara přijde brzy domů.

* * *

„A já si myslela, že jsi šla do Metropolis na vysokou a pak na policejní akademii,“ pronesla Alex s prohnaným úsměvem na tváři, když si sedala na gauč vedle své manželky. „Vyprávěla jsi mi pár příhod, ale Lena tě rozhodně vypodobnila trošku jako divošku,“ dobírala si svou ženu. „Dneska jsem se o tobě dozvěděla nové věci, zlato.“

Maggie potlačovala smích. „Lena přeháněla,“ řekla jí.

„Hmm, výraz na tvé tváři, když o tom mluvila, možná naznačoval něco jiného,“ ušklíbla se Alex. „Doufám, že nebudeš mít vliv na Riley nebo jakékoliv budoucí Sawyer-Danversovi děti, protože se s nimi budeš muset vypořádat,“ varovala ji.

Maggie se uchechtla. „Protože ty jsi byla naprosto vzorná, Danversová.“

„Ale teď se nebavíme o mě,“ řekla jí Alex.

Maggie si lehce povzdechla. „No, můžeš mě vinit po tom, čím jsem si prošla v Blue Springs?“ zeptala se a Alex cítila, že rozhovor náhle zvážněl.

„Ne, broučku, jen jsem tě škádlila.“ Alex se cítila špatně, tak se posunula blíž ke své ženě, jednou rukou si hrála s jejími vlasy a druhou položila na její stehno.

„Já vím,“ odpověděla Maggie. „Ale já prostě… potřebovala jsem vypustit tolik zloby a bolesti a…“ Maggie semkla rty. Jeji pubertální roky byly ty nejhorší, ale měla přísnou výchovu, co si jen dokázala pamatovat. Její otec, bývalý nadporučík, s ní jednal spíš jako s členem vlastní jednotky než se svou dcerou. Její matka, jak se zdálo, se zajímala víc o svou práci. Maggie byla celý druhý stupeň základky a střední školu šikanována, nejprve pro to, že neměla tu stejnou bílou kůži jako ostatní děcka a pak, když se vyoutovala, to bylo ještě horší.

„To je dobrý,“ řekla jí Alex. „Já vím. Nemusíme o tom znovu mluvit.“ Alex věděla, že tohle je část života, na který Maggie nechce vzpomínat. O které nerada mluvila.

„Jen jsem byla chvíli trochu divočejší,“ zamumlala Maggie.

„To je pochopitelné,“ přitáhla si ji Alex do objetí a vtiskla jí něžný polibek na vršek hlavy. „Promiň. Nechtěla jsem tě rozesmutnět.“ Alex se cítila špatně, zatímco nepřestávala tisknout Maggie k sobě a rukou projížděla jejími vlasy.

„To je dobrý.“ Maggiin hlas byl tlumený, jak se opírala o Alexinu hruď. Alex ji políbila znovu a nepřestávala ji držet v objetí. Chtěla tak zůstat tak dlouho, jak bude Maggie potřebovat.


9

Maggie se vrátila do pokoje a viděla, že Alex je u notebooku. Posadila se vedle ní a Alex se snažila minimalizovat okno, aby ho Maggie nemohla spatřit, ale bylo příliš pozdě. Maggie viděla, na co se Alex dívala. „Chaty u Vrbového jezera?“ pozvedla Maggie obočí. „Plánuješ nemravný víkend pryč odtud, Danversová?“ zazubila se drze.

„Ne,“ povzdechla si Alex, naštvaná, že to Maggie viděla. Chtěla, aby to bylo překvapení. „Chystala jsem se nám tam zarezervovat víkend na naše narozeniny.“ Teď, když to zahlédla, nepřestala by se vyptávat, dokud by jí to Alex neřekla, takže ta věděla, že nemá na výběr.

„Ááách, kotě,“ usmála se Maggie a opřela se o Alex, zatímco se dívala na informace na obrazovce. „Vypadá to hezky,“ prohlásila Maggie. „Ale myslíš na naše narozeniny už teď? Budou až v srpnu.“ Teď byl červen.

„Já vím, ale prázdninová místa bývají zarezervovaná a je to v létě, takže o důvod víc, hledat brzy,“ řekla jí Alex. Ona a Maggie měly narozeniny dva dny od sebe. Alex bude 25. srpna 32 a pak, 27., bude Maggie 33. Vždycky podnikaly něco hezkého na oslavu. „Takže, jo, myslela jsem, že bychom tam mohly strávit pár dní. A každá chata má venkovní vířivku,“ zahýbala Alex obočím, zatímco pohlédla na svou ženu.

„Zní to pěkně, ale Riley je příliš malá na vířivku,“ poznamenala Maggie.

„Riley není zvaná,“ odpověděla Alex. „Stráví víkend s tetou Karou.“ Alex tohle jen předpokládala, ale byla si jistá, že Kaře to nebude proti mysli.

„Ach, tohle zní víc a víc jako nemravný víkend pryč odtud,“ vtipkovala Maggie a v oku jí rošťácky blýsklo. „Zarezervuj to hned,“ řekla jí, jak si četla, co se v té oblasti dá dělat. „Ach, jízda na koni, můžeme jít na túru, dá se toho spousta dělat vevnitř nebo na jezeře,“ vyjmenovávala. „Ach, můžeme si půjčit kola a jet kolem jezera,“ usmála se. „Zní to skvěle.“

„Dobře,“ usmála se Alex a začala jim rezervovat chatu.

„Vrbové jezero,“ vyslovila Maggie jméno toho místa, jak sledovala, jak Alex vyplňuje rezervační formulář. „To není moc daleko, že jo?“

„Asi dvě a půl hodiny, jakmile se dostaneme z města,“ sdělila jí Alex. „Nejdřív jsem hledala vzdálenější místa, ale nechci být moc daleko od Riley.“ Bude to poprvé, co ji opustí na víc než jednu noc, tak nechtěla být moc daleko, nebo v jiném státu. „Jen pro jistotu.“

„Jasně, s tím nemám problém,“ souhlasila Maggie, které se také nelíbila představa opustit stát a odletět od jejich dcery. „A vypadá to hezky. Ach, přála bych si, aby to bylo dřív,“ řekla nadšeným hlasem. Ona s Alex měly v poslední době v práci napilno a přestože byly obě velice zamilované, cítila, že víkend pryč jen ve dvou by jim prospěl, obzvláště, když se snaží znovu otěhotnět, protože až budou mít druhé dítě, bude ještě těžší si najít čas pro sebe.

„No, je to něco, na co se můžeme těšit,“ poznamenala Alex s úsměvem. Čas pryč s Maggie bylo něco, co si vždycky užívala, ačkoliv od narození Riley, k tomu nedošlo. „A dá mi to čas, abych skutečně sebrala odvahu nechat Riley na celý víkend u Kary,“ pronesla a zněla tou myšlenkou lehce vyděšená. „Co když bude potřebovat být Supergirl? Co udělá s Riley?“ Alex vypadala, že při té myšlence lehce panikaří.

„Vezme ji s sebou. Mohla by být její malý pomocník,“ žertovala Maggie, ale Alex nevypadala, že by to na ni udělalo dojem a výraz paniky zůstával na její tváři. „Nechá ji s Winnem, nebo zavolá Aubree, nebo přiměje Elizu, aby sem přijela na víkend, nebo, možná, přeci jen, je to pár měsíců daleko, takže možná ona a Lena budou…si víc blízké a ta ji bude moct pohlídat, zatímco si Kara odbyde to své,“ navrhla Maggie.

„Lena ani neví, že Kara je Supergirl,“ opáčila Alex. „Ale jistě, Kara prostě řekne jen, hej, pohlídej Riley, abych se mohla jít vypořádat s tímhle mimozemšťanem,“ zabručela. „A taky Lena s Karou nemusí být. Lena vypadala pěkně naštvaně, že ji Kara dneska zazdila.“

„No tak, stěží ji zazdila,“ prohlásila Maggie. „Řekla, že pořád půjde. Jen bude mít zpoždění. Co ty víš, klidně můžou být v restauraci a užívat si příjemnou večeři, zatímco tu hovoříme.“ Maggie doufala, že je to ten případ. Ačkoliv vypadala Lena naštvaně, Maggie ji znala a mohla říct, jak moc má Karu ráda, takže věděla, že ji ještě neodepsala.

„Předpokládám, že by mohly,“ zamumlala Alex. „Hádám, že Kara nám to tak jako tak poví,“ řekla a Maggie lehce přikývla souhlasíc se svou ženou. „Doufám ale, že to dopadne tak, jak Kara chce. Zaslouží si najít lásku. Vždyť víš, vždycky se snaží pomoct ostatním a dělá toho spoustu pro město, já…chci, aby se cítila tak šťastná jako já,“ pronesla a Maggie se o ni opřela a ruku jí přehodila přes břicho.

„Jo, zaslouží si takovouhle lásku,“ usmála se Maggie. „Obzvláště po tom, co se stalo s tím, jehož jméno nesmí být vysloveno,“ zabručela.

Alex rozšířila oči. „Pořád ho chci zabít.“

„To my obě,“ konstatovala Maggie hněvivě. „A dlouhý seznam dalších. Je dobře, že je teď zpátky na jiné planetě,“ zasmála se Maggie.

„No, to není tam, kde bych chtěla, aby byl,“ zavrčela Alex.

„Ach, já vím,“ odvětila Maggie. „Ale je pryč a neodváží se znovu vkročit na Zemi. A vypadá to, že se Kara konečně posouvá dál,“ pronesla, ráda, že je Kara teď v téhle fázi.

„Hmm, ano.“ Alex zavřela stránku, rezervační proces byl u konce. Vypnula notebook a položila ho na poličku pod stolek. Otočila se tváří ke své ženě a na tváři se jí objevilo drzé zazubení. „Teď, co kdybys došla své ženušce pro pití?“ pronesla a úsměv se jí jen rozšiřoval.

„Víš, kde je kuchyně,“ ušklíbla se Maggie.

„Dobrá, dobrá,“ zamručela Alex a zvedla se z pohovky.

„Vezmi mi něco, když už tam budeš, zlato,“ zazubila se Maggie a hravě plácla Alex po zadku, když kolem ní procházela na cestě z obýváku.

* * *

Kara stála před Leniným bytem. Zhluboka se nadechla, než zazvonila na zvonek. Nasadila omluvný úsměv, když se dveře otevřely. Lena tam stála s tváří bez výrazu. Převlékla se ze svých šatů a měla na sobě tepláky a tílko. Vlasy měla stažené do neuspořádaného culíku a její tvář byla prosta líčení. Kara ji nikdy neviděla takhle neformální. Lena nic neříkala, jen čekala, až promluví Kara. Kara stiskla rty a protože viděla, že se ji Lena nechystá pozvat dál, promluvila. „Omlouvám se,“ řekla tiše. Lena zaregistrovala její tón. Upřímně jí to bylo líto, ale Lena byla naštvaná, že Kara upřednostnila práci před jejich schůzkou.

„Ani jsi mi nedala vědět,“ vyštěkla Lena. „Žádný telefonát, žádná krátká textovka. Nechala jsi Maggie a svou sestru čekat ve svém bytě, aby mi to řekly.“ Lena zněla naštvaná na Karu.

„Bylo to naléhavé. Omlouvám se.“ Kara stiskla rty. Věděla, že by bylo možná snazší říct Leně, že je Supergirl, ale nemohla. Nehledě na to, že J’onn by se na ni zlobil za to, že to někomu řekla, bylo by také nebezpečné pro Lenu znát pravdu. Nejlepší bylo neříct jí to. Každopádně, ne teď.

„Karo, pokud nejsi připravená udělat z tohohle víc než přátelství, tak je to v pořádku. Řekni mi to. Ale nenechám se oblbovat,“ sdělila jí Lena a oči nechala na láhvi vína a krabici s jídlem, které měla Kara v rukou, než aby se střetla s jejím pohledem.

„Já tě neoblbuji,“ zavrtěla Kara hlavou. „Chtěla jsem jít na to rande s tebou.“

„Tak proč si své šéfce neřekla, že nemáš čas?“ zeptala se Lena. „Máš povoleno žít i mimo práci. Nejsi tu jen, abys poskakovala kolem Cat Grantové nonstop.“

„Slibuji, že už naše plány znovu nezazdím.“ pronesla Kara, nejistá si, že by opravdu měla dělat takový slib, jelikož může nastat situace, kdy bude potřeba Supergirl, zatímco bude s Lenou. „Pokud mi k tomu dáš šanci,“ řekla Kara tiše, doufajíc, že má stále šanci jít s Lenou na rande.

Lena si povzdechla, než věnovala Kaře úsměv. Měla ji ráda a chtěla s ní začít randit, takže nehodlala nechat to tohle zničit, ale prostě jí chtěla dát najevo, jak je z toho naštvaná. „Pojď dál,“ pokynula Kaře, aby vstoupila do jejího bytu. Kara vešla a následovala Lenu do kuchyně. Kara jí podala láhev vína, než položila krabici na snídaňový pult.

„Díky za květiny,“ řekla, když si Lena brala dvě sklenky z poličky. „Jsou nádherné.“

Lena se v odpověď usmála, zatímco otevřela láhev vína a nalila dvě sklenice a Kara otevřela krabici, kde odhalila spoustu čínských knedlíčků. „Jíš i něco jiného?“ smála se Lena a ukázala na knedlíčky, než obešla snídaňový pult a pokynula Kaře, aby si sedla, než se posadila na stoličku vedle ní.

„Občas jím koláče s polevou. A koblihy. Koblihy jsou dobré,“ zaculila se Kara.

„Vážně, jak si dokážeš udržet takovouhle postavu?“ zeptala se Lena. „Kdybych jedla jako ty, byla bych velká jako almara,“ vykulila oči a trochu se zajíkla.

Kara cítila, jak se jí červenají tváře. „Hádám, že mám prostě štěstí,“ zamumlala. „A ne, že bys taky neměla hezkou figuru,“ řekla a Lena si všimla, že pořád vypadá lehce zahanbeně.

„Ale nemám ji z toho, že bych pořád jedla čínské knedlíčky a koláče s polevou,“ odpověděla Lena, než se napila svého vína.

„No, stejně si myslím, že vypadáš skvěle,“ řekla jí Kara, její pohled se střetl s Leniným, jejich oči se do sebe vpily, zatímco se na sebe usmívaly. „A vážně se omlouvám, že jsem zmeškala dnešní večer,“ pronesla omluvným hlasem. „A vím, že je moc pozdě na to, cos plánovala, ale…“ Kařin hlas odezněl. „Víno, čínské knedlíčky a Netflix, to mi zní jako hezké první rande,“ pronesla a Lenin úsměv se trochu zvětšil, zatímco drobně přikývla.

„Jo, příjemné a klidné, že?“ prohlásila Lena a sesedla ze stoličky se sklenkou vína v ruce. Kara přikývla, stejně tak vstala ze stoličky, vzala své víno a krabici knedlíčků a následovala Lenu ke gauči. Položily své pití a knedlíčky na stolek a posadily se s drobnou mezerou mezi sebou. Lena zvedla ovladač a zapnula Netflix, zatímco se rozhodovaly, na co se budou dívat.

* * *

Maggie pochodovala po pokoji, zatímco si Riley mohla vykřičet plíce. Slzy se jí valily po tvářích. Maggie rázovala tam a zpátky, hladila ji po zádech a konejšila ji. „Ach, holčičko,“ řekla Alex, když vešla do místnosti s kroužkem na prořezávání zubů, který se chladil v ledničce. V ruce měla také gel na prořezávání zubů, otevřela tubu a vytlačila si trochu na prst, zatímco se Maggie před ní zastavila. Alex vložila prst do Rileyiných úst a vmasírovávala trochu gelu do její bolavé dásně. „Rostou jí dva najednou,“ poznamenala Alex. Jeden zub nahoře se už skoro prořízl, ale mohla cítit druhý, prořezávající se skrz spodní dáseň.

„Jo, všimla jsem si toho, když jsi šla pro gel. Ach, nesnáším, když má bolesti,“ našpulila Maggie smutně ret, zatímco pokračovala v hlazení Rileyiných zad. Zdálo se, že gel jí přinášel trochu úlevy, nebo to bylo skutečností, že cucala Alexin prst.

„Já vím. Já taky,“ prohlásila Alex, protože se cítila hrozně, že nedokáže Riley zbavit bolesti, kterou cítila. „Tady, bonbónku, vezmi si tohle.“ Alex vytáhla prst z Rileyiny pusy a dala jí prořezávací kroužek. Riley si ho okamžitě strčila do pusy a začala ho sát, zatímco se přitulila k Maggie. Ta ji políbila na vršek hlavy, zatímco ji nepřestávala hladit po zádech.

„Myslíš, že se dneska trochu vyspíme?“ zeptala se Maggie.

„Nepočítala bych s tím,“ řekla Alex a projela rukou Rileyiny vlásky. „Ale aspoň zítra nepracujeme.“ Bylo vzácné, že byly celý víkend spolu, ale občas se to stalo. „Takže si prostě můžeme dát oraz.“

„To ano,“ souhlasila Maggie s Alexiným plánem na jejich den. „Myslíš, že bychom ji měly uložit? Jestli usne?“ zeptala se.

„Možná bychom ji měly nechat usnout v naší posteli,“ navrhla Alex. „Je příliš unavená. Potřebuje se trochu vyspat a nemyslím si, že k tomu dojde, pokud ji tu necháme.“

„Dobrá.“ Maggie se vydala ven z pokoje následována Alex. Došly do své ložnice a Maggie položila Riley doprostřed jejich postele. Prořezávací kroužek měla stále v puse, ale mnula si oči, naznačujíc, že je unavená. Maggie jí ho vzala a místo ní jí dala dudlík. Riley ho dostávala jen když byla opravdu unavená. Alex ani Maggie nechtěly, aby si na něj zvykla. Dost rychle usnula s jednou rukou nad hlavou a druhou do strany. Maggie a Alex si lehly na své strany postele, každá z jedné strany vedle Riley, s lokty na matraci a hlavami opřenými o ruce. Obě se usmívaly na svou dceru, jak pozorovaly, jak spí. „Škube ve spánku očima stejně jako ty.“

„Já neškubu očima,“ zamračila se Alex.

„Jak to víš? Spíš, když to děláš,“ zasmála se Maggie. „Je to, jako bys reagovala na sny nebo tak něco,“ pokrčila Maggie rameny. „Myslím, že je to roztomilé.“

„Sní děti?“ zeptala se Alex s očima přilepenýma na své spící dceři.

Maggie znovu pokrčila rameny. „Chci říct, že hádám, že ano. Není to tak, že bychom dosáhly určitého věku a pak si náš mozek řekl ‚ahá, teď je povoleno snít‘,“ smála se.

„Předpokládám, že ano.“ Alex velice jemně přejela rukou po Rileyině čele. Rileyina paže se vznesla, jak sama na chvilku otevřela oči, než je zase zavřela, stále spící.

„Alex,“ pronesla Maggie skrze zaťaté zuby. „Víš, že má lehké spaní.“

„Promiň, je prostě tak zatraceně rozkošná, že jsem si nemohla pomoct,“ řekla Alex a zrak neodvrátila od své spící dcery.

„No, můžeme ji sledovat celou noc, pokud chceš,“ usmála se Maggie zbožně na Riley. „Jen se jí nedotýkej. Chci říct, že konečně zase usnula a pro jednou bych byla ráda, kdyby to tak zůstalo,“ zabručela Maggie. Milovala Riley celým svým srdcem, ale právě teď byla velice ráda, že její dítě spí.

„Dobrá, mami.“ Alex vzhlédla k Maggie a drze se na ni zazubila, než obě sklopily zrak, aby pokračovaly v sledování, jak Riley spí.

* * *

Kara a Lena dopily láhev vína a dlouho před tím byly čínské knedlíčky pryč. Dokoukaly Ladíme! a když Kara navrhla podívat se na dvojku, Lena ráda souhlasila, protože to znamenalo, že stráví s Karou víc času. Ačkoliv začaly na gauči od sebe, nyní seděly tak blízko u sebe, že se jejich těla dotýkala. V jednu chvíli během sledování druhého filmu Lena zjistila, že jí Kařina ruka spočívá na noze. Usmála se pro sebe, ale nic neřekla, protože se bála, že by to Karu uvedlo do rozpaků a znovu by mezi nimi vznikla mezera. Lena vypadala lehce zmateně, když se Kara naklonila dopředu, zvedla ovladač, pauznula film a otočila se na gauči čelem k Leně. „Víš, mojí sestře bylo 26, když potkala Maggie a vyoutovala se,“ pověděla Kara Leně. Ta přikývla. Už to zjistila z hovoru s Alex a Maggie dříve toho večera. „Přišla na to, kým opravdu je v pozdějším věku. Myslela si, že je to pozdě na to, aby zjistila, že je teplá, ale mě je 29 a už si nejsem jistá, kým jsem,“ zamumlala Kara. „Já…ale Alex do toho šla a tohoto roku oslaví šest let s Maggie. Nikdy nebyla tak šťastná,“ vydechla, než se kousla do rtu.

„No, měla bys dělat to, co tě činí šťastnou,“ pověděla jí Lena, posunula ruku dopředu a váhavě ji položila na tu Kařinu.

„Vím, že být ti nablízku mě dělá šťastnou,“ usmála se Kara. Mohla cítit, jak jí srdce tluče v hrudi a v žaludku se jí usadila nervozita.

„No, to ráda slyším,“ usmála se Lena, zatímco palcem přejížděla přes Kařinu ruku. „Být ti nablízku mě také činí šťastnou,“ řekla jí Lena. „A jak jsem řekla, Karo, není na tebe žádný tlak, ano? Jen…dáme si pár rande a uvidíme, jak se to vyvine,“ věnovala jí ujišťující úsměv.

„Já, ehm…“ Kara se kousla do rtu, zatímco se její oči vpily do těch Leniných. „Ráda bych…“ Dala si chvilku na to, aby se uklidnila, než se naklonila dopředu. Lena cítila, jak jí poskočilo srdce. Tohle byla chvíle, po které tak dlouho toužila. Lena cítila, jak se Kařiny rty lehoučce otřely o její. Kara se na okamžik odtáhla, než ji políbila znovu. Lena jí polibek opětovala, zvedla ruce a jemně je obtočila kolem Kařina krku a přitahovala si ji o trochu blíž, jak se jejich polibek prohluboval. Kara se odtáhla, se rty semknutými a sklopila zrak. „Promiň.“

„Neomlouvej se,“ pronesla Lena měkce s úsměvem, položila jí ruku na tvář a něžně ji zvedla, aby se na ni zase dívala. „Pokud to nebylo -“

„Ne,“ skočila jí Kara do řeči a na tváři se jí objevil úsměv. „Rozhodně to bylo něco, co bych chtěla udělat znovu. Ehm…pokud to cítíš stejně.“ Kara se kousla do rtu. Doufala, že ano. Byla si dost jistá, že ano, ale měla trochu pochybnosti ohledně toho, že pro Lenu nebyla dostatečně dobrá. Místo slovní odpovědi se Lena naklonila a vtiskla jemný polibek na Kařiny rty. „Ehm…“ Kara se usmála a opřela se čelem o Lenino. Cítila v žaludku ohňostroj. „Teď bych měla jít domů,“ prohlásila při pohledu na hodinky a zvedla se z gauče. „Je pěkně pozdě.“

„Ach.“ Lena zněla trochu zklamaně. „Nechceš ani dokoukat ten film do konce?“ zeptala se. Stále zbývala asi půlhodina Ladíme! ke zkouknutí.

„Můžeme to dokoukat jindy,“ zamumlala při cestě ke dveřím.

„Takže, znamená to, že chceš druhé rande?“ Lena si byla pěkně jistá, že zná odpověď, ale chtěla to slyšet z Kařiných úst.

„Ano, chci,“ usmála se Kara. „Doufám, že ty také.“ Kara zněla náhle nejistě, jak s obavami pohlédla na Lenu.“ Bavila se a doufala, že Lena také. Byla si dost jistá, že ano, vzhledem k tomu, že jí oplácela polibek, ale nemohla si být jistá.

„To bych moc ráda,“ řekla jí Lena s úsměvem.

„Skvělé,“ odpověděla Kara. „No, ozvu se ti,“ řekla a chvíli nerozhodně hleděla na Lenu, zatímco si kousala ret. Lena pokročila vpřed, cítíc, že ji Kara chce znovu políbit, ale možná je trochu stydlivá to udělat, takže položila ruce na Kařiny tváře a vtiskla jí polibek na rty.

„Dobrou noc, Karo Danversová,“ řekla Lena, když se odtáhla z polibku a její oči se střetly s uhrančivými Kařinými.

„Dobrou noc, Leno,“ pronesla šeptem Kara, když jí Lena otvírala dveře. Kara opustila byt s úsměvem na tváři a třepotajícím se srdcem.


10

Alex se usmívala, když sledovala, jak Maggie a Riley spí. Nakonec odnesly Riley zpátky do její postýlky, ale znovu se vzbudila a nechtěla se uklidnit, takže ji Alex přenesla zpátky do jejich pokoje, protože bylo uprostřed noci a všechny chtěly spát. Alex se jako obvykle probudila první. Bylo to trochu později než obvykle, ale to bylo pochopitelné, vzhledem k tomu, že byla s Riley většinu noci vzhůru. Pořád ležela v posteli, opřená o loket, jak sledovala spící Maggie s Riley přitulenou k sobě. Alex byla vytržena ze sledování svých dvou největších miláčků, když uslyšela zvonek u dveří a následně zaslechla zvuk Kařina hlasu. Lehce si povzdechla, než vylezla z postele, vyšla z pokoje a sešla ze schodů, zatímco si prsty česala vlasy. „Já ti ten klíč seberu,“ zamumlala, jak spatřila Karu lelkovat v chodbě.

„Ne, to neuděláš.“ Kara ji následovala do kuchyně. „Zbožňuješ, když se objevím neohlášeně,“ zazubila se, vzala z mísy s ovocem banán a oloupala si ho.

„Hmm.“ Alex pozvedla obočí, vložila kapsli do kávovaru a pod něj dala hrnek. „Chceš kafe?“ zeptala se, ale Kara zavrtěla hlavou a ukousla si banánu.

„Neříkej mi, že jsi byla ještě v posteli.“ Alex byla samozřejmě pořád v pyžamu. „Je skoro 9.“ Kara zněla překvapeně. Alex byla vždycky ranní ptáče a věděla, že Riley se obvykle probouzí v 7.

„No pro jednou je neděle ráno,“ zamručela Alex. „A byla jsem celou noc vzhůru,“ zazívala a promnula si obličej.

„Ach, Rao, prosím, řekni mi, že tady mluvíme o tvé dceři a ne tvé ženě,“ nakrčila Kara tvář, nejistá si, jestli chce tu informaci znát.

„Ano, byla to Riley,“ odvětila Alex. „Rostou jí další zuby.“

„Aha,“ vydechla Kara. „Tak jak se to přihodí, že Maggie si s ní přispí? Maggie je vždycky ta, co si přispí,“ poznamenala.

„Protože je z ní malé bručidlo, když se pořádně nevyspí,“ sdělila jí Alex a Kara se zasmála, jak došla ke koši a hodila do něj slupku od banánu, než otevřela ledničku, vytáhla z ní jogurt, načež popadla lžičku.

„To je na tebe odporně zdravá snídaně,“ prohodila Alex, zatímco zvedla své kafe, napila se a opřela se o pracovní desku. Kara po ní v reakci střelila pohledem. „Tak o co jde?“ Alex věděla, že existuje důvod Kařiny ranní návštěvy.

„Já, ehm…“ Kara se kousla do rtu. „Zašla jsem včera večer k Leně po tom, co jsem se vypořádala s tím mimozemšťanem,“ pronesla potichu.

Alex povytáhla obočí. „A jak to šlo?“ zeptala se, vědouc, že se Lena zlobila, že jí Kara ani neřekla, že bude mít zpoždění.

„Daly jsme si víno a čínské knedlíčky a zkoukly jsme Ladíme! a většinu dvojky,“ sdělila jí Kara. Snažila se působit nenuceně, jak mluvila, ale nedokázala zabránit širokému úsměvu.

„Ach Bože, ty jsi takový blázen do toho filmu,“ smála se Alex. „Přiměla si ji přetrpět oba? Chudák Lena.“

„Ladíme! je úžasný,“ zalapala po dechu Kara. „Nemůžu se dočkat, až vyjde trojka.“

„Oni točí trojku?“ zeptala se Alex a Kara přikývla a vycenila zuby, zjevně natěšená na třetí díl. „Každopádně…jak se to rande vyvedlo?“ Alex prahla po tom, dozvědět se, jak to rande dopadlo a co si Kara myslí.

„Bylo to dobré, vážně dobré.“ Kara se nemohla zbavit úsměvu z tváře. „Ehm, budeme mít druhé rande,“ řekla. Alex se usmívala, když viděla, jak šťastně se kvůli tomu její sestra tvářila. „Ještě jsme ho nedohodly, ale když jsem odcházela, tak jsme si, ehm, řekly, že ho domluvíme, takže…“ Kařin hlas se vytratil. „Jo.“ Na tváři měla stále úsměv.

„No, jsem potěšena, že se vracíš do světa randění a Lena se zdá milá, takže…přeju ti to,“ řekla jí Alex a Kara se stále usmívala, jak jedla jogurt. „Ale co to pro tebe znamená? Chci říct, jestli jsi…“ Alexin hlas se vytratil a ona si odfoukla. „Myslíš, že jsi teplá? Nebo?“ Alex si skousla ret. Nebyla moc dobrá v určování sexuální orientace lidí a ani Maggie, která, jak se zdálo, to dokázala takřka na místě, si nemyslela, že je Kara lesbička, ale zjevně něco k Leně cítila.

Kara se zhluboka nadechla a cítila, jak se třese. „Myslím, že jsem bisexuálka.“ Bylo to poprvé, co to vyslovila nahlas. „Není to tak, že bych si neužívala, když jsem s mužem a shledávám je přitažlivými, ale Lena je…“ Kara hlasitě vydechla. „Je nádherná a líbání s ní mi přišlo tak správné.“ Kara cítila, jak se jí srdce třepotá při pomyšlení na líbání Leny.

„Aha, takže došlo k nějakému polibku?“ dobírala si Alex svou sestru.

„Možná jich pár bylo,“ zamumlala Kara téměř stydlivě, zatímco Alex zahýbala obočím. „Ehm…ale v tuhle chvíli mě děsí pomyšlení, že jednoho dne to dojde k -“

„Karo,“ přerušila ji Alex. „S tím si teď nedělej starosti,“ řekla jí a přesně věděla, co má její sestra na mysli. „Měly jste jedno rande. Takže to ber jedno rande po druhém a ke všemu dojde, až na to bude čas a hlavně, až budeš připravená,“ řekla a Kara stiskla rty a lehce vydechla.

„Jo, promiň, já jen…“ Kařin hlas odumřel a ona se zhluboka nadechla.

„Já vím.“ Alex došla k sestře a pohladila ji po paži. Věděla, co Kara právě teď cítí a o čem přemýšlí nebo měla alespoň představu. Neříkala, že je to pro každého stejné, ale už si tím prošla. „Ale už sis připustila, že k ní něco cítíš, právě ses mi vyoutovala jako bisexuálka a plánuješ druhé rande s milou ženou, tak bych řekla, že si s tímhle zatím vedeš dost dobře,“ nepřestávala ji při řeči hladit po paži.

„Jo?“ zeptala se Kara.

„Ehé,“ přikývla Alex.

„Možná budeme moct v brzké době udělat nějaké dvojité rande,“ navrhla Kara. „Pokud to mezi mnou a Lenou půjde dobře,“ dodala a stiskla rty.

„To bychom rozhodně mohly,“ usmála se Alex na svou sestru, doufajíc, že mezi těmi dvěma to půjde dobře. Z toho krátkého času, co s Lenou mluvila, si myslela, že je Lena milá a Maggie o ní mluvila jen v dobrém. Možná jí to přišlo nejprve divné kvůli tomu, co se v minulosti stalo mezi Lenou a Maggie, ale Lena už byla celá paf z Kary a bylo to už deset let zpátky, takže věřila, že mezi těmi dvěma nebyly žádné potlačované city.

„Bezva,“ zazubila se Kara, zjevně nadšená z toho, že by mohla mít možnost jít znovu na dvojité rande se svou sestrou.

* * *

Alex vyšla zpátky po schodech, aby zjistila, jestli Maggie hodlá vůbec vstát. Zastavila se ve dveřích jejich ložnice, když viděla, že jak Maggie, tak Riley jsou vzhůru. Riley seděla Maggie na kolenou a natahovala se po knížce, kterou jí Maggie četla. Alex se pochechtávala nad Maggie, která dělala různé hlasy pro různé postavy v knížce. „Prasátko Peppa je tou nejotravnější věcí na světě,“ poznamenala při cestě k posteli.

Maggie zalapala po dechu a vzhlédla k Alex. „No, Riley a já nesouhlasíme. A že to říká agentka DEO, jsem si jistá, že jsi měla co dočinění s otravnějšími věcmi, které skutečně existují,“ ušklíbla se na svou ženu, když se k nim připojila na posteli.

Alex obrátila oči v sloup. „Hádám, že ano,“ zabručela a posunula se na posteli, takže seděla blíž Maggie. „Takže, hodláte, holky, zůstat napořád tady nahoře? Začíná mi být tam dole trochu smutno,“ našpulila smutně ret. „A bude potřeba ji nakrmit,“ prohlásila a pohladila Riley po vlasech. Riley se otočila ke své matce a věnovala jí široký úsměv. Zjevně se probudila dobře naladěná.

„Jo, ale řekla mi, že nejdřív chce příběh o Peppě a pak teprve snídani,“ sdělila Maggie své manželce, se zazubením.

„Ach tak, chápu,“ přikývla Alex. „No, pokud je to to, co slečinka Riley chce,“ pronesla a znovu rukou projela po dceřiných jemných kaštanových kadeřích. „Nemáš hlad, broučku?“ zeptala se. Riley se zazubila, než praštila rukou do knížky. Poslední dobou moc nejedla, ale ztráta chuti mohla mít spojitost s růstem zubů.

„Máma má hlad,“ pronesla Maggie, když jí zakručelo v břiše.

„No neříkej. Ach, měla bys udělat palačinky,“ poskočila Alex na posteli a plácla Maggie po rameni.

„Já bych měla?“ naklonila Maggie hlavu na stranu.

„Jasně,“ odvětila Alex. „Vždyť víš, co se stalo, když jsem se je snažila udělat naposled,“ prohlásila a Maggie se rozesmála, když jí ta vzpomínka vyskočila z paměti. Alexiny kuchařské dovednosti za moc nestály a když se pokoušela sobě a Maggie udělat palačinky, vedlo to k tomu, že směs se připekla k pánvi a donutilo je to vyrazit ven a koupit novou.

„Co si o tom myslíš ty, bonbónku?“ pronesla Maggie a otočila si Riley na kolenou, aby k ní byla čelem. „Měla by máma udělat mamce palačinky?“

Riley se zazubila, natáhla se a sevřela Maggiinu tvář. „Ma…ma…mama.“ Maggie a Alex zalapali po dechu. Doteď je Riley označovala jako ‚Ma‘.

„To né,“ zasténala Alex. „Holčičko, měla jsi říct mamka,“ našpulila smutně ret. Samozřejmě byla nadšená, že se Riley naučila nové slovo, ale nedokázala zabránit trochu závisti, že řekla máma dřív než mamka.

„Ach, moje maličká.“ Maggie si přitáhla Riley k sobě. „Tak je to správně. Jsem máma. To jsem.“ Maggie se nedokázala zbavit úsměvu.

„Mama,“ řekla Riley znovu. „Mama,“ zdálo se, že si užívá své nové slovo.

„Ááá, zlato, netvař se tak smutně.“ Maggie si všimla našpuleného Alexina rtu. „Nakonec řekne mamka,“ ujišťovala ji. „A hele, postaráme se, aby to další dítě řeklo první mamka.“

„Na to vsaď svůj zadek, že ano, Sawyerová,“ zabručela Alex. Maggie už byla objednaná na další pokus a obě doufaly, že při dalším pokusu otěhotní. „A teď honem, teď rozhodně děláš palačinky,“ prohlásila Alex, zvedla se z postele a vzala si Riley do náruče. Maggie odložila knížku na stolek a následovala Alex s Riley z pokoje a na tváři měla širokánský úsměv, že ji Riley nazvala mámou.

* * *

Lena byla pozvaná ke Kaře. Kara si nebyla jistá, jestli se to bude považovat za rande, protože to bylo dost obyčejné a jen se tak poflakovaly, ale byla ráda, že s ní stráví víc času. „Takže ty máš plakát Nsync ve své koupelně,“ poznamenala Lena, když se vrátila do pokoje a kráčela ke kolekci DVD. „A každý film s Justinem Timberlakem, jak koukám,“ prohlásila, jak projížděla Kařina DVD.

„No, Justin Timberlake je můj miláček. Do hajzlu s Jessicou Biel,“ zabručela a založila si ruce na hrudi.

„Já bych poslala Jessicu Biel spíš k sobě do postele,“ pronesla Lena a Kara se zasmála. „Ále, nějaká fanynka Nsync nám trochu dospěla?“ zeptala se Lena a naklonila hlavu na stranu s očima upřenýma na Kařinu sbírku CD.

„Dospěla? Já jsem pořád celá blázen do Nsync,“ sdělila jí Kara.

„Byla jsi někdy na jejich koncertu?“ zajímala se Lena, protože ji napadlo, že ano, jelikož se zdálo, že je to super fanynka.

„Ne,“ našpulila Kara smutně ret. „Alex by se mnou nešla. Měla v hudbě divný punk-rockový vkus.“ Kara svraštila tvář, stále nechápajíc, jak se její sestře mohli nelíbit Nsync.

„Ach, to je škoda,“ poznamenala Lena. „Neměla jsi kamarády, se kterými bys mohla jít?“

„Hmm.“ Kara stiskla rty a zavrtěla hlavou. „Dlouho jsem byla tím divným novým děckem,“ vydechla. „A…jo, dělání si kamarádů mi nepřišlo snadné. Hodně jsem chodila za Alex, ale její přátelé to neoceňovali.“ Kara se opřela o opěrku gauče a její pohled zůstával na Leně.

„No, to nebylo moc hezké,“ věnovala jí Lena soucitný úsměv. „Ale hádám, že ti neřeknu, že jsem byla dvakrát na koncertu Nsync, protože bys to ne moc ráda slyšela.“

„Vážně díky, cením si toho,“ utrousila Kara a Lena se rozesmála, jak si opět prohlížela DVD.

„Vážně?“ Lena vytáhla DVD ze skříně. „Trollové? Ty máš Trolly?“

„To je skvělý film,“ bránila se Kara a její hlas se stal pištivým. „Chci říct, co by se člověku nemělo líbit na zpívajících trollech? Obzvláště, když jeden zpívá hlasem Justina Timberlaka,“ dodala. „A každopádně je tu pro Riley, když sem přijde.“

„Jistě, je pro Riley.“ Lena obrátila oči v sloup a položila DVD zpátky na své místo. Obrátila se ke Kaře a spatřila, že se mračí s nakrčeným nosem.

„Vypadáš moc rozkošně, když děláš s nosem tohle,“ řekla jí. Kara se snažila zůstat zakaboněná, ale Lenin kompliment jí vyvolal úsměv na tváři. Lena jí úsměv vrátila, než pohlédla zpátky ke skříňce. Spatřila fotku, na které, jak předpokládala, byla pubertální Kara s Alex a dvěma lidmi, o kterých předpokládala, že jsou její adoptivní rodiče. Kara si všimla, že hledí na tu fotku.

„To jsem já a Alex s Jeremiahem a Elizou. Moji adoptivní rodiče. Jeremiah, ten, ehm…“ Kara stiskla rty. „Zemřel krátce po tom, co byla ta fotka pořízena. Byl vědec a mířil do Peru provádět nějaký výzkum a, hmm…letadlo se zřítilo.“ Kara sklopila zrak a hrála si se svýma rukama.

„Karo,“ pronesla Lena měkce, došla k ní a konejšivě ji hladila po ruce. Nedokázala si představit, jaké je to, přijít o rodiče a krátce na to ztratit také adoptivního otce. „Je mi to tak líto.“

„To je dobrý,“ zamumlala Kara a vzhlédla k Leně. „Pořád mám Elizu a Alex. Maggie a Riley. Winna a Jamese,“ řekla. Chystala se říct i J’onna, ale to by vedlo k jinému rozhovoru a vysvětlování, že Alex není ve skutečnosti agentkou FBI, jak nechaly Lenu věřit, ale DEO. „Ale měla by ses s nimi někdy sejít. S Winnem a Jamesem. Myslím, že s nimi budeš dobře vycházet,“ řekla jí s úsměvem na tváři.

„Jasně.“ Lena si odkašlala, překvapena, že Kara chce, aby se už setkala s jejími přáteli. „Jsem si jistá, že to můžeme udělat brzy.“

„Paráda,“ usmála se Kara. „Takže, hmm, chceš se podívat na nějaký film?“

„Jistě,“ přikývla Lena a došla zpátky ke skříňce s DVD. „Takže vybírám Kamarád taky rád, ale ne proto, aby ses mohla dívat na Justina Timberlaka, ale abych se já mohla dívat na Milu Kunis,“ ušklíbla se, když vytahovala DVD ze svého místa.

„Dobrá,“ smála se Kara. „S tím nemám problém,“ prohlásila, zatímco se přesouvaly ke gauči. Lena vložila DVD do přehrávače, než se usadily. „Ona taky nevypadá špatně,“ zamumlala Kara a Lena se lehce zasmála, zatímco se Kara o ni opřela. Lena se usmála a obtočila kolem ní paži, jak si dělaly pohodlí ke sledování filmu.


11

Kara se probudila a cítila jídlo. Usmála se pro sebe, když se protahovala, načež se zvedla z postele a vydala se do kuchyně. Společně s Lenou randily už skoro 5 týdnů. Přestože Lena už párkrát zůstala přes noc u Kary a Kara právě strávila první noc u Leny, bylo to vše, kam zašly. Byla tu spousta líbání a nějaké to ochmatávání, ale Kara to vždycky zastavila, než k něčemu došlo. „Dobré ráno,“ usmála se Lena na svou přítelkyni, zvedla pánev míchaných vajec ze sporáku a došla ke snídaňovému pultu, kde spočívaly dva talíře. Na obou byl plátek toustu, jeden se slaninou, druhý s kapustou. Kara se posadila ke snídaňovému pultu a sledovala, jak Lena dává na vršek vajíčka, než odložila pánev do dřezu a šla se posadit vedle Kary.

„Dobré,“ políbila Kara Lenu na tvář, než se napila z pomerančového džusu, který Lena naservírovala. „Hmm, to voní úžasně,“ usmála se Kara, když zvedala svůj příbor. „Ačkoliv pořád nemůžu uvěřit, že nejíš slaninu. Slanina je báječná.“ Kara rozšířila oči a nabrala si na vidličku snídani.

Lena se uchechtla. „No, alespoň jsem ti jí koupila a udělala,“ řekla a Kara krátce přikývla, zatímco polkla hlt pomerančového džusu.

„Ano, díky, jsi báječná přítelkyně,“ sdělila jí Kara a pohlédla na ni se zazubením. „A kuchařka,“ dodala. Kara si vedla v kuchyni lépe než Alex, ale také nebyla nejlepší, když došlo na vaření. „A jsi se mnou tak trpělivá a já si toho vážím,“ odvrátila stydlivě zrak.

Lena se usmála, vědouc, o čem Kara mluví. „To je v pohodě. Bavíme se a až k tomu kroku dojde, tak k němu dojde,“ prohlásila a chtěla, aby bylo jasné, že na Karu ani trošku netlačí.

„Takže ti nevadí pořád čekat?“ ptala se Kara.

„Kvůli tobě ne,“ naklonila se Lena a sevřela Kařinu tvář do dlaně a něžně ji hladila palcem. Jistěže chtěla s Karou ten krok udělat a byla na něj víc než připravena, ale respektovala, že Kara není a počká tak dlouho, jak dlouho jí to bude trvat. Kara se usmála, naklonila se a vtiskla jí polibek na rty.

„Tak, co chceš dneska podniknout?“ zeptala se Kara, když se vrátily ke snídání.

„Hmm.“ Lena vymýšlela odpověď, když se ozval zvonek ode dveří. Zatvářila se lehce zmateně, protože kromě Kary ji nikdo nenavštěvoval. „Ale sakra.“ Její oči se rozšířily při myšlence na to, kdo to bude za dveřmi, zatímco se zvedla a rozešla se k nim. Kara vypadala lehce zmatena její reakcí. „Matko, co tě sem přivádí?“ Lena nasadila úsměv, když otevírala. Její vztah s Lillian byl napjatý, abychom tak řekli. „Pojď dál, prosím,“ řekla, zatímco Lillian už vkráčela do bytu.

„Ach, máš společnost,“ poznamenala Lillian, jak na ni Kara hleděla. Cítila, jak jí srdce pokleslo. Lillian věděla, že je Supergirl a to bylo něco, co Leně ještě nesdělila a jelikož věděla, jaký typ člověka Lillian je, Kara by nebyla překvapena, kdyby o tom Leně pověděla.

„Ano.“ Lena došla ke Kaře a položila jí ruku na rameno. „Tohle je Kara Danversová,“ řekla své matce. „Je to moje přítelkyně.“

„Máš novou přítelkyni a neřekla jsi mi o tom?“ prohlásila Lillian a její pohled zůstával na velice ustaraně se tvářící Kaře. „Kara…Danversová, je to tak?“ pronesla, došla ke Kaře a napřáhla k ní ruku.

Kara se zvedla ze své stoličky a potřásla jí rukou, zatímco přikývla. „Správně.“ Kara si odkašlala. „Ráda vás poznávám, paní Luthorová.“ Kara mohla pořád cítit, jak jí srdce uhání o závod.

„A jaké je vaše zaměstnání?“ zeptala se Lillian.

„Jsem novinářka v CatCo Worldwide Media,“ odpověděla Kara, vědouc, že na to se Lillian neptala.

„Ach ano,“ nakrčila Lillian nos. „To místo, které je zamilované do Supergirl. Myslí si, že nemůže udělat nic špatně. Potkala jste ji?“ zeptala se s povytaženým obočím.

„Znám ji, ano.“ Kara se snažila ze všech sil zůstat klidná. Věděla, že se jí Lillian snaží vytočit.

„No, měla byste ji představit Leně,“ pověděla jí Lillian. „Z nějakého podivného důvodu má pro ni slabost.“ Lillian pohlédla na svou dceru, která vypadala lehce zahanbeně, než se zrakem vrátila ke Kaře. „Víte, drahá, vypadáte hrozně povědomě,“ prohlásila a úšklebek se jí na tváři zvětšoval. „Vždycky nosíte ty brýle?“

„Bez nich je slepá jako netopýr,“ rozesmála se Lena. Lena nikdy neviděla Karu bez brýlí. Kara jí řekla, že by byla prakticky slepá, pokud by je pořád nenosila. „Takže, čemu vděčím za tuto návštěvu?“ zajímalo Lenu. Její matka jí nikdy nenavštěvovala, tak si byla jistá, že nezaskočila jen na kafe, koláč a pokec.

„Víš co? Měla jsem nejprve zavolat. Jsi zaneprázdněna. Není to důležité,“ prohlásila Lillian. „Odchytím si tě, až budu příště ve městě,“ pronesla na cestě ke dveřím. Lena s Karou ji následovaly. „Ráda jsem se s vámi seznámila, slečno Danversová,“ pronesla Lillian, než vyšla ze dveří. Kara stiskla rty, když se ohlédla na svou přítelkyni. Věděla, že by jí asi brzy měla říct, kým je, protože by ji mohl předejít někdo jiný.

Pozn. překladatele: To se nám autorka snaží říct, že Kara s brýlemi i spí?

* * *

Maggie seděla na kraji vany a nervózně poklepávala nohama, zatímco cítila, jak jí srdce v hrudi uhání jako splašené a žaludek se jí svírá. „Al, můžeš jít sem?“ zakřičela do ložnice.

„Ehm, chceš mě v koupelně?“ zakřičela zpátky Alex.

„Ano,“ odvětila Maggie. „Proto tě žádám, abys přišla.“

„Proč?“ divila se Alex.

„Prostě sem naklusej,“ zvedla Maggie hlas a nedlouho na to vešla Alex. Hned si všimla testu balancujícího na konci vany. Vykulila oči a přesunula se k ní tak rychle, jak jen dokázala.

„Panebože.“ Alex rozšířila oči. „Jsi?“ ukázala k testu a Maggie pokrčila rameny.

„Pořád čekám. Ale mám zpoždění.“ Maggie stiskla rty. Nikdy nemívala zpoždění, takže si byla dost jistá, že tentokrát to vyšlo. Maggie si nedokázala pomoct a usmála se na svou ženu. „Al,“ zapištěla.

„Broučku,“ usmála se Alex, klekla si před svou manželku a rukama ji hladila po stehnech. „Vím, že je to těžké, ale nebuď příliš nadšená, dokud to neuvidíme na tom testu,“ pohlédla na test, než se zahleděla zpátky na Maggie. „Ano?“

Maggie se zhluboka nadechla a přikývla s vědomím, že má Alex pravdu. Přejela si rukou po břiše. „Ale prostě to cítím,“ sdělila jí. „Jako jsi to věděla ty, než sis udělala test.“

„Protože jsem tři rána před tím zvracela,“ zasmála se lehce Alex. „Cítíš nevolnost?“

„Ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „No je mi trošku špatně, ale myslím, že je to tou nervozitou,“ řekla Maggie své ženě, než pohlédla na hodinky. „Už by to mělo být.“ Maggie stále klepala nohama. „Nemůžu se podívat. Můžeš to udělat ty?“ Maggie byla nervózní. Tak hrozně to chtěla, že by byla pěkně smutná, kdyby byl výsledek negativní. Alex lehce přikývla, než se zhluboka nadechla a zvedla test.

Alexino srdce se zatřepotalo, když spatřilo slovo těhotná, jak na ni zírá. „Z Riley bude velká sestra,“ pronesla a otočila test ke své manželce. Maggie se zajíkla a rukou si zakryla pusu otevřenou dokořán. „Zlato, jsi těhotná,“ zazubila se Alex, potěšena tou novinou. Naklonila se a objala paže kolem Maggie, přitahujíc si ji do objetí. Zůstaly tak chvíli, než se Maggie neochotně odtáhla.

„Je naprd, že teď musím do práce,“ zabručela Maggie. „Kéž bych mohla zůstat doma a oslavit to s tebou,“ zahýbala obočím a přitáhla si Alex k polibku.

„Hmm,“ Alex přerušila polibek. „Můžeme slavit večer,“ řekla jí s významným zahýbáním obočí, než si vyměnily další pusu.

„Přijde Kara s Lenou,“ našpulila Maggie smutně ret.

„Na pár hodin,“ řekla jí Alex a zastrčila jí vlasy za ucho. „A pak můžeme slavit, jak jen budeš chtít,“ zahýbala ještě jednou obočím, než si vyměnily další polibek. „Teď běž do práce a odteď na sebe dávej obzvlášť pozor,“ řekla jí a rukou zajela na Maggiino břicho. Obě se široce zubily. „A měla bys zavolat doktorům. Můžou nám to potvrdit a zjistit, v kolikátém jsi, objednat se na nezbytné kontroly a všechny tyhle věci,“ prohlásila, Maggie přikývla a obě vstaly.

„Ano, mami,“ zazubila se Maggie a Alex ji hravě plácla po zadku, než si ji Maggie ještě jednou přitáhla k polibku. „Mmm, dobrá.“ Maggie se zdráhavě odtáhla od své ženy. „Vážně musím jít do práce. Uvidíme se později.“

„Páčko,“ usmála se Alex na svou ženu, když ta vycházela z místnosti. Alex z těch novinek nadšením trošku poskočila.

* * *

Kara s Lenou byly u Alex a Maggie. Pily, povídaly si a cpaly se spoustou nezdravého jídla. Alex přišla z kuchyně a nesla další sklenku vína pro Lenu a dvě další lahve piva. Lena si od ní sklenici vzala a Kara popadla pivo. Alex se posadila na gauč vedle své ženy a ruku položila na její stehno. Rozhodly se, že zatím neřeknou Kaře s Lenou o těhotenství. Za pár dní byly objednané k doktorovi, ale Alex spočítala, že Maggie bude asi ve třetím týdnu, takže bylo velice brzy, ale Kara vypadala podezřívavě, když Maggie prohlásila, že nebude pít, protože má trochu migrénu, protože samozřejmě věděla, že se snaží otěhotnět a i když se Maggie necítila dobře, stejně si obvykle dala alespoň nějaký alkohol. „Proč se na mě takhle díváš?“ zeptala se Maggie, zatímco se naklonila dopředu, nabrala si hrst preclíků a strčila si jeden z nich do pusy.

„Já jen…“ Kařin hlas se vytratil, zatímco lehce pokrčila rameny, ale všimly si, že její zrak byl na Maggiině břiše.

Alex pohlédla na Maggie a obě věděly, že na to Kara přišla. „Ano,“ pronesla Alex. Kara potěšeně zavýskla. „Je těhotná.“

Kara znovu zapištěla a zvedla se. „Pššt, Karo. Riley spí,“ pověděla Alex své sestře, nebyla si ale jistá, jestli ji Kara slyšela, protože se zdálo, že je zaneprázdněna objímáním Maggie.

„Gratuluji, to jsou skvělé zprávy,“ usmála se Lena na svou kamarádku a zněla, že z nich má radost.

„Díky,“ řekly Alex a Maggie ve stejnou chvíli, kdy se Kara odtáhla od Maggie a věnovala objetí své sestře. „Jsme nadšené,“ řekla Alex, zatímco se Kara usadila zpátky do křesla. Alex pohlédla na svou ženu. Obě se na sebe navzájem usmívaly, než si vyměnily krátkou pusu.

„Panebože, Eliza bude šílet. Kdy jí to řeknete?“ zajímalo Karu.

„Ehm.“ Alex zavrtěla hlavou. „Já nevím. Chci říct, že jsme to tak brzy neplánovaly říct ani vám, takže…“ Alexin hlas se vytratil. „Ale podívej se, jak skvěle to šlo,“ zasmála se. „Takže nevím, jak dlouho budeme schopné to utajit.“

„Musím se přiznat,“ pronesla Maggie a všechny se k ní obrátily. „Už jsem to řekla své tetě.“ Maggie svraštila tvář v obavách z Alexiny reakce.

„Maggie,“ zalapala po dechu Alex.

„No, dneska mi volala, aby zjistila, jakou má teď Riley velikost, protože připravuje další balík,“ sdělila Maggie své manželce. Maggiina teta Teresa často posílala věci Maggie, Alex a Riley. Převážně Riley, ale stejně tak posílala věci své neteři a Alex. „A ptala se, co je nového a mě to tak nějak vyklouzlo.“ Teta Teresa byla jediný člen rodiny, se kterým byla Maggie v kontaktu. Teresa byla mnohokrát na návštěvě v National City, a přestože je vždycky zvala k sobě do Blue Springs, Maggie se tam odmítala vůbec někdy vrátit.

„Ach, vsadím se, že je ale těžké to neříkat každému napotkání,“ pronesla Lena. „Tohle je něco, z čeho musíte být tak nadšené.“ Lena s tím sama neměla zkušenosti, ale věděla, že to musí být pro každého vzrušující doba, zjistit, že čekáte.

„Jo, to ano,“ usmála se Maggie na svou kamarádku. „Vyděšená, ale nadšená.“ Maggie se zhluboka nadechla a cítila, jak ji Alexina ruka hladí na bedrech. Věděla, že to zvládne, protože měla lásku a podporu své ženy, která si to již zažila.

* * *

Došlo k dalšímu pití a hovor se stočil do pitomých her a Maggie zjistila, že hraje nejstřízlivější verzi Nikdy v životě jsem…, kterou kdy hrála. Po tom, co se zdálo, že tu hru vyčerpaly, Lena – která začínala mít trochu špičku – navrhla hrát, Políbit, Vzít si, Zabít. „Tak do toho,“ prohlásila Kara s pohledem na svou přítelkyni. „Začínáš.“

„Fajn, hmm.“ Lena se podrbala na hlavě, zatímco Alex vešla zpátky do pokoje. Riley se vzbudila, ale rychle byla zase uspána, když dostala trochu gelu na prořezávání a dudlík. „Laura Prepon, Taylor Shilling a Natasha Lyonne?“ zeptala se Lena. Už se bavily o Orange is the New Black, takže Lenu napadlo začít s herečkami odtamtud.

„Ehm, co to děláme?“ zeptala se Alex, lehce zmatená, protože když odcházela z pokoje, pořád hrály Nikdy v životě jsem…

„Nová hra,“ řekla Maggie, když se Alex posadil zpátky vedle ní na gauč. „Políbit, Vzít si, Zabít.“

„Aha,“ vydechla Alex. „Fajn, vzala bych si Lauru Prepon a zabila bych Taylor Schilling, jen kvůli tomu, že nemůžu vystát postavu Piper, takže hádám, že to znamená, že bych políbila Natashu Lyonne.“

„Ty nemáš ráda Piper?“ zalapala po dechu Kara. „Ááá, já ji ráda mám.“

„Samozřejmě, že ji máš ráda,“ zabručela Alex na svou sestru. Kara se v reakci lehce zamračila, než pohlédla na Maggie.

„Mám to stejně jako Al,“ řekla Maggie. „Fajn, co Mariah Carey, Taylor Swift a Beyoncé.“

„Ach, zabila bych Mariah Carey už kvůli té pitomé vánoční písničce,“ prohlásila Lena a Kara na ni koukala a smutně špulila ret. „Nech mě hádat, ty zbožňuješ tu vánoční písničku,“ zeptala se Lena a Kara se zaculením přikývla. Lena obrátila oči v sloup. „Každopádně, díky tomu mi zbývá vzít si Beyoncé a hádám, že bych políbila Taylor Swift.“

Lena se obrátila na Karu, jako by chtěla, aby odpověděla. „Nechci zabít žádnou z nich,“ trucovala Kara. „Nemůžeme jednu prostě odmítnout? Jen to míň bolestivé.“

Všechny se Kaře smály. „Je to jen pitomá hra, Karo,“ řekla jí Alex. „Ale, že jsi to ty, Políbit, Vzít si, Odmítnout…Hmm…Justin Timberlake, Britney Spears a Christina Aguilera?“

„Vzít si Justina,“ odpověděla Kara, aniž by o tom musela uvažovat. „Políbit Christinu a…no kamarádila bych se s Britney,“ prohlásila a ostatní se znovu rozesmály.

Lena se napila svého vína. „Hmm, tahle je dobrá,“ pronesla a všechny dychtivě čekaly, co z ní vypadne. „Catwomen, Wonderwomen a Supergirl,“ pronesla s pohledem na Maggie, jako by po ní chtěla odpověď.

„Ehm.“ Maggie stiskla rty, když viděla, jak na ni Kara zírá. Otočila hlavu na stranu, jak cítila Alexiny oči a taky tam byly. Alex povytáhla obočí, s očima dokořán a zjevně čekala na její reakci. „Zabila bych Catwomen,“ odpověděla Maggie se rty semknutými. „Vzala bych si Wonderwomen, takže mi zbývá políbit Supergirl,“ pronesla tiše a cítila, jak na ni Alex hledí, aniž by se po ní musela znovu otáčet.

„Jen bys ji políbila?“ pozvedla Lena překvapeně hlas. „Páni, já bych si ji rozhodně vzala. Ta je jako…“ odmlčela se, pusa jí zůstala otevřená, ale nevycházelo z ní žádné slovo. Kara si vyměnila pohled s Alex. „Chci říct, že není tak rajcovní jako ty, zlato, neměj strach,“ prohlásila Lena, hledíc na svou přítelkyni, když si všimla výrazu obav na její tváři. „Ale je sexy, ne?“ zeptala se a znovu se podívala na Maggie pro odpověď.

„Ehm…“ Maggie stiskla rty.

„Ach, já mám dobrou pro tebe,“ praštila Kara rukou do stolu a pohlédla na svou přítelkyni. „Margot Robbie, Jessica Biel a Mila Kunis.“

„Ach, to není fér,“ našpulila Lena ret. „Ty víš, že to je v podstatě moje top 3,“ zavzdychala. Kara jen pokrčila rameny a čekala na odpověď. Všichni ostatní v místnosti byly šťastní, že se rozhovor posunul od Supergirl.

Pozn. překladatele: Nikdy v životě jsem… je pijácká hra, kdy vždycky jeden z hráčů prohlásí, že nikdy v životě něco nedělal (např. Nikdy v životě jsem nekouřil) a všichni účastníci, pro něž to prohlášení neplatí, se napijí. S přibývajícím alkoholem se následně ty prohlášení většinou stávají čím dál pikantnějšími nebo ujetějšími. Pokud jste viděli Loving Annabelle, tak tam to studentky chvíli hrály. Princip té druhé hry je snad dostatečně zřejmý z textu.¨


12

Maggie zavřela a zamkla dveře za odcházející Karou a Lenou. Otočila se a lekla se, když uviděla, že Alex stojí přímo za ní. „Takže ty chceš políbit mou sestru?“ Alex měla založené ruce na hrudi a mluvila, jako by ji obviňovala, ale Maggie, podle toho úšklebku, který se ze všech sil snažila potlačit, věděla, že ji jen škádlí.

Maggie se uchechtla. „No, byla bys radši, kdybych řekla, že ji chci zabít nebo si ji vzít?“ zjišťovala. „A kromě toho, nikdy nebylo řečeno, jaký druh polibku to je. Takže víš, bylo by to jen sesterské líbnutí,“ řekla Maggie. Alex pozvedla obočí, jak se k ní Maggie přiblížila a paže ovinula kolem manželčina pasu. „Ty, má lásko, jsi jediná Danversová, kterou chci kdy líbat,“ sdělila jí Maggie a vytáhla se na špičky. „Jsi vůbec jediná, kterou chci kdy líbat,“ zamumlala, než vtiskla něžný polibek na Alexiny rty. Alex se do polibku usmála a nechala ho prohloubit, jak objala svou ženu a přitáhla si ji k sobě, až se jejich těla k sobě tiskla.

„To bych ti radila.“ Alex se odtáhla z polibku a pohlédla do manželčiných tmavých očí. Usmála se na ni a zastrčila jí vlasy za ucho. Její úsměv se zvětšil, jak její rukou sklouzla z Maggiiných zad a spočinula na jejím břiše. „A teď věřím, že jsi chtěla oslavit tady pecičku?“ pronesla, zatímco lehce hladila Maggiino břicho.

„Pecičku?“ svraštila Maggie tvář. Alex říkala svému těhotenství fazolka a teď se zdálo, že hodlá Maggiinu říkat pecička.

„Jo, pecička,“ zaculila se Alex. „Je to roztomilé.“

Maggie se na svou ženu usmála. „Moc ráda bych s tebou šla oslavovat, ale neměly bychom nejprve uklidit?“ zeptala se.

„No, ten binec tu bude i ráno,“ pronesla Alex, ukazujíc k obýváku. „A není to tak, že by toho bylo moc,“ poznamenala. Jen pár mís, nějaké láhve od piva a Lenina sklenička na víno potřebovaly umýt a uklidit. „Ale pokud chceš vážně uklízet, tak do toho,“ pokynula znovu k obýváku. „Chci říct, že já vím, že bych mnohem raději zamířila nahoru, abych se pomilovala se svou ženou, ale vždyť víš, cokoliv chceš, zlato,“ pronesla a úšklebek na tváři se jí zvětšoval.

Maggie se uchechtla, než se znovu naklonila a políbila Alex na rty. „Rozhodně se vrhnu do úklidu,“ zavtipkovala Maggie, než ji znovu políbila.

„Hmmm, myslela jsem si, že si vybereš tohle,“ zamumlala Alex, zatímco se její ruce přesunuly na Maggiin zadek, stiskly ho a přitáhly si její tělo ke svému, jak si vyměňovaly další polibek.

„Sklapni a vezmi mě do postele,“ zašeptala Maggie a strkala Alex dozadu, zatímco sama kráčela vpřed. Pár vystoupal po schodech a do jejich ložnice a líbání jen intenzívnělo, když ze sebe vzájemně začaly stahovat oblečení.

* * *

Procházka od Alex a Maggie do Kařina bytu, jak se zdálo, Lenu vystřízlivěla. Kara zamknula dveře a otočila se, aby našla Lenu těsně za sebou. „Zamykáš mě tu, Karo Danversová?“ ušklíbla se Lena a zahýbala obočím.

„No, nemám v úmyslu tě pustit až do zítřejšího rána.“ Kara si přitáhla Lenu za pas blíž k sobě a políbila ji. Lena se usmála do polibku a nechala ho prohloubit, jak obemkla paže kolem Kařina krku. „Pokud nechceš jít domů,“ odtáhla se Kara z polibku. Obě tak nějak skončily na cestě ke Kaře, aniž by to probraly.

„Chci zůstat,“ usmála se Lena a zastrčila volný pramen Kařiných vlasů za její ucho. Kara se na ni usmála, než si ji přitáhla k dalšímu polibku. Přesunuly se k pohovce a líbání se stávalo víc vášnivějším, jak se Kařin jazyk dožadoval přístupu. Lena otevřela ústa o trochu víc a dovolila Kaře vstoupit. Kara zatlačila Lenu na gauč a pak si na ni obkročmo sedla. Lena byla lehce překvapena. Už došlo ke spoustě líbání a troše otlapkávání, ale nikdy dřív se nedostaly do téhle pozice. Kara cítila horko v břišní dutině. Tentokrát bylo líbaní s Lenou jiné. Užívala si ho, vždycky to tak bylo, ale tentokrát se nechtěla zastavit jen u líbání. Měla Lenu ráda. Vážně ji měla moc ráda a chtěla s ní být v tomhle směru. Mohla cítit, jak jí srdce v hrudi tluče rychleji, když sklouzla rukama z Lenina krku. Vytáhla Lenin top z její sukně a následně rukou vklouzla pod něj a dotkla se její holé kůže. Celou dobu nepřerušila líbání. „Hmmm,“ zasténala trochu Lena, jak se Kařina ruka posouvala víš po jejím dokonale opáleném břiše, než přejela po jejích prsou a pak se Kara zastavila, stáhla svou ruku, odtáhla se z polibku a shlížela do Leniných očí. „To je v pořádku, můžeme přestat,“ pronesla Lena měkce, zvedla jednu ruku z Kařiných zad a něžně ji pohladila po tváři, zatímco jí láskyplně hleděla do očí.

„Nechci přestat,“ zamumlala Kara a zavrtěla trošku hlavou, než se zhluboka nadechla. „Můžu ti sundat top?“ pronesla tiše a vypadala lehce plaše. Lena přikývla a zvedla ruce nad hlavu. Kara jí stáhla top a zahodila ho na stranu, než se s ní střetla v hladovém polibku. Leniny ruce vklouzly pod Kařin top a lehce ji hladily po zádech, než ho stáhla z jejího těla. Místo toho, aby se vrátily k líbání se Kara zvedla a shlédla na Lenu. „Ehm…mohly bychom se přesunout do ložnice?“ zeptala se a Lena přikývla a věnovala jí ujišťující úsměv, načež se zvedla, vzala Kařinu ruku do svých a vedla ji k posteli.

* * *

Kara se probudila a usmála, když ucítila, že Leniny paže jsou stále obemknuty kolem ní. Líbilo se jí, když se vzbudila ve stejné posteli jako Lena, ale probuzení v její náruči byl úžasný pocit. Slyšela, jak se Lena vrtí, takže se natáhla dopředu a popadla své brýle z nočního stolku. Lena jí je sundala předchozí noci, když se situace mezi nimi začala stávat intimnější. Kara se bála, že si Lena všimne, že je ve skutečnosti Supergirl, ale pak tu myšlenku zaplašila, protože Lenu bude pravděpodobně víc zajímat, že se poprvé miluje se svou přítelkyní a nebude přemýšlet o ničem jiném. „Dobré ráno,“ zamumlala Lena a zněla pořád lehce ospale.

„Dobré,“ Kara se obrátila čelem k ní a znovu se uvelebila v její náruči.

Lena hleděla do Kařiných podmanivých očí, usmála se a zastrčila jí vlasy za ucho. „Jsi v pořádku?“ zeptala se, protože chtěla vědět, jak se Kara cítí po tom, k čemu došlo minulé noci.

„Jsem víc než v pořádku,“ odpověděla Kara, neschopna zbavit se úsměvu na tváři. „Jsme, ehm…byla jsem…jaká…“ Kara si odkašlala, nevěděla, jak to vyjádřit.

Leniny rty se zvedly do úsměvu, než se sklonila a vtiskla jemný polibek na Kařiny rty. „Minulá noc byla úžasná,“ sdělila jí a Kařin úsměv se jen zvětšil. „Ty jsi úžasná, Karo Danversová,“ prohlásila Lena a obmotala si pramen Kařiných vlasů kolem prstu.

„Ach, slečno Luthorová,“ vydechla Kara. „Myslím, že zjistíte, že vy jste ta úžasná. Vždyť víš, dala jsi mi čas a netlačila jsi na mne. Já…vážně si myslím, že si tě nezasloužím,“ zamumlala. Nesnášela, že nebyla k Leně upřímná, ale čím déle to před ní tajila, tím těžší bylo říct jí to.

„Nebuď bláhová.“ Lena zněla lehce zmatená tím, proč by si to Kara myslela. „Z jakého důvodu by tě to vůbec mohlo napadnout?“ zeptala se a stále si hrála s Kařinými vlasy.

Kara stiskla rty. „No…ne vždycky se objevím na schůzce včas a párkrát, jsem musela odejít kvůli práci, já…“ Kara se kousla do rtu. Došlo k situacím, kdy bylo potřeba Supergirl a ona se měla sejít s Lenou nebo už s ní byla a musela se vymluvit a odejít.

„Dobrá, tak jo, jsi posedlá svou prací a pomáháním Cat Grantové, což mi připadá lehce otravné, protože jsi novinářka. Už nejsi ani její asistentka,“ povzdechla si Lena a nechala sklouznout Kařiny vlasy ze svého prstu. „Ale je to prostě jedna z tvých potrhlostí,“ pokrčila lehce rameny. „A předpokládám, že je dobře, být pro něco v životě zapálená.“

„Víš, mě se zrovna nelíbí, když musím odejít. Trávit s tebou čas je v těchto dnech mou oblíbenou činností.“ Kara jí pohlédla do očí a věnovala jí úsměv. „A jsi mou druhou nejoblíbenější osobou,“ zazubila se na ni.

„Hele, druhou nejoblíbenější?“ pozvedla Lena obočí. „Pokud řekneš, že první je Justin Timberlake, tak tě shodím z téhle postele,“ prohlásila a Kara se rozesmála.

„Ne, tou by byla malá slečna Riley,“ sdělila jí Kara. „Je mou květinkou.“ Kara měla láskyplný pohled, jak myslela na svou neteř.

„No, být druhá za tvou malou neteří, s tím se dokáži srovnat,“ prohlásila Lena, než pohledem sklouzla na hodiny, aby zjistila, kolik je. „Takže, hodlám jít dneska na pilates. Máš zájem jít se mnou?“

„Hmm…“ Kara nakrčila tvář. „Ach, hádám, že bych to mohla udělat. Ale v kolik by to mělo být?“ zeptala se. „Protože jsem tak nějak myslela, že bychom ráno mohly strávit v posteli,“ zahýbala sugestivně obočím, než se naklonila a vtiskla něžný polibek na Leniny rty.

„No, vždycky můžeme jít na odpolední hodinu,“ pronesla Lena, objala paže kolem Kary a rukou sjela po jejích zádech, až spočinula na Kařině nahém zadku.

„To mi zní dobře,“ zamumlala Kara, než vtiskla další polibek na Leniny rty.

* * *

Alex se vrátila domů, ráda, že pro dnešek v práci padla. Mnohem raději by strávila neděli se svou ženou a dítětem, ale, samozřejmě, na každého přišla řada s pracovním víkendem. „Zlato, jsem doma,“ zakřičela Alex, když neslyšela ani Maggie ani Riley.

„Jsem tady nahoře,“ zakřičela Maggie z dětského pokoje. Alex vyšla po schodech, našla svou ženu, ale uviděla, že jejich dcera tam není.

„Kde je slečinka?“ zeptala se.

„Aubree se stavila a zeptala se, jestli by ji nemohla vzít na hřiště,“ odvětila Maggie. Alex krátce přikývla a posadila se na podlahu vedle své manželky. V sousedství bylo malé hřiště a Aubree tam ráda Riley na chvíli brala.

„Takže, co to děláš?“ zeptala se Alex. Všechno Rileyino oblečení bylo na velké kupě uprostřed podlahy. Pak tam byla hromádka složeného oblečení po Maggiině pravici a pár plastových krabic po její levici a v jedné z nich bylo nějaké oblečení.

„Třídím její věci,“ odpověděla Maggie, jako by to bylo očividné. „Tak moc jí toho už není a jen to zabírá místo ve skříni a zásuvkách. A s tím, že Teresa posílá nové věci, mě napadlo, že je skvělý čas to protřídit,“ prohlásila Maggie, složila malou bílo-modře kostkovanou kombinézu a položila ji na hromádku napravo. „Oblečení napravo jí pořád je a oblečení v krabici je moc malé,“ řekla Maggie a Alex lehce přikývla a popadla tričko, protože jí došlo, že jí Maggie říká, aby pomohla.

„Nevyhodíme to oblečení, které je moc malé, že ne?“ zeptala se Alex.

„Ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Mohly bychom mít další holčičku, takže by se mohlo hodit nechat si je. Dáme je do sklepa ke všem ostatním věcem.“ Nenechávaly si každý jednotlivý kus oblečení, který už Riley nebyl, ale nechávaly si toho dost. Obzvláště s ohledem na to, že některé věci na sobě měla jen jednou nebo maximálně dvakrát, bylo by bláznivé nevyužít je znovu a ony zjevně plánovaly mít víc dětí.

„To zní dobře.“ Alex složila tričko a položila ho na hromádku pro nechání, načež popadla další kus oblečení. „Tak, jak se dnes cítíš?“

„Dobře,“ odvětila Maggie. „Abych byla upřímná, necítím žádnou změnu.“

„No, to je dobře. Jen ať to vydrží,“ řekla Alex. Věděla, že je pořád brzy, ale doufala, že Maggie nebude tak špatně, jako bylo jí, když čekala Riley. Alex bylo v těhotenství diagnostikováno hyperemesis gravidarum, což jsou těžké ranní nevolnosti, což vedlo k několika pobytům v nemocnici a tomu, že byla připojena na nitrožilní výživu kvůli dehydrataci. „Protože bych nesnesla muset se dívat, jak si procházíš těhotenstvím, jaké jsem měla já.“

Maggie vykulila oči při té myšlence. „Nemyslím, že bych to zvládla.“

„To bys ale neměla na výběr. Kromě toho, je to dost vzácné a jak znám tvoje štěstí, propluješ tímhle těhotenstvím bez vůbec nějakých příznaků,“ prohlásila Alex. „Až na elegantní bříško, samozřejmě,“ dodala, složila Rileyino pyžamo a položila ho na hromádku, která se vrátí do šuplíků. „Ach, zlato, budeš vypadat tak rozkošně.“ Alex zněla úplně nadšeně, když se posunula blíž k Maggie a štípla ji to tváře. „Nemůžu se dočkat, až uvidím pecičku růst a ucítím, jak se v tobě hýbe.“ Alex přesunula ruku na Maggiino břicho. „Zažiju to, co ty, když jsem byla těhotná já.“ Alex se těšila, že zažije těhotenství tentokrát z druhé strany.

„Takže, znamená to, že vyrazíš ve tři ráno z domu, abys mi sehnala cokoliv, po čem budu prahnout, jak jsem to dělala pro tebe?“ zazubila se Maggie prohnaně na Alex. Když byla Alex těhotná a necítila se na zvracení, umírala touhou po hranolkách z McDonalds a k Maggiině zhnusení, si je obvykle namáčela do burákového másla. Ale musely být z McDonalds. Jednou šla Maggie místo toho k Wendy‘s, protože to bylo blíž, ale to byla velká chyba a skončilo to tím, že po ní byly všechny hranolky hozeny. Bylo to ale zvláštní, protože před tím, než otěhotněla, tak co si Alex dokázala vybavit, jedla v McDonalds naposled jako puberťačka.

„Samozřejmě, má lásko,“ sdělila jí Alex. „Seženu ti všechno, po čem tvé srdce zatouží.“

„Pojedeš do Itálie a seženeš mi nejlepší Tiramisu na světě?“ zeptala se Maggie. Alex s Maggie byly před pár lety v Itálii na dovolené a Maggie prohlásila, že to Tiramisu, které měla v tamní restauraci, bylo to nejlepší na světě.

„Já sama ne,“ odpověděla Alex. „Ale jsem si jistá, že by tam Kara zaletěla a nějaké ti přinesla.“

„Hmm,“ usmála se Maggie. „Možná by mohla vzít i trochu francouzského chleba, když už to bude mít při cestě,“ zamumlala a Alex se zasmála a zavrtěla nad manželkou hlavou.

„Jsem si jistá, že ano,“ pronesla Alex, než s Maggie pokračovaly v třídění Rileyiných věcí.


13

Maggie a Alex šly spolu s Riley do lékařské ordinace. Test potvrdil těhotenství a byly objednané na první ultrazvuk, který byl naplánovaný, až bude Maggie v osmém týdnu. Po rozhovoru s doktorem opustily nemocnici a rozhodly se zajít na oběd, než bude Maggie muset do práce. Alex měla den volna, protože pracovala v neděli. Vešly do restaurace, Maggie si zvesela vykračovala, jak následovala hostesku k boxu v zadní části restaurace. Vklouzla na sedačku a Alex se posadila naproti, Riley se postavila na sedačku vedle své matky. Hosteska jim donesla menu a řekla, že číšník přijde za chvilku pro jejich objednávku. „Mmm Mam-ka,“ řekla Riley a sevřela menu, do kterého se Alex dívala. „Mam-ka,“ řekla znova. Maggie vzhlédla a smála se tomu nadšenému způsobu, jak to slovo vždycky řekne.

„Copak chceš, bonbónku?“ zeptala se Alex. Riley začala říkat mamka asi týden po máma k velkému Alexinu potěšení. Riley se zaculila na svou matku a ovinula své ručičky kolem jejího krku. Alex objala svou dceru rukou, aby nespadla.

„Vova,“ řekla Riley. Maggie otevřela tašku a vyndala Rileyinu láhev s pitím a podala ji přes stůl Alex. Ta zvedla víčko a podala ji Riley, která ji držela v ručičkách a napila se vody.

Číšník k nim přišel a donesl židličku pro Riley. „Díky,“ usmála se na něj Alex, než do ní Riley posadila. Požádaly o víc času, než si něco objednají, takže je číšník nechal, ať si projdou menu.

„Ach, zlato, vím, že je brzy, ale vážně chci udělat něco, abychom to oslavily,“ řekla Maggie a hladila se po břiše.

„Jako co?“ zeptala se Alex. „A pokud si vzpomínám, v sobotu v noci jsme hodně oslavovaly,“ prohlásila Alex a zahýbala významně obočím.

Riley shodila svou lahvičku na podlahu. „Och.“ Riley otevřela pusu do velkého O.

Alex se sehnula, zvedla ji a položila ji zpátky na podložku židličky. „Já vím,“ zazubila se Maggie. „Ale nemyslela jsem tenhle druh slavení. Jen jsem chtěla…nevím…udělat něco.“

„No, co kdybychom šly koupit Riley něco nového od pecičky?“ zeptala se Alex. Maggie byla těhotná teprve tři a půl týdne, takže bylo příliš brzy, aby sháněly něco pro dítě. Riley znovu shodila lahvičku na podlahu. „Jelikož jsi jí včera vyřadila polovinu oblečení,“ řekla Alex, než se sklonila, zvedla lahvičku a znovu ji položila na podložku židličky.

„Tys mi s tím pomohla,“ namítla Maggie. „A nemělo smysl nechávat je, když byly moc malé. Jen zabíraly místo,“ prohlásila Maggie bráníc svůj nápad vyřadit něco z jejího oblečení.

„Ano, drahá, předpokládám, že máš pravdu.“ Alex si povzdechla, když Riley znovu shodila svou lahvičku. „Riley Sawyer-Danversová.“ Alex ji znovu zvedla a přísně pohlédla na svou dceru. „Tohle nedělej. Je to ošklivé.“ Alex položila lahvičku na stůl z Rileyina dosahu. Riley se zamračila, než si skryla tvář do dlaní, naklonila se v židličce a položila si hlavu na podložku.

„Kvůli čemu je z tebe zlobivý bonbónek?“ pronesla Maggie měkce, natáhla se a pošimrala Riley na týlu. Riley se zahihňala a zvedla ramena. Maggie přestala lechtat svou dceru.

„Možná může vycítit, že je její máma těhotná a nemá z toho radost,“ žertovala Alex a ústa se jí zvedla do rošťáckého úšklebku.

„Ach, to neříkej,“ odvětila Maggie. „Budeš skvělá velká sestřička, co, maličká?“ pronesla a pohlédla zpátky na Riley, která teď vzhlížela k Maggie. „Chceš, aby si to nové dítě s tebou hrálo, co?“ vrkala Maggie a přejela rukou po Rileyiných vlasech.

„Ne,“ zapištěla Riley a snažila se natáhnout pro svou lahvičku. „Vova,“ zasténala a snažila se ze všech sil naklonit se dopředu a popadnout své pití.

„Neshoď ji,“ řekla Alex, když ji podala zpátky Riley. Riley se napila, než ji znovu upustila na podlahu a lehce se zahihňala. Alex obrátila oči v sloup, než se sehnula a znovu lahvičku zvedla. „Nechceš s ní dneska zůstat doma a já půjdu dělat policejní práci?“ zeptala se Alex a znovu postavila lahvičku z Rileyina dosahu. Riley sténala, jak se po ní snažila natahovat.

„Ááá, kéž by,“ zamumlala Maggie. „Ačkoliv, jestli dneska bude mít tyhle manýry, myslím, že půjdu raději do práce,“ zasmála se.

„Ach, jsem si jistá, že jakmile bude doma a bude si hrát s tím podělaným bubínkem, bude v pohodě,“ zabručela Alex a Maggie se znovu zasmála, než se zahleděla do menu, aby se rozhodla, co si dají.

* * *

Kara se zhluboka nadechla, než vešla do Leniny kanceláře. Zase k tomu došlo. Bylo třeba Supergirl, zatímco se měla sejít s Lenou na oběd. Kara doufala, že se vrátí včas, ale šlo o těžší záležitost, než zprvu očekávala. „Leno, já-“ Kara se odmlčela, když spatřila, že je v místnosti Lillian a zdá se, že utěšuje rozrušenou Lenu.

Obě k ní vzhlédly. „Karo.“ Lena se zvedla z gauče, došla k ní a objala ji. „Jsem tak ráda, že jsi v pořádku,“ prohlásila a přidržela si ji v objetí ještě o trochu déle.

„Ach, Leno, říkala jsem ti, že bude v pořádku.“ Lillian se zvedla z gauče. Lena se odtáhla od své přítelkyně a otočila se zpátky ke své matce. „Zdá se, že si myslela, že se ti něco stalo a proto jsi se neobjevila, aniž bys jí napsala nebo zavolala,“ prohlásila Lillian. „Ale já vím, že je to naopak, není-liž pravda, Karo?“ Lillian se tvářila samolibě, když mluvila. Kara otevřela ústa, aby něco řekla, ale Lillian znovu promluvila. „Myslím, že si moje dcera zaslouží vědět, s kým doopravdy chodí, ne? Karo Zor-El.“

„Karo, co?“ zkrabatila Lena tvář, zatímco Kara tam stála s pusou otevřenou, šokována, že Lillian je vážně schopna tohle udělat. Tohle její dceři jen ublíží. „Mami, o co ti jde?“ Lillian pohlédla na Karu a věnovala jí ‚dávám ti šanci to vysvětlit‘ pohled. Kara byla stále omráčena a stála tam s pusou dokořán. „Karo?“ Lena znovu pohlédla na Karu. Její srdce tlouklo rychleji a v žaludeční dutině měla zvláštní pocit.

„Položím ti otázku, drahá,“ pronesla Lillian. Zdálo se, že Kara je celá tumpachová. „Co se dělo dneska, když se tvoje přítelkyně neobjevila?“ zeptala se Lillian.

„Hmm, já…“ Lena zavrtěla hlavou a pokrčila rameny. Vypadala s každým matčiným slovem stále zmatenější.

„Supergirl se vypořádávala s nějakými mimozemšťany v přístavu.“ Lillian věnovala Kaře samolibý pohled.

„Tos byla ty,“ promluvila konečně Kara. „Nastražilas to, že jo?“ Kara cítila, jak začíná zuřit. Nevěděla, jak Lillian zjistila, že se má sejít s Lenou, ale věděla, že je zodpovědná za ty metalidi. Nebyly to mimozemšťané. Tihle lidé byli vylepšeni. Tihle lidé byli z Cadmu.

„Jen se snažím zabránit tomu, aby bylo Leně ublíženo a vím, že k tomu dojde, když s tebou bude dál chodit,“ pronesla Lillian s domýšlivým výrazem ve tváři.

„O co tu jde?“ zeptala se Lena. Snažila se poskládat si to dohromady, aby to všechno dávalo smysl. Znělo to, jako by její matka říkala, že Kara je ve skutečnosti Supergirl, ale to nemohla být pravda. Kara by před ní něco takového netajila.

„Ach, Leno, jak to můžeš nevidět?“ tázala se Lillian. „Kolikrát musela odběhnout ze schůzky nebo přišla pozdě? A vsadím se, že když se nad tím zamyslíš, můžeš spojit ty případy s tím, že se někdo konkrétní objevil ve městě. Jak to můžeš nepoznat? Jsi tak zaslepená láskou…nebo chtíčem?“ zeptala se Lillian a Kara jí věnovala prosebný pohled, aby to nedělala, ale věděla, že se to děje. „Prostě si to nechceš přiznat?“

„Karo, o čem to mluví?“ Lena pohlédla zpátky na svou přítelkyni. Kara cítila nevolnost. Věděla, že teď nemá jinou možnost než jí to říct, ale hrozně se bála, že ji ztratí.

„Je to Supergirl,“ prohlásila Lillian, než měla Kara možnost vyjít s pravdou sama. Lena zavrtěla hlavou.

„Ne, to bych věděla. To bych…to bys přede mnou jistě netajila?“ Lena se obrátila ke Kaře, které po tváři stékala slza. Lena zavrtěla hlavou a ruku si v šoku položila na srdce.

„Leno, omlouvám se.“ Kara postoupila blíž ke své přítelkyni, ale Lena o několik kroků ustoupila směrem ke své matce.

„Měla bys jít,“ pronesla Lena a otočila se ke své matce.

„Slyšela jsi ji,“ prohlásila Lillian a dívala se na Karu tak domýšlivě, že ta musela bojovat s nutkáním praštit ji nebo po ní střelit laserem, nebo udělat něco jiného, protože, řekněme si to na rovinu, teď asi nebyla nejvhodnější doba, aby Kara použila své schopnosti na matku své přítelkyně, před svou přítelkyní, která o ní právě zjistila pravdu.

„Ne,“ zavrtěla Lena hlavou. „Mluvím na tebe. Ty můžeš jít. Můžeš vypadnout z mojí kanceláře,“ prohlásila. Lillian se zatvářila lehce zmateně, než udělala to, o co ji její dcera požádala a věnovala Kaře arogantní úšklebek, pří odchodu z místnosti.

„Leno.“ Kara pokročila vpřed a natáhla se, aby se dotkla své přítelkyně, ale Lena znovu ustoupila.

„Ne. Nevěřím tomu. Nelhala bys. Netajila bys to přede mnou,“ vrtěla Lena hlavou a snažila se zbavit se slz. „Lže. Jen se nás snaží rozdělit, protože se úplně nesmířila s tím, že jsem na holky.“

Kara stiskla rty, sundala si brýle a rozpustila si vlasy, než si rozepnula košili a odhalila tak část kostýmu Supergirl. Celé její tělo se třáslo. „Omlouvám se. Je mi to moc líto, Leno, ale musela jsem tě chránit. Prosím. Neřekla jsem ti to, protože jsem tě chránila.“ Kara udělala krok k ní a pocítila trochu naděje, když se Lena znovu neodtáhla.

„Chránit mě před čím?“ pozvedla Lena hlas. Byla raněná, zuřila a Kara věděla, že na to má plné právo.

„Asi před pěti lety byla moje sestra unesena, protože někdo věděl, že jsem Supergirl,“ pověděla Kara Leně. „Byla strčena do nádrže a ta se plnila vodou.“ Kara cítila, jak jí ukápla slza. „Pokud bychom se k ní s Maggie dostaly jen o pár sekund později, nemyslím si, že by tu dneska byla,“ říkala Kara a připomněla si ten únos a jak blízko byly ke ztrátě Alex. „A od toho dne jsem si slíbila, že nejlepší způsob, jak chránit lidi, na kterých mi nejvíc záleží, je, že jim neprozradím své tajemství, protože nemohu být důvodem, aby se dostali do nebezpečí.“

„Nepotřebuji chránit. Jsem Luthorová,“ vyštěkla Lena. „Bože, Karo, znám tě skoro tři měsíce. A tys mi lhala. Celou dobu.“

„Ne,“ zavrtěla Kara hlavou, „nelhala jsem. Jen jsem -“

„No, rozhodně jsi mi neřekla zkurvenou pravdu, že?“ uchechtla se Lena. „Teď můžeš jít,“ prohlásila a pohlédla směrem ke dveřím.

„Ne, Leno,“ zavrtěla Kara hlavou, kráčela k ní a natáhla se, aby se dotkla její paže. „Prosím, můžeme si promluvit a já -“

„Chci, abys odešla,“ prohlásila Lena a odtáhla se od ní. „Hned, nebo zavolám ochranku.“ Kara otevřela ústa, aby znovu promluvila, ale zastavila se, když uviděla výraz Leniny tváře. Byla raněná a Kara musela respektovat její přání.

„Je mi to líto,“ omluvila se Kara znovu, než udělala, oč byla požádána a opustila kancelář. Lena se zhluboka nadechla, došla ke sekretáři a nalila si sklenici burbonu. Vypila ho na jeden zátah, načež se opřela o sekretář a znovu se zhluboka nadechla, jak se snažila vstřebat to, že nejenže je Kara Supergirl, ale že měla pocit, že k ní nemůže být upřímná a to ji zraňovalo nejvíc.

* * *

Alex uložila Riley do postýlky, aby si zdřímla. „Rara,“ pronesla Riley ospale a vzhlédla ke své matce.

„Tady je, zlatíčko,“ podala jí Alex kachničku a Riley si ji k sobě přivinula. „Jen spinkej,“ řekla Alex, sklonila se a vtiskla něžný polibek na Rileyino čelo, než ji nechala spát. Riley neměla problém zdřímnout si přes den, to jen v noci se rozhodla, že se bude znovu probouzet. Poslední dobou to ale nebylo tak špatné a navíc se jí prořezávaly zuby, tak jí to nemohly moc zazlívat. Alex sešla po schodech a chystala se vydat do prádelny naplnit pračku, když se ozval zvonek a Kara vtrhla dveřmi. Alex okamžitě věděla, že s ní něco je. „Karo, co se stalo?“ zeptala se, zatímco k ní Kara došla a zhroutila se na ni. Alex kolem své sestry ovinula paže a držela ji v objetí.

Po dlouhé chvíli ticha se Kara odtáhla. „Já…“ Kara spolkla knedlík v krku. „Myslím, že se se mnou Lena právě rozešla.“

„Cože?“ Alex zněla šokovaně. Pokud mohla říct, věci mezi Karou a Lenou se vyvíjely skvěle a když tu byly před pár dny, Lena nejevila žádné známky, že by se s ní chtěla rozejít. „Karo.“ Alex ji zavedla do obýváku a posadily se na pohovku. „Co myslíš tím, že si myslíš, že se s tebou rozešla? Pověz mi, co se stalo.“ Alex konejšivě položila ruku na Kařina bedra, zatímco druhou sevřela její ruku.

„Ona…Lillian…zrovna v sobotu jsme se poprvé milovaly a mám ji tolik ráda. Vážně moc ji mám ráda a snažila jsem se ji jen chránit a nechtěla jsem jí ublížit, nechtěla jsem před ní nic tajit.“ Kara popotáhla, zatímco jí slzy kanuly z očí. Alex sundala sestřiny brýle a palci jí otřela slzy.

„Karo, pořád nevím, co se stalo,“ zopakovala Alex. „A proč jsi zmiňovala Lillian?“

Kara si s odpovědí dala na čas, protože se cítila příliš rozrušená, aby mluvila. „Lillian jí řekla, že jsem Supergirl,“ vykvikla a pohlédla Alex do očí. Kara semkla rty a zavrtěla hlavou. „A Lena byla naštvaná. Ranilo ji to a řekla, že jsem jí celou dobu lhala a abych odešla,“ vysvětlovala. „Nechci, aby byl mezi námi konec, Alex.“

„Ach,“ Alex vykulila oči. „No, je lepší, že na to přišla teď než později. A řekla opravdu, že je konec?“ zeptala se a Kara trochu pokrčila rameny.

„Já nevím, já…“ Kara popotáhla. „Ne zrovna těmihle slovy, ale byla na mě naštvaná. Nechtěla se na mne ani podívat,“ naříkala Kara. „Bude mě nenávidět.“

„Ale no tak, Karo, nikdo by tě nikdy nemohl nenávidět,“ řekla jí Alex a konejšivě ji hladila po zádech. Lena je teď jen naštvaná, že jsi před ní tajila něco tak velkého.“ Alex mluvila opatrně, protože nechtěla, aby si Kara myslela, že chybovala, když to Leně neřekla. Alex chápala, proč jí to nepověděla. „Jen jí dej trochu prostoru a nech ji vstřebat, že randí se Supergirl,“ navrhla a stále hladila sestřina záda. „Tohle je něco, co můžete překonat. Pořád je do tebe blázen, Karo,“ řekla Alex, která z toho času, který spolu strávily, věděla, že Lena je do její sestry zblázněná. „Nenechá si tě proklouznout mezi prsty.“

Kara si rukou otřela tvář zbrocenou slzami. „Jak si můžeš být tak jistá?“ zajímalo ji.

„No, hádám, že nemůžu,“ vydechla Alex. „Ale když vás vidím spolu, vidím tu jiskru, kterou máte, vidím způsob, jakým se na tebe dívá.“ Alexin hlas se vytratil. „Jen jí dej čas, ano?“ Alex věnovala své sestře ujišťující úsměv a pohladila ji po tváři. Kara lehce přikývla, než se jí po tváři skutálela další slza. „Pojď sem,“ zamumlala Alex, než si přitáhla Karu zpátky do objetí, svírala ji a dopřávala jí útěchu. Alex nesnášela vidět svou sestřičku takhle smutnou a jenom doufala, že tohle dokáží s Lenou překonat.


14

Maggie vešla do ložnice a zazívala. Strávila dlouhý den v práci a nemohla se dočkat, až se v posteli přitulí ke své ženě. Alex byla ještě vzhůru, vždycky zůstávala vzhůru, když byla Maggie dlouho v práci, neschopna usnout, dokud nevěděla, že je její manželka bezpečně doma. „Ahoj, zlato,“ usmála se Maggie, sklonila se a dala Alex pusu. „Jaká byla slečinka Riley po zbytek dne?“ zajímala se, protože před tím v restauraci začínala dělat naschvály.

„Jak jsme si myslely, byla v pohodě, jakmile dostala ten pitomý bubínek, aby si s ním hrála,“ zabručela Alex a Maggie se zasmála, zatímco se svlékala a rychle se dostala jen do podprsenky a kalhotek. „Jaký byl tvůj den?“ zjišťovala Alex, vždycky se ptala, jak se měla Maggie v práci.

„Fajn,“ odpověděla Maggie, vylezla na postel a posadila se obkročmo na Alex s dekou mezi jejich těly. „Ale jsem velice ráda, že jsem doma se svojí nádhernou manželkou.“ Maggie se sklonila a vtiskla něžný polibek na Alexiny rty, zatímco se Alexina ruka přesunula na Maggiina bedra. „Mám se vůbec obtěžovat s oblékáním pyžama?“ pronesla Maggie, sugestivně zahýbala obočím a vtiskla jemné polibky na Alexin krk. „Protože chci, abys ho ze mě strhala,“ zamumlala mezi dalšími polibky na Alexin krk.

„Dneska jsi nějaká roztoužená, ne?“ zaculila se Alex a pozvedla obočí.

Maggie jí pohlédla do očí s širokým úsměvem na tváři. „Můžeš mi to vyčítat? Jsi krásná,“ odvětila, než si přitáhla Alex zpátky k polibku.

„Hmm.“ Alex se odtáhla a kousla se do rtu. „Kara je ve vedlejším pokoji,“ informovala ji.

Maggie se narovnala, pořád sedíc obkročmo na své ženě se podívala ke dveřím, než se pohledem vrátila k Alex. „No, tak to budeme muset obě být dneska extrémně potichu, ne?“ zazubila se uličnicky, než se jí na tváři objevil vážný výraz. „Co tu dělá?“ divila se. „Co se stalo?“

„Ehm.“ Alex stiskla rty a praštila Maggie do boku. Ta se z ní zvedla a posadila se vedle ní. „Lena zjistila, že je Kara Supergirl a nevzala to moc dobře,“ pronesla a Maggie překvapeně vykulila oči.

„Ach Bože.“ Maggie si skousla ret. „Myslíš, že to překonají?“

„To doufám.“ Alex si odfoukla. „Kara byla zničená pomyšlením, že Lenu ztratí.“ Alex cítila, jak její ruka vyhledala Maggiinu a propletla se s ní. Možná, že to bylo jen kvůli myšlence, že Kařin vztah skončil, ale potřebovala ten kontakt se svou ženou. Myšlenka, že by nemohla být s ní, byla nepředstavitelná a přestože byly Kara s Lenou spolu jen krátce, Alex věděla, jak moc ji má Kara ráda a jak moc pro ni Lena znamená a bylo by strašné vidět, jak je po všem, než dostaly opravdovou šanci začít. „Ale rozumím, proč je Lena naštvaná, že jí to neřekla.“

„Jo,“ souhlasila Maggie. Obě věděly, proč to Kara před Lenou tajila, ale současně chápaly, že Lena měla právo to vědět. „Ach, je to jen přeháňka, ne?“

„Je to pořádná přeháňka,“ zabručela Alex. „Ale budeme muset jen doufat, že to překonají. Chci říct, vážně, co jiného můžeme dělat?“ Kromě toho, že by je unesly a zavřely v jedné místnosti, dokud to nevyřeší, Alex nevěděla o ničem, čím by mohla ona a Maggie skutečně pomoci. Budou je to muset nechat vyřešit po svém.

„Hádám, že je to budeme muset prostě nechat vyřešit,“ zamumlala Maggie a Alex přikývla, doufajíc, že to Lena s Karou budou schopné zvládnout.

* * *

Alex, Maggie, Kara a Riley snídaly společně. Kara neřekla ani slovo, pokud to nebylo na Riley a Maggie s Alex respektovaly, že nechce mluvit. Kara odešla do práce první a Alex ji brzy následovala. Maggie vysadila Riley v jeslích trochu dříve, takže si mohla dovolit zajížďku při své cestě na okrsek. „Můžu jít dál?“ strčila Maggie hlavu do dveří kanceláře. Lena vzhlédla od svého stolu.

„Maggie,“ Lena zněla překvapeně, že ji vidí. „Jak ses dostala přes recepční?“ pronesla, zvedla se a vydala přes místnost.

„Dosáhneš, čeho chceš, když zamáváš policejním odznakem,“ zazubila se Maggie a vešla do místnosti.

„No, nepředpokládám, že jsi tu v policejní záležitosti,“ zamumlala Lena. „Pokud tě sem poslala-“

„Ne,“ přerušila ji Maggie. „Neví, že tu jsem. Zabila by mě, kdyby věděla, že tu jsem.“ Maggie rozšířila oči, protože se jí nelíbilo pomyšlení na to, co by mohla někomu udělat rozzuřená Supergirl.

„No, předpokládám, že by skutečně mohla,“ opáčila Lena. „Koneckonců má všechny ty superschopnosti,“ prohlásila a točila si hodinkami kolem zápěstí. „Takže…proč jsi tu?“ zeptala se Lena.

„Jen jsem si myslela, že by se ti mohla hodit kamarádka,“ sdělila jí Maggie, než pokročila vpřed a spatřila, jak se Lenino chování změnilo.

Lena si lehce povzdechla, došla k pohovce a plácla sebou na ni. „Jak jsem to mohla nevidět?“ zeptala se. „Je to očividně Kara, já…“ Na chvíli se odmlčela, zatímco se k ní Maggie připojila na gauči. „Poznala jsem ji intimně a stejně jsem si toho nevšimla.“ Lena se zasmála sama sobě a promnula si obočí. „Ach já…“ Lena mlaskla jazykem. „Jak dlouho jsi zůstala v nevědomosti?“

Maggie semkla rty. „Hmm, no, nejprve jsem potkala Supergirl. Přibližně v tu samou dobu jsem poznala Alex,“ usmála se lehce. „Spolupracovaly jsme na několika případech a Supergirl byla obvykle s Alex,“ vydechla Maggie a ty dny jí připadaly jako včera. „Každopádně jsem se s Alex spřátelila a pak jsem se setkala s její sestrou. Jsem detektiv. Věděla jsem to hned, ale nic jsem neřekla, protože to nebylo mé tajemství. Bylo to Kařino a Alexino tajemství a věděla jsem, že mi to řekne, až bude připravena.“

„Takže říkáš, že jsem prostě blbá, že jsem si toho nevšimla?“ potlačovala Lena smích.

„Ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Ani zdaleka nejsi hloupá. Jsi ředitelkou společnosti a není ti ani 30, proboha. Každopádně jsme se s Alex daly dohromady a nedlouho po té, se Supergirl ztratila a Alex začala prostě šílet a řekla, že už nemůžeme být spolu, protože musí chránit Supergirl a…“ Maggiin hlas se vytratil. „Každopádně, abych to zkrátila, pověděla jsem jí, že vím, že je Supergirl její sestra.“

Lena se kousla do rtu. „A nenaštvala ses, že ti to tajila?“

„No, neměla jsem z toho dobrý pocit, ale chápala jsem, proč mi to neřekly hned,“ pověděla jí Maggie. „A to, jak se Alex s Karou mají navzájem rády, to, jak mají každého rády tak vášnivě a udělají všechno, aby ho ochránily,“ usmála se Maggie. „Tohle je výsledek. Kara tě neudržovala v nevědomosti z žádného jiného důvodu, než aby tě chránila a udržela tě v bezpečí.“

Lena znovu mlaskla jazykem a lehce přikývla. „Říkala mi, co se stalo s Alex,“ pronesla. „Že se skoro utopila. To pro tebe muselo být strašné.“

„Rozhodně to nebylo mých nejlepších 36 hodin, to ti řeknu,“ sdělila jí Maggie. „Ale, jak se ti snažím říct, Kara ti to chtěla říct a to poslední, co by chtěla, je lhát ti, ale věděla, že je nebezpečné znát její tajemství a nechtěla tě dostat do situace, kde bys mohla dojít k úhoně.“ Lena trochu sklopila hlavu, jak naslouchala tomu, co Maggie říká.

„Takže to není proto, že mi nevěří, protože jsem Luthorová?“ zeptala se Lena.

„Jsi její přítelkyně, Leno,“ potlačovala Maggie smích. „Jistě ti to ukazuje, že jí nezáleží na tom, že jsi Luthorová. Kromě toho nejsi jako Lillian anebo Lex,“ ujišťovala ji. „Al, Kara a já – nerada to říkám – všechny nenávidíme Cadmus kvůli tomu, co dělají, ale ty nejsi jako tvá matka. Ani zdaleka ne, Leno.“ Maggie položila ruku na Leninu paži a konejšivě ji stiskla. Obvykle nebyla tou, kdo vyhledává fyzický kontakt s lidmi mimo svou rodinu, ale Lena byla stará kamarádka, dobrá kamarádka a záleželo jí na ní.

„Víš, já…“ Lena vzhlédla zpátky k Maggie. „Bolí mě, že mi to neřekla, ale teď chápu proč.“ Lena byla vděčná, že si s ní Maggie přišla pohovořit, protože ji to přimělo podívat se na to z Kařina pohledu. „Myslím, že jsem hlavně naštvaná na sebe, že jsem si toho nevšimla,“ připustila Lena. „Je to dost očividné.“

Maggie lehce přikývla. „Nemyslím si, že by na tom ještě záleželo,“ řekla jí. „Víš, teď je důležité, jestli máte s Karou ještě šanci.“ Lena lehce vydechla a přikývla.

„Jsem do ní blázen.“ Lena se nedokázala ubránit úsměvu při myšlence na Karu. „Ale, já…potřebuji prostě ještě jeden den, abych se na ni zlobila,“ prohlásila a Maggie přikývla, chápajíc, že k odpuštění nedojde tak snadno.

* * *

Maggie se vrátila domů po své šichtě. Z obýváku slyšela hrát hudbu, a když tam vešla, spatřila tancující Riley. Kara byla na nohou a tančila s ní. „Vypadá, jako by twerkovala,“ smála se Maggie pozorujíc tu scénu. „To učíš mou čtrnáctiměsíční dceru twerkovat?“ pronesla, když zašla dál do místnosti.

„Jako bych věděla, jak se to dělá,“ odpověděla Kara, vzala Rileyinu ručičku do své a zatočila s ní v kruhu. Riley se hihňala, zjevně si užívajíc tancování se svou tetou. Zazubila se, když spatřila Maggie a přeběhla k ní. Maggie se sklonila na její úroveň a otevřela náruč, do které se Riley vrhla.

„Ahoj, bonbónku,“ políbila ji Maggie na spánek. „Tancuješ s tetou Karou?“ zeptala se. Riley se vymanila z objetí a poskakovala kolem.

„Kaka,“ zářila Riley a ukazovala ke Kaře, která stále tančila po pokoji. Riley se zachichotala a tleskala rukama, než se přidala k tančení.

„Vypadáš nechutně šťastně,“ poznamenala Maggie, když se narovnala a pohlédla na Karu. Kara přestala tančit a podívala se na svou švagrovou.

„Lena mi napsala.“ Kara vypadala jako nadšené štěňátko. „Zítra večer zajdu k ní, abychom si mohly promluvit.“

„To je skvělé,“ usmála se Maggie. „Doufám, že se to vyvine tak, jak chceš.“ Po svém rozhovoru s Lenou, nepochybovala, že to tak bude.

„Jo, já, ehm.“ Kara si hrála s rukama a kousla se do rtu. „Ta zpráva vypadala pozitivně,“ pronesla. „Chci říct, pravděpodobně si budeš myslet, že jsem blbá, protože jsou to jen slova na displeji, ale to, jak jsem je četla, víš, myslím že je to dobré, stavit se a promluvit si.“ Kara polkla, náhle nervózní. „Pokud by byla pořád tak naštvaná, nenapsala by mi, ne?“

„Já…“ Maggie se poškrábala na hlavě. „Myslím, že skutečnost, že tě požádala, ať se stavíš, je dobrá věc,“ pověděla jí a Kaře se na tváři objevil úsměv. „Ale možná, jen…nechoď tam s tím, že bys toho čekala příliš naráz.“ Kara chápavě přikývla. „Takže, každopádně, kde je Al?“ zeptala se Maggie. Alex měla dorazit z práce před ní, takže očekávala, že bude doma.

„Ach, volala, že se zdrží v práci,“ sdělila jí Kara. „Má to něco dočinění s nějakými chemikáliemi a nějakým protijedem nebo co,“ nakrčila tvář. „Vážně nepobírám, co v té laboratoři dělá. Je to na mě moc sofistikované. Ale říkala, že by měla být doma na večeři.“

„Dobrá.“ Maggie pohlédla na hodinky a viděla, že je pořád čas, než bude muset začít vařit večeři. „Beru to tak, že zůstáváš?“

„Jo, pokud je to v pořádku?“ zeptala se Kara.

„Samozřejmě, že ano. Jdu se opláchnout, takže prostě nepřestávej být šťastná a tančit s Riley,“ prohlásila Maggie a shlížela na Riley, která stále tančila po místnosti, načež vyšla do patra, aby se osvěžila po dlouhém dni v práci.

* * *

„Jsi moje sluníčko, moje jediné sluníčko, činíš mě šťastnou, když se obloha zatáhne, nikdy se nedozvíš, drahoušku, jak moc tě miluji, takže prosím, neber mi mé sluníčko.“ Maggie stála ve dveřích dětského pokoje a usmívala se při poslechu Alexina andělského hlasu, jak stála u postýlky a zpívala jejich dceři. Maggie vešla do místnosti a došla ke své ženě.

„Zbožňuji, když jí zpíváš,“ usmála se Maggie, když se postavila vedle Alex, usmívajíce se na Riley, která teď již skoro spala. Alex se usmála na svou ženu.

„Zdá se, že ji to uklidňuje,“ zamumlala Alex a objala pažemi svoji ženu.

„No samozřejmě,“ odvětila Maggie. „Naslouchání takovému sladkému, andělskému hlasu, jak by tě to mohlo neuklidnit?“ zeptala se a opřela si hlavu o Alex, jak obě shlížely na jejich dceru. Riley držela v jedné ruce pevně svoji raru a druhou měla nad hlavou. „Mohla bych ji napořád jenom pozorovat,“ zamumlala Maggie. „Ale přišla jsem ti říct, že je večeře hotová.“

„Dobrá. Dej mi ještě chvilku,“ řekla Alex a sledovala stálý pohyb malé hrudi zvedající se nahoru a dolu s každým nádechem. Občas pořád nemohla uvěřit, že má dceru. Nebo manželku, když už jsme u toho. Nikdy si tohle nepředstavovala pro svůj život, když byla mladší, ale teď, nevyměnila by to za nic na světě. Milovala svou rozšiřující se rodinku víc než cokoliv.

„Fajn, zlato, ale uvědomuješ si, že Kara byla zanechána dole sama se vším jídlem?“ sdělila jí Maggie. „Takže, pokud chceme jíst, měly bychom se brzy hnout,“ potlačovala Maggie smích, utahujíc si z apetitu své švagrové. Kara byla schopná jíst a jíst a nikdy neměla dost.

„Nesnědla by mi jídlo,“ odvětila Alex. „Může mít superschopnosti, ale jsem její starší sestra, takže zná své místo,“ zasmála se drobně. „Kromě toho nevím, jak moc toho sní, protože je nervózní z toho zítřejšího rozhovoru s Lenou,“ poznamenala, protože poznala, když byla její sestra nervózní.

„Nemá proč,“ zamumlala Maggie.

„Jak si můžeš být tak jistá?“ zajímalo Alex. „Nevíš, co hodlá Lena říct,“ pronesla a shlížela na svou ženu. Vypadala lehce zmatena sebevědomým výrazem Maggiiny tváře. „Margaret Ellen,“ zalapala Alex po dechu. „Ty ses do toho pletla,“ vykulila oči, jak na svou ženu vyčítavě hleděla.

„Jen jsem si myslela, že by se Leně hodila kamarádka,“ bránila se Maggie. „Jela jsem se podívat, jestli je v pořádku a promluvily jsme si a…“ Maggie mlaskla jazykem. „Kara a Lena budou nadále Karou a Lenou,“ informovala svou manželku.

„No to je sladké, že se staráš,“ usmála se Alex uznale.

„No, samozřejmě,“ opáčila Maggie. „Kara je prakticky moje sestřička a Lena je dobrá kamarádka.“ Možná spolu na dlouho ztratily kontakt, ale teď byla Lena zpátky v okruhu Maggiiných přátel a ona tomu byla ráda. „Víš, co je ale vtipné?“ prohlásila Maggie. „Vím, že je na to ještě vážně brzy, ale pokud se to mezi nimi bude vyvíjet vážně dobře, Supergirl bude mít hlavu Cadmu za tchýni.“

„No tohle,“ vyvalila Alex oči. Ten nápad jí nikdy nepřišel na mysl. „No, to by byla zajímavá večeře na Díkůvzdání,“ poznamenala.

„Jako by byla Kara ochotná trávit svátky s Lillian Luthorovou,“ zamumlala Maggie.

„No, bude to muset vydržet alespoň na svatbě,“ namítla Alex.

„Fajn, to už trochu předbíháme,“ smála se Maggie.

„To ano,“ souhlasila Alex, zatímco se smála se svou ženou. „Ale hádám, že je to jen proto, že jsme tak zamilované a šťastné, že to chceme i pro Karu,“ prohlásila Alex a rukou hladila Maggie po břichu, zatímco si ji přitáhla k polibku.

„Hmmm, to ano.“ Maggie se zdráhavě odtáhla z polibku. „Teď pojď, otročila jsem u sporáku, abych ti udělala večeři a ty ji necháváš vychladnout,“ pronesla, vzala Alex za ruku a vedla ji z dětského pokoje, aby se mohly připojit ke Kaře na večeři.


15

Maggie vešla do kuchyně a drbala se zmateně po hlavě. „Ahoj zlato.“ Maggie pohlédla na svou ženu, která pomáhala Riley jíst její večeři.

„Kde je večeře?“ pronesla Alex, když vzhlédla k Maggie. Alex se také tvářila zmateně, protože předpokládala, že Maggie přinese večeři z Thajské restaurace.

„Cože?“ zkrabatila Maggie tvář. „Proč už máš Riley? Já ji měla vyzvednout.“ Maggie se znovu podrbala na hlavě, protože se cítila velice zmatená tím, co se děje.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Alex. „Měla jsi přivést večeři z té Thajské restaurace.“

„Ne,“ odvětila Maggie. „Měla jsem vyzvednout Riley. Vždycky ve čtvrtek vyzvedávám Riley.“

„Jo, ale dnes je středa,“ sdělila Alex své ženě a lžičkou očistila Riley pusu od její večeře. Alex vzhlédla zpátky k Maggie a zjistila, že se pořád tváří zmateně. „Jsi v pořádku, kotě?“

„Jo, já ehm…“ vydechla Maggie. „Celý den jsem někoho vyslýchala a nikam to nevedlo. Bylo to dost frustrující a velice vyčerpávající,“ zazívala Maggie. „Ehm…, ale jsi si jistá, že není čtvrtek?“ Maggie byla stále přesvědčená, že to tak je.

„Rozhodně je středa,“ smála se Alex své manželce. „Zkontroluj si den na telefonu.“ Maggie si vytáhla mobil z kapsy a spatřila, že je vskutku středa.

„Sakra,“ zabručela Maggie. „Takže jsem měla vyzvednout večeři.“ Alex s Maggie se občas rozhodly přivést si večeři, takže Maggie nemusela pořád vařit „Do hajzlu…ach, hádám, že pro ni zajedu.“

„Já pojedu,“ řekla jí Alex. „Pošlu tě pro thajské jídlo, vrátíš se s pizzou,“ dobírala si ji. „Můžeš pomoc Riley dojíst večeři,“ řekla Alex a zvedla se. Maggie se na ni zamračila, když k ní šla. Alex na ni vyplázla jazyk, než jí kolem pasu obtočila paže a přitáhla si ji k polibku. „Už se ti začíná dostávat mléko na mozek?“ pronesla Alex žertovně. Maggie ji plácla po paži a Alex se zasmála.

„Vezmi si moje auto, tvoje jsem zablokovala,“ pronesla Maggie.

„Vážně, takhle jsi na tom celý den?“ zavrtěla Alex hlavou a na tváři se jí zformoval drzý úsměv. Maggie ji znovu plácla. „Myslím, že někdo by měl jít dneska hezky brzy do postele,“ řekla jí Alex.

„No, pokud je něčí manželka dostatečně hodná a připraví tomu někomu příjemnou relaxační koupel, tak bude ten někdo rozhodně pro brzký odchod do postele,“ prohlásila Maggie a cítila, jak na ní jde další zazívání.

„No, to je ale strašlivě velká žádost,“ ušklíbla se Alex. „Chci říct, že jsi zapomněla večeři a pak se domníváš, že ti připraví bublinkovou koupel?“ zeptala se a stále se uličnicky ušklíbala.

„No, prostě je takhle hodná, uvidíš,“ řekla Maggie a ukázala své dolíčky, jak se zazubila.

Alex se rozesmála. „Dobrá, dojedu pro večeři a pak, až ji sníme, tak ti napustím vanu, miláčku,“ sdělila jí a políbila ji na čelo. „Dokonce zůstanu a pomohu ti umýt záda, pokud chceš,“ zahýbala obočím, než ji znovu políbila. „Ach, a ten balíček od tvé tety už přišel,“ ukázala Alex k snídaňovému pultu, kde ta krabice ležela.

„Co všechno poslala?“ zajímal se Maggie.

„Nevím,“ pokrčila Alex rameny. „Je to adresováno tobě. Neotvírala jsem to.“

„To jsi mohla. Jsou to jen věci od tety pro Riley a pro nás,“ prohlásila Maggie, došla ke krabici, roztrhla izolepu a otevřela ji.

„No prohlédni to a já se podívám, až se vrátím s večeří,“ prohlásila Alex a Maggie přikývla, zatímco Alex opustila dům. Maggie vytáhla hromádku bodýček a usmívala se, když viděla směs modrozelených a bílých oblečků pro miminka, od jednobarevných, přes pruhované až po tečkované. Odložila je na snídaňový pult, vytáhla dopis, který Teresa napsala a prozatím ho odložila stranou. Vytáhla malou hadrovou panenku s hnědými copy, v šatech s červenými puntíky.

„Ach Riley, koukni na tu panenku, co ti poslala teta Teresa,“ pronesla Maggie a přešla k Riley, která začala používat svoje ruce, aby dojedla zbytek večeře, když jí obě její matky nechaly bez pomoci. „Ach.“ Maggie se zamračila nad tím, jak byla Riley zaflákaná. „Myslím, že tě na ni nechám podívat se později,“ prohlásila Maggie, odložila panenku zatím na stůl a šla umýt svou dceru, která měla jídlo všude na rukou a po tváři.

* * *

Kara si dopřála chvilku, aby se sebrala, protože cítila, že jí je špatně od žaludku. Nervózně zazvonila u dveří a čekala po dobu, která jí připadala jako věčnost, než Lena otevřela dveře. „Ahoj,“ pronesla Kara rozpačitě a čekala, až ji Lena pozve dál. Začala si hrát s rukama, nevědouc, zda by se měla podívat Leně do očí nebo ne.

„Pojď dál,“ pronesla Lena tiše a pokynula do svého bytu. Kara pomalu vešla. Chvíli na sebe trapně hleděly, než se Lena otočila a přešla ke gauči. Kara ji následovala a obě se usadily s mezerou mezi sebou.

Lena nic neříkala, jen hleděla na Karu, což ji přimělo myslet si, že Lena chce, aby začala mluvit. „Vážně se tak moc omlouvám za to, že jsem ti to neřekla,“ začala Kara tím, že se znovu omluvila. „Chtěla jsem ti to říct, ale zároveň jsem tě chtěla chránit.“

„To chápu,“ sdělila jí Lena. „Rozumím tomu, že jsi mě chtěla chránit a že musíš chránit lidi, na kterých ti záleží, o to tu nejde,“ semkla rty. „Jde o skutečnost, že jsi mi tak snadno lhala.“ Lena se zvedla z gauče a udělala pár kroků pryč, než se otočila. „Jak ti mám věřit, Karo?“

„Nebylo to snadné. Nenáviděla jsem, že k tobě nemůžu být upřímná,“ řekla jí Kara a cítila, jak začíná být trochu naštvaná. „Že jsem musela odejít z rande s tebou nebo že jsem přišla pozdě, protože jsem byla Supergirl a nebyla jsem schopná přestat s tím, co jsem dělala, abych se ti ozvala a dala ti vědět, že budu mít zpoždění,“ vydechla Kara a postavila se. „A to je něco, co bude vždycky potřeba brát v úvahu, ale stejně chci být schopná chodit s tebou na rande. Chci mít možnost nazývat tě svou přítelkyní,“ sdělila jí a spolkla knedlík v krku. „Můžeš mi věřit, Leno. Přísahám.“

Lena si lehce povzdechla. „Je všechno ostatní, cos mi řekla o svém životě, pravda?“ zajímalo ji, protože nevěděla, jestli cokoliv, co věděla o životě své přítelkyně, je pravdivé.

„Ano,“ přikývla Kara. „No, já…“ promnula si čelo. „Moji rodiče nezemřeli při autonehodě,“ vydechla. „Když mi bylo dvanáct, moje planeta, Krypton, umírala. Moji rodiče, ehm…moji rodiče mě posadili do záchranného modulu, abych unikla. Můj bratranec, který byl ještě miminko, byl také vsazen do záchranného modulu. Očekávalo se, že ho budu chránit,“ říkala Kara a Lena naslouchala. „Můj modul byl vychýlen z kurzu a dlouho jsem byla někde zaseklá. Když jsem se konečně dostala na Zemi, bylo mi pořád dvanáct, ale můj bratranec tady vyrostl a stal se Supermanem,“ pronesla Kara a odmlčela se, aby viděla Leninu reakci.

„Samozřejmě,“ musela se Lena smát. „Proč bys neměla být příbuzná Supermana,“ zamumlala a vrtěla lehce hlavou. „Takže…takže tvoji rodiče zemřeli, když byl Krypton zničen?“

Kara lehce přikývla. „Ale všechno ostatní, co jsem ti řekla, je pravda. Danversovi se mě ujali, Jeremiah zemřel při pádu letadla…“ Kara přestala hovořit a sklopila hlavu. „Já…omluvám se, že jsem k tobě nebyla upřímná, ale nevěděla jsem, jak ti to nejlépe říct a čím déle jsem to odkládala, tím těžší pro mne bylo povědět ti to a pak, tvoje máma je Lillian Luthorová a ta…“ Kařin hlas se vytratil. „Vždyť víš, co si myslí o mimozemšťanech.“

„Ty jsi mimozemšťanka,“ pronesla Lena, jako by si to právě uvědomila. „Spala jsem s mimozemšťankou,“ vykulila oči, než se drobně zasmála. Kara si nebyla jistá, proč se Lena nepřestává smát, ale jenom doufala, že je to dobré znamení. ‚Smích je dobrý, ne?‘ pomyslela si pro sebe. „Chci ti odpustit, Karo, protože vím, že máš dobré srdce a netajila jsi to přede mnou, abys mě obelhala,“ pronesla Lena a Kara se drobně usmála a o krok se k ní přiblížila. „Ale slib mi, žádné další lži,“ řekla jí Lena a Kara důrazně přikývla.

„Slibuji,“ prohlásila Kara.

Lena stiskla rty, načež došla zpátky ke gauči a posadila se. Promnula si čelo. „Tvoje sestra a Maggie mi taky musely lhát.“ Lena zněla pořád trochu naštvaně. „Bože, požádala jsem Maggie, aby si vybrala, jestli tě políbí, vezme si tě nebo tě zabije. Ptala jsem se jí, jestli si myslí, že je Supergirl sexy,“ musela se Lena smát. „Není divu, že nechtěla odpovědět. Já…“ Lena se odmlčela a vzhlédla ke Kaře, jejíž rty byly zvednuté do úsměvu.

„Alespoň ses neptala mojí sestry,“ pronesla Kara, vrátila se k pohovce a posadila se vedle ní. „Hele. Je…je mi líto, že ti také musely lhát, ale nezlob se za to na ně, protože mě jenom chránily.“

Lena mlaskla jazykem. „Kdo ještě to ví?“ zeptala se. Chtěla vědět, kolik lidí zná to tajemství. Kolik lidí jí lhalo.

Kara sklopila zrak a pohrávala si s rukama. „Eliza, logicky. A hmm…Winn a James. Winn mi ve skutečnosti navrhl oblek,“ pronesla a vzhlédla zpátky k Leně. „A…J’onn. J’onn to ví a ehm…“ Kara se poškrábala na hlavě, jak viděla, že Lena vypadá trochu zaskočená tím, kdo to je J’onn. „DEO.“ Kara cítila, jak se trochu chvěje, když vyjevila ten název. „Někteří tamní agenti to ví.“

„Co je to DEO?“ zeptala se Lena. „A kdo je J’onn?“

„Oddělení mimořádných operací (The Department of Extra-Normal Operations),“ sdělila jí Kara. Věděla, že Alex a J’onn na ni budou pravděpodobně naštvaní, že je odhalila, ale Kara slíbila už žádné lži, takže žádné nebudou. „Je to tajná vládní agentura, se kterou jako Supergirl spolupracuji při ochraně města před mimozemšťany, kteří nám škodí,“ pověděla jí a nedívala se jí při tom do očí. „J’onn tam šéfuje a Alex…Alex není agentkou FBI. To jen říká veřejnosti, ale pracuje pro DEO a je zatraceně dobrá agentka,“ usmála se Kara, hrdá na to, jak dobře její sestra dělá svou práci. Nemá ani žádné schopnosti a dokáže nakopávat zadky a dělá to tak nebojácně. „Je tam taky jako bio-inženýrka. Tuhle část práce vážně nepobírám. Je to na mě moc chytré, ale…“ Kařin hlas se vytratil a ona očekávala Leninu reakci. Lena vypadala, jako že se snaží všechno vstřebat, což byla samozřejmě pravda, protože to, co jí řekla, bylo obrovské.

„A Maggie?“ zeptala se Lena. „Ta je pořád jen policistkou?“ musela se zeptat. Když ji znala, Maggie dokončila univerzitu a pak šla na policejní akademii. Stala se mladší policistkou, když se kamarádily.

„Ano,“ přikývla Kara. „No, teď je detektivem, ale pracuje pro policii National City. Pracuje ale ve Vědecké divizi. V té, která se zabývá mimozemšťany a díky tomu občas spolupracuje s DEO. Většina policistů ale o DEO, na rozdíl od ní neví.“

„Jasné,“ přikývla lehce Lena. „Takže, pokud je mi známo, tvoje sestra je opravdu agentkou FBI a neexistuje nic takového jako DEO, správně?“ prohlásila Lena a Kara se usmála a drobně přikývla.

„Přesně,“ odpověděla Kara tiše. „Chci říct, že s Alex, Maggie, Winnem a Jamesem můžeme mluvit o DEO, ale jo, je to, hmm…je to tajná vládní organizace, takže…“

„Trochu jako Cadmus,“ zasmála se Lena. Věděla, že na Cadmu není pravděpodobně nic legálního, ale obojí byly tajné organizace. „Takže, moje máma je, jak předpokládám, tak nějak ve válce se Supergirl a DEO, správně?“ pravila Lena, vzpomínajíc si na to, co říkala Maggie o Cadmu. A vzhledem k tomu, že DEO spolupracovala se Supergirl – mimozemšťankou – zdálo se, že akceptovali hodné mimozemšťany a vypořádávali se jen s těmi, kteří chtěli škodit, na rozdíl od její matky, která z duše nenáviděla všechny mimozemšťany bez rozdílu.

„Ehm…dalo by se to tak říct,“ zamumlala Kara.

„Ach, Karo Danversová,“ vydechla Lena, znovu se zvedla z gauče a poodešla o pár kroků, než se obrátila čelem k ní. Zhluboka se nadechla. Stále chtěla být s Karou, navzdory neupřímnému začátku, protože věděla, že Kara nebyla neupřímná, aby jí ublížila nebo jí záměrně něco tajila. Dělala to, aby ochránila ji, ochránila Supergirl a svou rodinu. „Od teď, pokud budeš potřebovat být někde jako Supergirl, tak mi to řekni,“ pronesla Lena. Kara v odpověď přikývla, vstala a došla k Leně.

„To udělám,“ řekla jí Kara. Lena přikročila k ní, natáhla ruku a sevřela tu Kařinu.

Usmála se, když se jejich oči do sebe vpily. „Od chvíle, co jsem spatřila tvou tvář, nic v mém životě už nebylo stejné. Chodila jsem kolem a vyslovovala tvé jméno, bez tebe by můj svět skončil. Prohledala jsem celé tohle zatracené místo a všechno mi říká, že máš být mou přítelkyní,“ zamumlala Lena a Kaře se na tváři objevil obrovský úsměv.

„Právě jsi citovala Nsync,“ zářila Kara, načež se obě rozesmály.

„Takže, budeš?“ zeptala se Lena. „Budeš pořád mou přítelkyní?“ tázala se a její pohled neopouštěl Kařin.

„Samozřejmě,“ culila se Kara od ucha k uchu. „Na to bych se tě měla ptát já,“ řekla jí a přitáhla si Lenu blíž k sobě. Zvedla druhou ruku a lehce pohladila Leninu tvář, než vtiskla něžný polibek na její rty.

Lena si odkašlala, když se odtáhla z polibku. „Máš, ehm…máš pod tím kostým?“ pronesla a sjela Karu pohledem odshora dolů.

„Ehm, ne,“ zavrtěla Kara hlavou.

„Ach, to je škoda,“ zamumlala Lena. „Vždycky jsem ho chtěla ze Supergirl strhat a pak si s ní užít po svém,“ prohlásila Lena, kousala si ret a vypadala vzrušená tou myšlenkou.

„Ahááá,“ zalapala Kara po dechu. „No, pokud budeš mít štěstí, tak by Supergirl mohla někdy letět kolem a poctít tě návštěvou,“ pronesla Kara a zahýbala obočím, než vtiskla další polibek na Leniny rty.

„No, to je dobré vědět,“ zamumlala Lena mezi polibky. „Ale ty, Karo Danversová to uděláš teď,“ prohlásila Lena, znovu ji políbila a táhla ji směrem ke své ložnici.

* * *

Po vykoupání a uložení Riley do postele, Alex – jak slíbila – napustila vanu pro Maggie. „Vaše koupel čeká, má paní,“ pronesla Alex, když vyšla z koupelny do ložnice a spatřila, že Maggie sedí na kraji postele a pročítá si znovu dopis od své tety. „Jsi v pořádku?“ zeptala se Alex a posadila se na postel vedle Maggie.

„Jo.“ Maggie nezněla moc přesvědčivě. „Teresa nás vždycky zve, abychom ji navštívily. Vždycky říká, že by nás tam moc ráda měla, ale já…“ Maggie stiskla rty a zavrtěla hlavou. „Chci ji jet navštívit, ale nechci na ně narazit,“ prohlásila. Alex přesně věděla, kdo byli ti ‚na ně‘.

„No, možná bychom na ně nenarazily,“ řekla Alex, nakrčila tvář a drbala se na hlavě.

„Zlato, narazily,“ odpověděla Maggie příkře, ale nebylo to záměrné. „Blue Springs je malé město,“ povzdechla si hlasitě. „Vždycky ji můžeme pozvat k nám, ne?“ zeptala se. „Zbožňuje, když se přijede podívat na Riley a tady je víc míst, kam ji může vzít než v Blue Springs.“

„Asi ano,“ odpověděla Alex. Chtěla vidět místo, kde její žena vyrůstala, ale věděla, že je nepatrná šance, že k tomu někdy dojde. „Ale prostě cokoliv chceš. Pokud se tam budeš chtít vrátit, budu tam s tebou,“ pohladila ji konejšivě po zádech. „Pokud ne, tak je to v pořádku. Můžeme pozvat Teresu znovu sem.“

„Nemůžu se vrátit,“ zavrtěla Maggie hlavou. Věděla, že by nebyla vítána svými rodiči a neměla žádný jiný důvod, aby se chtěla vracet. Žádní přátelé v Blue Springs, žádné šťastné vzpomínky nebo místa z jejího dětství, kam by chtěla vzít Alex. „Pozveme Teresu brzy sem nebo možná na Vánoce,“ zamumlala Maggie a Alex drobně přikývla.

„To zní dobře,“ usmála se Alex a znovu pohladila Maggie po zádech. Maggie se opřela o svou manželku, položila si hlavu na její rameno a zazívala. „Teď, má lásko, jsi dnes unavená, takže si můžeš dát příjemnou uvolňující koupel a pak to pro dnešek brzy zabalit,“ řekla jí Alex.

„Bože, ani nemám důvod být unavená,“ zazívala Maggie znovu. „Umíš si představit, jak budu unavená, až tohle začne růst,“ pronesla a položila si ruku na břicho.

„No, je dobře, že máš tak milující, podporující manželku, aby ti pomohla, není-liž pravda?“ zeptala se Alex s uličnickým úsměvem na tváři.

„To vskutku ano,“ prohlásila Maggie a vzhlédla s úsměvem na Alex. „Tolik tě miluji, broučku,“ pověděla jí a vtiskla polibek na její rty.

„Také tě miluji,“ zamumlala Alex, před dalším polibkem. „A zavolej na mě, pokud bys potřebovala umýt záda,“ zamumlala, když se Maggie zvedla a kráčela do koupelny, zatímco se uchechtla manželčině poznámce.

* * *

Alex uslyšela otevření a zavření vchodových dveří. „Karo, jsi to ty?“ zakřičela z obýváku, kde se dívala na televizi. Riley a Maggie obě spaly v patře. Spatřila záblesk své sestry probíhající kolem dveří a o chvilku později se vrátila oblečená jako Supergirl. „Ahoj, je všechno v pořádku?“ zeptala se Alex, když Kara strčila hlavu do dveří. „Jak to šlo s Lenou?“

„Skvěle,“ zazubila se Kara. „Jsme v pohodě. Víc než v pohodě.“ Kara byla potěšena, že jí Lena odpustila a že to úplně neodpískala. Byla ráda za druhou šanci.

„Dobře. To ti přeju,“ usmála se Alex. Podle výrazu sestřiny tváře věděla, že se to vyvinulo, jak chtěla. „Musíš teď jít něco dělat jako Supergirl?“ zeptala se, protože neviděla žádný jiný důvod, proč by Kara tolik pospíchala.

„Popravdě, ne,“ zavrtěla hlavou Kara. „Vracím se k Leně. Vždycky měla tyhle fantazie o Supergirl,“ sdělila své sestře. „Takže půjdu tam a pak -“

„Ne, ne, ne,“ zakryla si Alex uši. „Tohle nemusím slyšet. Prostě běž. Běž a bav se,“ řekla Alex, Kara se zaculila a rychle vyšla z domu. Alex zavrtěla hlavou nad svou sestrou a obrátila oči v sloup, ale byla šťastná, že to Kara s Lenou vyřešily.

„Hele, to byla Kara, kdo právě přišel a odešel?“ zeptala se Maggie, když vešla do obýváku.

„Jo, vrátila se kvůli…“ Alexin hlas se vytratil. „Ach, to nechceš vědět,“ otřásla se, zatímco se Maggie posadila vedle ní a přitulila se ke své ženě. Alex kolem ní obtočila paži a políbila ji na čelo. „Ale jsou v pohodě,“ usmála se Alex.

„Dobře, mám radost,“ zamumlala Maggie.

„Myslela jsem, že spíš,“ pronesla Alex, zatímco si začala hrát s vlasy své ženy.

„Myslím, že jsem si potřebovala dát jen šlofíka,“ prohlásila Maggie a trochu posunula tělem, aby měla větší pohodlí. „Kromě toho, chyběl mi můj polštář Alex. Je velice pohodlná a příjemná a tulení se k ní je to nejlepší,“ pronesla Maggie se zaculením.

„Hmm, to zní dobře. Kde takovou seženu?“ vtipkovala Alex.

„Obávám se, že mám jediný exemplář,“ sdělila jí Maggie stále s uličnickým zazubením.

„To zní, že máš tedy pořádné štěstí,“ řekla Alex a rty se jí zvedly do úsměvu.

„To největší,“ pověděla Maggie své ženě, než se naklonila a vtiskla, jemný, něžný polibek na její rty.

* * *

Supergirl proletěla oknem do Leniny ložnice. Lena věděla, že k tomu dojde, ale stejně sebou polekaně trhla. „Supergirl,“ usmála se na ni, jak tam stála u okna a s rukama zatnutýma na bocích. Lena se zvedla z postele a odhalila svou modrou hedvábnou noční košili své přítelkyni.

„Slečno Luthorová,“ usmála se na ni Supergirl, zatímco obě vykročily a potkaly se u nohou postele. Lena zvedla ruku, aby se dotkla obleku, ale pak zaváhala. „To je v pořádku,“ pronesla Supergirl měkce. „Můžeš se toho dotknout.“ Lena přejela prstem po Kařině paži, než se natáhla a přejela přes S.

„Takže S jako Super?“ zeptala se Lena.

„Ne,“ dusila Supergirl smích. „To je jen náhoda. Je to znak pro El Mayarah. Naše rodinné motto. Domu El,“ řekla Supergirl a Lena krátce přikývla.

„El Mayarah,“ pronesla Lena. Supergirl vypadala, že na ni pokus její přítelkyně mluvit kryptonsky udělal dojem. „Takže, co to znamená?“

„Silnější spolu,“ pověděla jí Supergirl.

„To se mi líbí,“ usmála se Lena a znovu přejela po tom S. „A můj Bože, vypadáš v tom kostýmu žhavě, ale vážně bych ho z tebe chtěla strhat,“ prohlásila Lena, než si ji přitáhla k polibku.

„Hmmm.“ Supergirl se odtáhla z polibku. „Můžeš mi z něj pomoct, jak je libo, ale prosím, neroztrhni ho. Winn by mě zabil. Ten oblek je jeho děťátko,“ pronesla Supergirl a Lena se drobně zasmála, než přikývla a přitáhla si ji k dalšímu polibku.


16

Kara s Lenou strávily v následujících třech týdnech většinu svého volného času spolu. V současné chvíli byly v nákupním centru a procházely obchody. Tenhle víkend měly Alex s Maggie narozeniny a ony se dívaly po dárcích, ale zatím vše, co Kara koupila, byla souprava legínek a trička pro Riley, prostě proto, že to bylo rozkošné. „Takže, víš, že tenhle víkend hlídám Riley?“ zeptala se Kara, když vyšly z obchodu a pokračovaly v procházení obchoďáku.

„To vím,“ přikývla Lena v odpověď.

„No, hodlám zůstat u nich, protože je to prostě jednodušší. Každopádně by mě zajímalo, jestli bys tam nechtěla zůstat celý víkend se mnou,“ pronesla Kara tiše a trochu váhavě, protože nevěděla, jestli není příliš brzy na to, aby strávily celý víkend spolu a k tomu, aby si hrály na rodinu s Riley.

„Strávit celý víkend spolu?“ ptala se Lena. „A s jednoletou?“

Kařino srdce krapet pokleslo, protože cítila, že Lena nechce. „Pokud nechceš, tak je to v pohodě,“ povzdechla si Kara zkroušeně.

Lena se uchechtla a žďuchla do Kary. „Jen si z tebe utahuju, ráda s tebou zůstanu celý víkend,“ obdařila ji úsměvem, než vzala Kařinu ruku do své a propletla jejich prsty, jak pokračovaly v procházení obchoďákem.

„Dobře,“ zněla Kara potěšeně. „Protože v sobotu máme osmitýdenní výročí,“ zazubila se a obrátila se k Leně, která spatřila nadšený pohled v jejích očích.

„Vážně?“ zeptala se Lena. „Budeme dělat tohle? Budeme jedním z těchhle párů?“ svraštila lehce tvář.

„Ach ano,“ odpověděla Kara. „Proč bychom neoslavily osm týdnů spolu? Je to milník,“ zamračila se trochu Kara. Chtěla s Lenou oslavit všechno, co mohla. Mohla o ní tak rychle přijít, takže teď si hodlala vážit každé chvíle, kterou měla.

„No, ani ne.“ Lena se musela smát Kařinu nadšení. „Možná šest měsíců je spíš něco, co bych slavila, rok můžeme rozhodně oslavit, ale osm týdnů?“ zavrtěla hlavou. „To nic zvláštního není.“

„No jo, jak víš, že to něco neznamená na Kryptonu?“ tázala se Kara. „Možná je tam osm týdnů opravdu významných a ty jsi právě urazila mou kulturu.“ Kara se snažila udržet vážnou tvář, ale nedokázala zabránit rtům, aby se nezkroutily do úsměvu.

„Soudě podle tvého výrazu se dá celkem s jistotou vsadit na to, že není, zlatíčko,“ smála se Lena. „Ale pokud to pro tebe opravdu tolik znamená, můžeme si objednat jídlo a koupit láhev vína a já ti koupím cupcake a plyšáka,“ pověděla jí. Kařiny oči se rozšířily, než trochu poskočila nadšením.

„Opravdu?“ zaculila se Kara a Lena přikývla, zatímco se znovu rozesmála.

„Samozřejmě, že ano,“ sdělila jí Lena. Musela připustit, že zbožňuje, jak je Kara skoro ze všeho nadšená. Jak velkým děckem někdy dokáže být a kdyby to nevěděla, těžko by se jí věřilo, že ta samá žena chrání National City před hrozivými mimozemšťany. „Ale funguje to oboustranně, takže taky čekám dárek.“

„Já vím, jak to funguje,“ opáčila Kara. „Tuhle záležitost s osmitýdenním výročím jsem si vymyslela já,“ pověděla své přítelkyni a zastavila se před obchodem a tvářila se, že chce jít dovnitř.

Lena se jí jen smála. „Tam nejdeme,“ prohlásila a snažila se ji odtáhnout.

„Ale vsadím se, že bychom tam mohly sehnat něco hezkého,“ řekla Kara a ukazovala k obchodu, od kterého ji Lena vlekla.

„Neříkám, že ne, ale je to obchod s dětským oblečením,“ řekla jí Lena. „Máme nakupovat dárky pro tvou sestru a Maggie, ne Riley, které jsi už něco koupila.“ Kara se na Lenu zaškaredila, než

pokračovaly v procházení obchoďákem, aby našly něco pro Alex a Maggie.

* * *

Alex se vrátila domů z práce a slyšela zvuk Rileyina bubnování, jak kráčela chodbou do obýváku. „Mamka,“ zazubila se Riley, když spatřila svou matku, zvedla se na nohy a doběhla k ní.

„Ahoj, holčičko.“ Alex zvedla Riley a políbila ji na spánek. „Kde je máma?“ zeptala se Alex a Riley rozhodila rukama, jako by odpovídala, že neví. „Maggie?“ zakřičela Alex na svou ženu. „Maggie?“ Alex zkontrolovala kuchyň a záchod v přízemí, ale Maggie tam nebyla. Vyšla do patra a položila Riley do její postýlky. Její srdce jí začalo bít trochu rychleji. Maggie by nikdy nenechala Riley v pokoji samotnou. „Hraj si s těmihle,“ řekla Alex Riley a podala jí nějaké plyšáky a panenku, kterou jí poslala Teresa, než vyšla z dětského pokoje a vešla do jejich pokoje. Vydala se ke koupelně, protože usoudila, že tam Maggie musí být. „Maggie, co to vyvádíš, že necháváš Riley dole samotnou?“ řekla Alex, když vešla do koupelny a vykulila oči nad tím, co viděla.

Maggie seděla na záchodě, s tělem shrbeným dopředu. Její džínové kraťasy a kalhotky ležely na podlaze, zakrvácené. „Je mi to líto.“ Maggie už brečela. „Je mi to tak líto,“ pronesla znovu, jak vzhlédla k Alex.

„Hej, hej, broučku.“ Alex došla k ní, klekla si před ní a instinktivně ji sevřela.

„Celý den jsem měla křeče,“ zamumlala Maggie skrze slzy. Alex cítila, jak jí vodnatí oči. „Neuvědomila jsem si, že je to kvůli tomu, že…“ Na chvíli se odmlčela.

„Maggie.“ Alex se jí chystala říct, že to není její chyba, ale Maggie znovu promluvila.

Dívala jsem se na internet a tam psaly, že nějaké křeče jsou normální. To se jen moje tělo přizpůsobuje k nošení dítěte.“ Maggie zněla zkormouceně, když mluvila. „Ale pak jsem začala krvácet. Nejprve jsem myslela, že je to jen zašpinění, ale pak to…“ Maggie se odmlčela přemožena slzami, neschopna mluvit.

„Pšššt.“ Alex jí hladila po zádech, zatímco se o ni Maggie opírala. Alex se zhluboka nadechla a věděla, že právě v tuhle chvíli musí být tou silnou. „To je dobré. Dáme tě do pucu, ano?“ pronesla Alex a pořád něžně hladila Maggie po zádech. „Pak půjdu zatelefonovat -“

„Ne, nepřestávám krvácet,“ vykvikla Maggie, než sebou trhla, jak cítila další křeče. Alex zavřela oči a snažila se zatlačit slzy, které se chtěly urputně vyřinout. „Chci jít to vany,“ popotáhla Maggie.

„Dobrá, pokud je to to, co chceš,“ pokračovala Alex v hlazení jejích zad. Nebyla si jistá, jestli je to to nejlepší, ale nehodlala se s Maggie přít. Pokud chce Maggie do vany, tak se tak stane. Po ještě další chvíli v objetí se Alex odtáhla, přešla k vaně, pustila kohoutek a zašpuntovala ji. Přidala trochu levandulové pěny do koupele, než se znovu obrátila k Maggie. Srdce jí lámal pohled na zmar v její tváři. „Dojdu ti pro nějaké čisté oblečení, ano?“ sdělila jí. „A zavolám doktorovi a -“

„Tolik mě to mrzí,“ omlouvala se znovu Maggie. Cítila se, jako by Alex zklamala a to ji ubíjelo.

„Není to tvoje vina,“ ujišťovala ji Alex. Věděla, že se takové věci prostě stávají. Nedalo se nic dělat, aby se zabránilo potratu. Když k tomu mělo dojít, tak k tomu došlo. „Dobrá, takže se přestaň omlouvat.“ Alex spolkla knedlík v krku a přešla zpátky ke své manželce. „Naložíme tě do vany, ano?“ říkala něžně, zatímco otírala slzy z Maggiiných tváří. „Donesu ti nějaké čisté oblečení, Hned jsem zpátky, ano?“ Alex se natáhla pro Maggiiny kraťasy a kalhotky a hodlala je odnést z místnosti.

„Ne, prosím, neopouštěj mě.“ Maggie popadla Alexino zápěstí, když se ta chystala odejít.

„Hned jsem zpátky, slibuji,“ pověděla jí Alex. „Vlez si do vany a já se hned vrátím, ano?“ Alex lehce pohladila Maggie po tváři a ta krátce přikývla. Alex vyšla z koupelny a konečně nechala slzy vytrysknout ze svých očí. Došla do dětského pokoje zkontrolovat Riley, která se zdála dostatečně šťastná, jak žvýkala paži jednoho ze svých plyšáků. Sešla po schodech a zamířila do prádelny, kde strčila Maggiino oblečení do pračky, než si setřela slzy, vytáhla mobil a vytočila nemocnici, zatímco se pomalu vracela do patra. Zastavila se v chodbě a zkontrolovala znovu Riley, zatímco hovořila s doktorem. Jakmile ukončila hovor, odkašlala si, než vešla zpátky do jejich ložnice, vytáhla Maggie čisté kalhotky a tepláky. Zhluboka se nadechla, než vešla do koupelny a spatřila, že je Maggie ve vaně, kolena má přitáhnutá k hrudi, paže obtočené kolem nich a tiskla je k sobě. „Ach, broučku.“ Alex se zhluboka nadechla a projela rukama Maggiinými vlasy. „Volala jsem doktorovi a ten…“ Na chvíli se odmlčela. „Myslí si, že by bylo nejlepší, kdybychom přijely. Ehm, to krvácení je dost silné, takže chce, abys přijela,“ sdělila jí a Maggie v odpověď zavrtěla hlavou.

„Nechci slyšet, jak to říká,“ zamumlala Maggie a schovala si tvář na kolenou.

„Já vím, zlatíčko, ale k tomu prostě musí dojít, ano?“ Alex ji hladila po zádech ve snaze přinést jí trochu úlevy. „Dej si na čas, ano? Nemusíme jet hned. Můžeme ještě chvíli počkat,“ pověděla jí měkkým hlasem, nepřestávala ji hladit po zádech a doufala, že pomůže své ženě přes tohle se dostat.

* * *

Alex s Maggie vešly zpátky do domu. Maggie zamířila rovnou nahoru. Alex se zastavila v chodbě a zavřela oči, zatímco si mnula čelo. Uslyšela Kařin hlas a otevřela oči, aby před sebou spatřila stát svou sestru, hledící na ni smutnýma očima, s účastným pohledem, zatímco ji hladila po paži. „Promiň, co jsi říkala?“ požádala ji Alex, aby to zopakovala.

„Ptala jsem se, jestli je všechno v pořádku,“ pravila Kara měkce.

„Co myslíš?“ vyštěkla Alex. „Zrovna přišla o naše dítě.“ Alex se protlačila kolem Kary, došla do obýváku a posadila se na gauč.

„Alex, omlouvám se,“ řekla Kara, jak následovala svou sestru do obýváku a usadila se vedle ní. Alex jí zavolala a požádala, aby přišla a pohlídala Riley, aby mohla vzít Maggie do nemocnice. „Myslela jsem -“

„Promiň,“ přerušila Alex svou sestru a vzhlédla k ní. „Omlouvám se. Vím, jak jsi to myslela, já jen…“ Alexin hlas se zlomil a Kara jí konejšivě hladila po zádech. Maggie chybělo pár dní k sedmému týdnu těhotenství, takže to bylo velice brzy, ale ta ztráta stejně bolela. „Ehm…plod…“ Alex se odmlčela a stiskla si rty. „Byl odstraněn, když byla v nemocnici. Myslím, že to nejhorší je za námi, ale…“ znovu se odmlčela.

„To je dobrý, Alex,“ pronesla Kara a nepřestávala ji hladit po zádech. „Nemusíme o tom teď mluvit.“

Alex popotáhla. „Jaká byla Riley? Usnula snadno?“

„Kaka tu byla,“ prohlásila Kara a ukázala na sebe, zatímco pro sebe žertovně použila výraz, kterým ji nazývala Riley. „Byla v pohodě,“ usmála se Kara a dokázala z Alex vyrazit ten nejdrobnější úsměv.

„Ehm…můžeš pro mě něco udělat?“ zeptala se Alex a Kara přikývla. Pro svou sestru by udělala cokoliv. „Můžeš zavolat Maggiině tetě Terese a ehm, mámě. Můžeš jim zavolat a dát jim vědět o…“ Alex to neřekla, ale věděla, že Kaře bude jasné, o co jí jde.

„Jistě,“ přikývla krátce Kara. Samozřejmě hodlala udělat cokoliv, aby ulehčila Alex a Maggie příštích pár dní, týdnů nebo jakkoliv to bude dlouho trvat. „Ačkoliv Eliza sem pravděpodobně přijede, jsi si toho vědomá, že jo?“

„No, stejně je načase, abys jí představila Lenu,“ pověděla Alex své sestře. Eliza věděla o vztahu Kary a Leny, ale ještě se s Lenou nesetkala, jelikož žila v Midvale a Kara v National City. „Ačkoliv, pokud tomu chceš ještě na chvíli uniknout, možná můžete jet tenhle víkend s Lenou k Vrbovému jezeru,“ řekla jí Alex. Ona s Maggie měly jet na jejich narozeninový víkend pryč, ale Alex si byla jistá, že Maggie se do toho už chtít nebude.

„Chceš říct, že už nikam nejedete?“ zeptala se Kara.

„Vážně se necítím na to jet pryč a slavit naše narozeniny,“ odvětila Alex. „A opravdu si nemyslím, že Maggie bude chtít,“ dodala, zatímco si točila snubním a zásnubním prstenem. „Alespoň by to nepropadlo. Teď už nám peníze nevrátí. Vím, že o peníze nejde, na nich mi nezáleží, ale využilo by se to.“

„Ne,“ zavrtěla hlavou Kara. „Nepřišlo by mi to správné. Ne za těchto okolností,“ odmítla Kara její nabídku. „A stejně, myslíš si, že bych odjela a nechala vás tu po tom, co se právě stalo? Chci tu být, pro vás dvě. I kdyby to mělo být jen tím, že se na pár dní postarám o Riley. S Lenou jsme ji hodlaly vzít v sobotu na pouť, takže to pořád můžeme udělat. Ty s Maggie můžete jít taky,“ navrhla Kara. Nevěděla, jak se právě teď Maggie cítí, ale možná že by chtěla podniknout něco hezkého s Riley.

„Já nevím,“ pokrčila Alex rameny a Kara spatřila, jak se jí po tváři kutálí slza. „Hádám, že budeme muset prostě zjistit, jak se těch dalších pár dní vyvrbí. Zjistit, jak se s tím Maggie vypořádá,“ zamumlala, než si pročistila hrdlo. Kara drobně přikývla, než si přitáhla sestru do konejšivého objetí.

* * *

Alex vešla do ložnice a spatřila obrys elegantního malého těla své ženy zachumlaného pod pokrývkou. „Maggie,“ pronesla měkce a podložila sendvič a sklenici vody na Maggiin noční stolek. „Přinesla jsem ti něco malého na zub,“ řekla jí a pohladila Maggiino rameno přes deku. Z Maggie byl vidět jen vršek hlavy, zbytek byl ukryt pod přikrývkou.

Alex odtáhla deku ze své ženy. Maggie ještě chvíli zírala před sebe a neodpovídala, než se posadila a rukou si otřela slzy z obličeje. „Nemám hlad.“

„Musíš jíst,“ řekla jí Alex a posadila se na kraj postele. Nevečeřely, protože byly v nemocnici a i když už bylo dost pozdě, Alex pořád chtěla, aby Maggie něco snědla.

„Proč?“ zeptala se Maggie.

„Protože na sebe pořád musíš dbát,“ prohlásila Alex, naklonila se a pohladila ji po paži. Maggie si povzdechla, než se naklonila na stranu, zvedla sklenici vody a napila se.

„Je Kara ještě tady?“ pravila Maggie tiše a tahala za tkaničky svých tepláků.

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Šla domů. Ale dá vědět mámě a Terese,“ pronesla Alex měkce a posunula se, aby seděla vedle Maggie.

Maggie krátce přikývla se rty semknutými. „Musím se jí omluvit. Prostě jsem sem zaběhla. Vůbec jsem s ní nepromluvila.“

„Nebude jí to vadit,“ ujistila ji Alex. Maggie se na ni obrátila a znovu stiskla rty.

„Vážně se tak moc omlouvám.“ Maggie zněla jako by měla znovu propuknout v pláč.

„Vážně bych si přála, aby ses přestala omlouvat,“ pověděla jí Alex, sevřela jí něžně tvář a hladila ji palcem. „Broučku, tohle nebyla tvoje chyba,“ ujišťovala ji. „Byla to jen…“ Alex si odfoukla. „Byla to jen zasraná smůla. Prostě opravdu zasraná.“ Vážně doufala, že se Maggie přestane obviňovat.

„Mám pocit, jako bych tě zklamala,“ pronesla Maggie tiše, aniž by se jí podívala do očí. „Zklamala jsem to dítě.“ Maggie nenáviděla ten pocit v žaludku. Cítila se strašně.

Alex zavrtěla hlavou, obtočila kolem ní paže a přitáhla si ji k sobě. „Nezklamala,“ ujišťovala ji. „Nemohla jsi udělat nic, abys tomu zabránila.“ Alex hladila Maggie po zádech a zůstávala přivinutá k ní. Snažila se, seč mohla, aby Maggie pochopila, že tohle nebylo něco, co mohla ovlivnit, ale byla si dost jistá, že právě teď je to jako mluvit do zdi. „Vím, že jsi raněná a vím, že jsi smutná a naštvaná, že k tomu došlo,“ pravila Alex a hladila ji při tom po zádech. „Ale jsem tu pro tebe, ano? Jsem tu s tebou a spolu to překonáme, jasné?“ Alex cítila, jak se jí oči plní slzami, jak cítila, že Maggie přikyvuje. Zhluboka se nadechla, zatímco pevně svírala svou ženu a doufala, že bude schopná jí pomoct překlenout tuhle složitou situaci.


17

Bylo páteční ráno a Maggie s Alex vyrážely na víkend pryč. Maggie řekla, že pořád chce jet pryč. Alex napadlo, že možná chce jen na pár dní vypadnout z National City, dostat se z místa, kde k tomu došlo a začít se uzdravovat. Byly to jen tři dny od toho potratu a Maggie byla dost tichá a stěží opouštěla ložnici. Alex věděla, že to nedělá záměrně, ale Maggie od chvíle, co přišla o dítě, na Riley skoro nereagovala, takže nebyla překvapená, když Maggie řekla, že pořád chce nechat Riley s Karou a Lenou, navzdory Alexinu návrhu, aby ji vzaly s sebou na svou malou dovolenou. Kara s Lenou dorazily k nim domů a přinesly narozeninové dárky pro Alex s Maggie. „Všechno nejlepší k narozeninám.“ Kara objala svou sestru, než jí Lena také věnovala narozeninové objetí. „Věci pro Maggie jsou tam taky.“

„Díky,“ usmála se na ně Alex, když jí podaly pár tašek s dárky.

„Tohle je taky pro vás,“ prohlásila Lena a podala Alex láhev skotské.

„Páni, díky, Leno,“ Alex rozšířila oči nad lahví špičkové skotské, kterou jí Lena podávala.

„Ááách, to si vezmu,“ prohlásila Maggie, když spatřila láhev v Alexině ruce. Právě se vrátila do domu, po tom, co odnesla svá zavazadla do auta. Vzala jí láhev z ruky, než se otočila a odkráčela zpátky ke dveřím. „Budu v autě,“ zakřičela na Alex, než vyšla před dům. Alex sledovala její odchod se stisknutými rty.

„Jak si vede?“ pronesla Lena měkce, zatímco hladila Alex po paži.

„Hmm,“ Alex zavrtěla hlavou. „Je to složité. Je to vážně složité,“ řekla Alex tiše, než pohlédla do obýváku a usmála se na Riley, která si hrála se svými hračkami. „Tak jo, bonbónku, budeš hodná na Karu s Lenou, ano?“ Alex došla ke své dceři, zvedla ji a věnovala jí velkou pusu a pomazlení. „Mamce se bude stýskat.“ Alex políbila dcerku znovu, zatímco si ji k sobě pevně přitiskla. „Dobrá,“ podala ji Kaře. „Doufám, že budete mít příjemný víkend a užijete si pouť,“ řekla jim.

„To uděláme,“ řekla jí Kara a tvářila se úplně nadšená z jejich sobotních plánů. „A doufám, že s Maggie budete mít tak hezký víkend, jak jen to bude možné,“ pronesla a Alex lehce přikývla se rty semknutými.

„Jo,“ pronesla Alex tiše. „Možná se vrátíme dřív než v pondělí, ale, ehm, ozvu se a dám vám vědět,“ sdělila jim a jak Kara, tak Lena krátce přikývly, chápajíc, že možná zkrátí svůj čas, po který budou pryč. „Dobrá,“ Alex se naklonila a znovu políbila svou dceru. „Měj se, holčičko,“ pronesla a naposled ji políbila.

„Řekni mamce pá pá,“ řekla Kara. Riley na ni upřeně hleděla s očima dokořán a zubila se, než pohlédla na Alex.

„Pa,“ pronesla Riley a začala mávat ručičkou.

„Pá pá, broučku,“ usmála se Alex na svou dceru, než se rozloučila s Lenou a Karou a vyrazila, aby strávila nějaký čas pryč s Maggie.

„Tak jo.“ Lena pohlédla na hodinky, než vzhlédla ke své přítelkyni, která dělala ksichtíky na Riley, která se tomu hihňala. „Taky už budu muset jít,“ pronesla Lena. Kara se na ni ohlédla, lehce zmatená. Myslela si, že s ní Lena zůstane celý víkend. „Musím dopoledne do práce,“ sdělila jí Lena a Kara smutně našpulila ret. Vzala si na pátek a pondělí volno, protože se samozřejmě starala o Riley a byla si pěkně jistá, že Cat Grantová by neocenila jednoletou v kanceláři.

„Ale já měla na dnešek spoustu plánů,“ pověděla jí Kara. „Měly jsme vzít Riley na hřiště, pak zajít na oběd a pak jsem si myslela, že bychom mohly vyzkoušet tu novou dětskou hernu v centru.“ Kara položila Riley na zem, když se začala snažit vykroutit z náručí.

„Mamka.“ Riley smutně špulila ret, zatímco kráčela ke dveřím.

„Měla bych být volná kolem oběda,“ řekla jí Lena. „Promiň, ale musím tam dneska jít. Alespoň na dopoledne.“ Lena pohlédla na hodinky. Bylo jen krátce po desáté. „Dej mi pár hodin, ano? Sejdu se s tebou v půl druhé U Noonan a můžeme se naobědvat.“

Kara si lehce povzdechla a pohlédla ke dveřím z obýváku, kde Riley stála a stále volala svou mamku. „Fajn, jasně.“ Nemohla se na Lenu zlobit, byl koneckonců pracovní den.

„Uvidíme se později.“ Lena se naklonila a políbila Karu na tvář, než odešla.

„Tak jo, moje poupátko.“ Kara došla k Riley, holčička stále volala po svých maminkách.

„Máma,“ řekla Riley a zamračila se, když ji Kara zvedla. „Máma, Mamka.“ Rileyin spodní ret se začal chvět.

„Ne, ne, ne, nezačínej plakat.“ Kara ji hladila po zádech, zatímco kráčela k Rileyině bedně s hračkami. „Co kdybychom si zabubnovaly?“ pronesla Kara, vytáhla Rileyin bubínek a objevila paličku na krbové římse. „Ach, máš tuhle hračku ráda, co?“ Kara položila Riley a podala jí bubínek.

Riley na něj chvíli zírala a ret se jí stále třásl. „Máma…mamka…“ Riley se rozhlížela po pokoji.

„Brzy se vrátí,“ řekla jí Kara a projela rukou Rileyinými kaštanově hnědými loknami a doufala, že po nich přes víkend nebude moc plakat.

* * *

Jízda zatím probíhala pěkně v tichu. Alex se snažila o konverzaci, ale Maggie jí moc neodpovídala. Zastavily se, aby natankovaly a Alex jim koupila kafe. Zatímco Alex vyjížděla z benzínky a zamířila zpátky na silnici, viděla, jak se Maggie natahuje dozadu a vytahuje láhev skotské, kterou Lena dala Alex k narozeninám. Maggie odšroubovala víčko z lahve, sundala vršek z šálku kávy a nalila dost štědrou porci skotské do kávy. Vrátila víčko na kávu a pak zašroubovala láhev a hodila ji zpátky dozadu auta. Alex zkroutila rty, než promluvila. „Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?“ zeptala se a pohledem střelila po své ženě, než se vrátila k silnici.

„Né, že bych měla důvod, proč bych nemohla pít,“ utrousila Maggie suše, než se napila své kávy.

Alex lehce vydechla. „Možná, že kdybys o tom mluvila, neměla bys pocit, že se musíš vrhnout na pití,“ řekla jí. Mluvila opatrně, protože nevěděla, jakou reakci to u Maggie vyvolá. Kromě té noci po tom, co k tomu došlo, o tom Maggie vůbec nemluvila. Vůbec toho moc nenamluvila, když už je o tom řeč.

„Ježiš, Alex, dala jsem si do kafe dva hlty skotské,“ opáčila Maggie. „Těžko je na čase poslat mě na odvykačku,“ zabručela, než se napila. Alex na ni na chvíli pohlédla a spatřila, že se dívá z okna. Maggie měla sluneční brýle, takže Alex nemohla vidět její oči, ale viděla, jak se jí lehce lesknou nosní dírky, příznak toho, že má na krajíčku.

Alex si lehce povzdechla. Nechtěla na Maggie tlačit, ale současně ji potřebovala přimět truchlit kvůli své ztrátě. Potřebovala ji přimět, aby se s tím srovnala, aby se mohly pohnout dál. „Víš, že se mnou můžeš mluvit,“ pronesla měkce, ale v hlase měla útěchu.

„Mluvit o čem?“ zeptala se Maggie a otočila se k Alex. „Byla jsem těhotná a teď nejsem,“ říkala monotónně. „Nic, co řekneme nebo uděláme to dítě nevrátí, takže…“ Maggiin spodní ret se třásl a Alex spatřila slzu řinoucí se zpod slunečních brýlí. Alex se pohledem vrátila k přednímu sklu a viděla, že se blíží odpočívadlo.

„To vím. Ale není zdravé nemluvit o ztrátě jako je tato,“ pronesla Alex a vyhodila blinkr, aby zahnula k odpočívadlu. Zaparkovala auto, vypnula motor a odepnula si pás. „Pojď ven,“ řekla a Maggie si položila kafe do držáku a vystoupila se svou ženou. Alex se opřela o kapotu, zatímco se Maggie postavila před ni. Alex otevřela náruč a Maggie do ní vklouzla, vítajíc nabídku objetí. „Myslela jsem to vážně, když jsem řekla, že tu jsem pro tebe,“ pověděla jí Alex a hladila ji po zádech, zatímco zůstávaly v objetí.

„Ale je to i tvoje ztráta. Nemůžu na tebe hodit všechny své problémy.“ Maggiin hlas byl tlumený Alexiným ramenem.

„Ano, můžeš.“ Alex nepřestávala hladit její záda. „Jsem tvá žena. Jsem tu, abych ti pomohla s čímkoliv.“ Alex byla raněná a smutná z jejich ztráty, jistěže byla, ale věděla, že Maggie se cítí hůř. Maggie byla tou těhotnou, takže jí právě teď zmítalo mnohem víc emocí. Ona byla tou, která si musela fyzicky projít potratem, kdo pořád ještě trochu krvácel a Alex se nechystala říct, že ví, jak se musí cítit. „Prosím, Maggie. Ať přemýšlíš nebo cítíš cokoliv, prosím, poděl se o to se mnou,“ žádala ji Alex. Tak moc chtěla pomoct Maggie překonat tohle složité období.

Maggie se odtáhla z objetí a pohlédla do Alexiných oříškových očí. „Mám prostě pocit, jako bych selhala,“ zamumlala. „Ani nedokážu být pořádně těhotná.“

„Neselhala jsi,“ ujišťovala ji Alex. „Nebylo to ničím, co jsi udělala. Tohle se prostě stává, neustále. Nezpůsobilo to nic, co bys udělala nebo neudělala.“ Už jí tohle řekla dřív, ale zopakuje to milionkrát, pokud bude muset, aby si Maggie uvědomila, že to nebyla její vina a necítila to jako selhání.

„Moji rodiče by mi řekli, že to je Boží trest za to, že jsem hříšnice,“ zamumlala Maggie s hlavou sklopenou. Když se vyoutovala, její rodiče se vyjádřili tak, že půjde do pekla za své hříchy a že bude potrestaná za to, že je lesba. „Možná mají pravdu.“ Maggie vzhlédla zpátky k Alex. „Tohle je hřích za to, že jsem teplá. Nebudu mít dítě, protože jsem lesba.“

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. Nebyla věřící, ale věděla, že Maggie byla vychovávána ve velice pobožné rodině a možná to byl důvod, proč jejím rodičům bylo tak zatěžko ji přijmout. „A kromě toho ses tak narodila. Není to tak, že by ses jednoho dne probudila a rozhodla ses, že se staneš lesbičkou.“ řekla Alex. „Tak proč by tě Bůh stvořil teplou a pak tě za to trestal?“ zeptala se a Maggie v odpověď lehce pokrčila rameny. „Nebyla jsi potrestána.“ Alex jí hladila po paži, zatímco hovořila. „Bylo to jen…dítě nebylo v pořádku a tak tvoje tělo potratilo. Nebyl prostě náš čas, broučku.“ Alex mluvila měkce a Maggie lehce přikývla, protože o tom v posledních dnech hodně četly. O tom, proč dochází k potratům a o abnormalitách chromozomů, protože Maggie nemohla prostě akceptovat, že k nim dochází bez dobrých důvodů.

„Vážně bych si ale přála, aby byl,“ popotáhla Maggie, zatímco jí další slza skanula po tváři.

„Já vím.“ Alex jí setřela slzy. „Já také a jednoho dne bude. Vím, že to právě teď pravděpodobně nechceš slyšet, ale až budeš připravená, můžeme to zkusit znovu,“ pověděla jí Alex a Maggie v odpověď droboučce přikývla.

„Jo, jednoho dne,“ odvětila Maggie. „Ale, ehm…můžeme prostě jet a zkusit mít spolu hezký víkend? Protože zítra máš narozeniny a já je nechci zničit tím, že bych byla celá smutná a brečela a tak,“ popotáhla. „Prosím, můžeme si prostě dopřát tenhle víkend?“

Alex lehce vydechla a drobně přikývla. „Můžeme si dopřát tenhle víkend,“ pronesla Alex tiše, než si přitáhla Maggie do dalšího objetí. Maggie se jí pevně držela a velice vítala objetí.

* * *

Lena vešla do U Noonan a spatřila vzadu svou přítelkyni. Rychle k ní došla a pohladila ji po zádech, když se za ní vynořila. „Promiň, že jdu pozdě,“ řekla a lehce Karu vylekala.

„Ahoj.“ Kara natočila hlavu a krátce Lenu líbla na rty. „To je v pohodě. Pro změnu nejsem já tou, kdo přišel pozdě,“ zazubila se uličnicky, zatímco se Lena usazovala naproti ní. Usmála se na Riley, která seděla v dětské židličce a žvýkala chlebovou tyčku.

„Ahoj, maličká.“ Lena pohladila Riley na krku a ta nakrčila ramena a hihňala se.

„Je všechno v pořádku?“ zajímalo Karu.

„Ale jo,“ přikývla Lena a napila se vody, kterou jí už Kara objednala. „Jen se porada protáhla o trochu víc, než jsem doufala. Ale teď mám volno na celý víkend,“ obdařila ji úsměvem. „A jsem velice ráda, že ho strávím se svým miláčkem.“ Lena povytáhla obočí, natáhla se přes stůl a vzala Kařinu ruku do své, než uslyšela Rileyino zapištění, jak praštila chlebovou tyčkou o podložku židličky a přelomila ji na půl. „A s tebou maličká,“ usmála se na ni Lena. Neměla moc co dočinění s dětmi, obzvláště tak malými jako Riley, ale z těch pár příležitostí, co jí byla nablízku, se zdálo, že si ji Riley oblíbila a Lena Riley. „Bavila jsi se dopoledne v parku s tetou Karou?“ zeptala se Lena.

Riley na ni chvíli hleděla, než se jí na tváři objevil úsměv. „Kaka,“ pronesla a ukázala na Karu.

„Velice jsme se bavily,“ odpověděla Kara.

„Hmm a Kaka byla taky na houpačkách, co?“ zeptala se Lena a věnovala své přítelkyni uličnické zazubení,

„Ne.“ Kara se snažil udržet vážný výraz, ale Lena ji příliš dobře znala. Kara začala přikyvovat. „A párkrát jsem se i sjela po skluzavce. Možná o párkrát víc než párkrát,“ zamumlala a Lena se rozesmála.

„No, alespoň tys měla zábavné dopoledne, zatímco já byla dospělá a šla do práce a účastnila se porad a sestavování rozpočtu,“ zamumlala Lena a Kara se zasmála, než se napila své vody.

„No, zítra z tebe bude velké děcko, až vezmeme Riley na pouť,“ pověděla jí Kara. „Nemůžu se dočkat, až si dám cukrovou vatu. Miluji cukrovou vatu.“ Kaře se rozšířily oči vzrušením z té myšlenky. „A můžeme vzít Riley na Ruské kolo a točící šálky a musíme jí vyhrát alespoň jednoho plyšáka,“ zazubila se. Vážně se těšila na den na pouti.

„Pro mne žádné točící šálky,“ zavrtěla hlavou Lena. „Nechodím na točící se věci.“ Lena vypadala, že jí bude špatně jen z toho pomyšlení.

„Riley chce, abys ji na ně vzala,“ našpulila Kara smutně ret. „To chceš rozesmutnit tuhle roztomilou tvářičku?“ Kara nepřestávala špulit ret, zatímco štípla Riley do tváře.

Lena se lehce zasmála. „Půjdu na ně, pokud je neroztočíš,“ sdělila jí.

Kara ji zpražila pohledem. „Říká se jim točící šálky,“ opáčila. „Celý smysl je v tom, roztočit je.“

„No, moje nabídka je taková,“ pověděla jí Lena. Kara svraštila obočí, než obdarovala svou přítelkyni drzým zazubením.

„No, zítra je naše osmitýdenní výročí,“ prohlásila Kara. „Takže bych čekala, že by sis ráda užila trochu zábavy v ložnici, ale možná, že když nepůjdeš na točící šálky a nenecháš mě je roztočit, tak se ti nepoštěstí.“ Kařin drzí úsměv se rozšířil.

„Snažíš se mě vydírat, Karo Danversová?“ zeptala se Lena, založila si paže na hrudi a naklonila hlavu na stranu. „Ale uvědomuješ si, že se ti také nedostane téhle takzvané ložnicové zábavy, když mi ji odepřeš?“

„Aha,“ podrbala se Kara na hlavě.

„Jo, nepromyslela sis to, že ne?“ smála se Lena a Kara jen zavrtěla hlavou a cítila, jak se jí srdce chvěje při pohledu na Lenu. Nemohla se dočkat, až stráví celý víkend s ní. Věděla, že si Lena Luthorová získává její srdce.


18

Alex seděla na gauči a Maggie na něm ležela s hlavou na Alexině klíně. Po té, co dorazily do chaty a vybalily si, zajely do supermarketu v blízkém městě a přivezly si nějaké potraviny, ale plánovaly alespoň na hlavní jídlo chodit ven nebo si něco objednat, podle nálady. Maggie přidala do košíku pár dost velkých tabulek bílé čokolády – jedno z jejích oblíbených jídel na zahánění smutku – a v tuhle chvíli odpočívaly a spořádaly první z nich. Alexina ruka si hrála s pramenem Maggiiných tmavých vlasů, zatímco Maggie pročítala místní brožuru a hledala, co by mohly podniknout. „Chceš se jít projet na kajaku?“ zeptala se a zrakem přelétla z brožury ke své manželce. „Můžeme si pronajmout kajak a udělat si malý piknik. Zastavit se někde na břehu jezera, naobědvat se a pak se vrátit,“ navrhla Maggie.

Alex si vložila další kousek čokolády do úst, než lehce přikývla. „Jo, to zní dobře,“ usmála se na svou ženu. „Můžeme to podniknout zítra, jo?“

„Ehé,“ odvětila Maggie. „Dneska se tu chci jen tak válet. Nebo si můžeme jít sednout ven. I když mám pocit, že je trochu vedro na to jít do vířivky,“ zasmála se lehce a Alex nedokázala zabránit úsměvu. Chybělo jí slyšet její smích.

„Vždycky můžeme snížit teplotu a udělat z ní bazének se studenou vodou,“ žertovala Alex, ale věděla, že to ve skutečnosti není špatný nápad. „Nebo můžeme jít do jezera. Vsadím se, že je studené.“ Alex se roztřásla tím pomyšlením.

Maggie se znovu zasmála. „Ale nemáš s tím problém?“ zeptala se Maggie. „Máš narozeniny. Nechceš dělat něco víc vzrušujícího?“ zajímalo ji. Trochu pohnula tělem, brožura jí sklouzla z nohou, kde ležela a spadla na podlahu.

„Jsem v chatě u nádherného jezera se svou překrásnou ženou,“ obdařila ji Alex úsměvem a pokračovala v hraní si s jejími vlasy. „Co víc bych tak mohla chtít?“ zeptala se. Maggie semkla rty, uhnula pohledem a točila si snubním prstenem kolem prstu. Alex jí položila ruku na tvář a natočila jí hlavu, aby zase byla čelem k ní. „Nedělej to,“ pronesla jemně. Věděla, co se Maggie honí hlavou, ale nehodlala to rozvádět, protože Maggie chtěla, aby byl tenhle víkend hezký. Nechtěla ho strávit smutná a rozrušená.

Maggie hlasitě vydechla, posadila se na gauči a otočila se, aby byla čelem ke své manželce. Ulomila další kousek čokolády z tabulky, která ležela na stolku, než se sklonila a zvedla brožuru. „Takže, zítra jízda na kajaku, někdy po poledni,“ prohlásila Maggie. „Mohly bychom vyrazit na túru. Popravdě bychom to mohly udělat hned,“ navrhla. „Mohly bychom jít ven a něco podniknout. Je tak hezký den.“ Bylo uprostřed léta a bylo dost horko. Tepleji než obvykle, ale Maggie si nehodlala stěžovat, zbožňovala léto.

Alex svraštila tvář. „Hodláš mě přimět na moje narozeniny se vláčet po horách?“

Maggie se znovu zasmála. Alex se usmívala, když viděla ty dolíčky. „Mluvím o asi dvouhodinovém výstupu na Vrbový vrchol,“ zamumlala Maggie. „Nenavrhuji, abychom zdolaly Kilimandžáro.“

„No to je dobře, protože Kilimandžáro je odtud dost daleko,“ zazubila se drze Alex a Maggie ji hravě plácla po paži. „Ale zní to zvládnutelně,“ prohlásila Alex a pomyslela si, že popravdě by bylo hezké vylézt nahoru a podívat se na jezero a okolní scenérii z výšky. Pohlédla na hodinky a pak zpátky na svou ženu. „Chceš tedy vyrazit teď?“

„Jistě.“ Maggie se zvedla z gauče a odložila brožuru na stolek. Zvedla tabulku čokolády, ulomila z ní kousek a hodila ho Alexiným směrem, než si uloupla kousek pro sebe, došla k ledničce a položila do ní zbytek. Když už tam byla, tak z ní vytáhla dvě lahve s vodou na jejich túru.

„Dojdu pro botasky,“ prohlásila Alex a zamířila k ložnici.

„Vezmi baťůžek,“ řekla jí Maggie. „A krém na opalování, nezapomeň na krém na opalování,“ pronesla hlasitěji, protože Alex už byla o kus dál v chodbě. „A foťák,“ prohlásila ještě hlasitěji, zatímco vzala něco malého k zakousnutí, pro případ, že by na své túře dostaly hlad.

* * *

Alex se zastavila, otočila a viděla, jak Maggie stoupá po stezce. „Jsi v pořádku, zlato?“ Alex k ní natáhla ruku a Maggie do ní vložila svou, umožňujíc Alex pomoci jí do mírného svahu. „Hádám, že máš přeci jen malé nožičky, co?“ škádlila ji Alex. Maggie svraštila obočí, než praštila do paže své manželky. Alex se uchechtla a nepouštěla Maggiinu ruku, zatímco se dostaly na vrchol. Došly k okraji a vyhlédly na jezero, stromy a kopce v dálce. Alex se přesunula tak, že stála za Maggie. Objala své paže kolem ní, ruce nechala na jejím břiše, sklonila se a položila hlavu na Maggiino rameno. „Je tady nahoře krásně, ne?“ pronesla tiše, zatímco nepřestávaly hledět na ten nádherný výhled.

„Jo,“ zamumlala Maggie a ruce položila na ty Alexiny.

Alex vtiskla jemný polibek do záhybu Maggiina krku. „Miluji tě, Maggie.“ Přestože nemohla vidět její tvář, Alex věděla, že po Maggiině tváři stéká slza. Narovnala se a otočila Maggie, aby jí byla čelem. Maggie se dokázala slabě usmát.

„Také tě miluji.“ Maggie spolkla knedlík v krku. „A omlouvám se, protože jsem ti nechtěla zničit narozeniny, ale už to v sobě dál nezadržím.“ Maggiin hlas se zlomil, jak se jí po tvářích začaly řinout další slzy.

„No tak, tyhle jsou mé třiadvacáté. Už jsem jich měla dost,“ pověděla jí Alex a přitáhla si ji do konejšivého objetí. „A ty to ze sebe potřebuješ dostat. Tohle je dobře, broučku.“ Alex ji hladila po zádech. „Já vím, že je to právě teď příšerný pocit, ale v dlouhodobé perspektivě, je to dobře. Truchlení je dobré.“ Alex pokračovala v hlazení jejích zad, zatímco mluvila, doufajíc, že své ženě přinese trochu útěchy. Cítila, jak její vlastní oči vodnatí, jak z toho, že nesnášela pohled na Maggie takhle smutnou, tak kvůli vlastnímu zármutku nad ztrátou dítěte.

„Prostě nepřestávám brečet.“ Maggiin hlas byl tlumený Alexinou hrudí. „Vážně se snažím cítit lépe a pohnout se dál, ale pořád mám pocit, že musím brečet.“ Alex projela prsty Maggiiným culíkem.

„Je to jen pár dní, zlato,“ ujišťovala ji Alex. „A plač. Pokud chceš plakat, tak plač.“ Alex slyšela, jak se její vlastní hlas chvěje, ale ze všech sil se to snažila kvůli Maggie zamaskovat. „Jediný způsob, jak se můžeme začít posouvat dál, je tohle přijmout a vyrovnat se s tou ztrátou.“ Alex hovořila měkce a tiše, protože věděla, že mluvení nahlas, by způsobilo větší rozrušení nejen pro ni, ale stejně tak pro Maggie. Věděla, že to Maggie akceptovala, obě přijaly, co se stalo, ale tahle část, ta těžší, byla truchlení a posunutí se vpřed.

„A ignorovala jsem Riley.“ Maggie se trošku odtáhla z objetí a vzhlédla k Alex. „Ani jsem se s ní dneska ráno nerozloučila,“ pronesla Maggie skrze slzy, její vidění bylo zamlžené. „A není to její chyba. Je to jen dítě. Je to moje děťátko a já ji ignorovala.“ Maggie se znovu opřela o Alex, která ji tišila a pevně svírala. „Stýská se mi po ní,“ zamumlala Maggie do Alexiny hrudi.

„Můžeme jí zavolat přes Skype, až se vrátíme do chaty, ano?“ navrhla Alex. „A až přijedeme domů, můžeš ji zahrnout objetími,“ řekla Alex, myslíc si, že možná radost batolete může Maggie pomoct s uzdravováním. Alex v posledních dnech našla v Riley skvělou útěchu. Maggie na manželčiných prsou přikývla.

„Jo.“ Maggie se odtáhla z objetí a rukama si otírala tvář. „Máš v tom batohu nějaké kapesníky?“ zeptala se a zhluboka se nadechla, ve snaze dostat se ze stavu, ve kterém se nacházela. Alex si batoh sundala a otevřela ho.

„Nemám kapesníky, ale mám dětské ubrousky,“ řekla Alex, zatímco je vytáhla a podávala jí je.

Maggie se dokázala zasmát manželčině nabídce. „Jsi taková zasloužilá matka,“ pronesla a přijala nabízené ubrousky, protože to bylo lepší než nic. „I když v té čepici vypadáš jako nerd.“

Alex svraštila obočí na svou ženu. „Tak to promiň,“ předstírala uražení. „Nejsem nerd.“ Alex měla modrou baseballovou čepici s logem Supergirl/mana vepředu. „Jen prostě podporuji svou drahou sestru a jejího bratrance,“ prohlásila a zaculila se na svou ženu. Maggie se zvládla usmát, zatímco popotáhla.“ „Jen žárlíš, protože bys ji radši nosila sama.“ Alex si vzala zpátky ubrousky a vrátila je do batohu, než vytáhla foťák. „Teď si uděláme pár fotek tohohle výhledu,“ pronesla a zapnula fotoaparát.

„Jen dokud budeme fotit jen to,“ zamumlala Maggie. „Neuděláš žádnou moji s touhle slzami zbrocenou tváří,“ ukázala si na tvář a nakrčila trochu nos.

„Vypadáš nádherně,“ blýskla na ni úsměvem Alex. „Teď nám udělám selfie, protože tvoje kratičké paže se nenatáhnou dostatečně daleko,“ prohlásila Alex, zatímco kolem ní obtočila paži a vtiskla jí polibek na tvář, než si pořídily pár fotek s tím hezkým výhledem.

* * *

Kara zkontrolovala teplotu už asi po desáté, než rozhodla, že je voda ve vaně v pohodě a neposadí svou neteř do vařící vody. „Tak jo, poupátko, umyjeme tě, co?“ Kara se otočila, aby dala Riley do vany, ale zatvářila se lehce zmateně, protože nebyla tam, kde si hrála s jednou ze svých kachniček. „Riley?“ Kara se zvedla a přešla ke dveřím, kde spatřila Lenu, jak kráčí chodbou s Riley v náručí.

„Tahle se snažila utéct před koupáním?“ zeptala se, zatímco položila Riley na podlahu.

„Vypadá to tak.“ Kara polechtala Riley na boku. „Ty prohnaná opičko,“ řekla, zatímco se Riley hihňala a snažila se uvolnit z jejího sevření. „Vyřešila jsi to?“ zeptala se Kara. Lena odešla z koupelny, protože jí volali z práce.

„Ano,“ přikývla Lena a sledovala, jak Kara sundala Riley plínku a ponořila ji do vany. Riley se okamžitě natáhla po hračkách, které jí tam Kara začala házet. „Vážně, člověk chce jen půl dne volna a víkend bez problémů.“ Lena obrátila oči v sloup a klekla si vedle Kary.

„No to máš z toho, že jsi ředitelkou společnosti,“ zazubila se Kara drze na svou přítelkyni. „Prostě příliš chytrá a bystrá, co?“ zasmála se Lena a viděla, že se Kara naklání pro pusu. „Ale jsi moje chytrá a bystrá ředitelka společnosti,“ zamumlala Kara, než vtiskla polibek na Leniny rty.

„Ááá.“ Lena se odtáhla a leknutím vypískla, když ji Riley pocákala. Podívala se na ni a holčička se hihňala a znovu plácla do vody. „Je to sranda?“ zeptala se Lena, zatímco se Riley nepřestávala hihňat. Lena zvedla delfína na klíček, natáhla ho a pak ho pustila do vany. Rileyiny oči ho sledovaly, jak vyrazil napříč vanou.

Kara se láskyplně usmívala, jak sledovala Lenino chování k její neteři. „Chceš děti?“ zeptala se. Ta otázka zastihla Lenu nepřipravenou. Randily spolu teprve osm týdnů. Bylo to vážně něco, co by měly teď probírat?

„Ehm.“ Lena se podrbala na hlavě. „Zatím jsem na děti vážně moc nemyslela,“ odpověděla upřímně. „Abych řekla pravdu, nikdy jsem se necítila jako mateřský typ,“ pronesla, zvedla delfína a začala ho pro Riley znovu natahovat. „Ale nikdy jsem toho neměla moc co dočinění s dětmi. Hmm.“ Lena položila delfína do vody a s úsměvem sledovala Riley, která pozorovala, jak si to šine vodou, s výrazem čisté radosti ve tváři. „Myslím si, že jednoho dne by bylo hezké jedno mít,“ prohlásila a vzhlédla ke Kaře, která se usmívala. Podle její reakce usoudila, že jí dala správnou odpověď. „Hádám, že ty děti chceš?“

„No jasně,“ vykulila Kara oči, překvapená, že se Lena musí ptát. „Asi dvanáct nebo tak,“ zapištěla Kara.

„Páni, to je spousta superhrdinských dětí,“ smála se Lena. „Budou mít tvoje děti superschopnosti?“ zajímalo ji.

„Ehm,“ poškrábala se Kara na hlavě. „Nejsem si jistá. Myslím si to…nebo to možná bude záviset na tom, kdo by byl otcem. Chci říct, že hádám, že budou alespoň z půlky kryptoňanské, takže by měly mít nějaké schopnosti, ne?“ Kara zněla nejistě. „Když jsem poprvé uvažovala o dětech, tak by byly jistě superhrdinské, protože jsem myslela, že jejich otcem bude Mon-El a ten byl z Daxamu, takže…“ Kařin hlas se vytratil. Lena věděla vše o tom, co se stalo s Mon-Elem, ale Kaře bylo stále zatěžko o tom mluvit. Byli spolu dlouho, byli zasnoubeni a mluvili o založení rodiny, ale když došlo k daxamské invazi, Mon-El se postavil na stranu své matky a Daxamanů a nechal Zemi na holičkách. Mon-Elova zrada nejenže zlomila Kařino srdce, ale nechala agenty DEO, civilisty a policisty zemřít v křížové palbě kvůli jeho zákeřnosti. Mon-El byl daxamský krtek, posílal jim zprávy o Zemi a nejlepším okamžiku útoku. „Ale každopádně,“ zavrtěla Kara hlavou. „Jo, v budoucnosti chci děti,“ prohlásila. Lena stiskla rty a lehce přikývla. „Musíme ti pořídit nějaké bratrance a sestřenice, co?“ naklonila se Kara dopředu a rozcuchala Rileyiny vlásky.

Jak Lena, tak Kara byly v minulosti raněny ex-snoubenci/kami, ale obě teď byly rády, že se tak stalo, protože jinak by se navzájem nenašly. „Doufejme, že ještě dlouho ne.“ Lena zněla lehce znepokojená tím, jak rychle Kara nadhodila děti. Byly spolu teprve osm týdnů a pro Karu to byl první lesbický vztah.

„Já vím, já vím.“ Kara položila ruku na Lenino stehno. „Omlouvám se, nechtěla jsem tě vyděsit. Jsem jen v její přítomnosti celá rozněžnělá,“ pronesla Kara a pohledem se vrátila ke své neteři. „Navíc, musím být Supergirl po ještě dlouhou dobu, než se ta nechá zbouchnout,“ prohlásila a Lena se zasmála, když se jí v mysli vynořila představa Supergirl v pokročilém stupni těhotenství.

„To ráda slyším,“ řekla Lena. „Ale v mezičase, můžeme hlídat tuhle rošťandu a když začne být nabručená nebo unavená, tak ji můžeme poslat zpátky jejím maminkám,“ zasmála se.

„Jasně,“ smála se také Kara. „Ach, ale opravdu doufám, že brzy dostane brášku nebo sestřičku,“ pronesla a její oči při těch slovech zesmutněly. Lena se posunula blíž k ní a položila jí konejšivou ruku na rameno. Také doufala, že pokud to Maggie zkusí znovu, tak to tentokrát všechno půjde dobře.

* * *

Maggie a Alex byly ve vířivce, ale snížily teplotu. Byl příjemný letní večer a ony se dělily o láhev bílého vína, při pozorování západu slunce. Nádherné odstíny oranžové plnily obzor, jak se zdálo, že se ta velká žlutá koule hodlá ponořit do jezera. „Mimochodem, všechno nejlepší k narozeninám.“ Maggie právě došlo, že si nemyslí, že jí to už řekla, ani když Alex po večeři předávala dárek. „Stárneš, co? Je ti teď jako mě,“ zazubila se.

„Na asi dva dny mi je stejně jako tobě,“ uchechtla se Alex. „To ty stárneš,“ škádlila ji. Maggie byla jen o rok starší než ona, takže mezi nimi nebyl opravdu velký rozdíl, ale samozřejmě to bylo něco, kvůli čemu si Alex Maggie dobírala. „Ale neboj se, stejně tě miluji,“ pronesla Alex a sevřela Maggiinu tvář a něžně ji hladila palcem. Chvíli na sebe upřeně hleděly, než se Alex naklonila a vtiskla něžný polibek na Maggiiny rty.

„Alex, já…“ Maggie sklopila hlavu a odtáhla se z polibku. „Promiň, ale…“

„Já vím,“ pověděla jí Alex, vědouc, co má Maggie na mysli. „Nečekám, že dneska k čemukoliv dojde…celý tenhle víkend,“ ujišťovala ji. „Vím, že je na tebe příliš brzy,“ dodala. „Chtěla jsem prostě malou pusu.“ Pochopitelně, od potratu nedošlo k žádným intimnostem. Byly tu nějaké polibky na čelo, nebo tvář, ale tohle byl první polibek, který si vyměnily od doby, co k tomu došlo.

„Narozeninová pusa,“ zamumlala Maggie a Alex lehce přikývla, než se Maggie naklonila a vtiskla další polibek na Alexiny rty, než se odtáhly a obě se současně natáhly po svých sklenkách vína. „Myslíš, že bychom si měly pořídit jednu tuhle domů?“ zeptala se Maggie. „Dokázala bych si zvyknout na to, sedět v ní večer, když bude Riley v posteli,“ pronesla a její rty se zvedly do úsměvu.

„Myslím, že bychom ji použily tak dvakrát a pak už nikdy,“ odpověděla Alex, než se napila.

„Jasně,“ zasmála se Maggie. Musela souhlasit, že novost toho, že mají vlastní vířivku, by pravděpodobně velice rychle vyprchala. „Užijme si jí, dokud tu jsme, hmm?“ Maggie se přesunula trochu blíž k Alex a ta kolem ní objala paži, zatímco sledovaly západ slunce. Maggie měla hlavu položenou na manželčině rameni.

„Jo.“ Alex něžně přejížděla svými prsty kruhovými pohyby po Maggiině rameni.

Chvíli seděly v tichosti a jen si užívaly tichých zvuků přírody a překrásného západu slunce. „Díky,“ porušila nakonec Maggie ticho.

Alex svraštila nos. „Za co?“ Nebyla si vážně jistá, za co jí Maggie děkuje.

„Prostě…díky,“ pronesla Maggie znovu. „Díky, že jsi mou ženou, děkuji, že jsi mi dala Riley…prostě…díky.“ Maggie vzhlédla k Alex, s úsměvem na tváři.

„To já bych měla děkovat, že mám to štěstí, že jsem si tě vzala,“ sdělila jí Alex a usmívala se na ni, zatímco hleděla láskyplně do jejích velkých tmavých očí. Právě teď vypadaly smutně, což Alex lámalo srdce, ale Alex věděla, že se Maggie snaží, jak jen umí, propracovat se tou bolestí a ztrátou a věděla, že to zkusí znovu, že Maggie bude mít dítě a Riley bude velkou sestrou.

„Ale já s tebou získala víc než jen manželku a dítě. Získala jsem sestru a matku a J’onna,“ vydechla Maggie. J’onn byl jako otec Alex a Kaře a po jejím vstupu do Alexina života, také pro Maggie. „Co jsem dala já tobě?“ zeptala se Maggie se smutkem v hlase.

„Dala jsi mi sebe,“ řekla jí Alex a něžně ji hladila po paži. „Jsi nejlepší součástí mého života, Maggie Sawyer-Danversová,“ usmála se. Jistěže byla i Riley nejlepší součástí jejího života, ale to se bralo samo sebou. Maggie se zvládla slabě usmát, zatímco ji Alex pohladila po tváři a vtiskla něžný polibek na čelo. „Miluji tě,“ sdělila jí Alex.

„Ne tolik, jako já miluji tebe,“ zamumlala Maggie, než se znovu přitulila k Alex. Obě si užívaly svůj večer ve vířivce.


19

Pouť přijela do města na poslední dva týdny v srpnu a první dva v září. Byly tam atrakce, zábava, živá hudba, stánky s občerstvením a spousta dalších věcí, aby se lidi bavili. Kara vždycky zbožňovala návštěvy poutí, ale tenhle rok byla ještě nadšenější, protože tam brala Riley a protože tam byla se svou přítelkyní. Kara se právě cpala popkornem a cukrovou vatou najednou a nechala Lenu tlačit sportovní kočárek. „Alespoň už teď vím, jak je možné, že se můžeš cpát a cpát a držet si tak hezkou postavu,“ prohlásila Lena, když pobaveně sledovala, jak si strčila hrst popkornu do pusy. „Stejně je ale na nic, že tě nikdy neuvidím opilou.“

„Můžeš mě vidět opilou,“ sdělila jí Kara. „V centru je jeden bar,“ prohlásila a otočila se ke své přítelkyni. „Prodávají tam něco, co by na vás, ubohé lidi, nemělo žádný účinek, ale stačí jedna sklenice a jsem totálně sjetá,“ pověděla jí a Lena vykulila oči a tvářila se zaujatě.

„Existuje bar, kde se můžeš opít?“ zjišťovala Lena. „Jak je možné, že jsi mi o tom nikdy dřív neřekla?“

Kara semkla rty. „Je to mimozemský bar. A vím, že se cítíš trochu nejistá ohledně mimozemšťanů,“ pronesla tiše a vyhnula se očnímu kontaktu.

„No, necítím se nejistá ohledně jedné mimozemšťanky.“ Lena se zastavila a otočila se ke své přítelkyni. „Je to dost úžasná bytost,“ pronesla s úsměvem a hladila Kařinu paži.

„Jsem jen jednou z mnoha,“ pronesla Kara tiše. „A chápu to, protože je tu spousta pochybných krvežíznivých hovadských mimozemšťanů, kteří útočí na Zemi. Ale všichni takoví nejsme. Většina jsou uprchlíci, kteří jen chtějí bezpečné místo k životu. Vždyť víš, celá ta standardní ‚přicházíme v míru‘ mimozemšťanská záležitost,“ prohlásila Kara a Lena se lehce zasmála. „Ale můžu tě tam vzít, pokud ti nevadí, že tak 98 procent tamních osob jsou mimozemšťané. A každopádně, proč mě tak moc chceš opít?“ zeptala se Kara, utrhla kus cukrové vaty a strčila si ji do pusy.

„Není to tak, že tě chci opít,“ pověděla jí Lena. „Jsi tak zábavná, když jsi střízlivá, že to není potřeba. Jen jsem si myslela, že budeš k popukání srandovní opilá.“

„No, můžeme tam jít. Možná tam můžeme zkusit jít na dvojité rande s Alex a Maggie, až se Maggie bude cítit lépe,“ navrhla Kara. „Za předpokladu, že seženou hlídání pro Riley,“ dodala.

„Jasně,“ řekla Lena a pohlédla k točícím šálkům. „Takže tedy vezmeme Riley na tohle?“

„Ano,“ zavřískla Kara nadšením. „Ale musíš mě nechat roztočit šálek,“ škádlila Kara svou přítelkyni a žďuchla do ní. Lena zavrtěla hlavou a pohlédla na ni.

„Chceš, aby mi bylo špatně?“ zeptala se Lena.

„Ne,“ odpověděla Kara. „Protože pak bych si od tebe nechtěla ukrást polibky,“ pronesla Kara, vtiskla pusu na Leniny rty a stiskla jí zadek, než ji po něm drze plácla.

„Hmmm.“ Lena se odtáhla z polibku. „Takže žádné jejich roztáčení,“ zamumlala, jak tam kráčely. Měly štěstí, že dorazily, když nebyla moc velká fronta, takže když se šálky zastavily a lidi z nich slezly, podařilo se jim obsadit jeden šálek. Riley seděla Leně na kolenou a Kara naproti nim.

„Riley, koukni na Kaku,“ řekla Kara a Riley hleděla s úsměvem na svou tetu. „Uděláme pár fotek, abychom je poslaly maminkám, co?“ pronesla Kara, jak se atrakce začala pohybovat dokola. „Ale nejprve je musíme trochu víc rozpohybovat, ne?“ švitořila na svou neteř, zatímco položila ruce na otáčecí kolo uprostřed šálku a začala jím točit dokola.

„Karo, prosím, to stačí,“ řekla Lena svírající Riley, jak se šálek začal točit rychleji a rychleji. Kara přestala točit, respektujíc, že Lena je nechce roztočit příliš, protože je jí z toho nevolno.

„Tak jo, poupátko.“ Kara vyndala telefon z kapsy a začala fotit Riley, která vypadala, že si jízdu velice užívá. „Natočíme maminkám taky video, co?“ prohlásila Kara. Riley jí samozřejmě nebyla schopná odpovědět, ale přesto to pronesla jako otázku. „Riley, usměj se pro maminky,“ řekla Kara, když spustila nahrávání s dokonalým načasováním, když začala Riley pištět nadšením, zjevně si užívajíc jízdu.

* * *

Alex s Maggie zajely s kajakem ke břehu jezera. Opřely vesla o bok a Alex vyzvedla batoh ze zadní části kajaku, než vystoupala po stezce na mýtinu. Maggie se posadila a následně se natáhla na trávu. Ruku si položila na břicho, zatímco se jí ustaloval dech. „Trochu zadýchaná?“ zasmála se Alex, ale její dech, byla také o něco těžší než obvykle. Alex se položila do trávy vedle své ženy.

„Jen jsme jely trochu dál, než jsem si myslela, že pojedeme.“ Maggie ležela ještě o trochu déle, než se posadila, natáhla se pro batoh, vytáhla z něj lahev s vodu a dlouze se napila. „Chceš si trochu zaplavat?“ zeptala se a pohlédla na Alex, která se také zvedla do sedu.

Alex si vzala lahev od své ženy a napila se. „Před obědem?“

„No, víš, co se říká o plavání hned po jídle?“ utrousila Maggie, stáhla si tílko a odhalila tak červený vršek od bikin.

„To jsou fámy,“ zasmála se Alex, zašroubovala víčko lahve a hodila ji do batohu, než se natáhla po svém telefonu, když uslyšela, jak zapípal. Vytáhla ho z batohu a spatřila, že má zprávu od Kary. „Ááá, koukni.“ Alex podržela telefon tak, že na něj viděly obě a pak pustila video s potěšeně pištící a hihňající se Riley v točícím šálku. „Ááách, Bůh jí žehnej, zbožňuje to,“ usmála se Alex a ohlédla se na Maggie.

„Nejsem si jistá, že Lena také,“ zasmála se Maggie, vidouc, že se její kamarádka tváří, že chce z atrakce pryč. „Trochu si ale přeji, abychom tam byly s Riley,“ zamumlala Maggie.

„No bude to tam ještě asi tři týdny,“ pronesla Alex, pouštějíc video znovu, usmívajíc se nad dceřinou nadšenou tvářičkou. „Můžeme ji tam taky vzít,“ navrhla. Maggie v odpověď přikývla, načež se zvedla, vyklouzla z žabek a stáhla si kraťasy.

„Tak co, jdeš?“ zeptala se Maggie a Alex přikývla, strčila telefon zpátky do batohu, zvedla se, sundala si také kraťasy, tričko a žabky a sešla se svou ženou ke břehu jezera. Maggie vlezla do vody první a zastavila se, jakmile měla vodu kousek nad kotníky. „Ježkovi voči, ta je ledová.“ Maggie se napjala a zdálo se, že zapustila kořeny.

Alex se zasmála, vešla do vody a strkala Maggie před sebou, zatímco ta ječela, jak na ni cákala studená voda. „Nesmíš se zastavovat.“ Alex ji nepřestávala tlačit dopředu, dokud nezašly dost daleko do jezera. Alex ohnula kolena, takže se ponořila po ramena do vody a stáhla Maggie s sebou. Maggie znovu z té studené vody zavřískla.

„Jsi tak zlá,“ našpulila Maggie ret a vycákla vodu k manželčině obličeji. Alex se jen smála, zatímco objala paže kolem Maggiina pasu a přitáhla si ji k sobě. „A ta voda je tak studená. Jak si do ní můžeš jen tak vkráčet, jako by to byla hezky horká koupel?“ zeptala se.

Alex pokrčila rameny a přejela rukama po Maggiiných pažích, než ji políbila na čelo. „Áááá,“ zaječela Maggie. „Něco se mi otřelo o nohu.“

„To byla moje noha,“ smála se Alex své ženě. „Jak to, že je z tebe taková fňukna?“ zasmála se znovu a zastrčila uvolněný pramen vlasů za Maggiino ucho. „Člověk by si myslel, že jsem tě sem donutila vlézt,“ zamumlala.

„Sklapni,“ praštila Maggie svou manželku do paže. „Jen jsem to nečekala, to je všechno. Popravdě je tu hezky,“ usmála se. „Podělaná kosa, ale hezky. A nejen jezero, ale být tady, s tebou, jen mi dvě, trávící čas spolu, nic moc nedělajíc, jen…“ Maggie lehce pokrčila rameny. „Myslím, že vypadnout na pár dní, bylo pro mě to nejlepší…pro nás, ale hlavně pro mne. Já, ehm…nemyslím si, že kdybych byla doma, začala bych se vyrovnávat s…“ Maggie se odmlčela a sklopila lehce hlavu se rty semknutými.

„Dopracujeme se k tomu,“ pronesla Alex, položila jí ruku pod bradu a jemně jí zvedla hlavu zpátky. „A dej si na čas, jak potřebuješ, protože to není něco, přes co se můžeš přenést během jednoho dne.“

„Jsi ke mně tak úžasná.“ Maggie cítila, jak jí v očích pálí slzy. „Jsi opravdu nejlepší, Alex,“ řekla a Alex se usmála a pohladila Maggi po tváři, než ji vtáhla do objetí.

* * *

Kara a Lena byly s Riley na šálcích asi čtyřikrát a teď byla Lena dost bílá a usrkávala z lahve vody. Rozhodly se nechat si Ruské kolo na později, až Lena přestane mít pocit, že bude zvracet. Už Riley koupily balónek s prasetem Peppou a Lena ho uvázala k držadlu kočárku. Kara teď vyjádřila zájem vyhrát Riley plyšáka, takže zamířily k jednomu ze stánků, kde k tomu mohlo dojít. „Víš, že jsou tyhle věci zfixlované,“ prohlásila Lena. „Je to skoro nemožné,“ povzdechla si, když zastavily u stánku, kde byly plechovky srovnané do pyramidy a měli jste tři měkké míčky, abyste je všechny shodily. „Ty míčky jsou moc měkké, aby ty plechovky shodily.“

„Potřebuješ jen mou sílu,“ zašeptala Kara své přítelkyni, než vytáhla peníze z kapsy a podala je tomu muži. Ten jí podal míčky a Kara hodila prvním. Oči muže se rozšířily z té rychlosti, jakou se míček řítil k plechovkám, trefil spodní řadu přesně do středu a většina plechovek slétla ze stojanu. Lena otevřela pobaveně pusu, když Kara jediným rychlým pohybem vyslala druhý míček, kterým srazila zbytek plechovek. Kara vyhodila třetí míček do vzduchu, než ho zase chytla. „Tenhle není potřeba,“ pronesla ledabyle a hodila ho mužovým směrem. Zíral na ni a tvářil se dost překvapeně, než vyskočil a ukázal ke košům rozvěšeným kolem stánku.

„Ijáček, Tygr, Prasátko nebo Pů?“ zeptal se.

„Hmm…“ Kara se podrbala na hlavě, než shlédla k Riley a pak vzhlédla zpátky k muži. „Tygra. Rozhodně má nejradši Tygra,“ pronesla Kara. Muž se natáhl pro plyšového Tygra a podal ho Kaře. „Tady máš, poupátko,“ podala Kara plyšáka Riley, která vykulila oči a široce se usmála, zatímco si ho k sobě přivinula. „Vezmu si další pokus,“ prohlásila Kara a podala muži další peníze.

Vypadal lehce otráveně, když jí podával tři nové míčky. „Možná byste si mohla vybrat plyšáka rovnou,“ zabručel a Lena se kousala do rtu, aby se pobaveně neuchechtla. Velice rychle Kara srazila všechny plechovky ze stojanu.

„Vezmu si Ijáčka,“ zaculila se Kara. Muž jí ho podal a Kara se otočila k Leně. „Tenhle je pro tebe, zlato,“ sdělila jí a natáhla ho k ní. Ijáček držel červené srdce s bílým nápisem, který říkal: ‚Bez tebe je mi smutno‘. „Protože, no…“ Kara pokynula Leně, aby si to přečetla.

„Ááá, no, nejsi ty srdíčko,“ usmála se Lena, než si vyměnila polibek se svou přítelkyní. Následně se pohnuly od stánku, Kara tlačila kočárek, zatímco Lena hleděla na Ijáčka, kterého jí Kara právě vyhrála. „Takže, znamená to, že ti taky musím něco vyhrát?“ zjišťovala Lena, zatímco se zavěsila do Kary.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Kara. „Znamená to, že můžeš jít znovu na šálky.“

„Ne, ne, ne,“ zavrtěla hlavou Lena „Cokoliv jiného než šálky.“ Lena na nich už byla pro dnešek dost.

Kara se uchechtla. „Pojďme se nejprve někam najíst, mám hlad,“ poznamenala.

„To jako vážně?“ zeptala se Lena. „Měla jsi velký pytel popkornu, dvě cukrové vaty, hot dog, jablko v karamelu a pytlík koblih,“ vykulila oči, nejistá, jestli si někdy zvykne na to, že má Kara bezedný žaludek. „Přeci nemůžeš mít pořád hlad?“

„Ano, drahá, tohle jsme už mockrát probíraly,“ připomínala jí Kara. „Nikdy nejsem plná,“ prohlásila právě, když se jí napřímily uši. Slyšela výkřiky o pomoc a něco, co znělo jako pád suti. Lena vypadala dost znepokojená výrazem tváře své přítelkyně.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se Lena.

„Já, hmm…“ Kara se podrbala na hlavě. „Nejsem si jistá. Slyším lidi v nesnázích, potřebující pomoct,“ ukázala si na uši. Tolik se s Lenou a Riley bavila a vážně nechtěla odcházet.

„Měla bys jít, jestli tě lidé potřebují,“ pověděla jí Lena a ruku jí položila na paži.

Kara si sundala brýle a podala je Leně. „Nebudu pryč dlouho,“ řekla. „Doufejme,“ dodala, než dala Leně rychlý polibek a odběhla za svými povinnostmi Supergirl.

„Kaka.“ Lena shlédla na Riley, která se divila, kam její teta odběhla. „Kaka,“ pronesla znovu a lehce našpulila ret.

„Kara bude hned zpátky,“ sklonila se Lena a pohladila ji po tváři. Nikdy nebyla nechána s dítětem sama a snažila se ze všech sil nevyšilovat. „Hmm…“ Lena se rozhlédla po pouti. „Chceš jít na skákací hrad?“ zeptala se. „Hmm, má tě Lena vzít na skákací hrad?“ pronesla a pohlédla k oblasti, kde byly různé skákací hrady, některé se skluzavkami.

„Nena,“ zaculila se Riley a ukázala prstem Leniným směrem.

„Ano, tak pojďme, ne?“ prohlásila Lena a tlačila kočárek ve směru ke skákacím hradům a doufala, že Kara nebude pryč moc dlouho.

* * *

Kara se vrátila do pokoje po tom, co uspala Riley. Byla nahoře už dvakrát od prvního pokusu uložit Riley. Obě doufaly, že všechen ten čerstvý vzduch ze dne na pouti ji unaví, ale zrovna se jí prořezávaly zuby, takže na tom nezáleželo. Kara se posadila zpátky na podlahu Alexina a Maggiina obýváku. Měly tam rozloženou deku a zapálené nějaké svíčky, protože Kara řekla, že musí ten večer ozvláštnit, když mají to osmitýdenní výročí. Pily víno a jedly čínské knedlíčky, jak jinak. Kara potřebovala své oblíbené jídlo, aby oslavila osm týdnů s tou úžasnou ženou. „Dneska jsem se tolik bavila,“ pronesla Kara, zvedla knedlíček a ukousla si. „Jen mě mrzí, že jsem část dne musela vynechat.“

„To je v pohodě,“ ujistila ji Lena. „Musela jsi vyřešit tu záležitost.“ Kara dokázala pomoct a udržet v bezpečí všechny v administrativní budově, do které nabourala cisterna, kvůli čemuž se začala budova hroutit.

„Stejně mi chyběl čas s mými oblíbenkyněmi,“ našpulila Kara smutně ret.

„No, máme celý večer, abychom si to vynahradily,“ zamumlala Lena a přitáhla si Karu k polibku. Zprvu byl něžný, ale rychle se stal vášnivějším, jak jejich jazyky zápasily o místo v ústech té druhé. „Hmm.“ Lena se odtáhla a opřela si čelo o Kařino.

„Chceš si teď vyměnit dárky?“ zajímalo Karu, když se natáhla pro taštičku, kterou položila pod stolek.

„Jistě.“ Lena vytáhla svoji taštičku také spod stolku a vyměnily si je. Kara vzrušeně tu svou otevřela a odhalila, že dostala - přesně jak jí Lena řekla – vanilkový cupcake s malinovou polevou a malou plyšovou černobílou kočičku. „Ááá, ta je tak rozkošná,“ rozplývala se Kara a přivinula ji k sobě.

„Karo,“ zalapala po dechu Lena, když otevřela svůj dárek. Kara jí koupila náušnice. Byly stříbrné, ve tvaru srdce a s diamanty uprostřed. „No, co to kčertu.“ Lena si položila ruku na hruď a vzhlédla ke své přítelkyni, která se už cpala svým cupcakem.

„Co?“ zamumlala Kara s plnou pusou.

„Nechalas mě myslet si, že je v pohodě, když ti koupím cupcake a pitomou plyšovou kočku.“ Lena zněla otráveně, když rozhodila rukama.

„Hej, pšššt.“ Kara zakryla rukama koččiny uši. „Paní Fouska tě uslyší.“

Lena obrátila oči v sloup. „Karo,“ povzdechla si a zněla zoufale. „Vypadají draze. Cítím se tak hloupě,“ pronesla a sklopila hlavu.

„To nedělej,“ zavrtěla Kara hlavou, zatímco položila ruku pod Leninu bradu a přiměla ji opět vzhlédnout. „Zbožňuji tuhle kočičku a ten cupcake je dobrý,“ usmála se Kara. „Nezáleží na tom, co jsme daly jedna druhé. Je to ta myšlenka dávání darů.“

„Jo, ale tyhle jsou nádherné a já…“ Lena si povzdechla. „Moc ti děkuji. Jsi úžasná.“ Lena se naklonila a vtiskla polibek na Kařiny rty. Kara se do polibku usmála a nechala ho prohloubit, jak se posunula blíž k Leně a ruku položila na její zátylek. Druhou rukou přejela po Lenině holé noze, dokud nedosáhla lemu černých džínových kraťasů, zatímco se položily na deku a polibek se stával vášnivějším.

Kara se odtáhla a položila si hlavu na Lenino čelo, když pokoj naplnilo Rileyino vřeštění. „Rao,“ zabručela Kara. Lena zavzdychala a posadila se se rty semknutými.

„Chceš, abych to zkusila já?“ zeptala se Lena.

„Ne, to je dobrý. Půjdu.“ Kara se postavila a odešla z pokoje. Lena se natáhla pro svou sklenici vína, která stála na stolku a napila se, při čekání na Kařin návrat.


20

Maggie se protáhla, otočila se v posteli a zamračila se, když spatřila, že je Alexina strana prázdná. Vylezla z postele a znovu se protáhla, když vyšla z ložnice, prošla chodbou a zamířila do obývací oblasti chaty, kde našla Alex stát nad sporákem a, světe div se, to, co Alex vařila vonělo hezky a nepřipáleně. „Děláš palačinky,“ usmála se Maggie a zezadu objala Alex. Ta se lehce lekla při manželčině doteku a zvuku jejího hlasu. „A není tu kouř, ani zápach připáleniny.“ Maggie párkrát začichala, když se k ní Alex otáčela.

„Já vím, zázrak, viď?“ zeptala se Alex. Maggie na ni s úsměvem hleděla a ukazovala své dolíčky, než se obě uchechtly. „Všechno nejlepší k narozeninám, zlato,“ řekla Alex a přitáhla si ji k polibku. Maggie se pak odtáhla a pohlédla jí do očí.

„Děkuji.“ Maggie měla na tváři stále ještě svůj úsměv s dolíčky, když pohladila Alex po tváři a přitáhla si ji k dalšímu polibku. „Ale raději tě nechám vrátit se k přípravě téhle snídaně, co?“ Maggie hravě plácla Alex po zadku, než se od ní přesunula. Přešla k ledničce a vyndala jahody, maliny a borůvky. Hodlala nakrájet ty jahody, aby se daly dát na palačinky. Popadla prkénko z pracovní desky a z balení vyndala pár jahod. „Takže, co chceš dneska podniknout?“ zeptala se a sledovala, jak Alex obratně obrátila palačinku a vykulila oči překvapením nad tím, jak snadné to pro ni vypadalo.

„Hmm.“ Alex se podrbala na hlavě a pokrčila rameny. „Mohly bychom se projet na kole. Myslela jsem, že jsi chtěla objet jezero?“ pronesla a nespouštěla zrak z palačinky.

„Možná, že ne celé jezero,“ odvětila Maggie a položila nakrájené jahody do misky, než vyndala z balení další k nakrájení. „Kolem je to dlouhá štreka. Ale mohly bychom dojet tam, kde jsme se včera zastavily s kajakem. Znovu si zaplavat v jezeře,“ navrhla.

„Chceš říct, že nebudeš vyšilovat, když se moje noha otře o tvou nebo naříkat, jak je voda studená?“ dobírala si ji Alex. Maggie svraštila obočí a hodila po své ženě jahodou. „Hele, neplýtvej s nimi!“ Alex zvedla jahodu, které se jí odrazila od paže a spadla na pracovní plochu a strčila si ji do pusy.

„Ne, nebudu,“ odpověděla Maggie.

„No, můžeme se projet na kole a zaplavat si. Nebo můžeme jít na další túru.“ Alex se ohlédla k Maggie, než se pohledem vrátila k palačince a viděla, že už je hotová. Položila ji na talíř k dalším palačinkám, které už byly hotové, než dala do pánve nové těsto, aby udělala další. „Někde tady v okolí je vodopád,“ pronesla Alex a svraštila trochu tvář, protože nevěděla, kde přesně, ale to by mohlo udělat túru jen zajímavější. „Jsem si jistá, že bychom ho nakonec objevily.“

Alex se usmála, když uslyšela Maggiin smích. „Také bychom někdy měly zajet do města a podívat se po obchodech,“ prohlásila Maggie. „Musíme sehnat něco pro Riley a předpokládám, že bychom měly koupit něco Kaře a Leně za to, že ji celý víkend hlídaly.“

„Jo, to by bylo hezké,“ odpověděla Alex. „Takže určitě nákupy, ale kromě toho…“ Alex pokrčila rameny a pohlédla zpátky na Maggie.

„Panebože.“ Maggie vykulila oči, přeběhla k ledničce a vytáhla polovinu tabulky čokolády, kterou měly otevřenou. „Rozpustím ji a můžeme si ji dát s ovocem na palačinky,“ prohlásila a vypadala nadšeně, když přešla ke skříňce a vytáhla misku.

„Ježiš, myslela jsem, že tě napadlo, co chceš dnes podniknout,“ smála se Alex, zatímco Maggie lámala čokoládu na kousky do misky, aby ji dala rozehřát do mikrovlnky. Nikdy dřív neviděla svou ženu tak nadšenou ohledně nějaké čokolády. Maggie vážně čokoládu moc nejedla. Jistě, každý měl svoje jídlo na zahánění smutku, ale Maggie se k němu dostala výjimečně, ale vzhledem k tomu, k čemu došlo, to chápala.

„Ne, ale to nevadí,“ odvětila Maggie při cestě k mikrovlnce. „Pojďme se ztratit v lese, při snaze najít ten vodopád,“ navrhla. „Máš sledovací zařízení, že jo? Takže pokud skončíme ztracené v lesích, jsem si jistá, že nás nakonec najdou,“ vtipkovala a Alex se zasmála, jak položila palačinku na talíř.

„Neztratíme se. Jsme vysoce kvalifikovaná agentka a detektiv,“ poznamenala Alex. „Jsem si jistá, že dokážeme najít vodopád,“ pronesla a Maggie přikývla.

„No, člověk by si to myslel, co?“ prohlásila Maggie, otevřela mikrovlnku, vytáhla misku a zamíchala téměř rozpuštěnou čokoládu, než ji ještě na chvíli vrátila. Alex postavila talíř palačinek na stůl, kde už nachystala talíře, příbory a pomerančový džus, než přešla k pracovní ploše a vzala misku smíchaného ovoce, kterou připravila Maggie a také ji odnesla na stůl, aby si mohly užít snídani, jakmile bude čokoláda hotová.

* * *

Riley se hihňala a běhala do kruhu. „Riley.“ Kara věděla, že by snadno mohla zrychlit a popadnout svou neteř, ale bála se, že by jí mohla ublížit. „Riley,“ pronesla znovu, když se Riley nějak povedlo vyhnout se jejímu sevření.

Lena vešla zpátky do obýváku, nesla dva hrnky kafe a vyhnula se Riley, která se hihňala a proběhla kolem jejích nohou. „Viděla jsi, co udělala v chodbě?“ zeptala se Lena.

„Cože, ne.“ Kara náhle vypadala zpanikařeně, jak hleděla na svou přítelkyni. „Byla jsem příliš zaneprázdněná snahou sebrat jí tu fixu. Co udělala?“ Kara doufala, že neudělala to, co si myslela.

„Hmm,“ stiskla Lena rty, jak pokládala kafe na stolek. „Řekněme jen, že na tapetě je nový vzorek,“ zamumlala.

„Ne,“ vrtěla hlavou Kara, zatímco běžela do chodby, kde uviděla, že Riley nakreslila nějakou čmáranici na spodek zdi nachovou fixou. „Ach, má Rao,“ zajíkla se Kara. „Leno, co si počneme?“ zeptala se, když se vrátila do pokoje a uviděla, že Lena drží Riley a sebrala jí fixu.

Lena pokrčila rameny „Jak se dostala k té fixe?“ zjišťovala.

Tentokrát pokrčila rameny Kara. „Bubnovala si a pak to utichlo a já vzhlédla a ona…“ Kara stiskla rty. „Alex mě zabije.“

„No tak, to neudělá.“ Lena si povzdechla, jak nepřestávala svírat Riley, která se jí kroutila a pištěla v náručí, zjevně chtějíc na zem. „Není to tak, že bychom jí poškodily dceru.“

Kara si promnula čelo. „Možná bychom to mohly přemalovat,“ navrhla.

Lena se musela smát. „Nemůžeme přemalovat tapetu,“ sdělila jí. Riley se stále vrtěla v jejím náručí a její nespokojeně nářky byly čím dál hlasitější.

Kara vydala dost hlasitý povzdech. „Máš ale pravdu, není to tak, že by se Riley něco stalo,“ pronesla, zatímco Lena postavila Riley na zem. „Doufejme, že to uvidí z té vtipnější stránky.“

„Co jsi vůbec dělala?“ zeptala se Lena. „Měla jsi na ni dávat pozor.“

Kara si zkousla ret. „Dívala jsem se na ehm…“ Kara se podrbala na hlavě. „Video na YouTube, s kočkami vyděšenými okurkou,“ pronesla tiše.

Lena se rozesmála. „Co jsi zač, ženská?“ prohlásila a shlížela na Riley, který volala své maminky. „Měla jsi dávat pozor na svou neteř.“

„No, ona si šťastně bubnovala,“ povzdechla si Kara. „Celá tahle záležitost s dětmi je těžká.“ Kara zněla zoufale. „Obzvláště to martýrium s prořezáváním zubů. Spala vůbec minulou noc?“ Kara zazívala. Riley byla v noci hodně vzhůru, ale jak se jí prořezávaly nové zuby, tak měla bolesti.

„Pokud si vybavuji, tak ne.“ Lena také zazívala.

„Mamka…máma…mamka.“ Riley sebou plácla na zem a tvářila se dost smutně. Samozřejmě, byla moc malá a stýskalo se jí po maminkách. Nebylo to tak, že by byla Kara cizí, ale nebyla jednou z jejích matek.

„Uvidíš maminky zítra.“ Kara přešla k Riley, zvedla ji a objala ji, zatímco ji hladila po zádech. „Vynadají ti do drzé opičky za to, že jsi jim pomalovala stěnu.“ Kara pošimrala Riley na boku ve snaze ji rozhihňat, ale dostalo se jí jen drobného zasténání.

„Myslím, že je unavená,“ prohlásila Lena, zvedla své kafe a napila se, doufajíc, že díky malé dávce kofeinu se bude cítit bdělejší.

„Nejsme to všechny?“ zamumlala Kara, zatímco pochodovala po pokoji a něžně hladila Riley po zádech, ve snaze přimět ji, aby si zdřímla.

* * *

Maggie s Alex našly vodopád a seděly na okraji malého jezírka, do kterého padal. Alex seděla za Maggie, s nohama kolem ní a rukama na jejím břichu, zatímco se jí Maggie opírala zády o hruď. „Je tu tak krásně,“ poznamenala Maggie. „Nemůžu uvěřit, že tu v okolí není víc lidí.“ Na cestě k vodopádu potkaly jeden pár lidí, ale to bylo všechno.

„Jo, ale je hezké mít tohle místo jen pro sebe,“ prohlásila Alex. „Je tu tiše. Mírumilovně,“ říkala Alex tiše, jako by zapadala do tichých zvuků okolní přírody. „Rozhodně bychom se tu mohly koupat nahé,“ žertovala.

Maggie potlačovala smích. „Vážně? Za denního světla, Danversová?“ zeptala se, když otočila hlavu ke své manželce. „To je od tebe velice smělé.“ Alex měla na tváři uličnický výraz, když zahýbala obočím. „Až po tobě, zlato,“ ušklíbla se Maggie a pokynula k vodě. Alex se nervózně zachichotala, než zavrtěla hlavou. „Posero,“ dobírala si ji Maggie.

„Nevšimla jsem si, že by ses do toho hnala,“ zamumlala Alex, přesunula ruce a šťouchla ji do boku, způsobujíc, že se zakroutila a zavřískla, protože byla lechtivá. „Kromě toho si užívám toho sedět tady, relaxovat, slunit se.“ Alex vzhlédla ke slunci. Byl další horký den.

„S tvojí nerdovskou čapkou,“ škádlila ji Maggie. Alex na sobě měla znovu Supermanskou čepici.

„No, nechci mít úžeh,“ opáčila Alex a znovu Maggie šťouchla do boku a ta opět zavřískla.

„Nech toho,“ plácla Maggie Alex po ruce. Alex našpulila smutně ret a dala ruce pryč. „Víš, je mi trochu smutno, že jedeme zítra domů,“ přiznala Maggie. „Chci říct, neber mě špatně, nemůžu se dočkat, až zahrnu Riley objetími, ale vážně jsem si to tady užila. Opravdu jsem to potřebovala.“

„Mám to stejně,“ usmála se Alex a znovu objala paže kolem své manželky. „Bylo to dobré, ale stýská se mi po Riley jako blázen,“ řekla Alex a lehce našpulila ret při myšlence na svou dceru. Tohle bylo nejdéle, co byly od ní. Hodně skypovaly a Kara jim poslala spoustu jejích fotek a nějaká videa, ale samozřejmě to nebylo to samé, jako být s jejich dcerou. „Hele, koukni na toho motýla,“ ukázala Alex na motýla, který létal velice blízko nich.

Maggie se otáčela, aby se na něj podívala, ale než to stačila udělat, přiletěl ještě blíž a posadil se jí břiše, jen kousek nad místem, kde spočívaly Alexiny ruce. Obě zůstávaly vážně potichu a upřeně hleděly na nápadně modrou barvu na motýlích křídlech. Alex lehce pohnula rukou, jako by se chtěla pokusit dotknout se ho. „Nedělej to,“ pravila Maggie tiše shlížejíc na motýla. „Je nádherný,“ pronesla Maggie slabým zašeptáním. Obě seděly v tichu a hleděly na motýla, než vzlétl a vypadalo to, že zamířil přímo do nebe. Maggie otočila hlavou, aby se podívala na svou ženu. Obě měly na tváři stejný výraz. Jako by byl ten motýl symbol. Alex se sklonila a vtiskla něžný polibek na Maggiin spánek, zatímco viděla, že se jí oči plní slzami. Sevřela svou manželku pevněji a rozhodla se nic neříkat, ale jen ji svírat.

* * *

Alex ležela na trávě venku před chatou a vzhlížela k hvězdám. Maggie ležela s hlavou na Alexině břiše, jejich ruce propletené. „Možná začnu znít jako obehraná deska, ale je tady venku mírumilovně,“ pronesla Alex měkce. „Neber mě špatně, zbožňuji život ve městě, ale neprotestovala bych proti tomu, abychom se jednou přestěhovaly na venkov,“ řekla a čekala, až uslyší, jaká bude Maggiina odpověď.

„Myslím, že by tě to znudilo,“ potlačovala Maggie smích. „Na chvíli je to hezké, ale dej na někoho, kdo vyrůstal na malém městě. Začne to nudit.“

„Zapomínáš, že jsem vyrůstala v Midvale?“ zeptala se Alex. „Ani tam nebyl zrovna ruch a shon města.“

„Předpokládám, že ne,“ zamumlala Maggie. „Ale musím souhlasit, že je tu nádherně,“ souhlasila se svou ženou. „Měly bychom se vrátit příští rok s Riley,“ navrhla. „Zbožňuje vodu, takže jsem si jistá, že si zamiluje jezero,“ usmála se, otočila se na bok a vzhlédla k Alex, které se oči leskly měsíčním světlem. „Možná bychom mohly udělat z výletu do chaty u jezera každoroční záležitost,“ navrhla.

„Nic bych nenamítala,“ odpověděla Alex. „A až si pořídíme maltézáčka Gertrúdu, zamiluje si to tady. Tolik volného prostoru k prohánění se,“ vtipkovala, protože se nemohly shodnout na tom, jaké plemeno psa si nakonec pořídí, ani na jeho jménu.

„Myslíš zlatého retrívra Codyho?“ ušklíbla se Maggie. „Ale pes to tady bude zbožňovat. A kdo ví, možná se k nám mohou připojit i Kara s Lenou,“ navrhla. „Tak by večer mohly dohlédnout na Riley a my bychom si mohly zajít na večeři do té úžasné italské restaurace.“ Maggie s Alex zašly na večeři do italské restaurace v blízkém městě a obě si to moc užily. Obzvláště Maggie pěla ódy na jejich Tiramisu.

„To by šlo,“ usmála se Alex a projela rukou Maggiinými vlasy. Doufala, že příští rok touhle dobou budou mít další dítě, aby se k nim připojilo na případnou dovolenou, ale nechtěla, aby měla Maggie pocit, že ji tlačí do dalšího pokusu, takže to zatím nezmiňovala.

* * *

Kara přejížděla rukama po Leniných holých zádech, jak jejich líbání intenzívnělo. Lena zatáhla za Kařino tričko na spaní a chystala se jí ho právě přetáhnout přes hlavu, když se ozval Rileyin pláč. „Rao,“ pronesla Lena a opřela si čelo o to Kařino.

„Rao, to jako vážně?“ zamumlala Kara, než znovu políbila svou přítelkyni, načež ji plácla do boku. Lena se z ní svezla.

„Rao,“ povzdechla si Lena, zatímco se natáhla pro svou noční košilku a znovu si ji oblékla.

„Ta nám nepomůže,“ prohlásila Kara, ačkoliv zněla také zklamaně, že byly vyrušeny. Celý tenhle víkend nebyly schopny žádných intimností. Riley neusínala na moc dlouho. Kara věděla, že se jí pořád prořezávají zuby, ale také usoudila, že je to možná i proto, že tu nebyly Alex a Maggie a Riley si toho byla částečně vědoma a stýskalo se jí po maminkách. „Tak jo, poupátko,“ zvedla si Kara Riley do náruče. „Proč se zdá, že se tě to vždycky nejvíc dotýká v noci?“ Kara přešla k přebalovacímu pultu a našla gel na prořezávání zubů. Otevřela tubu a vymáčkla si trochu na prst, než ho dala Riley k puse, ale ta se odtáhla, protože to nechtěla. „No tak, pomůže to,“ zkusila to znovu Kara, ale Riley nepřestávala pohybovat hlavou, neumožňujíc Kaře aplikovat mastičku.

„Ne…ne,“ říkala Riley skrze slzy. Hodila hlavou dozadu a propnula tělo ve snaze dostat se z Kařina sevření.

„Dobrá, dobrá,“ povzdechla si Kara, otevřela balení dětských ubrousků, vytáhla jeden a setřela si mastičku. „Copak chceš, děťátko?“ zeptala se, hladila Riley po zádech a začala přecházet po pokoji, zatímco ji tišila.

„Mamka.“ Riley se znovu propnula a její nářek zesiloval.

„Chceš pomoct?“ Lena vešla do pokoje a viděla, že Kara vypadá trochu v nesnázích. „Možná jí zkus zpívat.“

„Zpívat co?“ zeptala se Kara.

„Já nevím,“ pokrčila Lena rameny. „Ale zpívej. Možná ji to uklidní. Neuklidňuje zpívání děti?“ pronesla a doufala, že to pomůže utišit její pláč.

„Já nevím, jaké písníčky má ráda,“ zaječela Kara, která cítila frustraci, že Rileyin pláč je čím dál hlasitější.

„Nekřič na mě,“ zaječela Lena na oplátku, přešla k ní a vzala si Riley do náruče. Přešla k houpací židli v rohu místnosti, posadila se a začala se jemně houpat dopředu a dozadu. „Spi děťátko spi, zavři očka svý,“ začala Lena něžně zpívat Riley, zatímco se nepřestávala houpat dopředu a dozadu v židli. Trochu se usmála, když slyšela, jak se Rileyin pláč ztišuje. „Andílci ti budou hráti, maminka tě kolíbati,“ pokračovala ve zpěvu. Kara ji s úsměvem sledovala, jak její přítelkyně zpívá její neteři. Rileyin pláč téměř úplně ustal a ona se přitulila k Leně. Spi děťátko spi.“ Riley trochu zakňourala, zatímco se Lena nepřestávala houpat a hladit konejšivě Rileyina záda.

„Superteta zachraňuje situaci, co?“ usmála se Kara na Lenu, která neodvracela zrak z Riley, pokračujíc v houpání, dokud znovu neusnula.


21

Maggie a Alex vešly do domu obě nadšené, že znovu uvidí svou dceru. „Riley.“ Alex prostrčila hlavu kuchyňskými dveřmi, Riley se ohlédla za zvukem jejího hlasu. Nadšeně zapištěla, když uslyšela matčin hlas a natáhla k ní ruce.

„Mamka,“ Riley se třásla vzrušením a mávala před sebou rukama. Alex k ní došla a vyndala ji z židličky, kde ji Kara krmila obědem a zvedla si ji do náruče. Riley se zubila a zabořila se hlavou do své matky.

„Mamce se po tobě stýskalo, bonbónku.“ Alex pevně svírala svou dceru a hladila ji po zádech. „Chceš vidět mámu?“ Alex cítila, jak Maggie pokládá ruku na její záda a bez ohledu na to, jak moc chtěla svírat Riley a zahrnout ji dalšími objetími, věděla, že to Maggie potřebuje. Maggie potřebovala obejmout svou holčičku.

„Máma,“ pronesla Riley, zatímco ji Alex podala Maggie.

„Ahoj, holčičko.“ Maggie Riley pořádně objala a pusinkovala ji na spánek pořád dokola. Její srdce překypovala láskou k holčičce v jejím náručí.

„Jaký byl víkend?“ zeptala se Kara, která od stolu vzhlížela ke své sestře.

„Skvělý,“ odvětila Alex.

„Máma,“ ukázala Riley ven z kuchyně.

„Copak, bonbónku?“ tázala se Maggie. Riley znovu ukázala z kuchyně a trochu zasténala.

„Myslím, že ti chce ukázat svůj balónek s prasetem Peppou, který dostala na pouti,“ řekla Kara. „Pořád je v obýváku.“

„Aha, no tak ho pojď mámě ukázat,“ pronesla Maggie a opustila se svou dcerou místnost.

„Jak si vede?“ zeptala se Kara, jakmile byla Maggie z doslechu. Alex se posadila ke stolu naproti Kaře a lehce vydechla.

„Vede si dobře,“ usmála se trochu Alex. Byla pyšná na kroky, které Maggie udělala za posledních pár dní. „Udělala velký pokrok za tenhle víkend,“ řekla a Kara se lehce usmála, ráda, že slyší, že Maggie to začínala překonávat. „Myslím, že pořád zbývá něco, co je třeba zahojit, ale vede si dobře,“ sdělila Alex své sestře. Věděla, že to bude trvat déle a bude třeba víc než víkend pryč, aby se z toho uzdravila, ale byla potěšena tím, co už Maggie dokázala.

„No, z toho mám radost,“ pronesla, než se napila ze svého pomerančového džusu.

„Tak jaký byl váš víkend?“ zeptala se. „Lena je v práci?“

Kara přikývla. „Bylo to dobré, užily jsme si na pouti. Ale hmm…Rao, Alex, je s ní těžká práce,“ vydechla Kara. „Vážně, jak to, že obě pracujete na plný úvazek, staráte se o ni, udržujete dům tak čistý, chci říct, že udělá spoustu nepořádku a musí pořád něco dělat a v noci nespí.“ Kara vykulila oči. „Jak si s Maggie najdete čas na…no tebe a Maggie?“

Alex se uchechtla. „Zrovna teď, s velkými obtížemi,“ pověděla své sestře. „Ale stojí za to všechno.“

Kara hlasitě vydechla. „Já ti nevím,“ zavrtěla hlavou. „Celý tenhle víkend mě přiměl přehodnotit nějaké věci.“

„Už tedy žádných dvanáct dětí?“ zasmála se Alex a Kara zavrtěla hlavou. „Promiň, neměla jsem v úmyslu tě od toho odradit.“ Alex se cítila trochu špatně.

„Úplně se ti to nepovedlo,“ ujistila Kara svou sestru. „Ale možná bych měla být trochu realističtější,“ zasmála se. „Řekněme dvě děti a pak se uvidí.“

Alex otevřela pusu, aby odpověděla, ale byla přerušena Maggie, která vešla zpátky do místnosti, s Riley kráčející za ní, držící svůj balonek s prasetem Peppou. „Ehm, tak proč je po celé chodbě nachová fixa?“ zeptala se Maggie. Kaře se rozšířily oči. Doufala, že si toho tak rychle nevšimnou.

„Hmm.“ Kara si stoupla, stiskla rty a drbala se na hlavě.

„Cože tam je?“ Alex se zvedla, vyšla z místnosti a zalapala po dechu, když spatřila kus chodby, kde Riley počmárala zeď. Maggie, Kara a Riley ji následovaly. „Karo, co jsi dělala? Jak tohle mohla dokázat? Proč měla kčertu fixu?“ častovala Alex otázkami Karu, divíc se, jak mohla její 14timěsíční dcera získat fixu a být schopná dostat se do chodby a pomalovat ji, nepovšimnuta.

„Nevím, jak přišla k té fixe,“ pokrčila rameny Kara. „Byla jsem trochu rozptýlena. Nedávala jsem na ni pozor asi tak minutu…já nevím,“ pokrčila znovu rameny a přelétala pohledem z Maggie na Alex a zase zpátky.

„Rozptýlena čím?“ dotazovala se Alex. „Neopovažuj se říct, že svou přítelkyní,“ hrozila své sestře prstem.

„Lena dělala v kuchyni kafe,“ sdělila jim Kara. „A já se dívala na kočičí video na YouTube,“ přiznala Kara, hrála si s rukama a pohledem se vyhýbala Alex a Maggie. „Bubnovala, já…“ Kara se kousla do rtu. „Mrzí mě to. Zaplatím přetapetování,“ pověděla jim.

„To není třeba,“ uchechtla se Maggie. „A tohle tu je od doby, co jsme se sem nastěhovaly, takže tomu změna neublíží,“ pohlédla na svou ženu. „O nic nejde, Alex.“

Alex pohlédla káravě na Karu, než se jí koutky úst zvedly a lehce se zasmála. „Ach, ty drzá opičko. Nekresli na mamčiny zdi.“ Alex se sklonila a pošimrala Riley na boku. Ta se zahihňala a snažila se vyprostit z Alexina sevření. „Karo, musíš na ni neustále dávat pozor. Je to batole.“

„Omlouvám se,“ pronesla Kara.

„A abychom byly spravedlivé,“ prohlásila Maggie a ukázala na Karu. „Je přehnaně nadšená z kočičích videí na YouTube.“

„To je fakt,“ uchechtla se Alex. „No, díky, že jsi ji pohlídala,“ objala Alex svou sestru. „Doufám, že s ní nebylo moc problémů.“

„Ech…“ odfrkla si Kara. „Víš, myslím, že je snazší potýkat se s nějakým zlotřilým mimozemšťanem,“ zabručela. Samozřejmě hlídala Riley už dřív, ale jen na pár hodin nebo nanejvýš přes noc, ale nikdy dlouhý víkend a přesto, jak moc milovala svou malou neteř, byla ráda, že se Alex s Maggie vrátily domů.

„Nejen hry a zábava, co?“ zeptala se Alex, zatímco jí Riley objímala nohu. Kara byla ráda zábavná teta, ale teď jistě věděla, že není ani na hony blízko tomu, aby byla připravená mít vlastní děti

„Ne,“ zavrtěla Kara hlavou. „Ale každopádně, jedly jste? Můžu vám udělat něco k obědu,“ nabídla jim.

„Stavily jsme se na jídle při cestě domů,“ sdělila jí Alex.

„Fajn, no, hodlám se vrátit ke svému obědu,“ prohlásila Kara, než odkráčela zpátky do kuchyně.

Riley trochu zasténala, pustila provázek od balónku, který vzlétl a narazil do stropu a plácla rukama do Alexiny nohy. „Chceš další pomazlení, holčičko?“ zeptala se Alex a znovu zvedla Riley, která se k ní okamžitě přivinula. Alex vzhlédla k Maggie, která stála blízko ní a usmála se na ni. Maggie jí úsměv oplatila a ukázala své dolíčky. Přistoupila ke své ženě a objala jí paží kolem jejích zad, zatímco druhou objala Riley. Alex obtočila paži kolem své manželky a políbila jí vršek hlavy. „Jsi v pořádku?“ zeptala se měkce.

„Jo,“ přikývla Maggie, zatímco hladila Riley po zádech. „Jsem v pohodě. Vážně v pohodě,“ pronesla s úsměvem, než s naklonila a vtiskla něžnou pusu na Alexiny rty.

* * *

Lena nejprve uslyšela kroky. Povzdechla si vědouc, komu náleží. „Co pro tebe mohu udělat, matko?“ Lena neodvrátila zrak od počítače na svém stole.

„Myslela jsem, že se mi ozveš dřív,“ pravila Lillian. Lena k ní vzhlédla se zmateným výrazem ve tváři.

„A co tě k tomu vedlo?“ zajímalo Lenu. „Nemluvily jsme spolu přes tři týdny,“ řekla. „Přijde mi to v pohodě.“ Lena s Lillian neměly blízký vztah a mohlo uplynout několik měsíců, aniž by spolu promluvily. Lillian přišla obvykle na návštěvu Leny, jen když od ní něco potřebovala.

„No, jen jsem si myslela, že možná budeš potřebovat svou matku po rozchodu se svou přítelkyní,“ prohlásila Lillian. Byla si jistá, že se Lena s Karou rozešla, po tom, co odhalila pravdu. Že je Supergirl.

„Nerozešla jsem se se svou přítelkyní,“ sdělila Lena své matce a vstala. Obešla stůl, opřela se o něj a založila si ruce na prsou. „Jak tě to napadlo?“

„Lhala ti o tom, kdo je. Je to mimozemšťanka,“ zavrtěla Lillian nesouhlasně hlavou. „Leno, drahá, zahanbuješ rodinu bratříčkováním se s mimozemšťankou.“ Lillian při těch slovech vypadala lehce znechuceně. Bylo velice zřejmé, že neschvaluje Lenin výběr partnerky.

„Už to nedělám tím, že jsem lesba?“ zeptala se Lena. „Setsakra jsi se ujistila, že mi to dostatečně vysvětlíš,“ zabručela a nepřestávala mít založené ruce na prsou, jako by se zaštiťovala před svou matkou.

Lillian stiskla rty. „Snažím se akceptovat, že jsi s ženou,“ pověděla jí. „Budu se víc snažit vycházet s lidmi, se kterými randíš. Jsi překrásná žena, Leno. Mohla bys mít, koho budeš chtít,“ řekla a postoupila o krok blíž ke své dceři. „Co ta tvoje bývalka? Ta byla milá. Mohla by sis to s ní vyříkat. Hannah to byla?“

„Podvedla mě,“ zvýšila Lena hlas. „Dvakrát,“ dodala a rozhodila rukama. „Jsem s ženou, do které jsem blázen,“ vydechla. „Takže přijmi to, že jsem s Karou nebo běž,“ prohlásila a pokynula ke dveřím, vybízejíc svou matku k odchodu.

Lilian sklopila zrak, než pohlédla zpátky na Lenu. „Nevíš nic o jejím druhu. Je nebezpečná.“

Lena potlačila smích. „Kara by neublížila ani mouše,“ pověděla své matce s lehce pozvednutým hlasem. „A Supergirl chrání tuhle planetu před hrozbami, od škod. Ona tu není tou nebezpečnou, mami,“ prohlásila a nasupeně hleděla na svou matku, naznačujíc, že tu nebezpečnou má před sebou. „Jsem ve vztahu s Karou Danversovou a hodlám v tom pokračovat, ať už s tvým požehnáním nebo bez něj.“

„No,“ vydechla Lillian. „Opravdu spíš s nepřítelem, co?“

Lena se uchechtla. „Není mým nepřítelem.“

„Ale je mým, takže tu máme problém,“ sdělila Lillian své dceři. „Rozhodni se. Jsi pravou Luthorovou nebo si chceš dál hrát na rodinu s tou Kryptoňankou?“ Lillian nakrčila tvář a ukázala znechucený výraz. „A rozhodni se moudře, má drahá, protože jedné možnosti budeš litovat,“ ušklíbla se Lillian, zatímco čekala na dceřinu odpověď.

* * *

Alex vešla do obýváku po tom, co se jí konečně podařilo dát Riley zdřímnout si. Shlédla na svou ženu, než vyhlédla z okna. „To je taxík na naší příjezdové cestě?“ Alex došla k oknu, vyhlédla a uviděla, že taxi odjíždí z jejich příjezdové cesty, než uslyšela zvonek od dveří. „Hmm.“ Alex si promnula čelo, vyšla z obýváku, dala se chodbou a dorazila ke dveřím, právě když se zvonek ozval znovu. „Mami.“ Alex objala svou matku, lehce překvapená, že ji má před sebou. „Co tady děláš?“

„No měla jsem trochu volna, tak mě napadlo, že zajedu do města podívat se na své holky a to své nádherné vnouče,“ odpověděla Eliza a přidržela si Alex v objetí ještě o trochu déle. „Jak se máš, beruško?“ pronesla měkce a hladila Alex po zádech, než se odtáhly z objetí.

„Jsem v pohodě,“ odvětila Alex.

„A jak se má Maggie?“ pronesla Eliza s lítostivým tónem a stále hladila svou dceru po zádech.

„Vede si dobře,“ pověděla jí Alex. „Společně to překonáváme,“ řekla Alex, zatímco kráčely chodbou a do obýváku.

„Elizo.“ Maggie vypadala stejně překvapeně, že vidí svou tchýni, jako Alex. „Ráda tě vidím,“ věnovala jí Maggie úsměv.

„A já tebe, drahoušku.“ Eliza se snažila, seč mohla, nehledět na ni s lítostí, ale nedokázala tomu zabránit. Srdce se jí svíralo nad ztrátou, kterou si Maggie prošla. „Jak se máš?“ Eliza se pokusila zeptat tak, aby to znělo, jako by se obecně ptala, jak se má a nejen, jak se má po tom potratu, ale nebyla si jistá, jestli to znělo jako zdvořilostní otázka.

Maggie lehce vydechla a sklopila zrak. „Jsem v pořádku,“ zamumlala tiše.

„Ach, pojď ke mně,“ otevřela Eliza svou náruč a nabídla Maggie objetí. „Nikdy nejsi příliš stará, abys nepotřebovala objetí od své matky,“ sdělila jí. Maggie jí věnovala vděčný úsměv a postavila se. Eliza mohla říct tchýně, ale neudělala to a Maggie si toho cenila. Obvykle o Maggie mluvila jako o své dceři a Maggie se kvůli tomu cítila výjimečně. Cítila se díky tomu milována a přijímána. Maggie vešla do objetí a obtočila své paže kolem Elizy, zatímco ta ji pevně svírala, hladila po zádech a vlepovala konejšivé polibky na vršek její hlavy. „A pamatuj, zlatíčko, vždycky existuje světlo na konci tunelu,“ pověděla jí Eliza a cítila, jak Maggie přikyvuje. „Alexandra byla mým světlem,“ pravila Eliza, když se odtáhly. Pohlédla na svou dceru, která se opírala o opěradlo pohovky a sledovala tu scénu, než se pohledem vrátila k Maggie. „Prodělala jsem dva potraty, než jsem měla svou nádhernou Alexandru, takže byste to neměly vzdát,“ říkala měkce Eliza, zatímco sevřela Maggiinu ruku a hladila ji palcem.

„Nevzdáme.“ Maggie se zhluboka nadechla s pohledem na Alex, než se jím vrátila k Elize. „Já to nevzdám,“ zavrtěla hlavou. „Zkusíme tu znovu. Až bude správná doba,“ prohlásila Maggie a Eliza se lehce usmála a stiskla její ruku. „Je jen těžké na to teď myslet,“ zamumlala Maggie. Věděla, že chce dítě, ale nebyla ani zdaleka připravená uvažovat o tom, kdy to zkusí znovu.

„Jistě, drahoušku,“ nepřestávala ji Eliza hladit po ruce. „Tohle je dlouhý proces. Vyžádá si to spoustu času,“ obdařila ji účastným pohledem. „Ale dopracujete se k tomu.“ Eliza věděla, že má Maggie skvělou podporu a že to překoná.

„Jo a bude to díky Al. Je úžasná,“ pravila Maggie a ohlédla se na svou ženu s uznalým úsměvem. Alex jí úsměv vrátila.

„A jsem si jistá, že Riley je skvělou pomocí,“ řekla Eliza a Maggie v odpověď přikývla. „Když už o ní mluvíme, kde je ten malý drahoušek?“ zeptala se Eliza.

„Dává si šlofíka,“ sdělila jí Alex. „Ale jsem si jistá, že bude mít radost, že tě vidí, až se vzbudí.“ Alex hladila Maggie po zádech, když se ta znovu posadila na gauč.

„Mohla bych jí vzbudit hned,“ pohlédla Eliza na Alex s nadějným výrazem ve tváři.

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Trvalo mi asi hodinu uspat ji,“ pověděla své matce. „Moc toho teď nenaspí a prořezává se jí asi pět zubů naráz. Promiň, ale nebudeš ji budit.“

Eliza našpulila smutně ret, ale nehodlala se s Alex přít. Ona byla Rileyina matka, takže to bylo její rozhodnutí. „Dobrá, co kdybyste mi vy dvě místo toho řekly všechno o téhle Leně, ze které se zdá být Kara celá pryč,“ prohlásila Eliza, posadila se do křesla a upřeně hleděla na Alex a Maggie, dychtivě čekajíc, až jedna z nich začne mluvit.

* * *

Kara vešla do svého bytu, hodila kabelku na stůl, otevřela ji a vytáhla z ní mobil. Zmáčkla Lenino jméno a přidržela si telefon u ucha, jak jí volala, aby zjistila, jestli se nechce stavit na večeři a film. Telefon zvonil a zvonil a zvonil a zrovna, když se Kara chystala zavěsit, uslyšela na druhé straně hlas své přítelkyně. „Ahoj,“ pravila Lena tiše.

„Ahoj, zlato, jak ses dneska měla?“ zeptala se, došla ke gauči a plácla sebou na něj.

„Dobře,“ odpověděla Lena.

„Dobrá.“ Kara trochu svraštila tvář. Očekávala trochu detailnější odpověď, nebo alespoň to, že se také ona zeptá, jak se měla. „Hmm, máš toho dnes večer hodně na práci?“

„Ne,“ odvětila Lena.

Kara se cítila lehce zmatená tím, jak úsečné byly její odpovědi. „Jsi si jistá, že je všechno v pořádku?“ tázala se. Takhle s ní Lena normálně nemluvila. Popadla blízký polštář a začala na něm tahat za uvolněnou nit.

„Jo,“ odpověděla Lena. „Promiň, já, hmm…jsem jen unavená,“ vydechla. „Moc jsem toho tenhle víkend nenaspala,“ zamumlala.

„Promiň,“ řekla jí Kara. „Ale dobrá zpráva je, že Alex s Maggie jsou doma, takže hlídání skončilo,“ potlačovala smích. „Volala jsem ti, abych zjistila, jestli se nechceš stavit. Můžeme se navečeřet a zkouknout film nebo tak,“ navrhla a doufala, že Lena přijde a zůstane, takže budou mít šanci na intimnosti, vzhledem k tomu, že k tomu celý víkend neměly příležitost kvůli její neteři.

„Ehm…“ Lena se poškrábala na hlavě. „Jak jsem řekla, Karo, jsem vážně unavená.“ Odkašlala si. „Hodlám to brzy zabalit.“

„Tak dobře, to je v pohodě.“ Kara zněla trochu zklamaně a začala dumat na tím, jestli něčím Lenu neurazila nebo nenaštvala. „Ehm…no, možná tedy můžeme něco podniknout zítra?“ navrhla s nadějí, že tentokrát řekne Lena ano.

„Já nevím,“ odpověděla Lena. „Možná…zavolám ti,“ sdělila jí.

Kara poznala, že se Lena – ať už z jakéhokoliv důvodu – s ní nechce bavit. „Fajn, tak se měj,“ pravila Kara a slyšela, jak Lena zašeptala tiché ahoj, než zavěsila. Kara se opřela hlavou o gauč, zavřela oči a hlasitě si povzdechla, nejistá si, k čemu to právě došlo.


22

Alex byla v laboratoři a Eliza jí tam pomáhala. Ráda chodila do práce své dcery a dívala se, co dělá. I když nebyla dychtivá po celé té záležitosti s bojováním s mimozemšťany. „Ahoj Alex, potřebuju -“ Kara – oblečená jako Supergirl – vešla do laboratoře. Chtěla si promluvit s Alex o té záležitosti s Lenou, protože byla zmatená a nemohla to, od toho telefonátu včerejšího večera, dostat z hlavy. „Elizo, ahoj.“ Kara ji objala, když ji spatřila. „Co tady děláš?“ divila se, proč je ve městě. Obvykle si Eliza dohodla, že přijede na návštěvu, takže věděly, že dorazí.

„Měla jsem nějaké volno, tak jsem si myslela, že přijedu a strávím trochu času se svými děvčaty,“ pověděla jí Eliza. „A však víš, chtěla jsem vidět Maggie, po tom…“ Elizin hlas se vytratil. „Takže, co kdyby se nás šest sešlo dneska někde na večeři?“ navrhla.

„Nás šest?“ Kara nakrčila tvář, dumajíc nad tím, kdo je ten šestý.

„No, Alex, Maggie a Riley. Já a ty,“ řekla Eliza. „A myslela jsem si, že bys mohla požádat tu svou přítelkyni,“ prohlásila Eliza s prohnaným úsměvem na tváři, „Vždyť víš, když už jsem ve městě, byla by to dobrá příležitost seznámit se s ní,“ sdělila jí. Alex stiskla rty a pozvedla obočí na Karu, ty dvě si vyměnily vědoucí pohled. Obě příliš dobře věděly, že Eliza přijela do města přesně z tohoto důvodu.

„Ahá,“ pochopila Kara motiv skrytý za Elizinou překvapivou návštěvou.

„Takže, zeptáš se jí?“ zajímalo Elizu.

„Ehm.“ Kara se poškrábala na hlavě a pohlédla znovu na Alex, než se vrátila k Elize. „Dnes večer je zaneprázdněna, takže…“ Kara si nebyla jistá, jestli se opravdu zaneprázdněna, ale nezněla moc nadšená z toho, že by se sešly, když to Kara předchozího večera navrhla.

„Ach, no, to je škoda,“ odvětila Eliza. „Možná zítra?“

„Ech.“ Kara pokrčila rameny. „Budu to muset zjistit,“ pronesla tiše a odvrátila zrak od své matky.

Eliza otevřela pusu, aby něco řekla, ale byla přerušena, když J’onn vešel do místnosti. „Elizo, můžeš nám pomoct vedle?“ zeptal se. Eliza krátce přikývla a odešla z místnosti.

Alex počkala chvíli, aby zjistila, jestli Kara hodlá něco říct a když bylo dost zjevné, že ne, promluvila. „Vážně je zaneprázdněna nebo to byla jen výmluva, aby se ještě nemusela seznámit s mámou?“ zeptala se a položila zkumavku se zelenou tekutinou do držáku.

„Upřímně, nevím,“ pokrčila rameny Kara. „Nechtěla se včera večer sejít a nezdála se dychtivá po tom, abychom se sešly dnes, takže…“ Kara vzdechla. „Nevím, co se stalo.“

Kara vypadala, že se rozbrečí. „Hele, pojď sem.“ Alex otevřela náruč a Kara si došla pro objetí od své velké sestry. „Možná je skutečně zaneprázdněná. Je ředitelkou společnosti.“

„To si nemyslím,“ zavrtěla Kara hlavou, jak se odtáhla z objetí. „To, jaká ke mně byla.“ Kara mlaskla jazykem. „Myslím, že se se mnou hodlá rozejít.“ Kara odvrátila zrak od své sestry, hrála si s rukama a tvářila se rozrušeně.

„Proč?“ tázala se Alex. Byla lehce zmatená, protože, pokud si byla vědoma, věci se mezi těmi dvěma vyvíjely skvěle.

Kara pokrčila rameny. „Je to jen pocit, který mám,“ zamumlala. „Na tom telefonátu, který jsme měly, bylo něco divného.“ Kara doufala, že si to jen špatně vyložila, ale nemohla si být jistá.

„No, jsem si jistá, že si s tím budeš lámat hlavu, ale jediný způsob, jak přijít na to, o co jde, je promluvit si s Lenou,“ pověděla jí Alex. Vážně si myslela, že je Lena milý člověk, takže opravdu doufala, že to Kara špatně pochopila a že se tak brzy nerozejdou.

„Jo, asi jo,“ zamumlala Kara, vyděšená z pomyšlení na rozhovor s Lenou, protože se jí možná nebude líbit, co bude mít Lena na srdci.

* * *

Maggie otevřela dveře a uviděla na druhé straně stát Lenu. „Ahoj, pojď dál,“ pozvala ji do domu.

„Ahoj, Riley,“ usmála se Lena, zatímco Riley stála za Maggie a vykukovala zpoza její nohy, s úsměvem na tváři.

„Nena,“ usmála se Riley, než se otočila a odběhla chodbou do obýváku.

„Tak, jak se máš?“ zeptala se Maggie, zatímco kráčela do obýváku za svou dcerou, s Lenou v patách.

„Ehm.“ Lena si povzdechla. „Jsem v pořádku…hmm, co ty?“ zeptala se Lena. Maggie si nebyla jistá, jestli je opravdu v pořádku.

„Vedu si lépe,“ odvětila Maggie. „Slyšela jsem, že vám dala o víkendu zabrat,“ pronesla a pokynula k Riley, která se vrátila k hraní se stavebními kostkami.

„Ach, byla většinou v pohodě,“ pronesla Lena. „Má pořádný pár plic, to je jisté,“ zasmála se, zatímco se s Maggie posadily na gauč.

„Promiň, můžu ti nabídnout kafe nebo džus nebo možná něco ostřejšího?“ zeptala se Maggie. Výraz Leniny tváře naznačoval, že by snesla něco silnějšího.

„Ne,“ zavrtěla Lena hlavou a uhladila si svou sukni. „Dneska ještě budu muset jít do práce,“ vydechla. „Já, ehm…zašla jsem na okrsek, abych si s tebou, doufejme, promluvila,“ sdělila Lena své kamarádce a pohlédla na Riley, která mlátila dvěma kostkami o sebe, než se pohledem vrátila k Maggie. „Řekli mi, že jsi tady. Říkali, že právě teď nepracuješ.“

„Ne.“ Maggie si hrála se snubním prstenem. „Dali mi v práci nějaké volno, abych se s tímhle vypořádala a…“ Maggiin hlas se vytratil, sklopila zrak a semkla rty. „Jo.“ Maggie si odkašlala a vrátila se pohledem ke své kamarádce. „Je, hmm, je všechno v pořádku? Potřebuješ s něčím pomoc od policie?“

„Dalo by se to tak říct.“ Lena stiskla rty. „Potřebuji, abys zatkla mou matku,“ řekla narovinu. Přišlo jí to jako nejjednodušší. Nemělo smysl to oddalovat.

„Dobrá.“ Maggie si promnula ruce. „Proč? Co udělala?“

„V podstatě mi řekla, že pokud se nerozejdu s Karou, že hodlá…“ Lena sklopila zrak. „Víš všechno o Cadmu. Víš, čeho je schopná a já mám Karu ráda, tak moc, Maggie. Já…zamilovávám se do ní a nechci, aby…“ Lena se odmlčela a Maggie viděla, že jí vodnatí oči.

„To není tak snadné, Leno,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Věř mi, velice ráda bych byla schopna zatknout tvou mámu a strčit ji na dlouho pod zámek, ale právě teď nemáme žádné podklady pro zatčení,“ pověděla jí Maggie, přisunula se na gauči blíž a položila jí konejšivou ruku na tu její.

„A co skutečnost, že řekla, že ublíží Kaře?“ Lena vzhlédla zpátky k Maggie. Maggie mohla vidět bolest a obavy v jejích očích.

„Vyhrožovala ve skutečnosti Kaře osobně nebo jen prohodila mimochodem poznámku k tobě?“ zajímalo Maggie.

Lena vydechla. „Řekla mi, že pokud si vyberu Karu, budu té volby litovat. Jestli si zvolím zůstat s Karou, ublíží jí. Vím, že to udělá a nemůžu to dopustit, Maggie, takže musíme zastavit mou matku, než k tomu bude mít příležitost.“ Lena zněla, že zoufale prahne po Maggiině pomoci.

Maggie si skousla ret. V tuhle chvíli nevěděla, co by mohla dělat. „Nemůžu ji jen tak zatknout, Leno. Já -“

„Nemůžeme na ni něco narafičit?“ zeptala se Lena.

„Ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „To nemůžu riskovat. Zjistí se to a přijdu o práci, pravděpodobně půjdu sama do vězení. Mám Alex a Riley, na které musím myslet,“ sdělila jí. Cítila se špatně, že právě teď toho moc nebylo, čím by mohla pomoci, ale bez důkazů o něčem špatném, bez legitimního důvodu k zatčení Lillian, nebylo nic, co by mohla udělat. „Hele, já vím, že máš obavy, ale Kara je pěkně silná, je v podstatě nezničitelná.“

„A ty víš, čeho je Cadmus schopen,“ opáčila Lena. „Prosím, Maggie. Nechci se s Karou rozejít,“ zavrtěla hlavou. „Ale pokud je to to jediné, co ji udrží v bezpečí, pak…“ Lena znovu svěsila hlavu.

„Nemusíš se s ní rozcházet,“ řekla Maggie s vědomím, že by to nezničilo jen Lenu, ale také Karu. „My…na něco přijdeme, ano?“ pronesla s pohledem na Riley, která k nim kráčela.

„Nena.“ Riley podala Leně jednu z kostek.

„Ááách, děkuji.“ Lena si vzala kostku a obdařila Riley nejlepším úsměvem, jaký ze sebe dokázala vymáčknout, protože měla starosti ohledně své matky a co přesně je schopná udělat Kaře a byla rozrušená z myšlenky na to, že se s ní bude muset rozejít, ale pokud by to znamenalo zajistit Kařino bezpečí, tak je to možná prostě to, co bude muset udělat.

* * *

Alex přišla po práci zpátky domů. „Zlato,“ řekla, když vešla do obýváku. Maggie k ní vzhlédla a spatřila, že má v ruce tři balónky. „Ahoj.“ Alex se sklonila a dala jí jemnou pusu na rty. „Jak se máš?“

„Jsem v pořádku,“ odpověděla Maggie. Alex jí pohlédla do očí a ty vypadaly načervenale a Alex věděla, že plakala. „Já…“ Maggie stiskla rty, vědouc, že Alex věděla, že byla rozrušená, jen z pohledu na ni. „V televizi běžela reklama na plenky a já…vhrkly mi z toho slzy do očí.“ Maggie zněla trochu zahanbeně, že to říká. Alex se před ní sklonila, něžně se usmála a zahleděla se hluboko do jejích tmavých očí, zatímco zvedla ruku a pohladila ji po tváři. „Já…myslela jsem si, že si vedu líp.“

„To vedeš,“ pověděla jí Alex a nepřestávala ji hladit po tváři. „Je to jen týden,“ připomněla jí, zatímco se Riley snažila tahat za balónky. Alex shlédla s úsměvem na svou dceru. „Ty jsou pro mámu,“ sdělila jí a Riley se trochu zakabonila. „Já, ehm.“ Alex se vrátila pohledem k Maggie. „Myslela jsem si, že bychom mohly ty balónky pustit,“ řekla jí. „Poslat je k nebi na památku pecičky.“ Maggie semkla rty a lehce přikývla. Ta představa se jí líbila. „Můžeš na ně napsat zprávu, jestli chceš.“ Alex se na chvíli odmlčela, hledíc znovu na Riley, která se stále snažila ukořistit balónek. „Pomůžeš mámě s těmi balónky, co?“ pronesla Alex. Rileyina ruka svírala provázek od jednoho z nich.

„Co tam mám napsat??“ zeptala se Maggie, zatímco se zvedla a přešla k sekretáři, otevřela šuplík a vyndala fixu.

„Nemusíš psát nic,“ řekla jí Alex. „To jen, pokud chceš,“ prohlásila, když Maggie kráčela zpět.

Maggie se tvářila jako, že o tom přemýšlí, když si brala první balónek od své ženy. Stiskla rty, zatímco napsala Pecička na první balónek, než pod to namalovala srdce a pak napsala Máma, mamka & Riley xxx. Napsala to stejné na zbývající dva balónky, než pohlédla na svou manželku a zhluboka se nadechla. „Pojďme na to,“ prohlásila a Alex ji konejšivě pohladila po paži, než se Maggie zvedla z gauče s balónky v ruce. Alex následovala Maggie z obýváku a Riley se za nimi batolila skrz dům k zadnímu východu a dozadu na zahradu. Maggie se sklonila na Rileyinu úroveň. „Chceš balónek?“ zeptala se.

„Ach.“ Riley se natáhla po provázku světle modrého balónku. Pevně ho držela, zatímco za něj škubala a tvářila se úplně nadšeně.

Maggie podala světle růžový balónek Alex, zatímco sama si nechala světle zelený. Zhluboka se nadechla a Alex viděla, že se jí oči zalévají slzami. Alex obemkla paži kolem své ženy, jak obě zároveň vyhlédly k nebi. „Riley,“ přivolávala Alex svou dceru k sobě. Riley doteď běhala v kruhu kolem. „Pojď k maminkám,“ nabádala ji. Riley k nim doběhla a opřela si hlavu o Alexinu nohu. „Chceš je jenom pustit nebo…“ obrátila se Alex znovu na Maggie.

Maggie stiskla rty a lehce přikývla. „Sbohem Pecičko,“ pronesla Maggie šeptem, než pustila svůj balónek. Alex udělala to stejné. Shlédla na Riley, která stále držela svůj balónek, jak vzhlížela a sledovala Maggiin a Alexin balónek vzlétat k nebi. „Pustíš ten balónek, bonbónku?“ pravila Maggie měkce, zatímco projela rukou přes Rileyiny vlasy.

Riley pustila balónek a Maggie si ji zvedla do náruče. „Ach-ach,“ ukazovala Riley k balónkům, které odlétaly do dáli, zatímco si druhou rukou zakryla pusu. Alex potlačovala smích nad svou dcerou, než objala paže kolem Maggie, když viděla že nabírá do pláče. Maggie si opřela hlavu o Alexino rameno, jak všechny tři stály v objetí a zůstávaly potichu, zatímco oplakávaly ztracenou duši.

* * *

Po tom, co strávily nějaký čas venku v objetí, ty dvě loučící se s dítětem, o které přišly, svým tichým způsobem, zašly do domu, aby začaly s přípravou večeře. Riley seděla v židličce a cpala se kousky mrkve, zatímco jí Alex připravovala večeři a Maggie dělala něco pro sebe a Alex. „Kde je tvoje máma?“ zeptala se Maggie, která si právě uvědomila, že se Eliza nevrátila s Alex.

„Vzala Karu na pouť,“ odpověděla Alex. „Byla trochu rozrušená a znepokojená kvůli Leně, tak se jí snaží rozveselit,“ řekla, zatímco krájela kuře na malé kousky, než je smíchá s rýží na Rileyinu večeři.

„Hmm, Lena za mnou ráno přišla,“ pronesla Maggie, zatímco připravovala chilli marinádu, kterou si dají na lososa, kterého budou mít k večeři. Alex, která testovala teplotu jídla a přitom zjistila, že je pro Riley pořád trochu moc horké, nad tou novinkou vykulila oči.

„Vážně?“ Alex zněla zvědavě, že Maggie možná ví, jestli se něco mezi těmi dvěma děje. „Co říkala? Rozchází se s Karou? Protože zdá se, že Kara si myslí, že ano.“ Alex se natáhla pro dětský hrneček, který byl na odkapávači, přešla k ledničce, položila ho pod dávkovač a stiskla tlačítko, takže se začal plnit vodou.

„Dostala návštěvu od své matky,“ pravila Maggie, přestala ve své činnosti, otočila se ke své ženě a otřela si ruce do utěrky. „Podle všeho jí Lillian řekla, že, jestli se nerozejde s Karou, bude toho litovat. Že Lillian Kaře ublíží,“ pronesla a opřela se o pracovní desku.

Alex znovu vypoulila oči. „Proč?“ zeptala se, myslíc si, že je to trochu přehnané. Došla k odkapávači a položila víčko na hrníček, než se také opřela o pracovní desku, čelem ke své manželce.

„No, Lillian a Supergirl jsou stěží nejlepší kamarádky, ne?“ odpověděla Maggie. „Lena je Luthorová a technicky vzato chodí se Supergirl, takže její nejdražší matka z toho nebude úplně na větvi, že?“

„To je ale směšné,“ pronesla Alex. „Chci říct, že už je dospělá a musím říct, že Lena umí odhadnout charakter mnohem lépe než její matka,“ zabručela Alex. „A stejně, Lillian by mohla zkusit ublížit Supergirl bez ohledu na skutečnost, že chodí s její dcerou,“ prohlásila. „Takže si nemyslím, že to, že je s ní Lena zapletená, by dělalo moc velký rozdíl.“

„Jde ale spíš o hrozbu, ne?“ poznamenala Maggie.

„No,“ podrbala se Alex na hlavě. „Nemůže Lena Lillian prostě říct, že se rozešly? Pak by si Lillian nemyslela, že je třeba zbavit se Kary.“

„Vážně si nejsem jistá, že by to fungovalo z dlouhodobého hlediska,“ odvětila Maggie. „Lena chce, abych zatkla Lillian. Nemůže ublížit Kaře z vězení, ne?“ zamumlala. „Ale přesto, jak ráda bych to udělala, v tuhle chvíli na ni nic nemáme,“ povzdechla si a cítila se trochu bezmocně.

„To by pravděpodobně stejně nic nezaručovalo,“ odpověděla Alex. „Lillian má spoustu lidí, kteří pro ni pracují. Myslíš, že by stejně něco podnikla sama osobně?“ zeptala se Alex s vědomím, že pokud by Lillian chtěla ublížit Kaře, nechala by to udělat někoho jiného.

„Já nevím,“ pokrčila Maggie rameny. „Stejně je to pravděpodobně planá výhružka,“ vydechla Maggie, vidouc, že lehce znepokojila Alex. „Ví, že by se na ni DEO sesypalo, pokud by se o něco pokusila,“ pronesla a pokročila vpřed a pohladila Alex po paži s nadějí, že jí to přinese trochu útěchy.

„Takže, co Lena plánuje udělat?“ tázala se Alex.

„Nejsem si jistá,“ odvětila Maggie. „Myslím, že jsem ji přesvědčila, aby se s ní nerozcházela, ale byla ustaraná, takže…“ Maggiin hlas se vytratil. „Hádám, že uvidíme,“ zamumlala, než obě pohlédly k židličce, kde vydávala Riley různé zvuky, žvatlala a plácala rukou o podložku. Alex pozvedla obočí na svou ženu, než z pracovní desky zvedla misku s jídlem, hrneček a dvě lžíce a přešla k židličce, aby nakrmila Riley. Doufala, že se Lena s Karou nerozejde, ale také, že se Lillian nepokusí ublížit jí, jen kvůli tomu, že chodí s její dcerou a ona to neoceňuje. Protože pokud se pokusí vztáhnout jeden prstíček na její sestřičku, nedalo se říct, co Alex Lillian Luthorové provede.


23

Eliza a Kara seděly na lavičce. Kara se propracovávala druhým balením cukrové vaty. „Takže.“ Eliza zatím nic nenadhodila, jen si užívala času se svou dcerou, ale věděla, že ji něco trápí. „Chceš si o něčem promluvit?“ zeptala se. Nechtěla být moc vtíravá.

Kara stiskla rty. Chtěla si promluvit. Byl to jen jeden den, co neviděla Lenu, ale už se jí stýskalo. „Je to jen…“ Kara se na chvíli odmlčela.

„Jestli to není něco, o čem se mnou chceš mluvit, nemusíš.“ Eliza chápala, že je tu pár věcí, o kterých se nechcete bavit se svou matkou. „Běž si promluvit s Alex a Maggie.“

Kara jí věnovala oceňující pohled. „Už jsem si promluvila s Alex,“ sdělila jí. „Jde, hmm…o Lenu. Nejsem si jistá, že má o tenhle vztah takový zájem, jako jsem si zprvu myslela,“ sklopila smutně zrak.

„Co tě k tomu vede?“ pravila Eliza jemně, zatímco hladila Karu po paži. Měla se s Lenou teprve seznámit, ale podle toho, co jí Kara o ní a jejich vztahu říkala, se jí tomuhle nechtělo věřit. Měla za to, že jejich vztah sílí.

„Nechtěla se včera večer sejít,“ pronesla Kara a uvědomila si, jak pitomě to zní, ale tak to cítila. „Nezněla, že by byla dychtivá se sejít dnes.“

„To je celé?“ Eliza nakrčila trochu tvář. „Karo, zlatíčko, to neznamená…“ Elizin hlas se vytratil. „Prostě si s ní jdi promluvit,“ pověděla jí. „Jsem si jistá, že existuje velice jednoduché, smysluplné vysvětlení.“

„Já vím, já jen…jedna moje část se děsí, protože, co když je to to, co si myslím?“ zeptala se Kara. Cítila, jak jí srdce tluče v hrudi, vystrašené z toho, jít a promluvit si s Lenou.

„No, to se nikdy nedozvíš, dokud se s ní nesejdeš,“ pravila jí Eliza.

„Asi ne, ale to obnáší, aby souhlasila s tím, že se se mnou sejde, ne?“ zamumlala Kara, než se zhluboka nadechla. „Já jen…nikdy jsem si nemyslela, že najdu někoho, ke komu budu cítit něco tak silného, po Mon-Elovi a já…vím, že je hrozně brzy, ale, Elizo, ona je…“ Kara se odmlčela. „Nemáš s tímhle problém?“ zeptala se. Kara měla před Lenou jenom mužské protějšky a ve skutečnosti s Elizou moc neprobírala situaci, že teď má přítelkyni. „Obě tvé dcery jsou ve vztahu s jinou ženou,“ poznamenala.

„Dokud jste obě šťastné, nezáleží mi na tom, zda jste s mužem nebo ženou,“ pověděla jí Eliza. Kara jí obdařila oceňujícím úsměvem. „To nejdůležitější je, že jsi šťastná,“ pravila Eliza a na tváři se jí objevil úsměv. „A myslím si, že jsi velmi šťastná.“

„Byla jsem.“ Kara si hrála s rukama. „Teď jsem jen zmatená a ustaraná,“ zamumlala. Věděla, že by se to všechno spravilo, jen kdyby si dohodla schůzku s Lenou a probrala to s ní, ale už si nebyla jistá, jak rychle bude Lena souhlasit, že se s ní sejde.

„No, drahoušku, jediný způsob, jak tohle můžeš vyřešit, je promluvit si se svou přítelkyní,“ sdělila jí Eliza.

„Ale, co když řekne něco, co nechci slyšet?“ zeptala se Kara s očima dokořán a vyhlížejícíma smutně.

Eliza si odfoukla. „No, jednou ten rozhovor budeš muset absolvovat,“ pověděla jí. „A nemusí to být to, co chceš slyšet, ale jak už jsem říkala, může tu být dobré racionální vysvětlení. Takže prostě zavolej Leně a přiměj ji sejít se s tebou a prodiskutovat to.“ Kara se zhluboka nadechla a krátce přikývla. Věděla, že má její matka pravdu a vážně si musí s Lenou promluvit. Jenom doufala, že Lena bude souhlasit, že se s ní sejde, aby mohly přesně to udělat.

* * *

Jakmile se Eliza vrátila domů, nabídla se, že pohlídá Riley, takže Alex a Maggie dostaly šanci na pár hodin vypadnout. Skončily v mimozemském baru, aby si zahrály kulečník. Maggie si vyměřovala ránu a cítila lehkou nervozitu. Jen sotvakdy porazila Alex v kulečníku, ale pokud zvládne tenhle šťouch, znamená to, že vyhraje hru. Dala si načas s mířením, v soustředění vystrkovala jazyk a šťouchla do bílé koule. Ta se rozeběhla po stole, zasáhla černou a srazila ji do díry. „Ano,“ poskočila Maggie nadšeně. „Vyhrála jsem, konečně.“

„Ha-ha, ne, nevyhrála.“ Alex ukázala ke stolu a Maggie spatřila, že bílá také zajela do díry, což znamenalo že vůbec nevyhrála.

„Néé,“ zaskučela Maggie. „Zlato, nech mi tuhle,“ prosila Maggie. „Je to asi třetí hra, kterou jsem vyhrála za celých šest let, co jsme spolu,“ našpulila smutně ret. „Prosím.“

„Pokud chceš vyhrát, aniž bys opravdu vyhrála.“ Alex lehce pokrčila rameny a Maggie se zaškaredila. Alex se zasmála, protože věděla, že Maggie by nechtěla říkat, že vyhrála, když ve skutečnosti ne. „Připrav novou hru. Možná budeš mít tentokrát víc štěstí,“ zazubila se Alex drze, než pozvedla lahev piva a napila se.

„Jo jasně, tohle byla moje šance tak na další dva roky,“ zabručela Maggie, zatímco položila trojúhelník na stůl a začala do něj strkat koule.

„Ááá, chceš, abych ti dala další lekci?“ zeptala se Alex, odložila si pivo na bok kulečníku, zvedla bílou kouli vedle trojúhelníku, přešla na druhou stranu stolu a položila ji na své místo. Maggie položila poslední kouli do trojúhelníku, zvedla ho a odložila zpátky na věšák, než uchopila své tágo a přešla na druhou stranu stolu. „No tak, dokonce ti pomůžu s rozstřelem.“ Alex ustoupila o krok stranou a nechala Maggie postavit se před sebe.

„Nemáš rozstřelovat ty?“ zeptala se Maggie.

„No, můžeš znovu ty,“ pověděla jí Alex, postavila se za svou manželku a rukou se otřela o Maggiin zadek. Její druhá ruka se obtočila kolem jejího břicha, jak ji zezadu objala a umisťovala polibek za polibkem do záhybu jejího krku.

„Hmmmm.“ Maggie na chvíli zavřela oči. „To mi zrovna neukazuješ, jak hrát kulečník, že ne?“ zamumlala a plácla Alex po ruce, aby ji pustila.

„Hádám, že ne,“ zamumlala Alex a sundala ruku z Maggiina břicha. Alex chyběl tenhle druh kontaktu se svou ženou a zatímco se nesnažila tlačit na ni s intimnostmi, neviděla nic špatného v projevení trochy náklonosti, že to Alex nedělá jen z konejšivých důvodů. A neočekávala, že by se dneska milovaly, koneckonců to byl jen týden od toho potratu, ale už před tím jim Riley znesnadňovala najít si čas na propojení, takže Alex chyběla blízkost s její manželkou. Maggie se připravovala na rozstřel. Alex se naklonila za ní a tělem se otírala o její, zatímco položila ruce přes Maggiiny na tágu. „Nenatahuj tak daleko,“ pověděla jí Alex, stlačila tágo trochu níž a pomohla své ženě s rozstřelem. Pustila ji a odstoupila, sledujíc, jak se koule rozeběhly po stole a jedna z nich se skutálela do levé zadní díry. Alex pozvedla své pivo, napila se a sledovala, jak Maggie provádí další šťouch.

„Vždycky na to zapomenu,“ vydechla Maggie.

Alex pozvedla obočí, než si odložila pivo a šťouchem poslala kouli do pravé středové díry. „Snažím se ti pomoct zlepšit se téměř šest let. Prostě si nemyslím, že ti kulečník někdy půjde,“ prohlásila Alex, dala další ránu a koule znovu skončila v díře.

„No, předpokládám, že potřebuješ být lepší alespoň v něčem v tomhle vztahu, že jo,“ zazubila se na ni Maggie a Alex se jen uchechtla, než znovu vystřelila, ale tentokrát koule zasáhla jen levý okraj díry a zastavila se. „Panejo, tys vážně jednu netrefila,“ škádlila ji Maggie, zatímco si odložila pivo na kraj kulečníkového stolu.

„No, nemůžu být pořád bezchybná, ne?“ zazubila se uličnicky Alex. Užívala si tenhle čas s manželkou. Věci mezi nimi se, po tom těžkém týdnu, vracely k normálu.

„Pro mě jsi zatraceně bezchybná,“ sdělila Maggie s úsměvem své ženě. S úsměvem, který ukazoval ty dolíčky, ze kterých se Alex podlamovala kolena. Pro Maggie byla Alex vším. Byla prostě láskou jejího života. „Mám takové štěstí, že tě mám, Danversová.“ Pronesla Maggie. Alex vždycky zbožňovala, když jí Maggie říkala Danversová. Milovala způsob, jak to znělo vyřčeno z jejích rtů a přestože, technicky, byla teď Alex Sawyer-Danversová, Maggie jí tak stále čas od času říkala, přezdívkou z doby, kdy spolu poprvé začaly chodit.

„Přestaň být tak zatraceně sentimentální a hraj,“ řekla Alex a obdařila svou manželku úsměvem. Maggie věděla, že ocenila tu lichotku. Maggie se uchechtla, než se sklonila, aby hrála.

* * *

Lena došla ke dveřím, když uslyšela zvonek. Podívala se kukátkem a její srdce se zachvělo, když na druhé straně spatřila stát Karu s kyticí růží v ruce. Zhluboka se nadechla a otevřela dveře. „Karo,“ pronesla tiše. „Pojď dál,“ pozvala ji do bytu.

Kara si dopřála chvilku, aby se sebrala, než vešla. „Tyhle jsou pro tebe,“ podala růže Leně, aby si je vzala. Lena na ně shlédla, než vzhlédla zpátky na Karu, vzala je, došla do kuchyně a položila je na snídaňový pult.

„Nemusela jsi mi nosit kytky,“ řekla jí Lena. Vyznělo to lehce nevděčně, ačkoliv to tak nemyslela.

„Chtěla jsem se omluvit,“ sdělila jí Kara, sklopila zrak a pohrávala si s rukama. „Nechtěla jsem tě vyděsit hovorem o dětech a hlídáním Riley celý víkend.“ Kara k ní vzhlédla. Víc o tom přemýšlela a došla k názoru, že možná události z víkendu Lenu trochu vystrašily. „Občas mám tendenci mluvit, aniž bych se zamyslela nad tím, jestli je to vhodné nebo ne, takže nevěnuj pozornost všemu, co řeknu,“ pověděla jí Kara.

„Karo, není to nic, co jsi řekla nebo udělala,“ ujistila ji Lena. „A měla jsem skvělý víkend, vážně měla.“ Lena se nemusela nutit, aby zněla příliš přesvědčivě, protože skutečně strávila s Karou a Riley skvělý víkend.

„Ale něco tu je, že?“ Kara věděla, že s Lenou něco není v pořádku a Lena právě řekla, že to není nic, co jsi řekla nebo udělala, což znamenalo – v Kařině mysli – že stále existovalo něco, co Lenu trápilo, jen to nebylo nic, co by provedla Kara.

Lena si hlasitě povzdechla a promnula si čelo. „Moje máma, ech…“ Lenin hlas se vytratil. Dala si chvilku, než promluvila znovu. „Řekla, že jestli se s tebou nerozejdu, že toho budu litovat. Že ti ublíží.“ Kara slyšela, jak se jí chvěje hlas. „A to nemůžu dopustit, takže…“ Lena stiskla rty a lehce vrtěla hlavou.

„Takže říkáš, že se se mnou hodláš rozejít?“ zeptala se Kara, srdce se jí rozbušilo rychleji a v žaludku měla strašný pocit. Nechtěla, aby byl mezi ní a Lenou konec.

„Já to nechci,“ sdělila jí Lena. „Ale ty víš ze všech nejlíp, čeho je moje máma schopná,“ vydechla Lena. „Nechci být důvodem k tomu, že ti bude ublíženo.“ Lena spolkla knedlík v krku, ze samotné myšlenky na to, že se Kaře stane něco špatného, se jí chtělo propuknout v pláč.

„Jsem Supergirl,“ připomněla jí Kara a ukázala na sebe. „Tvoje matka může předvést, co dokáže.“

„No tak, Karo,“ vydechla Lena. „Ty víš, že má moje matka technologie a vybavení, které tě mohou zranit.“

„Víš ty co, jo, vím to,“ zareagovala Kara. „A jak to vím,“ zeptala se Kara sama sebe, než si odpověděla. „Protože už jsem byla vězněm Cadmu. A přesto tu dnes stojím,“ ukázala znovu na sebe. „Může předvést, co dokáže, ale já z toho vždycky vyjdu vítězně,“ prohlásila Kara a zněla pěkně jistě, že je a vždycky bude silnější než cokoliv, co jí Cadmus může udělat. „Protože pomyšlení na to, že nebudu s tebou mě zabíjí. Bolí to mnohem víc než cokoliv, co by mi tvoje matka mohla kdy udělat,“ pověděla jí, přikročila blíž, vzala Leninu ruku do své a hladila ji něžně palcem. Viděla, že se Leniny oči třpytí slzami, protože věděla, že to Lena cítí stejně. Věděla, že Lena nechce, aby byl mezi nim konec. „A stejně, kdyby mi tvoje máma chtěla vážně ublížit, myslíš, že by ti zbůhdarma vyhrožovala?“ zeptala se Kara a Lena trochu pokrčila rameny, protože si nemohla být jistá. „Proč by nás varovala? Dávala nám šanci připravit se na cokoliv, co by proti mně mohla podniknout?“ tázala se Kara, pustila Leninu ruku a něžně sevřela její tvář. „Hraje si s tebou. Jen se tě snaží vystrašit.“ Kara se snažila znít přesvědčivě. Sama si tím nemohla být jistá, ale snažila se uklidnit Lenu, aby nebyla tak znepokojená a zpanikařená. „Nenech se od ní dostat.“ Kara věnovala své přítelkyni úsměv a pohladila ji po tváři. „Protože pak vyhraje.“ Lena se zhluboka nadechla. „A je to to, co opravdu chceš?“ zeptala se Kara. „Chceš, aby byl mezi námi konec kvůli plané výhružce?“ zeptala se Kara a Lena v reakci lehce zavrtěla hlavou. „Já vím, že to musí být hrozné, protože je to tvoje máma nebo tvoje přítelkyně a nechci, aby ses cítila zaseknutá uprostřed, ale -“

Lena potlačovala smích. „Ach, já a moje matka jsme sotva modelový příklad vztahu mezi matkou a dcerou,“ pronesla a přerušila Karu uprostřed věty. „Ne, že bychom každý týden zašly na oběd a chodily spolu do lázní,“ zamumlala. „Vyhrožovala mé přítelkyni, proboha.“ Lenin hlas přecházel do vyšších tónin. „Tak moc jí záleží na mě a mém štěstí.“ Lena si povzdechla. „Hele, mrzí mě, že jsem se k tobě včera chovala divně, jen mi na tobě vážně, vážně moc záleží. Fajn, já…vím, že se známe jen krátce, ale to propojení, které s tebou cítím není podobné ničemu, co jsem cítila kdy dřív.“ Lena jí věnoval úsměv a Kara jí ho oplatila, znovu jí sevřela tvář a její úsměv se zvětšil, když si všimla, že má Lena náušnice, které jí koupila. Lena lehce vydechla ve snaze uvěřit, že to, co Kara říkala, je pravda. Že by je Lillian nevarovala, kdyby se k něčemu chystala, ale pořád byla trochu znepokojená. „Opravdu, vážně tě mám moc ráda a vyděsilo mě, že bych tě mohla ztratit. Že to, že jsem s tebou by mohlo zapříčinit, že dojdeš k újmě.“

„Taky tě mám opravdu vážně moc ráda,“ sdělila jí Kara. Leně se na tváři objevil úsměv, když se Kara naklonila a vtiskla jí polibek na rty. „Bude to v pořádku, Leno. Slibuji ti to,“ pravila k ní Kara, když se odtáhla z polibku. Lena se zhluboka nadechla a lehce přikývla, doufajíc, že má Kara pravdu. „Ale, ehm, když už je řeč o matkách,“ začala Kara. „Ta moje je ve městě a moc ráda by se s tebou seznámila,“ pronesla a uvažovala, jestli Leně tento krok nebude vadit.

„To bych ráda,“ pravila Lena, usmála se, obtočila paže kolem Kařina pasu a přitáhla si ji k sobě, takže se jejich těla k sobě tiskla. „Ale právě teď,“ zahýbala Lena obočím. „Chci, abychom byly jen já a ty,“ zamumlala, než políbila svou přítelkyni na rty. Polibek se rychle stával vášnivějším a toužebnějším, jak Lena tlačila Karu chodbou směrem ke své ložnici.


24

Uběhl měsíc od chvíle, co Lillian vyhrožovala Leně ohledně ublížení Kaře, ale zatím, jak Kara očekávala, z té výhružky nic nevzešlo. Možná se Lillian jen připravovala na svůj ‚útok‘ nebo možná, hluboko v sobě, Lillian měla srdce a rozhodla se nepokusit se ublížit přítelkyni své dcery, ale tak jako tak, nikdo si nestěžoval nebo nedoufal, že se Lillian v brzké době znovu ukáže. Záležitosti mezi Lenou a Karou sílily a Lena a Eliza spolu vycházely opravdu dobře. Eliza ji s lehkostí přivítala do rodiny.

Lena, Kara, Alex a Maggie byly v mimozemském baru. Kara tam Lenu párkrát vzala a, přestože se tam zprvu cítila trochu nejistě, protože nebyla zvyklá mít kolem tolik mimozemšťanů najednou, stala se z ní celkem fanynka toho místa. Alex odlepovala etiketu ze své lahve s pivem, trhala ji na kousky, smotávala do kuliček, než je odhazovala na stůl. „Víš,“ pronesla Lena, sledujíc, jak Alex odtrhla další kousek etikety, „říká se, že trhání etikety z lahve od piva je příznakem sexuální frustrace,“ ušklíbla se drze, než se napila ze svého vína.“

„To u těchhle dvou nehrozí,“ smála se Kara nápadu své přítelkyně, zatímco ukazovala na Alex a Maggie, ale výraz na Alexině i Maggiině tváři Leně neušel. „Hádám, že Riley může být trochu problém, ale tyhle holky jsou tak zamilované, až je z toho člověku na zvracení,“ zasmála se znovu Kara, úplně nevšímavá k výrazu své sestry. „Možná ji jen nudí náš hovor.“

Maggie si odkašlala a zvedla se od stolu. „Jdu si pro další pivo,“ pronesla a zvedla prázdnou lahev ze stolu. „Pro všechny to samé?“ zjišťovala.

Lena přikývla, jak se napila svého skoro dopitého vína. „Hmm.“ Kara zatím celý večer pila jen sodovku. „Dám si jedno z těch, co mě můžou opít,“ požádala.

„Al?“ řekla Maggie s pohledem na svou ženu, která dopíjela svou lahev piva. Lena pozorovala ty dvě a věděla, že po její poznámce je mezi nimi rozhodně nějaký druh napětí. Myslela to jenom jako žert, ale určitě to změnilo náladu obou žen.

„Jo, ještě jedno,“ odpověděla Alex. „Ačkoliv bychom pravděpodobně měly jít brzy domů. Nechat jít Aubree domů,“ pronesla. Nikdy nebyla ráda příliš dlouho venku, když Aubree hlídala. Ne, že by jí nevěřila, ale nechtěla, aby tam seděla a čekala na jejich návrat v brzkých ranních hodinách. Maggie lehce přikývla, jako by souhlasila se svou manželkou, než se otočila a odešla k baru.

„Rýpla jsem právě do bolavého místa?“ zeptala se Lena. „Jestli ano, omlouvám se. Nemyslela jsem to vážně, ale -“

„Ne,“ přerušila jo Alex. Zhluboka se nadechla a projela si rukou vlasy, zatímco hleděla k Maggie, která čekala u baru, aby mohla objednat pití, než se pohledem vrátila k Leně a Kaře. „Ehm…ano, už je to nějaká doba, takže máš pravdu. Jsem…“ Alex si odkašlala.

„Jak dlouho je nějaká doba?“ tázala se Kara a divila se, proč se Alex nezmínila, že mají potíže s propojením. „Je to kvůli Riley? Můžu ji na noc pohlídat,“ navrhla Kara.

„Ne, Riley zase spí dobře,“ pověděla Alex své sestře. „To jen…nikdy nemá náladu,“ pokrčila Alex rameny. „Už od toho potratu je ehm…“ Alex se odmlčela a stiskla rty. Tolik Maggie milovala a byly spolu extrémně šťastné a stále si ukazovaly vzájemnou náklonost, ale to ustalo, jakmile se přiblížily k sexu. A Alex to do jisté míry chápala, ale zjistila, že si přeje, aby se věci v ložnici vrátily do starých kolejí.

„Neměly jste sex od toho potratu?“ zeptala se Lena a trochu vykulila oči.

„Technicky o týden před tím, protože Riley měla problémy se spaním,“ zamumlala Alex. „Ale jo, od té doby,“ přikývla lehce Alex.

„Ale to je kolik…přes šest týdnů?“ vyvalila oči Kara a zalapala po dechu.

„Jsem si velice vědoma, jak dlouho to je,“ opáčila Alex a pohlédla k baru. Maggie stále čekala, až bude obsloužena. „Líbáme se a já si myslím, že se k tomu dostáváme, ale pak přestane a…“ Alex stiskla rty. „Vždycky se najde výmluva. Však víš, nemá zrovna náladu, nebo je unavená, nebo ji bolí hlava, nebo potřebuje vstávat brzy do práce.“ Alex se cítila špatně, protože věděla, že se Maggie pořád vypořádává s tím potratem, ale musí se přes to přenést a možná, že návrat nějakých intimností, by jí s tím mohl pomoct. „A já…snažila jsem se ji přimět hovořit o tom, jak se cítí, ale je velice uzavřená. Je těžké ji přimět otevřít se i za nejlepších okolností, což teprve při tomhle. Myslím, že stále bojuje s bolestí ze ztráty dítěte,“ připustila Alex a vrátila se pohledem ke Kaře s Lenou. „Pořád má své chvíle.“ Maggie stále velice těžce nesla ztrátu dítěte.

„Navrhla jsi, že by si třeba mohla promluvit s poradcem?“ navrhla Lena. „Možná je to to, co potřebuje, aby se pohnula dál.“

Alex si odfrkla. „Ne, ta si nepůjde promluvit s poradcem,“ řekla, protože přesně věděla, jak by se ten rozhovor vyvíjel, kdyby to nadhodila. „Jak jsem řekla, bojuje i s tím, aby se otevřela mně, natož pak cizinci.“

„Ale občas mluvení s cizincem je snazší než se svým milovaným,“ poznamenala Lena. „Možná by jí tolik nezáleželo na tom, co si o ní myslí. Ale s tebou jí na tom samozřejmě záleží.“

Alex stiskla rty a myslela si, že by možná neuškodilo navrhnout to. Chystala se odpovědět, když přišla Maggie s tácem pití. „Tak, o co jsem přišla?“ prohlásila, zatímco rozdávala pití a prozatím odložila tác na zem pod stůl, než se znovu posadila.

„Ehm.“ Kara semkla rty a položila ruku pod stolem na Lenino stehno. „Právě jsem říkala Alex, že můžeš za to, že je moje holka potetovaná,“ pronesla a Lena teď věděla, že Kařina ruka na jejím stehně je jako omluva za to, že ji zahanbí.

„Panebože, ty vážně máš tetování,“ vzpomněla si Maggie na noc – před dlouhou dobou – kdy šla s Lenou do tetovacího salonu, po tom, co s ní Lena prohrála sázku. Obě měly trošku špičku, ale myslely si, že to bude sranda a sázka je sázka a Lena prohrála, takže musela podstoupit cokoliv Maggie navrhne. „Mimochodem se za to omlouvám,“ prohlásila a kroutila rty, jak se ze všech sil snažila nesmát.

„Takže, co to je?“ zeptala se Alex lehce zvědavě.

„Je to malý kanárek Tweety,“ sdělila Kara své sestře. „Je na vnitřním stehně, takže je pěkně schovaný.“

„A proč Tweety?“ zjišťovala Alex, zvedla své pivo a napila se, zatímco hleděla na svou ženu pro vysvětlení.

„Protože si myslel, že vidí kočičku,“ zazubila se Maggie a Alex zaskočilo pivo.(Pozn. překl.: Uvědomuji si, že v češtině ten dvojsmysl moc nevyzní, ale nemůžu za to, že Tweety neměl problémy třeba s bobříkem:))

„Maggie!“ Alex se bouchla do hrudi, zatímco pohledem probodávala svou manželku, která se hihňala, zatímco Lena rudla studem. „To je-“

„Je to sranda.“ Maggie se přestala smát, pohlédla na Lenu s Karou a snažila se ze všech sil nehihňat, jak se Lena stávala rudější a rudější. „A hele, alespoň jsi vyvázla snadno ze všech těch sázek, které jsme uzavřely, když jsme spolu začaly randit.“ Alex nad svou ženou obrátila oči v sloup a zavrtěla hlavou.

„A ty se dělíš o takovéto informace ještě před tím, než sis dala jedno z těch pití, co tě uzemní,“ pronesla Lena a nevěřícně kroutila hlavou nad svou přítelkyní. Věděla, že Kara jen rychle změnila téma, když se Maggie vrátila ke stolu, ale určitě bylo milion jiných témat, se kterými mohla přijít. „Díky moc, zlatíčko,“ zabručela Lena.

„Nemáš vůbec zač, broučku,“ obdařila Kara Lenu uličnickým úsměvem, než si ji přitáhla k polibku. „Kromě toho, tady holky jsou jako tvoje rodina, takže není proč se stydět,“ pravila, než pozvedla svou sklenici a napila se.

„Jo, předpokládám, že máš pravdu,“ usmála se Lena, než se také napila. Nikdy dřív se necítila tak akceptovaná po tom, co lidé zjistili, že je Luthorová, takže byla vděčná, že ve svém životě nemá jen Karu a znovu Maggie, ale stejně tak Alex.

* * *

Kara a Lena se sotva dokázaly dostat z výtahu, než se na sebe vrhly, jejich jazyky vířily v ústech té druhé, zatímco si vzájemně vytahovaly oblečení. Lena vylovila klíče ze své kabelky, zatímco Kara, aby nevychladla, jí zasypávala krk polibky. Lena otevřela dveře do svého bytu a Kara ji vtlačila dovnitř, zatímco se Lena otočila, aby znovu vyhledala Kařiny rty. „Zdravím.“

Jak Lena, tak Kara sebou polekaně trhly a odtáhly se od sebe. Kara se instinktivně postavila před svou přítelkyni, jako by ji chránila. „Mami.“ Lena hleděla na ženu stojící uprostřed obývacího pokoje. „Jak ses sem kčertu dostala?“

„I já tě ráda vidím,“ odpověděla Lillian. „Myslela jsem si, že si musíme promluvit. Karo, je dobře, že jsi tady, protože se tě to týká.“ Lillian nezněla ohromeně, jak upřeně hleděla na Karu. „Není tajemstvím, že z tebe nejsem nadšená,“ prohlásila Lillian a nespouštěla zrak z Kary. „Ale z nějakého důvodu moje Lena rozhodně ano,“ povzdechla si a pohlédla na svou dceru, stále stojící za Karou. „Možná, že když oddělím Karu od Supergirl…já…“ Lillianin hlas se vytratil. „Kara se zdá milá. Sledovala jsem tě s mou dcerou. Chtěla jsem se pokusit se tě zbavit, ale zdá se, že nakonec mám srdce, protože to nemůžu udělat,“ zavrtěla Lillian hlavou. „Nemohla bych to udělat Leně,“ pronesla a Lena se tvářila trochu šokovaná tím, co její matka říká. „A vím, že tvůj otec by nechtěl, abych udělala něco, co by ti zabránilo být šťastná,“ pronesla Lillian s pohledem na Lenu, která stiskla rty při zmínce o svém otci. „Takže můžeš být zcela šťastná s Karou, protože vím, že to je to, co chceš,“ sdělila jí Lillian a Lena se cítila dost šokovaně.

„Páni, ehm…předpokládám, že čekáš, že ti poděkuju?“ zeptala se Lena a myslela si, že přijde háček.

„Není třeba mi děkovat.“ Z Lillian stále vyzařovala samolibost. Kara jí tentokrát nevěřila. „Ale samozřejmě, Karo, je tu něco, co bych od tebe potřebovala,“ prohlásila Lillian s pohledem na vysokou blondýnu.

„Do toho,“ pronesla Kara a vyměnila si pohled se svou přítelkyní.

„DEO,“ začala Lillian. „Nechají nás na pokoji. Nepůjdou po Cadmu. Nepokusí se nás zastavit v čemkoliv děláme,“ řekla Lillian. „Chceš chodit s mou dcerou a já tedy budu pokračovat se svým úkolem očistit tuto planetu od špinavých mimozemšťanů. Kromě tebe. Protože činíš Lenu šťastnou.“

Kara polkla. Cítila, že tohle vážně nebyl slib, který by mohla učinit. Samozřejmě chtěla být s Lenou, ale DEO zoufale chtělo zastavit Cadmus a vše, co dělali. „Promluvím s J’onnem“ Kara doufala, že to bude Lillian stačit.

Lillianina samolibost vzrůstala. „Přesvědčíš J’onna nebo ty a já, Supergirl, budeme zpátky na válečné stezce,“ sdělila jí a Kara lehce přikývla na srozuměnou.

„Udělám, co bude v mých silách,“ řekla jí Kara.

„No, hádám, že to je vše, v co teď mohu doufat,“ zamumlala Lillian. „Doufejme, že už tě nebudu muset znovu vidět,“ prohlásila a dala jasně najevo, že nehodlá mít s Karou vztah jako tchýně. „Ach a ublížíš jí a já si pro tebe přijdu,“ varovala Karu. „Uvidíme se, drahá,“ řekla s pohledem na Lenu, která byla z celé konverzace lehce paf a byla přimražená na místě, než došla ke dveřím a vypustila se z bytu.

„Leno,“ dloubla Kara do paže své přítelkyně. „Leno,“ promluvila hlasitěji a dloubla ji silněji.

„Promiň.“ Lena se zatřesením dostala ze svého stavu. „Karo, tohle je šílené. Nebudeš schopná přimět DEO, aby přestaly pronásledovat Cadmus,“ prohlásila. „Obzvláště ne, jen kvůli tomu, abys se mnou mohla chodit.“

„Já vím,“ povzdechla si Kara. „Ale pro teď ji máme z krku a možná jen na pár měsíců dokážu přesvědčit J’onna, aby se stáhnul a to by nám mohlo dát čas, abychom všechno vyřešily,“ pronesla a Lena souhlasně přikývla. „A taky nám to poskytne pár měsíců na to užívat si, že jsme spolu, bez nějakých komplikací a hrozeb visících nám nad hlavami. Budeme se bavit, v klídku a jen si užívat jedna druhé,“ pravila Kara, zahýbala obočím, zatímco pohladila Lenu po paži.

„Jo,“ usmála se Lena, které se velice líbilo, jak to zní. „To poskytne, že jo.“

„Hmm,“ přikývla Kara, než obemkla paže kolem pasu své přítelkyně. „A teď, kde jsme to byly, než jsme byly tak hrubě přerušeny?“ pronesla Kara, zahýbala obočím a přitáhla si svou dívku k polibku.

* * *

Alex se po zkontrolování Riley vrátila do pokoje. Bylo to něco, co Alex vždycky dělala, než šla do postele, ať už slyšela Riley se vrtět nebo ne. Spatřila Maggie sedět na kraji postele s jedním z těch bodýček, které poslala Maggiina teta Teresa, v rukou. Jemně přejížděla palcem po té měkké látce. „Jsi v pořádku?“ zeptala se Alex a posadila se vedle své ženy.

„Myslíš si, že tyhle někdy budeme potřebovat?“ zeptala se Maggie a vzhlédla ke své manželce.

„Jistěže ano,“ sdělila jí Alex a ruku položila na Maggiina záda a něžně ji hladila. „Budeme mít další dítě,“ ujistila ji, s vědomím, že, až nadejde čas, pokusí se o to znovu a doufejme, že tentokrát půjde všechno dobře.

„Možná, hmm.“ Maggie se zhluboka nadechla. „Za pár měsíců to můžeme zkusit znovu. Já…chci to zkusit znovu.“ Maggie věděla, že chce mít dítě, ale musela být na další pokus připravená.

Alex jí věnovala něžný úsměv a zastrčila jí vlasy za ucho. „Kdykoliv budeš připravená,“ pověděla jí a sevřela jí něžně tvář.

„A to platí i pro náš sex?“ zjišťovala Maggie. „Vím, že jste o tom mluvily s Lenou a Karou,“ zamumlala Maggie, otočila hlavou a Alexina ruka sklouzla z místa, kde svírala Maggiinu tvář.

Alex stiskla rty. Cítila se špatně. Nechtěla, aby si Maggie myslela, že o ní špatně mluvila. „Lena to zmínila a já…jen jsem řekla, že právě teď sex nemáme,“ vydechla Alex. Cítila se trochu špatně, že se dělí o osobní detaily, ale říkala jen pravdu.

„Ale ty bys chtěla?“ zeptala se Maggie.

„Samozřejmě, že bych chtěla.“ Alexin hlas se stal trochu pištivým. „Není to, jako by nám bylo sedmdesát, ne?“

„Myslíš, že stále budeme mít sex, až nám bude sedmdesát?“ zajímalo Maggie.

„No nemáme sex ani ve třiceti, takže…“ Alexin hlas se vytratil.

„Jo, ale z dobrého důvodu,“ opáčila Maggie. „Právě jsem přišla o dítě.“

„Promiň, já…“ Alex vydechla. „Já vím, že si procházíš těžkým obdobím a nechystám se tě tlačit do něčeho, na co nejsi připravená, ale může mi to chybět,“ sdělila jí Alex. „Také mám city a já -“

Maggie jí vskočila do řeči. „Myslíš, že mi to nechybí?“ zeptala se. „Také mi chybí být s tebou po intimní stránce, ale právě teď prostě nemám…“ Maggie odmlčela, sklopila zrak a točila si snubním prstenem kolem prstu. „Nikdy se na to necítím a nevím proč,“ pokrčila Maggie rameny a vzhlédla zpátky ke své ženě. „Není to tak, že bych to dělala záměrně,“ pověděla jí. „Nechci se cítit takhle.“

„Já vím, broučku,“ pohladila ji Alex něžně po zádech. „Jak se cítíš?“ zeptala se, protože chtěla, aby se jí Maggie otevřela, protože poslední týden byla v tomto ohledu pěkně tichá.

„Cítím se prázdná,“ promluvila Maggie tiše. „Měla bych teď být…ve dvanáctém týdnu a místo toho, abych měla příznaky a začala to všem vykládat a nadšeně kupovat věci a bavit se o nápadech pro dětský pokoj a uvažovat, jestli budeme mít kluka nebo holku a jak bychom jemu nebo jí chtěly říkat, se cítím prázdná,“ pronesla znovu a Alex viděla, jak se jí oči zalévají slzami. „A nevím, jak tomu pocitu zabránit,“ pokrčila Maggie trochu rameny.

Alex se kousla do rtu, taky neměla žádný nápad. „Pokud bys chtěla, mohly bychom udělat nějaký druh pocty,“ navrhla. „Já vím, že jsme udělaly celou tu balónkovou záležitost a zdá se, že ti pomohla s něčím se vyrovnat. Mohly bychom zasadit kytky nebo strom na zahradě a tak bys měla místo, kam jít, když se budeš cítit smutná,“ pověděla jí a hladila ji konejšivě po zádech. „Nebo bychom mohly zapálit nějaké svíčky a dopřát si chvilku.“

„Líbí se mi ta květinová věc,“ řekla Maggie a věnovala své manželce slabý úsměv. „Takhle to je…Já vím, že nic nemůže to dítě přivést zpátky, ale vždycky tu bude jeho připomínka.“ Maggie doufala, že když budou mít nějaký druh pocty v zahradě, bude se schopná pohnout dál. Bude schopná se každý rok podívat na květy a cítit spokojenost, že tu je pocta k duši, kterou ztratily.

„No, můžeme to provést,“ sdělila jí Alex. „Cokoliv budeš chtít, ano?“ zeptala se a Maggie krátce přikývla, zatímco Alex kolem ní obtočila ruce a přitáhla si ji do objetí. Maggie si opřela hlavu o Alexinu hruď. Alex ji políbila na vršek hlavy, zatímco zůstávaly v tichém objetí. Alex poskytovala Maggie trochu útěchy, kterou zjevně hledala.


25

Alex vešla zpátky do domu s Riley, která držela v rukou pytlík se semínky. Byly v obchodě sehnat ta semínka, nějaké zahradnické lopatky a konev, protože nemohly najít ty, co dřív měly a ani jedna z nich nebyla zapálená zahradnice, aby si pamatovala, kde byly, když zjistily, že nejsou v kůlně. „Mamko.“ Riley podávala semínka Alex.

„Běž je dát mámě,“ pověděla jí Alex. Riley na ni ještě chvíli hleděla, než se vydala domem do obýváku s Alex v patách.

Maggie seděla na gauči a dívala se na nějaký pořad s honičkami policejních aut. „Bože, to pořád sleduješ tuhle kravinu?“ dobírala si ji Alex.

„Hej, dávej si pozor na pusu,“ vzhlédla Maggie ke své ženě. Riley pochytávala stále víc slov a ona nechtěla, aby její patnáctiměsíční říkala v brzké době slovo kravina. „A pro mě je to zajímavé.“ Alex v odpověď obrátila oči v sloup.

„Mámo.“ Riley se postavila před Maggie a podávala jí semínka. „Mámo,“ zopakovala Riley, Maggie jí věnovala úsměv, vzala si je a přečetla si, že Alex koupila nějaká semínka tulipánů.

„Tulipány?“ pronesla Maggie, když vzhlédla ke své manželce.

„Jo,“ odpověděla Alex. „Já nevím, tulipány jsou hezké,“ pokrčila rameny a Maggie se na ni usmála. „Chceš je zasadit teď?“ zeptala se Alex a Maggie krátce přikývla.

„Mámo,“ zatahala Riley za Maggiinu ruku, chtějíc se znovu podívat na sáček se semínky. „Koukni…kytky,“ ukázala Riley svým prstíkem na obrázek tulipánu na sáčku.

„Ach ano,“ usmála se Maggie na svou dceru. „To je to, co vyroste. Chceš pomoct mámě zasadit je?“ zeptala se.

„Kytky,“ pronesla Riley znovu a tvářila se dost nadšeně. „Mamko?“ vzhlédla k Alex.

„Ano, holčičko, půjdeme je zasadit, co?“ zeptala se Alex a natáhla ruku. Riley k ní nadšeně doběhla, než se ohlédla na Maggie, která se zvedala z gauče.

„Mámo,“ zapištěla Riley.

„Už jdu,“ smála se Maggie holčiččinu nadšení. Pravděpodobně ani nevěděla, o co jde. Všechny prošly domem a zadními dveřmi na zahradu a až dozadu, kde byl velký záhon, na kterém v současnosti nebyly žádné květiny, jen hlína a trocha plevele. Alex položila tašku, vytrhala plevel a odhodila ho prozatím stranou. Maggie vzala jednu z lopatek z tašky, klekla si a začala dělat díry do hlíny. Alex zašmátrala v tašce a vytáhla konev.

„Dojdu pro vodu,“ řekla Alex a Maggie přikývla, zatímco pokračovala v hloubení děr, do kterých se zasadí semínka.

„Ach.“ Riley ukázala na hlínu, zatímco se spustila na kolena vedle své matky. Natáhla se dopředu a nabrala si do rukou hlínu a pevně ji stiskla. Maggie se na ni podívala a zasmála se. Byla tak vděčná za radost, kterou jí Riley přinášela.

„Pomůžeš mámě?“ zeptala se Maggie. Riley k ní vzhlédla se zazubením na tváři, než zvedla ruku a pokusila se strčit si hlínu do pusy. „Ne, ne, ne.“ Maggie pustila lopatku, odtáhla jí ruku od pusy, rozevřela ji a odstranila z ní hlínu. „Hlínu nejíme,“ řekla jí. „Je to fujky,“ zatvářila se Maggie znechuceně a Riley se zahihňala, než se natáhla pro další hlínu a hodila si ji na oblečení. „Aha, takže teď to budeš házet na sebe, že jo?“ Maggie se tomu musela smát. Riley se uličnicky zahihňala a Maggie se rozesmála silněji, když slyšela její nakažlivý smích. Znovu zvedla lopatku a pokračovala v dělání děr pro semínka, zatímco Riley pokračovala v nabírání hlíny a občas ji házela pryč a jindy jí pokrývala sebe.

„Ach můj Bože, Riley.“ Alex se vrátila s konví plnou vody. „Ty ale děláš nepořádek, maličká,“ pravila Alex, zatímco k ní Riley vzhlédla se zazubením, než popadla další hlínu a zahodila ji pryč. „Vždyť víš, že má v té tašce dětskou lopatku,“ pronesla Alex, natáhla se, vylovila malou růžovou a nachovou plastovou lopatku s prasetem Peppou a podala ji Riley. Ta na ni chvíli hleděla, než ji odmítla a strčila ruce zpátky do hlíny.

„Myslím, že je to větší zábava bez ní,“ smála se Maggie, zatímco vzhlédla ke své ženě. „Měla jsi ji vidět, když se tu hlínu pokoušela jíst,“ pronesla a Alex vykulila oči, zatímco sledovala, jak si Riley užívá hraní s hlínou.

„Bláznivé děcko.“ Alex si klekla vedle své manželky a dítěte a lehce hladila Riley po zádech, zatímco ta pokračovala v hraní si s kusy hlíny. Maggie zvedla pytlík se semínky, otevřela ho a rozsypala je do děr, které připravila.

„Sázíme je vůbec ve správnou roční dobu?“ zajímala se Maggie, jak začala díry zasypávat zpátky hlínou.

„Já nevím,“ pokrčila rameny Alex. „Vykvetou až bude jejich čas.“

„No, bez prdele, Sherlocku,“ odpověděla Maggie.

„Kdo si teď musí dávat pozor na pusu,“ šťouchla Alex Maggie do boku, než obě pohlédly na Riley, která byla příliš zaujatá hraním si s hlínou, než aby poslouchala a pokusila se opakovat to sprosté slovo. „Můžu to zalít?“ zeptala se Alex a Maggie přikývla. „Vezmi ji stranou,“ pravila Alex své ženě a nechtěla si představovat spoušť, jakou by mohla způsobit Riley hrající si s mokrou hlínou, vzhledem k tomu, jak se zaneřádila s tou suchou.

Maggie se natáhla, zvedla Riley a posadila si ji na koleno. Alex zalévala hlínu, dokud v konvi nezbyla žádná voda, načež ji odložila, obrátila se k Maggie, objala paži kolem ní, zatímco ta si položila hlavu na Alexino rameno. Riley zasténala, ukazujíc na záhon, jako by si v něm chtěla jít hrát, ale Maggie ji pevně sevřela. Riley se mračila, ale zůstala v její náruči. „Díky za tohle,“ pronesla Maggie tiše, jak zůstávala opřená o svou ženu.

„To je v pohodě,“ políbila ji Alex něžně na spánek. „Můžeme udělat cokoliv, co ti s tímhle pomůže,“ sdělila jí, hladila ji po paži, zatímco ji nepřestávala svírat. Nechtěla nic víc, než aby Maggiin pocit viny a prázdnoty, bolest a smutek zmizely.

„Snažím se,“ odpověděla Maggie, protože ano. Nelíbilo se jí, jak se cítila. Chtěla být zase šťastná.

„Já vím, že ano,“ pravila Alex a znovu ji políbila na spánek. „A hádám, že to nemůžeme uspěchat. Musíme ten proces nechat jít svým tempem.“ Maggie měla v těchto dnech více chvil, kdy byla šťastná, ale když na ni přišel smutek, byla vážně smutná.

„Jo,“ zamumlala Maggie. „Díky. Jsi nejlepší, Al,“ pověděla jí Maggie uznalým tónem, zatímco se přivinula víc ke své manželce. Ty tři seděly v objetí ještě déle.

* * *

Kara a Lena měly piknik v parku. Byl to jeden ze vzácných dnů, kdy si vzala Lena volno v práci, ale dnes měly dvanáctitýdenní výročí, takže Kara trvala na tom, že stráví celý den s Lenou. Kara otevřela piknikový koš a vyndala sendviče, koláče, preclíky, jahody a samozřejmě čínské knedlíčky. „Ježiš, Karo, jsme tu jenom dvě,“ poznamenala Lena, když viděla všechno to jídlo, které Kara připravila nebo koupila.

„Jsem tady, zlato, takže se neboj, bude to snědeno,“ potlačovala Kara smích, zatímco se znovu natáhla do koše.

„Prosím, nevyndávej dárek ke dvanácti týdnům.“ Lena náhle zněla v obavách. „Já pro tebe nic nemám,“ informovala ji.

„To neudělám,“ zasmála se Kara a vytáhla víno a dvě skleničky. „No, tvůj dárek jsem já,“ obdařila ji Kara prohnaným zazubením, než se naklonila a vtiskla pusu na Leniny rty.

„Hmm,“ odtáhla se Lena. „Jaký hezký dárek,“ usmála se na ni Lena, hledíc hluboko do jejích uhrančivých modrých očí. Kara se na ni přiblble usmála, než otevřela víno, nalila dvě skleničky a jednu podala Leně.

„Díky, že sis dneska vzala volno,“ věnovala Kara své přítelkyni oceňující pohled. „Vím, že jsme mohly prostě udělat něco večer, takže si cením, že snášíš moje hloupé nápady.“

„Romantický piknik v parku je sotva hloupý nápad,“ pověděla jí Lena. „Kromě toho, pokud má někdo na výběr mezi tím, jít do práce nebo strávit den s nejkrásnější dívkou na téhle planetě, kolik lidí si myslíš, že by šlo opravdu do práce?“ zeptala se a hleděla na krásu své přítelkyně. Cítila se tak šťastná, že dosáhla toho, aby někdo jako Kara souhlasil, že s ní půjde na rande, a už vůbec, že o tři měsíce později budou šťastným párem.

„No, dokud jsi tu se mnou, na ničem jiném mi nezáleží,“ pověděla jí Kara, usmívající se při pohledu do Leniných velkých zelených očí. Byla unesena její krásou, chvíli na ni jen beze slov hleděla. Zvedla ruku a lehce sevřela její tvář. „Tyhle poslední tři měsíce s tebou, Leno, byly těmi nejlepšími v mém životě. Já…prostě si dál přeji mít dny a chvíle a…všechno s tebou,“ sdělila jí a srdce jí začalo tlouci trochu rychleji, jak cítila, že se jí dlaně začínají potit, příznaky toho, že se ji zmocňuje nervozita. „Miluji tě, Leno,“ řekla Kara s nervózním úsměvem, ale nervozita z ní opadla, když spatřila výraz Leniny tváře. Když spatřila, jak se její rty stočily do toho nejširšího úsměvu.

Lena cítila, jak se jí srdce chvěje, když slyšela, že ji Kara miluje. Musela připustit, že byla trošku naštvaná, protože jí to sama plánovala dneska říct a doufala, že bude první, ale když se to vezme, vážně nezáleželo na tom, kdo to řekl první, dokud to tak obě cítily, „Miluji tě, Karo,“ odpověděla Lena, než se se svou přítelkyní políbily.

Kara se odtáhla a opřela se čelem o Lenino. „Šťastných dvanáct týdnů, zlato.“ Kara nemohla úplně uvěřit, že už je to dvanáct týdnů, ale nemohla se dočkat dalších dvanácti, aby viděla jejich vztah sílit. Odtáhla se, pozvedla svou skleničku a nastavila ji před sebe.

Lena se uchechtla. „Šťastných dvanáct týdnů,“ pravila a přiťukla si svou skleničkou s tou Kařinou a dumala, jestli další milník bude šestnáct týdnů nebo snad dvacet, nebo se Kara možná zblázní a nebude chtít slavit, dokud spolu nebudou šest měsíců. Znovu se uchechtla, pobavená potřebou své přítelkyně oslavovat náhodná časová období v jejich vztahu, ale byla to jedna z Kařiných potrhlostí, která jí přišla sladká a došla k názoru, že je něco opravdu hezkého na tom, chtít oslavovat vztah se svou přítelkyní tak často. „Takže, co máme dobrého k zakousnutí?“ pronesla Lena a shlédla na nabídku, kterou Kara přichystala. „Čínské knedlíčky? Vážně?“ Lena obrátila oči v sloup nad láskou své přítelkyně k tomu jídlu.

„Samozřejmě, že tu jsou čínské knedlíčky,“ pozvedla Kara hlas, lehce zmatená, že se na to Lena vůbec musí ptát. „Znáš mě vůbec?“

„Čínské knedlíčky jsou tvým oblíbeným, nejlepšejším, mňamózním jídlem v celém vesmíru.“ Lena znovu obrátila oči v sloup a Kara se uchechtla.

„Ano, opravdu mě znáš,“ zazubila se Kara. „Což je asi dobře, jelikož jsi mi právě vyznala lásku,“ řekla, než znovu políbila svou přítelkyni.

„Vážně tě miluji,“ usmála se Lena, zatímco hladila Karu po tváři. „Hele, mám na tebe ale otázku. Jsem na jednom konci města a padám vstříc své smrti z vrcholku budovy a všechny čínské knedlíčky na světě na druhém konci města také padají do své záhuby,“ ušklíbla se Lena a pozvedla jedno obočí. „Jsi uprostřed města. Koho zachráníš?“ Lenin úšklebek se zvětšoval.

„Ach, no.“ Kara se podrbala na hlavě. „Samozřejmě bych zachránila tebe, zlato,“ pověděla jí. „Ale jsi si vědoma, že mám superrychlost, takže jsem si jistá, že bych byla schopná dostat i ty knedlíčky,“ zazubila se Kara a Lena se zasmála. „A kdyby ne, přesunula bych nás na jiný svět, abychom mohly – nebo spíš, abych já mohla – sníst tolik čínských knedlíčků, co jen hrdlo ráčí.“

„Co jsi zač?“ musela se znovu smát Lena. Láska její přítelkyně k čínským knedlíčkům byla opravdu něco.

„Jsem naprostý blázen,“ odpověděla Kara. „Ale kvůli tomu mě miluješ,“ zazubila se, neschopna přejít ten fakt, že Lena jí to taky řekla. Měla obavy z toho to říct, protože si nebyla jistá, že na to není moc brzy nebo jestli to Lena už tak cítí, ale slyšet ta dvě slova splynout z Leniných rtů byl tak úžasný pocit.

„To rozhodně ano,“ usmála se Lena, než si se svou přítelkyní ještě jednou vyměnila polibek.

* * *

Alex a Maggie šly na procházku. Alex tlačila sportovní kočárek, ale Riley šla kousek pěšky, zatímco kráčely parkem k hřišti. Obě měly volno a po ranním lenošení doma a zasazení květin se rozhodly vypadnout na chvíli z domu a věděly, že Riley se bude na hřišti bavit.

„Kaka,“ ukázala Riley, když spatřila svou tetu sedět na trávě. „Kaka…Kaka…“ vykřikovala Riley a Kara vzhlédla a spatřila své sestry a neteř a zamávala jim, jak k ní a Leně Riley běžela.

„Ahoj, poupátko,“ objala Kara svou neteř a Riley se na ni široce usmívala a vypadala, že ji ráda vidí.

„Ahoj, omlouvám se za narušení vašeho malého romantického pikniku,“ pronesla Maggie, když k nim s Alex došly, rozhlédly se a všimly si vína a okvětních lístků na dece.

„To je v pohodě,“ odvětila Lena a sledovala, jak se Riley natáhla po jahodě a začala ji kousat. „Jak se dneska máte?“ zeptala se Lena a přelétla pohledem z Maggie na Alex a zase zpátky. Bylo to teprve včera, co udělala chybu vtipkováním o tom, že je Alex sexuálně frustrovaná, protože trhala etiketu z pivní lahve, takže doufala, že nezpůsobila, že se doma pohádaly, protože věděla, že Maggie pravděpodobně ví, že o tom mluvily, když odešla pro pití.

„Jo, dobře,“ odpověděla Alex. „Jen si spolu užíváme volný den. Zdá se, že vy dvě děláte to samé,“ poznamenala, vzhledem k pikniku a přihlouplým úsměvům na jejich tvářích.

„Máme naše dvanáctitýdenní výročí,“ informovala Kara svou sestru se zářivým úsměvem na tváři, zatímco sledovala Riley, která tahala za její skleničku. „Ne, ne, ne,“ odtáhla Kara skleničku z dosahu své neteře. „Víno není pro děti, poupátko,“ informovala ji a Riley se zakabonila a zasténala, jak se stále snažila dosáhnout na skleničku.

„Chceš svou vodu?“ Maggie otevřela tašku, která visela na kočárku, vytáhla Rileyinu lahvičku a sundala víčko, než ji hodila Kaře. Kara se pokusila dát ji Riley, ale ta se zdála, že ji vůbec nezajímá, odstrčila ji pryč, zatímco pokračovala ve snaze získat víno.

„Hej, Riley, a co kdyby sis dala tohle?“ pronesla Lena a podávala jí čínský knedlíček. Riley vykulila oči a vzala si ho od Leny.

„Ďk Neno,“ řekla Riley, než si ho strčila do pusy.

„Může to, že jo? “ Lena se najednou zajímala, jestli někdo Rileyina věku může ve skutečnosti jíst čínské knedlíčky, jak vzhlédla k jejím rodičům.

„My s tím problém nemáme, ale nejsem si jistá, že Kara také,“ smála se Alex a ukázala na svou sestru, která na Lenu vrhala ten nejnamíchnutější pohled, zatímco Riley vypadala, že si tu pochoutku opravdu užívá.

„Dala jsi jí můj poslední knedlíček,“ našpulila Kara smutně ret. „Chci říct, že Riley je moje oblíbenkyně a vůbec, ale…“ znovu našpulila ret, zatímco se Lena jen smála. „Byl poslední.“

Maggie obrátila oči v sloup. „Koupíme ti další knedlíčky.“

„To si piš, ségra,“ prohlásila Kara a vzhlédla k Maggie lehce výhružně. „Ale musí to být velké balení.“

„Jak jinak,“ zamumlala Maggie a pobaveně vrtěla hlavou.

„Kachny,“ prohlásila Riley a ukázala jednou rukou před sebe, zatímco druhou pevně svírala žvýkaný knedlíček.

„Ty vidíš kachny?“ ptala se Kara a sama se snažila vidět ta zvířata.

„Zrovna jsme se na ně byly podívat,“ řekla Alex a Kara chápavě přikývla. Částí parku se vinulo jezero, kde se daly nalézt kachny a labutě. Riley se na ně vždycky ráda chodila dívat, když byla v parku. „No, každopádně, necháme vás vrátit se k vašemu romantickému malému pikniku, abyste oslavily dvanáct týdnů spolu.“ Alex se snažila ze všech sil neobracet oči v sloup nad tím, že její sestře to přijde jako milník. Kara byla šťastná a obvykle byla ze všeho přehnaně nadšená a ona musela připustit, že jí to ve skutečnosti přijde celkem sladké. „Uvidíme se.“

„Pojď, bonbónku,“ řekla Maggie a natáhla ruku, aby k ní Riley došla. „Rozloučíš se s Karou a Lenou?“

Riley se zvedla na nohy z Kařina kolene a otočila se. „Pa Kako,“ Riley se naklonila a políbila ji na tvář.

„Ááá, měj se, poupátko,“ objala Kara svou neteř. Riley se uvolnila a pohlédla na Lenu.

„Neno,“ Riley udělala pár kroků, aby stála blíž k ní, naklonila se a políbila ji na tvář. „Pa, Neno.“

„Ááá, pa, Riley,“ řekla Lena a Riley ji obdařila širokým úsměvem, při kterém ukázala zuby, než odběhla k Maggie a vzala ji za ruku, zatímco si strčila knedlíček zpátky do pusy. Maggie zamávala druhou rukou, když začaly odcházet.

„Mějte se, lidi,“ pronesly Kara s Lenou unisono, jak sledovaly, jak odcházejí. „Vypadají v pohodě, ne?“ zeptala se Lena a Kara přikývla.

„Jasně.“ Kara se otočila k Leně. „Proč by neměly?“ zněla trochu zmateně.

„Kvůli tomu, co jsem řekla minulou noc Alex,“ vydechla Lena. „Bála jsem se, že se kvůli tomu pohádají a zhorší se to.“ Lena se cítila špatně ohledně té poznámky, i když to myslela jen jako vtip, protože viděla, že to ovlivnilo Maggie a Alex.

„Přišly mi dost v pohodě,“ prohlásila Kara a ohlédla se po nich, jak se vzdalovaly. Alex se právě v tu chvíli zavěsila do Maggie. „Nedělej si starosti. Alex s Maggie jsou pevné,“ pověděla jí a Lena se usmála.

„Jo.“ Lena si odkašlala, než pozvedla svou sklenku a dorazila zbytek v ní. „Takže, má lásko, naliješ mi další sklenku?“ zeptala se Lena a věnovala Kaře prohnané zazubení, jak před ní natáhla prázdnou sklenici a zatřepala s ní, naznačujíc, že chce další.

„Rozdala jsi můj poslední knedlíček,“ vydechla Kara. „Můžeš si nalít sama,“ škádlila ji Kara a Lena se zasmála, než se natáhla pro lahev, velice ráda, že si vzala den volna, aby ho strávila se svou úžasnou přítelkyní.


26

Alex zavěsila lžičku na háček v malé hrací kuchyňce, která byla jedním z mnoha dárků, které Riley dostane k Vánocům. Strávila poslední půlhodinu jejím skládáním dohromady a polepováním a teď dělala poslední úpravy. Maggie stavěla tříkolku s prasetem Peppou, kterou Riley také dostane. Alex se postavila, oprášila si ruce, zatímco obdivovala svou práci. „Chceš další pivo?“ zeptala se, když se skláněla a zvedala svou prázdnou lahev, než přešla tam, kde seděla Maggie a zvedla její pivo. „Napila ses vůbec?“ Alex byla lehce zmatená, když si zvedla lahev na úroveň očí a viděla, že je plná.

„Ach, ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Jsem pohlcená tímhle,“ řekla, jak zvedla sedátko a začala ho připevňovat na rám tříkolky. „Můžeš si vzít tohle,“ pověděla jí, než si začala broukat do rytmu vánoční muziky, která tiše hrála v pokoji. Byl Štědrý den a ony připravovaly všechno na ráno. Ne, že by byla Riley dostatečně stará na to, aby rozuměla tomu, o co jde, ale Maggie s Alex se na ten den těšily a Kara byla vždycky přerostlým děckem, takže zbožňovala Vánoce. Lena se k nim také připojí a Eliza tu byla na návštěvě z Midvale. Zůstávala u nich doma, ale už to pro dnešek zabalila a šla do postele.

„Dobrá.“ Alex pohlédla na svou ženu a její obočí se nakrčila, než se napila z toho piva a prázdnou láhev nechala prozatím na stolku. Pohlédla na vánoční stromek a všechny ty dárky pod ním, které se rozprostíraly až ke středu místnosti. Drtivá většina jich byla pro Riley. „Je tak rozmazlovaná,“ zamumlala, než si dala další lok piva.

„Zaslouží si to,“ odpověděla Maggie, zatímco kontrolovala, jestli je sedátko utaženo dostatečně pevně, než se usmála a pokývala hlavou, zjevně spokojena se svými schopnostmi v sestavování tříkolek, jak plácla rukou o sedátko.

Alex si všimla pyšného výrazu na její tváři. „Skvělá práce, zlato,“ pronesla, zatímco Maggie vstala a odtlačila tříkolku přes místnost, aby stála vedle Rileyiny kuchyňky na hraní. Maggie věnovala své manželce oceňující úsměv, než k ní přešla a přitáhla si ji k polibku.

„Můžu ti teď dát dárek?“ zeptala se Maggie a svou rukou spočívala na Alexiných bedrech, než ji znovu políbila.

„Hmmm,“ zasténala Alex do polibku a nechala ho prohloubit. „To rozhodně můžeš,“ zamumlala a téměř upustila lahev s pivem, kterou měla v ruce, jak obtočila paži kolem své ženy a jednu rukou ji chytla za zadek, než se znovu políbily.

„Tohle není ono,“ odstrčila Maggie trochu Alex, čímž je oddělila. „I když ten můžeš mít později,“ zahýbala obočím. Zabralo to skoro deset týdnů, ale Maggiin a Alexin sexuální život se nakonec obnovil. „Tohle je ono.“ Maggie se zhluboka nadechla, než udělala pár kroků ke stolku, natáhla se pod něj a vytáhla malý, téměř plochý, obdélníkový balíček, zabalený s velkou precizností v lesklém červeném papíru se stříbrnou stužkou na něm.

Alex pozvedla obočí. Vypadalo to jako krabička na náramek. Nebo možná pero. Odložila své pivo na stolek, než vzala za papír a nechala ho spadnout na podlahu spolu se stužkou. Náhle pocítila nervozitu, když hleděla na tu černou krabičku. „Co je to?“ zeptala se s pohledem na svou ženu, s tázavým výrazem ve tváři.

„Otevři to,“ sdělila jí Maggie a cítila, jak jí v hrudi srdce tluče trochu rychleji.

Alex zvedla víčko a vydala neúmyslné zapištění, když spatřila, co je uvnitř. Zíral tam na ni pozitivní těhotenský test. Maggie potratila v srpnu a v listopadu řekla, že je připravená zkusit to znovu. „Jsi těhotná?“ Alex věděla, že je to hloupá otázka, protože bylo jako nabíledni přímo před ní, že je těhotná, ale prostě chtěla potvrzení. Chtěla to slyšet ze rtů své manželky.

„Jsem těhotná,“ sdělila jí Maggie.

„Broučku.“ Alex si přitáhla svou ženu do objetí. „Kdy jsi to zjistila? Proč jsi nic neřekla?“ zajímalo ji, když se odtáhla a hleděla do Maggiiných velkých, tmavých očí, zatímco jí položila ruku na paži.

„Dnes ráno,“ pověděla jí Maggie. „Chtěla jsem ti to říct celý den, ale myslela jsem, že by bylo hezké sdělit ti to takhle,“ pravila a Alex si všimla úzkostného tónu v hlase.

„Neboj se.“ Alex zvedla ruku a sevřela něžně její tvář. „Je v pořádku být nadšená,“ pronesla ujišťujícně, chápajíc, proč Maggie trochu váhala s přílišným oslavováním.

„To jsem.“ Maggie se zhluboka nadechla. „Já jen, ehm…myslím, že až překonám sedm týdnů.“ Asi v sedmém týdnu přišla o to první dítě. „A pak, však víš, po dvanácti, protože to bývá označováno jako bezpečný bod, že jo?“ vydechla Maggie a Alex lehce přikývla. „Ale jsem šťastná,“ usmála se Maggie. „Vážně jsem.“ Maggiin úsměv se zvětšoval a ruku si položila na břicho. Alex jí oplácela úsměv a pohladila ji po tváři. „Ale tentokrát to nikomu neřekneme,“ informovala Maggie svou manželku s určitou autoritou v hlase. „Nikdo se to nedozví, dokud nebudu ve dvanáctém týdnu,“ prohlásila a Alex lehce přikývla, chápajíc, proč chce Maggie radši ještě počkat, než se podělí o tu novinku.

„Dobře,“ odvětila Alex. „Ale jak vysvětlíme, že nepiješ?“ zeptala se. „Margaret Ellen Sawyer-Danversová bez pití v ruce, to by vzbudilo podezření i normálně, ale o Vánocích?“ Alexin hlas nabral pisklavějšího tónu.

Maggie potlačovala smích. „Něco vymyslím.“ Nakrčila nos. „Řeknu, že beru nějaké prášky nebo tak něco.“

„No, za pokus to stojí,“ potlačovala smích Alex. „Chci říct, že Kara se svými supersmysly to pravděpodobně pozná jako naposled, ale můžeme to zkusit udržet prozatím v tajnosti,“ pronesla, neschopna dostat úsměv z tváře z té novinky. „Popravdě to bude hezké, že to budeme vědět jen my dvě,“ řekla a přitáhla si Maggie k sobě a znovu jí položila ruku na zadek. „Jen já, ty a buráček,“ zazubila se Alex a druhou ruku položila na Maggiino břicho.

„Jo,“ zazubila se Maggie, než se zhluboka nadechla. „Buráček,“ zamumlala a překryla rukou tu Alexinu a úsměv se jí na tváři jen zvětšoval, než se natáhla a vtiskla polibek na manželčiny rty.

* * *

Lena a Kara seděly na pohotovosti v nemocnici. „Leno, zlato, tak moc mě to mrzí,“ omlouvala se Kara asi posté od chvíle, co dorazily do nemocnice. Když to přidáme k omluvám na cestě tam a v bytě, kde k té nehodě došlo, dalo se bezpečně říct, že se omluvila víc než dost.

„Nebyla to tvoje chyba,“ ujišťovala ji Lena a trhla sebou, když při drobném pohybu zápěstí jejím tělem projela bolest.

„Ale byla,“ povzdechla si Kara. Ona s Lenou se pouštěly do intimností a Kara se nechala unést a zapomněla na vlastní sílu, což vyústilo v nehodu a Lenina paže teď bolela a byla s největší pravděpodobností zlomená. „Musím být něžná, já…“ Kara sklopila hlavu, cítila se hrozně z toho, co se stalo. „Jsi člověk,“ ztišila hlas do tichého šepotu. „Já jsem supersilná a já…“ Kara se kousla do rtu. „Nemůžu uvěřit, že jsem napadla svou přítelkyni.“

„Nenapadla.“ Lena svraštila tvář a zavrtěla hlavou. „Byla to jen nehoda.“

„Co hodláš říct doktorovi?“ zeptala se Kara. „Ach má Rao, budu zatčena za domácí násilí,“ panikařila, zvedla se a začala chodit tam a zpátky. Naštěstí jediní další lidé v čekárně byl dost staře vyhlížející, opilý muž, který chrápal s hlavou zvrácenou a žena středního věku, ale ta měla hlavu zabořenou v časopise, takže nevěnovala žádnou pozornost tomu, o čem se Kara s Lenou baví.

Lena se musela smát. „Karo, posaď se,“ pravila k ní, Kara se zastavila a chvíli na ni upřeně hleděla, než vyhověla Lenině žádosti a posadila se zpátky vedle ní. „Byla jsi celá nadšená, protože je Štědrý den a právě jsme upekly perníčky a dívaly se na nějaký přeslazený vánoční film a popíjely vaječný koňak a chystaly se milovat,“ řekla Lena a ohlédla se, aby se ujistila, že ta žena neposlouchá, ale ta byla stále přilepena k časopisu, Lena si pomyslela, že v něm musí být vážně zajímavý článek. „Byla to nehoda a pokud se doktor zeptá, co se stalo, povím mu, že jsem upadla a strčila před sebe ruku, abych zmírnila pád,“ sdělila jí, natočila k ní trochu tvář, zvedla svou nezraněnou ruku a pohladila Karu po tváři. „Protože to je to, co se stalo. Vynechám jenom pár podrobností, které nepotřebuje znát.“

„Jsem si dost jistá, že to nebyl pád, co ti zlomilo ruku,“ zamumlala Kara.

„Zaprvé, zatím ani nevíme, jestli je to zlomené,“ sdělila jí Lena. Bolelo to jako čert, když s ní pohnula a byla si pěkně jistá, že je to zlomené, ale snažila se, aby se Kara přestala cítit tak špatně. „Zadruhé, jak jsem řekla, broučku,“ pohladila ji znovu po tváři. „Byla to jen nehoda. K ničemu takovému dřív nedošlo. Neudělala jsi to schválně.“ Lena věděla, jak špatně se Kara cítí ohledně toho, co se stalo, jen z pohledu na ni, z jejích velkých modrých očí naplněných smutkem, takže nechtěla, aby se cítila ještě hůř.

„Co řekneme ostatním?“ zajímalo Karu.

„Že jsem upadla,“ odpověděla Lena. „Zjistěme nejprve, co řekne doktor, než začneme opravdu panikařit, ano?“ pravila Lena měkce a Kara drobně přikývla. Zbožňovala, jak je Lena ohledně toho všeho klidná. Věnovala jí úsměv, než se zhluboka nadechla, zatímco čekaly, až přijde doktor a zavolá Lenu.

* * *

Alex se otočila v posteli a natáhla ruku v očekávání, že tam najde svou ženu, ale zjistila, že postel je prázdná. Otevřela oči a protáhla se, než se zvedla a přešla k jejich koupelně. Zaslechla dávivé zvuky, když se blížila ke dveřím. „Zlato, jsi v pořádku?“ Alex věděla, že je to pitomá otázka, protože zjevně nebyla v pořádku. Vešla do koupelny a spatřila Maggie objímat záchodovou mísu.

„Udělalo se mi trochu špatně,“ řekla Maggie, zatímco si Alex klekla vedle ní a hladila ji po zádech jednou rukou, zatímco druhou držela Maggiiny vlasy. „Nebo je to jako pálení žáhy…je to silné.“

„Vítej v ranní nevolnosti,“ zamumlala a pokračovala v konejšivém hlazení Maggiiných zad. Stejně jako nechtěla, aby Maggie zažila ranní nevolnosti – nebo alespoň takové, jako ona – byla v určitém smyslu ráda, že Maggie měla nějaké příznaky, protože naposled necítila vůbec nic a to těhotenství skončilo potratem. Maggie popadla kus toaletního papíru a otřela si jím pusu, než ho hodila do záchodu a spláchla. Povzdechla si, posadila se a opřela se o zeď vedle záchodu. „Chceš, abych ti přinesla trochu vody?“ zeptala se Alex.

Maggie zavrtěla hlavou a zazívala. Nebyla si jistá, kolik je hodin, ale přišlo jí, že je ještě pěkně brzy. „Veselé Vánoce, mimochodem,“ usmála se, když si připomněla, že je ráno na Boží hod.

„Veselé Vánoce,“ odpověděla Alex. Maggie našpulila rty, jako by chtěla pusu, ale Alex svraštila tvář a zavrtěla hlavou. „Právě ti bylo špatně. Běž si vyčistit zuby, jestli chceš pusu,“ prohlásila a nasadila lehce znechucený výraz při myšlence na políbení své ženy v tuhle chvíli. Maggie smutně našpulila ret a Alex se připlazila vpřed a políbila ji na čelo, než se posadila vedle ní a položila ruku na Maggiino koleno.

„Tak hrozné to nebylo a nebylo to, jako bych normálně zvracela,“ pravila Maggie a svraštila tvář z tématu, které právě probírala se svou manželkou. „Byl to pocit pálení.“

„Jako bych to neznala,“ odvětila Alex a moc dobře si pamatovala, jaké byly její ranní nevolnosti. „Doufám, že ti nebude tak špatně jako mně,“ pověděla jí a hladila ji při tom po koleni.

„Pokud by to znamenalo, že donosím, tak mi nezáleží na tom, jak špatně mi bude,“ odpověděla Maggie. Samozřejmě by byla radši, kdyby neměla velké nevolnosti, ale záleželo jí jen na tom, aby byla schopná tohle dítě donosit. „Ačkoliv dneska bych se obešla bez nevolnosti,“ poznamenalo. Za prvé se nechtěla cítit mizerně na Vánoce a za druhé měla v domě hosty a nechtěla vzbuzovat žádné podezření, obzvláště u své mimozemské sestry.

„Suché krekry a trochu zázvorového čaje mi vždycky pomohly ulevit od mých nevolností,“ sdělila jí Alex. „Alespoň ze začátku,“ dodala, protože jakmile se to zhoršilo, už jí nic nedokázalo ulevit. „Takže ti je můžu přinést a ty si můžeš dát tajnou brzkou snídani tady nahoře, než se budeme muset nasnídat s mámou,“ řekla Alex a Maggie jí věnovala oceňující úsměv. „A pokud se necítíš na snídani, tak prostě řekni mámě, že si necháváš místo na vánoční večeři,“ navrhla Alex. „Doufejme, že odpoledne se budeš cítit líp,“ řekla a znovu pohladila Maggiino koleno, zatímco hleděla do jejích velkých, tmavých očí a usmívala se.

„Hmm, jo,“ přikývla Maggie, souhlasící s tím, co její žena říkala, než znovu zazívala. „Myslím ale, že zalezu ještě na chvíli do postele,“ řekla a zněla unaveně. „Alespoň, že je Riley pořád příliš malá, aby nás vzbudila nekřesťansky brzy, abychom se podívaly, jestli tu byl Santa.“

Alex se uchechtla. „Jo, netěším se na dobu až Riley a buráček k nám vrazí v nesmyslnou hodinu, aby nás vzbudili. Ale hádám, že pořád máme pár let, abychom se na to připravily.“

„Jo,“ zasmála se Maggie a vstala. Alex se zvedla za ní. „Jdeš zpátky do postele?“ zeptala se Maggie, vzala Alexinu ruku do své a přitáhla si ji k sobě. Její obočí se pozvedlo, když se zvedla na špičky, aby políbila Alex, ale ta se narovnala a svraštila tvář,

„Nejprve si vyčisti zuby,“ prohlásila Alex a zahýbala obočím, zatímco lehce stiskla Maggiin zadek. Maggie se zasmála, než přešla k umyvadlu, popadla svůj kartáček a vymačkala na něj trochu pasty. „Budu čekat…“ mrkla na ni Alex, než vyšla z koupelny. Maggie si v rychlosti přejela kartáčkem zuby, velice dychtivá vrátit se do postele ke své ženě.

* * *

Kara s Lenou se sami pustily k Alex a Maggie a došly do obýváku, kde si Riley v současnosti hrála s lepenkovou krabicí od jedné z mnoha svých nových hraček. „Všechny ty nové hračky a ona si hraje s krabicí,“ smála se Kara, když vešla do pokoje a objala Maggie, Alex a Elizu a popřála jim veselé Vánoce. „Ahoj, Rileyčko,“ zazářila Kara na svou neteř a přešla k ní.

„Leno,“ zalapala Maggie po dechu, když spatřila sádru na její paži. „Co se ti stalo?“

„Ehm -“ Lena se chystala říct, že upadla a snažila se rukou zmírnit pád.

„Byla to nehoda při sexu,“ vydala ze sebe Kara.

„Karo,“ zalapala Lena po dechu a zrudla studem, obzvlášť kvůli tomu, že byla v místnosti Eliza.

„Promiň, já neumím lhát,“ odvětila Kara. „Alex vždycky pozná, když lžu,“ řekla s pohledem na svou sestru a Maggie a pak pohlédla na Elizu. „Promiň, Elizo.“ Kara stiskla rty, když k ní vzhlížela.

Eliza před sebou zvedla ruce. „O tomhle nepotřebuji nic vědět,“ tvářila se zahanbeně. „Ehm, půjdu vám pro něco k pití,“ prohlásila, aby mohla odejít z pokoje.

„Co jste udělaly?“ zeptala se Maggie, když viděla krabici na jídlo vedle Kary, která si hrála s Riley.

„Perníčky,“ zazářila Kara a otevřela krabici. Rileyiny oči se rozsvítily, když je spatřila, všechny hezky ozdobené barevnou polevou a bonbóny. „Může jeden dostat?“ zeptala se a vyndala jeden z krabice, Riley se na něj snažila dosáhnout.

„Pravděpodobně to na ni bude trochu moc tvrdé, ale můžeš to zkusit,“ odpověděla Alex. „Nejspíš ho bude cucat,“ informovala svou sestru. „Ale sundej ty bonbóny,“ řekla, než si všimla, že Maggie si ho už vzala do ruky a sundávala želé bonbóny a M&M‘s a házela si je do pusy. Ani si nevšimla, že se Maggie pohnula ze svého místa vedle ní. „Takže každopádně, měly jste příjemné vánoční ráno?“

„Jo, měly, díky,“ odpověděla Lena a posadila se na gauč. Alex seděla v křesle, zatímco Maggie sebou plácla vedle Riley a Kary, vzala si jeden z perníčků a začala ho jíst. „Vsadím se, že tady s touhle byla zábava,“ řekla Lena a pokynula k Riley, která měla v puse kus perníčku a snažila se ze všech sil ukousnout ho.

„No, Maggie a já jsme byly celé natěšené, protože zbožňuje kuchyňku na hraní v jeslích a také miluje jízdu na tříkolce, ale ani se na ně nepodívala. A dostala tolik parádních věcí, ale víc se zajímá o tu zatracenou lepenkovou krabici,“ řekla Alex a ukázala na krabici, ve které Riley seděla. „Vede tě to k myšlence, že nepotřebují všechny ty věci, když jsou tak malé,“ povzdechla si.

„No, často slyšíš, že se děti zajímají víc o krabici, ve které byla než o hračku samotnou,“ smála se Lena a pozorovala, jak si Maggie vzala další perníček po tom, co udělala krátký proces s tím prvním.

„Ááách, Riley,“ zapištěla Kara, když si všimla tříkolky v rohu vedle kuchyňky na hraní. Většinu dárků daly do jejího pokojíčku, ale kuchyňka zůstane v obýváku a tříkolka skončí v garáži nebo zahradní kůlně. „Koukni na tu tříkolku.“ Kara se zvedla a v okamžiku byla na druhé straně místnosti. „Áách, má na sobě prase Peppu,“ pronesla vzrušeně, než si ji přitáhla k sobě a hodlala se na ni posadit.

„Karo, neznič ji,“ zakabonila se Alex na svou sestru.

„Jo,“ prohlásila Maggie s plnou pusou perníčku. „Nestrávila jsem půlhodiny jejím sestavováním, aby sis na ni mohla sednout a zničit ji svou supersilou. Už jsi s ní rozbila svou přítelkyni, nemusíš ničit nic dalšího,“ zasmála se.

„Ach, to se pořád bavíme o tomhle?“ svraštila tvář Eliza, když vešla zpátky do místnosti s pitím pro Karu a Lenu.

„Ne,“ sdělila jí Lena a vzala si od ní svou nezraněnou rukou sklenici. „Díky, Elizo, jaké bylo tvoje ráno?“ zeptala se, když se Eliza posadila vedle ní a odložila Kařino pití na stůl, protože ta byla příliš zaneprázdněná ježděním na Rileyině nové tříkolce, zatímco ji Riley pozorovala a hihňala se. Eliza se začala bavit s Lenou, zatímco Alex spatřila Maggie znovu se natáhnout do krabice na jídlo. Rychle vstala, přešla k ní a sklonila se k ní.

„Chutě jsou přesně tím druhem věcí, které vzbudí podezření,“ zašeptala Alex do ucha své ženy, plácla ji po ruce a položila víčko na krabičku. Maggie svraštila obočí a našpulila na svou manželku ret, než se otočila k Riley, ulomila nohu panáčkovi z perníku v jejích rukou. Alex zavrtěla pobaveně hlavou nad svou ženou, než se postavila a odnesla krabici do kuchyně, aby zbytek prozatím schovala.


27

Alex vyndala dort z krabice a opatrně ho položila na kuchyňskou pracovní plochu. Vyhlédla z kuchyňského okna a usmála se, když spatřila Riley běžet okolo a tvářit se, že si velice užívá. Na zahradě byl pár skákacích hradů, jeden se skluzavkou. Riley a její tři kamarádi z jeslí, kteří tady byli, se všichni skvěle bavili při oslavě Rileyiných narozenin. Byly tu nějací malí nafukovací dinosauři. Riley byla v současnosti posedlá dinosaury, takže dinosauří narozeninová oslava se zdála jako trefa do černého. Eliza, Kara, Lena a maminky dětí byly venku, bavily se spolu a hrály si s dětmi. Alex otevřela šuplík a vyndala svíčku ve tvaru číslice 3 a zapíchla ji do dinosauřího dortu. Popadla zapalovač, zvedla dort a opatrně s ním vyšla ven a došla ke stolu, na kterém leželo jídlo. „Mamko.“ Riley k ní přiběhla celá udýchaná z hraní si. „Je čas na dort?“ zeptala se a poskakovala z nohy na nohu, celá nadšená z myšlenky, že dostane kus dortu.

„No, nejprve se pravděpodobně naobědváme, ale můžeš teď sfouknout svíčku, jestli chceš,“ řekla jí Alex a Riley se trochu zamračila.

„Nejdřív dort?“ zamihotala Riley řasami na svou matku a naklonila lehce hlavu, rys, který naprosto určitě odkoukala od Maggie.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Alex a Riley se zakabonila. „Posaď se tu. Je čas jíst,“ pronesla Alex, než přivolala ostatní děcka. Přiběhly ke stolu a vylezly si na svá místa. Eliza, Kara, Lena a matky přišly stejně tak a pomáhaly dětem nabrat to, co chtěly z nabídky na talířích. Kara zastrčila brčko do krabičky s džusem pro Riley a podala jí ji. „Kde je Maggie?“ zeptala se Alex. Byla zaneprázdněna nandáváním jídla na talíře a dortem a vůbec a co jí bylo známo, naposled Maggie mluvila s Elizou.

„Šla na záchod,“ sdělila jí Kara.

„Jo, ale je to už věčnost,“ prohlásila Lena s pohledem na hodinky, vidouc, že je Maggie pryč už dost dlouho.

Alex vydechla a otřela si ruce, než zašla zpátky do domu. Zkontrolovala záchod v přízemí, ale byl prázdný. Položila si ruku na srdce a začala mít špatný pocit v žaludku, než vyběhla po schodech do jejich ložnice. „Maggie, zlato?“ Alex vešla do koupelny a srdce jí pokleslo nad scénou, která se jim stala až příliš známou. Maggie posledních pár dní krvácela, ale bylo to dostatečně slabé, aby se to přešlo jen jako špinění, ale Alex z výrazu Maggiiny tváře věděla, že je to víc než jen to.

„Už si tím znovu nemůžu projít.“ Maggie vypadala zničeně. Bylo pro ni těžké vyrovnat se s prvním potratem, ale pak došlo k druhému a bohužel i ke třetímu. Po tom třetím podstoupila Maggie testy, ale nedokázali přijít na to, proč docházelo k opakujícím se potratům a řekli jí, aby se snažila dál. Myslela si, že to dokázala při dvanáctém týdnu čtvrtého těhotenství, ale když šly na ultrazvuk, zjistili, že dítě přestalo růst v osmi týdnech. Po tomhle Alex navrhla, aby s tím na nějaký čas přestaly, ale Maggie byla odhodlaná a zkusila to popáté. Alex cítila, jako by s každou ztrátou odešel i kousek Maggie. Vyrovnávání se s tím bylo vždycky stejné. Zasadily květiny a vypustily balónky a postupně o tom hovořily. „Prosím, Al. Nenech mě přijít o tohle dítě.“ Alex cítila, jak ji oči pálí slzami. Slyšela zoufalství v hlase své ženy, její oči celé smutné a prázdné, jak zůstávala shrbená na záchodové míse. „Nemůžu mít další potrat.“ Alex byla bezmocná, protože věděla, že se to děje a neexistuje nic, čím by tomu mohla zabránit. Maggie sebou trhla, jak cítila bolest v břiše. „A ještě k tomu dnes. Ničím Rileyiny narozeniny.“

„To ne,“ zavrtěla Alex hlavou. Byla sehnutá před svou manželkou a hladila ji po pažích. „Riley se dole skvěle baví,“ sdělila jí. „Vezmu tě do nemocnice na vyšetření, abychom zjistily, co se děje.“ Alex se zhluboka nadechla. Podle výrazu Maggiiny tváře věděla, o co jde. „To je dobré, zlatíčko,“ říkala Alex něžně, zatímco Maggiiny slzy houstly, jak se k ní sklonila a položila si hlavu na její rameno. „Jen si dej na čas, pak pojedeme, ano?“ Alex ji konejšivě hladila po zádech.

„Skončila jsem, Al. Skončila.“ Maggiin hlas byl tlumený Alexiným ramenem. Alex ji tišila, zatímco ji nepřestávala svírat v objetí.

* * *

Kara s Lenou vešly zpátky do Kařina bytu. Nebo teď to byl Kařin a Lenin byt. Lena se nastěhovala, když spolu chodily asi rok. Lena odložila kus dortu na stůl a otočila se ke své přítelkyni. Hlasitě vydechla, opřela se o stůl a zachytila Kařin pohled. „Já vím.“ Kara popošla blíž ke své přítelkyni. „Není to fér. Tohle si nezaslouží.“ Kara udělala ještě jeden krok a pohladila Leninu paži.

„Neumím si představit, čím si musí procházet.“ Lena zněla ponuře. „Je to tak nespravedlivé.“

„Já vím,“ souhlasila Kara, protože se cítila tak, jak se Lena tvářila. „Přála bych si, abychom pro ně mohly udělat víc.“ Viděla napětí v jejich vztahu pokaždé, když Maggie potratila. Nebyly si vědomy žádného z těhotenství, ale vždycky na to přišly, když došlo k potratu.

„Dáme jim jenom vědět, že jsme tu, kdyby nás potřebovaly,“ pravila Lena. „To je v podstatě všechno, co můžeme udělat, ne?“

Kara přikývla. „Můžeme jim taky nabídnout pomoc s Riley.“

„Ta je teď trochu divoká,“ Leniny oči se rozšířily při myšlence na hlídání tříleté.

„Ale no tak, byla dneska vzrušená, protože měla narozeniny a byl tam nafukovací dinosaurus,“ smála se Kara. „Umí být rozjívená, ale poslouchá. Když jí něco řekneš, tak udělá, co jí bylo řečeno,“ řekla Kara a Lena přikývla. Samozřejmě, že Riley měla chvíle umíněnosti, ale obecně byla velmi dobře vychované dítě.

„No, předpokládám, že kdyby měla moje teta superschopnosti, taky bych ji poslouchala,“ dobírala si ji Lena a dloubla Karu do paže.

Kara se uchechtla. „Ani ještě neví, že jsem Supergirl,“ připomněla jí.

„Asi ne,“ zamumlala Lena. „A máš pravdu, je to hodné děcko.“ Kara přikývla, než pohlédla na hodiny na zdi, aby zjistila, kolik je.

„Vážně se nebudu obtěžovat vařením večeře,“ zamračila se Kara.

„A kdy ano?“ uchechtla se Lena. „Mohly bychom jí k Noonan,“ navrhla Lena, ale Kara zavrtěla hlavou. Necítila se na to, jít ven. „Donáška?“ řekla Lena a Kara přikývla, zatímco se vydala do kuchyně, s Lenou v závěsu. Kara otevřela šuplík, který byl plný jídelníčků s donáškou. „Ach, objednejme si z téhle japonské restaurace,“ prohlásila Lena a vytáhla příslušné menu z hromádky. „Mám chuť na sushi.“

„Blé,“ svraštila Kara tvář.

„Nemusíš si dávat sushi,“ pověděla jí Lena, s vědomím, že její přítelkyně není celá žhavá do tohohle jídla. „Na lístku mají spoustu jiných věcí.“

„Nemají čínské knedlíčky,“ zabručela Kara, založila si paže na prsou a smutně našpulila ret.

Lena obrátila oči v sloup. „Vždycky si dáváme čínu,“ povzdechla si. „Změňme to pro jednou, hé?“ prohlásila, zamrkala řasami a obdařila svou přítelkyni štěněčím pohledem.

„Fajn, ale tahle japonská restaurace nerozváží, takže to budeš muset vyzvednout,“ sdělila jí Kara s pažemi stále založenými.

„Umíš létat,“ povzdechla si Lena. „Byla bys tam mnohem rychleji než já, obzvláště s provozem teď večer,“ namítala, ale Kara lehce pokrčila rameny.

„Ne, dneska nemůžu létat,“ zavrtěla Kara hlavou. „Ztratila jsem své schopnosti,“ vtipkovala, neschopna udržet vážnou tvář.

Lena svraštila obočí. „Fajn, dojedu pro to,“ prohlásila a podala menu Kaře. „Rozhodni se, co chceš a já tam zavolám,“ sdělila jí, než si lehce povzdechla, protože věděla, že Kaře bude trvat věčnost, než si opravdu vybere, co chce k jídlu.

* * *

Kara s Lenou seděly na gauči, nacpané z večeře. Dívaly se na film, který byl zasazený na Karibský ostrov a to vážně způsobovalo, že Lena chtěla jet na dovolenou. „Líbilo by se ti vyrazit někam letos v létě?“ zeptala se. Byl už červen, takže technicky bylo léto, ale mohly by sehnat nějakou pozdní nabídku, tím si byla jistá.

„Vždyť jedeme pryč, zlato,“ potlačovala Kara smích. „Zapomněla jsi?“

„Prodloužený víkend u Vrbového jezera s tvými sestrami a Riley není přesně to, co jsem měla na mysli,“ sdělila jí Lena. Jak bylo navrženo, udělaly z pobytu u Vrbového jezera každoroční záležitost. A Lena si to užívala, ale chtěla s Karou vyrazit dál, možná i do jiné země.

„Ty nechceš jet?“ zeptala se Kara a zněla lehce uraženě.

„To jsem neřekla,“ zavrtěla hlavou Lena. „Vždycky si to tam užiju, ale myslela jsem, že bychom letos mohly jet na dovolenou. Týden, deset dní, dva týdny,“ pokrčila rameny. „Někam do tepla, do tropů. Na hezké místo v Karibiku nebo Mexiku nebo na Portoriku…“ Lenin hlas se vytratil. „Na nějaké takové místo.“

Kara svraštila tvář a podrbala se na hlavě. „Nemůžu jen tak odjet ze země. Co když mě bude potřeba?“ zeptala se. Měla říct, co když bude potřeba Supergirl, ale Lena věděla, jak to myslela.

„I superhrdinové mohou mít prázdniny,“ povzdechla si Lena. „A je tu Guardian a můžeš zavolat Clarkovi. Nebo DEO může. Jsem si jistá, že může dohlédnout na věci v National City. Nezabere mu tolik času doletět sem z Metropolis.“ Lena chápala, že Kara miluje být Supergirl a pomáhat National City, ale také věděla, že si zaslouží pauzu a odpočinkovou dovolenou. „A jsou to jen dva týdny, nanejvýš.“ Lena zněla trochu otráveně, protože se zdálo, že Kara ten nápad ani nezváží. „Máš právo dát si pauzu a prostě být na chvíli Karou Danversovou.“

„Já si nechci dávat pauzu,“ opáčila Kara. „Ráda jsem Supergirl. Je, kým jsem.“

Lena si povzdechla a zvedla se z gauče. „Takže tak to je?“ zjišťovala. „Diskuze skončila? Ani to nezvážíš?“ Lena věděla, jak zapálená je ohledně být Supergirl a pomáhat National City, ale neviděla nic špatného na tom, že by Kara odjela na malou dovolenou. Nebylo to, jako by ji žádala, aby to dělala každý měsíc, byly to dva týdny v roce. „Nikdy na dovolenou nepojedeme?“

„Jedeme pryč,“ pozvedla Kara hlas a zvedla se z gauče.

„Jo, na čtyři dny do srubu s tvými sestrami a Riley,“ rozhodila Lena rukama. „Ani neopustíme stát, Karo,“ povzdechla si a zavrtěla hlavou.

„No tak nejezdi, když nechceš,“ opáčila Kara. „Pojedu s nimi sama.“

Lena obrátila oči v sloup. „Neřekla jsem, že nechci jet. Užila jsem si to tam loni a vycházím skvěle s Maggie a tvou sestrou, ale je ode mne tak špatné, chtít jet na hezkou dovolenou se svou přítelkyní?“ zeptala se. „Tvrdě pracuji a chci si dopřát příjemný, uvolňující oddych s tebou.“

„A toho se nám dostane v té chatě,“ zamumlala Kara.

Lena semkla rty. „Víš, někdy dokážeš být tak sobecká,“ zavrtěla hlavou a věděla, že v brzké době Kara nezmění názor. „Jdu si lehnout,“ zabručela, odešla směrem k ložnici a nechala tam Karu stát samotnou.

* * *

Maggie byla při cestě autem domů dost tichá. Zůstala v ložnici, když Alex, Eliza a Riley večeřely a nesešla dolů, ani podívat se na nový díl Chirurgů, což bylo něco, co Alex s Maggie posvátně sledovaly každý týden. Z jedné strany byla Alex ráda, že je její matka u nich na návštěvě, takže tu měla někoho, kdo tu byl pro ni, ale na druhou stranu si přála, aby tu nebyla, protože by možná Maggie sešla a promluvila si s ní. Eliza a Riley byly dávno v posteli, když se Alex rozhodla jít nahoru. Očekávala, že Maggie bude spát, ale byla lehce překvapená, když ji našla vzhůru. Zatímco prvními třemi potraty prošla Maggie přirozeně, po čtvrtém i teď po pátém musela podstoupit kyretáž dělohy, proceduru provedenou v nemocnici, která pomůže s odstraněním všeho a s urychlením procesu. „Myslela jsem, že budeš spát,“ pronesla Alex s pohledem na Maggie, která seděla v posteli, téměř, jako by čekala, až přijde do pokoje.

„Nechci spát,“ sdělila jí Maggie, zvedla se na kolena na posteli a přesunula se na Alexinu stranu, kde Alex stála a vytahovala si svoje pyžamo zpod polštáře. Maggie obtočila svoje paže kolem své ženy a začala ji líbat na krk.

„Maggie,“ řekla Alex jemně, položila své ruce na Maggiiny paže a snažila se uvolnit její sevření.

„Chci tě, Alex,“ zašeptala Maggie, než zasypala Alexin krk dalšími polibky.

„Maggie, ne.“ Alex zatlačila na Maggiina ramena a oddělila je. Věděla, že Maggie to ve skutečnosti nechce. Věděla, že by toho litovala. „Broučku -“ začala Alex hovořit, ale Maggie ji přerušila.

„Ne,“ seskočila Maggie z postele a zvedla hlas. „Nezačínej se všem těma blbostma,“ zakřičela. „Potřebuji tohle, Alex. Nepotřebuji tvou lítost nebo ubohá slova soustrasti. Potřebuji svou ženu. Je mi špatně z toho, jak si tím musím pořád procházet,“ zaječela. Alex viděla, jak se jí oči lesknou slzami. „Nepotřebuji, abys mne litovala nebo ke mně cítila soucit nebo se mnou jednala blahosklonně,“ zasyčela. „Potřebuji, abys byla moje žena a ne frigidní kráva,“ zaječela, než se otočila a vyběhla z ložnice.

„Maggie,“ pronásledovala ji Alex do chodby. „Maggie, prosím,“ žádala Alex, ale Maggie vešla do druhého pokoje pro hosty a práskla za sebou dost hlasitě dveřmi. Alex se zhluboka nadechla a rozhodla se za ní nejít. Zavřela oči a promnula si čelo.

„Mamko?“ Rileyin unavený hlásek přiměl Alex otevřít oči a podívat se dolů. Riley kráčela chodbou se svým oranžovožlutým plyšovým dinosaurem v podpaždí.

„Ahoj, bonbónku, vzbudily jsme tě?“ Alex došla ke své dceři a ta přikývla.

„Proč máma křičí?“ zeptala se Riley, zatímco Alex viděla, že se otevírají dveře z pokoje pro hosty a spatřila Elizu na druhé straně dveří. Alex pohlédla na svou matku, než znovu shlédla k Riley. Eliza chápavě přikývla a Alex odvedla Riley zpátky do jejího pokoje a zvedla ji do postele.

„Měla jen špatný den,“ pronesla Alex tiše, zatímco odhrnula Rileyiny vlasy z její tváře.

„Ale byly moje narozeniny.“ Riley vypadala lehce zmateně, protože to byl dobrý den, protože měla narozeniny a byl tam dort.

„Já vím, zlatíčko,“ usmála se Alex na svou dceru, její velké oříškové oči vypadaly tak nevinně.

„Neměla dort,“ poznamenala Riley. „Tak je smutná,“ svraštila obočí.

„Bude v pořádku, slibuji,“ pověděla jí Alex a něžně přejela rukou přes její čelíčko. „Běž zase spát, ano?“ řekla, sklonila se dolů a políbila Riley.

„Tilly T-Rexe,“ řekla a zvedla ho před Alex. Alex dala pusu T-Rexovi, než políbila znovu Riley, pak T-Rexe a pak Riley, která se nekontrolovaně hihňala.

„Dobrou noc, bonbónku,“ pronesla Alex a postavila se. Mám tě ráda.“

„Mám tě ráda, mamko,“ pravila Riley, než se přitulila ke svému T-Rexovi a zavřela oči. Alex ji chvíli sledovala, neschopna si představit svůj život bez ní. Přejela si rukama přes břicho, než odešla z místnosti a našla Elizu, jak na ni čeká v chodbě.

„Mami, já -“ začala Alex, ale Eliza ji přerušila.

„Chci jen vidět, že jsi v pořádku,“ přistoupila k ní a položila ruku na Alexinu paži a jemně ji hladila.

„Už jsem si tím prošla dřív a zvládnu to znovu,“ pověděla Alex své matce. Eliza přikývla a vtáhla si svou dceru do objetí.

„A Maggie?“ zeptala se Eliza, stále v objetí. Cítila, jak pro ti ní Alex pokrčila rameny.

„Vše, co mohu, je být tu pro ni,“ pronesla Alex a vymanila se z objetí. „Budeme v pořádku,“ sdělila jí, než věnovala své matce nejlepší úsměv, jaký ze sebe dokázala vyloudit, než odešla chodbou do své ložnice. Zhluboka se nadechla a znovu cítila, jak se jí ruka přesunula na břicho. Věděla, jak moc chce mít Maggie dítě. Malý kousek sebe. A ona byla ochotná udělat cokoliv, aby k tomu došlo a to zahrnovalo i to, že ona bude tou, kdo ho odnosí.


28

Alex rozřízla toust na části, než zvedla talíř s vařeným vejcem a toust, přešla ke stolu a položila to před Riley. „Hmm, mňamka,“ rozsvítily se Rileyiny oči. Alex byla pořád dost mizerná kuchařka, ale byla schopná alespoň uvařit vejce.

„Chceš jablečný nebo pomerančový džus?“ zeptala se Alex a přejela Riley rukou po vlasech, ve snaze urovnat trochu její ranní vrabčí hnízdo.

„Jablečný, prosím,“ odpověděla Riley a Alex přešla ke skříňce, vyndala Rileyin speciální hrníček – měl na sobě samozřejmě dinosaura – a pak se přesunula k ledničce, vyndala jablečný džus a nalila ho do hrnku. Povzdechla si, jak kráčela zpátky ke stolu a položila džus před svou dceru. „Děkuji,“ usmála se Riley, zvedla hrnek a napila se. Alex se usmála nad dceřinou zdvořilostí a znovu jí rukou přejela po vlasech. Vzhlédla, když uslyšela odkašlání.

Maggie hleděla na Alex a obě chvíli zůstávaly zticha, než Maggie promluvila. „Je tu tvoje máma?“ pronesla tiše.

„Šla na snídani s Karou,“ řekla Alex, narovnala se a udělala pár kroků k místu, kde stála Maggie, která se tvářila dost zahanbeně.

„Omlouvám se.“ Maggie se snažila, seč mohla, zadržet slzy, ale její oči se zalily a slzy jí stékaly po tváři. „Nechtěla jsem tě nazvat frigidní. To nejsi,“ popotáhla Maggie.

„Já vím.“ Alex k ní přistoupila ještě blíž a rukou přejížděla po Maggiině nadloktí. „O to vůbec nejde,“ sdělila jí. „Nesnáším tě vidět takhle,“ potlačovala Alex vlastní slzy.

„No, už mě takhle znovu neuvidíš, protože jsem skončila,“ pověděla jí Maggie. Bylo pro ni příliš těžké pokračovat. Už se rozhodla nezkoušet to znovu. „Chtěla jsem tak moc dítě, ale prostě mi není souzeno,“ plakala. „A máme Riley a ta je úžasná a stačí nám. Je víc než dost.“ Maggiino srdce hořekovalo. Cítila, jako by selhala na tolika úrovních.

„Hej, broučku,“ nepřestávala jí Alex hladit po paži. „Nemusí být konec.“ Alex se zhluboka nadechla, aby jí to vysvětlila, ale Maggie jí předešla.

„Musí. Je,“ odpověděla Maggie. „Už to znovu neudělám.“

„To nemusíš,“ pravila k ní Alex a svými palci otírala slzy z Maggiiných tváří. „Já budu mít to dítě.“ Problém nebyl v otěhotnění, ale v donošení, takže Alex usoudila, že by Maggiina vajíčka měla být přenositelná.

„Cože?“ vzhlédla k ní Maggie a trochu svraštila tvář.

„Já odnosím tvé dítě,“ sdělila jí Alex a lehce se usmívala, zatímco ji hladila po tváři.

„To po tobě nemohu žádat,“ vykvikla Maggie a další slzy se jí vyhrnuly z očí. „Měla jsi s tím příšernou zkušenost a nesnášela jsi těhotenství a je naprosto pravděpodobné, že by to bylo stejné,“ podotkla Maggie. „Nechtěla jsi být znovu těhotná.“

„Nežádáš mě,“ pověděla jí Alex. „Nabízím to,“ pronesla něžně a znovu setřela Maggiiny slzy. „Chci to udělat. Chci odnosit tvoje dítě, Maggie,“ sdělila jí a Maggie cítila, jak se usmívá.

„Vážně bys to pro mě udělala?“ zeptala se Maggie.

„Opravdu se na to musíš ptát?“ odpověděla Alex. „Udělala bych pro tebe cokoliv, Maggie,“ pohladila ji znovu po tváři a usmála se, když viděla Maggie znovu se usmát. „Chci to udělat. Chci říct, jak parádní bude nosit tvoje dítě?“

„Bude to naše dítě,“ pověděla jí Maggie. „Děkuji ti, Alex. Děkuji ti nastotisíckrát,“ řekla a znovu začala brečet. Alex si ji vtáhla do objetí a konejšivě ji hladila po zádech. Věděla, že ty slzy mají více důvodů než jen její nabídku odnosit dítě, ale bylo jasné, že Maggie o tom právě teď nechce mluvit. Jak Alex, tak Maggie shlédly, když ucítily malou ruku zatahat je.

„Mámo, nebuď smutná,“ řekla jí Riley.

„Máma byla jenom hloupá.“ Maggie se zhluboka nadechla, než si zvedla Riley do náruče. Riley se tvářila nejistě, jestli jí Maggie říká pravdu nebo ne. Svraštila obočí, než setřela svou ručičkou slzy z Maggiiných tváří, pak se naklonila a vtiskla pusu na špičku Maggiina nosu. „Děkuji, bonbónku,“ zamumlala Maggie, zatímco sevřela Riley trochu pevněji, než pohlédla zpátky na Alex. Alex obtočila paže kolem své ženy a dítěte, svírala je v objetí, zatímco vtiskla něžný polibek na Maggiinu hlavu.

* * *

Eliza se sešla s Karou v U Noonan. Vypadala lehce zmateně, když tam na ni čekala jen Kara. Myslela si, že tam bude i Lena. „Lena se k nám nepřipojí?“ zeptala se, když si sedala ke stolu pro dva, což, kdyby o tom vážně přemýšlela, zodpovídalo její otázku.

„Šla do práce,“ zamumlala Kara a poposunula si brýle na nose. Kara jen předpokládala, že tam Lena je, protože, když se vzbudila, byla už Lena pryč. Měla mít volno, jelikož byl místní svátek, ale Kara věděla, že je na ni Lena naštvaná, takže jí nebude chtít být nablízku. „Jak se vede Maggie a Alex?“

Eliza stiskla rty. „Neviděla jsem Maggie, když se vrátila z nemocnice. Zůstala ve svém pokoji. A Alex se snaží být silná, jako vždycky. Cítí, že tu prostě musí být pro Maggie.“

„No, to chápu,“ odpověděla Kara. „Chci říct, že kdyby to byla Lena, starala bych se jen o ni a to, jak se cítí. A ona si dopřeje čas, aby se vypořádala se svými pocity, jakmile bude vědět, že je Maggie v pořádku,“ vysvětlovala. Eliza chápavě přikývla.

„No, jen pokud to vážně udělá,“ odpověděla Eliza.

„Vždycky se ujistím, že ano,“ ujistila ji Kara. „Jen bych si přála, aby toho bylo víc, co bychom mohly udělat.“

„Já vím,“ souhlasila Eliza, protože to cítila stejně. „Každopádně, tenhle obličej, co máš, je jen kvůli tomu, co se stalo s Maggie, nebo tě trápí něco jiného?“ zeptala se. Věděla, že s Karou je něco špatně jen podle výrazu její tváře. Nebyla svým obvyklým rozjařeným já.

Kara si povzdechla. Nehodlala to vytahovat, ale Eliza se zeptala a Kara neuměla moc dobře lhát. Alespoň o něčem jiném než své pravé identitě. „S Lenou jsme se včera večer pohádaly,“ připustila. „Ehm.“ Kara vydechla a hrála si pod stolem s rukama. „Chce jet na dovolenou a já jí řekla, že nechci jet, že Supergirl nemůže mít dovolenou.“

„Nebuď směšná, Karo,“ zavrtěla Eliza hlavou nad svou dcerou. „Samozřejmě, že Supergirl může mít dovolenou. Nemusíš jí být nonstop. V první řadě jsi Karou Danversovou. Obzvláště pro Lenu. A co kdyby ses jednoho dne vdala?“ ptala se Eliza. „To bys nejela na líbánky?“

Kara pokrčila rameny. „Co když odjedu a semele se něco opravdu špatného? Všechny zklamu a budou mě nenávidět za to, že jsem tu nebyla. Už dřív mě veřejnost nesnášela a bylo těžké získat si je zpátky.“

„Zaprvé.“ Eliza vztyčila prst, zatímco mluvila. „Není tvoje práce chránit tohle místo pořád. Pomůžeš, když můžeš. A Clark může pomoct a Guardian je ve městě,“ připomněla jí. „A kdo říká, že k nějakému útoku nebo velké nehodě dojde během týdne nebo dvou, co tu nebudeš?“ zeptala se. I když k nim docházelo mnohem častěji, než by se jim líbilo, nedocházelo k útokům každý jeden den. „A J’onn se v tebe může proměnit,“ rozhodila Eliza rukama a pokynula ke Kaře. „Možná není schopen zkopírovat přesně všechny tvé schopnosti, ale i to by možná stačilo.“

Kara si zkousla ret a přikývla. Věděla, že má Eliza pravdu a že možná, jak Lena říkala, byla sobecká. „Hádám, že to není, jako bych odjela napořád. Byly by to nanejvýš dva týdny.“

„Přesně,“ pronesla Eliza. „Máš dovoleno dát si oraz a užít si hezký čas se svou přítelkyní.“ Eliza věděla, že Kara zbožňuje být Supergirl, ale také chtěla, aby byla jako normální žena a užívala si života. „Město nelehne popelem jen proto, že tu nebudeš na jeden nebo dva týdny. Zvládalo to, i než ses objevila, ne?“ pravila Eliza, než spatřila, jak Kařin výraz povadl. Nemyslela to tak, aby to vyznělo, jako by to, co Kara dělala, nebylo prospěšné nebo důležité.

„Předpokládám, že ano,“ zamumlala Kara, než si povzdechla a promnula si čelo. „Promluvím si s Lenou. Omluvím se,“ řekla a Eliza jí věnovala úsměv. „Takže, máš na dnešek nějaké další plány?“

„Beru Riley odpoledne do kina,“ sdělila jí Eliza. „Dávají něco od Disney nebo jiný animák. Hmm, můžeš se přidat, jestli chceš.“

Kara se zazubila. „Jo, půjdu,“ pověděla své matce. Samozřejmě nepotřebovala žádnou výmluvu, aby šla na film pro děti, ale to, že tam Riley bude, pomůže. Pak po filmu, půjde domů a usmíří se s Lenou.

* * *

Zasadily květiny a vypustily balónky. Stály v zahradě, vzhlížely k nebi, i přestože balónky už byly daleko z dohledu. Maggie cítila, jak ji Alex zezadu objala, zatímco jí vtiskla něžný polibek na skráň. Zvedla ruce a položila je na ty Alexiny. „Jen bych si přála vědět, proč se tohle pořád děje,“ zamumlala smutně.

„Můžeme jít na další testy,“ navrhla Alex. Kvůli tomu, že nevěděly proč, se s tím bylo těžší smířit. Bylo těžší posunout se dál. „Zajít na specializovanější místo.“ Alex chtěla odpovědi spíš pro Maggie než kvůli čemu jinému.

Maggie zavrtěla hlavou proti Alexinu tělu. „Už jsem podstoupila testy,“ odpověděla. „Nedokázali přijít na to proč. Doktor říkal, že občas se to stane. Že nemohou vždycky najít příčinu.“ Maggie pokrčila rameny. „Je to nevysvětlitelné,“ vydechla Maggie hlasitě a Alex poznala podle třesu v jejím hlase, že měla blízko k slzám. „Chci jen uzavřít tuhle kapitolu a pohnout se dál,“ popotáhla Maggie a cítila, jak ji oči pálí slzami, které se chtějí vyřinout. „Posunout se k další kapitole, ve které budeš mít naše dítě,“ pověděla jí a otočila se, aby byla čelem k Alex. „Můžeme zavolat do nemocnice a zjistit, jak na to,“ navrhla.

Alex si ani nebyla jistá, že Maggie bude souhlasit s jejím návrhem, nemluvě o tom, aby ho navrhla prozkoumat tak brzy a, aby řekla pravdu, radši by si dopřála trošku víc času, ale udělá to, kdykoliv bude Maggie připravená, protože Maggie toho tolik ztratila a vše, co pro ni chtěla, bylo, aby byla zase svým šťastným já a věděla, že dítě to způsobí. „Kdykoliv budeš připravená,“ sdělila jí.

„Za mě, jakmile to budou moct provést,“ řekla jí Maggie. „Byly to dlouhé, těžké dva roky a já se konečně cítím sebejistě, že budeme mít naše druhé dítě,“ pronesla a lehce se usmála. „Upřímně, Alex, nemáš ponětí, jak moc si vážím toho, co pro mne děláš.“

Alex se usmála, jak zastrčila vlasy Maggie za ucho. Hodně toho z posledních dvou let bylo dost těžké na překonání a doufala, že tímhle to skončí, že jim tohle přinese jejich druhé dítě a že ona s Maggie se budou moci vrátit ke štěstí, jaké měly před všemi těmi potraty. „No, nejprve zjistěme, jestli to funguje, ano?“ pronesla Alex, protože nebyla záruka, že Alex otěhotní.

„Jo, asi ano,“ zamumlala Maggie. „Já jen vážně chci druhé dítě.“

„Já vím,“ odpověděla Alex. „My obě. A budeme mít druhé dítě. Tak či onak, přivítáme další dítě do naší rodiny a Riley bude velkou sestrou.“ Alex zněla, jakože si je tím jistá. Obě chtěly druhé dítě a bylo mnoho možností, které jim byly k dispozici, ale tuhle vyzkouší jako první.

„Jo,“ přikývla Maggie s úsměvem na tváři. Zhluboka se nadechla, než pohlédla směrem k domu. „Tak pojďme domů a zavolejme, abychom si sjednaly schůzku,“ řekla. „Pak, doufejme, pokud mi včera večer má báječná žena nahrála Chirurgy, bych se na ně mohla podívat?“ pronesla s nadějným tónem. Pokud jedna z nich musela pracovat dlouho nebo to z nějakého důvodu zmeškala, ta druhá to vždycky nahrála, aby to mohly dohnat.

„Samozřejmě, že to udělala,“ sdělila jí Alex se zazubením. „Pojďme.“ Alex obtočila paži kolem Maggie, jak kráčely zpátky do domu. Alex lehce vydechla v naději, že to bude fungovat a že bude moct odnosit Maggiino dítě.

* * *

Alex s Maggie seděly na gauči. Maggie byla stočená a přitulená k Alex, která kolem ní měla obtočenou paži. Zkoukly Chirurgy a teď doháněly Orange is the new black na Netflixu. Maggie zavolala do nemocnice a dohodla si schůzku na příští týden, aby zjistily, jak bude všechno probíhat s jejich plánem, aby Alex odnosila Maggiino dítě. Díl právě skončil a zrovna když se Maggie ptala, jestli si pustí další, uslyšely otevřít dveře a ozval se Rileyin hlas. „Maminky,“ zavřískla nadšeně a utíkala chodbou k obýváku. „Koukejte, co mi babička dala,“ pozvedla plyšového dinosaura, aby se na něj podívaly.

„Páni, další plyšák.“ Alex vzhlédla ke své matce a netvářila se nijak nadšeně. „Má jich víc než zatracená hračkárna,“ povzdechla si. „A to měla zrovna včera narozeniny. Rozmazluješ ji.“

„Ach, od toho babičky jsou,“ prohlásila Eliza a posadila se do křesla.

„Ne, mámo,“ zavrtěla Riley hlavou. „Je to dinosaurus. Budu jí říkat Daisy,“ zazubila se, vydrápala se na gauč a přitulila se k Maggie.

„Je parádní.“ Maggie při řeči projela rukou skrz Rileyiny kaštanově hnědé lokny. „Bavila jsi se v kině?“ zeptala se a Riley přikývla, zatímco si na gauči klekla a vzhlížela celá nadšená k Maggie.

„Ehé,“ přikývla Riley. „Teta Kara tam byla.“ Riley zbožňovala tetu Karu a byla velice nadšená, že byla také v kině.

„Ach, vsadím se, že to tedy byla zábava,“ usmála se Maggie. „Poděkovala jsi babičce?“ zeptala se a Riley v odpověď přikývla.

„Tak, jaké bylo vaše odpoledne?“ pronesla Eliza váhavě. Nechtěla působit dotěrně, ale záleželo jí na Maggie a samozřejmě na Alex a chtěla vědět, jestli jsou v pořádku.

„Bylo dobré,“ pohlédla Alex na svou matku. „My, hmm…začaly jsme se tím propracovávat, ne?“ vrátila se pohledem k Maggie, která drobně přikývla.

„Začaly,“ řekla Maggie a pohlédla s úsměvem na svou tchýni.

„No, to je dobře,“ vrátila jí úsměv Eliza. Cítila se kvůli ní tak špatně a jenom doufala, že jednoho dne bude schopná mít to dítě, po kterém tak zoufale prahla. „Chcete, abych vás tady dole nechala samotné?“ zajímalo ji. Vypadaly tak spokojeně, přitulené k sobě a Eliza dumala, jestli je tu nerušila.

„Ne, ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Můžeš klidně zůstat. Al právě chtěla postavit na kafe, že jo, zlato?“ zazubila se na Alex.

„To si nemyslím,“ svraštila Alex tvář, když škádlila svou ženu.

„Ach…ach…ach.“ Riley zvedla ruce do vzduchu a poskakovala na gauči. „Můžeme si zahrát na schovku?“ zeptala se.

„Jasně, že můžeme,“ sdělila jí Alex. „Běž se schovat a vezmi babičku s sebou. Máma a já tě přijdeme za chvíli najít,“ prohlásila. Riley přikyvovala, zatímco seskočila z gauče a rozeběhla se ke dveřím.

„Babi, babi,“ mávala Riley rukou, aby k ní Eliza přišla. „Pojď, babi.“

Eliza pohlédla na Alex, která měla na tváři uličnické zazubení, než se zvedla, došla k Riley vzala ji za ruku a Riley ji táhla z místnosti. „Takže, jak dlouho budeme čekat, než se po nich půjdeme podívat?“ zjišťovala Maggie.

„Nakonec to uděláme,“ zamumlala Alex, políbila Maggie na hlavu a znovu se k ní přivinula. Alex hladila Maggiinu paži, zatímco zůstávaly v objetí.

* * *

Lena vešla do bytu a spatřila, že tam Kara stojí a čeká na její návrat. „Co to má kčertu být?“ zeptala se. Kara na sobě měla pestrobarevné mexické pončo a sombrero. Na stole stál džbán margarity a v pozadí hrála nějaká Mariachi hudba.

„Fajitas k večeři,“ řekla Kara. „Může být?“

„Ehm…“ Lena se podrbala na hlavě a nechala sklouznout svou kabelku na zem, než přešla blíž ke Kaře. „Jasně. Zdá se, že jsi se trochu zbláznila do Mexika?“

Kara nalila Leně margaritu a podala jí ji, než si nalila pro sebe. „Omlouvám se, že jsem byla sobecká a nenapadá mě nic, co bych chtěla udělat radši než strávit s tebou nějaký čas v cizině,“ sdělila Leně, zvedla druhé sombrero a položila jí ho na hlavu. „Miluji tě, Leno a chci, abychom spolu zažily spoustu zábavy a vytvořily si mnoho vzpomínek.“ Lena se usmála, jak kvůli Kařině omluvě, tak proto, že to znělo velice tak, jako by Kara říkala, že chce jet do Mexika.

„Taky se omlouvám,“ pravila Lena.

„Ne,“ zavrtěla Kara hlavou. „Nemáš se za co omlouvat. Řekla jsi pravdu a já byla umanutá a nemyslela jsem na tebe. V tomhle vztahu jsme dvě. Není to neustále jen o mě a o tom být Supergirl,“ vydechla Kara. „A tohle si zasloužíš, protože někdy musím odejít, když něco podnikáme a já…“ Kara se na chvilku odmlčela. „Chci jet a strávit nějaký nenarušovaný čas se svou úžasnou, překrásnou, chytrou, starostlivou, chápající přítelkyní.“ Kara jí věnovala úsměv, zvedla ze stolu obálku a podala jí Leně.

Lena se tvářila trochu zmateně, když pokročila v před a odložila si pití na stůl, než otevřela obálku a přečetla si to potvrzení. Jely to Mexika. „Šla jsi a zarezervovala nám dovolenou?“ Lena zněla překvapeně. Napadlo ji, že Kara došla k té myšlence, ale nenapadlo ji, že by opravdu vyrazila a něco zamluvila.

„Deset dní v slunném Mexiku,“ sdělila jí Kara s úsměvem. Lenin úsměv na tváři se mnohem zvětšil.

„Karo.“ Lena zněla skoro uslzeně. „Děkuji,“ pověděla jí a zněla upřímně nadšeně. Pokročila vpřed a přitáhla si Karu k polibku.

„Nemusíš mi děkovat,“ řekla jí Kara a vrtěla lehce hlavou. „Jen mi kup spoustu bezva věcí, až budeme v Mexiku,“ zazubila se na ni uličnicky, než si ji přitáhla k dalšímu polibku.


29

Uběhlo přes šest týdnů a jak Maggie, tak Alex podstoupily nebytné kroky, injekce a vyšetření. Vajíčka byla odebrána Maggie, oplodněna a embrya byla vpravena do Alex a teď musely počkat, aby zjistily, jestli procedura zabrala. Vpravili do Alex dvě embrya v naději, že jedno z nich se ujme. Byla tu šance, že se neujme žádné z nich nebo, samozřejmě, šance, že se ujmou obě. Dvě děti byly rozhodně možnost, možná ještě větší, pokud se vajíčko rozdělí, ale procedura byla nákladná, takže se rozhodly dát jí co největší šanci k otěhotnění. Maggie se protáhla, než se zvedla a přešla k jejich koupelně. „Zlato, jsi v pořádku?“ zeptala se, když vešla do koupelny, zatímco Alex si natahovala svoje šortky na spaní, než spláchla záchod.

„Jo.“ Alex vypadala trochu zmateně, jak kráčela k umyvadlu, aby si umyla ruce. „Jsem v pohodě. Proč bych neměla být?“

„Jen mě napadlo, že je ti možná špatně,“ říkala Maggie nadějně. Nesnášela pomyšlení, že opravdu chce, aby bylo její manželce špatně, ale byl by to příznak, že ta procedura zabrala a že je Alex těhotná. „Myslela jsem si, že možná začínáš mít příznaky.“

Alex potlačovala smích, zatímco si utírala ruce do ručníku. „Broučku, tu proceduru jsem podstoupila teprve včera,“ pověděla jí a přišla blíž k ní. „Symptomy se tak rychle neprojeví,“ připomněla jí.

Maggie se zamračila. „No stejně, měly bychom dnes jít koupit nějaké těhotenské testy, abychom byly připravené.“

„Jsem si jistá, že jeden je pořád ještě ve skříňce,“ pokynula ke skříňce pod umyvadlem. „Ale můžeme jít koupit další, pokud budeš chtít,“ prohlásila. Rozuměla Maggiině úzkosti a vážně doufala, že zanedlouho budou oslavovat pozitivní výsledek.

Maggie krátce přikývla. „Promiň, bude se mnou k nevydržení, dokud to nebudeme vědět,“ vydechla.

„Chápu.“ Alex udělala další krok k ní a obtočila paže kolem Maggie a nechala své ruce na jejích bedrech. „To, čím sis za poslední dva roky prošla, bylo složité a tohle ti připadá jako nejlepší šance, takže budeš samozřejmě celá napjatá a natěšená a úzkostlivá a nervózní a pravděpodobně ještě s celou další řádkou emocí,“ říkala měkce, zatímco hleděla Maggie do očí. „A já vím, že je to těžké, ale prostě musíme počkat o trochu déle.“

„Jo.“ Maggie se zhluboka nadechla. Nesnášela čekání. Přála si, aby to bylo něco, co by bylo okamžité od chvíle, co došlo k té proceduře, ale to by bylo prostě moc snadné. „Měla jsem ale v noci sen, ve kterém jsi čekala trojčata,“ pronesla Maggie se zazubením na tváři. „Možná to byla předtucha toho, co přijde.“

„Ach, ne, ne, ne,“ vykulila Alex, které se ta myšlenka vůbec nezamlouvala, oči. „Jedno dítě je až až,“ prohlásila a Maggie lehce přikývla, souhlasíc s ní. „Bože, dokážeš si představit tři děti?“ Alexin hlas se stal trochu pisklavým.

„Ale odpovídalo by to přesně tomu, jak to chodí, ne? Snažíme se dva roky o jedno dítě a pak přijdou tři naráz,“ zazubila se Maggie, než se té myšlence nervózně zasmála.

„O tom ani nežertuj,“ zavrtěla Alex hlavou. „Protože jsem si pěkně jistá, že budeme v sedmém nebi z toho jednoho,“ prohlásila Alex a Maggie přikývla. To bylo vše, co chtěla. Jedno dítě ke zkompletování jejich rodiny.

* * *

Kara a Lena byly v polovině jejich desetidenního pobytu v Mexiku. Strávily spoustu času relaxováním u bazénu nebo na pláži, ale Karu už to začínalo nudit. Lena by se mohla celý den válet na pláži a nasávat sluníčko, ale Karu to začalo nudit tak po pěti minutách. Chodila na spoustu procházek, většina z nich zahrnovala výpravu do města a nakupování dalších dárků pro Riley a občas Alex a Maggie. Vyrazily na výlet, podívat se na Mayské ruiny Chichen Itza a podnikly velice divokou – alespoň na Lenu – okružní cestu po barech a klubech Cancunu a za pár dní měly zamluvenou výpravu se šnorchlováním. „Chceš jít něco podniknout?“ zeptala se Kara a posadila se na lehátku a otočila se ke své přítelkyni. „Leno.“ Kara se sklonila a praštila Lenu do ruky ve snaze získat její pozornost.

„Co?“ Lena otočila hlavu ke Kaře.

„Nudím se. Můžeme jít něco dělat?“ našpulila Kara ret.

„Odpočíváme,“ povzdechla si Lena. „Přišly jsme sem ze snídaně teprve tak před deseti minutami,“ potlačovala smích. „Užívej si, že nemáš nic na práci,“ pověděla ji. „Uvolni se.“

Kara se zamračila. „Ale já se nudím.“ Kara kopla nohou do písku, našpulila ret jako malé dítě a založila si ruce na prsou.

Lena obrátila oči v sloup, pozvedla si sluneční brýle a zahleděla se Kaře do očí. „Broučku, je ti 31,“ připomněla jí. „Vážně musíš pořád něco dělat?“ Lena milovala, jak se Kara pořád baví, tu její dětinskou stránku, ale občas si přála, aby byla schopná víc se uvolnit a nepotřebovala se pořád zabavovat.

„No, není zábavnější něco dělat?“ zeptala se Kara.

„Jo, ale stejně tak je hezké někdy nedělat nic,“ prohlásila Lena. „Je hezké odpočívat, bez problémů a starostí nebo nutnosti vypořádat se s pracovními záležitostmi.“ Lena stiskla rty. „Musíš jen vysadit. A jsme v Mexiku a vyhříváme se na sluníčku. Užívej si to.“

„Asi jo,“ zamumlala Kara, ale Lena věděla, že jí to nebaští a Kara se potřebuje něčím zabavit.

„Proč si nejdeš zaplavat?“ navrhla Lena. „Nebo nám můžeš přinést první koktejl dne?“ zazubila se Lena, které se líbila představa koktejlu, zatímco odpočívá pod žhavým sluncem. „Nebo můžeš jít naproti do lázní.“ V hotelu měli lázně a řekly si, že tam rozhodně zajdou, než bude jejich dovolená u konce. „Můžeš zjistit, jaké procedury nabízí a za kolik, abychom se rozhodly, co budeme chtít,“ pověděla jí. „Nebo můžeš jít na parasailing, to je zábava.“ Lena byla na parasailingu na svých předchozích dovolených a vždycky si to užila.

„Ach, zlato,“ obrátila Kara oči v sloup. „Umím létat. Nemyslím si, že bych si moc užila být zavěšená na padáku připevněném ke člunu,“ zabrblala.

„To asi ne,“ povzdechla si Lena, posadila se a natočila se bokem na lehátku, aby byla čelem ke své přítelkyni. „Hele, jdi do lázní a přines ceník, pak, až se vrátíš, můžeme jít do stanu s vodními sporty a zjistit, jestli se můžeme projet na banánové lodi nebo si půjčit vodní skútr nebo tak něco. Jak to zní?“ zeptala se s nadějí, že Kara řekne, že to zní dobře.

„Jo, jo,“ zvedla se Kara, natáhla se pro své letní šaty a přetáhla si je přes své bikiny, než vklouzla do svých pantoflí. „Taky ti vezmu koktejl,“ pronesla a Lena jí v odpověď věnovala úsměv. „Nebudu pryč dlouho,“ sdělila jí Kara, než se vydala po pláži k lázním.

* * *

Alex s Maggie měly obě volno, tak se rozhodly vzít Riley do ZOO. Návštěva ZOO byla jednou z Rileyiných oblíbených činností. Riley vzrušeně poskakovala pár metrů před svými matkami. Jedna z jejích oblíbených věcí ke zhlédnutí v ZOO byly koaly, protože si myslela, že vypadaly velice mazlivě, takže k nim pokaždé musely jít nejdřív, pak do pavilonu plazů, protože také zbožňovala plazy. Rileyino poskakování se změnilo na úprk a mezera mezi ní a jejími matkami se zvětšovala. „Riley,“ zakřičela Maggie na svou dceru. „Ne tak daleko. Počkej tam.“ Riley se okamžitě zastavila a otočila se ke svým rodičům.

„Tak si pospěšte,“ ukazovala jim Riley, aby zrychlily. „Chci vidět koaly.“

„Ty ti nikam neutečou,“ zamumlala Alex, zatímco ji došly. „Podíváš se na ně. Podíváš se na všechny zvířata v ZOO, takže nemusíš pospíchat,“ informovala ji. Riley k ní vzhlédla s nakrčeným obočím.

„Ale mamko,“ podupávala nohou o zem. „Jsou mí nejoblíbenější,“ sdělila jí. „Po dinosaurech,“ opravila se. „Uvidíme je také?“

„Ach, ne, bonbónku,“ zavrtěla hlavou Maggie. „Dinosauři vyhynuli.“

Riley svraštila tvář, nemajíc potuchy, co tím Maggie myslí. „Myslí tím, že už nežijí, zlatíčko,“ pověděla Alex své dceři. „Jsou už jen v knížkách a v televizi.“

„Ach,“ našpulila Riley smutně ret. „Já mám plyšáky a oblečení,“ prohlásila a ukazovala na své tričko, které na sobě skutečně mělo zeleného dinosaura.

„Jo, jsou taky jako plyšáci a na oblečení,“ dodala Maggie. Nebyly si vážně jisté, kde se vzala Rileyina posedlost dinosaury. Jednoho dne se prostě vrátila z jeslí a nepřestávala mluvit o dinosaurech.

Riley se zamračila. „Přála bych si je vidět,“ povzdechla si nespokojeně. „To by byla paráda.“

Maggie a Alex obě potlačovaly smích, nejisté, jestli by byla zrovna paráda žít s dinosaury. „No, pořád je tu spousta bezva zvířat k vidění,“ pověděla jí Maggie.

„Já vím,“ vzhlédla Riley k Maggie, jako by právě řekla něco hloupého. „Chci vidět koaly,“ informovala je.

„Už jdeme,“ řekla Alex, když se znovu rozešly. Alex vzala Riley za ruku, než se mohla zase rozeběhnout daleko před ně.

„To bude zábava.“ Riley lehce poskočila a vypískla nadšením.

Alex se otočila na Maggie a usmála se. Maggie jí úsměv vrátila a vklouzla svou rukou do druhé Alexiny a jejich prsty se spolu propletly. „Tohle je hezké,“ prohlásila Maggie a Alex souhlasně přikývla. „Je to už nějaká doba, co jsme spolu podnikly něco takovéhoto. My tři,“ poznamenala Maggie. „Jenom si užívat čas. Být rodina.“

„Já vím,“ přikývla Alex, když zatočily a zamířily tam, kde byly chovány koaly. „Až příliš dlouho, že?“ zeptala se a tentokrát souhlasně přikývla Maggie.

„No, vrátíme se k tomu, podnikat takovéto věci častěji,“ slíbila Maggie, protože to bylo v životě důležité. Trávení času s rodinou a pracovat na posilování napjatých částí jejího vztahu s manželkou.

* * *

„Pospíšila by sis, Karo?“ zavolala na ni Lena s pohledem na své hodinky. Pokud si nepospíší, budou mít zpoždění na jejich rezervaci a Lena chtěla, aby byl tenhle večer dokonalý.

„Jo, jo, už jsem, už jsem.“ Kara vyšla z koupelny, přešla k posteli, zvedla svoji kabelku a hodila si ji přes rameno.

„Ježiš, člověk by si myslel, že budeš připravená první. Máš superrychlost,“ zabrblala Lena.

„Ne, ne,“ zavrtěla Kara hlavou, zatímco si nazouvala sandály. „Supergirl má superrychlost. Kara Danversová ne. Na dovolené je s tebou Kara Danversová, ne Supergirl,“ informovala ji Kara.

„Fajn, to je fér,“ zamumlala Lena. „Je teď Kara Danversová připravená?“ zeptala se a utahovala si z toho, že o sobě její přítelkyně mluví ve třetí osobě.

„Ano, je,“ přikývla Kara a došla k Leně, která se opírala o zeď a čekala, až bude Kara hotová. „Pojďme se navečeřet,“ pronesla Kara, společně vyšly z pokoje, zamířily z hotelu do blízké restaurace, kde budou dnes večeřet.

„Rezervace na jméno Luthorová,“ sdělila Lena muži. Podíval se do počítače a vykulil oči, zatímco obě obdařil širokým úsměvem.

„Následujte mne, seňority,“ pronesl rozjařeným tónem. Prošli celou restaurací a Kara svraštila zmateně obočí, když vycházeli zadem. Cítila se méně zmatená, když spatřila nádvoří také poseté stoly, ale prošli i kolem nich a zamířili na pláž. Kařino srdce začalo bít trochu rychleji, když spatřila osamělý stůl na pláži, obklopený plátky růží a svíčkami. Čekala tam na ně láhev šampaňského v chladící nádobě.

„Kvůli čemu to všechno?“ zeptala se Kara a ruku položila na Leninu paži, jak kráčely ke stolu.

„Nemůžu rozmazlovat svou dívku?“ zeptala se Lena. „A překvapivě – na to že chodím s tebou – jsme nepodnikly nic moc na naše dvouleté výročí, tak mě napadlo, že bychom to mohly oslavit tady,“ prohlásila. Dvouleté výročí měly před pár týdny, ale neudělaly opravdu nic zvláštního, aby to oslavily, tak si Lena myslela, že, když jsou pryč na hezké dovolené, mohly by místo toho tady mít speciální večer.

„Ááách.“ Kara byla nadšená. „No, vypadá do velice hezky,“ usmála se, zatímco jí ten muž nabídl židli, než udělal to samé pro Lenu. „Gracias,“ poděkovaly obě, než pohlédl na Lenu, která přikývla a muž se usmál, než odešel. Lena se zhluboka nadechla, když ji náhle zasáhla nervozita. A to si myslela, že už ji měla před tím. „Takže, můžeme teď otevřít šampaňské?“ zeptala se Kara a natáhla se po něm.

„Ještě chvilku.“ Lena se natáhla dopředu a položila ruku na tu Kařinu. Odtáhla ji od láhve, ale nepřestávala ji svírat. Zhluboka se nadechla a druhou rukou si zajela do kabelky a snažila se to provést tak šikovně, aby si toho Kara nevšimla. „Karo Danversová,“ začala. „Tyhle poslední dva roky byly těmi nejlepšími v mém životě,“ pověděla jí a Kara se usmála a přikývla. Otevřela pusu, aby řekla, že byly nejlepší i v jejím životě, ale Lena pokračovala v řeči. „Miluji tě víc, než jsem si kdy myslela, že je možné někoho milovat a chci s tebou strávit zbytek života.“ Lena se zhluboka nadechla a viděla, jak se Kařiny oči rozšiřují. „Takže, Karo Danversová, vezmeš si mne?“ Lena ukázala krabičku na prstýnek a otevřela ji. Kara se zajíkla.

„No, tak to né,“ vykřikla Kara.

Lena vypadala naprosto ohromeně. „Ach…dobře, to je v pořádku.“ Lenino srdce pokleslo. Kara ji právě odmítla.

„Ach, ne, ne, ne,“ zamávala Kara před sebou. „Ano, Leno. Ano, ano, ano, vezmu si tě,“ zazubila se Kara, naklonila se a políbila Lenu na rty. Lena se odtáhla, usmívala se, zatímco hleděla do Kařiných uhrančivých modrých očí, než vyndala prsten z krabičky a vložila ho na Kařin prst. „Já jen…mám s sebou prsten,“ řekla Kara. „Hodlala jsem tě požádat o ruku náš poslední večer tady,“ zasmála se, protože ji Lena předběhla. Zahleděla se na prsten na svém prstě, neschopna zbavit se úsměvu na tváři. Ten pocit být požádána o ruku zaplašil zklamání, že nebyla tou, kdo žádá.

„No, není mi líto, že jsem tě v tom předběhla,“ pověděla jí Lena. „Byl to prostě ten nejlepší pocit na světě,“ usmála se. „Ačkoliv jsi mě trochu vyděsila,“ řekla a položila si ruku na hruď, jak cítila, jak v ní srdce buší.

„Za to se omlouvám,“ kousla se Kara do rtu.

„To nemusíš,“ zavrtěla Lena hlavou. „Jsme zasnoubené, ne?“ zaculila se, než si přitáhla Karu k dalšímu polibku.


30

Kara s Lenou se vrátily z Mexika domů a rovnou zamířily na návštěvu k Alex, Maggie a Riley. Kaře se po nich stýskalo a rozhodně je chtěla vidět a dát Riley všechny dárky, ale také se samozřejmě nemohla dočkat, až jim poví, že je zasnoubená. „Jaká byla dovolená?“ zeptala se Alex, když Kara s Lenou vešly do obýváku, následovány Maggie, která je vpustila do domu. „Skvělá, vážně jsme si ji užily.“ Kara trochu poskočila, jak přešla blíž ke své sestře, která vstala a objala ji.

„Karo.“ Riley zářila, rozeběhla se od své hrací kuchyňky a vskočila jí do náruče. Kara ji pořádně objala. „Chyběla jsi mi.“

„Taky jsi mi chyběla, poupátko,“ pronesla Kara a posadila se s Lenou na gauč. Maggie seděla na opěrce křesla, do kterého se zpátky usadila Alex. „Takže máme nějaké novinky.“ Kara už to nemohla vydržet a zablýskla levou rukou ke svým sestrám, Riley ji za ni vzala, aby se podívala blíž a Lena také zvedla ruku. Oba prsteny byly velice podobné. Kroužky z bílého zlata s diamantem uprostřed.

„No páni,“ zavýskla Alex a spráskla ruce. „Gratulace.“

„Jo, lidi, to je skvělá zpráva,“ usmála se Maggie, která z nich měla radost. „Gratuluji.“

„Díky, je to skvělé, že jo?“ prohlásila Kara, otočila se na Lenu a obě na sebe zamilovaně hleděly, než si vyměnily pusu.

„Ten je jak maminek?“ zeptala se Riley, držíc Kařinu ruku ve své a přejíždějíc prstem po zásnubním prstenu.

„To jistě je,“ sdělila Kara své neteři. „Znamená to, že já a Lena se vezmeme, jako tvoje maminky.“

„Ach,“ vykulila Riley oči.

„Takže Rileyčko, musíme ti položit velice důležitou otázku,“ pověděla jí Kara a Riley se škrábala na hlavě, dumajíc nad tím, na co se hodlá Kara ptát. „Chceš být naše květinová dívka?“

„Co to je?“ zeptala se Riley a naklonila lehce hlavu.

„Znamená to, že půjdeš uličkou s nějakými květinami přede mnou a Lenou,“ sdělila jí Kara. „A dostaneš na sebe hezké šaty.“

„Ach, ne,“ zavrtěla Riley hlavou, seskočila z Kařina kolene a odběhla zpátky ke své kuchyňce.

„Riley,“ řekla Alex s pohledem na svou dceru. „To není moc hezké.“ Riley na ni nakrčila obočí, než pokračovala v hraní si se svou kuchyňkou. Dala plastové volské oko na umělou pánev a předstírala, že ho smaží.

„Ona to udělá,“ pověděla jim Maggie a Lena s Karou se usmály.

„Ale hodně štěstí ve snaze dostat ji do šatů,“ zasmála se Alex. Riley nebyla moc holčičí a nikdy by si nevybrala možnost obléct si šaty.

„Ach, zapracuji na tom,“ odpověděla Kara s úsměvem na tváři. Chtěla, aby její svatba byla dokonalá a to zahrnovalo její malou neteř v šatech jako květinovou dívku.

„A věříme, že vy dvě budete hlavními družičkami?“ zeptala se Lena.

„To jistě budeme.“ Maggie zněla nadšeně z toho, že o to byla požádána. „Že jo, zlato?“ ohlédla se na Alex a položila jí ruku na rameno.

„Jasně, jako by ses mě musela ptát,“ odvětila Alex, samozřejmě byla nadšená, že bude součástí velkého dne její sestřičky. „Takže, vy už opravdu plánujete svatbu?“ zeptala se.

„Proč čekat?“ pronesla Lena. „Chceme se vzít, tak proč se nepustit do plánování?“ zeptala se, protože jí to dávalo dokonalý smysl. Byly zasnoubené, takže dalším krokem jasně byla svatba.

„Hádám, že jo,“ odpověděla Alex. „O čem uvažujete? Zimní svatba. Jarní? Příštího léta?“ zajímala se.

„Myslíme, že jarní,“ odpověděla Lena. „Možná, kolem března.“ Alex semkla rty a pohlédla na svou ženu. Jestli procedura zabrala, Alex bude mít termín kolem dubna, což znamenalo, že v březnu bude ve vysokém stupni těhotenství a nebyla si jistá, jestli chce být družička ve vysokém stupni těhotenství

„Ale Lena a já toho musíme ještě spoustu probrat, ale jakmile přijdeme na to, co a jak, vy dvě budete první, kdo se vše dozví a budete nám moci pomoct,“ pronesla Kara s nadšením v hlase. „Ale jak jste se měly vy dvě? Co jste dělaly?“ zeptala se a přelétala pohledem z Alex na Maggie a zpátky.

„Ehm.“ Alex stiskla rty, když ucítila Maggiinu ruku položenou na svém rameni. „Jenom jsme pracovaly a zabavovaly tuhle,“ pronesla a pokynula k Riley, která přiběhla k Leně a podala jí malý šálek.

„Ach, děkuji,“ usmála se na ni Lena, než předstírala, že pije čaj. Riley se zahihňala a pak přeběhla zpátky ke své kuchyňce.

„Řekněme jim to,“ sklonila se Maggie a zašeptala Alex do ucha. Alex k ní vzhlédla a spatřila nadějný výraz její tváře. Alex vydechla a přikývla. Věděla, že je Maggie prostě nadšená z myšlenky, že Alex čeká její dítě. Jejich dítě. A po tom, čím si za ty poslední dva roky prošla, jí Alex nechtěla nic odepřít. Maggie se zazubila a políbila Alex na skráň, než se pohledem vrátila ke Kaře a Leně. „No, my máme také novinku,“ usmála se.

„Ach má Rao, jsi těhotná?“ vykulila Kara oči, protože jim nikdy nebylo řečeno, když byla Maggie těhotná a bylo hrozně brzy po jejím posledním potratu, ale nenapadlo ji nic jiného, co by jim mohly chtít říct.

„Já? Ne,“ zavrtěla Maggie hlavou a smutně vydechla. Pravděpodobně ji vždycky bude bolet, že nedokázala donosit dítě. „Ale doufejme, že Alex je,“ prohlásila Maggie a usmívala se na svou manželku. Kara i Lena zalapaly z té novinky překvapeně po dechu a Kara se chystala něco říct, když Maggie promluvila znovu. „Podstoupily jsme umělé oplodnění mých vajíček a Alex bude ta, kdo je odnosí, protože, řekněme si to na rovinu, mě se to nikdy nepodaří,“ pronesla smutně se sklopeným zrakem. Alex jí položila ruku na koleno a něžně ho hladila. „Ale před pár dny jsme tu proceduru podstoupily a doufejme zabere a my budeme mít naše druhé dítě.“ Maggiin hlas byl směsicí vzrušení a nervozity.“

„Ááách, to opravdu doufám,“ pověděla jim Kara. Bylo strašné tak bezmocně pozorovat, jak se v uplynulých dvou letech Maggie s Alex snaží rozšířit svou rodinu. „Kdy to budete schopné zjistit?“ zeptala se.

„No, Maggie po mě chce, abych si udělala test každých pět minut,“ zasmála se Alex. „Ale doktor říkal, že nejlepší bude počkat dva týdny a pak abych si přišla udělat krevní testy, abychom zjistily, jestli jsem těhotná,“ informovala je.

„Chápu, jak je těžké čekat,“ řekla Lena a Maggie energicky přikyvovala.

„Podle mne ničemu neuškodí udělat si test doma,“ povzdechla si Maggie. Věděla, že doktor říkal něco o tom, že když se udělá test doma moc brzy, ukáže se jako negativní, ale po té proceduře byla tak soustředěná na pomyšlení, že Alex bude těhotná a ony konečně získají své druhé dítě, že nedávala moc pozor na to, co říká.

„Protože jsi slyšela doktora,“ prohlásila Alex a pohledem přeletěla od Kary s Lenou ke své ženě. „Nejlepší je počkat dva týdny a nechat se otestovat v nemocnici. Já vím, že je to těžké, ale bude opravdu nejlepší počkat,“ pronesla měkce a Maggie se zamračila.

„Jsou to jen dva týdny,“ promluvila Kara. „Jsem si jistá, že zvládneš počkat dva týdny. Mysli na to takhle. Jo, musíš počkat dva týdny, ale po těch dvou týdnech uslyšíš nejlepší zprávu svého života,“ pronesla Kara a Maggie si lehce povzdechla a drobně přikývla. Samozřejmě to bude nejlepší zpráva, jen pokud je Alex skutečně těhotná, ale Kara doufala, že jim to vyjde.

„Jo,“ zamumlala Maggie a doufala, že skutečně uslyší, že je Alex těhotná a pak, samozřejmě, že všechno s těhotenstvím půjde hladce.

* * *

Kara s Lenou odpočívaly na gauči, ale rozhovor se rychle stočil k jejich svatbě. „Velká svatba nebo malá?“ zeptala se Kara. Lena ležela přitulená k ní a Kara si hrála s jejími vlasy.

„Malá,“ pověděla jí Lena. „Ne, že by moc lidí přišlo na svatbu Luthorové,“ zamumlala.

„Jo, malá,“ usmála se Kara. „Jen naše nejbližší rodina a přátelé,“ souhlasila s Lenou a také cítila, že malá svatba je vše, co potřebují. „Ááá, Rao,“ vypískla Kara a znělo to, jako by dostala ten nejskvostnější nápad. „Měly bychom se vrátit do Mexika a vzít se tam.“

„Vážně?“ Lena se posadila, pohlédla své snoubence do očí a zvedla obočí. „Takže svatba v Mexiku na pláži?“

„Proč ne?“ zeptala se Kara. „Koneckonců jsme se tam zasnoubily a chceme malou svatbu, takže to není tak, že bychom žádaly půlku National City, aby odletěli do Mexika,“ smála se.

„Ale co tvá sestra?“ zajímalo Lenu. „Pokud je těhotná, nemůžeme zrovna čekat, že by letěla do Mexika,“ poznamenala. „Chceme jarní svatbu a ona bude mít v té době termín.“ Kara se lehce zamračila a poškrábala se na hlavě.

„Asi ne,“ zamumlala Kara. „Ach, mohly bychom se vzít v Disneylandu,“ zavřískla a plácla Lenu po stehnu. „V tom velkém zámku se všemi princeznami okolo…“ Kařin hlas se vytratil.

„Ach ne,“ zavrtěla Lena hlavou, než se Kara začala smát.

„Já vím, dělám si jen srandu,“ smála se pořád Kara. „Ale vážně, na malé svatbě jsme se shodly,“ pronesla a Lena přikývla. „Ach a co naše příjmení?“ uvažovala Kara. „Zdvojíme je a staneme se Danvers-Luthorovými nebo Luthor-Danversovými? Nebo budeme jen Luthorové nebo Danversové?“

„Nepřipadá v úvahu, že by se Kara ‚Supergirl‘ Zol-El chtěla někdy stát Luthorovou,“ uchechtla se Lena.

Kara svraštila obočí. „Kara Danversová si bere Lenu Luthorovou,“ sdělila jí. „A nevadilo by mi stát se Luthorovou, ne takovou jako jsi ty,“ řekla Kara. Lillian a Lex toho neudělali moc pro jméno Luthor, aby po něm toužila, ale Lena byla jiná. Nebyla jako její rodina.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Lena. „Upřímně, ráda bych se úplně zbavila jména Luthor. Ráda bych byla paní Lena Danversová,“ usmála se, protože se jí líbilo, jak to jméno zní, když ho vyslovila.

„Paní Lena Danversová,“ zkoušela to Kara. „Pokud to je to, co chceš, tak to bude to, čím se staneme,“ usmála se Kara. „Danversovými.“

„To je,“ přikývla Lena. „A už se nemohu dočkat, až se stanu paní Lenou Danversovou,“ pravila měkce, naklonila se a přitáhla si Karu k polibku.

„Ach, ano?“ zeptala se Kara, odtáhla se z polibku a opřela si čelo o to Lenino. „Chceš prostě hned sjet na radnici a nechat se oddat?“ vtipkovala. „Můžeš být paní Danversovou do večeře,“ ušklíbla se.

„Chceme něco trošku výjimečnějšího,“ řekla jí Lena. „Možná u jezera nebo na hezké venkovské usedlosti,“ navrhla.

„Abych byla upřímná, vážně mi nesejde na tom, kde se vezmeme, dokud se staneš mou ženou,“ pověděla jí Kara. Lana se na ni znovu usmála, než si vyměnily další polibek.

* * *

Maggiina ruka vklouzla pod Alexino tričko na spaní a něžně přejížděla po jejím břiše, jak jejich líbání intenzívnělo, jejich jazyky se přetahovaly o místo v ústech té druhé. Tohle bylo poprvé, co se zdálo, že se od Maggiina posledního potratu dostanou k intimnostem. K tomuhle bylo pro Maggie vždycky nejtěžší se po každé ztrátě vrátit. Posunula ruku ještě výš a přejela po Alexiných prsou. „Au,“ odtáhla se Alex a lehce sebou trhla, jak shlédla dolů, Maggiina ruka byla stále na jednom jejím prsu.

„Promiň,“ odtáhla Maggie ruku. „Jsi v pořádku? Co jsem udělala?“ Maggie se tvářila lehce zmateně, protože Alex si obvykle užívala, když se Maggie hrála s jejími prsy.

„Jen mi přijdou vážně citlivé“, pronesla Alex, zatímco se posadila v posteli. Maggie se posunula z ní a také se posadila.

„Ach,“ vykulila oči Maggie. „Citlivá prsa, co?“ zeptala se a na tváři se jí objevilo zazubení. „Není to příznak?“ Maggie zněla nadšená tou myšlenkou.

„Hádám, že je.“ Alex nedokázala zabránit vlastnímu úsměvu, protože, pokud by byla upřímná, cítila se těhotně. Věděla, že je pořád příliš krátce po proceduře, ale měla prostě pocit, že to zabralo, což vzhledem k tomu, že to byl teprve jejich první pokus a bylo jim řečeno, aby příliš nedoufaly, nemohla si pomoct, ale stejně byla pozitivní ohledně toho, že se to implantované embryo ujalo a ona je těhotná. „Ale stejně si ještě nebudu dělat test,“ pozvedla před sebe ruce a Maggie se zakabonila.

„Jsi zlá,“ našpulila Maggie ret.

Alex pozvedla obočí, než si přitáhla Maggie k polibku. „No, nevrátila…by ses…radši…k tomu…na co jsme se…chystaly…“ říkala Alex mezi líbáním své ženy. I po všech těch společných letech stále milovala líbání Maggie, každý polibek stále rozžíhal ohňostroj v jejím břiše. Maggie byla opravdu láskou jejího života. Její spřízněnou duší.

„Hmm,“ zasténala Maggie do polibku a nechala ho prohloubit, jak obtočila své paže zpátky kolem manželky přitahujíc ji blíž k sobě. „Slibuji…že se nedotknu…tvých prsou,“ pronesla mezi polibky tentokrát Maggie, než si prolíbala cestu po Alexině čelisti a začala zasypávat polibky citlivý bod na Alexině krku. Alex vydala drobné zasténání, zatímco projela rukou Maggiinými tmavými, nádhernými loknami.

„Počkej,“ odtáhla se Alex znovu.

„O co jde tentokrát?“ zeptala se Maggie a tvářila se znepokojeně, jako by udělala něco, co by ji zase bolelo.

„Pššt,“ položila Alex ukazováček na Maggiiny rty. „Riley, pojď dál,“ pronesla. Maggie nahodila zmatený výraz, než uslyšela uličnické zahihňání z druhé strany dveří. Alex se naklonila a rozsvítila lampičku, než se dveře rozrazily dovnitř a Riley vběhla do místnosti, s Tilly T-Rexem a dinosaurem Daisy zastrčenými pod paží.

„Jak jsi věděla, že tam je?“ zajímalo Maggie a drobounce vrtěla hlavou.

Alex pokrčila rameny a zahýbala obočím. „Jsi v pořádku, bonbónku?“ zeptala se Alex, zatímco se Riley drápala na postel.

„No,“ začala Riley, jak se vkradla mezi své matky. „Probudila jsem se a teď se mé oči nechtějí znovu zavřít,“ povzdechla si.

„No, panečku.“ Maggie projela Rileyiným vrabčím hnízdem a uhladila ho, jak jen dokázala. „Takže sis myslela, že se přijdeš podívat na maminky?

„Ehé,“ přikývla Riley. „Vaše postele je nejpohodlnější,“ zaculila se na svou matku. „Dneska spím tady,“ prohlásila a vypadalo to, že si dělá pohodlí na noc.

„Jo, ale je jen pro mámu a pro mne,“ sdělila jí Alex. „Ty máš svou vlastní pěknou a pohodlnou postel.“ Bylo to prostě typické, že je Riley vyrušila, když se chtěly pustit do intimností. „A máš na povlečení dinosaury,“ rozšířila Alex oči a zalapala po dechu. „Chci říct, kdo by nechtěl spát v posteli s povlečením s dinosaury?“

Riley svraštila obočí. „Tohle modré povlečení se mi taky líbí,“ pronesla a zatahala za jejich povlečení.

Alex pohlédla na Maggie, obě měly stejný výraz na tváři. Mohly vzít Riley zpátky do její postele a pak strávit zbytek noci tím, že se bude vracet do jejich pokoje a ony ji odnášet zpátky do její postele, což vyústí v to, že se nikdo z nich moc nevyspí nebo mohou nechat strávit Riley noc v jejich posteli. Nebylo už moc časté, že by tohle Riley dělala, spala po celou noc od doby, co jí bylo kolem 18 měsíců, ale občas se probudila a skončila v jejich posteli. Jen pro dnešek,“ pronesla Alex a Riley se zaculila. Alex pohlédla na Maggie a naznačila pusou ‚promiň‘, ale Maggie se na ni jen usmála, naznačujíc, že to není Alexina chyba a že to není problém.

„Můžeš mi zazpívat, mamko?“ zeptala se Riley.

„No, měla by ses pokusit usnout,“ sdělila jí Alex.

„Jo,“ povzdechla si Riley. „Usnu, když budeš zpívat,“ odpověděla a zjevně chtěla, aby jí zazpívala, aby mohla usnout.

„Dobře.“ Alex se natáhla a zhasla lampičku, než se všechny tři stulily k sobě a Alex začala Riley zpívat Jsi moje sluníčko, aby znovu usnula.

* * *

Lena dělala snídani, když byla vyrušena televizním výstupem. Kara byla pryč, když se vzbudila a nechala vzkaz, který říkal, že vyrazila za svými povinnostmi Supergirl. Leně přišlo sladké, že jí Kara začala nechávat vzkazy, aby jí dala vědět, kde je. Lena si myslela, že je to dost jasné, když se probudí a Kara tam není, že je venku za svými povinnostmi Supergirl, ale stejně jí to přišlo sladké. „Ahoj, rušné ráno?“ zeptala se Lena, když Kara vletěla oknem.

„Ále, velice brzká loupež a pak nezvaný návštěvník vědeckého centra,“ zazívala Kara. Nebylo ani 8 a už jí bylo dvakrát třeba. „Ale bylo hezké jít tam ven a být zase Supergirl,“ usmála se, zatímco zmizela v chodbě a vrátila se o chvíli později převlečená z kostýmu Supergirl do svého pracovního oblečení. „Myslím, že lidé National City byli také rádi, že mě vidí,“ prohlásila, otevřela ledničku a vyndala pomerančový džus, než vzala dvě sklenice, aby nalila sobě a Leně.

„To vidím,“ ukázala Lena k televiznímu vstupu. Kara se obrátila, aby se podívala, co o ní říkají, ale než k tomu měla příležitost, objevila se na obrazovce mimořádná zpráva. Kara se zajíkla a Lena vykulila oči, jak si četly titulek. Je Supergirl zasnoubená? Byl tam záběr Supergirl vznášející se ve vědeckém centru, jak se chystá střetnout s mimozemšťanem a byl tam skvělý výhled na její ruku s prstenem. „Panebože, Karo,“ obrátila se Lena ke své snoubence. „Ty sis nesundala prsten?“

„Ani jsem na to nepomyslela, já…“ Kara se podrbala na hlavě, než se pohledem vrátila zpátky k televizi a poslouchala, co říkají novináři. Kdo je ten šťastný muž?… Je to také superhrdina?… Snad náš domácí Guardian?

„Jistěže prostě předpokládají, že je to muž,“ zabrblala Lena, zatímco seškrábala míchaná vajíčka na toust. „Bůh zatrať National City, kdyby mělo homosexuálního superhrdinu,“ obrátila oči v sloup.

„Technicky jsem bisexuální,“ prohlásila Kara a Lena ji sjela pohledem. „Promiň,“ odkašlala si Kara a položila krabici s pomerančovým džusem zpátky na pracovní plochu. „O to tady zrovna nejde,“ zamumlala. „Co budu dělat, Leno?“ Kara zněla ustaraně. Lena pokrčila rameny. „Ach, slečna Grantová to toho bude celá žhavá. Nedá pokoj, dokud nezíská rozhovor se Supergirl.“ Kara si posunula brýle a semkla rty.

„Větší starosti si dělám s mámou,“ sdělila jí Lena. Vážně o ní moc neslyšela za poslední dva roky, co byla s Karou, ale cítila, že možná, až uslyší, že je Supergirl zasnoubená, znovu o sobě dá vědět. Doufala, že se mýlí, protože bez toho, aby jí Lillian vstupovala do života a odcházela z něj a pokoušela se působit potíže, byl její život dost nekomplikovaný, ale vždycky předpokládala, že se jednoho dne vrátí a možná usoudí, že ve světle téhle zprávy, to bude skvělý čas, aby poctila svou dceru návštěvou.


31

Kara – oblečená jako Supergirl – vešla do Alexiny laboratoře. „Je to bezpečné?“ zeptala se a opřela se o její stůl. Alex odložila kádinku s kapalinou a sundala si ochranné brýle.

„Jestli je bezpečné, co?“ zjišťovala Alex, když se ohlédla na sestru.

„Aby sis hrála s chemikáliemi?“ pokynula Kara k Alexinu břichu, než jí pohlédla do očí.

„Sotva si s nimi hraji, Karo,“ sdělila jí Alex. „A není to tak, že bych je pila a ani ještě nevím, jestli jsem těhotná. Mám sice takový pocit.“ Alex nedokázala zabránit úsměvu. „Ale,“ pokrčila rameny. „Mohu se mýlit.“

Kara se pousmála. „Věř si,“ opověděla jí. Vážně doufala, že je Alex těhotná, protože věděla, jak moc ona i Maggie chtějí druhé dítě.

„Jo,“ stiskla Alex rty a přejela si po břiše. „Takže, nicméně, Supergirl je zasnoubená, co?“ Alex obdařila svou sestru drzým úšklebkem.

„Ach, nech toho,“ zavrtěla Kara hlavou. „Odešla jsem z CatCo předstírajíc nevolnost, protože po mě Cat šla, abych získala ten příběh od Supergirl,“ povzdechla si a hrála si se svým zásnubním prstenem. „A nemůžu říct, že Supergirl je zasnoubená s Luthorovou, dokud si většina lidí myslí, že jsou Luthorovi nepřátelé. A Lena nepotřebuje být pronásledována. Co když po ní lidé půjdou kvůli nějakým historkám a vůbec?“ zeptala se. „Nechci, aby si musela projít něčím takovým.“

„No, to by sis neměla zapomínat sundávat prsten,“ poukázala Alex.

„Ty si někdy své prsteny sundáváš?“ zeptala se Kara a založila si paže na prsou.

„Já nejsem superhrdinka,“ pozvedla Alex trochu hlas a zvedla před sebe ruce. „Když chceš udržet Supergirl oddělenou od Kary Danversové, tak musíš být opatrnější,“ pověděla jí. Kara se zamračila a sklopila hlavu, protože věděla, že má Alex pravdu.

„Možná se to rychle přežene.“ Kara doufala, že tohle bude ten případ. „Když příště půjdu ven bez něj. Jen si musím pamatovat sundávat ho, když budu Supergirl,“ řekla a točila si s ním při tom na prstě. „Víš, Lena se obává, že se teď znovu objeví Lillian,“ zamumlala.

Alex vykulila oči. „No, byla neobvykle zticha ty poslední dva roky,“ poznamenala. Měli pár střetů s Cyborg Supermanem, ale zdálo se, že Lillian prostě zmizela. „Můžeš si být jistá, že se jednoho dne vrátí a bude dělat potíže, ne?“

„Mmhmm,“ přikývla Kara. „Nemáš pro mě nějakou radu?“ zeptala se a stále si hrála se svým zásnubním prstenem.

„O čem?“ zjišťovala Alex. „Jak se vypořádat s tchýní z pekla?“ zajímalo ji. „Vzhledem k tomu, že jsem se nikdy nesetkala s Maggiinou matkou, nemám potuchy, jak jednat s tchýní,“ vydechla Alex, otočila se a sama se opřela o stůl. „Raději se na to zeptej Maggie.“

„Jsem si celkem jistá, že jednání s Elizou je dost odlišné od jednání s Lillian,“ povzdechla si Kara. Doufala, že se Lena plete a Lillian se – jak slíbila – bude držet dál, ale také cítila v žaludku stín pochyb.

„To asi jo,“ dusila Alex smích. „Ale dokud se neobjeví, pokud vůbec, snažila bych se neznepokojovat,“ pověděla své sestře. Kara drobně přikývla. „Možná, že by ses právě teď měla rozhodnout, jestli chceš říct, že je Supergirl zasnoubená nebo ne.

„No, byla jsem viděna s prstenem na prstu,“ povzdechla si Kara. „Jak se z toho vykroutit? Chci říct, že je dost zjevné, že jsem zasnoubená, ne?“

„Ne nezbytně,“ pokrčila rameny Alex. „Je to jen prsten,“ pověděla jí. „Můžeš říct, že patřil tvé matce nebo že nošení prstenu znamená na Kryptonu něco jiného,“ nakrčila Alex trochu tvář. „Nebo prostě řekni, že ano, jsi zasnoubená,“ dodala Alex. „Chci říct, jsi zasnoubená a s báječnou ženou. Komu sejde na tom, co si myslí ostatní?“

„Nám sejde na tom, co by mohla udělat Lillian,“ povzdechla si Kara.

„Možná si na ni příliš tvrdá,“ poznamenala Alex. „Dala vám své požehnání, dodržela své slovo a držela se dál. Pokud chceš říct světu, že jsi zasnoubená, tak do toho. Nenechej se odradit jednou ženou. Můžeš říct, že jsi zasnoubená, ale že chceš, aby bylo respektováno tvé soukromí. Nemusíš ani říkat s kým,“ navrhla. „Ale Karo, nedělej si s tím moc starostí. Právě jsi se zasnoubila a měla by sis tenhle čas užívat a ne se znepokojovat tím, co si bude myslet veřejnost nebo co může potencionálně udělat Lillian Luthorová,“ pověděla jí, přistoupila blíž a pohladila ji po paži. „Netrap se tolik.“

Kara se zhluboka nadechla se rty semknutými a lehce přikývla. Věděla, že její sestra má pravdu. „Jo,“ přikývla Kara. „Díky Alex.“ Alex se usmála na svou sestru. „Hele, má dneska Riley volno?“

„Ach ano,“ smála se Alex, protože, samozřejmě, její tříletá dcera neměla žádné plány.

„Můžu si ji vzít přes noc?“ zeptala se Kara. „Chyběla mi.“

„Ehm,“ podrbala se Alex na hlavě. „Jasně, jestli chceš,“ odvětila. „Leně to nebude vadit?“

„Ne-e,“ zavrtěla Kara hlavou. „Lena Riley zbožňuje.“

„Dobrá, no jo, můžeš si ji vzít,“ usmála se Alex. Ve skrytu duše byla za tu nabídku ráda. Bylo to již dlouho, co měly s Maggie čas na to si vyjít, takže teď, s Riley přespávající u Kary, měly perfektní příležitost vypadnout a strávit spolu příjemný večer. „Ale nedávej jí příliš sladkostí. Když přišla naposled domů, tak s ní nebylo několik dní k vydržení,“ prohlásila. Kara se jen zasmála.

„No, nemůžu nic slíbit,“ zareagovala. „Jeden pohled na tu tvářičku a nedokáži říct ne.“

* * *

Maggie se vrátila domů po dlouhém těžkém dni v práci. „Zlato?“ zakřičela Maggie, jak kráčela domem.

„Jsem v prádelně,“ odpověděla Alex. Maggie prošla chodbou do kuchyně a pak skrz ni do prádelny, kde Alex třídila prádlo. „Ahoj, jak ses dnes měla?“ zeptala se Alex, složila ručník, položila ho do prádelního koše a otočila se ke své ženě. Byla lehce překvapena, když k ní Maggie došla a pevně kolem ní obtočila paže. „Hej, broučku, co se stalo?“ zeptala se, obtočila své paže kolem Maggie a jemně ji hladila po zádech.

„Byl to jen jeden z těch dní.“ Maggiin hlas byl tlumen Alexinou hrudí. Alex pokračovala v hlazení jejích zad a vtiskla něžný polibek na vršek její hlavy. „Jsem tolik ráda, že už mám padla a zítra mám volno.“

„No, jdu do práce až zítra odpoledne, takže si můžeme dát čas na oraz,“ pronesla Alex. Maggie se usmála a odtáhla se z objetí. Alex jí zastrčila vlasy za ucho a sevřela její tvář.

„Kde je Riley?“ zeptala se Maggie. Neslyšela, jak si hraje a obvykle, když dělaly prádlo jim Riley ráda pomáhala, takže očekávala, že Riley bude v místnosti s Alex.

„Tráví noc s tetou Karou a tetou Lenou,“ pravila Alex a zahýbala obočím. „Tak mě napadlo, jelikož máme večer pro sebe, že bychom z něj měly vytřískat co nejvíc,“ zamumlala. „Zamluvila jsem nám stůl v té francouzské restauraci ve městě, kterou zbožňuješ a pak mě napadlo, že bychom si mohly zajít do baru a zahrát si kulečník.“

„To zní hezky,“ zamumlala Maggie se sklopeným zrakem.

„Jsi si jistá?“ zeptala se Alex. „Nezníš moc přesvědčivě.“ Alex dala ruku pod Maggiinu bradu a pozvedla jí hlavu, aby jí hleděla do očí.

„Já jen…já…“ Maggie se odmlčela. „Promiň, vážně nemám náladu na to si vyrazit,“ řekla jí upřímně.

„Aha, no můžeme zůstat doma,“ usmála se Alex měkce a pohladila ji po tváři. „Můžeme si navléct tepláky, objednat si jídlo a rozvalit se na gauči u Netflixu,“ navrhla.

„A nebude ti to vadit?“ zeptala se Maggie. „Měla jsi plány.“ Maggie se cítila špatně, protože to už byla nějaká doba, co měly večer na to si vyjít, ale po tom dni v práci, se chtěla jen stulit na gauči v pohodlí svého domova.

„Dokud jsem s tebou, nezáleží na tom, co děláme,“ prohlásila Alex a na tvář se jí vkradl úsměv.

„A nevadí ti jen válení se u televize?“ zeptala se Maggie.

„S tebou? Vůbec ne,“ zamumlala Alex, přitáhla si Maggie k sobě a políbila ji na rty.

„Hmm,“ zasténala do polibku a nechala ho prohloubit. „A možná bychom mohly jít také brzy do postele?“ pronesla Maggie svůdně a zahýbala obočím.

„To mi zní skvěle,“ zamumlala Alex, než si přitáhla manželku k dalšímu polibku.

* * *

„Riley.“ Kara rychle vešla do obýváku, kam Riley utekla.

Riley se hihňala a vylezla na gauč, kde seděla Lena a prohlížela si časopis o svatbách. „Ach, páni, jsi skoro nahá,“ prohlásila Lana, když se k ní Riley naklonila, aby ji zachránila před Karou. Riley měla jít do postele, ale utekla, když se Kara na chvilku otočila pro její pyžamo. Riley měla na sobě jen plenu. Už byla naučená na nočník, ale pořád nosila pleny na noc.

„Chci zpívat,“ řekla Riley, seskočila z gauče a oběhla stůl. Kara frustrovaně rozšířila oči.

„Můžeš zpívat, až budeš v posteli,“ řekla jí Kara.

„Ne, ne, ne,“ zavrtěla hlavou Riley a zadupala nohama. „1 malý, 2 malí, 3 malí dinosauři,“ začala zpívat, zatímco nepřestávala běhat kolem a uhýbala tetičkám, které se ji snažily chytit. „4 malí, 5 malých, 6 malých dinosaurů,“ pokračovala ve zpěvu, zatímco oběhla stůl a vlezla si pod něj. „7 malých, 8 malých, 9 malých dinosaurů, 10 malých dinosauřátek,“ zpívala nadšeně.

„Páni.“ Lena si klekla u kraje stolu. „To je skvělá písnička, Riley,“ snažila se znít tak nadšeně, jak jen mohla a Riley se zahihňala.

„Moje oblíbená,“ sdělila jí.

„No, půjdeš teď a oblečeš si pyžamo?“ zeptala se Lena. „Pak ti přečteme pohádku,“ řekla. Riley na ni hleděla a naklonila hlavu, jako by to zvažovala.

„Dostanu sladkost?“ zeptala se.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Lena. „Myslím, že ti teta Kara dala už dost sladkostí,“ vydechla. Dívaly se na Trolly a měly popkorn, M&M’s, lentilky, cukrovou vatu a želatinové bonbóny.

Riley se chichotala, zatímco se vyplazila zpod stolu a odběhla ke gauči, vylezla na něj a začala tam skákat nahoru a dolu. Znovu se pustila do své písničky. „1 malý, 2 malí, 3 malí dinosauři…“

„Riley!“ Kara vložila do svého hlasu tolik přísnosti, kolik dokázala. „Pojď hned sem,“ ukázala na podlahu před sebou. Riley na ni hleděla a hihňala se, zatímco pokračovala ve skákání. „Já to nechápu. Obvykle je tak dobře vychovaná,“ poškrábala se Kara na hlavě a tvářila se zmateně.

„Protože jsi jí dala všechny ty sladkosti.“ Lena přistoupila blíž ke gauči, Riley na ni pohlédla a odběhla na druhou stranu, aby byla dál. Pak si uvědomila, že je blíž ke Kaře, tak se přesunula zpátky doprostřed. „Říkala jsem ti, ať jí to sebereš. Teď bude nabuzená celou noc,“ povzdechla si Lena a zavrtěla nad Karou hlavou.

„No, chceme být zábavnými tetami,“ našpulila Kara ret a doufala, že pokud nechají Riley poskakovat dostatečně dlouho, nakonec se unaví.

„Je rozdíl mezi tím být zábavnými tetami a nezodpovědnými,“ povzdechla si Lena a znovu zavrtěla hlavou, než pohlédla zpátky na Riley. „Měla být v posteli v půl osmé, nejpozději v osm a je skoro devět. Její mámy by šílely, kdyby to věděly.“

„No, nemusí na to přijít,“ opáčila Kara.

„Zítra bude nevrlá, kvůli nedostatku spánku,“ povzdechla si Lena. „Poznají to.“ Lena zavrtěla hlavou, než se pohledem vrátila k Riley, která stále skákala na gauči. „Hele, Rileyčko,“ pronesla. „Znám ten nejlepší příběh o dinosaurech.“

„Vážně?“ Tohle přitáhlo Rileyinu pozornost. Přestala skákat a pohlédla na Lenu, která přikývla.

„Ale povím ho jen hodným holčičkám, které si obléknou své pyžamo a půjdou do postele,“ prohlásila Lena. Riley se zamračila, protože chtěla slyšet ten příběh, ale také si užívala skákání na gauči. Poškrábala se na hlavě a tvářila se, že to zvažuje.

„To zvládnu,“ prohlásila Riley, seskočila z gauče a doběhla k Leně. „Řekneš mi ho? Prosím, teto Leno,“ vzhlédla k ní a vykulila oči a udělala štěněčí pohled.

„Pokud mě necháš pomoct ti s pyžamem a uložit tě do postele,“ sdělila jí Lena.

„Ehé,“ přikývla Riley. „Je v něm T-Rex a Brontosaurus?“ zeptala se Riley s očima stále rozšířenýma, jak čekala na odpověď.

„Samozřejmě, že ano,“ usmála se na ni Lena. Riley se zazubila a poskočila vzrušením. „Půjdeš se připravit do postele a lehnout si?“ zeptala se jí Lena.

„Půjdu, půjdu.“ Riley se rozeběhla přes místnost k malé posteli, kterou jí připravily. Lena došla ke Kaře a vzala jí pyžamo z rukou.

„Dobrá práce,“ obdařila ji Kara úsměvem.

„Musím si teď z prstu vycucat dinosauří příběh,“ zamumlala Lena, než přešla k posteli a pomohla Riley do pyžama, zatímco se snažila vymyslet příběh, který by jí řekla.

* * *

Alex s Maggie byly stulené na gauči. Po tom, co se najedly, zapnuly Netflix a Maggie vybrala film. Byly asi v půlce, když se Maggie zhluboka nadechla, než se zvedla do sedu, zapauzovala film a otočila se ke své manželce. „Omlouvám se,“ pověděla jí.

„Za co?“ zeptala se Alex, lehce zmatená.

„Ty poslední dva roky. Za to, že jsem nás zatáhla do spousty těžkostí,“ pronesla Maggie tiše a nepodívala se své ženě do očí.

„Nebyla to tvoje chyba,“ pověděla jí Alex. „A možná jo, měly jsme obtížné časy, ale pořád tu jsme, spolu, šťastné a zamilované,“ věnovala jí úsměv, zatímco jí zastrčila vlasy za ucho. „Vím, že jsme zažily těžkosti, ale překonáváme je a, jak by řekla moje máma, už jsme skoro na konci tunelu.“ Alex pohlédla na své břicho, Maggie se usmála a položila na něj ruku.

„A stejně si neuděláš test,“ zamumlala Maggie.

„No, bude to speciálnější, když půjdeme do nemocnice a tam nám řeknou výsledek,“ pověděla jí Alex se sebevědomým úsměvem. „Mám z toho dobrý pocit, Maggie,“ řekla a lehce ji pohladila po tváři. Maggie se usmála a přikývla.

„To já taky,“ sdělila jí Maggie. Tohle bylo nejsebevědoměji, jak se cítila od svého prvního potratu. „Pak si pořídíme zlatého retrívra Codyho a budeme dokonalou rodinkou,“ usmála se Maggie, naklonila se a vtiskla pusu na manželčiny rty.

„Hmm.“ Alex se odtáhla. „Jsem si pěkně jistá, že jsi myslela maltézáčka Gertrúdu,“ ušklíbla se. Maggie se uchechtla a zavrtěla hlavou.

„Vypadá to, že děcka tedy dostanou každý svého psa,“ poznamenala Maggie a Alex zavrtěla hlavou nad tou myšlenkou. Dvě děti a jeden pes stačí, nepřipadalo v úvahu, že by si pořídily dva.

„Gertrúda bude víc než dost,“ pověděla jí Alex. „Ustoupíš a bude po mém, nakonec,“ zazubila se a Maggie znovu zavrtěla hlavou, než si přitáhla Alex k dalšímu polibku.

* * *

Po Lenině příběhu trvalo Riley skoro další hodinu, než usnula. „Pokud budeme mít někdy děti, já budu rozhodovat o jejich přídělu sladkostí,“ zazívala Lena, když přešla ke gauči a posadila se vedle své přítelkyně.

„Co?“ zavřískla Kara. „Budeš je krmit kapustou a kousky mrkve a vším dalším odporně chutnajícím jídlem,“ našpulila ret na svou snoubenku.

„Ale nebude trvat téměř tři hodiny uložit je do postele,“ zazívala znovu Lena. „Není to důkaz, že nemůžou jíst všechny sladkosti, co chtějí? Ty jsi možná mimozemšťanka, na kterou lidské jídlo nepůsobí, ale Riley není, naše dítě možná také nebude,“ připomněla jí. Kara svraštila tvář.

„Takže hodláš být nudnou matkou,“ škádlila ji Kara a rty se jí zkroutily do drzého zazubení.

„Pokud být rozumná ohledně jejich jídelníčku znamená, že jsem nudná matka, tak budiž,“ vydechla Lena. „Ale každopádně, musíme naplánovat svatbu, pak se doopravdy vzít, než začneme uvažovat o dětech.“

„To asi jo,“ usmála se mírně Kara. „I když se nemohu dočkat, až začne tahle část našeho života,“ sdělila své snoubence. „I přesto, jak Riley dneska bláznila, když k nám vzhlédne a řekne, že nás má ráda, tak…“ Kara se cítila v nitru celá rozněžnělá. „Nemůžu se dočkat, až s tebou budu vychovávat kapustu jedící mimozemské dítě,“ ušklíbla se Kara a Lena se drobně zasmála.

„Jednoho dne snad,“ zamumlala Lena, než si přitáhla Karu k polibku. Stiskla rty a odtáhla se, když uslyšela zapípání svého mobilu, indikující, že má zprávu. Cítila, jak jí srdce poskočilo, když spatřila, že je od její matky.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se Kara. Lena se kousla do rtu, zvedla telefon a otevřela zprávu. Moc hezké od tebe, žes mi řekla, že jsi zasnoubená. Mimochodem, gratuluji. „Leno?“ Kara se sklonila ve snaze vidět na telefon.

„Ehm, moje matka.“ Lena podala telefon Kaře a ta si přečetla tu zprávu.

„Fajn, tak to ví,“ semkla rty Kara. „Možná, že chtěla vážně jen pogratulovat?“

Lena se uchechtla. „Znáš mou matku, že jo?“

„Ano, ale…“ Kara si skousla ret. „Neukázala se dva roky, tak nás možná nechává na pokoji,“ pokrčila trochu rameny. Vážně doufala, že měla Alex pravdu a že se jim nechystá působit potíže.

„Možná.“ Lena nezněla přesvědčeně. Vzala si telefon zpátky od Kary a položila ho na stolek. „Ach, otevřu nějaké víno,“ povzdechla si a zvedla se z pohovky. „Chceš zase vytáhnout ty časopisy?“ zeptala se s poukazem na hromádku svatebních magazínů pod stolkem. „Můžeme dál hledat nějakou inspiraci,“ pronesla a Kara krátce přikývla, než se pro ně sklonila, zatímco Lena kráčela do kuchyně pro víno.

* * *

Alex s Maggie ležely na boku ve své posteli s nohama propletenýma a hleděly si do očí. Alex si hrála s Maggiinými vlasy. Zbožňovala hraní si s nimi. „Tohle mi scházelo,“ zamumlala Maggie.

„Hmm, měly bychom posílat Riley pryč častěji,“ vtipkovala Alex.

„Ááá, stýská se mi po ní, když tu není,“ našpulila Maggie ret.

„Já vím, mě taky,“ odpověděla Alex. „Ale na tom, že tu není, je jedna věc dobrá a to, že máme zaručeno, že nebudeme vyrušeny,“ zamumlala a vtiskla jemnou pusu na Maggiiny rty. „Takže kdykoliv budeš připravená na druhé kolo…“ zahýbala Alex obočím, než znovu políbila Maggie.

„Hmm,“ odtáhla se Maggie z polibku. „Za chvilku.“ Maggie vtiskla další něžný polibek na manželčiny rty. „Tak trochu se mi líbí jen tu s tebou ležet celé nahé,“ zazubila se uličnicky Maggie.

„Není to úplně nejhorší, že?“ zeptala se Alex a Maggie zavrtěla hlavou.

„Hádám, že bych z toho měla vyrazit co nejvíc, co?“ poznamenala Maggie. „Pokud jsi těhotná, jestli to bude takové jako posledně, nebudeme spolu mít moc nahého času příštích asi osm měsíců,“ potlačovala smích. Alex bylo během prvního těhotenství tak špatně, že veškeré intimnosti musely přestat.

„Ale budeme mít dítě, takže na pár měsíců je to cena, kterou je třeba zaplatit,“ zamumlala Alex a doufala, že tohle těhotenství půjde hladčeji než to předchozí. „A možná to bude tentokrát úplně naopak a já se stanu malou nymfomankou,“ pronesla a rty se jí zvedly do zazubení.

Maggie se uchechtla. „Na to bych si nestěžovala,“ zamumlala. „Máme, hmm…máme, co dohánět.“ Odkašlala si, protože věděla, že nedostatek sexu za poslední dva roky jde na její vrub.

„Máme zbytek našich životů,“ pověděla jí Alex a Maggie jí věnovala úsměv a přikývla. Alex se naklonila, vtiskla polibek na její rty a přitáhla si ji k sobě, takže se jejich těla na sebe tiskla. Alex udělal obličej a trochu se odtáhla. „Promiň.“

„Prsa?“ zeptala se Maggie a Alex zkroutila rty a přikývla.

„Jsi určitě těhotná,“ zazubila se Maggie a trochu se posunula, aby netlačila na Alexina prsa, než se střetly v hladovém polibku.


32

Lena vzhlédla od svého stolu, cítíc v místnosti něčí přítomnost. „Vážně budu muset tu recepční vyhodit,“ poznamenala. „Jak ses sem dostala?“ Lena byla překvapená, že ji vidí. Byl to již týden od chvíle, co obdržela zprávu od své matky a nic dalšího od ní neslyšela.

Lillian jí věnovala samolibý úšklebek. „Víš, když se zasnoubíš, obvykle to řekneš své matce.“ Lillian přistoupila blíž ke stolu, zatímco se Lena zvedla, obešla ho a opřela se o něj.

„No, nemyslela jsem, že bys poslala kytky, takže…“ Lenin hlas se vytratil. „Dodržovala jsi svou část dohody. Držela ses dál, nechala jsi nás,“ poznamenala. „Nemůžeš se k tomu prostě vrátit?“ zeptala se. Bolelo, že neměla takovou matku, jako Kara a Alex, ale takový byl prostě život a věděla, že Eliza tu bude, pokud ji bude potřebovat, na rozdíl od Lillian.

„Nemyslíš, že téhle šarády už bylo dost?“ zeptala se Lillian. „Už sis s ní užila,“ prohodila. „Možná je čas pohnout se dál.“

„Miluji Karu. Vezmu si ji. Hodlám s ní strávit zbytek života,“ sdělila jí Lena. „Jsem šťastná. Není to to, co se čeká, že budeš chtít pro své dítě? Aby bylo šťastné?“ zeptala se.

„Ano,“ přikývla Lillian. „Ale já mám prostě problém s tím, s kým chceš být šťastná.“

„No, to je tvůj problém,“ pověděla jí Lena. „Proč jsi tady?“ zeptala se. „Pokud ze mě nemáš radost, pokud neoceňuješ, že jsem s Karou, tak proč jsi v mém životě?“ zeptala se. „Vedly jsme si dobře, když jsme spolu skoro dva roky nemluvily, takže proč to tak nenechat? Jsme velmi odlišní lidé. Táta je mrtvý, Lex ve vězení, už nemusíš nic předstírat.“

Lillian si povzdechla a sklopila hlavu. „Ty to nechápeš, že ne? Nosíš jméno Luthor,“ vzhlédla k ní znovu. „Takže jsi Luthorová a očekává se, že se tak budeš chovat a to rozhodně neznamená, vzít si mimozemšťanku.“

„No, už moc dlouho mít jméno Luthor nebudu,“ opáčila Lena. „Nemůžu se dočkat, až se stanu paní Danversovou.“

Lillian se uchechtla. „To dovolím jen přes svou mrtvolu. Nechala jsem tě a už sis užila, ale teď je čas být vážná, miláčku,“ řekla jí Lillian znovu.

„Já jsem vážná,“ sdělila jí Lena. „Myslím to s Karou vážně.“

„No,“ mlaskla Lillian jazykem. „Vidím, že jsi se rozhodla,“ vydechla. „Vypadá to, že to budeme muset udělat po zlém.“ Lillian se na tváři objevil samolibý výraz. Pohlédla za Lenu na balkón. Lena se otočila a spatřila otevřené dveře a Cyborg Supermana a muže, kterého neznala, jak vcházejí do její kanceláře. Lena od nich udělal pár kroků, ale rychle ji obklíčili, Cyborg Superman po ní střelil svým laserovým okem, Lena vykřikla bolestí a spadla na podlahu.

* * *

„Mamko.“ Riley přiběhla od okna, ze kterého vyhlížela ven, k sedačce, kde seděla Alex. „Máma tam není,“ povzdechla si Riley. Vyhlížela z okna, aby viděla, jestli Maggie nejde. Byly v nemocnici kvůli Alexinu krevnímu tesu, aby se zjistilo, jestli je těhotná.

Alex pohlédla na svůj telefon. Maggie tu už měla být. Nenapsala, ani nezavolala, že se zdržela v práci a nebylo pravděpodobné, že by tohle zmeškala. Poslední dva týdny naléhala na Alex, aby si udělala test a teď, v den, kdy k tomu mělo skutečně dojít, tu nebyla. „No, doufejme, že dorazí brzy,“ pronesla a pokoušela se znovu dovolat své ženě, ale spadlo to znovu rovnou do hlasové schránky, jako v předchozích případech.

Alex si povzdechla a zavěsila. „Nemluví?“ zeptala se Riley, natáhla se a vzala Alexin telefon. „Mámo…mámo…“ říkala Riley do telefonu. „Ach, mámo,“ zamračila se a položila telefon na Alexino koleno, než odběhla zpátky k oknu a vyhlížela na parkoviště. „Kdepak jsi, mámo.“ Riley se opřela hlavou o okno.

„Riley, tohle nedělej,“ řekla Alex, když viděla, že Riley zadýchává okno a pak na něj prsty kreslí obličeje. Riley se zachichotala, než doběhla zpátky k Alex a vylezla si na sedačku vedle ní.

„Proč tu jsme?“ zajímala se Riley, proč jsou v nemocnici.

„Chtějí udělat mamce krevní test,“ sdělila Alex své dceři, jak k ní shlížela, zatímco Riley na ni hleděla s očima dokořán. „Aby se ujistili, že jsem v pořádku,“ pravila. Riley trochu nakrčila tvář. Nezmínily se jí zatím o ničem. I přestože z toho měla dobrý pocit, nevěděly ještě, jestli je Alex těhotná a pro tříletou bude čekání na dítě věčností, takže se rozhodly, že pokud je Alex těhotná, počkají nějakou dobu, než to Riley řeknou. Neměla tu ve skutečnosti být, ale ráno jí nebylo dobře, takže by si ji v jeslích nevzaly, proto si Alex vzala volno, aby ji mohla pohlídat.

„Máma ho taky potřebuje?“ zeptala se Riley, dumajíc, proč tu musí být Maggie.

„Ne,“ zavrtěla Alex. „Přijde jen, aby viděla, že jsem v pořádku.“ Alex stiskla rty a Riley nakrčila obočí.

„Dobře,“ prohlásila Riley a houpala nohama dopředu a dozadu, jak seděla na sedačce, zdálo se, že věří tomu, co jí Alex říká. „Není tady,“ povzdechla si Riley.

„Ne,“ vydechla Alex a hleděla chodbou, ale Maggie se tamtudy neblížila. Znovu pohlédla na svůj telefon a povzdechla si. Nalistovala zprávy a poslala jí další krátkou textovku. Ahoj zlato, je všechno v pořádku? Nezapomněla jsi, že jsme na dnešek objednané? Každou chvíli nás zavolají…xx. Chvíli sledovala telefon, než uslyšela kročeje v chodbě.

„Alexandra Sawyer-Danversová,“ pronesl doktor.

„Ach, to je mamka,“ prohlásila Riley a seskočila ze sedačky. Alex ještě jednou pohlédla na telefon, vstala, strčila si ho do kapsy, vzala Riley za ruku a následovaly doktora do ordinace.

Alex se posadila a Riley přeběhla k oknu a vyhlížela z něj, jak nepřestávala hledat Maggie. „Tak, jak se cítíte?“ zeptal se doktor, zatímco si připravoval injekci k odběru, protože věděl, že to chce mít rychle za sebou.

„Ehm…“ Alex nedokázala zabránit úsměvu. „Cítím se těhotně,“ pronesla tiše, ale Riley byla příliš zaneprázdněna voláním po Maggie, než aby věnovala pozornost jejich hovoru.

„No, doufejme, že vám to budeme moci dneska potvrdit,“ prohlásil doktor, vzal Alex za ruku a hledal žílu, aby jí mohl vzít krev a zjistit, jestli je vskutku těhotná.

* * *

Lena zamžikala očima, než je otevřela a rozhlédla se. „Maggie?“ Lena se cítila mírně grogy. Byla zdrogována? Věděla, že jí trefil Cyborg Superman laserem, ale to rozhodně nemohlo způsobit, že se cítila, takhle a byla si jistá, že Maggie sedí blízko ní. Proč tu byla? Cítila palčivou bolest v pravé ruce a otočila se, aby zjistila, že ji má obvázanou rukávem Maggiiny kostkované košile. Pohlédla zpátky na Maggie a viděla, že její druhý rukáv byla také utržen a obtočen kolem Maggiiny levé paže. Lena zvedla ruku a promnula si bok hlavy, než se zvedla do sedu.

„Opatrně.“ Maggie jí pomohla posadit se.

„Co se to děje?“ zeptala se Lena. „Proč tě tu máma má?“ Lena nechápala, proč by Lillian nebo Cadmus unášel Maggie.

„Pořádně jsi se uhodila do hlavy, když tě ten debil s laserovým okem hodil sem dovnitř,“ sdělila jí Maggie. „Obvázala jsem ti to, jak jsem zrovna teď mohla,“ řekla s poukazem na provizorní obvaz, protože nechtěla, aby rána zůstala otevřená a riskovat, že se zanítí.

„Roztrhla sis košili,“ pronesla Lena.

„Já vím a ještě svou oblíbenou,“ uchechtla se.

„Hele, já chápu, že mě máma unesla, aby sem, bůhví kvůli čemu, dostala Karu, ale proč jsi tu ty? Jak tě dostali?“ zeptala se. Maggie byla skvělá policistka, takže toho bylo pravděpodobně potřeba spoustu, aby ji přechytračili.

„Dostala jsem anonymní typ o nějakém mimozemšťanovi ve skladišti. Šla jsem to prověřit a byla jsem přepadena zezadu a pak mě ten bastard s tím podělaným okem zasáhl…zase.“ Maggie zněla rozzuřeně, teď to bylo podruhé, co ji Cyborg Superman střelil.

„Tys šla do toho skladiště sama?“ zeptala se Lena. Myslela si, že detektiv s Maggiinou inteligencí bude chytřejší, než aby udělal něco takového.

„Občas jednám bez přemýšlení,“ sdělila jí Maggie. „Já…nevím, co se to kčertu děje a prošvihla jsem to vyšetření a Alex bude vyšilovat a myslet si, že mi na tom už nesejde. A sejde, samozřejmě, že sejde.“ Maggie zněla, jako by jí bylo do pláče. „Co se to kčertu děje, Leno?“ zeptala se a hleděla na svou kamarádku s nadějí, že ví víc, ale dost o tom pochybovala, jelikož se už jí ptala na to samé.

Lena zavrtěla hlavou. „Moje máma je naštvaná, protože jsem zasnoubená s Karou, ale proč jsi tady ty, to nevím,“ pokrčila Lena rameny. Nedokázala přijít na důvod, proč byla Maggie také unesena Cadmem.

„Možná bych vám to mohla ozřejmit.“ Maggie a Lena otočily hlavami, když uslyšely Lillianin hlas. „Víte, původní plán byl sebrat Alex -“

Maggie vyskočila na nohy a rukama sevřela mříže cely, ve které byly drženy. „Pokud jí zkřivíš jediný vlásek na hlavě, tak přísahám, že -“

„Co mi odtamtud uděláš, maličká?“ Lillian se samolibě zasmála, než se vrátila pohledem k Leně. „Takže, jak jsem říkala. Původně jsme plánovaly sebrat Alex. Však víš, ty a Alex tady. Kara si musí vybrat mezi svou sestrou a svou snoubenkou,“ zasmála se. „Vážně dost geniální.“ Lillian zněla, že je pyšná sama na sebe. „Nicméně byla dnes ráno se svou holčičkou a zatímco můžeme být dost bezohlední, nehodláme ohrozit život malého dítěte,“ ušklíbla se s pohledem na Maggie, která bouchla rukou do mříže. „Alespoň lidského ne,“ dodala. A Maggie znovu uhodila do mříže. „Ach, vážně, uklidni se, drahá.“

„Co máš v plánu s námi udělat?“ zeptala se Maggie.

„Ach, nestrachuj se, maličká, brzy to zjistíte,“ sdělila jim Lillian. „Supergirl nakonec zjistí, že jste zmizely a pak bude moct začít zábava.“

„Nech Maggie jít,“ pozvedla Lena hlas. „Nemá s tímhle nic společného. Jsi naštvaná na mne. Je to Kara, kterou chceš odstranit z mého života.“ Lena se zvedla, přešla k mřížím a zastavila se vedla Maggie. „Nezatahuj do toho nikoho dalšího.“

„Ne, nech ji.“ Maggie zněla naštvaně. „Protože až se Alex tohohle domákne, celé DEO se vrhne na tohle místo a pak budeš litovat,“ sdělila jí. Lillian zůstal na tváři její samolibý pohled a nezdála se být ani v nejmenším znepokojena tím, co Maggie říkala.

„Ale zacházet do takovýchto extrémů?“ zeptala se Lena. „Vážně, unést mě a Maggie je směšné. Jsi dospělá žena. Nemůžeš se tak pro jednou chovat?“ Lena zavrtěla hlavou.

„Někdy do toho musíš vložit všechno, abys dosáhla toho, co chceš, drahoušku,“ pověděla jí Lillian.

„Neříkej mi tak,“ vyštěkla Lena. „Kdybych byla tvůj drahoušek, nechala bys mě prostě být šťastnou s ženou, kterou miluji,“ říkala stále zvýšeným hlasem. „Vážně, mami, tohle je prostě tak pitomé.“ Lena nevěřícně zavrtěla hlavou nad tím, že její matka zachází do takovýchto extrémů.

„Radši byste měly začít volat Karu. Má supersluch, ne?“ pronesla Lillian, než se otočila a odkráčela, zanechávajíc Lenu s Maggie stát tam a pozorovat, jak odchází.

* * *

„Dobrá, díky.“ Alex položila telefon. Volala znovu na okrsek, ale řekli jí, že neviděli detektiva Sawyerovou od chvíle, co odpoledne odešla z práce. Maggie by už měla být doma a s tím, že se neukázala na jejich vyšetření a neozvala se jí, se Alex obávala, že se stalo něco zlého. Rozeběhla se chodbou, když se ozval zvonek a pak se otevřely dveře a vešla Kara. Alex jí zavolala, jestli neví, kde Maggie je a Kara odpověděla, ‚hned jsem tam‘, což Alex lehce znepokojilo. „Ahoj,“ pronesla Kara měkce. „Alex, jsem si jistá, že pro tohle existuje rozumné vysvětlení,“ pověděla jí. Alex zůstala stát v chodbě. Kara se chvíli divila, proč nebyla pozvána do obýváku, ale pak si uvědomila, že si tam bude hrát Riley.

„Jo? Jaké třeba?“ zeptala se Alex. „Vždycky dá vědět, když přijde pozdě. Nepřišla odpoledne do nemocnice, Karo, a já nemám vysvětlení proč.“

„Ach, to je pravda,“ zalapala Kara po dechu. „Měl jsi dneska ten krevní test. Jak to dopadlo? Dostaneme dalšího Sawyer-Danverse?“ zeptala se.

„Mamce brali krev.“ Riley se vynořila z obýváku do chodby. „Fujky,“ svraštila tvář.

„Riley, broučku, běž si zase hrát,“ pověděla Alex své dceři. „Potřebuji si promluvit s tetou Karou,“ vysvětlovala. Riley se zamračila, než odběhla zpátky do obýváku.

„No, výsledek?“ Kara se pokoušela rozluštit sestřin výraz, ale byla schopna spatřit jen obavy o její ženu.

„Neřeknu nic, dokud to nebude vědět Maggie,“ sdělila Alex své sestře. Kara se zamračila, zatímco Alex se vydala do kuchyně a Kara ji následovala. „Něco se jí stalo, Karo. Cítím to.“ Alex se snažila zůstat klidná, ale znala svou ženu. Vždycky by jí dala vědět. Něco se přihodilo.

„Dobrá, no, můžu jít ven a podívat se po ní. Stavím se v L-Corp a zjistím, jestli o ní Lena neslyšela,“ řekla Kara. Lena v pondělí vždycky zkejsla v práci, takže bylo normální, že s ní nemluvila až do večera.

„Nemůžeš jí prostě zavolat?“ zeptala se Alex. „Bude to rychlejší.“

Kara přikývla, vytáhla telefon z kapsy a zavolala své snoubence. Na tváři se jí objevil zmatený výraz. „To je divné.“

„Co je divné?“ Alexino srdce jí začalo tlouct rychleji.

„Spadlo to rovnou do hlasové schránky. Lena si telefon nikdy nevypíná. I kdyby byla na poradě, tak by to zazvonilo, než by to spadlo do schránky.“ Kara polkla a cítila ještě větší obavy než před chvílí.

„Zavolej jí do kanceláře,“ navrhla Alex a cítila v žaludku strašlivý pocit.

Kara vytočila druhé číslo a vyzvánělo to a vyzvánělo a zrovna, když se chystala zavěsit, se na druhé straně ozval hlas. „Haló? Kdo je to?“ zeptala se Kara, vědouc, že haló nezaznělo od její snoubenky.

„Lisa,“ pronesl hlas. „To je slečna Danversová, že?“

„Ano, kde je Lena?“ zeptala se Kara, napřímila se a začala pochodovat po místnosti.

„Slečna Luthorová odešla dnes odpoledne se svou matkou,“ sdělila jí Lisa. Kařino srdce pokleslo, než zavěsila telefon, protože od ní nechtěla slyšet nic dalšího.

„Jde o Lillian.“ Kara zněla panicky. „Má Lenu. Musím jít. Musím jít najít Lenu.“ Kara se vydala směrem z kuchyně.

„A co Maggie?“ zeptala se Alex. „Možná, že tam je. Možná je viděla a snažila se pomoct Leně…nebo možná…možná Cadmus Maggie ublížil.“ Alex cítila, jak jí hrdlem stoupá žluč při myšlence, že Maggie bylo ublíženo. Doběhla ke dřezu a dostala se tam právě včas, než začala zvracet.

„Alex!“ Kara doběhla ke své sestře. „Jsi v pořádku?“ Kara si nebyla jistá, jestli je Alex špatně, protože je skutečně těhotná, nebo z myšlenky na to, že se Maggie stalo něco špatného.

„Budu v pořádku.“ Alex pustila vodu, nabrala si ji do dlaní a napila se. Párkrát to zopakovala, než vodu zavřela a osušila si ruce do utěrky.

„Musíme jít. Musíme jít najít Cadmus a Maggie a Lenu,“ řekla Alex při cestě přes kuchyň. Kara ji následovala.

„Proč by Cadmus měl Maggie?“ zeptala se Kara. „Nemá nic společného s problémem, který má Lillian se mnou a Lenou.“ Kara svraštila tvář, protože Alexin nápad jí nedával žádný smysl.

„Protože je to právě teď jediné vysvětlení, které mi dává smysl,“ prohlásila Alex, jak se otočila ke své sestře. „Nevím, co se honí hlavou tvé pokroucené, zlé, nastávající tchýni,“ zvýšila hlas. „Ale Maggie a Lena jsou obě nezvěstné a není třeba být genius, aby člověk poznal, že zatím stojí Cadmus,“ ječela, jak v ní zjevně vzrůstala frustrace. „Takže, uděláme to společně nebo v tom chce Supergirl jet sama?“ zeptala se.

Kara stiskla rty a hrála si s rukama. Věděla, že každá sekunda, kterou se tu pře s Alex, je ztrátou času. Času, který by jim umožnil najít Cadmus a Lenu a možná, pokud tam byla, Maggie. „Hele Alex, najdu Cadmus a Lenu a možná Maggie,“ řekla, vědouc, že Lillian unesla Lenu, aby dokázala, že má pravdu. Aby je rozdělila. Ale problém byl, že Cadmus stále měnil základnu a nebyli si jisti, kde se v současnosti nachází. „Ale možná bys tu měla zůstat. Půjdu je obě přivést bezpečně domů.“

„Ne,“ zvedla Alex hlas. „Maggie je moje žena a já tam budu. Ať už tam je, aby pomohla Leně, nebo ji ti z Cadmu z nějakého důvodu taky zajali, já jdu a ty mě nezastavíš,“ vyštěkla Alex. Kara si povzdechla a přikývla, s vědomím, že nemá smysl se s Alex hádat.

„Fajn, ale…nemůžeš tu nechat Riley samotnou,“ pověděla jí Kara a ukázala k obýváku, kde si Riley hrála.

Alex semkla rty. „Půjdu zjistit, jestli ji může Aubree pohlídat. Ty zjisti, jestli můžeš jednu z nich slyšet,“ pravila k ní, než vyběhla z domu, s nadějí, že Aubree bude moct pohlídat Riley, takže budou obě moct vyrazit a najít Cadmus a doufejme, Lenu a Maggie.


33

Supergirl se setkala s Lillian před základnou Cadmu. „Kde jsou?“ zeptala se Supergirl se založeným rukama na bocích, zatímco se vznášela ve vzduchu.

„Přišla jsi sama?“ zeptala se Lillian. Neviděla žádné známky po Alex nebo jakémkoliv jiném agentovi DEO. „Ááá, to není zábava,“ našpulila hraně ret.

„Kde je Lena a Maggie?“ zeptala se Supergirl znovu. „Pusť je, Lillian. Můžeme spolu bojovat, jak je ti libo, ale unést svou dceru a nevinnou kolemjdoucí… Chci říct, vážně, jak do toho všeho zapadá Maggie?“ zajímala se.

Lillian se rozesmála, načež se otočila a vešla do budovy s Karou v závěsu. Netrvalo dlouho, než se dostaly do místnosti, kde byly cela, v níž byly drženy Maggie s Lenou, právě teď pod ostražitým dohledem Cyborg Supermana. „Maggie je tu jako pojistka,“ informovala ji Lillian s poukazem na ni. „Ale vážně bych si přála, aby tu byla tvoje sestra, protože teď to nebude taková zábava,“ povzdechla si Lillian.

„Leno.“ Supergirl se rozeběhla k cele, ale právě když se chystala prostrčit ruku skrz mříže, Lillian přepnula přepínač a mříže začaly žhnout jasně zeleně. Supergirl sebou trhla a odtáhla ruku, zjevně zraňována kryptonitem. Už se cítila slabě a neměla na vybranou a musela ustoupit tak daleko, jak jen mohla.

„Karo,“ zaječely Lena s Maggie současně. „Mami, přestaň s tím, zraňuje jí to.“ Lena zněla rozrušeně, jak pozorovala svou přítelkyni vrávorat, energie vyzařující z kryptonitu ji silně oslabovala.

„Co…ode…mě…chceš?“ pomalu ze sebe vyrážela Supergirl, mezi tím, co se snažila popadnout dech a ustálit ho.

„Aby sis vybrala,“ sdělila jí Lillian. „Nepotřebujeme dva vězně. Nikdy nebylo mým záměrem mít jakéhokoliv, ale hádám, že je prostě vtipné, jak se věci vyvrbí,“ zasmála se. Lena a Maggie se zoufale toužily dostat z cely, aby Supergirl pomohly. „Takže, můžeš mít Lenu a můžeš si ji vzít a žít šťastně až na věky, ale je tu samozřejmě cena.“ Lillian zněla tak samolibě, jak mluvila. „Znamená to, že se tvé sestře nedostane štěstí až na věky. Bude muset přijít o svou ženu,“ pronesla a Maggie mlátila rukou do mříže, protože se jí zjevně nelíbilo, jak znělo Lillianino ultimátum. „Nebo můžeš nechat svou sestru žít šťastně až do skonání za cenu vlastního štěstí. Nemusela se pro tebe Alex vždycky obětovat? Protože byla velká sestra Supergirl a musela tě chránit a udržovat tě v bezpečí?“ prohlásila, přiblížila se k Supergirl, sklonila se k ní a smála se tomu, jak slabě vypadala a jak těžké pro ni bylo udržovat dech pod kontrolou. „Bude to jen silnější,“ pokynula ke kryptonitovým mřížím. „Zvol si a my ten kryptonit vypneme.“

„Maggie,“ pronesla Supergirl bez dechu. „Nech…Maggie…jít.“ Maggie pohlédla na Lenu, která stála v šoku s pusou dokořán. Vypadala jako přimražená, její tělo nehybné.

„Cože?“ zavřískla Maggie. „Supergirl, ne,“ vykulila oči. Supergirl použila všechnu sílu, co měla, aby k ní vzhlédla.

„Ano,“ pronesla Supergirl. „Potřebuji…tě…venku,“ pověděla jí. Lillian se zazubila, protože doufala, že se rozhodne takhle. Pohlédla na Cyborg Supermana, který došel k cele, otevřel ji, vytáhl Maggie a znovu rychle zavřel, než se mohla Lena pokusit také uniknout.

„Supergirl!“ vykřikla Maggie a rozeběhla se k ní. Lillian dodržela slovo a přiměla Cyborg Supermana vypnout kryptonit. Maggie si klekla před Supergirl a položila jí ruku na záda. „Co to kčertu děláš? Nemůžeš tam Lenu nechat, ty-“

„Běž…“ řekla jí Supergirl a snažila se ze všech sil pokynout ke dveřím na druhém konci místnosti. Maggie na ni zmateně hleděla. Nepřicházelo v úvahu, že by utekla a opustila jak ji, tak Lenu. Alex…čeká…pomoz nám…zachránit Lenu… naznačovala ústy Kara a Maggie konečně došlo, o co jde. Musela být osvobozena, aby mohla dostat Alex do budovy a pomoct jim dostat Lenu od její šílené matky. „Běž Maggie…, běž,“ prohlásila Supergirl a Maggie se zvedla a pohlédla na Lenu, ve snaze přimět ji pochopit, že všechno bude v pořádku, ale ta jen vypadala zkormouceně. Maggie neměla čas udělat nic dalšího, rozeběhla se ke dveřím vzadu v místnosti, otevřela je a spatřila Alex, Vasquezovou, J’onna a pár dalších čekajících agentů, všichni v plné zbroji, připraveni vyrazit.

„Co ti kčertu trvalo tak dlouho?“ zaječela Alex, než si ji přitáhla do objetí. Obě se pevně svíraly.

„Byla jsem zamčená v cele, děkuju pěkně,“ vyštěkla na svou ženu. „A je tam spousta kryptonitu a Supergirl je tak slabá,“ vydechla.

Alex semkla rty a pohladila Maggie po paži. „Máš svou zbraň?“ Alex se ji snažila spatřit na jejím těle, ale neviděla ji.

Maggie zavrtěla hlavou. „Vzali mi ji,“ sdělila jí. Alex napadlo, že by k tomu mohlo dojít, tak přinesla náhradní. Natáhla se k pouzdru, které měla připevněno na noze, vytáhla pistoli a podala ji své ženě. „Ach, myslela jsem si, že mi dáš svou laserovou pistoli,“ našpulila Maggie ret, když viděla, že jí Alex dává obyčejnou zbraň.

„Jo, jasně,“ obrátila oči v sloup, zatímco svírala svou laserovou pistoli, než se ohlédla na ostatní agenty. „Všichni připraveni?“

„Na váš rozkaz, agentko Danversová,“ pronesl J’onn.

Alex se zhluboka nadechla. „3, 2, 1…“ řekla Alex, agenti a J’onn vběhli do budovy a Maggie s Alex o mnoho nezaostávaly.

* * *

Lena s Karou seděly v zadní časti jednoho z náklaďáků na cestě zpátky do DEO. Kara byla oslabená a jakmile tam dorazí, poputuje rovnou pod lampy se slunečním světlem. „Leno,“ promluvila Kara. „Víš, že jsem vybrala Maggie, protože jsem tě potřebovala udržet v bezpečí,“ sdělila Leně. „Já…potřebovala jsem jí venku, aby se mohla dostat k Alex a mohly pak zaskočit tvou matku,“ vysvětlovala jí. „Prosím, nemysli si, že bych si tě nevybrala. Vždycky bych si vybrala tebe.“ říkala a zněla, jako by jí bylo do pláče. Tolik Lenu milovala a pohled na bolest v Lenině tváři jí lámal srdce.

Lena klopila zrak a točila si svým zásnubním prstenem kolem prstu. „Nejprve jsem si myslela, že jsi opravdu zvolila zachránit ji,“ zamumlala, aniž by vzhlédla ke Kaře. „Ale pak, když vtrhli dovnitř, já…věděla jsem proč,“ vzhlédla a věnovala Kaře droboučký úsměv. „Alespoň bych si ráda myslela, že to bylo proto. Že jsi měla důvod nevybrat si mě,“ pověděla jí. „Ale pochopila bych to,“ vydechla a stále si hrála se svým zásnubním prstenem. „Z historek, co jsem slyšela, toho Alex obětovala hodně, aby tě udržela v bezpečí a aby tě chránila a chápala bych, že to pro ni chceš udělat,“ pravila a na tváři se jí zformoval malý úsměv. „A kdyby se Maggie cokoliv stalo, nikdy bych si to neodpustila.“

„Není to tak, že by to byla tvoje chyba,“ pověděla jí Kara.

„Ale prosím tě,“ odfrkla si Lena. „Byla to moje matka, kdo byl za tohle všechno zodpovědný. Samozřejmě, že je to částečně moje vina,“ povzdechla si. Vážně nenáviděla být Luthorová.

„No, je to moje vina, vážně,“ sdělila jí Kara. „Já jsem ta, kterou Lillian nesnáší. Já jsem ta, komu chtěla ublížit, takže…“ Kařin hlas odezněl a ona stiskla rty. „Ale hádám, že prostě musíme být rády, že už nikomu dalšímu neublíží,“ pravila a Lena přikývla.

„Jo,“ souhlasila Lena. „A my si můžeme užívat toho být spolu, aniž by hrozilo, že se bude ochomýtat kolem a dělat problémy,“ pronesla Lena a Kara lehce přikývla a chtěla se přesunout blíž k ní, ale byla pořád hodně slabá, ztratila rovnováhu a upadla. „Nedělej to,“ řekla jí Lena, když viděla, že se snaží zase zvednout. „Já přijdu k tobě,“ pronesla, posunula se ke Kaře a pomohla jí zase se napřímit. „Miluji tě, Karo Danversová,“ zamumlala, sevřela jí tvář a jemně ji hladila.

„Také tě miluji, Leno již brzy Danversová,“ zaculila se Kara, než se políbily.

* * *

Lena seděla na posteli na lékařském oddělení v DEO, zatímco jí Alex čistila a zašívala zranění od zásahu Cyborg Supermana. „Zbude po tom jizva?“ zeptala se Lena.

„Bude to malá jizva,“ sdělila jí Alex. Lena tou zprávou nevypadala právě potěšena. „Neboj se, Kara to překousne,“ zazubila se na ni Alex a Lena se uchechtla.

„Předpokládám, že je to malá cena za dnešní události,“ vydechla Lena. „Tolik se omlouvám za to, co moje matka udělala.“ Lena se cítila špatně, že do toho byly zatáhnuty Alex s Maggie.

„To je dobrý. Nikdo nebyl zraněn příliš vážně a Lillian je teď za mřížemi, kam patří,“ pronesla Alex. „Bez urážky.“ Alex se kousla do rtu, protože si byla vědoma, že mluví o její matce.

„To je v pohodě. Trochu to bolí, že vážně nemám rodinu, ale…“ Lena sklopila hlavu a smutně vzdechla. Její otec zemřel a on byl jediný, s kým vycházela.

„O čem to mluvíš?“ zeptala se Alex. „Máš Karu a Maggie a mě,“ pověděla jí Alex. „Máš Elizu, ta tě má vážně ráda a Riley tě absolutně zbožňuje,“ pravila, zatímco udělala poslední steh, zavázala ho a odstřihla konec. „My jsme tvoje rodina,“ pronesla a věnovala jí úsměv. Ačkoliv byla k Leně rezervovaná – převážně proto, že se jí nelíbila skutečnost, že spala s její ženou – vážně měla Lenu ráda a vycházely spolu velice dobře.

„Díky,“ usmála se Lena. „Už jsi v Riley vyvolala větší zájem, aby byla naší květinovou dívkou?“ zeptala se, zatímco si Alex sundala rukavice a položila je na tác vedle sebe.

„Začíná tomu být víc otevřená,“ zasmála se Alex. „Ptala se ohledně toho onehdy,“ usmála se. „Ptala se, jestli by mohla být pirátskou květinovou dívkou,“ řekla a Lena se zasmála.

„No předpokládám, že bychom mohly mít tematickou svatbu,“ smála se pořád Lena. „Vzít se na lodi na konci prkna,“ vtipkovala. „I když ve skutečnosti by byla malá pirátská Riley hrozně rozkošná. Ale myslím, že zůstaneme u tradičnějšího tématu svatby.“

„Zatím žádný nápad?“ zeptala se Alex.

„Nápady máme, ale shodnout se, to je ta těžší část,“ prohlásila Lena. Obě chtěly, aby byla jejich svatba dokonalá a obě měly velice rozdílné představy o tom, co znamená dokonalá. „Jak jste s Maggie došly k rozhodnutí, jakou svatbu udělat?“

„Ehm,“ skousla si Alex ret, jak se v myšlenkách vrátila do té doby. „Měly jsme hned víceméně stejnou představu o tom, co chceme,“ sdělila jí a lehce pokrčila rameny. „Takže to bylo dost snadně, vážně.“

„Hmm,“ vzdechla Lena, když Kara vešla do místnosti.

„Máš být pod slunečními lampami,“ prohlásila Alex ukazujíc na svou sestru a tvářila se lehce rozezleně, že už vylezla ven. Cadmus z ní hodně vysál a potřebovala dobýt.

„Jsem v pohodě,“ řekla Kara kráčejíc k nim. „Chtěla jsem se ujistit, že neuřízneš mé snoubence ruku,“ škádlila ji a dloubla do ní.

„Odvedla jsem prvotřídní práci, děkuji pěkně,“ založila si Alex ruce na prsou a zněla uraženě. „Teď, pokud mne omluvíte, musím jít pracovat na dalším pacientovi,“ prohlásila, než odešla z místnosti a přešla chodbu tam, kde na ni čekala Maggie.

„Ach, konečně sis vzpomněla, že potřebuji tvou pomoc,“ zabrblala Maggie škádlivě, zatímco napřáhla svou nezraněnou ruku a Alex k ní přistoupila, objala ji a políbila ji ze strany hlavy.

„Drzounko,“ zamumlala Alex, odtáhla se, přešla ke skříňce a vytáhla si všechno, co potřebovala k zašití Maggiiny rány. „Mám jen jedny ruce a snažím se přimět Karu zůstat pod lampami a pak zašít Lenu a pak se dostat k tobě.“

„No jo, ubohá ženuška přijde na řadu až na konec,“ prohodila Maggie, zatímco Alex přešla k posteli a položila tác vedle na stolek.

„Protože nakonec přichází to nejdůležitější,“ pravila k ní Alex, sklonila se a vtiskla další pusu na její rty.

„Hmm, dobrá,“ usmála se Maggie, když se odtáhla z polibku a zahleděla se Alex do očí. Alex viděla pohled v Maggiiných očích a, i když to Maggie nepřiznala, Alex věděla, že byla pěkně vyděšená dnešními událostmi. Alex ji sevřela tvář a obdařila ji ujišťujícím úsměvem, než si navlékla rukavice a dala se do zašívání Maggiina zranění.

„Takže, nechat se střelit tím blbcem s laserovým okem ti jednou nestačilo?“ zeptala se Alex. „Musela jsi to dopustit znovu?“ žertovala.

„No, však víš, přišlo mi, že už je to nějak dlouho, co mě střelil naposled a chtěla jsem jizvu do páru,“ zasmála se Maggie, protože potřebovala odlehčit situaci. Mluvit o tom, jak jinak to mohlo dopadnout nebyla možnost. „A, jak vidím, pořád v tomhle stojíš za prd.“ Maggie uhnula trochu rukou, jak si dobírala svou ženu.

Alex plácla Maggie po stehně. „Sklapni a drž tu ruku v klidu,“ pověděla jí. „Pokud se nechceš pokusit to udělat sama. Pak uvidíme, kdo stojí za prd,“ pronesla, lehce naklonila hlavu a pozvedla obočí na svou manželku.

„Ne, ne.“ Maggie si odkašlala. „Pokračuj, má lásko,“ prohlásila. Alex se ušklíbla a udělala posledních pár stehů, než zavázala konec.

Alex si sundala rukavice a odložila je na tác, než pohlédla do Maggiiných očí. Chvíli na sebe hleděly. „Vážně jsi mě trochu vyděsila, zlato,“ sdělila jí Alex a ruku položila na její rameno a něžně ho hladila.

„Být vězněm Cadmu je ten nejděsivější pocit,“ zamumlala Maggie. „Ale věděla jsem, že jsi pro mě přijdeš,“ pověděla jí se sebejistým úsměvem na tváři.

„Jo. No, ten stres pro mě není dobrý,“ sdělila jí Alex. „Nebo pro dítě,“ prohodila nenuceně. Maggie vyvalila oči a vydala spontánní nadšené vypísknutí. Alex to chtěla Maggie povědět celý večer a věděla, že Maggie se chce zeptat, ale ani jedné nepřišlo, že základna Cadmu, zatímco bojují s Lillian a Cyborg Supermanem, je vhodné místo a čas na to se ptát, nebo oznamovat, že je těhotná.

„Zlato, myslíš to vážně?“ zapištěla Maggie a Alex přikývla, než Maggie znovu vypískla, vyrazila dopředu, obtočila paže pevně kolem Alex a položila si hlavu na její prsa. Alex obtočila svoje paže kolem Maggie a políbila ji na čelo. Slyšela tlumené zvuky Maggiina pláče.

„Pššt,“ tišila ji Alex, zatímco ji konejšivě hladila po zádech, „To je dobré.“

„Já vím, já vím,“ popotáhla Maggie. „Převážně jsou to slzy štěstí. Já jen…já…“ odtáhla se a vzhlédla k Alex, která jí okamžitě setřela slzy z tváří.

„Já vím,“ pronesla Alex něžně. Novinka o těhotenství pravděpodobně vyvolala v Maggie směs emocí, protože to bylo něco, o se pokoušela a selhala v tom, být toho schopná. A možná byly v Maggiině mysli stále obavy, že by Alex mohla o to dítě přijít, protože ona ztratila všechny své děti, takže možná Alex přijde o její dítě také. „Ale stejně jako všechna ta těhotenství to budeme brát den po dni,“ pověděla jí Alex a Maggie v souhlasu přikývla.

Maggie se zhluboka nadechla a pomalu vzduch vypustila. „Den po dni,“ pronesla tiše, než se znovu opřela o Alex, která kolem ní objala ruce.

* * *

Alex s Maggie vešly do domu a Riley se hnala chodbou. „Mámo, kde jsi byla,“ peskovala ji Riley.

„Ááách, holčičko.“ Maggie si ji zvedla do náruče a pevně ji objala.

„Omlouvám se, ale rázně odmítla jít do postele,“ pronesla Aubree, když se objevila v chodbě.

„To je v pořádku,“ pravila Alex, vytáhla peněženku z kapsy, otevřela ji a vytáhla pár bankovek. „Díky, žes ji pohlídala,“ podala jí peníze.

„Bez problémů. Kdykoliv,“ pověděla jí Aubree, když si je brala. „Díky,“ řekla, než se ohlédla na Riley, které se tulila k Maggie. „Měj se, opičko,“ zamávala jí.

„Ahoj,“ zamávala jí Riley, zatímco Aubree odešla. Alex za ní zavřela a zamknula dveře a pak se vydala do obýváku, kam odešla Maggie s Riley. „Můžeme si zahrát na schovku?“ zeptala se Riley a snažila se ze všech sil potlačit zazívání.

„Určitě můžeme,“ sdělila jí Alex. „Běž se schovat a máma tě brzy přijde najít,“ řekla Alex, Riley se zazubila, načež vyběhla z místnosti a začala dupat po schodech nahoru. Maggie se otočila, Alex rozevřela náruč a Maggie vešla do objetí. „Byla jsem tak vyděšená, když jsem se s tebou nemohla spojit,“ pověděla jí Alex a pevně svírala svou manželku, jak tam stály v objetí.

„Jsem v pořádku,“ ujišťovala ji Maggie.

„Teď to vím,“ pronesla Alex. „Bože, Maggie, prostě tě tolik miluji a zabíjí mě jen pomyšlení na to, že by se ti stalo něco zlého,“ pověděla jí a sevřela ji ještě pevněji.

„Také tě miluji,“ řekla jí Maggie. „A Riley a našeho valounka.“ Maggie se odtáhla a položila ruku na Alexino břicho.

„Valounka?“ pozvedla Alex obočí a Maggie přikývla.

„Dala jsi přezdívku všem ostatním dětem, které…“ Maggie se kousla do rtu, aby si zabránila dokončit větu. „Jsem na řadě, abych dala přezdívku našemu valounkovi,“ pohladila lehce Alexino břicho. „Bože, já…nemůžu uvěřit, že jsem prošvihla to vyšetření.“

„No, měla jsi hodně dobrý důvod,“ pověděla jí Alex. „Chci říct, že většině lidí by nebylo věřeno, pokud by tvrdili, že to nestihli, protože byli uneseni vyšinutým lovcem mimozemšťanů,“ utrousila. „Ale jsem tak chápavá manželka, že tomu uvěřím,“ prohlásila a Maggie se uchechtla, zatímco vzhlédla k Alexiným uhrančivým očím.

„Víš,“ vydechla Maggie. „Těšila jsem se, až pojedeme do chaty u jezera příští měsíc, ale teď se těším ještě víc,“ sdělila jí. „Oslavit valounka a dát si pohov od tohohle bláznivého města a dnešních událostí.“ Alex přikývla a zastrčila jí vlasy za ucho.

„Já taky,“ usmála se Alex. „Ačkoliv si myslím, že oslavíme valounka ještě před příštím měsícem,“ sdělila jí a významně zahýbala obočím, než se sklonila a vtiskla něžný polibek na Maggiiny rty. Maggie se usmála do polibku a nechala ho prohloubit, jak obtočila paže kolem Alexina krku.

„Hmm,“ odtáhla se Maggie neochotně. „Musím jít najít Riley a pak ji uložit do postele,“ prohlásila a Alex přikývla. „Pak si dám velice velkou sklenici skotské,“ informovala Maggie svou ženu.

„Ach, to není fér,“ našpulila Alex ret. „Já si nemůžu dát skleničku skotské.“

„No, budu si prostě muset dát tu tvou za tebe,“ pronesla Maggie a obdařila svou manželku drzým zazubením, zatímco se vydala ke dveřím, pak se zastavila a otočila. „Ach a mimochodem,“ ukázala prstem Alexiným směrem. „Až se vrátím, rozhodně si promluvíme o skutečnosti, že jsi šla vědomě na misi, když nosíš naše dítě,“ hleděla přísně na Alex, která tam stála s očima dokořán a vypadala jako děcko, které se dostalo do potíží, zatímco Maggie odešla z pokoje, aby našla Riley a uložila ji do postele.

* * *

Kara došla k posteli a vtírala si krém na ruce do rukou. Viděla, že Lena sedí v posteli a jen zírá do prázdna. „Jsi v pořádku?“ zeptala se Kara, odtáhla deku a vklouzla na svou stranu postele.

„Hmm,“ přikývla Lena.

„Leno,“ povzdechla si Kara. „Broučku, vždyť víš, že je v pořádku být rozrušená ohledně toho, co se dnes událo,“ ujišťovala ji. „Pořád je to tvoje matka. Žena, která tě vychovala.“

Lena si odfrkla. „Převážně jsem byla vychována chůvou,“ vydechla a otočila se tváří ke své snoubence. „Já jen…nevím, já…“ pokrčila rameny a odmlčela se. „Prostě jsem vážně chtěla věřit, že má v sobě nějaké dobro, víš?“

„To naprosto chápu.“ Kara se přisunula blíž k ní a objala ji rukou. „A možná k tomu jednoho dne ještě dojde,“ pokrčila rameny. Sama tomu vážně nevěřila, ale snažila se, aby se Lena cítila lépe.

„Ne,“ zasmála se Lena. „Je naprosto zjevné, že se nehodlá změnit,“ povzdechla si. „Hádám, že bych měla být prostě šťastná, že jsem našla tebe a Maggie a Alex, malou Riley a Elizu,“ usmála se, když si vzpomněla na rozhovor, který vedla s Alex dříve toho dne a věděla, že Alex měla pravdu. Tihle lidé byli její rodina. Tohle byli lidé, kterým na ní záleželo a kteří na ní budou dávat pozor. „Díky, že jsi mi dala rodinu, která mě opravdu miluje,“ pronesla a Kara se na ni jen usmívala.

„No, jak by tě někdo mohl nemít rád? Jsi nejlepší,“ pověděla jí Kara.

„To není možné,“ zavrtěla hlavou Lena. „Ty jsi nejlepší,“ řekla jí a přitáhla si ji k polibku.

„Hmm,“ odtáhla se Kara. „Hele, zanedlouho pojedeme do té chaty u jezera a vypneme, odpočineme si s Alex, Maggie a Riley. Budeme moct zapomenout na všechno tohle.“

„Jo,“ usmála se Lena. „Zapomenout na Lillian zní jako skvělý nápad.“

Kara se podrbala na hlavě. „Nemyslela jsem zrovna zapomenou na Lillian. Chtěla jsem říct-“

„Já vím, co jsi myslela,“ přerušila ji Lena. „Ale pořád se mi líbí prostě zapomenout na Lillian. Soustředit se na rodinu, která mě miluje pro to, jaká jsem,“ sdělila jí a Kara přikývla, nehodlala se přít o tom, co Lena chce. Obdařila svou snoubenku úsměvem, než si ji přitáhla k dalšímu polibku.


34

Maggie řídila na cestě k chatě k jezeru. „Můžeš zastavit?“ zeptala se Alex a ruku si položila na hruď.

„Al, tady není kde zastavit,“ pravila Maggie a otočila se na svou ženu.

„Potřebuji, abys zastavila.“ Alex si položila ruku přes pusu, Maggie rychle zkontrolovala zrcátka, než hodila blinkr a zabočila ke straně. Alex si odepnula pás, otevřela dveře a vystoupila z auta ještě před jeho úplným zastavením. Maggie popadla lahev s vodou a vylezla z auta, když slyšela Alex zvracet.

Maggie jí podala vodu, jakmile si byla jistá, že je Alex se zvracením hotová. Alex si ji od ní vzala, odšroubovala víčko a napila se. „Omlouvám se, ale nechtěla jsem pozvracet celé auto.“

„Ne, to je dobrý.“ Maggie přišla blíž a hladila ji po zádech. „Měla jsem to vědět,“ řekla jí. Už z domu odjely asi o hodinu později, než měly v plánu, protože Alex dost zvracela. „Můžeme se vrátit domů, pokud se na tohle necítíš,“ pravila Maggie a hladila ji po zádech. „Kara a Lena to pochopí.“

„Ne, ne. Už se cítím dobře,“ odpověděla a znovu se napila. „Kromě toho, chceš oznámit Riley, že nepojede do chaty?“ zeptala se Alex. Riley byla z jejich malé dovolené velice nadšená.

„Ani ne,“ odpověděla Maggie. Ale pokud ti bude špatně celý víkend, tak-“

„Tak se ty a Riley budete bavit s Karou a Lenou,“ sdělila jí Alex. „Nehodlám přestat všechno dělat jen proto, že jsem těhotná,“ prohlásila, otočila se a vydala se zpátky k autu. Maggie se vrátila na stranu řidiče. „Pořád musím žít svůj život, i když jsi mi dala stopku na chození na mise,“ zabručela Alex, když se znovu připásávala. Maggie vyjádřila názor, že by Alex měla během těhotenství dělat jen laboratorní práci a po pár dost vášnivých diskuzích nakonec Alex souhlasila, že bude nejlepší nechodit na mise, dokud je těhotná, takže se dohodla s J’onnem, že bude zatím dělat jen v laboratoři.

„Ty víš, že je to právě teď nejbezpečnější,“ sjela ji pohledem Maggie. „Nemůžu tě přinutit, abys nechodila tam ven, ale když jsi těhotná s naším drahocenným dítětem, tak to musím říct,“ pověděla jí Maggie a Alex obrátila oči v sloup, než se znovu napila vody.

„Jsi v pořádku, mamko?“ Riley se naklonila do přední části auta a obě trochu vylekala.

„Je mi fajn, bonbónku,“ otočila se k ní Alex. „Co děláš venku ze své autosedačky?“ zeptala se a Riley se uličnicky zahihňala.

„Riley, to není vtipné,“ ohlédla se na ni Maggie a Riley našpulila ret. „Víš, že nemáš dovoleno se odpásávat. Vlez si zpátky a připoutej se,“ pověděla jí. Riley se zamračila, vylezla si zpátky do sedačky a připnula se.

„Už jsme tam?“ zeptala se Riley, zjevně z auta unavená.

„Ještě ne,“ pravila Alex, podívala se do prostoru mezi sedačkami a popadla balení žvýkaček. „Ještě asi hodina, než tam budeme,“ informovala ji, zatímco si vzala žvýkačku a strčila si ji do pusy a Maggie opět vyjela na silnici. Riley si povzdechla a začala kývat nohama. Nevěděla přesně, jak dlouho je hodina, ale neznělo jí to moc krátce. „Chceš si zazpívat nějaké písničky?“ podívala se Alex na Riley.

„Jo,“ usmála se Riley a odhrnula si své kaštanové vlasy z tváře.

Alex přeladila stanici, kterou právě poslouchaly na Disney rádio. „Ach jo, samozřejmě musela přijít tahle písnička,“ povzdechla si Maggie a Alex se uchechtla a zvýšila hlasitost, jak začalo hrát Let It Go z Ledového království.

„Zpívejme, Riley, opravdu nahlas, ano?“ řekla Alex, Riley se zahihňala a přikývla, než začaly obě zpívat. Alex zahýbala obočím na svou ženu, s uličnickým zazubením na tváři, jak začala zpívat ještě hlasitěji, vědouc, že Maggie měla po krk všeho spojeného s Ledovým královstvím. Riley jím byla jeden čas posedlá, takže si to musely mnohokrát vytrpět. Maggie zavrtěla hlavou nad svou manželkou, zatímco pokračovala v řízení a doufala, že už alespoň žádnou další písničku z Ledového království, při jejich cestě do chaty, nebudou v rádiu hrát.

* * *

V posledních dnech bylo prudké vedro, takže nikoho nepřekvapilo, když začalo pršet krátce po tom, co Maggie, Alex a Riley konečně dorazily do chaty. Lena s Karou už tam byly a už dojely do obchoďáku a naplnily ledničku a špajz jídlem a pitím. „Chtělo by to pořádnou bouřku, aby se pročistil vzduch,“ pronesla Maggie, vyhlížejíc z kuchyňského okna, zatímco se zdálo, že déšť houstne a houstne. Pohlédla na Alex, očekávajíc nějakou odpověď nebo alespoň že dá najevo, že je si vědoma, že promluvila, ale Alex byla příliš zaneprázdněna hleděním do ledničky. Nakonec vzhlédla a Maggie spatřila, že má v ruce nanuk. Alex zavřela ledničku, rozbalila nanuk, přešla ke koši a vyhodila obal. Strčila si nanuk do pusy a vyhlédla z okna.

„Hodila by se bouřka, nemyslíš?“ zeptala se Alex a přešla blíž k Maggie.

„Ano,“ dusila Maggie smích, protože Alex ji vůbec neslyšela to říkat. „Ehm, nejsou tyhle pro Riley?“ zeptala se Maggie s poukazem na nanuk, který Alex cucala.

Alex svraštila obočí. „Nejen pro Riley,“ zamumlala. „A kromě toho, to byl valounek, co ho chtěl.“ Alex sklopila zrak, než vzhlédla zpátky k Maggie.

„Ach, vážně?“ smála se Magie a Alex v odpověď jen přikývla, zatímco nepřestávala jíst nanuk. Moc toho ze svého oběda nesnědla a Maggie podle pohledu na tvář své ženy věděla, že se jí z něj zvedá žaludek, takže byla ráda, že byla Alex ochotná sníst alespoň něco. Pohlédla k obýváku, kde Riley hrála s Lenou a Karou nějakou karetní hru. „Myslíš, že bychom jim to měly říct?“ zeptala se Maggie.

„Ehm.“ Alex si ukousla kousek nanuku. „Myslela jsem, že jsi chtěla počkat, dokud to nebude 12 týdnů?“ dotazovala se Alex. V tuhle chvíli byla těhotná jen 6 týdnů, ale chtěla to Kaře a Leně říct a chtěla to udělat po celé té záležitosti s Lillian a Kara se znovu zeptala, ale protože Maggie řekla, že není připravená se o tu novinku podělit, smetla tu otázku.

„Chtěla a tak nějak pořád chci, ale myslím si, že by bylo hezké, kdyby to ty dvě věděly,“ pokrčila tak nějak Maggie rameny a kousla se do rtu. „Já ehm…, co myslíš ty?“

„Myslím, že jo,“ odvětila Alex. „Chci jim to říct, ale je to něco, pro co se musíme rozhodnout společně,“ pravila a ohlédla se, když uslyšela, jak ji Riley volá.

„Mamko,“ Riley přiběhla do kuchyně. „Můžu si jít hrát v loužích?“ zeptala se a poskakovala z nohy na nohu a zněla, jakože to je něco, co chce vážně dělat.

„Opravdu si nemyslím, že je to dobrý nápad, broučku,“ prohlásila Alex. Déšť ještě zesiloval a ona nechtěla, aby šla Riley ven a promokla.

„Mámo?“ pohlédla Riley na Maggie, naklonila trochu hlavu a zamíhala na ni řasami.

„No, nevzaly jsem ti holínky a pláštěnku,“ sdělila jí Maggie. Rileyin obličej se zamračil.

„Proč ne?“ povzdechla si Riley a založila si ruce na hrudi, zjevně nespokojená se svými matkami.

„Protože je léto, takže jsme si nemyslely, že budou potřeba,“ odvětila Maggie.

„Aha,“ poškrábala se Riley na hlavě. „Mohla bych jít ve svých žlutých nebo modrých botách?“ navrhla. „Nebo v žabkách?“

„Ne, ne, ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Nemůžeš si hrát v dešti v keckách,“ pověděla jí. Kecky nejsou zrovna nejlepší boty do deště, nemluvě o cachtání v kalužích. „To si můžeš stejně tak nevzít žádné boty než žabky,“ zamumlala.

„Tak jo,“ zazubila se Riley, než se otočila a odběhla ke dveřím. „Mámo, pojď taky.“

„Ach, neřekly jsme, že můžeš jít, Riley,“ informovala ji Maggie.

„Teta Kara ji tam vezme,“ prohlásila Kara a vyskočila z podlahy. „Vždycky je to sranda cachtat se v kalužích,“ zazubila se, doběhla ke dveřím, se kterými Riley zápasila a otevřela je. Alex si povzdechla, jak si vyměnila pohled s Maggie, než pohlédla zpátky na Karu.

„5 minut, Karo,“ pověděla své sestře a Kara pokývla, než vyběhla s Riley ven hrát si v dešti. Alex zavrtěla hlavou Maggiiným směrem, než obě došly do obýváku a připojily se k Leně. Alex si sedla bokem na gauč a nohy si natáhla přes Maggie, která seděla blízko ní. „Takže, jaké další hry tu jsou?“ zeptala se Alex, zatímco Lena byla u skříňky a uklízela karty.

„Hmm,“ pohlédla na nabídku Lena. „Máme Monopoly, Pictionary (hra jako malování v Activity) a Trivial Pursuit (otázková hra, na stejném principu funguje Česko),“ pravila a otočila se k Alex a Maggie. Alex pořád okusovala svůj nanuk.

„Hmmm,“ vzdechla Alex, kterou nelákala žádná z těch her.

„Vzaly jsme tequilu,“ sdělila jim Lena. „Později, na večer, až bude Riley v posteli, můžeme vždycky vymyslet nějakou vtipnou pijáckou hru,“ navrhla, než se objevil záblesk v okně. „Pane jo, to byl blesk?“ zeptala se.

„Myslím, že jo,“ pronesla Maggie a lehce hladila Alex po kotníku. „A doprdele.“ Jak Maggie, tak Lena sebou trhly leknutím, když se ozvala ohromná rána hromu.

Alex se smála své ženě, zatímco Lena vyhlédla z okna. Kara s Riley stále skákaly v kalužích. „Nevypadá ani znepokojeně,“ prohlásila Lena a ukázala ven na Riley.

„Ne, hromy ji netrápí,“ řekla Alex, naklonila se a odložila dřívko od nanuku na stolek. „Tady Maggie se děsí hromu víc než naše tříletá, že jo, broučku,“ pronesla dětským hláskem, jak si dobírala svou manželku.

„Sklapni,“ plácla ji Maggie po noze.

„Ááách, běž se rozptýlit od hromu a dojdi mi pro další nanuk,“ pověděla jí Alex, s drzým úšklebkem na tváři. Maggie pozvedla obočí a pomyslela si, že jestli Alex bude v tom cpaní se pokračovat, nebudou to muset Leně a Kaře říct a přijdou na to samy. Zvedla si Alexiny nohy z klína, vstala z gauče a vydala se do kuchyně. „Ach a viděla jsem tam pytlík preclíků. Vezmi ty preclíky,“ řekla jí Alex a Lena se na ni zadívala dost podezřívavě.

* * *

„Takže, jak se vyvíjí celá ta záležitost ‚Je Supergirl zasnoubená?‘“ zeptala se Maggie. Venku pořád pršelo, i když blesky a hromy ustaly hned po večeři. Riley šla zrovna do postele a ony se snažily rozhodnout, čím se zabaví po zbytek večera.

„Ach, no, zatím jsme to prostě tak nějak ignorovaly a já si nezapomínám sundávat prsten pokaždé, když jdu ven, takže…“ Kařin hlas se vytratil. „Kromě Cat Grantové se zdá, že všichni ostatní to pustili z hlavy.“

„Já stejně nevidím žádný problém v tom, říct to celému světu,“ zamumlala Lena. „Jsi zasnoubená. Proč bys to chtěla skrývat?“ zeptala se Lena a Alex s Maggie si vyměnily pohled, když viděly, že tohle je teď možná citlivý bod mezi těmi dvěma.

„Je to kvůli tvé ochraně, jak už jsem ti milionkrát řekla,“ povzdechla si Kara. „Řekla jsem ti, co se stalo, když někdo zjistil, že je Alex moje sestra, že jo?“ zeptala se a Lena pokývla. „A koukni na to, co udělala tvoje matka kvůli tomu, že jsi se se mnou zasnoubila,“ dodala Kara. „Je to příliš nebezpečné, Leno. Můžeme dát celému světu vědět, že je Kara Danversová zasnoubená s Lenou Luthorovou, ale Supergirl?“ zavrtěla hlavou. „Je mi líto, ale to je příliš nebezpečné. Supergirl nebude nikdy zasnoubená nebo vdaná, za nikoho.“

Lena stiskla rty, chápajíc, co chce Kara říct. „Asi máš pravdu,“ vzdechla. „Ale znamená to, že nemůžeš ani nikdy otěhotnět?“ zeptala se. „Chci říct, pokud se nikdy nemůžeš vdát, může být Supergirl vůbec těhotná? Myslím tím, že to dítě by se jistě stalo cílem?“ pronesla a Maggie s Alex na sebe znovu pohlédly a rozhodly se zůstat zticha.

„No, já…“ podrbala se Kara na hlavě. „Možná, nikdy jsem o tom vážně neuvažovala,“ vydechla Kara s pohledem na Alex, jako by chtěla, aby řekla něco nápomocného.

„Co je špatného na tom, že bys ty nosila děti?“ pronesla Alex. „Můžeš odnosit Kařino dítě.“

„Jo, asi ano,“ zamumlala Lena, než se trapné ticho sneslo na místnost.

Kara stiskla rty a snažila se vymyslet co říct. „Vytáhněme tequilu,“ prohlásila. Kromě toho mimozemského pití z baru, byla tequila jediným pozemským alkoholem, který na ní měl nějaký vliv, pokud jí vypila dost. Kara se zvedla, došla do kuchyně, otevřela skříňku a vytáhla 4 skleničky, načež se vrátila do obýváku, položila skleničky, otevřela láhev a naplnila je. „Ach, holky, chcete jít do vířivky?“ zeptala se. „Já vím, že prší. Ale stejně budeme mokré a je tam stříška, takže…“ rozhlédla se po všech.

„Ach, já ne,“ odpověděla Alex. „Chci říct, že tu raději nenechám Riley samotnou, co kdyby,“ pravila, což byla výmluva jen částečně. Nechtěla jít do vířivky, protože byla těhotná a četla, že v těhotenství není dobré chodit do vířivky.

„Ach, jasně, no, můžeme tedy vymyslet něco jiného,“ řekla Kara.

„To rozhodně neznamená, že vy tři nemůžete jít, pokud chcete,“ sdělila jim Alex.

„Ale ne, to je v pohodě,“ odvětila Lena. „Můžeme tam jít zítra odpoledne, až bude Riley taky venku,“ prohlásila a zdálo se, že ostatní s ní souhlasí. Pozvedla svou tequilu a napila se. „Jsem si jistá, že dokážeme přijít na něco, o čem si povídat nebo vymyslet nějakou hru,“ pronesla a Maggie s Alex si vyměnily pohled. Maggie nakonec prohlásila, že jim o dítěti nechce říct, ale možná, že teď budou muset, nebo přijít s dobrou výmluvou, proč Alex nebude pít tequilu.

* * *

Maggie skončila tak, že nenápadně pila ze své i Alexiny skleničky a z těch čtyř byla ona tou velice opilou. „Moje sklenička je prázdná,“ zvedla svou skleničku a zamávala s ní před sebou. „Číšnice,“ vykřikla s pohledem na Karu.

„Myslím, že půjdeme do postele,“ prohlásila Alex, hledíc na Maggie, která smutně špulila ret.

„Zlato, nebuď morous,“ povzdechla si Maggie. „Noc…noc je…“ pohlédla na své hodinky a snažila se na ně zaostřit, aby zjistila, kolik je, ale měla s tím velké obtíže. „Je mladá, že jo?“ Maggie vzhlédla zpátky a snažila se zaostřit na svou ženu, ale právě teď to vypadalo, že má dvě hlavy.

Alex ji držela, aby se nekývala. „Ve skutečnosti je těsně před jednou,“ sdělila jí, zvedla se na nohy a pomohla Maggie vstát. Maggie na ni padla a Alex ji pevně držela, takže zůstala vzpříma.

„Je v pořádku?“ Lena vypadala dost znepokojeně. „Vypila toho stejně jako my.“ Lena cítila lehkou špičku, ale Maggie byla úplně na šrot a ona nemohla pochopit proč.

„Je prostě malá,“ vtipkovala Alex a Maggie se rozesmála.

„Stejně ti ale nakopu prdel, Luthorová, pokud ublížíš mojí Kaře,“ prohlásila Maggie s pohledem na Karu, připitoměle se na ni culíc. „Je to moje sestřička.“

„Ani ve snu bych jí neublížila,“ řekla Lena a snažila se udržet vážný výraz. Bylo to už dlouho, co viděla opravdu nadranou Maggie a přišlo jí to dost zábavné.

„Pššt, Alexandro Sawyer-Danversová.“ Maggie se postavila na špičky a přitáhla si Alexinu hlavu k sobě. „Dřív jsem s ní spala,“ pokusila se zašeptat, zatímco poukazovala k Leně, ale vyznělo to spíš opačně a téměř křičela. „Ale neboj se, Alexandro, má lásko, není v posteli tak dobrá jako ty. Chci říct, že jsi ohromující. Ty věci, co děláš s jazykem-“

„Fajn, to stačilo,“ položila Alex ruku na Maggiinu pusu, aby ji umlčela a cítila, jak jí rudnou tváře. Lena s Karou vypadaly taky zahanbeně a nebyly si jisté, kam se podívat. „Dobrou noc.“ Alex si odkašlala, než popadla pevně Maggie a odvedla ji do jejich pokoje.

„Omlouvám se,“ zasmála se Maggie, když Alex zavřela dveře. „Hele,“ zvedla Maggie hlas a vypadala, jako by dostala skvostný nápad. „Řekněme jim o tom dítěti,“ navrhla. „Alex je těh-“ začala Maggie, ale Alex jí znovu zakryla pusu.

„Pšššt,“ řekla jí Alex. Maggie přikývla, naznačujíc, že zůstane zticha. Alex jí sundala ruku z pusy. „Ty, Maggie Sawyer-Danversová, si sundáš tohle oblečení a-“ začala Alex pomáhat Maggie vysvléct se.

„Ááách, budeme mít sex,“ zatrylkovala Maggie.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Alex. „K tomu máš daleko. Oblékneš se do pyžama a půjdeš spát,“ pověděla jí Alex a pomáhala jí z trička.

„Ach jo, to není fér,“ zasténala Maggie. „Hele, to je déšť?“ zeptala se a ohlédla se k oknu, ale závěsy už byly zatažené, takže nemohla vidět ven. „Ještě pořád zatraceně prší?“ zatvářila se otráveně, jak si skopávala kraťasy, než se otočila, doklopýtala k posteli, strhla deku z postele a flákla sebou na matraci, v podprsence a kalhotkách. Alex došla k názoru, že bude snazší nechat Maggie spát takhle, než se pokoušet ji znovu postavit a pomoct jí do pyžama. Zvedla deku zpátky na ni a klekla si vedle ní.

„Dojdu ti pro sklenici vody, ano?“ sdělila jí Alex. „Zůstaň tady.“

„Ano,“ odvětila Maggie a zavřela oči. „Budu na tebe právě tady čekat,“ zamumlala. „Hele, to je písnička (I'll be right here waiting for you),“ prohlásila a začala si ji zpívat. Alex zavrtěla hlavou nad svou manželkou a musela se pobaveně smát. Už dlouhou dobu ji neviděla takhle opilou a cítila se špatně, protože Maggie pila Alexinu tequilu, aby zatím ještě nemusely odhalit to těhotenství. Opustila pokoj, odkráčela zpátky do kuchyně a viděla, že Kara s Lenou už šly taky do svého pokoje. Popadla čistou sklenici a natočila své ženě trochu vody, než se vrátila do pokoje a uslyšela jemné chrápání vycházející z její manželky. Maggie chrápala, jen když byla vážně opilá, takže to Alex neslyšela často, ale ve skutečnosti jí přišel ten malý pokus o chrápání dost roztomilý. Položila sklenici vody na noční stolek, došla ke kufru, otevřela ho a vytáhla Ibalgin a přešla zpátky ke stolku a položila krabičku vedle sklenice, vědouc, že její žena ho bude ráno velice pravděpodobně potřebovat.


35

Maggie otevřela oči a zasténala. Pozvedla ruku a promnula si hlavu. „Dobré ráno, zlato,“ pronesla Alex a Maggie sebou, při zvuku Alexina hlasu, trhla.

„Ach, Bože.“ Maggie se v posteli pomalu posadila. Hlava ji třeštila. Podívala se na stranu a spatřila sklenici s vodou a krabičku Ibalginu. Roztřeseně zvedla krabičku, otevřela ji, vyndala si dvě tablety do dlaně a natáhla se pro sklenici. Vhodila si prášky do pusy a dlouze se napila. „Už nikdy nebudu pít tequilu,“ pronesla šeptem, protože ji bolelo jen pomyšlení na to, že by mluvila jakkoliv hlasitěji.

„Jsi si jistá?“ zeptala se Alex. „Zdálo se, že sis to užívala,“ škádlila ji.

Maggie si promnula čelo. „Neudělala jsem nebo neřekla něco zahanbujícího, že ne?“ zeptala se a znovu se napila.

Alex nedokázala zabránit uchechtnutí. „Chceš říct, že se nepamatuješ?“ tázala se Alex. Maggie v odpověď nějak zasténala. „No, ustavičně jsi Karu nazývala číšnicí a dožadovala se další tequily, vyhrožovala jsi, že ublížíš Leně, pokud někdy raní Karu…“ Alex se odmlčela, když se rozrazily dveře a Riley vběhla do pokoje s T-Rexem Tilly v podpaždí.

„Dobré ráno, maminky,“ zapištěla Riley a způsobila, že sebou Maggie, nad zvukem přehnaně nadšeného hlasu jako první věci po ránu, trhla. Riley vylezla na postel, přikvačila k Maggie a vylezla si na ni. „Co budeme dělat dneska?“ zeptala se.

„Riley,“ zasténala Maggie, zatímco uhlazovala Rileyino vrabčí hnízdo. „Ztiš hlas.“

Riley se tvářila lehce zmateně, zatímco si Alex všimla výrazu Maggiiny tváře. Riley nechala otevřené dveře a vůně snídaně, která se připravovala, se linula do pokoje a Maggie náhle vypadala, že bude zvracet. „Broučku, proč se nejdeš podívat, jestli Lena s Karou nechtějí pomoct s přípravou snídaně?“ navrhla Alex své dceři.

„Dobrá,“ zazářila Riley, seskočila z postele a vyběhla z pokoje.

Alex si položila ruku na hruď a polkla, protože vůně jídla v ní taky vzbuzovala pocit na zvracení, i když z velice odlišného důvodu. „Vypadá to, že ani jedna z nás se nedokáže dnes ráno vyrovnat s vůní připravovaného jídla,“ poznamenala a Maggie potlačovala smích, ale pak si promnula hlavu, protože i smát se ji bolelo. Alex vylezla z postele, došla ke dveřím a zavřela je, aby zamezila vůni jídla. Přešla zpátky k posteli a zalezla si znovu pod deku a přisunula se blíž k Maggie.

Maggie si opřela hlavu o čelo postele a zavřela oči. „Říkala jsem něco o jazycích?“ vynořovalo se jí něco matně z hlubin mysli.

„Ehm,“ kousla se Alex do rtu.

„Panebože, Alex,“ zajíkla se Maggie, otevřela oči a ohlédla se na svou ženu. „Vzpomínám si,“ položila si ruku na pusu, když jí záblesk z noci probleskl hlavou. „Vzpomínám si, co jsem řekla. Al, omlouvám se,“ zavrtěla hlavou a cítila se na sebe naštvaná. „Chci říct, že ne, protože by to nebyla pravda, ale že jsem to řekla Leně a Kaře,“ sdělila jí a cítila se hrozně, ale uvolnila se, když se Alex rozesmála.

„Teď je to sranda,“ pověděla jí Alex, protože, když se ohlédla k té noci, opilá Maggie byla dost zábavná.

„Ale vážně, už nikdy nebudu pít tequilu,“ prohlásila Maggie.

„Hmm, do dnešního večera?“ zeptala se Alex.

„Ne, ne, ne,“ řekla Maggie. „Už nikdy, znamená už nikdy,“ pravila a dopila sklenici vody. Bez ohledu na to, kolik jí vypila, nedokázala zahnat pocit sucha v puse. Vylezla z postele, ale stání jí neprospělo a cítila se hůř, než když seděla. „Ach ne.“ Maggie se posadila zpátky na postel, než se otočila ke své ženě, obdařila ji sladkým úsměvem a podržela sklenici před sebou.

Alex sklenici vzala a zvedla se z postele. „Zkus se trochu prospat. Možná se dokážeš trochu vyspat z kocoviny,“ pronesla, než odešla z pokoje, aby přinesla své ženě další sklenici vody.

* * *

Všechen ten déšť a velká bouřka, které se odehrály předchozího dne pročistily vzduch a teď byl krásný letní den. Stoupaly k vyhlídce, Lena s Karou trochu vepředu, pak šla Alex s Riley a Maggie se loudala vzadu s velkou lahví vody v rukou, ze které usrkávala. Cítila se po dalším spánku o trochu lépe a dokázala sníst k snídani suchý toust. Alex jí řekla, že nemusí jít na výšlap, ale Maggie prohlásila, že o to nechce přijít a domnívala se, že čerstvý vzduch jí udělá dobře. „Jsme už skoro nahoře?“ zeptala se Riley a zněla, že začíná být z výstupu trochu unavená.

„Jo, už jsme skoro tam,“ sdělila jí Alex, „Vedla sis moc dobře, že jsi došla až sem.“

„Moje nohy jsou už unavené.“ Riley našpulila spodní ret, zastavila se a vzhlédla k Alex, její oříškové oči vypadaly celé smutné.

„Chceš, aby se tě mamka vzala na chvíli na záda?“ zeptala se Alex.

„Jóó.“ Riley se ten nápad moc líbil a poskočila nadšením. Alex si sundala batoh, obrátila se a podala ho Maggie. Maggie ji došla, vzala od ní batoh a přehodila si ho přes rameno. Byla ráda za malou pauzu, protože to znamenalo, že se může znovu napít vody.

„Jak se cítíš?“ ptala se Alex své ženy. Maggie se zaksichtila, zatímco zašroubovávala víčko lahve. „Až tak dobře, hé?“ zasmála se Alex, než se sklonila, Riley doběhla za ní a obtočila paže kolem jejího krku. Alex se zvedla a Riley kolem ní obtočila nohy.

„Jsi si jistá, že je to bezpečné?“ zeptala se Maggie a ukazovala na Alexino břicho.

„To je v pohodě,“ zamumlala Alex a znovu se rozešla, vidouc, že se Kara s Lenou vzdalují a vzdalují.

„Víš, přemýšlela jsem a dospěla jsem k názoru, že bychom jim to měly říct,“ pronesla Maggie.

Alex k ní shlédla s lehkým překvapením, ale Maggie pořád laborovala mezi tím, jestli jim to říct nebo neříct, takže nebyla úplně zaskočená. „Proč? Jen, abys nemusela dnes večer pít můj přiděl alkoholu?“ zasmála se.

I jenom z pomyšlení na alkohol se chtělo Maggie vrhnout. „Ne,“ šťouchla do Alexiny paže. „Jen proto, že bychom měly,“ pravila a nijak nerozváděla, proč se rozhodla tu jim novinku sdělit.

„Tak fajn, později jim to řekneme,“ řekla Alex, protože stále cítily, že je moc brzy na to říct Riley o tom novém dítěti, takže to udělají, až bude Riley v posteli nebo přinejmenším z doslechu.

„Mamko,“ pronesla Riley s hlavou spočívající na té Alexině. „Hezky ti voní vlasy,“ prohlásila a hlasitě začichala.

„Ááá, děkuji, bonbónku,“ pravila Alex.

„Po kokosu,“ řekla Riley, očividně cítící Alexin šampón. „Mámo, líbí se ti, jak mamka voní?“

Maggie se drobně zasmála, často pobavená Rileyinými otázkami. „Hmm, ano, mamka voní moc hezky,“ odpověděla Maggie a Riley se lehce zahihňala Maggiině odpovědi.

„Ááách, můžeš zazpívat dinosauří písničku?“ zeptala se Riley a rozevřela oči dokořán.

„Máma neumí moc dobře zpívat,“ informovala ji Maggie.

„No jóó,“ zasténala Riley a plácla Alex po hlavě. „Pro mě můžeš,“ našpulila Riley smutně ret.

„Jo, mámo, no tak, zazpívej nám,“ škádlila Alex svou ženu.

„Máma se cítí na h…o…v…n…o,“ vyhláskovala Maggie, protože nechtěla mluvit sprostě před Riley. „Dost obtížné je mluvit, natož zpívat.“

„Možná z jiného důvodu, ale mamka se cítí také na h…o…v…n…o,“ pravila Alex a spolkla hořkost v hrdle. „Ale prostě musíš pokračovat v chodu, zlato. Obzvlášť, jelikož sis to způsobila sama,“ prohlásila Alex, konstatujíc, že Maggie může vinit pouze sebe za množství tequily, kterou vypila.

„Ach, s tebou je to stejné, má lásko,“ zasmála se Maggie. „Ne, že by ses mohla dostat do svého současného stavu omylem. Ledaže bys mi něco chtěla říct?“ pronesla, než si otevřela lahev a znovu se napila. V jejím žaludku to pořád vřelo.

Alex potlačovala smích. „Ne, ne, asi máš pravdu,“ vydechla. „Dobrá,“ odkašlala si. „Pokud hodlá být máma tak zlá, že ti nezazpívá, tak já to udělám, Riley,“ pravila a Riley vískala na Alexiných zádech. „Jakže to bylo?“ zamumlala Alex, pátrajíc v paměti po melodii. „Fajn…jeden malý, dva malí, tři malí dinosauři…“ začala Alex zpívat. Riley se přidala, zatímco spatřily vyhlídku, ke které stoupaly. Kara s Lenou tam na ně už čekaly. Maggie zpomalila, zatímco se znovu napila a doufala, že, jakmile budou nahoře, bude schopná sníst něco z pikniku, který s sebou nesly a že se pak bude cítit lépe.

* * *

Po výstupu na vyhlídku a spoustě koupání v jezeře, Riley prohlásila, že chce do postele, tak ji Alex uložila ke zdřímnutí. Obvykle už přes den nespala, ale dopoledne ji unavilo, takže zjevně potřebovala odpočinek. Kara, Lena a Maggie seděly v obýváku, když se Alex vrátila z Rileyina pokoje. „Holky, nemusely jste chodit dovnitř,“ pravila Alex. Celý den se necítila dobře, ale když byla v jezeře, začala se cítit hůř a, aby řekla pravdu, chtěla si taky lehnout a chystala se zdřímnout si na gauči, domnívajíc se, že zbytek bude stále v jezeře.

„Za chvíli půjdeme zpátky,“ odpověděla Lena. „Přišly jsme jenom na malou sváču,“ pozvedla jahodu z mísy a vložila si ji do pusy. „A taky si dát pauzu od pobytu na slunci,“ dodala. Ona s Karou seděly společně v křesle.

„To chápu.“ Alex přešla ke gauči, aby si sedla, ale spatřila, že na něm leží Maggie s pažemi na břiše a očima zavřenýma. „Zvedni se,“ plácla ji po paži.

„Hele,“ zamračila se Maggie, otevřela oči a vzhlédla ke své manželce, než se posadila a udělala na gauči místo pro Alex. „Podej mi vodu, prosím,“ ukázala k lahvi na stolku a Alex se naklonila, zvedla ji a podala ji své ženě.

„Kolik vody jsi dneska vypila?“ zeptala se Alex.

„Pořád ne dost,“ odvětila Maggie. „Hlava mi pořád třeští, ačkoliv žaludek se mi usadil,“ pronesla, než se napila a pošoupla se na gauči blíž k Alex, naklonila se a zašeptala jí něco do ucha.

„Je neslušné šeptat,“ prohlásila Kara a předstírala uraženost. „Mám zapnout svůj supersluch?“ zeptala se.

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Ehm…Maggie a já vám chceme něco říct,“ pronesla Alex a cítila, jak ji Maggiina ruka hladí po bedrech.

„Ach.“ Lena se trochu předklonila a tvářila se zaujatě.

„Alex je těhotná,“ sdělila jim Maggie s úsměvem na tváři.

„Ááááá,“ zaječela Kara, než si zakryla ústa rukou, když si vzpomněla, že Riley spí o kus dál. „Holky, napadlo mě to, když jste mi neřekly, že to nezabralo, když jsem se ptala.“ Kara vypadala u vytržení z té novinky, že bude zase tetou.

„Gratuluji, to jsou skvělé zprávy.“ Lena z nich měla také radost. „Ale počkat, nepila jsi včera tequilu?“ Lena náhle vypadala zmateně.

„Neměla jsem ani kapku,“ sdělila jim Alex a rukou si přejížděla po břiše.

„Ale tvoje sklenička…“ Lenin hlas odezněl do prázdna, než se jí oči rozšířily, když jí to docvaklo. „Tys pila i z Alexiny skleničky?“ řekla s pohledem na Maggie, která přikývla, než sebou trhla, protože ji bolela hlava. „Není divu, že ses tak opila.“

„Proč jste to udělaly?“ nechápala Kara. „Nebylo by prostě jednodušší, říct nám to dřív?“ zeptala se, protože se domnívala, že říct jim o těhotenství by byla lepší varianta.

„To je moje vina,“ pravila Maggie. „Hádám, že jsem byla trochu vystrašená po tom, co jsem si prošla všemi těmi potraty a…“ Maggie stiskla rty, zatímco ji Alex hladila konejšivě po stehnu. „A pořád trochu jsem, abych byla upřímná, ale také jsem tak nadšená a přijde mi tak správně podělit se o to s vámi, holky,“ pověděla jim Maggie, Kara a Lena jí vracely pohled s širokými úsměvy ve tvářích.

„No, gratuluji, protože je to vážně skvělá zpráva,“ prohlásila Lena. Byla šťastná za své kamarádky a jen doufala, že tentokrát to půjde až do konečného termínu.

„Ááá, Alex.“ Kaře se zalily oči slzami, když se postavila, došla ke gauči a objala svou sestru. Alex kolem ní obtočila ruce a přivítala objetí. „Takže, v kolikátém jsi?“

„V šestém týdnu,“ řekla Alex, zatímco se Kara odtáhla a posadila se na stolek, culíc se na svou velkou sestru.

„A jak se cítíš?“ zeptala se Kara.

„Upřímně? Po většinu času se cítím na hovno,“ odvětila Alex. „A je teprve začátek, takže je trochu znepokojující, co přijde, ale bereme to den po dni, že jo, zlato?“ otočila se na Maggie, která přikývla a znovu se napila vody.

„Ano,“ odpověděla, zatímco zašroubovala víčko lahve.

„No, nic víc nemůžete dělat,“ odvětila Kara. „Takže, už jste to řekly Riley?“

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Máme v plánu jí to povědět po dvanáctitýdenním ultrazvuku, takže jí budeme moct ukázat obrázek a vždyť víš, šest měsíců bude pro ni dostatečně dlouho na čekání,“ vysvětlovala a Kara přikyvovala.

„Ale teď to víte jen vy dvě,“ pravila Maggie. „A J’onn, protože už nechodí na mise,“ ukázala na Alex, která, jak si Kara všimla, nevypadala, že z toho má radost.

„Já se divila, proč máš v těchto dnech pořád tolik práce v laboratoři,“ poznamenala Kara. „Takže chcete říct, že jste to ještě neřekly Elize?“ zajímala se.

„Ne-e,“ zavrtěla Alex hlavou. „Máma ještě ani neví, že jsme to takhle zkoušely,“ pravila. Nebylo to tak, že by to nechtěly Elize říct, ale cítily, že čím méně lidí to ví, tím lépe, pro případ, že by to nefungovalo a ony by si musely projít zklamáním a oznamováním všem, že to selhalo. „Ale myslím, že jí to plánujeme brzy říct,“ řekla a ohlédla se na Maggie, která drobounce přikývla.

„Takže, když jste vtrhli do Cadmu, abyste mě zachránili, byla jsi těhotná?“ zeptala se Lena, která si v hlavě spojila ty časové údaje.

„Jasně,“ odpověděla Alex. „Nějaká mrcha unesla mou ženu a novou sestřičku,“ prohlásila s pohledem na Lenu. „Nic by mě neodradilo od toho, abych po ní toho dne šla.“ Alex spatřila úsměv na Lenině tváři, když o ní mluvila jako o své sestřičce. „Jsi má rodina, Leno a s tou si nikdo nebude zahrávat.“

Lena se usmála a cítila se trochu dojatě. I když byla zasnoubená se svou bývalkou, necítila se takhle přijata rodinou. Věděla, že vyhrála hlavní cenu, když našla Karu, protože nezískala jen báječnou snoubenku, ale také dvě sestry a matku, která ji bude bezpodmínečně milovat a malou milou Riley a teď i to nové dítě. „No,“ dusila se Lena slzami. „Navrhla bych, abychom na oslavu otevřely víno, ale Alex nemůže pít a pochybuji, že Maggie bude v tuhle chvíli chtít,“ potlačovala smích, jak hleděla na Maggie. Výraz její tváře vypadal, že při zmínce o pití hodlá zvracet.

„Ach, no, kotě, já a ty jim můžeme připít,“ zazubila se Kara, vstala a odběhla do kuchyně, kde otevřela ledničku a vytáhla lahev bílého vína, než otevřela skříňku a vyndala dvě skleničky, aby s Lenou mohly připít na nové dítě, které se za 7 až 8 měsíců připojí k jejich rodině.

* * *

Alex s Maggie šly do postele dřív. Alex se necítila dobře kvůli dítěti a Maggie pořád trpěla z té vší tequily, co vypila předchozí noci. Kara s Lenou byly v obýváku a pily víno stulené na gauči. „Hele, Karo?“ zeptala se Lena a projížděla rukou skrz Kařiny dlouhé, bohaté, světlé lokny.

„Ano?“ vzhlédla Kara ke své snoubence.

„Byla ses někdy koupat nahá?“ tázala se Lena a významně zahýbala obočím.

„Ehm.“ Kara zavrtěla hlavou. „Ne,“ polkla vědouc, kam to povede.

„No, co kdybychom se vydaly ven a šly do toho?“ zeptala se Lena a stále si hrála s vlasy své snoubenky.

„Co když nás někdo uvidí?“ polkla Kara a cítila se z toho nervózně.

„Ach, broučku,“ povzdechla si Lena. „Přestože je v tom část vzrušení, vedlejší chata je dost daleko, museli by nás pozorovat dalekohledem, aby nás viděli,“ uchechtla se.

„A co Alex a Maggie?“ zajímalo Karu, zatímco si kousala ret, jak čekala na odpověď.

„Už dávno šly do postele,“ pronesla Lena a zastrčila Kaře vlasy za ucho. „No tak, zlato, bude to sranda,“ pověděla jí, než našpulila ret a zamihotala řasami v naději, že Kara řekne ano.

„Jistě, proč ne.“ Kara jí vzala vinnou skleničku, zvedla se a odložila je na stolek. „Dojdu pro nějaké ručníky,“ prohlásila, došla do jejich pokoje, popadla dva ručníky a vrátila se do obýváku, kde spatřila, že Lena se už svlékla do spodního prádla. „Nějak spěcháš,“ potlačovala Kara smích.

„Ne, ale ty to musíš dohnat,“ řekla Lena a přitáhla si Karu k polibku. Kara objala paže kolem své snoubenky a pustila ručníky na podlahu, jak se jejich rty střetly v polibku. Lena přejela rukama po spodním okraji Kařina tílka, než jí ho přetáhla přes hlavu a polibek přerušily jen na tu chvilku. Přejela rukama po Kařině opáleném břiše, rozepjala jí knoflík džínových šortek a rozepnula zip, načež je nechala sklouznout na zem. Kara z nich vystoupila, než se odtáhla z polibku a sjela pohledem svou snoubenku shora dolů.

„Myslím, že toho máme pořád příliš na sobě na koupání v rouše Evině?“ pronesla s uličnickým úsměvem.

„To jistě máme,“ přikývla Lena, rozepnula si podprsenku a hodila ji na zem, než si položila ruce na lem kalhotek. Kara si sundala podprsenku a obě si stáhly kalhotky, načež se natáhly pro ručníky a obtočily si je kolem svých nahých těl, než vyšly z chaty a přešly krátkou vzdálenost k jezeru. Úplněk poskytoval nějaké světlo v jinak temné noci. Došly k jezeru a hleděly na sebe. Obě věděly, jak studené bylo, takže jim bylo jasné, že musí odhodit ručníky a běžet, dokud nebudou v něm, jinak to nedokáží. „Připravená?“ zeptala se Lena.

„Tři, dva, jedna,“ řekla Kara, odhodila ručník a rozeběhla se do jezera a zanořila se hlavou do vody, než vyplavala na hladinu, otočila se a spatřila, že Lena stále stojí na břehu. „Leno Luthorová,“ zaječela Kara. „Koukej sem hned naklusat,“ řekla jí. Lena se zhluboka nedechla, zahodila ručník, rozeběhla se do jezera a také se ponořila. Kara se ohlédla a snažila se zjistit, kde se vynoří. Zaječela leknutím, když byla stažena znovu pod hladinu. Obě se hihňaly, když se vynořily.

„Ach Rao, ta je ledová.“ Celé Kařino tělo se chvělo a zuby jí drkotaly, když obtočila paže kolem Lenina krku. Lena objala svými pažemi Karu kolem pasu a přitáhla si ji k sobě, jejich těla se vzájemně tiskla. (Pozn. překladatele: Přijde mi vtipně, že by Kaře bylo zima v letním jezeře, když v klidu ve svém kostýmu létá ve stratosféře nebo chodí po Antarktidě.)

„No, copak můžeme udělat, abychom se zahřály?“ zeptala se Lena, než vtiskla polibek na Kařiny rty. Kara se usmála do polibku a nechala ho prohloubit, jak se Lenin jazyk dožadoval vstupu. Kara pootevřela ústa o trochu víc a povolila mu přístup. Polibek se stával vášnivějším, jak jejich jazyky bojovaly o místo v ústech té druhé.

„Hmm.“ Kara se odtáhla. „Ach Rao, tolik tě miluji, Leno,“ pověděla jí.

„Také tě miluji,“ usmála se Lena. Obě se stále chvěly chladem vody. „Ach, možná bychom mohly jít nahé do vířivky, bylo by tam mnohem tepleji,“ podotkla a vzhlédla směrem k chatě a vířivce, které byla na terase venku.

„Ach ne,“ zavrtěla Kara hlavou. „Tohle byl tvůj nápad, takže zůstaneme tady,“ sdělila jí. „Jsem si jistá, že se dokážeme navzájem zahřát,“ zahýbala obočím, než se naklonila, aby znovu Lenu políbila. Lena zavřela oči, vyšla vstříc polibku a byla zaskočena, když se nestřetla s Kařinými rty, ale místo toho ucítila Kařiny ruce na své hlavě a zatlačujíc ji pod vodu.

„Ááách,“ zajíkla se Lena, když se vynořila. „To si vypiješ, Karo Danversová,“ prohlásila, zatímco se Kara smála.

„Nejdřív si mě budeš muset chytit,“ zazubila se Kara, než se otočila a začala plavat dál od Leny, která vycákla vodu Kařiným směrem, než se pustila do pronásledování své přítelkyně.


36

Alex ležela na nemocničním lůžku s tričkem vyhrnutým, aby bylo vidět její břicho. Maggie seděla na židli vedle ní, svírala její ruku ve svých a nervózně klepala nohama. Doktorka vytlačila Alex na břicho trochu gelu a ta se zajíkla z toho, jak byl studený. Od doby, co byla na ultrazvuku s Riley na to zapomněla. „Omlouvám se, měla jsem vás varovat,“ uchechtla se doktorka, zvedla sondu a začala jí jezdit po Alexině břiše, aby zkontrolovala dítě.

„Je dítě v pořádku?“ zeptala se Maggie. „Pořád roste tak, jak by mělo? Má všechno, co by mělo mít? Tluče mu srdce?“ vyptávala se úzkostně. Naposled, když byly na dvanáctitýdenním ultrazvuku, bylo jim řečeno, že dítě přestalo růst a že o něj přijdou, takže se Maggie téhle schůzky dost děsila.

Doktorka pohlédla na Maggie a pak na Alex. „Měly jsme několik těžkých let.“ Alex to dál nerozváděla. Doktorka krátce přikývla jejím směrem, než se pohledem vrátila k Maggie.

Natočila obrazovku tak, aby na ni Maggie lépe viděla a začala jí na ní ukazovat věci. „Deset prstů na rukou, deset na nohou, dvě oči, dvě uši a pusa a nos,“ pronášela doktorka s úsměvem. „A vidíte to třepotání?“ zeptala se a Maggie se kousala do rtu, jak přikývla, zatímco jí oči vodnatěly, což Alex neušlo. „To je velice silný tlukot srdce.“

„Takže je všechno v pořádku?“ Maggie se při té otázce zlomil hlas.

„Všechno je skvělé,“ pravila doktorka. Maggie se usmívala a otírala si slzy z tváří.

„Zlato.“ Alex otevřela náruč a Maggie se sklonila a položila si hlavu na ni, zatímco ji po ní Alex zezadu hladila. „Vidíš, všechno je v pořádku,“ pověděla jí. Maggie ještě chvíli spočívala v objetí, než se posadila a rukama si znovu otřela tváře, zatímco přikývla a úlevně si vydechla. „A je to jen jedno dítě, že jo?“ zeptala se Alex. Doktorka si mezitím otočila obrazovku víc k sobě, aby dokončila kontrolu dítěte.

„Jen jedno,“ odvětila doktorka. Alex si úlevně vydechla, protože jedno dítě najednou stačilo.

„Ehm, dostaneme obrázky, že jo?“ tázala se Maggie a znovu vzala Alexinu ruku do svých. Teď, když věděla, že je s dítětem vše v pořádku, nemohla se dočkat, až to řekne svým přátelům a věděla, že Kara bude zoufale chtít vidět obrázek z ultrazvuku – ne, že by se tam dalo něco pořádně vidět – ale předchozího dne na tom trvala.

„Můžeme vám jich vytisknout, kolik jen budete chtít,“ pověděla jim doktorka.

„Musíme mít jeden pro Riley,“ pověděla Maggie své ženě, která přikývla. „Řekneme jí dneska, že z ní bude velká sestra, že jo?“ zeptala se s úsměvem, který zobrazoval její dolíčky, na tváři.

„Ano, řekneme,“ usmála se Alex. Byla nadšená, že řeknou Riley o dítěti. Jenom doufala, že z té zprávy bude mít Riley radost. Nikdy se neptala po bráškovi nebo sestřičce, ani nedávno, když její kamarád z jeslí, Ben, dostal sestřičku a Alex ji vzala, aby se na ni podívala, nikdy se nezajímala, jestli bude velkou sestrou.

„Ach, sdělování toho starší sestře a rodině a přátelům, to je vždycky vzrušující čas,“ prohlásila doktorka, obdařila je úsměvem, než se pohledem vrátila k obrazovce, ale, jak již sdělila Maggie, všechno bylo s dítětem tak, jak mělo.

„Jo,“ zazubila se Maggie. Nemohla se dočkat, až se dostanou domů a poví tu novinu Riley.

* * *

„Ahoj,“ pronesla rozjařeně Kara, když vešla do Leniny kanceláře. „Jsi připravená?“ zeptala se, když mířila přes kancelář ke své snoubence.

Lena vypadala vystresovaně. „Karo, co tu děláš?“ zeptala se a pohledem se vrátila k tomu, co dělala, což bylo probírání se zásuvkou ve svém stolu, zjevně něco hledajíc.

„Taky tě ráda vidím,“ zamumlala Kara.

„Ne, to ano.“ Lena zavřela šuplík a vytáhla další. „Samozřejmě, že ano, ale dneska jsem trochu vystresovaná. Zatím všechno, co se mohlo podělat, se podělalo. Otravoval mě nějaký obchodník kvůli nějakému debilnímu produktu, o kterém byl neochvějně přesvědčen, že ho musím používat. Jdu z porady do porady…“ Lenin hlas se vytratil, zatímco si promnula čelo a vydala vyčerpaný povzdech. „Promiň, broučku, ale nemám čas na překvapivou návštěvu.“

„Ach.“ Kara sklopila zrak a hrála si se svým zásnubním prstenem. „Tys zapomněla, že jo?“ stiskla rty a tvářila se smutně.

„Zapomněla na co?“ zeptala se Lena stále prohrabávajíc zásuvku, v zoufalé snaze najít nějaké papíry.

„Přesně,“ zamumlala Kara, zatímco Lena zavřela zásuvku, přešla ke Kaře a odstrčila ji na své cestě ke kartotéce.

„Hele, pokud bys chtěla být užitečná, mohla bys mi alespoň pomoct najít to, co hledám?“ zeptala se Lena. „Je to modrá složka, která má vepředu ceduli s nápisem NQ568,“ sdělila jí a pohledem zůstávala u složek, kterými se probírala.

Kara si povzdechla, posunula si brýle níž a použila své rentgenové vidění, aby propátrala místnost, jestli nedokáže najít tu složku. Na chvíli se pohledem vrátila k Leně. „Tak ustup od té kartotéky,“ pověděla jí. Lena uhnula a Kara ji propátrala, než se přesunula k té druhé. „Spodní zásuvka,“ ukázala na šuplík, ve které složka byla.

„Ach, báječné.“ Lena otevřela zásuvku a vytáhla složku, kterou hledala. „Jsi vážně má hrdinka,“ usmála se na ni krátce a popadla další složku, která ležela na jejím stole. „Mám už ale zpoždění, tak musím běžet,“ prohlásila Lena, než vyšla velice rychlým tempem z kanceláře a nechala tam Karu stát samotnou.

* * *

Maggie s Alex v kuchyni uklízely po obědě. Alex stále bojovala s nevolností a prostě se obecně cítila mizerně, takže toho moc nedokázala sníst. „Nechceš zkusit sníst něco jiného?“ zeptala se Maggie, zatímco seškrabovala zbytky do koše. Alex zavrtěla hlavou, zatímco plnila myčku. Maggie položila talíř na pracovní plochu a lehce vzdechla. „Al, musíš jíst,“ pověděla jí. Nechtěla působit naléhavě, protože věděla, že se Alex necítí dobře, ale bylo důležité pro dítě, aby jedla a dostala do těla dost živin.

„Z myšlenky, že bych si teď dala něco do pusy se mi chce zvracet,“ sdělila jí Alex.

„Já vím, zlato, ale musíš něco sníst. Nemáš chuť na hranolky z McDonalds? Můžu ti je dovézt,“ řekla Maggie, vzpomínajíc si, že tohle bylo to jediné, co mohla Alex pozřít, když čekala Riley. Alex při té zmínce vydala dávivý zvuk. „Fajn, beru to jako ne,“ zamumlala Maggie.

Alex vložila poslední talíř do myčky, než ji zavřela. Položila si ruku na břicho a polkla. „Chceš to teď jít říct Riley?“ zeptala se, ignorujíc Maggiiny pokusy přimět ji jíst.

„Chci, abys něco snědla,“ zamumlala si Maggie pod vousy. Alex obrátila oči v sloup, než přešla ke skříňce, otevřela ji a vytáhla krabičku Jell-O. Otevřela ji a vytáhla dva kousky toho třešňového želatinového desertu a strčila si jeden do pusy. Maggie pozvedla obočí a naklonila hlavu na stranu. Chystala se říct, že Jell-O nebylo to, co měla na mysli, ale pak si to rozmyslela, vědouc, že nemůže na Alex příliš tlačit. Nevěděla, jak špatně se Alex cítí. Alex přešla k snídaňovému pultu a vložila si další kus Jell-O do pusy, než zvedla obálku, která obsahovala všechny obrázky z ultrazvuku, které si nechaly vytisknout.

„Jdu to oznámit Riley, jestli jdeš taky,“ pronesla Alex a vyšla z kuchyně. Maggie si pospíšila, aby ji dohnala. Vešly do obýváku a na chvíli se zastavily a sledovaly Riley, jak si hraje se svými malými plastovými dinosaury, pohybujíc s nimi po hracím koberci s dinosauřím ostrovem. „Riley.“ Alex došla ke gauči a posadila se. Maggie si sedla vedle ní. Riley vzhlédla, když slyšela své jméno. „Pojď sem, já a máma ti chceme něco říct,“ sdělila jí Alex. Riley vyskočila na nohy a doběhla k nim. Alex podala obálku Maggie a zvedla si Riley na koleno. Pohlédla na Maggie a věnovala jí úsměv. Maggie jí ho vrátila, než shlédla k Riley.

„Copak je?“ Riley vykulila oči, jak vypadala zaujatě, co jí chtějí říct.

„No…“ začala Maggie. „Mamka bude mít děťátko,“ pronesla tak radostně, že se Alex cítila lehce dojatě.

„Bude?“ zeptala se Riley a naklonila trochu hlavu.

„Ano,“ přikývla Maggie, otevřela obálku a vytáhla obrázky. „Vidíš, tohle je tvůj bráška nebo sestřička rostoucí v mamčině bříšku,“ pověděla jí. Riley nakrčila tvář a škrábala se na hlavě.

„To není dítě,“ prohlásila, vrtěla hlavou a tvářila se zmateně.

„Je, broučku,“ uchechtla se Alex a obtočila paže kolem své dcery. „No, je to jeho obrázek zevnitř mamky,“ sdělila jí.

„Je tady?“ Riley se trochu otočila a položila ruku na Alexino břicho.

„Ehé,“ přikývla Alex a spolu s Maggie sledovaly, jak Riley zírá na Alexino břicho.

„Ale já nic nevidím.“ Riley se tvářila zmateně. Alex neměla zatím žádný náznak bříška, takže Riley nevěřila, že by tam mohlo být dítě.

„No, to je proto, že je zatím pořád příliš malé,“ informovala ji Maggie. „Ale až začne dítě víc růst, tak stejně tak mamčino bříško. Ztloustne a ty uvidíš těhotenské bříško,“ pravila, Alex ji sjela pohledem a plácla ji po paži za to, že řekla, že ztloustne.

„Jak se jmenuje?“ zajímalo Riley.

„No, zatím nemá jméno, protože nevíme, jestli je to kluk nebo holka,“ pověděla jí Alex. „Takže mu v současné době s mámou říkáme valounek,“ řekla a Riley se tomu jménu zachichotala.

„To je sranda,“ prohlásila a rukou něžně hladila Alexino břichu. „Kdy valounek přijde?“ zeptala se.

„Ještě dalších 6 měsíců ne,“ řekla jí Maggie. „Pamatuješ, jak byly Velikonoce a zajíček ti přinesl spoustu čokolády?“ zeptala se Maggie a Riley přikývla, ačkoliv si Maggie nebyla jistá, že si Riley úplně přesně pamatuje ten časový úsek, ale byla to jen hrubá představa, kdy může to dítě čekat. „No, dítě tu bude kolem Velikonoc,“ pověděla jí Maggie. Na ultrazvuku byly informovány, že termín mají 30. března.

„Můžu jeden dostat?“ tázala se Riley a ukazovala na obrázky z ultrazvuku.

„Jistě, že můžeš,“ řekla jí Maggie a dala jí jeden.

Riley se široce usmála, vzala si obrázek do ruky a otočila se k Alex, „Děkuji za valounka, mamko,“ zářila Riley, než se naklonila a dala jí pusu.

„Ááá.“ Alex pohlédla na Maggie, obě měly na tváři úsměv. „Jsi tedy nadšená?“ zeptala se Alex a přejela rukou po Rileyině culíku.

„Jóó,“ zapištěla Riley. „Můžu si jít hrát s dinosaury s mým valounkem?“

„Jistě, že můžeš,“ odpověděla Maggie. Riley seskočila z Alexina kolena a odběhla zpátky ke svému hracímu koberci. Položila obrázek vedle sebe a zvedla jednoho z dinosaurů a položila ho před něj, než začala pohybovat ostatními okolo.

Alex a Maggie na sebe s úsměvem hleděly, než si vyměnily pusu. Maggie se posunula blíž k Alex a položila si hlavu na její rameno a ruku na její břicho. „Zdá se být potěšena,“ poznamenala, jak pozorovaly, jak si Riley hraje s dinosaury. „Ale víš, tak trochu bych si přála, abychom na to dítě nemusely čekat tak dlouho.“

„To my obě,“ zamumlala Alex. „Ale v mezičase, co kdybys byla hodná ženuška a šla mi přinést zmrzlinu?“ zeptala se. Maggie přikývla a zvedla se z gauče. „Ach a nějaké další Jell-O,“ řekla Alex, Maggie se uchechtla a odešla z obýváku pro to, co chtěla Alex k snědku.

* * *

Maggie otevřela dveře a našla za nimi Karu. „Ahoj, jsi v pořádku?“ Maggie viděla, že Kara vypadá smutně.

„Je to hloupost, vážně,“ řekla Kara, zatímco kráčela chodbou do obýváku, kde zamávala Riley, ale ta vypadala příliš zaujatá hraním si s dinosaury, než aby věnovala příliš pozornosti své tetě. Kara hlasitě vzdechla a posadila se na gauč. Maggie si sedla vedle ní. „Alex tu není?“ zajímala se Kara. „Myslela jsem, že máte obě volno.“

„Necítila se dobře, tak si šla lehnout,“ sdělila jí Maggie. „Je tu něco, s čím ti můžu pomoct já?“ zeptala se. Viděla, že s Karou zjevně něco je a chtěla, aby se cítila lépe.

„Mám výročí na Zemi a měly jsme v plánu vzít si odpoledne volno a udělat si piknik. Zpátky v Midvale je takové místo, Rajský kopec.“ Kara si točila zásnubním prstenem kolem prstu. „Je to nádherné místo a má hezký výhled na město a pláž,“ vydechla.

„Jo,“ přikývla Maggie. „S Alex jsme tam nahoře párkrát byly.“

„Jo,“ stiskla rty Kara. „No, každopádně, chystala jsem tam zaletět s Lenou a měly jsme mít hezký romantický piknik a jít navštívit Elizu, ale přišla jsem k ní do práce a ona tam pobíhala jako šílená, celá vystresovaná a v podstatě neměla ponětí, proč tam vůbec jsem, takže…“

„Zapomněla na vaše plány?“ zeptala se Maggie a Kara přikývla a třela si ruce.

„A já vím, že o moc nejde a že je ředitelkou společnosti a je zaneprázdněná, ale já jen…“ Hlas se Kaře vytratil a sklopila zrak.

„Těšila ses na hezké odpoledne se svou snoubenkou,“ podotkla Maggie a Kara v odpověď přikývla. „Není nic špatného na tom být smutná z toho, že k tomu nedošlo.“ Maggie ji hladila po paži, zatímco hovořila. „A Lena se pravděpodobně bude cítit špatně, až si vzpomene, že zapomněla na vaše plány a vynahradí ti to,“ ujistila ji. „Takže se můžeš těšit na tohle,“ navrhla a Kara lehce přikývla.

„Jo, máš pravdu, díky, Maggie,“ usmála se na ni Kara. „Ach, dneska jste měly ultrazvuk, že jo?“ zeptala se Kara a Maggie přikývla a na tváři se jí objevil úsměv. „Hádám, že všechno proběhlo v pořádku?“

„Jo, jo.“ Maggie se zvedla z gauče, přešla ke krbu, zvedla z něj obálku a vyndala z ní obrázky, zatímco se vracela ke Kaře. „Všechno je, jak by mělo být, silný tlukot srdce. Všechno je dobré.“ Maggiin úsměv se rozšířil. „Tohle je náš valounek.“

„Áááá,“ zářila Kara. „Valounek má tvůj nos,“ prohlásila a otočila se na Maggie, která se rozesmála. „Myslím to vážně.“

„Dobrá.“ Maggie se pořád smála, když přiběhla Riley se svým obrázkem z ultrazvuku v rukou. „Ukazuje ti máma mého valounka?“ pronesla Riley vzhlížejíc ke Kaře, zatímco vylezla na Maggiino koleno. Maggie kolem ní obemkla ruce a vtiskla jí pusu na vršek hlavy.

„Ukazuje,“ usmála se Kara. „Jsi nadšená, že budeš velkou sestrou.“

„Jo,“ přikývla Riley. „Buď kluk nebo holka, ale já chci kluka.“

„Ach, chceš brášku?“ zeptala se Maggie. Musela přiznat, že chlapeček by byl hezký, protože by tak měly jedno od každého, ale ať tak či tak, nezáleželo na tom, co to bude. Pokud získají druhé dítě, na pohlaví nezáleželo.

Riley horlivě přikyvovala. „Ale nedostane moje dinosaury,“ prohlásila a shlédla k nim, jako by se chtěla ujistit, že tam pořád jsou.

„Ach Riley, musíš se podělit s valounkem,“ pravila Kara a Riley k ní vzhlédla se zamračením.

„Máma mu koupí jeho vlastní,“ pronesla Riley a Maggie se zasmála. Riley neměla problém dělit se, když přišlo na její kamarády z jeslí a věděla, že to bude stejně, až její sourozenec bude dostatečně starý, aby si s ní hrál, ale byla prostě velice ochranitelská, pokud šlo o její drahocenné dinosauří hračky. „Že jo?

„No, to se uvidí,“ pověděla jí Maggie. „Třeba nebude mít rád dinosaury,“ řekla a Riley vykulila oči a zalapala po dechu, jako by nemohla pochopit, jak by se někomu mohli nelíbit dinosauři.

„Jsou nejlepší,“ prohlásila Riley, vyprostila se z Maggiina kolene a šla si znovu hrát se svými dinosaury.

„Chceš zůstat na kafe?“ zeptala se Maggie a postavila se.

„Ano, díky,“ usmála se na ni Kara a Maggie odešla z pokoje. Kara se zvedla z gauče a posadila se na podlahu k Riley, aby si s ní hrála, dokud se Maggie nevrátí s kávou.

* * *

Bylo pozdě, když uslyšela Kara klíč v zámku. Mnohem déle, než se Lena obvykle vracela z práce, i ve dnech, kdy chodila pozdě. „Ahoj,“ usmála se Lena na Karu, která seděla na gauči a dívala se na něco v televizi a jedla u toho zmrzlinu.

„Všechno v pořádku?“ zamumlala Kara.

„Ach, jak umí být dny hektické, tak tohle byl ten nejhektičtější den ve světě hektických dnů,“ zasténala Lena, skopla si boty a hodila kabelku na stůl.

„Ach božíčku,“ vzdechla Kara a její pohled se stočil k Leně. Věděla, že by měla poslouchat to, co jí říkala Maggie a mohla vidět, že Lena zjevně stále vyhlíží vystresovaně, ale nemohla si pomoct. Pozemské výročí pro ni bylo důležité a to, že na něj Lena zapomněla, ji naštvalo. „Možná, že kdybys tolik nechodila do práce, nestresovalo by tě to tak hrozně,“ zamumlala Kara.

„Co to mělo znamenat?“ zajímalo Lenu. „Musím chodit do práce,“ povzdechla si. „Nevím, jak se ti daří s tím, že pořád nejsi v CatCo kvůli svým povinnostem Supergirl, ale někteří z nás opravdu berou svou práci vážně,“ pověděla jí Lena s náznakem jedu v hlase. „L-Corp je mým obchodem, mým živobytím,“ prohlásila a praštila se do prsou. „Musím vydělávat peníze, Karo. Chci říct, že se svým ubohým platem reportérky sotva něco vyděláš a snažíme se plánovat svatbu,“ připomněla jí. „Jak ji kčertu zaplatíme, když se už nebudu obtěžovat chozením do práce?“

„Nikdy jsem neřekla, že bys už neměla chodit do práce.“ Kara se zvedla z gauče a odložila kelímek se zmrzlinou na stolek. „Chtěla jsem jen říct, že život není jen práce. Očividně tě to dostává pod tlak, do bodu, kde zapomínáš na věci.“ Kara se přesunula blíž k Leně. „Měly jsme plány na tohle odpoledne. Měla jsi mít volný rozvrh,“ sdělila jí a Lena svraštila zmateně tvář.

„Co jsme…“ Lena se drbala na hlavě. „Je mi líto, ale na nic si nevzpomínám,“ pravila. „Nemůžeme to prostě provést o víkendu?“ Vážně neviděla velký problém v tom to o pár dní posunout.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Kara. „Protože o víkendu nemám výročí na Zemi. To je dnes.“

„A o tomhle to je?“ zeptala se Lena. „Jsi na mě naštvaná, protože jsem zmeškala Pozemské výročí? Je to jen hloupý den, Karo,“ povzdechla si a okamžitě podle výrazu Kařiny tváře poznala, že tohle nebyla správná slova.

„Jen hloupý den?“ vyplivla Kara. „Ten den je pro mě důležitý,“ zakřičela. „Myslela jsem, že to chápeš.“ Kara se cítila raněná tím, co Lena řekla. „Jak by se ti líbilo, kdybych řekla, že něco pro tebe důležitého je hloupé? Vždycky chceš něco podniknout na narozeniny tvého táty, ale je to jen pitomý den, ne?“ zakřičela a rozhodila rukama.

„Ááách, do tohohle se pouštět nebudu, Karo,“ zavrtěla hlavou Lena, otočila se, rozešla se ke dveřím a znovu si nazula boty.

„Leno,“ pustila se za ní Kara. „Neodcházej takhle od toho,“ vyštěkla. Lena už byla z bytu. Otevřela dveře na schodiště a seběhla ho tak rychle, jak na svých vysokých podpatcích mohla, než vyšla na ulici. Nepřestávala kráčet a nerozhlédla se, když vkročila do vozovky a začala přecházet ulici. Když uslyšela skřípení brzd, bylo příliš pozdě. Vzhlédla, právě když ji autobus zasáhl téměř plnou silou.


37

Alex kráčela chodbou a viděla svou mladší sestru na židli, zhroucenou dopředu, s hlavou v dlaních. „Karo,“ pronesla jemně a rukou stiskla Kařino rameno.

„Alex.“ Kara vzhlédla, postavila se a vrhla se na Alex, zatímco ta kolem ní obemkla paže a dopřávala jí útěchu, po které tak zoufale prahla.

„Karo, co se stalo?“ zeptala se Alex a zůstávala v objetí. Dostala naléhavý telefonát od Kary, ale Kara blábolila a Alex toho moc nepochopila, jen že došlo k nehodě a že ji potřebuje v nemocnici.

„Měly jsme tu nejpitomější hádku,“ pronášela Kara skrze slzy. „A pak odešla a vešla do silnice a ten autobus…nezastavil včas,“ naříkala Kara stále v objetí. Držela se pevně Alex, možná trochu moc pevně, ale právě teď se Alex soustředila spíš na uklidnění své sestry, takže snášela bolest jednoho z Kařiných superobjetí. „Teď ji vyšetřují.“ Kara se odmlčela, lehce se odtáhla a pohlédla na Alex. „Co když umře?“ zeptala se. „Co když umře a poslední vzpomínka na ni, kterou budu mít, je ta pitomá hádka?“

„Hele, ne,“ zavrtěla Alex hlavou, zatímco otírala slzy Kaře z tváří. „Takhle nepřemýšlej. Lena je silná.“ Alex nevěděla, co se stane, ale nenáviděla pomyšlení, že by to Lena nezvládla.

„Nechala jsem ji jít.“ Čerstvé slzy se kutálely po Kařiných tvářích. „Měla jsem běžet za ní. Byla bych schopná ten autobus zastavit,“ plakala Kara.

„Hele, hele, ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Tohle nebyla tvoje chyba,“ pověděla jí. Mohla vidět bolest a utrpení v Kařiných očích.

„Ale mohla jsem ho zastavit,“ zopakovala. „Mohla jsem…nemůžu ji ztratit,“ propukla znovu v pláč. Alex si přitáhla svou sestru zpátky do objetí, svírala ji a konejšivě ji hladila po zádech. Cítila se mizerně kvůli těhotenství, ale snažila se ze všech sil potlačit tyhle pocity, protože si dělala starosti o Lenu a Karu a právě teď tu musela být pro svou sestru, ať už se stane cokoliv. Alex věděla, že ona i Maggie budou muset být silné a být tu pro Karu a doufejme i pro Lenu a pomoct jí s jejím zotavením.

„Já vím, že je to těžké, ale musíš zkusit být pozitivní,“ pověděla jí Alex. „Je silná. Popere se s tím nejlépe, jak bude umět. Je na tom nejlepším místě, aby jí pomohli.“ Alex se snažila znít sama pozitivně, protože nechtěla uvažovat o jiných možnostech.

Kara se zhluboka nadechla, zatímco zůstávala v objetí své sestry. „Ehm, rodina Leny Luthorové?“ Alex otočila hlavu, když za sebou uslyšela hlas.

„Ano, to jsme my,“ prohlásila Alex, když se odtáhly z objetí a pohlédly na doktora. Kara měla na obličeji vytesaný výraz hrůzy a obav. Chtěla vědět, co se s Lenou děje, ale současně se děsila toho, co se doktor chystá říct.

„Co s ní…, prosím, řekněte mi, že je…“ Kara nemohla mluvit,

„Vezmeme ji na operaci,“ sdělil jim doktor. Alex si položila ruku na břicho a cítila, jak v ní bublá pocit nevolnosti. Nebyla si jistá, zda je to jen kvůli dítěti nebo kvůli Leně, nebo směsicí obojího. „Krvácí do mozku,“ pravil doktor. Kara si položila ruku na ústa. Alex dala tu svou na Kařina záda a konejšivě ji hladila. „Také má poškození vnitřních orgánů a vnitřní krvácení,“ informoval je doktor. „Dáme vám o jejím stavu vědět, jakmile budeme moct.“

„Děkujeme,“ řekla Alex, když viděla, že Kara toho není schopná. Doktor krátce přikývl, než odešel.

„Alex.“ Kara k ní znovu otočila tvář a Alex udělal to jediné, co v tuhle chvíli mohla. Vtáhla si sestru zpátky do konejšivého objetí, protože právě teď Alex nevěděla, co jiného by mohla říct a, i kdyby něco řekla, byla si celkem jistá, že by v tuhle chvíli nedokázalo nic přinést Kaře útěchu, takže místo toho jen svírala svou sestřičku a nechala ji prolévat slzy, které potřebovaly skanout.

* * *

Alex utrhla kousek toaleťáku, otřela si jím ústa, odhodila ho do záchodu a spláchla. Trochu si odkašlala a položila si ruku na hruď, jak cítila další vlny nevolnosti. Zhluboka se nadechla, než opustila kabinku, došla k umyvadlu, pustila vodu, nabrala si trochu vody do dlaní a napila se. Otřepala si ruce a pohlédla do zrcadla. Byla absolutně vyčerpaná a nechtěla víc, než jet domů a stulit se do postele vedle své ženy, ale právě teď ji potřebovala její sestra a ona tu zůstane a bude tu pro Karu tak dlouho, jak ta bude chtít. Pohlédla na hodinky a viděla, že jsou téměř dvě ráno. Lena byla na operaci už skoro pět hodin. Čím déle operace trvala, tím znepokojenějšími se s Karou stávaly, ale musela zůstat silná. Musela ujišťovat Karu a být tu pro ni. Vytáhla z kapsy telefon, když ho uslyšela zvonit. Na displeji spatřila Maggiino jméno. „Ahoj, zlato.“ Jak mluvila, tak zazívala.

„Ahoj,“ odvětila Maggie. „Jak se to vyvíjí? Máte už nějaké novinky?“ zeptala se. Alex informovala Maggie, kdykoliv se něco doslechly, ale moc toho nebylo, jelikož byla pořád na operaci.

„Pořád je na operaci,“ sdělila Alex své manželce. „Pořád čekáme.“

Maggie ustaraně vzdechla. „Už je to nějaká doba,“ poznamenala.

„Někdy operace prostě trvají,“ odpověděla a znovu zazívala. Volnou rukou si položila na břicho. Cítila se mizerně.

„Broučku, zníš vyčerpaně,“ pověděla jí Maggie. „Já vím, že tam chceš pro Karu být, ale musíš myslet na sebe a valounka. Co kdybychom se prohodily? Můžeš přijet domů a odpočinout si a já pojedu do nemocnice a budu tam pro Karu,“ navrhla. Věděla, že Kara bude chtít, aby Alex zůstala a Alex bude chtít zůstat s Karou, ale také věděla, že si Alex potřebuje odpočinout, musela dávat pozor na sebe a dítě a ona stejně nemohla spát starostmi o Lenu.

„Ne, nemůžu opustit Karu,“ prohlásila Alex. „Jsem v pořádku, Maggie, slibuji. A jsem na nejpříhodnějším místě, kdyby se něco stalo,“ pověděla jí a Maggie si povzdechla.

„Alex.“ Maggie zněla otráveně. „Prosím.“

„Ne,“ odpověděla jí Alex. „Musím tu být pro Karu,“ řekla, když vyšla ze záchodů a zamířila k čekárně, kam byly s Karou umístěny. „Dám ti vědět, pokud se dozvíme něco dalšího,“ řekla, než zavěsila a zahnula za roh, kde viděla, že chirurg vychází z místnosti. Přidala do kroku a téměř proběhla chodbou k čekárně. Vpadla do místnosti a spatřila, jak si Kara utírá slzy z očí. „Hej, hej, co říkal?“ zeptala se a přišla blíž k sestře.

„Je po operaci,“ řekla Kara a Alex cítila malou úlevu. „Odvezou ji na pooperační a já se na ni budu moct za chvíli na krátko podívat, ale říkal, že je teď v umělém spánku,“ popotáhla Kara. „Po operaci mozku je to jen preventivní opatření, takže…“ Hlas se jí vytratil a promnula si čelo. „Vážně si nemohu vzpomenout, co říkal. Přála bych si, abys tu byla,“ pronesla a Alex k ní přistoupila a hladila ji po paži.

„No, až sem někdo přijde, abys ji mohla navštívit, můžu je požádat, aby mi to všechno znovu vysvětlili,“ pověděla jí Alex a Kara krátce přikývla.

„Děkuji, Alex.“ Kaře zase vyhrkly slzy. „Díky, že jsi se mnou.“ Kara byla tak vděčná, že měla sestru, tak podporující jako Alex. Věděla, že by to vůbec nezvládla, nebýt jí.

„Hele, nebyla bych nikde jinde,“ vtáhla si Alex svou sestru do objetí. „Vždycky jsem tu pro tebe, bez ohledu na cokoliv,“ řekla jí, hladila ji po zádech a políbila ji na spánek.

„Můžu zůstat u vás, až odtud budeme muset odejít?“ zeptala se Kara. „Nemůžu se vrátit do našeho bytu.“ Kara nemohla být právě teď sama, obzvláště ne v bytě, který sdílela s Lenou. Potřebovala být se svou rodinou, se svými sestrami a malá Riley se určitě postará, aby se cítila lépe, i kdyby jen na chvilku.

„Jistě, že můžeš,“ sdělila jí Alex a nepřestávala ji hladit po zádech a přinášet jí trochu útěchy. Alex si dělala starosti o Lenu, takže si nedokázala představit, jak se cítí Kara. Nedokázala si představit, jak by se cítila, kdyby byla v takové situaci Maggie. To bylo něco, na co bylo nesnesitelné i jen pomyslet. „Můžeš u nás zůstat, jak dlouho budeš chtít,“ pronesla a věděla, že není nutné se ptát na souhlas Maggie. Nevěděla, jak dlouho bude muset být Lena v nemocnici a ona i Maggie tu budou pro Karu, aby jí během této doby pomohly.

* * *

Maggie uslyšela zavření vchodových dveří, takže vstala z postele a došla ke dveřím ložnice a slyšela kroky na schodech. Spatřila, jak jde Kara do pokoje pro hosty a Alex ke dveřím do jejich ložnice. „Kara tu zůstane,“ pronesla Alex, když vešla do místnosti a Maggie za ní zavřela.

„Jasně, to je v pohodě,“ odvětila Maggie, zatímco si ji Alex přitáhla do objetí. Maggie obtočila paže kolem své ženy a na chvíli ji objímala. Alex od své manželky tuhle útěchu potřebovala. Byla to dlouhá emocionální noc s Karou a ona byla vážně vyčerpaná, ale prostě potřebovala trošku útěchy pro sebe. Milovala Maggie víc než cokoliv a Lenina nehoda ji přiměla uvědomit si, že cokoliv se může kdykoliv stát. „Jak je na tom Lena?“

„Je po operaci.“ Alex se odtáhla z objetí a zastrčila Maggie vlasy za ucho, zatímco jí hleděla do očí. Obě vypadaly unaveně. „Musejí počkat, dokud se neprobere, aby odhadli poškození mozku, ale doufají, že je…“ Alexin hlas se vytratil, shlédla dolů a položila si ruku na břicho, Maggie si všimla výrazu bolesti na tváři své ženy.

„Fíha, zlato, jsi v pořádku?“ Maggie vypadala ustaraně, nyní z jiného důvodu. Jednou rukou zajela na Alexina záda, zatímco druhou položila na její břicho, přes Alexinu ruku.

„Jsem v pořádku.“ Alex udělala obličej, než se několikrát zhluboka nadechla. „Jen se musím natáhnout a trochu se prospat.“

„Alex.“ Maggie trochu zvedla hlas. „Máš bolesti? Co je špatně?“ Maggie polkla knedlík v krku a cítila, jak jí srdce bije v hrudi. Věděla, že se tohle stane. Dovolila si být nadšená ohledně dítěte a teď bylo něco špatně. Alex měla bolesti. „Věděla jsem to. Věděla-“

„Maggie,“ přerušila ji Alex. „Jsem v pořádku. Dítě je v pořádku,“ ujišťovala ji Alex. „Jsou to jen bolesti z růstu. Moje děloha se rozpíná, aby udělala místo pro rostoucí dítě,“ sdělila jí a Maggie stiskla rty. „Věř mi,“ pohladila Alex Maggie po tváři. „Ale pokud tě to uklidní, tak až pojedeme s Karou zítra do nemocnice za Lenou, můžeme se stavit na porodním a promluvit si se sestrou nebo porodní asistentkou a ujistit se,“ pověděla jí a viděla, jak Maggie lehce přikývla.

„Fajn, pokud ti to nevadí, tak bych ráda,“ sdělila jí Maggie. Chtěla věřit Alexině sebediagnóze. Alex už si těhotenstvím prošla a věděla, co čekat, ale po tom všem, čím si prošla sama, si nemohla pomoct, ale měla obavy z každé maličkosti, která se s Alex právě teď děla.

„Tak to uděláme,“ odvětila Alex, chápajíc, proč je Maggie během těhotenství tak nervózní. „Ale zrovna teď, chci jenom spát,“ pronesla skrze zazívání, než přešla k posteli. Vytáhla si zpod polštáře pyžamo, zatímco Maggie obešla postel a vklouzla do ní. Alex jí věnovala ujišťující úsměv, než se vydala do koupelny, přichystat se do postele.

* * *

Kolem oběda probudili Lenu z umělého spánku a provedli na ní nějaké testy a k velké úlevě všech, se neprojevily žádné příznaky poškození mozku. Doktor řekl Kaře, že se hodlá vrátit a udělat Leně další rozsáhlejší vyšetření, ale teď jim dopřeje čas spolu. Kara sevřela Leninu ruku a palcem něžně přejížděla po jejím hřbetu. „Docela jsi mě vyděsila, broučku,“ pronesla a cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. Tolik se jí ulevilo, že bude Lena v pořádku. „Asi je to pitomá otázka, ale jak se cítíš?“

„Jako by mě srazil autobus,“ zakrákorala Lena.

Kara potlačila smích. „Rao, kdybych tě ztratila, tak…“ Kara se odmlčela a sklopila zrak, neschopna dokončit tu větu. Ztráta Leny bylo něco, na co bylo nesnesitelné i jen pomyslet.

„Karo, omlouvám se,“ pronesla Lena chraptivě. „Co jsem řekla, nemyslela-“

„Hele, hele, ne,“ zavrtěla Kara hlavou a přejela rukou Lenino čelo. „Nemusíme o tom mluvit,“ pověděla jí. „Ne teď ani nikdy jindy. Soustřeďme se jen na to, aby ses uzdravila, ano?“ Kara se zhluboka nadechla a cítila, jak se jí oči zamlžují. Otřela si je rukou.

„Ne,“ pronesla Lena tiše. Celé tělo ji bolelo a pokaždé, když se nadechla, cítila bolest. „Protože to musím vysvětlit,“ sdělila jí. „Mýlila jsem se a byla jsem na tebe hnusná.“ Pokusila se trochu víc v posteli posadit, ale byl to špatný nápad, protože jí horní půlkou těla projela bolest.

„Buď opatrná, zlato.“ Kara jí pomohla uvelebit se.

Lena sebou trhla, než si dala chvíli, aby se dala do kupy. „Od té doby, co mě a Maggie máma unesla, jsem se zcela ponořila do své práce a včera mi to všechno přerostlo přes hlavu. Já vím, že to není milá osoba, protože, kdo by něco takového provedl vlastnímu dítěti,“ pronesla Lena s pohledem na Karu. Kara stiskla rty, ale neodpověděla, protože věděla, že Lena nechce, aby to dělala. Věděla, že chce pokračovat. Že chce říct víc. „Ale když se to vezme kolem a kolem, je to moje máma. Je to žena, která mě vychovala a bolí to, že dokázala udělat tohle a snažila se zničit mé štěstí a připravit mě o lásku mého života,“ pravila Lena a Kara si všimla slz v jejích očích. Stiskla Leninu ruku trochu silněji, ale ne moc, protože věděla, že má bolesti. „Vybila jsem si na tobě svou frustraci a je mi to líto, protože sis to nezasloužila a Pozemské výročí není hloupé a zbožňuji, jak zapálená jsi do toho být Supergirl a pomáhat National City,“ vypískla Lena. „Vážně se omlouvám.“

„Leno,“ vydechla Kara. „Proč sis se mnou prostě nepromluvila o tom, jak se cítíš?“ zeptala se Kara. Kdyby věděla, jak se Lena potýká s tím, že šla Lillian do vězení a co se snažila provést, možná by jí dokázala pomoct. Lena by nebyla tak vystresovaná z práce, protože by ji nevyužívala jako rozptýlení.

„Protože nenávidíš moji mámu.“ Lena cítila, jak jí slza stéká po tváři.

„Není pravda, že bych ji nenáviděla,“ pověděla jí Kara. „Jsme velice odlišní lidé a snažila se mě při mnoha příležitostech zničit a nenávidím to, co dělá, ale…“ Kařin hlas se vytratil.

„Tolik tě miluji a bez ohledu na cokoliv, budu tu pro tebe a pomůžu ti projít čímkoliv. A pokud chceš mluvit o tom, co se stalo a pokud chceš jít navštívit svou matku, i kdyby jen pro to, abys to všechno uzavřela, tak bych to pochopila,“ pravila a Lena jí věnovala drobný úsměv.

„Ne,“ zavrtěla Lena hlavou. „Nechci s ní žádný vztah.“ Tím si byla jistá. Byly tu jen záležitosti, se kterými se musela vyrovnat. Se kterými se musela smířit. „Já jen…“ lehce vzdechla. „Omlouvám se, že jsem si na tobě vylila svou frustraci a vynahradím ti to. Slibuji, protože sis nezasloužila, co jsem řekla.“ Lena se cítila hrozně za to, jak s Karou jednala. „A vydělávám dost peněz pro nás obě. Ani nevím, odkud se vynořila ta záležitost s penězi,“ nakrčila trochu tvář. „Pokud se chceš vzdát své práce v CatCo a soustředit se plně na to, být Supergirl, tak můžeš, protože pořád můžeme pohodlně žít. Pohodlněji než většina lidí,“ pronesla Lena a Kara jí obdařila malým úsměvem, než zavrtěla hlavou.

„Potřebuji normálnost práce,“ sdělila jí Kara. „I když jsem tam jen půlku času,“ utrousila a rty se jí zkroutily do úšklebku.

„Promiň,“ řekla jí Lena. Cítila se špatně za to, co jí řekla. Věděla, že pro Karu není snadné snažit se balancovat mezi Karou Danversovou a Supergirl.

„To je dobrý,“ věnovala jí Kara úsměv, sklonila se a vtiskla něžný polibek na její rty. „Ačkoliv myšlenka na to, být tvou malou hospodyňkou není tak od věci,“ zasmála se. „Ty vyrazíš ven a přineseš domů žvanec, zatímco já zůstanu doma s dětmi a tu a tam si zabojuji se zlotřilým mimozemšťanem,“ prohlásila Kara a Lena se lehce zasmála, než sebou trhla. „Promiň.“ Kara se cítila špatně, že ji rozesmála a způsobila jí tak bolest.

„To je v pořádku,“ pravila Lena. „To já jsem ta, co se omlouvá za to, že jsem neměla pocit, že bych si o tom s tebou mohla promluvit,“ kousla se do rtu. „Protože bych pak pravděpodobně nebyla sražena autobusem,“ řekla a Kara se uchechtla.

„No hlavní je, že nás tohle přimělo promluvit si o tom a tohle všechno společně zvládneme,“ pověděla jí Kara. „Tvoje zotavení a tu záležitost s tvou mámou,“ pravila a Lena drobně přikývla, zatímco Kara se předklonila a setřela slzu, která hrozila vyřinutím se z Lenina oka. „Miluji tě, broučku,“ řekla jí.

„Také tě miluji,“ usmála se Lena, než se Kara sklonila a vtiskla něžný polibek na její rty.

* * *

Alex s Maggie se vrátila na oddělení, kde ležela Lena. „Promiň, že to byla jenom ztráta času,“ pronesla Maggie, jak kráčely chodbou. „Měla bych ti víc věřit.“

„To je v pořádku,“ sdělila jí Alex. Jak si Maggie přála, zašly za sestrou, ale jak Alex předpokládala, byla to jen roztahující se děloha, aby mělo dítě místo pro růst. „Nikdy neublíží jít tyhle věci prověřit, pokud máš starosti. Je lepší se ujistit,“ ujišťovala ji Alex. „Nejsme první, kdo přišly s tímhle druhem bolesti a nebudeme poslední,“ prohlásila, objala paži kolem Maggiina ramene a naklonila se, aby ji políbila na spánek.

„Předpokládám, že ne,“ zamumlala Maggie. „Takže si myslíš, že bychom měly jít dovnitř, nebo nechat Kaře víc času s Lenou?“ zeptala se, jak se blížily k Lenině pokoji.

„Můžeme zajít pozdravit,“ pokrčila rameny Alex. „Kara by si stejně pravděpodobně měla zajít na vzduch a něco zakousnout a napít se,“ podotkla. Nesnídala u nich a rovnou zamířila do nemocnice a Alex věděla, že se celý den nehnula od Leniny postele. Jemně zaklepaly, než otevřely dveře. Kara s Lenou se po nich obě ohlédly.

„Je s dítětem všechno v pořádku?“ zeptala se Kara a zněla znepokojeně.

„Ano,“ odpověděla Maggie. „Jen jsem přehnaně ustaraná,“ prohlásila, než pohlédla na Lenu a věnovala jí úsměv. „Už zabírají ty prášky na bolest?“ Maggie položila ruku na Leninu nohu. Lena shlédla na místo, kde spočívala Maggiina ruka a polkla, než vzhlédla zpátky k Maggie.

„Ne dost rychle,“ pravila k ní. „Ehm, Karo, drahoušku, mohla by ses podívat, jestli mi můžeš sehnat nějaké ledové kousky?“ zeptala se, její pohled zalétl zpátky k Maggiině ruce, než vzhlédla ke své snoubence.

„Támhle máš vodu,“ pravila Kara a ukázala na džbánek vody na skříňce vedle postele.

„Já vím, ale chci ledové kousky,“ sdělila jí Lena. „Prosím, Karo.“

„Já pro ně dojdu,“ nabídla se Alex a otočila se k odchodu.

„Ne,“ zvedla Lena hlas. „Chci, aby mi je přinesla Kara,“ řekla a spolkla knedlík v krku.

„Dobrá.“ Kara se tvářila lehce zmateně, když si vyměňovala pohled s Maggie a Alex. „Za chvilku jsem zpátky.“ Kara se zvedla ze židle a vyšla z pokoje.

„Ehm.“ Lena se zhluboka nadechla a znovu se zahleděla na Maggie. „Můžeš to udělat znovu?“ zeptala se a pokynula ke své noze.

„Udělat co?“ Maggie se tvářila lehce zmateně.

„Prašti mě do nohy,“ řekla Lena a její srdce začalo tlouct rychleji obavami. „Prosím,“ zaprosila ji. Maggie si vyměnila pohled s Alex, než praštila do Leniny nohy.

„Alex,“ pohlédla na ni Lena. Alex stála na druhé straně postele než Maggie. „Prosím.“ Alex plácla rukou do Leniny nohy. „Udělejte to znovu, obě dvě.“ Alex s Maggie na sebe znovu pohlédly, obě se stejným výrazem obav na tváři, zatímco udělaly, o co byly požádány a praštily znovu do Leniných nohou.

„Necítím to.“ Lena zněla, jako by měla propuknout v pláč. „Necítím své nohy.“


38

Alex s Maggie si vyměnily pohledy. Obě měly oči rozšířené šokem, obavou a také trochu zmatkem. „Co tím myslíš?“ zeptala se Maggie. „Doktor říkal, že jsi v pořádku. Vyšetřili tě.“

„Taky říkal, že se chce vrátit a udělat další kontroly,“ odpověděla Lena. „Zkontrolovali mi paměť, však víte, aby se ujistili, že nemám ztrátu paměti, že vím, kdo jsem a tak,“ říkala Lena. Její srdce tlouklo rychleji a rychleji. Nemohla být ochrnutá. „Řekli, že se vrátí a udělají zbytek vyšetření později, až strávím nějaký čas s Karou.“ Leně vhrkly slzy do očí a hlas se jí zlomil.

„Přijde mi to jako dost důležitá věc k prověření,“ zamumlala Maggie. „Člověk by si myslel, že to udělají dřív.“ Maggie zněla naštvaná na doktory, že neudělali nezbytné kontroly hned. Chápala, že Lena s Karou chtěly čas spolu, ale doktoři by nejdřív měli udělat svou práci.

„Co si počnu?“ Lenin hlas se zlomil a z oka jí unikla slza. „Nemůžu být ochrnutá. Potřebuji svoje nohy a Kara nebude chtít zůstat připoutaná k nějakému mrzákovi.“

Alex pokročila vpřed a pohladila ji konejšivě po paži. „No tak, nebuď bláhová. Kara tě miluje a chce si tě vzít. Tohle nic nemění,“ ujistila ji.

„Mění to všechno, Alex,“ zvýšila Lena hlas. „Necítím své nohy. Nebudu schopná chodit,“ vyštěkla. „Zůstanu připoutaná ke kolečkovému křeslu po zbytek života.“ Zněla naštvaně. Ne nezbytně na Alex, ale na tu situaci obecně.

„Možná, že místo dělání předčasných závěrů, bychom měly přivolat doktora,“ navrhla Maggie. „Může ti vysvětlit, o co jde.“

„Nepotřebuji doktora, aby mi řekl, že necítím svoje nohy,“ popotáhla Lena, jak jí slzy hrozily vylitím se z očí.

„Tak jsem to nemyslela,“ odvětila Maggie. „Chci říct, že tě může vyšetřit a zjistit, co je špatně. Možná je to napravitelné. Možná, že operace dokáže spravit to, co ti brání cítit nohy.“ Maggie zněla nadějně, když hovořila. „Nebo to možná nebude trvalé. Možná, že cit v nohou si dá jenom na čas, než se vrátí po anestézii po tvé operaci,“ pověděla jí. Neměla o takovýchto věcech ponětí, ale doufala, že je šance, že to nebude pro Lenu trvalé. „Prostě to nevzdávej ještě, než se dozvíš, co se pokazilo.“

„Jo, má pravdu,“ přikývla Alex, souhlasíc se svou ženou. „Chci říct, že o tom pořád slyšíš,“ vydechla Alex a posadila se na židli, kterou uvolnila Kara. „Lidé vyváznou z nehod a musí se znovu naučit chodit.“ Alex se cítila trochu malátně, takže se natáhla pro džbánek s vodou, zvedla plastový kelímek, nalila si trochu a napila se.

„Hele, já vím, že se snažíte být pozitivní, ale postavme se tomu čelem,“ zavrtěla Lena hlavou. „Pravděpodobnost, že k čemukoliv z toho dojde, je velice malá,“ povzdechla si. „Obzvláště s mým štěstím.“ Odkašlala si. „Ne, já, ehm…jsem si celkem jistá, že jsem uvázaná ke kolečkovému křeslu.“ Byla si dost jistá, že takový bude její život. Nechtěla zvažovat cokoliv jiného, protože k tomu nechtěla upínat své naděje.

„No, je jen jeden způsob, jak to zjistit jistě,“ pravila Maggie s pohledem na svou ženu, která vypadala trochu mimo. Alex stále usrkávala vodu a mezi loky zhluboka dýchala. „Al, jsi v pořádku?“ Maggie teď zněla mimořádně ustaraně. Strachovala se o Lenu a teď se obávala o Alex, protože ta nevypadala dobře.

„Jo.“ Alex se znovu napila. „Jen musím něco sníst,“ řekla a rukou spočívala na svém břichu.

Maggie pohlédla na hodinky. „No, můžeme zajít na oběd, než budu muset do práce.“ Maggie měla odpolední směnu, ale Alex zavolala do práce, že jí není dobře. Cítila se mizerně celé ráno, ale také tu chtěla být pro Karu s Lenou. „A ty,“ pronesla Maggie s pohledem na Lenu. „Sežeň doktora, aby tě pořádně vyšetřil,“ vyplísnila ji a Lena stiskla rty a krátce přikývla.

Lena se chystala něco říct, když se otevřely dveře a vešla Kara s pohárkem ledových kousků. „Tady to máš, zlato,“ podávala jí je. Lena jí věnovala slabý úsměv. Kara okamžitě podle výrazu její tváře poznala, že se něco stalo. Pohlédla na Alex a pak na Maggie a přemítala, proč je v pokoji takové ticho. „Co se děje?“ zeptala se a rozhlížela se po všech.

Lena si odkašlala a pohledem přelétla z Maggie na Alex a zpátky. „No, Al a já jdeme na oběd,“ prohlásila Maggie, vidouc, že Lena chce trochu soukromí, aby Kaře sdělila, že v tuhle chvíli necítí svoje nohy. Alex dopila vodu a odložila kelímek na skříňku, než se pomalu zvedla. „Uvidíme se později,“ věnovala Maggie Leně úsměv.

„Odpoledne se vrátím,“ řekla Alex a pohladila Lenu po paži, než pohlédla na svou sestru a pohladila po paži i ji. „Taky bys měla něco sníst,“ sdělila jí a Kara přikývla a cítila se stále trochu zmateně, zatímco sledovala, jak Maggie s Alex odcházejí z místnosti.

„Něco mi uniklo?“ zajímala se Kara a otočila se zpátky ke své snoubence.

Lena se zhluboka nadechla. „Pojď sem.“ Lena položila ledové kousky na skříňku a natáhla ruce ke Kaře. Kara naklonila hlavu, přistoupila blíž k posteli a vzala Leniny ruce do svých a přejížděla po nich palci.

„Leno, děsíš mě,“ pravila k ní a srdce jí začalo v hrudi tlouct rychleji obavami z toho, co se Lena chystá říct. „O co jde?“

Lena si dopřála chvilku, aby se sebrala, než se znovu zhluboka nadechla. „Necítím svoje nohy.“ Lena se okamžitě sesypala, jakmile to své snoubence řekla.

Kara se zajíkla, protože tohle nečekala, obzvláště po tom, co doktor řekl, že se všechno zdá v pořádku. „Co jsi…ale jak…ach, zlato.“ Kara pustila Leniny ruce, sklonila se, obemkla paže kolem své snoubenky a přitáhla si ji do objetí. Lena kolem ní obtočila své paže a pevně ji svírala. Potřebovala chvíli se svou snoubenkou, než budou, jak věděla, muset přivolat doktora, aby zjistily, co se to děje.

* * *

Alex zvládla sníst velkou porci oběda, který si objednala a neměla pocit, že bude zvracet, což potěšilo jak ji, tak Maggie. Poslední dobou bylo pro Alex těžké udržet v sobě cokoliv, což mělo samozřejmě co dočinění s tím, proč se pořád cítila tak unavená a obecně na prd. Maggie zaplatila za oběd a pak opustily restauraci. Alex vklouzla svou rukou do Maggiiny, jak kráčely ulicí. „Můžeme se kouknout sem?“ zeptala se Maggie, jak se zastavila před obchodem, kde prodávali dětský nábytek a oblečení.

„Myslela jsem, že musíš do práce?“ pronesla Alex.

„Jen na pět minut, prosím,“ našpulila Maggie ret. „Jen se krátce porozhlédneme.“

Alex krátce přikývla a vešla do obchodu, Maggie ji pružným krokem následovala. Přešly do sekce s oblečením a Maggie okamžitě zvedla tričko s logem Supergirl a slovem Superbaby pod ním. „Ach, tohle musíme koupit,“ ukázala ho Alex a ta se uchechtla. „Ááá, tyhle jsou tak rozkošné. Riley se zblázní, pokud do nich oblečeme miminko.“ Maggie zvedla soupravu tří bílých bodýček. Jedno z nich bylo se zelenými dinosaury, druhé s červenými a třetí se žlutými.

„Nekupuj toho moc najednou,“ řekla Alex. „Máme ještě tak 6 měsíců, zlato,“ pověděla jí. Maggie si nechala to oblečení v ruce, zatímco prošly obchodem tam, kde byl nábytek.

„Ach, božíčku, koukni na tenhle set s postýlkou.“ Maggie přejela rukou po tmavě kaštanové postýlce a pohlédla na stejně zbarvenou skříňku a přebalovací pult. „Ááá, rozhodně chci tenhle set,“ prohlásila a vzhlédla s prosebným pohledem k Alex. „Nelíbí se ti?“

„Jo, je to hezké,“ přejela přes ni rukou a usmála se, než se pohledem vrátila ke své ženě. „Ale myslela jsem, že použijeme Rileyinu postýlku?“ pronesla tázavě.

„Takže Riley dostane všechno nové a moje dítě se musí spokojit s věcmi z druhé ruky?“ zeptala se Maggie.

„Tvoje dítě? Takže co, Riley je jen moje? Tohle dítě je jen tvoje?“ tázala se Alex a rukou spočívala na své břiše. Byla si jistá, že to Maggie takhle nemyslela, ale znělo to tak.

„Ne,“ povzdechla si Maggie. „Tak jsem to nemyslela,“ stiskla rty „Chtěla jsem jen říct-“

„Nechaly jsme si Rileyinu postýlku přesně z tohohle důvodu,“ řekla jí Alex. „Ve sklepě máme naprosto vhodnou postýlku. Nepotřebujeme kupovat všechno nové. Vždyť víš, jak jsou děti nákladné a už jsme utratily spoustu peněz ve snaze získat tohle dítě,“ povzdechla si.

Maggie si odfrkla. „No, omlouvám se, že jsem vyplýtvala peníze tím, že jsem přišla o tolik dětí.“

„Maggie, tak jsem to nemyslela,“ sdělila jí Alex. „Ale není nic špatného na tom, použít znovu Rileyinu postýlku.“ Alex lehce vzdechla. Samozřejmě pro tohle dítě koupí nové věci, ale některé větší věci, jako postýlka, se mohou snadno použít z těch, které koupily Riley.

„Není to tak, že bychom neměly peníze,“ povzdechla si Maggie. „Dostáváš hodně slušnou výplatu a ano, možná nevydělávám tolik jako ty, ale sotva třu bídu s nouzí,“ namítala Maggie. Nevydělávala tolik peněz prací detektiva, jako její žena, jako agentka DEO, ale žily si velice pohodlně. „Já jen…chci, aby bylo pro našeho valounka všechno dokonalé.“

„A to bude,“ ujišťovala ji Alex. „Ale dokonalé nemusí znamenat kupovat všechno nové,“ povzdechla si. „Jaký mělo smysl nechávat si Rileyiny věci, když je znovu nepoužijeme?“ zeptala se.

Maggie zavrtěla hlavou, než pohlédla na hodinky. „Přijdu pozdě do práce,“ zamumlala. „Nechám tě rozhodnout, jestli tohle koupíme nebo ne,“ hodila tričko a bodýčka Alexiným směrem, než se otočila a dala se na odchod z obchodu.

„Maggie,“ povzdechla si Alex, zatímco zvedla oblečení a udělala pár kroků dopředu, ale Maggie už vyšla ven.

* * *

Alex vyzvedla Riley z jeslí a pak jely do nemocnice navštívit Lenu s nadějí, že Kara s nimi pojede domů navečeřet se. „Teto Leno,“ Riley vběhla do pokoje s kyticí květin v ruce. „Tyhle jsou pro tebe,“ řekla jí a podávala jí květiny.

„Ááá, děkuji, zlatíčko, jsou hezké.“ Lena na ně na chvilku pohlédla, než je podala Kaře, která je prozatím položila na skříňku a v duchu si udělala poznámku, aby pro ně později sehnala vázu.

„Tohle jsem udělala v jeslích,“ pronesla Riley a natáhla k ní ručně udělané přání brzkého uzdravení. Vepředu byly nalepení dva malí lidé s hvězdičkami, srdíčky a květinou.

„Ááá, to je taaaak hezké.“ Lena se z toho snažila být tak nadšená, jak jen mohla. „Díky, Riley,“ usmála se, zatímco se Riley začala stydět, obrátila se a zabořila se do své matky. Lena odložila přání na skříňku, než se otočila zpátky k Alex a Riley.

„Tak jak se vede?“ zeptala se Alex a rukou přejížděla po Rileyině culíku. „Nechala tu otázku dostatečně obecnou, aby jí Lena mohla odpovědět jen, jak se cítí a nemusela zmiňovat nic ohledně ztráty citu v nohách, pokud nebude chtít.“

„Ehm,“ odkašlala si Lena. „Udělají mi nějaká další vyšetření,“ informovala ji a Kara ji při tom hladila po ruce. „Přesvědčí se, jestli napoprvé něco nepřehlédli nebo, jestli se něco nezměnilo, zatímco jsem byla na operaci.“

„Takže,“ podrbala se Alex na hlavě. „Je možné, že to půjde spravit?“

„No doktor nezněl moc jistě,“ pronesla Lena smutným tónem. „Budeme muset prostě počkat a uvidí se,“ vydechla a otočila se na Karu.

„Ať to dopadne jakkoliv, bude to v pořádku,“ ujistila ji Kara. Bude s Lenou, aby jí pomohla v jakékoliv situaci. Ať už se Lena bude muset naučit znovu chodit, až se jí cit vrátí – což byl scénář, ve který Kara nejvíc doufala – nebo si bude muset zvyknout na život v kolečkovém křesle, společně to zvládnou a Kara věděla, že budou mít pomoc a podporu Alex a Maggie, stejně jako jejich přátel a samozřejmě Eliza se bez pochyb nabídne udělat cokoliv bude moct, aby pomohla Leně přizpůsobit se nové situaci. „Společně překonáme cokoliv,“ ujistila ji Kara. Lena jí věnovala úsměv a přikývla. Byla tak vděčná, že má Kařinu lásku a podporu.

„Takže,“ nadechla se zhluboka Lena a zahleděla se na Riley, která seděla na Alexině koleni. „Copak jsi dělala celý den v jeslích?“ zeptala se a Kara s Alex chápaly, že Lena chce jen normální rozhovor. Chtěla být rozptýlená od všeho ostatního a co k tomu mohlo být lepšího než hovorem s malým dítětem.

„Ehm,“ poškrábala se Riley na hlavě. „Udělala jsem ti to přání,“ pověděla jí. „Hrála jsem si s Benem a Sophií na klouzačce,“ pokračovala Riley s vyprávěním, co dělala. „Nakreslila jsem obrázek pro moje maminky. Dostali jsme mléko a sušenku.“ Její oči se rozšířily, zjevně nadšená ze sušenky. „Postavila jsem velkou věž a hrála jsem si s dinosaury s Calebem.“ Poškrábala se na hlavě, jako by dumala, jestli něco nevynechala.

„Fíha,“ vykulila Lena oči. „To zní, jako že jsi tedy měla skvělý den.“

„Ehé,“ přikývla Riley. „V jeslích je zábava. Nejlepší, když je tam Sophie, Ben a Caleb,“ vyjmenovala jejich, malou skupinu kamarádů.

„Ach, to jsou tvoji nejlepší kamarádi?“ zeptala se Lena.

„Ben je můj kluk,“ prohlásila Riley, uličnicky se zahihňala, než otočila hlavu a skryla ji na matčině hrudi. Alex se zasmála Rileyině poznámce a pohladila ji po zádech.

„Co to znamená mít kluka?“ zeptala se Alex své dcery, zvědavá, co řekne. Tohle bylo poprvé, co slyšela, že Riley mluvila o Benovi jako svém klukovi. Samozřejmě, byli teprve tříletí, takže věděla, že to bude naprosto nevinné, ale pořád byla zvědavá.

„Hrajeme si spolu a sedíme vedle sebe,“ odpověděla Riley.

„Áááá, mladá láska,“ škádlila ji Kara. „Vezmeš si ho?“

„Ne,“ nakrabatila Riley obočí a pohlédla přes místnost na svou tetu. „Jsou nám jen tři,“ sdělila jí. „Moc málo.“

„Aha, takže musíš být velká holka, aby ses vdala?“ zeptala se Kara a Riley přikývla.

„Možná 9 nebo 10,“ řekla Riley. Alex, Lena a Kara se hihňaly té odpovědi, což znovu přimělo Riley zabořit tvář do Alex. Kara pohlédla na Lenu a usmála se. Bylo hezké vidět ji smát se, jak škádlily Riley. Věděla, že se Lena obává těch vyšetření a toho, co bude obnášet její budoucnost, ale obdivovala její sílu, alespoň sílu, kterou měla teď. Nebyla si jen jistá, jak se to může změnit v blízké budoucnosti.

* * *

Alex byla v ložnici, když uslyšela Maggie vrátit se z práce. Bylo pozdě a Alex měla spát, ale to bylo něco, co nikdy nedokázala, dokud nevěděla, že je Maggie bezpečně doma. Maggie vešla do ložnice a ani se nesnažila být potichu, protože věděla, že Alex na ni čeká, i když se dříve toho dne pohádaly. A také se snažily nechodit spát rozhádané, takže Maggie věděla, že Alex bude chtít mluvit o tom, co se stalo. Alex odložila knihu, kterou četla a posadila se na posteli trochu víc. Maggie přešla ke skříni, skopla si boty a pověsila si bundu zpátky na věšák. Nezdálo se, že by jedna z nich chtěla být tou první, kdo něco řekne. Maggie zašla do koupelny, obě stále zticha. Alex si točila palci a čekala po dobu, která jí připadala jako věčnost. Maggie se nakonec objevila zpátky v pokoji, oblečená jen do kalhotek; své džíny, košili, ponožky a podprsenku očividně odhodila do koše na prádlo, který stál v koupelně. Došla ke své straně postele a tehdy si všimla té tašky. Pohlédla na Alex, zatímco si vytahovala tričko na spaní z pod polštáře. Natáhla si ho na sebe, pak zvedla tašku, odhrnula deku a vklouzla do postele. Vytáhla z tašky Superbaby tričko a dinosauří bodýčka. „Takže, co dalšího můžeme koupit?“ porušila Maggie ticho. Alex si povzdechla, pořád se na ni zlobila. I když její naprosté ticho, když vešla do pokoje, jí to mělo naznačit. „Možná jednoho medvídka? Jednu nebo dvě deky? Osušku?“ rozhodila Maggie rukama, jak mluvila.

„Maggie,“ povzdechla si Alex. Měla poct, že to Maggie bere ze špatného konce. Nebylo to tak, že by Alex řekla, že pro dítě nemohou koupit nic. Jen konstatovala, že myslela, že se dohodly na požití stejné postýlky. „Nikdy jsem neřekla, že nemůžeme koupit nic pro dítě. Bude potřeba spousta věcí,“ vzdechla. „Jednoduše jsem říkala jen-“

„Ty to nechápeš, že ne?“ přerušila Maggie svou ženu a soudě podle výrazu Alexiny tváře, ta zjevně nevěděla, proč z toho Maggie dělá takovou vědu. „Tohle je všechno, co můžu udělat, abych se v tomhle těhotenství cítila zapojená, jak jen to jde,“ pověděla jí. „Jediné, jak se můžu cítit součástí toho, je kupování věcí a vymýšlení toho, jak zařídíme dětský pokoj, protože nemůžu nosit dítě.“ Maggiiny oči se plnily slzami. „Neucítím, jak ve mně to dítě roste, nebo kope nebo se nebudu potýkat ani s tím, jak mizerně se kvůli tomu cítíš,“ popotáhla. „Takže tohle potřebuji, Alex,“ praštila se do hrudi, zatímco Alex sledovala, jak jí po tváři stéká slza.

„Broučku.“ Alex se natáhla, sevřela Maggiinu tvář a přejížděla přes ní palcem, aby tu slzu setřela. „Koupíme dítěti spoustu věcí. Zařídíš dětský pokoj, jakýmkoliv způsobem budeš chtít,“ řekla a Maggie se chabě usmála. „Jen jsem si myslela, že jsme se dohodly, že nepotřebujeme nový nábytek, ale pokud to pro tebe tolik znamená, tak vezmeme ten Rileyin do secondhandu nebo ho dáme charitě a můžeme pro valounka koupit nové věci,“ pověděla jí, znovu ji pohladila po tváři, zatímco úsměv na Maggiině tváři rostl. Alex věděla, že pro Maggie musí být těžké sledovat, jak někdo jiný nosí dítě, které by měla nosit sama, takže, pokud Maggie chce udělat tohle, aby se cítila víc zapojená do těhotenství, tak jí v tom Alex nebude bránit.

„Omlouvám se,“ popotáhla Maggie. „Já vím, že se to může zdát opravdu hloupé, protože jde jen o nějaký nábytek, ale nikdy nebudu mít zkušenost s těhotenstvím, takže to nejlepší, co mohu udělat, je, ujistit se, že všechno bude připravené, až dítě přijde na svět.“ Alex stiskla rty, přesunula se blíž ke své ženě, rukou znovu sevřela její tvář a setřela slzu.

„Fajn,“ pověděla jí Alex. Nikdy plně nepochopí bolest, kterou musela Maggie cítit z toho, že není schopná nosit dítě. „Promiň.“ Alex cítila potřebu omluvit se. Nenapadlo ji, že je za tím víc, proč byla Maggie tak neoblomná ohledně koupě nového nábytku. „Můžeme koupit cokoliv chceš,“ ujistila ji.

„Děkuji,“ věnovala jí Maggie úsměv. „Jsem tak vděčná, že tohle pro mne – pro nás – děláš, abychom získaly naše druhé dítě.“ Maggie stiskla rty a svěsila hlavu. „Ale vážně bych si přála, abych to mohla udělat sama, víš?“ Maggie zavřela oči a snažila se zatlačit slzy, které se chtěly vyřinout.

„Já vím,“ položila Alex ruku na Maggiinu bradu a jemně pozvedla její hlavu nahoru, aby jí hleděla do tváře. „Ale v dubnu budeme mít nádherné děťátko a nebude záležet na tom, ze které z nás vzešlo, protože ho budeme tolik milovat a vše na čem bude záležet je, že bude tady a že je zdravé a my začneme náš život jako čtyřčlenná rodina,“ říkala Alex něžně, Maggie se kousla do rtu a krátce přikývla v souhlasu s Alexinými slovy. Věděla, že jakmile bude dítě tady, nebude záležet na tom, kdo ho odnosil. Budou mít nové drahocenné dítě a na tom jediném bude nakonec záležet. Že rozšíří svou rodinu.

„A pak si budeme moct pořídit zlatého retrívra Codyho, že jo?“ ušklíbla se uličnicky Maggie, zatímco si otírala slzu z tváře.

„Jo,“ přikývla Alex. „Ale bude to maltézáček Gertrúda,“ zamumlala.

„To si myslíš ty,“ poznamenala Maggie, než obdařila Alex úsměvem. Obě se pochechtávaly faktu, že ani jedna se nehodlá vzdát toho, jakého psa chtějí, ani jeho jména. Obě se současně naklonily a krátce se políbily.

„Miluji tě,“ řekla jí Alex.

„Také tě miluji,“ odvětila Maggie, zatímco se uložily ke spánku. Alex se natáhla a zhasla světlo a Maggie se uvelebila v záhybu Alexina krku a svou rukou něžně spočívala na Alexině břiše, zatímco obě upadaly do spánku.


39

Kara s Lenou dorazily zpátky do bytu. Lena zastavila své kolečkové křeslo vedle gauče. Nepronesla slovo od chvíle, co opustily nemocnici toho rána, ale Kara na ni netlačila, vědouc, že prostě potřebuje čas. Lena se rozhlédla po bytě a pomyslela si, že byl alespoň dost prostorný a dostatečně široký, aby se s kolečkovým křeslem dostala kamkoliv. „Radši bych si měla na tohle místo zvyknout, co?“ zamumlala.

„No, není to tak, že bys tu musela být víc než obvykle,“ sklonila se před ní Kara. Položila ruce na Lenina stehna a něžně ji hladila s nadějí, že jí přinese nějakou útěchu, ale pak si to uvědomila. Kousla se do rtu, přesunula jednu ruku na Lenino nadloktí a nechala ho tam.

„Nechci, aby tohle byl můj nový život, Karo.“ Lena zněla uslzeně, zavrtěla hlavou a rukou praštila z boku do křesla.

„Já vím, broučku, ale hlavní je, že jsi živá a hele, musíme naplánovat svatbu. Můžeš se soustředit na něco pozitivního,“ obdařila ji úsměvem a pohladila ji po paži.

Lena znovu zavrtěla hlavou. „Nemůžu projít uličkou. Nemůžu s tebou mít první tanec.“ Lena zněla zničeně. „Nezasloužíš si být vdaná za nějakého starého mrzáka.“

„Přestaň si tak říkat,“ pronesla Kara, narážejíc na to, že to nebylo poprvé od chvíle, co zjistily, že necítí svoje nohy, což bylo před týdnem, co to řekla. „Jsi to pořád ty. Pořád jsi žena, do které jsem se zamilovala a se kterou chci strávit zbytek života,“ ujišťovala ji. „Tolik tě miluji a nemůžu se dočkat dne, kdy se staneš paní Danversovou,“ široce se usmála, protože se opravdu nemohla dočkat. Nemohla se dočkat dne, kdy si před rodinou a přáteli přislíbí strávit zbytek dní spolu.

„Já to nechci,“ zavrtěla hlavou Lena a Kara viděla, že se jí v očích tvoří slzy. „Ne takhle. Ne, když už nemohu být sama sebou.“ Kara lehce vzdechla, její srdce se nad Lenou svíralo. „Nemůžeme mít život, který jsme chtěly. Sny, které jsme měly. Teď je to jiné,“ svěsila Lena hlavu. „Všechno jsem zničila.“

„Nic jsi nezničila.“ Kara chápala, že se teď Lena bude cítit sklesle, takže se ze všech sil snažila ujistit ji, že pořád mohou mít v podstatě stejný život, jaký chtěly. Že se věci nemusí změnit.

„Ale ano,“ vzhlédla Lena zpátky ke Kaře. „A teď jsi zaseklá se mnou, protože nemůžeš být mrchou, které se rozejde s holkou na vozíku.“

„Nikdy se s tebou nechci rozejít.“ Kara cítila, jak se i jí zalévají oči slzami. Tohle bylo pro ně obě nové a čerstvé. Věděla, že budou mít pravděpodobně složitý měsíc nebo dva, dokud si nebudou schopné přivyknout, ale ani na sekundu nezvažovala, že by to s Lenou ukončila. „Leno, dokážeme překonat všechno, dokud jsme spolu,“ pověděla jí. Lena ze sebe dokázala vymáčknout nejslabší z úsměvů.

„Přála bych si, aby byly doktoři víc jistější, že to nebude trvalé,“ popotáhla Lena, zatímco jí Kara přejížděla palci pod očima a stírala jí slzy. „Přála bych si, aby bylo něco, co by mohli udělat, však víš, lékařské technologie se pořád vyvíjí. Člověk by si myslel, že přijdou na způsob, jak pomoct lidem s paralýzou.“

„Já vím, lásko, také bych si přála, aby toho existovalo víc, co by pro tebe mohli udělat,“ pověděla jí Kara. „Ale možná…“ mlaskla jazykem. „Možná by DEO mohlo pracovat na něčem, co by ti mohlo pomoct znovu chodit,“ pronesla opatrně, protože si nebyla jistá, jak na to bude Lena reagovat.

Lena zavrtěla hlavou. „Nechci být pokusným králíkem.“

„A co tvoje práce?“ navrhla Kara. „Udělali jste některé opravdu skvělé věci. Kdo říká, že bys ty a tvoji lidi nemohli přijít s něčím, co by ti pomohlo?“

Lena si odfrkla. „Nejsme bozi, Karo. Nemůžeme přimět lidi znovu chodit.“ Lena věděla, že se Kara snaží přijít s těmi návrhy pouze pro to, aby se pokusila zlepšit její náladu, ale ona neviděla možnost, že by něco z toho mohlo fungovat.

„No dobrá…“ kousla se Kara do rtu. Měla ještě jeden nápad, ale trochu váhala vyslovit ho. Ale oni dokázali některé dost působivé věci, i když to bylo pro zlo. „A co Cadmus?“ téměř zašeptala Kara, ale Lena ji slyšela. Kara to poznala podle znechuceného výrazu, který se jí objevil na tváři.

„To myslíš vážně?“ vypískla Lena. „Cadmus? Vážně si myslíš, že k nim půjdu pro pomoc?“

„No, podívej se na to, co dokázali s lidmi udělat,“ namítala Kara. „Jestli existuje nejnepatrnější šance, že se dostaneš z kolečkového křesla, nechceš se jí chopit? Právě jsi říkala, jak nechceš být v kolečkovém křesle a nechceš, aby takový byl tvůj život, takže bych si myslela, že budeš chtít zkusit cokoliv, abys to změnila,“ vydechla Kara lehce.

„Takže ti není příjemné, že jsem tady?“ zeptala se Lena a vypadala trochu ublíženě.

„Ne, samozřejmě, že ne,“ odvětila Kara. „Miluji tě, tak hrozně moc, Leno. Chci být s tebou bez ohledu na cokoliv. Jen jsem myslela na tebe a to, co chceš a co tě udělá nejšťastnější,“ pověděla jí. „A možná DEO…Cadmus jsou možnostmi ke zvážení.“ Kara zněla nadějně, jak hovořila. Pokud by byla v takovéto situaci, byla by ochotná zkusit cokoliv, takže věděla, že to Lena bude cítit stejně.

„Máma je stejně ve vězení, takže nemůže pomoc. Ne, že by to stejně pravděpodobně udělala,“ zamumlala Lena.

„Cadmus je víc než jen tvoje matka,“ řekla jí Kara. „Možná je velkou šéfkou, ale jsem si jistá, že pro ni dělá spousta chytrých lidí.“

Lena stiskla rty a vypadala, že o tom uvažuje, než zavrtěla hlavou. „Já nevím,“ odpověděla, nejistá si, jaký má pocit z využití Cadmu, aby jí pomohli, po tom všem, čím si s nimi prošla a stejně to nebylo tak, že by věděla, že by jí Cadmus pomohl.

„No, říkám jen to, že to stojí za zvážení,“ pravila k ní Kara, než se narovnala. „A teď, chceš pomoct na gauč? Udělala by sis větší pohodlí?“ zeptala se Kara.

„Popravdě jsem opravdu unavená,“ zazívala Lena. „Já, hmm…v nemocnici jsem dobře nespala. Chtěla bych si jít zdřímnout,“ pronesla Lena a Kara přikývla a pohlédla směrem k ložnici.

„Dobře. Chceš, abych tě tam donesla?“ zeptala se Kara.

„Ne,“ zaječela Lena trochu hlasitěji, než měla v úmyslu. „Musím zvládat věci sama,“ řekla. Kara přikývla, chápajíc, že Lena bude chtít stále být tak nezávislá, jak to půjde. Pozorovala, jak jede s křeslem přes pokoj, než zmizela za rohem do ložnice. Kara se zhluboka nadechla a točila si svým zásnubním prstenem a v tuhle chvíli si nebyla jistá, jestli se k němu někdy připojí ten snubní.

* * *

Riley poskakovala vzrušeně z nohy na nohu. Byly v kině a šly na Já padouch 3. Riley se velice těšila na den venku se svými matkami. „Stůj klidně,“ řekla jí Alex, než jí podala kelímek popkornu. Maggie vzala tři lahve vody, zatímco Alex zaplatila za popkorn a pití, než se vydaly do sálu, kde film dávali. Došly ke svým místům a usadily se. Riley seděla mezi nimi a už se zabořila do popkornu. Milovala dny venku se svými maminkami a zbožňovala popkorn, takže dnešek byl jako extra výhra. Maggie k ní shlédla. Holčička se ládovala popkornem, jako by týdny nejedla. „Klídek,“ smála se jí Maggie. „Nechceš si něco nechat na film?“

„Na Mimoně,“ zazubila se Riley. „Vezmi to, mámo,“ řekla jí. Maggie od ní převzala kelímek s popkornem a položila ho na zem pryč od Riley, dokud nezačne film. Riley popadla svou lahev vody z držáku na pití na opěrce sedadla a napila se. „Ááách, mamko, uvidí můj valounek film?“ pronesla a vzhlédla k Alex.

„Ehm.“ Alex zavrtěla hlavou. „Ne, broučku. Děťátko je v mém bříšku. Nemůže vidět ven.“

Riley nakrčila obočí. „Jak se do tebe můj valounek dostal?“ zeptala se Riley. „Snědla jsi ho?“

Maggie vyprskla smíchy, což způsobilo, že žena, která seděla o pár řad víc vepředu se svým dítětem, se po ní ohlédla. „Ne, mamka to dítě nesnědla,“ pronesla a Riley se na ni ohlédla s očima vyvalenýma a zmatenýma.

„Jak se dostane ven?“ zeptala se Riley a rozhodla se nečekat na odpověď na předchozí otázku.

„Ehm, no, mamka půjde do nemocnice a doktor mi pomůže dostat ho ven,“ sdělila jí Alex, myslíc si, že Riley je trochu malá, aby slyšela pravdu o porodu.

Riley se poškrábala na hlavě. „V čím bříšku jsem byla já?“ zajímalo Riley.

„Taky jsi byla v mamčině,“ informovala ji Alex.

„Kdy ztloustneš?“ zjišťovala Riley. Alex pohlédla na Maggie, která si kousala ret z Rileyina náhlého zájmu o pokládání spousty otázek.

„Už brzy mi začne růst bříško,“ pověděla jí Alex. Všimla si v posledních dnech změny. Měla malou vybouleninu, ale nic pod oblečením rozpoznatelného. Ale s Riley také neměla obrovské břicho a dumala, jestli bude tohle těhotenství stejné.

„Chci se ho dotknout,“ informovala ji Riley. „Ucítím mého valounka?“

„Jednoho dne,“ sdělila jí Alex. „Až bude valounek větší a začne se pohybovat v mém bříšku, budeš schopná cítit, jak se hýbe,“ řekla Alex a Riley se zaculila, než se ohlédla na Maggie.

„To chci.“ Rileyin úsměv se ještě rozšířil. „Chceš cítit mého valounka?“

„Jo,“ odpověděla Maggie a na tváři měla úsměv ukazující její dolíčky. „Máma se nemůže dočkat, až začne dítě kopat,“ pronesla a hleděla přes Riley na Alex, která svou ženu obdařila úsměvem. „A,“ řekla Maggie s pohledem zpátky na Riley. „Máma se taky nemůže dočkat, až mamka ztloustne,“ pověděla jí a Riley se uličnicky zahihňala.

„Hele,“ našpulila Alex smutně ret nad tím, že Maggie s Riley říkají, že ztloustne. Maggie s Riley se smály.

„No právě teď vypadáš jenom, jako bys snědla příliš moc dortu,“ škádlila ji Maggie. Všimla si malé vyvýšeniny, která se v posledních dnech objevila na břiše její manželky. „Nemůžu se dočkat, až začneš vypadat víc těhotně.“

Alex jí věnovala úsměv, než vstala. „No, mamka musí jít znovu čůrat,“ řekla s pohledem na Riley.

„Nešla jsi zrovna před tím, než jsme vešly?“ smála se Maggie.

„To proto říkám znovu,“ zabručela Alex. Výlety na záchod se stávaly v těchto dnech častějšími. „Potřebuješ jít na záchod, než začne film?“ hleděla Alex na Riley a kontrolovala, jestli nechce jít s ní. Začaly upoutávky, takže věděla, že film brzy začne, takže bylo lepší, aby šla Riley teď než v půlce filmu.

„Hmm,“ poškrábala se Riley na hlavě. „Jo, půjdu.“ Riley seskočila ze sedačky, sevřela Alexinu ruku a zamířila s ní na záchod, než začne film.

* * *

Kara vyzvedla večeři, kterou si objednaly. Když se vrátila domů, nalezla Lenu ležet na zemi a se slzami na krajíčku. „Leno!“ Kara odložila večeři na stůl a doběhla do kuchyně, kde Lena ležela. Její křeslo bylo mimo její dosah a ona se k němu snažila dostat. „Miláčku, co se stalo?“ Kara se k ní sehnula a pomohla jí do pohodlnější pozice.

„Snažila jsem se nachystat stůl,“ sdělila jí Lena a hlas se jí lámal. „Ale nemohla jsem dosáhnout na misky,“ vzhlédla a pokynula ke skříňce, ve které byly misky uloženy. „Tak jsem se vzepřela o linku, abych se postavila a pokusila se na ně dosáhnout, ale podlomily se mi nohy a odjelo mi křeslo a já tu zůstala trčet.“

Kara svírala svou snoubenku, zatímco ta se o ni opírala a Kara cítila, jak se Leniny slzy vpíjí do její košile. „To je dobrý,“ hladila ji po zádech. „Můžeme přeuspořádat kuchyň, aby ti bylo všechno dostupnější,“ říkala něžně a nepřestávala ji hladit po zádech. „Zranila ses někde? Bouchla ses do hlavy?“ shlédla k Leně, zatímco ta se odtáhla a vzhlédla ke Kaře. Kara jí přejela po čele a ucítila, jak se jí dělá malá boule, nová, mezi těmi starými, které přetrvávaly od její nehody. Byly už skoro pryč, ale tahle vypadala čerstvě a měla tmavší barvu. Kara po ní jemně přejela a Lena se pod tím dotekem odtáhla. „Nic vážného,“ zamumlala Kara.

„Bože, nezvládnu ani přichystat stůl.“ Lena zněla naštvaně, že zápasila i s těmi nejjednoduššími úlohami.

„Jistěže zvládneš,“ řekla jí Kara. „Jak jsem řekla, musíme to jen upravit, abys mohla dosáhnout na věci a pak můžeš dělat všechno. Jsi z nás dvou lepší kuchařka a neztloustneme z každodenních donáškových jídel,“ vtipkovala. „Nebo alespoň, já nehodlám nechat ztloustnout tebe z donáškových jídel,“ podotkla, protože sama mohla jíst a jíst a jíst a nemělo to na ni žádný efekt. „Takže víš, můžeš si dát pár dní volna, ale čekám, že se vrátíš zpátky do kuchyně,“ prohlásila a na tváři se jí objevil potutelný úšklebek. Lena se dokázala drobounce zasmát. „A hele, začala jsi,“ pohlédla Kara na stůl. „Máme pití, máme příbory. Jediné, co nám chybí jsou misky a můžeme se do toho pustit,“ pronesla a zvedla se. Lena se opírala o kuchyňskou jednotku. Kara se natáhla do skříňky a vyndala dvě misky, načež shlédla zpátky k Leně. Položila misky na linku, než se sehnula a připravovala se Lenu zvednout s jednou rukou pod jejíma nohama a druhou obtočenou kolem jejích zad.

„Co to děláš?“ zeptala se Lena.

„Pomáhám ti nahoru.“ Kara přerušila to, co dělala a pohlédla Leně do očí.

„Ne,“ odehnala její paži pryč. „Chci, abys mi přivezla moje křeslo, abych si do něj mohla vylézt.“

„Leno, zlato, to je v pořádku, nech mě pomoct,“ pověděla jí Kara.

„Neuneseš mě,“ zvedla Lena hlas.

„Ach, Leno, dokázala bych zvednout ten autobus, co tě srazil a odhodit ho do vesmíru,“ poznamenala Kara. „Jsem si dost jistá, že tě uzvednu.“ Chtěla Leně pomoct, ale nechtěla, aby měla pocit, že ji podceňuje, ale občas bylo v pořádku, že Lena potřebuje pomoc, alespoň dokud se nezlepší v dělání věcí, aniž by používala svoje nohy. „Udělám jen to, že tě posadím do tvého křesla nebo, jestli chceš sedět u stolu, tě posadím na židli,“ sdělila jí. Nebyla si jistá, jestli bude Lena chtít zůstat ve svém křesle nebo bude chtít sedět u stolu na jedné ze židlí.

Lena lehce vzdechla s pohledem na kolečkové křeslo, které odjelo kolem ledničky ven z kuchyně směrem do ložnice, než pohled otočila na druhou stranu místnosti k jídelnímu stolu. „Vezmi mě ke stolu, prosím,“ pronesla tiše, jako by byla zahanbená Kařinou pomocí. Kara ji zvedla a narovnala se, Lena sebrala misky z linky, načež Kara přešla ke stolu a posadila Lenu na jednu z židlí. Lena položila misky na podložky a pohlédla na Karu a rty se jí zvedly do slaboučkého úsměvu. Kara jí úsměv vrátila, než se sklonila a vtiskla pusu na Leniny rty.

„Zvládneme to,“ zamumlala a pohladila Lenu po rameni, jak se odtahovala z polibku, načež se posadila proti Leně, aby se navečeřely.

* * *

Alex vyšla z koupelny, došla k posteli a vklouzla zpátky pod deku. „Jsi v pořádku?“ Maggie se otočila v posteli, rukou sklouzla pod Alexino tričko na spaní a lehce ji hladila po břiše.

„Jasně, v pohodě,“ zazívala Alex a uvelebila se blíž Maggie. „Však víš…jen volání přírody.“ Maggie potlačovala smích a Alex si začala hrát s jejími vlasy. „Takže, přemýšlela jsem,“ začala.

„No?“ Maggie zněla zvědavě.

„Pokud budeme mít kluka, můžeme mu někam do jména dát Jeremiah?“ zeptala se Alex. Pořád jí její otec šíleně chyběl a znamenalo by pro ni hodně, kdyby měly kluka, aby ho mohly poctít jeho jménem. „Stačilo by prostřední jméno.“

„Jo, jistěže můžeme,“ odpověděla Maggie. „Nechceš ho prostě pojmenovat Jeremiah?“ zajímalo ji. „Je to hezké jméno.“

„Ne,“ zavrtěla hlavou Alex. „Prostřední jméno stačí. Kromě toho, Riley a Jeremiah jako sourozenci?“ Alex zněla nejistě. „Neříkám, že ty jména k sobě musí extra pasovat, ale spolu mi nezní dobře,“ pověděla své manželce, zatímco si natáčela pramen Maggiiných vlasů na prst. „Mimoto, dávám Wyatta na vrcholek svého seznamu jmen pro chlapce. Ach a Jacoba,“ dodala.

„Jacoba jsem zrovna chtěla říct.“ Maggie zněla lehce překvapeně, že se obě shodly na jméně, které se líbilo oběma, tak brzy. „Mohly bychom mít našeho malého JJe,“ usmála se a stále hladila Alex po břiše. „Ale Mason je pravděpodobně pořád moje nejoblíbenější jméno pro kluka,“ pověděla jí a cítila, jak Alex proti ní zavrtěla hlavou.

„Ne,“ odpověděla Alex. Když čekala Riley, Mason byl jméno, které Maggie prosazovala, pokud by měly kluka. „Promiň, ale prostě se mi Mason nelíbí.“

Maggie se zamračila. „Stejně jsem tak nějak věděla, že tohle jméno smeteš ze stolu,“ zamumlala. „Ale hádám, že máme spoustu času probírat jména pro dítě,“ pronesla skrz zazívání. „Alespoň pro kluka. Už jsme se shodly, že budeme naší dceři říkat Maggie Junior,“ žertovala, lehce se odtáhla a pohlédla Alex do očí.

„To bys tak chtěla,“ smála se Alex.

„Ani ne,“ odvětila Maggie. „Nezatížila bych tím jménem malé dítě. Chci říct, že Maggie je v pohodě, ale Margaret.“ Maggie svraštila tvář, zjevně nebyla nadšená ze jména, které jí rodiče vybrali. „Ne, ne,“ zavrtěla hlavou a usmála se na svou ženu. „Dáme našemu princátku nebo princezničce dokonalé jméno,“ pronesla. „Ááá, to je tak vzrušující probírat jména pro dítě. Těhotenství se díky tomu zdá reálnější, vyvolává to pocit, že se to opravdu děje,“ zazubila se na Alex.

„To ti můžu říct, že se to opravdu děje,“ opáčila Alex. „Cítím se tak popudlivě a unaveně a je mi špatně tak pětkrát denně a musím častokrát chodit na záchod,“ zamumlala. Zatím probíhalo tohle těhotenství přesně stejně jako to s Riley, o čemž věděla, že se může stát, ale vážně doufala, že to při druhém pokusu bude snazší a ta myšlenka ji trochu děsila, protože to pravděpodobně znamenalo, že se to ještě zhorší a ona znovu skončí v nemocnici.

„Mrzí mě to, broučku.“ Maggie se cítila špatně, protože se tomu všemu mohly vyhnout, jen kdyby dokázala odnosit dítě sama. „Ale jak jsi říkala tehdy večer, přijde duben a my dostaneme naše drahocenné maličké a tohle všechno bude stát za to,“ pověděla jí.

„Já vím,“ odvětila Alex. „I když to pořád bude mizerných šest měsíců a dopředu se omlouvám, že budu protivná,“ dusila smích.

„Možná bych měla být já tou, co se omlouvá, protože budu jenom úzkostlivější, jak to bude postupovat,“ pravila k ní Maggie. „A ty jsi těhotná. Máš právo být protivná.“

„No, nehodlám na oplátku odpovědět, že máš dovoleno být úzkostlivá, takže se omlouvám, pokud sis myslela, že ano,“ zamumlala Alex a Maggie se zasmála.

„Nemyslela jsem, že bys to udělala,“ sdělila jí Maggie. „Velice se snažím nebýt. Já jen…je těžké být tou netěhotnou,“ vydechla. „Mám starost o tebe a dítě a jen se chci ujistit, že jsi v pořádku.“

„Já vím, že ano,“ usmála se na ni Alex uznale. Věděla, že Maggie se jen starala. „Ale hele, tak jsme tu, v posteli, vzhůru, měla bych dodat,“ pravila Alex a vztyčila prst. „Riley spí a já se právě teď cítím skoro slušně, takže…“ zahýbala obočím. „Co kdybychom přestaly mluvit a začaly s něčím, co by bylo trochu zábavnější?“ zeptala se a Maggie se zazubila, zatímco rukou přejela po jejích zádech a stiskla jí zadek.

„Co přesně máš na mysli, Danversová?“ zeptala se Maggie, než se sklonila a vtiskla polibek na její rty.

„Hmm, myslím, že víš,“ zamumlala Alex, než si přitáhla Maggie k dalšímu polibku.


40

„Haló,“ Kara se sama pustila do domu. Kráčela chodbou a slyšela hlasy v kuchyni. „Dobré ráno,“ pronesla, když vešla do kuchyně a spatřila, jak Alex, Maggie a Riley spolu snídají, i když Alex jedla jen suché krekry a usrkávala z hrnku zázvorového čaje.

„Ahoj, Karo,“ usmála se Alex na svou sestru a tvářila se lehce překvapená její nečekanou návštěvou.

„Pořád nemůžeš jíst?“ poukázala Kara k Alexině snídani, zatímco se posadila ke stolu.

„Můj valounek způsobuje, že blinká.“ Riley svraštila tvář, zatímco si namočila kus svého toustu do vajíčka naměkko. „Blé.“

„Myslela jsem, že ranní nevolnosti ustoupí po dvanáctém týdnu?“ zeptala se Kara. „A ty jsi v jakém, jdeš do čtrnáctého?“

„Jo, ale pamatuješ si mé těhotenství s Riley, že jo? Občas trvají po celé těhotenství,“ zamračila se Alex a nevypadala, že by jí ta myšlenka imponovala, načež se napila svého čaje. „Tak, čemu vděčíme za tvou návštěvu?“

Kara tak nějak pokrčila rameny. „Jak se má Lena?“ zeptala se Maggie, zvedla své kafe a napila se, zatímco čekala na odpověď.

„Nechce vytáhnout paty z bytu,“ zamumlala Kara. Byla už pár dní doma z nemocnice a přestože ji Alex s Maggie chtěly jít navštívit, stejně tak jí chtěly dopřát trochu prostoru a pak jim Kara sdělila, že jí řekla, že ještě není připravená na návštěvy. „Jen tam sedí.“ Kara sklopila hlavu.

„Mámo, jsem hotová,“ prohlásila Riley a odložila skleničku skoro dopitého jablečného džusu. „Můžu si jít hrát?“

Maggie pohlédla na hodiny a pak zpátky na Riley. „10 minut,“ sdělila jí. „Pak musíš jít do jeslí,“ pravila Maggie a Riley přikývla, zatímco už byla dole ze židle a vybíhala z kuchyně. „Hádám, že to prostě zabere čas přivyknout si,“ pronesla Maggie, reagujíc na to, co řekla Kara. Lena, se pravděpodobně nakonec vrátí do práce. Není to tak, že by dál nemohla vykonávat svou práci, ale bude to chvíli trvat, než se Lena bude cítit připravená.

„Hmm.“ Kara si točila svým zásnubním prstenem kolem prstu.

„Možná bys ji mohla přimět, vrhnout se na plánování svatby,“ navrhla Alex. „To by jí mohlo dovolit zaměřit se na něco pozitivního.“ Alex napadlo, že možná, kdyby Lena dělala něco dobrého, něco vzrušujícího a plánovala něco, na co by se mohla těšit, že by ji to mohlo vrátit do lepšího rozpoložení.

Kara se ušklíbla. „Ne,“ zavrtěla hlavou. „Ech…nemyslím si, že ještě bude nějaká svatba,“ pronesla tiše a zněla zničeně.

„Cože?“ zajíkla se Maggie. „Rozešla se s tebou?“

„Ne, ne,“ zavrtěla hlavou. „Ale nechce se vdávat v kolečkovém křesle, takže…“ pokrčila rameny a Alex s Maggie mohly vidět, že se snaží ze všech sil neplakat. „Co můžu dělat? Nemůžu ji zrovna nutit projít uličkou, nebo jo?“

„Ale co se změnilo?“ zeptala se Maggie. „Chci říct, že vím, že je v kolečkovém křesle, ale pořád je to Lena. Pořád je to ta samá osoba.“ Maggie samozřejmě nevěděla, čím si teď Lena procházela, ale domnívala se, že svatba pro ni bude dobrá, něco na co se upnout.

„Nechce být nevěstou v kolečkovém křesle.“ Kara se zhluboka nadechla a vzhlédla zpátky k Maggie a své sestře. „A to je důvod, proč potřebuji tvou pomoc,“ hleděla na Alex s prosebným výrazem na tváři.

„Moji?“ zeptala se Alex. „Co zmůžu?“ Alex neměla ponětí, jak se Lena cítí, takže věděla, že nebude schopná říct cokoliv, co by změnilo její názor.

„Pomoz vytvořit nějaké zařízení nebo něco, co by jí umožnilo znovu chodit,“ prohlásila Kara a Alex se rozesmála, než si položila ruku na pusu, když viděla, že to Kara myslí vážně.

„Karo.“ Alex zavrtěla hlavou a pohlédla na svou ženu. Maggie se tvářila trochu vykolejeně. „Nemůžu…nejsem…chci říct…“

„Jsi bioinženýr, Alex,“ pozvedla Kara trochu hlas, jako by chtěla zesílit svůj argument. „Neříkej mi, že DEO nemá technologie na provedení takovýchto věcí. Prosím, Alex.“ Maggie s Alex mohly obě slyšet, jak se jí třese hlas. „Musíš jí zkusit pomoct.“

„Já…“ Alex stiskla rty.

„Je tohle to, co Lena chce?“ zeptala se Maggie.

„Kdybys ty byla v kolečkovém křesle, nezkusila bys cokoliv, abys byla znovu schopná chodit?“ zeptala se Kara. Alex s Maggie si vyměnily pohled. Kara technicky neodpověděla na otázku, jestli to je to, co Lena chce, ale nemohly popřít, že by v takové situaci chtěly zkusit všechno možné, což znamenalo, že Lena možná také. „Prosím.“ Kara znovu vzhlédla ke své sestře s očima dokořán a prosebnýma. „A alespoň budeš mít co dělat v DEO, jelikož teď nechodíš na mise,“ pověděla jí. „Chci říct, že naše další možnost je Cadmus a to vážně zkoušet nechceme, vždyť víš,“ řekla Kara. Alex se kousla do rtu. Nebyla si jistá, zda bude schopná něčeho dosáhnout, ale věděla, že nemůže říct ne.

„Ti by ji pravděpodobně přeměnili na nějakou anti-Supergirl,“ prohodila Maggie. „Však víš, jako ty, ale zlá verze,“ pronesla a nebyla schopná zabránit malému uchechtnutí.

„Přesně, takže chápete, proč potřebujeme pomoc DEO?“ pronesla Kara. „Jistě to stojí za pokus? Chci říct, co kdyby to byla Maggie? Udělala bys to pro ni, ne?“ zeptala se. Věděla, že uvrtání Alex do toho přes pocit viny není správný přístup, ale tak zoufale chtěla, aby tu byla šance, bez ohledu na to, jak malá, že Lena bude znovu chodit. „Prosím,“ prosila svou sestru.

Alex se zhluboka nadechla, s vědomím, že by ani na sekundu neváhala, pokud by v téhle situaci byla Maggie. „Neslibuji, že budeme schopní přijít s čímkoliv, co by mělo alespoň vzdálenou šanci fungovat, ale zkusíme to,“ pronesla. Kara zapištěla a zatleskala.

„Díky,“ věnovala jí Kara oceňující úsměv. „Díky,“ pravila znovu a snažila se nedělat si příliš velké naděje.

Maggie pohlédla na hodinky. „Dobrá, odvezu Riley do jeslí a pak vyrazím do práce,“ pronesla, odstrčila se na židli a vstala. Vzala svůj a Rileyin talíř, položila na ně svůj prázdný hrnek od kafe a Rileyin hrníček, načež udělala pár kroků a sklonila se k Alex. „Uvidíme se večer,“ pravila a políbila Alex na tvář.

„Měj se,“ usmála se na ni Alex, než Maggie přešla k myčce a vložila do ní špinavé nádobí. „Dávej na sebe pozor,“ řekla Alex, když Maggie vycházela z kuchyně.

Alex s Karou zaslechly ‚To vždycky‘ v odpověď. „Takže,“ vydechla Kara. „Vyrazíš teď taky do práce?“ zajímala se s nadějným pohledem v očích, což, jak Alex věděla, bylo způsobeno tím, že chtěla, aby se pustila do výzkumu něčeho, co by mohlo Leně pomoct.

„Nemám tam být ještě hodinu,“ informovala Alex svou sestru.

„No, vždycky můžeš přijít dřív. Začít s projektem Oprava Leniných nohou,“ zazubila se Kara nadějně na svou sestru.

„Projekt Oprava Leniných nohou?“ Alex pozvedla obočí, zatímco Kara přikývla a pak našpulila ret. „Fajn, fajn,“ povzdechla si Alex, zvedla se od stolu, vzala svůj hrnek čaje a zamířila ke dřezu, kde hrnek vypláchla a odložila ho na linku. Zhluboka se nadechla a náhle cítila spoustu tlaku, nejen z toho, aby přišla s něčím, co by mohlo Leně pomoct znovu chodit, ale také, aby zařídila, aby to fungovalo.

* * *

Kara vešla zpátky do bytu a viděla, že Lena byla v podstatě na tom stejném místě, kde ji zanechala, než odešla toho rána. „Jsi v pořádku, zlato? Jak ses dnes měla?“

„Naprosto famózně,“ odpověděla Lena. „Byla jsem se projet na koni, pak jsem si dala pětikilometrový běh a pak jsem si zašla zatančit salsu, abych zakončila svůj den volna,“ zabručela suše. Kara semkla rty a hrála si s rukama, zatímco se jí vyhýbala pohledem. „Co myslíš, Karo? Seděla jsem celý den tady a nedělala nic,“ odsekla Lena.

Kara se zhluboka nadechla, aby se zklidnila. Věděla, že se Lena stále na všechno zlobí a nechtěla si to vybíjet na ní, ale potřebovala si ten vztek vybít a pokud bude jejím cílem Kara, tak budiž. Kara tu pro ni je, ve všem. „Vždycky se můžeš vrátit do práce,“ navrhla.

Lena si odfrkla a zavrtěla hlavou. „Nebuď směšná.“

„Nejsem směšná, Leno. Pořád můžeš pracovat,“ řekla jí Kara. „A já…dneska jsem mluvila s Alex a podívá se na to, jestli v DEO nemůže vynalézt něco, co by ti pomohlo znovu chodit,“ pravila opatrně a postoupila o pár kroků blíž k Leně.

„Cože jsi?“ Lena zněla vážně naštvaně. „Jak se opovažuješ,“ zasyčela. „Říkala jsem ti, že nechci být pokusným králíkem. Nechci, aby mě litovala tvoje sestra nebo lidé v DEO, které ani neznám,“ vyštěkla. „To, jak se na mě díváš teď ty, je už tak dost špatné. Nepotřebuji to od nikoho dalšího.“

„Snažím se ti pomoct,“ pozvedla Kara hlas. „Já…nedívám se na tebe nijak odlišně.“

„Jo, díváš,“ zaječela Lena. „Ani si neuvědomuješ, že to děláš,“ zavrtěla hlavou. „Ten soucit, ten smutek ve tvých očích, to, jak mě lituješ. Nenávidím to a chci, aby to přestalo.“

„No, omlouvám se, že tě miluji,“ vyplivla Kara. „Prostě se o tebe přestanu starat, co?“ zeptala se. Věděla, že Lena je jen naštvaná a potřebovala ze sebe dostat svou frustraci, ale stejně bolelo slyšet ji takhle mluvit.

„S tím nemám problém,“ zamumlala Lena. „Ach a taky můžeš zrušit předplatné těch svatebních časopisů,“ sdělila jí. „Ne, že bychom je ještě potřebovaly,“ prohlásila a točila si svým zásnubním prstenem kolem prstu.

Kara se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. „Leno, pořád se můžeme vzít. Nezáleží mi na tom, že jsi v kolečkovém křesle. Fajn, bud-“

„No, mě na tom záleží,“ zvedla Lena hlas. „A já to neudělám,“ pronesla a Kara spatřila, jak se jí v očích tvoří slzy.

„Fajn.“ Kara shlédla ke své levé ruce. Otočila si svým prstenem kolem prstu. „Tak si tohle vezmi zpátky.“ Kara cítila, jak se jí láme srdce, když si sundávala prsten a hodila ho Leniným směrem.

„Cože, Karo?“ Lena vypadala překvapeně, jak hleděla na zem, kde prsten skončil. „Neřekla jsem, že zasnoubení musíme zrušit. Jen jsem řekla, že se nechci vdát.“

„Tak jaký smysl má být zasnoubené?“ opáčila Kara. „Nezasnubuješ se, pokud nechceš pokročit svatbou,“ povzdechla si.

„Jediné, jak by ke svatbě mohlo dojít, je, že by se stal nějaký zázrak a mohla jsem znovu chodit,“ sdělila jí Lena.

„Tak nech Alex pomoct ti,“ pozvedla Kara hlas. Pokusí se, jak bude moct, pracovat na něčem, co by ti mohlo umožnit znovu chodit. Ale ty nechceš její pomoc. Nechceš ničí pomoc, ale nechceš být v kolečkovém křesle,“ podotkla, její hlas zůstával zvýšený, jak ukazovala na Lenu. „Nemůžeš mít oboje,“ zaječela. „A já se snažím jen pomoct ti a být tu pro tebe, protože tě tolik miluji, ale tohle nezvládnu, nedokážu…já…nevím, co chceš.“ Kara stiskla rty a cítila, jak se jí po tváři kutálí slza.

„Chci, abys mě nechala samotnou,“ zaječela.

„Tak fajn,“ vydechla Kara a rozhodila rukama. Otočila se a vyšla z bytu, aby splnila to, co si Lena přála a nechala ji o samotě.

* * *

Maggie seděla na podlaze obýváku a hrála si s Riley s jejím domkem pro zvířátka. Riley pohybovala koalou, zatímco Maggiinou postavou byl zajíc. „Mámo, musíš s ním chodit takhle,“ sdělila jí Riley a pohybovala koalou tak, jak chtěla, aby Maggie hýbala zajícem.

„Ach, chápu, promiň,“ omluvila se Maggie za to, že to nehraje správně.

„Tak bláhová, mámo,“ plísnila ji Riley a Maggie se pochechtávala, že byla peskována svou tříletou. Riley i Maggie vzhlédly, když uslyšely zvonek dveří. „Je to mamka?“ Riley vyskočila na nohy nadšená myšlenkou, že se Alex vrací z práce.

„Ne,“ odpověděla Maggie s pohledem na hodinky. I když by Alex už měla být doma, pomyslela si. „Mamka by nezvonila, broučku, prostě by vešla.“ Riley nakrčila obočí, než vyběhla z pokoje a spatřila Karu kráčející chodbou.

„Teto Karo,“ zavřískla Riley a rozeběhla se k ní. Kara se sklonila a vzala si Riley do náruče. „Jsi zase tady?“ zeptala se Riley. Kara přikývla a spatřila, jak Maggie vystrkuje hlavu ze dveří, aby viděla, kdo to je.

„Karo.“ Maggie okamžitě viděla smutek na Kařině tváři. „Je všechno v pořádku?“ Kara neodpověděla, došla do obýváku a posadila se na gauč. Maggie si sedla vedle ní.

„Nebuď smutná, Karo.“ Riley k ní vzhlížela z jejího kolena s očima dokořán. „To je dobrý.“ Riley zvedla ruce a otírala jimi Kařiny tváře.

„Karo, co se stalo?“ zeptala se Maggie, natáhla ruku a pohladila ji po paži. Kara získávala víc útěchy z objetí, které jí v současnosti věnovala Riley. „Jde o Lenu? Je v pořádku?“

„Chce být o samotě, tak jí to dopřávám,“ zamumlala Kara.

„Ach.“ Maggie rozšířila oči, vidouc, že se z Kařiných očí chtějí vynořit další slzy.

„Ach…já vím, já vím.“ Riley seskočila z Kařina kolena a Maggie sledovala, jak vybíhá z pokoje. Ozval se její dupot po schodech a Maggie dumala nad tím, co měla v úmyslu, než pohlédla zpátky na Karu.

„Karo, co se stalo?“ zeptala se Maggie, přisunula se trochu blíž k ní, položila jí ruku na bedra a konejšivě ji tam hladila.

„Prostě všechno zpracovává,“ popotáhla Kara. „Požá…požádala mě, abych ji nechala o samotě, takže…“ Kara si promnula ruce a Maggie shlédla a spatřila, že na jejím prstě už není její zásnubní prsten.

„Karo,“ zajíkla se Maggie a zvedla Kařinu levou ruku. „Kde máš prsten? Co se doopravdy stalo?“ Maggie měla o Karu starost. Věděla, že Lena bude mít těžkosti přizpůsobit se, ale Kara se držela dobře, ale skutečnost, že už nenosí svůj zásnubní prsten, nenaplňovala Maggie zrovna optimismem.

„Nechce si projít svatbou,“ vzdechla Kara a dopřála si chvilku, aby se sebrala. „Tak jaký má smysl nosit prsten?“ zeptala se a vzhlédla k Maggie.

„Je mi to líto,“ pohladila ji Maggie znovu po zádech. Věděla, že to bude pro Lenu těžké, ale Kara zjevně také neprožívala lehké časy.

„Co naděláme?“ pokrčila Kara rameny. „Nemůžeme ji donutit projít uličkou, takže…“ Kara vzdechla a další slza jí skanula po tváři. Maggie semkla rty a přitáhla si Karu do objetí. Cítila se hrozně, ale vážně nevěděla, co by mohla říct, aby to Kaře přineslo jakoukoliv úlevu, takže objetí bylo to nejlepší, co mohla právě teď nabídnout.

„Karo!“ Riley se přiřítila zpátky do pokoje s T-Rexem Tilly v náručí. „Obejmi Tilly, budeš se cítit líp,“ pronesla a podala ji Kaře.

„Áááá, díky poupátko.“ Kara si vzala T-Rexe do rukou a objala ho. Riley se opřela o Maggie, zatímco ta obtočila ruku kolem své dcery. „Je, ehm, tu potřeba něco udělat?“ zajímala se Kara. „Tak nějak chci něco dělat, abych zaměstnala hlavu ode všeho.“

„Hmm.“ Maggie semkla rty a uvažovala, jestli je tu něco, co by mohla nechat Karu udělat. „Je skoro čas na Rileyino koupání,“ pokrčila rameny a přejela rukou po Rileyině culíku. „Můžeš ji vykoupat, jestli chceš,“ pronesla, protože neměla, co jiného navrhnout.

„Co říkáš, Riley?“ zeptala se Kara a nepřestávala svírat T-Rexe, zatímco si druhou rukou otírala tváře. „Chceš, aby tě teta Kara vykoupala?“

„Hmm.“ Riley nakrčila tvář. „Nechci se koupat.“

„No, ale budeš muset,“ sdělila jí Maggie. Riley k ní vzhlédla a škaredila se.

„Tak fajn, teto Karo, pojďme,“ prohlásila Riley a natáhla ke Kaře ruku. Kara vzdechla, zvedla se, vzala Riley za ruku a vydala se z pokoje, vykoupat ji. Maggie lehce vzdechla a opřela se na gauči, doufajíc, že až bude Riley vykoupaná a uložena do postele, bude schopná vymyslet něco lepšího, co říct Kaře, aby jí pomohla s vším, co se děje s Lenou.

* * *

„Jdeš pozdě.“ Maggie vzhlédla z gauče, když se Alex konečně vrátila z práce domů. Alex zasténala, plácla sebou na gauč a přitulila se ke své ženě.

„Psala jsem ti,“ pravila Alex, zatímco Maggie rukou projížděla jejími vlasy.

„Jo, jen jsem si nemyslela, že to bude takhle pozdě. Měla jsi něco k večeři?“ zeptala se Maggie. Alex zavrtěla hlavou, posadila se a pohlédla na svou ženu. „Al, nemůžeš vynechávat jídla.“ Maggie zněla naštvaně.

Alex obrátila oči v sloup. „Prostě jsem ztratila pojem o čase,“ zazívala. „Byla jsem hrozně zaměstnaná s Kylem ve snaze přijít na to, co bychom mohli udělat, abychom pomohli Leně, že byla tak nějak najednou noc.“

„Al, moc se mi líbí, že chceš pomoct Leně, protože Bůh ví, že se něco dobrého musí pro ni a Karu stát,“ pravila Maggie. „Ale to nejhlavnější teď je, že musíš dávat pozor na sebe, kvůli valounkovi.“ Maggie zněla přísně a Alex znovu protočila oči v sloup. „Co jsi měla k obědu?“ zeptala se Maggie. Alex odvrátila zrak, zkroutila rty a třela si ruce. „Alex,“ pozvedla Maggie hlas.

„Snědla jsem pár krekrů,“ pronesla tiše Alex.

„Alex, zlato, musíš zkusit sníst víc než tohle,“ povzdechla si Maggie. „Měla jsi co, hrst krekrů za celý den?“ zeptala se. „Je skoro deset. To není dobře.“ Maggie se zlobila. Věděla, že je Alex pořád špatně a že nemůže moc jíst, aniž by jí bylo zle, ale bylo důležité, aby to zkusila.

„No, ty nevíš, jak se cítím, Maggie,“ povzdechla si Alex. „Nejde to. Opravdu zkouším jíst, ale nemůžu.“ Nedělala to schválně. Věděla, že musí jíst, ale v tuhle chvíli nic, co snědla jí nesedlo. Byla podrážděná a unavená, ale věděla, že to je něco, co nedokáže kontrolovat. Zdálo se, že má prostě špatné těhotenství.

„No, hodlám do tebe něco nacpat,“ sdělila jí Maggie. „I když to bude jen Jell-O a nanuk nebo dva,“ pronesla a dusila smích. „Hádám, že je to lepší než nic.“ Byla by radši, kdyby snědla něco trochu výživnějšího, ale v tuhle chvíli se zdálo, že spolu s krekry jsou Jell-O a nanuky to jediné, co může Alex sníst a neudělá se jí špatně.

„A zázvorový čaj, pokud ti to nebude vadit,“ pronesla Alex.

„Dobrá, Jell-O, pár nanuků a zázvorový čaj se nesou,“ prohlásila Maggie, natáhla se a pohladila Alex po tváři. „Udělali jste dneska za celý den nějaký pokrok?“ zajímala se.

„Na to, jak dlouho jsem byla v práci, by sis myslela, že ano, co?“ zeptala se Alex. „Ale dneska nic moc,“ vydechla Alex. „Ale zítra budeme pokračovat a zkusíme to znovu,“ pravila a snažila se znít nadějně, že nakonec na něco přijdou. Možná to bude jen nějaký čas trvat.

„No, nemůžu ti bránit, abys to zkoušela, ale slib mi, že budeš dávat pozor také na sebe,“ řekla Maggie, Alex stiskla rty a přikývla. „Dobrá, no, jdu ti pro tvoje jídlo.“ Maggie se zvedla z gauče a Alex vstala také.

„Nakouknu k Riley,“ prohlásila Alex. Vždycky ji ráda kontrolovala, když přišla z práce pozdě.

„Nevzbuď ji,“ nabádala ji Maggie.

„Nevzbudím.“ Alex postrkovala Maggie před sebou z pokoje. Maggie sledovala, jak jde Alex po schodech. Semkla rty a řekla si, že jakmile bude mít Alex své jídlo, poví jí o Kařině dřívější návštěvě.


41

Lena seděla ve svém křesle a hleděla do koupelny. Dívala se na madla, která teď byla připevněna na zdi vedle záchodu a vany a na sedátko, které teď bylo ve sprše. Nenáviděla je. Nenáviděla, že je potřebuje. Nechtěla se cítit neschopně. Jako by nedokázala ani použít koupelnu, aniž by potřebovala pomoc. „Karo,“ vyštěkla a obrátila hlavu směrem k ní, jak slyšela, že něco dělá v kuchyni. „Karo, pojď sem.“ Lenin tón byl panovačný.

„Copak?“ Kara se objevila v jejím zorném poli.

„Pojď sem,“ pronesla Lena znovu, jako by jí to přikazovala, spíš, než žádala. Zdálo se, že tak to v těchto dnech je. Kara se to snažila snášet, kvůli lásce, kterou k Leně cítila, ale její trpělivost se ztenčovala. Jenom doufala, že Lena se svého hněvu dostatečně brzy zbaví.

„O co jde?“ zeptala se Kara, kráčela chodbou a zastavila se vedle Leny. Pohlédla do koupelny a přesně věděla, kvůli čemu je Lena naštvaná.

„Tyhle věci,“ pokynula rukou Lena k jednomu z madel. „Dej je pryč! Nechci je.“

„Já vím, zlato, ale potřebuješ je, takže nemáš moc na výběr,“ pronesla Kara měkce.

„Nechci je,“ pravila Lena znovu a zněla naštvaně.

„No jo, já se nechtěla dostat na ten člun a odletět na planetu, o které jsem nic nevěděla a opustit své rodiče, aby byli zničeni spolu se vším, co jsem kdy znala a milovala,“ pozvedla Kara hlas. „Ale hádej co?“ zeptala se a naklonila hlavu. „Někdy v životě musíš dělat věci, které nechceš,“ rozhodila rukama, aby zdůraznila svá slova. Lena mlaskla jazykem. Otevřela pusu, aby odpověděla, ale Kara promluvila znovu. „Tohle je teď tvůj život, čím dřív to přijmeš a naučíš se s tím žít, tím lépe, protože s tebou nedokáži žít o moc déle, pokud hodláš být taková.“ Kara se cítila pohnutě. „Nedokáži sledovat, jak to vzdáváš a stáváš se uzavřenou,“ sdělila jí. „Je to příliš těžké.“

„Myslíš, že tohle je těžké pro tebe?“ odfrkla si Lena. „Já jsem ta připoutaná k podělanému kolečkovému křeslu,“ uhodila do něj rukou a projevila tak svou frustraci.

„Ach, to vím,“ opáčila Kara. „Říkám jen, že -“

„Co?“ zeptala se Lena. „Že by sis přála, abys nikdy nepřišla na Zemi a nepotkala mě?“ vyštěkla a Kara slyšela zlobu v jejím hlase.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Kara. „Kdybych nepřišla na Zemi, byla bych mrtvá,“ vydechla, sklopila zrak a hrála si se svým nyní holým prsteníčkem. Nechtěla se pouštět do dalšího ječení na sebe s Lenou a věděla, že už k tomu mají nebezpečně blízko. „Hele, do tohohle se pouštět nebudu, Leno,“ zavrtěla hlavou. „Půjdu do práce,“ sdělila jí s pohledem na hodinky. „Jen…zkus dneska něco dělat, ano?“ věnovala jí slabý povzbuzující úsměv.

„Jo jistě, půjdu na třicetikilometrový výstup na Národní vyhlídku,“ odsekla Lena. Kara zavrtěla hlavou, otočila se, prošla chodbou a popadla klíče a kabelku ze stolu v kuchyni, než vyšla z bytu a zavřela za sebou dveře s trochu větší silou, než zamýšlela a způsobila tak, že se hlasitá rána rozezněla bytem.

* * *

Alex pracovala s Kylem v laboratoři, když uslyšeli zaťukání. Alex vzhlédla a spatřila tam stát Maggie, s držákem na nápoje s dvěma plastovými kelímky v ruce a papírovou taškou ve druhé. „Maggie, co tady děláš?“

„Je čas na oběd,“ prohlásila Maggie a pozvedla tašku trochu výš. Alex obrátila oči v sloup.

„Ach, je tam něco pro mě?“ zaculil se Kyle, zatímco se vydal ke dveřím, aby odešel.

„Naneštěstí ne,“ sdělila mu Maggie. Kyle předstíral nevoli a Maggie se smála.

„Vrátím se později, Danversová,“ pronesl Kyle, Alex přikývla a on zmizel v chodbě.

„Vážně, ty mi teď nosíš jídlo?“ zeptala se Alex, došla k Maggie a vyšla z místnosti. Maggie ji následovala chodbou do jiné místnosti, kde se posadily ke stolu.

„No, jen se chci ujistit, že dneska neztratíš pojem o čase,“ zamumlala Maggie, vyndala Alexin zázvorový čaj z držáku a položila ho na stůl. Otevřela tašku a vyndala láhev s vodou a také ji dala Alex, pak vytáhla krabičku s Alexiným obědem a následně tu se svým.

„Neměla bys být taky v práci?“ povzdechla si Alex, otevřela krabičku a pozvedla plastovou vidličku, kterou Maggie položila na stůl.

„Taky mám pauzu na oběd,“ zamumlala Maggie, než se napila své kávy. Alex obrátila oči v sloup. Věděla, že Maggie má jenom starost a snaží se jí udržet zdravou. „Tak jak to jde?“

„Ech.“ Alex zavrtěla hlavou. „Nejsem si jistá. Máme pár nápadů. Možná jsme něčemu na stopě.“ Alex si povzdechla. „Musím se prostě snažit, jak umím, kvůli Leně a Kaře,“ pronesla, než se napila svého čaje. Maggie přikývla, jako by souhlasila.

„No jen…netlač na sebe příliš, ano?“ pravila Maggie. Byla by moc ráda, kdyby Alex dokázala pomoct Leně, ale nechtěla, aby se k tomu upírala veškerá její pozornost. „Máš-“

„Já vím, já vím,“ obrátila Alex oči v sloup. „Musím myslet na valounka,“ prohlásila, než si ukousla ze svého oběda.

„Přestaň na mě obracet oči v sloup,“ pronesla Maggie a plácla Alex po paži.

„Hele, nebij mě,“ našpulila Alex ret. „Nosím naše dítě. Nebuď na mě zlá.“

„No, to neroste v tvé paži,“ utrousila Maggie s drzým zaculením na tváři. Alex nakrčila obočí. „Takže, už se ti dneska ozvala Kara?“ zajímala se Maggie, jak na tom je po událostech předchozího dne. Alex zavrtěla hlavou a položila si ruku na hruď. Polkla, natáhla se po lahvi vody, otevřela ji a napila se. „Jsi v pořádku?“ zeptala se Maggie.

Alex přikývla. „Hmm.“ Odložila lahev a pohlédla na svou ženu. „Ne, neozvala se,“ vydechla. „Popravdě jsem překvapená, že se dneska ještě nestavila. Myslela bych si, že bude chtít vědět, jak si vedeme.“

„No, hádám, že je na návštěvu ještě čas,“ zamumlala Maggie. „A předpokládám, že se to mezi nimi teď zdá dost napjaté. Možná jsou doma a vyříkávají si to.“ Maggie doufala, že to pro obě bude brzy snazší.

„Každopádně by bylo hezké, myslet si to,“ odvětila Alex a snažila se sníst víc ze svého oběda.

„Vzala jsem ti i Jell-O,“ pravila Maggie, když viděla výraz Alexiny tváře. „Pokud ti tohle nejede, nenuť se,“ pověděla jí, natáhla se pro svou vodu a napila se.

„Myslela jsem, že se snažím jíst vydatnější jídla?“ zeptala se Alex a rty zkroutila do úsměvu nad skutečností, že jí Maggie donesla nějaké Jell-O.

„No, zkusila jsi to,“ obdařila ji Maggie drobným úsměvem. „Nechci, aby ses do něčeho nutila a bylo ti pak špatně.“

„Teď mi je dobře,“ sdělila jí Alex a nabrala si další sousto. „Já vím, že se jen staráš, ale začínáš mě dohánět k šílenství s celou tou záležitostí s jezením,“ zamumlala a natáhla se po svém čaji. „Upřímně, dám ti vědět, pokud budu cokoliv potřebovat. Nebo když se budu cítit vážně špatně nebo tak něco, ano?“

„Beru na vědomí,“ stiskla Maggie rty. „Promiň, já jsem jen…“ Její hlas se vytratil.

„Já vím, ale…uvolni se,“ pravila Alex a Maggie přikývla. „Bože, vážně doufám, že budou v pořádku. Budou v pořádku, že jo?“ pronesla Alex tázavě. „V posledních pár dnech jsi s Karou mluvila víc než já.“ Alex pohlédla na svou ženu. „Co si myslíš?“

Maggie drobně pokrčila rameny. „Myslím, že Kara umí být trochu plyšák a že by Lena možná potřebovala trochu drsné lásky,“ pronesla váhavě. Nebylo to tak, že by na Lenu chtěla být extra zlá, obzvláště po tom, čím si právě prošla a stále prochází, ale občas jediný způsob, jak k lidem proniknout, je být tvrdá. „Nebo alespoň víc než jemné popostrčení.“

„Myslíš?“ Alex nezněla jistě.

„Nemyslím si, že by to mohlo něčemu uškodit,“ zamumlala Maggie. Alex semkla rty, než se natáhla pro vodu a uvažovala, že má Maggie možná pravdu a Lena potřebuje trošičku drsné lásky, aby přijala tu situaci.

* * *

Maggie zaklepala na dveře bytu. Chvíli čekala, než přes ně zakřičela, že je to ona. Zaklepala znovu a nakonec zaslechla zvuk odemykaného zámku a dveře se otevřely. „Kara je v práci,“ řekla Lena, když Maggie vešla do bytu, aniž by čekala, až bude pozvána dál.

„Já vím,“ odvětila Maggie. „Nepřišla jsem za Karou. Přišla jsem za tebou,“ sdělila jí.

„Aha,“ vydechla Lena. „Vážně nemám náladu na návštěvy,“ pověděla jí a zalétla pohledem ke dveřím, jako by chtěla, aby Maggie odešla.

„To máš blbý, protože tu jednu máš,“ pravila k ní Maggie, než shlédla ke své kamarádce. „No, popravdě tu nebudu dlouho. Venku je chladno,“ zamumlala, jak vyhlédla z okna. Byl prostředek října a byl studený podzimní den. „Budeš potřebovat lehkou bundu nebo tak něco.“

„Na co bych potřebovala bundu?“ zeptala se Lena. „Nejdu ven.“

„Jo, jdeš,“ sdělila jí Maggie a vydala se do ložnice. Lena jela za ní.

„Ne, vážně nejdu.“ Lena zněla skálopevně, jak si založila paže na hrudi. „Radši zůstanu tady.“ Maggie se otočila k ní, než se pohledem vrátila k věšáku a sundala šedou mikinu. „A radši bych se obešla bez tvého soucitu. Ve skutečnosti tu nechceš být. Kdo by chtěl jít ven s někým v kolečkovém křesle? Je to jen otrava.“

„Víš ty co, Leno? Ne, nechci tu být,“ zpražila ji pohledem Maggie. „Měla bych vyzvedávat svou dceru z jeslí a jít s ní domů péct, nebo si hrát s dinosaury nebo cokoliv bude chtít dělat, ale jsem tady kvůli tobě, protože jsem tvá kamarádka a záleží mi na tobě a tenhle sebelítostivý nesmysl musí skončit,“ pravila, přešla k Leně a podávala jí mikinu. „Teď si to obleč.“

Lena na ni chvíli zírala, než vzhlédla k Maggie. „Ta je Kařina.“

„No a,“ pokrčila Maggie rameny. „Jsem si celkem jistá, že to tričko, co mám na sobě je ve skutečnosti Alexino,“ zamumlala, shlédla na sebe, než se pohledem vrátila k Leně, jež měla paže stále vzpurně založeny na hrudi. „Obleč si to,“ pověděla jí. Lena na mikinu hleděla, ale nenatáhla se pro ni. „Chceš, abych to udělala za tebe?“ zeptala se Maggie. „Bojovala jsem s Riley, abych ji oblékla, dostkrát na to, abych to zvládla i s tebou,“ pověděla jí. „Nebo se můžeš chovat jako dospělá a obléct si tu pitomou mikinu a jít se mnou ven. Jak to bude?“

Lena stiskla rty a hlasitě vzdechla. Vzala si mikinu od Maggie a oblékla si ji. „Kam půjdeme?“ zeptala se bezbarvě. Nezněla nadšená myšlenkou na opuštění bytu.

„Uvidíš,“ sdělila jí Maggie, uchopila držadla vozíku a vyvezla Lena z bytu.

* * *

Kara vešla do laboratoře a viděla, že Kyle zkoumá něco na počítači. Po stole bylo rozeseto spousta malých kousků, většina z nich vypadala jako ploché baterie a také tam byly malé kousky silikonu. Svraštila tvář, než přitáhla Kylovu pozornost. „Alex tu někde je?“ zeptala se.

„Šla se vyzvracet,“ zakabonil se Kyle.

„Aha,“ Kara stočila pohled ven z místnosti, než ho vrátila ke Kylovi. „Je jí zle celý den?“ zajímala se.

„Chodí často na záchod,“ přikývl Kyle. „Obzvláště po obědě,“ informoval ji. „Tolik k názvu ranní nevolnosti, co? Měly by to být celodenní nevolnosti,“ podotkl.

„Jo.“ Kara se cítila špatně, že požádala Alex, aby se do tohohle pustila, navrch k její nevolnosti. Obzvláště, když si nebyla jistá, že to Lena ocení. „Dokázali, ehm…“ Kara se podrbala vzadu na hlavě. „Dokázali jste už s něčím přijít?“

„Myslíme si, že můžeme být něčemu na stopě,“ sdělil jí Kyle. Kara cítila, jak jí srdce poskočilo nad tou vyhlídkou. „Pracujeme na implantovatelném biostimulárním čipu,“ prohlásil Kyle. Kara nakrčila tvář. „Nechám to vysvětlit tvou sestru,“ pronesl, když viděl, že Alex vchází zpátky do místnosti a cucá nanuk.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Kara vidouc, že je Alex dost bledá. Alex přikývla a posadila se ke stolu. „Od kdy má DEO zásoby nanuků?“ zajímala se Kara.

„Od chvíle, co Danversová otěhotněla,“ pověděl jí Kyle. „Winn se vždycky ujišťuje, že je mrazák nacpaný,“ uchechtl se, než pohlédl na hodinky. „Každopádně, dám si pauzu na čaj,“ zvedl se a promnul si tvář. Vypadal utahaně. „Vrátím se za dvacet minut, Danversová,“ prohlásil a Alex přikývla, než opustil místnost.

Kara počkala, odkud neodešel, než přešla blíž ke své sestře a pohladila ji po paži. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“ zeptala se Kara a zněla znepokojeně. „Pokud je toho na tebe právě teď příliš, tak nemusíš-“

„Jsem jen těhotná, Karo,“ povzdechla si Alex. „Statisíce žen otěhotní a pořád chodí do práce. Nehodlám všechno zahodit, sedět doma a točit si palci dalších šest měsíců,“ vydechla. „Pořád tohle zvládnu.“ Kara viděla, že Alex nevypadá dobře, ale nemohla jí říkat, co má dělat.

„Dobrá,“ pronesla Kara, zatímco si Alex ukousla ze svého nanuku. „Takže, Kyle vykládal něco o nějakém implantátu?“ pravila Kara, dychtivá se dozvědět, s čím přišli.

„Ano.“ Alex polkla a položila si ruku na hruď. „Chci říct, že se zatím jen bavíme o návrzích a nejsme ani vzdáleně blízko snaze skutečně to vyvinout. Je toho ještě hodně co vyřešit, ale,“ odmlčela se Alex a znovu si položila ruku na prsa a polkla. „Naším kýženým cílem je vytvořit čip, který implantujeme do Lenina mozku, který by vysílal signál míchou, takže by znovu mohla chodit, “ dokončila Alex a Kara vykulila oči.

„Musíte jí to dát do mozku?“ zajíkla se Kara a nezněla tak, že by se jí ta představa líbila. „Není to trochu nebezpečné?“

„Není to tak, že bychom jí museli operovat v mozku,“ zabručela Alex. „A Steven nám s tímhle pomůže. Je to v podstatě neurolog. Ačkoli je expertem spíš na mimozemské mozky, ale chci říct, Lena je osoba. S mozkem. Takže…“ Alex zkroutila rty. „A kromě toho, mělo by to být v podstatě jako implementace našich sledovačů,“ pronesla.

„A musí to jít do jejího mozku?“

„No.“ Alex si lehce povzdechla a podrbala se na hlavě. „Můžeme zkusit přijít s nějakým zařízením, které jí můžeme umístit na míchu, ale nejsme si tak jistí, že signály poběží tak dobře,“ informovala ji. „Musíme to všechno otestovat, až přijdeme s prototypem. Takže, hádám, že můžeme udělat oboje a uvidíme, jak to bude fungovat.“

Kara věnovala sestře vděčný úsměv. „Díky. Tak moc ti děkuji.“ Kařin hlas se zlomil a po tváři jí stékala slza.

„No tak.“ Alex odložila nanuk na stůl, postavila se a objala svou sestru. „Pořád jsme jen ve velice raných fázích plánování. Nejsme zatím ani trochu blízko vývoji něčeho a ani není žádná záruka, že to bude fungovat,“ sdělila jí a nepřestávala ji svírat.

„Já vím, ale je tu šance,“ zamumlala Kara do sestřina ramene a Alex cítila, jak se jí do trička vsakují slzy. „Je to tak těžké, Alex. Tak zatraceně těžké,“ naříkala Kara a Alex ji pevně svírala v objetí a doufala, že přináší své sestře nějakou útěchu.

* * *

Lena sjela po malé rampě na chodník. Maggie ji následovala. „No, vypořádaly jsme se s veřejnou dopravou,“ pronesla Maggie a sledovala, jak autobus zahýbá zpátky na silnici.

Lena si odfrkla. „A co? Pořád mohu jezdit autobusem?“ zabručela. „Jak vzrušující. Chci říct, že je mým každodenním cílem jezdit autobusem,“ zamumlala sarkasticky, zatímco se rozhlížela po okolí, ve snaze zjisti, do které části města ji Maggie přitáhla.

Maggie se zhluboka nadechla, aby zachovala klid. Lena to rozhodně neulehčovala. „Tudy,“ sdělila jí Maggie a rozešla se. Lena jela za ní.

„Westrfieldský sportovní komplex.“ Lena vzhlédla a hleděla na ceduli na budově. „Zapsala jsi mě na lekce baseballu?“ smála se, zatímco Maggie vyrazila k budově a dveře se před ní automaticky otevřely. Vešla, otočila se a spatřila, že Lena stále čeká venku. Maggie stála a upřeně na ni hleděla. Lena se nakonec vydala za ní.

„Tohle je moje tělocvična a támhle chodím na jógu,“ sdělila jí Maggie a ukázala dál chodbou.

„Aha, takže se ode mě očekává, že sem přijdu a najdu svůj Zen? Najdu svůj vnitřní mír a klid?“ zeptala se Lena. „Nemyslím si, že dokážu udělat jakoukoliv z těch pozic vzhledem k tomu, že k tomu potřebuji nohy,“ plácla se do stehna, ale Maggie šla dál. Lena zrychlila, aby s ní udržela tempo. Maggie stiskla tlačítko výtahu a pohlédla na Lenu. „Maggie, co tu děláme?“ Lena zněla frustrovaně.

Maggie neodpověděla a dveře výtahu se s cinknutím otevřely. Maggie vešla a Lena si povzdechla, zatímco ji následovala. „Chceme do čtvrtého patra,“ pravila Maggie. Lena k ní vzhlédla, než pohlédla na stranu a stiskla tlačítko s číslicí čtyři. „Máte výtah v L-Corp, viď?“ poznamenala Maggie. Lena stiskla rty a krátce přikývla, zatímco výtah se přesouval do čtvrtého podlaží. „Nevím, jestli bych se dokázala vzdát své práce. Miluji ji. Udržuje mě příčetnou, pokud tomu dokážeš uvěřit. Pronásledování mimozemšťanů by pravděpodobně nemělo takový efekt na většinu lidí, ale já to zbožňuji,“ pravila Maggie. „Je to součástí toho, kdo jsem. Detektiv Maggie Sawyerová.“ Maggie jí věnoval drobný úsměv a vyšla z výtahu. Lena ji následovala.

„Nebyla bys schopná honit mimozemšťany, kdybys byla v kolečkovém křesle, že ne?“ opáčila Lena.

„Správná připomínka,“ rozhodila Maggie rukama. „Nicméně manažerky, ředitelky společností, lidé, kteří vyvíjejí věci, ti mají celkem štěstí. Ti sedí. Pracují za stolem, to se hodí, ne?“ zeptala se Maggie, shlížejíc na Lenu. Lena se kousla do rtu a drobně přikývla, vědouc, kam Maggie míří.

Maggie sešla po rampě s Lenou v závěsu do tělocvičny. „Basketbal?“ odfrkla si Lena. „Přivedla jsi mě sem, abych hrála basketbal?“ zeptala se a její hlas by trochu pisklavý. „Zaprvé, nedělám sporty. Zadruhé, jsem v podělaném kolečkovém křesle.“

„To vím,“ odvětila Maggie, posadila se na lavičku a Lena zastavila vedle ní. „Vzala jsem tě sem, aby ses dívala,“ pravila a otočila se na Lenu, která se tvářila dost překvapeně, když spatřila lidi vynořující se z šaten, na kolečkových křeslech.

„Budou hrát?“ zeptala se vzhlédla k Maggie.

Maggie přikývla. „Vozík neurčuje, kým jsi, Leno. Pořád jsi to ty a pořád můžeš dělat věci, které máš ráda, jako tihle lidé,“ pronesla a ukázala na ně. Zamávala jedné zrzce, která zamávala zpátky a pak pohlédla na Lenu, která se tvářila lehce zmateně. „Amanda. Bavíme se v tělocvičně,“ řekla Maggie a pohledem se vrátila k Leně. „Je vážně milá. Loni se jí narodil syn. Svého muže si vzala dva roky před tím,“ sdělila jí.

„Jak skončila na vozíku?“ zeptala se Lena.

„Nehoda při seskoku padákem před pěti lety,“ odpověděla Maggie. „Ona a její manžel jsou dost dobrodruzi. Vždycky skákali padákem, dělali bungee jumping, paragliding, asi před měsícem byla plavat s žraloky,“ pronesla. „Radši ona než já, co?“ uchechtla se, protože se jí nezdála představa plavání s žraloky.

„Takže to všechno přestalo, protože je na vozíku?“ zeptala se Lena.

„Ne, ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Nenechala se tím zastavit. Popravdě bude skákat padákem příští měsíc pro charitu. Bude to její asi desátý nebo tak nějak,“ pravila. Lena vykulila oči, zatímco sledovala skupinu mužů a žen hrajících basketbal, všichni v kolečkových křeslech.

„Takže co, to se teď čeká, že dojdu k nějakému prozření?“ zeptala se Lena. „Všichni tihle lidé se smířili s vozíkem a pořád dělají všechno, co mají rádi?“ pronesla a otočila se na Maggie.

„No, já to vidím tak, že můžeš pokračovat v tom, jak to je teď. Ty popudlivá, ničící svůj vztah s Karou, nebo si můžeš promluvit s těmihle lidmi, vyrovnat se s tím a žít ten nejlepší život, jaký můžeš mít, stále schopná dělat to, co máš ráda,“ pravila Maggie. Lena sevřela rty a přikývla.

„Nechci být na Karu taková, jaká jsem.“ Lena se cítila špatně, že si vždycky vybíjí frustraci na Kaře a nesnášela hádání se s ní. „Ale ona neví, jaké to je. Ty nevíš, jaké to je,“ řekla a v hlase měla trochu útočnosti. „Pokud bys věděla, jaké to je, cítit se, jako bys selhala, jako bys zklamala svého partnera, cítit se bezcenně, pochopila bys mne.“ Lena cítila, jak se jí zamlžují oči.

„Myslíš si, že nevím, jaké to je?“ zeptala se Maggie. „Přišla jsem o pět dětí, Leno. Nedokázala jsem ani to, k čemu nám společnost říká, že tu ženy jsou,“ vydechla a vrtěla lehce hlavou. „Čeká se ode mne, že budu schopná odnosit dítě,“ řekla a praštila se ukazováčkem do hrudi. „A já to nedokázala. A teď se musím dívat, jak si Alex prochází tím pekelným těhotenstvím a není tu nic, čím bych mohla pomoct,“ vyprskla, ztrácejíc s Lenou trpělivost. „Takže jo, vím jednu nebo dvě věci o tom, cítit se bezcenně a zklamat partnera,“ vyštěkla. Lena se kousla do rtu a svěsila hlavu, téměř zahanbeně. Ačkoliv z úplně jiného důvodu, Maggie přesto věděla, jaké je to cítit se, jako byste v životě selhali. „Ale víš, v čem je rozdíl? Já svou situaci nemohla ovlivnit, ale ty…ty můžeš,“ pravila Maggie a ukazovala na Lenu. „Pořád můžeš dělat skoro všechno. Tak se přestaň litovat a žij svůj život, jak nejlépe dovedeš s ženou, která je do tebe k zbláznění zamilovaná. To, že jsi na vozíku, nemusí znamenat konec tvého života,“ pověděla jí. „Koukni na tyhle lidi,“ ukázala zpátky na skupinku hrající basketbal, všichni vypadali, že si hru náramně užívají. Lena semkla rty a věděla, že by pořád mohla žít skvělý život s Karou. To, že je na vozíku nemusí znamenat konec všech jejich plánů. „Nenechali se tím zastavit, že ne?“

„Ehm,“ odkašlala si Lena. „Ne, nenechali,“ zamumlala a sledovala, jak hrají svou hru.

„Víš, pokud si budeš chtít promluvit s někým, kdo si prošel tím, čím si procházíš teď ty, jsem si jistá, že Amanda si s tebou víc než ráda promluví,“ pravila Maggie. Lena se na ni ohlédla a věnovala jí vděčný úsměv. Maggie jí úsměv oplatila a doufala, že tohle bude pro Lenu přelom.


42

Maggie běžela chodbou tak rychle, jak uměla, s Rileyinou rukou ve své a téměř ji táhla za sebou. „Mámo,“ zasténala Riley. „To je moc rychle.“ Maggie se rychle zastavila, zvedla si Riley do náruče a proběhla zbytek chodby k pultu recepce.

„Maggie Sawyer-Danversová,“ řekla Maggie. „Ehm…ne. Alex, Alex, moje žena, byla sem přivezena.“ Maggie zněla zpanikařeně a zhluboka se nadechla, jak na ni recepční hleděla zpoza obrazovky počítače. „Alexandra Sawyer-Danversová,“ pravila Maggie a recepční něco nacvakala do počítače, než pohlédla zpátky na Maggie.

„Pokoj 424,“ pronesla recepční. „Dál chodbou a -“ začala vysvětlovat, kam by měla Maggie jít, ale ta už odběhla. Její srdce bušilo rychleji a rychleji, zatímco se jí vnitřnosti kroutily obavami. Našla pokoj, vrazila do dveří a spatřila, že Alex má připojenou kapačku a dráty vedou od jejího břicha k velkému přístroji, který tu byl zjevně ke kontrole něčeho s dítětem, ale Maggie si nebyla jistá čeho.

„Alex.“ Maggie položila Riley na zem a přistoupila blíž ke své ženě. „Co se stalo? Kyle říkal, že jsi zkolabovala? Je dítě v pořádku? Jsi ty v pořádku?“ Maggiin hlas se třásl, jak se natáhla a sevřela Alexinu ruku.

„Jsem v pořádku,“ odpověděla Alex a pohlédla za Maggie na Riley.

„Hele, mamko, proč jsi v nemocnici?“ zeptala se Riley. „Už je tu můj valounek?“ Riley zněla nadějně a lehce poskočila.

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Mamka jen potřebovala nějakou zvláštní medicínu, aby se cítila lépe,“ pravila a pohlédla na kapačku, když si všimla, že na ni Riley zírá.

„Och.“ Riley otevřela pusu dokořán.

„Tady jsou ty ledové kousky, co jsi chtěla.“ Maggie se ohlédla, když Kyle vešel do místnosti. „Ahoj Maggie. Ahoj žížalko,“ usmál se Kyle na Riley. Když byla miminko a Kyle ji držel, tak se kroutila, jako by se od něj chtěla dostat, tak jí říkal žížalko a už jí to zůstalo.

„Ahoj,“ zamávala mu Riley.

„Chcete, abych ji vzal do kantýny? Abych vám dopřál čas?“ zeptal se Kyle s pohledem na Alex.

„Ano, jasně, díky.“ Alex ho obdařila vděčným úsměvem, než odešel s Riley.

Maggie počkala, dokud nebyli z místnosti, než znovu promluvila. „Al, co se stalo? Je dítě v pořádku?“ Maggie zněla ustaraně. Alex na tuhle otázku ještě neodpověděla.

„Byla jsem dehydrovaná. Nepřestávala jsem pít a pít, ale zvracím tolik, že to nedoženu,“ sdělila jí Alex. „Dítě je v pořádku,“ ujistila ji. „Jsou jen opatrní a zkontrolovali mě, ale srdeční tlukot je naprosto zdravý, všechno s dítětem je skvělé. Roste tak, jak by mělo a vůbec,“ pověděla jí, Maggie si úlevně oddechla a stiskla Alexinu ruku.

„A co ty? Jak se cítíš?“ zeptala se Maggie. Nenáviděla, že je Alex takhle špatně. Měla pocit, že je to její chyba, že je v téhle pozici. Alex nechtěla být znovu těhotná, ale rozhodla se tak kvůli ní.

„Cítím se dobře,“ pronesla Alex. „Nejlépe, jak jsem se cítila od chvíle, co jsem zjistila, že jsem těhotná, ale to má pravděpodobně co dočinění s tou kapačkou,“ zamumlala Alex, pohlédla na ni, než se otočila zpátky ke své ženě.

„Je mi to líto,“ omlouvala se Maggie. Vážně se cítila hrozně z toho, čím si Alex musela procházet. Otevřela pusu, aby znovu promluvila, ale zarazila se, když do místnosti vešel doktor.

„Ach, vy musíte být manželka.“ Doktor k ní natáhl ruku a Maggie vstala a potřásla mu s ní. „Jsem doktor Harris,“ sdělil jí. „Dnes večer se starám o vaši ženu.“

„Maggie.“ Maggie mu věnovala vděčný úsměv.

„Takže, doufám, že jí budete schopná domluvit, aby si dala nějakou dobu pohov,“ pravil doktor Harris s pohledem na Alex, než se znovu obrátil k Maggie. „Zdá se být dost tvrdohlavá.“

Maggie potlačovala smích. „Věřte mi, snažila jsem se, aby pracovala méně.“

„No, snažte se dál,“ pověděl jí doktor Harris. „Potřebuje odpočívat. Jsem překvapen tím, jak je s takovou těžkou nevolností schopná vylézt z postele, nehledě na to, jít do práce,“ poznamenal a znovu Alex věnoval nesouhlasný pohled. Alex se kousala do rtu, cítila se jako neposlušná školačka, která dostává vyhubováno. „Přinesl jsem vám nějaké prášky proti nevolnosti na vyzkoušení,“ řekl jí doktor a podával Maggie předpis.

Alex pohlédla na krabičku. „Hmm, ty jsem měla s Riley,“ poznamenala. „Neměly ani ten nejmenší účinek,“ pronesla a obrátila se na doktora.

„No, každé těhotenství je jiné, takže tentokrát mohou,“ odpověděl doktor Harris.

„Tohle těhotenství je takřka identické s mým prvním,“ zamumlala Alex a pozvedla obočí. Moc nevěřila, že by ty prášky zabraly, ale samozřejmě je zkusí.

„Takže má zase hypermises?“ zeptala se Maggie a nebyla si jistá, že to vyslovila správně. Nakrčila nejistě tvář.

„Hyperemesis,“ přikývl doktor. „Takže, prosím, Alexandro, hodně odpočívejte. Berte to zvolna. Hodně vody. A snažte se raději jíst malé porce častěji než tři hlavní jídla denně,“ nabádal ji, zatímco hleděl na Maggie, která přikývla, jako by říkala, že se ujistí, že to bude tak, jak říkal.

„Ale já musím do práce,“ řekla Alex. „To, co dělám, je důležité pro Lenu.“ Alex pohlédla na Maggie, vědouc, že toho víc říct nemůže. Pokud si byl doktor vědom, byla agentkou FBI.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Maggie. „Právě teď je důležitější zdraví tebe a dítěte a Kyle bude pořád pracovat na…“ Maggie se kousla do rtu. „Té Lenině záležitosti,“ pronesla. Alex se zamračila, než se pohledem vrátila k doktorovi.

„Půjdu dnes alespoň domů?“ zeptala se Alex. Noc v nemocnici bylo to poslední, co by chtěla.

„Necháme si vás tu přinejmenším přes noc,“ pravil doktor Harris a Alex si povzdechla a netvářila se moc nadšeně. „Je to pro vaše dobro,“ ujistil ji. Většině lidí s touhle diagnózou bylo příliš špatně, aby se hádali, příliš špatně, aby se pokusili jít do práce, ale zdálo se, že v Alexandře Sawyer-Danversové našel výjimku a nechápal, jak byla schopná vstát a jít do práce, zatímco trpěla tak těžkými nevolnostmi. Pochopil, že je tvrdohlavá, ale nemyslel si, že někdo může být takhle tvrdohlavý, obzvláště když mu bylo špatně. Maggie sledovala, jak doktor zkontroloval něco, co souviselo s Alexinou kapačkou. Stiskl pár tlačítek na přístroji, načež si přečetl výstup z přístroje, který kontroloval dítě. „No, nechám vás tu teď s vaší ženou.“ Doktor Harris vzal Alexinu složku z nohou postele a zapsal pár věcí, než odešel z pokoje a nechal Alex s Maggie, aby spolu strávily trochu času.

* * *

Kara stála v chodbě a hleděla na dveře svého bytu. Chvíli si hrála se svým holým prstem, než se zhluboka nadechla. Nevěděla, jakou novou při bude dnes večer s Lenou mít, ale cítila, že je velice pravděpodobné, že k nějaké dojde. Postrčila si brýle na nose a dopřála si chvíli, aby se sebrala, než otevřela dveře a vešla do bytu. „Leno?“ zeptala se a rozhlédla se po bytě. Na stole v kuchyni byla ve váze velká kytice květin a hrálo album největších hitů Nsync. „Leno?“ zavolala Kara znovu, odložila si kabelku a klíče vedle dveří a vešla dál do bytu.

„Ano, ahoj.“ Lena se vynořila z ložnice. Kara jí věnovala úsměv a Lena se na ni usmívala s kyticí růží v ruce. Kara viděla, že je Lena oblečena elegantněji než obvykle. Nebo alespoň elegantněji než v obvyklé tepláky a tílko, které nosila od nehody. Byla jen v džínách a blůze – takže to nepůsobilo elegantně – ale věnovala tomu více úsilí, než obvykle a byla také nalíčená, poprvé od nehody. „Tyhle jsou pro tebe.“

„Děkuji.“ Kara cítila, jak se jí srdce chvěje, jak došla k Leně, sehnula se, obemkla kolem ní ruce, vtiskla jí něžný polibek na rty a převzala si kytici růží. „Jsou nádherné,“ usmála se Kara, narovnala se a pohlédla k jídelnímu stolu, který byl, jak viděla, zaplněn spoustou věcí. „Co se děje?“ zeptala se. Hned si všimla té změny. Už tu nebylo žádné napětí a Leniny oči byly jiné. Nebyly prázdné a naplněné smutkem, ale místo toho v nich byla naděje.

„Byla jsem ta největší možná mrcha,“ začala Lena, lehce vydechla a pohlédla ke stolu.

„Ne, Leno,“ zavrtěla hlavou Kara, přešla ke stolu v kuchyni a položila růže vedle druhé kytice, kterou už Lena dala do vázy. „Byla jsi-“

„Karo,“ pozvedla Lena ruku. „Byla a já…omlouvám se, protože všechno, cos dělala, bylo, že ses snažila být mi oporou a pomoct mi naučit se vyrovnat se s tímhle a já…“ Lena sklopila hlavu. Cítila se zahanbená tím, jak se v poslední době chovala. Nezačala znovu mluvit, ale místo toho se přesunula k jídelnímu stolu a Kara ji následovala.

Kara se zastavila vedle ní a všimla si, že po stole jsou rozprostřeny všechny její oblíbené věci. Byl tam kelímek kávy od Noonan a Kara ho zvedla, napila se a zjistila, že je to dýňové latté, její v současnosti oblíbené. Byl tam pekanový koláč, dvě broskvová daiquiri – pití, které si Kara oblíbila během jejich dovolené v Mexiku – společně s talířem koláčů s polevou, pár koblihami, jahodovými cupcaky s bílou čokoládou a, jak jinak, dvě obří krabice s čínskými knedlíčky. „Všechno mé oblíbené,“ shlédla Kara na Lenu. „Broučku, nepotřebuji, abys tohle dělala,“ pronesla Kara. „Já…jak jsi…“ Kařin hlas se vytratil. Chtěla se zeptat, jak k tomu všemu Lena přišla. Určitě se nevydala ven a nesehnala to všechno sama. Ne po tom, jakou měla ráno náladu.

„Tak moc se omlouvám, Karo,“ pověděla jí Lena. „Já…chtěla jsem ti to vynahradit a všechno tohle je tvoje oblíbené. Velice nezdravé, ale…“ Lenin hlas se vytratil a Kara se uchechtla. „Vezla jsem toho ale hodně a bylo těžké balancovat se vším a tlačit vozík, takže jsem…upustila cupcaky.“ Lena zněla naštvaně. Jak obě pohlédly na rozpláclé cupcaky.

„Jsem si celkem jistá, že budou chutnat pořád stejně,“ pronesla Kara, otočila křeslo a klekla si před Lenu. „Zlato.“ Kara zastrčila uvolněný pramen Leniných dlouhých tmavých vlasů za její ucho a pak jí sevřela tvář. „Vážně jsi vyrazila ven a přivezla tohle všechno sama?“ zeptala se a její srdce tlouklo rychleji.

„Jo,“ přikývla Lena. „Já, ehm…přivezla. Já…pořád můžu dělat různé věci.“ Leně začala nabírat do pláče. Kara přikývla a přejela palcem pod Leninýma očima a setřela slzy dřív, než měly šanci vydrat se. „Možná mi to zabere déle – alespoň, než si zvyknu to dělat takhle – ale můžu to udělat. Byla jsem v obchodě a jela jsem dnes autobusem.“ Lenin hlas se zlomil a Kara cítila, jak i jí se oči zamlžují slzami. „Dokáži to. Jen tomu musím věřit.“

Kara lehce přikývla a potřebovala chvilku, než se dala do kupy, aby znovu dokázala promluvit. „Jasně, vždycky jsem věděla, že dokážeš.“

„A pořád můžeme dělat všechno, co jsme chtěly,“ popotáhla Lena. „Stále je to možné. Alespoň z větší části,“ pověděla jí a Kara znovu přikývla, zatímco hladila Lenu po tváři. „Myslím, že to bude dobré,“ pronesla Lena skrze slzy, které se jí kutálely po tváři.

„To bude,“ ujišťovala ji Kara a přitáhla si ji do objetí. „Bude to víc než dobré,“ pohladila ji po zádech, zatímco Lena kolem ní obtočila paže a pevně ji svírala.

„Tolik se omlouvám, Karo. Vážně ano. Přísahám, že už budu milá. Slibuji to, protože to nebyla tvoje chyba a neměla jsem právo takhle s tebou jednat a pochopila bych, kdybys se mnou už nechtěla být, opravdu, protože jsem byla -“

„Hele, hele,“ prohlásila Kara a přerušila Lenu. „Chci s tebou být, Leno. Miluji tě víc než cokoliv a strávím s tebou zbytek života, slyšíš?“ Kara se odtáhla a otřela palci Leninu slzami zbrázděnou tvář. „Můžeme překonat cokoliv, dokud budeme spolu,“ usmála se na ni a Leniny rty jí to oplatily.

„Jo, jsi si jistá?“ zeptala se Lena a Kara krátce přikývla, stále stírajíc slzy z Leniných tváří. „Takže to znamená, že budeš znovu nosit tohle?“ Lena se natáhla do kapsy, vytáhla Kařin zásnubní prsten a ukázala jí ho. „Pochopila bych, kdybys nechtěla, protože jsem byla strašná. Opravdu byla, ale netoužím po ničem víc, než si tě vzít a být paní Danversovou a mít s tebou kapustu pojídající mimozemské děti, protože tě tolik miluji a můžeme to udělat, pořád to můžeme udělat,“ pověděla jí Lena, vzhlížela ke Kaře a doufala, že nezavrhla myšlenku na svatbu.

„Samozřejmě, že si tě pořád chci vzít,“ sdělila jí Kara a nastavila svou levou ruku. Lena se usmála a navlékla jí prsten zpátky, načež se naklonila a políbila Karu na rty.

„Tolik tě miluji,“ zamumlala Lena.

„Také tě miluji,“ pravila Kara a opírala se čelem o Lenino, zatímco se vzájemně svíraly. Věděla, že Lena má před sebou ještě dlouhou cestu, aby tohle přijala, ale věděla, že něco nebo někdo alespoň způsobil, že s tím začala, ale ona se na to zeptá a zjistí o tom víc až později, protože právě teď to bylo příliš hezké, aby dál mluvila.

* * *

Alex šla domů o dva dny později. Vešla do obýváku a posadila se na gauč. „Neměla bys větší pohodlí v posteli?“ zeptala se Maggie. Vzala si den volna, aby vyzvedla Alex a zůstala doma, aby se ujistila, že bude odpočívat.

„Je mi dobře tady dole,“ sdělila jí Alex a udělala si pohodlí.

„Lásko.“ Maggie se sklonila a pohladila ji po stehně. „Nahoře by ses mohla natáhnout a je to blíž k záchodu,“ pronesla a rty se jí zkroutily do úšklebku.

„Tak si lehnu tady dole,“ zabručela Alex.

Maggie zvedla ruku a položila ji na Alexině lehce vystouplém bříšku, které se formovalo. „Al, broučku-“

„Margaret Ellen-“ začala Alex, ale když Maggie viděla, že hodlá vyslovit celé její jméno, stáhla se.

„Fajn, fajn,“ zvedla Maggie ruce. „Můžeš zůstat tady. Chceš něco?“ zeptala se. „Trochu vody? Potřebuješ nějaký svůj prášek? Mohla bych ti udělat trochu kuřecí polévky? Nějaké Jell-O? Nanuk?“

Alex obrátila oči v sloup. „Posaď se,“ poplácala místo vedle sebe. Maggie si sedla vedle ní a Alex se k ní přitulila. Maggie kolem ní obtočila ruku a políbila ji na vršek hlavy. Alex se natáhla do zadní kapsy a vytáhla telefon. Listovala seznamem kontaktů, dokud nenašla Kylovo jméno.

„Co to děláš?“ zeptala se Maggie.

„Musím zavolat Kylovi, abych zjistila, jak si vede s tím čipem pro Lenu,“ pravila Alex a snažila se stisknout tlačítko pro volání, ale Maggie jí sebrala telefon z ruky.

„Ne,“ prohlásila s důrazem v hlase. „Žádná práce. Musíš odpočívat.“

Alex si povzdechla. „Maggie.“ Snažila se dostat ke svému telefonu. „Prosím, je to pro Lenu. Pro Karu. Musím zůstat součástí toho,“ pronesla tiše. Byla unavená a cítila se špatně, ale slíbila své sestře, že pomůže, takže to hodlá dodržet.

„Ne,“ zopakovala Maggie a odhodila Alexin mobil na křeslo. „V tuhle chvíli je pro tebe nejdůležitější odpočívat a Kara se mnou bude souhlasit,“ namítala. „Kyle bude pokračovat v práci na čipu a jestli tvoje nevolnosti ustoupí, pak se můžeš vrátit a znovu mu pomoct,“ sdělila jí. Alex se zamračila. Věděla, že musí odpočívat, ale to neznamenalo, že se jí to líbilo. „Prosím Al. Pro mě. Pro valounka.“ Maggiina ruka se vrátila na Alexino bříško. Věděla, co pro Alex znamená její práce, ale nemohla pochopit, jak jí vůbec napadne jít do práce s tím, jak se tohle těhotenství vyvíjí.

„Můžeš tedy alespoň vyzvednout Riley z jeslí?“ zeptala se Alex. Překvapilo ji, že ji tam stejně poslala, vzhledem k tomu, že obě budou celý den doma.

„Myslím, že bychom ji tam měly nechat,“ sevřela Maggie rty. „Nechat ji vypustit trochu energie,“ potlačovala smích. „Potřebuješ odpočívat. Ne tříletou, která bude chtít, aby sis s ní celý den hrála,“ pověděla jí. Alex lehce vzdechla a chápala, kam Maggie míří.

„No,“ přitulila se Alex zpátky k Maggie. „Tak fajn. Co kdybys mi řekla, co jsi udělala a řekla Leně?“ zazívala Alex a zabořila hlavu víc na Maggiina prsa. „Zdá se, že to zapůsobilo, že?“ Alex s Karou mluvila jen krátce, když ji ta včerejšího dne přišla navštívit do nemocnice.

Maggie se uchechtla. „Nevím, jestli ti chci prozrazovat svá tajemství,“ pronesla Maggie. Alex se zamračila a šťouchla ji prstem do boku. „Fajn, fajn,“ zavřískla Maggie, než se dala do vyprávění o tom malém výletu, který podnikla s Lenou před pár dny.

* * *

Kara s Lenou strávily většinu posledních dní hovorem v bytě a také obnovily své spojení po intimní stránce. Lena navrhla, aby jely navštívit Alex a, ačkoliv Kara trochu váhala, protože věděla, že Alex potřebuje odpočívat, chtěla vidět Maggie a poděkovat jí za pomoc Leně s pokrokem v jejím smíření se, takže je Kara odvezla přes město na předměstí, kde Alex s Maggie bydlely. „Margaret Ellen Sawyer-Danversová,“ pronesla Kara, když dorazily do domu. „Pojď sem.“ Kara si přitáhla Maggie k sobě a políbila ji na tvář, než ji objala. „Díky, díky, díky, díky,“ zamumlala, netřeba dalších slov. Maggie přesně věděla, za co je jí děkováno.

„Rádo se stalo,“ pronesla měkce, jak se odtahovala z objetí. „Je všechno v pořádku?“ zeptala se s pohledem na Lenu. Obě si vyměnily úsměv.

„Víc než v pořádku.“ Kara se nemohla zbavit úsměvu na tváři. „Alespoň mezi námi dvěma,“ pověděla jí. Maggie se usmívala, ráda, že se situace zlepšila. „Jak je Alex?“ zajímala se Kara.

„Spí,“ ukázala Maggie k obýváku. „Chcete vy dvě kafe?“ zeptala se. Kara přikývla a Maggie zaslechla ‚ano, prosím‘ od Leny. Prošla chodbou do kuchyně a Kara s Lenou ji následovaly. Maggie došla ke kávovaru a vložila do něj první kapsli, položila šálek dospodu a stiskla tlačítko. Otočila se a sledovala, jak Kara pomáhá Leně z vozíku na židli u stolu.

„Takže,“ pohlédla Lena přes místnost k Maggie. „Pořád hodláš být moje hlavní družička?“ zeptala se a na tváři se jí utvořil úsměv.

„Samozřejmě,“ odpověděla Maggie. „Znamená to, že svatba je zpátky ve hře?“ Maggie zvedla první kafe z přístroje a vyměnila použitou kapsli za novou, vsunula hrníček pod přístroj a stiskla tlačítko, aby udělala druhou kávu.

„Jo je,“ usmála se Lena, zatímco Maggie zvedla první kafe, přešla k ledničce, vyndala z ní mléko, došla ke stolu a položila oboje před Lenu.

„To ráda slyším,“ usmála se Maggie a stiskla Lenino rameno.

„Jo,“ řekla Lena a vyměnila si úsměv s Karou. „A víš, možná ta věc s Alexiným čipem bude fungovat a budu dokonce schopná projít uličkou,“ pravila a zněla nadějně, ale ne zas příliš, protože věděla, že se na to nemůže spoléhat a nebylo jisté, že bude znovu chodit. Bylo naprosto možné, že bude v kolečkovém křesle do konce života. „Jak se to vyvíjí?“

„No, myslím, že je to pořád ve fázi plánování,“ pravila Maggie, došla zpátky ke kávovaru, vytáhla druhý hrnek kafe a vložila třetí kapsy, aby udělala i poslední kafe. „Ale v tuhle chvíli Alex nebude chodit do práce. Alespoň ne následujících pár dní,“ prohlásila a opřela se o linku a dívala se na ně, jak mluvila.

„No, to je fér,“ zamumlala Kara. „Ale Kyle na tom bude pořád pracovat, že?“

„Pokud je mi známo, tak ano,“ odpověděla Maggie. „Ale jsem si jistá, že vás Alex zasvětí, až se probudí,“ pověděla jim, zvedla hrnky s kávou a přešla ke stolu, aby se připojila k Leně s Karou. „Ale oba ohledně toho zněli celkem sebevědomě,“ pronesla. Nesnažila se v Leně vyvolat falešnou naději, ale domnívala se, že je to chytrý nápad a také, že je dobrá šance, že to bude fungovat.

„No, to doufám,“ zamumlala Lena, než se napila své kávy. „Ale pokud ne, tak…vím, že budu v pořádku. Že pořád dokáži mít dobrý život,“ usmála se. „A příští týden se hodlám vrátit do práce. Není žádný důvod, proč bych nemohla. A dlužím ti velké poděkování, Maggie. Vážně jsem potřebovala postrčit, takže ti děkuji,“ pověděla jí. Možná to neocenila hned, ale byla vděčná za to, co její kamarádka udělala.

„Jen jsem nechtěla, abys to vzdala,“ pronesla Maggie tiše.

„No, vážím si toho, jak moc se staráš. Ty a Alex,“ pravila k ní Lena. „My obě, že?“ pohlédla přes stůl na Karu, která přikývla a pohlédla Maggiiným směrem.

„To rozhodně ano,“ odpověděla Kara, než se napila svého kafe a věděla, že bez ohledu na to, co se stane, budou ona s Lenou v pořádku a to je hlavní.


43

Eliza přijela z Midvale strávit trochu času se svými děvčaty. Všechny byly u Alex, seděly u stolu a večeřely. I když Alex stále trpěla nevolnostmi a nezvládala toho moc sníst. Za pár dní měla naplánován ultrazvuk ve dvacátém týdnu a hovor se stočil k tomu, zda hodlají zjistit, co čekají. „Nemyslím si, že byste to měly zjišťovat,“ prohlásila Eliza. „Je hezké nechat se překvapit po celé té dřině, kdy ze sebe dítě dostanete,“ pohlédla na Alex, která, jak se zdálo, souhlasila se svou matkou. Nezjišťovaly to u Riley, ani s tímhle dítětem. Zejména Alex to nechtěla vědět, ale byla si vědoma, že Maggie ano.

„No, já bych to ráda věděla,“ řekla Maggie a napila se svého piva.

„Taky si myslím, že byste to měly zjistit,“ pravila Kara. „Ach, ano,“ praštila rukou do konce stolu, až sebou všechny poděšeně trhly, hlavně Lena a Riley. „Protože pak byste mohly udělat oslavu s odhalením pohlaví.“

„Cože to?“ Maggie se tvářila dost nechápavě.

„Oslavu s odhalením pohlaví,“ zopakovala Kara. „Vždyť víte, někdo zjistí, co čekají a pak to odhalí dortem z růžovou nebo modrou polevou, nebo otevřete krabici a vyletí z ní růžové nebo modré balónky, nebo prasknete balónek a začnou padat barevné stuhy,“ vysvětlovala. „Rozhodně bychom to měly udělat.“ Kara zněla celá nadšená.

„Ach, ne,“ svraštila Maggie tvář. „To nedělejme.“

Alex se uchechtla a Kara našpulila smutně ret. „To není zábava,“ vydechla.

„Je to trochu laciné,“ pravila Lena. Kara zpražila svou snoubenku pohledem se zamračením. Čekalo se, že bude na Kařině straně.

„S vámi není žádná legrace,“ zamračila se Kara. „A mimochodem, my uděláme oslavu s odhalením pohlaví, až budeme mít děti,“ informovala svou snoubenku. Lena v reakci obrátila oči v sloup. „Takže ano, připrav se na to.“

„Ano, drahá,“ zamumlala Lena, než se napila svého vína. „Takže, Riley. Chceš brášku nebo sestřičku?“ pohlédla Lena přes stůl na Riley, která vypadala, že si velice užívá svou večeři.

„Chlapečka,“ odpověděla Riley. Obvykle odpovídala, že chce bratra. Občas říkala, že chce sestru, ale převážně vyjadřovala přání, aby to dítě byl kluk. „Skittle.“

„Chceš, říkat dítěti Skittle?“ smála se Eliza své vnučce, která přikyvovala.

„Ano,“ odpověděla Riley dost vážně. „Můj valounek Skittle,“ zaculila se, než se natáhla po svém džusu a napila se.

„Už jste holky probíraly jména?“ zajímala se Kara. „Kara je hezké jméno,“ zazubila se drze.

„Máme pár nápadů,“ sdělila jim Alex a napila se své vody. „Ale nehodláme se o ně ještě podělit,“ informovala je a Kara se znovu zamračila.

„Nic nám neposkytnete. Neodhalíte pohlaví, neřeknete nám možná jména,“ povzdechla si Kara. „Jste tak nudné.“

Maggie se uchechtla. „Dáme vám vědět, co čekáme, až to zjistíme,“ pověděla jí. „A jen proto, že nechceme dělat nějakou pitomou odhalovací oslavu, to neznamená, že jsme nudné.“

Maggie zněla lehce uraženě.

„Hmm,“ vzdechla Kara. „No, můžete se tedy podělit alespoň o jedno jméno?“ zeptala se Kara. Nemohla se dočkat, až tu dítě bude. Byla extrémně nadšená, že v jejich rodině bude nové dítě.

„Riley se líbí Skittle,“ pronesla Alex a všechny ostatní se smály, zatímco Kara se kabonila. „A pokud to bude kluk, dáme mu prostřední jméno Jeremiah,“ pohlédla Alex na svou matku, která jí věnovala úsměv. Vypadala dojatá tím, že Alex chtěla uctít Jeremiaha.

„Ááá, byl by poctěn,“ pravila Eliza. Kara ji hladila po zádech, jelikož seděla vedle ní. Jeremiah zemřel před dávnou dobou, ale Eliza měla stále okamžiky, kdy se cítila pohnutá ztrátou svého manžela. „To je milé, děvčata, díky,“ usmála se Eliza na Alex a Maggie.

„Jen bych si přála, aby se s ním mohl setkat,“ vydechla Alex a rukou si hladila bříško. Byl by tak zábavný děda,“ usmála se při myšlence na svého tátu.

„Děda je v nebi,“ pravila Riley a ukazovala ke stropu. „Nevidím ho,“ vzdechla. „A mámina mamka a táta žijí daleko odtud,“ našpulila ret. Ve třech letech byla příliš malá, než aby jí byla řečena pravda, proč Maggiiny rodiče nejsou nikdy poblíž, takže jí zatím říkaly, že žijí daleko, což nebyla úplná lež.

„Ale máš tu nejlepší babičku, co?“ pronesla Kara s úsměvem na tváři.

„Jo,“ přikyvovala horlivě Riley. „Babička je nejlepšejší.“

„Jo, to vážně je, co?“ zeptala se Maggie a Riley znovu horlivě přikyvovala. „Všichni máme opravdu štěstí, že ji máme v našich životech,“ pravila Maggie a uznale se na Elizu usmívala. Byla pro ni jako matka a věděla, že ke svému biologickému dítěti by se nechovala jinak, tak jako ona k Riley. Eliza přivítala Maggie a pak Lenu do rodiny s lehkostí a Maggie se považovala za šťastnou, že má pro svoje a Alexiny děti takový skvělý model.

„Ehé,“ souhlasila Riley. „I když je to jen moje babička.“

„No, bude babička i tohohle dítěte, zlatíčko,“ řekla Alex a Riley se zakabonila, jako by se jí nelíbila myšlenka na dělení se o ni.

„Neboj se, Riley. Babička má dost lásky pro všechny,“ ujišťovala ji Eliza. Riley se mračila a nevypadala o tom přesvědčena. „Když už mluvíme o lásce, “ pronesla Eliza a obrátila se na Karu s Lenou. „Kdy hodláte stanovit datum svatby?“

„No, popravdě, jsme za pár dní dohodnuté na prohlídce,“ sdělila Lena své budoucí tchýni. „Na venkovském sídle asi hodinu od města. Doufáme v nějaký březnový termín, ale musíme zjistit, jestli se nám to bude líbit a jestli tam bude volno.“

„Březen? Nemá Alex v březnu termín?“ zeptala se Eliza.

„Až na konci,“ odpověděla Kara. My doufáme v začátek března.

„No, doufejme, že se dítě nerozhodne přijít na svět ve chvíli, kdy si budete říkat ano,“ uchechtla se Eliza.

„To radši ne,“ zamumlala Kara. „Ten jediný den je můj svatební. Alex může mít dítě kdykoliv jindy.“

„Jo jasně, protože jsem si jistá, že Alex se rozhodne, kdy chce, aby dítě přišlo na svět,“ smála se Lena. „Takhle to skutečně nefunguje, že ne?“ pronesla.

„Hádám, že ne,“ zamumlala Kara a dumala, jestli plánování svatby na stejný měsíc, kdy má Alex termín, byl tak dobrý nápad.

* * *

Lena s Karou byly v místnosti velkého venkovského panství, které si lidé pronajímali na svatby. „Tyhle dveře se otevírají na vnitřní dvůr,“ pravila Emma, žena, která je tam prováděla. Přestože se rozhodla ty dveře neotevírat, jelikož venku pršelo, byly skleněné, takže Kara s Lenou mohly vidět ven na celý vnitřní dvůr a zahradu. „Vypadá opravdu nádherně. Obzvláště za hezkého jarního dne. S květinami vašeho výběru a nazdobením,“ povídala jim Emma, očividně snažící se prodat to místo, jak jen uměla. „Lidé mohou svobodně chodit dovnitř a ven. Mohou si vybrat. Nemusí být jen na jednom místě.“

„Riley bude pravděpodobně hned venku a v té fontáně,“ pronesla Lena stále hledící do zahrady na velkou vodní vymoženost, která byla na půli cesty.

„Ach, ano,“ smála se Kara, která musela s Lenou souhlasit.

„Hele, u vchodu by také mohl být oblouk, s nějakými květinami jako svatebními kyticemi,“ navrhla Lena. „Myslím, že by to vypadalo hezky.“

„Ach, ano, to by bylo pěkné,“ usmála se Kara na Lenu. „Dá se to zařídit?“ zeptala se a pohlédla na Emmu.

Vysoká tmavovláska přikývla a postrčila si brýle na nose. „Ano, můžu vám dát s sebou brožuru. Ukáže vám všechny různé způsoby, jak aranžujeme místnosti a všechny speciality, které nabízíme,“ pravila s pohledem upřeným na Karu. „A můžete ji ukázat svému nastávajícímu,“ pronesla. Kara shlédla na Lenu, než se pohledem vrátila k Emmě a na tváři měla výraz nechápavosti.

„Mému komu?“ zeptala se Kara. „Já si beru Lenu,“ ukázala na ni. „My jsme pár,“ informovala Emmu, ta se tvářila dosti zahanbena svou chybou.

„Ach, božíčku, tolik se omlouvám,“ přikryla si Emma ústa rukou. „Já, hmm, já…jen jsem si myslela, že jste s sebou vzala kamarádku,“ vydechla. „Ehm…ach, nikdy dřív jsme nedělaly lesbickou svatbu.“

„Není to problém, že ne?“ zajímalo Lenu.

„Ne, ne,“ zavrtěla hlavou Emma. „Chci říct, že si nemyslím, že by měl být. Budu to muset probrat se svým šéfem, ale jsem si jistá, že to bude v pohodě. Je to svatba. Vydělá peníze. Nemyslím, že by mu to mělo jakkoliv vadit,“ prohlásila a cítila se hrozně, že prostě předpokládala, že má Kara mužského snoubence. „Vážně, moc se omlouvám.“

„To je v pořádku,“ řekla jí Lena. „Ehm, doufám, že na svatbu budu venku ze svého křesla,“ pravila a shlédla na sebe. Alex s Kylem se blížili k tomu, aby byli připraveni vyzkoušet jejich první pokus. Samozřejmě všichni doufali, že to bude fungovat a že Lena bude moci znovu chodit, obzvláště na svatbě, ale pořád tu byla možnost, že Lena bude stále na vozíku, takže se musela ujistit, že pro ni bude všechno dostupné. „Ale pokud ne, musím se ujistit, že se všude dostanu.“

„No, místnost, kde je obvykle servírováno jídlo je v patře,“ sdělila jim Emma. Lena s Karou obě stiskly rty s vědomím, že to není ideální. „A naneštěstí jsou nahoře záchody a budova nemá výtah,“ pravila a náhle vypadala lehce rozhozeně, jak se snažila přijít s řešením, aby si pořád vybraly tohle místo pro svůj velký den. „Ale jídlo můžeme servírovat dole a dovést mobilní záchod.“

„Nebudu požívat mobilní záchod o svém svatebním dnu.“ Lena zněla znepokojena, jen tou myšlenkou.

„Sehnali bychom nějaký pěkný, decentní,“ namítala Emma.

Kara stiskla rty. Moc se jí tohle místo líbilo, ale pokud nebylo vhodné pro Lenu, tak tu zjevně nemohou být oddány. Bylo docela možné, že Lena bude v té době znovu chodit, ale zároveň bylo stejně tak pravděpodobné, že bude stále v kolečkovém křesle. „No, kdybyste nám stejně dala tu brožuru,“ pronesla. „Probereme to a tak jako tak se vám ozveme, abychom vám daly vědět.“ Emma lehce přikývla, došla ke stolu, popadla brožuru, vrátila se a podala jím ji.

* * *

Maggie, Alex a Riley čekaly v nemocnici na Alexin dvacetitýdenní ultrazvuk. Kromě kontroly, že je s dítětem všechno v pořádku, hodlaly zjistit, co čekají. Když Alex čekala Riley, nechtěla to vědět a Maggie ano, takže tentokrát, když došlo ke stejné situaci, Alex cítila, že by bylo jedině fér, zjistit to. Riley prohlásila, že to chce zjistit, jedině pokud to je kluk, což bylo úsměvné, ale věděly, že bez ohledu na pohlaví dítěte, Riley bude skvělou starší sestrou. Pozvaly také Elizu, ale ta to nechtěla vědět, takže tu nabídku odmítla. Už se neměla v National City zdržet moc dlouho, takže si Maggie s Alex byly jisté, že pohlaví dítěte před ní dokáží udržet v tajnosti, ale Riley s nimi byla, takže se víc bály toho, že jí to před Elizou vyklouzne. „Dostaneme mého valounka dneska?“ zeptala se Riley, zatímco poskakovala na místě, neschopna stát v klidu.

„Ne,“ sdělila jí Maggie a položila jí ruku na rameno, aby zůstala v klidu. Jenom ho uvidíme na obrazovce.

„Ach.“ Riley otevřela pusu dokořán.

„Jako na tom obrázku, co jsi dostala, vzpomínáš?“ zeptala se Alex a Riley v odpověď přikývla. „No, dneska můžeš dostat další obrázek. Dítě bude větší,“ pravila Alex a přejížděla si po bříšku.

„Ucítím svého valounka?“ zeptala se Riley, přistoupila blíž k Alex a položila jí ručičku na břicho. Dítě začalo být víc aktivní a Alex cítila, jak se hýbe, ale v tuhle chvíli to stále nebylo dost, aby to Maggie nebo Riley cítily. Riley svraštila tvář, když nedokázala cítit, jak se dítě hýbe. „Nemůžu,“ zamračila se a dupla nohou do podlahy.

„Brzy budeš moct, slibuji,“ pověděla jí Alex, vědouc, že nebude dlouho trvat, než začne dítě pořádně kopat, aby to ostatní mohli cítit.

Riley nakrčila obočí a začala říkat něco dalšího, ale v čekárně se objevila doktorka a vyvolala Alex. „Ach, ty musíš být velká sestra Riley,“ usmála se na ni. Byla to stejná žena, která Alex vyšetřovala dříve. Alex absolvovala pár ultrazvuků navíc, když byla hospitalizována kvůli nevolnostem. „Božíčku, tu by si nikdo nespletl s dcerou někoho jiného, Alex. Jste to malá vy,“ prohlásila. Alex se jen usmála, sundala si bundu a položila ji na opěradlo židle, na kterou se již posadila Maggie, načež si vlezla na lůžko a rozepnula si košili.

„Ano, jsem Riley Eliza Sawyer-Danversová,“ řekla Riley, zatímco si ji Maggie posadila na koleno. „Jsou mi tři,“ ukázala Riley tři prsty.

„Páni, to je z tebe tedy velká holka, co?“ zeptala se doktorka, zatímco se natáhla pro gel a vymáčkla ho na Alexino břicho. Alex se zajíkla nad tou studeností, přestože na to byla připravená.

„Jo,“ odpověděla Riley, „Páč jsem velká sestra.“

„Bude z tebe velká sestra,“ usmála se doktorka, než zvedla sondu a přejela jím po Alexině břiše.

„Tak, jak se mamka cítí? Pořád je vám tak špatně?“

„Většinou,“ odpověděla Alex. Prášky na nevolnost trošku pomohly, ale stejně trpěla nevolnostmi. Přesto chodila do práce dvakrát týdně, aby pokračovala v práci na Lenině čipu. Byl to kompromis, na kterém se s Maggie dokázaly shodnout. „Ale jsme už v půlce, takže to překonáváme.“

„Ach, ano,“ pronesla doktorka.

„Mámo, je tohle můj valounek?“ zeptala se Riley a ukazovala na monitor.

„To rozhodně je,“ odvětila Maggie. „Vypadá to, jako by ti mával, hé?“ řekla, s pažemi obtočenými kolem Rileyina břicha.

„Jo,“ zachichotala se Riley. „Dozvíme se, že je to kluk?“ zeptala se.

„Ach, chcete to zjistit?“ zeptala se doktorka. „Vypadá to, že dítě leží v dobré pozici, takže bychom to mohly zjistit,“ sdělila jim. „Nebo ne,“ zasmála se a pohlédla na Maggie s Alex.

Ty dvě si vyměnily pohled. Alex by radši počkala, ale Maggie to zoufale chtěla vědět. Možná, že proto, že se chtěla cítit zapojená, jak jen to šlo a zjištěním pohlaví, by se mohla cítit víc propojená s tím nenarozeným dítětem. „Jo, chceme to vědět,“ pronesla Alex a Maggie jí věnovala úsměv, než se obě zahleděly na doktorku.

„No, teď vám to zjistím, pak udělám všechny nezbytné kontroly a pak vám dopřeji další pohled na dítě, co na to říkáte?“ Jak mluvila, hleděla na Riley, která se zubila a přikyvovala. Doktorka se soustředila na obrazovku a po pár chvílích ticha pohlédla zpátky na ty tři. „Je to holčička,“ pronesla. „Gratuluji.“

Alex s Maggie se na sebe zahleděly s úsměvy na tvářích. Byly by šťastné tak jako tak, ale slyšet, že čekají další holčičku, v nich stejně vyvolalo radost. „Néééé,“ zasténala Riley a založila si paže na hrudi. „Zařiďte, ať je to kluk.“

„Nemůžeme zařídit, aby to byl kluk, broučku,“ pronesla Maggie měkce, když viděla Rileyino zklamání. „Ale hele, sestřička bude stejně velice zábavná,“ ujišťovala ji.

„Pche.“ Riley vystrčila spodní ret a svěsila hlavu. Alex s Maggie si vyměnily další pohled a věděly, že se Riley v brzké době nadchne ohledně myšlenky, že dostane sestřičku.

* * *

Alex, Maggie a Riley zašly po své prohlídce ke Kaře s Lenou. „Ahoj,“ objala Kara svou sestru, když vešly do bytu a Riley se rozeběhla ke krabici s hračkami, které pro ni Kara měla v bytě a vytahovala jednu po druhé, dokud nenašla to, s čím si chtěla hrát. „Takže, zjistily jste to?“ zeptala se Kara a zatleskala, jak doufala, že ano.

„Zjistily,“ přikývla Alex. „Co myslíte?“

„Myslím, že kluk,“ odpověděla Lena, zatímco k ní přiběhla Riley s pexesem, které si s ní chtěla zahrát.

„Já taky,“ přikývla Kara. „Myslím kluka.“

Alex s Maggie si vyměnily pohled a pozvedly na sebe obočí. „Přinesly jsme vám cupcaky,“ pronesla Maggie a podala krabici Kaře.

„Jůůů.“ Kara vypadala nadšena pomyšlením na cupcaky, jak si vzala krabici do ruky a přešla ke stolu v kuchyni. „Ale no tak. Co je to dítě?“ zeptala se, otevřela krabici a pohlédla na cupcaky. Bylo tam šest vanilkových cupcaků s růžovou polevou a fialovými kandovanými motýlky na vršku každého z nich. „Růžové?“ vzhlédla k Alex. „Růžová poleva…znamená to?“ Kara zapištěla a poskočila. „Je to holka?“

„Je to další holka,“ zaculila se Maggie.

„Ááá, gratuluji, holky,“ usmála se Lena, zatímco Kara k nim přiběhla a přitáhla si Alex s Maggie do objetí. „Co si myslíš ty, Riley? Sestřička, to je bezva, ne?“

„Tss,“ zamračila se Riley. „Bratr by byl lepší.“

„Ááá, no možná dostaneš brášku příště,“ otočila se Kara na svou neteř. Alex vyvalila oči a zavrtěla hlavou, zatímco se vydala ke gauči, posadila se, opřela si záda a rukou si hladila bříško. „Chceš cupcake?“ zeptala se Kara a Riley přikývla, zatímco s Lenou začaly hrát na jídelním stole.

„Zlato, chceš jeden?“ zeptala se Maggie a Alex v odpověď zavrtěla hlavou.

„Ty pravděpodobně taky nechceš, že jo, kotě?“ pronesla Kara a pohlédla k Leně, která také zavrtěla hlavou. „Alespoň zbyde víc pro mě,“ Kara odskákala do kuchyně a vyndala jeden cupcake pro sebe a jeden pro Riley, zatímco Maggie si vzala pro sebe. Maggie došla ke gauči a posadila se vedle Alex, která se natáhla a uloupla si kus Maggiina cupcaku a strčila si ho do pusy.

Kara dala Riley cupcake a následně se posadila do křesla. „Takže,“ pronesla Maggie a utrhla si kus svého cupcaku. „Jaká byla prohlídka toho místa dneska?“

„Hmm,“ zkrabatila Kara nos. „Bylo nádherné, ale nebylo plně přístupné pro Lenu,“ pověděla jim. Cítila se špatně kvůli své snoubence, ale zjevně to nebylo místo, kde se měly vzít. Věděla, že dostatečně brzy najdou dokonalé místo.

„Ach, to je škoda,“ pravila Maggie a ukousla si ze svého cupcaku, než si Alex utrhla další kus. Maggie ji sjela pohledem a Alex se jen ušklíbla, než si ho vhodila do pusy.

„Možná ale bude Lena v březnu chodit,“ řekla Alex a spolkla sousto. „Takže to bude plně dostupné.“

„Ale možná ne,“ ohlédla se Lena od stolu a všechny se na ni zahleděly. „A nemůžu k tomu upínat své naděje. Nemůžu si zamluvit to místo a jen doufat, že v tu dobu budu znovu chodit,“ vzdechla smutně. „Věřím ti Alex a jsem přesvědčená, že nakonec s něčím přijdeš, ale může to trvat déle než do doby, kdy se chceme vzít. A nechceme čekat do doby, než budu znovu chodit, protože to může trvat roky. Takže musíme najít jiné místo,“ pravila. Byla trochu naštvaná, že se nemohou vzít tam, ale věděla, že najdou něco jiného.

„No, jsem si jistá, že se správné místo nakonec objeví,“ pronesla Maggie a znovu zpražila pohledem Alex, která ukradla další kousek jejího cupcaku. Na někoho, kdo prohlásil, že žádný nechce, snědla dost z toho Maggiina.

„Jo, jsme si jisté, že ano,“ pravila Kara. „No, každopádně, uvažovaly jsme o nákupu šatů,“ informovala je. „Pořád se musíme rozhodnout pro barvu vašich šatů a pro mašli těch Rileyiných, ale myslely jsme, že bychom mohly zítra vyrazit do města. Podívat se po nějakých obchodech,“ navrhla.

„Jo, máme volno, že?“ řekla Maggie a otočila se na Alex. „Mohly bychom jít, když se budeš cítit dobře.“

„Jo, jasně,“ přikývla Alex.

„Ááá, bude to malý svatební den ve městě,“ zatleskala Kara, nadšená, že se začala plánovat svatba. „Vezměte s sebou Elizu,“ pronesla. Eliza byla stále ve městě a samozřejmě by Kara moc ráda znala její názor na šaty.

„Provedeme,“ řekla Alex, než se natáhla pro další kus Maggiina cupcaku, ale smutně našpulila ret, když viděla, že je snězený. „Běž pro další cupcake,“ plácla svou ženu po stehně. Maggie na ni pozvedla obočí, zvedla se a myslela si, že je Alex schopná sníst alespoň něco, i když to byl jen cupcake.


44

Alex se přetočila v posteli, načež se okamžitě otočila zpátky na záda. Nedokázala si udělat pohodlí bez ohledu na to, jak moc se snažila. „Ááách, ahoj, holčičko,“ položila si ruku na břicho, dítě silně kopalo. „Ááách, tohle bylo silné,“ pronesla, otočila hlavu na stranu a viděla, že Maggie tvrdě spí. „Maggie,“ poklepala jí na rameno. „Maggie,“ Alex pronesla znovu a zatřásla jí lehce ramenem.

„Alex!“ Maggie zněla zpanikařeně, jak se prudce na posteli posadila. „Co se děje? Jsi v pořádku? Je dítě v pořádku?“ Maggie chvíli šmátrala, než našla knoflík, rozsvítila lampičku a otočila se k Alex. Obě mhouřily oči, když na ně dopadlo světlo.

„Jo, tady,“ popadla Alex Maggiinu ruku a položila si ji na břicho. „Cítíš to?“ zeptala se. Maggie tam ruku chvíli nehybně držela, než zavrtěla hlavou. „Tady,“ posunula Alex trochu Maggiinu ruku a Maggie vykulila oči a otevřela pusu.

„Pane jo, holčičko,“ zajíkla se Maggie. „Al, to je taková paráda,“ zaculila se. Cítila to, i když kopala Riley, ale když poprvé cítíte kopat vaše nové dítě, to je vždycky výjimečné. „Kvůli tomu nemůžeš usnout?“ zajímalo Maggie.

„Ani ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Jenom začala kopat. Už jsem byla vzhůru. Nemůžu se uvelebit,“ pověděla jí. Maggie se stále usmívala, její pohled zůstával na Alexině břiše a její ruka tam pořád byla a cítila dítě.

„Chceš se přitulit?“ zeptala se Maggie. Lehla si na záda, ale nechala ruku na Alexině bříšku a stále se usmívala, jak cítila dítě.

„Je mi příliš horko, na tulení se,“ pravila Alex a odhodila si přikrývku z těla.

„Je skoro zima. Venku je chladno,“ pronesla Maggie a rukou vklouzla pod Alexino pyžamo a pohladil ji po břiše.

„No, mě to tak dneska nepřijde,“ zamumlala Alex. „Je mi vedro,“ pronesla a ovívala se rukou.

„Hmm, to bude tím, jak moc jsi žhavá, broučku,“ ušklíbla se Maggie s rukou stále na jejím břiše, cítíc, jak dítě kope, zatímco se naklonila a políbila ji na skráň, pak znovu a pak, jak Alex otočila hlavu k ní, ji políbila na rty a ruku posunula trochu níže, jak následovala pohybující se dítě.

„Jestli se o něco snažíš, tak hádám, že bych ti mohla vyhovět,“ zamumlala Alex, ale nezněla moc nadšená tou myšlenkou.

„A to se říká, že romantika je mrtvá,“ prohodila Maggie. „Ne, zlato, o nic se nesnažím. Vím, že se teď necítíš na žádné intimnosti a to je v pohodě,“ ujišťovala ji. „Vážně jsem jen říkala, že jsi moje sexy manželka,“ usmála se a znovu ji políbila na skráň s rukou stále na břiše, jak dítě pořád kopalo.

„Ani ne,“ zazívala Alex. „Cítím se a vypadám teď pořád mizerně.“ Nevolnosti ji stály spoustu energie a ona se necítila na to, aby se v tuhle chvíli nějak snažila starat se o svůj vzhled.“

„Jsi překrásná,“ ujišťovala ji Maggie. „Vždycky si to budu myslet.“ Alex jí věnovala vděčný úsměv. „A už jsme v půli cesty. A tohle je ta víc vzrušující půlka, protože začneme kupovat věci a já zařídím dětský pokoj,“ usmála se Maggie. „A teď, když víme, že je to holčička, můžeme začít brát vážněji vybírání jména,“ řekla a Alex přikývla. „Vždycky se mi líbilo jméno Dylan,“ pronesla a Alex nakrčila tvář a tvářila se lehce zmateně.

„Jo, ale právě jsme zjistily, že čekáme holčičku,“ odvětila Alex, sklouzla rukou dolů a pohladila si z boku břicho.

„Myslela jsem pro holku,“ odpověděla Maggie. „Myslím, že je to hezké.“

Alex svraštila tvář. „Je to spíš klučičí jméno.“

„Ahoj, já jsem Maggie,“ pronesla Maggie a zmátla tak Alex. „Znáte mou ženu Alex a naši dceru Riley?“

„Fajn, chytrolínko,“ vzdechla Alex a pohlédla zpátky na svou ženu, která se otočila na bok a přišoupla se blíž k Alex, s rukou stále na jejím břiše a něžně ho hladila. „Ale Alex je zkratka od Alexandry a bylo to vždycky jméno pro obě pohlaví a Riley je velice populární pro děvčata,“ pronesla Alex skrze zazívání. „Ale Dylan?“ Alex si nebyla jistá, že je to jméno pro holku, přestože se jí líbilo. „Řekneš Dylan a mě napadne kluk.“

„No, co kdybych řekla Dylan a ty bys pomyslela na naši sladkou nádhernou holčičku?“ zeptala se Maggie. „Vážně, vážně se mi to jméno líbí a chci, aby bylo řádně zváženo,“ sdělila jí. „Dávám ho na seznam.“

„Vážně?“ zajímalo Alex. „Dylan Danversová?“ nakrčila tvář, myslíc si, že to nezní správně.

„Ach, ale to nebude Dylan Danversová, že ne?“ zeptala se Maggie. „Bude to Sawyer-Danversová a pravděpodobně tam bude mít i prostřední jméno, takže se to rozdělí. Je to na seznamu,“ sdělila jí.

„Jistě, můžeš ho dát na seznam,“ zamumlala Alex. Zatím toho na něm moc neměly. Ještě měly spoustu času na vymýšlení jmen a možná se jméno objeví, až se dítě narodí a ony ji uvidí, ale rozhovor o jménech bylo pořád něco, k čemu bude občas docházet.

„Dobrá, díky,“ usmála se Maggie a vážně doufala, že si to jméno Alex oblíbí.

* * *

„Riley, prosím.“ Alex se zhluboka nadechla a ruku měla položenou na břichu. „Mamka se necítí dobře. Prosím, přestaň bojovat a obleč si to.“ Alex se snažila dostat Riley do šatů, které jí vybraly Lena s Karou.

„Ale jsou to šaty,“ povzdechla si Riley. Byla jen v kalhotkách, stála v převlékací kabince s rukama založenýma a bradou zabořenou do hrudi a škaredila se.

„Já vím, ale teta Kara a teta Lena by byly rády, kdyby sis je vzala na jejich svatbu,“ vysvětlovala Alex. „A máma a já budeme mít také šaty. A babička a teta Kara a teta Lena. Všechny budeme v šatech,“ pověděla jí s nadějí, že ji to přesvědčí.

„Ty a máma?“ zeptala se Riley a vypadala, že zvažuje, že si ty šaty oblékne.

„Ehé,“ přikývla Alex, než se zhluboka nadechla a znovu si pohladila břicho. V obchodě bylo horko a v převlékací kabině ještě větší a boj s Riley, aby se oblékla, jí nepomáhal cítit se lépe.

„A co J’onn?“ zajímalo Riley.

„No, ten ne,“ potlačovala Alex smích. „Nebude v šatech, ale bude oblečen hezky a elegantně.“

„Jen na minutku, ano?“ řekla Riley. Alex si úlevně vydechla, že je ochotná si ty šaty zkusit. Alex přikývla, Riley zvedla ruce a Alex jí pomohla do šatů. Otočila Riley a zapnula jí knoflíky na zádech, než jí uvázala červenou stuhu, která jí šla kolem pasu a končila mašlí na zádech. Zbytek šatů byl v tradiční bílé barvě květinové dívky. Šaty Alex a Maggie měly stejnou červenou barvu jako stuha.

„Ááá, Rileyčko, moc ti to sluší,“ usmála se Alex a zastrčila Riley vlasy za ucho. „Půjdeme se ukázat mámě a všem ostatním?“ zeptala se a Riley přikývla a vyhopsala z kabinky. Alex si dopřála chvilku, než se zvedla, otočila se a vyšla do místnosti, kde na ně všechny čekaly.

„Jsi v pořádku?“ Maggie okamžitě přešla k Alex, ruku jí položila na záda a v hlase měla znepokojení. V převlékací kabině nějakou dobu strávily, všechny věděly, že Riley bude pravděpodobně třeba trochu přesvědčovat, aby si oblékla šaty, ale Maggie si dělala starosti, jestli se Alex cítí dobře.

Alex přikývla. „Potřebuji jen trochu vody,“ pronesla a natáhla se po sklenici, která byla na stole. Všechny ostatní měly skleničku šampaňského, pozornost svatebního salonu, ale Alex měla jen vodu. Napila se, než se rozhlédla. Všechny Riley říkaly, jak hezky vypadá, holčička měla na tváři široký úsměv a zatočila se, jak ji Eliza požádala.

„Ááá, ty jsou tak pěkné, Riley,“ rozplývala se Kara a položila si ruku na hruď. „Líbí se ti?“

„Hmm.“ Riley nakrčila nos. „Jen proto, že všichni mají šaty,“ odvětila a nedala přímou odpověď.

Alex s Maggie byly také ve svých červených družičkovských šatech. Salon si byl vědom Alexina rostoucího bříška a řádně jí šaty těsně před svatbou upraví, aby jí seděly. „Vypadáte pěkně, dámy,“ vzhlédla k nim Eliza s úsměvem.

„Vypadá skvěle, že jo?“ usmála se Maggie, zatímco hleděla na svou ženu. „Červená jí vážně sluší. Je to její barva.“

„Jako bys v těch šatech nevypadala úchvatně,“ přejela Alex svou manželku pohledem shora dolů. Trochu žárlila, že se zdá, že Maggie vypadá skvěle v jakékoliv barvě. „Vypadají skvěle na tvé olivové pleti,“ pravila k ní a Maggie se při té lichotce usmála.

„Ááá, všechno do sebe tak hezky zapadá,“ rozplývala se Lena. „Koukněme se na vás tři pohromadě,“ pronesla. Maggie s Alex přešly blíž k Riley, která si vylezla na stupínek, který tam byl, aby se ně něj postavili lidé, aby jim mohly být šaty připraveny pro úpravu.

Maggie ji sundala dolů a postavila před ně, čelem ke Kaře, Leně a Elize. „Myslím, že je to ono,“ pravila Kara a doufala, že Lena bude souhlasit. Byl to první salón, do kterého šly a první šaty, které zkoušely, ale Kara to prostě věděla. Zbožňovala ten odstín, střih, materiál, všechno na těch šatech. „Co myslíš, lásko?“ zeptala se.

„Ano,“ přikývla Lena. „Pokud jsou s nimi spokojené ty tři.“

„Je to vaše svatba,“ odpověděla Maggie. „Ale moc se mi líbí, takže…“ uhladila si šaty, zatímco Alex přikývla, také schvalujíc tuto volbu.

„A co ty, Riley?“ zeptala se Kara. „Líbí se ti?“

Riley všechny překvapila přikývnutím. Riley nikdy neměla ráda nošení šatů, ale zdála se v těchto spokojená. „Ale vezmu si kecky?“ zeptala se Riley.

„Ále, nemůžeš nosit kecky k šatům,“ pověděla Eliza své vnučce.

Riley vystrčila spodní ret. „Možná by mohla,“ pokrčila rameny Kara s pohledem na Lenu. „Myslím, že by to vypadalo dost parádně a bude mít na sobě šaty, takže by se pořád měla cítit sama sebou.“

„Pokud budou bílé?“ pravila Lena. Byla by radši, kdyby Riley měla rozkošné sandálky, ale cítila, že je nezbytný kompromis, i když jí byly jen tři. „Červené, aby ladily se stuhou, už by byly trochu moc. Ale prosté bílé kecky by si mohla vzít,“ prohlásila. Riley poskočila při té novině.

„Jupí,“ radovala se. Zbožňovala kecky. Měla pár v téměř každé barvě.

„Fajn, půjdeme se tedy převléct, je čas na šaty pro nevěsty,“ pronesla Alex. Byla vzrušená, že Kaře pomůže vybrat dokonalé svatební šaty. Možná ne tolik, jako Kara, když pomáhala vybírat šaty jí, ale málokdo bývá ze všeho tak nadšený jako Kara.

„Myslím, že vezmu Riley na prolézačky do Victoria obchoďáku nebo tak něco,“ pronesla Eliza. Věděla, že Riley se v salónu začne rychle nudit. „Nechám vás tu dámy samotné.“

„Ale nechceš mi pomoct najít šaty?“ tázala se Kara.

„Jistě se na tebe můžu podívat v šatech, než si vybereš,“ pověděla jí Eliza. „Ale Riley to tady pěkně rychle unaví.“

„Má pravdu,“ musela s její myšlenkou souhlasit Maggie.

„Fajn,“ vydechla Kara, zatímco Maggie, Alex a Riley zamířily do převlékacích kabinek, aby se převlékly zpátky do svého oblečení. „Ale co tvoje šaty?“

„Ach, mám spoustu času něco najít,“ pravila Eliza a Kara souhlasně přikývla. Nemohla se dočkat, až se Maggie, Alex a Riley převléknou, aby si mohla začít zkoušet svatební šaty.

* * *

Protože nechtěly vidět, co si ta druhá zkouší, rozdělily se. Alex zůstala s Karou v současném salónu, aby si mohla vyzkoušet nějaké šaty a Maggie vzala Lenu do jiného salonu o pár bloků dál. Lena si vybrala několik šatů, které se jí líbily a asistentka v salonu je zavěsila na věšák v převlékací kabině, než nechala dámy o samotě. „Já, ehm.“ Lena vzhlédla ze svého vozíku k Maggie. „Budu potřebovat tvou pomoc.“ Lena vypadala trochu zahanbeně, jak sklopila hlavu. Vedla si dost dobře v oblíkání se doma, ale tam měla na pomoc madla. Naneštěstí, v převlékací kabince žádná nebyla.

„Jistě,“ přikývla Maggie a následovala svou kamarádku do kabinky. Spatřila výraz její tváře. „Leno, to je v pořádku. Nemáš se za co stydět. Jsem tvá kamarádka. Jsem tu, abych ti pomohla.“

„Já vím,“ odpověděla Lena. „To jen…musím být skoro nahá.“

Maggie nedokázala zabránit úšklebku. „Vždyť víš, že už jsem tě dřív nahou viděla. Dělala jsem různě věci nahé Leně Luthorové,“ pronesla, vzpomínajíc na ty měsíce před dávnou dobou, kdy byly víc než kamarádky. Lena se zasmála. „Takže…to, že budeš ve spoďárech nic není,“ pověděla jí Maggie. „Je to úplně stejné jako vidět tě v bikinách, vážně.“ Maggie věděla, že to nebylo jenom svléknutí se do spodního prádla před ní, ale spíš o tom, že potřebuje pomoct do a z šatů, že potřebuje pomoct, dostat se z džínů. Ty nejprostší úkony, které by měla být schopná zvládat sama. Lena semkla rty a lehce přikývla. Maggie lehce vzdechla a sklonila se, s vědomím, že tohle pro Lenu nebude lehké a že stále má špatné dny a přestože měly hezké ráno s šampaňským a zkoušením družičkovských šatů, možná se teď Lena cítí skleslá, jak na ni dopadla skutečnost, že je v kolečkovém křesle a chystá se zkoušet si svatební šaty. „Pokud se na to dnes necítíš, nemusíme to dělat,“ pověděla jí a jemně ji hladila po paži. „Jsem si celkem jistá, že jsem přes ulici viděla bar. Vždycky si můžeme zajít na něco ostřejšího,“ ušklíbla se a Lena se zasmála.

„Ne, já…stejně to jednou budu muset udělat, ne?“ zeptala se Lena.

„No jo, ale ještě jste ani nestanovily datum,“ odvětila Maggie. „Pořád musíte najít místo a někoho, kdo vás oddá. Pořád je čas.“

„Myslela jsem, že se od družičky čeká, že bude povzbuzovat ke zkoušení šatů, ne odrazovat,“ smála se Lena.

„Fajn, no, to taky zvládnu,“ řekla jí Maggie. „Pospěš si a zvedni se, abychom mohly vyzkoušet tyhle šaty,“ prohlásila Maggie a poklepala Lenu párkrát po rameni. Lena potlačovala smích, když si sundávala bundu a podala ji Maggie, která ji pověsila na háček v převlékací kabině. Maggie se otočila a viděla, že si Lena sundala tričko a odhodila ho na zem. Lena si rozepla knoflík džínů a trochu se pohnula, aby mohla rozepnout zip a posunout je tak daleko po svých nohách, kam dosáhnula.

„Vydrž.“ Maggie si klekla a rozepnula zip na Leniných botách a pak jí je stáhla z nohou. Položila ruku na Lenin kotník a pak k ní vzhlédla. Lena přikývla a nechala Maggie stáhnout z ní zbytek džínů. Lena zůstala sedět ve svém křesle, zatímco pozorovala Maggie, jak sundává z věšáku první šaty a připravuje je na podlahu. Maggie se otočila a napřáhla ruce. Lena se zhluboka nadechla, než vložila ruce do Maggiiných a ta ji vytáhla do stoje. Maggie vzhlédla a spatřila tyč, na které visel zbytek šatů, které chtěla Lena vyzkoušet a zvedla k ní jednu Leninu ruku, aby se mohla chytit pro lepší rovnováhu. Když si byla jistá, že Lena nespadne, pustila ji a natáhla jí šaty, přešla k jejím zádům a zapnula zadní část šatů. Uviděla, že se Leně podlamují nohy tak kolem ní napřáhla zezadu paže a Lena se jich pevně chytila, snažila se ze všech sil nepřenášet celou váhu na Maggie, ale ta viděla, že s tím zápasí. „To je dobrý,“ pověděla jí. Lena se uvolnila a opřela se celou vahou o Maggie. „Vypadáš nádherně,“ usmála se Maggie a zvedla Lenu, aby se viděla v zrcadle. Zůstala za ní a spojila své ruce na Lenině břiše, aby měla lepší úchop, zatímco Leniny ruce zůstávaly na jejích pažích. Lena se opírala trochu dozadu.

„Jsi silná.“ Lena byla trochu překvapená, že někdo tak malý jako Maggie, ji dokáže uzvednout.

„To právě teď myslíš na tohle?“ zeptala se Maggie. „Co si myslíš o sobě v těchhle šatech?“ tázala se. Obě se dívaly do zrcadla a obdivovaly šaty. Měly srdíčkový výstřih hezky ukazující Leniny bujné vnady. Byly tam diamantové korálky vedoucí k slonovinové stuze kolem pasu, než šaty spadaly na zem.

„Vážně se mi líbí,“ pravila Lena a Maggie v zrcadle viděla, jak Leně vodnatí oči.

„Hele, to je dobrý.“ Maggie pomohla Leně zpátky do křesla. Vystrčila hlavu ze závěsu převlékací kabinky a popadla pár kapesníků ze stolu venku. Pohlédla zpátky na Lenu a viděla, jak jí slzy rozpíjí řasenku. „Bože, člověk by si myslel, že si můžeš dovolit voděodolnou řasenku,“ prohodila a podala Leně kapesníky. Lena potlačovala smích, když si brala kapesníky a otírala si jedním z nich tvář. „Opatrně, ať neušpiníš ty šaty.“ Maggie zněla ustaraně, jak si klekala před Lenu a pohladila ji po paži. „Jsi v pořádku?“

Lena se zhluboka nadechla. „Vidět se v těchto šatech, ale muset se opírat o tebe, abych byla schopná zůstat vzpřímená, vidět tohle zpropadené křeslo v zrcadle, já…“ Lena stiskla rty. „Doufám, že o svém svatebním dnu budu moct znovu chodit. Dokáži sama stát. Nebudu potřebovat vozík.“ Lena se opravdu hodně snažila být s tímhle v pohodě. Tohle byl její život - alespoň pro teď - takže si musela zvyknout.

„Já vím,“ Maggie natáhla ruku a pohladila ji po tváři. „A Alex pořád zatraceně tvrdě pracuje, aby se ujistila, že to pro tebe bude možné,“ pověděla jí. „A jsou sebevědomí. Já…mám z toho také dobrý pocit. Věřím, že budeš znovu chodit,“ pravila. Opravdu tomu věřila, jen si nebyla jistá, že k tomu dojde před svatbou, ale v tuhle chvíli chtěla jen dát Leně naději. „Takže, co kdybychom tě dostaly z těch šatů a do těch dalších?“ zeptala se. „Protože chceme, abys pro svou nevěstu vypadala neskutečně krásně, ne?“ pronesla a znovu pohladila Lenu po tváři. Lena se zhluboka nadechla, přikývla a usmála se na Maggie, velice vděčná, že má někoho takového ve svém životě.

* * *

Alex se natáhla pro kapesník a osušila si jím oči, jak před ní stála Kara ve třetích šatech, které si toho odpoledne zkoušela. „To jsou ty pravé,“ popotáhla Alex, pohled na její sestřičku ve svatebních šatech ji přiměl k pláči. „V těchhle vypadáš naprosto ohromně,“ sdělila jí. Byly bez ramínek, slonovinové barvy a padaly až na zem. Na prsou měly vzorek, ale ne příliš a byly elegantní. Byly jednoduché, ale nádherné a seděly dokonale. Jako by byly stvořené pro Karu.

„Jsou tak pohodlné,“ shlédla na sebe Kara. „Zbožňuji je. Zbožňuji je. Zbožňuji je.“ Kara zvedla boky šatů a zatočila se. „Ach, nikdy je nechci sundat.“ Natáhla se ke stolu a zvedla skleničku šampaňského. „Možná může mít Supergirl nový kostým,“ žertovala. Alex se zasmála, zatímco se Kara napila.

„To by rozhodně vzbudilo rozruch,“ pronesla Alex. Mohla si jen představovat, co by lidé říkali, kdyby Supergirl začala nosit svatební šaty.

„Ááách, všechno do sebe zapadá tak rychle.“ Kara se cítila trochu smutně. „Máme tvoje a Maggiiny šaty, Rileyiny šaty jsou vyřešené. Zdá se, že si vezmu tyhle šaty hned první den hledání,“ pravila a uhladila si šaty, než trochu našpulila ret.

„No, pořád musíme shánět boty,“ pověděla jí Alex. „Ale nevezmu si boty na podpatku. Ne, když budu ve vysokém stupni těhotenství. Potřebuji nízké a pohodlné.“

„Taky si chceš vzít kecky?“ smála se Kara.

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Ale upřednostnila bych nízké a pohodlné. Nebo vůbec žádné boty,“ pronesla na půl žertem, ale ve skutečnosti si nemyslela, že je to příliš trhlý nápad. „Pořád hledáte vhodné místo, že?“ zeptala se a Kara přikývla a upila víc ze svého šampaňského. „No, vždyť víš, jak máš ráda náš dům v Midvale?“ zeptala se Alex a přejela si rukou po bříšku. Dítě se právě vzbudilo a začalo se hýbat. „No, proč se nevezmete tam?“ navrhla. „Vždyť jste se zasnoubily na pláži, ne?“ pronesla a vzpomněla si, jak jí bylo vyprávěno o zasnoubení v Mexiku. „Tak proč se nevzít na jedné? Nebo alespoň blízko jedné? Dům v Midvale vyhlíží na pláž, má svou vlastní. Je tam velký prostor za domem,“ poznamenala. „Vsadím se, že bychom ho dokázaly vážně hezky nazdobit,“ prohlásila. Kara se usmála, protože se jí opravdu líbila představa, že se vdá v Midvale. Zpátky tam, kde začal její pozemský život.

„Ta myšlenka se mi vážně moc líbí,“ usmála se Kara, než se kousla dortu. „A co Lena a ty? V březnu budeš pořádně těhotná.“

„No, pokud nezměníte termín, abyste se přizpůsobily tvé těhotné sestře, tak s tím moc nenadělám,“ zamumlala Alex. „A samozřejmě do toho jdi, jen když se ten nápad bude líbit i Leně.“

„Ne, myslela jsem tím, jak se tam dostane?“ zeptala se Kara.

„No,“ podrbala se Alex na hlavě. „Maggie nás tam všechny odveze. Vy tam můžete letět,“ navrhla. „Já pravděpodobně nebudu chtít letět v tak pokročilém těhotenství, ale Maggie mě tam s Riley odveze. Ty bys tam sama pravděpodobně mohla Lenu odnést za pár minut,“ uchechtla se. „Je to jen nápad. Mohlo by to být hezké a máma by měla radost,“ usmála se.

„Jo, myslím, že měla,“ pravila Kara a hlavou jí běžely nápady, jak by mohly zařídit svatbu v domě v Midvale. „A stejně je naděje, že příští rok bude Lena venku ze svého křesla. Na konci tohohle, pokud bychom byly opravdu upřímné,“ řekla a zněla nadějně.

„Ale pokud to budeme brát racionálně, spíš začátkem příštího roku,“ sdělila jí Alex, která chtěla být racionální, ohledně časového plánu práce na čipu. A bude to teprve první pokus, takže to bude pravděpodobně potřeba trochu doladit, než začne fungovat.

„Jo,“ přikývla Kara. „Ach, díky, Alex, moc se mi ten nápad líbí,“ zazubila se. „Později to proberu s Lenou,“ řekla s širokým úsměvem na tváři a doufala, že se Leně ten nápad bude líbit tolik jako jí.


45

Lena seděla na posteli na lékařském oddělení v DEO. První čip byl připraven těsně před Vánocemi, ale naneštěstí se nekonal žádný vánoční zázrak, jelikož byl s čipem nějaký problém. Mysleli si, že to při testování vyřešili, takže ho Leně implantovali, ale asi po pěti minutách učení se znovu chodit v budově DEO, Lena znovu ztratila cit v nohách a spadla na zem. Byla zničená, stejně jako Alex, protože na tom čipu dřeli velice tvrdě a tak moc chtěli, aby to fungovalo. Kara s Maggie tam byly také a cítily stejnou zničenost. Druhý čip byl připraven zkraje února a ten pracoval mnohem lépe, ale z nějakého důvodu, na který nemohli přijít, se samovolně vypínal a zapínal, což způsobovalo, že chvílemi Lena mohla chodit a chvílemi ne, což samozřejmě nestačilo. Třetí čip byl připraven dost rychle po tom druhém. Kyle a Alex – i když převážně Kyle, kvůli Alexinu těhotenství – pracovali neúnavně, aby se ujistili, že Lena bude mít ještě jeden pokus, před svým svatebním dnem, který se rychle blížil. Kara s Lenou se vezmou v domě Midvale a do jejich svatby zbývalo jen pár dní. „Tak tady to je.“ Kyle vešel do místnosti následován Stevenem. Došel k Leně a ukázal jí čip. Tenhle byl trochu větší než ten předchozí, ale Leně bylo jedno, jak velký musí být, dokud bude fungovat, tak bude víc než šťastná.

„Agentko Danversová,“ usmál se Steven, když spatřil Alex v místnosti. „Myslel jsem, že jste teď na mateřské. Vážně se nemůžete udržet od tohohle místa, že?“ poznamenal. Alex přestala pracovat o dost dříve, kvůli jejím nevolnostem, ale přicházela dvakrát týdně pracovat s Kylem na čipu. „Už vám nemůže zbývat moc času.“

„Čtyři týdny a tři dny do termínu,“ vydechla Alex a pohladila se po břiše. Konečně se začala cítit trochu lépe, když vstoupila do posledního měsíce těhotenství. Ještě dvakrát byla přijata do nemocnice a strávila spoustu času odpočíváním v posteli, nechávajíc Maggie vybírat nábytek, kočárek, autosedačku a všeobecně všechno, co budou potřebovat pro dítě, převážně samu. Hledaly na netu a vybíraly věci spolu, ale z větší časti zbývala příprava pro dítě na Maggie, které to ale v nejmenším nevadilo. Pro Alex bylo důležité odpočívat a Maggie ráda vybírala věci pro jejich dítě. „A jsem tady jako Lenina kamarádka. A no, pomohla jsem vytvořit tenhle čip, takže je jen správně, že tu jsem, abych, doufejme, viděla, jak tentokrát funguje.“

„Samozřejmě,“ pravil Steven a zamířil ke skříňce, aby si připravil, co bude potřebovat na implantaci.

„Tady je naše děťátko,“ ukázal Kyle čip Alex, která se zasmála Kylově mluvení o něm jako o jejich děťátku.

„Nádherné,“ zazubila se Alex s pohledem na svého vysokého, tmavovlasého kolegu.

„Kara tu není?“ zeptal se Kyle. „Neříkejte mi, že v takhle důležitou chvíli se zabývá superhrdinstvím.“

„Pokud je mi známo, klidně by mohla,“ pokrčila rameny Lena. „Ale ve skutečnosti jsem jí o tomhle neřekla,“ prohlásila a Kyle se tvářil lehce překvapeně, když pohlédl na Alex. „No, za pár dní máme svatbu, takže jsem doufala, že kdyby to fungovalo, mohla bych ji překvapit. Však víte, být na vozíku, pak, až dojde na průchod uličkou, bych se zvedla a došla k ní.“

„Ach, chápu,“ odvětil Kyle. „No, zní to dost magicky,“ usmál se té myšlence, ten výraz radosti a překvapení, který bude na Kařině tváři. „Ale budeš ještě pár dní muset předstírat, že jsi na vozíku.“

„Žila jsem v něm skoro pět měsíců. Nemyslím si, že by pár dní navíc měl být příliš velký problém,“ pravila Lena. Jedna její část chtěla mít Karu tady u sebe, ale druhá ji chtěla překvapit. Kara s ní byla úžasná posledních pět měsíců a Lena jí za to bude vždycky vděčná, ale těšila se, že – doufejme – bude schopná uzavřít tuto kapitolu života a přesunout se k další. Kara si to zasloužila. „Takže…jsme připraveni to vyzkoušet?“ zeptala se a nervózně si třela ruce.

Alex postřehla úzkost v jejím hlase, pokročila vpřed a pohladila ji po zádech. Bylo tu to ‚Do třetice všeho dobrého‘ a Alex doufala, že to bude platit. „Skoro.“ Alex se ohlédla, když Steven odpověděl. „Víte, mohla byste těmhle dvěma pomoct stát se miliardáři,“ poznamenal, jak přecházel k posteli s tácem s potřebným vybavením.

„Ach, vážně?“ Lena zněla trochu podezřívavě, na co to naráží.

„No jo.“ Steven odložil tác na stůl. „Pokud by tohle zařízení dostali na trh, kolik si myslíte, že by vydělali peněz léčbou paralyzovaných lidí? Byly by miliardáři, to vám povídám. Miliardáři, kteří by pomohli milionům a milionům lidí po celém světě.“

„Za cenu odhalení DEO?“ zeptal se Kyle.

„Jsem si jistý, že by se našla cestička bez toho,“ pokrčil rameny Steven. Myslel si, že je to skvělá příležitost pro ty dva. „Jste vědci. Bioinženýři.“

„Jo a polovina součástek, které jsme použili, není ze Země,“ vložila se do toho Alex. „A – alespoň za mě – tohle nebylo o zbohatnutí. Bylo to o pomoci mé kamarádce,“ pravila a pohladila se po břiše, jak začalo dítě kopat.

„Jo, taky si nemyslím, že bych to všechno chtěl.“ Zdálo se, že Kyle souhlasí s Alex. Tohle nebylo o zlepšení jejich životů. „Tohle bylo o pomoci kamarádce Danversové,“ řekl, pohlédl na Alex a usmál se na ni. Měl Alex opravdu rád a v jednu dobu, po tom, co začal v DEO, by ji pravděpodobně pozval na rande, ale pak zjistil, že je vdaná. A pak tu byla skutečnost, že byla vdaná za jinou ženu. Takže se samozřejmě spokojil s tím, že bude její dobrý kamarád. „A výroba tohohle jednoho čipu nám už tak zabrala spoustu času. A my jsme rádi agenty a chodíme na mise,“ pověděl jim. „Tohle je jen jednorázovka.“

„No, vy jste ti, co přicházíte o možné miliardy,“ pokrčil rameny Steven.

„Ach, myslím, že jedna miliardářka v rodině je stejně dost,“ zasmála se Alex a šťouchla Lenu do paže. „Nechci, aby moje nová sestra žárlila, že se stanu bohatší než ona,“ vtipkovala a rozesmála Lenu, což jí zbavilo trochy úzkosti a trochu uklidnilo nervy.

„No, v tom případě od vás L-Corp koupí práva na ten čip. Udělá to ze mě bilionářku,“ škádlila je Lena.

„Neprodáme,“ sdělila jí Alex s širokým úsměvem.

„Cože?“ zalapala Lena po dechu. „Ani rodině ne?“ uchechtla se, žertujíc. Byl to jejich vynález a mohli si s ním dělat, co chtěli, i když souhlasila, že pokud by to fungovalo, dala by se na tom trhnout spousta peněz.

„No, ne že bych z tebe ráda neudělala bilionářku, ale ne,“ ušklíbla se Alex, než pohlédla na Stevena, který přikývl, že je připraven. „Takže, jsi připravená to vyzkoušet?“ zeptala se Alex a Lena se zhluboka nadechla, než drobně přikývla, natáhla ruku a sevřela Alexinu, hledajíc trochu podpory.

* * *

Lena stála mezi dvěma dlouhými tyčemi, které byly umístěny na lékařském oddělení. Alex a Kyle stáli na druhém konci a Steven se coural blízko za Lenou, ale ta nepotřebovala, aby ji někdo podpíral. Stála vzpřímeně, její nohy neukazovaly žádné známky podlamování se. Měla ruku na každé z tyčí pro malou oporu, ale také zvládala udržovat většinu váhy na svých nohách. „Omlouvám se.“ Lena se zhluboka nadechla. Věděla, že ostatní čekají, až se pokusí chodit.

„To je v pořádku,“ odpověděla Alex. „Dopřej si tolik času, kolik potřebuješ.“ Alex věděla, že je toho na Lenu moc a nehodlala na ni pospíchat.

Lena se znovu zhluboka nadechla, než posunula svou první nohu dopředu. Na tváři se jí objevil úsměv, když zvládla první krok bez problémů. Udělala další krok, pak další a pak další. Ozval se nadšený povyk a potlesk od Alex s Kylem. „Vedeš si úžasně.“ Kyle jí věnoval povzbudivý úsměv a poklepal Alex po rameni rukou, než ji tam nechal. Byl rád za Lenu, ale také byl pyšný na sebe a Alex, protože se zdálo, že to konečně dokázali.

„Potřebuju jen chvilku.“ Lena zastavila chůzi a zhluboka se nadechla. Alex viděla, jak se jí oči lesknou slzami. Nestála na nohou posledních pět měsíců, takže budou samozřejmě slabé. Budou muset znovu zesílit, pomalu je znovu dostat do formy.

„Vedeš si skvěle,“ usmála se na ni povzbudivě Alex, zatímco si Lena otírala rukou oči. Pokusila se udělat krok držíc se jen na jedné straně a zvládla to, ačkoliv se na nohou cítila nejistěji, takže se znovu chytila a udělala pár dalších kroků, dokud nedošla na konec, padla Alex do náruče, zatímco se jí slzy vyřinuly. „Dobrá práce. Vedla sis úžasně.“ Alex ji svírala a hladila po zádech.

„Chodím.“ Lenin hlas byl tlumen Alexiným ramenem. „Alex, nevím, jak ti kdy za tohle poděkuji,“ plakala. Alex cítila, jak jí Leniny slzy máčí tričko.

„Jen se chovej správně k mé sestře,“ pověděla jí Alex, když se vymanila z objetí a pohlédla do Leniných očí. Po měsíce v nich chyběla jiskra, ale dnes, Alex ji viděla vrátit se zpět. Alex viděla v Leniných očích naději. „Nikdy jí nezlom srdce.“

„Ani ve snu,“ odpověděla Lena, než pohlédla na Kyla. „Děkuji. Tolik ti děkuji.“ Natáhla ruku, sevřela Kylovu ve své a stiskla ji.

„Bylo mi potěšením,“ usmál se na ni Kyle. „Vidět tě chodit, vidět, jak šťastná z toho jsi. Tahle reakce za tu těžkou práci stála,“ pravil k ní. „Ale ještě máš před sebou kus cesty. Musíš sem chodit a pracovat se Stevenem na rehabilitaci. Aby tvoje nohy znovu zesílily,“ vysvětloval a Lena chápavě přikývla.

„Jo, samozřejmě,“ přikývla. „Ale máme jen pár dnů do svatby a máme namířeno do Midvale a pak jsou líbánky,“ svraštila tvář. „Možná jsme si na tohle vybrali špatný čas.“

„Ne, ne.“ Steven se objevil vedle nich tří. „Žij svůj život,“ řekl jí. „Budeme tvrdě pracovat příštích pár dní, co tu budeš a vždycky můžeš dělat nějaká cvičení každé ráno, co budeš pryč. Popravdě, až budeš na líbánkách, plavání by bylo na tvé nohy vážně dobré. Takže, vím, že jsou to tvé líbánky a budeš mít spoustu jiných věcí, které budeš chtít dělat se svou novomanželkou, ale je důležité, abys pokračovala s posilováním svých svalů na nohách,“ řekl.

„Jasně,“ přikývla Lena chápavě. „Ehm, můžeme znovu chodit?“ zeptala se. Věděla, že by to neměla hned přehánět, ale zoufale chtěla být pryč z vozíku a být schopná znovu chodit bez pomoci o svém svatebním dni a jediný způsob, jak k tomu může dojít, je trénovat.

„Ukaž nám, co dokážeš,“ řekla jí Alex, neschopna se zbavit úsměvu na tváři. Byla v sedmém nebi kvůli Leně a Kaře. Věděla, že bude těžké udržet to tajemství, ale nemohla se dočkat, až uvidí Kařinu reakci na to, že Lena půjde uličkou.

* * *

Alex se sešla s Maggie a Riley v obchoďáku po pobytu v DEO s Lenou. „Ahoj,“ sklonila se a políbila Maggie na tvář, než pohlédla na Riley a prohrábla jí rukou culík. „Jak ses měla dnes ráno s mámou?“ zeptala se, vzala Riley za ruku a rodina se vydala na cestu obchoďákem.

„Dobře,“ poskočila Riley. „Upekly jsme sušenky, ale máma říkala, že bychom měly nějaké schovat, abys je všechny nesnědla“, pověděla jí se zahihňáním.

„Ach, to říkala?“ zahleděla se Alex na Maggie, s hlavou nakloněnou a pozvednutým obočím. Maggie se kousla do rtu.

„No, vyvinula sis teď trochu mlsný jazýček,“ poukazovala Maggie. „Valounek přijde na svět celý tlusťoučký a buclaťoučký,“ škádlila ji. Alex našpulila ret a hravě plácla Maggie po paži. „Hej,“ vystrčila Maggie spodní ret. „To je dobře. Miminka by měla být tlusťoučká a buclaťoučká a mít naducané tvářičky,“ pronesla dětským hláskem a Alex potlačovala smích. „Takže, jak to šlo s tím čipem? Jak na tom je Lena? Chodí?“ zeptala se Maggie a zněla velice nadějně. Věděla, jak moc chce Lena jít uličkou a vážně doufala, že po zklamání z prvních dvou pokusů, které nefungovaly, tenhle fungoval.

„Hmm.“ Alex se kousla do rtu. Čekalo se, že řekne, že to nefungovalo. Že se něco pokazilo. Lena nechtěla překvapit jen Karu, ale i Maggie, Elizu a zbytek hostů. Ale byla tak nadšená a nemohla lhát své ženě, takže jí řekla, co se mělo dít toho rána a teď, než tomu dokázala zabránit, se jí na tváři objevil široký úsměv. Nebyla schopná neříct své manželce ty dobré zprávy. „Fungovalo to, chodí,“ zazubila se Alex a Maggie radostně zavýskla, což mělo za následek, že na ni zíralo mnoho lidí v obchoďáku, včetně Riley.

„Mámo,“ zalapala Riley po dechu. „Proč pištíš?“

„Ach, máma je jen velice, velice šťastná,“ sdělila Maggie své dceři, jak na ni shlížela s širokým úsměvem na tváři. „Lena znovu chodí a moje žena je absolutní génius,“ vzhlédla zpátky k Alex a dala jí pusu. „Vsadím se, že Kara málem vybuchla nadšením,“ potlačovala smích, když se znovu rozešly k obchodu, kde prodávaly spoustu věcí pro děti.

„No, popravdě,“ vydechla Alex. „Kara tam nebyla. Neví nic o tomhle pokusu,“ pravila a Maggie vykulila oči a krátce přikývla, když jí došlo, proč tam nebyla.

„Chce ji překvapit,“ pronesla a Alex přikývla.

„Hned jsi na to přišla,“ podotkla Alex.

„No, jsem detektiv,“ prohodila Maggie. Alex se uchechtla, vzala Maggiinu ruku do své, navedla ji za sebe a položila si ji na bedra. Maggie ji tam začala hladit, vědouc, co Alex chce. „Jsi v pořádku?“

„Ach, jen mě pořád bolí záda,“ povzdechla si Alex, zatímco se Riley rozeběhla obchodem.

„Už to nebude trvat dlouho,“ pravila Maggie měkce s vědomím, že ty čtyři týdny, které zbývaly, byly pro Alex pořád příliš dlouhé, ale blížily se a dítě teď mohlo přijít každým dnem.

„Ach, pořád je to dost dlouho,“ zamumlala Alex, pohlédla přes obchod a viděla, že Riley sedí na malé houpací zebře a houpe se dopředu a dozadu. „Riley, slez z toho,“ řekla jí a spolu s Maggie k ní došly.

„Můžeme si to vzít pro mého valounka?“ zeptala se Riley, stále se houpajíc a nic si nedělajíc z Alexina požadavku, aby slezla.

„Dítě to teď nepotřebuje,“ sdělila jí Alex, zhluboka se nadechla a přejela si rukou přes břicho.

„Ale můžete to dát do pokoje, který jsme s mámou vymalovaly.“ Riley se přestala houpat, ale ze zebry neslezla. Pomohla Maggie s výzdobou dětského pokoje a, přestože stále mluvila o tom, že by chtěla bratra, začala se víc těšit na příchod sestřičky.

„Můžeme jí to koupit, až bude větší,“ pravila Alex.

Riley se zamračila, pohlédla na Maggie, naklonila hlavu a zamihotala řasami. „Ničemu neuškodí, pokud to bude stát v dětském pokoji,“ řekla Maggie a vzhlédla ke své manželce. Alex si povzdechla a zavrtěla hlavou. „A Riley ji může zatím využít.“

„Už je na to moc velká,“ povzdechla si Alex, než se na to podívala, aby našla cenovku. „Prostě to kup, Maggie.“ Alex zněla otráveně. Maggie stiskla rty. Alex měla v poslední době dost krátkou trpělivost, ale Maggie věděla, že je to vším tím, s čím se teď vyrovnávala. Příšerné nevolnosti, migrény, žádný pocit pohodlí. „Můžeme jen vzít to, pro co jsme přišly a pak jet domů?“ zeptala se Alex. „Potřebuji si lehnout.“

„Jasně.“ Maggie chvíli znovu hladila Alex záda, než požádala Riley, aby slezla z té zebry, ujišťujíc ji, že ji koupí. Maggie zvedla zebru a Riley znovu odběhla, tentokrát se snažila vylézt na postýlku, která tam byla vystavená.

„Riley,“ zajíkla se Alex. Riley se vzpurně zahihňala, dostala se na postýlku a začala na ní skákat nahoru a dolů. „Proč je dneska tak rozjívená?“ zeptala se Alex. Riley měla samozřejmě svoje zlobivé chvíle, jako jakékoliv jiné dítě, ale převážně byla velice sladké, hodné a dobře vychované dítě.

„No, brzy bude svatba a pojedeme do Midvale. Uvidí babičku,“ pokrčila Maggie rameny. „Mluvily jsme o tom celé ráno. Je jen nadšená.“ Maggie objala Riley jednou paží, zvedla ji z postele a nepřestávala ji pevně svírat.

„Mámo, pusť mě,“ mručela Riley.

„No, půjdeš hezky s maminkami?“ zeptala se Maggie.

„Ano,“ odpověděla Riley, kopajíc nohama, jak se snažila dostat z Maggiiny náruče.

Maggie ji položila a než mohla znovu odběhnout, Alex ji vzala za ruku. Riley chvíli bojovala, než uznala porážku a hezky kráčela za ruku s mamkou. „Můžeš nám pomoct vybrat vaničku,“ řekla Alex a Riley přikývla. „A pak budeme potřebovat chůvičky a můžeš nám pomoct vybrat nějaké hezké deky.“ Měly většinu všeho ostatního a samozřejmě věděly, že, až tu dítě bude, dostanou další věci od přátel jako dárky. „Ach a potřebujeme odsávačku,“ svraštila Alex tvář. Zprvu bude dítě kojit sama, ale věděla, že Maggie bude chtít také krmit, takže potřebovaly odsávačku, aby mohla nakonec odstříknout.

„Fajn, pomůžu vám s tím vším, mamko,“ řekla jí Riley s úsměvem na tváři.

„Hodná holka.“ Alex pustila její ruku, přesvědčena, že znovu neuteče.

„Ach, koukni na tyhle.“ Maggie se zastavila zadívala se na poličku, kde ležela malá barevná písmena, každé se zvířetem nebo postavou z animáků, začínajících na dané písmeno. „Měly bychom jedno vzít.“ Maggie zvedla D. Byly tam kousky s malým dalmatinem, jiné s kačerem Donaldem, další s Daisy nebo s dinosaurem. Zvedla oranžové D s dinosaurem okolo. „Koukni na tohle, Riley, má na sobě dinosaura, to je paráda, co?“

„To je Diplodocus, mámo,“ pravila Riley, jako by to bylo jasné.

„Aha, dobře, omlouvám se.“ Maggie se kousla do rtu a pohlédla na Alex, která se lehce smála.

„Je jako to, co mám na dveřích,“ prohlásila Riley. „Ale já mám na něm R.“ Riley přelétala pohledem mezi Alex a Maggie, jak hovořila. Riley měla na dveřích pokoje žluté R s malou rosničkou vedle. „A rosničku,“ poskočila Riley.

„Ano, to je pravda,“ usmála se Alex na svou dceru, než vzhlédla k Maggie. „To je D, miláčku,“ pozvedla obočí. Maggie stále tvrdě bojovala, aby dostala Alex na svou stranu s pojmenováním jejich dcery Dylan. „Ještě jsem o jménu nerozhodly, takže do té doby žádná písmena,“ pověděla jí Alex. Maggie se zamračila a položila písmeno zpátky.

„Fajn,“ vydechla Maggie. „Popadněme to, pro co jsme přišly a pak tě vezmeme domů odpočinout si,“ pronesla, než pokračovaly ve své cestě obchodem hledajíc to, co opravdu potřebovaly.

* * *

Kara s Lenou byly ve svém bytě a jako většinu večerů v těchto dnech se jejich hovor při večeři stočil k svatbě. „Po milionté, nebudeme mít první tanec na písničku od Nsync.“ Lena držela sklenku vína a pohybovala s ní dramaticky, jak mluvila, jako by posilovala svůj argument. Víno ve sklenici vířilo, až téměř hrozilo vylitím.

„Ano, budeme,“ našpulila Kara smutně ret. „Je to hezká písnička. Je to milostná písnička,“ namítala. Tohle byla věc, které se nehodlala vzdát. „A není to tak, že bych vybrala nějakou pitomou píseň. This I Promise You je dobrá píseň na svatbu,“ přednesla svůj argument. Ten, který nadhodila už tolikrát, tolikrát dřív. „Vsadím se, že se hrála na hromadě svateb.“

„Jo, to nepopírám,“ odložila Lena skleničku s vínem na stůl. „Ale to mluvíme o roce 2000, kdy ji vydali, možná 2001, 2002, ale teď?“ zeptala se a zavrtěla hlavou. „Broučku, miluji tě a vím, jak moc zbožňuješ Nsync, ale…“ Lenin hlas se vytratil a pořád vrtěla hlavou.

Kara smutně našpulila ret. „No, když to takhle půjde dál, vůbec žádnou písničku mít nebudeme,“ povzdechla si. „Zlato, bereme se za 4 dny,“ vydechla a zastrčila si vlasy za ucho. „Ta písnička měla být vybraná už před několika měsíci.“ Kara odložila vidličku a natáhla se pro svou sklenici vína. Chápala, že Lena váhala ohledně prvního tance, když byla na vozíku. Lena věděla, že Kara má sílu udržet ji, s Leninými nohami na svých, ale bojovala s akceptováním, že by měl jejich první tanec vypadat takhle, díky čemuž váhala souhlasit s tím, že ho vůbec podniknou. Samozřejmě teď Lena věděla, že bude víc než schopná absolvovat první tanec, takže chtěla dokonalou písničku. „Oběma se nám ta písnička líbí, je to sladká milostná písnička. Říká přesně to, co k tobě cítím, já…od chvíle, co jsme přišla na Zemi a slyšela tuhle písničku, jsem snila o tancování na ni o svém svatebním dnu,“ vzdechla Kara. „Prosím, broučku, budu ti neskonale vděčná a jak se v ní zpívá ‚vezmu tě do náruče a budu tě držet přesně tam, kam patříš‘,“ pronesla, naklonila se vpřed, položila svou ruku na Leninu, něžně ji stiskla a láskyplně se usmívala, jak hleděla do jejích uhrančivých zelených očí.

„Ach, Karo Danversová,“ vydechla Lena, jak své oči ponořila do těch Kařiných. Část z ní tak hrozně chtěla vstát a jít. Ukázat jí, co dovede. Pořád byla nejistá a pravděpodobně bude nějakou dobu potřebovat pomoc berlí, ale čip zatím fungoval a to bylo hlavní. „Popřemýšlím o tom.“

„Musíme se rozhodnout.“ Kara zněla podrážděně.

„A rozhodneme,“ pověděla jí. Pravděpodobně přistoupí na tu písničku, ale škádlit Karu byla teď příliš velká legrace. Popravdě si myslela, že by to byla skvělá písnička pro svatbu. Pro jejich svatbu. „Mohly bychom udělat malý výlet se svatebními písničkami,“ uchechtla se Lena. Maggie za pár dní poveze všechny do Midvale. „Mohla by to být poslední družičkovská povinnost pro Alex s Maggie. Mohou nám pomoct rozhodnout.“

„Jo jasně, Maggie bude nadšeně hodiny poslouchat přeslazené zamilované písničky,“ zamumlala Kara.

„Já vím, že jo?“ uchechtla se Lena s vědomím, že Maggie pravděpodobně nebude u vytržení z její nově přidělené povinnost družičky.

Kara zavrtěla hlavou nad svou snoubenkou, než pohlédla na její talíř. „Skončila jsi?“ Kara vstala a chystala se vzít talíře, aby seškrábala zbytky do koše a položila talíře do myčky, ale Lena se odstrčila v židli, na které seděla u stolu. Otočila hlavou na stranu, kde stál její vozík. Lena se pro sebe usmála, že se ho brzy bude schopna zbavit. Nemohla se toho dne dočkat.

„Pojď na chvilku sem.“ Lena zatáhla za Kařino zápěstí a ta udělala pár kroků k ní. Lenina ruka se jí obtočila kolem pasu a stáhla jí dolů, takže seděla obkročmo na ní.

„Ále.“ Kara pozvedla obočí, obtočila své paže kolem Lenina krku, zatímco se Lena naklonila a vtiskla něžný polibek na její rty.

„Tolik tě miluji, Karo Danversová,“ zamumlala Lena. Kara se usmála. Zbožňovala, když jí Lena říkala Karo Danversová.

„Také tě miluji, Leno již brzy Danversová,“ zahýbala Kara obočím, než se naklonila a znovu Lenu políbila. „Hmm, nemohu se dočkat druhého března,“ pověděla jí, když se odtáhla a lehce přejela rukou po Lenině tváři.

„Já taky ne,“ usmála se Lena, žaludek jí poskakoval při myšlence na ten den. Ten den neměl být jen jejím svatebním dnem, ale také dnem, kdy ukáže Kaře, že dokáže chodit. Projde uličkou ke své nevěstě. Těch posledních pět měsíců bylo těžkých, ale Kara jí zůstala po boku a pomohla jí poprat se s tím. Dávala jí sílu a naději. Lena se pro sebe usmála, protože ‚Budu tvou silou‘ a ‚Dodám ti naději‘ byl text z ‚This I Promise You‘ od Nsync. „A teď, co další pusa?“ zeptala se Lena. Sotva dokončila větu, než ucítila Kařiny rty vpít se do jejích. Lena obtočila své paže kolem Kařiných zad, neschopna vymyslet lepší písničku, pro jejich první tanec jako paní a paní.


46

Maggie tiše vešla do ložnice. Alex šla do postele dřív, protože se cítila dost unavená, přestože to byla Maggie, kdo hodiny a hodiny řídil, ale Alex byla ve vysokém stupni těhotenství, takže měla výmluvu. „Jsem vysoce trénovaná agentka DEO,“ zaslechla Maggie zamumlat Alex, když se snažila, seč mohla, být potichu, když si dolovala pyžamo. „Slyším všechno.“ Maggiiny rty se stočily do úsměvu, jak se natáhla a rozsvítila lampičku. Alex přimhouřila oči, když na ně dopadlo světlo. Zasténala a zakryla si obličej dekou. „To neznamenalo, že můžeš rozsvítit.“ Alexin hlas byl tlumený pod dekou.

„Promiň, dej mi jen minutku, abych se převlékla.“ Maggie se začala odstrojovat. „Dokázala sis trochu zdřímnout?“ pronesla skrz zazívání. Byla to dlouhá cesta do Midvale. Kara řídila asi hodinu, ale většina řízení byla na ní.

„Měla jsem nejlepší spánek svého života, dokud jsi sem nepřišla a neudělala všechen ten hluk a ruch,“ ušklíbla se Alex a vystrčila hlavu zpod deky.

„Hele, byla jsem tichá jako myška,“ našpulila Maggie ret, zatímco si natahovala tričko na spaní, než odhrnula deku.

„Hmm, možná jako desetitunová myška,“ škádlila ji Alex. Maggie zalapala po dechu, vlezla si do postele a plácla Alex po paži. „Ne, pokud má v tuhle chvíli někdo deset tun, tak jsem to já,“ zazívala Alex a posunula se blíž k Maggie.

„Ale no tak.“ Maggie začala hladit Alexino břicho. Bylo to něco, co dělala prakticky každý večer. Zbožňovala, když cítila dítě, mluvila k němu, dokonce mu četla. „Nejsi tak velká,“ sdělila jí. Alex měla bříško, ale nebylo úplně obří.

„No, cítím se jako velryba vyvrhnutá na pláž,“ zamumlala Alex.

Maggie se otočila na bok, ruku nechala na Alexině břiše a hlavu si položila na její hruď. „No, v tom případě jsi ta nejkrásnější na pláž vyvrhnutá velryba, jakou jsem kdy viděla,“ pověděla jí. Věděla, že nemá smysl říkat Alex, že není jako velryba, protože by řekla, že je a Maggie musí přestat lhát. Maggie věděla, že jsou to jen emoce a hormony, které jsou spojeny s těhotenstvím.

Alex si odfrkla. „Ne, nejsem,“ zamumlala. „A jsem ta nejvíc na prd manželka na světě,“ povzdechla si. „Jako, neměly jsme sex téměř pět měsíců,“ vykulila Alex oči. Během těhotenství se cítila tak hrozně, že intimnosti byly tím posledním, na co myslela. „Celou dobu skuhrám a štěkám na tebe.“

„Broučku, no tak, jsi těhotná. A velice zjevně to neprobíhá zrovna snadno.“ Maggie ji hladila po břiše, jak mluvila. „Nechtěla jsi být znovu těhotná a udělala jsi to kvůli mně,“ vzdechla. „To tě dost jistě činí úžasnou manželkou a dost daleko od na prd.“

„No jo, tak zatraceně moc tě miluji,“ zamumlala Alex, vlepila něžný polibek na vršek Maggiiny hlavy a začala si hrát s jejími vlasy. „A chtěla jsem, abychom měly víc dětí. A vidět tě procházet si vší tou bolestí a zármutkem mě zabíjelo a chtěla jsem jen zbavit té bolesti.“

„A já ti nikdy nebudu schopna vypovědět, jak vděčná jsem a jak si cením toho, že jsi to pro nás, pro naši rodinu, udělala.“ Maggie nepřestávala pohybovat rukou po Alexině břiše, dítě kopalo a kopalo. „Bože, vážně ji to baví co?“ zasmála se. „Možná máme v našich rukách fotbalistku nebo s takovými kopy bude dobrá plavkyně,“ poznamenala. „Možná tanečnice.“

„Možná bude krutopřísná agentka DEO jako mamka,“ pronesla Alex. Maggie zvedla hlavu z Alexiny hrudi, pohlédla jí do očí a zazubila se. „Raději než skromný policejní detektiv, jako její máma, že jo?“ Alexiny rty se zkroutily do uličnického úsměvu.

„Drzounko.“ Maggie ji hravě plácla po paži a Alex se uchechtla. „Ale může být, čímkoliv chce být,“ pronesla Maggie a Alex souhlasila.

„Hmm,“ vzdechla Alex. „Promiň, ale nemám pohodlí, musím se pohnout.“ Alex lehce zatlačila na Maggie a ta se odsunula od ní, nechávajíc ji, aby si udělala pohodlí. Alex se otočila a lehla si na bok se zády k Maggie.

Maggie se přišoupla blíž, také si lehla na bok, přehodila si paži přes svou ženu a hladila ji po břiše. „Tak nějak se mi tohle líbí. Obvykle nebývám ta vzadu,“ prohodila.

„Tak si na to nezvykej,“ zamumlala Alex. „Mrňko.“ Alex natáhla ruku dozadu, našla Maggiin zadek a plácla ji po něm.

Maggie se uchechtla a zavrtala hlavu víc do Alex. „Přestala se hýbat.“ Maggie zněla trochu zklamaně, ale také trochu ustaraně.

„Jo, usnula,“ zazívala Alex. „Což si myslím, že je skvělý nápad. Vážně ráda bych následovala jejího příkladu.“

„To není špatný nápad.“ Maggie políbila Alex na krk, než se otočila a zhasla lampičku, načež se přivinula zpátky k Alex.

„Můžeš mi trochu hladit záda?“ zeptala se Alex.

„To rozhodně můžu, lásko,“ odvětila Maggie, její ruka vklouzla mezi ně a pod Alexino tričko na spaní a něžně ji hladila po bedrech.

* * *

Maggie a Alex byly v kuchyni a připravovaly nějaké skleničky šampaňského pro hosty, kteří už na tu malou svatbu dorazili. Jak Kara, tak Lena nechtěly velký rozruch, takže byli pozváni jen rodina a blízcí přátelé. Maggie sledovala, jak Alex položila ruce na stůl a začala krátce dýchat. „Pane jo, Alex, jsi v pořádku?“ Maggie si k ní pospíšila a ruku jí položila na záda. Alex sebou trhla a přikývla. Jednu ruku si položila na břicho a pohladila ho.

„Hmm.“ Alex semkla rty. „Jsou to jen Braxton Hicksy.“

„Jsi si jistá?“ zeptala se Maggie, obočí se jí nakrčilo, jak hleděla hluboce znepokojeně na svou ženu. „Nechceš jet do nemocnice nechat se vyšetřit? Jen pro jistotu?“ Maggie nervózně polkla.

„Nemůžeme jet do nemocnice,“ vydechla Alex. „Je Kařin svatební den. Musím být tady. Vedu ji uličkou,“ namítala Alex. „Jsem v pořádku, Maggie. Termín mám až za čtyři týdny. Braxton Hicksy jsou běžné,“ ujišťovala ji. „Odneseme tohle ven a pak budeme sledovat, jak Lena projde uličkou a vezme si mou sestru,“ pověděla jí.

Maggie stiskla rty, než krátce přikývla. „Fajn, ale jsi si vážně jistá, že to není nic víc, než Braxton Hicksy?“ zeptala se. Alex už dřív byla těhotná, takže Maggie napadlo, že pozná rozdíl mezi Braxton Hicksy a skutečnými kontrakcemi.

„Ehé,“ přikývla Alex. Maggie ještě chvíli postávala, než zvedla tác se skleničkami šampaňského a pak vyšla z kuchyně. Alex se zhluboka nadechla a znovu si přejela rukou po břichu. „Prosím, ještě ne, holčičko,“ zašeptala. „Je svatební den tety Kary.“ Alex začala pociťovat to, co nejprve vyhodnotila jako Braxton Hicksy v brzkých ranních hodinách a přestože právě Maggie ujistila, že jsou to jen Braxton Hicksy, začala si myslet, že má opravdu skutečné kontrakce. Alex ale doufala, že se mýlí, protože nemohla sebrat tenhle den Kaře s Lenou. Tohle byl jejich svatební den. Byl to jejich den. Dítě může přijít na svět jakýkoliv jiný den v měsíci, jen ne tenhle. A taky tu byla obava, protože byla teprve v 36. týdnu a bylo to stále trochu brzy. Zhluboka se nadechla a snažila se zamaskovat výraz nepohodlí na tváři, zatímco zvedla tác šampaňského a vyšla ven a připojila se ke své ženě při vítání hostů, kteří dorazili na svatbu.

* * *

Kara se zhluboka nadechla, když viděla, že Maggie přiváží po trávě Lenu. Hosté byli všichni usazeni a čekali na začátek obřadu. Oddávající stála na svém místě na konci uličky, pod nádherně nazdobeným dřevěným obloukem, s růžemi obtočenými po celém obvodu. Riley poskakovala kolem, držela košík s rudými a bílými okvětními lístky růží, které bude rozhazovat po trávě, až půjde uličkou. Kara zadržela dech, když viděla, že se k ní blíží její nevěsta. „Je dechberoucí.“ Kara si položila ruku na hruď a ohlédla se na Alex, která čekala se svou sestrou. Alex se zašklebila a přejela si rukou po břiše. „Jsi v pořádku?“ Kara pokročila vpřed a položila znepokojeně ruku na Alex.

„Hmm,“ přikývla Alex se rty stisknutými. Bolest se zhoršovala. Kontrakce se objevovaly častěji. „Ehm, máš pravdu, je nádherná,“ pověděla své sestře. Kara nedokázala zabránit úsměvu od ucha k uchu, když k nim Maggie s Lenou dorazily.

„Broučku, jsi překrásná,“ zamumlala Kara. Bylo to těžké, ale Lena s Karou zvládly zůstat od sebe celé ráno, tohle bylo poprvé, co se viděly ve svých šatech.

„Ne tak krásná jako ty,“ sdělila jí Lena a pokynula jí, aby se sklonila na její level. Kara se sehnula a vyměnila si polibek se svou nastávající.

„Hele, nechte si líbání po obřadu,“ žertovala Maggie, zatímco se oddělily.

„Jste všechny nachystané?“ zeptala se Alex. Kara s Lenou na sebe pohlédly a obě přikývly. Alex vzhlédla k Winnovi, který čekal na pokyn. Zvedla k němu palec a on stiskl tlačítko. Začala hrát hudba, takže mohly projít uličkou. „Dobrá, Riley, běž udělat, co máš,“ pověděla jí Alex. Riley začala kráčet uličkou a rozhazovala okvětní plátky na trávu. Kara pohlédla na Alex a zhluboka se nadechla, než se zavěsila do své sestry. Alex se cítila tak pyšná, že kráčí uličkou s Karou.

Maggie je měla následovat s Lenou, ale čekala vzadu. Počkala, dokud Riley nedošla na konec a až Kara s Alex došly k oblouku. Kara se ohlédla a očekávala, že najde Lenu těsně za sebou, ale byla lehce zmatená, když viděla, že se nepohnula. Pohlédla na svou sestru s tázavým a znepokojeným výrazem na tváři, ale Alex se široce usmála. Kara pohlédla zpátky k Leně a cítila své srdce v hrudi. Maggie obešla kolečkové křeslo a klekla si před Lenu. „Jsi na to připravená?“ zeptala se.

Lena se zhluboka nadechla. „Víc než kdy jindy,“ odpověděla s úsměvem. Postavila se, Maggie se narovnala a nastavila Leně rámě. Kara zalapala po dechu a zakryla si rukou ústa. Hosté se ohlédli a pár z nich také zalapalo po dechu, když Lena s Maggie pomalu kráčely uličkou.

„Ach, má Rao.“ Kaře se okamžitě zalily oči slzami a krátce pohlédla na Alex. Ta položila ruku na sestřina záda a něžně ji hladila. „Chodí.“ Kara se za celý život necítila pyšnější. „To je úžasné,“ plakala Kara, zatímco se Lena s Maggie zastavily vedle ní. „Ach, lásko.“ Kara si vtáhla Lenu do objetí. „Nemůžu tomu uvěřit. Tohle je úžasné. Je to báječné. Já…“ Kara byla naprosto ohromena. Odtáhla se z objetí a pohlédla do Leniných očí, slzy stékaly po tvářích obou. „Ach, zlato.“ Kara přejížděla palcem po Lenině tváři. „Můžeš chodit.“

„Jsem trochu nejistá, ale dostávám se do toho,“ pověděla jí Lena, zatímco se vedle ní objevila Alex a podávala jí berle. Lena ji objala a pevně svírala. Nikdy nebude schopna dostatečně Alex poděkovat za to, že díky ní může znovu chodit.

„Alex, já…neexistují slova, kterými bych ti dostatečně poděkovala za to, cos udělala,“ pravila Kara a objala Alex.

„Hele, s tím si nedělej starost,“ pověděla jí Alex. „A teď, co kdybychom vás oddali?“ řekla a hladila je po pažích.

„To se mi moc líbí,“ zamumlala Lena a společně s Karou pohlédly na oddávající, velice připravené stát se paní a paní Danversovými.

„Vítejte, rodino a přátelé Kary a Leny,“ začala oddávající. „Sešli jsme se zde, abychom oslavili spojení a závazek, které vytvářejí vztah na celý život,“ pokračovala. „Strávily spolu víc než dva roky, zamilovaly se do sebe, naučily se věřit si a vzájemně se respektovat. Vydržely spolu přese všechno, to dobré i to špatné a čelily těžkým časům, ale stále jsou oddané jedna druhé, což je důvod, proč tu dnes stojí, aby potvrdily svou věčnou lásku jedna k druhé,“ pronesla měkce. Eliza si otřela slzu, než popadla Riley a posadila si ji na koleno, zatímco odložila okvětní plátky stranou. Maggie hleděla na svou ženu a viděla, že sebou škube a hladí se po břiše. Byla znepokojená, ale věděla, že nemůže narušovat obřad. „Karo a Leno, potvrzujete obě své rozhodnutí spojit se ve svazku manželském?“

„Ano,“ pronesly Kara s Lenou současně.

„Tak tedy předneste své sliby.“ Pohlédla na Karu, která se zhluboka nadechla. Lena jí stiskla ruku, aby jí dodala odvahu.

Kara si odkašlala, než se otočila tváří k Leně. „Leno,“ vydechla. „Ode dne, co jsem tě potkala, jsem věděla, že máme být víc než jen kamarádky. A i když mě ta myšlenka děsila, jsem tak ráda, že jsem dala šanci tomu být s tebou, protože jsi láska mého života, moje spřízněná duše, moje nejlepší kamarádka. Čelily jsme nějakým překážkám v uplynulých dvou letech, ale učinily nás silnějšími a posílily naši lásku. Nemohu se dočkat zbytku života stráveného probouzením se vedle tebe. Děláš ze mne lepšího člověka a vyvoláváš ve mně pocit, že jsem ta nejšťastnější žena na světě.“ Kara si dopřála chvilku, aby se dala dohromady. Slzy měla na krajíčku. „Slibuji, že tě budu milovat celým svým srdcem, věřit ti svým životem a nejednat s tebou jinak, než s láskou a úctou, jakou si zasloužíš. Vím, že nejsem dokonalá, ale miluji, jak se mnou jednáš, jako bych byla,“ pravila k ní a Lena si setřela slzu, která se jí koulela po tváři. „A děkuji ti, Leno, že máš trpělivost se mnou a mými bláznivostmi,“ potlačovala Kara smích. „Miluji tě a nemohu se dočkat toho, co nám budoucnost přinese.“

Lena popotáhla, otřela si další slzy z tváří, než se opřela zpátky o berle, protože při delším stání potřebovala oporu. „Karo,“ začala. „Vím, že ve svém životě zvládnu cokoliv, s tebou po svém boku a všechno, čím jsme si za poslední dva roky prošly, to dokazuje, protože jsme všechno překonaly, spolu. Konkrétně v těch posledních pěti měsících jsi to s námi nevzdala, i když jsem ti neusnadnila zůstat. A já ti za to děkuji.“ Lena jí věnovala vděčný úsměv. „Jsi nejlepší částí mého dne a vždycky přesně víš, jak vyvolat úsměv na mé tváři. Miluji tě víc, než jsem si kdy pomyslela, že je možné někoho milovat,“ popotáhla. „Ty, Karo Danversová, máš mé srdce. Jsi vším, o čem jsem kdy snila a víc. Jsi láskou mého života. Jsi má spřízněná duše. Jsi má nejlepší přítelkyně,“ pravila a Kara jí obdařila úsměvem, natáhla se a stiskla jí paži. „Jsi nejmilejší, nejupřímnější, nejláskyplnější ženou, jakou znám a jsem šťastná, že tě držím za ruku, jsem ve tvém náručí a ve tvém srdci.“ Lena se zhluboka nadechla. „Jsi mi vším a vždycky budeš,“ pravila a obě si otíraly slzy. Maggie se naklonila a nabídla oběma ženám kapesníčky. Obě jí věnovaly vděčný úsměv a otřely si slzami zbrocené tváře.

„Máme prstýnky?“ zeptala se oddávající. Alex se naklonila a podala jí prsteny. Vzala je a napřáhla je k nim. Kara s Lenou si vyměnily prstýnky, než se pohledem vrátily k oddávající.

„Je mi velkým potěšením prohlásit vaše manželství za právoplatně uzavřené,“ zářila oddávající. „Můžete se políbit.“ Lena pozvedla obočí, předklonila se a Kara kolem ní obemkla paže a jejich rty se střetly.

* * *

Na zahradě byl vztyčen stan, takže si hosté mohli sednout a najíst se, nebo tančit, cokoliv chtěli. Alex sledovala Riley, jak tančí s Winnem. „Ááách.“ Cítila opravdu ostrou bodavou bolest. Silnější, než cítila za celý den. Věděla, že to dál nemůže zadržovat. Že to musí říct Maggie a že budou muset velice pravděpodobně do nemocnice. „Maggie…Maggie.“ Alex se rozhlédla po své ženě. Byla ve druhém roku stanu a hovořila s Elizou a J’onnem.

„Hej, Alex.“ Kara k ní přišla zezadu. „Musíš si jít zatančit se mnou a Lenou,“ zatahala ji za paži, ale Alex zavrtěla hlavou a zůstala tam, kde stála. Znovu se zajíkla a pohlédla zpátky na Maggie. „Ach, má Rao, Alex,“ vykulila Kara oči. „Máš porodní bolesti?“ Kara zněla poplašeně.

„Myslím, že možná jo,“ Alex udělala obličej a pevně sevřela Kařinu ruku.

„Maggie,“ zaječela Kara přes hluk hovoru a hudby. Maggie se ohlédla a vykulila oči při pohledu na svou ženu, která vypadala vystresovaně. Přiběhla tak rychle, jak dokázala.

„Al, broučku.“ Maggie ji pohladila po zádech. „Bože, musíme tě dostat do nemocnice,“ prohlásila. „Věděla jsem, že s tebou ráno bylo něco v nepořádku.“

„Cože? Ráno?“ zalapala po dechu Kara. „Alex, proč jsi něco neřekla dřív?“ Kara zněla znepokojeně.

„Nemohla jsem ti zničit svatbu. Musela jsem tu být. Musela jsem tě předat a vidět tvůj výraz, když Lena šla a tohle je váš den. Je to váš den a já vám ho nechtěla sebrat,“ sdělila jí Alex. Kontrakce začaly chodit častěji za sebou a bolely. Hodně.

„Nebuď hloupá,“ řekla jí Kara. „Alex, dítě se hodlá narodit. Musíš do nemocnice.“

„Ach, to není naše nemocnice.“ Maggie zněla ustaraně. „Nejsou to naši doktoři a naše porodnice. Neznají tu tvou historii těhotenství.“ Maggie měla obavy z cesty do Midvale takhle blízko k termínu porodu. Z odjezdu z National City a teď měla Alex porodní bolesti, což dokazovalo, že její obavy byly oprávněné.

„Je to dobrá nemocnice,“ ujišťovala ji Alex, zatímco se k nim blížila Eliza, které se nelíbilo, jak ta scéna vypadá. „Mají dobré doktory a sestry a porodnici.“ Alex se zhluboka nadechla. „Bude to dobré.“

„Nemarněme víc času,“ odvětila Maggie. Její srdce uhánělo o závod při myšlence, že dítě přijde na svět. „Pojďme hned.“

„Dítě se narodí?“ zavřískla Eliza a způsobila, že se hosté obrátili jejich směrem.

„Zlato, běž se převléct,“ pronesla Alex s pohledem na Maggie.

„Cože?“ vypískla Maggie. „Myslíš si, že mám čas se jít převléct? Co na tom záleží, co mám na sobě?“

„Hele, ještě mi ani nepraskla voda,“ sdělila jí Alex. „Je spousta času a nevíme, jak dlouho budeme v nemocnici. Porod může nějakou dobu trvat. Pamatuješ, jak dlouho trval s Riley?“ zeptala se. Kara se tvářila lehce užasle, že Alex je tou klidnou a Maggie vyšilovala. „Může to být dlouhý večer a musíš mít pohodlí, takže se běž převléct ze svých šatů a pak můžeme jet do nemocnice,“ řekla jí Alex. Maggie pohlédla na Karu a Elizu, než vyběhla ze stanu, řkouc, že bude zpátky tak rychle, jak jen to půjde.

* * *

Kara sešla po pláži a posadila se vedle své manželky. Své manželky. Kara zbožňovala skutečnost, že má teď manželku. „Ještě šampaňské, paní Danversová?“ zeptala se a podávala Leně láhev, pro kterou došla.

„Rovnou z lahve, co?“ pronesla Lena, vzala ji do ruky a napila se. „Stylové.“ Kara se uchechtla a položila si hlavu na Lenino rameno. „Už nějaké zprávy o dítěti?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou Kara. Bylo to kolem pěti hodin od chvíle, co Maggie s Alex odjely do nemocnice. Maggie slíbila, že zavolá hned, jakmile se dítě narodí. „Ale s Riley to bylo 56 hodin nebo něco tak bláznivého, takže to může nějakou dobu trvat.“

„Páni,“ vyvalila Lena oči. „V tu dobu budeme na Bora Bora,“ pronesla. Měly tam deset dní líbánky a obě doufaly, že se dítě narodí, než odjedou.

„Ne, aniž bychom viděly tu maličkou,“ našpulila Kara ret.

„No, pokud se narodí, tak se určitě stavíme podívat se na ni, ale jak jsi zrovna řekla, s Riley to trvalo nějakou dobu, takže, pokud to bude podobně, tak nebudeme v téhle zemi, až se narodí,“ podotkla Lena, než se znovu napila šampaňského.

„No, doufejme, že to nebude tak dlouhé. Už kvůli Alex, když ne pro co jiného,“ pravila Kara a Lena souhlasně zamumlala, jak tam seděly na pláži, úplněk se odrážel na oceánu a přinášel stříbrný svit noci. „Díky, žes se mnou tancovala na Nsync.“

Lena se uchechtla. „Vážně nebyla žádná jiná písnička, která by byla tak dokonalá, abychom na ni tancovaly,“ vydechla. Měla takovou radost, že mohla tančit. Že už nemusela být na vozíku. Netancovala se svou novomanželkou tolik, kolik by se jí líbilo, ale stejně zvládla trochu tance a chodila kolem a bavila se s hosty, používajíc berle, ale rychle se unavila a musela hodně odpočívat.

„Nechala jsi mě za to ale tvrdě bojovat,“ poznamenala Kara.

„Jo,“ potlačovala Lena smích. „Nemůžu tě nechat, aby bylo pořád hned po tvém,“ pronesla. Kara zvedla hlavu z jejího ramene a pohlédla jí do očí. Obě se drobně zasmály. „A byla sranda vidět tě, jak se ohledně toho rozohňuješ,“ zahýbala Lena obočím a uličnicky se zazubila.

„Jsi tak zlá,“ zamumlala Kara. „Máš štěstí, že tě miluji,“ řekla, naklonila se a vtiskla polibek na Leniny rty.

„Hmm.“ Lena se odtáhla z polibku. „Vskutku mám štěstí, že mě miluje někdo jako ty,“ pronesla a ruku obtočila kolem Kařiných zad. „Ach, nemůžu uvěřit, že je tenhle den skoro za námi,“ pronesla smutně. Nechtěla, aby tenhle den skončil. „Nechce se mi do postele.“

„Nechce?“ naklonila Kara hlavu. „Hmm. Myslela jsem si, že půjdeš ráda do postele. Já chci jít s tebou do postele. Chci říct, že neříkám, že chci spát, ale rozhodně chci jít do postele,“ zahýbala obočím na svou ženu.

Lena se uchechtla a přikývla. „No, když to přehodnotím, možná jít do postele není nakonec až tak špatně,“ prohlásila a přitáhla si Karu do hladového polibku.

* * *

Alex praskla voda asi hodinu po příjezdu do nemocnice. Bylo o osm hodin později a Alex ležela na boku na posteli. Maggie ji hladila po bedrech. Nesnášela, že vidí svou manželku v takové bolesti a z vědomí, že s tím nemůže nic udělat, se cítila hrozně. Ohlédla se, když porodnice vešla zpátky do místnosti. „Tak jak si vedeme?“ zeptala se.

„Absolutně báječně,“ pronesla Alex suše. „Kéž bych tohle mohla dělat každý sobotní večer.“

Porodnice si vyměnila pohled s Maggie, než pohladila Alex po noze. „No, zkontroluji, jak jste otevřená,“ prohlásila, zatímco se ve dveřích objevila sestra a doktor. Alex byla při poslední kontrole na devíti centimetrech, takže věděli, že by mohla být blízko.

„Já jen chci, abych to měla za sebou,“ zasténala. „Maggie, prosím, zařiď, ať je konec,“ zamumlala. Maggie lehce vzdechla a nepřestávala ji hladit po zádech.

„Brzy bude, zlatíčko,“ doufala Maggie. „Brzy se seznámíme s naším děťátkem.“ Maggie zněla trochu úzkostně, protože se dítě narodí o čtyři týdny dřív, ale věřila, že je kolem dostatečný počet lidí a dítě je na nejlepším možném místě, aby se mu dostalo jakékoliv péče, kterou může potřebovat.

„Velice brzy,“ pronesla porodnice. Maggie se po ní podívala. „Alex, je čas tlačit,“ pravila porodnice. Alex při těch slovech cítila ochromující potřebu tlačit. „Můžete se pro mě položit na záda?“ Maggie pomohla Alex na záda a udělat si pohodlí, jak jen to šlo. Personál začal přicházet do pokoje a ujišťovali se, že za sebou zavírají dveře. Alex pevně sevřela Maggiinu ruku, zabořila si bradu do hrudi a mocně zatlačila.

Alex následně vydala hlasité zasténání a položila si hlavu na polštář. „Skvělá práce, Alex,“ řekla jí sestřička. „Můžete znovu zatlačit?“

Alex zvedla hlavu a znovu zatlačila. „Vydržte do deseti.“ Alex nevěděla, kdo to promluvil, ale slyšela hlas a pak Maggie, jak jí odpočítává.

„Já to nezvládnu, Maggie, naříkala Alex. „Maggie, nezvládnu. Ne.“ Alex zněla unaveně. Porodní bolesti člověka stály zjevně hodně sil a pak ještě musel najít energii porodit.

„Vedeš si skvěle,“ ujišťovala ji Maggie, než pohlédla na sestru, hledajíc potvrzení.

„Má pravdu,“ řekla sestra. „Už to bude a tlačila jste jen dvakrát,“ věnovala jí povzbuzující úsměv. „Tohle maličké chce na svět a rychle se s vámi setkat. Ještě párkrát zatlačte a bude hotovo.“

Alex pohlédla na Maggie. „Ty to dokážeš,“ obdařila ji Maggie úsměvem a odhrnula jí z čela pár vlhkých vlasů.

Alex si zabořila bradu zpátky do hrudi a silně zatlačila, než navázala rovnou dalším a pak třetím. „Už je tu,“ pravila sestra a než se Alex nadála, bylo jí dítě položeno na hruď. Roztřeseně zvedla ruku a něžně ji položila přes dítě, zatímco pohlédla na Maggie, které po tváři tekly slzy.

„Dobrá práce, zlato,“ zakrákorala Maggie, sklonila se a vtiskla něžný polibek na Alexiny rty.

„Chcete přestřihnout pupeční šňůru?“ zeptala se sestra a zvedla dítě z Alexiny hrudi. Maggie přikývla, vzala si do rukou nůžky a přestřihla šňůru. Pak si uvědomila, že dítě nevydává žádné zvuky.

„Je v pořádku?“ zeptala se Maggie a srdce v hrudi jí tlouklo rychleji a rychleji, jak se jí v žaludku rozléval nepříjemný pocit, když sledovala, jak je dítě vzato stranou, aby bylo očištěno a zkontrolováno. Narodila se o čtyři týdny dřív, tak se Maggie obávala, že bude poslána do inkubátoru a skutečnost, že neslyšela pláč, ji velice znepokojovala.

„Maggie.“ Alex mávla rukou ve snaze přitáhnout pozornost své ženy. „Maggie,“ řekla znovu a popadla ji za ruku. „Cítím…“ Maggie shlédla na Alex právě, když Alex obrátila oči v sloup a její tělo ochablo, než se jí oči zavřely.


47

Kara běžela nemocniční chodbou s Elizou v patách. „Maggie!“ Kara ji viděla pochodovat tam a zpátky, s tváří zbavenou veškeré barvy. Vypadala velice panicky a ustaraně. „Maggie, co se stalo?“ Kara jí položila ruku na paži, aby stála v klidu.

Maggie zavrtěla hlavou. „Já ne…ona…měla dítě a pak prostě…oči se jí obrátily v sloup a pak…“ Maggie propukla v pláč a Kara si přitáhla menší ženu do objetí a pevně ji konejšivě svírala.

„A co dítě?“ Eliza byla přemožena obavou o svou dceru, ale stejně tak o svou vnučku.

„Ta, ehm, má problémy s dýcháním,“ pravila Maggie, když se odtáhla z Kařina objetí. „Je v inkubátoru a je malá a tak křehoučká a má velký chumáč tmavých vlasů, je tak nádherná,“ povídala jim o své dceři. „Někdo by měl být s ní. Je úplně nová a nikdo s ní není. Chci být s ní, ale musím tu být pro Alex. Je na operaci a nemůžu…nemůžu o ni přijít. Je mé…“ Maggie se odmlčela a hleděla do země.

„No tak,“ pohladila ji Kara po paži a vtáhla si ji do objetí. „Zhluboka se nadechni,“ řekla jí, protože potřebovala, aby se Maggie uklidnila ze stavu, do jakého se dopracovala. Ohlédla se na Elizu.

„Půjdu a sednu si k dítěti,“ pověděla jí Eliza a snažila se zůstat silná. Maggie se sesypala a ona se nemohla také zhroutit. „Ale dejte mi vědět, jakmile se cokoliv doslechnete o mé holčičce, ano?“ pronesla Eliza. Kara přikývla, načež Eliza odešla chodbou sledujíc značky k inkubátorům.

„Měla bys být se svou ženou,“ pravila Maggie, znovu se odtáhla z objetí a vzhlédla ke Kaře. „Právě ses vdala.“

„Lena a já máme zbytek našich životů na to, být spolu vdané,“ sdělila jí Kara. „Alex a dítě kolem sebe potřebují rodinu,“ vydechla a zastrčila Maggie volný pramen vlasů za ucho. „Lena je doma s Riley,“ dodala, aby odůvodnila, proč Lena také nepřijela do nemocnice. Bylo uprostřed noci, takže Riley spala a nemohly nechat tříletou samotnou doma.

„Paní Sawyer-Danversová?“ Jak Maggie, tak Kara se ohlédly po tom hlasu. „Jsem doktor Wilson.“ Pohlédl na Karu, která tam nebyla, když poprvé viděl Maggie.

„Kara. Alexina sestra,“ sdělila mu.

Doktor krátce pokývl hlavou. „Alex ztratila spoustu krve, velice rychle,“ pravil doktor Wilson. Maggie vynechalo srdce a v žaludku se jí rozhostil nepříjemný pocit. „Snažíme se, jak umíme, zastavit to krvácení, ale pokud ho nedokážeme zastavit včas, budeme muset Alex udělat hysterektomii,“ pronesl měkce a nechal Maggie vstřebat tu novinu.

„Takže…ehm…“ Maggie se podrbala na hlavě. „Žádáte mě o povolení?“ Maggie svraštila tvář a pohlédla na Karu, než se pohledem vrátila k doktorovi.

„Ano, vyžadujeme svolení od nejbližšího příbuzného, k provedení takovéhoto zákroku,“ sdělil jí doktor Wilson. „Jako její žena, toto rozhodnutí padá na vás.“

„Ano,“ pronesla Maggie bez váhání. „Cokoliv musíte udělat, abyste zachránili mou ženu, udělejte to,“ řekla mu. Věděla, že by to znamenalo, že Alex už nebude moct mít další děti, ale byla si dost jistá, že stejně nebude chtít, ne po těch dvou těhotenstvích, kterými si prošla.

„Dobrá, to je dobré vědět,“ pronesl doktor Wilson. „Doufejme, že na to nedojde. Někdo sem přijde, jakmile budeme mít další zprávy.“ Doktor se obrátil a odkráčel.

„Bylo to správné rozhodnutí, že jo?“ zeptala se Maggie. Kara viděla, že o sobě pochybuje.

„Jistě, že bylo,“ ujistila ji Kara. „Cokoliv, pro záchranu Alex,“ pravila a znovu si přitáhla Maggie do objetí. Objetí přinášelo útěchu oběma ženám, zatímco se strachovaly o Alex.

* * *

„Omlouvám se, madam, ale nemůžeme sem pustit každého,“ řekla mladá sestra Elize. „Musíte to pochopit.“

Eliza si povzdechla. „Jsem babička toho dítěte.“

„To ale já nevím,“ odvětila sestra. „Pokud sem přijde její matka a řekne mi to, tak-“

„Její matka je na operaci a bojuje o život,“ pozvedla hlas Eliza. „A její druhá matka se k smrti bojí o svou ženu a potřebuje tam být pro ni a čekat na zprávy.“

Mladá sestra otevřela pusu, aby znovu promluvila, ale byla přerušena jiným hlasem, jak se ze dveří vynořila starší kyprá žena. „Eliza Danversová,“ pronesla.

„Nancy,“ vykulila Eliza oči. Neviděla tu ženu roky. Alex a Nancyina dcera, Vicky, bývaly kamarádkami, než se silně rozhádaly. „Moje vnučka. Byla sem právě přivezena a má dcera, Alexandra, moje Alexandra je na operaci a moje snacha je nahoře a čeká na zprávy o své manželce a…potřebuje, aby tu někdo byl s dítětem.“ Nancy pohlédla na oddělení, než se vrátila k Elize. „Ehm…Sawyer-Danversové,“ pravila Eliza. „Děťátko Sawyer-Danversové.“

„Ach, ano,“ přikývla Nancy. „Je to rozkošná maličká. Už se všemi těmi vlasy.“ Nancy pokynula Elize, aby vstoupila na oddělení. Mladá sestra si odfrkla, než odkráčela. Nancy ji vedla místností a Elize nedokázala odolat pohledu do inkubátorů. Některé z dětí byly absolutně droboučké s tolika hadičkami a dráty připojenými k nim. „A teď, neplaš se,“ pověděla jí Nancy. „Z většiny je zdravoučká,“ obdařila ji ujišťujícím úsměvem, když se zastavily u předposledního inkubátoru nalevo. Nancy zatáhla závěs kvůli soukromí, i když v tuhle chvíli na oddělení nebyl nikdo jiný, kromě sester, ale vzhledem k tomu, že byly skoro čtyři ráno, to nebylo zrovna překvapivé. „Takhle modrá hadička jí teď jen trochu pomáhá s dýcháním.“

Eliza krátce přikývla a položila ruku na bok inkubátoru. Zdálo se, že dýchací hadička je jediná, kterou má. „Takže, starosti vám dělá jen její dýchání?“ zeptala se. „Všechno ostatní je v pořádku?“

„Byla trochu chraplavá, nemohla popadnout dech,“ přikývla Nancy. „Den nebo dva tady a bude v pořádku.“ Nancy zněla dost jistě a Eliza cítila, že se uvolňuje. „Chtěla by sis ji pochovat?“

„Já…“ Eliza vzhlédla k Nancy. Aby řekla pravdu, moc ráda by si ji pochovala. „Pochovala si ji Alex, než…“ Eliza stiskla rty. „Nebo Maggie, jedna z nich…“

„Pokud je mi známo,“ zavrtěla hlavou Nancy. „Byla převezena rovnou sem, takže bych to neočekávala.“

„Pak ne,“ odpověděla Eliza. „Její mámy by měly být první.“

„Samozřejmě,“ přikývla Nancy. „No, nechám tě tu s tvou nádhernou novou vnučkou,“ prohlásila, než odešla.

„Ahoj, maličká.“ Eliza se cítila uslzeně, když na ni hleděla. „Jsi tolik podobná své mámě,“ pověděla jí a ruku nechávala ze strany inkubátoru. „Všechny ty tmavé vlasy.“ Eliza se podívala na malou kartičku, která byla zastrčena na boku inkubátoru a přečetla si ji. Jméno: Holčička Sawyer-Danversová, Narození: 3. března, Čas: 3:05, Váha: 2,55 kg, Výška: 43 cm. Lékař: Doktor Montgomery. „Nemohla ses dočkat, až se setkáš se svými maminkami, co?“ zeptala se Eliza. „No, nevadí nám, že se připojíš k naší rodině dřív, jen co se vyřeší to tvoje dýchání,“ pověděla jí a rukou jemně pohybovala po boku inkubátoru. „Jen počkej, až se na tebe přijde podívat tvoje sestra.“ Eliza věděla, že jakmile ji přijde Riley navštívit, bude unešena, i když je to sestra a ne bratr. „Vy holky zažijete tolik zábavy, jak spolu budete vyrůstat,“ vydechla, zrak nespouštěla ze své vnučky. Pozorovala, jak jí malá hruď s každým dechem stoupá a klesá a doufala, že jak dítě, tak Alex budou v pořádku.

* * *

Lena nemohla po Maggiinu telefonátu a Kařině a Elizině spěšném odjezdu do nemocnice spát. Hluboce se obávala o svou švagrovou a dítě. Ohlédla se ke dveřím, když uslyšela, jak se otvírají a do pokoje vešla velice rozrušeně se tvářící Riley. „Ahoj, poupátko, jsi v pořádku?“ Lena vstala z postele, došla k ní a ohnula se na její úroveň.

Riley zavrtěla hlavou, těžce oddechovala, jak se snažila zastavit pláč. „Maminky nejsou v pokoji a babička také ne,“ sklopila hlavu, zatímco kolem ní Lena ovinula paže, aby ji trochu utišila.

„Já vím, broučku,“ pronesla Lena něžně a hladila ji po zádech, zatímco se jí holčička pevně držela. „Vzpomínáš, odjely do nemocnice?“

„Aha.“ Riley se odtáhla a přikývla, zatímco si odhrnula vlasy z tváře. „Pořád získávají mého valounka?“ zeptala se.

„Hmm,“ přikývla Lena, jak přejížděla palci Riley po tvářích, stírajíc slzy. „Trochu ses vyděsila?“ zeptala se Lena. Nedokázala si představit, jaké to musí pro tříletou být, probudit se v noci a nebýt schopná najít své rodiče.

„Ehé,“ přikývla Riley. „Chci svou mamku,“ začala znovu plakat.

„Ale, no tak,“ Lena se narovnala, zvedla Riley a vrátila se s ní do postele.

„Chci mamku,“ zopakovala Riley.

„Mamka je v nemocnici, aby získala valounka,“ řekla jí Lena. Vážně nevěděla, co jiného by jí měla říct. Dokud se nedozví něco nového, nic neřekne.

„Můžeš mě tam vzít?“ tázala se Riley. Mluvila tiše, s našpuleným rtem, celá smutná.

„Ne, je mi líto. Nemůžu, broučku.“ Leniny nohy stále nebyly dost silné, aby řídila auto a, i kdyby byly, stejně tu nebylo auto, kterým by odvezla Riley do nemocnice a věděla, že bylo nejlepší držet teď Riley od nemocnice. Projela rukou Rileyinými kaštanově hnědými vlasy. „Musíme počkat do rána.“

„Kdy bude ráno?“ zeptala se Riley. Obočí se jí svraštilo, že nemá povoleno jet do nemocnice.

Lena pohlédla na digitální hodiny na nočním stolku. Bylo 4:36. „Ještě pár hodin ne,“ sdělila jí. „Co kdybychom si ještě zdřímly?“ navrhla.

Riley zavrtěla hlavou. „Ne.“

„Ne?“ zajímalo Lenu. „No, já budu spát. Nejsi unavená po všem tom tancování, co jsi absolvovala na svatbě?“

„To byla zábava,“ dokázala se Riley krátce zahihňat. „Byla jsi moc hezká, teto Leno,“ sdělila jí s úsměvem na tváři.

„Ááá, děkuji Riley,“ usmála se Lena a pohladila Riley po tváři. „Taky jsi vypadala vážně hezky a moc dobře jsi odvedla svou práci květinové dívky,“ pravila Lena a Rileyin úsměv se rozšířil.

„Bylo to zábava,“ pověděla jí Riley. „Udělám to znovu?“

„No, pro mě a Karu ne, protože jsme teď vdané,“ sdělila jí Lena a Riley se trochu zamračila, než zazívala.

„Jsem ospalá,“ prohlásila.

„Jo, tak to bychom měly jít znovu spát, ne?“ zeptala se Lena a Riley lehce přikývla.

„Spím tady?“ zeptala se Riley.

„Jistě, můžeš,“ věnovala jí Lena úsměv, zatímco se obě uložily ke spánku. Riley se přisunula blíž k Leně a přitulila se k ní.

„Dobrou, teto Leno. Mám tě ráda.“ Rileyin hlas byl tlumený, jak byla přitulená k Leně.

„Ááá, taky tě mám ráda, drahoušku,“ pronesla Lena, zatímco se obě uvelebily ke spánku. Lena se zhluboka nadechla a doufala, že až se probudí, dozví se, že jsou Alex a dítě v pořádku.

* * *

Alexiny oči se se zamžikáním otevřely. Podívala se na stranu a spatřila tam Maggie sedící v křesle a vypadající vyčerpaně. „Zlato.“ Maggie si všimla, že se Alex probrala, narovnala se v křesle a vzala Alexinu ruku do svých.

„Co se stalo?“ Alex se pokusila posadit na posteli, ale střetla se s ostrou bolestí v břiše.

„Opatrně.“ Maggie jí pomohla posadit se, naklepala jí polštář a ujistila se, že má pohodlí. „Omdlela jsi po porodu,“ informovala ji. „Musela jsi na operaci, aby zastavili krvácení a dostala jsi transfúzi. Ztratila jsi spoustu krve,“ sdělila jí a palcem jemně hladila Alexinu ruku.

„Dítě. Je v pořádku?“ Alex se děsila odpovědi. V tuhle chvíli jí na sobě nezáleželo, dítě bylo nejdůležitější.

Maggie přikývla a na tváři se jí objevil úsměv. „Je absolutně v pořádku, Al,“ pravila. „Musela být přes noc na přístroji, aby jí pomáhal dýchat, ale ráno ji vyndali a vede si dobře.“ Maggie se ulevilo, že Alex i dítě jsou v pořádku.

„Jen jednu noc v inkubátoru?“ zeptala se Alex.

„No, je to naše dcera,“ usmála se Maggie. „Je to drsňačka,“ pronesla Maggie. Alex se zasmála, než sebou trhla a třela si bolavé břicho. „Jsi v pořádku?“ zeptala se Maggie a vypadala znepokojeně.

„Jen trochu bolavá,“ odvětila Alex. „Tak, co se stalo?“ Alex se podrbala na hlavě. „Já, ehm…krvácela jsem?“

„Jo, “ přikývla Maggie. „V jednu chvíli si mysleli, že ti možná budou muset udělat hysterektomii, ale naštěstí nemuseli,“ zavrtěla hlavou a přejížděla svým palcem po Alexině ruce. „Dokázali zastavit krvácení, než k tomu došlo,“ informovala ji. Alex přikývla a vstřebávala, co jí Maggie pověděla.

„Takže, ehm, kde ji máme?“ zeptala se. Neviděla dětskou postýlku v pokoji, takže ji zajímalo, kde dítě je.

„Je na dětském oddělení,“ sdělila jí Maggie. „Má trochu žloutenku, takže na ni dávají pozor,“ pravila a Alex stiskla rty a přikývla. „Ale můžeme říct sestře, aby ji přinesla,“ pověděla jí Maggie. Alex po operaci dlouho spala. „Krmila jsem ji, Alex. Dala jsem jí lahvičku.“ Maggie zněla pohnutě. Když byla v inkubátoru, byla krmena trubičkou, protože jí přístroj pomáhal s dýcháním, ale když ji ráno vyndali, Maggie dala své dceři lahvičku. „Je tak malá a křehoučká, ale je prostě nádherná. Má plnou hlavu vlasů.“

„To tedy musí vypadat jako její máma,“ pronesla s úsměvem Alex. „Ehm…Maggie?“ Alex semkla rty. „Můžeme…už nemít další děti?“

„Ano,“ přikývla Maggie. „Máme dvě překrásné dcery, naše rodina je rozhodně kompletní,“ pravila Maggie a přejela rukou po Alexině čele, aby jí odhrnula vlasy z tváře. „A hele, zdá se, že svět je stvořen pro čtyřčlenné rodiny, ne?“ prohlásila a Alex potlačovala smích. „Ačkoliv si budeme muset pořídit zlatého retrívra Codyho, aby byla naše rodina opravdu úplná,“ podotkla.

„To zní dobře,“ zamumlala Alex. „Ale bude to maltézáček Gertrúda,“ pravila. Maggie se uchechtla a zavrtěla hlavou, než se sklonila a políbila svou ženu, tak vděčná, že je v pořádku.

* * *

Dítě bylo přineseno do Alexina pokoje k nakrmení. Ačkoliv byla Alex vážně potěšena, že Maggie dala jejich dceři první jídlo, nyní měla radost, že svou dceru nakojí. Trvalo pár pokusů, než se přisála, ale jakmile k tomu došlo, krmila se bez problémů. „Takže,“ pohlédla Alex na Maggie, která seděla v křesle vedle Alexiny postele. „Musíme dát téhle maličké jméno,“ pronesla a prstem něžně přejížděla po dětské tvářičce.

„To musíme,“ souhlasila Maggie, zatímco hleděla na svou dceru. Vypadala tak drobounce v Alexině náruči. A byla malá, vzhledem k jejímu dřívějšímu narození.

„Já, ehm.“ Alex shlédla znovu na dítě. „Myslím, že bychom ji měly pojmenovat Dylan,“ pravila. Maggie překvapeně vykulila oči. Věděla, že se Alex to jméno líbí, ale pořád si nemyslela, že se jí líbí dost na to, aby tak pojmenovala jejich dceru.

„Vážně?“ Maggie se usmála při té myšlence.

„Jo, je to to jediné, o čem jsi mluvila, od doby, co jsme zjistily, že čekáme holčičku,“ pravila Alex. Jiná jména byla prodiskutována, ale Maggie vždycky podotkla, že Dylan je jejím favoritem.

„Jo, ale musí se líbit i tobě,“ pověděla jí Maggie. „Musíme jít dát jméno, na kterém se shodneme obě.“

„Dylan,“ řekla jí Alex. „Chci, aby se jmenovala Dylan.“

„Dobře, díky.“ Maggie se naklonila a vzala do dlaní hlavičku děťátka. „Takže Dylan. Co prostřední jméno?“ zeptala se.

„Mám jedno na mysli,“ pronesla Alex. „A jsem si dost jistá, že budeš souhlasit,“ řekla jí. Pohledem zachytila hodiny na zdi a zjistila kolik je. Bylo skoro jedna odpoledne. „Hele, jak to, že ještě nikdo nebyl na návštěvě?“ divila se Alex a odvedlo jí to od jejich rozhovoru. Věděla, že Kara s Lenou se zrovna vzaly, ale myslela si, že Kara se bude chtít přijít podívat na dítě.

„Jenom nám dopřávají čas,“ odpověděla Maggie. „Staví se později. Riley se zdála u vytržení, když jsem volala. Nemyslím si, že jí teď v nejmenším vadí, že je to sestra a ne bráška,“ usmála se, věděla, že to bude tenhle případ a byla ráda.

„No, popravdě je celkem hezké, mít ji teď jen pro sebe,“ pravila Alex a usmívala se na svou dcerušku, necítíc nic než lásku k malému človíčkovi v její náruči. Vše, čím si během těhotenství prošla, rozhodně stálo za to. Byla naprosto překrásná.

„Hmm, jo,“ usmála se Maggie. „Teď si pospěš a dokonči kojení, protože, jakmile skončí s tvými prsy, dostane se jí pomazlení s mámou,“ zaculila se a rukou znovu přejela po dětské hlavičce, neschopna dál čekat, než si svou holčičku pochová.

* * *

Kara a Lena byly v pokoji s Maggie, Alex a dítětem. Riley s Elizou se vydaly do kantýny, aby jim dopřály trochu času na setkání s maličkou jako prvním, jelikož později zamíří na letiště, aby odcestovaly na líbánky. „Ááá, je tak droboučká,“ rozplývala se Kara, zatímco položila ruku na Maggiinu paži a shlížela na dítě, které jí spalo na prsou.

„Ahoj, holky,“ usmála se na ně Maggie. „Seznamte se s Dylan Karou Sawyer-Danversovou,“ pověděla jim a Kara se zajíkla a poskočila.

„Kara?“ zeptala se Kara téměř nevěřícně. „Pojmenovaly jste ji po mně?“ Kara byla dojatá. Položila si ruku na hruď a cítila, jak jí vhrkávají slzy do očí.

„Jo,“ usmála se Alex na svou sestru. „Chudák dítě, budou od ní velká očekávání,“ prohlásila. Kara nechala slzu skutálet se po své tváři, sklonila se a objala Alex. Ta sebou trhla, jak kvůli tomu, že byla po operaci, tak proto, že jí Kara dopřávala jedno ze svých superobjetí.

„Jak se cítíš?“ zeptala se Kara.

„Jsem v pořádku,“ odvětila Alex s přikývnutím, jak se Kara odtáhla. „Ráda, že to mám všechno za sebou,“ zasmála se.

„No, gratuluji. Je krásná,“ usmála se Lena, jak shlížela na dítě, které tvrdě spalo v Maggiině náruči. „Bože, vypadá tak droboučká,“ pronesla. Dylan se narodila o čtyři týdny dřív, takže byla malá. Vypadla extrémně křehce. Lena viděla chomáč tmavých vlasů, které jí vykukovaly zpod čepičky, kterou měla na hlavě. „Má tvoje oči?“ zeptala se a vzhlédla zpátky k Maggie.

„No, převážně má oči zavřené, takže jsme nebyly vážně schopné zjistit, jakou mají barvu.“ Maggie nespouštěla zrak ze své dcery. Byla z ní absolutně unešená.

„Vypadá, ale jako ty, Maggie,“ pronesla Lena, neschopna odvrátit zrak od spícího dítěte. Maggie si všimla, že se Lena opřela víc o své berle, takže vstala a nabídla jí místo. Lena se na ni vděčně usmála a posadila se, ráda, že nemusí stát. Kara se posadila na kraji Alexiny postele.

„Takže, předpokládám, že teta Kara si ji chce pochovat,“ pronesla Maggie s pohledem na Karu. Kara se široce usmála, přikývla a nastavila ruce. Maggie k ní přešla a jemně jí položila dítě do náruče.

„Ach Rao, ach Rao, ach Rao,“ pištěla Kara. „Je jak peříčko.“ Kara upřeně hleděla na dítě. Dylan lehce pohnula hlavou a svraštila tvář, než zazívala a znovu upadla do spánku. „Holky, ach Rao, je skvostná, ale trochu nažloutlá,“ nakrčila Kara nos a vzhlédla k Maggie.

„Má trochu žloutenku,“ řekla Maggie s pohledem na dítěti. „To odezní.“

„Neboj se, není částečný mimozemšťan,“ žertovala Alex a Kara se zasmála.

„No, dokud je z planety, která není nepřátelská ke Kryptoňanům, tak na tom nezáleží,“ pravila Kara a tentokrát se rozesmály Alex s Maggie. „Ach, Dylan Kara, to je tak parádní jméno,“ zářila Kara, stále dojatá, že jí daly Kara jako prostřední jméno. „Ach, počkej, až se na tebe přijde podívat tvoje sestra, maličká. Bude u vytržení.“ Kara se cítila vnitřně celá rozněžnělá. „Broučku, musíme si pořídit dítě,“ prohlásila a vzhlédla k Leně, která vykulila oči a tvářila se lehce zpanikařeně.

„Teprve včera jsme se vzaly,“ připomněla jí Lena. „Pojďme si prostě užít líbánky a toho být chvíli paní a paní,“ navrhla. Kara se trochu zamračila, než přikývla, vědouc, že mají spoustu času začít uvažovat o dětech. „Do té doby, můžeme hlídat tuhle rozkošnou maličkou a její sestru a dopřát maminkám oddech. Pár večerů, aby si vyšly.“

„V tomhle tě rozhodně vezmeme za slovo,“ zamířila Maggie ukazováčkem na Lenu. Ta se uchechtla a přikývla.

„Kdykoliv,“ pověděla jí Lena. „Ale teď, teta Lena by se ráda trochu pomazlila s tímhle nádherným broučínkem,“ pronesla a napřáhla ruce k dítěti. Kara se na ni zaškaredila, protože se ještě nechtěla vzdát jejího chování, ale věděla, že tu nemají moc času, než budou muset na letiště. Slezla z postele, přešla ke křeslu a něžně položila Dylan do Lenina náručí.

* * *

Riley seděla na posteli vedle Alex. Eliza držela Dylan a upřeně na ni hleděla. „Ještě jednou gratuluji, je vážně nádherná,“ pronesla. Maggie i Alex se v odpověď usmály.

„Brzy bude potřebovat nakrmit,“ pravila Alex při pohledu na hodiny. „Chceš si ji trochu pochovat, než ji mamka nakrmí?“ projela Rileyinými vlasy, když na ni mluvila.

Riley vykulila v panice oči a zavrtěla hlavou. „Je moc malá.“ Riley zněla ustaraně. Pořádně si sestřičku prohlédla a dotkla se její ručičky, ale ještě ji nedržela.

„To zvládne,“ informovala ji Alex a znovu rukou projela jejími vlasy. „Ale pokud zrovna teď nechceš, tak je to v pohodě.“ Riley si hrála s malým fialovým plyšovým slonem, který s Elizou přinesly Dylan.

„Ne, protože by se rozbila.“ Riley zněla vyděšena myšlenkou, že by držela svou sestřičku.

„Ááá, broučku, nerozbiješ svou sestru,“ ujišťovala ji Maggie. „Ale nemusíš si ji brát teď. Jen nám dej vědět, až si ji budeš chtít pochovat, ano?“ pravila a Riley krátce přikývla a přitulila se k Alex.

„No, to je dobře, protože babička tě ještě nechce pustit,“ vrkala Eliza. „Jen bych si přála, abys otevřela oči, abych viděla, jak hezké jsou a jakou mají barvu, to ano,“ rozplývala se. Maggie se usmála, když viděla výraz čisté radosti na její tváři. Věděla, že Dylan má štěstí, že má Elizu. Cítila lehký smutek, že její matka přichází o vnoučata, ale hluboko v sobě věděla, že si vážně nezasloužila být v životech jejím nebo jejích dětí. „Ach, jak dlouho pro teď plánujete zůstat v Midvale?“ zeptala se Eliza. Původně plánovaly zůstat pár dní po svatbě, ale teď se narodilo dítě a Elizu zajímalo, jestli teď plánují zůstat déle.

„Uvidíme, jak dlouho budeme muset zůstat tady,“ vydechla Alex. „A stejně u tebe nemáme nic pro dítě, takže…“ Alexin hlas se vytratil do prázdna. „Nemáme tu pro ni ani autosedačku nebo oblečení,“ stiskla rty. Vážně je mělo napadnout zabalit pár věcí, jen, co kdyby.

„To dokážeme vyřešit,“ pověděla jí Eliza. „Já s Riley můžeme zajít sehnat nějaké věci pro dítě, že jo?“ Eliza shlédla na svou starší vnučku. Riley v odpověď přikývla, stále přitulená k Alex. Naštěstí seděla na opačné straně, než byla Alexina jizva po operaci.

„No, jen neblázni, mami, protože se pořád chceme vrátit do National City, jakmile to bude možné,“ pronesla Alex a Eliza přikývla, ačkoliv nemohla slíbit, že to nepřežene, když dojde na kupování věcí pro dítě.


48

Maggie zapnula knoflíky na bodýčku a láskyplně hleděla na svou dcerušku. Zrovna dorazila do nemocnice na návštěvu za svou ženou a dítětem, když se Alex chystala vyměnit jí plínku a převléknout bodýčko, ve kterém strávila noc. Jakmile Maggie vešla, požádala ji, jestli by to mohla převzít. Alex nic nenamítala a nechala to Maggie udělat, jelikož byla po operaci stále rozbolavělá. „Jsi drahocenný valounek,“ pravila Maggie měkce. „Nemůžu uvěřit, že je tu. Ty tomu věříš?“ ohlédla se na Alex, která seděla na nemocniční posteli.

„Jo,“ odpověděla Alex. „Jsem si toho jasně vědoma, že je tady. Musela jsem ji ze sebe vytlačit,“ podotkla.

Maggie potlačovala smích, zatímco si zvedla Dylan do náruče a vtiskla jí něžný polibek ze strany na hlavu. „Ne, chci tím říct, po celé té době. Těch dvou letech, co jsem se o to snažila a pak jsi řekla, že to uděláš ty. Čekání po dobu těhotenství…“ její hlas se vytratil.

„Bylo to dlouhé čekání,“ pronesla Alex měkce a Maggie přikývla a cítila se dost pohnutě. Zhluboka se nadechla, jak cítila, že se jí oči zamlžují slzami.

„Bože, proč jsem já tou emocionální?“ zeptala se Maggie a popotáhla. „Ty jsi ta, co právě porodila. Správně bys to měla být ty, kdo brečí,“ pravila, zatímco jí slza vyklouzla z oka a skutálela se jí po tváři. Podala Dylan Alex a natáhla se pro kapesník z krabičky na nočním stolku.

„Jak jsem říkala, dlouho jsme na ni čekaly,“ zopakovala Alex. „Tohle je něco, co jsme dlouho chtěly a konečně je tady. Je v pořádku cítit se emocionálně,“ ujišťovala ji Alex, zatímco k sobě měla přivinutou Dylan a velice něžně ji hladila po zádech. „Pojď se k nám přitulit,“ pokynula Maggie, aby se k nim připojila na posteli a trochu se odsunula, aby jí udělala trochu víc místa. Maggie si vylezla na postel a položila si hlavu na Alexino rameno, zatímco ruku položila na Dylanina záda. Alex přesunula ruku, aby objala Maggie.

„A já…mohla jsem tě ztratit, Al.“ Maggiin hlas se chvěl. „Já…nebyla bych bez tebe schopná tohle zvládnout.“ Maggie se svíralo srdce při pomyšlení na ztrátu Alex. Nevěděla, co by si počala, kdyby k tomu opravdu došlo.

„Hele, samozřejmě, že byla,“ pravila Alex měkce a hladila Maggie po paži. „Ale bude to chtít víc, než ztrátu krve, aby ses mě zbavila,“ pověděla jí. „Nikam nejdu. Mám toho na světě příliš dobrého, než abych to tak brzy opustila.“ Alex vtiskla něžnou pusu na vršek Maggiiny hlavy. „Moje nádherné holky, máma, Kara a Lena, J’onn, DEO,“ vyjmenovávala Alex. „Nejsem ani vzdáleně připravená opustit cokoliv z toho. A samozřejmě nezapomínejme na mou zatraceně sexy manželku. Ta rozhodně stojí za to, abych se tu zdržela.“ Alex přesunula ruku výš a začala si hrát s Maggiinými vlasy.

Maggie si setřela slzy z tváří. „Tolik tě miluji,“ zamumlala, jak se snažila přestat brečet.

„Také tě miluji,“ pověděla jí Alex. Pořád nemohla uvěřit, jaké štěstí má, že žena, tak úžasná, chytrá, houževnatá a nádherná jako je Maggie Sawyerová, ji miluje. „Tak hrozně moc,“ dodala a stále si hrála s jejími vlasy. „Ty a já budeme sedět na verandě a čekat na Riley s Dylan, až se zastaví se svými rodinami o nedělních odpoledních a o Díkůvzdání a Vánocích. No v té době už ale pravděpodobně budeme mít jako psa druhou Gertrúdu,“ škádlila ji. Maggie zvedla hlavu z Alexina ramene a vzhlédla k ní s úšklebkem na tváří, jak vrtěla hlavou.

„Vyslovuje se to Cody, drahá.“ Maggiin úšklebek se jen zvětšil.

Alex se uchechtla. Věděla, že jedna z nich to nakonec vzdá, až opravdu dojde na vybírání a pojmenovávání jejich psa, ale to škádlení teď bylo zábavné. „No, každopádně, když už mluvíme o našem drahouškovi, Riley, kde je?“ Alex očekávala, že Riley přijde do nemocnice s Maggie a možná i s její matkou.

„Šla nakupovat s tvou mámou pár věcí pro Dylan,“ informovala ji Maggie.

Alex obrátila oči v sloup. „Raději by se neměla utrhnout ze řetězu.“ Alex shlédla dolů, když se jí Dylan trochu zavrtěla na hrudi, ale brzy se uvelebila a spala dál. „I když se netěším na cestu autem zpátky do National City s novorozencem, chci domů.“

„Já vím,“ vzdechla Maggie. Alex s dítětem měly zůstat pár dní v nemocnici, vzhledem k Alexině operaci a Dylanině žloutence a dřívějšímu narození vůbec a pak možná zůstanou pár dalších dní u Elizy. „Ale pár dní u tvé mámy není pravděpodobně špatný nápad. Může poskytnout pomocnou ruku. A stejně by pravděpodobně byla v National City, kdyby se Dylan narodila tam,“ podotkla a Alex souhlasila, vědouc, že její matka by přijela na týden nebo dva po narození dítěte, kdyby se narodilo v National City. „A stejně, pravděpodobně prospí většinu cesty autem. To spíš naše tříletá nám dá zabrat.“

„To je veliká pravda,“ smála se Alex spolu s Maggie. Ta ukazovala ty dolíčky, ze kterých Alex slábla v kolenou. „No, užijme si tenhle čas o samotě s naším valounkem, než se na ni přijde podívat Riley s babičkou,“ prohlásila Alex. Maggie se usmála a znovu se uvelebila s hlavou na Alexině rameni a ruku znovu položila na Dylanina záda.

* * *

Kara s Lenou byly v jednom z těch domů nad vodou na Bora Bora. Lena seděla na verandě u schodů, které vedly do oceánu. Její nohy se klátily přes okraj, kotníky pod hladinou chladné, křišťálově čisté vody. „Pojďme do důchodu a přestěhujme se sem,“ prohlásila Kara, když se připojila ke své ženě a podala jí koktejl. Ponořila nohy do vody a máchala jimi mírně dopředu a dozadu.

„Vážně?“ smála se Lena. „Pamatuješ, že ses na pláži v Mexiku nudila po pěti minutách?“ otočila k ní tvář. „A to jsme tam byly v docházkové vzdálenosti do centra města,“ dodala. Byla trochu překvapená, když Kara navrhla Bora Bora, protože na malém ostrůvku v jižním Pacifiku nebylo moc co dělat. „Tam bylo mnohem víc možností, co dělat, než tady a ty se chceš přestěhovat sem?“ tázala se. „Na tenhle malý ostrov, kde toho není moc, čím by ses zabavila?“

Kara svraštila obočí. „Říkáš, že se nudíš? Že si to tu neužíváš?“

„Bavím se skvěle,“ pověděla jí Lena. „Jen jsem tím myslela, že je to hezké a odpočinkové a je to takové místo, kam vyrazit na týden nebo tak. Destinace pro líbánky,“ zahýbala obočím, než se naklonila a vtiskla pusu na Kařiny rty. „Mimo to, není možné, že bys chtěla opustit National City a nechat tam Riley a Dylan.“

„Ach Rao, to bych nedokázala,“ zavrtěla hlavou Kara, než se napila svého broskvového daiquiri a Lena provedla to samé. „Takže, každopádně, je tu něco, co chceš podniknout, zatímco jsme tady?“ zeptala se Kara. „Nebo je plavání a pití koktejlů všechno, na co myslíš?“

„Ne všechno, na co myslím,“ odpověděla Lena s významným úsměvem na tváři. „Rozhodně jsou tu další věci, které s tebou chci dělat, zatímco jsme tady.“

„No, to je samo sebou,“ zahýbala Kara obočím, než se naklonila a políbila Lenu. „Ale myslela jsem, že bych s tebou moc ráda šnorchlovala.“ Kara sevřela rty. „Myslíš, že bys to teď mohla zvládnout?“ pronesla váhavě. Nechtěla, aby si Lena myslela, že ji podceňuje, nebo říká, že to nedokáže, ale Leniny nohy nebyly ještě tak silné, jako bývaly. Alespoň teď ještě ne.

„Nejsem si jistá, jestli bych zvládla celodenní výlet se šnorchlováním s třemi nebo čtyřmi přestávkami, ale rozhodně si myslím, že trochu toho budu schopná zvládnout,“ odpověděla Lena. „Steven říkal, že bych je měla dál posilovat a plavání by na to bylo dobré,“ pronesla a trochu se zaklonila, s rukama opřenýma o molo, zatímco vítala žhavé odpolední slunce na svém do bikin oblečeném těle. Toho dopoledne už provedly Lenino rehabilitační cvičení, ale ona věděla, že jediný způsob, jak dostat své nohy do plné kondice, v jaké byly před nehodou, bylo nepřestávat dělat věci, které posílí její svaly. „A moc ráda bych podnikla výstup, abychom se podívaly, jak vypadá ostrov z výšky, ale k tomu nedojde,“ vzdechla smutně, než se napila svého koktejlu. „Ale upřímně, jen být tu s tebou mi stačí. Relaxování, plavání v křišťálově čisté vodě,“ pravila a pohlédla na Karu.

„Tak plavání?“ zeptala se Kara a vstala. „Pojďme tedy, paní Danversová,“ zahýbala obočím a natáhla k Leně ruku. Kara vložila svou do její a ta jí pomohla vstát, než ji odvedla přes molo ke schůdkům, které mizely ve vodě. Kara sešla po schodech a trochu dál vodou, než se otočila a čekala na Lenu. Lena pomalu sešla ze schodů berouc je po jednom, než se dostala do vody a došla ke své manželce. Kara obemkla paže kolem ní, přitáhla si ji k sobě a vtiskla něžný polibek na její rty. „Ale víš co?“ zeptala se. „Něco mi říká, že na téhle dovolené si nebudu stěžovat, že se nudím,“ zamumlala. Než políbila svou ženu znovu. Lena obemkla paže kolem Kařina krku, jak polibek intenzívněl.

* * *

Eliza a Riley přišly navštívit Alex a Dylan. „Mamko, byly jsme nakupovat,“ řekla Riley, když ji Maggie zvedla na postel. Alex právě dokončila kojení Dylan a teď se snažila, aby si odříhla.

„Ach, vážně?“ zeptala se Alex a Riley přikývla.

„Máme postel a autosedačku a spoustu oblečení,“ odpověděla Riley. Alex pohlédla za svou dceru na svou matku, která měla tašku s dalšími bodýčky.

„Všechno vyprané a připravené,“ podala Eliza tašku Maggie, která jí poděkovala.

Alex jemně poplácávala Dylan po zádech, ve snaze, aby si odříhla. „Mamko,“ zajíkla se Riley. „Proč ji mlátíš?“ Riley zněla upřímně znepokojeně, jako by Alex dítěti ubližovala.

„Nemlátím ji,“ ujišťovala ji Alex. „Zrovna dostala mléko, takže se musíme ujistit, že si trochu odříhne, aby ji nebolelo bříško.“

„Ach,“ Riley vykulila oči, jak hleděla na svou sestřičku. Začala na ni dělat rozkošné zvuky, zatímco jí něžně přejížděla ukazováčkem po ručičce.

„Viděly jste už, jakou barvu mají její oči?“ zajímalo Elizu, s pohledem na Riley, která pokračovala v hlazení Dylaniny ruky.

„Jsou velmi tmavě modré,“ odpověděla Maggie. „Alespoň si to myslíme z té krátké chvíle, co měla otevřené oči,“ potlačovala smích.

„Jak to, že jsou modré?“ zeptala se Riley a tvářila se lehce zmateně. „Mamka, já a ty máme všechny hnědé oči,“ pravila a vzhlížela k mámě. Její zmatek se zvětšoval, jak čekala na odpověď.

„Spousta dětí se rodí s modrýma očima, drahoušku,“ sdělila jí Maggie. „Mohou změnit barvu a stát se hnědými.“ Riley trochu svraštila tvář, než vykulila oči. Tvářila se směsicí úžasu a zmatení.

„Je kouzelná,“ prohlásila nakonec. „Změní si oči,“ přikývla, jak se jí líbilo její vysvětlení, než se rozhihňala, když si Dylan odříhla. „Dylan, to je neslušné,“ Riley se začala nekontrolovatelně smát, což přimělo dospělé smát se pobaveně nad Riley.

„Chceš si ji dneska pochovat, Riley?“ zeptala se Alex, když viděla, že Riley přejíždí ukazováčkem po Dylanině ruce. Riley rozšířila oči, zavrtěla hlavou a na posteli se odsunula. Vypadla tou myšlenkou upřímně vyděšená. „To je v pořádku, nemusíš,“ pravila k ní Alex a Riley obdařila svou matku slabým úsměvem. „Vsadím se ale, že babička to udělá,“ prohlásila a vzhlédla ke své matce.

„Ach, samozřejmě.“ Eliza vypadla celá nadšená, jak vykročila vpřed a vzala si Dylan z Alexiny náruče. „Na miminkách je něco, co vás celé rozněžní, že?“ zeptala se Eliza s pohledem přilepeným k Dylanině tvářičce. „Obzvláště, když jsou krásné jako ty, maličká,“ zářila Eliza s obrovským úsměvem od ucha k uchu. Maggie pohlédla na Alex a obě se na sebe usmály, protože moc rády viděly Elizu takhle omámenou. „Takže, slyšely jste už něco o tom, kdy vás pustí domů?“ zajímalo Elizu a na chvilku odvrátila pohled od Dylan. Rychle se podívala na Alex, než se vrátila ke své nové vnučce.

„Říkaly, že za pár dní,“ pokrčila Alex rameny. „Ale zdá se, že se mi to hojí dobře a ona si vede taky skvěle, takže nevím, doufám, že budeme propuštěny dřív.“ Alex vždycky nesnášela pobyt v nemocnici, ale teď, když to znamenalo být pryč od Riley a Maggie, to nesnášela ještě víc.

„No, nechceš to uspěchat, zlato,“ pravila Maggie a položila ruku na Alexino rameno. „Přesto, jak moc bychom byly rády, kdybyste se k nám s Dylan připojily, chceme, aby k tomu došlo, až budete obě v pořádku a připravené.“ Maggie by zjevně byla radši, kdyby Alex s Dylan byly propuštěny domů, ale chtěla, aby to bylo, až si doktoři budou jistí, že je na to správná doba.

„No, souhlasím s Maggie, ale vážně se nemohu dočkat, až budete u mě doma,“ pronesla Eliza. „Dejte si týden nebo dva, abyste si zvykly, než se vrátíte do National City.“

„Mami.“ Alex zavrtěla hlavou. „Pár dní zůstaneme, ale v žádném případě tu nehodláme být dva týdny.“ Alex zněla poplašeně. Samozřejmě milovala svou matku, ale neměly nejpřímočařejší vztah a krátké návštěvy byly nejlepší. „Bude lepší, abychom vzaly Dylan zpátky domů a zvykly si tam,“ namítala.

„No, možná,“ vzdechla Eliza. „Ale hádám, že prostě uvidíme, jak se to vyvine.“ Eliza vypadala posmutněle a Alex semkla rty a cítila se špatně. Jak ona, tak Kara se přestěhovaly do National City a Jeremiah už nebyl, takže se Elza možná občas prostě cítila osamělá. Čas s rodinou měl pro Elizu zjevně výjimečný význam, obzvláště po narození Riley a nyní Dylan. „A já si prostě budu muset uzmout spoustu pomazlení s tebou, dokud mám šanci, viď, maličká?“ Eliza znovu zavrkala na Dylan. Riley k ní vzhlédla s nakrčeným obočím, načež se posunula na posteli a přitulila se k Alex. Maggie si všimla žárlivého výrazu na Rileyině tváři.

* * *

Kara čekala na Lenu před domem. „Promiň.“ Lena vyšla se svými berlemi. „Teď jsem připravená na večeři,“ pronesla.

Kara pozvedla obočí. „Jsi si jistá, že jsi připravená?“

„Jo,“ přikývla Lena a tvářila se lehce zmateně.

„Fajn, dobrá.“ Kara se usmála a rozhlédla se, aby zkontrolovala, jestli není v okolí někdo jiný, ale nikoho neviděla. Pokročila vpřed, vzala Leniny berle a položila je zpátky do domu.

„Karo.“ Lena vypadala ještě zmateněji z toho, co se dělo. „Potřebuji je. Nejsem -“

„Pššt,“ přerušila ji Kara, zvedla ji a vzlétla s ní ke smrákající se obloze. Lena sotva dokázala zaregistrovat, co se děje, než byla postavena na jednu z vyhlídek, na kterou chtěla vystoupat. Na zemi tam byla deka, piknikový koš, ve kterém Lena předpokládala, že je jídlo a chladila se tam láhev šampaňského.

„Co má tohle všechno znamenat?“ zeptala se Lena. Kařiny paže zůstávaly kolem její ženy a podpíraly ji, jak tam stála.

„Máš manželku, která umí létat,“ pověděla jí Kara. „Nikdy neříkej, že existuje místo, na které se nemůžeš dostat.“ Kara ji obdařila úsměvem, zatímco ji vedla k dece, na kterou se obě usadily. Kara zapálila svíčky, které obklopovaly deku a kolem byly rozházené okvětní plátky.

„Jak jsi tohle všechno dokázala?“ zajímalo Lenu. Vůbec si nevšimla, že Kara odešla z domu.

„Když jsi byla ve vaně,“ sdělila jí Kara. „Jsem superrychlá, takže to nezabralo moc času,“ připomněla jí. „A ty jsi to chtěla vidět odtud seshora a koukni támhle. Je to nádhera.“ Slunce začalo zapadat a výhled na ostrov byl omračující.

„Karo.“ Lena se cítila dojatá. „Jsi tak pozorná a sladká.“

„No, jen jsem se chtěla ujistit, že máš – že máme – ty vůbec nejlepší líbánky,“ usmála se Kara. „A to zahrnuje být schopné dělat všechno, co chceme,“ pravila k ní, natáhla se pro lahev šampaňského a otevřela ji. Lena se natáhla pro skleničky a podržela je, zatímco Kara nalévala. Šampaňské vybublalo a vylilo se ze skleničky na deku. „Jejda.“ Kara přetřela rukou rozlité víno.

„No, připíjím na hezký romantický večer,“ přiťukla si Lena s Karou, než se obě napily. „I když jsem se těšila, že si dneska dám humra v té restauraci s mořskými plody,“ zazubila se uličnicky.

„No, do té restaurace můžeme jít zítra večer,“ řekla jí Kara. „Dneska budeme sedět tady, v soukromí, a pozorovat západ slunce,“ usmála se. Přitulily se k sobě na dece, shlížely na ostrov a pozorovaly, jak se obloha naplňuje žlutou, oranžovou a růžovou, zatímco se slunce, jak se zdálo, chystalo ponořit do oceánu.

„To zní dobře,“ usmála se Lena. „Jen já a moje supermanželka,“ zaculila se a otočila tvář ke Kaře. Kara se usmála, než si vyměnily polibek.

* * *

Kara přistála s Lenou zpátky na verandě domu. Otevřela dveře a vešla s Lenou stále ve své náruči. Vešla do místnosti a postavila Lenu, která kolem ní okamžitě ovinula ruce kolem krku a přitáhla si ji k polibku. „Dnešní večer byl tak nádherný,“ pravila měkce, když se odtáhla z polibku, pohlédla do Kařiných uhrančivých očí a zastrčila jí pramen vlasů za ucho.

Kara se usmála, něžně sevřela Leninu tvář a hladila ji palcem. „Jo, ale ne tak nádherný, jako ty,“ pověděla jí a úsměv se jí rozšiřoval.

„Ach, ty jsi ale lichotnice, Karo Danversová.“ Leniny rty se zvedly do úšklebku, než znovu políbila svou ženu. „Ale díky…za…kompliment,“ říkala mezi polibky, každý z nich trval o něco déle a byl o trochu vášnivější.

„Hmm, velice rádo se stalo.“ Kara chvíli šmátrala, než našla zip vzadu na Leniných šatech a rozepnula je. Vášeň a touha v jejich polibcích jen rostly. Kara pomalu stáhla šaty z Lenina těla, udělala krok vzad a vzala Lenu s sebou, aby z nich vystoupila. Lena rychle sundala Kařinu sukni, než se jejich rty na kratičkou chvilku oddělily, jak přetahovala Kaře vršek přes hlavu. Právě, když se Lena připravovala postrčit Karu směrem k posteli, podlomila se jí noha a ona se musela chytit Kary, aby zabránila pádu. Kara se zapotácela, protože to nečekala. „Leno,“ zajíkla se Kara, když byla Lena na půli cesty na zem. Kara ji zvedla a přenesla do postele. „Co se stalo?“ zeptala se. Lena s obavou hleděla na svou levou nohu.

„Nevím,“ pokrčila Lena rameny a zněla ustaraně, zatímco si opřela hlavu o čelo postele. „Prostě mě přestala poslouchat.“

„No, pravděpodobně o nic nejde,“ kousla se Kara do rtu. „Na vyhlídce jsi dlouho seděla,“ poznamenala. „Asi máš jen trochu přeleželou nohu.“ Kara při řeči přikývla, jako by souhlasila se svým vysvětlením. „Vždyť víš, tenhle večer ses moc nepohybovala, že?“

„A ty ano?“ opáčila zvýšeným hlasem Lena.

„Ne, ale, já nestojím na svých nohou po pěti měsících v kolečkovém křesle,“ pravila Kara měkce a zůstávala klidná, navzdory Leninu zvýšenému hlasu. Věděla, že se jí teď hlavou prohánějí nejrůznější myšlenky. „Cítíš to pořád?“ zeptala se Kara a jemně poklepala Leninu nohu na různých místech.

„Jo,“ přikývla Lena. „Ale trochu to brní.“ Lena zněla zpanikařeně. „Karo, co když ten čip selhává? Nemůžu se vrátit na vozík. Nemůžu,“ zavrtěla hlavou. Doufala, že jen panikaří, ale nemohla si pomoct.

„No, pořád cítíš, když se tě dotknu, ne?“ zeptala se Kara a Lena znovu přikývla. „A to, že to brní, je pravděpodobně taky dobře.“ Kara o tom neměla ani páru, ale potřebovala Lenu uklidnit, aby nemyslela na nejhorší. „Chvíli to zabere, než budeš chodit jako před nehodou. Musíš jenom znovu zesílit,“ pronesla a znovu pohladila Leninu nohu. Lena se zhluboka nadechla a trochu se usmála, doufajíc, že má Kara pravdu.


49

Maggie se zavrtěla a převrátila v posteli. Nesnášela spát bez Alex po boku. Natáhla se, zvedla si mobil z nočního stolku a zjistila, že je teprve 3:52. Odložila telefon a ohlédla se ke dveřím, když uslyšela, jak se opatrně otevírají. „Mámo.“ Riley vešla do pokoje s T-Rexem Tilly v podpaždí, vydrápala se na postel a zalezla si pod deku.

„Ahoj, bonbónku.“ Maggie zapnula lampičku, aby trochu projasnila pokoj. „Taky nemůžeš spát?“

Riley přikývla. „Proč nemůžeš spát, mámo?“ zeptala se Riley.

„Chybí mi mamka,“ sdělila jí Maggie.

„Mně taky,“ našpulila Riley smutně ret. „Měly bychom pro ni jet?“

„Ach, broučku, to nemůžeme,“ pohladila ji Maggie po vlasech. „Mamka teď potřebuje být v nemocnici a Dylan také.“

Riley svraštila obočí. „Je to dlouhá doba,“ povzdechla si.

„Já vím, ale chtějí se jen ujistit, že mamka a Dylan jsou připravené jít domů, protože nechceme, aby přišly domů, když jim nebude ještě dobře, že ne?“ zeptala se Maggie. Riley zavrtěla hlavou a sevřela Tilly pevněji.

„Ale mámo, bude s námi můj valounek už napořád?“ zeptala se Riley.

„Ano, bude,“ odpověděla Maggie a zajímalo ji, proč se na to Riley ptá.

„Ach,“ odpověděla Riley. „Babička teď dává všechna objetí Dylan a já pořád ráda dostávám objetí od babičky.“ Riley vypadala a zněla opravdu rozrušeně, jak mluvila.

„Ach, broučku.“ Maggie si ji přitáhla do klína. „Je jen velice nadšená z nového dítěte,“ objala ji.

„Ale je to moje babička,“ zamračila se Riley.

„Já vím.“ Maggie nepřestávala svírat svou dceru. „Promluvím si s ní a ujistím se, že vám oběma dopřeje spoustu objetí, ano?“ pronesla a Riley přikývla. „Víš, jen proto, že je tu teď Dylan, to neznamená, že bychom tě pořád velmi nemilovaly. Vždycky budeš naše sladká malá Riley,“ sdělila jí. Nechtěla, aby se Riley cítila odstrčená, nebo na druhé koleji, teď když se narodila Dylan.

„Ehé,“ přikývla Riley.

„Dobře,“ usmála se Maggie a projela rukou Rileyinými vlasy, než obě zazívaly. „Chceš se zkusit ještě trochu prospat?“ zeptala se.

„Jo,“ přikývla Riley. „Ale mámo, můžeme zítra udělat sušenky?“ zeptala se.

„Jasně, že můžeme,“ odvětila Maggie. „Můžeme udělat, cokoliv budeš chtít.“

„A můžeme vzít nějaké mamce a Dylan?“ tázala se Riley.

„Ach, jistě,“ odpověděla Maggie. „Každopádně mamce, Dylan je na sušenky moc malá.“

„Fajn,“ usmála se Riley. „Ráno uděláme sušenky pro mamku,“ prohlásila. „Ale teď spíme.“ Riley sklouzla z Maggiina klína a obě si uložily do postele. Maggie zhasnula lampičku, než se k ní Riley přivinula a obě zavřely oči ke spánku.

* * *

Alex zazívala, když vstala z postele a přešla k postýlce. Usmála se na svou překrásnou dceru s tmavými vlasy celými rozčepýřenými. „Otevřela jsi pro mamku svoje oči?“ Alex položila ruku na Dylanino bříško a pohladila ho. Dylan byly dva dny a pokud se nekrmila, tak převážně spala. „No, to jsou velká a velice hezká kukadla,“ usmála se Alex a něžně si vzala Dylan do náruče. Byla mnohem menší než Riley, když se narodila a téměř o 9 deka lehčí. Alex měla pocit, že s ní musí být obzvláště opatrná, protože byla tak maličká. Posadila se do křesla a připravila se, aby ji mohla nakojit. „Řeknu ti malé tajemství, holčičko. Ale nesmíš to říct mámě, ano?“ pronesla šeptem. „Přesto, jak zbožňuji, když máma přijde na návštěvu a chci s ní a Riley jít domů, líbí se mi, když jsme tu jen ty a já,“ pověděla jí. „Trochu času pro nás dvě,“ usmála se Alex, zatímco se Dylan začala krmit. „Pomazlení navíc pro mamku, co? Doufám, že si tě brzy pochová tvoje velká sestra,“ pronesla. Zatím jí to nedělalo starosti, bylo to jen pár dní a Riley se prostě bála, protože Dylan byla tak malá a nechtěla jí ublížit. Věděla, že Riley si nakonec Dylan pochová, ale pro Alex bylo důležité, že si Riley začala tvořit k Dylan pouto. Zdálo se, že ji těší navštěvovat ji a pozorovat ji a dotýkala se její ruky a dávala jí pusy, takže se možná propracovává k tomu, že si ji pochová. „Vsadím se, že se ti to bude líbit, co? Pomazlení od Riley je úžasné,“ usmála se. „A dostáváš spoustu od babičky a mámy. Mámina pomazlení jsou nejlepší a je taky měkoučká,“ sdělila své dceři. „Navenek se možná tváří drsně, ale ve skutečnosti je velký plyšák. Omotáš si ji kolem prstu raz dva,“ pravila a lehce hladila Dylan po tvářičce, zatímco se krmila. „Ty a tvoje sestra, co? Zažiješ s Riley tolik zábavy při společném vyrůstání. Vsadím se, že se dostanete do všech možných lumpáren.“ Alex se té myšlence zasmála. „Nebuďte ale moc zlobivé, ať nás s mámou nepřivedete do blázince,“ pověděla jí a usmívala se na ni. Nemohla uvěřit tomu, jak moc už tohohle nového človíčka miluje.

* * *

Lena s Karou byly ve vaně a pily šampaňské. Ráno strávily odpočinkem v místním bazénu, ale strhla se masivní průtrž mračen, takže se vrátily zpátky do domu. Lenina noha byla zatím v pořádku a Lena s Karou doufaly, že to byla jen přeleželá noha, protože dlouho seděla. „Nemůžu věřit, že prší,“ zamračila se Lena. „Budeme tu trčet celý den.“

Kara pozvedla obočí. „Jsi nahá, ve vaně, se svou taktéž nahou manželkou a stěžuješ si?“ Kara naklonila lehce hlavu.

„Ne, ne, jistě, že ne,“ zavrtěla Lena hlavou. „Tohle je velice příjemné, ale nečeká se, že na tvých líbánkách bude pršet. To není zábava,“ našpulila Lena smutně ret. „Nemůžeš odfoukat mraky pryč nebo tak něco?“ řekla napůl žertem a zasmála se.

Kara zavrtěla hlavou a napila se šampaňského. „Myslím, že radši zůstanu s tebou ve vaně,“ odpověděla.

„No, hádám, že si nemůžu stěžovat,“ zamumlala Lena, naklonila se a přitáhla si Karu k políbení. „Když o tom přemýšlím, den uvnitř s mojí nádhernou manželkou nezní zrovna špatně,“ zahýbala významně obočím, než znovu Karu políbila.

„Že jo?“ usmála se Kara na svou ženu, když se odtáhly.

„Hmm,“ přikývla Lena. „Ale přesto, že se mi líbí být s tebou nahá ve vaně, pravděpodobně bychom tu neměly zůstávat o moc déle. Jinak budeme scvrklé jako švestky,“ smála se.

„No, pořád můžeme být nahé v ložnici, ne?“ zeptala se Kara. Lena přikývla a ušklíbla se.

„To vskutku můžeme,“ odpověděla Lena a pozvedla obočí. „A kdybys dopřála své nahé ženě příjemnou masáž, nestěžovala by si,“ pověděla jí, než se napila svého šampaňského.

„Na to tu jsou lázně,“ odpověděla Kara.

Lena smutně našpulila ret. „Radši bych na sobě měla tvoje ruce,“ sdělila jí. Byla dost fanynkou masáží od své manželky. „Ale vždyť víš, jestli chceš, abych šla do lázní, tak půjdu. Pravděpodobně tam bude hezky vypadající mladá žena, která mě namasíruje,“ zazubila se uličnicky.

Kara svraštila obočí. „Já bych měla být jedinou ženou, která se bude dotýkat tvého nahého těla.“ Kara vystrčila spodní ret. „Obzvláště o našich líbánkách.“

„Byla jsi to ty, kdo mi právě řekl, že bych měla jít do lázní,“ namítala Lena.

„No, změnila jsem názor,“ odvětila Kara. „Jakékoliv masáže, kterých se ti dostane, budou ode mne,“ pověděla jí a Lena přikývla s úsměvem na tváři. „Ale musíš mi tu laskavost vrátit,“ pronesla Kara a ukázala na ni ukazováčkem.

„A nedělám to vždycky?“ ušklíbla se Lena, než se znovu napila šampaňského, zatímco Kara potlačovala smích.

* * *

Kara s Lenou se rozhodly nechat si přinést večeři pokojovou službou. Pořád pršelo, takže se jim nechtělo chodit z domu a jít do nějaké restaurace v hotelovém resortu. Byly v županech a znovu pily šampaňské. „Víš, máš proti mně nefér výhodu,“ pravila Lena, když se usazovaly k večeři, kterou jim právě donesly.

„Hé?“ Kara vypadala zmateně.

„No, chci říct, že můžeš vypít všechno šampaňské, co chceš a nikdy se neopiješ a také můžeš sníst všechno jídlo, co hrdlo ráčí a nikdy se nemuset starat o to, že bys přibrala,“ vydechla Lena. „Ale já…já nemůžu sníst všechno, co chci,“ zamračila se a zvedla vidličku, Kara vypadala lehce zmatená tím, odkud to přišlo. „Což bylo dokázáno tím, jak jsem v poslední době přibrala.“

„Cože?“ nakrčila Kara tvář. „Nijak si nepřibrala.“

„Přibrala. Měsíce jsem byla připoutaná k vozíku. Neudržovala jsem se zrovna ve formě, já…“ Lena sklopila hlavu. „Udělal se mi pupek,“ plácla se při řeči po břiše.

Kara zavrtěla hlavou. „Vypadáš úžasně. Vždycky vypadáš báječně,“ ujišťovala ji Kara. „I pokud opravdu ztloustneš, protože budeš nosit naše dítě, pořád mi budeš připadat krásná,“ sdělila jí a na tváři se jí objevilo drzé zazubení.

„Hmm.“ Lena pozvedla obočí a napila se šampaňského. „Rozhodly jsme se, že já budu nosit naše dítě?“ zeptala se.

Kara pokrčila rameny. „Asi ne.“

„Ne, že bych nechtěla,“ cítila Lena potřebu dodat. „Já jen…možná bychom měly počkat, abychom zjistily, jestli ten čip bude dál pracovat. Zjistily, jestli jsem opravdu nadobro z vozíku,“ vydechla Lena a vypadala ustaraně. Pohlédla na berle, které se opíraly o zeď, než se pohledem vrátila zpátky ke své ženě. „Pokud budu na vozíku, bylo by pro nás obtížnější starat se o dítě. Obzvlášť, když budeš pryč jako Supergirl.“

Kara nakrčila obočí. „Nevrátíš se zpátky na vozík,“ pověděla jí. „Celý den si chodila bez problémů. Upřímně, lásko, nebuď tak ustaraná. Můžeš znovu chodit,“ obdařila ji úsměvem. „A v budoucnosti se můžeme rozhodnout, kdo bude mít dítě a kdo ne. Vždyť víš, prostě si chvíli užívejme, že jsme vdané. Znovu si vyjděme na ty události a představení a cokoliv, na co vždycky dostáváš lístky,“ usmála se. Užívala si vyrážení na tyhle akce s Lenou, ale za posledních pět měsíců nikde moc nebyly, Lena se na vozíku necítila moc sebejistě.

„To mi zní dobře,“ usmála se Lena, než si nabrala sousto večeře. „A možná bychom mohly začít se zvířátkem,“ navrhla. „Kotě, štěně, králík nebo něco takového.“

„Ach, koťátko by bylo rozkošné,“ rozplývala se Kara. „Můžeme si pořídit kotě, prosím, můžeme?“ Kara spráskla ruce, jako by se modlila a vypadala celá nadšená z myšlenky na pořízení si kotěte.

„Můžeme si pořídit kotě.“ Lena se uchechtla nadšení své ženy.

„A králíka a štěně,“ zavřískla Kara. „Ááá, všichni by mohli být nejlepšími kamarády a poflakovat se v bytě.“

„Začněme s jedním zvířátkem.“ Lena se pořád pochechtávala. „Možná, až se přestěhujeme z bytu do domu, můžeme uvažovat o dalším.“

„My se stěhujeme z bytu?“ zeptala se Kara.

„No.“ Lena se podrbala na hlavě. „Myslím tím, časem. Nemůžeme vychovávat děti v bytě s jednou ložnicí, ne?“ zeptala se.

„Nejspíš ne.“ Kara vypadala trochu smutně, při myšlence na odstěhování se z jejího bytu. Absolutně ho zbožňovala. „Ach, možná můžeme sehnat dům v ulici Alex a Maggie.“ Kara rázem znovu vypadala nadšená tou myšlenkou. „Byla by taková paráda žít tak blízko k nim a holkám,“ usmála se. „A pokud na trhu není žádný dům, jsem si jistá, že bychom dokázaly přesvědčit někoho k prodeji. Jen jim prostě budeme muset nabídnout pár našich miliard,“ zazubila se.

„Vždycky si můžeme postavit dům našich snů,“ řekla jí Lena a Kara přikývla, jak se jí líbilo, jak to znělo. „S mými miliardami,“ dodala s drzým zašklebením.

„Hele, teď jsme vdané, zlato. Co je tvé, to je teď mé,“ sdělila jí, s prohnaným úšklebkem na tváři.

Lena se uchechtla a pozvedla obočí. „Takže, až se vrátíme do National City, začneš se se mnou dělit o čínské knedlíčky?“ zeptala se. Kara rozšířila oči téměř v hrůze z myšlenky, že by se musela dělit o čínské knedlíčky.

„No, jsou v životě věci, broučku, které by si člověk měl být schopen uchovat pro sebe,“ odpověděla a Lena se uchechtla a zavrtěla hlavou nad svou manželkou, než pokračovala v jezení svého jídla.

* * *

Po večeři se Lena s Karou přitulily na posteli a zkoukly pár filmů, než se rozhodly jít ven na noční koupání. Déšť převážně odezněl, ale stále mrholilo. Rozhodly se, že se stejně namočí ve vodě, takže na malém dešti nezáleží. Lena sešla po schodech a pustila se první do vody. Kara ji následovala, ale zastavila se na konci schodů. „Pojď sem,“ pokynula Kara Leně, aby přišla blíž. Lena doplavala zpátky k ní a postavila se.

„Copak?“ zeptala se Lena. Kara k ní natáhla ruku a zavedla Lenu pod jejich dům. „Karo, co máš za lubem?“ Kara se otočila a přitiskla rty na ty manželčiny. „Hmm, chápu,“ zamumlala Lena, než se znovu políbily. „Jsem ale trochu smutná, že jsme nezůstaly venku. Je něco žhavého na líbání se v dešti, nemyslíš?“

Kara se odtáhla a drobně přikývla, zatímco se kousla do rtu. „Jen jsem nechtěla, aby nás někdo viděl.“

„Je dost tma,“ podotkla Lena.

„No, ano, ale, skrývání se pod domem a líbání tvé ženy je taky trochu rajcovní, ne?“ zeptala se Kara.

„Dělání čehokoliv, kdekoliv, s tebou je rajcovní,“ zahýbala Lena obočím, než si přitáhla Karu k dalšímu polibku.

„Hmm, dobrá odpověď,“ ušklíbla se Kara, zatímco rukou přejela vzhůru po Leniných zádech a zatáhla za šňůrku, která držela Leniny bikiny.

„Co si myslíš, že děláš, Karo Danversová?“ zeptala se Lena, zatímco se Kařiny ruce dostaly za její krk a rozvázaly i horní šňůrku.

„No, přesto, jak sexy vypadáš v těchhle malých rudých bikinách, víc se mi líbíš, když jsi nahá,“ pověděla jí Kara, zahýbala obočím a shlédla na ni. Vršek červených bikin stažených z Leny měla teď v ruce.

„Opravdu?“ zamumlala Lena, zatímco Kařiny ruce už byly na jejím zadku a tiskly ho.

„Hmm,“ přikývla Kara. „Takže si myslím, že budeme muset provést taky něco s tímhle spodkem.“ Kara sklouzla rukama po Lenině spodku od bikin a znovu sevřela její zadek, zatímco se znovu políbily, načež Kara zatáhla za šňůrky na bocích a stáhla spodek z Lenina těla. „Tak je to mnohem lepší,“ zazubila se Kara, jak přejela pohledem svou ženu odshora dolů, než si ji přitáhla k dalšímu hladovému polibku.

„Hmm.“ Lena zavrtěla hlavou a odtáhla se. „Bude to lepší, až se to vyrovná a ty budeš také ze svých bikin,“ pověděla jí.

„Hádám, že to je jen spravedlivé,“ zamumlala Kara. „Nicméně, si mě budeš muset nejdřív chytit,“ dobírala si ji a začala plavat pryč.

„Karo Danversová, vrať se sem,“ zalapala Lena po dechu, než vyrazila za svou ženou.

* * *

Maggie zatočila autem na příjezdovou cestu Elizina domu. Ráno dostala nadšený telefonát od Alex, že ona i dítě dostaly povolení jít domů, takže Maggie je jela vyzvednout do nemocnice, zatímco Eliza s Riley zůstaly doma, aby pro ně přichystaly malé přivítání domů. Technicky to nebylo přivítání domů, jelikož dům v Midvale nebyl jejich skutečný domov, ale uvítání po návratu z nemocnice fungovalo stejně. Maggie vypnula motor a odepla si pás, stejně jako Alex a obě vystoupily z auta. Alex otevřela zadní dveře a vyndala autosedačku, usmívajíc se na Dylan. „Je v pořádku?“ zeptala se Maggie.

„Spí, jako obvykle,“ odpověděla Alex a podala autosedačku Maggie. Maggie zamkla auto a pak se vydaly do domu, kde Alex našla Riley tančit v chodbě. „Ahoj, bonbónku.“

„Mamko!“ Riley zářila, jak k ní utíkala. Alex se sehnula a obemkla kolem ní své paže, když na ni Riley skočila. „Pojď se podívat, pojď se podívat.“ Riley seskočila na nohy, popadla Alex za ruku a vedla ji do obýváku. „Hele,“ ukázala kolem obýváku. Byla tam nápis ‚Holčička‘ a nápis ‚Vítej doma, mamko‘. Eliza obstarala psaní, ale rozhodně to bylo vybarveno Riley.

„No páni, to jsi udělala ty?“ zeptala se Alex a Riley přikývla a zazubila se.

„A tyhle jsme udělaly s mamkou.“ Riley odtáhla Alex přes místnost ke stolku, ukazujíc na sušenky a cupcaky, které s Maggie ráno udělaly.

„Ááá, sušenky s kousky bílé čokolády,“ usmála se Alex na svou dceru. „Ty jsou mamčiny oblíbené.“

„Jo.“ Riley se nepřestávala culit. „Můžu si teď jednu vzít?“ zeptala se. Dožadovala se jedné celé ráno, ale bylo jí řečeno, aby počkala, než přijedou Alex s Dylan domů.

„Jasně, že můžeš,“ odvětila Alex a rozcuchala jí vlasy. Riley se natáhla po sušence a ukousla si pořádný kus.

Alex se ohlédla po Maggie, když uslyšela její hlas. „No, maličká, tohle je dům babičky,“ říkala Maggie, když zvedla Dylan z autosedačky. „Jo, otvíráš oči, abys mohla vidět, kde bydlí?“ vrkala Maggie, jak Dylan otevřela oči a těkala s nimi kolem. „Zůstaneme u babičky pár dní, než pojedeme domů do National City,“ pravila Maggie měkce. Srdce jí překypovalo láskou k droboučkému človíčkovi v její náruči.

„Jak se cítíš, Alex,“ zeptala se Eliza své dcery, když kráčela k ní a objala ji.

„Jsem v pořádku,“ odpověděla Alex a opětovala objetí. „Unavená, ale v pořádku.“

„Ááá a jak se měla dnes ráno Dylan?“ zeptala se Eliza a pohlédla na Dylan, která byla v Maggiině náručí, zatímco ta jí ukazovala pokoj.

„Dobře,“ odpověděla Alex. „Jedla, nadělala si do plenek, spala, znovu jedla, znovu spala,“ potlačovala Alex smích. „Obvyklá dětská rutina,“ prohlásila, než se posadila na gauč a natáhla si na něm záda. Riley popadla další sušenku, vylezla si na gauč a přitulila se ke své matce. Riley rozpůlila sušenku a půlku podala Alex. „Díky, broučku,“ usmála se na ni Alex, než si ukousla ze sušenky.

„Mamko, můžu si pochovat Dylan?“ zeptala se Riley velice tichým hlasem.

„Jasně, jestli chceš.“ Alex vzhlédla k Maggie, která tu žádost slyšela a vydala se k nim.

„Jen na chvilku, protože je moc malá na velké objetí,“ sdělila jí Riley. Maggie přikývla, zatímco Alex převzala sušenku od Riley a nastavila jí ruce, aby ji mohla vzít. Maggie jí položila Dylan do náruče a Riley se nervózně hihňala, zatímco shlížela na svou sestřičku. „Je maličká.“

„Ááá, není to ale sladké.“ Eliza si položila ruku na srdce nad scénou Riley držící poprvé Dylan. Maggie už měla mobil vytažený z kapsy a fotila s ním. „Musím si dojít pro foťák,“ prohlásila Eliza a zmizela z pokoje, jak odešla pro fotoaparát, aby mohla udělat fotku svých vnuček.

Maggie udělala ještě jednu fotku, tentokrát Alex s oběma holkami a pak se posadila vedle nich, naklonila se blíž a udělala první rodinnou fotku. „Už nefoť, vypadám hrozně,“ vydechla Alex a přejela si rukama po tváři.

„Ne, nevypadáš,“ řekla jí Maggie. Alex pohlédla na svou ženu, jako by jí nevěřila. Byla nevyspalá a nenalíčená. „Vypadáš hezky, zlato.“ Maggie se naklonila a sevřela Alexinu tvář. „Nevypadá mamka hezky, Riley?“ zeptala se.

„Ehé,“ přikývla Riley. „Je to nejkrásnější mamka na světě.“

„Hmm, je, že jo?“ usmála se Maggie a hladila Alex po tváři.

„Jo,“ odpověděla Riley. „A ty jsi nejkrásnější máma na světě,“ prohlásila a usmála se na Maggie.

„Ááá, díky, broučku,“ usmála se Maggie na Riley, která k ní vzhlížela s velkýma oříškovýma očima dokořán a zamihotala řasami.

„Můžeš si ji teď vzít?“ zeptala se Riley. Maggie přikývla a vzala si Dylan z jejího náručí. Riley seskočila z gauče, doběhla ke stolku a vzala z něj cupcake. Alex odložila zbytek sušenky stranou a přitulila se k Maggie.

„Měla by sis jít zdřímnout, jestli jsi unavená,“ pověděla jí Maggie.

„Jen dvacet minut přitulení k tobě bude stačit,“ zamumlala s očima již zavřenýma a přivinula se blíž k Maggie.

* * *

Maggie se probudila Dylaniným pláčem. „Jdu k ní,“ prohlásila, když viděla Alexinu siluetu, jak se zvedá z postele.

„Jaký to má smysl?“ zazívala Alex, když šla ke košíku a vyndala ji. „Musím ji nakojit, takže se stejně můžu zvednout. Ty můžeš jít znovu spát.“ Alex přešla zpátky k posteli a Maggie rozsvítila lampičku. Obě zamžouraly očima, když na ně dopadlo světlo. Alex se uvelebila v posteli a vyhrnula si tričko na spaní. Dylan se okamžitě přisála k prsu.

„Al,“ povzdechla si Maggie. „Chci být ve všem zapojená, jak jen to jde,“ pověděla jí.

„Já vím a věř mi, budeš toho dělat spoustu, ale v tuhle chvíli, ji musím krmit, takže…víš, nemá smysl, abychom obě v noci vstávaly a byly pořád unavené. Jedna z nás musí mít energii, aby držela krok s Riley,“ pronesla Alex a otočila se na svou ženu.

„Asi jo,“ zamumlala Maggie. „Ale až budeme doma, můžeš odstříkávat a já můžu pomoct s nočním krmením,“ pravila. „Právě jsi porodila a pak byla operována. Potřebuješ odpočívat,“ pověděla jí. Věděla, že Alex v nemocnici dobře nespala a ještě k tomu musela být hodně vzhůru kvůli Dylan.

„Jo,“ zazívala Alex. „Ale nebudeš si moct vzít moc volna v práci, takže nebudeš vstávat, když budeš muset jít na dlouhou šichtu,“ sdělila jí s autoritou v hlase. Možná, kdybys seděla celý den za stolem, ale chodíš ven a pátráš po mimozemšťanech…“ Alex zavrtěla hlavou. „Na to musíš být odpočinutá a v plné pohotovosti.“ Alex nesnášela, že v Maggiině práci hrozilo nebezpečí. Byla ráda, že je houževnatá a že si dokázala poradit sama, ale stejně se o svou ženu, když byla v práci, pořád strachovala.

„No, stejně není fér, abys to všechno dělala sama, takže to nějak vyřešíme,“ řekla jí Maggie a pošoupla se na posteli trochu blíž k Alex. Něžně přejela prstem po Dylanině tváři. „Nemůžu uvěřit, jak nádherná je.“

„Vážně?“ pohlédla Alex na svou manželku. „Jsi její máma. Vždycky bude nádherná.“ Maggie se usmála, naklonila se a vtiskla pusu na Alexiny rty.

„Stvořily jsme dvě krásné holčičky, viď?“ zeptala se Maggie.

„To rozhodně ano,“ odvětila Alex. „Ale další už dělat nebudeme,“ prohlásila.

„Ne, ne,“ zavrtěla hlavou Maggie. „Dvě děti jsou dost,“ vydechla. „Už jen pes a budeme komplet,“ usmála se Maggie znovu na svou ženu a hleděla do jejích uhrančivých očí. Nikdy si takový život pro sebe nepředstavovala, ale pak potkala Alex a všechno se změnilo. S Alex chtěla všechno a s ní a holkami by nemohla být šťastnější. Znovu se naklonila a vtiskla další polibek na Alexiny rty, než si položila hlavu na její rameno a pozorovala jejich dceru, jak se krmí.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu