Nejlepší pro mne

Napsala: clomle44, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Originál zde.

1

Spencer se kousla do rtu a zamračila se, když se snažila vmanévrovat své auto na místo, které bylo právě tak velké, aby se tam vešlo. Nějací idioti zaparkovali dvě velká SUV přes čáru a Spenceřino mnohem menší auto se právě tak vešlo mezi ně s tím, že nebylo moc místa ani na jedné straně. Odfoukla si z obličeje pramen blonďatých vlasů, které se jí uvolnily z culíku, zaparkovala a otočila se. Usmála se na holčičku připnutou v autosedačce vzadu a rukama jí ukázala slova „Jsme tady.“

Byla odměněna okouzlujícím úsměvem, tím stejným úsměvem, z něhož tálo Spenceřino srdce poslední čtyři roky, a vzrušeným pohledem v očích. Lehce zavrtěla hlavou v nevíře nad tím, jaké štěstí stále cítí, zatímco se vysoukávala z auta a přešla k zadním dveřím, aby je otevřela. Sice neobratně, díky malému prostoru, ale přesto se jí podařilo dostat svou dceru ven v jednom kuse - díkybohu, že byla tak malá - a postavila ji na zem vedle auta. Pohledem a rychlým znamením ji varovala, aby zůstala mezi auty, pak vyndala své různé tašky a zamkla. Uchopila malou ruku do své, rozhlédla se na obě strany a spolu se vydaly k výtahům. Její srdce zrychlilo, když míjely ceduli, kolem které procházely každý měsíc: Dětská nemocnice Callaghan Memorial.

Vystoupily v osmém patře a Spencer cítila, jak jí Elly škube za ruku a táhne ji chodbou. Pro její dceru bylo tohle zábavné místo, plné hraček a milých lidí. Pro Spencer to bylo místo smíšených pocitů: místo, kde jí řekli, jak je její dcera nemocná; místo, kde jí řekli, že existuje šance, že to spraví a místo, kde svírala svou maličkou dcerku ve svém náručí a plakala, když jí srdce přetékalo vděčností, že byla v pořádku. Všechno se to stalo před dvěma lety, ale Spencer mohla cítit každičkou emoci pečlivě uloženou v sobě. S hlubokým nádechem nechala svou dceru táhnout ji za sebou.

Chvíli jim trvalo, než se dostaly na oddělení. Elly nadšením málem vyskočila z kůže. Místnost na hraní na dětském oddělení byla obrovská a děti byly téměř všeobecně přátelské. Ne, že by Elly neměla dost hraček doma, ale jako jedináček, byla osamělá. Když se dostaly ke dveřím oddělujícím místnost na hraní od chodby, holčička se na místě zastavila a Spencer nakoukla dovnitř, aby zjistila, co ji tak náhle znejistělo. Místo toho, aby byla místnost naplněná smíchem, jekotem, brekem a hrajícími si dětmi umazanými od barev, byly děti úhledně usazeny na zemi a překvapivě klidně obklopovaly mladou ženu sedící na židli.

Byla asi Spenceřiny výšky nebo tak to odhadovala. Hnědé kadeře měla volně stažené dozadu, ale byly dostatečně volné, aby jí po stranách vytvořily okouzlující pramínky. Zlehka brnkala na kytaru a k tomu zpívala, dětské hlasy se k ní přidávaly. Z úhlu, kde Spencer stála, jí nemohla vidět do tváře, ale její zpěv vysílal záchvěvy dolů po blondýnčině páteři.

Cítila, jak Elly udělala krok zpátky, aby se schovala mezi jejíma nohama, pevně svírala Spenceřinu ruku a vypadala nejistě. Spencer se natáhla, položila ruku něžně na její rameno a shlédla do dcerčiny tváře, aby ji povzbudila ke vstupu. Zaslechla hlas, stejně tak nádherný v řeči jako při zpěvu, zamumlat na ně přes místnost.

„To je v pořádku, pojďte dál.“ Věta byla pronesena nejvstřícnějším možným tónem, aniž by mluvčí vynechala tón na kytaře. Se změnou tóniny se pustila do další písničky a usmívala se na Spencer a Elly, které vstoupily a šly se posadit. Spencer pohlédla na muzikantku a snažila se srovnat si myšlenky do nějakého smysluplného sledu.

Bože, ta je nádherná, pomyslela si.

Elly, stále vystrašená, pevně svírala matčinu ruku. Spencer se posadila se zkříženýma nohama a přitáhla si svou dceru do klína. Objala holčičku svými pažemi a lehce ji houpala, rozpolcená mezi sledováním své dcery a sledováním dívky hrající na kytaru. Elly měla na tváři udivený pohled. Nemohla odtrhnout oči od paní vpředu v místnosti, její hlava se pohybovala lehce nahoru a dolů v rytmu brnkající ruky. Spencer byla zaskočena dcerčinou fascinací, ale musela ve skrytu připustit svou vlastní. Na té ženě bylo něco velice okouzlujícího.

Po pár krátkých písničkách byl konec a děti se rozprchly do všech koutů hrací místnosti. Spencer vstala a tváře se jí zbarvily lehkým uzarděním bez zřejmého důvodu, zatímco Elly odběhla s ostatními dětmi. Tmavovláska opatrně vložila kytaru zpět do pouzdra a přešla pomalu k blondýnce, která stála obezřetně s rukama v kapsách.

„Ahoj,“ napřáhla k ní muzikantka ruku, „Já jsem Ashley.“

„Spencer,“ odvětila Spencer a potřásla jí rukou. Bylo to dobré potřesení rukou, pevné, ale ne příliš, se stiskem, ale ne mačkáním a žádné zpocené ruce. Líbilo se jí. „Děláš tohle často?“

„Jo,“ uculila se kytaristka. „Jsem tu hudební terapeutka. Děláme tohle jednou týdně. Je to skvělé pro děti a,“ usmála se a Spencer sledovala, jak jí ten úsměv pronikl do očí, „také to zbožňuji.“

„Jsi vážně dobrá,“ zamumlala v odpověď.

„Ááá, díky. Zdálo se, že se to tvé dceři také líbilo.“ Ashley pokývla k Elly, která nyní trpělivě stavěla věž z kostek. Nejistá povaha stavby předznamenávala brzký pád. „Měla bys jí přivést častěji.“

„Jo,“ řekla Spencer měkce. „Popravdě nechápu, proč se jí to tolik líbilo.“ Ashley vypadala překvapeně a lehce dotčeně. Spencer si pospíšila s vysvětlením. „Ne, ne, je to skvělé, je to dobré. To jen, že ona to nemůže slyšet. Elly je hluchá.“

„Ach,“ chápala brunetka. „To je v pohodě, i na to jsou způsoby.“

Teď byla na řadě Spencer, aby se zatvářila, jako by se druhá dívka zbláznila.

„Ehm, je to hudba, nepatří poslouchání tak nějak k tomu?“

„Ne vždycky,“ zazubila se druhá dívka a Spencer z toho zavířilo srdce. „Přijď zas příští týden a já ti to předvedu.“

„Ráda.“ Světlovláska zkontrolovala svoje hodinky. „Ale sakra, musíme jít nebo zmeškáme Ellyinu prohlídku. Hele, ráda jsem tě poznala.“

„I já tebe,“ pravila Ashley, usmívala se pro sebe a ohodnocovala, s trochou studu, zadek v džínách, který vycházel ze dveří.

Páni. Rozhodně mňamózní.


2

Spencer zabočila do podzemního parkoviště, její srdce již zrychlovalo v očekávání. Tohle bylo šílené. Ona byla šílená. Ne, ne, dělala to pro Elly.

Tak proč se ti potí dlaně?

Spencer lehce zaklela, když jí někdo vyfoukl místo, vděčná, že ji dcera nemohla slyšet. V tomto ohledu to bylo požehnání, protože některé výrazy, které by holčička mohla pochytit od Graye, no… Spencer mu to říkala celou dobu, argumentujíc tím, že by to mohla vidět a případně se naučit. Sama se snažila to nedělat, i když dopravní provoz ji občas přemohl. Gray neposlouchal. Nikdy to nedělal.

Spencer našla jiné místo dál ode dveří a pohlédla na své hodinky po milionté za hodinu. Brzy. Pořád. Vystoupila s dcerou z auta a popohnala ji k výtahu. Obě se usmívaly očekáváním, ale uznávala, že téměř jistě kvůli jiným věcem. Dosáhly osmého patra a došly do hrací místnosti, Spencer se cítila omámeně.

K jejímu zklamání, tam byly jenom děti a dělaly ze všech sil nepořádek. Nechala Elly, ať se k nim přidá a hřál ji pohled na to, jak si její dcera užívá. Opírala se o rám dveří a sledovala tu zábavu, když za sebou uslyšela měkký hlas, který ji znervózňoval.

„Vrátila ses.“

Spencer se otočila a zjistila, že Ashley stojí za ní s velkým pytlem v ruce a úsměvem na tváři. Spencer se posunula, aby ji nechala projít. „Jasně, říkala jsi, že bychom měly.“

„Jsem ráda.“ Muzikantka se přesunula k malému stolku a položila pytel dolů. „Dneska tu mám něco hezkého a myslím, že tvá dcera z toho něco bude mít.“

Spenceřina zvědavost byla řádně vybuzena.

Ashley postupně vyprázdnila pytel. Byly tam velké bubny, malé bubny, metronom a kupa dalších věcí, z nichž část Spencer poznala a jiné ne. Kytaristka zatleskala rukama, aby přitáhla pozornost všech dětí, kromě Elly a hluk v místnosti odumřel. Spencer se napjala, ale Ashley ji uklidnila, když procházela mezi dětmi a zatímco je svolávala, jemně přitáhla Ellyinu pozornost tím, že jí položila ruku na rameno. Bylo to pozorné, snadné a Spencer z toho uvnitř tála. Velice málo lidí se obtěžovalo jednat s Elly s takovou laskavostí. Pokud ji neignorovali, měli tendenci buď zvýšit hlas, což bylo bezúčelné, protože byla úplně hluchá, nebo s ní jednat, jako by byla nějak retardovaná, což Spencer nadzvedávalo. Její dcera byla nádherné, báječné dítě s neuvěřitelnou myslí a přehnanou představivostí všech čtyřletých na planetě. A přesto věděla, že si její dcera všímala, že se k ní lidé chovají jinak. Začala vnímat svou izolovanost a jasný nedostatek pochopení od některých lidí kolem sebe. Spencer si nemohla pomoct, ale cítila vřelost k Ashley, která jedním gestem udělala přesně tu správnou věc.

Jakmile Ashley shromáždila děti kolem sebe, Spencer se posadila na podlahu. Její dcera, zase jednou uchvácena dívkou s hnědými kadeřemi, se tentokrát neuchýlila do blízkosti své matky, ale postávala s ostatními dětmi. Ashley se usmála.

„Dnes se budeme bavit o rytmu.“ A tak se do toho dala. Vytáhla xylofon a pečlivě přeběhla paličkami přes destičky, což vyvolávalo „óóch“ a „áách“ u jejích zbožňujících žáčků.

Spencer sledovala, jak každého zapojila do hudby, nechávajíc je hrát na bubny nebo cítit tikot metronomu. Pozorovala, jak pokaždé zapojila Elly. Nechala holčičku cítit údery, které ostatní mohli slyšet. Pokaždé, když různé vibrace procházely jejíma malýma ručkama, tvář se jí rozsvítila jako vánoční stromeček a Spenceřino srdce málem prasklo. Na konci hodiny zadržovala svoje slzy. Klekla si, aby přivítala Elly, která letěla k ní, s takovým nadšením, že její ruce vířily aktivitou, jak ukazovala své neskutečné zážitky Spencer, v dětské nevšímavosti ke skutečnosti, že její máma tam celou dobu byla. Spencer se zubila od ucha k uchu, když pozorně sledovala a naslouchala své dceři a adekvátně jí rukama odpovídala, dokud nebyla dcerka tak uchvácená, že ztratila slova a prostě se oddala nadšenému čtyřletému chichotu. Spencer ji dopřála velikánské objetí a poslala ji uklidit hračky, než odejdou.

Tváří se obrátila k muzikantce a zachytila uculení na dívčině tváři.

„Tak moc ti děkuji,“ pronesla Spencer hlasem přetékajícím vděčností. „Znamenalo to pro ni víc, než cokoliv za dlouhou dobu.“ Poslední slovo ze sebe vydala přidušeně.

„To nic nebylo“. Ashley sklopila zrak a červenala se. „Nikdo nemusí o něco přijít jen proto, že je v nějaké oblasti trochu znevýhodněn. Měla bys mě vidět tančit. A nezastaví mě to. Občas to ale zastaví dopravu,“ připustila. Spencer se hezky zasmála a nevšimla si záblesku, který chvilkově zazářil v muzikantčině oku. „Byla jsi už dole v komunitním centru?“ zeptala se Ashley.

„Ne,“ řekla Spencer a hleděla zaujatě. „Proč?“

„Mají tam pár hezkých tříd. Já tam učím děti hudbě ve středu odpoledne po škole. Je tam skvělá výtvarná třída. Měla bys ji zkusit.“

„Možná to udělám.“ Spencer pohlédla na své hodinky a smutně si povzdechla. „Musíme jít. Možná se ještě uvidíme.“ Pohlédla na tmavovlásku s nadějí.

„Jo, to by bylo hezké.“ Hebkost Ashleyina hlasu Spencer rozechvívala. Vzala Elly a odešla, než mohla roztát do louže na podlahu hrací místnosti.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



3

Obloha venku se zatahovala mraky, zatímco nastával večer. Spencer stála u kuchyňského okna, večeře bublala na sporáku za ní a myslí byla jinde. Její mysl se popravdě zasekla v hrací místnosti v Callaghan Memorial a u jedné velice, velice rozkošné brunety. Domnívala se, že zaslechla, jak se otevřely a zase zacvakly vchodové dveře. Na co to myslela? Obrátila se, aby přivítala příchozího, ale zjistila, že dveře jsou pevně zavřené a Elly stále sedí na podlaze a sleduje animáče se zapnutými titulky. Dopřála si chvilku, aby ji pozorovala a usmála se. Každý den její dcera četla stále rychleji a rychleji a Spencer na ni za to byla moc pyšná. Byla rozhodně chytré dítě. Samozřejmě ji ale napadlo, nebyla by každá máma hrdá?

Ta moje ne, pomyslela si žalostně.

S povzdechem se obrátila zpátky k mytí nádobí a pohlédla při tom na hodiny. Bylo skoro sedm a ona věděla, že Gray přijde pozdě. Zase. Sundala jídlo ze sporáku před tím, než bude úplně převařené a naservírovala porci pro svou dceru. Chvíli o tom uvažovala a pak naservírovala i pro sebe s vědomím, že jinak by skončila tak, že bude jíst sama. Gray si svoji část sní prostě před televizí, až dorazí domů. Předpokládala, že je to pochopitelné, protože pracoval absurdní spoustu hodin.

Elly a Spencer se najedly, prošly si koupáním – což byla vždycky zábava – a stulily se na dívčině posteli, kde si četly pohádku na dobrou noc, když se vchodové dveře konečně otevřely a zavřely. Spencer krátce vzhlédla a pak s dalším povzdechem zadrženým v hrdle, dočetla pohádku. Uložila dceru do postele, zlechtala ji a pak ji lehce políbila na čelo. Při odchodu nechala dveře lehce pootevřené.

Dnes večer nechtěla jít dolů. Dnes večer nechtěla vidět Graye a opravdu nedokázala vysvětlit proč. Věci byly už nějakou dobu napjaté, ale Spencer věděla, že je to stejně tak její chyba jako Grayova. Měla si pro něj udělat víc času a přinutit ho, aby si udělal víc času pro svou rodinu. Ale dnes byla vnitřně unavená. Polkla a tiše se vydala k obývacímu pokoji. Její manžel byl už na gauči, talíř s jídlem v rukou a vidlička se automaticky přesouvala mezi talířem a ústy. Jeho oči byly upřené na televizi. Všimla si, že vypnul titulky, i když to znamenalo, že příští den ji Elly bude muset vyhledat, aby jí je zpátky zapnula. S těžkým srdcem Spencer šla a posadila se na pohovku vedle manžela.

„A-oj.“ S plnou pusou zněl Gray jako Teletubby. Nevypadal ale jako jeden z nich, i po šesti letech manželství. Byl stejně tak ve formě jako v den, kdy ho potkala, vysoký a hezký. Měl pár zbloudilých šedých vlasů. Přišlo jí to vtipné, šedá (grey) na Grayovi, ale byly jenom na spáncích. Pokud by předčasně zešedivěl, nevadilo by mu to a ani jí. Vypadal díky tomu vážně. Natáhl si své nohy na stolek a ona od něj vzala vyprázdněný talíř a při jeho mytí hleděla z okna a přemítala, proč se cítí tak prázdná. Vrátila se na gauč a hleděla na Graye ve snaze přitáhnout jeho pozornost. Po deseti minutách to vzdala a prostě se ozvala.

„Vzala jsem dneska Elly do nemocnice.“

„Hmm,“ řekl. Zněl nepřítomně s očima upřenýma na televizi. O pár sekund později se mu na tváři objevil zmatený výraz. „Myslel jsem, že tam byla minulý víkend. Doktor Burns řekl, že je v pořádku.“

„Jo, tohle bylo kvůli něčemu jinému. Hudební výuka. Je tam tahle hudební terapeutka, vážně milá. Navrhla, abychom přišly. Bylo to báječné. Přinesla bubny a další rytmické nástroje, takže Elly mohla cítit vibrace. Byla naprosto zapojená, Grayi, bylo to úžasné.“ V tu chvíli si Spencer uvědomila, že její manžel nenaslouchal jedinému slovu, které říkala. „Grayi?“

„Héé?“ Pohlédl na ni s očima rudýma únavou. „To je hezké, zlato.“

„Jo,“ řekla Spencer tiše. Sledovala ho ještě chvíli, jeho zrak byl zpátky na bedně před ním, a zkousla si ret. Pak šla do postele, ležela a zírala na záclonami zatažené okno, dokud neucítila, jak zalezl do postele. Když ho konečně uslyšela chrápat, zavřela oči a plakala.


4

Hluboko v sobě Spencer věděla, že by se toho pouštět neměla. Pořád a pořád si říkala, že je to kvůli Elly. Hodlala prověřit tu výtvarnou třídu kvůli své dceři a tak to bylo. Byla to lež, ale byla to lež, které se rozhodla věřit. Proč by tu jinak k čertu byla? Zírat laním pohledem na muzikantku, která, i pokud by byla nezadaná, si pravděpodobně nevšimla plaché a ničím zvláštní Spencer.

Strčila do dveří komunitního centra, otevřela je a vstoupila. Byla ztracená, chodba před ní byla zaplavená dětmi a dospělými. Hleděla na letáček v ruce ve snaze zorientovat se. Vzhlédla k mase lidí podle všeho mířících svou cestou a povzdechla si. V tomhle nikdy nebyla dobrá.

„Vypadáš ztraceně.“ Známý hlas vyslal povědomý pocit po Spenceřině páteři. Otočila se a spatřila hudebnici s pouzdrem na kytaru v ruce, jak se na ni culí ze dveří. „Co hledáš?“

„Tu výtvarnou třídu, cos doporučovala,“ připustila Spencer vděčná za přítomnost někoho známého. „Znělo to jako dobrý nápad.“

„Je to skvělá třída,“ rozplývala se Ashley nadšeně. „Přivedla jsi Elly?“

„Ne, jsem sama. Myslela jsem si, že bude lepší, když se na ni nejprve mrknu.“ Odpovědí jí bylo chápavé přikývnutí. „Pokud bych ale dokázala přijít na to, kde to je, pomohlo by to.“

Ashley se uchechtla a pak se odstrčila od dveřního rámu. „Pojď, ukážu ti to. Je to hned vedle mě. Moje třída jim dělá hudební doprovod, zatímco pracují.“ Dívka s kadeřemi si obratně razila cestu skrz pohybující se dav a Spencer se držela těsně za ní v obavách, že by se jí ztratila.

V polovině chodby otevřela Ashley dveře a zavedla Spencer do velké vzdušné místnosti naplněné výbavou všech dobrých učeben na výtvarku. Stojany stály kolem v žádném konkrétním pořádku. U jedné zdi byly hrnčířské kruhy a hlína, u další koláže a papíry. Spencer okamžitě došla k názoru, že Elly tady bude v sedmém nebi. Ashley se culila při pohledu na výraz Spenceřiny tváře, zatahala ji za loket a vzala ji ke krátkovlasé černovlásce vpředu třídy. Jakmile k ní došly, žena vzhlédla a opravdu vřelý úsměv rozjasnil její tvář při pohledu na Ashley. Spencer cítila, jako by dostala kopanec do břicha.

„Ahoj, Kym,“ pozdravila ji žoviálně Ashley. „Tohle je Spencer.“

„Ahoj, Spencer.“ Černovláska k ní napřáhla ruku a Spencer s ní nejistě potřásla.

„Přemýšlí, že by její dcera začala chodit do tvé třídy,“ vysvětlovala Ashley.

„Aha, skvělé!“ zvolala drobná učitelka výtvarky. „Jak je stará?“

„Jsou jí jen čtyři, ale je plná, no, nadšení čtyřletých,“ pustila se Spencer vřele do tématu.

„Chápu,“ odvětila Kym s uchechtnutím. „Naše středeční hodina je pro pěti až desetileté, ale beru i o trochu mladší, pokud jsou zralí. Myslíš, že to tu bude schopná zvládnout sama?“

„Jistě,“ pravila Spencer. Popravdě si vůbec nebyla jistá, ale byla ochotná to kvůli Elly nechat být. „Jenom je tu jedna věc…“ odmlčela se nevědouc, jak pokračovat.

„Elly je hluchá,“ doplnila Ashley narovinu, ale způsobem, jakým to řekla, to vyznělo, jako by o nic nešlo. Spencer na ni pohlédla podezřívavě. „Ale to by neměl být problém, ne?“

„Ne, to by mělo být v pořádku. Umí odezírat ze rtů?“ Černovláska se nezdála moc zaskočená.

„Trochu,“ dodala Spencer koktavě. „Je vážně dobrá v pochopení, co chcete. Můžu tu zůstat a ukazovat, pokud bys chtěla.“

„Mohl by to být dobrý nápad na první hodinu, ale budeme v pohodě,“ usmála se Kym. Spencer si téměř vydechla úlevou nad tou snadností. „Přiveď ji s sebou příští týden.“

„Přivedu,“ prohlásila světlovlasá matka horlivě. „Bude mít radost.“

Hledíc jinam, si nevšimla Ashleyina úsměvu, ani mírně toužebného pohledu v očích. Klid těch tří byl náhle roztříštěn přívalem malých dětí proudících do třídy.

„To mi naznačuje, abych zamířila přes chodbu,“ pronesla Ashley s uculením. „Uvidíme se příští týden, Spencer?“

Se srdcem, které uhánělo rychlostí milion kilometrů za minutu, kdykoliv muzikantka vyslovila její jméno, Spencer přikývla. V puse jí rychle vysychalo a nebyla si jistá, že by dokázala promluvit. Sledovala brunetin odchod a rozloučila se s učitelkou výtvarky.

V době, kdy dorazila domů, sršela dobrou náladou. Zaplatila Mie, středoškolačce od sousedů, která čas od času hlídala Elly, připravovala se na přípravu večeře a šťastně si broukala. Pořád měla dobrou náladu, když Gray dorazil domů a překvapil ji tím, že ji zezadu obejmul svými pažemi a ukradl jí kousek mrkve.

„Z čeho jsi tak šťastná, houstičko?“ Tak jí dřív říkával; nepoužil to již měsíce.

„Mám překvapení pro Elly,“ řekla, dychtivá se o to podělit. „V komunitním centru je úžasná výtvarná třída o středečních podvečerech. Bude to tam zbožňovat. Grayi, mají tam všechno! Měl bys to vidět! Mají tam věci na hrnčířství a malování a-“ odmlčela se, pohled na Grayovu tvář roztříštil její bouři štěstí. „Co je?“ pronesla téměř pološeptem.

„Je to tak dobrý nápad?“ Jeho hlas byl útočný.

„Co tím myslíš?“ dožadovala se.

„Jak by k čertu měla fungovat ve třídě plné jiných lidí? Nemůže slyšet, Spencer. Musíš ji přestat tlačit do věcí, které prostě nemůže dělat. V určitém bodě budeš muset akceptovat její omezení. Jak bude poslouchat učitelku? Nebo chápat, co by měla dělat? A když na ni ostatní děti budou křičet? Co pak??“ Gray se do každé otázky opíral víc a víc a s tím se zvyšovala hlasitost jeho hlasu. Spencer nevědomky v obraně o krok ustoupila.

„Grayi…“

„Ne, Spencer. Ona prostě není normální a ty si na to budeš muset zvyknout.“ Rozčíleně opustil kuchyň. O chvíli později uslyšela puštěnou sprchu a vypustila nádech, který zadržovala v plicích po celý výstup. Naklonila hlavu za roh a ulevilo se jí, když viděla Elly šťastně sledující animáky - samozřejmě se zapnutými titulky - nevšímavou k hádce rodičů.

Mýlil se. Věděla, že se mýlil. Elly byla inteligentní, tvořivé a úžasné dítě. Jistě, byla hluchá a dřív měla i pár dalších zdravotních problémů, ale teď byly všechny vyřešeny. Když se narodila, Spencer si myslela, že její dcera je nejdokonalejší stvoření, jaké kdy viděla. I Gray byl okouzlený. Doktorům trvalo velmi krátkou dobu zlomit to kouzlo, když jim první den přišli oznámit tu zprávu. Elly měla srdeční potíže, díru. Byla dostatečně malá, aby mohli počkat, než s tím něco udělají, ale dostatečně velká, aby ji jednoho dne museli operovat. Spencer dokázala pořád cítit ledový chlad, který jí naplnil žíly. Vzala si dítě do náruče a svírala ho, jako by si myslela, že ji dokáže ochránit od škod, které již byly napáchány. Přečkali tu bouři. Gray byl stoický. Zvládli operaci, když k ní došlo a do teď se prostě vyrovnávali s tím, co přicházelo. Na konci to znamenalo, že Spencer se vypořádávala s tím, co přicházelo. Ona absolvovala všechny prohlídky u doktorů, kontroly, naléhavé návštěvy kvůli dlouhodobým problémům. Ona se strachovala po nocích a dělala všechen průzkum. Gray pomalu, ale jistě se oprošťoval od té situace, kousek po kousku se vzdalujíc. A když bylo bolestně zřejmé, že je něco dalšího špatně, vzdálil se takřka úplně. Jako by problémy se srdcem nebyly dost, zasáhlo je zjištění, že je Elly hluchá. Naprosto nečekaně. A Gray si s tím poradil tak, že to v zásadě ignoroval.

Spencer se sebrala. Okamžitě začala chodit na kurzy znakové řeči, rozhodnutá umožnit své dceři dorozumívat se. Rychle to zvládla, mluvila na holčičku každý den a brala ji na kurzy. Jak Elly vyrůstala, ovládala plynně znakovou řeč a Spencer byla stejně zběhlá. Jen Gray zůstával neschopen ukazování. Jeho argumentem bylo, že se stejně bude muset naučit odezírat ze rtů. Zaskočená jeho odmítnutím učit se, to Spencer nechala být, předpokládajíc, že nakonec povolí nebo přijde k rozumu. Ale ne, stále jen odmítal. A stále používal stejný argument: Elly bude muset fungovat ve světě a svět nepoužívá znakovou řeč. Bude se potřebovat naučit odezírání ze rtů a rozumět lidem nejen za svých podmínek. Spencer s ním často nesouhlasila, ale nakonec to musela nechat být, jako tolik dalších věci ve svém manželství.

Teď Spencer shlížela na kuchyňskou lavici a žilami jí proudil vztek. Nepřipadalo v úvahu, že by v tomhle couvla. Elly bude chodit do hodin výtvarky. Pokud s tím měl Gray problém, může si prostě trhnout nohou. Pěníc, dokončila večeři a po zbytek večera odmítala se svým manželem mluvit.


5

Jak předpokládala, Elly zbožňovala výtvarnou třídu. Spencer s ní zůstala na první hodině a občas jí něco překládala do znakové řeči, když to bylo třeba. Ve skutečnosti to bylo potřeba tak málo, že ona i učitelka si byly dost jisté, že El to bude schopná zvládnout příští týden sama. Dokonce si našla kamaráda, malého chlapce Jamese, který kreslil prsty jako Jackson Pollock.

Po spatření radosti na dceřině tváři, se Spencer nedokázala ubránit pocitu rozradostnění. Culila se od ucha k uchu a s rukou stejně tak nadšené holčičky ve své ruce se vydala do chodby, která byla ve svém obvyklém hektickém stavu. A přesto, přes všechnu tu vřavu, okamžitě zaznamenala Ashleyinu hlavu s hnědými kadeřemi, když vycházela ze své učebny, s davem nadšených dětí soutěžících o její pozornost. Spencer by mohla přísahat, že jí srdce zrychlilo několik sekund před tím, než tu dívku opravdu spatřila a dumala, jestli má na muzikantku nějaký druh radaru. Jako by cítila to samé, zvedla se Ashleyina hlava a její pohled se střetl se Spenceřiným, zčistajasna vysílajíc zachvění přímo do blondýnčiny hrudi. Spencer jí oplatila úsměv, kterého se jí dostalo a zpevnila sevření Elly. Cítila zatahání za svou ruku a shlédla dolů, přerušujíc tak pohled s Ashley.

Davy dětí se teď tiskly blíž a její dcera vypadala vyděšeně. Spenceřino srdce sebou lehce trhlo a ona si zvedla svou holčičku do náruče, chráníc ji od běsnícího hemžení, které je obklopovalo. Když vzhlédla, hudebnice byla pryč.

Bylo možné, že Spencer na někoho šlápla, když pospíchala k východu z budovy. Její vnitřnosti se svíjely jako klubko hadů a ona neměla představu proč.

Lhářko. To s tebou dělala ona.

Neochotna přijmout, co by to mohlo znamenat, Spencer opustila scénu. Přikurtovala dceru do autosedačky a odvezla ji domů. Donutila se to provést tak klidně, jak jen to šlo, místo aby projevovala tu bezohlednou bláhovost, kterou cítila v sobě. Jako obvykle Gray nebyl doma, když tam dorazily. Spencer by za to nemohla být vděčnější.

Při přípravě večeře se snažila, jak jen mohla, zbavit se všech myšlenek. Její hněv na Graye stále hučel pod povrchem a husí kůže, která ji naskočila při pohledu na Ashley, byla stále patrná. Její mysl byla vytržena z místa, kde se toulala ostrým klepnutím na kuchyňský pult před ní. Shlédla dolů a našla Elly upřeně na ni hledící s popleteným výrazem ve tváři. Spencer si uvědomila, že je už nějakou dobu opřená o pult a rozostřeně hledí do dálky. Její dcera dychtivě držela krabici s džusem a trpělivě čekala, až jí máma naleje hrneček.

Spencer se jí prsty omluvila a nalila džus.

„Co dávají v televizi?“ dodala svýma rukama a současně pusou tak, že se ozvěna slov rozléhala prázdným pokojem.

„Animáky,“ odpověděly jí rychle dceřiny prsty. Spencer používala znakovou řeč od chvíle, co se ji začala učit. Elly ji pochopila rychle. Koneckonců to byl její první jazyk.

Jen kdyby se Gray učil… Spencer nechala tu myšlenku odvát. Její hněv stále probublával a ona nechtěla, aby překypěl. Sledovala, jak se její dcera odbatolila zpátky do obýváku a pak se vrátila tam, kde skončila s večeří. Částečně doufala, že Gray dnes přijde pozdě; nevěděla, jestli by vydržela večeři s ním.

Přání se jí splnilo. V době, kdy přišel Gray domů, byla už v posteli a četla si. Elly dávno spala, po koupání a čtení na dobrou noc. Spencer slyšela, jak její manžel chodí po kuchyni a pípání mikrovlnky, když si ohřál večeři, kterou mu nechala v ledničce. Chyběly jen dva dny do víkendu. Možná by si s ním mohla promluvit, aby podnikli něco jako rodina. Zhasnula lampičku a přetočila se na bok dřív, než by mohl Gray přijít a najít ji vzhůru a pokusila se usnout s tou myšlenkou v hlavě.

Byla vděčná, že druhý den pracovala na zkrácený úvazek. Za prvé to poskytlo Elly šanci strávit nějaký čas s ostatními dětmi v jeslích a za druhé to znamenalo, že mohla všechno vypustit z hlavy.

Jako ten velice znepokojivý sen, který měla minulé noci, kde jistá tmavovláska…

Zoufale potřebovala, odvést své myšlenky od všeho.

Domů dorazila vyčerpaná a překvapeně našla Graye, jak na ni čeká.

„Jsi tu brzy,“ zvolala.

„Jo, poslední dobou jsem měl tolik přesčasů, že mě napadlo, že bych jednou mohl jít domů.“ Uculil se a ona změkla. Ať už cítila jakýkoliv hněv, odvanul pryč. Spontánně se mu vrhla do náruče a doufala, že ucítí jeho paže pevně kolem sebe.

„Ech.“ Přitáhl ji k sobě a ona nasávala jeho vodu po holení. „Za co to je?“ zeptal se s uchechtnutím. Byl to téměř ten samý Gray, jakého si pamatovala.

„Jen jsi mi v poslední době chyběl, to je vše. Přemýšlela jsem, že bychom tenhle víkend mohli strávit nějaký čas spolu. Ty, já a Elly.“ S úsměvem se odtáhla. Úsměv jí odvanul z tváře, jakmile spatřila Grayův výraz.

„Tenhle víkend nemůžu,“ pravil, jeho tvář nevýrazná, neomluvná.

„Proč?“ Bože, už ani nezná jeho rozvrh. „Máme něco naplánovaného?“

„Musím pracovat, zlato.“ Odkráčel najít si něco k jídlu.

„O víkendu?“ Spencer se nemohla hýbat. Cítila, jak všechen hněv, který nechala vyprchat, zase nasává zpátky. Každou minutou se chystala vybuchnout. „Grayi, už se vůbec nevídáme. Elly už tě vůbec nevídá.“ Poslední věta byla pronesena s více obviňujícím hněvem, než si Spencer myslela, že v sobě má.

„Spence.“ Zněl netrpělivě. „Tohle je pro nás důležitý projekt. Něco podnikneme, ale ne tenhle víkend. Elly na tom nesejde.“

Spencer na něj zírala. „Mě na tom sejde, Grayi. Má vůbec ještě otce?“

„Jak to můžeš říct?“ Spenceřiným uším zněl jeho hněv falešně. Cítila, jak jí hrdlem stoupá žluč a slzy zamlžují její vidění. „Samozřejmě, že má. Co to s tebou v poslední době je?“

„Se mnou?“ vydrala ze sebe. „Já-“ Cítila, jak se všechno boří. „Jedu ke svým rodičům. Ulož Elly včas do postele.“

A s tím vykráčela z domu.

Auto neopustilo příjezdovou cestu. Nebyla si jistá, že by dokázala řídit se slzami štípajícími ji v očích. Navíc její hněv s ní otřásal tak silně, že nedokázala udržet volant a v tuhle chvíli nechtěla jet nikam do blízkosti svých rodičů. Její matka by ji prostě poslala zpátky. Zbožňovala Graye.

Když se uklidnila, vytáhla z kapsy telefon. Když projížděla čísly, snažila si vzpomenout, kam se poděly všechny její kamarádky. Pořád tu byly, ale od doby, co se Elly narodila, byla pohroužena do vlastního života. Její prsty přejížděly po tlačítkách, dokud jedno jméno nepřitáhlo její zrak. Neměla by. Věděla, že by neměla. Ujistila se, že její hlas není roztřesený a zní klidně a pak vytočila číslo.

„Haló?“ ozvala se osoba na druhém konci.

„Ashley?“ zkusila to Spencer. Nezněla ani trochu tak klidně, jak doufala.


6

Spencer ťukala prsty na volantu. Zaparkovala už dobře před deseti minutami, ale nepřestávala se natahovat po klíčkách v zapalování, které se houpaly tam a zpátky, jak je pořád dokola uchopila a pustila, uchopila a pustila.

Tohle je šílené. Jedu domů.

Ale nenastartovala auto a nepohnula se. Vítr venku prudce zahvízdal a zvedl listy z chodníku. Točily se ve víru, v minitornádu a prolétaly kolem auta s intenzitou a cílem. Tornádo odnášející Spencer na jiné místo a celou novou…celou novou, co?

Potlačila nervozitu, vylezla z auta a zamkla za sebou dveře. Opřela se o chladné dveře auta a cítila, jak jí vítr cuchá vlasy. Nesl s sebou vůni, takovou, která jí zanechávala na jazyku kyselou stopu a přinášela jí myšlenky na sníh a rampouchy. Její ruce se sevřely na kovové klice a cítila, jak se jí do kůže zakusuje chlad. Zatáhla za ni a nechala ji tlačit proti své ruce. Dveře byly zamčené a ten pohyb nic nezpůsobil, ale drželo ji to na místě. Její oči se přesunuly na dům přes ulici, s hřejivým světlem na verandě a čekajícími dveřmi. Uprostřed na ni civělo klepadlo, jako by ji vyzývalo, ‚Pojď, zatluč mnou.‘

Spencer si třela kořen nosu a dumala nad tím, co to k čertu dělá. Zavolala Ashley a zeptala se, jestli by se s ní mohla sejít. Zavolala a přetrpěla překvapení na druhém konci linky. Cítila, jak se skrz ni přehnala vlna, když ji bruneta pozvala k sobě a jen by ji zajímalo, jestli to byla úleva nebo čistá panika. Začala to a teď byla ksakru příliš zbabělá, aby v tom pokračovala.

Pro rány Boží, prostě chceš jen někam, kde je teplo a kafe. Někam, kde to bude…jednoduché. Tohle jednoduché nebylo.

Spencer se pevně objala, stoupla si rovně, urovnala si tričko a přešla ulici. Zvládla celou cestu na verandu a po schodech až přede dveře, než ji nervy znovu selhaly a ona zůstala stát opět strnulá a jako zkamenělá. Milionkrát pozvedla svou ruku připravená zaklepat, ale nikdy ten dotyk neudělala. Pak se dveře otevřely. Spencer spustila ruku a rozpačitě se usmála na Ashley, která se opírala o dveřní rám se zmateným výrazem ve tváři.

„Slyšela jsem, jak jsi vyšla schody. A zajímalo mne, jestli ses po cestě od schodů ke dveřím neztratila.“ Pozvedla obočí a pokývla ke zmíněnému metrovému úseku. Spencer se jen dál žalostně usmívala.

„Nevěděla jsem, jestli opravdu chceš, abych tě otravovala,“ připustila Spencer, což byla poloviční pravda.

„Samozřejmě, že chci. Jinak bych tě sem nezvala. Pojď dál.“ Hudebnice uhnula na stranu a otevřela dveře dokořán se zhoupnutím v bocích, ze kterého se Spencer trošku zatočila hlava. Vstoupila do domu, jako by se musela brodit karamelem.

Ashley ji zavedla do kuchyně, která byla překvapivě útulná, v dřevěných tónech a měla ráz, který Spencer cítila, že měla čekat, ale nečekala.

„Kávu?“ zeptala se jí muzikantka. Sice nebude moct celou noc usnout, ale přesto Spencer přikývla. „Cukr? Mléko?“ Ano a ano.

Spencer seděla na stoličce u kuchyňského pultu a sledovala, jak se Ashleyina postava pohybuje po kuchyni, pružně a obratně.

Vsadím se, že tančí dobře, i když říkala, že ne.

Káva byla uvařena a postavena před ni, ale nepadlo jediné slovo. Spencer věděla, že Ashley má právo pokládat všechny ty otázky. Co se děje? Proč jsi mi volala? Jsi v pořádku?

Místo toho se zdálo, že cítí světlovlásčinu rezervovanost a tak se naklonila dopředu a v rukou svírala kávu, jako by to bylo dítě.

„Miluji kávu. Dřív jsem si myslela, že až vyrostu, že budu pít milion šálků denně. To bylo před tím, než jsem zjistila, jak nabuzená jsem BEZ kofeinu. Teď se musím krotit, jinak bych byla napružená jako gumička.“

Spencer se usmála nad upřímností v hlase druhé dívky. Hlase medově zbarveném a sladkém, z kterého Spencer tála. Stejně tak ji uklidňoval a ona zjistila, že je vtažena do konverzace. Nepřestávaly mluvit, zatímco hodiny odtikávaly minuty a pak hodiny. Dozvěděla se o Ashleyině životě a podělila se o svůj. Poprvé za velice dlouhou dobu našla někoho, komu by se ráda otevřela. Přivedla Ashley k záchvatům hihňání vtipnými historkami o Elly a jejím příležitostně bláznivém chování. Ashley u ní vyvolala užaslé pohledy, když popisovala své dospívání se slavným otcem v LA.

Na gauči v obýváku, kde skončily, se svýma nohama pohodlně pod sebou si Spencer uvědomila, že je jedna ráno. Měla by jet domů, ale nechtělo se jí. Nechtěla vidět Graye nebo přemýšlet o tom, jak je na něj naštvaná. Nebo uvažovat o tom, co ten hněv znamená. I teď dokázala chápat, že její část reagovala přehnaně. Možná, že ne v tom, co řekla, ale určitě v tom, jak se cítila. Gray si už dřív prošel obdobími, kdy byl zaměstnaný prací, nebyla si jistá, proč je to teď jiné. Žvýkala si ret a mračila se, když zvažovala své možnosti.

„Jsi v pořádku?“ Bylo to poprvé, co jí tu otázku položila a dala Spencer čas, připravit si odpověď.

„Jo,“ odvětila nakonec blondýna. „Musela jsem jen dneska vypadnout z domu.“ Neposkytla žádné další vysvětlení a žádné nebylo očekáváno. Cítila, jak tmavovlásčina ruka sklouzla přes její a zůstala něžně na ní. Vjem, který to vytvořilo, byl, jako by jí v ruce vybouchla elektřina a prohnala se jejím tělem. Polkla, vzhlédla a střetla se s vážnýma hnědýma očima hledícíma na ni.

„Můžeš sem přijít, kdykoliv budeš potřebovat.“ Úsměv se rozprostřel po té nádherné tváři. „Hodiny jsme si povídaly. Oficiálně jsme teď kamarádky, takže jsem celá tvoje, kdykoliv si budeš potřebovat promluvit.“

Spencer si vážila toho, jak nebylo nic řečeno, ale stejně se cítila o tolik lépe. A měla novou kamarádku. Jak jela mrazivou, hlubokou nocí domů, přemýšlela o tom, co musí udělat. Záležitosti s Grayem byly už nějakou dobu špatné, ale díky téhle své náhlé rozjařenosti ve své duši, si uvědomila, že stále má schopnost cítit. A kdysi tohle ke Grayovi cítila, ne? Dlužila sobě a Elly, aby se pokusila dát svůj život zpátky do kupy. Musela být sama šťastnější nebo nebude nikdy schopná zvládnout, aby zbytek jejího života fungoval.

Možná v tom byla polovina problému. Očekávala, že všechno její štěstí bude vycházet z jejího vtahu a jejího domova. Byla velice šťastná ve své práci na částečný úvazek, bylo to něco, co si Spencer opravdu užívala. Potřebovala tak najít si další věci, které by ji dělaly šťastnou. Nová kamarádka, nový koníček a úplně nový pohled na své manželství: to je to, co potřebovala.


7

Spencer prohrabávala svoji kabelku ve snaze najít svůj zvonící telefon a nevysypat při tom celý její obsah na podlahu supermarketu. Nespouštěla zrak z Elly, zatímco ho otevřela, opírala se o nákupní vozík a pátrala v regálech po správném druhu cereálií.

„Haló,“ pronesla bezmyšlenkovitě, aniž by se obtěžovala zjistit, kdo jí to volá.

„Ahoj.“ Ashleyin jemný hlas rezonoval po lince a přiměl Spencer zastavit se uprostřed uličky, náhle si jasně vědoma každého nervového vlákna ve svém těle.

„Ahoj, Ashley,“ odvětila blondýna. Sledovala Elly, která zašla za roh a rychle vyrazila, aby ji popadla. Chytila svou dceru, právě když se chystala vzít sklenici kávy z pečlivě vybudované, vystavené pyramidy. Samozřejmě, s čtyřletou logikou, se natáhla po té, která byla v její výšce a hrozilo tak, že lavina, nic moc instantní kávy zasype zem a bude třeba zatraceného úklidu v uličce pět. Spencer ji pevně odtáhla, přitiskla si telefon mezi ucho a rameno a zuřivě ukazovala Elly, aby nechala všechno kafe a ostatní vystavené věci NA POKOJI. Holčička měla alespoň dost slušnosti, aby se tvářila provinile.

Zatímco pevně svírala dceřinu ruku, obrátila Spencer svou pozornost zpátky k telefonu, ze kterého teď hlas vyjadřoval svůj zmatek. „Spencer? Spencer, jsi tam ještě?“

„Promiň, Ashley. Právě jsem zabraňovala pohromě, zahrnující moji čtyřletou a horu kávy,“ smála se neradostně Spencer.

„Zdá se, že máš plné ruce práce,“ přišla pobavená odpověď.

„Jo, dalo by se to tak říct. Teď je mám plné Elly, takže k tomu znovu nedojde.“

„No, nebudu tě dlouho zdržovat. Chtěla bych tě požádat o laskavost,“ Ashley zněla obezřetně.

„Jen do toho.“ Spencer doufala, že její hlas neprozradí zrychlení jejího tepu. Když už jsme u toho, doufala, že se jí nechvějí ruce. Pokud ano, tak se nezdálo, že by si toho Elly všimla.

„Moje kamarádka otevírá v pátek večer galerii. Slíbila jsem jí, že přijdu a moje…jiná kamarádka mě nechala ve štychu. Opravdu mě neláká jít tam sama, vzhledem k těm namyšleným honibrkům, co tam podle mojí kamarádky budou. Zajímalo mne, jestli bys mi nedělala společnost a nepomohla mi utéct, když to bude možné?“ Nabídka zněla všedně a přátelsky. Spencer stejně nechala své srdce tančit v bláznivém rytmu a pak zformulovala odpověď. Opatrně.

„Vlastně to zní dobře. Už jsem nějakou dobu nikde nebyla. Nech mě zjistit, jestli seženu někoho k Elly. Gray poslední dobou dost pracuje a já si nemůžu být jistá, že bude doma, ale pokud ano, nebo když zvládnu sehnat hlídání, ráda půjdu.“ Snažila se, aby odpověď zněla tak obyčejně jako nabídka.

„Skvělé, budu tedy čekat, až mi dáš vědět.“

„Ozvu se ti, jakmile to budu vědět,“ slíbila Spencer.

Ukončila hovor a pak zvládla zbytek nákupu tak rychle, jak jen to šlo, jelikož došla k názoru, že Elly by se dneska měla držet dál od oblastí potenciálních katastrof. Normálně dobře vychovaný andílek dnes vykazoval čertovské příznaky a Spencer byla dostatečně chytrá, aby ta varování brala na zřetel.

Zvládla dostat Elly domů a usadila ji v relativně bezpečném prostředí. Vybalovala nákup, když se jí telefon znovu rozezvonil. Tentokrát zkontrolovala obrazovku, než to zvedla: Máma.

„Ahoj, mami.“

„Spencer.“ Paulin hlas byl hřejivý a graciézní. Vždy, když se Spencer cítila špatně, dokázal ji rozveselit. A přesto věděla, co by se za ním mohlo skrývat, když byla její matka rozzlobená nebo znepokojená. Znala to příliš dobře, aby to prodlužovala.

„Co se děje?“ zeptala se, zatímco uklízela potraviny.

„Nemůžu jen tak zavolat své dceři?“ zeptala se Paula se smíchem. „No, můžu. Ale ne tentokrát. Jen jsem chtěla zjistit, v kolik v neděli přijedete.“

Spencer si urputně namáhala hlavu. V neděli? Váhala příliš dlouho, protože se toho její máma chytla.

„Ty jsi na tu neděli zapomněla, že jo?“ pravila starší Carlinová suše. „Spencer, Johnstonovi přijedou, aby nám ukázali fotky z jejich výletu na Bermudy. S Grayem jste říkali, že přijedete.“

„Ach, ano, správně.“ Spencer zapomněla. Teď si přála, aby měla ucházející výmluvu. Počkat, měla ji. „Mami, Gray musí o víkendu do práce. Má nějaký velký projekt a zdá se, že je pro něj důležitý. Chci ho podpořit. -“

Paula přerušila její bezostyšnou lež. „Samozřejmě, že chceš, zlato. Ale to ti nebrání, abys přijela s Elly.“

Spencer nedokázala vymyslet žádnou další obstojnou výmluvu. „Fajn, mami. Budeme tam.“

Po telefonním hovoru se Spencer cítila vyšťavená. Neudělala toho přes den tolik, aby se do takového stavu dostala, ale poslední dobou se zdálo, že se její emoce bouří. Dokončila uklizení potravin a poprvé v životě si přála, aby měla něco pořádně tvrdého na pití. Gray měl někde nějakou whisky. Byla na půli cesty, aby ji začala hledat, když si uvědomila, že by to byla pěkná hloupost. S pohledem na Elly, která pečlivě kreslila své umělecké dílo na stole v jídelně, si povzdechla a přemýšlela o svém životě. Minulý týden, si byla tak jistá, že vše, co musí udělat, je využít čas, aby si dala život do kupy. Promluvila si s Grayem o jeho projektu a snažila se pochopit jeho pohled na věc. Ponořila se do práce a času s Elly víc než kdy dřív. Navzdory všemu, Spencer se stále cítila podivně prázdná.

Každou chvilku se přistihla, že její mysl sklouzává někam jinam. Znepokojivým faktem bylo, že nevyhnutelně končila u jedné muzikantky s kadeřemi. Byla jiná. Byla bezva. Spencer, která nikdy nebyla bezvadným, ani populárním děckem, dumala nad tím, jestli to bylo jejím přáním: být kamarádkou s nejbáječnější osobou, kterou dokázala najít. Ignorujíc zářivou neonovou značku v sobě, která ukazovala směrem, který odmítala brát na vědomí, litovala skutečnosti, že spousta jejích přátelství časem odvanula. Jistě, měla přátele v práci a jiné přes své rodiče a Graye, ale její život byl předvídatelný a fádní.

Spencer byla náhle vyděšena myšlenkou, že bude spolehlivou mámou a domácí puťkou. Kčertu. Vyjde si s Ashley a bude se bavit. Bude to pro ni dobré. A když bude šťastnější, pak bude její život lepší. Její manželství bude lepší a mohla by být víc podporující pro Graye. A všechno bude…v pořádku.


8

Spencer si už posté urovnala top a uklidňovala si roztřesené nervy a chvějící se ruce. Poslední pohled do zrcadla, aby se ujistila, že vypadá dobře a pak vyšla z ložnice. Elly ji potkala v obýváku s užaslým výrazem ve tváři a sušenkou v ruce. Spencer potěšilo, že zvládla přerušit pojídání řečené sušenky pouhou svou přítomností.

Udržet Elly od sušenky bylo skoro nemožné, takže alespoň věděla, že vypadá dost dobře. Vydala uchechtnutí, když si, jako na potvrzení právě řečeného, její dcera nacpala zbytek čokoládové dobroty do pusy a ukazovala stále v úžasu, „Jsi krásná.“ Holčiččiny oči byly dokořán a zářící.

Opatrně, aby si neumazala oblečení od čokolády, si Spencer klekla a pořádně dcerku objala a pak zastrčila pramen blonďatých vlasů za holčiččino ucho. Každý den vypadala Elly o kousek víc jako Spencer. Někdy Spencer uvažovala, jestli by její srdce mohlo pojmout ještě víc lásky, ale každý den si Elly našla způsob, jak to dokázat.

„Děkuji,“ ukazovala v odpověď.

Gray vyšel z kuchyně, s utěrkou přehozenou přes rameno a džíny nízko kolem pasu. K Spenceřinu překvapení víc než rád zůstal doma, aby mohla ven. Ve skutečnosti ji pobízel, aby šla.

„To je skvělé. Měla by sis vyrazit. Potřebuješ víc přátel. Já můžu zůstat doma,“ pravil s roztomilým úsměvem ve tváři. Spencer si zkousla ret a nepřestávala se ho vyptávat.

„Jsi si jistý? Máš ten projekt.“

„To je v pohodě,“ namítal. „Můžu si ksakru dát jeden večer pohov. Bav se.“

A byl tu, jak slíbil, v zatraceně rajcovním těsném tričku a sexy úsměvem na tváři. Spencer si přála, aby v sobě při tom pohledu cítila víc pnutí, ale předpokládala, že po tak dlouhém manželství, už je to jen příjemné.

„Můj Bože, no nevypadáš žhavě?“ pronesl a pozvedl sugestivně obočí.

„Vypadám?“ Spencer doufala, že ano, ale stále byla tak nejistá.

„Velice,“ souhlasil, přistoupil k ní a objal ji kolem pasu. „Mohla bys to nechat plavat a zůstat tady se mnou…“ Uculoval se a celý jeho postoj, tón a řeč těla poukazovaly na to, co by dělali, pokud zůstane. Hravě ho plácla.

„A přijít o svou zábavu?“

„Ach, ujišťuji tě, že bychom se bavili.“ Gray si ji přitáhl blíž a přejížděl svými drsnými rty po jejích.

„Zničíš mi rtěnku,“ zamumlala, ale opětovala mu polibek. Tohle jí chybělo, Gray, kterého si vzala. Občas se objevil a ona byla tak vděčná, že si myslela., že by se mohla rozplakat. „Měla bych jít.“

Gray vypadal zklamaně, ale bylo to převážně hrané a oba to věděli. Nechal ji jít s úsměvem a zamáváním, a ona vyšla ze dveří a cítila se trochu provinile, aniž by věděla proč. Vlezla do auta a cítila, jak v ní vzrůstá očekávání. Spencer nikdy dřív nebyla na otevření galerie. Ta představa samotná byla děsivá. Všichni ti připravení, skvělí lidé, kteří opravdu vědí, o čem mluví. Ona o umění nevěděla nic a Ashley si bude myslet, že je nějaká blbka. Jak jela, panika v ní vzrůstala a v podstatě z ní šílela, když se dostala před tmavovlásčin dům.

Ashley otevřela dveře a Spencer cítila, jak se její svět smršťuje. Všechna panika, kterou cítila ohledně tohoto večera, byla momentálně zapomenuta, stejně jako všechno kromě ní a nádherné muzikantky stojící před ní. Byla…dechberoucně krásná. Kadeře jí visely úhledně kolem ramen, na sobě měla Ashley obyčejný pár kalhot a top uvázaný za krkem, vyrobený z hedvábného materiálu, který uprostřed končil těsně nad pupíkem, ale byl vyklenut kolem, takže spodek vysel přes boky. Byl tmavě zelený a dokonale doplňoval její smetanovou pokožku. Spencer to celé vstřebávala a cítila, jak se její oči rozšiřují v dokonalé napodobenině těch dceřiných jen o hodinu nazpět. Pak si uvědomila, že stojí ve dveřích a čumí jako zombík. Žalostně se usmála.

„Vypadáš úžasně.“ Hlas se jí chvěl nervozitou.

„Díky.“ Ashley se začervenala a Spenceřiny vnitřnosti se sevřely. „Ty také.“

„Ne. Já vypadám…“ Spencer se na sebe podívala, na svou elegantní sukni a top a přála si, aby se oblékla lépe. „Já vypadám dobře. Ty vypadáš neskutečně.“

„Vypadáš vážně skvěle,“ nesouhlasila Ashley.

„Mám pocit, že jsem se měla obléknout lépe. Budu vypadat úplně mimo mísu.“ Spencer se nemohla ubránit pocitu, že se dost nesnažila, navzdory hodinám příprav.

„Spencer,“ tmavovláska zněla zoufale, „vypadáš ohromně. Nech toho!“ Praštila lehce světlovlásku do ramene. „Měly bychom ale vyrazit. Už máme stylové zpoždění.“

Spencer pohlédla na hodinky a všimla si, že je tu ve skutečnosti dřív, než Ashley navrhovala. „Říkala jsi v sedm,“ pravila zmateně.

„Jo, a jak jsem plánovala, budeme mít stylové zpoždění.“ Ashley se drze zaculila. „Nikdy nesmíš přijít při takovýchto příležitostech na čas.“

Spencer pokrčila rameny. Nevěděla, co se u takových akcích dělá. Nikdy dřív na žádné nebyla. Její nervozita se vrátila zpátky do popředí a nedokázala říct, jestli to bylo proto, že teď kráčela vedle brunety a mohla v podstatě cítit teplo vyzařující z ní, nebo jestli to bylo vyhlídkou na to, co bude dál.

Ashley řídila cestou do galerie, protože znala cestu. Spencer nevěděla, co čekat od Ashleyina auta, ale modrý kabriolet se k ní hodil vážně dokonale. Spencer se v něm cítila nějak lehkomyslně, třebaže jen jako spolujezdkyně.

„Je to jenom támhle.“ Ashleyin hlas se rozezněl prázdnou ulicí a přitáhl Spencer zpět do reality. Vystoupila a kráčela vedle tmavovlásky. Nechala se vést k prosklenému obchodu, který oživovala světla a hudba. Cítila, jak muzikantčina ruka vklouzla do její a stiskla ji uklidňujícím způsobem. Vzhlédla a zjistila, že se na ni Ashley zubí. „Pojďme.“

Uvnitř bylo živo. Obrazy visely po stěnách a podstavce se sochami byly rozprostřené v místnostech, tvoříc tak ostrůvky v pohybující se mase milovníků umění. Bylo tam dost lidí, ale ne přelidněno. Ashley pustila Spenceřinu ruku, světlovláska se díky tomu cítila uvnitř o trochu prázdnější, a usmívala se na skvěle vypadající, sošnou ženu, která kráčela směrem k nim.

„Ashley, přišla jsi.“ Ta nádherná žena políbila hudebnici na tvář. Byla vysoká, s neuvěřitelně ebenovou kůží a lícními kostmi, které zvýrazňovali její jasné, pronikavé oči. Kolem krku měla několik náhrdelníků, což Spencer vyvolalo v mysli představu Masaiů a její oblečení bylo jak avantgardní, tak stylové. Spencer se nikdy v životě necítila víc jako ošumělá domácí puťka. „A kdo je tohle?“ Oči druhé ženy se rozsvítily při pohledu na Spencer. V jejím tónu byla jasná otázka.

„Mireille, tohle je moje kamarádka, Spencer. Spencer, tohle je Mireille, umělkyně, která má na svědomí tyhle neuvěřitelné výtvory.“ Ashley je představila a Spencer stydlivě potřásla s umělčinou rukou.

„Měla bych obcházet lidi,“ pravila Mireille, stále hledíc na Spencer pohledem, který blondýna nedokázala dešifrovat. „Vyhledejte mě později.“

Ashley a Spencer zůstaly samy a hudebnice vzala světlovlásku za loket a vedla ji davem. Ke Spenceřině úlevě neměla bruneta zjevně v úmyslu nechat ji stranou. Procházely galerií a ztratily se ve vzájemné konverzaci. Zdálo se, že Ashley ví, o čem mluví, ale neznělo to ani snobsky, ani jako kupa kravin. Spencer zjistila, že skutečně dokáže dost dobře diskutovat o dílech, když si uvědomila, že nemluví ‚uměleckým žargonem‘ a ponořila se do tématu. Trvalo jim dlouho, než obešly všechno a Spencer byla v povznesené náladě v době, kdy se vrátily na začátek výstavy. Ashley byla inteligentní, výmluvná a plná drzého humoru, který Spencer rozesmával. Bavila se.

Ashley vyprávěla nějakou vtipnou historku o své třídě v komunitním centru a Spencer byla úplně uchvácená, když se znovu objevila Mireille. Spencer se nelíbilo vyrušení, ale nasadila co nejmilejší úsměv.

„Líbí se ti výstava?“ zeptala se umělkyně Spencer.

„Je neskutečná,“ byla Spencer upřímně nadšená. „Zbožňuji ty báječné koláže támhle. Mají toho v sobě tolik, byla jsem zahlcena.“ Spencer nedokázala zabránit pookřání k druhé ženě, když spatřila nadšení v její tváři při Spenceřiných slovech.

„Díky, jsou to mé oblíbené kousky.“

„Kdybychom si je mohly dovolit, koupily bychom si je,“ smála se Ashley, „Ale jsme příliš chudé, tak jsme přišly jen obdivovat je a okrást tě o šampaňské.“

„No, rádo se stalo,“ uchechtla se Mireille. „Ach, super. Můj manažer.“ Mireille náhle vypadala sklesle, když se objevil hubeně vypadající muž v obleku.

„Ech, měli bychom vypadnout,“ řekla Ashley urychleně. Mireille na ni hleděla kvůli tomu útěku, ale Ashley popadla Spencer za ruku a táhla ji pryč. „Zavolám ti, ano? Skvělá výstava.“ A s tím tmavovláska vyvedla omráčenou Spencer ze dveří.

„Co to bylo?“ musela se Spencer zeptat, když byly zpátky u auta.

„Nesnáším toho chlapa,“ přiznala Ashley s tváří potemnělou a hněvivou. „Je to slizák a Mireille má na mnohem víc.“

„U manažera?“ Světlovláska vypadala zmateně.

„U přítele,“ odvětila Ashley, její hlas přetékal emocemi. „On…Ach, je to dlouhý příběh.“

„Můžeš mi ho vyprávět u kafe,“ zkusila to Spencer, ještě nebyla ochotná ukončit dnešní večer.

„To bych mohla,“ usmála se Ashley a zbavila se své špatné nálady. „U mě? Mám čerstvě praženou…“ Visící pokušení v muzikantčině hlase přimělo Spencer rozesmát se a se šťastným přikývnutím nastoupila do kabrioletu.

Zpátky u Ashley, Spencer seděla v obýváku s hrnkem kafe v ruce a očima uhranutýma ženou před sebou. Ve snaze nepodlehnout tomu, že jsou náhle samy, blábolila.

„Dneska to byla taková zábava. Nečekala jsem, že si to tolik užiji. Vždycky jsem myslela, že tam bude plno úžasně snobských lidí, kteří budou hovořit jazykem, kterému nebudu rozumět. Ale ty obrazy…Páni. Přála bych si mít takový talent…

Ashley se rozesmála a Spencer tak přerušila svůj monolog s pobaveným výrazem ve tváři.

„Plácám,“ přiznala Spencer.

„To je v pohodě. Jen mě zajímalo, jestli si dneska večer dávala pozor, protože tam všude byly snobští lidé,“ poznamenala hudebnice.

Spencer věděla, že její pozornost byla celý večer pevně a naprosto upřená na její společnici, ale to by teď nemohla přiznat. „Nevšimla jsem si jich,“ pravila.

„Byli tam, věř mi.“

Spencer pohlédla na hodinky. Připozdívalo se a ona věděla, že by měla jít. Nechtěla, ale musela. Ashley si toho pohybu všimla.

„Musíš jít?“ zeptala se bruneta s hlasem zbarveným lítostí.

„Bohužel,“ zamračila se Spencer. Nechala se od Ashley vytáhnout z gauče a skoro nahlas zalapala po dechu, když se jejich těla dostala blíž k sobě než kdy dřív. Mohla cítit, jak každé nervové zakončení na její kůži ječelo. Ashley byla asi třicet centimetrů daleko, její ruka stále ve Spenceřině a její oči ostré a žhnoucí. Její čokoládový zrak tavil Spenceřin modrý a způsoboval, že byla blondýna slabá v kolenou. Ashley ji pustila a Spencer ustoupila, rušíc své omámení. Dokráčela ke vchodovým dveřím a před jejich otevřením se zastavila. Otočila se k Ashley, která byla za ní.

„Mockrát ti děkuji za dnešní večer. Báječně jsem se bavila.“

„Díky, že jsi přišla,“ odvětila tmavovláska vážně. „Bez tebe bych se vůbec nebavila. A bylo to skvělé.“ Z úsměvu na její tváři se Spencer zase cítila slabá. Bylo to šílené. Spontánně objala muzikantku, přitiskla své štíhlé tělo do vřelého objetí a cítila, jak ji objímají ruce. Objetí se protáhlo déle, než čekala a Spencer měla závrať, jak ji nechtěla pustit. Odtáhla se a zjistila, že její ústa jsou jen centimetry od těch Ashleyiných. Nemohla se pohnout, paralyzovaná a bez dechu. Uslyšela zašeptání ze rtů druhé dívky: „Spencer.“

A pak zkrátila vzdálenost a její rty narazily do Ashleyiných a zoufale se pohybovaly. Jednou paží objala brunetin krk a druhou pas. Ruka se jí vplížila do vlasů, aby prohloubila polibek. Jejich ústa se proti sobě stále pohybovala. Spencer cítila, jak se jazyk otřel o její spodní ret a málem se jí podlomila kolena. Nechala vyklouznout svůj vlastní a tancovat s tím druhým. Vychutnávala si vláčný pocit z polibku.

A jak náhle to začalo, tak to i skončilo, když se Ashley odtáhla, těžce oddechujíc a červenajíc se. Hleděla na Spencer divoce a světlovláska se zády přitiskla na dveře, neschopna mluvit, ani se sama udržet na nohou.

„Promiň,“ zašeptala Ashley, což přimělo Spenceřinu hlavu prudce vzhlédnout a střetnout se s jejím pohledem. „Nemůžu…Nemůžeme…“

„Já vím,“ dokázal ze sebe Spencer vyrazit. „To…já…měla bych jít.“

„Spencer-“ Ashley se natáhla a položila jí ruku na paži, žár se vpaloval do blondýnčiny kůže a vyvolával u ní touhu po dalším.

„Můžu se s tebou ještě vidět?“ Spencer neměla ponětí, odkud ta slova vyšla. Zformovala se někde v jejím podvědomí a neměla nad nimi žádnou kontrolu, když jí vyklouzla ze rtů. „Jsem ráda tvou kamarádkou, Ashley. Nechtěla bych to zničit.“

„Nezničíš,“ ujišťovala ji Ashley a spustila svou ruku. „Také jsem ráda tvou kamarádkou.“ Otevřela dveře a Spencer vykročila ven. Na půli cesty po schodech se obrátila, aby pohlédla na tmavovlásku.

„To…já…“ cítila potřebu něco říct, ale nedokázala dát dohromady nic souvislého.

„To je v pořádku,“ ujistila ji znovu Ashley. „Zavolám ti.“ V těch slovech byl jasný příslib a Spencer odkráčela do noci zmatenější než kdy jindy.


9

Spencer otevřela dveře do svého tichého, potemnělého domu a v uších slyšela tlukot srdce. Venku byla studená noc, ale její kůže byla pokryta leskem lehké vlhkosti a z bušení svého srdce byla napjatá. Každý drobný zvuk ji přinutil nadskočit a její zorničky byly zúžené zmateností a strachem. Vše, co dokázala cítit a na co dokázala myslet, byly Ashleyiny rty zoufale se tisknoucí k jejím. Pořád si dokázala vybavit křivky těla druhé dívky přitisknuté k jejímu a chtěla, aby to bylo zpátky. Zavřela vchodové dveře svého domu a opřela se o ně zády. Dokázala si představit, jak tu Ashley je a tiskne ji na ně, sklouzávajíc na podlahu.

Bože, musí přestat. Tohle bylo šílené. Bylo to zahýbání a byl to románek. Podváděla Graye. Ach, můj Bože.

Roztřesená, upustila svou kabelku na stůl v jídelně, šla do kuchyně a nalila si sklenici vody a hodila si do ní kostky ledu, jako by si myslela, že by mohla vychladnout jen pitím. Nefungovalo to a její třes se jen zhoršil, zatímco měsíc svítil skrz okno, vysílajíc stříbrnou záři všude kolem. Chvějíc se, přesunula se ke skříňce v obýváku a prohrabovala se jí tak tiše, jak jen dokázala, než vytáhla Grayovu whisky. Vrátila se do kuchyně, nalila si a naráz skleničku vyprázdnila. Tekutina si propalovala cestu jejím hrdlem a do očí jí vhrkly slzy. Polkla, nalila si další a sklouzla na podlahu. Tiskla si sklenici k hrudi a cítila, jak se jí v očích začínají hromadit slzy. Choulila se v rohu kuchyně, objímala se a vzlykala. Nechala strach a emoce vycházet ze sebe v proudu slaných slz a sebeobviňování.

Bylo ráno, když konečně vstala. Její obličej ztuhlý slzami a tělo strnulé od polohy, kterou celou noc zaujímala. Dala whisky pryč a vylila to, co jí zbývalo ve skleničce, do dřezu. Slunce prosvítalo oknem, jak stoupalo a hlásalo úsvit nového dne a pro Spencer úsvit zcela nové lži: jejího života.

Vysprchovala se a na stole byla snídaně v době, kdy se Gray vynořil z ložnice. Ospale si drbal hlavu, když procházel kolem Elly, která se dívala na animáky na podlaze v obýváku a políbil Spencer na tvář.

„V noci jsi nepřišla do postele,“ poznamenal.

„Přišla jsem domů, ale usnula na gauči,“ lhala.

„Nepohodlné. Ááách, slanina!“ Rozptýlen jídlem se zdálo, že její nepřítomnost považuje za uzavřenou. Spencer cítila, jak si v sobě úlevně vydechla. „Musím se najíst rychle. V devět máme jednání.“

„V sobotu?“ Spencer nevěděla, proč je překvapená. Gray byl sotva součástí jejich života měsíce, ale stejně nedokázala krotit svou rozmrzelost. Možná, že se jen vina v ní, snažila dostat ven jinými způsoby. Pokud si Gray všiml tónu jejího hlasu, nereagoval na to.

„Jo, klienti se chtějí dnes sejít.“ Nacpal si poslední kus snídaně do úst, odešel od stolu a zamířil do sprchy.

Spenceřin zmatek se ještě zhoršil, když si uvědomila, že byla jak naštvaná na Graye, že jede pryč, tak se jí ulevilo, že nebude trávit den v její blízkosti. Strávila den hraním si s Elly a snažením se neusnout. Stejně tak den strávila přehráváním si ve své hlavě stále dokola a dokola polibku s Ashley. Když cítila, že tlak mezi jejím nohama intenzivní a její tělo se třese žárem, musela se jít schovat do koupelny, dokud to neodezní. Rozptylovala se prací v domě a hrami se svou dcerou a modlila se, aby nastala noc. Zoufale potřebovala spát a trochu času, aby si vyčistila hlavu.

Podvedla Graye.

Byla to jenom pusa.

Nic to neznamenalo. Byla osamělá. Gray už tu vůbec nebyl. Něco hledala a Ashley na ni byla milá. Spencer ji využila.

Byla to jenom pusa.

Podvedla Graye. Jak jen mohla?

Hledala jen něčí důvěrnou blízkost. Byla ztracená a potřebovala, aby ji Gray našel.

Byla to jenom pusa.

Byla to ta nejúžasnější pusa celého jejího života.

Ach Bože, podvedla Graye a chtěla by to udělat znovu. Chtěla důvěrnou blízkost, ale nechtěla Graye. Chtěla Ashley.

Nemohla to udělat. Nemohla.

Chtěla to. Ashley byla vším, na co dokázala myslet.

Zahýbala.

Nemohla to udělat. Nemohla.

Byla vytržena z nekonečného opakování svých myšlenek svou dcerou, které ji tahala za ruku se zmateným výrazem ve tváři.

„Mám hlad,“ ukazovala holčička. „Můžeme se navečeřet?“

„Jistě,“ ukazovala Spencer nazpátek. „Co bys chtěla?“ Byla za vyrušení vděčnější, než by dokázala vyjádřit.

„Hotdogy.“ Světlo v Ellyiných očích se rozsvítilo při tom nápadu. „A zmrzlinu.“

Spencer se uchechtla. „Najednou?“ ukazovala.

„Ne, blázínku,“ hihňala se Elly, zatímco ukazovala další slova. „Zmrzlina přijde na řadu až po tom!“

„Jsi si jistá?“ škádlila ji Spencer. „Můžu ti udělat hotdogy s kečupem a zmrzlinovou omáčkou.“

Elly svraštila znechuceně nos. „NE!“ Byla důrazná. „Jen hotdogy s kečupem.“ Zamračila se a vypadala rozkošně. „Pak zmrzlina.“

„Fajn, fajn.“ Spencer pozvedla ruce v hraném podvolení se. „Tak tedy hotdogy.“

Hotdogy dopadly dobře. Elly pomáhala, což byla vždycky vřava a Spencer se neubránila úsměvu, když později stírala kečup z dceřina obličeje. V době, kdy bylo po koupání, pohádce na dobrou noc a uložení dcerky do postele, byla Spencer vyčerpaná. Vždycky zbožňovala trávení času se svou dcerou, ale dnes to byla nutnost. Zbytek jejího života se točil jako bláznivé tornádo a malá holčička byla tou jedinou věcí, která byla pevná a opravdová. Spencer si z posledních sil zalezla do postele a dumala, jestli se neprobudí v zemi Oz.

Cítila, jak Gray vlezl do postele někdy uprostřed noci. Vzbudil ji, ale nechala oči zavřené. Nemusela se trápit, protože za chvíli se neslo pokojem chrápání. Zavřela oči a pokusila se znovu usnout a modlila se, aby ji její sny dál nezrazovaly.

Probuzení v neděli nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Byla dost vyčerpaná na to, aby zaspala Grayův odchod do práce a vzbudila ji až její dcera, která na ní nadšeně skákala. Nezbytně reptající je začala připravovat na cestu k jejím rodičům. Spencer neměla ponětí, jak bude čelit své matce s rozbouřenými myšlenkami, jaké měla, ale stejně se o to musela pokusit. Elly byla nadšená: zbožňovala své prarodiče.

Aby byla řečena pravda, byly to skvělí prarodiče. Byly to skvělí prarodiče, ale způsob, jakým na ni někdy její máma hleděla, Spencer znervózňoval. Bylo to, jako by Paula dokázala nahlédnout do mozku své dcery a vybrat ty nejintimnější myšlenky. V tuhle chvíli nebyla Spencer nadšená z představy, že by jí máma četla myšlenky. Přesto, už bylo příliš pozdě, jelikož už tam téměř byly.

Pro Spencer bylo to odpoledne kombinací pomalého mučení a oddechu. Její matka se jí nepřestávala vyptávat na Graye a chlubit se jí všem svým přátelům.

„Tohle je moje dcera. Její manžel tu nemůže být. Je to inženýr. Je prostě báječný, měli byste se s ním setkat.“ Fajn, Paula nebyla až takhle nadšená, ale Spencer to tak znělo. Občas uvažovala nad tím, jestli by ho prostě neměla nabídnout své matce a měla by klid. Tahle myšlenka ji pěkně zneklidněla. Naštěstí tam byl její otec, aby ji rozptýlil. Sledování, jak si hraje s Elly a jen mluvení s ním, ji rozradostňovalo.

To nejhorší bylo, když zůstala zaseknutá v kuchyni se svou matkou. Neustálé připomínky k jejímu životu ji začínaly dohánět blíž a blíž k okraji. Zoufale se snažila držet jazyk za zuby, ale otravnost její matky byla silnější.

„Víš, s Grayem byste měli zvážit, že byste v létě jeli na dovolenou s námi. Máme namířeno do…a minulý rok to bylo taková zábava… Vy dva byste mohli začít s…“ přemítala její matka a opravdu nevěnovala pozornost Spencer, které ve skutečnosti vnímala jen každou třetí větu.

Náhle do toho vpadla. „Kčertu mami. Nejsem schopna Graye přimět, aby zůstal doma na večeři, jeho nový projekt je zasraně zajímavý! Co tě přivedlo k myšlence, že bys ho přiměla odjet s tebou a tátou?“ vyštěkla světlovláska neschopna se dále udržet.

„Spencer, dej si pozor na jazyk!“ začala ji plísnit matka.

„Ne mami.“ Spencer byla v ráži, nic by ji teď nezastavilo. „Tvůj dokonalý zeť není tak dokonalý, víš? Nikdy není doma a abych byla upřímná, nevím, jestli mu alespoň kurva trochu záleží na jeho ženě a dceři.“ Ignorujíc otevřenou pusu své matky a své vlastní výrazy, rozhodila rukama dokořán. „Máš ho tolik ráda? Tak si ho vezmi. Protože pokud se brzy nevzpamatuje a nezačne opravdu trávit nějaký čas se svou rodinou, žádnou mít nebude.“

Trvalo jen pár sekund, než ticho mezi těmi dvěmi ženami zhoustlo do okamžiku, který se zdál, že zmrznul v čase. Spencer trvalo stejné množství času, než si uvědomila, co řekla. Co konečně vyslovila. A věděla, na tomto místě, v tomto čase, že všechno, co zaječela, ve skutečnosti nebylo určeno její matce.

Řekla to sobě.


10

Uklidnit svou matku dost na to, abych byla schopná uniknout z domu, bylo složité. Usmířit si Elly za to, že byla odtržena od svých prarodičů bylo ještě těžší. Přesto, jak si ty dvě byly blízké, Spencer věděla, že její dcera není šťastná.

Byla rozkošná, když se zlobila, paže zkřížené, zamračení na jejím čtyřletém čelíčku. Vypadala jako Spencer, když se ta zlobila. Byla tak zatraceně roztomilá, že Spencer nebyla schopná zlobit se na ni nazpátek, ale to nezastavilo čtyřletou, aby s ní ostentativně nemluvila. Na Spencer to udělalo dojem. Její dcera ve skutečnosti vůbec nemluvila a přesto zvládla dát najevo, že tentokrát nemluví schválně. Bylo to roztomilé, ale lehce rozzuřující.

V době, kdy se dostaly domů, měla Elly nejhorší možnou náladu. V autě bylo vedro a na cestě byla nehoda, která způsobila více jako hodinovou zácpu. Jestli zrovna teď Spencer něco nepotřebovala, tak nabručenou čtyřletou. A přesto jednu měla. Rozmrzelost kulminovala ve všemocném záchvatu vzteku na podlaze obýváku. Dítě jím zvládlo projít, aniž by vydalo jediný zvuk. Spencer musela přiznat, že očekávala, že její dcera udělá takový virvál, že by probudil mrtvé, ale místo toho předvedla nejpůsobivější tichý záchvat vzteku, jaký kdy světlovláska viděla. Skončilo to tím, že ji Spencer zvedla z podlahy, strčila ji do jejího pokoje, zavřela dveře a opřela se o ně.

Mnula si čelo a uvažovala, co si počne sama se sebou. Mohla slyšet, jak Elly hází věcmi po pokoji a přela se, jestli tam nemá jít, než dojde k nějakým vážnějším škodám. Rozhodla se, že ne. Elly byla nejlépe vychované dítě, jaké znala, i přes její občasné záchvaty. Byla velká šance, že ji to brzy přejde.

Spencer se posadila na gauč a přitáhla si polštář k hrudi. Tenhle víkend ji dokázal dohnat k šílenství a ona toužila, aby bylo úterý a ona mohla do práce a dostala se tak na jiné myšlenky. Až bude Elly ve školce, Spencer byla rozhodnutá začít zase víc pracovat. Chyběla jí ta stimulace, ta výzva. Ale věděla, že jí stejně tak bude chybět být doma se svou dcerou.

Byla pořád ponořena ve svých myšlenkách, když se jí rozvibroval mobil, svezl se ze stolku a přistál s buchnutím na podlaze u Spenceřiných nohou. Přerušujíc otravnou vyzváněcí melodii, přijala hovor.

„Haló?“

„Ahoj.“ Ashleyin hlas rozechvěl Spenceřiny vnitřnosti a na chvíli jí sebral řeč. Chybějící reakce přiměla brunetu pokračovat. „Jaké bylo grilování?“

„Strašné,“ přiznala Spencer se smíchem, vnitřně se o zlomek uvolnila. „A myslím, že Elly měla příliš limonády, protože se zdá, že jsem si domů přivezla démonské dítě.“

„Ale ne! Je v pořádku?“ zeptala se Ashley znepokojeně.

„Ále, je v pohodě. Prochází záchvatem vzteku ve svém pokoji.“

„Vždycky se zdála tak dobře vychovaná.“ Ashley zněla pochybovačně, že by toho andílka, kterého potkala, mohl chytit rapl.

„Ach, to je,“ ujišťovala ji Spencer. „Tohle se stává tak jednou za rok. Dávám to za vinu své matce, ale abych řekla pravdu, myslím, že za to pravděpodobně může cukr. Za chvíli se uklidní. Do té doby, zůstane ve svém pokoji.“

„Vzpomínám si, že jsem taky byla posílána do pokoje,“ přiznala Ashley. „Asi tak každou hodinu. Byla jsem malý postrach.“

„To si dokážu představit,“ odvětila Spencer suše.

„Hele!“ zvolala Ashley a předstírala, že se jí to dotklo. Ale příliš se hihňala, aby to mohlo uspět. „Fajn byla jsem potížistka, ale teď jsem velice dobře vychovaná.“

„Tomu se těžko věří.“ Věta vyklouzla ze Spencer a význam její odpovědi přiměl obě dívky, aby se krátce odmlčely, po telefonu se nesl jen jejich dech. Spencer si uvědomila svou chybu a snažila se ji zakrýt. „Takže čemu vděčím za čest tohoto telefonátu?“

„Řekla jsem, že zavolám,“ připomněla jí bruneta. Navíc jsem se v pátek bavila…v galerii a zajímalo mne…“ hlas se jí vytratil.

„Co tě zajímalo?“ Popohnala ji Spencer, když se ticho stalo trochu moc dlouhým.

„Mám tak trochu vystoupení o nadcházející sobotě. Chtěla bys přijít?“

„Vystoupení?“ Spencer nechala svůj úžas proudit do slov. „Jako hraní před lidmi?“

„Jo. Nejde o nic velkého, jen malý klub, který patří mým přátelům.“

Spencer si nemohla nevšimnout, že Ashley zná spoustu bezva lidí, v naprostém kontrastu k sobě. Zjistila, že její podvědomí opět promlouvá nahlas, když pravila: „Jsi si jistá, že chceš, abych přišla?“

„Samozřejmě, že jsem. Byla bych poctěna, pokud bys přišla.“ Ashley zněla tak upřímně, že Spencer cítila, jak uvnitř taje.

„Ráda bych, Ashley. Zeptám se mámy, jestli mi pohlídá Elly. To obě rozveselí.“

„Skvělé. Zařadím tě na seznam hostů. Hele, nedělej si starosti, pokud by ti do toho něco vlezlo, ano? Vím, že jsi zaneprázdněná.“

Spencer přemýšlela o svém prázdném životě a jak zaneprázdněná není a zvládla udržet tu myšlenku v hlavě místo toho, aby ji vyhrkla do telefonu. „Budu tam, Ashley. Nechtěla bych o to přijít.“

Místo toho, aby zněla uboze, zněla dychtivě. Skvělé.

„Podrobnosti ti dodám později, ano? Myslím, že bys měla jít zachránit svou čtyřletou z jejích hlubin zoufalství,“ uchechtla se Ashley na druhém konci telefonu. Spencer se zazubila do telefonu, přestože to nikdo nemohl vidět.

„Hádám, že bych asi měla. Promluvíme si později?“

„Rozhodně.“

Z Ellyina pokoje nevycházely žádné zvuky, tak se Spencer odvážila nakouknout. Čtyřletá ležela na posteli s obličejem dolů, malý uragán udělal v pokoji pořádný nepořádek. Spencer se posadila na kraj postele a položila ruku na holčiččino rameno. Byla setřesena. Spencer s ní něžně zatřásla a zjistila, že její ruka je jemně odstrčena. Zřejmě to Elly ještě nepřešlo. Spencer pokrčila rameny a odešla do kuchyně udělat sendviče k večeři.

Musel to být hlad, co nakonec přivedl dítě z jeho pokoje. Její tvář byla pomačkaná z toho, jak byla zabořená do polštáře, a kousala si ret, stejně jako to dělávala její máma. Spencer na ni pohlédla s jedním obočím pozvedlým. Elly se vrtěla a Spencer zachytila záblesk sebevědomí v holčiččiných očích.

„Můžu dostat sendvič,“ ukazovala Elly plná naděje.

„To záleží,“ pronesla Spencer opatrně, navzdory skutečnosti, že holčičce už udělala sendvič a ten čekal na lavici se sklenicí džusu. „Co mi řekneš?“

„Omlouvám se?“ ukazovala Elly.

Spencer si klekla, aby dostala holčiččiny oči do úrovně svých. „Zlatíčko, musíš mi říct, za co se omlouváš, jinak to nefunguje.“

Holčička se stydlivě houpala dopředu a dozadu. Spencer znovu pozvedla obočí.

„Omlouvám se, že jsem zlobila,“ ukazovala Elly.

„A?“ Ukazovala Spencer nazpátek.

„Omlouvám se, že jsem házela věcmi a naštvala jsem se.“

Spencer ji objala a políbila na čelo. „To je v pořádku. Mám pro tebe sendvič.“

A právě tak rychle to bylo zapomenuto. Bylo to vážně skvělé dítě. Dokonce si po večeři uklidila svůj pokoj, samozřejmě se Spenceřinou pomocí. Později toho večera, místo toho, aby se po přečtení pohádky vyplížila ven, Spencer se přistihla, že svírá svou dceru v náručí, hladí ji po hlavě a jemně s ní kolébá, zatímco ta usíná. Ležíc na posteli pro jednoho, zírala na plastikové svítící hvězdy, které byly poseté po stropě a cítila mírné nádechy své dcery, jak spí přitulená k ní.

Stále byla velice zmatená. Souhlasila jít na Ashleyino vystoupení a ta myšlenka ji vzrušovala. Na druhou stranu věděla, že správná věc by byla, už nikdy se s tou muzikantkou nevidět. Podvedla Graye, tak trochu. Políbila Ashley a musela být k sobě upřímná, chtěla to udělat znovu. Správné by bylo ukončit to teď, než mohla být v dalším pokušení, než by se mohla vystavit zkoušce a selhat. Ale Spencer nemohla. Ta hudebnice byla první kamarádkou, kterou si udělala za velice dlouhou dobu. A byla jednou z nejmilejších lidí, které Spencer potkala. Jen trávit čas v její přítomnosti Spencer hřálo a měla pocit pohody. Tyhle pocity byly v takovém kontrastu se zbytkem jejího života – kromě Elly, přirozeně – že Spencer prostě zjistila, že se s nimi nedokáže rozloučit.

Takže měla na výběr: mohla zavolat Ashley a říct jí, že se už nikdy nesmí znovu vidět; nebo by mohla najít trochu páteře a nechat to v rovině přátelství. Mohla by najít takové odhodlání a nepřekročit tuto hranici. Našla v sobě trochu síly a rozhodla se to udělat právě tak. Proč by nemohly být jen kamarádkami? To je vše, co teď byly. Není třeba pouštět se znovu dál.

Tak proč, divila se, když zaslechla Graye vejít, nechtěla jít do postele? A proč pochybovala o každém slově, které si právě řekla?


11

Spencer zabočila svým autem k Ashley a vypnula motor. Tichý středeční večer lehce bzučel a ve vzduchu byl cítit mráz. Viděla muzikantku jen před pár hodinami v komunitním centru, když přijela vyzvednout Elly. Její dcera vypadala, jako by se pokus s malováním prsty zvrhnul a byla pokrytá všemi barvami duhy. Ani Spencer se nedokázala ubránit výbuchu smíchu a zaslechla potlačované hihňání za sebou, kde vycházela hudební třída. Obrátila se, střetla se s Ashleyinýma očima a společně se smály. Jen o pár hodin později je tu zas.

A proč?

Kvůli tomu, jak se cítila, když jí lomcoval smích. Kvůli tomu, jak ji pálila ruka, když se jejich prsty otřely, když jí Ashley předávala podrobnosti o sobotním večeru. Kvůli tomu, jak se každou noc v tomhle týdnu probouzela ze snu o nádherné tmavovlásce. Protože to muselo přestat.

Spencer vystoupila z auta a přešla ulici. Cítila, jako by dva lidé hráli přetahovanou a ona byla provaz. Jedna její část táhla dozadu, neochotná konfrontovat Ashley a své vlastní city a říkala jí, aby nasedla zpátky do auta a dál předstírala, že ty věci, které cítí, nejsou skutečné. Druhá její část táhla dopředu a říkala jí, že tohle musí teď skončit, pro dobro jejího manželství, dítěte a příčetnosti. Tahle část vítězila.

Spencer se zhluboka nadechla a zaklepala na dveře. Čekala a čekala, a když nikdo nepřicházel, myslela, že možná získala odročení. Chystala se otočit a odejít, když se dveře otevřely. Spencer neúmyslně ukročila vzad a málem spadla ze schodů.

„Ach, omlouvám se, jen jsem… Myslela jsem… Já…“ zhluboka se nadechla a uklidnila se natolik, aby si utřídila myšlenky. „Je Ashley doma?“

Žena, která otevřela dveře byla pohledná. Velice pohledná. Byla opálená, štíhlá a měla rovné kaštanové vlasy, které jí rámovaly dokonalou tvář. Upírala na Spencer pohled se zvědavě nadzvedlým obočím, díky kterému se světlovláska cítila úplně maličká.

„Zlato, kdo je to?“ zaslechla Spencer Ashleyin hlas z domu.

Zahlédla tmavovlásku, jak vyšla zpoza rohu do haly, oblečená v domácích teplácích a vlasy zabalenými do ručníku, zjevně právě vylezlá ze sprchy. Nenalíčená a v pohodlném oblečení a Spencer si pomyslela, že vypadá nádherněji než kdy dřív. Cítila, jak se jí srdce sevřelo v hrudi a přišlo jí zatěžko dýchat. Stočila bláznivý pohled z rudovlásky na Ashley a snažila se vymyslet, jak se z toho dostat.

„Spencer!“ Ashley zněla překvapeně.

„Čau,“ vydrala ze sebe Spencer nejistě. „Ehm. Promiň, že tě obtěžuji, neuvědomila jsem si… Půjdu.“

„Ne, ne, počkej.“ Ashley došla ke dveřím a protáhla se pod rukou druhé dívky, aby se dostala ke Spencer. Rudovláska se opírala o dveře s rukama zkříženýma a nevypadala moc pobaveně a očividně se nehodlala hnout. „Co se děje? Vypadáš znepokojeně.“

Spencer pátrala v mozku po odpovědi, která by nezněla úplně debilně. Pohlédla na ženu opírající se o dveře a Ashley zachytila plamínek v jejích očích.

„Ach, omlouvám se, jsem tak nezdvořilá.“ Ustoupila, aby měla Spencer jasný výhled na rudovlásku. „Spencer, tohle je moje přítelkyně, Olivia. Liv, tohle je Spencer.”

„Ráda tě poznávám,“ pronesla afektovaně druhá žena, zjevně ani potěšená, ani ochotná pohnout se dopředu a potřást Spencer rukou.

„Nápodobně,“ zamumlala Spencer.

„Chceš jít dál?“ zeptala se Ashley a usmívala se na Spencer.

„Ne, ne, to je v pohodě,“ prohlásila Spencer. „Neuvědomila jsem si, že máš společnost.“ Spencer si uvědomila, že neměla šanci vědět, jestli Ashley má nebo nemá společnost a byla to ta nejhloupější věc, co mohla říct. Kupodivu to byla nejchytřejší věc, kterou teď dokázala vymyslet.

„Neblázni,“ Ashley se na ni s úsměvem zakabonila. Její nos se svraštil a Spencer ze sebe vypustila výdech. „Liv není společnost. Pojď dál.“

„Ne, vážně, ne,“ protestovala Spencer. „Já jen… jen jsem ztratila ty podrobnosti, cos mi dneska dávala a myslela jsem, že bych je od tebe mohla dostat znovu.“ Ta lež jí vyklouzla z pusy a ona si blahopřála ke své výřečnosti. Byl to jen okamžitý nápad. Dokonce to znělo přijatelně.

„Proč jsi prostě nezavolala?“ Ashley se tvářila zmateně.

Fajn, možná ne tak přijatelně. „Stejně jsem jela okolo,“ lhala znovu Spencer. Fajn, tohle bylo rychlé uvažování.

„Ach.“ Zdálo se, že Ashley to zbaštila. „Vydrž a já ti to sepíšu.“ Zalezla dovnitř a nechala stát Spencer na verandě.

Olivia na ni chladně hleděla. Spencer jí věnovala slabý úsměv.

„Pořád něco ztrácím,“ zkusila to. I jejím uším to znělo uboze. Výraz Liviny tváře Spencer prozrazoval, že druhá žena si také myslí, že je ubohá. Spencer cítila, že rudne a nesnášela způsob, jakým jí nach stoupal až k uším.

„Tady to je.“ Ashley se znovu objevila, zachraňujíc Spencer z jejího zahanbení. „Tentokrát to neztrať, vážně bych tě tam ráda měla.“ Zubila se na Spencer, nevšímavá k rudnutí.

„Neztratím,“ řekla světlovláska tiše. „Omlouvám se, že jsem vás vyrušila.“ Tvář jí znovu zčervenala, když si uvědomila, při čem je možná vyrušila.

„To je v pohodě, z ničeho si nás nevyrušila.“ Ashley se znovu usmála. Spencer si pomyslela, že pokud by šlo pohledem zabíjet, Liv by už tu a tam vraždu spáchala. Spencer vycouvala po schodech, zamávala na rozloučenou a vyklidila pole, než se situace mohla stát ještě nepříjemnější, pokud to vůbec bylo možné.

Zajela za roh, dost daleko, aby nemohla být spatřena z Ashleyina domu a pak prudce zastavila, pověsila se na volant a lapala po dechu. Mohla cítit, jak se jí po tvářích nezadržovaně valí slzy a hlava se jí točí tak silně, že si myslela, že omdlí. Bouchala pěstí do přístrojové desky a vyplakávala si své srdce, dokud se necítila tak vysátá, že věděla, že nic víc nezbývá. Pak jela domů.


12

Spencer se postavila před Graye. Čekala, až přijde domů a teď, v jednu ráno, byla rozhodnutá říct si svoje. Nebylo to fér a ona to věděla. Nebyla ve skutečnosti naštvaná na něj; zlobila se na sebe za to, jak nechala na sebe všechno působit a na to, jak se poslední dobou chovala. Gray nevěděl o Ashley a ona neměla v úmyslu mu o ní říkat, ale vina v ní byla akutní, až to bolelo.

Byla otřesena skutečností, že Ashley měla přítelkyni, jednoznačně otřesena. Štvalo ji to víc než cokoliv. Ze všech sil se snažila přesvědčit samu sebe, že tohle je o Spencer a Grayovi. Chtěla věřit, že je tohle o čemkoliv jiném než o Spencer a Ashley. Tak z toho udělala záležitost Spencer a Graye. A když emocí v ní byly příliš na to, aby je zvládla, rozhodla se je vypustit, ať se jí to líbilo nebo ne. Ať to bylo fér nebo ne.

„Kolik si myslíš, že je?“ pronesla ke svému manželovi hlasem, ze kterého odkapával jed.

„Spencer.“ Zněl unaveně, tak hrozně moc unaveně. „Teď ne. Prosím.“

„Kdy Grayi? Kdy si promluvíme? Vracíš se touhle dobou každou noc. Pokud to neudělám teď, tak kdy?“ Gray vypadal tak unaveně, že její odhodlání kolísalo.

„Prosím, Spencer. Měl jsem v práci ten nejhorší představitelný den. Pokud bych měl na výběr mezi tím být doma s tebou nebo v práci, tak bych si vybírat nemusel. Byl bych tady. V tom mi věř. Ale prosím, nech mě teď spát. Nemyslím si, že bych měl na to hádat se.“

Vypadal jako hošík a Spencer se nad ním sevřelo srdce. Přitáhla si ho do objetí, políbila ho na čelo a zavřela oči.

„Omlouvám se,“ zašeptala. Omlouvala se za tolik věcí, obzvláště za ty, o kterých nevěděl. „Běž do postele.“

Pustila ho a sledovala, jak se plouží, jako zombie, nahoru do ložnice. Sevřela si čelo do dlaní a cítila škrábavou suchost za očními víčky, která předznamenávala další pláč. Bylo jí špatně z pláče. Před dvěma měsíci byla tou nejklidnější, nejschopnější osobou, jakou znala. Nikdy neplakala. Teď to dělá každý den. Co si hodlá počít?

Po tom, co o tom věčnost přemýšlela, došla ke stejnému rozhodnutí jako dříve během tohoto týdne: dá tomu další šanci. Byla to příležitost dát si svůj život do pořádku. Měla pravdu, že se potřebuje bavit. Potřebovala mít nějaký život a potřebovala si dát život zase do kupy.

Ashley v ní možná vyvolává pocity, která by mít neměla, ale stejně tak byla nejlepší kamarádkou, kterou si Spencer udělala za dlouhou dobu. Navzdory všemu se toho světlovláska nebyla ochotná vzdát. Měla to vědět lépe. Samozřejmě, že někdo tak krásný jako Ashley bude zadaný. A i kdyby byla volná, jaký by v tom byl rozdíl? Spencer byla vdaná. A na chlapy. Byla jen bez Graye osamělá a hledala východisko.

Takže došla ke třem rozhodnutím. Za prvé, hodlá přimět sebe a Graye pracovat na jejich manželství. Ale minimálně laskavě počká, dokud on nebude vzhůru, aby si o tom promluvili. Za druhé, hodlá se kamarádit s Ashley a sakra si užít čas strávený s ní. A za třetí, hodlá se naučit, jak být zase šťastná.

To učinilo rozhodnutí jít na Ashleyino vystoupení jednodušší. Navíc byla tak nadšená z možnosti vidět tu dívku vystupovat, že ani neuvažovala o tom nejít. Navzdory jejímu drobnému vzplanutí byla její matka víc než ráda, že u nich Elly přespí. Clay byl jediným dalším členem rodiny, který jim zařídil vnoučata, i když byste si mysleli, že Glen bude už také nějaké mít, se všemi těmi jeho jednorázovkami. Clay ale bydlel hodně daleko a Elly byla vždycky vítaná v domě svých prarodičů. Aby se vyhnula dotazům na jejich hádku při grilování, vyložila Spencer svou dceru a pospíšila si zpátky domů, aby se připravila. Gray byl v práci, nijak překvapivě.

Pečlivě se oblékla s ještě větším rozvažováním než na otevření galerie. Chtěla vypadat dobře a ne příliš nepatřičně pro klub. Chtěla vypadat sexy, ale nedotknutelně, stylově, ale přístupně. Byla to těžká úloha, obzvláště vzhledem ke Spenceřině garderobě, ale byla rozhodnutá dokázat to. Nakonec to vyřešila nejkratší sukní, jakou vlastnila a topem, který toho nechával jen velice málo pro představivost. Nebylo to pravděpodobně moc rafinované, ale přinejmenším vypadala rajcovně.

Tentokrát souhlasila, že se s Ashley sejde na místě, vzhledem k tomu, že tmavovláska tam bude už několik hodin předem kvůli přípravám. Spencer byla nicméně stále Spencer, takže přišla dřív. Klub byl otevřený, když tam dorazila, ale téměř prázdný, jen s několika lidmi postávajícími po krajích. Spatřila Ashley okamžitě, nahoře na pódiu, jak se živě baví se zvukařem a oba se smějí. Měla na sobě jen džíny a hezký top, ale stejně Spencer brala dech. Spencer zatlačila ty myšlenky hluboko dolů, protáhla se dveřmi dovnitř a snažila se vypadat nenápadně.

Z neznámého důvodu nedokázala potlačit začervenání, když Ashley vzhlédla a spatřila ji, ale udělal jí radost úsměv, který se objevil na brunetčině tváři. Spencer sledovala, jak seskočila z pódia a vyrazila k ní.

„Přišla jsi!“ Ashley zněla nelíčeně nadšená z té skutečnosti.

„Samozřejmě,“ odvětila Spencer vřele. „Nenechala bych si to ujít.“

„Páni. Vůbec to na mě nevyvíjí tlak nebo tak něco,“ vtipkovala Ashley.

„Budeš skvělá,“ pronesla Spencer upřímně nadšeně. Vážně se těšila, že uslyší Ashley vystupovat. A nejen kvůli tomu, že zvuk muzikantčina hlasu vždycky vysílal žhavý drát přímo její páteří.

Byla vděčná, že Ashley s ní zůstávala, zatímco se místo plnilo. Začal být trochu problém se slyšet, jak se místnost plnila a hluk vzrůstal, ale i tak spolu zvládly obstojně hovořit. Spencer stále žasla, jak snadné bylo se s tou dívkou bavit a jak moc si užívala jen trávení času v její přítomnosti. Čas, aby se Ashley přesunula do zákulisí, se rychle blížil, když se Liv zhmotnila vedle nich, aniž by si Spencer všimla, odkud přišla.

Přítomnost rudovlásky okamžitě přivodila Spenceřino napětí. Spencer nemusela být jasnovidec, aby si uvědomila, že k ní ta žena pocítila na první pohled nechuť. Způsob, jakým si přitáhla Ashley do náruče a políbila ji dlouhým, vroucím způsobem, naznačila Spencer, proč není Livinou oblíbenou osobou. Ta žena byla k Ash zjevně majetnická. Spencer se s tím nemohla přít; popravdě to dokázala pochopit. Způsob, jakým se líbaly, přiměl světlovlásku lehce zčervenat a odvrátit zrak. Nebyla si jistá, jestli to bylo kvůli tomu veřejnému projevu náklonosti nebo kvůli skutečnosti, že mírně zezelenala závistí. I tu myšlenku zatlačila dozadu.

Ashley se odtáhla a vypadala tak nějak v rozpacích z Liviny náklonosti. Snažila se udržovat konverzaci v chodu, ale nakonec se vrátila k hovoru se Spencer, protože její přítelkyně zachovávala hrobové ticho. Stejně to netrvalo dlouho, protože hudebnice byla zavolána před vystoupením do zákulisí a zanechala blondýnu a rudovlásku stojící vedle sebe. Spencer zvažovala začít rozhovor, ale byla poněkud zastrašená přítomností druhé ženy. Byla vyšší a štíhlejší než Spencer, nápadně pohledná a nezdálo se, že by chtěla s někým mluvit, nejméně ze všech se Spencer.

„Tak, čím se živíš?“ Ta otázka se vynořila odnikud a Spencer byla lehce ohromena skutečností, že na ni Liv mluví. Ačkoliv ta otázka byla v podstatě jen, aby řeč nestála.

„Pracuji na částečný úvazek v advokátní kanceláři,“ odvětila Spencer po chvilce. „Zbytek času jsem doma a starám se o svou dceru.“

„Ach, ty máš dítě?“ Liv vypadala překvapeně a pozvedla obočí. Vyslovila slovo ‚dítě‘ stejným způsobem, jakým by někteří lidé mohli reagovat, kdyby jim Spencer prozradila, že vlastní exotického kočkodana.

„Ano,“ odpověděla Spencer, tak nějak defenzivně, zatímco začala kapela ladit. „Jsou jí čtyři.“

Hudba teď začala být dostatečně hlasitá, aby ukončila všechen rozhovor, pokud byste nazvali výměnu čtyř vět za rozhovor. Spencer cítila, jak se opět rozveseluje, když se Ashley objevila na pódiu. Rychle střelila pohledem po dívce vedle sebe, ale Livin obličej měl nečitelný výraz a Spencer zjistila, že její zrak je stejně přitahován zpátky k pódiu.

A pak se ztratila v té hudbě a zvuku a úžasné podívané, kterou byla Ashley Daviesová. Byla u vytržení ze způsobu, jakým se tmavovláska naprosto pohroužila do hudby a ze způsobu, jakým procítěný hlas obklopil všechno a všechny v místnosti. Měla ohromný talent a ten teď okouzloval Spencer Carlin McIntyrovou. Spencer měla pocit, jako by vše ostatní ustoupilo do pozadí: dav, zastrašující rudovláska vedle ní, kapela. Byl to svět jen s ní a Ashley. V určitém bodě vystoupení muzikantka pohlédla přímo do Spenceřiných křišťálově jasných modrých očí. Pro blondýnu to byl dráždivý okamžik, který vyslal dýky do její hrudi a ztěžka se jí dýchalo.

Příliš brzy bylo po všem a Spencer se cítila ochuzená, když hudba dohrála. V tu chvíli došla k přesvědčení, že se možná stane skalní fanynkou. Zdálo se to jako víc vzrušující život než ten její a rozhodně našla správnou osobu ke zbožňování. Ashley vyšla zpoza pódia, zpocená z námahy a světel, vyprazdňovala láhev s vodou, nicméně vypadala úchvatně. Spencer se zdržela vypísknutí a vrhnutí svých paží kolem tmavovlásky v nadšení z uplynulého představení, ale jen kvůli Liv, která stála chladně a klidně vedle.

„To bylo úžasné!“ prohlásila světlovláska nadšeně navzdory tomu, že se zdržela fyzického kontaktu. „Jsi neuvěřitelná. Tak hrozně moc neskutečná.“ Uvědomila si, že to přehání a zčervenala.

„Díky.“ Ashley vypadala spokojeně. „Měla jsem z toho dobrý pocit.“

„Bylo to víc než dobré. Máš smlouvu na nahrávání nebo tak něco?“ Spencer si nemohla pomoct, ale dál ji chválila, protože si vystoupení opravdu užila. Ona a Ashley upadly znovu do lehké konverzace. Bylo to jen o hodinu později, když Liv, která tam stála se založenýma rukama a poklepávala si nohou, konečně narušila žertování mezi blondýnou a brunetou a téměř na Ashley zaječela: „Jdu domů!“

Byla to kousavá poznámka, která zanechala všechny tři v tichu a bylo jasné, že Liv čeká, že Ashley půjde s ní. Tmavovláska se zahleděla na svou přítelkyni s trochou znepokojení a pak se natáhla a stiskla Spenceřinu ruku.

„Vydrž,“ pronesla k světlovlásce, „hned jsem zpátky.“ Vzala Liv za loket a zmizely v davu. Spencer stála u baru, hrála si se svým pitím a snažila se necítit se tak náhle osaměle.

Ale Ashley se znovu objevila mnohem dřív, než Spencer čekala. „Nemusíš ještě jít, že ne?“ otázala se hudebnice.

„Do háje, ne! Dneska večer se bavím. Můžu tu zůstat celou noc, když budu chtít.“

Spencer nedokázala zabránit, aby se nezazubila, při nádherném úsměvu na Ashleyině tváři, nebo z toho, jak se jí zkrabatil nos, když byla šťastná.

„Pojď.“ Ashley ji táhla od baru. „Jdeme tančit.“

Byly skoro čtyři, když se dostaly ke Spenceřinu domu po tom, co ji Ashley odvezla domů a obě se celou cestu smály. Zastavily před domem a Spencer si nemohla nevšimnout, že jediné auto na příjezdové cestě bylo to její. Gray nikde. Dům byl temný a tichý. Usmívajíc se na Ashley se otočila na sedadle a věnovala druhé dívce spontánní objetí.

„Tak moc ti děkuji za dnešní večer, Ash. Bylo to opravdu výjimečné.“

Ashley jí oplatila objetí dalším a pak se s úsměvem odtáhla.

„Tolik ti děkuji, že jsi přišla. Díky tomu to bylo výjimečné.“ Něžně zastrčila pramínek světlých vlasů za Spenceřino ucho a jejich pohledy se střetly. S dechem zadrhlým v hrdle musela Spencer ta slova ze sebe dostat silou.

„Ne, ty jsi ta výjimečná. Jsi…neskutečná.“ Byla jen centimetry od Ashleyiných úst a její oči k nim nepřestávaly sklouzávat. Naklonila se trochu blíž, srdce jí bušilo a věděla, co chce, ale byla nejistá. Periferním pohledem mohla vidět, jak se Ashleyiny oči zavírají.

A pak zjistila, že je v dalším objetí, žádné rty na svých. Napětí povolilo a ona jí vracela objetí. S žalostným úsměvem vystoupila z auta.

„Zavolej mi, ano?“ Ashley se vyklonila z okýnka na straně řidiče, když světlovláska obcházela kolem auta.

„Zavolám. Slibuji,“ odvětila Spencer.

Ashley čekala, dokud Spencer neměla bezpečně otevřené dveře svého domu, než nastartovala. Spencer se zastavila na zápraží svého domu, otočila se a sledovala, jak hudebnice snadno vyjíždí na ulici. S povzdechem vešla do domu, zavřela dveře a dumala nad tím, co si sakra počne sama se sebou.


13

Ta noc s Ashleyiným vystoupením musela upevnit jejich přátelství, protože následujících čtrnáct dní byla hodně poblíž. Zdálo se, že tráví víc a víc času spolu a z toho se Spencer točila hlava štěstím. Bylo tak snadné být s Ashley, smát se, vtipkovat a mluvit o všem a ničem.

S Elly si také padla do oka a holčička byla vždycky nadšená, když se viděla s muzikantkou. Popravdě výjev před Spencer, jak stála ve dveřích do kuchyně, jí vyvolával přiblblý úsměv a záchvěv srdce. Ashley seděla na podlaze s nohama zkříženýma s Elly sedící před ní a hrály nějakou zvláštní druh paci paci pacičky, který zahrnovala spoustu hihňání a lechtání. Spencer neušlo, že Ashley strávila za poslední dva týdny s Elly víc času než Gray za poslední rok.

Byla vytržena ze svých myšlenek a Ashley a Elly byly vyrušeny ze své hry náhlým otevřením vchodových dveří. Vypadajíc ztrhaně a trochu ztraceně vešel Gray a mnul si oči. Přesunul se do kuchyně jako náměsíčník a byl naprosto nevšímavý ke všem okolo, dokud mu Spencer nepodala sklenici vody, jelikož se zdálo, že to hledal.

„Díky, zlato,“ řekl prkenně.

„Ježiš, Grayi, vypadáš strašně.“ Měla o něj strach. Periferním pohledem mohla vidět Ashley, jak vstává z koberce v obýváku a otírá si džíny.

„Jdu do postele.“ Gray vyšel z kuchyně a zastavil se, když si uvědomil, že v jeho obýváku stojí Ashley a vypadá zmateně a jako by tam nepatřila. Neměl ponětí, kdo to je a odrazilo se to v jeho výrazu.

„Grayi, tohle je moje kamarádka, Ashley,“ představovala je Spencer opatrně.

„Rád tě poznávám. Omlouvám se, nejsem v tuhle chvíli při smyslech.“ Gray se postranně usmál a odešel chodbou.

Spencer na Ashley omluvně pokrčila rameny za Grayovu nevychovanost a stáhla si utěrku z ramene.

„Měla bych jít,“ pravila Ashley, strčila si ruce do kapes a hleděla na Spencer způsobem, jaký světlovláska nedokázala rozluštit.

„Nechoď,“ zamračila se Spencer v odpověď. „Zůstaň na večeři.“ Neunikl jí jemný pohyb Ashleyiny hlavy, otáčející se mírně směrem k ložnici, kde spal Gray.

„Nemůžu…“ zajíkla se lehce, když odpovídala. „Už něco mám.“

Obě věděly, že je to lež, ale Spencer to nechala být. Otevřela brunetě dveře a když ta scházela ze schodů, vzala ji za loket a otočila ji. Zavřela za sebou tiše dveře, přitáhla si menší dívku do náruče a svírala ji, nechávajíc vůni z tmavých kadeří proplouvat kolem sebe. Cítila, jak Ashleyiny ruce proklouzly kolem jejího pasu za ni a jen stála a vychutnávala si poslední večerní sluneční paprsky ve vřelém objetí. Odtáhla se, pohlédla do vážných čokoládově hnědých očí a přejížděla rukou po křivce jedné z dokonalých lící. Spencer sledovala, jak se Ashleyiny očí líně zavřely při tom dotyku a pak se chvějivě otevřely.

„Spence,“ zaslechla zašeptání z Ashleyiných rtů.

Pak se naklonila a jemně, velice lehce otřela své rty o ty tmavovlásčiny. Byl to ten nejjemnější polibek a bylo po něm dřív, než měl třeba jen vítr šanci ho zaznamenat, jak náhle zadul a zanechal vír listí poletovat kolem dvorku.

„Díky, že jsi mou kamarádkou,“ zašeptala a pustila Ashley. Hudebnice se na ni pousmála, pokrčila rameny a pokračovala v cestě ke svému autu.

Spencer měla pocit, že Ashley vystrašila. Několik následujících dní muzikantku vůbec neviděly a většina Spenceřiných telefonátů zůstala nezvednuta a bez odpovědi. Spencer z toho byla skleslá a její dobrá nálada, která trvala poslední dva týdny o překot mizela. Navíc byla absence Ashley v jejím životě jenom zdůrazněna naprostým nedostatkem jejího manžela v jejím životě, což Spencer přivádělo na myšlenky o všech těch věcech, o kterých přemýšlet nechtěla, což v důsledku jenom zhoršovalo její náladu.

Když nadešel pátek, Spencer zjistila, že zase čeká na Graye. Už týden neviděl Elly, kromě krátkého zahlédnutí, když tu byla Ashley naposled. Vstával před holkami a domů přicházel po té, co obě šly do postele a jediný důvod, že se viděl se Spencer, byl, že občas vynaložila úsilí a vstala dřív, aby mu udělala snídani.

Spencer seděla na gauči, paže odhodlaně zkřížené a čekala, až její manžel vejde. Tentokrát ji nezajímalo, jak moc je unavený. Tentokrát jí bylo jedno, co řekne. Tentokrát si zatraceně určitě promluví.

Gray si musel všimnout jejího výrazu, jakmile vešel do dveří, protože výraz na jeho tváři byl všeříkající. Očividně si to neuvědomoval, protože cítil potřebu to i říct.

„Teď ne, Spencer.“ Vypadal unaveně.

„A kdy teda, Grayi?“ odvětila stejně, ve snaze nedat průchod hněvu. Popravdě zuřivost se v ní vzdouvala, ale ona ji dusila s vědomím, že stejně vybuchne, tak jako tak. „Kdy si promluvíme? Kdy plánuješ být doma? Kdy si kčertu najdeme čas, když tu zatraceně nikdy nejsi?“ Hněv hrozil výbuchem a ona ho musela zatlačovat zpátky.

„Spencer, jsou dvě ráno!“

„Přesně, Grayi.“ Postavila se, s pažemi zkříženými a ústy staženými do úzké čárky. „Jako tomu bylo včera a noc před tím a tu zatracenou noc ještě dřív. Tu noc před tím, jsi zvládl přijít v čas, abys padnul do postele po tom, cos byl nezdvořilý k mojí kamarádce.“ Smutně zavrtěla hlavou. „Kdy přesně si promluvíme?“

„Zjevně teď,“ zamumlal.

„Grayi, nenapadlo tě, že by tohle mohlo být důležité?“ Spencer krotila své nutkání dupnout si vztekle nohou. Nemyslela si, že by to atmosféře dodalo na vážnosti. „Už tě vůbec nevídám.“

„Spencer, ty víš, že je tohle důležité. Ty víš, že je tohle náročný projekt a já pracuji 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Myslíš si, že ostatní nedělají to samé? My všichni děláme přesčasy. Navíc je to všechno pro naše dobro.“ Zvedl v obranném gestu ruce do vzduchu.

„Pro naše dobro? Jak nám to kčertu přináší cokoliv dobrého?“

„No, pro začátek, mi bylo řečeno, že až ten projekt bude hotový, stanu se vedoucím oddělení!“ Gray po ní mrštil tím argumentem a Spencer dumala, jestli si vážně myslí, že kvůli tomu ustoupí.

„To nemůžeš myslet vážně, Grayi.“

„Jak by to nemohlo být dobré? Povýšení, Spence, to je to hlavní.“

Spencer na něj pohlédla a byla přemožena smutkem a náhlým pochopením. „Je to to hlavní pro tebe…“ Hleděl na ni a nechápal, co tím myslí. „Ale není to to hlavní pro nás, Grayi. Hádám, že povýšení znamená víc hodin, víc práce, víc projektů.“

„Spencer, to je to, co dělám. Je to moje práce, naše obživa. Tohle je důležité.“

„Dostatečně důležité, abys zatraceně přišel o svou rodinu??“

„Spencer, začínáš být melodramatická. Jdu do postele.“ Vykročil ke dveřím.

„Neodcházej ode mne, Grayi McIntyre!“ Její hlas byl ocelový a procedila tu větu skrz zaťaté zuby. Zastavilo ho to, ale neotočil se.

„Kvůli čemu, Spence? Té samé hádce, kterou jsme měli minulý týden? A týden před tím?“

„Grayi, proč musíme mít pořád tenhle spor? Třeba pro to, že mě neposloucháš?“ To ho přimělo otočit se.

„Ach, a ty mě posloucháš?“ odvětil jedovatě. „Proč je to o tobě? Proč nemáš prostě radost, že se mi daří? Nemáš radost, že je to pro mne důležité?“

„Protože už nejsi součástí mého života, Grayi. Nikdy tu nejsi a když občas ano, tak ten čas trávíš sám nebo se svými kámoši na golfu. Tohle není být součástí rodiny!“ Byla plná pocitů, emoce v ní vřely. Nevěděla, jestli ječet nebo plakat.

„Spencer, jsi melodramatická. Pro jiné to není problém. Ty z toho děláš problém pro nás. Jdu do postele.“ Kráčel směrem k chodbě a ona ho nezastavila, ale vyštěkla na něho.

„Fajn, jedu pryč.“

„Kam?“ zeptal se nevěřícně. „Jsou kurva dvě ráno.“

„Já vím, ale nemůžu tu zůstat.“ Popadla klíče a svou bundu, otočila se na patě a vyšla ze dveří.


14

Spencer věděla, že je šílenství objevit se u Ashleyina domu ve čtvrt na tři ráno, ale vážně nedokázala vymyslet, kam jinam jet. Nebylo možné, že by se mohla v tuhle hodinu objevit v domě svých rodičů nebo některé z jejích dalších kamarádek… Komu co nalhává? Měla známé, ne kamarády.

Stála u dveří a zase váhala. Zdálo se, že bez ohledu na to, kdy dorazí, má velké problémy zaklepat na dveře Ashley Daviesové. Bylo to, jako by se její ruka odmítala zvednout a její prsty se odmítaly sevřít k zaklepání. Nebo možná jen věděla, že je tohle nebezpečné, obzvláště teď, když s ní cloumal vír emocí. Obzvláště teď, když se zdálo, že se nic v jejím životě nevyvíjí správně a pro jednou chtěla dostat to, po čem toužila. Teď je špatný čas na zaklepání na Ashleyiny dveře, obzvláště vzhledem k tomu, že ji vzbudí a pravděpodobně naštve.

Stejně zaklepala. Uvědomila si, že je tady a pokud bylo na výběr ze zaklepání na dveře a vrácením se domů, tak věděla, co vybrat. Se zaťatými zuby v očekávání nevyhnutelného trpělivě čekala a byla překvapená, když se po jejím tichém zaklepání dveře otevřely tak rychle. A ještě překvapenější, že Ashley byla oblečená a jasně vzhůru.

„Spencer.“ Tmavovláska zněla tak překvapeně, jako se blondýna cítila, ale zjevně z jiných důvodů. „Jsi v pořádku? Co se děje?“ Vtáhla Spencer do domu a zavřela dveře.

„Jsem…jsem v pořádku.“ Spencer si nebyla jistá, jestli se snaží ujistit Ashley nebo sebe. „Vážně…já…“

Ashley ji vzala za ruku a vedla ji do obýváku. Spencer zjistila, že je jemně usazena na gauč a sledovala, jak se Ashley posadila vedle ní. „Spencer, řekni mi to.“

„Omlouvám se,“ zašeptala Spencer.

„Za co?“ uchechtla se Ashley, špičkou prstu pozvedla Spenceřinu tvář a usmála se na ni. Spencer cítila, jak jí žaludek poskočil při tom úsměvu.

„Za to, že jsem tě vzbudila.“

„Nevzbudila. Byla jsem vzhůru.“ V Ashleyiných očích byl vzdálený pohled a Spencer uvažovala, na co bruneta myslí. „Každopádně, nevadí mi to.“

„Tak se omlouvám, že jsem se tu objevila ve dvě ráno,“ přela se Spencer.

„Vážně mi to nevadí,“ protestovala Ashley. „Mluv se mnou. Řekni mi, co se stalo.“

Spencer si zabořila hlavu do rukou a mnula si oči. Svědily jí a jako by jí neseděly do hlavy. „Měla jsem další hádku s Grayem.“

„Zas tu samou?“ Ashley pokývla chápavě hlavou.

„Jo,“ zasmála se Spencer ironicky, „Stejná hádka, pořád a pořád a pořád. Nezáleží mu na tom, co chci nebo co si myslím.“

„Ach, Spencer, jsem si jistá, že to není pravda.“

„Je,“ protestovala a přetékala hněvem a hlubokým smutkem. „On si ani nemyslí, že tu je nějaký problém a pokud mu na mě záleží, nedává to najevo. Nikdy to nedával najevo. A mně to začíná být jedno!“

“Spence…”

Spencer se cítila tak mimo kontrolu, že se bála, že se svalí z gauče. Vydrápala se na kolena a shlížela na Ashley, která měla pozvedlé obočí ve výrazu zmatku.

„Proč musí být věci tak těžké?“ vyrazila ze sebe Spencer, hlas naplněný zadržovanými slzami. „Proč pro jednou nemůžu prostě mít, po čem toužím?“

Ashleyina tvář změkla a pak pozvedla ruku a přejela prstem po Spenceřině čelisti. „Po čem toužíš?“

Spencer polkla a pak se skláněla dolů pomalu se blížíc k Ashley. Její ústa se vznášela sotva pár centimetrů od nádherných rtů před sebou. „Po tomhle,“ zašeptala a pak zkrátila vzdálenost.

Tiskla své rty na Ashleyiny, strčila své ruce do lesklých hustých kadeří a přitáhla si Ashley blíž. Jak se polibek zpevňoval, cítila, jak se vynořil jazyk a přejel po jejím horním a pak dolním rtu. Vášnivě zasténala, otevřela rty a prohloubila polibek. Mohla cítit, jak Ashleyiny ruce proklouzávají kolem jejího pasu, nacházejí odhalenou kůži na jejích bedrech a způsobují jí husí kůži, rychle se šířící všude tam, kde se jí dotkly.

Neschopna dál balancovat na svých kolenech se Spencer překotila dopředu a přistála na tmavovlásce, která padla po zádech na gauč s tichým „ech“, ale úžasně to zvládla, aniž by přerušila líbání. Spencer cítila Ashleyinu ruku klouzat nahoru po jejím krku a přitahovat si ji blíž a líbat ji dál a dál v neutuchající extázi. Těla se tiskla smyslně blízko. Spencer zjistila, že klouže níž a vydala drobné zanaříkání, když se Ashley pohnula tak, že své koleno přitiskla na Spenceřino rapidně žhnoucí centrum a vyslala rozechvění skrz ni.

„Bože, Ashley,“ zasténala Spencer proti rtům své společnice, když pohnula boky dolů a vyvolala tak náhlý nový příval těžkého oddechování. Úhel, ve kterém se nacházela byl úplně špatný a nedovoloval jí kontakt, po kterém tak zoufale prahla. Její tělo bylo rozpáleno jako nikdy dřív a ona toužila po dalším. „Prosím…“ zanaříkala a tiskla své tělo k Ashley v prosbě, která nezůstala nepovšimnuta. „Prosím, Ashley!“

Spencer nesouhlasně zasténala, když tmavovláska přerušila polibek. Zaťala své prsty do hedvábných kadeří a znovu vyhledala Ashleyina ústa svými vlastními, v zoufalé touze udržet kontakt. Získávajíc trochu kontroly, vyrazila svým jazykem proti jeho dvojčeti, smyslně se o něj otírala a vyvolávala potěšené naříkání u dívky pod sebou. Když tentokrát Ashley přerušila polibek, neprotestovala, místo toho zalapala po dechu, když plné rty sklouzávaly dolů po její čelisti, okusujíc krk a zanechávajíc cestičku polibků po Spenceřině klíční kosti, ještě víc rozpalujíc světlovlásku. Frustrovaná z jejich oddělení Spencer zatahala za Ashleyin top. Ve svém rozpáleném stavu nebyla schopna pochopit funkci všech těch různých proužků a háčků a vydala lehce nespokojený zvuk, když selhala v sundávání oblečení. Znovu zasténala, tentokrát vděčně a potěšeně, když si Ashley nadzdvihla lem oděvu a jedním pohybem si ho stáhla. Její smetanová ňadra byla zakryta černou krajkou a Spencer cítila, jak je dole zaplavena horkem a vlhkostí, při pohledu na téměř do pasu nahou ženu před sebou. Ashleyina pusa si propracovávala cestu zpátky nahoru po Spenceřině krku a její ruce se činily na Spenceřiných zádech, pod jejím topem. Se sotva přerušeným kontaktem mezi svými ústy a Spenceřinou kůží, Ashley obratně odstranila Spenceřin top a zanechala obě ženy v podprsenkách a těžce oddechující námahou a touhou.

Její ústa se teď otírala o Spenceřino ucho a Ashley zašeptala naléhavým nízkým hlasem, „Ložnice…“ Zasténala, když Spenceřina ruka přejela po jejím hrudním koši těsně pod černou krajkovou podprsenkou. „Hned.“

Vyskočila na nohy a vytáhla Spencer na ty její, zatímco světlovláska zanaříkala. Byla uspokojená rychlým obnovením kontaktu, když si ji Ashley přitáhla zpátky do silného objetí, pokožka tisknoucí se k pokožce a ústa spojená. Spencer si uvědomovala, že je vedena domem, ale bylo to nepodstatné: vše, na čem záleželo, bylo, že Ashleyiny polibky neustávaly. Zvládly se dostat do chodby před ložnici, než se líbání stalo natolik intenzivní, že nemohly postupovat dál. Ruce zapletené ve vlasech a těla poddajně přitisknutá na sebe. Spencer zalapala po dechu, když ucítila chladnou, tvrdou stěnu na svých zádech a Ashley tisknoucí ji k ní. Kontrast mezi horkým tělem vepředu a chladem stěny za sebou jen stupňoval její pocity.

„Kurva!“ Prohlášení vyklouzlo ze Spenceřiných úst, když Ashleyino koleno vklouzlo mezi její nohy a našlo znovu svůj cíl. Zatímco se o něj otírala, zvrátila hlavu dozadu a z jejích úst vycházelo přerývané dýchání, zatímco Ashleyina ústa znovu vyhledala její krk a zaútočila na něj s novou vervou, z čehož Spencer slábla kolena. Kdyby nebylo Ashleyiny ruky obtočené kolem jejího pasu a kolene příjemně vnořeného mezi jejími, Spencer by se pravděpodobně roztekla na podlahu. Ruka obtočená kolem jejího pasu začala klouzat výš a Spencer si myslela, že se čas zastavil, jak si razila cestu nahoru. Když se konečně přesunula na jedno ňadro, jen tenká látka mezi ním a teplem ruky, Spenceřina kolena konečně povolila.

„Bože všemohoucí!“ zaslechla Ashley vydechnout, zatímco je bruneta odtáhla ode zdi a do ložnice. Padly na matraci se Spencer na zádech a Ashley podpírající se na natažených rukou nad ní. Spodní části těl se pohybovaly s naléhavostí a v pradávném rytmu.

Oblečení bylo svlečeno a ruce klouzaly. Ústa našla ústa a polibky se prohloubily, prozkoumávaly, škádlily, chutnaly a rychle se přesouvaly. Spencer byla zaplavena vjemy, její nervová zakončení byla až bolestivě přecitlivělá. Vše, co oddělovalo ji a neskutečné tělo Ashley Daviesové byly dva páry kalhotek. Snažila se udržet myšlenky pohromadě natolik, aby byla schopna dotýkat se tmavovlásky, ale talentované ruce její společnice vážně narušovaly její schopnost soustředit se a rozdmýchávaly plameny v ní až za únosnou mez.

Když Ashleyina ruka sklouzla po jejím břiše a začala si hrát s okrajem kalhotek, Spencer se stala téměř nepříčetnou. Věděla, že je její tělo rozpálené. Naléhavě pohnula boky vzhůru pátrajíc po něčem, co utiší tu touhu, která v ní nekontrolovatelně vřela.

„Doprdele, Spencer,“ uslyšela Ashley zasténat jí do ucha, zatímco blondýna přejížděla nehty po jejích zádech, ‚potřebuji se tě dotýkat…‘ Zatahala významně za Spenceřiny kalhotky a Spencer zareagovala tím, že nadzvedla své boky a dovolila tak, aby jí byly stáhnuty a odhozeny pryč. Byla přemožena pocitem touhy, která byla ale utlumena náhlým ostychem ze své nahoty. Ashley na ni shlížela v úžasu a Spencer se cítila lépe ze zašeptaných slov uniklých z tmavovlásčiných rtů. „Jsi tak nádherná.“ Spencer se v odpověď zarděla.

Přejela svýma rukama přes Ashleyina ramena a polkla. Muzikantka vypadala překrásně ve světle jediné lampičky, která koupala pokoj ve slabé záři. Její kůže se leskla a její kadeře byly úžasně rozcuchané. Spencer zapletla jednu ruku do Ashleyiných vlasů, přitáhla si její ústa opět dolů a líbala ji s vášní, která obě překvapila a znovu se s nimi roztočil svět. Polibek byl přerušen, když Spencer zalapala po dechu z pocitu Ashleyiných prstů vklouzávajících mezi její nohy, z čehož se světlovlásce rozšířily oči.

„Ach, Bože, Spencer, jsi tak vlhká,“ zasténala Ashley, její ústa klouzala po křivce Spenceřina krku, zatímco její prsty lehce oddělily záhyby, našly citlivý uzlíček nervů v nich a otíraly se o něj.

“Ashley!”

Zanaříkání naplnilo vzduch, zatímco Spencer propnula boky proti ruce a její ruce padly dolů a sevřely povlečení. Zatlačila vzhůru ve snaze najít něco, ve skutečnosti nevědouc, co hledá, ale stejně po tom zoufale toužící. Ashley se opřela o jednu štíhlou ruku a shlížela na neuvěřitelný pohled na blondýnu svíjející se pod ní. Když se Spenceřiny modré oči konečně zahleděly do jejích, pomalu, ale jistě vsunula dva prsty hluboko do té nádherné holky. Spencer pootevřela rty při tom průniku, dech se jí zadrhl v hrdle, zatímco cítila, jak ji naplňuje větší potěšení, než poznala, kdy dřív. Propnula se proti nyní něžnému náporu, její zorničky se rozšířily a paty se bořily do postele. Její ruce kroutily povlečením, jak se v ní tvořily vlny rozkoše. Ashleyina ústa našla jednu ztvrdlou bradavku, sály ji a ochutnávaly a vedly Spencer dál a dál. Spencer cítila, jak mokré polibky sjíždějí dolů přes její hrudní koš a břicho. Horký dech byl na jejím stehně a pak, měkký, ale silný jazyk naléhavě zaútočil na její klitoris.

Nevšímavá ke všemu, co nebyla Ashley a příjemné pocity, které tvořila ve Spencer, zjistila světlovláska, že je unášena pryč na vlně, o které nevěděla, že existuje. Přirážela boky proti rytmu Ashleyina vnikání, naříkala dál a dál, zatímco v ní rostlo napětí, dokud nepovolilo, omračujíc ji a zanechávajíc ozvěnu Ashleyina jména odrážet se po místnosti. Slabá a v šoku se zhroutila na matraci, povlečení zkroucené pod sebou, kde se ruce zběsile činily. Cítila, jak Ashley klouže nahoru po jejím těle, prolíbávajíc si cestu zpátky ke Spenceřině obličeji, kde sevřela lehce do dlaní její tvář a shlížela do zářivě modrých očí, teď ztmavlých dřímající rozkoší.

„Jsi úžasná,“ pronesla bruneta něžně. „Úžasná.“


15

Dívky stály v Ashleyině hale, vzduch brzkého rána pronikal pod vchodovými dveřmi a chladil jejich kotníky, zatímco byly propletené. Spencer se neochotně odtáhla z jejich líbání, vzala do dlaně Ashleyinu opálenou tvář a hleděla do vřelých hnědých očí, které jí, i teď, braly dech.

„Musím jít,“ zamumlala a cítila, jak se sevření Ashleyiných paží kolem ní zpevňuje a její ústa se lehce otírají o její. Zareagovala polibkem, slovům navzdory.

„Nechoď…“ zamumlala Ashley nazpátek, odtahujíc se z polibku a otírajíc svůj nos o ten Spenceřin. „Zůstaň a já se postarám, abys nelitovala.“

Spence se lehce uchechtla, ale odtáhla se.

„Nemůžu. Musím jet domů, Gray pojede brzy do práce a Elly nemůže zůstat sama.“

Zmínka o jejím manželovi změnila citelně atmosféru a Spencer udělala krok dozadu, vědoma si té změny.

„Zavoláš mi,“ pravila Ashley se zamračeným obočím. Nebyla to otázka.

„Samozřejmě,“ odvětila Spencer vážně. „Já…“ Natáhla se a zastrčila jeden pramen tmavých kadeří za Ashleyino ucho. „Brzy se uvidíme.“ I ona udělala prohlášení, žádné pochybnosti.

Jela domů v mléčném tichu úsvitu a dorazila domů včas, aby ještě našla Grayovo auto na příjezdové cestě. Dala si pozor, aby ho nezablokovala, tiše se vydala ke dveřím a modlila se, aby spal, až se tam dostane.

Neměla takové štěstí. Byl u jídelního stolu s hrnkem kafe a vypadal vyčerpaně. Neotočil se, když otevřela dveře a ona si pomyslela, že by ho mohla minout, aniž by bylo něco řečeno. Zastavil ji v půli cesty do haly.

„Kde jsi byla?“

Zastavila se, ale napodobila jeho z předešlé noci a neotočila se.

„U kamarádky.“ Modlila se, aby nevypadala moc pomačkaně. Soudila, že by mohla vypadat, jakože spala na gauči.

Nebo něco dělala na gauči.

„To jen odejdeš? Prostě jen tak?“ Zněl naštvaně. Spencer na to neměla náladu.

„Nebyla jsem doma čtyři hodiny, Grayi. Myslím, že mám ještě spoustu rezerv, než tě doženu.“ Pokračovala v chůzi. Pokud odpověděl, ignorovala to a zalezla do sprchy.

Voda proudící po jejím těle vytvářela potůčky, jak stékala na podlahu. Spencer zavřela oči, opřela se o zeď a cítila vodu omývací ji. Pořád mohla cítit stopy, které Ashleyiny ruce zanechaly na jejím těle, jako kdyby je vypálily do její kůže a voda je nedokázala smýt. A pak ji zasáhla vina. Oči se jí prudce otevřely, jak rozsah toho, co se stalo, ječel skrze ni. Odstrčila se ode zdi, popadla mýdlo a drhla se silněji a silněji, jako by si myslela, že může vymazat niternou podstatu toho, co udělala, sedřením svého masa. Vylezla ze sprchy odřená a nevyrovnaná.

Gray nebyl v dohledu, když se vrátila do obýváku, sušila si vlasy ručníkem a snažila se vytřepat poslední kapky vody z uší. Slyšela, jak se Elly probouzí ve svém pokoji a když vyhlédla z okna, věděla, že Gray je pryč. Došla k názoru, že odjel do práce. Tak, jak moc na něj byla naštvaná za to, že nebral v potaz její názory a přání, byla víc než ráda, že tu dnes nebyl. Nebyla si jistá, že by nebyla automaticky požírána vinou, kdyby tu byl.

Potřetí za stejný počet týdnů to byla Elly, kdo ji přišel zachránit, aniž by si to uvědomovala. Holčička vyskočila z postele s takovou energií, že díky její nakažlivosti, Spencer téměř zapomněla, že sama nespala.

Nebo že strávila posledních pár hodin nejlepším sexem svého života.

Elly pobíhala po kuchyni a připravovala snídani se Spenceřinou pomocí a její veselá povaha pozvedávala Spencer na duchu.

Po tom, co dojedly, ukazovala své dceři, „Co chceš dnes dělat?“

Elly vypadala vážně a zamyšleně. Pak výraz čiré radosti přejel po její tváři, ukazovala a ve vzrušení motala slova, „Můžeme dělat cokoliv??“

Spencer propukla ve smích nad náhlou změnou Ellyina chování a přikývla. „Cokoliv,“ ukazovala nazpátek a doufala, že se jí to nevymstí a modlila se, aby to nezahrnovalo návštěvu u Ellyiných milovaných prarodičů.

„ZOO!“

Spencer se zazubila při dceřině návrhu. Zoo znělo skvěle. Zabralo překvapivě málo času nachystat se a brzy byly na cestě. Den byl báječný. Spencer nechala mysl odplout od vlastních problémů a jen si užívala den se svou nádhernou dcerou. Cítila, jak se jí srdce sevřelo pokaždé, když se její dcera zahihňala. Byla to ta chvíle, kdy stály, Elly na vršku vyhlídky se Spenceřinýma rukama kolem sebe, když si Spencer náhle uvědomila, co se v ní odehrávalo. Sledovaly slony, jak překrásná šedá sloní máma omývala láskyplně svého potomka vodou z mělkého bazénu. Jak vodotrysk z chobotu tryskal vzduchem a sprchoval mládě, které potěšeně troubilo, Spencer pozorovala, jak na tváři její dceři vzrůstá úžas a krása. V této zvěstovací chvíli to bylo, jako by se Spenceřina mysl pročistila právě natolik, aby poznala, hluboko v sobě, co je důležité a co není.

Jak slunce pomalu zapadalo a ony kráčely ruku v ruce ze Zoo, Spencer cítila, jak slunce zapadá i nad jejím životem. Dnešek byl takovou bouří emocí od půlnoci do teď, že měla pocit, jako by ji přejel parní válec. A přesto byla podivně klidná a její náhlé prozření ji udržovalo čilou.

Při tiché cestě domů sledovala ve zpětném zrcátku, jak Elly usíná. Byla vyčerpaná z jejich zábavného dne. Spencer, navzdory tomu, že vůbec nespala, byla všechno, jen ne vyčerpaná.

Odnesla svou dceru dovnitř, uložila ji na gauč a něžně ji zabalila do deky. Cítila se směšně klidná, zatímco se pohybovala domem, uklízela a připravovala večeři. Byla překvapená, že cítila klid, když uslyšela dveře se otevřít a vejít Graye.

„Jsi tu brzy,“ poznamenala, v hlase žádná konkrétní emoce.

„Jo. Napadlo mne, že bych měl strávit trochu času mimo kancelář,“ pronesl. Spencer neunikla ta narážka. „Elly spí?“ Gray zněl zmateně, když si jí všiml na gauči.

„Jo, měly jsme dneska náročný den, takže je lehce utahaná.“ Spencer nakrčila při úsměvu nos a náhle ji bodla touha, když si představila Ashley, jak dělá to samé. Zahnala tu představu z mysli, zatímco cítila, že její klid lehce zakolísal. Sebrala se a udržovala se zaměstnanou přípravou večeře. Gray zmizel a za chvíli se halou roznesl zvuk sprchy. Její klid vydržel po celou večeře a uložení Elly do postele. Vydržel na tolik, aby přišla a našla Graye na gauči, náhodně přepínajícího mezi kanály a zřejmě nenacházejícího nic, co by se mu líbilo.

„Grayi,“ řekla tiše, ve snaze získat jeho pozornost. Buď ji neslyšel nebo ji ignoroval, tak to zkusila znovu. „Grayi.“ Tentokrát to bylo o něco hlasitěji. Otočil hlavou.

„Co je?“

„Musíme si promluvit.“

Spencer sledovala, jak lehce zasténal a obrátil oči v sloup. „Zase Spence? Ježiši, nemůžu mít alespoň jeden den klid? Vážně se dneska nehodlám obtěžovat hádat se s tebou.“

„Tak to nebude, Grayi,“ slíbila tiše. „Nechci se s tebou hádat.“

„Fajn.“ Obrátil se zpátky k televizi. Chvíli čekala, než obešla gauč, postavila se u jeho kraje a sledovala svého manžela. Trvalo pár minut jejího postávání, než otočil hlavu a tázavě se na ni zahleděl. „Co je?“

„Grayi…“ Spencer na něj hleděla, osvětleného lehkou září televize, barvy mihotající se na jeho obličeji. „Opouštím tě.“


16

Gray hleděl na Spencer, jako kdyby jí náhle vyrazily z hlavy rohy a ona začala běhat po pokoji a křičet: „Jsem ještěří královna.“ Ona na něj shlížela a přála si, aby uvnitř byla tak klidná jako navenek.

„Cože?“

Tentokrát byl jeho hlas chraplavý a zlomil se na tom jediném slově.

„Opouštím tě,“ zopakovala tiše. Spencer cítila, jako by se její svět z vnějšku tříštil a ona stála ve středu a praskliny uháněly směrem k ní jako zrychlující vlak. Každou sekundou do ní narazí a ona se rozpadne a zřítí v malých kouscích na koberec v obýváku. „Je konec, Grayi.“

„O čem to, kurva, mluvíš??“

Teď měla jeho pozornost. Stál zuřivě na nohou s tváří zrudlou.

„Je to nějaký vtip?“

Spencer udělala krok vzad, vyplašena jeho náhlým hněvem. Přesvědčila samu sebe, že mu na tom nebude tak moc záležet. Vážně se nad tím měla lépe zamyslet. „Grayi, tohle nefunguje a nemyslím si, že je něco, co bychom s tím mohli udělat.“

„Pro zasrané Kristovy rány, Spencer! Je tohle o té zatracené hádce? Protože tohle je pěkně debilní způsob jak vyhrát.“ Grayovy pěsti byly zaťaté, stejně jako jeho čelist.

„Jak tě to mohlo napadnout?“ vykřikla, teď stejně zuřivá jako Gray. „Je toho mnohem víc než tohle, Grayi. Už za tebe nemůžu být provdaná. Prostě nemůžu.“

„Tohle není vtipné.“ Vypadal zděšeně.

„Já vím,“ odvětila měkce. Zastrčila si uvolněný pramen vlasů za ucho a kousala si ret. „Je mi líto, Grayi, ale tohle je to, co musím udělat.“

Posadil se, ohromený. Spenceřino podvědomí ji přimělo napřáhnout k němu ruce v prosebném gestu o pochopení, ale racionální Spencer je stáhla.

Nebylo nic, čím by mu teď mohla pomoct. Neexistovalo nic, co by mohla říct, aby to něco změnilo. Byla si akutně vědoma malé holčičky, spící jen o pokoj dál a svého vlastního nutkání utéct pryč. Dlužila Elly a Grayovi, aby zůstala a vysvětlila to. Nic nemohlo změnit její rozhodnutí nebo názor, ale věděla, že musí zůstat. I přesto, jak se jí zvedal žaludek.

„Prostě jen tak?“ promluvil Gray a přiměl Spencer trhnout sebou.

„Ne, Grayi, ne jen tak,“ odpověděla vyrovnaně. „Už dlouho se to blížilo.“

„Může za to moje práce? To je to? Protože jsem zaneprázdněný? Sakra, Spencer, vím, že je to pro tebe těžké, ale zlepší se to. To překonáme. To není důvod, abychom ničili manželství.“

„A co je pak dobrý důvod, Grayi? Skutečnost, že každý máme jinou představu o svém životě? Skutečnost, že se nikdy neshodneme na tom, co je nejlepší pro Elly? Fakt, že mě nemiluješ?“ Nechala poslední poznámku viset ve vzduchu, plně si vědoma toho, že je tak třaskavá, že by mohla explodovat.

„To není pravda.“ Zněl rozhorleně, ale Spencer věděla, že se pře jen kvůli hádce.

„Grayi, my nebudeme fungovat. Tohle nebude fungovat. Chceme od života jiné věci. Ty chceš svou kariéru. Já chci někoho po svém boku.“

„Já jsem po tvém boku, zatraceně! Jenom tu nejsem pořád. Chceš, abych dal výpověď? Nemít žádný příjem? To je to, co chceš?“

Teď nebyl na gauči. Stál před ní, se zuby zaťatými. Spencer si pomyslela, že vypadá, jako by mu mohla z pusy odkapávat pěna. Trochu ustoupila.

„Grayi, Já ne…“

„Co?“

„Já tě nemiluji. Ne tak, jak bych měla.“

Tak. Pravda byla venku.

„Vzala sis mě.“ Jeho oči žhnuly.

„Grayi, omlouvám se. Nemůžu to udělat. Nemůžu být s tebou a milovat tě tak, jak bys potřeboval. Chci od svého života něco jiného než tohle. Něco, co v tomhle manželství nikdy nenajdu.“ Spencer mluvila tiše, s očima zavřenýma a myšlenkami vířícími pryč.

Chci někoho jiného než tebe. A chci pro Elly lepší život než otce, který ji nemiluje.

Obě ty myšlenky byly pravdivé a byly pádným důvodem, aby Graye opustila. Ale nepřicházelo v úvahu, že by to teď vyslovila. Nebyla prostě tak necitelná.

Gray ji překvapil tím, že vyskočil a popadl své klíčky a kabát.

„Kam jdeš?“ zeptala se s obočím zmateně svraštělým.

„Ven. Pryč. Odcházím. Jestli jsi ty ta, která mě opouští, tak já jsem ten, který půjde. Nemůžu tu zůstat.“

„Kam půjdeš?“

„Co se, kurva, staráš?“

A s tím byl Gray pryč.

Spencer padla na gauč, tak vyšťavená, že ji napadlo, že by se mohla scvrknout a umřít.

Udělala to. Opravdu Graye opustila.

Připouštěla, že on pak opustil ji, ale to bylo v pořádku. Doufala.

Všechna energie ji náhle opustila. Byla duševně i fyzicky na dně. Užaslá, že dokáže opravdu sebrat nějakou energii, dovlekla se do postele a spala tvrději než za celé roky.

* * * * *

Když se Spencer vzbudila, nedělní slunce svítilo do okna a ona okamžitě věděla, že se Gray nevrátil. Jeho strana postele byla nedotknutá.

Byl to zvláštní pocit.

Vstala a našla Elly na podlaze, jak sleduje animáky se zvukem vypnutým, titulky zapnutými a miskou cereálií v klíně. Bylo to poprvé, co si Spencer pamatovala, že si její dcera udělala vlastní snídani. Lehce unešená vkročila do kuchyně. Mléko bylo otevřené na lavici a kukuřičné lupínky byly poseté okolo, s krabicí stojící poblíž. Popravdě to byla jen z poloviny taková katastrofa, jakou čekala a bez cirátů ji uklidila. Její mozek byl příliš unavený na myšlení a rozhodně příliš unavený na stěžování si; její tělo nicméně bylo stále napjaté. Posledních pár dní toho bylo prostě příliš k přemýšlení.

Očekávala, že se Gray někdy během dne vrátí. Navzdory svému ujišťování z předchozí noci, že neuteče, byla přemožena potřebou nyní tak učinit. Když Elly dojedla své cereálie, Spencer je rychle nachystala na cestu.

„Kam jdeme?“ ukazovala Elly zmateně.

„K babičce a dědovi,“ ukazovala Spencer nazpátek.

„Aha.“ Elly vypadala šťastně, ale lehce rozpačitě. Spencer ignorovala dceřin výraz a naložila je do auta tak rychle, jak jen dokázala.

Cesta k jejím rodičům byla jednoduchá a zvládly ji rychle. Spencer neměla ponětí, co jim hodlá říct. Věděla, že říct to rodičům bude skoro tak těžké, jako říct to Grayovi. A stále neměla ponětí, co říct Elly. To poslední nechala na později. Ale její rodiče…

Nyní, když hrůza z toho, že se opravdu rozejde s Grayem byla za ní, jediný strach, který měla, byl z matčiny reakce. A věděla, že to chce mít za sebou tak rychle, jak to bude možné.

Spenceřin otec otevřel dveře s překvapeným výrazem tváře.

„Spencer, Elly, čemu vděčíme za tuhle návštěvu?“ Otevřel dveře a pustil svou dceru a vnučku dovnitř.

Spencer položila Elly na zem a sledovala, jak věnovala Arthurovi Carlinovi pořádné objetí a pak odběhla najít babičku. Spencer políbila svého otce na tvář.

„Ahoj, tati.“

Arthur se na ni usmál, šedé vlasy se mu vlnily na spáncích a vřelý úsměv nikdy neopouštěl jeho oči. Pouhou jeho přítomností se Spencer cítila o trochu méně roztřesenější.

Bože, tohle bylo skoro horší, než opustit Graye.

Vešla se svým otcem do kuchyně a dostalo se jí pohledu na Elly v náručí své babičky a úsměv v obou obličejích. Bez ohledu na všechno ji alespoň pořád milovali. I když její mámu z toho šoku asi trefí.

„Ahoj, mami,“ řekla tiše.

„Spencer,“ odvětila Paula a položila Elly na zem. „Jaké milé překvapení!“

Spencer políbila svou matku na tvář. Neochotná čekat dál, ukázala Elly, aby si běžela hrát. Elly vypadala potěšeně, když mířila k místu s hračkami, které pro ni připravil její děda. Spencer se usmívala, když odcházela.

Pak se posadila ke kuchyňskému stolu a vděčně přijala hrnek čaje, který jí beze slov přisunul táta.

„Co se stalo, Spencer?“ zeptal se.

Spencer nezpochybňovala skutečnost, že věděl, že se něco děje. Věděla, že by nezáleželo na tom, jaký výraz by měla na tváři, když otevřel dveře, stejně by to věděl. Ona a její otec to tak prostě měli.

„Něco se stalo?“ Paula vypadala překvapeně. Přestože Spencer svou matku milovala, ona a její matka to tak prostě NEměly.

„Ano, něco špatného. A z jiného pohledu dobrého,“ odpověděla vyhýbavě Spencer.

„O čem to mluvíš, Spencer?“ pozvedla Paula obočí. Bylo to něco, co Spencer dokázala dokonale parodovat.

„Já…opustila jsem Graye.“ Nechala ta slova viset ve vzduchu.

„Ach, Spencer-“ vydechl její otec a ve stejnou chvíli její matka vykřikla, „Cože??“

„Opustila jsem Graye,“ zopakovala Spencer, trochu jistěji.

„Ne!“ Její matka byla stále v šoku. Arthur se přesunul kolem stolu, posadil se vedle své dcery a položil jí ruku na rameno.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se.

„Ano,“ odvětila prostě. „Bylo to správné rozhodnutí.“

„Zbláznila ses?“ vyjela na ni její matka ostře. „Spencer, mluvíme tu o tvém manželství! Jak můžeš být tak lehkovážná?“

Spencer si povzdechla a obrátila svůj zrak ke své matce. „Mami, tohle je pro mě správné, je to pro mne to nejlepší.“

„Jak by to mohlo pro tebe být to nejlepší?“ Její máma vypadal pořádně zmatená.

„Prostě je. Teď to vím. Teď to chápu.“ Spencer začala ztrácet kontrolu nad tou situací. Cítila, jak se v ní vzdouvají slzy. Arthurova ruka spočívala stále něžně na jejím rameni a ona mohla cítit sílu, kterou jí to dodávalo. „Mami, tady není o čem se bavit. Přišla jsem vám to říct, ne se o tom přít.“

To samozřejmě nezastavilo Paulo od argumentování. Ve skutečnosti po celé dopoledne. Spencer nakonec hádání unavilo a rozhodla se odjet.

Zanechala svou matku stále rozčílenou a zmatenou v kuchyni, zatímco její otec ji doprovodil ke dveřím. Přitáhl si ji blízko k sobě a zašeptal jí do ucha: „Zavolej nám, pokud budeš cokoliv potřebovat. Cokoliv.“ Poslední slovo zdůraznil.

„Díky, tati,“ zašeptala nazpátek.

Gray nepřišel domů v neděli. Nepřišel domů v pondělí. V úterý ráno začala Spencer panikařit.

Zavolala mu do práce, ale nikdo to nezvedl. Když jí to konečně zvedl, položil jí to. Předpokládala, že si to zasloužila.

Šla do práce a cítila se mimořádně bez fantazie a zažila nejmizernější pracovní den za dlouhou dobu. Její šéf na ni starostlivě hleděl a poslal ji domů dřív.

Když toho večera zazvonil telefon, vrhla se na něj, než skončilo první zazvonění. Užasla, když byla zklamaná, že to není Gray.

„Ahoj, to bylo rychlé,“ škádlil ji Ashleyin hlas z druhého konce linky.

„Ach. Ashley.“ Spenceřino překvapení bylo očividné.

„Čekala jsi někoho jiného?“ Muzikantčin hlas byl teď vážný.

„Promiň, čekala jsem telefonát od Graye.“

„Ach, omlouvám se, uvolním ti linku.“

Spencer si vážila nabídky druhé dívky, ale po tom, co byla dva dny uvězněná ve vlastní hlavě, toužila náhle po hovoru.

„Ne, to je v pohodě. Nemyslím si, že zavolá,“ pronesla.

„Ach, je všechno v pořádku?“ Ashleyina otázka byla obezřetná a opatrně formovaná.

„Ani ne,“ připustila Spencer.

„Za chvíli tam jsem.“

A Spencer zůstala jen s oznamovacím tónem.


17

Při čekání, až Ashley dorazí, se Spencer ošívala na gauči. Začínalo jí být lehce nevolno z těch scén, kdy musela lidem všechno vysvětlovat. Zachvěla se při pomyšlení na to, co hodlá říct holčičce ve vedlejší místnosti.

Tatínek tu už dál nebude.

Tatínek tu stejně nikdy nebyl.

Maminka už tatínka nemiluje.

Protože láska může jen tak odvanout. Radši doufej, že se ti to nestane.

Bože, co, kčertu, Elly řekne?

Zvonek se zuřivě rozdrnčel, vytrhl Spencer z myšlenek a ta vyskočila z gauče, než si vůbec uvědomila, co je ten zvuk zač. Pavlovovy reflexy ji zavedly na půl cesty ke dveřím, než si uvědomila, že to musí být Ashley.

Srdce jí stále vynechávalo, když otvírala dveře. A tady byla, opírající se o dveřní rám, s rukama v kapsách, tváře zčervenalé od lehce mrazivého vzduchu. Byla tak nádherná, že to Spencer bralo dech. Světlovláska ho nechala zadrhnout v hrdle, ustoupila na stranu a pustila Ashley do domu.

Zaměstnávaje se přípravou kávy, se Spencer pokoušela vyhnout očnímu kontaktu s muzikantkou. Tmavovlásčin intenzivní pohled si nějak našel cestu hluboko pod Spenceřinu kůži a projevoval se způsoby, které jí nebyly zcela příjemné. Posunula Ashleyino kafe přes stůl k ní, posadila se a svírala svůj vlastní horký hrnek v rukou a nedokázala se podívat do těch čokoládově hnědých očí, které na ni měly takový efekt.

„Spence, chceš si o tom promluvit?“ Ashleyin hlas byl měkký a starostlivý, ale stále nepřiměl Spencer, aby se jí podívala do očí.

„O čem?“ Spencer se snažila získat víc času vágní odpovědí.

„Fajn.“ Jednoduchost odpovědi přiměla modré oči střetnout se s vážnými hnědými. „Jak se má Elly?“

Byl to náhlý návrat myšlenek na její dceru, co Spencer přemohlo. Slané slzy jí naplnily oči, prorazily hráz a razily si úhlednou cestu po jejích tvářích a shromažďovaly se jí na bradě.

V okamžení byla Ashley vedle ní, s jednou paží za Spenceřinou židlí a prsty druhé ruky se propletly s těmi Spenceřinými, nyní roztřesenými. Spencer pustila Ashleyinu ruku a popotahovala nosem, zatímco si stírala slzy z tváří. Popadla Ashleyinu paži a zavedla zmatenou tmavovlásku k pohovce, posadila se a přitáhla si polštář k hrudi, tisknouc ho pevně k sobě, kvůli pocitu bezpečí.

Spencer se zhluboka nadechla, pohlédla Ashley do očí a chvějícím se hlasem pronesla: „Opustila jsem Graye.“

Chvíli trvalo, než šok a pochopení pronikly na Ashleyinu tvář.

„Páni,“ vydechla. „Doprdele.“

„Ehé,“ souhlasila Spencer s drobným zasmáním.

„Jsi v pořádku?“

„Asi jo. Já nechala jeho. Nemám žádnou jinou možnost, než být v pořádku. A kromě toho to trochu ulehčil. Neviděla jsem ho od chvíle, co odešel.“

„Počkat. On odešel? Myslela jsem, že jsi ty opustila jeho?“ Ashleyino obočí se zmateně zkrabatilo.

„Opustila. On odešel po tom. Asi tady bylo prostě hodně odchodů.“ Spencer si přitáhla kolena k hrudi, položila si bradu na ně a stiskla si rty. „Řekla jsem to svým rodičům.“

„Hádám, že to nešlo moc dobře.“ Ashley věděla o Spenceřině rodině dost na to, aby tohle snadno vycítila.

„S tátou to bylo v pohodě. S mámou…ta z toho vůbec neměla radost.“ Spencer ji obdařila dalším pokřiveným úsměvem. „Přenese se přes to.“

„A Elly?“ Spolehněte se na Ashley, že zamíří do černého. Někdy byla trochu moc bystrá.

„Elly? K tomu jsem se tak nějak ještě nedostala.“

„Ježiši, Spencer! Gray je možná blbec, ale je to její otec.“ Spencer se upřeně zahleděla na brunetu, jakmile byla ta slova vyslovena. „Fajn, fajn, promiň, tohle asi zrovna nepotřebuješ.“ Ashley se natáhla a konejšivě třela hřbet světlovlásčiny ruky. „Bylo to správné?“

Rozhodně příliš bystrá.

„Ano,“ odvětila Spencer bez váhání. „Rozhodně, ano.“

„Pak to bude dobré,“ řekla Ashley s přesvědčením. „A nejsi sama. To víš.“ Palec přejíždějící po hřbetě její ruky Spencer rozechvíval. Pohlédla vzhůru do čokoládově hnědých očí a cítila, jak uvnitř trochu taje.

„Díky,“ zašeptala.

„Kdykoliv.“ Ashleyin nos se rozkošně nakrčil úsměvem.

A pak se dostaly k lehčím tématům. Ashley zručně stočila řeč od Spenceřiných problémů. Teď, když byla pravda venku, Spencer byla ráda za příležitost mluvit a přemýšlet o něčem jiném. Věděla, že nakonec se budou muset vrátit k tématu a některým dalším věcem, které budou muset probrat, ale pro teď, si užívala jen Ashleyiny přítomnosti. Bylo nad ránem, když ji muzikantčino zívání upozornilo, že je pozdě.

„Jsi unavená,“ zašeptala Spencer měkce.

„Jsem v pohodě.“ Ashley sotva udržela oči otevřené.

„Pokoj pro hosty je vždycky připravený. Zalom to tady.“

„Ne, to je dobrý,“ protestovala Ashley, ale Spencer odmítala poslouchat. Odtáhla druhou dívku chodbou, dostala ji do pokoje a vybavila ji ručníky a dalšími nezbytnostmi, než mohlo být cokoliv řečeno. Ashley se odevzdaně uchechtla. „Fajn, tak tu asi zůstanu.“

Spencer si strčila ruce do zadních kapes, lokty vytrčené, zatímco si hrála palcem u nohy s okrajem koberce. Cítila, jak jí prst vklouzl pod bradu a Ashley jí pozvedala obličej. Náhle byla hudebnice trochu moc blízko a Spenceřino tělo vřelo potřebou a touhou. Bylo by tak snadné natáhnout se dopředu, zavřít dveře a nechat Ashley odvanout všechny trable uplynulého týdne. Bylo by to tak příjemné, tak snadné, cítit ty dlouhé, jemné prsty najít si cestu na místa, která prahla vzpomínkami.

Její oči ji musely prozradit, protože Spencer zaslechla jen Ashleyino zasténání a pak byla vzdálenost mezi nimi vymazána. Obtočila své paže kolem tmavovlásčiných ramen a otevřela ústa pod útokem těch něžných nádherných rtů. Ashleyin jazyk vyklouzl, aby se zapletl s jejím a polibek slovutně zintenzivněl. Odtrhly se od sebe, aby se nadechly, po době, která jim připadala jako hodiny. Třesouc se, se Spencer vymanila z Ashleyiny náruče a o krok ustoupila.

„Promiň,“ zašeptala.

„Ne, ne,“ Ashley důrazně zvedla ruce, „nemáš se za co omlouvat. Já se omlouvám. Neměla jsem to dělat.“

„Ne, o to nejde. Líbilo se mi, že jsi to udělala.“ Ashley pozvedla obočí, ale zůstala zticha. „Jde o to-“ Spencer ztratila slova.

„O co?“ pobízela ji něžně bruneta.

„Já, neopustila jsem Graye kvůli tobě, Ashley.“

„To vím.“

„Ne, chci říct, neopustila jsem Graye kvůli tobě. Opustila jsem ho kvůli sobě. A moc se omlouvám. Protože já tohle nemůžu udělat. Nemůžu být s tebou.“

Spenceřin hlas se zlomil na posledním slově, jak se v ní znovu zvedla bolest a odrážela se na Ashleyině tváři.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu