Nejlepší pro mne

Napsala: clomle44, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Originál zde.

1

Spencer se kousla do rtu a zamračila se, když se snažila vmanévrovat své auto na místo, které bylo právě tak velké, aby se tam vešlo. Nějací idioti zaparkovali dvě velká SUV přes čáru a Spenceřino mnohem menší auto se právě tak vešlo mezi ně s tím, že nebylo moc místa ani na jedné straně. Odfoukla si z obličeje pramen blonďatých vlasů, které se jí uvolnily z culíku, zaparkovala a otočila se. Usmála se na holčičku připnutou v autosedačce vzadu a rukama jí ukázala slova „Jsme tady.“

Byla odměněna okouzlujícím úsměvem, tím stejným úsměvem, z něhož tálo Spenceřino srdce poslední čtyři roky, a vzrušeným pohledem v očích. Lehce zavrtěla hlavou v nevíře nad tím, jaké štěstí stále cítí, zatímco se vysoukávala z auta a přešla k zadním dveřím, aby je otevřela. Sice neobratně, díky malému prostoru, ale přesto se jí podařilo dostat svou dceru ven v jednom kuse - díkybohu, že byla tak malá - a postavila ji na zem vedle auta. Pohledem a rychlým znamením ji varovala, aby zůstala mezi auty, pak vyndala své různé tašky a zamkla. Uchopila malou ruku do své, rozhlédla se na obě strany a spolu se vydaly k výtahům. Její srdce zrychlilo, když míjely ceduli, kolem které procházely každý měsíc: Dětská nemocnice Callaghan Memorial.

Vystoupily v osmém patře a Spencer cítila, jak jí Elly škube za ruku a táhne ji chodbou. Pro její dceru bylo tohle zábavné místo, plné hraček a milých lidí. Pro Spencer to bylo místo smíšených pocitů: místo, kde jí řekli, jak je její dcera nemocná; místo, kde jí řekli, že existuje šance, že to spraví a místo, kde svírala svou maličkou dcerku ve svém náručí a plakala, když jí srdce přetékalo vděčností, že byla v pořádku. Všechno se to stalo před dvěma lety, ale Spencer mohla cítit každičkou emoci pečlivě uloženou v sobě. S hlubokým nádechem nechala svou dceru táhnout ji za sebou.

Chvíli jim trvalo, než se dostaly na oddělení. Elly nadšením málem vyskočila z kůže. Místnost na hraní na dětském oddělení byla obrovská a děti byly téměř všeobecně přátelské. Ne, že by Elly neměla dost hraček doma, ale jako jedináček, byla osamělá. Když se dostaly ke dveřím oddělujícím místnost na hraní od chodby, holčička se na místě zastavila a Spencer nakoukla dovnitř, aby zjistila, co ji tak náhle znejistělo. Místo toho, aby byla místnost naplněná smíchem, jekotem, brekem a hrajícími si dětmi umazanými od barev, byly děti úhledně usazeny na zemi a překvapivě klidně obklopovaly mladou ženu sedící na židli.

Byla asi Spenceřiny výšky nebo tak to odhadovala. Hnědé kadeře měla volně stažené dozadu, ale byly dostatečně volné, aby jí po stranách vytvořily okouzlující pramínky. Zlehka brnkala na kytaru a k tomu zpívala, dětské hlasy se k ní přidávaly. Z úhlu, kde Spencer stála, jí nemohla vidět do tváře, ale její zpěv vysílal záchvěvy dolů po blondýnčině páteři.

Cítila, jak Elly udělala krok zpátky, aby se schovala mezi jejíma nohama, pevně svírala Spenceřinu ruku a vypadala nejistě. Spencer se natáhla, položila ruku něžně na její rameno a shlédla do dcerčiny tváře, aby ji povzbudila ke vstupu. Zaslechla hlas, stejně tak nádherný v řeči jako při zpěvu, zamumlat na ně přes místnost.

„To je v pořádku, pojďte dál.“ Věta byla pronesena nejvstřícnějším možným tónem, aniž by mluvčí vynechala tón na kytaře. Se změnou tóniny se pustila do další písničky a usmívala se na Spencer a Elly, které vstoupily a šly se posadit. Spencer pohlédla na muzikantku a snažila se srovnat si myšlenky do nějakého smysluplného sledu.

Bože, ta je nádherná, pomyslela si.

Elly, stále vystrašená, pevně svírala matčinu ruku. Spencer se posadila se zkříženýma nohama a přitáhla si svou dceru do klína. Objala holčičku svými pažemi a lehce ji houpala, rozpolcená mezi sledováním své dcery a sledováním dívky hrající na kytaru. Elly měla na tváři udivený pohled. Nemohla odtrhnout oči od paní vpředu v místnosti, její hlava se pohybovala lehce nahoru a dolů v rytmu brnkající ruky. Spencer byla zaskočena dcerčinou fascinací, ale musela ve skrytu připustit svou vlastní. Na té ženě bylo něco velice okouzlujícího.

Po pár krátkých písničkách byl konec a děti se rozprchly do všech koutů hrací místnosti. Spencer vstala a tváře se jí zbarvily lehkým uzarděním bez zřejmého důvodu, zatímco Elly odběhla s ostatními dětmi. Tmavovláska opatrně vložila kytaru zpět do pouzdra a přešla pomalu k blondýnce, která stála obezřetně s rukama v kapsách.

„Ahoj,“ napřáhla k ní muzikantka ruku, „Já jsem Ashley.“

„Spencer,“ odvětila Spencer a potřásla jí rukou. Bylo to dobré potřesení rukou, pevné, ale ne příliš, se stiskem, ale ne mačkáním a žádné zpocené ruce. Líbilo se jí. „Děláš tohle často?“

„Jo,“ uculila se kytaristka. „Jsem tu hudební terapeutka. Děláme tohle jednou týdně. Je to skvělé pro děti a,“ usmála se a Spencer sledovala, jak jí ten úsměv pronikl do očí, „také to zbožňuji.“

„Jsi vážně dobrá,“ zamumlala v odpověď.

„Ááá, díky. Zdálo se, že se to tvé dceři také líbilo.“ Ashley pokývla k Elly, která nyní trpělivě stavěla věž z kostek. Nejistá povaha stavby předznamenávala brzký pád. „Měla bys jí přivést častěji.“

„Jo,“ řekla Spencer měkce. „Popravdě nechápu, proč se jí to tolik líbilo.“ Ashley vypadala překvapeně a lehce dotčeně. Spencer si pospíšila s vysvětlením. „Ne, ne, je to skvělé, je to dobré. To jen, že ona to nemůže slyšet. Elly je hluchá.“

„Ach,“ chápala brunetka. „To je v pohodě, i na to jsou způsoby.“

Teď byla na řadě Spencer, aby se zatvářila, jako by se druhá dívka zbláznila.

„Ehm, je to hudba, nepatří poslouchání tak nějak k tomu?“

„Ne vždycky,“ zazubila se druhá dívka a Spencer z toho zavířilo srdce. „Přijď zas příští týden a já ti to předvedu.“

„Ráda.“ Světlovláska zkontrolovala svoje hodinky. „Ale sakra, musíme jít nebo zmeškáme Ellyinu prohlídku. Hele, ráda jsem tě poznala.“

„I já tebe,“ pravila Ashley, usmívala se pro sebe a ohodnocovala, s trochou studu, zadek v džínách, který vycházel ze dveří.

Páni. Rozhodně mňamózní.


2

Spencer zabočila do podzemního parkoviště, její srdce již zrychlovalo v očekávání. Tohle bylo šílené. Ona byla šílená. Ne, ne, dělala to pro Elly.

Tak proč se ti potí dlaně?

Spencer lehce zaklela, když jí někdo vyfoukl místo, vděčná, že ji dcera nemohla slyšet. V tomto ohledu to bylo požehnání, protože některé výrazy, které by holčička mohla pochytit od Graye, no… Spencer mu to říkala celou dobu, argumentujíc tím, že by to mohla vidět a případně se naučit. Sama se snažila to nedělat, i když dopravní provoz ji občas přemohl. Gray neposlouchal. Nikdy to nedělal.

Spencer našla jiné místo dál ode dveří a pohlédla na své hodinky po milionté za hodinu. Brzy. Pořád. Vystoupila s dcerou z auta a popohnala ji k výtahu. Obě se usmívaly očekáváním, ale uznávala, že téměř jistě kvůli jiným věcem. Dosáhly osmého patra a došly do hrací místnosti, Spencer se cítila omámeně.

K jejímu zklamání, tam byly jenom děti a dělaly ze všech sil nepořádek. Nechala Elly, ať se k nim přidá a hřál ji pohled na to, jak si její dcera užívá. Opírala se o rám dveří a sledovala tu zábavu, když za sebou uslyšela měkký hlas, který ji znervózňoval.

„Vrátila ses.“

Spencer se otočila a zjistila, že Ashley stojí za ní s velkým pytlem v ruce a úsměvem na tváři. Spencer se posunula, aby ji nechala projít. „Jasně, říkala jsi, že bychom měly.“

„Jsem ráda.“ Muzikantka se přesunula k malému stolku a položila pytel dolů. „Dneska tu mám něco hezkého a myslím, že tvá dcera z toho něco bude mít.“

Spenceřina zvědavost byla řádně vybuzena.

Ashley postupně vyprázdnila pytel. Byly tam velké bubny, malé bubny, metronom a kupa dalších věcí, z nichž část Spencer poznala a jiné ne. Kytaristka zatleskala rukama, aby přitáhla pozornost všech dětí, kromě Elly a hluk v místnosti odumřel. Spencer se napjala, ale Ashley ji uklidnila, když procházela mezi dětmi a zatímco je svolávala, jemně přitáhla Ellyinu pozornost tím, že jí položila ruku na rameno. Bylo to pozorné, snadné a Spencer z toho uvnitř tála. Velice málo lidí se obtěžovalo jednat s Elly s takovou laskavostí. Pokud ji neignorovali, měli tendenci buď zvýšit hlas, což bylo bezúčelné, protože byla úplně hluchá, nebo s ní jednat, jako by byla nějak retardovaná, což Spencer nadzvedávalo. Její dcera byla nádherné, báječné dítě s neuvěřitelnou myslí a přehnanou představivostí všech čtyřletých na planetě. A přesto věděla, že si její dcera všímala, že se k ní lidé chovají jinak. Začala vnímat svou izolovanost a jasný nedostatek pochopení od některých lidí kolem sebe. Spencer si nemohla pomoct, ale cítila vřelost k Ashley, která jedním gestem udělala přesně tu správnou věc.

Jakmile Ashley shromáždila děti kolem sebe, Spencer se posadila na podlahu. Její dcera, zase jednou uchvácena dívkou s hnědými kadeřemi, se tentokrát neuchýlila do blízkosti své matky, ale postávala s ostatními dětmi. Ashley se usmála.

„Dnes se budeme bavit o rytmu.“ A tak se do toho dala. Vytáhla xylofon a pečlivě přeběhla paličkami přes destičky, což vyvolávalo „óóch“ a „áách“ u jejích zbožňujících žáčků.

Spencer sledovala, jak každého zapojila do hudby, nechávajíc je hrát na bubny nebo cítit tikot metronomu. Pozorovala, jak pokaždé zapojila Elly. Nechala holčičku cítit údery, které ostatní mohli slyšet. Pokaždé, když různé vibrace procházely jejíma malýma ručkama, tvář se jí rozsvítila jako vánoční stromeček a Spenceřino srdce málem prasklo. Na konci hodiny zadržovala svoje slzy. Klekla si, aby přivítala Elly, která letěla k ní, s takovým nadšením, že její ruce vířily aktivitou, jak ukazovala své neskutečné zážitky Spencer, v dětské nevšímavosti ke skutečnosti, že její máma tam celou dobu byla. Spencer se zubila od ucha k uchu, když pozorně sledovala a naslouchala své dceři a adekvátně jí rukama odpovídala, dokud nebyla dcerka tak uchvácená, že ztratila slova a prostě se oddala nadšenému čtyřletému chichotu. Spencer ji dopřála velikánské objetí a poslala ji uklidit hračky, než odejdou.

Tváří se obrátila k muzikantce a zachytila uculení na dívčině tváři.

„Tak moc ti děkuji,“ pronesla Spencer hlasem přetékajícím vděčností. „Znamenalo to pro ni víc, než cokoliv za dlouhou dobu.“ Poslední slovo ze sebe vydala přidušeně.

„To nic nebylo“. Ashley sklopila zrak a červenala se. „Nikdo nemusí o něco přijít jen proto, že je v nějaké oblasti trochu znevýhodněn. Měla bys mě vidět tančit. A nezastaví mě to. Občas to ale zastaví dopravu,“ připustila. Spencer se hezky zasmála a nevšimla si záblesku, který chvilkově zazářil v muzikantčině oku. „Byla jsi už dole v komunitním centru?“ zeptala se Ashley.

„Ne,“ řekla Spencer a hleděla zaujatě. „Proč?“

„Mají tam pár hezkých tříd. Já tam učím děti hudbě ve středu odpoledne po škole. Je tam skvělá výtvarná třída. Měla bys ji zkusit.“

„Možná to udělám.“ Spencer pohlédla na své hodinky a smutně si povzdechla. „Musíme jít. Možná se ještě uvidíme.“ Pohlédla na tmavovlásku s nadějí.

„Jo, to by bylo hezké.“ Hebkost Ashleyina hlasu Spencer rozechvívala. Vzala Elly a odešla, než mohla roztát do louže na podlahu hrací místnosti.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



3

Obloha venku se zatahovala mraky, zatímco nastával večer. Spencer stála u kuchyňského okna, večeře bublala na sporáku za ní a myslí byla jinde. Její mysl se popravdě zasekla v hrací místnosti v Callaghan Memorial a u jedné velice, velice rozkošné brunety. Domnívala se, že zaslechla, jak se otevřely a zase zacvakly vchodové dveře. Na co to myslela? Obrátila se, aby přivítala příchozího, ale zjistila, že dveře jsou pevně zavřené a Elly stále sedí na podlaze a sleduje animáče se zapnutými titulky. Dopřála si chvilku, aby ji pozorovala a usmála se. Každý den její dcera četla stále rychleji a rychleji a Spencer na ni za to byla moc pyšná. Byla rozhodně chytré dítě. Samozřejmě ji ale napadlo, nebyla by každá máma hrdá?

Ta moje ne, pomyslela si žalostně.

S povzdechem se obrátila zpátky k mytí nádobí a pohlédla při tom na hodiny. Bylo skoro sedm a ona věděla, že Gray přijde pozdě. Zase. Sundala jídlo ze sporáku před tím, než bude úplně převařené a naservírovala porci pro svou dceru. Chvíli o tom uvažovala a pak naservírovala i pro sebe s vědomím, že jinak by skončila tak, že bude jíst sama. Gray si svoji část sní prostě před televizí, až dorazí domů. Předpokládala, že je to pochopitelné, protože pracoval absurdní spoustu hodin.

Elly a Spencer se najedly, prošly si koupáním – což byla vždycky zábava – a stulily se na dívčině posteli, kde si četly pohádku na dobrou noc, když se vchodové dveře konečně otevřely a zavřely. Spencer krátce vzhlédla a pak s dalším povzdechem zadrženým v hrdle, dočetla pohádku. Uložila dceru do postele, zlechtala ji a pak ji lehce políbila na čelo. Při odchodu nechala dveře lehce pootevřené.

Dnes večer nechtěla jít dolů. Dnes večer nechtěla vidět Graye a opravdu nedokázala vysvětlit proč. Věci byly už nějakou dobu napjaté, ale Spencer věděla, že je to stejně tak její chyba jako Grayova. Měla si pro něj udělat víc času a přinutit ho, aby si udělal víc času pro svou rodinu. Ale dnes byla vnitřně unavená. Polkla a tiše se vydala k obývacímu pokoji. Její manžel byl už na gauči, talíř s jídlem v rukou a vidlička se automaticky přesouvala mezi talířem a ústy. Jeho oči byly upřené na televizi. Všimla si, že vypnul titulky, i když to znamenalo, že příští den ji Elly bude muset vyhledat, aby jí je zpátky zapnula. S těžkým srdcem Spencer šla a posadila se na pohovku vedle manžela.

„A-oj.“ S plnou pusou zněl Gray jako Teletubby. Nevypadal ale jako jeden z nich, i po šesti letech manželství. Byl stejně tak ve formě jako v den, kdy ho potkala, vysoký a hezký. Měl pár zbloudilých šedých vlasů. Přišlo jí to vtipné, šedá (grey) na Grayovi, ale byly jenom na spáncích. Pokud by předčasně zešedivěl, nevadilo by mu to a ani jí. Vypadal díky tomu vážně. Natáhl si své nohy na stolek a ona od něj vzala vyprázdněný talíř a při jeho mytí hleděla z okna a přemítala, proč se cítí tak prázdná. Vrátila se na gauč a hleděla na Graye ve snaze přitáhnout jeho pozornost. Po deseti minutách to vzdala a prostě se ozvala.

„Vzala jsem dneska Elly do nemocnice.“

„Hmm,“ řekl. Zněl nepřítomně s očima upřenýma na televizi. O pár sekund později se mu na tváři objevil zmatený výraz. „Myslel jsem, že tam byla minulý víkend. Doktor Burns řekl, že je v pořádku.“

„Jo, tohle bylo kvůli něčemu jinému. Hudební výuka. Je tam tahle hudební terapeutka, vážně milá. Navrhla, abychom přišly. Bylo to báječné. Přinesla bubny a další rytmické nástroje, takže Elly mohla cítit vibrace. Byla naprosto zapojená, Grayi, bylo to úžasné.“ V tu chvíli si Spencer uvědomila, že její manžel nenaslouchal jedinému slovu, které říkala. „Grayi?“

„Héé?“ Pohlédl na ni s očima rudýma únavou. „To je hezké, zlato.“

„Jo,“ řekla Spencer tiše. Sledovala ho ještě chvíli, jeho zrak byl zpátky na bedně před ním, a zkousla si ret. Pak šla do postele, ležela a zírala na záclonami zatažené okno, dokud neucítila, jak zalezl do postele. Když ho konečně uslyšela chrápat, zavřela oči a plakala.


4

Hluboko v sobě Spencer věděla, že by se toho pouštět neměla. Pořád a pořád si říkala, že je to kvůli Elly. Hodlala prověřit tu výtvarnou třídu kvůli své dceři a tak to bylo. Byla to lež, ale byla to lež, které se rozhodla věřit. Proč by tu jinak k čertu byla? Zírat laním pohledem na muzikantku, která, i pokud by byla nezadaná, si pravděpodobně nevšimla plaché a ničím zvláštní Spencer.

Strčila do dveří komunitního centra, otevřela je a vstoupila. Byla ztracená, chodba před ní byla zaplavená dětmi a dospělými. Hleděla na letáček v ruce ve snaze zorientovat se. Vzhlédla k mase lidí podle všeho mířících svou cestou a povzdechla si. V tomhle nikdy nebyla dobrá.

„Vypadáš ztraceně.“ Známý hlas vyslal povědomý pocit po Spenceřině páteři. Otočila se a spatřila hudebnici s pouzdrem na kytaru v ruce, jak se na ni culí ze dveří. „Co hledáš?“

„Tu výtvarnou třídu, cos doporučovala,“ připustila Spencer vděčná za přítomnost někoho známého. „Znělo to jako dobrý nápad.“

„Je to skvělá třída,“ rozplývala se Ashley nadšeně. „Přivedla jsi Elly?“

„Ne, jsem sama. Myslela jsem si, že bude lepší, když se na ni nejprve mrknu.“ Odpovědí jí bylo chápavé přikývnutí. „Pokud bych ale dokázala přijít na to, kde to je, pomohlo by to.“

Ashley se uchechtla a pak se odstrčila od dveřního rámu. „Pojď, ukážu ti to. Je to hned vedle mě. Moje třída jim dělá hudební doprovod, zatímco pracují.“ Dívka s kadeřemi si obratně razila cestu skrz pohybující se dav a Spencer se držela těsně za ní v obavách, že by se jí ztratila.

V polovině chodby otevřela Ashley dveře a zavedla Spencer do velké vzdušné místnosti naplněné výbavou všech dobrých učeben na výtvarku. Stojany stály kolem v žádném konkrétním pořádku. U jedné zdi byly hrnčířské kruhy a hlína, u další koláže a papíry. Spencer okamžitě došla k názoru, že Elly tady bude v sedmém nebi. Ashley se culila při pohledu na výraz Spenceřiny tváře, zatahala ji za loket a vzala ji ke krátkovlasé černovlásce vpředu třídy. Jakmile k ní došly, žena vzhlédla a opravdu vřelý úsměv rozjasnil její tvář při pohledu na Ashley. Spencer cítila, jako by dostala kopanec do břicha.

„Ahoj, Kym,“ pozdravila ji žoviálně Ashley. „Tohle je Spencer.“

„Ahoj, Spencer.“ Černovláska k ní napřáhla ruku a Spencer s ní nejistě potřásla.

„Přemýšlí, že by její dcera začala chodit do tvé třídy,“ vysvětlovala Ashley.

„Aha, skvělé!“ zvolala drobná učitelka výtvarky. „Jak je stará?“

„Jsou jí jen čtyři, ale je plná, no, nadšení čtyřletých,“ pustila se Spencer vřele do tématu.

„Chápu,“ odvětila Kym s uchechtnutím. „Naše středeční hodina je pro pěti až desetileté, ale beru i o trochu mladší, pokud jsou zralí. Myslíš, že to tu bude schopná zvládnout sama?“

„Jistě,“ pravila Spencer. Popravdě si vůbec nebyla jistá, ale byla ochotná to kvůli Elly nechat být. „Jenom je tu jedna věc…“ odmlčela se nevědouc, jak pokračovat.

„Elly je hluchá,“ doplnila Ashley narovinu, ale způsobem, jakým to řekla, to vyznělo, jako by o nic nešlo. Spencer na ni pohlédla podezřívavě. „Ale to by neměl být problém, ne?“

„Ne, to by mělo být v pořádku. Umí odezírat ze rtů?“ Černovláska se nezdála moc zaskočená.

„Trochu,“ dodala Spencer koktavě. „Je vážně dobrá v pochopení, co chcete. Můžu tu zůstat a ukazovat, pokud bys chtěla.“

„Mohl by to být dobrý nápad na první hodinu, ale budeme v pohodě,“ usmála se Kym. Spencer si téměř vydechla úlevou nad tou snadností. „Přiveď ji s sebou příští týden.“

„Přivedu,“ prohlásila světlovlasá matka horlivě. „Bude mít radost.“

Hledíc jinam, si nevšimla Ashleyina úsměvu, ani mírně toužebného pohledu v očích. Klid těch tří byl náhle roztříštěn přívalem malých dětí proudících do třídy.

„To mi naznačuje, abych zamířila přes chodbu,“ pronesla Ashley s uculením. „Uvidíme se příští týden, Spencer?“

Se srdcem, které uhánělo rychlostí milion kilometrů za minutu, kdykoliv muzikantka vyslovila její jméno, Spencer přikývla. V puse jí rychle vysychalo a nebyla si jistá, že by dokázala promluvit. Sledovala brunetin odchod a rozloučila se s učitelkou výtvarky.

V době, kdy dorazila domů, sršela dobrou náladou. Zaplatila Mie, středoškolačce od sousedů, která čas od času hlídala Elly, připravovala se na přípravu večeře a šťastně si broukala. Pořád měla dobrou náladu, když Gray dorazil domů a překvapil ji tím, že ji zezadu obejmul svými pažemi a ukradl jí kousek mrkve.

„Z čeho jsi tak šťastná, houstičko?“ Tak jí dřív říkával; nepoužil to již měsíce.

„Mám překvapení pro Elly,“ řekla, dychtivá se o to podělit. „V komunitním centru je úžasná výtvarná třída o středečních podvečerech. Bude to tam zbožňovat. Grayi, mají tam všechno! Měl bys to vidět! Mají tam věci na hrnčířství a malování a-“ odmlčela se, pohled na Grayovu tvář roztříštil její bouři štěstí. „Co je?“ pronesla téměř pološeptem.

„Je to tak dobrý nápad?“ Jeho hlas byl útočný.

„Co tím myslíš?“ dožadovala se.

„Jak by k čertu měla fungovat ve třídě plné jiných lidí? Nemůže slyšet, Spencer. Musíš ji přestat tlačit do věcí, které prostě nemůže dělat. V určitém bodě budeš muset akceptovat její omezení. Jak bude poslouchat učitelku? Nebo chápat, co by měla dělat? A když na ni ostatní děti budou křičet? Co pak??“ Gray se do každé otázky opíral víc a víc a s tím se zvyšovala hlasitost jeho hlasu. Spencer nevědomky v obraně o krok ustoupila.

„Grayi…“

„Ne, Spencer. Ona prostě není normální a ty si na to budeš muset zvyknout.“ Rozčíleně opustil kuchyň. O chvíli později uslyšela puštěnou sprchu a vypustila nádech, který zadržovala v plicích po celý výstup. Naklonila hlavu za roh a ulevilo se jí, když viděla Elly šťastně sledující animáky - samozřejmě se zapnutými titulky - nevšímavou k hádce rodičů.

Mýlil se. Věděla, že se mýlil. Elly byla inteligentní, tvořivé a úžasné dítě. Jistě, byla hluchá a dřív měla i pár dalších zdravotních problémů, ale teď byly všechny vyřešeny. Když se narodila, Spencer si myslela, že její dcera je nejdokonalejší stvoření, jaké kdy viděla. I Gray byl okouzlený. Doktorům trvalo velmi krátkou dobu zlomit to kouzlo, když jim první den přišli oznámit tu zprávu. Elly měla srdeční potíže, díru. Byla dostatečně malá, aby mohli počkat, než s tím něco udělají, ale dostatečně velká, aby ji jednoho dne museli operovat. Spencer dokázala pořád cítit ledový chlad, který jí naplnil žíly. Vzala si dítě do náruče a svírala ho, jako by si myslela, že ji dokáže ochránit od škod, které již byly napáchány. Přečkali tu bouři. Gray byl stoický. Zvládli operaci, když k ní došlo a do teď se prostě vyrovnávali s tím, co přicházelo. Na konci to znamenalo, že Spencer se vypořádávala s tím, co přicházelo. Ona absolvovala všechny prohlídky u doktorů, kontroly, naléhavé návštěvy kvůli dlouhodobým problémům. Ona se strachovala po nocích a dělala všechen průzkum. Gray pomalu, ale jistě se oprošťoval od té situace, kousek po kousku se vzdalujíc. A když bylo bolestně zřejmé, že je něco dalšího špatně, vzdálil se takřka úplně. Jako by problémy se srdcem nebyly dost, zasáhlo je zjištění, že je Elly hluchá. Naprosto nečekaně. A Gray si s tím poradil tak, že to v zásadě ignoroval.

Spencer se sebrala. Okamžitě začala chodit na kurzy znakové řeči, rozhodnutá umožnit své dceři dorozumívat se. Rychle to zvládla, mluvila na holčičku každý den a brala ji na kurzy. Jak Elly vyrůstala, ovládala plynně znakovou řeč a Spencer byla stejně zběhlá. Jen Gray zůstával neschopen ukazování. Jeho argumentem bylo, že se stejně bude muset naučit odezírat ze rtů. Zaskočená jeho odmítnutím učit se, to Spencer nechala být, předpokládajíc, že nakonec povolí nebo přijde k rozumu. Ale ne, stále jen odmítal. A stále používal stejný argument: Elly bude muset fungovat ve světě a svět nepoužívá znakovou řeč. Bude se potřebovat naučit odezírání ze rtů a rozumět lidem nejen za svých podmínek. Spencer s ním často nesouhlasila, ale nakonec to musela nechat být, jako tolik dalších věci ve svém manželství.

Teď Spencer shlížela na kuchyňskou lavici a žilami jí proudil vztek. Nepřipadalo v úvahu, že by v tomhle couvla. Elly bude chodit do hodin výtvarky. Pokud s tím měl Gray problém, může si prostě trhnout nohou. Pěníc, dokončila večeři a po zbytek večera odmítala se svým manželem mluvit.


5

Jak předpokládala, Elly zbožňovala výtvarnou třídu. Spencer s ní zůstala na první hodině a občas jí něco překládala do znakové řeči, když to bylo třeba. Ve skutečnosti to bylo potřeba tak málo, že ona i učitelka si byly dost jisté, že El to bude schopná zvládnout příští týden sama. Dokonce si našla kamaráda, malého chlapce Jamese, který kreslil prsty jako Jackson Pollock.

Po spatření radosti na dceřině tváři, se Spencer nedokázala ubránit pocitu rozradostnění. Culila se od ucha k uchu a s rukou stejně tak nadšené holčičky ve své ruce se vydala do chodby, která byla ve svém obvyklém hektickém stavu. A přesto, přes všechnu tu vřavu, okamžitě zaznamenala Ashleyinu hlavu s hnědými kadeřemi, když vycházela ze své učebny, s davem nadšených dětí soutěžících o její pozornost. Spencer by mohla přísahat, že jí srdce zrychlilo několik sekund před tím, než tu dívku opravdu spatřila a dumala, jestli má na muzikantku nějaký druh radaru. Jako by cítila to samé, zvedla se Ashleyina hlava a její pohled se střetl se Spenceřiným, zčistajasna vysílajíc zachvění přímo do blondýnčiny hrudi. Spencer jí oplatila úsměv, kterého se jí dostalo a zpevnila sevření Elly. Cítila zatahání za svou ruku a shlédla dolů, přerušujíc tak pohled s Ashley.

Davy dětí se teď tiskly blíž a její dcera vypadala vyděšeně. Spenceřino srdce sebou lehce trhlo a ona si zvedla svou holčičku do náruče, chráníc ji od běsnícího hemžení, které je obklopovalo. Když vzhlédla, hudebnice byla pryč.

Bylo možné, že Spencer na někoho šlápla, když pospíchala k východu z budovy. Její vnitřnosti se svíjely jako klubko hadů a ona neměla představu proč.

Lhářko. To s tebou dělala ona.

Neochotna přijmout, co by to mohlo znamenat, Spencer opustila scénu. Přikurtovala dceru do autosedačky a odvezla ji domů. Donutila se to provést tak klidně, jak jen to šlo, místo aby projevovala tu bezohlednou bláhovost, kterou cítila v sobě. Jako obvykle Gray nebyl doma, když tam dorazily. Spencer by za to nemohla být vděčnější.

Při přípravě večeře se snažila, jak jen mohla, zbavit se všech myšlenek. Její hněv na Graye stále hučel pod povrchem a husí kůže, která ji naskočila při pohledu na Ashley, byla stále patrná. Její mysl byla vytržena z místa, kde se toulala ostrým klepnutím na kuchyňský pult před ní. Shlédla dolů a našla Elly upřeně na ni hledící s popleteným výrazem ve tváři. Spencer si uvědomila, že je už nějakou dobu opřená o pult a rozostřeně hledí do dálky. Její dcera dychtivě držela krabici s džusem a trpělivě čekala, až jí máma naleje hrneček.

Spencer se jí prsty omluvila a nalila džus.

„Co dávají v televizi?“ dodala svýma rukama a současně pusou tak, že se ozvěna slov rozléhala prázdným pokojem.

„Animáky,“ odpověděly jí rychle dceřiny prsty. Spencer používala znakovou řeč od chvíle, co se ji začala učit. Elly ji pochopila rychle. Koneckonců to byl její první jazyk.

Jen kdyby se Gray učil… Spencer nechala tu myšlenku odvát. Její hněv stále probublával a ona nechtěla, aby překypěl. Sledovala, jak se její dcera odbatolila zpátky do obýváku a pak se vrátila tam, kde skončila s večeří. Částečně doufala, že Gray dnes přijde pozdě; nevěděla, jestli by vydržela večeři s ním.

Přání se jí splnilo. V době, kdy přišel Gray domů, byla už v posteli a četla si. Elly dávno spala, po koupání a čtení na dobrou noc. Spencer slyšela, jak její manžel chodí po kuchyni a pípání mikrovlnky, když si ohřál večeři, kterou mu nechala v ledničce. Chyběly jen dva dny do víkendu. Možná by si s ním mohla promluvit, aby podnikli něco jako rodina. Zhasnula lampičku a přetočila se na bok dřív, než by mohl Gray přijít a najít ji vzhůru a pokusila se usnout s tou myšlenkou v hlavě.

Byla vděčná, že druhý den pracovala na zkrácený úvazek. Za prvé to poskytlo Elly šanci strávit nějaký čas s ostatními dětmi v jeslích a za druhé to znamenalo, že mohla všechno vypustit z hlavy.

Jako ten velice znepokojivý sen, který měla minulé noci, kde jistá tmavovláska…

Zoufale potřebovala, odvést své myšlenky od všeho.

Domů dorazila vyčerpaná a překvapeně našla Graye, jak na ni čeká.

„Jsi tu brzy,“ zvolala.

„Jo, poslední dobou jsem měl tolik přesčasů, že mě napadlo, že bych jednou mohl jít domů.“ Uculil se a ona změkla. Ať už cítila jakýkoliv hněv, odvanul pryč. Spontánně se mu vrhla do náruče a doufala, že ucítí jeho paže pevně kolem sebe.

„Ech.“ Přitáhl ji k sobě a ona nasávala jeho vodu po holení. „Za co to je?“ zeptal se s uchechtnutím. Byl to téměř ten samý Gray, jakého si pamatovala.

„Jen jsi mi v poslední době chyběl, to je vše. Přemýšlela jsem, že bychom tenhle víkend mohli strávit nějaký čas spolu. Ty, já a Elly.“ S úsměvem se odtáhla. Úsměv jí odvanul z tváře, jakmile spatřila Grayův výraz.

„Tenhle víkend nemůžu,“ pravil, jeho tvář nevýrazná, neomluvná.

„Proč?“ Bože, už ani nezná jeho rozvrh. „Máme něco naplánovaného?“

„Musím pracovat, zlato.“ Odkráčel najít si něco k jídlu.

„O víkendu?“ Spencer se nemohla hýbat. Cítila, jak všechen hněv, který nechala vyprchat, zase nasává zpátky. Každou minutou se chystala vybuchnout. „Grayi, už se vůbec nevídáme. Elly už tě vůbec nevídá.“ Poslední věta byla pronesena s více obviňujícím hněvem, než si Spencer myslela, že v sobě má.

„Spence.“ Zněl netrpělivě. „Tohle je pro nás důležitý projekt. Něco podnikneme, ale ne tenhle víkend. Elly na tom nesejde.“

Spencer na něj zírala. „Mě na tom sejde, Grayi. Má vůbec ještě otce?“

„Jak to můžeš říct?“ Spenceřiným uším zněl jeho hněv falešně. Cítila, jak jí hrdlem stoupá žluč a slzy zamlžují její vidění. „Samozřejmě, že má. Co to s tebou v poslední době je?“

„Se mnou?“ vydrala ze sebe. „Já-“ Cítila, jak se všechno boří. „Jedu ke svým rodičům. Ulož Elly včas do postele.“

A s tím vykráčela z domu.

Auto neopustilo příjezdovou cestu. Nebyla si jistá, že by dokázala řídit se slzami štípajícími ji v očích. Navíc její hněv s ní otřásal tak silně, že nedokázala udržet volant a v tuhle chvíli nechtěla jet nikam do blízkosti svých rodičů. Její matka by ji prostě poslala zpátky. Zbožňovala Graye.

Když se uklidnila, vytáhla z kapsy telefon. Když projížděla čísly, snažila si vzpomenout, kam se poděly všechny její kamarádky. Pořád tu byly, ale od doby, co se Elly narodila, byla pohroužena do vlastního života. Její prsty přejížděly po tlačítkách, dokud jedno jméno nepřitáhlo její zrak. Neměla by. Věděla, že by neměla. Ujistila se, že její hlas není roztřesený a zní klidně a pak vytočila číslo.

„Haló?“ ozvala se osoba na druhém konci.

„Ashley?“ zkusila to Spencer. Nezněla ani trochu tak klidně, jak doufala.


6

Spencer ťukala prsty na volantu. Zaparkovala už dobře před deseti minutami, ale nepřestávala se natahovat po klíčkách v zapalování, které se houpaly tam a zpátky, jak je pořád dokola uchopila a pustila, uchopila a pustila.

Tohle je šílené. Jedu domů.

Ale nenastartovala auto a nepohnula se. Vítr venku prudce zahvízdal a zvedl listy z chodníku. Točily se ve víru, v minitornádu a prolétaly kolem auta s intenzitou a cílem. Tornádo odnášející Spencer na jiné místo a celou novou…celou novou, co?

Potlačila nervozitu, vylezla z auta a zamkla za sebou dveře. Opřela se o chladné dveře auta a cítila, jak jí vítr cuchá vlasy. Nesl s sebou vůni, takovou, která jí zanechávala na jazyku kyselou stopu a přinášela jí myšlenky na sníh a rampouchy. Její ruce se sevřely na kovové klice a cítila, jak se jí do kůže zakusuje chlad. Zatáhla za ni a nechala ji tlačit proti své ruce. Dveře byly zamčené a ten pohyb nic nezpůsobil, ale drželo ji to na místě. Její oči se přesunuly na dům přes ulici, s hřejivým světlem na verandě a čekajícími dveřmi. Uprostřed na ni civělo klepadlo, jako by ji vyzývalo, ‚Pojď, zatluč mnou.‘

Spencer si třela kořen nosu a dumala nad tím, co to k čertu dělá. Zavolala Ashley a zeptala se, jestli by se s ní mohla sejít. Zavolala a přetrpěla překvapení na druhém konci linky. Cítila, jak se skrz ni přehnala vlna, když ji bruneta pozvala k sobě a jen by ji zajímalo, jestli to byla úleva nebo čistá panika. Začala to a teď byla ksakru příliš zbabělá, aby v tom pokračovala.

Pro rány Boží, prostě chceš jen někam, kde je teplo a kafe. Někam, kde to bude…jednoduché. Tohle jednoduché nebylo.

Spencer se pevně objala, stoupla si rovně, urovnala si tričko a přešla ulici. Zvládla celou cestu na verandu a po schodech až přede dveře, než ji nervy znovu selhaly a ona zůstala stát opět strnulá a jako zkamenělá. Milionkrát pozvedla svou ruku připravená zaklepat, ale nikdy ten dotyk neudělala. Pak se dveře otevřely. Spencer spustila ruku a rozpačitě se usmála na Ashley, která se opírala o dveřní rám se zmateným výrazem ve tváři.

„Slyšela jsem, jak jsi vyšla schody. A zajímalo mne, jestli ses po cestě od schodů ke dveřím neztratila.“ Pozvedla obočí a pokývla ke zmíněnému metrovému úseku. Spencer se jen dál žalostně usmívala.

„Nevěděla jsem, jestli opravdu chceš, abych tě otravovala,“ připustila Spencer, což byla poloviční pravda.

„Samozřejmě, že chci. Jinak bych tě sem nezvala. Pojď dál.“ Hudebnice uhnula na stranu a otevřela dveře dokořán se zhoupnutím v bocích, ze kterého se Spencer trošku zatočila hlava. Vstoupila do domu, jako by se musela brodit karamelem.

Ashley ji zavedla do kuchyně, která byla překvapivě útulná, v dřevěných tónech a měla ráz, který Spencer cítila, že měla čekat, ale nečekala.

„Kávu?“ zeptala se jí muzikantka. Sice nebude moct celou noc usnout, ale přesto Spencer přikývla. „Cukr? Mléko?“ Ano a ano.

Spencer seděla na stoličce u kuchyňského pultu a sledovala, jak se Ashleyina postava pohybuje po kuchyni, pružně a obratně.

Vsadím se, že tančí dobře, i když říkala, že ne.

Káva byla uvařena a postavena před ni, ale nepadlo jediné slovo. Spencer věděla, že Ashley má právo pokládat všechny ty otázky. Co se děje? Proč jsi mi volala? Jsi v pořádku?

Místo toho se zdálo, že cítí světlovlásčinu rezervovanost a tak se naklonila dopředu a v rukou svírala kávu, jako by to bylo dítě.

„Miluji kávu. Dřív jsem si myslela, že až vyrostu, že budu pít milion šálků denně. To bylo před tím, než jsem zjistila, jak nabuzená jsem BEZ kofeinu. Teď se musím krotit, jinak bych byla napružená jako gumička.“

Spencer se usmála nad upřímností v hlase druhé dívky. Hlase medově zbarveném a sladkém, z kterého Spencer tála. Stejně tak ji uklidňoval a ona zjistila, že je vtažena do konverzace. Nepřestávaly mluvit, zatímco hodiny odtikávaly minuty a pak hodiny. Dozvěděla se o Ashleyině životě a podělila se o svůj. Poprvé za velice dlouhou dobu našla někoho, komu by se ráda otevřela. Přivedla Ashley k záchvatům hihňání vtipnými historkami o Elly a jejím příležitostně bláznivém chování. Ashley u ní vyvolala užaslé pohledy, když popisovala své dospívání se slavným otcem v LA.

Na gauči v obýváku, kde skončily, se svýma nohama pohodlně pod sebou si Spencer uvědomila, že je jedna ráno. Měla by jet domů, ale nechtělo se jí. Nechtěla vidět Graye nebo přemýšlet o tom, jak je na něj naštvaná. Nebo uvažovat o tom, co ten hněv znamená. I teď dokázala chápat, že její část reagovala přehnaně. Možná, že ne v tom, co řekla, ale určitě v tom, jak se cítila. Gray si už dřív prošel obdobími, kdy byl zaměstnaný prací, nebyla si jistá, proč je to teď jiné. Žvýkala si ret a mračila se, když zvažovala své možnosti.

„Jsi v pořádku?“ Bylo to poprvé, co jí tu otázku položila a dala Spencer čas, připravit si odpověď.

„Jo,“ odvětila nakonec blondýna. „Musela jsem jen dneska vypadnout z domu.“ Neposkytla žádné další vysvětlení a žádné nebylo očekáváno. Cítila, jak tmavovlásčina ruka sklouzla přes její a zůstala něžně na ní. Vjem, který to vytvořilo, byl, jako by jí v ruce vybouchla elektřina a prohnala se jejím tělem. Polkla, vzhlédla a střetla se s vážnýma hnědýma očima hledícíma na ni.

„Můžeš sem přijít, kdykoliv budeš potřebovat.“ Úsměv se rozprostřel po té nádherné tváři. „Hodiny jsme si povídaly. Oficiálně jsme teď kamarádky, takže jsem celá tvoje, kdykoliv si budeš potřebovat promluvit.“

Spencer si vážila toho, jak nebylo nic řečeno, ale stejně se cítila o tolik lépe. A měla novou kamarádku. Jak jela mrazivou, hlubokou nocí domů, přemýšlela o tom, co musí udělat. Záležitosti s Grayem byly už nějakou dobu špatné, ale díky téhle své náhlé rozjařenosti ve své duši, si uvědomila, že stále má schopnost cítit. A kdysi tohle ke Grayovi cítila, ne? Dlužila sobě a Elly, aby se pokusila dát svůj život zpátky do kupy. Musela být sama šťastnější nebo nebude nikdy schopná zvládnout, aby zbytek jejího života fungoval.

Možná v tom byla polovina problému. Očekávala, že všechno její štěstí bude vycházet z jejího vtahu a jejího domova. Byla velice šťastná ve své práci na částečný úvazek, bylo to něco, co si Spencer opravdu užívala. Potřebovala tak najít si další věci, které by ji dělaly šťastnou. Nová kamarádka, nový koníček a úplně nový pohled na své manželství: to je to, co potřebovala.


7

Spencer prohrabávala svoji kabelku ve snaze najít svůj zvonící telefon a nevysypat při tom celý její obsah na podlahu supermarketu. Nespouštěla zrak z Elly, zatímco ho otevřela, opírala se o nákupní vozík a pátrala v regálech po správném druhu cereálií.

„Haló,“ pronesla bezmyšlenkovitě, aniž by se obtěžovala zjistit, kdo jí to volá.

„Ahoj.“ Ashleyin jemný hlas rezonoval po lince a přiměl Spencer zastavit se uprostřed uličky, náhle si jasně vědoma každého nervového vlákna ve svém těle.

„Ahoj, Ashley,“ odvětila blondýna. Sledovala Elly, která zašla za roh a rychle vyrazila, aby ji popadla. Chytila svou dceru, právě když se chystala vzít sklenici kávy z pečlivě vybudované, vystavené pyramidy. Samozřejmě, s čtyřletou logikou, se natáhla po té, která byla v její výšce a hrozilo tak, že lavina, nic moc instantní kávy zasype zem a bude třeba zatraceného úklidu v uličce pět. Spencer ji pevně odtáhla, přitiskla si telefon mezi ucho a rameno a zuřivě ukazovala Elly, aby nechala všechno kafe a ostatní vystavené věci NA POKOJI. Holčička měla alespoň dost slušnosti, aby se tvářila provinile.

Zatímco pevně svírala dceřinu ruku, obrátila Spencer svou pozornost zpátky k telefonu, ze kterého teď hlas vyjadřoval svůj zmatek. „Spencer? Spencer, jsi tam ještě?“

„Promiň, Ashley. Právě jsem zabraňovala pohromě, zahrnující moji čtyřletou a horu kávy,“ smála se neradostně Spencer.

„Zdá se, že máš plné ruce práce,“ přišla pobavená odpověď.

„Jo, dalo by se to tak říct. Teď je mám plné Elly, takže k tomu znovu nedojde.“

„No, nebudu tě dlouho zdržovat. Chtěla bych tě požádat o laskavost,“ Ashley zněla obezřetně.

„Jen do toho.“ Spencer doufala, že její hlas neprozradí zrychlení jejího tepu. Když už jsme u toho, doufala, že se jí nechvějí ruce. Pokud ano, tak se nezdálo, že by si toho Elly všimla.

„Moje kamarádka otevírá v pátek večer galerii. Slíbila jsem jí, že přijdu a moje…jiná kamarádka mě nechala ve štychu. Opravdu mě neláká jít tam sama, vzhledem k těm namyšleným honibrkům, co tam podle mojí kamarádky budou. Zajímalo mne, jestli bys mi nedělala společnost a nepomohla mi utéct, když to bude možné?“ Nabídka zněla všedně a přátelsky. Spencer stejně nechala své srdce tančit v bláznivém rytmu a pak zformulovala odpověď. Opatrně.

„Vlastně to zní dobře. Už jsem nějakou dobu nikde nebyla. Nech mě zjistit, jestli seženu někoho k Elly. Gray poslední dobou dost pracuje a já si nemůžu být jistá, že bude doma, ale pokud ano, nebo když zvládnu sehnat hlídání, ráda půjdu.“ Snažila se, aby odpověď zněla tak obyčejně jako nabídka.

„Skvělé, budu tedy čekat, až mi dáš vědět.“

„Ozvu se ti, jakmile to budu vědět,“ slíbila Spencer.

Ukončila hovor a pak zvládla zbytek nákupu tak rychle, jak jen to šlo, jelikož došla k názoru, že Elly by se dneska měla držet dál od oblastí potenciálních katastrof. Normálně dobře vychovaný andílek dnes vykazoval čertovské příznaky a Spencer byla dostatečně chytrá, aby ta varování brala na zřetel.

Zvládla dostat Elly domů a usadila ji v relativně bezpečném prostředí. Vybalovala nákup, když se jí telefon znovu rozezvonil. Tentokrát zkontrolovala obrazovku, než to zvedla: Máma.

„Ahoj, mami.“

„Spencer.“ Paulin hlas byl hřejivý a graciézní. Vždy, když se Spencer cítila špatně, dokázal ji rozveselit. A přesto věděla, co by se za ním mohlo skrývat, když byla její matka rozzlobená nebo znepokojená. Znala to příliš dobře, aby to prodlužovala.

„Co se děje?“ zeptala se, zatímco uklízela potraviny.

„Nemůžu jen tak zavolat své dceři?“ zeptala se Paula se smíchem. „No, můžu. Ale ne tentokrát. Jen jsem chtěla zjistit, v kolik v neděli přijedete.“

Spencer si urputně namáhala hlavu. V neděli? Váhala příliš dlouho, protože se toho její máma chytla.

„Ty jsi na tu neděli zapomněla, že jo?“ pravila starší Carlinová suše. „Spencer, Johnstonovi přijedou, aby nám ukázali fotky z jejich výletu na Bermudy. S Grayem jste říkali, že přijedete.“

„Ach, ano, správně.“ Spencer zapomněla. Teď si přála, aby měla ucházející výmluvu. Počkat, měla ji. „Mami, Gray musí o víkendu do práce. Má nějaký velký projekt a zdá se, že je pro něj důležitý. Chci ho podpořit. -“

Paula přerušila její bezostyšnou lež. „Samozřejmě, že chceš, zlato. Ale to ti nebrání, abys přijela s Elly.“

Spencer nedokázala vymyslet žádnou další obstojnou výmluvu. „Fajn, mami. Budeme tam.“

Po telefonním hovoru se Spencer cítila vyšťavená. Neudělala toho přes den tolik, aby se do takového stavu dostala, ale poslední dobou se zdálo, že se její emoce bouří. Dokončila uklizení potravin a poprvé v životě si přála, aby měla něco pořádně tvrdého na pití. Gray měl někde nějakou whisky. Byla na půli cesty, aby ji začala hledat, když si uvědomila, že by to byla pěkná hloupost. S pohledem na Elly, která pečlivě kreslila své umělecké dílo na stole v jídelně, si povzdechla a přemýšlela o svém životě. Minulý týden, si byla tak jistá, že vše, co musí udělat, je využít čas, aby si dala život do kupy. Promluvila si s Grayem o jeho projektu a snažila se pochopit jeho pohled na věc. Ponořila se do práce a času s Elly víc než kdy dřív. Navzdory všemu, Spencer se stále cítila podivně prázdná.

Každou chvilku se přistihla, že její mysl sklouzává někam jinam. Znepokojivým faktem bylo, že nevyhnutelně končila u jedné muzikantky s kadeřemi. Byla jiná. Byla bezva. Spencer, která nikdy nebyla bezvadným, ani populárním děckem, dumala nad tím, jestli to bylo jejím přáním: být kamarádkou s nejbáječnější osobou, kterou dokázala najít. Ignorujíc zářivou neonovou značku v sobě, která ukazovala směrem, který odmítala brát na vědomí, litovala skutečnosti, že spousta jejích přátelství časem odvanula. Jistě, měla přátele v práci a jiné přes své rodiče a Graye, ale její život byl předvídatelný a fádní.

Spencer byla náhle vyděšena myšlenkou, že bude spolehlivou mámou a domácí puťkou. Kčertu. Vyjde si s Ashley a bude se bavit. Bude to pro ni dobré. A když bude šťastnější, pak bude její život lepší. Její manželství bude lepší a mohla by být víc podporující pro Graye. A všechno bude…v pořádku.


8

Spencer si už posté urovnala top a uklidňovala si roztřesené nervy a chvějící se ruce. Poslední pohled do zrcadla, aby se ujistila, že vypadá dobře a pak vyšla z ložnice. Elly ji potkala v obýváku s užaslým výrazem ve tváři a sušenkou v ruce. Spencer potěšilo, že zvládla přerušit pojídání řečené sušenky pouhou svou přítomností.

Udržet Elly od sušenky bylo skoro nemožné, takže alespoň věděla, že vypadá dost dobře. Vydala uchechtnutí, když si, jako na potvrzení právě řečeného, její dcera nacpala zbytek čokoládové dobroty do pusy a ukazovala stále v úžasu, „Jsi krásná.“ Holčiččiny oči byly dokořán a zářící.

Opatrně, aby si neumazala oblečení od čokolády, si Spencer klekla a pořádně dcerku objala a pak zastrčila pramen blonďatých vlasů za holčiččino ucho. Každý den vypadala Elly o kousek víc jako Spencer. Někdy Spencer uvažovala, jestli by její srdce mohlo pojmout ještě víc lásky, ale každý den si Elly našla způsob, jak to dokázat.

„Děkuji,“ ukazovala v odpověď.

Gray vyšel z kuchyně, s utěrkou přehozenou přes rameno a džíny nízko kolem pasu. K Spenceřinu překvapení víc než rád zůstal doma, aby mohla ven. Ve skutečnosti ji pobízel, aby šla.

„To je skvělé. Měla by sis vyrazit. Potřebuješ víc přátel. Já můžu zůstat doma,“ pravil s roztomilým úsměvem ve tváři. Spencer si zkousla ret a nepřestávala se ho vyptávat.

„Jsi si jistý? Máš ten projekt.“

„To je v pohodě,“ namítal. „Můžu si ksakru dát jeden večer pohov. Bav se.“

A byl tu, jak slíbil, v zatraceně rajcovním těsném tričku a sexy úsměvem na tváři. Spencer si přála, aby v sobě při tom pohledu cítila víc pnutí, ale předpokládala, že po tak dlouhém manželství, už je to jen příjemné.

„Můj Bože, no nevypadáš žhavě?“ pronesl a pozvedl sugestivně obočí.

„Vypadám?“ Spencer doufala, že ano, ale stále byla tak nejistá.

„Velice,“ souhlasil, přistoupil k ní a objal ji kolem pasu. „Mohla bys to nechat plavat a zůstat tady se mnou…“ Uculoval se a celý jeho postoj, tón a řeč těla poukazovaly na to, co by dělali, pokud zůstane. Hravě ho plácla.

„A přijít o svou zábavu?“

„Ach, ujišťuji tě, že bychom se bavili.“ Gray si ji přitáhl blíž a přejížděl svými drsnými rty po jejích.

„Zničíš mi rtěnku,“ zamumlala, ale opětovala mu polibek. Tohle jí chybělo, Gray, kterého si vzala. Občas se objevil a ona byla tak vděčná, že si myslela., že by se mohla rozplakat. „Měla bych jít.“

Gray vypadal zklamaně, ale bylo to převážně hrané a oba to věděli. Nechal ji jít s úsměvem a zamáváním, a ona vyšla ze dveří a cítila se trochu provinile, aniž by věděla proč. Vlezla do auta a cítila, jak v ní vzrůstá očekávání. Spencer nikdy dřív nebyla na otevření galerie. Ta představa samotná byla děsivá. Všichni ti připravení, skvělí lidé, kteří opravdu vědí, o čem mluví. Ona o umění nevěděla nic a Ashley si bude myslet, že je nějaká blbka. Jak jela, panika v ní vzrůstala a v podstatě z ní šílela, když se dostala před tmavovlásčin dům.

Ashley otevřela dveře a Spencer cítila, jak se její svět smršťuje. Všechna panika, kterou cítila ohledně tohoto večera, byla momentálně zapomenuta, stejně jako všechno kromě ní a nádherné muzikantky stojící před ní. Byla…dechberoucně krásná. Kadeře jí visely úhledně kolem ramen, na sobě měla Ashley obyčejný pár kalhot a top uvázaný za krkem, vyrobený z hedvábného materiálu, který uprostřed končil těsně nad pupíkem, ale byl vyklenut kolem, takže spodek vysel přes boky. Byl tmavě zelený a dokonale doplňoval její smetanovou pokožku. Spencer to celé vstřebávala a cítila, jak se její oči rozšiřují v dokonalé napodobenině těch dceřiných jen o hodinu nazpět. Pak si uvědomila, že stojí ve dveřích a čumí jako zombík. Žalostně se usmála.

„Vypadáš úžasně.“ Hlas se jí chvěl nervozitou.

„Díky.“ Ashley se začervenala a Spenceřiny vnitřnosti se sevřely. „Ty také.“

„Ne. Já vypadám…“ Spencer se na sebe podívala, na svou elegantní sukni a top a přála si, aby se oblékla lépe. „Já vypadám dobře. Ty vypadáš neskutečně.“

„Vypadáš vážně skvěle,“ nesouhlasila Ashley.

„Mám pocit, že jsem se měla obléknout lépe. Budu vypadat úplně mimo mísu.“ Spencer se nemohla ubránit pocitu, že se dost nesnažila, navzdory hodinám příprav.

„Spencer,“ tmavovláska zněla zoufale, „vypadáš ohromně. Nech toho!“ Praštila lehce světlovlásku do ramene. „Měly bychom ale vyrazit. Už máme stylové zpoždění.“

Spencer pohlédla na hodinky a všimla si, že je tu ve skutečnosti dřív, než Ashley navrhovala. „Říkala jsi v sedm,“ pravila zmateně.

„Jo, a jak jsem plánovala, budeme mít stylové zpoždění.“ Ashley se drze zaculila. „Nikdy nesmíš přijít při takovýchto příležitostech na čas.“

Spencer pokrčila rameny. Nevěděla, co se u takových akcích dělá. Nikdy dřív na žádné nebyla. Její nervozita se vrátila zpátky do popředí a nedokázala říct, jestli to bylo proto, že teď kráčela vedle brunety a mohla v podstatě cítit teplo vyzařující z ní, nebo jestli to bylo vyhlídkou na to, co bude dál.

Ashley řídila cestou do galerie, protože znala cestu. Spencer nevěděla, co čekat od Ashleyina auta, ale modrý kabriolet se k ní hodil vážně dokonale. Spencer se v něm cítila nějak lehkomyslně, třebaže jen jako spolujezdkyně.

„Je to jenom támhle.“ Ashleyin hlas se rozezněl prázdnou ulicí a přitáhl Spencer zpět do reality. Vystoupila a kráčela vedle tmavovlásky. Nechala se vést k prosklenému obchodu, který oživovala světla a hudba. Cítila, jak muzikantčina ruka vklouzla do její a stiskla ji uklidňujícím způsobem. Vzhlédla a zjistila, že se na ni Ashley zubí. „Pojďme.“

Uvnitř bylo živo. Obrazy visely po stěnách a podstavce se sochami byly rozprostřené v místnostech, tvoříc tak ostrůvky v pohybující se mase milovníků umění. Bylo tam dost lidí, ale ne přelidněno. Ashley pustila Spenceřinu ruku, světlovláska se díky tomu cítila uvnitř o trochu prázdnější, a usmívala se na skvěle vypadající, sošnou ženu, která kráčela směrem k nim.

„Ashley, přišla jsi.“ Ta nádherná žena políbila hudebnici na tvář. Byla vysoká, s neuvěřitelně ebenovou kůží a lícními kostmi, které zvýrazňovali její jasné, pronikavé oči. Kolem krku měla několik náhrdelníků, což Spencer vyvolalo v mysli představu Masaiů a její oblečení bylo jak avantgardní, tak stylové. Spencer se nikdy v životě necítila víc jako ošumělá domácí puťka. „A kdo je tohle?“ Oči druhé ženy se rozsvítily při pohledu na Spencer. V jejím tónu byla jasná otázka.

„Mireille, tohle je moje kamarádka, Spencer. Spencer, tohle je Mireille, umělkyně, která má na svědomí tyhle neuvěřitelné výtvory.“ Ashley je představila a Spencer stydlivě potřásla s umělčinou rukou.

„Měla bych obcházet lidi,“ pravila Mireille, stále hledíc na Spencer pohledem, který blondýna nedokázala dešifrovat. „Vyhledejte mě později.“

Ashley a Spencer zůstaly samy a hudebnice vzala světlovlásku za loket a vedla ji davem. Ke Spenceřině úlevě neměla bruneta zjevně v úmyslu nechat ji stranou. Procházely galerií a ztratily se ve vzájemné konverzaci. Zdálo se, že Ashley ví, o čem mluví, ale neznělo to ani snobsky, ani jako kupa kravin. Spencer zjistila, že skutečně dokáže dost dobře diskutovat o dílech, když si uvědomila, že nemluví ‚uměleckým žargonem‘ a ponořila se do tématu. Trvalo jim dlouho, než obešly všechno a Spencer byla v povznesené náladě v době, kdy se vrátily na začátek výstavy. Ashley byla inteligentní, výmluvná a plná drzého humoru, který Spencer rozesmával. Bavila se.

Ashley vyprávěla nějakou vtipnou historku o své třídě v komunitním centru a Spencer byla úplně uchvácená, když se znovu objevila Mireille. Spencer se nelíbilo vyrušení, ale nasadila co nejmilejší úsměv.

„Líbí se ti výstava?“ zeptala se umělkyně Spencer.

„Je neskutečná,“ byla Spencer upřímně nadšená. „Zbožňuji ty báječné koláže támhle. Mají toho v sobě tolik, byla jsem zahlcena.“ Spencer nedokázala zabránit pookřání k druhé ženě, když spatřila nadšení v její tváři při Spenceřiných slovech.

„Díky, jsou to mé oblíbené kousky.“

„Kdybychom si je mohly dovolit, koupily bychom si je,“ smála se Ashley, „Ale jsme příliš chudé, tak jsme přišly jen obdivovat je a okrást tě o šampaňské.“

„No, rádo se stalo,“ uchechtla se Mireille. „Ach, super. Můj manažer.“ Mireille náhle vypadala sklesle, když se objevil hubeně vypadající muž v obleku.

„Ech, měli bychom vypadnout,“ řekla Ashley urychleně. Mireille na ni hleděla kvůli tomu útěku, ale Ashley popadla Spencer za ruku a táhla ji pryč. „Zavolám ti, ano? Skvělá výstava.“ A s tím tmavovláska vyvedla omráčenou Spencer ze dveří.

„Co to bylo?“ musela se Spencer zeptat, když byly zpátky u auta.

„Nesnáším toho chlapa,“ přiznala Ashley s tváří potemnělou a hněvivou. „Je to slizák a Mireille má na mnohem víc.“

„U manažera?“ Světlovláska vypadala zmateně.

„U přítele,“ odvětila Ashley, její hlas přetékal emocemi. „On…Ach, je to dlouhý příběh.“

„Můžeš mi ho vyprávět u kafe,“ zkusila to Spencer, ještě nebyla ochotná ukončit dnešní večer.

„To bych mohla,“ usmála se Ashley a zbavila se své špatné nálady. „U mě? Mám čerstvě praženou…“ Visící pokušení v muzikantčině hlase přimělo Spencer rozesmát se a se šťastným přikývnutím nastoupila do kabrioletu.

Zpátky u Ashley, Spencer seděla v obýváku s hrnkem kafe v ruce a očima uhranutýma ženou před sebou. Ve snaze nepodlehnout tomu, že jsou náhle samy, blábolila.

„Dneska to byla taková zábava. Nečekala jsem, že si to tolik užiji. Vždycky jsem myslela, že tam bude plno úžasně snobských lidí, kteří budou hovořit jazykem, kterému nebudu rozumět. Ale ty obrazy…Páni. Přála bych si mít takový talent…

Ashley se rozesmála a Spencer tak přerušila svůj monolog s pobaveným výrazem ve tváři.

„Plácám,“ přiznala Spencer.

„To je v pohodě. Jen mě zajímalo, jestli si dneska večer dávala pozor, protože tam všude byly snobští lidé,“ poznamenala hudebnice.

Spencer věděla, že její pozornost byla celý večer pevně a naprosto upřená na její společnici, ale to by teď nemohla přiznat. „Nevšimla jsem si jich,“ pravila.

„Byli tam, věř mi.“

Spencer pohlédla na hodinky. Připozdívalo se a ona věděla, že by měla jít. Nechtěla, ale musela. Ashley si toho pohybu všimla.

„Musíš jít?“ zeptala se bruneta s hlasem zbarveným lítostí.

„Bohužel,“ zamračila se Spencer. Nechala se od Ashley vytáhnout z gauče a skoro nahlas zalapala po dechu, když se jejich těla dostala blíž k sobě než kdy dřív. Mohla cítit, jak každé nervové zakončení na její kůži ječelo. Ashley byla asi třicet centimetrů daleko, její ruka stále ve Spenceřině a její oči ostré a žhnoucí. Její čokoládový zrak tavil Spenceřin modrý a způsoboval, že byla blondýna slabá v kolenou. Ashley ji pustila a Spencer ustoupila, rušíc své omámení. Dokráčela ke vchodovým dveřím a před jejich otevřením se zastavila. Otočila se k Ashley, která byla za ní.

„Mockrát ti děkuji za dnešní večer. Báječně jsem se bavila.“

„Díky, že jsi přišla,“ odvětila tmavovláska vážně. „Bez tebe bych se vůbec nebavila. A bylo to skvělé.“ Z úsměvu na její tváři se Spencer zase cítila slabá. Bylo to šílené. Spontánně objala muzikantku, přitiskla své štíhlé tělo do vřelého objetí a cítila, jak ji objímají ruce. Objetí se protáhlo déle, než čekala a Spencer měla závrať, jak ji nechtěla pustit. Odtáhla se a zjistila, že její ústa jsou jen centimetry od těch Ashleyiných. Nemohla se pohnout, paralyzovaná a bez dechu. Uslyšela zašeptání ze rtů druhé dívky: „Spencer.“

A pak zkrátila vzdálenost a její rty narazily do Ashleyiných a zoufale se pohybovaly. Jednou paží objala brunetin krk a druhou pas. Ruka se jí vplížila do vlasů, aby prohloubila polibek. Jejich ústa se proti sobě stále pohybovala. Spencer cítila, jak se jazyk otřel o její spodní ret a málem se jí podlomila kolena. Nechala vyklouznout svůj vlastní a tancovat s tím druhým. Vychutnávala si vláčný pocit z polibku.

A jak náhle to začalo, tak to i skončilo, když se Ashley odtáhla, těžce oddechujíc a červenajíc se. Hleděla na Spencer divoce a světlovláska se zády přitiskla na dveře, neschopna mluvit, ani se sama udržet na nohou.

„Promiň,“ zašeptala Ashley, což přimělo Spenceřinu hlavu prudce vzhlédnout a střetnout se s jejím pohledem. „Nemůžu…Nemůžeme…“

„Já vím,“ dokázal ze sebe Spencer vyrazit. „To…já…měla bych jít.“

„Spencer-“ Ashley se natáhla a položila jí ruku na paži, žár se vpaloval do blondýnčiny kůže a vyvolával u ní touhu po dalším.

„Můžu se s tebou ještě vidět?“ Spencer neměla ponětí, odkud ta slova vyšla. Zformovala se někde v jejím podvědomí a neměla nad nimi žádnou kontrolu, když jí vyklouzla ze rtů. „Jsem ráda tvou kamarádkou, Ashley. Nechtěla bych to zničit.“

„Nezničíš,“ ujišťovala ji Ashley a spustila svou ruku. „Také jsem ráda tvou kamarádkou.“ Otevřela dveře a Spencer vykročila ven. Na půli cesty po schodech se obrátila, aby pohlédla na tmavovlásku.

„To…já…“ cítila potřebu něco říct, ale nedokázala dát dohromady nic souvislého.

„To je v pořádku,“ ujistila ji znovu Ashley. „Zavolám ti.“ V těch slovech byl jasný příslib a Spencer odkráčela do noci zmatenější než kdy jindy.


9

Spencer otevřela dveře do svého tichého, potemnělého domu a v uších slyšela tlukot srdce. Venku byla studená noc, ale její kůže byla pokryta leskem lehké vlhkosti a z bušení svého srdce byla napjatá. Každý drobný zvuk ji přinutil nadskočit a její zorničky byly zúžené zmateností a strachem. Vše, co dokázala cítit a na co dokázala myslet, byly Ashleyiny rty zoufale se tisknoucí k jejím. Pořád si dokázala vybavit křivky těla druhé dívky přitisknuté k jejímu a chtěla, aby to bylo zpátky. Zavřela vchodové dveře svého domu a opřela se o ně zády. Dokázala si představit, jak tu Ashley je a tiskne ji na ně, sklouzávajíc na podlahu.

Bože, musí přestat. Tohle bylo šílené. Bylo to zahýbání a byl to románek. Podváděla Graye. Ach, můj Bože.

Roztřesená, upustila svou kabelku na stůl v jídelně, šla do kuchyně a nalila si sklenici vody a hodila si do ní kostky ledu, jako by si myslela, že by mohla vychladnout jen pitím. Nefungovalo to a její třes se jen zhoršil, zatímco měsíc svítil skrz okno, vysílajíc stříbrnou záři všude kolem. Chvějíc se, přesunula se ke skříňce v obýváku a prohrabovala se jí tak tiše, jak jen dokázala, než vytáhla Grayovu whisky. Vrátila se do kuchyně, nalila si a naráz skleničku vyprázdnila. Tekutina si propalovala cestu jejím hrdlem a do očí jí vhrkly slzy. Polkla, nalila si další a sklouzla na podlahu. Tiskla si sklenici k hrudi a cítila, jak se jí v očích začínají hromadit slzy. Choulila se v rohu kuchyně, objímala se a vzlykala. Nechala strach a emoce vycházet ze sebe v proudu slaných slz a sebeobviňování.

Bylo ráno, když konečně vstala. Její obličej ztuhlý slzami a tělo strnulé od polohy, kterou celou noc zaujímala. Dala whisky pryč a vylila to, co jí zbývalo ve skleničce, do dřezu. Slunce prosvítalo oknem, jak stoupalo a hlásalo úsvit nového dne a pro Spencer úsvit zcela nové lži: jejího života.

Vysprchovala se a na stole byla snídaně v době, kdy se Gray vynořil z ložnice. Ospale si drbal hlavu, když procházel kolem Elly, která se dívala na animáky na podlaze v obýváku a políbil Spencer na tvář.

„V noci jsi nepřišla do postele,“ poznamenal.

„Přišla jsem domů, ale usnula na gauči,“ lhala.

„Nepohodlné. Ááách, slanina!“ Rozptýlen jídlem se zdálo, že její nepřítomnost považuje za uzavřenou. Spencer cítila, jak si v sobě úlevně vydechla. „Musím se najíst rychle. V devět máme jednání.“

„V sobotu?“ Spencer nevěděla, proč je překvapená. Gray byl sotva součástí jejich života měsíce, ale stejně nedokázala krotit svou rozmrzelost. Možná, že se jen vina v ní, snažila dostat ven jinými způsoby. Pokud si Gray všiml tónu jejího hlasu, nereagoval na to.

„Jo, klienti se chtějí dnes sejít.“ Nacpal si poslední kus snídaně do úst, odešel od stolu a zamířil do sprchy.

Spenceřin zmatek se ještě zhoršil, když si uvědomila, že byla jak naštvaná na Graye, že jede pryč, tak se jí ulevilo, že nebude trávit den v její blízkosti. Strávila den hraním si s Elly a snažením se neusnout. Stejně tak den strávila přehráváním si ve své hlavě stále dokola a dokola polibku s Ashley. Když cítila, že tlak mezi jejím nohama intenzivní a její tělo se třese žárem, musela se jít schovat do koupelny, dokud to neodezní. Rozptylovala se prací v domě a hrami se svou dcerou a modlila se, aby nastala noc. Zoufale potřebovala spát a trochu času, aby si vyčistila hlavu.

Podvedla Graye.

Byla to jenom pusa.

Nic to neznamenalo. Byla osamělá. Gray už tu vůbec nebyl. Něco hledala a Ashley na ni byla milá. Spencer ji využila.

Byla to jenom pusa.

Podvedla Graye. Jak jen mohla?

Hledala jen něčí důvěrnou blízkost. Byla ztracená a potřebovala, aby ji Gray našel.

Byla to jenom pusa.

Byla to ta nejúžasnější pusa celého jejího života.

Ach Bože, podvedla Graye a chtěla by to udělat znovu. Chtěla důvěrnou blízkost, ale nechtěla Graye. Chtěla Ashley.

Nemohla to udělat. Nemohla.

Chtěla to. Ashley byla vším, na co dokázala myslet.

Zahýbala.

Nemohla to udělat. Nemohla.

Byla vytržena z nekonečného opakování svých myšlenek svou dcerou, které ji tahala za ruku se zmateným výrazem ve tváři.

„Mám hlad,“ ukazovala holčička. „Můžeme se navečeřet?“

„Jistě,“ ukazovala Spencer nazpátek. „Co bys chtěla?“ Byla za vyrušení vděčnější, než by dokázala vyjádřit.

„Hotdogy.“ Světlo v Ellyiných očích se rozsvítilo při tom nápadu. „A zmrzlinu.“

Spencer se uchechtla. „Najednou?“ ukazovala.

„Ne, blázínku,“ hihňala se Elly, zatímco ukazovala další slova. „Zmrzlina přijde na řadu až po tom!“

„Jsi si jistá?“ škádlila ji Spencer. „Můžu ti udělat hotdogy s kečupem a zmrzlinovou omáčkou.“

Elly svraštila znechuceně nos. „NE!“ Byla důrazná. „Jen hotdogy s kečupem.“ Zamračila se a vypadala rozkošně. „Pak zmrzlina.“

„Fajn, fajn.“ Spencer pozvedla ruce v hraném podvolení se. „Tak tedy hotdogy.“

Hotdogy dopadly dobře. Elly pomáhala, což byla vždycky vřava a Spencer se neubránila úsměvu, když později stírala kečup z dceřina obličeje. V době, kdy bylo po koupání, pohádce na dobrou noc a uložení dcerky do postele, byla Spencer vyčerpaná. Vždycky zbožňovala trávení času se svou dcerou, ale dnes to byla nutnost. Zbytek jejího života se točil jako bláznivé tornádo a malá holčička byla tou jedinou věcí, která byla pevná a opravdová. Spencer si z posledních sil zalezla do postele a dumala, jestli se neprobudí v zemi Oz.

Cítila, jak Gray vlezl do postele někdy uprostřed noci. Vzbudil ji, ale nechala oči zavřené. Nemusela se trápit, protože za chvíli se neslo pokojem chrápání. Zavřela oči a pokusila se znovu usnout a modlila se, aby ji její sny dál nezrazovaly.

Probuzení v neděli nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Byla dost vyčerpaná na to, aby zaspala Grayův odchod do práce a vzbudila ji až její dcera, která na ní nadšeně skákala. Nezbytně reptající je začala připravovat na cestu k jejím rodičům. Spencer neměla ponětí, jak bude čelit své matce s rozbouřenými myšlenkami, jaké měla, ale stejně se o to musela pokusit. Elly byla nadšená: zbožňovala své prarodiče.

Aby byla řečena pravda, byly to skvělí prarodiče. Byly to skvělí prarodiče, ale způsob, jakým na ni někdy její máma hleděla, Spencer znervózňoval. Bylo to, jako by Paula dokázala nahlédnout do mozku své dcery a vybrat ty nejintimnější myšlenky. V tuhle chvíli nebyla Spencer nadšená z představy, že by jí máma četla myšlenky. Přesto, už bylo příliš pozdě, jelikož už tam téměř byly.

Pro Spencer bylo to odpoledne kombinací pomalého mučení a oddechu. Její matka se jí nepřestávala vyptávat na Graye a chlubit se jí všem svým přátelům.

„Tohle je moje dcera. Její manžel tu nemůže být. Je to inženýr. Je prostě báječný, měli byste se s ním setkat.“ Fajn, Paula nebyla až takhle nadšená, ale Spencer to tak znělo. Občas uvažovala nad tím, jestli by ho prostě neměla nabídnout své matce a měla by klid. Tahle myšlenka ji pěkně zneklidněla. Naštěstí tam byl její otec, aby ji rozptýlil. Sledování, jak si hraje s Elly a jen mluvení s ním, ji rozradostňovalo.

To nejhorší bylo, když zůstala zaseknutá v kuchyni se svou matkou. Neustálé připomínky k jejímu životu ji začínaly dohánět blíž a blíž k okraji. Zoufale se snažila držet jazyk za zuby, ale otravnost její matky byla silnější.

„Víš, s Grayem byste měli zvážit, že byste v létě jeli na dovolenou s námi. Máme namířeno do…a minulý rok to bylo taková zábava… Vy dva byste mohli začít s…“ přemítala její matka a opravdu nevěnovala pozornost Spencer, které ve skutečnosti vnímala jen každou třetí větu.

Náhle do toho vpadla. „Kčertu mami. Nejsem schopna Graye přimět, aby zůstal doma na večeři, jeho nový projekt je zasraně zajímavý! Co tě přivedlo k myšlence, že bys ho přiměla odjet s tebou a tátou?“ vyštěkla světlovláska neschopna se dále udržet.

„Spencer, dej si pozor na jazyk!“ začala ji plísnit matka.

„Ne mami.“ Spencer byla v ráži, nic by ji teď nezastavilo. „Tvůj dokonalý zeť není tak dokonalý, víš? Nikdy není doma a abych byla upřímná, nevím, jestli mu alespoň kurva trochu záleží na jeho ženě a dceři.“ Ignorujíc otevřenou pusu své matky a své vlastní výrazy, rozhodila rukama dokořán. „Máš ho tolik ráda? Tak si ho vezmi. Protože pokud se brzy nevzpamatuje a nezačne opravdu trávit nějaký čas se svou rodinou, žádnou mít nebude.“

Trvalo jen pár sekund, než ticho mezi těmi dvěmi ženami zhoustlo do okamžiku, který se zdál, že zmrznul v čase. Spencer trvalo stejné množství času, než si uvědomila, co řekla. Co konečně vyslovila. A věděla, na tomto místě, v tomto čase, že všechno, co zaječela, ve skutečnosti nebylo určeno její matce.

Řekla to sobě.


10

Uklidnit svou matku dost na to, abych byla schopná uniknout z domu, bylo složité. Usmířit si Elly za to, že byla odtržena od svých prarodičů bylo ještě těžší. Přesto, jak si ty dvě byly blízké, Spencer věděla, že její dcera není šťastná.

Byla rozkošná, když se zlobila, paže zkřížené, zamračení na jejím čtyřletém čelíčku. Vypadala jako Spencer, když se ta zlobila. Byla tak zatraceně roztomilá, že Spencer nebyla schopná zlobit se na ni nazpátek, ale to nezastavilo čtyřletou, aby s ní ostentativně nemluvila. Na Spencer to udělalo dojem. Její dcera ve skutečnosti vůbec nemluvila a přesto zvládla dát najevo, že tentokrát nemluví schválně. Bylo to roztomilé, ale lehce rozzuřující.

V době, kdy se dostaly domů, měla Elly nejhorší možnou náladu. V autě bylo vedro a na cestě byla nehoda, která způsobila více jako hodinovou zácpu. Jestli zrovna teď Spencer něco nepotřebovala, tak nabručenou čtyřletou. A přesto jednu měla. Rozmrzelost kulminovala ve všemocném záchvatu vzteku na podlaze obýváku. Dítě jím zvládlo projít, aniž by vydalo jediný zvuk. Spencer musela přiznat, že očekávala, že její dcera udělá takový virvál, že by probudil mrtvé, ale místo toho předvedla nejpůsobivější tichý záchvat vzteku, jaký kdy světlovláska viděla. Skončilo to tím, že ji Spencer zvedla z podlahy, strčila ji do jejího pokoje, zavřela dveře a opřela se o ně.

Mnula si čelo a uvažovala, co si počne sama se sebou. Mohla slyšet, jak Elly hází věcmi po pokoji a přela se, jestli tam nemá jít, než dojde k nějakým vážnějším škodám. Rozhodla se, že ne. Elly byla nejlépe vychované dítě, jaké znala, i přes její občasné záchvaty. Byla velká šance, že ji to brzy přejde.

Spencer se posadila na gauč a přitáhla si polštář k hrudi. Tenhle víkend ji dokázal dohnat k šílenství a ona toužila, aby bylo úterý a ona mohla do práce a dostala se tak na jiné myšlenky. Až bude Elly ve školce, Spencer byla rozhodnutá začít zase víc pracovat. Chyběla jí ta stimulace, ta výzva. Ale věděla, že jí stejně tak bude chybět být doma se svou dcerou.

Byla pořád ponořena ve svých myšlenkách, když se jí rozvibroval mobil, svezl se ze stolku a přistál s buchnutím na podlaze u Spenceřiných nohou. Přerušujíc otravnou vyzváněcí melodii, přijala hovor.

„Haló?“

„Ahoj.“ Ashleyin hlas rozechvěl Spenceřiny vnitřnosti a na chvíli jí sebral řeč. Chybějící reakce přiměla brunetu pokračovat. „Jaké bylo grilování?“

„Strašné,“ přiznala Spencer se smíchem, vnitřně se o zlomek uvolnila. „A myslím, že Elly měla příliš limonády, protože se zdá, že jsem si domů přivezla démonské dítě.“

„Ale ne! Je v pořádku?“ zeptala se Ashley znepokojeně.

„Ále, je v pohodě. Prochází záchvatem vzteku ve svém pokoji.“

„Vždycky se zdála tak dobře vychovaná.“ Ashley zněla pochybovačně, že by toho andílka, kterého potkala, mohl chytit rapl.

„Ach, to je,“ ujišťovala ji Spencer. „Tohle se stává tak jednou za rok. Dávám to za vinu své matce, ale abych řekla pravdu, myslím, že za to pravděpodobně může cukr. Za chvíli se uklidní. Do té doby, zůstane ve svém pokoji.“

„Vzpomínám si, že jsem taky byla posílána do pokoje,“ přiznala Ashley. „Asi tak každou hodinu. Byla jsem malý postrach.“

„To si dokážu představit,“ odvětila Spencer suše.

„Hele!“ zvolala Ashley a předstírala, že se jí to dotklo. Ale příliš se hihňala, aby to mohlo uspět. „Fajn byla jsem potížistka, ale teď jsem velice dobře vychovaná.“

„Tomu se těžko věří.“ Věta vyklouzla ze Spencer a význam její odpovědi přiměl obě dívky, aby se krátce odmlčely, po telefonu se nesl jen jejich dech. Spencer si uvědomila svou chybu a snažila se ji zakrýt. „Takže čemu vděčím za čest tohoto telefonátu?“

„Řekla jsem, že zavolám,“ připomněla jí bruneta. Navíc jsem se v pátek bavila…v galerii a zajímalo mne…“ hlas se jí vytratil.

„Co tě zajímalo?“ Popohnala ji Spencer, když se ticho stalo trochu moc dlouhým.

„Mám tak trochu vystoupení o nadcházející sobotě. Chtěla bys přijít?“

„Vystoupení?“ Spencer nechala svůj úžas proudit do slov. „Jako hraní před lidmi?“

„Jo. Nejde o nic velkého, jen malý klub, který patří mým přátelům.“

Spencer si nemohla nevšimnout, že Ashley zná spoustu bezva lidí, v naprostém kontrastu k sobě. Zjistila, že její podvědomí opět promlouvá nahlas, když pravila: „Jsi si jistá, že chceš, abych přišla?“

„Samozřejmě, že jsem. Byla bych poctěna, pokud bys přišla.“ Ashley zněla tak upřímně, že Spencer cítila, jak uvnitř taje.

„Ráda bych, Ashley. Zeptám se mámy, jestli mi pohlídá Elly. To obě rozveselí.“

„Skvělé. Zařadím tě na seznam hostů. Hele, nedělej si starosti, pokud by ti do toho něco vlezlo, ano? Vím, že jsi zaneprázdněná.“

Spencer přemýšlela o svém prázdném životě a jak zaneprázdněná není a zvládla udržet tu myšlenku v hlavě místo toho, aby ji vyhrkla do telefonu. „Budu tam, Ashley. Nechtěla bych o to přijít.“

Místo toho, aby zněla uboze, zněla dychtivě. Skvělé.

„Podrobnosti ti dodám později, ano? Myslím, že bys měla jít zachránit svou čtyřletou z jejích hlubin zoufalství,“ uchechtla se Ashley na druhém konci telefonu. Spencer se zazubila do telefonu, přestože to nikdo nemohl vidět.

„Hádám, že bych asi měla. Promluvíme si později?“

„Rozhodně.“

Z Ellyina pokoje nevycházely žádné zvuky, tak se Spencer odvážila nakouknout. Čtyřletá ležela na posteli s obličejem dolů, malý uragán udělal v pokoji pořádný nepořádek. Spencer se posadila na kraj postele a položila ruku na holčiččino rameno. Byla setřesena. Spencer s ní něžně zatřásla a zjistila, že její ruka je jemně odstrčena. Zřejmě to Elly ještě nepřešlo. Spencer pokrčila rameny a odešla do kuchyně udělat sendviče k večeři.

Musel to být hlad, co nakonec přivedl dítě z jeho pokoje. Její tvář byla pomačkaná z toho, jak byla zabořená do polštáře, a kousala si ret, stejně jako to dělávala její máma. Spencer na ni pohlédla s jedním obočím pozvedlým. Elly se vrtěla a Spencer zachytila záblesk sebevědomí v holčiččiných očích.

„Můžu dostat sendvič,“ ukazovala Elly plná naděje.

„To záleží,“ pronesla Spencer opatrně, navzdory skutečnosti, že holčičce už udělala sendvič a ten čekal na lavici se sklenicí džusu. „Co mi řekneš?“

„Omlouvám se?“ ukazovala Elly.

Spencer si klekla, aby dostala holčiččiny oči do úrovně svých. „Zlatíčko, musíš mi říct, za co se omlouváš, jinak to nefunguje.“

Holčička se stydlivě houpala dopředu a dozadu. Spencer znovu pozvedla obočí.

„Omlouvám se, že jsem zlobila,“ ukazovala Elly.

„A?“ Ukazovala Spencer nazpátek.

„Omlouvám se, že jsem házela věcmi a naštvala jsem se.“

Spencer ji objala a políbila na čelo. „To je v pořádku. Mám pro tebe sendvič.“

A právě tak rychle to bylo zapomenuto. Bylo to vážně skvělé dítě. Dokonce si po večeři uklidila svůj pokoj, samozřejmě se Spenceřinou pomocí. Později toho večera, místo toho, aby se po přečtení pohádky vyplížila ven, Spencer se přistihla, že svírá svou dceru v náručí, hladí ji po hlavě a jemně s ní kolébá, zatímco ta usíná. Ležíc na posteli pro jednoho, zírala na plastikové svítící hvězdy, které byly poseté po stropě a cítila mírné nádechy své dcery, jak spí přitulená k ní.

Stále byla velice zmatená. Souhlasila jít na Ashleyino vystoupení a ta myšlenka ji vzrušovala. Na druhou stranu věděla, že správná věc by byla, už nikdy se s tou muzikantkou nevidět. Podvedla Graye, tak trochu. Políbila Ashley a musela být k sobě upřímná, chtěla to udělat znovu. Správné by bylo ukončit to teď, než mohla být v dalším pokušení, než by se mohla vystavit zkoušce a selhat. Ale Spencer nemohla. Ta hudebnice byla první kamarádkou, kterou si udělala za velice dlouhou dobu. A byla jednou z nejmilejších lidí, které Spencer potkala. Jen trávit čas v její přítomnosti Spencer hřálo a měla pocit pohody. Tyhle pocity byly v takovém kontrastu se zbytkem jejího života – kromě Elly, přirozeně – že Spencer prostě zjistila, že se s nimi nedokáže rozloučit.

Takže měla na výběr: mohla zavolat Ashley a říct jí, že se už nikdy nesmí znovu vidět; nebo by mohla najít trochu páteře a nechat to v rovině přátelství. Mohla by najít takové odhodlání a nepřekročit tuto hranici. Našla v sobě trochu síly a rozhodla se to udělat právě tak. Proč by nemohly být jen kamarádkami? To je vše, co teď byly. Není třeba pouštět se znovu dál.

Tak proč, divila se, když zaslechla Graye vejít, nechtěla jít do postele? A proč pochybovala o každém slově, které si právě řekla?


11

Spencer zabočila svým autem k Ashley a vypnula motor. Tichý středeční večer lehce bzučel a ve vzduchu byl cítit mráz. Viděla muzikantku jen před pár hodinami v komunitním centru, když přijela vyzvednout Elly. Její dcera vypadala, jako by se pokus s malováním prsty zvrhnul a byla pokrytá všemi barvami duhy. Ani Spencer se nedokázala ubránit výbuchu smíchu a zaslechla potlačované hihňání za sebou, kde vycházela hudební třída. Obrátila se, střetla se s Ashleyinýma očima a společně se smály. Jen o pár hodin později je tu zas.

A proč?

Kvůli tomu, jak se cítila, když jí lomcoval smích. Kvůli tomu, jak ji pálila ruka, když se jejich prsty otřely, když jí Ashley předávala podrobnosti o sobotním večeru. Kvůli tomu, jak se každou noc v tomhle týdnu probouzela ze snu o nádherné tmavovlásce. Protože to muselo přestat.

Spencer vystoupila z auta a přešla ulici. Cítila, jako by dva lidé hráli přetahovanou a ona byla provaz. Jedna její část táhla dozadu, neochotná konfrontovat Ashley a své vlastní city a říkala jí, aby nasedla zpátky do auta a dál předstírala, že ty věci, které cítí, nejsou skutečné. Druhá její část táhla dopředu a říkala jí, že tohle musí teď skončit, pro dobro jejího manželství, dítěte a příčetnosti. Tahle část vítězila.

Spencer se zhluboka nadechla a zaklepala na dveře. Čekala a čekala, a když nikdo nepřicházel, myslela, že možná získala odročení. Chystala se otočit a odejít, když se dveře otevřely. Spencer neúmyslně ukročila vzad a málem spadla ze schodů.

„Ach, omlouvám se, jen jsem… Myslela jsem… Já…“ zhluboka se nadechla a uklidnila se natolik, aby si utřídila myšlenky. „Je Ashley doma?“

Žena, která otevřela dveře byla pohledná. Velice pohledná. Byla opálená, štíhlá a měla rovné kaštanové vlasy, které jí rámovaly dokonalou tvář. Upírala na Spencer pohled se zvědavě nadzvedlým obočím, díky kterému se světlovláska cítila úplně maličká.

„Zlato, kdo je to?“ zaslechla Spencer Ashleyin hlas z domu.

Zahlédla tmavovlásku, jak vyšla zpoza rohu do haly, oblečená v domácích teplácích a vlasy zabalenými do ručníku, zjevně právě vylezlá ze sprchy. Nenalíčená a v pohodlném oblečení a Spencer si pomyslela, že vypadá nádherněji než kdy dřív. Cítila, jak se jí srdce sevřelo v hrudi a přišlo jí zatěžko dýchat. Stočila bláznivý pohled z rudovlásky na Ashley a snažila se vymyslet, jak se z toho dostat.

„Spencer!“ Ashley zněla překvapeně.

„Čau,“ vydrala ze sebe Spencer nejistě. „Ehm. Promiň, že tě obtěžuji, neuvědomila jsem si… Půjdu.“

„Ne, ne, počkej.“ Ashley došla ke dveřím a protáhla se pod rukou druhé dívky, aby se dostala ke Spencer. Rudovláska se opírala o dveře s rukama zkříženýma a nevypadala moc pobaveně a očividně se nehodlala hnout. „Co se děje? Vypadáš znepokojeně.“

Spencer pátrala v mozku po odpovědi, která by nezněla úplně debilně. Pohlédla na ženu opírající se o dveře a Ashley zachytila plamínek v jejích očích.

„Ach, omlouvám se, jsem tak nezdvořilá.“ Ustoupila, aby měla Spencer jasný výhled na rudovlásku. „Spencer, tohle je moje přítelkyně, Olivia. Liv, tohle je Spencer.”

„Ráda tě poznávám,“ pronesla afektovaně druhá žena, zjevně ani potěšená, ani ochotná pohnout se dopředu a potřást Spencer rukou.

„Nápodobně,“ zamumlala Spencer.

„Chceš jít dál?“ zeptala se Ashley a usmívala se na Spencer.

„Ne, ne, to je v pohodě,“ prohlásila Spencer. „Neuvědomila jsem si, že máš společnost.“ Spencer si uvědomila, že neměla šanci vědět, jestli Ashley má nebo nemá společnost a byla to ta nejhloupější věc, co mohla říct. Kupodivu to byla nejchytřejší věc, kterou teď dokázala vymyslet.

„Neblázni,“ Ashley se na ni s úsměvem zakabonila. Její nos se svraštil a Spencer ze sebe vypustila výdech. „Liv není společnost. Pojď dál.“

„Ne, vážně, ne,“ protestovala Spencer. „Já jen… jen jsem ztratila ty podrobnosti, cos mi dneska dávala a myslela jsem, že bych je od tebe mohla dostat znovu.“ Ta lež jí vyklouzla z pusy a ona si blahopřála ke své výřečnosti. Byl to jen okamžitý nápad. Dokonce to znělo přijatelně.

„Proč jsi prostě nezavolala?“ Ashley se tvářila zmateně.

Fajn, možná ne tak přijatelně. „Stejně jsem jela okolo,“ lhala znovu Spencer. Fajn, tohle bylo rychlé uvažování.

„Ach.“ Zdálo se, že Ashley to zbaštila. „Vydrž a já ti to sepíšu.“ Zalezla dovnitř a nechala stát Spencer na verandě.

Olivia na ni chladně hleděla. Spencer jí věnovala slabý úsměv.

„Pořád něco ztrácím,“ zkusila to. I jejím uším to znělo uboze. Výraz Liviny tváře Spencer prozrazoval, že druhá žena si také myslí, že je ubohá. Spencer cítila, že rudne a nesnášela způsob, jakým jí nach stoupal až k uším.

„Tady to je.“ Ashley se znovu objevila, zachraňujíc Spencer z jejího zahanbení. „Tentokrát to neztrať, vážně bych tě tam ráda měla.“ Zubila se na Spencer, nevšímavá k rudnutí.

„Neztratím,“ řekla světlovláska tiše. „Omlouvám se, že jsem vás vyrušila.“ Tvář jí znovu zčervenala, když si uvědomila, při čem je možná vyrušila.

„To je v pohodě, z ničeho si nás nevyrušila.“ Ashley se znovu usmála. Spencer si pomyslela, že pokud by šlo pohledem zabíjet, Liv by už tu a tam vraždu spáchala. Spencer vycouvala po schodech, zamávala na rozloučenou a vyklidila pole, než se situace mohla stát ještě nepříjemnější, pokud to vůbec bylo možné.

Zajela za roh, dost daleko, aby nemohla být spatřena z Ashleyina domu a pak prudce zastavila, pověsila se na volant a lapala po dechu. Mohla cítit, jak se jí po tvářích nezadržovaně valí slzy a hlava se jí točí tak silně, že si myslela, že omdlí. Bouchala pěstí do přístrojové desky a vyplakávala si své srdce, dokud se necítila tak vysátá, že věděla, že nic víc nezbývá. Pak jela domů.


12

Spencer se postavila před Graye. Čekala, až přijde domů a teď, v jednu ráno, byla rozhodnutá říct si svoje. Nebylo to fér a ona to věděla. Nebyla ve skutečnosti naštvaná na něj; zlobila se na sebe za to, jak nechala na sebe všechno působit a na to, jak se poslední dobou chovala. Gray nevěděl o Ashley a ona neměla v úmyslu mu o ní říkat, ale vina v ní byla akutní, až to bolelo.

Byla otřesena skutečností, že Ashley měla přítelkyni, jednoznačně otřesena. Štvalo ji to víc než cokoliv. Ze všech sil se snažila přesvědčit samu sebe, že tohle je o Spencer a Grayovi. Chtěla věřit, že je tohle o čemkoliv jiném než o Spencer a Ashley. Tak z toho udělala záležitost Spencer a Graye. A když emocí v ní byly příliš na to, aby je zvládla, rozhodla se je vypustit, ať se jí to líbilo nebo ne. Ať to bylo fér nebo ne.

„Kolik si myslíš, že je?“ pronesla ke svému manželovi hlasem, ze kterého odkapával jed.

„Spencer.“ Zněl unaveně, tak hrozně moc unaveně. „Teď ne. Prosím.“

„Kdy Grayi? Kdy si promluvíme? Vracíš se touhle dobou každou noc. Pokud to neudělám teď, tak kdy?“ Gray vypadal tak unaveně, že její odhodlání kolísalo.

„Prosím, Spencer. Měl jsem v práci ten nejhorší představitelný den. Pokud bych měl na výběr mezi tím být doma s tebou nebo v práci, tak bych si vybírat nemusel. Byl bych tady. V tom mi věř. Ale prosím, nech mě teď spát. Nemyslím si, že bych měl na to hádat se.“

Vypadal jako hošík a Spencer se nad ním sevřelo srdce. Přitáhla si ho do objetí, políbila ho na čelo a zavřela oči.

„Omlouvám se,“ zašeptala. Omlouvala se za tolik věcí, obzvláště za ty, o kterých nevěděl. „Běž do postele.“

Pustila ho a sledovala, jak se plouží, jako zombie, nahoru do ložnice. Sevřela si čelo do dlaní a cítila škrábavou suchost za očními víčky, která předznamenávala další pláč. Bylo jí špatně z pláče. Před dvěma měsíci byla tou nejklidnější, nejschopnější osobou, jakou znala. Nikdy neplakala. Teď to dělá každý den. Co si hodlá počít?

Po tom, co o tom věčnost přemýšlela, došla ke stejnému rozhodnutí jako dříve během tohoto týdne: dá tomu další šanci. Byla to příležitost dát si svůj život do pořádku. Měla pravdu, že se potřebuje bavit. Potřebovala mít nějaký život a potřebovala si dát život zase do kupy.

Ashley v ní možná vyvolává pocity, která by mít neměla, ale stejně tak byla nejlepší kamarádkou, kterou si Spencer udělala za dlouhou dobu. Navzdory všemu se toho světlovláska nebyla ochotná vzdát. Měla to vědět lépe. Samozřejmě, že někdo tak krásný jako Ashley bude zadaný. A i kdyby byla volná, jaký by v tom byl rozdíl? Spencer byla vdaná. A na chlapy. Byla jen bez Graye osamělá a hledala východisko.

Takže došla ke třem rozhodnutím. Za prvé, hodlá přimět sebe a Graye pracovat na jejich manželství. Ale minimálně laskavě počká, dokud on nebude vzhůru, aby si o tom promluvili. Za druhé, hodlá se kamarádit s Ashley a sakra si užít čas strávený s ní. A za třetí, hodlá se naučit, jak být zase šťastná.

To učinilo rozhodnutí jít na Ashleyino vystoupení jednodušší. Navíc byla tak nadšená z možnosti vidět tu dívku vystupovat, že ani neuvažovala o tom nejít. Navzdory jejímu drobnému vzplanutí byla její matka víc než ráda, že u nich Elly přespí. Clay byl jediným dalším členem rodiny, který jim zařídil vnoučata, i když byste si mysleli, že Glen bude už také nějaké mít, se všemi těmi jeho jednorázovkami. Clay ale bydlel hodně daleko a Elly byla vždycky vítaná v domě svých prarodičů. Aby se vyhnula dotazům na jejich hádku při grilování, vyložila Spencer svou dceru a pospíšila si zpátky domů, aby se připravila. Gray byl v práci, nijak překvapivě.

Pečlivě se oblékla s ještě větším rozvažováním než na otevření galerie. Chtěla vypadat dobře a ne příliš nepatřičně pro klub. Chtěla vypadat sexy, ale nedotknutelně, stylově, ale přístupně. Byla to těžká úloha, obzvláště vzhledem ke Spenceřině garderobě, ale byla rozhodnutá dokázat to. Nakonec to vyřešila nejkratší sukní, jakou vlastnila a topem, který toho nechával jen velice málo pro představivost. Nebylo to pravděpodobně moc rafinované, ale přinejmenším vypadala rajcovně.

Tentokrát souhlasila, že se s Ashley sejde na místě, vzhledem k tomu, že tmavovláska tam bude už několik hodin předem kvůli přípravám. Spencer byla nicméně stále Spencer, takže přišla dřív. Klub byl otevřený, když tam dorazila, ale téměř prázdný, jen s několika lidmi postávajícími po krajích. Spatřila Ashley okamžitě, nahoře na pódiu, jak se živě baví se zvukařem a oba se smějí. Měla na sobě jen džíny a hezký top, ale stejně Spencer brala dech. Spencer zatlačila ty myšlenky hluboko dolů, protáhla se dveřmi dovnitř a snažila se vypadat nenápadně.

Z neznámého důvodu nedokázala potlačit začervenání, když Ashley vzhlédla a spatřila ji, ale udělal jí radost úsměv, který se objevil na brunetčině tváři. Spencer sledovala, jak seskočila z pódia a vyrazila k ní.

„Přišla jsi!“ Ashley zněla nelíčeně nadšená z té skutečnosti.

„Samozřejmě,“ odvětila Spencer vřele. „Nenechala bych si to ujít.“

„Páni. Vůbec to na mě nevyvíjí tlak nebo tak něco,“ vtipkovala Ashley.

„Budeš skvělá,“ pronesla Spencer upřímně nadšeně. Vážně se těšila, že uslyší Ashley vystupovat. A nejen kvůli tomu, že zvuk muzikantčina hlasu vždycky vysílal žhavý drát přímo její páteří.

Byla vděčná, že Ashley s ní zůstávala, zatímco se místo plnilo. Začal být trochu problém se slyšet, jak se místnost plnila a hluk vzrůstal, ale i tak spolu zvládly obstojně hovořit. Spencer stále žasla, jak snadné bylo se s tou dívkou bavit a jak moc si užívala jen trávení času v její přítomnosti. Čas, aby se Ashley přesunula do zákulisí, se rychle blížil, když se Liv zhmotnila vedle nich, aniž by si Spencer všimla, odkud přišla.

Přítomnost rudovlásky okamžitě přivodila Spenceřino napětí. Spencer nemusela být jasnovidec, aby si uvědomila, že k ní ta žena pocítila na první pohled nechuť. Způsob, jakým si přitáhla Ashley do náruče a políbila ji dlouhým, vroucím způsobem, naznačila Spencer, proč není Livinou oblíbenou osobou. Ta žena byla k Ash zjevně majetnická. Spencer se s tím nemohla přít; popravdě to dokázala pochopit. Způsob, jakým se líbaly, přiměl světlovlásku lehce zčervenat a odvrátit zrak. Nebyla si jistá, jestli to bylo kvůli tomu veřejnému projevu náklonosti nebo kvůli skutečnosti, že mírně zezelenala závistí. I tu myšlenku zatlačila dozadu.

Ashley se odtáhla a vypadala tak nějak v rozpacích z Liviny náklonosti. Snažila se udržovat konverzaci v chodu, ale nakonec se vrátila k hovoru se Spencer, protože její přítelkyně zachovávala hrobové ticho. Stejně to netrvalo dlouho, protože hudebnice byla zavolána před vystoupením do zákulisí a zanechala blondýnu a rudovlásku stojící vedle sebe. Spencer zvažovala začít rozhovor, ale byla poněkud zastrašená přítomností druhé ženy. Byla vyšší a štíhlejší než Spencer, nápadně pohledná a nezdálo se, že by chtěla s někým mluvit, nejméně ze všech se Spencer.

„Tak, čím se živíš?“ Ta otázka se vynořila odnikud a Spencer byla lehce ohromena skutečností, že na ni Liv mluví. Ačkoliv ta otázka byla v podstatě jen, aby řeč nestála.

„Pracuji na částečný úvazek v advokátní kanceláři,“ odvětila Spencer po chvilce. „Zbytek času jsem doma a starám se o svou dceru.“

„Ach, ty máš dítě?“ Liv vypadala překvapeně a pozvedla obočí. Vyslovila slovo ‚dítě‘ stejným způsobem, jakým by někteří lidé mohli reagovat, kdyby jim Spencer prozradila, že vlastní exotického kočkodana.

„Ano,“ odpověděla Spencer, tak nějak defenzivně, zatímco začala kapela ladit. „Jsou jí čtyři.“

Hudba teď začala být dostatečně hlasitá, aby ukončila všechen rozhovor, pokud byste nazvali výměnu čtyř vět za rozhovor. Spencer cítila, jak se opět rozveseluje, když se Ashley objevila na pódiu. Rychle střelila pohledem po dívce vedle sebe, ale Livin obličej měl nečitelný výraz a Spencer zjistila, že její zrak je stejně přitahován zpátky k pódiu.

A pak se ztratila v té hudbě a zvuku a úžasné podívané, kterou byla Ashley Daviesová. Byla u vytržení ze způsobu, jakým se tmavovláska naprosto pohroužila do hudby a ze způsobu, jakým procítěný hlas obklopil všechno a všechny v místnosti. Měla ohromný talent a ten teď okouzloval Spencer Carlin McIntyrovou. Spencer měla pocit, jako by vše ostatní ustoupilo do pozadí: dav, zastrašující rudovláska vedle ní, kapela. Byl to svět jen s ní a Ashley. V určitém bodě vystoupení muzikantka pohlédla přímo do Spenceřiných křišťálově jasných modrých očí. Pro blondýnu to byl dráždivý okamžik, který vyslal dýky do její hrudi a ztěžka se jí dýchalo.

Příliš brzy bylo po všem a Spencer se cítila ochuzená, když hudba dohrála. V tu chvíli došla k přesvědčení, že se možná stane skalní fanynkou. Zdálo se to jako víc vzrušující život než ten její a rozhodně našla správnou osobu ke zbožňování. Ashley vyšla zpoza pódia, zpocená z námahy a světel, vyprazdňovala láhev s vodou, nicméně vypadala úchvatně. Spencer se zdržela vypísknutí a vrhnutí svých paží kolem tmavovlásky v nadšení z uplynulého představení, ale jen kvůli Liv, která stála chladně a klidně vedle.

„To bylo úžasné!“ prohlásila světlovláska nadšeně navzdory tomu, že se zdržela fyzického kontaktu. „Jsi neuvěřitelná. Tak hrozně moc neskutečná.“ Uvědomila si, že to přehání a zčervenala.

„Díky.“ Ashley vypadala spokojeně. „Měla jsem z toho dobrý pocit.“

„Bylo to víc než dobré. Máš smlouvu na nahrávání nebo tak něco?“ Spencer si nemohla pomoct, ale dál ji chválila, protože si vystoupení opravdu užila. Ona a Ashley upadly znovu do lehké konverzace. Bylo to jen o hodinu později, když Liv, která tam stála se založenýma rukama a poklepávala si nohou, konečně narušila žertování mezi blondýnou a brunetou a téměř na Ashley zaječela: „Jdu domů!“

Byla to kousavá poznámka, která zanechala všechny tři v tichu a bylo jasné, že Liv čeká, že Ashley půjde s ní. Tmavovláska se zahleděla na svou přítelkyni s trochou znepokojení a pak se natáhla a stiskla Spenceřinu ruku.

„Vydrž,“ pronesla k světlovlásce, „hned jsem zpátky.“ Vzala Liv za loket a zmizely v davu. Spencer stála u baru, hrála si se svým pitím a snažila se necítit se tak náhle osaměle.

Ale Ashley se znovu objevila mnohem dřív, než Spencer čekala. „Nemusíš ještě jít, že ne?“ otázala se hudebnice.

„Do háje, ne! Dneska večer se bavím. Můžu tu zůstat celou noc, když budu chtít.“

Spencer nedokázala zabránit, aby se nezazubila, při nádherném úsměvu na Ashleyině tváři, nebo z toho, jak se jí zkrabatil nos, když byla šťastná.

„Pojď.“ Ashley ji táhla od baru. „Jdeme tančit.“

Byly skoro čtyři, když se dostaly ke Spenceřinu domu po tom, co ji Ashley odvezla domů a obě se celou cestu smály. Zastavily před domem a Spencer si nemohla nevšimnout, že jediné auto na příjezdové cestě bylo to její. Gray nikde. Dům byl temný a tichý. Usmívajíc se na Ashley se otočila na sedadle a věnovala druhé dívce spontánní objetí.

„Tak moc ti děkuji za dnešní večer, Ash. Bylo to opravdu výjimečné.“

Ashley jí oplatila objetí dalším a pak se s úsměvem odtáhla.

„Tolik ti děkuji, že jsi přišla. Díky tomu to bylo výjimečné.“ Něžně zastrčila pramínek světlých vlasů za Spenceřino ucho a jejich pohledy se střetly. S dechem zadrhlým v hrdle musela Spencer ta slova ze sebe dostat silou.

„Ne, ty jsi ta výjimečná. Jsi…neskutečná.“ Byla jen centimetry od Ashleyiných úst a její oči k nim nepřestávaly sklouzávat. Naklonila se trochu blíž, srdce jí bušilo a věděla, co chce, ale byla nejistá. Periferním pohledem mohla vidět, jak se Ashleyiny oči zavírají.

A pak zjistila, že je v dalším objetí, žádné rty na svých. Napětí povolilo a ona jí vracela objetí. S žalostným úsměvem vystoupila z auta.

„Zavolej mi, ano?“ Ashley se vyklonila z okýnka na straně řidiče, když světlovláska obcházela kolem auta.

„Zavolám. Slibuji,“ odvětila Spencer.

Ashley čekala, dokud Spencer neměla bezpečně otevřené dveře svého domu, než nastartovala. Spencer se zastavila na zápraží svého domu, otočila se a sledovala, jak hudebnice snadno vyjíždí na ulici. S povzdechem vešla do domu, zavřela dveře a dumala nad tím, co si sakra počne sama se sebou.


13

Ta noc s Ashleyiným vystoupením musela upevnit jejich přátelství, protože následujících čtrnáct dní byla hodně poblíž. Zdálo se, že tráví víc a víc času spolu a z toho se Spencer točila hlava štěstím. Bylo tak snadné být s Ashley, smát se, vtipkovat a mluvit o všem a ničem.

S Elly si také padla do oka a holčička byla vždycky nadšená, když se viděla s muzikantkou. Popravdě výjev před Spencer, jak stála ve dveřích do kuchyně, jí vyvolával přiblblý úsměv a záchvěv srdce. Ashley seděla na podlaze s nohama zkříženýma s Elly sedící před ní a hrály nějakou zvláštní druh paci paci pacičky, který zahrnovala spoustu hihňání a lechtání. Spencer neušlo, že Ashley strávila za poslední dva týdny s Elly víc času než Gray za poslední rok.

Byla vytržena ze svých myšlenek a Ashley a Elly byly vyrušeny ze své hry náhlým otevřením vchodových dveří. Vypadajíc ztrhaně a trochu ztraceně vešel Gray a mnul si oči. Přesunul se do kuchyně jako náměsíčník a byl naprosto nevšímavý ke všem okolo, dokud mu Spencer nepodala sklenici vody, jelikož se zdálo, že to hledal.

„Díky, zlato,“ řekl prkenně.

„Ježiš, Grayi, vypadáš strašně.“ Měla o něj strach. Periferním pohledem mohla vidět Ashley, jak vstává z koberce v obýváku a otírá si džíny.

„Jdu do postele.“ Gray vyšel z kuchyně a zastavil se, když si uvědomil, že v jeho obýváku stojí Ashley a vypadá zmateně a jako by tam nepatřila. Neměl ponětí, kdo to je a odrazilo se to v jeho výrazu.

„Grayi, tohle je moje kamarádka, Ashley,“ představovala je Spencer opatrně.

„Rád tě poznávám. Omlouvám se, nejsem v tuhle chvíli při smyslech.“ Gray se postranně usmál a odešel chodbou.

Spencer na Ashley omluvně pokrčila rameny za Grayovu nevychovanost a stáhla si utěrku z ramene.

„Měla bych jít,“ pravila Ashley, strčila si ruce do kapes a hleděla na Spencer způsobem, jaký světlovláska nedokázala rozluštit.

„Nechoď,“ zamračila se Spencer v odpověď. „Zůstaň na večeři.“ Neunikl jí jemný pohyb Ashleyiny hlavy, otáčející se mírně směrem k ložnici, kde spal Gray.

„Nemůžu…“ zajíkla se lehce, když odpovídala. „Už něco mám.“

Obě věděly, že je to lež, ale Spencer to nechala být. Otevřela brunetě dveře a když ta scházela ze schodů, vzala ji za loket a otočila ji. Zavřela za sebou tiše dveře, přitáhla si menší dívku do náruče a svírala ji, nechávajíc vůni z tmavých kadeří proplouvat kolem sebe. Cítila, jak Ashleyiny ruce proklouzly kolem jejího pasu za ni a jen stála a vychutnávala si poslední večerní sluneční paprsky ve vřelém objetí. Odtáhla se, pohlédla do vážných čokoládově hnědých očí a přejížděla rukou po křivce jedné z dokonalých lící. Spencer sledovala, jak se Ashleyiny očí líně zavřely při tom dotyku a pak se chvějivě otevřely.

„Spence,“ zaslechla zašeptání z Ashleyiných rtů.

Pak se naklonila a jemně, velice lehce otřela své rty o ty tmavovlásčiny. Byl to ten nejjemnější polibek a bylo po něm dřív, než měl třeba jen vítr šanci ho zaznamenat, jak náhle zadul a zanechal vír listí poletovat kolem dvorku.

„Díky, že jsi mou kamarádkou,“ zašeptala a pustila Ashley. Hudebnice se na ni pousmála, pokrčila rameny a pokračovala v cestě ke svému autu.

Spencer měla pocit, že Ashley vystrašila. Několik následujících dní muzikantku vůbec neviděly a většina Spenceřiných telefonátů zůstala nezvednuta a bez odpovědi. Spencer z toho byla skleslá a její dobrá nálada, která trvala poslední dva týdny o překot mizela. Navíc byla absence Ashley v jejím životě jenom zdůrazněna naprostým nedostatkem jejího manžela v jejím životě, což Spencer přivádělo na myšlenky o všech těch věcech, o kterých přemýšlet nechtěla, což v důsledku jenom zhoršovalo její náladu.

Když nadešel pátek, Spencer zjistila, že zase čeká na Graye. Už týden neviděl Elly, kromě krátkého zahlédnutí, když tu byla Ashley naposled. Vstával před holkami a domů přicházel po té, co obě šly do postele a jediný důvod, že se viděl se Spencer, byl, že občas vynaložila úsilí a vstala dřív, aby mu udělala snídani.

Spencer seděla na gauči, paže odhodlaně zkřížené a čekala, až její manžel vejde. Tentokrát ji nezajímalo, jak moc je unavený. Tentokrát jí bylo jedno, co řekne. Tentokrát si zatraceně určitě promluví.

Gray si musel všimnout jejího výrazu, jakmile vešel do dveří, protože výraz na jeho tváři byl všeříkající. Očividně si to neuvědomoval, protože cítil potřebu to i říct.

„Teď ne, Spencer.“ Vypadal unaveně.

„A kdy teda, Grayi?“ odvětila stejně, ve snaze nedat průchod hněvu. Popravdě zuřivost se v ní vzdouvala, ale ona ji dusila s vědomím, že stejně vybuchne, tak jako tak. „Kdy si promluvíme? Kdy plánuješ být doma? Kdy si kčertu najdeme čas, když tu zatraceně nikdy nejsi?“ Hněv hrozil výbuchem a ona ho musela zatlačovat zpátky.

„Spencer, jsou dvě ráno!“

„Přesně, Grayi.“ Postavila se, s pažemi zkříženými a ústy staženými do úzké čárky. „Jako tomu bylo včera a noc před tím a tu zatracenou noc ještě dřív. Tu noc před tím, jsi zvládl přijít v čas, abys padnul do postele po tom, cos byl nezdvořilý k mojí kamarádce.“ Smutně zavrtěla hlavou. „Kdy přesně si promluvíme?“

„Zjevně teď,“ zamumlal.

„Grayi, nenapadlo tě, že by tohle mohlo být důležité?“ Spencer krotila své nutkání dupnout si vztekle nohou. Nemyslela si, že by to atmosféře dodalo na vážnosti. „Už tě vůbec nevídám.“

„Spencer, ty víš, že je tohle důležité. Ty víš, že je tohle náročný projekt a já pracuji 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Myslíš si, že ostatní nedělají to samé? My všichni děláme přesčasy. Navíc je to všechno pro naše dobro.“ Zvedl v obranném gestu ruce do vzduchu.

„Pro naše dobro? Jak nám to kčertu přináší cokoliv dobrého?“

„No, pro začátek, mi bylo řečeno, že až ten projekt bude hotový, stanu se vedoucím oddělení!“ Gray po ní mrštil tím argumentem a Spencer dumala, jestli si vážně myslí, že kvůli tomu ustoupí.

„To nemůžeš myslet vážně, Grayi.“

„Jak by to nemohlo být dobré? Povýšení, Spence, to je to hlavní.“

Spencer na něj pohlédla a byla přemožena smutkem a náhlým pochopením. „Je to to hlavní pro tebe…“ Hleděl na ni a nechápal, co tím myslí. „Ale není to to hlavní pro nás, Grayi. Hádám, že povýšení znamená víc hodin, víc práce, víc projektů.“

„Spencer, to je to, co dělám. Je to moje práce, naše obživa. Tohle je důležité.“

„Dostatečně důležité, abys zatraceně přišel o svou rodinu??“

„Spencer, začínáš být melodramatická. Jdu do postele.“ Vykročil ke dveřím.

„Neodcházej ode mne, Grayi McIntyre!“ Její hlas byl ocelový a procedila tu větu skrz zaťaté zuby. Zastavilo ho to, ale neotočil se.

„Kvůli čemu, Spence? Té samé hádce, kterou jsme měli minulý týden? A týden před tím?“

„Grayi, proč musíme mít pořád tenhle spor? Třeba pro to, že mě neposloucháš?“ To ho přimělo otočit se.

„Ach, a ty mě posloucháš?“ odvětil jedovatě. „Proč je to o tobě? Proč nemáš prostě radost, že se mi daří? Nemáš radost, že je to pro mne důležité?“

„Protože už nejsi součástí mého života, Grayi. Nikdy tu nejsi a když občas ano, tak ten čas trávíš sám nebo se svými kámoši na golfu. Tohle není být součástí rodiny!“ Byla plná pocitů, emoce v ní vřely. Nevěděla, jestli ječet nebo plakat.

„Spencer, jsi melodramatická. Pro jiné to není problém. Ty z toho děláš problém pro nás. Jdu do postele.“ Kráčel směrem k chodbě a ona ho nezastavila, ale vyštěkla na něho.

„Fajn, jedu pryč.“

„Kam?“ zeptal se nevěřícně. „Jsou kurva dvě ráno.“

„Já vím, ale nemůžu tu zůstat.“ Popadla klíče a svou bundu, otočila se na patě a vyšla ze dveří.


14

Spencer věděla, že je šílenství objevit se u Ashleyina domu ve čtvrt na tři ráno, ale vážně nedokázala vymyslet, kam jinam jet. Nebylo možné, že by se mohla v tuhle hodinu objevit v domě svých rodičů nebo některé z jejích dalších kamarádek… Komu co nalhává? Měla známé, ne kamarády.

Stála u dveří a zase váhala. Zdálo se, že bez ohledu na to, kdy dorazí, má velké problémy zaklepat na dveře Ashley Daviesové. Bylo to, jako by se její ruka odmítala zvednout a její prsty se odmítaly sevřít k zaklepání. Nebo možná jen věděla, že je tohle nebezpečné, obzvláště teď, když s ní cloumal vír emocí. Obzvláště teď, když se zdálo, že se nic v jejím životě nevyvíjí správně a pro jednou chtěla dostat to, po čem toužila. Teď je špatný čas na zaklepání na Ashleyiny dveře, obzvláště vzhledem k tomu, že ji vzbudí a pravděpodobně naštve.

Stejně zaklepala. Uvědomila si, že je tady a pokud bylo na výběr ze zaklepání na dveře a vrácením se domů, tak věděla, co vybrat. Se zaťatými zuby v očekávání nevyhnutelného trpělivě čekala a byla překvapená, když se po jejím tichém zaklepání dveře otevřely tak rychle. A ještě překvapenější, že Ashley byla oblečená a jasně vzhůru.

„Spencer.“ Tmavovláska zněla tak překvapeně, jako se blondýna cítila, ale zjevně z jiných důvodů. „Jsi v pořádku? Co se děje?“ Vtáhla Spencer do domu a zavřela dveře.

„Jsem…jsem v pořádku.“ Spencer si nebyla jistá, jestli se snaží ujistit Ashley nebo sebe. „Vážně…já…“

Ashley ji vzala za ruku a vedla ji do obýváku. Spencer zjistila, že je jemně usazena na gauč a sledovala, jak se Ashley posadila vedle ní. „Spencer, řekni mi to.“

„Omlouvám se,“ zašeptala Spencer.

„Za co?“ uchechtla se Ashley, špičkou prstu pozvedla Spenceřinu tvář a usmála se na ni. Spencer cítila, jak jí žaludek poskočil při tom úsměvu.

„Za to, že jsem tě vzbudila.“

„Nevzbudila. Byla jsem vzhůru.“ V Ashleyiných očích byl vzdálený pohled a Spencer uvažovala, na co bruneta myslí. „Každopádně, nevadí mi to.“

„Tak se omlouvám, že jsem se tu objevila ve dvě ráno,“ přela se Spencer.

„Vážně mi to nevadí,“ protestovala Ashley. „Mluv se mnou. Řekni mi, co se stalo.“

Spencer si zabořila hlavu do rukou a mnula si oči. Svědily jí a jako by jí neseděly do hlavy. „Měla jsem další hádku s Grayem.“

„Zas tu samou?“ Ashley pokývla chápavě hlavou.

„Jo,“ zasmála se Spencer ironicky, „Stejná hádka, pořád a pořád a pořád. Nezáleží mu na tom, co chci nebo co si myslím.“

„Ach, Spencer, jsem si jistá, že to není pravda.“

„Je,“ protestovala a přetékala hněvem a hlubokým smutkem. „On si ani nemyslí, že tu je nějaký problém a pokud mu na mě záleží, nedává to najevo. Nikdy to nedával najevo. A mně to začíná být jedno!“

“Spence…”

Spencer se cítila tak mimo kontrolu, že se bála, že se svalí z gauče. Vydrápala se na kolena a shlížela na Ashley, která měla pozvedlé obočí ve výrazu zmatku.

„Proč musí být věci tak těžké?“ vyrazila ze sebe Spencer, hlas naplněný zadržovanými slzami. „Proč pro jednou nemůžu prostě mít, po čem toužím?“

Ashleyina tvář změkla a pak pozvedla ruku a přejela prstem po Spenceřině čelisti. „Po čem toužíš?“

Spencer polkla a pak se skláněla dolů pomalu se blížíc k Ashley. Její ústa se vznášela sotva pár centimetrů od nádherných rtů před sebou. „Po tomhle,“ zašeptala a pak zkrátila vzdálenost.

Tiskla své rty na Ashleyiny, strčila své ruce do lesklých hustých kadeří a přitáhla si Ashley blíž. Jak se polibek zpevňoval, cítila, jak se vynořil jazyk a přejel po jejím horním a pak dolním rtu. Vášnivě zasténala, otevřela rty a prohloubila polibek. Mohla cítit, jak Ashleyiny ruce proklouzávají kolem jejího pasu, nacházejí odhalenou kůži na jejích bedrech a způsobují jí husí kůži, rychle se šířící všude tam, kde se jí dotkly.

Neschopna dál balancovat na svých kolenech se Spencer překotila dopředu a přistála na tmavovlásce, která padla po zádech na gauč s tichým „ech“, ale úžasně to zvládla, aniž by přerušila líbání. Spencer cítila Ashleyinu ruku klouzat nahoru po jejím krku a přitahovat si ji blíž a líbat ji dál a dál v neutuchající extázi. Těla se tiskla smyslně blízko. Spencer zjistila, že klouže níž a vydala drobné zanaříkání, když se Ashley pohnula tak, že své koleno přitiskla na Spenceřino rapidně žhnoucí centrum a vyslala rozechvění skrz ni.

„Bože, Ashley,“ zasténala Spencer proti rtům své společnice, když pohnula boky dolů a vyvolala tak náhlý nový příval těžkého oddechování. Úhel, ve kterém se nacházela byl úplně špatný a nedovoloval jí kontakt, po kterém tak zoufale prahla. Její tělo bylo rozpáleno jako nikdy dřív a ona toužila po dalším. „Prosím…“ zanaříkala a tiskla své tělo k Ashley v prosbě, která nezůstala nepovšimnuta. „Prosím, Ashley!“

Spencer nesouhlasně zasténala, když tmavovláska přerušila polibek. Zaťala své prsty do hedvábných kadeří a znovu vyhledala Ashleyina ústa svými vlastními, v zoufalé touze udržet kontakt. Získávajíc trochu kontroly, vyrazila svým jazykem proti jeho dvojčeti, smyslně se o něj otírala a vyvolávala potěšené naříkání u dívky pod sebou. Když tentokrát Ashley přerušila polibek, neprotestovala, místo toho zalapala po dechu, když plné rty sklouzávaly dolů po její čelisti, okusujíc krk a zanechávajíc cestičku polibků po Spenceřině klíční kosti, ještě víc rozpalujíc světlovlásku. Frustrovaná z jejich oddělení Spencer zatahala za Ashleyin top. Ve svém rozpáleném stavu nebyla schopna pochopit funkci všech těch různých proužků a háčků a vydala lehce nespokojený zvuk, když selhala v sundávání oblečení. Znovu zasténala, tentokrát vděčně a potěšeně, když si Ashley nadzdvihla lem oděvu a jedním pohybem si ho stáhla. Její smetanová ňadra byla zakryta černou krajkou a Spencer cítila, jak je dole zaplavena horkem a vlhkostí, při pohledu na téměř do pasu nahou ženu před sebou. Ashleyina pusa si propracovávala cestu zpátky nahoru po Spenceřině krku a její ruce se činily na Spenceřiných zádech, pod jejím topem. Se sotva přerušeným kontaktem mezi svými ústy a Spenceřinou kůží, Ashley obratně odstranila Spenceřin top a zanechala obě ženy v podprsenkách a těžce oddechující námahou a touhou.

Její ústa se teď otírala o Spenceřino ucho a Ashley zašeptala naléhavým nízkým hlasem, „Ložnice…“ Zasténala, když Spenceřina ruka přejela po jejím hrudním koši těsně pod černou krajkovou podprsenkou. „Hned.“

Vyskočila na nohy a vytáhla Spencer na ty její, zatímco světlovláska zanaříkala. Byla uspokojená rychlým obnovením kontaktu, když si ji Ashley přitáhla zpátky do silného objetí, pokožka tisknoucí se k pokožce a ústa spojená. Spencer si uvědomovala, že je vedena domem, ale bylo to nepodstatné: vše, na čem záleželo, bylo, že Ashleyiny polibky neustávaly. Zvládly se dostat do chodby před ložnici, než se líbání stalo natolik intenzivní, že nemohly postupovat dál. Ruce zapletené ve vlasech a těla poddajně přitisknutá na sebe. Spencer zalapala po dechu, když ucítila chladnou, tvrdou stěnu na svých zádech a Ashley tisknoucí ji k ní. Kontrast mezi horkým tělem vepředu a chladem stěny za sebou jen stupňoval její pocity.

„Kurva!“ Prohlášení vyklouzlo ze Spenceřiných úst, když Ashleyino koleno vklouzlo mezi její nohy a našlo znovu svůj cíl. Zatímco se o něj otírala, zvrátila hlavu dozadu a z jejích úst vycházelo přerývané dýchání, zatímco Ashleyina ústa znovu vyhledala její krk a zaútočila na něj s novou vervou, z čehož Spencer slábla kolena. Kdyby nebylo Ashleyiny ruky obtočené kolem jejího pasu a kolene příjemně vnořeného mezi jejími, Spencer by se pravděpodobně roztekla na podlahu. Ruka obtočená kolem jejího pasu začala klouzat výš a Spencer si myslela, že se čas zastavil, jak si razila cestu nahoru. Když se konečně přesunula na jedno ňadro, jen tenká látka mezi ním a teplem ruky, Spenceřina kolena konečně povolila.

„Bože všemohoucí!“ zaslechla Ashley vydechnout, zatímco je bruneta odtáhla ode zdi a do ložnice. Padly na matraci se Spencer na zádech a Ashley podpírající se na natažených rukou nad ní. Spodní části těl se pohybovaly s naléhavostí a v pradávném rytmu.

Oblečení bylo svlečeno a ruce klouzaly. Ústa našla ústa a polibky se prohloubily, prozkoumávaly, škádlily, chutnaly a rychle se přesouvaly. Spencer byla zaplavena vjemy, její nervová zakončení byla až bolestivě přecitlivělá. Vše, co oddělovalo ji a neskutečné tělo Ashley Daviesové byly dva páry kalhotek. Snažila se udržet myšlenky pohromadě natolik, aby byla schopna dotýkat se tmavovlásky, ale talentované ruce její společnice vážně narušovaly její schopnost soustředit se a rozdmýchávaly plameny v ní až za únosnou mez.

Když Ashleyina ruka sklouzla po jejím břiše a začala si hrát s okrajem kalhotek, Spencer se stala téměř nepříčetnou. Věděla, že je její tělo rozpálené. Naléhavě pohnula boky vzhůru pátrajíc po něčem, co utiší tu touhu, která v ní nekontrolovatelně vřela.

„Doprdele, Spencer,“ uslyšela Ashley zasténat jí do ucha, zatímco blondýna přejížděla nehty po jejích zádech, ‚potřebuji se tě dotýkat…‘ Zatahala významně za Spenceřiny kalhotky a Spencer zareagovala tím, že nadzvedla své boky a dovolila tak, aby jí byly stáhnuty a odhozeny pryč. Byla přemožena pocitem touhy, která byla ale utlumena náhlým ostychem ze své nahoty. Ashley na ni shlížela v úžasu a Spencer se cítila lépe ze zašeptaných slov uniklých z tmavovlásčiných rtů. „Jsi tak nádherná.“ Spencer se v odpověď zarděla.

Přejela svýma rukama přes Ashleyina ramena a polkla. Muzikantka vypadala překrásně ve světle jediné lampičky, která koupala pokoj ve slabé záři. Její kůže se leskla a její kadeře byly úžasně rozcuchané. Spencer zapletla jednu ruku do Ashleyiných vlasů, přitáhla si její ústa opět dolů a líbala ji s vášní, která obě překvapila a znovu se s nimi roztočil svět. Polibek byl přerušen, když Spencer zalapala po dechu z pocitu Ashleyiných prstů vklouzávajících mezi její nohy, z čehož se světlovlásce rozšířily oči.

„Ach, Bože, Spencer, jsi tak vlhká,“ zasténala Ashley, její ústa klouzala po křivce Spenceřina krku, zatímco její prsty lehce oddělily záhyby, našly citlivý uzlíček nervů v nich a otíraly se o něj.

“Ashley!”

Zanaříkání naplnilo vzduch, zatímco Spencer propnula boky proti ruce a její ruce padly dolů a sevřely povlečení. Zatlačila vzhůru ve snaze najít něco, ve skutečnosti nevědouc, co hledá, ale stejně po tom zoufale toužící. Ashley se opřela o jednu štíhlou ruku a shlížela na neuvěřitelný pohled na blondýnu svíjející se pod ní. Když se Spenceřiny modré oči konečně zahleděly do jejích, pomalu, ale jistě vsunula dva prsty hluboko do té nádherné holky. Spencer pootevřela rty při tom průniku, dech se jí zadrhl v hrdle, zatímco cítila, jak ji naplňuje větší potěšení, než poznala, kdy dřív. Propnula se proti nyní něžnému náporu, její zorničky se rozšířily a paty se bořily do postele. Její ruce kroutily povlečením, jak se v ní tvořily vlny rozkoše. Ashleyina ústa našla jednu ztvrdlou bradavku, sály ji a ochutnávaly a vedly Spencer dál a dál. Spencer cítila, jak mokré polibky sjíždějí dolů přes její hrudní koš a břicho. Horký dech byl na jejím stehně a pak, měkký, ale silný jazyk naléhavě zaútočil na její klitoris.

Nevšímavá ke všemu, co nebyla Ashley a příjemné pocity, které tvořila ve Spencer, zjistila světlovláska, že je unášena pryč na vlně, o které nevěděla, že existuje. Přirážela boky proti rytmu Ashleyina vnikání, naříkala dál a dál, zatímco v ní rostlo napětí, dokud nepovolilo, omračujíc ji a zanechávajíc ozvěnu Ashleyina jména odrážet se po místnosti. Slabá a v šoku se zhroutila na matraci, povlečení zkroucené pod sebou, kde se ruce zběsile činily. Cítila, jak Ashley klouže nahoru po jejím těle, prolíbávajíc si cestu zpátky ke Spenceřině obličeji, kde sevřela lehce do dlaní její tvář a shlížela do zářivě modrých očí, teď ztmavlých dřímající rozkoší.

„Jsi úžasná,“ pronesla bruneta něžně. „Úžasná.“


15

Dívky stály v Ashleyině hale, vzduch brzkého rána pronikal pod vchodovými dveřmi a chladil jejich kotníky, zatímco byly propletené. Spencer se neochotně odtáhla z jejich líbání, vzala do dlaně Ashleyinu opálenou tvář a hleděla do vřelých hnědých očí, které jí, i teď, braly dech.

„Musím jít,“ zamumlala a cítila, jak se sevření Ashleyiných paží kolem ní zpevňuje a její ústa se lehce otírají o její. Zareagovala polibkem, slovům navzdory.

„Nechoď…“ zamumlala Ashley nazpátek, odtahujíc se z polibku a otírajíc svůj nos o ten Spenceřin. „Zůstaň a já se postarám, abys nelitovala.“

Spence se lehce uchechtla, ale odtáhla se.

„Nemůžu. Musím jet domů, Gray pojede brzy do práce a Elly nemůže zůstat sama.“

Zmínka o jejím manželovi změnila citelně atmosféru a Spencer udělala krok dozadu, vědoma si té změny.

„Zavoláš mi,“ pravila Ashley se zamračeným obočím. Nebyla to otázka.

„Samozřejmě,“ odvětila Spencer vážně. „Já…“ Natáhla se a zastrčila jeden pramen tmavých kadeří za Ashleyino ucho. „Brzy se uvidíme.“ I ona udělala prohlášení, žádné pochybnosti.

Jela domů v mléčném tichu úsvitu a dorazila domů včas, aby ještě našla Grayovo auto na příjezdové cestě. Dala si pozor, aby ho nezablokovala, tiše se vydala ke dveřím a modlila se, aby spal, až se tam dostane.

Neměla takové štěstí. Byl u jídelního stolu s hrnkem kafe a vypadal vyčerpaně. Neotočil se, když otevřela dveře a ona si pomyslela, že by ho mohla minout, aniž by bylo něco řečeno. Zastavil ji v půli cesty do haly.

„Kde jsi byla?“

Zastavila se, ale napodobila jeho z předešlé noci a neotočila se.

„U kamarádky.“ Modlila se, aby nevypadala moc pomačkaně. Soudila, že by mohla vypadat, jakože spala na gauči.

Nebo něco dělala na gauči.

„To jen odejdeš? Prostě jen tak?“ Zněl naštvaně. Spencer na to neměla náladu.

„Nebyla jsem doma čtyři hodiny, Grayi. Myslím, že mám ještě spoustu rezerv, než tě doženu.“ Pokračovala v chůzi. Pokud odpověděl, ignorovala to a zalezla do sprchy.

Voda proudící po jejím těle vytvářela potůčky, jak stékala na podlahu. Spencer zavřela oči, opřela se o zeď a cítila vodu omývací ji. Pořád mohla cítit stopy, které Ashleyiny ruce zanechaly na jejím těle, jako kdyby je vypálily do její kůže a voda je nedokázala smýt. A pak ji zasáhla vina. Oči se jí prudce otevřely, jak rozsah toho, co se stalo, ječel skrze ni. Odstrčila se ode zdi, popadla mýdlo a drhla se silněji a silněji, jako by si myslela, že může vymazat niternou podstatu toho, co udělala, sedřením svého masa. Vylezla ze sprchy odřená a nevyrovnaná.

Gray nebyl v dohledu, když se vrátila do obýváku, sušila si vlasy ručníkem a snažila se vytřepat poslední kapky vody z uší. Slyšela, jak se Elly probouzí ve svém pokoji a když vyhlédla z okna, věděla, že Gray je pryč. Došla k názoru, že odjel do práce. Tak, jak moc na něj byla naštvaná za to, že nebral v potaz její názory a přání, byla víc než ráda, že tu dnes nebyl. Nebyla si jistá, že by nebyla automaticky požírána vinou, kdyby tu byl.

Potřetí za stejný počet týdnů to byla Elly, kdo ji přišel zachránit, aniž by si to uvědomovala. Holčička vyskočila z postele s takovou energií, že díky její nakažlivosti, Spencer téměř zapomněla, že sama nespala.

Nebo že strávila posledních pár hodin nejlepším sexem svého života.

Elly pobíhala po kuchyni a připravovala snídani se Spenceřinou pomocí a její veselá povaha pozvedávala Spencer na duchu.

Po tom, co dojedly, ukazovala své dceři, „Co chceš dnes dělat?“

Elly vypadala vážně a zamyšleně. Pak výraz čiré radosti přejel po její tváři, ukazovala a ve vzrušení motala slova, „Můžeme dělat cokoliv??“

Spencer propukla ve smích nad náhlou změnou Ellyina chování a přikývla. „Cokoliv,“ ukazovala nazpátek a doufala, že se jí to nevymstí a modlila se, aby to nezahrnovalo návštěvu u Ellyiných milovaných prarodičů.

„ZOO!“

Spencer se zazubila při dceřině návrhu. Zoo znělo skvěle. Zabralo překvapivě málo času nachystat se a brzy byly na cestě. Den byl báječný. Spencer nechala mysl odplout od vlastních problémů a jen si užívala den se svou nádhernou dcerou. Cítila, jak se jí srdce sevřelo pokaždé, když se její dcera zahihňala. Byla to ta chvíle, kdy stály, Elly na vršku vyhlídky se Spenceřinýma rukama kolem sebe, když si Spencer náhle uvědomila, co se v ní odehrávalo. Sledovaly slony, jak překrásná šedá sloní máma omývala láskyplně svého potomka vodou z mělkého bazénu. Jak vodotrysk z chobotu tryskal vzduchem a sprchoval mládě, které potěšeně troubilo, Spencer pozorovala, jak na tváři její dceři vzrůstá úžas a krása. V této zvěstovací chvíli to bylo, jako by se Spenceřina mysl pročistila právě natolik, aby poznala, hluboko v sobě, co je důležité a co není.

Jak slunce pomalu zapadalo a ony kráčely ruku v ruce ze Zoo, Spencer cítila, jak slunce zapadá i nad jejím životem. Dnešek byl takovou bouří emocí od půlnoci do teď, že měla pocit, jako by ji přejel parní válec. A přesto byla podivně klidná a její náhlé prozření ji udržovalo čilou.

Při tiché cestě domů sledovala ve zpětném zrcátku, jak Elly usíná. Byla vyčerpaná z jejich zábavného dne. Spencer, navzdory tomu, že vůbec nespala, byla všechno, jen ne vyčerpaná.

Odnesla svou dceru dovnitř, uložila ji na gauč a něžně ji zabalila do deky. Cítila se směšně klidná, zatímco se pohybovala domem, uklízela a připravovala večeři. Byla překvapená, že cítila klid, když uslyšela dveře se otevřít a vejít Graye.

„Jsi tu brzy,“ poznamenala, v hlase žádná konkrétní emoce.

„Jo. Napadlo mne, že bych měl strávit trochu času mimo kancelář,“ pronesl. Spencer neunikla ta narážka. „Elly spí?“ Gray zněl zmateně, když si jí všiml na gauči.

„Jo, měly jsme dneska náročný den, takže je lehce utahaná.“ Spencer nakrčila při úsměvu nos a náhle ji bodla touha, když si představila Ashley, jak dělá to samé. Zahnala tu představu z mysli, zatímco cítila, že její klid lehce zakolísal. Sebrala se a udržovala se zaměstnanou přípravou večeře. Gray zmizel a za chvíli se halou roznesl zvuk sprchy. Její klid vydržel po celou večeře a uložení Elly do postele. Vydržel na tolik, aby přišla a našla Graye na gauči, náhodně přepínajícího mezi kanály a zřejmě nenacházejícího nic, co by se mu líbilo.

„Grayi,“ řekla tiše, ve snaze získat jeho pozornost. Buď ji neslyšel nebo ji ignoroval, tak to zkusila znovu. „Grayi.“ Tentokrát to bylo o něco hlasitěji. Otočil hlavou.

„Co je?“

„Musíme si promluvit.“

Spencer sledovala, jak lehce zasténal a obrátil oči v sloup. „Zase Spence? Ježiši, nemůžu mít alespoň jeden den klid? Vážně se dneska nehodlám obtěžovat hádat se s tebou.“

„Tak to nebude, Grayi,“ slíbila tiše. „Nechci se s tebou hádat.“

„Fajn.“ Obrátil se zpátky k televizi. Chvíli čekala, než obešla gauč, postavila se u jeho kraje a sledovala svého manžela. Trvalo pár minut jejího postávání, než otočil hlavu a tázavě se na ni zahleděl. „Co je?“

„Grayi…“ Spencer na něj hleděla, osvětleného lehkou září televize, barvy mihotající se na jeho obličeji. „Opouštím tě.“


16

Gray hleděl na Spencer, jako kdyby jí náhle vyrazily z hlavy rohy a ona začala běhat po pokoji a křičet: „Jsem ještěří královna.“ Ona na něj shlížela a přála si, aby uvnitř byla tak klidná jako navenek.

„Cože?“

Tentokrát byl jeho hlas chraplavý a zlomil se na tom jediném slově.

„Opouštím tě,“ zopakovala tiše. Spencer cítila, jako by se její svět z vnějšku tříštil a ona stála ve středu a praskliny uháněly směrem k ní jako zrychlující vlak. Každou sekundou do ní narazí a ona se rozpadne a zřítí v malých kouscích na koberec v obýváku. „Je konec, Grayi.“

„O čem to, kurva, mluvíš??“

Teď měla jeho pozornost. Stál zuřivě na nohou s tváří zrudlou.

„Je to nějaký vtip?“

Spencer udělala krok vzad, vyplašena jeho náhlým hněvem. Přesvědčila samu sebe, že mu na tom nebude tak moc záležet. Vážně se nad tím měla lépe zamyslet. „Grayi, tohle nefunguje a nemyslím si, že je něco, co bychom s tím mohli udělat.“

„Pro zasrané Kristovy rány, Spencer! Je tohle o té zatracené hádce? Protože tohle je pěkně debilní způsob jak vyhrát.“ Grayovy pěsti byly zaťaté, stejně jako jeho čelist.

„Jak tě to mohlo napadnout?“ vykřikla, teď stejně zuřivá jako Gray. „Je toho mnohem víc než tohle, Grayi. Už za tebe nemůžu být provdaná. Prostě nemůžu.“

„Tohle není vtipné.“ Vypadal zděšeně.

„Já vím,“ odvětila měkce. Zastrčila si uvolněný pramen vlasů za ucho a kousala si ret. „Je mi líto, Grayi, ale tohle je to, co musím udělat.“

Posadil se, ohromený. Spenceřino podvědomí ji přimělo napřáhnout k němu ruce v prosebném gestu o pochopení, ale racionální Spencer je stáhla.

Nebylo nic, čím by mu teď mohla pomoct. Neexistovalo nic, co by mohla říct, aby to něco změnilo. Byla si akutně vědoma malé holčičky, spící jen o pokoj dál a svého vlastního nutkání utéct pryč. Dlužila Elly a Grayovi, aby zůstala a vysvětlila to. Nic nemohlo změnit její rozhodnutí nebo názor, ale věděla, že musí zůstat. I přesto, jak se jí zvedal žaludek.

„Prostě jen tak?“ promluvil Gray a přiměl Spencer trhnout sebou.

„Ne, Grayi, ne jen tak,“ odpověděla vyrovnaně. „Už dlouho se to blížilo.“

„Může za to moje práce? To je to? Protože jsem zaneprázdněný? Sakra, Spencer, vím, že je to pro tebe těžké, ale zlepší se to. To překonáme. To není důvod, abychom ničili manželství.“

„A co je pak dobrý důvod, Grayi? Skutečnost, že každý máme jinou představu o svém životě? Skutečnost, že se nikdy neshodneme na tom, co je nejlepší pro Elly? Fakt, že mě nemiluješ?“ Nechala poslední poznámku viset ve vzduchu, plně si vědoma toho, že je tak třaskavá, že by mohla explodovat.

„To není pravda.“ Zněl rozhorleně, ale Spencer věděla, že se pře jen kvůli hádce.

„Grayi, my nebudeme fungovat. Tohle nebude fungovat. Chceme od života jiné věci. Ty chceš svou kariéru. Já chci někoho po svém boku.“

„Já jsem po tvém boku, zatraceně! Jenom tu nejsem pořád. Chceš, abych dal výpověď? Nemít žádný příjem? To je to, co chceš?“

Teď nebyl na gauči. Stál před ní, se zuby zaťatými. Spencer si pomyslela, že vypadá, jako by mu mohla z pusy odkapávat pěna. Trochu ustoupila.

„Grayi, Já ne…“

„Co?“

„Já tě nemiluji. Ne tak, jak bych měla.“

Tak. Pravda byla venku.

„Vzala sis mě.“ Jeho oči žhnuly.

„Grayi, omlouvám se. Nemůžu to udělat. Nemůžu být s tebou a milovat tě tak, jak bys potřeboval. Chci od svého života něco jiného než tohle. Něco, co v tomhle manželství nikdy nenajdu.“ Spencer mluvila tiše, s očima zavřenýma a myšlenkami vířícími pryč.

Chci někoho jiného než tebe. A chci pro Elly lepší život než otce, který ji nemiluje.

Obě ty myšlenky byly pravdivé a byly pádným důvodem, aby Graye opustila. Ale nepřicházelo v úvahu, že by to teď vyslovila. Nebyla prostě tak necitelná.

Gray ji překvapil tím, že vyskočil a popadl své klíčky a kabát.

„Kam jdeš?“ zeptala se s obočím zmateně svraštělým.

„Ven. Pryč. Odcházím. Jestli jsi ty ta, která mě opouští, tak já jsem ten, který půjde. Nemůžu tu zůstat.“

„Kam půjdeš?“

„Co se, kurva, staráš?“

A s tím byl Gray pryč.

Spencer padla na gauč, tak vyšťavená, že ji napadlo, že by se mohla scvrknout a umřít.

Udělala to. Opravdu Graye opustila.

Připouštěla, že on pak opustil ji, ale to bylo v pořádku. Doufala.

Všechna energie ji náhle opustila. Byla duševně i fyzicky na dně. Užaslá, že dokáže opravdu sebrat nějakou energii, dovlekla se do postele a spala tvrději než za celé roky.

* * * * *

Když se Spencer vzbudila, nedělní slunce svítilo do okna a ona okamžitě věděla, že se Gray nevrátil. Jeho strana postele byla nedotknutá.

Byl to zvláštní pocit.

Vstala a našla Elly na podlaze, jak sleduje animáky se zvukem vypnutým, titulky zapnutými a miskou cereálií v klíně. Bylo to poprvé, co si Spencer pamatovala, že si její dcera udělala vlastní snídani. Lehce unešená vkročila do kuchyně. Mléko bylo otevřené na lavici a kukuřičné lupínky byly poseté okolo, s krabicí stojící poblíž. Popravdě to byla jen z poloviny taková katastrofa, jakou čekala a bez cirátů ji uklidila. Její mozek byl příliš unavený na myšlení a rozhodně příliš unavený na stěžování si; její tělo nicméně bylo stále napjaté. Posledních pár dní toho bylo prostě příliš k přemýšlení.

Očekávala, že se Gray někdy během dne vrátí. Navzdory svému ujišťování z předchozí noci, že neuteče, byla přemožena potřebou nyní tak učinit. Když Elly dojedla své cereálie, Spencer je rychle nachystala na cestu.

„Kam jdeme?“ ukazovala Elly zmateně.

„K babičce a dědovi,“ ukazovala Spencer nazpátek.

„Aha.“ Elly vypadala šťastně, ale lehce rozpačitě. Spencer ignorovala dceřin výraz a naložila je do auta tak rychle, jak jen dokázala.

Cesta k jejím rodičům byla jednoduchá a zvládly ji rychle. Spencer neměla ponětí, co jim hodlá říct. Věděla, že říct to rodičům bude skoro tak těžké, jako říct to Grayovi. A stále neměla ponětí, co říct Elly. To poslední nechala na později. Ale její rodiče…

Nyní, když hrůza z toho, že se opravdu rozejde s Grayem byla za ní, jediný strach, který měla, byl z matčiny reakce. A věděla, že to chce mít za sebou tak rychle, jak to bude možné.

Spenceřin otec otevřel dveře s překvapeným výrazem tváře.

„Spencer, Elly, čemu vděčíme za tuhle návštěvu?“ Otevřel dveře a pustil svou dceru a vnučku dovnitř.

Spencer položila Elly na zem a sledovala, jak věnovala Arthurovi Carlinovi pořádné objetí a pak odběhla najít babičku. Spencer políbila svého otce na tvář.

„Ahoj, tati.“

Arthur se na ni usmál, šedé vlasy se mu vlnily na spáncích a vřelý úsměv nikdy neopouštěl jeho oči. Pouhou jeho přítomností se Spencer cítila o trochu méně roztřesenější.

Bože, tohle bylo skoro horší, než opustit Graye.

Vešla se svým otcem do kuchyně a dostalo se jí pohledu na Elly v náručí své babičky a úsměv v obou obličejích. Bez ohledu na všechno ji alespoň pořád milovali. I když její mámu z toho šoku asi trefí.

„Ahoj, mami,“ řekla tiše.

„Spencer,“ odvětila Paula a položila Elly na zem. „Jaké milé překvapení!“

Spencer políbila svou matku na tvář. Neochotná čekat dál, ukázala Elly, aby si běžela hrát. Elly vypadala potěšeně, když mířila k místu s hračkami, které pro ni připravil její děda. Spencer se usmívala, když odcházela.

Pak se posadila ke kuchyňskému stolu a vděčně přijala hrnek čaje, který jí beze slov přisunul táta.

„Co se stalo, Spencer?“ zeptal se.

Spencer nezpochybňovala skutečnost, že věděl, že se něco děje. Věděla, že by nezáleželo na tom, jaký výraz by měla na tváři, když otevřel dveře, stejně by to věděl. Ona a její otec to tak prostě měli.

„Něco se stalo?“ Paula vypadala překvapeně. Přestože Spencer svou matku milovala, ona a její matka to tak prostě NEměly.

„Ano, něco špatného. A z jiného pohledu dobrého,“ odpověděla vyhýbavě Spencer.

„O čem to mluvíš, Spencer?“ pozvedla Paula obočí. Bylo to něco, co Spencer dokázala dokonale parodovat.

„Já…opustila jsem Graye.“ Nechala ta slova viset ve vzduchu.

„Ach, Spencer-“ vydechl její otec a ve stejnou chvíli její matka vykřikla, „Cože??“

„Opustila jsem Graye,“ zopakovala Spencer, trochu jistěji.

„Ne!“ Její matka byla stále v šoku. Arthur se přesunul kolem stolu, posadil se vedle své dcery a položil jí ruku na rameno.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se.

„Ano,“ odvětila prostě. „Bylo to správné rozhodnutí.“

„Zbláznila ses?“ vyjela na ni její matka ostře. „Spencer, mluvíme tu o tvém manželství! Jak můžeš být tak lehkovážná?“

Spencer si povzdechla a obrátila svůj zrak ke své matce. „Mami, tohle je pro mě správné, je to pro mne to nejlepší.“

„Jak by to mohlo pro tebe být to nejlepší?“ Její máma vypadal pořádně zmatená.

„Prostě je. Teď to vím. Teď to chápu.“ Spencer začala ztrácet kontrolu nad tou situací. Cítila, jak se v ní vzdouvají slzy. Arthurova ruka spočívala stále něžně na jejím rameni a ona mohla cítit sílu, kterou jí to dodávalo. „Mami, tady není o čem se bavit. Přišla jsem vám to říct, ne se o tom přít.“

To samozřejmě nezastavilo Paulo od argumentování. Ve skutečnosti po celé dopoledne. Spencer nakonec hádání unavilo a rozhodla se odjet.

Zanechala svou matku stále rozčílenou a zmatenou v kuchyni, zatímco její otec ji doprovodil ke dveřím. Přitáhl si ji blízko k sobě a zašeptal jí do ucha: „Zavolej nám, pokud budeš cokoliv potřebovat. Cokoliv.“ Poslední slovo zdůraznil.

„Díky, tati,“ zašeptala nazpátek.

Gray nepřišel domů v neděli. Nepřišel domů v pondělí. V úterý ráno začala Spencer panikařit.

Zavolala mu do práce, ale nikdo to nezvedl. Když jí to konečně zvedl, položil jí to. Předpokládala, že si to zasloužila.

Šla do práce a cítila se mimořádně bez fantazie a zažila nejmizernější pracovní den za dlouhou dobu. Její šéf na ni starostlivě hleděl a poslal ji domů dřív.

Když toho večera zazvonil telefon, vrhla se na něj, než skončilo první zazvonění. Užasla, když byla zklamaná, že to není Gray.

„Ahoj, to bylo rychlé,“ škádlil ji Ashleyin hlas z druhého konce linky.

„Ach. Ashley.“ Spenceřino překvapení bylo očividné.

„Čekala jsi někoho jiného?“ Muzikantčin hlas byl teď vážný.

„Promiň, čekala jsem telefonát od Graye.“

„Ach, omlouvám se, uvolním ti linku.“

Spencer si vážila nabídky druhé dívky, ale po tom, co byla dva dny uvězněná ve vlastní hlavě, toužila náhle po hovoru.

„Ne, to je v pohodě. Nemyslím si, že zavolá,“ pronesla.

„Ach, je všechno v pořádku?“ Ashleyina otázka byla obezřetná a opatrně formovaná.

„Ani ne,“ připustila Spencer.

„Za chvíli tam jsem.“

A Spencer zůstala jen s oznamovacím tónem.


17

Při čekání, až Ashley dorazí, se Spencer ošívala na gauči. Začínalo jí být lehce nevolno z těch scén, kdy musela lidem všechno vysvětlovat. Zachvěla se při pomyšlení na to, co hodlá říct holčičce ve vedlejší místnosti.

Tatínek tu už dál nebude.

Tatínek tu stejně nikdy nebyl.

Maminka už tatínka nemiluje.

Protože láska může jen tak odvanout. Radši doufej, že se ti to nestane.

Bože, co, kčertu, Elly řekne?

Zvonek se zuřivě rozdrnčel, vytrhl Spencer z myšlenek a ta vyskočila z gauče, než si vůbec uvědomila, co je ten zvuk zač. Pavlovovy reflexy ji zavedly na půl cesty ke dveřím, než si uvědomila, že to musí být Ashley.

Srdce jí stále vynechávalo, když otvírala dveře. A tady byla, opírající se o dveřní rám, s rukama v kapsách, tváře zčervenalé od lehce mrazivého vzduchu. Byla tak nádherná, že to Spencer bralo dech. Světlovláska ho nechala zadrhnout v hrdle, ustoupila na stranu a pustila Ashley do domu.

Zaměstnávaje se přípravou kávy, se Spencer pokoušela vyhnout očnímu kontaktu s muzikantkou. Tmavovlásčin intenzivní pohled si nějak našel cestu hluboko pod Spenceřinu kůži a projevoval se způsoby, které jí nebyly zcela příjemné. Posunula Ashleyino kafe přes stůl k ní, posadila se a svírala svůj vlastní horký hrnek v rukou a nedokázala se podívat do těch čokoládově hnědých očí, které na ni měly takový efekt.

„Spence, chceš si o tom promluvit?“ Ashleyin hlas byl měkký a starostlivý, ale stále nepřiměl Spencer, aby se jí podívala do očí.

„O čem?“ Spencer se snažila získat víc času vágní odpovědí.

„Fajn.“ Jednoduchost odpovědi přiměla modré oči střetnout se s vážnými hnědými. „Jak se má Elly?“

Byl to náhlý návrat myšlenek na její dceru, co Spencer přemohlo. Slané slzy jí naplnily oči, prorazily hráz a razily si úhlednou cestu po jejích tvářích a shromažďovaly se jí na bradě.

V okamžení byla Ashley vedle ní, s jednou paží za Spenceřinou židlí a prsty druhé ruky se propletly s těmi Spenceřinými, nyní roztřesenými. Spencer pustila Ashleyinu ruku a popotahovala nosem, zatímco si stírala slzy z tváří. Popadla Ashleyinu paži a zavedla zmatenou tmavovlásku k pohovce, posadila se a přitáhla si polštář k hrudi, tisknouc ho pevně k sobě, kvůli pocitu bezpečí.

Spencer se zhluboka nadechla, pohlédla Ashley do očí a chvějícím se hlasem pronesla: „Opustila jsem Graye.“

Chvíli trvalo, než šok a pochopení pronikly na Ashleyinu tvář.

„Páni,“ vydechla. „Doprdele.“

„Ehé,“ souhlasila Spencer s drobným zasmáním.

„Jsi v pořádku?“

„Asi jo. Já nechala jeho. Nemám žádnou jinou možnost, než být v pořádku. A kromě toho to trochu ulehčil. Neviděla jsem ho od chvíle, co odešel.“

„Počkat. On odešel? Myslela jsem, že jsi ty opustila jeho?“ Ashleyino obočí se zmateně zkrabatilo.

„Opustila. On odešel po tom. Asi tady bylo prostě hodně odchodů.“ Spencer si přitáhla kolena k hrudi, položila si bradu na ně a stiskla si rty. „Řekla jsem to svým rodičům.“

„Hádám, že to nešlo moc dobře.“ Ashley věděla o Spenceřině rodině dost na to, aby tohle snadno vycítila.

„S tátou to bylo v pohodě. S mámou…ta z toho vůbec neměla radost.“ Spencer ji obdařila dalším pokřiveným úsměvem. „Přenese se přes to.“

„A Elly?“ Spolehněte se na Ashley, že zamíří do černého. Někdy byla trochu moc bystrá.

„Elly? K tomu jsem se tak nějak ještě nedostala.“

„Ježiši, Spencer! Gray je možná blbec, ale je to její otec.“ Spencer se upřeně zahleděla na brunetu, jakmile byla ta slova vyslovena. „Fajn, fajn, promiň, tohle asi zrovna nepotřebuješ.“ Ashley se natáhla a konejšivě třela hřbet světlovlásčiny ruky. „Bylo to správné?“

Rozhodně příliš bystrá.

„Ano,“ odvětila Spencer bez váhání. „Rozhodně, ano.“

„Pak to bude dobré,“ řekla Ashley s přesvědčením. „A nejsi sama. To víš.“ Palec přejíždějící po hřbetě její ruky Spencer rozechvíval. Pohlédla vzhůru do čokoládově hnědých očí a cítila, jak uvnitř trochu taje.

„Díky,“ zašeptala.

„Kdykoliv.“ Ashleyin nos se rozkošně nakrčil úsměvem.

A pak se dostaly k lehčím tématům. Ashley zručně stočila řeč od Spenceřiných problémů. Teď, když byla pravda venku, Spencer byla ráda za příležitost mluvit a přemýšlet o něčem jiném. Věděla, že nakonec se budou muset vrátit k tématu a některým dalším věcem, které budou muset probrat, ale pro teď, si užívala jen Ashleyiny přítomnosti. Bylo nad ránem, když ji muzikantčino zívání upozornilo, že je pozdě.

„Jsi unavená,“ zašeptala Spencer měkce.

„Jsem v pohodě.“ Ashley sotva udržela oči otevřené.

„Pokoj pro hosty je vždycky připravený. Zalom to tady.“

„Ne, to je dobrý,“ protestovala Ashley, ale Spencer odmítala poslouchat. Odtáhla druhou dívku chodbou, dostala ji do pokoje a vybavila ji ručníky a dalšími nezbytnostmi, než mohlo být cokoliv řečeno. Ashley se odevzdaně uchechtla. „Fajn, tak tu asi zůstanu.“

Spencer si strčila ruce do zadních kapes, lokty vytrčené, zatímco si hrála palcem u nohy s okrajem koberce. Cítila, jak jí prst vklouzl pod bradu a Ashley jí pozvedala obličej. Náhle byla hudebnice trochu moc blízko a Spenceřino tělo vřelo potřebou a touhou. Bylo by tak snadné natáhnout se dopředu, zavřít dveře a nechat Ashley odvanout všechny trable uplynulého týdne. Bylo by to tak příjemné, tak snadné, cítit ty dlouhé, jemné prsty najít si cestu na místa, která prahla vzpomínkami.

Její oči ji musely prozradit, protože Spencer zaslechla jen Ashleyino zasténání a pak byla vzdálenost mezi nimi vymazána. Obtočila své paže kolem tmavovlásčiných ramen a otevřela ústa pod útokem těch něžných nádherných rtů. Ashleyin jazyk vyklouzl, aby se zapletl s jejím a polibek slovutně zintenzivněl. Odtrhly se od sebe, aby se nadechly, po době, která jim připadala jako hodiny. Třesouc se, se Spencer vymanila z Ashleyiny náruče a o krok ustoupila.

„Promiň,“ zašeptala.

„Ne, ne,“ Ashley důrazně zvedla ruce, „nemáš se za co omlouvat. Já se omlouvám. Neměla jsem to dělat.“

„Ne, o to nejde. Líbilo se mi, že jsi to udělala.“ Ashley pozvedla obočí, ale zůstala zticha. „Jde o to-“ Spencer ztratila slova.

„O co?“ pobízela ji něžně bruneta.

„Já, neopustila jsem Graye kvůli tobě, Ashley.“

„To vím.“

„Ne, chci říct, neopustila jsem Graye kvůli tobě. Opustila jsem ho kvůli sobě. A moc se omlouvám. Protože já tohle nemůžu udělat. Nemůžu být s tebou.“

Spenceřin hlas se zlomil na posledním slově, jak se v ní znovu zvedla bolest a odrážela se na Ashleyině tváři.


18

Spencer se převalila potřetí za stejný počet minut a praštila do polštáře. V podstatě od Ashley utekla, jako utíkala od všeho dalšího ve svém životě. Ne, to nebylo fér. Opuštění Graye byla správná věc. Od toho neutíkala, snažila se dát si svůj život do pořádku – mít skutečně život, kdy by měla pocit, že žije – protože věděla, že dluží sobě a Elly, přestat žít život pro jiné lidi. Obě budou nakonec šťastnější.

Jediným problémem bylo, že věděla, že jsou některé věci, které musela udělat a některé věci, které nemohla. A výraz v Ashleyině tváři, když byla pravda vyjevena, zrovna neprozářil Spenceřin den. Ashley byla naprosto chápavá. Ale zase, když stojíte v něčím pokoji pro hosty s nadýchaným pyžamem v rukou a odmítavý projev stále visí ve vzduchu, co byste měli udělat? Vyběhnout s jekem z místnosti? Odhodit zhnuseně pyžamo a zničit stínítko lampy? Co můžete dělat? Spencer tohle všechno věděla, ale to to nedělalo méně bolestivé. Zavzdychala a znovu se převalila. Dnes v noci neusne.

Bylo dobře, že byla vzhůru, protože to znamenalo, že uslyšela Ashley pokoušet se vyplížit někdy kolem sedmé. Obtočila kolem sebe župan a přesunula se do obýváku. Tmavovláska byla na gauči a tiše si nazouvala boty. Nadskočila, když Spencer promluvila.

„Můžeme si promluvit?“

Muzikantka se otočila a vážné hnědé oči zkoumaly Spencer. „Nejsem, si jistá, že na to mám, Spence.“

„Prosím.“

S povzdechem si Ashley přestala obouvat boty, odvrátila obličej stranou a sepjala ruce. Spencer chvíli trvalo, než si uvědomila, že bruneta čeká, že se k ní připojí na gauči. Spencer se posadila vedle ní a zaujala stejnou polohu jako její společnice, nakloněná dopředu s lokty na kolenou a s rukama sepjatýma.

„Tak, co máš na srdci?“ Z tónu v Ashleyině hlase Spencer poznala, že je napjatá. Byl to pravděpodobně mix raněnosti a naštvání, ale přesto napjatá.

„Ash…“ Spencer mohla slyšet prosbu ve vlastním hlase. Nebyla úmyslná, ale také ji nemohla vymazat. „Omlouvám se.“

„To je v pořádku, Spence. Ve skutečnosti jsi neudělala nic, za co by ses měla omlouvat.“ Ashley se žalostně usmála.

„Udělala. Ranila jsem tě.“

„To je moje chyba. A můj problém.“

Spencer položila ruku na Ashleyina paži. „Nikdy jsem ti nechtěla ublížit.“

„To vím.“ Ashley pokývla hlavou ke Spencer, oči lítostivé.

„Mám tě ráda.“

„I tohle vím.“ Ashley se hořce zasmála. „Máme to nejhorší možné načasování.“

„Jo,“ souhlasila blondýna. „Hrozně ráda bych byla s tebou. Přála bych si, abych mohla. Ale-“

„Já vím, Spence,“ přerušila ji Ashley.

„Ne, nech mě to, prosím, vysvětlit.“ Spencer si povzdechla a mnula si kořen nosu. Odvrátila zrak od dívky sedící vedle ní a snažila se najít správná slova. „Je to…Je to takhle. Nemůžu být s Grayem. Nemiluji ho a pravděpodobně jsem si ho nikdy neměla brát. Strávila jsem tolik let ve snaze, aby to fungovalo a teď chápu, konečně, že jsem blázen. Nikdy to NEMOHLO fungovat. A to je špatné pro mě a velice špatné pro Elly. Ale tohle je největší krok, jaký jsem kdy učinila. A beru s sebou svou dceru. Nemůžu narušit její život ještě víc. Nemůžu narušit svůj. Nemůžu to udělat ani jedné z nás. A rozhodně nemám sílu nechat se rozvést, vyoutovat se a bojovat s Grayem o svěření do péče a to všechno naráz. Tak moc se omlouvám.“

„Já tomu všemu rozumím, Spencer. Bože, opravdu ano.“ Ashley si rukou třela zátylek a povzdechla si. „Já…mám tě prostě ráda a vím, že je to bláznivé. “

„Víc než to, Ashley. Pořád jsem vdaná a ty máš Liv.“

Ashley se žalostně uchechtla. „Jo, no ani moc ne.“

„Hé?“ Spencer zmateně nechala své myšlenky přemílat se.

„Už s Liv moc nejsem.“

„Ach.“

Spencer nevěděla, jak reagovat. Popravdě zoufale chtěla Ashley obejmout. Věděla, že nemůže a opravdu, opravdu by neměla. Přesto měla v hlavě pěknou řádku věcí, které se jí tam nepřestávaly točit a připomínat jí, proč by ony dvě měly držet ruce od sebe. Liv byla jednou z nich. Bylo už dost špatné, že podvedla Graye, když necháme stranou, že obě zahýbaly. Teď se ukázalo, že ani jedna by nepodváděla. Vynořila se alarmující myšlenka.

„Ach, Ash…Že ne kvůli mně?“

Ashley uhnula pohledem. Spencer nepotřebovala slova. Uchopila tmavovlásčinu bradu a natočila její tvář jemně, ale pevně tak, aby se jejich pohledy střetly.

„To je v pořádku, Spencer.“

„Ne, ne, to není.“ Ze všech věcí, které se za posledních čtrnáct dní udály – ze všech lidí, kterým ublížila – tohle byla ta, kvůli které se cítila nejhůř. Bože, kolik toho Ashley způsobila? Ta holka ukončila svůj vztah kvůli ní! Ježíšku na křížku.

„Spencer, neskončila jsem to kvůli tobě.“ To přitáhlo světlovlásčinu pozornost. „Byla jsi důvodem, proč jsem to ukončila, ale nebylo to kvůli tobě.“

„Ach.“ Spencer si nebyla jistá, že to to nějak vylepšilo.

„Mám tě rád. Hodně tě mám ráda. To stačilo k tomu, abych si uvědomila, že já a Liv si nejsme zrovna souzené. A ona musela něco vycítit, protože tě neměla ráda.“ Ashley se lehce uchechtla při té myšlence. „A žárlila. Uvědomila jsem si, že má důvod, aby žárlila. Neudělala jsem to v očekávání, že se mezi tebou a mnou něco stane. Liv a já jsme se prostě vídaly. Ty jsi vdaná!“

„Už moc ne,“ usmála se drobně Spencer. „Stejně se omlouvám.“

„Co naděláš?“ pokrčila Ashley rameny. „Naše načasování stojí za prd.“

„Já vím.“

„Nikam nehodlám zmizet, to víš.“

„Tak proč si obouváš boty?“

„Tak to nemyslím, ty trubko!“ Ashley dloubla Spencer do boku a usmála se tím rozkošným úsměvem. „Chci tím říct, že nehodlám odejít a už tě znovu nevidět. Budu poblíž.“

„Díky.“ Neskutečný pocit úlevy prostoupil blondýnou. „Myslím, že teď budu potřebovat všechny přátele, které budu mít k dispozici.“

„No, i když riskuji, že budu znít jako špatná písnička, ve mně máš přítele.“

„Zníš, jako příšerná písnička.“ To si vysloužilo další šťouchnutí.

„Ale vážně musím jít. Mám dopoledne schůzku a musím se jít domů převléct.“ Ashley si dozavázala boty a postavila se. Spencer se zvedla s ní a doprovodila brunetu ke dveřím. „Zavolám ti, ano?“ Spencer přikývla. „A chci, abys mi zavolala, pokud mě budeš potřebovat. Kvůli čemukoliv.“

Další přikývnutí.

Spencer se cítila přiškrceně a nechtěla se pokoušet mluvit. Nechala se od Ashley vtáhnout do objetí, zabořila na chvíli hlavu do dívčina ramene a nasávala jedinou útěchu, kterou v tu chvíli mohla najít.

Pak byla Ashley pryč.


19

Spencer měla zaklíněný telefon mezi svým uchem a ramenem a snažila se neupustit složku, kterou nesla.

„Ráda bych,“ zamumlala do mikrofonu a mračila se na stránky před sebou. „Ale ne, musím jít. Odmítla jsem všechna jejich pozvání, kterými mě zahrnuli za posledních pár týdnů. Vážně nemůžu říct ne tomuhle.“

„Fajn, ale odejdi tak brzy, jak budeš chtít. Nenech se od nich vytočit,“ Ashleyin hlas ji varoval z druhého konce linky.

„Neodbytní. To jsou mí rodiče,“ povzdechla si Spencer. „Bude to v pořádku. Táta je v pohodě a máma… Máma se přes to nakonec přenese.“ Znovu se zamračila. „Doufám.“

„Pořád to máš dneska v plánu?“ otázala se Ashley.

„Jo.“ Spencer se kousla do rtu. „Musím jí to říct, Ash. Už to budou tři týdny. Ani se mě neptala, kde je. I na Elly je to divné. Já vím, že si nebyli blízcí, ale nikdy dřív nebyl pryč tři týdny. Je na čase.“

„Dobrá. Pořád platí, že se stavím v devět.“

„Nemusíš. Budu v pořádku,“ protestovala Spencer, ale nedávala do toho srdce. „Vážně.“ Rozhodně ho tam nedávala.

Říct pravdu Elly ji děsilo a byla vděčná za možnost si pak odfrknout. Alespoň, že její dcera bude v devět spát.

„Přijedu. O tom se nebudeme bavit.“

„Fajn, tak se uvidíme v devět. Musím jít. Z tohohle papírování mě jebne a myslím, že bych se na to měla soustředit.“

„Měj se Spence. A hodně štěstí, jo?“ Z Ashleyina dychtivého hlasu se Spencer točila hlava. Jakmile byl hovor ukončen, musela uvažovat nad tím, jak dobrou kamarádkou v poslední době Ashley byla. Podporující ji na správných místech, dávala jí prostor, když bylo třeba a dávala jí jen správné množství dotyků, aby to bylo uklidňující, ale nikdy to nevyvolávalo u Spencer pocit, že by na ni tlačila a chtěla víc.

Zatraceně, je jako dokonalá žena. Proč, ach proč, nemůžu mít pro jednou štěstí?

V těchto dnech se tolik mračila, že by přísahala, že se jí na čele objevují permanentní vrásky. Mračení pokračovalo, zatímco se prokousávala papírováním.

Spencer se rozhodla pustit do tématu se svou dcerou při večeři. Bylo snazší, když měla její pozornost a každopádně, když se naštve, alespoň bude mít s čím házet. Spencer si nějak nemyslela, že by Elly něčím házela, ale došla k názoru, že na to bude mít právo, pokud bude chtít.

„Elly, zlato, je tu něco, o čem si musíme promluvit.“ Její prsty byly obezřetné a rozvážné, když vytvářely tu větu. Neměla ponětí, jak na to jít.

Elly vzhlédla a naklonila hlavu na jednu stranu. Ale neřekla na to nic. Spencer si promyslela další větu. „Táta tu s námi už dál nebude. Uvidíš se s ním, ale nebude s námi bydlet.“

Elly zamyšleně přežvýkala sousto v puse, než odložila nůž a vidličku.

„Budete se rozvádět?“

Jak, kčertu, její čtyřletá dcera ví, co je to rozvod?

„Ano, zlatíčko, budeme.“ Spencer nevěděla, co říct jiného.

„Dobře.“

Počkat. A to je všechno?

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Spencer opatrně. Elly pokrčila rameny.

„Bude si se mnou táta pořád občas hrát?“

„Samozřejmě, že bude!“ prohlásila Spencer. „Můžeš ho vídat tak často, jak budeš chtít.“

Výraz na Ellyině tváři přešel ze zamyšleného do vyděšeného v myriádě pohybů a Spenceřino srdce poskočilo.

„Budu pořád bydlet s tebou?“ ukazovala holčička vystrašeně. „Nechci tě opustit!“ Ellyin spodní ret se chvěl a Spencer mohla pozorovat slzy tvořící se jí v očích. Vstala, urychleně oběhla stůl a vtáhla si holčičku do náruče.

Odtáhla se a naléhavě ukazovala, „Nikdy mě nebudeš muset opustit. Zůstaneš s maminkou, ať se děje, co se děje, ano?“ Spencer něžně setřela jedním palcem slzu uniklou z tváře své dcery. Elly popotáhla.

„Slibuješ?“ ukazovaly malé prstíky nazpátek.

„Na mou duši.“ A Spencer pozvedla ruku se vztyčeným ukazováčkem a prostředníčkem.

„Dobře.“ Zdálo se, že tím slzy skončily a vrátila se Ellyina dobrá nálada. „Můžu se jít dívat na animáky?“

Dojedla svou zeleninu, tak ji Spencer nechala. Při mytí nádobí si pomyslela, že věci mohly jít mnohem hůř. Její dcera byla někdy mnohem vyspělejší, než čekala. Kdo by si pomyslel, že to dítě už bude vědět, co je to rozvod? A Gray si myslel, že bude opožděná, protože nemohla slyšet. Spencer si pohrdavě odfrkla do kuchyňského vzduchu, i když tam nebyl nikdo, kdo by to slyšel.

Ke Spenceřině úlevě se Elly opravdu zdála v pohodě. Byla svým obvyklým okouzlujícím já během koupání a ukládání do postele. Užívala si lechtání jako vždycky a pokud visela na Spencer o trochu déle, při objetí a puse na dobrou noc, světlovlásce to opravdu nevadilo. Také si myslela, že to nic moc neznamená.

Povzdechla si, když za sebou opatrně přivřela dveře a nechala kvůli holčičce v chodbě svítit. Dokráčela do obýváku a zhroutila se na gauč. Její hodinky říkaly, že má půlhodinu do Ashleyina plánovaného příjezdu. Zavřela oči a zasténala. Jen právě tolik času, aby se trochu vyfikla.

Spencer byla ještě vděčnější za Ashleyinu společnost následujícího dne, vzhledem k tomu, jak mizerným se ukázal. Ashley jí dělala společnost při sledování filmů a hloupém vtipkování až do časného rána. Bylo to skvělé. Každý moment strávený s Ash jí připomínal, jak mizerné mohou být jiné okamžiky jejího života, okamžiky jako tenhle, ten, kdy stála v hale svých rodičů a zírala na svého brzy-bývalého-manžela.

„Co tady děláš?“

„Tvoje matka mě pozvala,“ vysvětloval Gray, natáhl paže a přitáhnul si Elly do objetí. Políbil holčičku na tvář a položil ji na zem, aby mohla odběhnout najít dědečka. „Musíme si promluvit.“

„Tady?“ Spencer nebyla ani v nejmenším pobavená. „Grayi, tohle je dům mých rodičů.“

„Předpokládal jsem, že to z toho dělá neutrální území.“

„Tak to ses spletl.“ Spencer si dala ruce křížem. „To z toho dělá místo, kam chodím navštívit svou rodinu a místo pro únik.“

„Já jsem tvá rodina.“ Gray si strčil ruce do kapes a zkoumal Spencer pohledem. „Spencer, tohle je šílené. Dal jsem ti čas vychladnout. Můžeme si o tom teď promluvit?“

Spencer běsnila, že ji její matka do tohle natlačila. Měla to čekat. Také věděla, že byla záměrně umíněná. Byl to její otec, který procházel vpovzdálí a obdařil ji „za tohle se umlouvám“ úsměvem, co ji přimělo zklidnit se.

„Fajn, Grayi, promluvíme si. Ale ne tady. Na zadním dvorku, ano? Tohle není záležitost mých rodičů.“

Prošla kolem něj a zavedla ho ven na dvorek. Ignorovala křesla na verandě, došla k lavičce vzadu, posadila se na ni a houpala nohama dopředu a dozadu, otírajíc si podrážky o pevný povrch pod sebou. Nechala Graye sednout si vedle ní, s lokty na kolenou, rukama spojenýma a pohledem upřeným jinam.

„Myslíš to vážně, že jo?“ pronesl tiše.

„Jo.“ Po tom, co to vyšlo z jejích úst, si Spencer uvědomila, že by asi měla znít méně lhostejně ohledně konce jejich manželství. „Grayi, ty víš, že je to správné pro nás oba.“

„Je?“ stále se na ni nedíval.

„Ano.“

„Proč?“

„Protože tě už nemiluju.“ Dlužila mu pravdu. Přimělo ho to podívat se na ni.

„Změní se to tak snadno?“ Zněl ublíženě. Ranila ho. Byla překvapená, jak moc ji to uvnitř bolí.

„Kdy se to změnilo pro tebe?“ opáčila. „Grayi, musíš přestat předstírat, že to, co ke mně cítíš teď, je to samé, cos ke mně cítil, když jsme se brali. Nebo ještě před tím.“

„Lidé se mění, Spencer. City se mění.“

„Ne tolik, Grayi. Ne tak moc, že ti nezáleží na tom, že mě vůbec nevídáš.“

„Tak to není,“ protestoval a pozvedl ruce do vzduchu. „To je kvůli práci.“

„Ano, já vím a pro tebe je to důležité. Chápu to. I to je v pořádku, Grayi. Jenže to není důležité pro mne. A co je důležité pro mne, není důležité pro tebe.“ Kopala do země ještě víc. „Nebyl jsi tu pro mne, když jsem tě potřebovala,“ dodala tiše.

Otočil se, aby se na ni znovu podíval. „Kdy?“

„S Elly.“ Byla to prostá odpověď, ale ťala do živého jako dýka.

„To není pravda.“

„Ano, je!“ Spencer nechala část svého hněvu vplížit se zpátky do jejího hlasu. „Grayi, zmizel jsi. Pomalu, ale jistě ses prostě vytratil. Nebyl jsi tu, když jsem tě potřebovala. Pořád nejsi.“

„Můžu se změnit.“

Spencer si odfrkla. „Ne, nemůžeš.“

„Jak to víš? Nemůžeš to jen tak prohlásit!“ Teď byl také naštvaný.

„Můžu, Grayi. Ty se nechceš změnit. Víš to. Já to vím. Tak proč z toho děláme takovou vědu? Nic se nezmění. Nepatříme k sobě.“

„Takže je hotovo?“

„Myslím, že jo.“

„A co Elly?“ Při Grayově otázce sebou trochu trhla.

„Co s ní?“

„Myslíš, že je to k ní fér? To si nemůžeš myslet.“

„Je v pořádku, Grayi. Zvládne to. Když to zjistila, zvládla to dobře.“

„Řeklas jí to?“ Teď zněl rozzlobeněji.

„Neviděly jsme tě tři týdny, Grayi! Musela jsem jí něco říct.“

„To proto, že jsem ti dával prostor!“

„A já jsem ti za to vděčná.“ Natáhla se a položila mu ruku na paži. „Grayi, můžeme to vyřešit klidně a ty to víš. Kdybys byl opravdu proti tomu, byl bys naštvanější. Nebo tvrději bojoval. Znám tě.“

„Jsi si jistá?“ ušklíbl se.

„Ano, zatraceně, znám.“

„Fajn. Co bude se svěřením do péče?“

„To nemůžeš myslet vážně,“ zasmála se. „Sotva jsi si vědom existence své dcery. Proč bys ji, kčertu, chtěl do péče? Zůstane se mnou, Grayi. Nebuď idiot.“

Sledovala, jak mu trochu poklesla ramena. Nemyslel to vážně a oba to věděli.

„Pořád chci být součástí jejího života, Spencer.“

Spencer se vyjasnilo, že se konečně podvoluje nevyhnutelnému. Jedné její časti bylo líto, že to udělal tak snadno. Byl raněn, ale věděl, že je to pro ně správné. Trochu ji bolelo, že ji opravdu nemiloval. Byla si té skutečnosti nějakou dobu vědoma, ale kvůli tomu ta bolest nebyla méně ostrá.

„Jsi její otec, Grayi. Na tom se nic nezmění. Nic,“ zdůraznila poslední slovo.

„Pojď,“ pravil a zprudka se postavil. „Pojďme zklamat tvou matku, co nejjemněji.“

Překvapená jeho náhlým návalem energie ho Spencer následovala a s gustem si oddechla.

Alespoň to bylo opravdu konečně za ní.


20

Spencer hodila utěrku do koše na prádlo s extra silou a byla spokojena, když se v reakci na to zaklaplo víko. Byla to adekvátní ozvěna emocí, které jí probíhaly žilami.

Co to s tebou, kčertu, je, Spencer? Konečně jsi dostala svůj život pod kontrolu, tak se ho chop!

Spencer si teatrálně povzdechla a uvědomila si, že tam není nikdo jiný, kdo by to slyšel. Ve skutečnosti na tom nezáleželo. Záleželo na tom gestu.

Pohlédla na hodiny. Osm hodin. Paráda. Bylo to vtipné. Opustila Graye. On opustil ji a našel si byt. A stejně nikdy nebyl doma. Ale teď, když Elly spala, Spencer zjistila, že její život je znepokojivě prázdný a prost čehokoliv. Mívala alespoň hádky s Grayem, na co se těšit. Možná to nebylo to, co ohledně toho cítila, ale hodiny strávené mezi uložením Elly a Grayem vcházejícím do dveří, byly strávené v úzkosti a propracovávání se k horečnatému rozhořčení. Tohle teď bylo pasé, tak co si počne?

Zatraceně, potřebovala koníček.

Nebo Ashley.

Spencer zavrtěla hlavou, navzdory stále zjevné absenci kohokoliv jiného, kdy by to mohl vidět a potlačila nutkání popadnout telefon a zavolat sexy muzikantku. Během posledních dvou týdnů zjistila, že tíhne víc a víc k tmavovlásce. Neslyšela žádné stížnosti od druhé dívky, ale stejně věděla, že na ni nemůže spoléhat napořád. Ashley tu nebyla jen pro její povyražení. Měla svůj život. Jistě byla teď někde venku, v pátek večer, bavila se, viděla se s přáteli…seznamovala se s dívkami.

Ta myšlenka vyslala do Spencer třesavku, která nebyla příjemná. Neměl právo žárlit. Kčertu, neměla právo ani se zajímat! Zatraceně. Být hodná nebylo nikdy dřív tak těžké.

Popadla telefon a vytočila číslo, než si to mohla rozmluvit. Na druhém konci to zvonilo a na pár chvil si Spencer myslela, že tam nikdo není, ale pak se ozval známý hlas.

„Haló.“

„Ahoj, tati,“ vydechla Spencer, šťastná, že byl opravdu doma.

„Spencer!“ Jeho hlas byl vřelý a ta vřelost putovala skrz telefon a dále do Spencer, která se díky tomu trochu uvolnila. „Jak se máš?“

„Jsem v pohodě, tati. Jen jsem chtěla slyšet tvůj hlas a popovídat si. Nemluvíme spolu dostatečně.“ Spencer se posadila zpátky na gauč a usmála se.

Jednoduše klábosili a Spencer cítila, že se její staré já – jistější a vyrovnanější já – vkrádá zpátky. Byli uprostřed hovoru, když uslyšela zapípání mobilu.

„Vydrž, tati,“ řekla, „mám další hovor, jsem hned zpátky.“ Položila ho na čekačku a přijala druhý hovor. „Haló?“

„Ahoj, Spence.“ Ashleyin hlas zamířil přímo do jejích vnitřností, popadl její jistotu a vyrovnanost a vyhodil je předními dveřmi. Pak si opucoval ruce v gestu dobře odvedené práce.

„Ashley,” vydechla Spencer zpátky do telefonu. „Ahoj.”

Fajn. Velice nenápadné.

„Ruším tě při něčem?“ Ashley nebyla nic než bystrá.

„Ach, promiň, mám tátu na druhé lince.“ Spencer se proklela; teď druhá dívka zavěsí.

„Ach, aha, omlouvám se, budu rychlá. Poslouchej, zítra mám vystoupení, jen takové malé… Zajímalo mě, jestli bys nechtěla přijít?“

„To bych velice ráda!“ Spencer si uvnitř úlevně oddechla. Tohle bylo pravděpodobně přesně to, co potřebovala a nebyla pryč z domu už dva týdny, ne od poslední návštěvy u svých rodičů a zlomení mámina srdce tím, že opravdu nadobro opustila Graye. „Ale musím si ověřit, jestli mi rodiče pohlídají Elly. Vydrž okamžíček… Hele, v kolik?“

„V osm.“

„Vydrž.“ Spencer přepnula telefon. „Hele, tati?“

„Ano, zlato.“

„Můžete zítra večer pohlídat Elly? Kamarádka mě právě pozvala ven a já bych vážně ráda šla.“ Překřížila si prsty.

„Jistěže, rádi se o ni postaráme a myslím, že by sis potřebovala trochu orazit.“

„Díky, tati! Vydrž chvilku, jen jí to dám vědět, ano?“

S pocitem, jako by běhala mezi dvěmi brankami, se Spencer zazubila a přepnula telefon zpátky k Ashley.

„Ahoj, je to bez problémů, budu tam.“

„To je skvělé. Hele, nechám tě vrátit se k tátovi. Sejdi se tu se mnou kolem půl osmé?“ Ashley se usmívala, to Spencer poznala. Zahřálo ji to u srdce; alespoň udělala kamarádce radost.

„Sejdu. Už se na to těším!“ Spencer doufala, že nezní až tak nadšeně, jak se cítila.

Přepnula telefon zpátky ke svému otci a strávila zbytek rozhovoru s ním v jakémsi oparu. Nedokázala docela dostat Ashley z hlavy. Poslední dobou to byl vzrůstající problém. Na její obranu, obě se společně snažily být dobrými kamarádkami. Ashley se to dařilo, ale Spencer si nemohla pomoct od trýznění sama sebe myšlenkami, které jí probíhaly hlavou. Musela si najít nové rozptýlení.

Zabavit se do dalšího večera bylo obtížné, ale Spencer to nějak dokázala. Jako obvykle, jí v tom byla její dcera velice nápomocná a soboty byly vždycky zábavné. Přinutit Elly, aby dělala nějaké domácí práce bylo obvykle obtížné, ale společně si z toho udělaly hru. Elly se vrtěla nadšením, když nadešla čtvrtá hodina; vyhlídka na strávení noci se svými prarodiči byla pro holčičku vždycky vzrušující.

„Máš všechno?“ ukazovala Spencer plně si vědoma, že ano, ale chtěje, aby si to dcera zkontrolovala.

„Jo,“ zazubila se Elly.

„Máš pana Chlupáče?“ ukazovala znovu Spencer, s vědomím, že chybějící zmiňovaný plyšový slon by znamenal katastrofu v celém okolí.

Elly pozvedla pana Chlupáče.

„Fajn, je tedy čas jet.“ Spencer k ní natáhla ruku a druhou vzala tašku s Ellyinými věcmi na přespání. Otevřela dveře do auta.

„Naskočte do auta pane Chlupáči… a Elly,“ dodala jako by dodatečně, což přimělo holčičku zahihňat se. Připoutala je – no, připoutala Elly – a vyjely. Připoutala by i pana Chlupáče, ale dostalo se jí tak nevraživého pohledu, že se neodvážila ho dotknout. Dokázal to být vzteklý slon, když chtěl.

Když zatáčela k domu svých rodičů, krátce dumala, jestli její matka předvede ten stejný povedený kousek a ona najde Graye čekajícího uvnitř. Naštěstí to nebyl ten případ. Jediní lidé, kteří na ně čekali, byli Spenceřini rodiče. Předala jim Elly a pana Chlupáče a objala svého otce.

„Bav se, zlato!“ slyšela ho volat za ní, zatímco šla zpátky po cestičce.

To doufám, pomyslela si.

Místo konání bylo mnohem menší než to, kde vystupovala minule. Bylo to mnohem intimnější. Nepřítomnost Liv, která by na ni soustavně zírala, přiměla Spencer cítit se mnohem uvolněněji. Mohla zůstat na pódiu, zatímco tam Ashley chystala věci a byla vděčná, že na tohle vystoupení jsou tu nachystány židle.

„Menší než naposled,“ prohodila nahodile k muzikantce.

„Jo, ale je to opravdové vystoupení, nejen zábava v nějakém baru.“ Ashley se zazubila. „Jsem trochu vzrušená. Nedostanu se moc k takovémuhle hraní. Jsem tak ráda, že tu jsi, jinak si myslím, že bych omdlela z hyperventilace!“

Spencer jí vrátila zazubení. „Neměj strach, to nedovolím. Budeš skvělá, vždyť to víš.“

„To doufám.“

„Vždyť jsi… Zvažovala jsi někdy, že bys to dělala na plný úvazek?“ Byla zvědavá. Ashley byla skvělá umělkyně a Spencer věděla, že by byla v první řadě na koupi jejího alba. Fajn, možná měla i další motivy, ale poznala talent, když ho slyšela.

„Néé.“ Ashley zapojila kytaru do repráku. „Mám tohle ráda, ale moje práce s dětmi, na tom opravdu záleží. Hudba dokáže měnit životy, víš? To chci dělat. Ne z dálky, jako tohle, ale zblízka. Kromě toho, zbožňuji děti.“

„To je tak milé.“ Spencer cítila, jak jí taje srdce.

„A co ty? Co bys chtěla dělat?“ Ashley se na to ptala, jako by Spencer byla děcko právě po střední.

„Vždycky jsem chtěla být spisovatelkou,“ přiznala Spencer lehce se rdíc. „Ale pak jsem se vdala, měla Elly. Nevím, jestli bych se do toho dokázala dostat zpátky.“

„Možná bys to měla zkusit?“ usmála se Ashley vědoucně.

Spencer jí věnovala ironický pohled. „Možná měla.“

Z jejich rozhovoru byly vyrušeny připravující se kapelou a Spencer se stáhla do hlediště. Vybrala si židli vepředu, ale stranou. Odtud mohla vidět perfektně muzikantku a necítila se tak uprostřed všeho. Jak se místo plnilo, byla trochu nervózní za svou kamarádku, ale když se Ashley objevila na pódiu, vypadala tak nádherně a oslnila světlovlásku tak roztomilým úsměvem, že se okamžitě uvolnila.

Představení bylo úžasné. Po celou dobu Spencer nepřetržitě cítila, jako by byla přítomná něčemu opravdu neskutečnému. A jediné, na co mohla vážně pomyslet, bylo, že by její srdce mohlo přestat tlouct.

„Tuhle písničku jsem napsala jen před pár dny. Ještě ji nikdo neslyšel, tak hádám, že byste se měly cítit poctěni,“ zazubila se Ashley na pódiu a pár lidí se zasmálo. Jemně brnkala a jen po prvních pár akordech Spencer cítila, jak se její tělo napíná.

Jaké mám štěstí.
Ale z nějakého důvodu
jsem s tebou, pojďme,
nechme je tu
a jejich úhel pohledu.
Moje oblíbené místo jsi ty a já.

Probudím se
v nejtemnější noci.
Sleduji tvůj dech v přítmí.
Dokonalý svět leží vedle mne.
Nepotřebuji spát, abych snila.

Jen doufám, že jsem dostatečně dobrá, abych si tě udržela.

Ranní slunce zahřívá naši kůži.
Vzdálené zvuky.
Den začíná.
Brzy nás svět zavolá.
Ale tohle je místo, kterého se nemohou dotknout.

Jen doufám, že jsem dostatečně dobrá, abych si tě udržela.

Jak poslední tóny písně odeznívaly, Spencer cítila, jak z ní vzduch vychází v pomalém proudu touhy. Její hlava se opájela představami jí a Ashley bok po boku v Ashleyině pokoji. Brunetiny prsty něžně přejížděly po lince kolem Spenceřiných rtů, jejich chladivá těla propletená. Spenceřino srdce tlouklo pomalu, ale tak silně, že si myslela, že to zní po celé místnosti.

Byla si sotva vědoma konce představení a odcházejících lidí. Zaznamenala jen, když se Ashley objevila vedle ní, zpocená a culící se. Spencer vstala.

„To bylo neuvěřitelné!“ zaskřehotala. Hlava se jí točila a nebyla si jistá, jestli to bylo tím hustým vzduchem nebo tou dívkou před sebou. Příliš pozdě si uvědomila, že to nebyl jen její pocit; hlava se jí opravdu točila. Sledovala, příliš pozdě, jak se jí před očima tvoří víry.

„Spence?“ ptala se Ashley.

Spencer mohla slyšet znepokojení v jejím hlase, ale bylo to tlumené, jako by tmavovláska mluvila pod vodou.

„Doprdele,“ zašeptala a ztratila vědomí.


21

„Pořád si myslím, že bys měla jet do nemocnice,“ reptala Ashley.

Její paže byla pevně kolem Spenceřina pasu, když pomáhala světlovlásce vchodovými dveřmi. Spencer dokázala docela v klidu chodit, ale Ashley odmítala kamkoliv odejít. Její tvář říkala všechno: byla proklatě znepokojená a nehodlala opustit kamarádku, dokud nebude bezpečně uložená v posteli, pokud možno po prohlídce u doktora.

„Jsem V POŘÁDKU, Ashley. Cítím se prostě dobře. Bylo trochu horko a já omdlela, to je celé,“ protestovala Spencer a snažila se, aby neobytné obavy v její mysli neprosákly do jejího hlasu. Nikdy dřív neomdlela. Bylo jí to velice nepodobné, ale ať je zatracena, pokud by to Ashley řekla.

„Fajn, ale uložím tě do postele a dneska nejedu domů. Můžu spát na gauči,“ kontrovala Ashley vzpurně.

„Nemusíš zůstávat!“ odvětila Spencer. „Ale pokud ano, nezůstaneš na tom zpropadeném gauči. Mám pokoj pro hosty.“

„Ach… jasně.“ Ashley se uculila vlastní bláhovosti.

„Jsi někdy takový pako.“ Spencer se vyprostila z paže kolem svého pasu a posadila se na pohovku. Užívala si tu blízkost, ale musela připustit, že se jí hlava pořád nějak vznášela a její potěšení z toho kontaktu bylo tlumeno skutečnou potřebou opory. „Nemusíš ale zůstávat. Vážně budu v pořádku. Jsem v pohodě!“

„To je dobrý. Jen se chci ujistit, že ráno znovu neomdlíš.“

„Proč bych měla?“ Spencer se usmála nad kamarádčinou obavou. „Byl to ojedinělý případ, Ashley, přísahám. Bylo to jen horkem a těmi ostatními lidmi. Nikdy dřív se mi to nestalo. A znovu k tomu nedojde.“

Když se výraz paniky rozprostřel na Ashleyině tváři, Spencer si uvědomila, že tohohle králíka měla nechat v klobouku.

„Nikdy dřív jsi neomdlela?“

„Ehm… ani ne.“ Spencer popadla polštář a přitiskla si ho k hrudi. Bylo to nevědomé gesto, které často opakovala. Ve chvílích, jako byla tahle, si přála, aby byl v dosahu pan Chlupáč; ten byl vždycky vhodný pro objetí. „To je dobré, Ashley. Upřímně. Cítím se prostě dobře. Spousta lidí omdlí. O nic nejde.“

Bruneta nevypadla přesvědčeně. „Zůstávám.“ Dala důraz na každou slabiku a Spencer neměla sílu se přít.

„Fajn.“ Pohlédla na hodinky. „Pak si myslím, že je čas jít do postele.“

Ignorovala zrychlení svého pulzu při myšlence na Ashley a postel a šla najít všechny nezbytné věci, které by druhá dívka mohla potřebovat. Hudebnice trvala na tom, že ji doprovodí do jejího pokoje a ujistí se, že bude bezpečně v něm. Spencer byla ráda, že Ashley netrvala na tom, že ji uloží do postele. Ať už jí hlava poletovala nebo ne, kdyby zůstala déle, blondýna věděla, že Ashley by nepřespala v pokoji pro hosty. Cítila závratě a v žádném případě nebyla dost silná, aby dostála svému odhodlání. Ale Ashley ji opustila ve dveřích.

Navzdory všemu, co se stalo, usnula snadno. Možná by jí to mělo dělat větší starosti.

Ashley byla už vzhůru, když se Spencer vynořila z objetí spánku. Prohnala kartáč svými vlasy a kartáček přes své zuby, než se vydala do obýváku. Spencer si to řádně promyslela. Nebyla ani nejmenší šance, že by přivítala rajcovní tmavovlásku s ranním dechem, i přes jejich status ‚kamarádek‘. Řečená bruneta seděla u stolu zády k blondýně, četla si noviny a pila hrnek kávy. Pro Spencer, která právě unikla z rodinného života v jeho nejhorší formě, to byla tak nádherná scéna, až jí z toho zakručelo v žaludku.

„Dobré ráno,“ vydala ze sebe a předstírala, že nestála ve dveřích a nesledovala Ashley několik posledních minut.

„Ahoj.“ Ashley se s úsměvem otočila. „Jak se cítíš?“

„Stoprocentně,“ lhala Spencer s úsměvem.

„To ráda slyším.“

Spencer se zaměstnala přípravou kávy. „Chceš snídani?“

„Ne, to je dobrý.“

„To není problém,“ ujišťovala ji Spencer. „Ráda vařím. Kromě toho je to to nejmenší, co pro tebe mohu udělat.“

„Ráda vaříš?“ Ashley si stoupla, naklonila se nad kuchyňský pult a usmívala se s nakrčeným nosem na Spencer. „Jsi blázen.“

„To je možná pravda,“ smála se světlovláska, „ale ne proto, že ráda vařím. Ty ne?“

„Tu a tam vařím, ale neřekla bych, že to zbožňuji. Příliš práce!“

„No, vždycky mi to dá čas přemýšlet, vždyť víš.“ Spencer otevřela ledničku a zhodnotila obsah. „Smažená vajíčka a slanina zní dobře?“

„Spence, to je spousta práce!”

„Néé, to fakt není.“ Vytáhla vajíčka a začala vařit.

Spencer milovala, že dokáží dělat tohle. Že tu byla tahle ranní konverzace a cítila se naprosto uvolněně. Fajn, možná ne úplně uvolněně, ale převážně ano. Kdyby nebylo těch přetrvávajíc motýlků v žaludku, byla by klidnější než hladina jezera. Ashley jedla svou snídani a brebentila, když Spencer došla k závěru, že možná její problém s žaludkem není jen ‚nervozita z muzikantky‘, jak tomu ráda říkala. Po dvou lžících vajíček už se necítila tak skvěle.

„Ech, Ash, omluv mě na moment, ano?“ Spencer se přesunovala od stolu směrem ke koupelně a s každým krokem se pohybovala rychleji. Zvládla to jen tak tak, padla na kolena před záchodem a vyprázdnila obsah žaludku do mísy.

Sotva si všimla chladných rukou, které jí odtáhly vlasy ze spánků a podaly jí toaletní papír, když skončila. Zaklonila se a cítila uklidňující váhu Ashley za sebou. Žaludek stále vzpurně kručel. Roztřeseně a chvějivě odpočívala.

Po chvíli, co byla držena, uslyšela zamumlání do ucha, „Ehé, vidím, že jsi úplně v pořádku.“

Spencer se nejistě zasmála. „Fajn, necítím se moc dobře.“

„Jo. Chceš se vrátit do postele?“

Spencer oceňovala starost v Ashleyině hlase. „Ne. Myslím, že už jsem v pořádku.“

Jedno dokonale upravené obočí se nevěřícně pozvedlo. „Myslím, že bys měla jít k doktorovi.“

„Je to jen žaludeční nevolnost,“ protestovala Spencer. „A je neděle. Můj doktor neordinuje.“

„Tak zítra.“ Ashley se tvářila tak znepokojeně, že následující věta zbavila blondýny veškerého odporu. „Prosím. Kvůli mně.“

„Dobrá, dobrá.“ Zvedla poraženě ruce.

„Dobře. A myslím si, že bys měla zavolat svým rodičům a požádat je, aby si nechali Elly. Potřebuješ dneska odpočívat.“

Spencer nedokázala vymyslet dobrý protiargument ani na tohle a krátce se podivila, kam se vypařily všechny její myšlenky. Obvykle diskutovala dost dobře: byla ve školním debatním týmu.

Zbytek dne strávily spolu. Ashley sotva dovolila Spencer zvednout se z gauče, aby cokoliv udělala, i když se světlovláska odpoledne začala cítit zase sama sebou. Byla nicméně vděčná za společnost a brunetina přítomnost alespoň zabránila jejímu otci, aby ho obavy přiměly přijet. Vědomí, že se o Spencer stará kamarádka umenšilo jeho paniku. Spencer se culila. Její táta byl občas takový dobrák. Věděla, že je typická tatínkova holčička, ale to bylo v pořádku. Milovala to. Navíc Ashley se o ni starala lépe než kdokoliv dřív, obzvláště Gray. On se snažil, seč mohl, ale vzhledem k tomu, že se mu dělalo špatně při pohledu na zvracení a navíc nebyl moc dobrý v takových věcech, měl tendenci být nemotorný a otravný. Většinou Spencer skončila tím, že ho zahnala pryč, aby se staral o Elly a pak se o sebe starala sama, takže bylo hezké mít někoho, kdo se jednou postaral o ni. Ujistila se, že si to příliš neužívá a ani toho nezneužívá. A odmítla nechat Ashley plnit každé její přání. Ale užívala si společnost.

Ashley odešla s omluvou, že nebude schopná se vrátit následujícího dne, aby vzala Spencer k doktorovi. Měla práci a chystala se ji zrušit, ale Spence ji nenechala. Prohlídka u doktora byla naštěstí krátká a snadná. Pravděpodobně měla střevní chřipku a bylo jí řečeno, ať se šetří. Vzali jí krev na nějaké rutinní testy a poslali ji domů. Po cestě vyzvedla Elly a holčička byla fascinovaná vatovým polštářkem přilepeným na maminčině předloktí.

Tisknouc si pana Chlupáče pevně k hrudi, se toho jemně dotkla a odtáhla se v obavě, že to maminku bolelo. Měla na tváři strašně znepokojený výraz a Spenceřino srdce tálo, jako vždycky v přítomnosti její dcery.

„To je v pořádku, zlatíčko. Byl to jen krevní odběr,“ ukazovala konejšivě.

„Bolelo to?“ Elly pozvedla ustaraný pohled a objala pana Chlupáče o něco pevněji. Spencer si pomyslela, že je dobře, že ten slon nepotřeboval dýchat, protože by se mu v tuhle chvíli nedostávalo moc vzduchu.

„Trochu. Ale bylo to hotové hrozně rychle a teď už to nebolí.“ Spencer věděla, že nemá smysl lhát. Elly absolvovala ve svém životě dostatek odběrů krve a věděla, že to bolí, takže nemělo smysl něco předstírat. „Už si na nich taky byla a byla jsi velice statečná.“

Elly se zazubila, ale Spencer si všimla, že strávila zbytek dne, trochu blíž ke své mamce, jako by podvědomě potřebovala kontakt. Spencer nic nenamítala.

Najednou byla středa. Ashley měla přijet vyzvednout Elly a vzít ji na hodinu výtvarky, protože Spencer byla znovu objednaná k doktorovi a ty časy kolidovaly. Když to dohadovaly, Ashley vypadala ustaraně, ale Spencer ji ujistila, že je to jen rutinní návštěva, která následuje po každých krevních odběrech. Dodala, že kdyby tam bylo něco znepokojivého, zavolali by si ji dřív. Tmavovláska nevypadala přesvědčeně.

Den proběhl ve stejném shonu, jako nastal. Ashley přijela a vzala Elly, věnujíc Spencer nečekanou pusu na tvář. Způsobila tak, že blondýna zapomněla na celý svět a věci, které se kolem nich děly. Opustila Spencer s lehce znepokojivými slovy „Hodně štěstí, brzy se uvidíme.“

Příště, když se viděla s Ashley, kráčela tenčícím se davem v komunitním centru. Pro jednou neslyšela hlasy, ani si nevšímala rámusu. Sotva dokázala vnímat kam jde, díkybohu ji její autopilot hnal směrem k hudebně. Šla pozdě a většina dětí odcházela nebo už byla pryč. Pohybujíc se výrazně zpomaleně dosáhla místnosti a našla ji prázdnou, až na Ashley a Elly, které seděly na předním stole a společně se smály. Ashley vzhlédla, když Spencer vešla do místnosti. Její výraz se změnil, jako by do ní uhodil blesk, seskočila ze stolu a pohybovala se k světlovlásce s odzbrojující rychlostí.

„Spencer, co se stalo?“

Výraz v její tváři musel být typický, ale nebylo tam žádné zrcadlo, takže ho Spencer nemohla spatřit. Cítila, jak ji bruneta bere za loket a vtlačuje ji na židli. Věděla, spíš než viděla, že Ashley si klekla vedle ní. A otevřela pusu, aby promluvila.

Ale žádný zvuk z ní nevyšel.

„Spencer, o co jde?“ Ashley teď zněla zpanikařeně. Spencer se otočila a hleděla do těch hnědých očí, které žhnuly intenzivně a v obavách, a znovu otevřela pusu. Tentokrát našla slova.

„Jsem těhotná.“


22

Ashley se snažila trvat na tom, že je obě odveze domů, ale Spencer potřebovala své auto a neslyšela na to. Místo toho tmavovláska jela za nimi, zatímco Spencer jela domů záměrně velice opatrně a obezřetně, vědoma si nepokojné bouře, která v ní vřela. Dojela domů a dostala Elly a pana Chlupáče z auta pomalými, soustředěnými pohyby. Všechno se stále pohybovalo zpomaleně a její kůže byla necitlivá.

Stěží věnovala pozornost brunetě zajíždějící na příjezdovou cestu za nimi, zatímco odvedla Elly do domu. Nechávajíc dveře otevřené, začala s domácí rutinou, pustila animáky pro Elly a přesunula se do kuchyně, aby začala připravovat večeři. Nevšimla si ani zavření dveří, ani Ashley kráčející směrem ke kuchyni. Opravdu zaznamenala své okolí, až když si uvědomila, že nedokáže udržet kastrol natolik v klidu, aby ho naplnila vodou, protože se jí ruka třásla tak moc, že kastrol tančil jako rozžhavený plát. Cítila, jak jí ho silné ruce vzaly z ruky a pak se svět rozpliznul. Roztřesená se nechala vtáhnout do Ashleyina objetí, obtočila své paže kolem tmavovlásčina pasu a položila si hlavu na její rameno. Cítila konejšivé ruce tančit nahoru a dolů po svých zádech, zklidňujíc její třes.

Nebylo nic řečeno. Spencer došla k názoru, že vložila většinu z toho, co bylo třeba říct do těch dvou slov, které pronesla v Ashleyině třídě: „Jsem těhotná.“

Ježíšku-na-křížku-svatá-matko-Boží.

Co by jí řekla matka, kdyby mohla slyšet to rouhání ve Spenceřině hlavě? Myšlenka na to, že by máma slyšela její myšlenky, přiměla Spencer zahihňat se, ale byl to jen klid před bouří. Drobné zasmání přešlo do proudu slz, které nedokázala zadržet. Ashleyiny paže ji držely na nohou a konejšivý hlas jí mumlal do ucha. Ashley neříkala nic konkrétního, co by dokázala Spencer rozeznat přes záplavu slz, ale tón byl uklidňující. V kombinaci s něžným hlazením brunetiných paží po jejích zádech, Spenceřiny slzy ustaly téměř tak rychle, jako začaly. Žalostně popotahujíc se odtáhla.

„Promiň,“ zašeptala.

„Ne, ne, ne.“ Ashley špičkou prstu pozvedla světlovlásčinu hlavu a pohlédla do Spenceřiných překrásných azurových očí. Spencer cítila, jak se svět posunul o kousek k lepšímu pod pohledem její kamarádky. „Můžeš brečet, jak jen chceš. Kčertu, můžeš nadávat a lamentovat a vztekat se a házet věcmi, pokud ti to pomůže. Myslím, že na to máš právo.“

Spencer zasténala, když si přitiskla dlaně do očí a otírala si je. „Nemůžu uvěřit tomu, že se to děje.“ Cítila, jak jí Ashley odhrnuje pramen vlasů ze spánku a zasouvá jí ho za ucho.

„Spraví se to.“ Bruneta zněla tak upřímně, že jí Spencer chtěla věřit. Bolestně jí chtěla věřit, nicméně její vnitřní hlas křičel opak.

„Nejsem si jistá jak,“ přiznala.

„Spence, SPRAVÍ se to.“ Ashleyina ústa se stáhla do úzké čáry. „Ani já si v tuhle chvíli nejsem jistá jak, ale nejsi sama a my to vyřešíme.“

Spencer byla vděčná, že není sama a krátce si vědoma nabídky podpory, která byla právě učiněna. Z té novinky se Spencer stále potácela a naklonila se na lavici vzad v tichém zmatku, s překříženýma rukama v podvědomé obranné póze.

Ach, Bože, co si, kčertu, počne?

Elly si nebyla, díkybohu, vědoma matčiny úzkosti a šťastně sledovala animáky. I když to bylo zvrácené, občas byla Spencer vděčná za dceřinu hluchotu. Uchránilo ji to před zaslechnutím spousty věcí, které Spencer nechtěla, aby věděla. Dokázala si umýt obličej a trochu se upravit, než se posadila ke stolu s Ashley. Svírala si v dlaních svou kávu, ale neměla z ní žádný požitek. Byla také trochu nejistá, zda její žaludek dokáže něco pojmout. Motýli z víkendu byly teď tisíckrát znásobeni posledními novinkami.

„Co řekneš Grayovi?“

Spenceřina hlava vystřelila vzhůru při Ashleyině opatrně vyslovené otázce. „Ach, Bože, nemám ponětí.“ Její ruka zamířila k jejím ústům a hrozilo, že jí vytrysknou slzy.

„Hele, hele, to je dobré.“ Ashley se natáhla a přejížděla prsty po hřbetě druhé Spenceřiny ruky, něžně ji hladila a uklidňovala. Pak nastala pauza. „Je to -“

Spencer se jí zahleděla do očí, když jí při té otázce rozsvítilo. Její tvář potemněla a hněvivě odtáhla svou ruku. „No, do hajzlu, Ashley? Samozřejmě, že je to, kurva, jeho!“

Vyrazila od stolu tak zuřivě, až převrhla židli, což přimělo Ashley trhnout sebou a Elly vzhlédnout. Viděla jen vzdalující se záda své matky a nic, co by ji mělo znepokojovat a tak se vrátila ke sledování animáků. Ashley opatrně následovala Spencer do kuchyně.

„Spence,“ natáhla se k ní bruneta.

„Nešahej na mě!“ Spencer se otočila na podpatku a z očí jí žhnulo, když shlížela na druhou dívku.

„Omlouvám se, nemyslela jsem -“

„Co? Co, Ashley? Nemyslela jsi co? Nemyslela jsi tím, ‚Hele, Spencer, ojela jsi poslední dobou ještě někoho‘?“

„Ne, Spencer, ne. Omlouvám se. Prostě jsem nepřemýšlela. Promiň. Samozřejmě si to nemyslím.“ Ashleyina tvář byla zrůzněna agónií, ret zuřivě žvýkán mezi zuby a čelo svraštělé. „To… já… nemám ponětí odkud to vyšlo, protože to nemá žádné základy v mých myšlenkách, přísahám. “ Pozvedla omluvně dlaně.

Spencer nechala svůj hněv odvanout. Byla příliš rozrušená tou novinkou, aby zůstala naštvaná na svou jedinou kamarádku a kromě toho, věřila jí.

„Dobře.“ Zkousla si ret. „Pro tvou informaci, ty jsi jediná osoba, se kterou jsem spala kromě svého manžela po velice, velice dlouhou dobu.“

Ashley naklonila hlavu na stranu. „Nikdy jsem si nemyslela nic jiného.“ Ticho, které následovalo, bylo trochu nepříjemné. Bylo to poprvé, co jedna z nich nadhodila, co se mezi nimi událo a teď ani jedna úplně nevěděla, co říct. „Vážně se omlouvám, Spencer. Chceš, abych šla?“

„Ne.“ Spencer si kousala ret. „Pokud nechceš ty.“

„Kčertu, ne.“

„Pořád se na tebe zlobím, víš,“ opáčila Spencer, ale koutky úst jí škubaly. „Nevyvázneš z toho tak lehce.“

„A to je fér,“ culila se Ashley. „Budu holt muset strávit hodiny vynahrazováním ti toho.“ Sexuální podtón přiměl obě dívky zachvět se a Spencer se moudře rozhodla ignorovat podtext.

„Zatraceně!“

Spenceřin výlev přiměl Ashley nadskočit. Zjevně to nebyla reakce na její vlastní poslední komentář.

„Co?“

„Moji rodiče.“

„Hmm, to bude peklo.“

„Tak by se to dalo popsat. Ve skutečnosti dost přesně.“ Spencer se hořce zasmála.

„Bude to v pořádku.“

„Přála bych si mít tvůj optimismus.“

„To není optimismus, je to silné přesvědčení.“ Ashley udělala krok dopředu a jemně sevřela světlovlásčino nadloktí a hladila ho něžně nahoru a dolů. „Ať se stane cokoliv, nejsi sama, ano? Budu tady, kdykoliv mě budeš potřebovat.“

Spencer přikývla. Naklonila se, obemkla paže kolem brunetina krku a vtáhla ji do nového objetí.

„Děkuji,“ zašeptala.


23

Spencer věděla, že nemůže promeškat moc času, než to řekne Grayovi. Podle jejích propočtů se blížila osmému týdnu těhotenství. Jestli se dalo vycházet z těhotenství s Elly, bude to vidět během pár týdnů. Bude to vypadat podezřele, ale může vždycky odbýt většinu lidí tím, že přibrala. Gray měl nicméně právo se to dozvědět, a pravděpodobně radši dříve než později. Její rodiče to také potřebovali zjistit, ale mohli vážně počkat, tak jako Elly. Teď si dělala více starostí s Grayem.

Jedna její část byla otrávená, že mu musí zavolat. Bylo to něco přes dva týdny, co souhlasili, že půjdou od sebe a Gray pořád nezavolal, aby viděl Elly. Spencer předpokládala, že by neměla být překvapena, ale pořád byla naštvaná. Zatímco to Elly v tuhle chvíli všechno brala, Spencer se obávala, že v určitou chvíli bude mít nedostatek otcovské pozornosti nějaké neblahé důsledky. No, to nebylo něco, s čím by si měla dělat starosti teď. Seznam věcí ke strachování se rozrůstal každou minutou, tak nemělo smysl hledat další věci, aby je tam přidala.

S těmito myšlenkami, probíhajícími její myslí, zvedla Spencer telefon a vytočila známé číslo. Zazvonil jen párkrát, než sametový hlas odpověděl: „Ahoj.“

„Čau, Ash.“ Spencer se musela usmívat jen při zaslechnutí hlasu druhé dívky. Věděla, že je to trochu směšné. Volala Ashley, tak koho jiného by měla slyšet.

„Je všechno v pořádku?“

„Jasně. Musí být vždycky něco v nepořádku, abych ti volala?“ Spence si začala dělat starosti. „Chovám se, jako bych tě využívala?“

„Ne, ne, ne,“ rozesmála se Ash. „Nebuď blázen. Vím, že jsou věci teď celkem složité a mám obavy. A rozhodně mě nevyužíváš. Dáváš mi najíst půlku večerů v týdnu.“

„No, jo, dělám si o tebe starosti. Nejíš pořádně,“ odvětila Spencer umíněně.

„Pokud mě budeš krmit ještě víc, budu si muset půjčit tvoje těhotenské šaty.“

„To nepůjde. Budu je všechny potřebovat. Každopádně, vařím zdravě, takže jíš správně.“

„No, nehodlám si stěžovat.“ V hlase byla stopa upřímného pobavení. „Spence, musím končit. Mám zpoždění. Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“

„Jo, vážně jsem tě chtěla jen pozdravit. Slibuješ, že přijdeš zítra na večeři?“ Spencer doufala, že do svého hlasu vložila právě to správné množství potřeby. Chtěla, aby Ashley přišla, ale nechtěla znít zoufale.

„Samozřejmě. Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“

Fajn, tak Ashley možná nebyla přesvědčená.

„ANO! Teď běž nebo přijdeš pozdě.“

Spencer si povzdechla. Teď ten telefonát, který nechtěla uskutečnit. Vytočila další známé číslo. Gray to zvedl a Spencer zajímalo, jestli byla přirozeně přitahována příjemnými hlasy. Přes všechny jeho chyby zněl Gray po telefonu dobře.

„Spencer, právě teď jsem trochu zaneprázdněn. Můžu ti zavolat zpátky?“ Spolehni se na Graye, že půjde rovnou k věci.

„Ani ne. Budu rychlá, ano?“

„Hmm, prosím.“

Spencer se přemohla, aby nahlas nenadávala a potlačování kleteb jí nijak nezlepšilo náladu. „Musím tě vidět.“

„Cože?“

Dobrá, tohle pravděpodobně vyznělo úplně špatně. „Musíme si promluvit, Grayi.“

„Fajn, hele, zavolám ti a něco dohodneme. Vážně musím jít.“

„Počkej!“ vykřikla, obávajíc se, že zavěsí. „Brzy, Grayi, jako dneska nebo zítra.“

„Nemyslím si, že to zvládnu. Mám tady vážně spoustu práce a -“

„Grayi,“ přerušila ho Spencer, „tohle je VÁŽNĚ důležité.“

„Dobrá, dobrá. Zítra večer?“

„Díky. Přijedeš sem?“

„Dobře. Musím končit.“ A skončil.

No, nebylo to tak špatně, když všechno zvážíme. Teď mu to musela jen říct.

Až, když nastalo odpoledne následujícího dne, si Spencer uvědomila, že zařídila příjezd Ashley i Graye na stejnou dobu. Na jednu stranu to znělo jako pohroma; na druhé straně by to mohla být její záchrana. Opravdu to záleželo na tom, kdo dorazí první. Skončilo to tak, že to byla Ashley. Vážně se to dalo čekat: Spencer by byla překvapená, kdyby Gray dorazil před tím, než bude Elly v posteli, ale stejně se slušelo poděkovat nějakému božstvu, tam nahoře. Když byla zavedena dovnitř, Ashley trvalo jen pár sekund, aby se změnil výraz její tváře z vítacího na znepokojený.

„Co se děje?“

„Gray dorazí. Řeknu mu to.“

„Panebože. Půjdu.“ V půli cesty při sundávání svého kabátu si ho zase navlékla. Spencer se natáhla, aby ji zastavila.

„Prosím, nechoď. Myslím, že bych mohla zase omdlít, pokud bys odešla.“ Usmívala se a snažila se vtipkovat, ale nebyla si tak jistá, jestli v tom nebyla část pravdy. Spencer se cítila v nohou hrozně nejistá.

„To nedělej. Zpanikařím. To nikdy nevypadá dobře. A vždycky si zničím účes.“ Ale kabát si sundala.

Spencer se uchechtla. „To nemůžeme připustit. Popravdě bych byla moc ráda, kdybys byla někde poblíž. Jsem k smrti vyděšená.“

„Chceš, abych se odklidila, až dorazí?“

Spencer sebou cukla, ale vypadala vděčně. „Jsem hrozná, že jo?“

„Sakra, ne. Nemyslím si, že potřebuješ, aby se někdo třetí poflakoval TAK moc poblíž. Pokud bude Elly vzhůru, až dorazí, můžeme se spolu zabavit. Jestli ne, zajdu si na ‚čerstvý vzduch‘.“ Ashley nevypadala, že by jí to jakkoliv vadilo, ale Spencer věděla, že žádá o hodně. Vina musela být patrná na celé její tváři, protože se Ashley rozesmála a poplácala ji po rameni. „Přestaň se tvářit tak zatraceně ustaraně, je to v POHODĚ. Jako bych se sem stejně nepřihnala, po tom, co mu to řekneš.“

Spencer se tvářila vyplašeně. Vážně přivolá Ashley pokaždé, když se něco stane? Pravděpodobně.

„Ash…“

„Spencer, dělám si o tebe starosti. Mohla bys mi říct, že sis odřela malíček a já bych se sem přihnala. Mám problém s úzkostí, jasné?“ Spencer o tom velice pochybovala.

Zaměstnala se přípravou večeře, zatímco si Ashley hrála s Elly v obývacím pokoji. Spencer se šla podívat, co dělají, když byl pekáč v troubě. Hrály si s panem Chlupáčem a jeho kamarádem Humphreym na koberci. Elly se hihňala, zatímco Ashley kráčela s panem Chlupáčem přes „bazén“ v podlaze. Spencer cítila uvnitř vřelost a neskutečný pocit klidu a dokonalosti. To vše bylo roztříštěno zvonkem u dveří.

Gray.

Ashleyina hlava vystřelila vzhůru při tom zvuku a Spencer polkla, když šla ke dveřím. Skutečně stál na prahu její bývalý manžel, vypadal dobře ve svém uhlově šedém obleku.

„Ahoj, Grayi.“

„Spencer.“ Zněl přátelsky a ona přemítala, jak dlouho mu to vydrží. Pustila ho dovnitř.

Ashley stála, Ellyinu ruku volně uchopenou ve své. Elly se jí pustila a utíkala k otci, s úsměvem na tváři. Zvedl ji nahoru, políbil ji na čelo a přijal její objetí s vřelým úsměvem, který Spencer nějak zneklidňoval. Opravdu miloval Elly a bude pravděpodobně milovat i tohle dítě. To jí to asi nijak neusnadňovalo. Popravdě, kdyby se chtěl úplně odstřihnout od celé rodiny, bylo by to MNOHEM jednodušší.

Gray hleděl zmateně na Ashley. Ta opatrně vyslovila pozdrav a natáhla ruku k Elly. V tichosti zmizely a Spencer byla náhle sama s Grayem. Dlaně se jí potily.

„Chceš udělat kafe?“

„To by bylo skvělé.“ Došel k snídaňovému pultu a posadil se. Spencer si zaměstnala ruce přípravou kávy, snažila se je udržet tak klidné, jak bylo možné a uboze v tom selhávala. Gray ji nechal chvíli v tichosti a pak položil nevyhnutelnou otázku: „Proč jsi chtěla, abych sem přišel?“

Byla v pokušení najít jadrnou poznámku o jeho nedostatku rodičovství k Elly, ale nemyslela si, že by to rozhovoru prospělo.

„Dozvěděla jsem se v tomhle týdnu nějaké novinky.“ Byl to opatrný začátek.

„Ano?“

„Grayi…“ Neměla ponětí, jak to říct. Ale kčertu. Prostě to řekni. „Jsem těhotná.“

Ticho bylo ohlušující. Zíral na ni a ona mu to vracela. V pozadí začala pískat konvice, vypouštěla páru na okno a naprosto ignorovala lidi v místnosti. Nakonec zůstala u kňourání své připravenosti. Ticho bylo nekonečné. Tikot hodin v obývacím pokoji se stal tak hlasitým, že by přehlušil orchestr. Nakonec bylo ticho jedním z nich přerušeno a Gray si odkašlal.

„To myslíš vážně?“

„Nedokáži vymyslet dobrý důvod, proč bych vtipkovala, Grayi,“ Spencer užasla nad klidem svého hlasu.

„Je to moje?“

To stačilo.

„Co je to, kčertu, s tou novou ‚Spencer je coura‘ myšlenkou, co se tu potuluje?“ zaječela. „Ježišikriste, Grayi, o čem to sakra mluvíš? Samozřejmě je to tvoje. Nemůžu UVĚŘIT, že se na to vůbec ptáš!“ Pevně sevřela okraj lavice, až jí zbělely klouby.

„Fajn, promiň, promiň.“ Pozvedl omluvně ruce. „Jsem jen v šoku. Vím, že je to moje. Omlouvám se.“

„Tak to, kurva, dík.“ Pořád zuřila. Odpustila tu otázku Ashley, ale začalo ji to unavovat. A ze všech lidí zrovna Gray.

„Kdy?“

Hořce se zasmála. „Bože, Grayi, spali jsme spolu jednou za posledních šest měsíců. Kdy tak, ksakru, myslíš?“

Znovu polkl.

„Necháš si to?“

Tohle Spencer úplně odrovnalo. Zírala na něj, naprosto ohromená. Trvalo jí věky, než našla hlas a ten byl skřehotavý. „Ach, můj Bože.“

Další ticho.

„Vypadni!“

„Coo??“ Byl překvapený.

„Vypadni! Vypadni z domu, Grayi. Nemůžeš mi pokládat takovéhle otázky. To je neuvěřitelné. To je neskutečné. Vypadni, kčertu!“ Spencer teď ječela. Alespoň, že ji Elly nemohla slyšet a ve své zuřivosti Spencer úplně zapomněla, že Ashley je v ložnici.

„Spencer, Spencer.“ Teď byl na nohou a snažil se ji ukonejšit přes její monolog, ale nic si z toho nedělala, dokráčela ke dveřím a otevřela je.

„Ven. Hned. Vysmahni!“

„Spencer…“

„Ne. Hned ven, Grayi. Byl jsi se mnou ženatý šest zasraných let. Víš, odkud pocházím a jaká jsem a stejně máš tu drzost položit mi takovou otázku. A navíc po té první. Vypadni, Grayi. Právě teď se na tebe nemůžu ani podívat.“ Stála u otevřených dveří, zírala na něj zuřivě a ústa měla stažené do úzké linky.

„Spencer, prosím.“

„Ven.“

Musela vypadat vážně, protože vyšel ven na zápraží. Hleděl na ni poraženě, s prosebným pohledem.

„Prosím. Určitě si o tom musíme proml-“

Zabouchla mu dveře před nosem. Naštěstí nezaklepal a ona se o ně unaveně opřela. Jistě, mohla to hodit na těhotenské hormony. Pravděpodobně si nezasloužil být vyhozen, ale věci byly právě teď tak spletené, že ji přemohly. Opírala se o dveře, cítila, jak jí slzy kanou po tvářích a modlila se, aby teď nepřišla Elly. Místo toho ucítila hřejivé ruce na svých ramenou a byla vtažena do pevného objetí.

„To je dobrý, zlato, to je dobrý.“ Ashleyin hlas byl tichý a konejšivý. Po krátkém uklidňování se Spencer odtáhla a popotáhla, slzy ustaly.

„Chápu to tak, že to nešlo moc dobře?“ zeptala se Ashley.

„Dá se to tak říct.“ Spencer si otřela nos do rukávu. „Vážně jsem ho neměla vyhazovat. Ale byla jsem prostě… Já nevím… Ale sakra.“

„To je v pořádku. Můžeš si s ním znovu promluvit. Řekla jsi mu to, že jo?“

„Ach, ano.“ Spencer se hořce zasmála. „Řekla jsem mu to natvrdo.“ A nejen to.

„No. Jsme to ty a já proti zbytku světa, zlato. Dostaneme ho na naši stranu.“

Ashleyin úsměv byl nakažlivý a Spencer mu nedokázala odolat. Bylo to riskantní. Cítila, jak uvnitř taje a věděla, že začíná cítit věci, které by neměla. Ale tady, v tuto chvíli, jí to bylo prostě jedno.


24

Byla to Ashley, kdo přesvědčil Spencer, aby zavolala Grayovi. Spencer byla ochotná trucovat týdny, ale tmavovláska změnila její názor. Popravdě nepotřebovala ani tak změnit názor, jako uklidnit. Spencer věděla, že to s Grayem přepískla. Nezasloužil si být vykopnut, Spencer trochu bláznila. Ocenila, že ji Ashley zvládla umluvit, aby zavolala Grayovi, aniž by ji v první řadě donutila cítit se špatně za to, že ho vykopla. To chtělo um.

Vykonat ten telefonní hovor samotný nebylo úplně bezbolestné a kdyby Ashley neseděla vedle ní a doslova ji nedržela za ruku, Spencer si nebyla jistá, že by ho zvládla. Tak moc si ospravedlňovala to, co se stalo s Grayem, že připustit si, že udělala chybu, bylo dost těžké. Ne, že by to přiznala, ale Spencer jen vzácně připouštěla, že udělala chybu. Popravdě to byla jedna z jejích chyb.

„Grayi.“

„Spencer.“

Nepřekvapilo ji, že byl tak strohý. Zasloužila si to.

„Hele, nebylo to ode mne fér. Omlouvám se.“ Spencer hleděla na Ashley, která se povzbudivě usmívala a tiskla ji ruku. „Neměla jsem žádné právo to na tebe vypustit a vykopnout tě. Nic z toho, na co ses ptal, nebylo nefér. Vážně se omlouvám. Bylo to pro mě jak horská dráha a já to trochu nezvládla.“

„Věř nebo ne, já to chápu.“ Gray dokázal být dost podporující. Spencer na to zapomněla, ale jeho tón byl stále opatrný. „Poslouchej, musíme si znovu promluvit, ale ne dnes. Nechej mě, abych si to alespoň nechal projít hlavou.“

Spencer mu alespoň tohle dlužila. „Zavolej mi, ano? Až budeš mít čas.”

„Zavolám. A Spencer, dej na sebe, prosím, pozor.“

„Dám. Slibuji. Zavolej brzy, Grayi. Musím to říct mámě a tátovi a…“ Odmlčela se.

„Slibuji. Nebude to trvat moc dlouho. Neříkej jim to, dokud si nepromluvíme, ano?“

„Samozřejmě.“

Tak se to ukázalo jako celkem bezbolestné. Spencer věděla, že často Graye podceňovala. Rozhodně to nebyl naprostý ztroskotanec. Byla jen škoda, že ho už nemilovala. Hledíc znovu na dívku, která držela její ruku, cítila, jak jí srdce v hrudi poskočilo a měla určitou představu, proč nemilovala svého manžela. Zatlačujíc tyhle pocity hluboko dovnitř sebe, stiskla Ashleyinu ruku a pak uvolnila sevření. Zvedla se z gauče a hledala něco, čím by se zaměstnala.

„Jsi v pořádku?“ Ashley byla jasně znepokojená.

„Jo. Jen je toho spousta, s čím se vyrovnat.“

Ashley ji vtáhla do objetí. „Víš, že nejsi sama, že jo?“

Spencer ji políbila jemně na tvář a usmála se. „Na to bych nemohla zapomenout.“

Ashley se uchechtla. „Nejen já. Tví rodiče, Gray. Nikdo z nich tě nehodlá opustit.“ Znovu Spencer objala a pak ji pustila. Spencer se musela usmát. Jak tahle hudebnice vždycky věděla, co říct? „Všichni tu pro tebe budeme, Spencer, ať se stane cokoliv.“

„Děkuji ti.“ Spencer cítila, jak se jí oči plní slzami. „Jsi moje nejlepší kamarádka, vždyť to víš.“

„Jo, no,“ Ashley se zazubila, „je to oboustranné.“

Gray dostál svému slovu a domluvil si se Spencer, že si v pátek zajdou na kafe. Oba souhlasili s tím, že vidět se mimo dům bude dobré. Spencer byla v pokušení požádat své rodiče, aby jí ohlídali Elly, ale k jejímu překvapení se Ashley dobrovolně nabídla.

„To po tobě nemůžu žádat,“ pronesla Spencer lehce šokovaně.

„Kdo žádá?“ Ashley se zubila. „Já to nabízím, kromě toho, Elly je skvělá.“

„Jo, já vím, ale stejně, už jsi toho pro mě udělala tolik.“

„Fajn, no, přemýšlej o tom tak, že děláš laskavost ty mně.“ Ashley pozvedla obě obočí.

„Jen bych -“ Spencer se odmlčela. „Nechápu, jak to myslíš.“

„No, mám ráda děti. Ráda si s nimi hraji a mám ráda tvou dceru. Užijeme si to spolu a budeš pryč tak hodinu? Nech mě hodinu se bavit.“ Ashley se znovu zaculila a rozkošně nakrčila nos.

„Dobrá. Když se nabízíš, nebudu si stěžovat.“ Pohlédla na hodinky. „Sakra.“

„Co?“ Ashley vzhlédla od zavazování si svých bot, na tváři znepokojení.

„Nic zajímavého,“ ušklíbla se Spencer. „Jen musím jet do supermarketu. Hrozná zábava, co?“

„Nemám nic na práci. Chceš společnost?“

„Jistě.“

Spencer si nebyla docela jistá proč, ale vyhlídka na to, že s ní Ashley bude cokoliv dělat, dokonce i nákup potravin, dělala z celé záležitosti něco mnohem vzrušujícího a daleko radostnějšího. Jen jednoduché bloumání po obchodě bylo, no, celkem vzrušující s touhle dívkou po boku. To mohlo, samozřejmě, být jen fyzickou blízkostí Ashley. Ta s ní prováděla věci.

„Jsi si jistá, že Elly tentokrát nezpůsobí lavinu kávy?“ Ashley vypadala, jako že si tohle užívá a její dotaz byl jen na půl upřímné znepokojení.

„Ne, žádné lyžování v kávě pro tebe.“

„Sakryš.“ Ashley se hravě zatvářila zklamaně.

Spencer se smála. Kdy se stalo nakupování potravin zábavným?

„Jak jsi zařídila, že se dnes bude chovat slušně?“

„Pan Chlupáč slíbil, že ji ohlídá,“ svěřila se jí Spencer.

„A ty tomu slonovi věříš?“ zeptala se Ashley v předstíraném zděšení. „Připadá mi trochu záludný!“

„Ále, sakra, ne, je velice spolehlivý. Ani v nejmenším záludný. I když je divoký. Umí vrhat ďábelské pohledy.“ Spencer vážně přikývla.

„Dobrá. Kopeš si vlastní hrob. Pokud budeme pohřbeny v Nescafé, budu to dávat za vinu tobě a Chlupáčovi.“

Panu Chlupáčovi,“ opravila ji Spencer.

„Omlouvám se, panu Chlupáčovi.“ Ashley se tvářila příhodně kajícně.

Elly si vybrala tu chvíli, aby se objevila s výše zmíněným slonem a nadějně ukazovala své matce, „Můžeme vzít čokoládové mléko?“

„Nestlé nebo kakao?” ukazovala Ashley.

„Růžové Nestlé!“ ukazovala Elly nazpátek.

Spencer přikývla a Elly nadšeně odběhla popadnout směs s jahodovou příchutí. Spencer dumala nad nechutnou povahou toho nápoje, když se na místě zastavila. Ashley trvalo pár kroků, než si uvědomila, že Spencer stojí. Otočila se a pohlédla tázavě na světlovlásku.

„Právě jsi…“ Spencer hleděla na Ashley a pak na Elly.

„Co?“ Zmatek se objevil v Ashleyině hlase a obličeji.

„Ukazovala jsi. Elly. Před chvilkou.“

„A neměla jsem?“

„Ehm, jistě. Až na… Kdy ses naučila znakovou řeč?“ Neuniklo její pozornosti, že to bylo jen ukazování písmen a pomalé, ale pořád to byla znaková řeč.

Ashley zčervenala a strčila si ruce do kapes. Špičkou tenisky kopala do linolea na podlaze a hleděla do země. „Brala jsem lekce ve YMCA.“

„Ashley, to myslíš vážně?“ Spencer žasla.

„Jo.“ Hlava s kadeřemi vystřelila vzhůru a výraz paniky přebíhal po její tváři. „Proč? Není to v pořádku? To jen, napadlo mě prostě, že pokud mám být součástí tvého života, měla bych být schopná komunikovat s Elly, ne?“

Spencer neměla slov.

Ve víru emocí udělala dva kroky dopředu a vtáhla Ashley do vřelého, pevného obětí. Nikdo nikdy dřív nic takového neudělal. Bože, Gray ani její matka nedokázali ukazovat, ani se neobtěžovali jít se učit a Ashley to prostě udělala. Jen tak. Bez otázek, bez fanfár. Jen, aby mohla být součástí jejich životů, co nejsnadněji. Byla to zdaleka ta nejmilejší věc, kterou kdy kdo pro Elly udělal. Spencer si myslela, že jí může puknout srdce. Když se odtáhla, cítila, jak se Ashleyina ruka zvedá a stírá jí osamělou slzu z její tváře.

„Děkuji,“ zašeptala Spencer, „za to, že jsi nejúžasnějším člověkem, jakého jsem kdy potkala.“

„Nepotkala jsi dost lidí.“

„Potkala jsem tebe. A myslím, že by to mohlo být všechno, co jsem kdy potřebovala.“


25

Týdny se překulily.

Spencer cítila, jak je stále víc napjatá, jak čas plynul a byla naprosto vyplesklá z toho, jak sdělit tu novinu svým rodičům. Věděla, že by tahle novinka měla být radostná, ale načasování bylo úplně špatné. Věděla, že její táta bude nadšený, ale její máma to využije, jako další páku ve snaze vmanévrovat Spencer do toho, aby udělala, co chtěla Paula. Pak tam budou nevyhnutelné otázky: Proč se nedá znovu dohromady s Grayem? Jak je hodlá živit? Co s Elly? Pro tuhle chvíli byla alespoň finančně zabezpečená. Dům byl dávno splacen a jelikož Spenceřiny rodiče zaplatili zálohu jako svatební dar, nebyla diskuze o tom, že by jí dům po rozvodu nezůstal. Gray byl velice vstřícný ohledně alimentů a začal je platit téměř okamžitě po tom, co odešel. Aniž by byl žádán. Spolehněte se na Graye, že se ukáže jako dokonalý chlap, PO TOM, co ho opustila.

Ale tohle nikdy nebylo o Grayovi. Gray nikdy nebyl špatný chlap, ani dobrý chlap. Byl to jen nesprávný muž. Jen nesprávný člověk, opravila se Spencer. A teď… Našla teď správnou osobu? Vypadalo to tak, pokud by k sobě byla upřímná. Bylo příliš brzy, aby to tvrdila jistě, ale poprvé ve svém životě, Spencer cítila, jako by se zamilovávala. Nikdy dřív tohle necítila: tuhle úžasnou euforii pokaždé, když ji spatřila; ten neskutečný pocit ve svém žaludku; tu těžko potlačovanou potřebu strhat z Ashley šaty a zatáhnout ji do ložnice, nebo koupelny nebo na podlahu obýváku. Tohle všechno byly pro Spencer hrozně nové pocity.

Vzala si Graye, protože byl vysoký, pohledný a správný druh muže v očích její matky, protože se to od ní čekalo, protože ji bral do romantických restaurací a říkal všechny správné věci. Kupoval jí květiny a šperky a ona si myslela, že je přesně tím, o čem by život a romantika měly být, ne se rozpadnout na kousky kvůli dívce svých snů, která se naučila znakovou řeč, kvůli její dceři. Nebo možná bylo tohle přesně tím, o čem život byl a Spencer se v tom zcela mýlila, celou tu dobu.

Spencer si povzdechla a odložila úterku, kterou žmoulala v rukou. Kafe s Grayem šlo překvapivě dobře. Byl podporující a nezpochybňoval skutečnost, že jsou pořád od sebe. Byl maximálně vstřícný ve věci alimentů a, ke Spenceřině naprostému ohromení, dost důsledně trval na tom, že bude součástí života toho dítěte. Vzhledem k jeho očividnému odstupu od Elly, to Spencer brala trochu s rezervou.

Ach, ano. Pořád to musí říct svým rodičům. A brzy.

Alespoň, že tu byla Ashley, aby ji rozptylovala. A pane jo, potřebovala to. Drobný úsměv se zjevil na Spenceřině tváři při myšlence na brunetu a, jako by s ní vesmír byl – na jeden drobný okamžik – naprosto synchronizován, ozval se zvonek u dveří. Spencer otevřela a našla na prahu dost atraktivní tmavovlásku.

„Ahoj, co pro tebe můžu udělat?“ zeptala se přátelským tónem.

„Ježiši, na to bych mohla odpovědět tolika způsoby,“ zaflirtovala Ashley jemně. Spencer se uchechtla a pustila ji dál. „Ale dala bych si sklenici vody.“

„Jsi v pořádku?“ Spencer se tvářila znepokojeně.

„Ale, jo,“ odpověděla se zmateným výrazem, „jen mám žízeň.“ Hleděla na Spencer, jako by se světlovláska trochu zbláznila.

Spencer zavrtěla hlavou nad svou potrhlostí a dala dívce sklenici vody. Když jí ji podávala, ozvalo se z Ashleyiny kapsy drobné vyzvánění.

„Sakra, telefon.“ Tmavovláska vytáhla mobil a otevřela ho. „Haló.“

Spencer pozvedla obočí nad výrazem tváře druhé dívky.

„Liv, ahoj.“ Tón Ashleyina hlasu se kompletně změnil a Spencer nějak nebyla překvapená. Trvalo jen chvilku, než Ashley udělala posunek k telefonu. Zakryla mikrofon a zašeptala ke Spencer, „Hned jsem zpátky.“

Spencer nechala své oči sledovat muzikantčino přitažlivé, pevné pozadí ke dveřím a pak ji Ashley přistihla, když vycházela ven. S mrknutím zmizela a zanechala tam Spencer zběsile se červenající.

Asi o deset minut později Spencer zjistila, že je přitahována ke vstupním dveřím. Dostala se k oknu v obýváku a s určitým překvapením zjistila, že může Ashley skvěle slyšet.

„Liv, prosím, tak to vůbec není.“

Spencer polkla. Neměla by tajně poslouchat. To by bylo špatné, špatné, špatné. Tak moc špatné.

„Ty to nechápeš… Ano, za to se omlouvám… A za to taky… To není vůbec fér!“

Spencer si zkousla ret. Její vnitřní hodná holčička jí říkala, že je tohle směšné a měla by odejít. Nicméně ďábel na jejím rameni spolu s ní nadával nad neschopností slyšet obě strany rozhovoru.

„Liv, omlouvám se, nemůžu si pomoct od toho, co cítím.“ Ashleyin hlas přetékal emocemi a Spencer ji chtěla obejmout. „Liv, nezáleží na tom, co cítí. Nedokáži zabránit tomu, co cítím já…. Jo, toho jsem si vědoma…Copak nechápeš, že na tom nezáleží? Potřebuje mne a já nikam neodejdu… No, ani na tom nesejde. Nejsem poblíž kvůli tomu. Starám se a o tomhle starání se je.“

Spenceřiny oči byly široké jak talíře. Mluvila Ashley s Liv o ní? Tohle bylo divné.

„Liv, kdybych tohle cítila k tobě, nikdy bych to neukončila… Omlouvám se, nemůžu… Ne, nezáleží na tom, že ona to takhle necítí…No, je mi líto, pokud jsi měla takový dojem, ale, popravdě, takováhle PŘESNĚ jsem.“ Ashleyin hlas začal být napjatější vztekem. Spencer si uvědomila, že její vlastní ruce se zaťaly v pěst, ale nevěděla proč.

„Hele, to není fér, byla jsem hodná, než… Jo, no, nikdy dřív mi na nikom tolik nezáleželo… Ale proboha Liv, tohle je o tobě, ne o ní. Omlouvám se… Já vím, že to nepřestávám opakovat, ale ty víš, že by to mezi námi stejně nefungovalo. Teď zavěsím… Ne, teď vážně zavěsím.“

Spencer vystřelila z obýváku a zpátky do kuchyně a snažila se tvářit nonšalantně, když vešla zpátky Ashley. Bylo zjevné, že tmavovláska je lehce roztřesená a rozhodně nesvá.

Spencer jí podala sklenici vody, po tom, co do ní přidala dvě kostky ledu. „Chceš si o tom promluvit?“ otázala se muzikantky obezřetně.

„Ani ne,“ povzdechla si Ashley. „Řekněme jen, že se snažím být lepším člověkem, než jsem bývala a byla jsem obviněna z postranních úmyslů.“

„No, nedokáži si přestavit, že bys byla jiná než báječná,“ opáčila Spencer loajálně. „A, no, nevěřím, že bys měla postranní úmysly.

„Nemám!“ vybuchla Ashley. „Promiň, za tohle nemůžeš. Jsem teď jen trochu rozrušená.“

„To vidím.“ Spencer natáhla ruku, aby ji utěšila. „Můžu nějak pomoc?“

Ashley zvedla oči a vydala hořký povzdech. „Nejsem si jistá, že můžeš.

„Ale no tak, ani s horkým fondánovým pohárem?“ To si vysloužilo úsměv.

„No, když to zmiňuješ.“

Spencer se zaculila a Ashley jí to oplatila. Blondýnino srdce teď provádělo známý přemet při tom drobném nakrčení tmavovlásčina nosu. Chystala se shromáždit ingredience na zmiňované poháry, když se ozvala hlasitá rána z Ellyina pokoje následována jekem, při kterém tuhla krev v žilách.

Spencer v hrůze zírala na Ashley, než vyrazila tryskem z kuchyně směrem ke dceřině pokoji.


26

Spencer byla v okamžení v Ellyině pokoji a měla svou dceru v náručí dřív, než si uvědomila, co se to děje. Byla tam krev tekoucí po straně holčiččiny hlavy a ta plakala. Spencer ji pevně objímala, svírala ji, kolébala s ní dopředu a dozadu a mumlala něžné fráze, jak se snažila uklidnit svou dceru. Pomalu její oči vstřebávaly scénu v pokoji: otevřenou skříň a kuchyňskou židli před ní. Řečená židle ležela bezútěšně stranou a noční stolek byl nakřivo. Spencer se odtáhla, aby něžně zkontrolovala dceřin spánek. Byl stále skrápěn značným množstvím krve a z toho pohledu se Spencer obracel žaludek. Elly jí fňukala v náručí a Spencer si nebyla jistá, co dělat. Vypadalo to dost bolestivě.

Cítila, jak si Ashley klekla vedle ní a sledovala, jak něžně přitiskla stočený ručník na Ellyino čelo. Vyvolalo to hlasitější zafňukání od holčičky, ale moc sebou netrhla. Spencer cítila Ashleyinu ruku jemně uchopit její a přitáhnout ji na ručník. Uvědomila si, že bruneta chce, aby ho tam držela.

„Měly bychom ji vzít do nemocnice.“ Ashleyin hlas byl pevný, ale Spencer věděla, že není klidná. Sama svůj hlas postrádala, zmizel v panice a obavách. Muselo to z ní vyzařovat, protože Ashley na okamžik něžně sevřela její tvář a zašeptala. „To je dobrý. Rány na hlavě vždycky hodně krvácí. Není to tak strašné, ale měla by být vyšetřena.“

Spencer polkla, oči se jí plnily slzami a přikývla. Zvedla Elly, která byla stejně dost lehká a stále držíc ručník na dceřině čele, zamířila ke vchodovým dveřím.

Nevěděla, jestli by to bez Ashley zvládla. Možná, že to byla jen ta stále uklidňující přítomnost druhé dívky, co přimělo Spencer, aby jí přenechala vedení. Popadla Spenceřiny klíčky a nasměrovala je ke dveřím. Ely vydala další zafňukání a všechna Spenceřina pozornost se zaměřila k holčičce v jejím náručí, jejímu děťátku. Houpala ji dopředu a dozadu, vlepovala polibky na nezraněný spánek a šeptem vyjadřovala svou lásku k malé holčičce.

„To je dobrý, maminka je tady. Už je to dobré. Dáme tě do pořádku, ano? Maminka je tady a má tě moc ráda.“ Prozpěvovala svou litanii stále dokola.

Spencer neměla ponětí, jak se dostaly na pohotovost. Neurčitě si pamatovala, jak se jí Ashley ptá na údaje u přepážky a odpovídá na ně. Naštěstí pro ně to byl klidný večer a Elly byla vyšetřena celkem rychle. Byly usazeny na dětském oddělení, Spencer stále pevně tisknoucí Elly. Holčička se zdála uklidněná, ačkoliv vypadala, že by mohla poblinkat kohokoliv, kdo by navrhl, že ji vezme od maminky. Ne, že by to Spencer někomu dovolila. Bolest a šok zjevně připravily Elly o řeč a pro jednou zůstávaly její roztomilé malé ručičky klidné. Hleděla nahoru na Spencer svýma pronikavýma modrýma očima, které dokonale odpovídaly jejím vlastním i Pauliným a pozůstatek slz málem Spencer opět přemohl. Cítila Ashleyinu ruku na své paži a vzhlédla k ní. Váhavý úsměv na tmavovlásčině tváři přiměl Spencer cítit se o trochu méně napjatě.

„Ach, vzala jsem s sebou někoho. Říkal, že by byl smutný, kdyby tu nebyl.“ Ashley se obrátila k sedačce vedle sebe, zatímco Spencer pozvedla obočí. Muzikantka se otočila zpátky s ošumělým šedým slonem v rukou. Elly se lehce posunula, natáhla jednu ruku, uchopila pana Chlupáče a přitáhla si ho k hrudi. Tulila se k němu, zabořila se víc do objetí své mámy a strčila si palec do pusy.

„Díky,“ zašeptala Spencer, první slova, která pronesla – vyjma poskytnutí Ellyiných údajů u přepážky – po dobu, která se zdála jako hodiny.

„Popadla jsem ho při cestě ven. Myslela jsem, že by mohl přijít vhod.“ Ashley se usadila zpátky na svou židli.

„Pan Chlupáč přijde vždycky vhod,“ svěřila se Spencer. „Stane se z něj můj oblíbený slon.“

Ashley se uchechtla. „Jsi si jistá, že ses nepraštila do hlavy TY?“ zeptala se škádlivě.

„Mám pocit, jako že ano,“ přiznala Spencer roztřeseně.

„Vždyť víš, že to bude dobré,“ konejšila ji tmavovláska. „Je v pořádku.“

„Já, vím,“ zašeptala Spencer nazpátek. „Ale je to moje děťátko a…

„Já vím, já vím.“ Ashley byla přerušena příchodem doktora.

„Paní -“

„Carlinová,“ přerušila ho Spencer. Nějak cítila, že je to důležité, i teď. „Slečna.“

„Omlouvám se, slečno Carlinová. Mohla byste jít tudy?“

Bylo to velice profesionální a rychlé. Ukázalo se, že doktor to umí báječně s Elly a spolu s panem Chlupáčem ji dali brzy do pořádku. Musely čekat nevyhnutelné hodiny na CT vyšetření – jen pro jistotu, jak byla Spencer ujištěna – ale pak netrvalo dlouho, než byla Elly schoulená na jejím klíně a spala, v bezpečí, s šesti drobnými stehy na hlavě a roztomilým obvazem a samolepkou za to, že byla statečná holčička. A ona byla velice, velice statečná. Spencer byla ta, která se sotva držela i teď, když byla Elly prohlášena za zdravou a že je v pořádku. Jediným důvodem, proč se netřásla bylo, že svírala Elly tak pevně.

Shlížejíc dolů na andílka, který jí spal v klíně, zatímco je Ashley vezla domů, zachytila pohledem pana Chlupáče v Ellyině náruči. Byl pevně svírán, ale na minutu si byla Spencer jistá, že se tváří stejně ustaraně, jako ona. Ach, Bože, opravdu toho na ni bylo moc, když soucítila s plyšovým slonem. Pohlédla z okna a pak na Ashley, která na chvíli odvrátila zrak od silnice, aby zachytila její pohled a lehce se usmála.

„Jste tam v pohodě?“

„Jo, usnula.“ Spencer zakončila větu něžným políbením dceřiny hlavy.

„Já myslela spíš tebe.“

„Hmm, ještě, že jsme odešly, než jsem se změnila na želé.“

„Jo, to bylo dobře. Obzvláště, pokud by z tebe bylo citronové želé, protože to bych tě pronásledovala se lžící,“ zubila se Ashley.

„Píšu si,“ smála se Spencer. „Každopádně bych byla spíš malinová.“

„Tak se dvěma lžícemi,“ přikývla Ashley moudře.

Spencer se jen smála.

Spencer uložila Elly do postele, aniž by holčičku vzbudila. Políbila ji něžně na hlavu a sledovala, jak zachumlaná spí a nepouští svého drahocenného slona.

„Budeš ji tu muset někdy nechat, Spence,“ zašeptala Ashley ode dveří. „Opravdu je v pořádku.“

„Já vím,“ odvětila Spencer tichým hlasem. „Já vím.“ Další polibek a vyklouznutí z pokoje.

V obýváku našla dva kouřící šálky kávy na stolku. Ashley se opírala o gauč s rukama v kapsách.

„Možná by ses ale chtěla před kafem převléct.“ Bruneta poukazovala na Spenceřinu košili.

Spencer pohlédla dolů. Ellyina krev byla dost dobře po celé její košili. Byla zničená. To jí moc netrápilo, ale pohled na tu krev ji roztřásl. Její kolena zeslábla a ona zavrávorala. A pak tam byla Ashley a držela ji na nohou, jako pokaždé, když ji za posledních pár týdnů potřebovala. Chvějíc se vším, co v ní bylo a držena vzpřímeně Ashleyinými pažemi volně obtočenými kolem jejího pasu, Spencer zvedla ruce ke svému krku a obratně rozepínala knoflíky své košile. Stáhla si ji a mrštila ji přes pokoj.

Stojíc v Ashleyině náruči ve své podprsence se stále třásla. Věděla, že tmavovláska byla rozpolcena mezi potřebou držet ji na nohou a skutečností, že se zdálo, že se Spencer svléká v její náruči.

„Spenc-“

Ashleyina slova byla přerušena Spencer, která zanořila obě ruce do jejích kadeří a zakryla brunetina ústa svými, ve spalujícím polibku, který neměl nic společného s nevinností.


27

Spenceřiny prsty se reflexivně zaklesly do Ashleyiných kadeří, zatímco zoufale jezdila svým jazykem po rtech druhé dívky, domáhajíc se vstupu. Muzikantka zasténala, otevřela pusu tomu náporu a vklouzla svýma rukama ke Spenceřině pasu, kde byla pokožka měkká a jen lehce opálená. Spencer zalapala po dechu, zintenzivněla polibek a přitiskla své tělo k Ashleyinu. Naklonila hlavu, přitáhla si tmavovlásku k sobě a klouzala svou rukou na Ashleyina bedra. Jejich těla se pohybovala proti sobě, žár rychle rostl a hrozil vybuchnout uvnitř Spencer jako vodíková bomba. Nemohla se druhé dívky nabažit, probíhala svýma rukama po každém kousku kůže, kterou dokázala najít a pohlcovala její ústa polibky, se kterými nikdy dřív neměla zkušenosti.

Ashley reagovala krok za krokem, přivádějíc Spencer k šílenství a berouc ji na místo, kde nikdy dřív nebyla. Nikdy nikoho ve svém životě takhle nechtěla. Zoufale prahnoucí po dalším, spustila ruce, aby sevřela tmavovlásčiny džíny a sundala jí je. K jejímu překvapení, Ashleyiny ruce sevřely ty její a odtáhly je, ve stejnou chvíli se Ashley odtáhla z líbání.

A tak tam stály, Spencer v podprsence, ruce držené v Ashleyiných a Ashley kousek od ní, těžce oddechující a červenající se. Spenceřino srdce uhánělo zběsilou rychlostí a navzdory tomu, že byla jen před sekundou důkladně líbána, měla vyschlé hrdlo a nemohla mluvit.

„Spencer.“ Ashleyin hlas se třásl ve stejném rytmu, jako Spenceřiny vnitřnosti.

„Prosím,“ zašeptala a vážně nevěděla, o co žádá.

„Tohle nemůžeme udělat, Spencer. Byla by to chyba.“ Ashley ustoupila o další krok a pustila světlovlásčiny ruce.

Spencer si zakryla tvář, jen aby zjistila, že Ashley je náhle opět před ní a vtahuje si ji do náruče.

„Ne, ne, ne,“ šeptala naléhavě do Spenceřiných vlasů. „Neplač, zlato, neplač. Tak to není. Chci tě. Bože, pořád tě chci. Ale jsi vážně, vážně rozrušená z toho, co se dnes stalo a takhle to ze sebe dostáváš.“ Znovu Spencer něžně políbila. „Byla bych tím nejhorším člověkem vůbec, kdybych toho využila. Spencer se lehce zachvěla, když Ashley špičkou prstu pozvedla její bradu a zahleděla se hluboko do jejích očí. Čokoládová hněď byla téměř vroucí a Spencer si byla dost jistá, že pod tím pohledem začala tát. „Spencer, tohle je pro mne moc důležité. Nehodlám to posrat.“

Spencer byla tou, kdo teď udělal krok vzad.

„Co to má znamenat?“

Ashley si povzdechla a přesunula se dozadu, aby se opřela o zadní část gauče. Posadila se na ruce a hleděla na Spencer s určitou nejistotou. „Já…já nejsem dobrá v těchhle věcech. Být dobrá kamarádka, být tu pro jiné lidi.“

„No, málem jsi mě ošálila,“ pronesla Spencer, nevěřícně.

„Nebyla jsem. Ne do teď. Spencer, ráda jsem tvou kamarádkou. S tebou je to snadné. Posrala jsem každý důležitější vztah, který jsem kdy s někým měla: s kamarády, přítelkyněmi, rodinou. Nikdy jsem nevěděla, co říct nebo udělat, ale tady s tebou, je to nějak snadné. Vím, co říct, vím, co dělat. Jsi jen…pro mě neuvěřitelně důležitá. Víš, že tě chci. Vím, že ty chceš mne. Ale obě víme, že by to ultimátně všechno zamotalo a nechci ti to udělat. Nechci to udělat nám. A mohla by sis, prosím tě, něco obléct?“

Spencer pohlédla dolů na své zpola nahé tělo a pousmála se.

„Dobrá. Ehm, hodlám tohle vstřebat a obléct si košili.“ Otočila se k odchodu a pak se zastavila. Pohlédla zpátky na Ashley a naklonila hlavu na stranu. „Neodcházej, ano? Prosím.“

Ashley přikývla a vrátila se k hledění do země. Spencer se vynořila o pět minut později v novém oblečení a pečlivě zkoumala brunetu.

„Stydne nám káva,“ pronesla.

Ashley pokrčila rameny a přesunula se, aby si sedla na pohovku. Spencer ji následovala. Usrkujíc ze své kávy čekala, až bude přerušeno ticho mezi nimi. Nějak věděla, že to bude muset být ona, kdo ho poruší.

„Ty víš, že tě chci,“ zamumlala tiše.

„Já vím.“

„A přála bych si, abych ohledně toho mohla něco dělat.“

„I to vím.“

„A ať se v minulosti stalo cokoliv, Ashley, nejsi v tomhle špatná. Jsi dobrá kamarádka, pravděpodobně nejlepší kamarádka, kterou jsem kdy měla. Nevím, jak bych dokázala projít posledními pár týdny bez tebe.“

„Nikdy bych tě záměrně nezklamala.“

„Já vím.“ Spencer si povzdechla. „Určitým způsobem bych si přála, abys nás dneska nezastavila, ale vím, že to bylo správné. Jen bych si přála, aby věci nezůstávaly tak komplikované tak dlouho.“

„Víš, že mi na tom nesejde,“ prohlásila Ashley a otočila se k ní. „Nejsem zrovna netrpělivá.“

„Ash…“

„Ne, vážně, nedržím se poblíž v nějaké bláznivé naději, že se něco stane, Spence. Chci jen být tvou kamarádkou. No, potřebuji, být tvou kamarádkou. Ne, počkej, chci ZŮSTAT tvou kamarádkou.“

Spencer nedokázala potlačit zahihňání nad Ashleyinou náhlou neschopností zformulovat souvislou větu. Byla to celkem nová stránka téhle dívky.

„Ashley, jsem poctěna, že jsi mou kamarádkou. A rozhodně neočekávám, že tu kvůli mně budeš čekat, až to bude méně ‚komplikované‘,“ udělala Spencer vzdušné uvozovky. „Slibuji.“

„Jsem jen tady, Spencer. Prostě tady. Bez očekávání, prostě…tady.“


28

Spencer se zhoupla na špičkách nahoru a dolů na zápraží a otřela si nervózně ruce o boky. Ucítila jemnou ruku na rameni.

„Spencer, uklidni se, nikdo tě nehodlá sežrat zaživa!“ smál se Gray jemně.

„Moje matka by mohla.“

„To neudělá. Prostě se uklidni. Spolu to zvládneme, ano?“ Gray zněl tak klidně a kontrolovaně. No, nebyli to jeho rodiče, komu to hodlali říct; ti jsou v plánu další týden. Na druhou stranu nemohlo být snadné vkráčet do domu rodičů již brzy bývalé manželky a říct, ‚Nazdar, je těhotná, pořád se rozvádíme. Mějte se.‘

Spencer se stále nedokázala zbavit motýlků ve svém břiše. Gray jí naposled stiskl chápavě ruku a pak zazvonil na zvonek. Otevřela Spenceřina matka, usmívala se svým milým úsměvem a Spencer si nemohla nevšimnout, že při spatření Graye ten úsměv pronikl až do matčiných oslnivě modrých očí, přesně toho samého odstínu, jako dceřiny.

„Spencer, Grayi, ráda vás oba vidím. Pojďte dál, pojďte dál.“ Nechala je projít dveřmi a věnovala své dceři vědoucí úšklebek a stiskla jí rameno. Spencer obrátila oči v sloup směrem k matčiným vzdalujícím se zádům. Spolehněte se na její mámu, že si vyvodí příliš mnoho z jejich společného příchodu. No, ale měla to čekat.

Prošli domem na zadní verandu, kde byla Elly bezpečně usazena na klíně svého dědečka s panem Chlupáčem v náručí. Při spatření Graye seskočila, vzrušeně se rozeběhla a vrhla se mu do náruče, přijímajíc jeho objetí s hihňáním.

„Ahoj, princezno,“ řekl a Spencer opět obrátila oči v sloup. Uvědomí si někdy, že ho Elly nemůže slyšet?

Ellyiny prsty se míhaly a Gray vzhlédl ke Spencer, která to přeložila. „Řekla: Tati, zranila jsem se, ale už je to lepší.“ Spencer hleděla významně na Graye. Měl alespoň tolik slušnosti, aby se žalostně pousmál. Políbil Elly něžně na obvaz a položil ji dolů. Držíc pana Chlupáče za jednu nohu, odběhla honit kočku svých prarodičů po dvorku.

Spencer se posadila ke stolu po tom, co políbila otce na spánek a uchopila sklenici limonády. Přála si, aby to bylo něco silnějšího, ale i kdyby její rodiče měli něco silnějšího k nabídnutí, stejně by nemohla. Kupodivu to bylo poprvé od chvíle, co otěhotněla, co zatoužila po nějakém alkoholu. Byla to jen její matka, kvůli komu se chtěla napít. Popravdě to nebylo fér. Nebyla to její matka, spíš Spenceřina vlastní úzkost z matčiny reakce.

Teď, když o tom Spencer přemýšlela, zatímco se opřela na židli a sledovala svou matku, jak jedná s Grayem s přehnaně přátelskými způsoby, Spencer připadalo, že jí strašlivě záleželo na tom, co si její máma myslela, zatímco se toho vždycky děsila. Spencer lehce přimhouřila oči. Proč to tak bylo? Bylo strašné, jak se její vztah s matkou rozpadl.

Spencer občas uvažovala, jak se její matka mohla sprchovat, aniž by ječela: „Roztékám se, roztékám se… Ach, jak krutý svět!“ A to nebylo fér. Ano, je pravdou, že Paula vyvíjela na Spencer nespravedlivý tlak, ale byla to Spencer, kdo se podvolil. Ona byla tou, kdo si vzal muže, kterého upřímně řečeno nemilovala, protože to udělalo radost její mámě. Ona byla tou, kdo studoval věci, které nechtěl, protože to dělalo radost její matce. To stačilo. Spencer milovala svou matku a věděla, hluboko v sobě, že Paula miluje ji. Jenomže teď, ji bude muset milovat za Spenceřiných podmínek, nikoliv za podmínek někoho jiného.

„Mami,“ přerušila Paulino rozdělování rajčatového salátu a přitáhla pozornost i svého táty. „Můžeš se posadit? Musíme vám něco říct.“

Paula se posadila s vědoucím šťastným výrazem ve tváři. Spencer se rozhodla vyřešit nejprve tohle.

„Mami, my se k sobě nevracíme.“ Trvalo pár sekund, než poznání vysvitlo na Paulině tváři a ta lehce povadla. „Omlouvám se, vím, že jsi v to doufala. Ehm, ale máme nějaké novinky.“ Zhluboka se nadechla a pustila se do toho. „Jsem těhotná.“

Ticho bylo intenzivní. Nakonec ho přerušil Arthur, když položil svou ruku přes Spenceřinu a postavil se. Naklonil se přes stůl, obejmul ji a usmíval se.

„Gratuluji, zlatíčko.“

Spencer si nemohla pomoct, ale zahřálo ji to i překvapilo, ačkoliv by neměla být zaskočena skutečností, že její otec byl první osobou, která zareaguje opravdu báječným způsobem. Byl to koneckonců opravdu báječný muž.

„Ale…“ promluvila konečně Spenceřina matka. Pohlédla na Graye a pak na Spencer. Její hlava si hrála na sledování miniaturního tenisového zápasu mezi nimi dvěma. „Ale jak to, že se k sobě nevrátíte?“

„Tohle nic nemění, matko,“ pronesla Spencer měkce, ve snaze udržet své rozladění na uzdě.

„Tohle mění VŠECHNO, Spencer! Jak můžeš přivést dítě na tenhle svět bez otce, když tu máš tu možnost? Jak můžeš být tak krutá?“

„Paulo!“ vložil se do toho Gray ve stejné chvíli, kdy Spencer pronesla, „Tohle dítě bude mít otce! Gray je jeho otcem. V žádném případě se nehodlám stavět mezi něj a dítě. Ale přivést dítě do manželství bez lásky není dobrý nápad. A není to nic, co bych provedla jemu, mně, nebo Grayovi.“

„Já to nechápu!“ Paula jen kvílela. „Mohla bys vybudovat rodinu. Láska vyžaduje úsilí, Spencer. Neutečeš prostě pryč při prvním náznaku nebezpečí.“

„Matko,“ Spenceřin hlas měl jasně varovný tón, „tohle je mezi Grayem a mnou. Jak se rozhodneme tohle řešit je prostě jen naše věc. O tomhle se, ještě jednou podotýkám, nebudeme bavit, mami. Jen jsem chtěla, abyste věděli, co se děje.“

Když se Paula chystala otevřít pusu, byla zastavena Arthurovou rukou na paži a varovným pohledem.

„Spencer, drahoušku, naprosto to chápeme.“ Její otec vždycky věděl, co říct a mladá světlovláska si byla jistá, že velice významný pohled putoval v tu chvíli matčiným směrem. „Jsme tu, abychom tě jakkoliv podpořili. I tebe, Grayi. Tohle nemůže být snadné ani pro jednoho z vás.“

„Díky, tati.“

Přese všechny její snahy o opak, Spencer a Arthur, s občasným vstupem od Graye, zanechávali Paulu v tichu po zbytek oběda. Zatímco zvedala Elly z její hrací podložky, Spencer se dýchalo lehčeji s vědomím, že to zvládla. Teď to všichni kromě Elly věděli a Spencer byla dost přesvědčená, že její dcera přijme tu novinku s nadšeným poskakováním. Pan Chlupáč jí možná věnoval vědoucí pohled nebo dva, ale blondýna věděla, že mezi nimi existuje porozumění.

Gray se s ní setkal u dveří a ušklíbl se.

„Nešlo to tak špatně, vzhledem k okolnostem.“

„Já vím. Moc ti děkuji, že jsi přišel, Grayi.“ Spencer byla skutečně vděčná. Jeho přítomnost to o tolik zjednodušila.

„Hele, to je v pohodě.“ Klidně pozoroval nebe. „Rozhodla ses správně, víš?“ V odpověď se mu dostalo tázavého pohledu. Pomalu spolu kráčeli k silnici. „Ohledně rozvodu. Měla jsi pravdu a já se omlouvám.“

„Grayi…“

„Ne, vážně. Je mi líto, že to nefungovalo, ale měla jsi pravdu. A… a jsem rád, že můžeme být přáteli.“ Z části to bylo prohlášení, ale z části také otázka.

„Já také,“ zašeptala Spence tiše. „Věř mi, že já také.“ Položila Elly do její autosedačky, zatímco jim Gray držel dveře. „Příští týden jdu na 12-ti týdenní ultrazvuk. Chceš přijít? Budou to nahrávat, pokud nemůžeš.“

„To bych moc rád.“

Usmíval se. A ona se usmívala nazpátek.

Už jen jediná věc mohla tenhle den vylepšit a ta se děla: Ashley měla přijít na večeři. Spencer se nedokázala zbavit úsměvu po celou cestu domů.


29

„Těšíš se na zítra?“ ptala se Ashley, zatímco se nakláněla přes stůl, aby otřela trochu omáčky ze špaget z Ellyiny brady. Spencer se vřele usmála při tom gestu.

„Být tebou, vůbec bych se tím neobtěžovala. Za chvilku tím zase bude zamazaná.“ Spencer si natočila vlastní těstoviny na vidličku a naklonila hlavu na stranu ve svém typickém gestu. „Těším se, chci říct, uvidím poprvé to děťátko. Ale moc toho vidět nebude a…“

„A?“ ponoukala ji Ashley.

„A vím, že se budu muset pohádat se svou doktorkou, což už taková zábava nebude.“

„Proč?“ Ashleyino čelo se nechápavě svraštilo.

„Protože bude chtít udělat další testy.“ Spencer si ukousla svých špaget.

„A to je špatné? Neznamená víc testů více jistoty?“

„Ne. Bude chtít udělat amniocentézu, aby zjistila, jestli není něco špatně.“

„Hmm…nevím, co to je.“ Ashley se zamyšleně kousala do tváře. „Ale nechceš vědět, jestli je něco špatně?“

„Provádí se to jehlou. A ne. Co bych dělala? Nic to nezmění. Pořád budu mít a milovat to dítě. A amnio může způsobit potrat a to nehodlám riskovat.“ Spencer se naklonila a naplnila Ellyinu skleničku vodou.

„Asi chápu. Ale co když bude mít dítě problém se srdcem, jako Elly? Nechceš to vědět, než se narodí, abys mohla být připravena?“

„Hádám, že to stejně budu zpola očekávat, i kdyby mi řekli, že všechno je v pořádku. Každopádně, nedokáží poznat z amniocentézy všechno. Všechny předporodní testy mohou být naprosto normální a dítě stejně může mít něco špatně. Nebo jinak. Myslím si, že Elly je dokonalá přesně taková, jaká je. A tohle dítě bude stejně. Dokonalé. Pro mě. Bez ohledu na cokoliv.“

Ashley se usmála. „Jsi nádherná, víš to?“

Spencer zrudla a zahanbeně se zasmála. „Odkud se to vylouplo?“ Začala uklízet stůl, velice rozpačitá. Líbila se jí skutečnost, že ta sexy muzikantka si myslí, že je nádherná a to vytvářelo to ach-tak-známé třepotání v ní.

„Ne, ne zvenčí, uvnitř.“ Ashley došlo, co právě řekla. „Fajn, navenek také, ale na co jsem poukazovala, bylo tvé nitro. Tohle se mi moc nepovedlo, co?“

Spencer se smála. „To je dobrý, řekla jsi, že jsem nádherná. Tím jsi z toho blábolení vyvázla.“

„Uff!“ Ashley se zvedla, popadla pištící Elly z její židle a lechtala jí při tom: „Myslím, že vezmu tuhle umýt se.“

Elly nadšeně pištěla s tváří potřísněnou omáčkou. Spencer sledovala, jak se hihňají cestou chodbou a šťastně zavzdychala. Takhle by to mělo být. Jen kdyby opravdu mohla skončit večer s Ashley ve svém náručí, ve své posteli, možná by život byl dokonalý.

Mohla by. Nebylo nic, co by jí skutečně bránilo.

Až na budoucnost. Děsivou, děsivou budoucnost a absurdně komplikovaný život, který právě měla. Ne že by to věci jen milionkrát zkomplikovalo, ale také by to nebylo fér k Ashley. A Gray by pravděpodobně také nereagoval moc dobře. Rozhodně by větřil zradu, i přestože, technicky, žádná neexistovala. No, fajn, byla tu jedna menší indiskrétnost. Ale to nebyl důvod, proč opustila Graye. Bylo to jen něco, co se stalo. A něco, po čem zoufale toužila, aby se přihodilo znovu.

Ne, ne, Ashley má pravdu. Jsme na tom lépe jen jako kamarádky. Mnohem lépe. Myslela si Spencer, zatímco plnila myčku a uklízela stůl. Než skončila, byla její čtyřletá v pyžamu a tvářila se velice spokojená sama se sebou a i Ashley se usmívala, i když trochu mokře.

„Hodila po mě gumovou kačenkou,“ pokyvovala Ashley vážně a dívala se na ruce. „Nevím, jak to ukázat.“

Spencer se usmála a ukázala jí to pomalu. „Proč jsi hodila po Ashley kačenkou?“ ukazovala své smějící se dceři, zatímco to pro Ashley vyslovovala. Pokusila se udržet své pohyby pomalé a jasné kvůli tmavovlásce, které je kopírovala.

„Protože ji přiměla, aby mě kousla do břicha,“ ukazovala Elly mnohem rychleji, než dokázala Ashley číst. Spencer se rozesmála a v očích jí jiskřilo, když překládala. Zatímco Elly popadla pana Chlupáče a zamířila do svého pokoje, Spencer pozvedla na Ashley obočí.

„Myslím, že sis asi zasloužila, aby po tobě někdo hodil kachnou.“

„Ehéé,“ souhlasila Ashley. „Ještě, že sebou umím hodit.“

Spencer se zhrozeně plácla do čela. „Ashley, to byla hrozná slovní hříčka.“

„Otřesná,“ souhlasila bruneta rozjařeně. „Ještě jich mám v zásobě spoustu.“

„Ach, Bože, ještě, že jsi mě varovala.“ Praštila hravě muzikantku do paže. „Jen uložím Elly a vrátím se. Kafe?“

„To se vsaď. Udělám ho.“

Když se vrátila, usadila se Spencer s Ashley a povzdechla si.

„Jsi v pořádku?“ otázala se tmavovláska.

„Ale jo. Popravdě se celkem těším na zítřek.“

„Stavíš se mě pozdravit? Mám hodinu v nemocnici.“

„Samozřejmě.“ Spencer si odfrkla. „Jako bych si to nechala ujít. Ve skutečnosti jsem se objednala na půlhodinu po tom, co skončíš. Myslela jsem, že vezmu Elly s sebou, protože si to užije. Vyhovuje ti to?“

„Děláš si srandu?“ Teď byla Ashley na řadě s odfrknutím si. „Zbožňuji mít vás tam. Počkám pak na vás.“

„Ash, to nemusíš.“

„Já chci. Chci slyšet, jak to šlo.“

„Já vím. Chci ti to říct. Ale…“ Spencer odvrátila zrak od své kamarádky. „Gray přijde.“

„Ahá.“ Ashley chápala, ale Spencer se stejně cítila mizerně.

Ashley tu pro ni byla tak moc za poslední čtyři měsíce, přese všechny bláznivé dobré i zlé chvíle a všechny ty šílené věci, které se staly. Byla člověkem, kterému, jak Spencer cítila, mohla věřit víc než komukoliv jinému, snad až na svého otce a Claye. Rozhodně byla spolehlivější než Gray, ačkoliv se zdálo, že ten se snaží vynahrazovat ten ztracený čas. Nicméně Spencer chtěla, aby tam byla i Ashley. Pokud to bylo komplikované teď, jak těžké by to bylo, kdyby byly opravdu spolu? Spencer si žalostně povzdechla a skousla si ret.

„Spence, to je v pohodě.“

„Ne, chci to s tebou sdílet.“

„Nebuď blázen. Tohle je něco, co musíš sdílet s Grayem.“

„Já vím, já vím. Chci to sdílet s vámi oběma. Je to hloupé?“

Ashley se zasmála. „Ne. Dojemné, ale ne hloupé. Budu někde poblíž. Musím si stejně udělat nějaký průzkum v knihovně a pokud Gray odejde, můžeme si zajít na kafe nebo tak. Můžeš mě najít a podělit se se mnou o všechno, po tom.

„Vždycky máš správnou odpověď,“ usmála se Spencer.

„Si piš.“

A tak se stalo, že se Spencer ocitla v hrací místnosti na pediatrickém oddělení Callaghan Memorial a bavila se s Ashley po její hodině. Pomáhala tmavovlásce uklidit a kontrolovala si téměř nábožně hodinky. Zbývalo patnáct minut a Gray tu pořád nebyl. Slíbil, že tu bude dřív.

„Bude tu, Spence. Přestaň si dělat starosti.“ Ashley si zapnula návlek na kytaru a hodila si ho na rameno. „Kde se s ním sejdeš?“

„Dole v hale.“

„Tak pojď. Popadni Elly a pojďme na něj společně počkat.“

„To nemusíš,“ protestovala Spencer.

„Neblázni. Pracuji tu, jsme kamarádky. Samozřejmě, že s tebou počkám. No tak, už může dole čekat.“

Spencer pokrčila rameny a vzala svou dceru z hromady plyšových zvířat v rohu. Ujistila se, že pan Chlupáč nebyl zapomenut, což by byla nesrovnatelná tragédie (to znala z dřívější zkušenosti) a sjely dolu do haly. Po Grayovi nebylo ani stopy.

S pěti minutami zbývajícími do vyšetření, začínala Spencer být trochu nervózní. Znovu zkontrolovala hodinky a zasténala. Jako by v odpověď začal v kabelce zvonit její mobil. Stáhla rty do úzké linky, otevřela mobil a zvedla ho.

„Spencer, tady Gray.“

„Kde jsi? Za pět minut tam máme být.“ Zněla zuřivě a věděla to.

„Spencer…“ Nechal ticho rozhostit se mezi nimi. Věděla, co se chystá říct. „Omlouvám se, vyskytlo se jednání. Nemůžu ho prošvihnout. Moc se omlouvám.“

„Grayi, slíbil jsi to.“

„Já vím, Spencer, ale tenhle projekt je zrovna opravdu, ale opravdu důležitý a není možné, abych to jednání zmeškal. Prosím, vezmi pro mě nahrávku.“

„Fajn,“ odsekla a položila mu to. Cítila, jak Ashley obtočila svou paži kolem jejího ramene a přitáhla si ji do krátkého objetí a velice krátce ji políbila na spánek. Spencer si povzdechla a zahleděla se do země. Špičkou boty se otírala o podlahu a kousala si ret. „Ash?“

„Moc ráda s tebou půjdu, Spencer.“

Bruneta se postavila, hodila si svou kytaru zpátky na rameno a natáhla jednu ruku k Elly a druhou ke Spencer. „Pojďte vy dvě. Chvátáme, chvátáme.“

“Nemáme chvíli klid?” Spencer nedokázala zabránit úsměvu.

“Ehéé. Už jsme tam dávno měly být.”


30

Spencer ležela na zádech na gauči s trochou úzkosti. I když to byl jen ultrazvuk, nemohla se ubránit lehkému pocitu, jako by byla u gynekologa. Byl to pocit, který nebyl zrovna určen, aby se cítila uvolněně, obzvláště když byla s Ashley a Elly. Její doktorka vešla s úsměvem. Pokud doktorka spatřovala něco v tom, že Ashley je po jejím boku, s prsty propletenými se Spenceřinými, nic neřekla. Elly byla podivně zaražená, zírajíc na vybavení před nimi, jako by to byla vesmírná loď. Natáhla prst, aby se opatrně dotkla ultrazvukového přístroje a pak se bojácně odtáhla.

„To je v pořádku, můžeš se toho dotknout,“ pravila doktorka Daleyová se smíchem. Byla to přátelská mladá tmavovláska a Spencer s ní vždycky vycházela dobře. Přivedla na svět Elly s obratností, kterou Spencer obdivovala a měla velkou důvěru v tuto ženu. „Můžeme začít?“ zeptala se doktorka Daleyová.

„Jistě,“ pronesla Spencer. „Tohle je Ashley.“ Představila ty dvě a cítila se nepříjemně, když nevysvětlila, kdo Ashley je. Usmála se, když si ty dvě potřásly rukama. Elly si vylezla do bezpečí Ashleyina klína a visela na panu Chlupáčovi. Nebyla obvykle takhle plachá, ale z nějakého důvodu byl dnešek dnem, kdy držela všechno v sobě. Její malé modré oči se vykulily na velikost pánví, zatímco si Spencer vykasala vršek a doktorka jí nanesla gel na břicho.

Spencer se uchechtla a ukazováním ujišťovala Elly, že je to všechno v pořádku. Oceňovala jemné zpevnění Ashleyiny paže držící její dceru v bezpečí a drobný stisk Ashleyiny ruky na té její, říkajíc tak Spencer, že je to také v pořádku. Spencer se zachvěla nad chladem gelu, jak se sonda jemně tiskla na její lehce vystouplé břicho. S Elly to bylo vidět víc, teď, i ve třech měsících, to bylo sotva patrné.

Jak se rozmazané obrazy vynořily na obrazovce, náhlý zvuk přiměl Ashleyinu ruku trhnout sebou. Teď bylo na Spencer, aby ji stiskla.

„Panebože,“ zašeptala bruneta. „To je tlukot srdce?“

Doktorka Daleyová se usmála a přikývla. „To je tlukot srdce.“

Spencer naslouchala tichému, zběsilému bušení a cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. Tisknouc Ashleyiny prsty, společně sledovaly ultrazvuk, který před nimi přiváděl Spenceřino nové dítě k životu.

Když bylo po všem, doktorka jim zdvořile nechala trochu soukromí a Spencer si setřela tolik gelu, kolik bylo možné.

„Fuj,“ ušklíbla se Ashley. „To vypadá odporně.“

„Je to jen studené,“ zazubila se Spencer.

„Tohle bylo neuvěřitelné.“ Muzikantka vypadala lehce užasle.

„Jo to je. Pokaždé.“ Spencer si uvědomila, že jejich prsty jsou pořád propletené. „Děkuji,“ zašeptala. „Tak moc ti děkuji, žes tu se mnou byla.“

„Byla to pro mě čest,“ odvětila Ashley slavnostně. „Bylo to…úžasné, Spencer. Díky, žes mi dovolila přijít.“

Obrázek, který tvořily při cestě k autu byl ten, kvůli kterému by si Spencer přála umět zastavit čas: Ashley a Spencer smějící se v oranžovo růžovém západu slunce, houpající Elly mezi sebou, pan Chlupáč zastrčen bezpečně pod Spenceřinou druhou paží. Měla pocit bezpečí. Vřelosti. Měla pocit…dokonalosti.

Spencer se tomu na okamžik poddala. Věděla, že díky tomu bude těžší nechat Ashley jet večer domů, ale tentokrát bylo to, co měly, tak blízko tomu, po čem opravdu toužila, že si nemohla pomoct a vyhřívala se v tom alespoň na pár hodin. Takže se opájela po celou cestu domů celou jejich trojčlennou skupinou. Zdálo se, že Elly si zvykla na Ashleyinu přítomnost bez otázek a problémů. Po většinu večerů se k nim muzikantka připojovala na večeři a byla často poblíž, když ani jedna z nich nebyla v práci. Elly přijala druhou dívku s takovou něhou, až to dojalo Spencer i Ashley. Pravděpodobně to bylo proto, že jí poprvé někdo kromě Spencer věnoval tolik pozornosti. Gray vážně nikdy nebyl nejaktivnějším otcem.

Jen ta myšlenka Spencer uvnitř rozzlobila. Potlačila to. Snažila se užívat si tohle místo, tuhle chvíli a myšlenky na Graye to nenaruší. Po pár posledních měsíců měla prostor a čas a ani jednou nelitovala opuštění Graye, ani když byl tím milým báječným chlapíkem. I tehdy věděla, že udělala dobře a přesto, pořád ji zvládal rozladit víc, že kdokoliv jiný. Zavrtěla žalostně hlavou nad tou myšlenkou.

„Vědět tak na co myslíš?“ pronesla Ashley, naklánějíc se přes snídaňový pult, aby ukradla kousek brownie z pekáče, který Spencer nezakryla. Světlovláska ji hravě odehnala ruku.

„Nestojí to za to.“

„Ale no tak, vypadalo to hlubokomyslně.“

„Ne. Jen povrchní a nudné.“ Zvedla brownie a naklonila se přes pult. Bruneta se pohnula, aby si vzala čokoládovou dobrotu, ale Spencer ji odtáhla. „Ne-e.“

„Co je? Já chci brownie.“

„Můžeš ji dostat. Ale…“ Spencer ulomila kousek sladkého obdélníku a naklonila se blíž.

Obě děvčata se teď nakláněla z jedné strany pultu a byly od sebe jen centimetry. Spencer přiložila ten drobivý kousek k Ashleyiným ústům a jemně ho vložila dovnitř. Ashley se pohnula dopředu s grácií a rychlostí, kterou Spencer nečekala a dostala tak do úst jak ten kousek, tak špičku Spenceřina ukazováčku. Nasála čokoládu z jeho konce a způsobila tak, že Spencer náhle zaplavila potřeba a touha. Ashleyin jazyk se vysunul a přeběhl po špičce světlovlásčina prstu. Teď to byla jiná Spenceřina oblast, která začala být zaplavována. Pomalu, ale jistě vysunula svůj prst z Ashleyiných úst a upřeně hleděla hluboko do jejích očí. Obě dýchaly tížeji, než by měly z obyčejného postávání v kuchyni.

„Ach... ach... chutné brownies. Rozhodně je zbožňuji,“ vyhrkla Ashley a přerušila tak to napětí.

„Díky. Je to recept mojí mámy.“ Spencer si otřela ruce o džíny a sklopila zrak v naději, že se tlukot jejího ruce zklidní dřív, než dostane infarkt. „Chceš ještě jednu?“

„Jasně.“

Na chvilku Spencer zvažovala, že by ji zase krmila. Ten pocit byl skvělý, ale nechtěla skončit milováním se na kuchyňské podlaze a přesně tam by mířily, pokud by se Ashleyin jazyk dostal znovu kamkoliv poblíž jejího prstu. Podala Ashley brownie a skoro se zachvěla, když se dívčina ruka otřela o tu její.

Zvonek u dveří přerušil napětí jako úder kladivem a hlavy obou dívek se obrátily směrem ke dveřím.

„Je půl desáté večer, kdo to může být?“ Ashley hleděla zmateně na dveře.

„Nemám ponětí.“ Spencer se přesunula směrem k nim, podívala se kukátkem a pak si povzdechla. Otevřela dveře. „Co je?“

Grayova vysoká postava vyplňovala obrys dveří. Ashley na něj pohlédla a vzala to jako pobídku, aby seskočila ze stoličky u snídaňového pultu, kterou okupovala a šla do koupelny.

„Mohu jít dál?“ zeptal se Gray, ignorujíc brunetinu přítomnost.

„Proč?“

„Spencer!“

„Fajn, tak jo.“ S nechutí ho vpustila a zavřela dveře. Založila si ruce, stoupla si za něj a kousala si ret. „Co chceš?“

Gray jí podával květiny, které přinesl v naději, že Spencer uchlácholí. Spencer mu to nebaštila.

„Schovej si je pro svou matku, Grayi. Vyklop, co chceš a jeď domů.“ Jasně nebyla pobavena.

„Spencer, omlouvám se. Za ten dnešek.“

„Grayi, na tohle nemám náladu.“ Nedodala, že je to hlavně proto, že byla v ohromně dobré náladě, dokud se neukázal a teď bylo po ní. „Omlouváš se, fajn. Budu si jen pamatovat, že příště na tebe nemám spoléhat.“ Zanechávaje ho lapajícího po dechu, přešla ke stolu a zvedla Grayovu kopii ultrazvuku. Vložila mu ji do rukou a svoje ruce si strčila do kapes. „Tady je ta dnešní nahrávka.“

„Díky. Podívám se na ni.“

„To se máš.“

„Spencer, no tak, prosím.“

„Promiň, Grayi. Říkal jsi, že tady chceš být, být součástí tohohle, ale nepřestáváš být pryč. Koukni na dnešek, ani jsi nezavolal. Nebo se neukázal, když byla Elly vzhůru.“

„Práce-“ prohodil, ale Spencer ho přerušila.

„Práce! S tebou je to vždycky PRÁCE, Grayi. Práce není život. Život je víc než to. Hele, mě to nezajímá, Grayi. Dělej si, co chceš. Ale neslibuj věci, které nedokážeš dodržet, protože mi z toho začíná být zle.“

„Jako naše manželství, Spencer? Slib, který jsi nedodržela? Nebo co to milovat a pečovat? Tenhle slib, který jsi nedodržela? Už mám po krk toho, jak jsi pořád tak povýšenecká. Nejsi dokonalá. Jsi ukňouraná, pořád něco chceš a nestaráš se o potřeby jiných lidí.“

S tímhle na rozloučenou, Gray vyhřměl ze dveří a jak šel, hodil květiny na stranu cestičky k domu. Spencer tam stála jako opařená a sledovala, jak odchází. Byla to Ashley, kdo zavřel dveře a obrátil se tváří ke Spencer. Po tom všem, co se stalo se světlovláska prostě sesypala. Třásla se a slzy jí stékaly po tváři. Ashley v okamžení kolem ní obtočila paže.

„Spence. Spence, zlato, to je dobrý. Mýlí se, tak hrozně se mýlí, jasné? Je to v pořádku, je to v pořádku. Nic, co řekl, nebyla pravda. Jsi nádherná, jsi úžasná, jsi báječná. Pššt.“

Spencer obtočila paže kolem Ashleyina pasu a nechala se omývat litanií chlácholivých slov. S hlavou zabořenou do Ashleyina krku, zpomalovala svůj pláč, až se brunetiným jemným hlazením nakonec utišila.

„Omlouvám se,“ polkla. „Prostě jsem...“

„Ne, je to kretén.“

„Není.“

„To, dohajzlu, je!“ prohlásila Ashley rozohněně. Slyšela jsem, co říkal, Spencer a nemohl by se více mýlit. Jsi báječná. Nejsi ukňouraná a hluboce se staráš o všechny kolem sebe. Také si zrovna procházíš zatraceně složitým obdobím a vypořádáváš se s tím způsobem, který je hrozně imponující.“ Ashley odhrnula loknu vlasů ze Spenceřiny tváře a vzala ji za bradu. „Jsi úžasná a on JE kretén.“

„Nechci o něm mluvit.“

„Dobře. To zvládneme. Spencer, jsi vyčerpaná, měla bys jít do postele.“

„Já vím.“ Znovu polkla a pak vtáhla Ashley do dalšího objetí. „Zůstaneš, prosím?“

„Přes noc?“ Spencer přikývla na tmavovlásčinu rameni. „Samozřejmě.“

„Se mnou?“

„Spencer, jsi si jistá?“

Spencer se odtáhla. Opakovala muzikantčiny předchozí pohyby, odhrnula loknu vlasů a sevřela její dokonalou tvář. „Prosím,“ zašeptala.

A Ashley dokázala jen přikývnout.


31A

Spencer odtáhla peřinu a zazubila se na Ashley. Bruneta na sobě měla flanelové pyžamo a vypadala zatraceně rozkošně. Všude na sobě mělo lední medvědy; někteří dokonce jedli zmrzlinu. Tmavovláska se podívala dolů na sebe a pak zpátky na Spencer s nečitelným výrazem ve tváři.

„Co je?“ smála se blondýna.

„Jen tohle pyžamo… Asi na něj nejsem zvyklá. Jak to, že ty máš tohle hedvábné?“ ukázala na Spenceřino modré pyžamo.

„No, protože ho radši ucítíš přitisknuté na své kůži, než ho mít na sobě?“ Spenceřiny oči zajiskřily, zatímco Ashley polkla. „Co si bereš normálně do postele?“

„Tílko a kalhotky. Nebo nic.“ Teď bylo na Spencer, aby polkla.

Vklouzla pod peřinu a nechala Ashley vklouznout vedle sebe. Pak zhasla světlo. Byla to v podstatě scéna z filmu: obě nehnutě ležely na zádech, hleděly do stropu a vůbec se nedotýkaly. Nakonec se Ashley prostě rozesmála.

„Přetoč se, trubko. Ať tě můžu držet.“

Spencer se přetočila na bok a usmála se, cítila, jak ji zaplavuje teplo a zbožňovala pocit Ashleyiny ruky proklouzávající kolem jejího pasu. Stejně tak zbožňovala pocit drobného, něžného polibku, který Ashley umístila na její šíji a ten neuvěřitelný pocit mít tmavovlásčino tělo po celé délce přitisklé ke svému. Byla to vřelost, bylo to bezpečí a vzrušovalo ji to tolik, jak si nikdy nemyslela, že je to možné.

„Ash,“ zamumlala.

„Ano?“ Muzikantčin dech ji hřál do vlasů.

„Díky, že jsi zůstala.“

„Kdykoliv.“

Ach ne, ne kdykoliv: nebylo možné, že by Spencer dokázala odolávat tomuhle noc za nocí. Byl to nějaký druh lahodného mučení. Spencer neměla ponětí, jak se od ní čeká, že by dnešní noc spala. Na jednu stranu bylo uklidňující mít tu Ashley. A na druhou stranu to bylo výhodné, protože s brunetou přitisknutou k ní, nemohla myslet na NIC jiného. Tohle byla jediná noc, kdy se tohle děje. Jinak by se Spencer zbláznila.

Tohle Spencer vnuklo myšlenku. Jedna noc. Jen tahle jedna noc. Bože, mohly by? Ona chtěla. Nebylo nic, co by jim technicky bránilo. Už nebyla vdaná. Věděla, že Ashley ji chce. Co kdyby? Nechala tu myšlenku uhnízdit ve své hlavě a pomalu se otočila v Ashleyině náruči. Její oči se přizpůsobily tmě a mohla vidět nádherné hnědé oči, které jí pohled vracely. Spencer pozvedla ruku a přejela svým palcem podél Ashleyina spodního rtu. Ten se v odpověď zachvěl.

„Spence…“

To slovo bylo zašeptáním. Pokud by ho nezachytila, mohla by si myslet, že to byl jen sen, ale Spencer věděla, že je to reálné. Naklonila se dopředu a ukradla ty lahodné rty jemným polibkem, ze kterého uvnitř tála. Ashley zareagovala a její ruce se ovinuly kolem Spenceřiných zad, aby si ji přitáhla blíže. Ten polibek kombinoval něžnost a krásu a přesto smyslnost a vřelost. Spencer cítila prsty jemně projíždět jejími vlasy a odpověděla zasténáním.

„Bože, Spencer.“ Ashley se odtáhla z polibku. „Musíme přestat.“

„Já nechci,“ zafňukala Spencer, vědoma si, že zněla jako nevrlé pětileté děcko.

„Já vím.“ Ashley přejížděla prstem po Spenceřině čelisti. „Ani já nechci.“

„Tak proč přestáváme?“ Spencer se opřela o loket a shlížela dolů na překrásnou ženu vedle sebe. „Obě jsme dospělé, nezadané. Proč přestáváme?“

„Protože se to může velice rychle hrozně zkomplikovat,“ pravila Ashley, ale Spencer věděla, že narušuje dívčino odhodlání.

„A co dnešní noc?“ zašeptala Spencer a Ashleyino obočí se zmateně svraštilo. „Co kdybychom řekly, jen dnes v noci? Dnes v noci budeme dělat, co chceme, být spolu, jak jsme vždycky chtěly a zítra,“ Spencer pokrčila rameny, „budeme zase kamarádkami.“

Ashley na ni hleděla přivřenýma očima. „Dokážeme to?“

„Ano,“ odvětila Spencer jednoduše. Modlila se k Bohu, aby jí Ashley věřila. Nebyla si vůbec jistá, ale představa, že by dnes v noci nebyla s Ashley, byla nesnesitelná. Téměř děkovně zasténala, když tmavovláska jednoduše znovu provlékla své prsty Spenceřinými vlasy a přitáhla si ji do spalujícího polibku.

Spenceřiny ruce se činily na Ashleyiných zádech, klouzaly nahoru a dolů a hnětly v reakci na horečnaté líbání. Po minutách užívání si tepla a horkosti Ashleyiných úst, toho neskutečného pocitu jejího jazyka klouzajícího vpřed, aby se setkal se Spenceřiným v erotickém tanci, Spencer prahla po nějakém kontaktu, nějaké akci kůže na kůži. Přesunula své ruce dolů, pod lem Ashleyina pyžama, projížděla jimi vzhůru po jejích zádech do jejich poloviny a lehce ji všude škrábala svými nehty. Byla to podvědomá reakce na ten zvláštní tanec jazyka, který Ashley právě prováděla na jejím horním rtu. Z toho pocitu ji dole zaplavila vlhkost a téměř se s tím nedokázala vyrovnat. Z hrdla se jí vydral zvuk frustrace a potřeby a Spencer prudce vrazila své koleno mezi ty Ashleyiny, objala brunetu svými pažemi a otírala se o stehno nad sebou, v zoufalé snaze uvolnit něco z té touhy, která v ní rostla. Ashleyina ústa se oddělila od těch jejích se zavrčením a její hlava se svezla do záhybu Spenceřina krku. Dech byl teplý a vlhký, zatímco Ashleyiny boky se v rytmu pohybovaly a to tření podél Spencer nijak neuvolňovalo, ale naopak zvyšovalo její vzrušení.

„Ježiši, Spencer!“ vykřikla Ashley a lehce se odtáhla. Přetočila je na bok a položila ruku na světlovlásčin bok, zastavila jejich pohyby a klidnila je. Spočívala svými rty na Spenceřině rameni a lehce ji líbla, zatímco jejich přerývané dechy se pomalu uklidňovaly. „Bože, kotě, jdi na to pomalu. Máme celou noc.“

„Promiň,“ zašeptala Spencer. Zčervenala a odtáhla se. Ashley si musela uvědomit svou chybu, protože si okamžitě přitáhla blondýnu zpátky, odmítajíc vzdát se plného kontaktu, který měly.

„Ne, není třeba omluv. Jde jen o to, že při tomhle tempu, bychom byly během tří minut a já nechci, abys přišla takhle zkrátka.“ Políbila Spencer delikátně na nos. „Máme dnešní noc. Mám v plánu využit ji celou.“

„Ach.“ Spencer se stále červenala, ale neodtáhla se. „Omlouvám se, já jen… chci tě tak moc.“

„Já vím,“ zazubila se Ashley a Spencer ji hravě plácla po rameni. „Ach, takhle se na mě nedívej!“ uchechtla se bruneta. „Vždyť víš, že tě chci stejně tolik. Nemůžu přestat myslet na to, jak zatraceně žhavě vypadáš, když se uděláš. Chci způsobit, že tak budeš vypadat znovu.“

Hravá nálada zvážněla, jak obě dívky vstřebávaly tu poznámku, obě těžce polykaly a hleděly jedna na druhou. Spencer přesunula lehce svoje nohy, až byly propleteny s Ashleyinými. Jak se otíraly, přimělo obě děvčata oddechovat o něco těžceji. Spencer hladila lehce Ashleyina záda a znovu polkla.

„Pamatuješ si na tu noc?“ zašeptala.

„Hmm. Tu, co si přehrávám v hlavě každých, aha, deset sekund?“ Ashley se usmála a vlepila něžný polibek na Spenceřinu tvář.

„Jo… Hele! Trvala déle než deset sekund!“

„Přehrávám si jen ústřižky.“

„Aha. Dobrá.“ Spencer hleděla na Ashley ostražitýma očima, přejížděla prstem podél tmavovlásčina tetování a usmívala se, když cítila, jak se pod tím dotykem zachvěla. „Ta noc…“

„Mhmm?“ Ashleyina hlava se sklonila zpět ke Spenceřinu krku, rty se pomalu přesouvaly po kůži a způsobovaly, že pro blondýnu bylo těžké udržet souvislou myšlenku a třeba jen dokončit větu.

„To bylo poprvé, co jsem kdy…“

Trvalo sekundu nebo tak, aby byla poznámka zaregistrována a Ashleyiny rty se zastavily. Její hlava se zvedla a zkoumala Spencer s trochou zvědavosti. „S holkou. Já vím.“

Spencer ji přerušila. „Ne, to nemyslím. Poprvé…“

Ashley se tvářila zmateně. „Ale, těhotná, Gray, vdaná?“

Spencer se usmívala nad dívčinou nevinnou nechápavostí. „NE! Na konci, to, jaké pocity jsi ve mně vyvolala, to bylo poprvé, co jsem… Co mě někdo dokázal…“

Výraz poznání se objevil na Ashleyině tváři. „Udělat?“ vyhrkla, dokončujíc světlovlásčinu větu za ni. Spencer stydlivě přikývla. „Ach, Bože.“ Ashley přejížděla obratně palcem podél Spenceřina spodního rtu a chvíli to zvažovala, myriáda výrazů přebíhala po jejím obličeji. „Ale, kotě, vždyť jsi byla vdaná, jak dlouho?“

„Příliš dlouho,“ usmála se Spencer žalostně. „A jsem mnohem lepší herečka, než si myslíš.“

Ashley zvažovala i tuhle poznámku velice pečlivě, než odpověděla, „Ach, ty-“ Ne moc souvislá odpověď.

„Předstírala to?“ udělala Spencer obličej. „Jo.“

„Se…“ Ashley polkla a začala znovu. „Se mnou?“

Spencer si přitáhla tmavovlásku blíž a políbila ji s náhlým zamručením. „Nebuď tak pitomá. To byla ta nejneuvěřitelnější věc, jakou jsem cítila za celý svůj život. Celá noc, nejen ten konec. A ne, ty blbko, s tebou jsem nic nepředstírala. To byla opravdová stoprocentní, čistá, Spenceřina, ehm, rozkoš.“

Ashley se zazubila a přitáhla si ji zpátky pro polibek. Změnil se z hravého na žhavý, v pomalé křivce vjemů a zanedlouho se pohybovaly proti sobě a žár vzrůstal. Velice pomalu se Ashley odtáhla z líbání a sledovala Spencer, která měla oči zavřené a ve tváři takový zasněný výraz. „No, hádám, že budu muset zapracovat na několika dalších momentech stoprocentní Spenceřiny rozkoše, abych dohnala ztracený čas.“

Spenceřina víčka se se zatřepotáním otevřela. „Několika?“ polkla. „Jako víc než jednom?“

„To sakra jo,“ vzdechla Ashley. „Víc než jednom.“


31B

Obtočila ruce kolem Spenceřina pasu a jakýkoliv prostor, který mezi nimi ještě byl, zmizel, jak byly namáčknuty jedna na druhé. Pyžama se rychle stala nadbytečnými a obě to věděly. Jejich ústa se navzájem znovu našla a žár stoupal tak rychle, že Spencer přemítala, jestli z nich nevychází pára. Ruce si našly cestu do vlasů, něžně je uchopily a držely blízko, lehce zoufale. Bojovaly o sebeovládání, ve snaze nejít na to příliš rychle, ale ztrácejíc se jedna v druhé při pomalých, citlivých pohybech jejich úst, které se urychleně měnily ve žhavé, smyslné páry, způsobující zmítání a sténání.

Ashley jemně zatlačila Spencer na záda, přetáčejíc je s minimální ztrátou kontaktu. Spencer k ní vzhlédla, s jednou rukou stále něžně zabořenou do tmavovlásčiných kadeří. Ashley se sklonila dolů, aby vlepila něžný polibek na její rty, než jednou rukou pomalu rozepnula první knoflík na světlovlásčině pyžamu. Spencer se zadrhl dech v hrdle, její očekávání stoupalo. Tohle se nepodobalo ničemu, co kdy zažila. Jejich první noc byla o vášni a potřebě a Spencer neměla žádný manuál, ani ponětí, co by se mohlo stát. Tahle noc byla také o potřebě a vášni, ale také o touze. Bylo to o neskutečném pocitu správnosti v tom, být s někým a vědět, že budete v bezpečí: dostatečném bezpečí, abyste cítili, cokoliv budete chtít a také dělali, cokoliv se vám zachce; v takovém bezpečí, abyste věřili, že cokoliv se stane, cokoliv budete cítit, bude to vynikající. Očekávání této chvíle bylo ohromující.

Jak byly knoflíky pomalu rozepínány, Spencer si byla vědoma těch sekund, kdy tam Ashley byla, vznášející se nad ní s rukou na blondýnčině břiše. Spencer byla v sexy pozici, kdy měla vršek pyžama rozepnutý, nabízejíc lehce možnost spatřit, co může ležet pod tím a zároveň byla celkem zakrytá. Představila si Ashley v tom samém a znovu zasténala. Přitáhla si tmavovlásku zpátky do dalšího zuřivého, prahnoucího polibku a použila svou volnou ruku k rozepnutí brunetina vršku pyžama. Bez škádlení ho svlékla a zahodila stranou, aniž by přerušila líbání. Ashleyiny ruce vklouzly do jejího pyžama, přejížděly po hrudním koši a způsobovaly svým dotykem husí kůži. Spencer se přitáhla výš a zjistila, že horká pokožka Ashleyina trupu je přitisknuta na její a znovu zasténala, aby se zbavila nepokoje, který se v ní tvořil.

Oblečení bylo svlékáno, dostatečně pomalu, aby to lahodné očekávání stoupalo výše a výše a dostatečně pomalu, aby touha zintenzívněla do bodu bez návratu. Ve chvíli, kdy se Ashleyina ruka vznášela nad okrajem Spenceřiných kalhotek, se světlovláska zajíkla prahnutím po dotyku.

„Ashley!“ zasténala a zaťala prsty do brunetčina ramene. Muzikantka byla omývána paprskem měsíčního světla, který pronikal záclonami a osvětloval její tvář jako madonu. Spencer zalapala po dechu, když cítila, jak Ashleyiny prsty přejíždějí po křivce jejích kalhotek dolů po jejím stehnu. Když dorazily k jejich spodní části, uhnuly a sklouzly dolů po světlovlásčiných stehnech se škádlivým třením.

„Ash, ubíjíš mě,“ dokázala ze sebe dostat s dalším zalapáním po dechu.

Ashley se bez dechu uchechtla a pak spustila hlavu na blondýnčino rameno, zatímco Spenceřino koleno využilo své pozice. „To není fér,“ zasténala. Podvědomě se pohybovala proti tomu kolenu a její nehty začaly škrábat pomalou, dlouhou, dráždivou cestu zpátky na Spenceřina stehna. Když dosáhly míst bez návratu, Spencer se proti nim propnula. Ten pohyb natlačil její stehno silněji mezi ta Ashleyina a dostalo se jí v odpověď přiškrceného výkřiku.

Ashley se náhle zvedla na kolena a sklouzla prstem po jedné straně Spenceřina stehna pod pásek tkaniny, která ji držela od té jediné věci, kterou opravdu chtěla a stáhla ji dolů ze Spenceřiných nohou. Polkla a odhodila je přes místnost s větší prudkostí, než zamýšlela. Její oči klouzaly dolů po žhavé blondýnce pod sebou a nehty přejela jemně přes bříško, které měla před sebou. Spenceřiny oči se v reakci prudce otevřely.

„Ash!“

Tmavovláska se sklonila, vzepřela se nad Spencer na koleni a loktu. Nechala svá ústa prodlévat šeptavě vedle křehké schránky jednoho nádherného ucha. Pak zamumlala hluboce a žhavě, „Bože, Spencer, ty věci, co s tebou chci dělat.“

Světlovlásčiny boky sebou trhly v odpověď. Ashleyiny prsty teď jezdily nahoru a dolů po záhybech, kde se Spenceřina stehna setkávala s něžnou křivkou jejího břicha. Pokaždé, když dosáhly orosených kadeří, změnily směr a vrátily se ke Spenceřinu boku a pak zase zpátky.

„Hrozně moc se tě chci dotknout,“ zamumlala Ashley znovu a vyvolala hrdelní sten vycházející z blondýniných úst. „Chci sklouznout svými prsy dolů, abych zjistila, jak jsi kvůli mně vlhká…“

„Prosím,“ zasténala Spencer, její prsty se teď zatínaly do jemně zakulacených ramen a zanechávaly tam měsíčkovité stopy od nehtů.

„Chci se tě dotknout všude a zároveň jediné místo, kde chci být, je hluboko, hluboko v tobě. Tam a zpátky.“ Ashleyin dech byl ach-tak-žhavý na Spenceřině uchu a obě se blížily k naprosté ztrátě kontroly.

„A..Ash.“ Spenceřiny boky sebou znovu a znovu trhaly. „Prosím-ach-prosím-kurva-prosím.“ Nikdy si neuvědomila, jak neuvěřitelně vzrušující mohou být oplzlé řeči.

„Spence, chci být v tobě.“ Ashleyin hlas začal být drsnější její vlastním vzrušením, ale byla odhodlaná dotlačit světlovlásku až do krajností. „Chci tě ochutnat, přejet svým jazykem po celém tvém těle, zatímco se moje prsty budou dotýkat každičké tvé části. Chci tě vyplnit.“

„Bože, ANO! Kurva, jo! Ashley, prosím, pro lásku boží, šukej mě!“ Ten sten vyšel ze Spenceřiných úst rychlostí kulky a rezonoval po místnosti. Ten náhlý kontrast Spenceřiny sprosté mluvy – jí tak nepodobné – přivedl Ashley za jakékoliv zdání sebeovládání. Její prsty prošly skrz světlé kudrliny a když zjistila, že Spencer je vlhčí, než se jí kdy snilo, sklouzla dolů. Dala si chvilku, aby zírala na neuvěřitelný pohled pod sebou a pak její prsty neomylně našly svůj cíl.

„JEŽIŠI!“ Spenceřin výkřik byl chraplavý a hrdelní.

Ashley v odpověď zasténala, nořila své prsty zoufale a požitkářsky v rytmu Spenceřiných boků, které proti ní přirážely. Pro Spencer to byl nejintenzivnější zážitek jejího života. Ashley byla všude, kolem ní, uvnitř ní. Její tělo se samo zvedlo, nacházejíc kontakt a mačkalo z něj každou kapku. Byla zbavena smyslů touhou a potřebou a zároveň naplněna způsobem, jaký nikdy dřív nepoznala.

Cítila ztrátu, když už s ní Ashley nebyla v kontaktu, to nádherné, pružné tělo se hýbalo pryč, ale její prsty byly stále hluboko uvnitř a ona si uvědomila, že Ashley se jen přesunula o trochu níž. Těžce polkla, jelikož měla zatraceně dobrou představu a tom, co nadcházelo, ale pořád byla rozptylována pocitem tmavovlásky hluboko v ní.

„Spencer, dívej se na mne.“ Ashleyin hlas byl šepotem.

Spenceřiny oči se otevřely a ona se vzepřela na loktech s vědomím, že, co cítí uvnitř, musí být vepsáno v celé její tváři. Polkla, její nohy se roztáhly o trochu víc, než už byly, otevírající se pro Ashley. Ten pohyb způsobil, že se tmavovláska lehce zachvěla. Hledíc upřeně do hlubokých, čokoládově hnědých očí, Spencer sledovala Ashley a pak cítila, jak její svět téměř zkolaboval, když Ashley uvnitř ní nějak ohnula prsty a nalezla něco, o čem Spencer ani nevěděla, že existuje.

„Kuuuurvaaa!“ zasténala Spencer v odpověď. „Ach. Můj. Bože.“

Padla zpátky na postel s rukama kroutícíma povlečením a pak přirazila boky, když Ashleyin jazyk nalezl její tvrdý uzlíček nervů s neomylnou přesností. Trhla sebou s vědomím, že křičí nesmyslné zvuky do noci. Ashleyin jazyk byl talentovaný a ten pocit byl nesrovnatelný. Cítila, jak k ní vrchol vystřelil neuvěřitelnou rychlostí a pak tam byla, křičíc svůj orgasmus do noci.

Padla zpátky na postel ohromena a zbavena slov. Zatímco Ashley stále něžně svými prsty vyvolávala ty vlny, klouzala svým tělem vzhůru po jejím a položila se vedle ní. Pocit ztráty, když se Ashley pomalu odtáhla, byl nahrazen záplavou vřelosti, absolutního bezpečí a útěchy, když si ji bruneta přitáhla do objetí a vískala ji ve vlasech.

„Bože, jsi nádherná,“ zašeptala muzikantka.

„Myslím, že jsem možná umřela,“ zamumlala Spencer v odpověď do Ashleyina ramene, její paže zpevnila sevření kolem Ashleyiných zad.

„Doufám, že ne,“ uchechtla se Ashley.

„Hmm.“ Spencer ohnula své prsty. „Ne, jen jsem velice, velice uspokojená.“ Zněla tak. Zněla, jako kotě, které rozhodně dostalo svou smetanu.

Ashley se znovu uchechtla. „To ráda slyším.“

Spencer se odtáhla. „Jsi v tom velice dobrá. Měla bych si dělat starosti?“

„Kčertu ne, jsme tu jen ty a já, Spence. A pro informaci, ani já jsem se takhle nikdy dřív necítila.“

„Ani jsi ne...“ Spenceřina slova se vytratila, náhle stydlivá.

„To není třeba. Jsi úžasná. Díky tobě cítím ty nejneskutečnější věci, Spencer. Já -“

„Ty nechceš?“ Spencer zjevně měla na mysli jen jediné.

„Ehm, ne, to jsem neřekla, ale nemusíš dělat nic, co ne-“

Spenceřiny rty ji přerušily. Když bylo po tom polibku, hleděla na tmavovlásku pečlivě zkoumavě.

„Chci způsobit, že se také budeš cítit takhle.“

„Spence, vážně nemusíš...“

„Pššt.“ Blondýna ji znovu políbila. „Vím, že nemusím. Já chci. Hodně. Teď. Právě teď.“ Špičky Spenceřiných prstů přeběhly po Ashleyině břiše.

Zalapání po dechu uniklo z brunetiných úst a Spencer se zazubila. Bude to velice, velice dlouhá noc.


32

Spencer se lehce protáhla a zamračila se, když si uvědomila, že Ashley není vedle ní. Slunce se začalo prodírat mezi závěsy a hodiny na nočním stolku ukazovaly, že je stále ještě celkem brzké ráno. Spencer se znovu protáhla. Nespala zrovna moc, maximálně pár hodin. Když Ashley slíbila 'víc než jednou', Spencer netušila, že to bruneta se splněním slibu myslela velice vážně. A dostála svému slovu způsoby, ze kterých měla Spencer stále ještě oči navrch hlavy, v trvalém výrazu překvapení. A vzrušení.

Jak se pohnula, ucítila Spencer lehké zacukání mezi nohama. Nikdy dřív to opravdu necítila, ale věděla, od čeho to je. Z noci neskutečně vášnivého sexu, nejneuvěřitelnějšího sexu, jaký ve svém životě měla.

Výraz dosti spokojeného poznání přeběhl přes Spenceřin obličej. Dobrá, nikdy nebyla v posteli zrovna tygřice, ale hlavou jí právě proběhla myšlenka, že Ashley pravděpodobně cítí něco podobného ve svých dolních partiích. Spencer pokračovala několika přísliby a teď si nemohla pomoct a musela si přehrávat ty scény v hlavě.

Ashley, s hlavou zvrácenou, jednu ruku stále zabořenou do Spenceřiných kadeří, pobízející ji… Spencer, opírající se o své natažené ruce, která si nikdy ničím ve svém životě nebyla tak jistá… Její jazyk, pohybující se způsoby, které si nikdy nedokázala představit, a zbožňující to… Ashleyino zajíknutí se, její výkřiky do noci. Bože, rozdivočovaly Spencer. I po tom, co ji Ashley dvakrát pomilovala, cítila, jak v reakci vlhne… Ashley pohybující se rychleji, Spencer hluboko v ní. Spencer, cítící se tak blízko.

Spencer v reakci na ty myšlenky sevřela stehna. Tohle bude mnohem těžší, než očekávala. S těmito vzpomínkami v hlavě, se bude muset nějak chovat k Ashley jako ke kamarádce a ignorovat skutečnost, že právě spolu strávily větší část dne nahé v posteli.

Překulila se a zaposlouchala se do známek pohybu. Jak ležela v tichu rána, zachumlaná do peřin, Spencer zaslechla puštění sprchy. Nebylo možné, že by Elly už byla vzhůru; její dcera vždycky spala jako zabitá, nejméně do osmi. Mohla to být jedině Ashley. Jedna část Spencer byla nekonečně vděčná, že tmavovláska je stále v domě. Omotala kolem sebe prostěradlo, pro nepravděpodobný případ, že by její holčička vstala dřív, a přesunula se domem do koupelny. Lehce stiskla kliku dveří. Nebylo zamčeno a to vyvolalo úsměv na Spenceřině tváři. Pomalu otevřela dveře a proklouzla mezerou.

„Ahoj,“ řekla tiše a způsobila, že Ashley nadskočila.

„Ježiš, Spencer, k smrti jsi mě vyděsila!“ Ashley vystrčila hlavu zpoza sprchové zástěny. Její vlasy byly mokré a kadeře jí hezky visely kolem tváře. Spencer zase jednou cítila, jak se její vnitřnosti svírají. Brunetiny oči přejely postavu před sebou od hlavy k patě a Spencer mohla říct, že se do ní vpíjejí. Byla v pokušení popustit trochu prostěradlo, jen, aby ji poškádlila, ale zdržela se toho.

„Promiň, zaslechla jsem tě na nohou a chtěla jsem tě pozdravit.“ Spencer si pospíšila dopředu a položila ruku na zástěnu sprchy a přiblížila se tak k tmavovlásce. Neprůhledná zástěna zakrývala tmavovlásčino tělo, ale urostlá postava byla stále patrná a Spencer měla veliký zájem. Veliký, veliký zájem. Tolik tedy k jen jedné noci.

„Ahoj,“ usmála se Ashley. „Chceš se vysprchovat? Můžu být rychlá.“

„Ne. Tedy ano, potřebuji se vysprchovat, ale nemusíš vylézat.“ Spencer o tom chvilku přemýšlela a zhluboka se nadechla. „Vždycky se k tobě můžu přidat.“

Ashleyino obočí se zvedlo tak pomalu, že Spencer mohla pozorovat jeho cestu. Když půvabný oblouk dosáhl svého vrcholu, Spencer nedokázala zabránit úsměvu.

„Počítá se tohle ráno jako včerejší noc?“ otázala se Ashley dychtivě.

Spenceřin úsměv se rozšířil. „Ach, ano. Rozhodně ano.“

Ashley vystrčila ruku a nahmátla vršek prostěradla, které bylo ovázané kolem Spenceřiny hrudi a zakrývalo její prsa. Pomalu si přitáhla světlovlásku o těch posledních pár decimetrů, které je oddělovaly a zmocnila se jejích úst ve vášnivém polibku. Spencer reagovala, ale sprchová zástěna jí překážela a ona vydala frustrované zasténání.

„Ty.“ Ashley zakončovala svá slova polibkem. „Toho. Máš. Na sobě. Moc.“ Polibky pokračovaly a Spencer se zahihňala.

„Snadná pomoc,“ zašeptala a nechala prostěradlo spadnout na zem. Ashley to ocenila úsměvem a zatáhla ji do sprchy. Když překročila okraj sprchy, Spencer cítila, jak je jejím tělem trhnuto vpřed a náhle byla naplno přitisknutá k nahé, mokré, rozpálené Ashley.

Spencer se posouvala dopředu, dokud obě nebyly pod proudem horké vody. Odtáhla se z polibku, obtočila jednu paži kolem Ashleyina pasu a zahleděla se jí do očí. Nikdy si neuvědomila, jak erotické je sledovat kapky vody pomalu se spojující do potůčků stékajících po nejžhavějším člověku na světě. No, alespoň podle Spenceřina názoru.

Natáhla se, aby sevřela Ashleyinu tvář, přeběhla palcem podél brunetina spodního rtu a zbožňovala, jak se v reakci rozechvěl. Klouzala rukou pomalu dolů, přejela po napjatém krku a ocenila, jak se Ashley zadrhl dech v hrudi. Spencer jela rukou dolů, sledovala linii klíční kosti a pak mířila dolů po Ashleyině paži. Když putovala zpátky po klíční kosti, zachytila Ashleyin pohled a pak přesunula dlaň pomalu dolů, aby sevřela jedno dokonalé ňadro.

Ashley ze sebe vyrazila dech a zasténala: „Spencer.“

„Pššt,“ zašeptala Spencer, pohnula se dopředu, aby zachytila Ashleyin spodní ret mezi zuby, vtahujíc ji do divokého polibku. Něžně masírovala měkkou polokouli pod svou rukou a cítila, jak pod její dlaní bradavka tvrdne. Přerušujíc polibek, sklouzla svými rty na Ashleyin krk, našla místo, kde cítila Ashleyin tep a něžně ho sála. Prsty si našly cestu do jejích vlasů. Zaslechla sténání a její ústa se vydala dolů.

„Spencer. Ach, Bože!“

Spencer se nepřestávala pohybovat, malá oždibování a polibky po cestě, až nakonec spočinula svými rty na jedné naběhlé bradavce a nasála ji něžně do úst. Cítila, jak sebou Ashley při její činnosti trhla. Přejela zuby přes naběhlý výstupek, přesunula se k druhému prsu a svými prsty se starala o to, které právě opustila. Byl to špatný úhel, skloněná dolů a potřebovala změnit polohu. Zvažovala, že by vyjela zpátky nahoru pro polibek, ale začala být mokrá a nebylo to jen ze sprchy. Nikdy dřív tohle nedělala. Ale tak nějak věděla, že Ashley už je připravená. Přesunula svá ústa níže, klouzajíc přes tmavovlásčino napjaté bříško a zanechávala na něm cestičku malých značek.

„Spencer. Ježiši, Spencer. Doprdele.”

Spencer zbožňovala skutečnost, že tyhle drobné fráze vycházejí z Ashleyiných úst. Zbožňovala, že to bylo její jméno. Bylo to vzrušující a ohromující. Nikdy neměla tolik potěšení z přinášení potěšení někomu jinému. Povzbuzena tou reakcí, se přesunula na svá kolena, klečíc ve sprchovém koutě si prolíbávala cestu na Ashleyina vnitřní stehna. Zasténání ji přimělo usmát se na hedvábnou pokožku, kterou tam nalezla. Přejížděla svým jazykem škádlivě kolem, pohybujíc se z jednoho stehna na druhé a stoupajíc výš a výš, ale nějak vynechávajíc žhavé, vlhké centrum, na které se upírala pozornost obou dívek. Spencer čekala, toužíc po slyšení dalšího.

„Bože, ano, Spence!“

Nechala svůj jazyk sklouznout o něco blíž a zafoukala jemně na místo, kde věděla, že ji Ashley chce.

„Kurva, Spencer,“ vydala ze sebe Ashley roztřeseným dechem, „kdo by si myslel, že jsi škádlilka?“

Spencer se usmála a přeběhla jazykem lehce přes žhavou, vlhkou změť nervů před sebou, vychutnávajíc si smyslný výkřik, který to vyvolalo.

„Spencer, PROSÍM!“

Poddávajíc se svým tužbám, Spencer začala hladit Ashley svým jazykem, nejprve pomalu a něžně, ale pak trochu silněji, když ochutnala vlhkost, která se tam tvořila. Ashleyiny přiškrcené steny rezonovaly koupelnou a bylo to svůdné. Tmavovláska zvedla nohu na okraj vany, poskytujíc Spencer lepší přístup a zasténala znovu, když dva prsty vklouzly do jejího nitra.

Nezkušenost nic neznamená. Spencer věděla, co chce a jak toho dosáhnout. Zatlačila Ashley až na kraj a pak ještě o něco dál. Mohla cítit, jak to brunetě přichází. Její výkřiky byly nesouvislejší a brzy se rozdrobily pouze na Spenceřino jméno stále dokola, zatímco napjatá kolem blondýnčiných prstů vyvrcholila, silně a dlouze.

Spencer se s bolavými koleny postavila a sledovala, jak se Ashley opírá o stěnu sprchového koutu s napjatýma rukama. Usmála se a objala pažemi tmavovlásku kolem pasu, aby jí pomohla udržet se na nohou a vtiskla polibek na ty růžové, nádherné rty. Ashley zvládla získat trochu kontroly nad svým tělem a smysly, až po pár minutách.

„Ježiš, holka, učíš se rychle!“

Spencer se zakřenila. „Měla jsem dost dobrou učitelku.“

Bruneta obě překvapila tím, že vypnula vodu. Vytáhla Spencer ze sprchy, než mohlo být něco řečeno a popadla jeden z ručníků. Spencer si stoupla na koupelnovou podložku a nechala Ashley, ať ji jemně osuší. Začala s jejím obličejem, sušila ho a prokládala své pohyby polibky, než se přesunula dolů na její paže. Náhlý vjem měkkého froté, otírajícího její prsa poskytl Spencer zcela nové ocenění toho materiálu a pak byla Ashley na kolenou před ní a upřeně zírala. Spencer zavřela oči a čekala. Ale nic se nestalo. Otevřela oči, shlédla dolů a zjistila, že Ashley stále upřeně hledí, nejprve přímo před sebe a pak vzhůru na Spencer.

„Jsi mokrá,“ zašeptala tmavovláska sotva na hranici slyšitelnosti. Obě věděly, že nemluví o vodě ze sprchy.

„Ty jsi...“ Spencer polkla, „rajcovní.“

A pak byla na kolenou i Spencer a jejich ústa se spojila v polibku, který byl rychlý, zuřivý a neuvěřitelně dobrý. Cítila, jak se překotila dozadu, s Ashley na sobě. Brunetina ústa byla všude, divoká a smyslná. Ruce se vydaly dolů a Spencer ještě více zvlhla. Nikdy si neuvědomila, že by mohla být připravená pro někoho tak rychle. Ashley vytahovala na povrch její zcela novou stránku, o které nikdy nevěděla. Pak jí tmavovlásčiny prsty roztáhly nohy a byla uvnitř.

„Ashley. Ježiši!“ Spencer se na podlaze koupelny propnula s tělem žhavým a zoufalým.

Cítila Ashley sklouznout dolů, její jazyk zasahující její centrum. Brunetiny průniky byly tvrdé a rychlé, nebylo v nich nic něžného. Spencer sevřela Ashleyinu hlavu a přitiskla ji silněji k sobě. Bylo to téměř brutální, ale ach-tak-dobré. Nikdy nepoznala takovýhle sex, nikdy dřív nezažila jakýkoliv z těchhle vjemů.

„Ashley!“ vykřikla v touze po něčem. Nedokázala přemýšlet, její mozek explodoval barvami, jak muzikantčiny obratné prsty přirážely silněji a rychleji. Nedokázala vyjádřit své potřeby. Bojovala o dech a nějaký druh smysluplné věty a vyrazila ze sebe slova. „Ashley, Bože, silněji. Prosím, silněji.“

Tmavovláska zdvojnásobila své úsilí, pronikající do Spencer a nechávajíc svůj jazyk pracovat na tři směny. Světlovláska se vzpínala na podlaze stále dokola, paty bořící do koupelnové podložky. Kňučela, rukama stále přitahujíc Ashley blíž, vědoma si, že pravděpodobně dívce ubližuje, ale neschopna přestat. Přirážejíc svými boky proti puse a ruce, které jí přinášely rozkoš, ji dál pobízela. Objevil se nový vjem: najednou v ní byly tři prsty a byla tak plná, že si myslela, že praskne. Byl tam slabý náznak bolesti, ale jen tak silný, aby zesílil potěšení tisíckrát a přiměl ji křičet silněji. Přicházelo to a ona to věděla, svět s ní splýval a převracel ji naruby.

„ASHLEY!“ zakřičela Spencer, která vrcholila ve vlnách, které se zdály, že budou trvat věčně. Nakonec klesla na podlahu a třásla se. Osamělá slza se jí vyřinula z koutku oka.

Nepozorovaně si ji otřela, ale následovaly další. Ashley byla hned u ní, přitáhla si ji do objetí a pevně ji svírala. Mohla slyšet, jak Ashley tiše mumlá: „Ach, Bože, Spencer, tak moc se omlouvám. Nechtěla jsem ti ublížit. Ach, Bože, je mi to hrozně líto, broučku,“ pořád dokola.

Spencer otevřela ústa, ale nebyla schopná vydat ze sebe jakýkoliv zvuk. Dokázala jen zvednout roztřesený prst a položit ho na brunetina ústa, aby ji utišila. Ležely spolu, propletené a Spencer se ujistila, že přestane plakat a trochu víc se uklidní, než otevřela ústa.

„To je dobrý.“

„Ne, ne, to není. Ublížila jsem ti. Ach, Bože, Spence, tak moc se omlouvám, nikdy jsem-“

„Pššt!“ přerušila Spencer tu náhlou záplavu připomínek. „Neublížila jsi mi.“

„Pláčeš.“

„Jo, ale ne proto, že bys mi ublížila, a už jsem přestala.“ Popravdě se světlovláska cítila trochu hloupě kvůli těm slzám.

„Co se stalo?“ Ashley na ni shlížela v obavách a s pocitem viny.

„Ashley, přestaň se strachovat. Jsem v pořádku a neublížila jsi mi.“ Spencer se zvedla do sedu a přitáhla si tmavovlásku s sebou. „Jen to bylo…vážně intenzivní.“ Kousla se do rtu. „Hádám, že na to nejsem zvyklá.“ Pak zrudla. „Fajn, jsem blbá.“

Ashley ji políbila s výrazem náhle změklým péčí a chápavostí. „Nejsi blbá. To je v pořádku! Kdo nebrečí po vážně dobrém sexu?“ zeptala se s uchechtnutím.

„No já!“ opáčila Spencer. „Ale pravdou je, že před tebou jsem vážně nikdy neměla dobrý sex. Nebo neměla vážně dobrý sex.“ Spencer se při té větě znovu červenala.

Ashley se rozesmála a políbila ji na čelo. „Rádo se stalo.“ Zasténala. „Měly bychom se zvednout z podlahy, než se tvoje dcera začne zajímat, co mělo znamenat všechno to ječení.“

„Ashley, ona je hluchá,“ připomněla jí Spencer. „Neslyšela to ječení.“

„No jo, jsem tak pitomá.“

Spencer se rozesmála a políbila ji. „Ne, nejsi. Jsi překrásná.“

Ashley se tvářila vážně, zatímco vytahovala světlovlásku na nohy. Ani jedna nebyla ochotná hovořit o faktu, že souhlasily, že teď budou opět jen kamarádky. Ani jedna z nich si nebyla jistá, že to bude fungovat. Spencer cítila, že by měla načít to téma, ale hluboko v sobě nechtěla. Tak to neudělala. Nechala je obléci se a pak políbila Ashley na rozloučenou u dveří. Jakmile se za brunetou zavřely, opřela se o ně.

Jak moc se může život změnit za noc?

Hodně.


33

Spencer nechala znít vyzváněcí tón do svého ucha nejméně posté tuhle hodinu. Žádná odezva. Po tolika zazvoněních ji to jen přesměrovalo do hlasové schránky. Spencer zavěsila. Nemělo smysl nechávat další vzkaz; byla si dost jistá, že těch pět, které již zanechala, ji řadilo do přihrádky ‚stalkerka‘. S povzdechem se vrátila k čištění skříňky v chodbě, jasné známky toho, že byla velice naštvaná.

Dokonce i Elly kolem ní chodila po špičkách. Bylo to pravděpodobně proto, že ji seřvala kvůli nepořádku v holčiččině pokoji, což bylo tak nepodobné Spencer, že obě dvě věděly, že je něco špatně. Elly se teď velice snažila být hodnou holčičkou. Uklidila si pokoj, přestože se jí Spencer omluvila objetími a zmrzlinou, a tiše sledovala animáky v obýváku. Pro Elly bylo snadné být potichu – nemluvila – ale i tak dělala spoustu zvuků: pobíhání po domě s panem Chlupáčem v podpaždí, shazování věží z kostek na podlahu bylo jednou z jejích oblíbených her. Bylo to poskakující děcko a Spencer to zbožňovala. Schoulila se v sobě při myšlence, že její vlastní nálada tolik ovlivňovala její dceru. Možná to nebyla jen její nálada. Možná se Elly také stýskalo po Ashley. Ve skutečnosti si byla jistá, že se Elly také po Ashley stýská. Děcko se mnohokrát ptalo po muzikantce, popravdě několikrát denně.

Spencer v tuhle chvíli trápila víc než jedna věc. To jasně nejhlavnější byla skutečnost, že už týden o Ashley neslyšela. Neviděly ji od večera po tom -. No, od večera po tom. Bylo to takové středně trapné, převážně kvůli tomu, že se musely zdržovat líbání a uvědomování, že nemohou, neměly by. A mělo by jim být připsáno k dobru, že se nepolíbily. Spencer ji objala na rozloučenou u dveří a cítila se frustrovanější a zmatenější než kdy dřív. A teď, nic. Alespoň nemohla tvrdit, že když ji tmavovláska dostala do postele, byla pak odkopnuta, protože, no, zaprvé by to Ashley neudělala a zadruhé přišla večer po tom. Ale proč od ní nemá žádné zprávy? Kde, doprdele, je? A proč jí nezvedá telefon? Spencer byla znepokojená, ale věděla, že je Ashley naživu, protože ji zahlédla ve středu večer u Ellyiny výtvarné třídy. Jedno zamávání a pak se tmavovláska vypařila. Spencer to nesnášela.

Skutečnost, že ona i Elly postrádaly Ashley, byla ještě znepokojivější. Celý smysl jejich dohody byl udělat věci méně komplikovanými. Místo toho se zdálo, že jak matka, tak dcera byly bez Ashleyiny společnosti nešťastné. Ukázalo se, že tři nejsou dav. Elly se nikdy neptala po Grayovi, ale po Ashley se ptala s odhodláním, které vyvolalo u Spencer obdiv.

A vrcholem všeho bylo, že si Spencer musela přiznat, že je lehce sexuálně frustrovaná. Kdo by nebyl, kdyby spal v té posteli? Přemýšlel o tom. Snil o tom. Probouzel se zmáčen potem z přehrávání si toho, noc za nocí. Dobrá, tohle bylo v tuhle chvíli na spodku seznamu jejích starostí, ale stejně to pořád bylo vzadu v její hlavě.

Takže se vší svou frustrací, nemluvě o úzkosti z toho, že se nemůže dostat k Ashley, vyčistila Spencer skříňky v chodbě. Pak vyčistila kuchyňské skříňky a koupelnové. Přestala, aby uložila Elly a pan Chlupáče do postele a ujistila se, že dneska věnuje extra dlouhou dobu jejich čtení na dobrou noc a vzájemnému mazlení, aby si vynahradily svou dřívější nevrlost. Když se pohnula, aby zhasla světlo, uslyšela zaklepání na zeď, což byl Ellyin způsob, jak přitáhnout její pozornost.

„Přijede Ashley brzy?“ ukazovala holčička. „Panu Chlupáčovi chybí.“

Spencer se chabě usmála. „Doufám v to, zlatíčko. Jen má teď moc práce. Brzy se staví pozdravit nás, ano?“ Mohla to být lež, ale Spencer doufala, že je to pravda tak moc, že se odvážila dát naději i své dceři. Zhasnula světlo a šla si najít něco dalšího k vyčištění.

Uběhly další dva dny a byl to tak již skoro týden a půl od chvíle, co spatřily Ashley. Spencer věděla, že něco je velice špatně. Truchlila steskem po Ashley, a ne kvůli něčemu sexuálnímu. Srdce se jí svíralo a chyběla jí přítomnost tmavovlásky v jejím životě. Chybělo jí její ochomýtání se v kuchyni, zatímco Spencer vařila večeři, chybělo jí pozorování, jak točí s Elly po obýváku, hrajíc si a smějíc se. Chybělo jí úplně všechno a ten stesk neustával. Elly ji také stále postrádala, ačkoliv se po ní přestala tolik ptát. A samozřejmě to ještě víc Spencer znepokojovalo. I když se Elly nikdy neptala po Grayovi, Spencer se jí stejně snažila vynahradit nedostatek otcovských schopností jejího bývalého manžela, protože věděla, že se jím Elly cítí trochu opuštěna. A teď to cítila znovu. Bůh ví, že to nebyla Ashleyina vina. Byla Spenceřina, pokud vůbec něčí, ale stejně ji to znepokojovalo.

Zkoušela znovu Ashleyin mobil. Vypnutý. Byl tak už několik dní.

Další týden a Spencer objevila novou definici mučení. Její vlastní starost o Elly a sebe byly nyní pevně zatlačeny do pozadí mysli. Ashley nebyla doma. Ashley nezvedala telefon. Ashley za sebe našla náhradu jak v nemocnici, tak v komunitním centru. Spencer věděla, že balancuje na pokraji děsuplnosti, když kontrolovala ty místa, ale teď byla vážně znepokojená. Její kamarádka zmizela. Ashleyini nadřízení jen kroutili hlavami a snažili se, jak uměli, ujistit Spencer, že je Ashley v pořádku. No, skutečnost, že se jim ozvala, znamenala, že je naživu. Ale v pořádku? Ne, Ashley nebyla v pořádku. Hluboko ve Spenceřině žaludku sídlil pocit, který již dál nemohla ignorovat – možná instinkt – ale takový, kterému světlovláska byla ochotná důvěřovat. Ashley nebyla v pořádku. Teď, kdyby ji jen Spencer dokázala najít a zjistit proč, možná by s tím mohla něco udělat.

Spencer seděla doma a v zoufalství si kousala nehty. Požádala své rodiče, aby si vzali Elly a ti okamžitě souhlasili. Její otec si všiml pytlů pod jejíma očima, jejího lehce strhaného obličeje a ustaraného výrazu a obdařil ji všemocným objetím. Po tom, co ho ujistila, jak jen bylo v jejích silách, že je v pořádku, připustila, že si dělá starosti o Ashley. Jelikož to byl skvělý sociální pracovník, zatáhl ji dovnitř a přiměl ji mluvit. Po tom, co se ze všeho vypovídala, se cítila lépe. Pořád měla obavy, ale menší než před tím.

Měla na paměti jeho slova na rozloučenou: „Jsi dobrá kamarádka, Spencer, že se tak strachuješ. Mohla by dopadnout mnohem hůř, než že se bude spoléhat na tebe.“ Spencer v to doufala. Jen se z celé podstaty svého bytí bála, že v tomto případě je příčinou toho problému, a tudíž nikdy nemůže být řešením.

Začala opět prozvánět všechna Ashleyina čísla. Pořád byla vypnutá nebo, v případě její pevné linky doma, šel hovor rovnou do záznamníku. Pořád odhodlaná vyrazila k muzikantčinu domu. Pokud tam nebude, Spencer se tam utáboří. Nebo tak něco. Nebo najde jednoho z brunetiných nadřízených a bude s ním třást tak dlouho, dokud jí neprozradí místo pobytu jisté Ashley Daviesové.

Když v rychle tmavnoucím večerním soumraku zahýbala k Ashleyinu domu, všimla si Spencer, že se vzadu svítilo. To tam rozhodně nebylo, v posledních dvou případech, když projížděla kolem. A vypadalo to, že v garáži je možná auto. No, to bylo dobré. Teď musela jen bušit na dveře tak dlouho, dokud ji Ashley nevpustí dovnitř, nebo dokud sousedé nezavolají policajty. Možná, že by ji policisté pustili dovnitř. Spíš ne.

Zhluboka se nadechla a cílevědomě přešla ulici. Tentokrát tu nebude žádné vyčkávání u dveří a vtiskování si do paměti všech rýh ve dřevě. A nebude tu žádné mučení se. Tohle už rozhodně nebylo o Spencer. Pokud bude její kamarádka, osoba, na které jí záleželo víc, než na komkoliv jiném na tomto světě, vyjma její dcery, v pořádku, pak bude všechno dobré. Znovu se zhluboka nadechla a zaklepala na dveře.

Neozvala se žádná odpověď, tak zaklepala znovu. Pořád žádná odpověď. Ale světlo vzadu v domě zhaslo a Spencer to neušlo. Stáhla ústa do pochmurné odhodlané linky a klepala pořád a pořád, dokud se konečně dveře pod jejími otlučenými klouby neotevřely.

Ashley vypadala jako troska. Vlasy měla spuštěné, ale její tvář byla vyzáblá a oči byly bez života. Měla na sobě džíny a pohodlný svetr, ale Spencer z toho oblečení dokázala říct, že z její kamarádky vyprchala půlka života. Bylo to příšerné.

„Ashley.“ Spencer se natáhla k dívce, s tváří svraštěnou znepokojením.

„Spencer.“ Světlovlásčino jméno znělo bezvýrazně z Ashleyiných úst. I v jejím hlase chyběl život a rytmus, který vždycky dělal z brunetina hlasu skoro zpěv, byl také pryč.

Spencer se zachvěla. Měla pravdu: něco tu bylo strašlivě špatně.

„Ehm, hele, nemůžu... Můžeš se vrátit někdy jindy?“ Ashleyin hlas byl schlíplý.

„To ani náhodou!“ prohlásila Spencer. „Ashley, co se stalo? Mluv se mnou.“ Natáhla se, otřela se rukou o brunetinu tvář a trhla sebou, když se druhá dívka odtáhla, jako by ji popálila.

„Spencer, já…“ Ashley viditelně polkla. „Já zrovna teď nemůžu.“

Hlas byl tak přiškrcený, že Spencer věděla, že by další slovo znamenalo slzy. Byla strašlivě rozpolcená mezi touhou způsobit, aby se její kamarádka cítila lépe a obavami, že by tlačení na ni mohlo věci ještě zhoršit. Ale nemohla Ashley takhle nechat. Prostě nemohla.

„Ashley, zlato, jsem tu jen, abych se ujistila, že jsi v pořádku. Měla jsem o tebe strach. A zjevně nejsi v pořádku, takže…“

Spencer sledovala, jak její kamarádka udělala defenzivní krok vzad a řeč jejího těla křičela ‚Nech mě být. Chci se stočit do klubíčka a umřít‘. Spencer vkročila do dívčina domu, odmítajíc odejít. Jednou rukou za sebou zavřela dveře a pak udělala pár kroků vpřed, narušujíc osobní prostor druhé dívky a obtočila kolem ní paže. Vtáhla si Ashley do nevyhnutelného objetí, chráníc ji před jakoukoliv bouří, která v ní vřela a pevně ji svírajíc. Cítila, jak Ashleyina hlava klesla na její rameno a pak se ruce obemkly kolem Spenceřina pasu v konečném výbuchu bolesti a rezignace. Spencer mohla cítit, jak se Ashley třese a ještě zpevnila své sevření, přitahujíc si menší dívku k sobě a laskala ji, hladila a konejšila.

Když si uvědomila, že Ashley ji v dohledné době nehodlá pustit, Spencer je jemně dovedla do obýváku, udržujíc pevné sevření kolem dívky. Jakmile byly na gauči, trochu ji pustila, ale jen natolik, aby mohla vtisknout polibek na Ashleyin spánek a uhladit jí vlasy. Tmavovláska se teď třásla méně, ale stále plakala a ty slzy padaly přímo do Spenceřina srdce, pálící jako kyselina.

Jak pláč pomalu ustával, odtáhla se a zahleděla se hluboko do Ashleyiných očí. Bruneta lehce škytala, tím způsobem, co děláte po tom, co jste si vyplakaly oči a Spencer se vřele usmála, ačkoliv stále se zjevně ustaraným pohledem. Něžně setřela slzy z muzikantčiny zbrázděné tváře.

„Jsem tady,“ zašeptala. „To bude dobré. Ať je to cokoliv, vyřešíme to, ano?“ Spencer mumlala slova proti Ashleyinu čelu a nechala je vycházet ven, aniž by o nich přemýšlela. Byla tak ustaraná. Tohle bylo tak nepodobné Ashley, kterou poznala, že neměla ponětí, kde začít. Ale možná, že jen být dobrou kamarádkou, je to jediné, čím potřebuje začít. Hádala, že čas ji naučí, jakmile přijde na to, co to, kčertu, s Ashley bylo.


34

Spencer opravdu nevěděla, jak si s Ashley v téhle situaci poradit. Tmavovláska se nakláněla dopředu, s lokty na kolenou a rukama přitisklýma na oči. Všechno, co blondýna mohla dělat, bylo přejíždět rukou v pomalých kruzích po Ashleyiných zádech a sedět vedle ní, s ustaraným výrazem. Mohla cítit intenzitu v pokoji a ta vyzařovala z brunety ve vlnách. Nesnesitelné. Spencer bojovala s potřebou něco říct a nacházela to ticho k nevydržení.

„Ash, mluv se mnou.“ Spencer doufala, že to byla správná slova a zároveň na ni její instinkty znovu ječely: Netlač na ni. Netlač na ni příliš tvrdě. Fajn, nebude na ni tlačit.

„Spencer,“ Ashley si znovu promnula oči, „to je dobrý. Jsem v pořádku. Můžeme to prostě nechat být?“

No, možná trochu zatlačí.

„Na jak dlouho, Ash? Dokud tě to nestráví zevnitř?“ Spencer udržovala svůj hlas záměrně tichý a sklouzla o trochu blíže k dívce vedle sebe. „Dokud si nepromluvíš s někým jiným? Protože, kdybych si opravdu myslela, že by se to mohlo stát, nechala bych to. Ale už tě znám natolik dobře, že to hodláš uzamknout v sobě a předstírat, že je to dobrý.“

„Je to dobrý!“ Ashley v tomhle nebyla zrovna nejpřesvědčivější lhářkou.

Spencer se naklonila dopředu a odhrnula vlasy z brunetina obličeje. „Ash, prosím, zlato, mluv se mnou. Všechno bude v pořádku, slibuji. Jen se mnou mluv.“

„Nemůžu!“ vykřikla Ashley v odpověď, výkřikem tak hlubokým a hrdelním, že se z toho Spenceřiny vnitřnosti obrátily. „Nerozumíš tomu, kdo jsem, čeho jsem schopná, Spence.“ Zjevně se to zhoršovalo. Ashley se soužila nějakým vnitřním žalem, který Spencer nedokázala rozpoznat a vše, co mohla světlovláska udělat, bylo přitáhnout si ji blíž a doufat, že jí pomůže se přes to dostat.

„Jsi báječná, Ash. Jsi úžasná.“ Mumlala všechno, co dokázala vymyslet, aby uklidnila situaci, ale nefungovalo to. Ashley se rozrušovala a stávala se lhostejnou. „Ash, Ash.“ Spencer si ji přitáhla blíž, do svého náručí, kolébala s ní a modlila se, aby se věci spravily. „Ash, broučku, to je dobrý. Pššt, jsem tady. To je dobrý.“

„Spence. Bože, Spence.“ Ashleyina hlava byla vtisknuta do záhybu Spenceřina krku a nechala své tělo padnout na to blondýnino. „Já to nedokážu. Já…já, tak moc chci. Nemůžu-“

„Pššt, pššt. To je dobrý, Ash. To je dobrý. Vyřešíme to, ať je to cokoliv. My to vyřešíme. Pššt.“ Spencer houpala s dívkou ve svém náručí dopředu a dozadu, konejšila ji a modlila se. Doufala, že se nějaký zásah shůry brzy objeví, protože vidět Ashley takhle rozrušenou, ji trhalo na kusy.

K její částečné úlevě, pláč pomalu polevoval. Nebyl to velký rozdíl, jelikož nepokoj stále ve vlnách vyzařoval z Ashley a Spencer stále nevěděla, o co tu kčertu šlo, ale rozhodla se tentokrát zůstat zticha. Tlačila na ni a nedopadlo to moc dobře. Teď jen doufala, že Ashley pocítí potřebu vyplnit to ticho.

Padly pomalu vzad. Spencer je natočila tak, že seděly bok po boku, Ashleyina hlava stále jemně zabořená do jejího ramene, zatímco Spencer hladila tmavovlásčiny kadeře, rameno a paži a mumlala jí jemně šeptem do ucha. Cítila, jak se prsty napínají zezadu její košile a pak se drobně odtahují.

Ashleyina slzami zbrázděná tvář se obrátila k ní. Bolest v jejích očí byla tak patrná, že z toho vhrkly slzy i do koutků těch Spenceřiných. Spencer svraštila obočí znepokojením, starostí a jen náznakem zmatení, naklonila se dolů a políbila svou společnici něžně na čelo, zatímco jí stále chlácholivě hladila paži. Nechala se vést svými instinkty, sjížděla svými polibky dolů do koutků Ashleyiných očí, kde se stále shromažďovala vlhkost, líbala ji na spánek a sjížděla dolů na tvář. Políbila pokleslý koutek jejích sladkých, měkkých úst, její bradu, druhý koutek úst. Setrvala tam, možná sekundu příliš dlouho, protože, zatímco se Ashley posledních pár minut vůbec nehýbala, teď byla rychlá.

Spencer zjistila, že její rty jsou zajaty v polibku, který začal jako jemný a potřebný, ale téměř okamžitě se prohloubil do něčeho mnohem silnějšího. Cítila Ashleyiny ruce proklouzávat kolem sebe, jedna z nich se jí zabořila do vlasů skoro bolestivě, jak se ten polibek stával jedním z nejintenzivnějších zážitků Spenceřina života. Cítila, jak se jí věci rapidně vymykají kontrole. Ashley se stávala ve svých pohybech tak naléhavá, že Spencer si nebyla jistá, že by se dokázala sama vymanit. Tohle byla pravděpodobně chyba, právě teď, v tuhle chvíli. Ashley nepřemýšlela zrovna rozumně.

Ashleyiny ruce byly na ní a muzikantčino tělo ji zatlačovalo dozadu do podušky gauče. Navzdory Spenceřiným pochybnostem, mohla cítit nápor touhy a potřeby, čistou sexuální energii proudící skrz ni. Cítila, jak Ashleyina ruka našla její ňadro, přivádějíc její bradavku k náhlému ztvrdnutí, a koleno vklouzávající mezi její, nacházejíc úspěšně svůj cíl. Spencer nemohla zabránit zajíknutí se do Ashleyiných úst, zatímco ji štíhlá dívka uvěznila pod sebou. Přesunula své ruce na brunetina ramena, ve snaze najít v sobě sílu – nebo alespoň nějaké sebeovládání – aby ji přiměla přestat. Jenže to nebylo tak snadné. Část Spencer ječela, aby z ní Ashley strhala oblečení, zanořila se do ní a přivedla ji k orgasmu tak silnému, že by zapomněla vlastní jméno. Ale rozumně uvažující část Spencer – a v tuhle chvíli, to byla poměrně velká část – jí říkala, že by to byla chyba.

Ashleyina ruka vklouzla pod Spenceřinu sukni, dosáhla okraje jejích kalhotek a zanořila se pod ně, skoro dřív, než měla světlovláska čas zaregistrovat, co se to děje.

„Ashley!“ zalapala po dechu, prsty náhle způsobující nemožnost myslet na cokoliv jiného. A pak byla bruneta v ní, nořící se. Spencer byla sotva připravená a znovu zalapala po dechu, jak jí pronikala lehká bolest. Ale s dalším zanořením Ashleyiny prsty zasáhly správné místo a jí padla hlava dozadu. Sevřela tmavovlásčina ramena, sténala a prohnula se v bocích, ztrácejíc se v těch pocitech.

Ach, Bože, tohle muselo přestat. A přesto to bylo tak zkurveně dobré. Spencer se tomu chtěla poddat, cítit ten neuvěřitelný vrchol, který znala, ale věděla, že by to nebylo správné. I s tím neskutečně vzrušujícím vjemem, který vytvářely Ashleyiny prsty, Spencer cítila, že to není správné a to nechtěla. Nechtěla být taková.

„Ashley,“ zasténala, „přest-. Panebože.“ Bylo tak těžké mluvit, když vás někdo tlačil velice, velice blízko k vrcholu. „Dost,“ zaskřehotala a přesto vnikání nepřestávalo, neodbytné a ještě energičtější. Spencer se kousla do rtu, popadla Ashley za ramena a dostala to z úst. „Ashley, PŘESTAŇ!“

To mělo efekt a cítila, jak pohyby ustaly. Ashley se z ní odtáhla, opírala se o ruce a hleděla na Spencer s výrazem naprosté hrůzy ve tváři.

„Ash,“ začala, ale neměla příležitost dokončit větu. Bruneta před ní vyrazila dozadu, jako by se spálila, z pohovky a chodbou pryč. Spencer zatřásla hlavou, pořádně ohromená, pak si urovnala šaty, než se vydala za svou kamarádkou.

Mohla slyšet vzlykání vycházející z koupelny a tiše zaklepala. „Ash, to je v dobrý. Pusť mě dovnitř.“ Žádná odpověď. „Ashley, dělám si starosti. Prosím, zlato, pusť mě dovnitř. Je to v pořádku. Neudělala jsi nic špatného.“ Stále žádná odpověď.

Spencer zkusila kliku a k její nezměrné úlevě zjistila, že není zamčeno. Pomalu dveře otevřela a objevila svou kamarádku stočenou do klubíčka na koupelnové podlaze.

„Běž pryč,“ pronesla Ashley bezvýrazně.

„Ne,“ odvětila Spencer. Klekla si na podlahu před brunetou, ale druhá dívka měla tvář odvrácenou, skrývajíc ji v rohu mezi vanou a zdí. „Ashley, to je v pořádku. Neudělala jsi nic špatného.“

Vyděšený, pohnutý, vnitřní bitvou poznamenaný obličej ženy, do které se zamilovávala, se otočil k ní. „Jak to můžeš říct? JAK? Po tom… Po tom, co jsem se na tebe právě vrhla?“ Ashley přerušila svůj proslov vzlykem. „Jak můžeš vydržet být mi na blízku?“

„Ashley, Ashley, nic špatného jsi neudělala. Pššt.“ Spencer si klekla blíž ve snaze, aby jí druhá dívka věřila.

„Kromě toho, že jsem tě zatraceně napadla, Spencer? Jak jsem mohla? Jak?“

„Jak jsi mohla přestat, když jsem tě požádala?“ Přerušila ji Spencer. „Jak jsi mohla vyhledat kontakt, když jsi někoho potřebovala?“

„Spencer, jsem jedovatá. Nemůžeš mi být nablízku.“ Ashley si přitáhla kolena blíž, jako by se snažila vymazat se úplně ze světa, a odtáhla se tak.

„Ashley, to je blbost. Nejsi jedovatá.“ Spencer položila ruku na Ashleyino koleno a posadila se do tureckého sedu před ní. Nehodlala ji nechat odtáhnout se a nikam neodcházela. „Ashley, mluv se mnou. Prosím. Řekni mi, odkud tohle všechno vzešlo.“

„Budeš mě nenávidět,“ zašeptala Ashley.

„To je nemožné,“ odpověděla Spencer.


35

„Prosím!“ Spencer teď žadonila.

„Spencer, jdi pryč. Já tohle nemůžu.“

„Nebuď směšná, Ashley. Nikam nejdu. Nemyslím si, že jsem někdy viděla někoho takhle rozrušeného. Jak tě mohlo napadnout, že bych tě takhle opustila?“ Spencer si skousla ret. „Řekni mi, co se stalo. Ať je to, co je to, vyřešíme to. Společně.“

Spencer vážně doufala, že nikdo neumřel, protože to by pravděpodobně znamenalo, že by to nešlo vyřešit. Ach. Bože. Tohle byl bod, ve kterém si Spencer obvykle uvědomila, že si nevidí do pusy. Bylo to něco, v čem byla dobrá a její bratři na to rádi upozorňovali. Trochu sebou trhla, při té myšlence a pak zaměřila svou pozornost zpět na dívku před sebou.

„Ashley.“ Spencer něžně, ale pevně sevřela muzikantčinu bradu a obrátila tu zoufalou tvář, aby se střetla s jejím pohledem. „Ashley, řekni mi, co se děje.“

„Ne, budeš mě nenávidět.“

Spencer nedokázala zabránit úsměvu.

Věděla, že prorazila, díky té lehce nedůtklivé poznámce v dívčině hlase. Připomnělo jí to výraz, který měla občas Elly, když věděla, že Spencer vyhraje spor. „Ty víš, že ne. Víš, že bych tě nikdy nemohla nenávidět.“

„Možná, že je to pravda, ale měla bys, a já bych ti neměla být nablízku.“ Ashley odvrátila hlavu pryč, hořkost v jejím hlase se vsakovala do podlahy koupelny a tvořila opar.

Spencer sevřela Ashleyinu tvář do dlaní a pomalu setřela slzu z koutku nádherného dívčina oka. „Ashley, pokud jsem udělala něco špatně a něčím tě naštvala, musíš mi říct, co to je.“

Byl to smělý plán: buď Spencer udělala něco špatně, v takovém případě chtěla vědět, co to je a napravit to, nebo naopak neudělala, a v takovém případě doufala, že tmavovláska bude protestovat tak vehementně proti tomu tvrzení, že se uvolí jí prozradit, co se opravdu stalo, jen aby jí Spencer uvěřila. Byl to popravdě dost vychytralý plán. Kdyby Spencer nebyla tak odhodlaná zjistit, co přesně je v nepořádku s její kamarádkou, pak by na něj byla celkem pyšná.

„Ne! Bože, ne, Spencer. Není to nic, co bys udělala.“

Uff. Bod pro Spencer. Není to její chyba! Teď jen zjistit, o co doopravdy jde.

„Spencer, je to mnou, ano? Já jsem ten problém. Neměla bys tu být. Ty, ty nevíš, kdo jsem.“

„Jsi muž?“

Ashley na ni zírala.

„Tajná agentka?“

„Spencer…“

Blondýna ji ignorovala, hleděla vzhůru k umyvadlu se zamyšleným výrazem. „Počkej, jsi hroch?“

„Spencer, nech toho. Mluvím vážně.” Ashley vypadala rozzuřeně a Spencer se nedokázala ubránit úsměvu.

„Ashley, já vím, kdo jsi.“ Matka jednoho dítěte a s dalším na cestě se zvedla na kolena a sevřela tvář dívky, do které se zamilovávala. „Jsi Ashley. Jsi člověk, který tu pro mě byl každou sekundu posledních několika měsíců. Jsi moje nejlepší kamarádka. Jsi víc než to. Jsi někdo, na kom mi hluboce záleží. Vím přesně, kdo jsi.“

„Je to lež, Spencer.“ Ashley si skousla ret a zavřela oči. „Všechno je to lež.“

„Jak to?“

„Nejsem tou, co si myslíš, že jsem!“

„Přestaň to říkat!“ vyrazila ze sebe Spencer. „Nebyla jsi ke mně nic než úžasná.“

„Jo, no, taková jsem nebývala.“ Ashley odvrátila hlavu na stranu, nevšímavá ke Spenceřině doteku.

„Všechno, co jsi pro mě udělala -“

„Byla lež, Spencer!“ vpadla jí Ashley hořce do řeči. „Všechno je to lež. Taková se snažím být. Je to hra.“

„Hra?“ Teď byla Spencer zmatená. „Máš postranní úmysly?“

„Dalo by se to tak říct.“ Ashley se na ni nepodívala.

„A ty jsou?“

„Nech to být, Spencer!“ Tmavovláska položila svou hlavu unaveně do rohu. „Prostě to nech být a jdi. Věř mi, udělala bys líp, kdybys předstírala, že jsme se nikdy nepoznaly.“

„Pche!“ uchechtla se Spencer. „To se nestane. Nikdy.“ Naklonila se dopředu. „Ashley, já ti nevěřím. Když jsi tu pro mě byla, když jsi mě držela a pomáhala mi, to bylo co? Nezáleželo ti na mě?“

„Ne.“ Spencer slyšela dívčino zašeptání na hraně slyšitelnosti. „Záleželo.“

„Byla jsi tu, protože ti na mě záleželo?“

„Ano.“ Další zašeptání.

„No, Ježiš, Ashley Daviesová, tady máš ty postranní úmysly!“ prohlásila Spencer. „Být tu pro mě, protože ses starala. Už chápu, že tohle jsou ty nejpodlejší věci, kterých jsi schopna! Mohla bys být záporák z animáků s takovýmito úmysly!“

Ashley otočila svou hlavu zpátky a Spencer mohla vidět, že její hloupý pokus o humor vyzněl do ztracena.

„Starám se. Ale to nestačí. Já...“

„Ty co, Ashley?“

„Využívám tě.“ Ashley si pohřbila hlavu do dlaní, slzy se daly opět do pohybu. „Využívám tě,“ zavzlykala.

„Pššt, pššt. To je dobrý.“ Spencer si přitáhla druhou dívku dopředu, do svého náručí a snažila se ji ukonejšit. „Ashley, ty mě nevyužíváš. Není tu nic, kvůli čemu bys mě mohla využívat.“ A Spencer tomu věřila. I kdyby to byla pravda, co jí Ashley dávala na oplátku, bylo nesrovnatelné.

„Využívám tě a nesnáším to.“ Ashley zaštkala silněji, téměř, jako by tam Spencer ani nebyla.

„Ashley, Ash.“ Spencer sevřela brunetiny ruce a odtáhla je z její tváře. Vzala ji jednou rukou za bradu a pozvedla ji, aby se zahleděla do těch oduševnělých, bolestí naplněných očí. „Kvůli čemu mě využíváš?“ zeptala se a pozvedla obočí.

„Abych…“ Vydala přidušený vzlyk.

„Abys co, Ash?“

„Abych se cítila lépe! Abych měla pocit, že nejsem taková... Abych zahnala svou vinu!“ Odtáhla se od Spencer a zabořila si tvář do paže a schoulila se do ještě menšího klubíčka, než si blondýna myslela, že je možné.

„Ash,“ pokoušela se Spencer opatrně, „řekni mi to, zlato. O co jde?“

„Nemůžu, nemůžu. Ublížila jsem jí a nemůžu, Spencer. Nemůžu to udělat znovu, nemůžu. Omlouvám se, nemůžu, nemůžu.“ Litanie pokračovala, zatímco se Spencer snažila vzít Ashleyina záda do svého náručí, ale bylo to prakticky nemožné, kvůli tomu, jak byla dívka pevně stočená do klubíčka.

„Pššt, Ash, to je dobrý. Mám tě. To je v pořádku.“ Panebože. Co teď?

„To není v pořádku. Není, Spencer. Je mrtvá a už nikdy to nebude v pořádku, a já jí ublížila a nemůžu, nemůžu to udělat znovu. Nemůžu. Je mi to líto, Spencer, tak moc líto. Nemůžu. Ach, Bože, nemůžu, tak moc se omlouvám. Prosím, je mi to tak líto, nemůžu. Je mi to tak líto. Spencer, tolik líto. Nemůžu.“

Ashley byla teď opravdu znecitlivělá a Spencer cítila, že by ji mohla ztratit. Ježišikriste, panebože, co si počít?

Muzikantka stále ležela napolo v jejím náručí a napolo mimo, kývala se dopředu a dozadu a naříkala, „Je mi to líto, je mi to tak líto, nemůžu. Nemůžu. Je mi to líto, Liso, je mi to tak líto. Liso, omlouvám se. Tak moc se omlouvám, zlato.“ Spencer trvalo minutu, než si uvědomila, co teď Ashley říká a pak se hlasitost zvedla. „Tak moc se omlouvám, Liso. Zlato, odpusť mi, prosím.“

„Ash, Ash, to je dobrý, zlatíčko, to je dobrý,” mumlala Spencer, zatímco tmavovláska ochabla a Spencer si dívku vtáhla do náruče. Obtočila své paže kolem otřásajícího se těla a kolébala s ní. Pak, po sekundovém zamyšlení, obtočila také své nohy kolem Ashleyina pasu, obmotala ji a chránila ji. Houpala s nimi dopředu a dozadu, šeptala a líbala ji, ve snaze se přes to dostat. „Ash, to je v pořádku, drahoušku. Vyplakej se z toho. To je ono. Vyplakej se z toho.“

A to udělala. Slova se stala méně souvislými, stejně jako vzlykot proseb k osobě, o které Spencer nikdy neslyšela. Pláč se stal trochu intenzivnějším, ale i s tím se popasovaly. Společně. Spencer ji nechala brečet a, jak pláč ustával, její mumlání se ztišovalo.

Když se věci konečně uklidnily, Spencer seděla opřená zády o zeď. Ashley byla mezi jejíma nohama, paže pevně kolem světlovlásčina pasu a hlavu zabořenou do jejího ramene. Spencer byla stále obtočena kolem své dívky a svírala ji. Nebyla si jistá, jestli ji může pustit. I po tom, co pláč ustal, Spencer tam zůstávala, jen držíc Ashley. Instinktivně věděla, že předtím, tu nikdo pro tu dívku nebyl, ne takhle. A instinktivně věděla, že jen proto, že pláč byl pryč, to neznamenalo, že ta bouře přešla. Ale pustila si Spencer k sobě, nechala Spencer, aby ji držela a to znamenalo, že Spencer může pomoct. Znamenalo to, že by tu mohla být, aby přečkaly zbytek té bouře a nespustila oči z kormidla. Když to bude nezbytné, mohla by nasadit těžkou ráži: Elly a pana Chlupáče. Udělala by cokoliv, aby zabránila Ashley, aby se v tom utopila, obzvláště, když začala mít podezření, že Ashley je na tom takhle poslední dva a půl týdne. Měla větší než malé obavy, že by se v tom druhá dívka utopila.

Nakonec to byla Ashley, kdo se odtáhl. Spencer si nebyla jistá, že se dokáže pohnout. Myslela si, že jí končetiny možná zatuhly v téhle pozici. Opatrně je zkoušela a odmotala nohy z tmavovlásky. Nechala Ashley odejít a nemohla si nevšimnout, že se pohybuje jako náměsíčná, s končetinami ne úplně pod kontrolou. Spencer věděla, že to není jen tou dobou strávenou na podlaze; bylo v tom víc než to. Zvedla se na nohy, zašklebila se bolestí svých kloubů a vyslala k nebesům tiché poděkování za to, že nebyla v pokročilejším stádiu těhotenství, protože jinak by se nemusela nikdy zvednout.

Spencer následovala Ashley do kuchyně, kde ji našla, jak připravuje dva hrnky kafe. Vzhledem k tomu, že Ashley si poslední hodinu byla sotva vědoma Spenceřiny přítomnosti, pokud nepočítáte promáčení něčí košile záplavou svých slz, zatímco vzlykáte, Spencer byla vděčná, že dívka ví, že tam je. Nechala Ashley dělat svou práci, posadila se na jednu stoličku a sledovala ji. Lehce se usmála skutečnosti, že bruneta přesně věděla, jak má ona ráda svou kávu.

Spencer čekala, dokud před ní nebyl horký hrnek kávy, ze které se kouřilo, než se pokusila o jakýkoliv oční kontakt. Nemělo smysl to odsouvat příliš daleko, ačkoliv nehodlala odejít, dokud nezjistí, o co tu, kčertu, šlo. Nezdálo se, že by se Ashley obtěžovala posazením se a opřením se o kuchyňský pult a také nevyhledala oční kontakt s blondýnou. Spencer čekala pár minut, jestli dojde k nějakému zahájení konverzace a pak se rozhodla tak učinit sama.

„Ash…“

„Hádám, že ti dlužím vysvětlení,“ přerušila ji Ashley netečně. Byl to ten tón jejího hlasu, ze kterého se Spencer znovu převrátily vnitřnosti.

„Ash, to je dobrý. Můžu počkat. Jen potřebuji vědět, že jsi úplně v pořádku.“

„Já jsem. Omlouvám se za -“ Ashley mávla rukou všeobecným směrem a Spencer neušlo, že se na ni tmavovláska stále nepodívala. „Omlouvám se za všechno,“ dokončila Ashley poraženecky. Z toho se Spencer svíralo srdce.

V reakci zvedla své kafe jednou rukou a uchopila Ashleyinu ruku tou druhou. Za to se jí dostalo pohledu od překvapené muzikantky.

„No tak, vezmi si své kafe.“

„Spence…“

„Kafe. No tak.“

Ve světlovlásčině tónu muselo něco být, protože Ashley udělala, co jí bylo řečeno. Spencer je odvedla do obýváku a položila si své kafe na stolek. Obrátila se k Ashley, vzala jí kávu a položila ji vedle své a pak ji zatlačila na gauč. Sama se složila na pohovku vedle tmavovlásky a špičkou prstu pozvedla její hlavu, takže hleděly jedna na druhou. Ignorovala, že se druhá dívka tvářila, že její to lehce nepříjemné a měkce se usmála.

„Ashley, řekni mi to.“

„Spencer, to je dobrý. Teď jsem v pořádku.“

„Já vím. Ale když si o tom nepromluvíš, necháš, aby tě to přemohlo.“

„No, mluvením se toho nezbavím, takže…“

„Mluvení pomáhá, Ash. Vždycky to pomáhá. Sdílená bolest je jen poloviční.“

„Nechci na tebe přenášet svou bolest, Spencer. Nechci ti způsobovat bolest.“ Ashley se kousla do rtu. „Spencer…“

„Ashley, to se nestane. Záleží ti na mě. VÍM, že ti na mně záleží. Vím to z morku svých kostí. Věřím ti a nehodlám tě nechat jít. Nebo dovolit, abys mě zahnala pryč. Neublížíš mi, jasné?“

„Mohla bych.“ Ashley vypadala bezútěšně.

„Ash,“ Spencer zvedla dívčinu ruku a lehce hladila její dlaň, „tohle není o mně, nebo o tobě a mně.“

„V určitém směru je,“ povzdechla si Ashley. „Omlouvám se Spencer. Nebyla jsem jen melodramatická, když jsem říkala, že tě využívám.“

„Vzpomínám si. A myslím, že si také vybavuji, že mě využíváš tím, že jsi na mě milá.“ Spencer se uchechtla a byla potěšena, když spatřila Ashleyina ústa škubnout sebou v úsměvu.

„Spencer…“

„Dostaň to ze sebe, Ash. Řekni mi, o co jde.“ Znovu přitlačila, ale tentokrát opatrně.

„Nejsem si jistá, že mohu.“

Spencer se přisunula o trochu blíž a propletla své prsty s Ashleyinými. „Jsem tady, ano? A nic to nedokáže změnit.“ Ashley přikývla v odpověď, ale nic neřekla. Po chvíli Spencer došla k názoru, že to ona bude muset provést první krok. „Ash, kdo byla Lisa?“

Úplně poprvé Spencer pochopila, co znamená výraz ‚ohlušující ticho‘. Protahující se sekundy v ní vyvolávaly obavy, že možná překročila hranici, pak se Ashley dala do řeči.

„Byla to dívka, kterou jsem velice milovala. A které jsem ublížila. Hodně.“ Odmlčela se a Spencer čekala. Věděla, že budou nastávat pauzy, ale také mohla spatřit tu malou dírku v hrázi, tu kolem jejíž okrajů se drolí pevný povrch a malé pramínky vody pronikají skrz. Brzy z toho bude proud a Spencer ho nezastaví. Čekala, a přišlo to.

„Byla to moje přítelkyně. Ne první, ale první, kterou jsem opravdu milovala. První, které jsem byla věrná.“ Její hlas se zadrhl. „Po velice dlouhou dobu.“ Ashley se lehce zasmála. „Byla tak nádherná, prostě… nádherná, uvnitř i zvnějšku. Byly jsme spolu dva roky, když… když se věci pokazily. Všechno šlo skvěle a pak onemocněla. Rakovina prsu. Byla tak mladá, prostě jsme… Vytrvaly jsme, víš? Bojovaly jsme a já byla právě tam, přesně po jejím boku. Podstoupila mastektomii. To bylo v pohodě, vždyť víš. Byly jsme silné a já ji milovala. Nebylo nic, čemu bychom se nemohly postavit. A o šest měsíců později šla na rentgen. Dostalo se jí to do kostí, jater, bylo to všude. Daly nám měsíce. Mysleli to vážně. Já… sesypala jsem se z toho. Tak moc jsem ji milovala a ztrácela ji. Nedokázala jsem se s tím vyrovnat. Snažila jsem se být tam pro ni, tam moc jsem se snažila.“

„Na konci byla v nemocnici, kvůli bolestem a nevolnostem. Chodila jsem tam každý den, držela ji za ruku a sledovala, jak přede mnou umírá. Nemohla jsem to vydržet. Pár dní před… já… odešla jsem. Bylo toho na mě moc. Šla jsem do baru, nějakého, prostě jakéhokoliv. Opít se. Ztřískat se pod obraz. A byla tam ta holka, žhavá. Bože, vážně si nepamatuji nic jiného, než že tančila a já nechtěla nic než zapomenout, že mám přítelkyni a jak moc to bolí. Tak jsem ji ojela. Ve svém autě.“ Ashley se hořce zasmála. V mým zasraným autě. Ach, jsem si jistá, že si to užívala. Dokud jsem ji nevyhodila ven a nevyzvracela se na chodník. Já…“

Spencer sledovala, jak polkla.

Ashley pokračovala. „Vrátila jsem se. Ten večer po tom, co jsem vystřízlivěla. A ona se na mne podívala, Spencer, a poznala to. Nevěděla jsem, jak to udělala, dokud jsem se na sebe nepodívala v zrcadle, když jsem se vrátila domů a nespatřila cucflek na svém krku. Moc toho neřekla, jen to věděla. Ublížila jsem jí, Spencer, hrozně moc. Měla takové bolesti a já… já udělala tohle. Nemohla jsem udělat nic, abych to napravila. Já… prostě jsem…“ Ashley sklesla dozadu. „Umřela o dva dny později. Byla v bezvědomí v době, kdy jsem se ráno vrátila. Už jsem s ní nikdy nemluvila.“


36

Spencer si skousla ret a natáhla se po Ashley. Bylo to vše, co mohla udělat. Věděla, že, ať by řekla cokoliv, nestačilo by to. Nestačilo by to, aby pověděla druhé dívce, že ví, jak moc to bolí. Nestačilo by to, aby řekla, že je to v pořádku. Nestačilo by to, aby řekla, že to bude dobrý. Tak jen natáhla ruku.

Ale Ashley ji neuchopila. Místo toho si hrála s nehty a Spencer skončila s tím, že nechala svou dlaň lehce spočívat na dívčině ohnutém koleni. „Ash…“

„Není tu nic, co bys mohla říct, Spencer. Nic nezmění to, co jsem provedla nebo co to znamená. Sedm dlouhých let nezměnilo, co jsem udělala, ani kdo jsem.“

„Ach, Ash, nemusíš být nikým jiným, než jsi.“

„Jak to můžeš říct?“ Ashleyina hlava vystřelila vzhůru. „Po tom, co jsem provedla? Po tom, co jsem ti právě řekla?“

„Co jsi mi právě řekla, Ash, bylo, že, když jsi potřebovala hrozně pomoct a neměla ses kam obrátit, tak jsi udělala chybu. A že to mělo nějaké nešťastné následky. A že to bylo jen to, Ash, chyba. Všichni je děláme.“ Spenceřin hlas byl tichý. Vlastní kolena si přitáhla k hrudi a položila si bradu na jedno z nich. Přejížděla po tom Ashleyině a znovu promluvila. „To z tebe nedělá špatného člověka napořád, Ashley“

Tmavovláska si v odpověď odfrkla. „To je blbost.“

„Ashley… Bože, já chápu, jak to bolí, jak to neustává, ale nemůžeš se kvůli tomu ubíjet napořád.“

„Chceš se vsadit?“ Ashley udělal obličej a sklopila zrak. „Spencer, nechci ti ublížit.“

A tehdy Spencer věděla, o čem je tohle všechno doopravdy. Tohle nebylo jen o Ashleyině minulosti, ačkoliv Bůh ví, že ta dívka tím byla zjevně požírána zaživa. Bylo to také o její budoucnosti, o jejich budoucnosti. Spencer našlapovala velice, velice opatrně.

„Ashley, i přestože je ta bolest stále velice čerstvá, vždyť víš, že jsi se změnila. Za sedm let.“ Ignorovala posměšný zvuk vydaný druhou dívkou. „Udělala bys to znovu?“

„Bože, ne!“ vybuchla bruneta, „Jak si můžeš něco takového mys-“

„Nemyslím!“ přerušila ji Spencer. „A nikdy nemyslela, ale musela sis to říct sama sobě. Že to byla chyba. Že jsi se z ní poučila a nikdy bys to už neudělala, protože to je to, co děláme s chybami. Ashley, učíme se z nich.“ Spencer si povzdychla. „Myslíš si, že cos udělala, bylo špatné. Dobrá, bylo. Ale já tě znám, Ashley, a přestože mi možná nevěříš, ale já vím, proč jsi udělala, co jsi udělala. Byla to jedna z těch temných věcí, které si slíbíme, že nikdy neprovedeme a pak je uděláme v záchvatu bolesti. Ale ty jsi teď ty a jsi úžasná.“

„Tomu nemůžu věřit, Spencer. Tak hrozně jsem se snažila být lepším člověkem, než jsem byla...“

„A proto si myslíš, že mě využíváš,“ dokončila za ni Spencer.

Ashley přikývla. „Jak bych si to mohla nemyslet? Pokud se k tobě budu chovat lépe, nějak se to všechno napraví. No, nenapraví, vím to. Ale pořád doufám, snažím se, a pokud to není využívání tebe...“

„Ashley, nemůžeš někoho využívat tím, že se k němu chováš správně. To, co děláš, není využívání. Je to snaha být nejlepším člověkem, jakým být můžeš. A jsi zatraceně lepší člověk než většina lidí,“ pronesla Spencer důrazně.

„Pořád jsem… mnou. Pořád jsem tou osobou, která to udělala. Pořád jsem… Spencer, jak mě nemůžeš nenávidět? Jak se nemůžeš bát, že udělám to stejné tobě? Nebo hůř?“

Spencer se zhluboka nadechla. „Proč se bojíš, že to uděláš?“

Byla to nebezpečná otázka, taková, která mohla potenciálně zničit pečlivě vystavěné zdi, které za sebou obě vztyčily. Popravdě, co Ashley řekla, přimělo její hlavu zatočit se a její žaludek sevřít se. Jak by nemohlo? Byla znechucena? To zrovna ne. Šokována? Jistěže. Bylo to strašné a Spencer to věděla. Ale také věděla, že to užírá Ashley zevnitř. A zatímco její hlava jela posledních deset minut na autopilota, mluvením o chybách a v podstatě přicházením s osvědčenými frázemi, prodělala hluboký vnitřní prožitek.

Bála se? Měla obavy, že by jí to Ashley udělala? Pokusila se vcítit do její situace. Co by dělala, kdyby musela sledovat svou rodinu, nebo Elly nebo třeba i Graye, umírat? U Elly nebylo pochyb: prostě by se rozložila. Spencer napůl předpokládala, že by se prostě schoulila a sama umřela. Ale rodina, nebo Gray? Nebo Ashley? No, to byla otázka.

Bylo tu tolik možností. Měla by přiznat, co cítí k Ashley? Změnilo by to něco? Přímá odpověď na oboje byla ano a ne. Nezměnilo by to to, co se stalo dnes večer. Spencer věděla, že odpověď na tohle v ní roste. Chtěla Ashley ve svém životě. Potřebovala Ashley ve svém životě. Nemohla udělat další krok a přiznat, co to znamená. Pro Spencer, co Ashley udělala, byla minulost. Ale věděla, že pro Ashley je to velice skutečné a přítomné. A že, pokud zůstanou kamarádkami, nebo budou víc než to, ať tak nebo tak, vždycky to bude strašit v pozadí. Popravdě Spencer záleželo jen na jedné věci: že Ashley na ní záleželo kvůli ní samé a ne kvůli nějakému konejšení vlastní viny. Věděla, že tahle dívka se vždycky bude snažit odčinit svou minulost, ale, pokud ty city byly ryzí, Spencer se s tím dokáže vyrovnat a pravděpodobně mnohem víc než jen to.

Ale otázka teď byla vyřčena. Vyzývala Ashley a to nebylo fér. Vyzývala ji, aby řekla přesně tu samou věc, kterou Spencer nepřiznala sama sobě a v tenhle večer, když toho bruneta měla už tolik za sebou. Spencer by si nejradši nafackovala, když si to uvědomila.

“Spencer.” Ashleyin hlas byl tichý a blondýna si uvědomila, že obě byly zticha po dost dlouhou dobu. „Můžeš… můžeš jít?“

„Ash…“

„Ne, poslouchej. Děkuji ti. Děkuji, že jsi mě dneska vyslechla a že jsi sem přišla a vytáhla můj zadek z deprese. Díky, že se staráš. A myslím to vážně. Ale myslím, že potřebuji být teď sama, opravdu.“

„Ach, Ash, já…“

„Prosím. Slibuji, že jakékoliv otázky, cokoliv budeš potřebovat, poskytnu ti to, jen ne teď. Omlouvám se.“

Spencer se naklonila dopředu a vtiskla něžný polibek na kamarádčino čelo. „Nepotřebuji od tebe nic, Ash. Už mám tebe a to stačí. Půjdu.“

Zvedla se z gauče a byla překvapena, když zjistila, že Ashley jde za ní. A ještě víc překvapena, když byla vtáhnuta do prudkého objetí. Ovinula své paže kolem muzikantky a nechala pocit té drobné postavy vtisknout se do ní.

„Ashley, slíbíš mi něco?“

„Co?“

„Slib mi, že tě brzy uvidím. Prosím. Věř mi, že neopustím tvůj život. A nenechám tě jen tak opustit můj, potřebuji vědět -“ Byla přerušena něžným prstem na rtech.

„Přestože můžu dělat velká prohlášení ve svých masivních záchvatech pláče, Spencer, neopouštím tvůj život.“ Ashley si povzdechla. „Nemohla bych, i kdybych chtěla. Což nechci. Jen právě teď potřebuji trochu času o samotě.“

„Chápu to,“ ačkoliv to ve skutečnosti nechápala. Spencer věděla, že Ashley strávila sama posledních dva a půl týdne, ale, pokud říká, že to potřebuje, Spencer jí to dopřeje. „Slib mi, že tě brzy uvidím. Ne za dalších pár týdnů.“

„Slibuji. V pátek, můžeš mi uvařit večeři.“

Spencer se zazubila nad Ashleyinou neomaleností. „V pátek. Udělám lasagne.“

„V pátek.“

A Spencer odešla, se srdcem, které bylo zároveň lehké i těžké. Nemyslela by si, že je to možné, ale bylo.

Dveře se zavřely a Ashley si povzdechla. Bylo toho tolik. Až příliš. Vířilo to v její hlavě jako barevný větrník, které si pamatovala ze svého raného dětství, první dárek, na který si pamatovala, že jí koupil její otec.

Poslední dva týdny byly v oparu. Její spadnutí zpátky do alkoholického opojení bylo chvilkové a už za ní. Vrátila se zpátky do sedla. Její odvykací poradce by na ní byl pyšný. No, byl by, pokud by tam v první řadě vůbec nespadla. Její návštěva Lisina náhrobku, s těžkým srdcem a černými myšlenkami, byla prostě jen další návštěva, taková, kterou dělala pravidelně. Tentokrát měla stejný důvod, ale nový podtón. Nebyla tam od doby, co potkala Spencer. Byly to již měsíce. Zapomněla? Ne, nezapomněla, protože to by nikdy nemohla. Ale nechala se chvíli unášet vlastním štěstím, dokud toho nebylo příliš. Ashley v tom byla dobrá: ve stavění domečků z karet, dokud se nezřítily a jejich suť se nestala překvapivě těžkou, drtící ji. A teď tohle. No… mohlo to být horší. A přesto, neměla ponětí, jak se ohledně toho všeho cítit. Byla prázdná. Bolestně, plná ohlušující prázdnoty.

Popadla svou kytaru a posadila se pohodlně s lehkou váhou na koleni. Naladila a zavřela oči.

Její prsty tiskly akordy, tančily po strunách a ona zpívala…

Když cítím napjatost na své kůži
A nechám podrážděnost
Jen trochu
Nasáknout dovnitř
Nemohu spát kvůli všem těm snům, které mi nepřestáváš přinášet.

Když znám pravdu, která leží uvnitř,
Nechám podrážděnost
Vplížit se trochu
Dolů a dovnitř,
Nebudu snít, kvůli všemu tomu spánku, který si schovávám.

Uvázaná do tvých pout, jsem byla tou poslední, která byla tebou zachráněna
Beru čas do svých rukou a nechávám se jím omývat
Skrz na skrz
Uvázaná do tvých pout, nedokáži vidět přes všechnu tu mlhu, kterou
Jsi přivedla sem se mnou, v tento čas
Skrz na skrz.

Když vím, že není způsob, jak začít
Čínské vodní mučení
Jen trocha
Kapání
Budu tou čestností, o které by tě nikdy nenapadlo, že bude plynout

Když vím, že je jen jedna cesta do
Hemžení temnoty
Jen malé
Vkročení
Budu tou láskou, kterou jsi nemohla znát.

Uvázaná do tvých pout, jsem byla tou poslední, která byla tebou zachráněna
Beru čas do svých rukou a nechávám se jím omývat
Skrz na skrz
Uvázaná do tvých pout, nedokáži vidět přes všechnu tu mlhu, kterou
Jsi přivedla sem se mnou, v tento čas
Skrz na skrz.



37

Spencer zkontrolovala troubu a zavrtěla hlavou nad vlastní činností. Lasagne byly v pohodě, prostě v pohodě, stejně jako česnekový chleba, salát, pití a, no, všechno bylo v pořádku. A Spencer se vážně musela přestat stresovat a všechno kontrolovat. Ashley řekla, že tu bude a správný čas na večeři byl standardizován. Bude tu v sedm, takže by Spencer mohla prostě přestat vyšilovat. Takže, proč to nedokázala?

Elly poskakovala do kuchyně a zase ven a hleděla v očekávání na svou matku. Pan Chlupáč zaujímal svou obvyklou pozici, visíc hlavou dolů z Ellyina sevření za svou pravou nohu. Ve chvíli, kdy uslyšela, že Ashley přijde na večeři, byla holčička tak nadšená, že sebou opravdu vrtěla a od té doby nepřestala být nadšená. Spencer se široce usmívala. Alespoň to bude dobré pro Ashley: její dcera byla skutečným mistrem v bezpodmínečné lásce a to bylo přesně to, co muzikantka právě potřebovala.

Vydala se znovu zkontrolovat lasagne a musela si v tom sama zabránit, frustrována. V její hlavě existoval víc než jeden důvod k frustraci. Byla tam celá ta záležitost s nevyřešenými otázkami. Byla tu skutečnost, že to byly jen tři dny a pořád se jí stýskalo po Ashley. Spencer byla omezována jejich dohodou, že poskytne Ashley čas o samotě. Vyhýbala se zavolání a vyhýbala se setkání s ní. Poslala jí jednu textovku, jen aby tmavovláska nezapomněla, že na ní někomu záleží a vydechla úlevou, když skoro okamžitě přišla odpověď: Ashley se dařilo dobře. A teď tu každou minutou bude a Spencer se musela přestat cítit jako natěšená školačka.

Shlédla dolů na Elly, která byla v plném víru očekávání a usmála se. To byl ale pár, ona a její dcera. Ozvalo se zaklepání na dveře a Spenceřina hlava vylétla vzhůru. Elly si musela toho pohybu všimnout, protože její očka se rozšířila a ona se rozeběhla ke dveřím tak, že se málem přerazila. Když se tam dostala, zřejmě si vzpomněla na lekce o otevírání cizím lidem, protože s rukou na klice se otočila ke Spencer o dovolení. Spencer přikývla.

A tam byla, ta žena v celé své kráse. Ashley se usmívala ze zápraží a pak vydala ‚uff‘, když do ní Elly plnou silou narazila. Zvedla si holčičku do náruče a zašimrala jí, což vyvolalo proud hihňání se. Spencer je pozorovala z okraje kuchyně a srdce jí vířilo při pohledu na ty dvě. Její dvě holky? Panebože, vážně by se teď neměla vydávat tímhle směrem.

„Ahoj,“ uslyšela říct brunetu měkce.

„Čau, ty tam,“ usmála se. „Přesně na čas. Máš hlad?“

„Jo, popravdě mám,“ vrátila jí Ashley úsměv. Políbila Elly na čelo, položila ji dolů a sledovala, jak odvířila pryč, pobíhajíc kolem jako bláznivé kuře. „Co to s ní je?“ zeptala se s výbuchem smíchu.

„Je jen nadšená, že tu jsi. Stýskalo se jí po tobě,“ přiznala Spencer. „Stejně tak mně.“

„No, jsem tady.“ Ashley si vylezla na stoličku k snídaňovému pultu. „A slibuji v budoucnu omezit délku své nepřítomnosti.“

„Dobře. Protože, vždyť víš, pan Chlupáč začal shromažďovat munici, aby tě vyrazil najít.“

„Panebože! Ještě, že jsem se objevila. Nechtěla bych, aby byl na mě pan Chlupáč naštvaný. Vypadá divoce.“ Ashley se znovu zazubila.

„Je divoký.“ Spencer se zaměstnávala servírováním večeře na stůl. „A zle zahlíží.“ Položila lasagne na stůl a obrátila se na Ashley. „Nevadilo ti usadit Elly?“

„Bez problémů.“ Tmavovláska sklouzla ze židle.

A tak měly to, co Spencer považovala za rodinou večeři. Bylo to perfektní a do ji děsilo víc než cokoliv jiného. Neušlo jejímu povšimnutí, že Ashley jí pomalu, nebo, že Spencer ji napodobuje. Po večeři si budou muset promluvit. A to by mohlo vést k emocím a možnosti, že někdo vysloví něco, co někdo jiný nebude chtít slyšet. Byla to nejdelší doba, za kterou se kdy Spencer zvládla vypořádat s lasagnemi.

Následné uklízení bylo pečlivě přátelské a Spencer věděla, že se obě nutí hledat nekontroverzní témata k hovoru.

„Fajn, už chápu, proč Elly k lasagním nosí bryndák,“ smála se Ashley, když utírala talíř.

„Jo, Fred ji zašpiní.“

„Fred?“

„Lasagne Fred,“ pronesla Spencer vážně, ale v očích jí tančil smích.

„Tys pojmenovala svoje lasagne??“ zeptala se Ashley nevěřícně. „Všechny? Musíš přijít s novým jménem pokaždé, když je děláš?“

„Ale ne. To by bylo příliš námahy. Všechny jsou Fred. Lasagne Fred.“ Pokývala Spencer moudře. „Člověk musí mít v těchto věcech jasno.“

„Fajn, pane Miyagi. Oficiálně jsi divná, víš to?“

„Jo,“ uchechtla se Spencer. „A ty to miluješ.“

„To ano.“

A to je obě zastavilo, protože to bylo větší přiznání, než obě v tuhle chvíli zvládly a bylo to příliš jasné, než aby si to špatně vyložily. Dokončily nádobí v tichu, kdy jediný zvuk způsobovaly mýdlové bubliny, praskající tiše, jako vítr v listoví.

Elly se ukázala být skvělým rozptýlením. Skluzavky a žebříky je bezpečně zabavily, dokud nebylo na čase uložit holčičku do postele. Pan Chlupáč opakovaně vyhrával. Ashley prohlásila, že je to proto, že je to takový prohnaný malý slon. Elly říkala, že je to proto, že měl víc žebříků než skluzavek. Spencer tvrdila, že je to proto, že podváděl, za což se jí dostalo spousty lechtání od její dcery.

Po tom, co byla Elly bezpečně zachumlaná v posteli, pohádky přečteny a pozůstatky Freda smyty ve vaně, si Spencer uvědomila, že došla nakonec své schopnosti vyhýbat se vážnému hovoru s Ashley. Kromě toho obě věděly, že si musí promluvit. Záleželo jen na tom, kdo hodlá začít.

Spencer se vynořila z chodby a došla ke gauči, kde byla Ashley velice zaujatá rohem stolku na kafe. Světlovláska se posadila vedle ní, dala si nohy do tureckého sedu a sledovala svou kamarádku.

„Musíme si, promluvit, že?“ otázala se Ashley. Jestli se Spencer nepletla, byl v jejím hlase neklid.

„Ne, že bychom MUSELY,“ uklidňovala ji trochu Spencer, „ale pravděpodobně bychom měly.“ Ale ne úplně.

„Kdy se věci mezi námi tak zkomplikovaly?“ zeptala se Ashley žalostně.

„Napadá mě pár událostí, které mohly přikrmit ten plamen komplikovanosti,“ připustila Spencer. „Ale myslím, že byly vždycky komplikované, Ash, už od chvíle, co jsme se potkaly.“

„Jo.“ Bruneta přejížděla prstem po okraji stolku na kávu v obnoveném zájmu. „Spence…“

„Ashley, pokud je tohle příliš nepříjemné -“

„Ne!“ zavrtěla důrazně hlavou. „Není. To jen, že vím, že si musíme promluvit a chci to mít za sebou. Protože jsem prostě ráda s tebou a čím dříve se vypořádáme s těmi složitými věcmi, tím dříve můžeme jen trávit čas spolu.“

„To chápu.“ Ach, chápala to Spencer někdy?

„Já jen nevím, kde začít.“

„Co s tím, jestli jsi v pořádku?“ Spencer se dotkla Ashleyina kolene zdůrazňujíc svou otázku.

Ashley přestala být tak fascinována dřevěným povrchem před sebou a otočila se k Spencer. „Jsem. Vážně jsem.“ Odmlčela se, aby zvážila svá další slova. „Chci říct, že pořád jsem rozrušená a pořád to bolí. Ale nemyslím si, že to by někdy přestalo. Ale stejně jsem v pořádku. Mám pocit, že můžu fungovat dál.“

„To je dobře.“

„Já, já chci být součástí tvého života, Spence.“

„To už jsi, vždyť víš. A je trochu těžké vystrnadit tě odtud, aniž by to vyznělo hrubě,“ dobírala si ji blondýna a šťouchla ji do kolene

„Já vím. A nechce se mi. To jen…“

„Ano?“ zeptala se Spencer a žaludek se jí zauzloval obavami. Nesnášela ‚to jen‘.

„Nejsem si jistá, že můžu být v tuhle chvíli něčím víc než jen tvou kamarádkou.“ A bylo to venku.

„To je dobrý, Ash. Ani já si vážně nemyslím, že jsem v pozici, abych byla víc než tvoje kamarádka.“ Spencer se opřela dozadu. „Tak jako vím, že jsem na tom dobře ve spoustě ohledech, stejně tak žádná z komplikací v mém životě nezmizela.“

„Byly jsme trochu naivní onehdy v noci, Spencer.“

„Že bude snadné být ‚jen kamarádkami‘?“ Spencer rozuměla. Stejné myšlenky probíhaly její hlavou. A ač se rozhodly dělat cokoliv, ve své hlavě věděla, že nikdy už nebudou jen kamarádkami.

„Pořád je to pro nás to nejlepší. Myslím, že na to chci jít správně. Nesmím se do ničeho hnát.“ Stolek na kávu se pro tmavovlásku náhle stal opět objektem velkého zájmu. Spencer položila ruku zpátky na Ashleyino koleno, aby tak získala zpátky její pozornost.

„To je dobrý. Jsme úplně v pohodě, Ash. Slibuji.“

„Vážně?“

„Samozřejmě,“ usmála se. „Pojď jsem, blbko.“ Přitáhla si muzikantku do pevného objetí. Sevřela oči, když cítila, že je jí objetí opláceno.

„Díky,“ uslyšela zašeptání své společnice do svého ucha.

A nemohla než zašeptat nazpět. „Ne. To já děkuji.“


38

„Ashley, poobědváš v neděli s mými rodiči?” Spencer sledovala, jak tmavovláska přestala vybarvovat s Elly a vzhlédla. Hrůza byla vepsána do její tváře. „Ach, pro rány Boží, nežádám tě, abys poobědvala s Lizzie Bordenovou a její sekerou!“ rozesmála se Spencer.

„Uch.. ehm..“ Ashley byla roztomilá, když nebyla schopná řeči. „Já?“ zvládla zaskřehotat.

„Ne, tvoje levá bota. Ano, ty.“

„Ehm. Proč?“ Ashleyino obočí se svraštělo a Spencer odolávala potřebě natáhnout se a konejšivě přejet po té lince svým palcem.

„No, protože bych tě s nimi moc ráda seznámila. A protože bych byla velice ráda, kdybys přišla. A protože tě můj táta pozval.“

„Tvůj táta o mě ví?“ Ashley vypadala ještě znepokojeněji.

„Ehm, ano. Proč? Neměl by?“ Teď byla na řadě Spencer, aby vypadala zmateně.

„No... já jen... Ehm...“

„Ashley, večeříš tady polovinu večerů v týdnu. Trávíš většinu víkendů se mnou a Elly. Byla jsi na pěkném počtu mých prenatálních vyšetření a jsi má nejlepší kamarádka. Proč by mojí rodiče o tobě NEVĚDĚLI?“

„Hádám, že to je dobrá poznámka,“ vzdala se Ashley. „Jenom jsem o sobě nikdy nepřemýšlela jako o materiálu na představování rodičům.“

Spencer zavrtěla hlavou. Ashleyina nejistota se trochu zvýraznila za posledních pár měsíců. Ačkoliv byla stále stejně podporující kamarádkou, jako byla vždycky, Spencer byla schopna ve své kamarádce rozeznat víc poddajnosti a víc strachu. Nebyla to žádná jednotlivost, kterou by Ashley řekla nebo udělala, ale Spencer dokázala říct, že tmavovláska je obezřetnější ohledně svých slov, jako by nechtěla šlápnout vedle. Vyjma, samozřejmě, když došlo na obranu Spencer, pak vylétla jako čert z krabičky. Spencer zavrtěla hlavou.

Byla to samozřejmě Ashley, kdo tu pro ni byl po poslední dva měsíce. Za polovinou jejího těhotenství Gray pomalu sklouzl zpátky to svého obvyklého neukazujícího se já. Spencer to měla čekat, ale bylo by to jednodušší, kdyby se jednou za čas nezjevil a neprojevil snahu, nebo alespoň snahu ujistit ji, že měl v úmyslu projevit snahu. Řečená snaha se jen výjimečně zrealizovala. Zmeškal její poslední ultrazvuk, přestože ho náležitě informovala. Byla to škoda, protože ultrazvuk ve dvacátém týdnu byl ten, kde opravdu vidíte dítě. Spencer to ve skrytu nevadilo. Byla tak přes Graye přenesená, že to nebylo vtipné. Sledování okouzlení a slz v Ashleyiných očích při tom výjevu přimělo Spencer vyslat vzhůru poděkování, že její bývalý manžel je workoholik. Gray byl ve Phoenixu a Ashley byla tam po jejím boku, a tak přesně by věci měly být.

Spencer musela přiznat, že zařizovala věci tak, aby Ashley mohla být poblíž. Plánovala si prohlídky většinou na středy, takže byly v nemocnici, když tam byla Ashley. Ashley dokonce přišla na jednu z Ellyiných kontrol. Elly z toho měla ohromnou radost a slavnostně představila muzikantku své pediatričce. A tohle všechno vyvolávalo ve Spencer nějaké nepříjemné otázky. Dokázala by to sama?

Gray nebyl poblíž; Ashley byla. Spencer instinktivně věděla, že by ji ta dívka nikdy nezklamala, věděla, že to není jen proto, že se Ashley snaží odčinit svou vinu: bylo to proto, že se starala; bylo to proto, že byla dobrý člověk, navzdory brunetiným tvrzením o opaku. Takže vyměnila Spencer prostě jeden bezpečný přístav za druhý? Vždycky se domnívala, že by to zvládla sama, jen nechtěla.

„Nebude mě tvoje matka nesnášet?“ Ashleyina otázka ji vytrhla z jejích vířících, lehce znepokojivých myšlenek.

„Cože? Ne.“ Spencer zavrtěla hlavou. „Moje matka si tě zamiluje.“

„Dobrá. Jsem... Ještě jednou, proč?“

„Ashley, panikaříš?“ Spencer se opřela o lokty a zahleděla se na svou kamarádku pronikavým pohledem.

„Ne. No. Možná.“ Alespoň, že se Ashley tvářila provinile.

„To je v pohodě, nemusíš jít. Jen říkali, že by tě rádi poznali a v neděli tam jdeme. Myslela jsem, že mít tam Elly by mohlo pomoct. Kromě toho, napůl očekávám, že se tam ukáže Gray a ráda bych měla nějakou zálohu.“ Spencer se posadila na stoličku, nad kterou obkročmo stála a skousla si ret.

„Počkat. Není to jen další důvod, abych tam nebyla?“

„Ne.“ Spencer vážně nečekala, že by se Gray objevil. Byla jen pitomá a apelovala na Ashleyinu starostlivou stránku. Bylo to dost nízké, protože Spencer věděla, že pokud by si Ashley myslela, že ji tam Spencer vážně potřebuje, nebylo by sporu, že by přišla. Blondýna zařadila zpátečku. „Ale, pravděpodobně tam nebude. Je ve Phoenixu tak často, že by měl mít podíl v aerolinkách.“

„Je tam často, co?“ pronesla Ashley a podávala Elly zelenou pastelku. Sama si vzala nachovou. „Dřív jsem jedla ty nachové. Doufala jsem, že budou chutnat jako hroznové víno.“

„Já vždycky šla po růžových. Jahody,“ zubila se Spencer. „Půjdeš?“

„Jo,“ reptala bruneta, „vždyť víš, že půjdu.“

„Děkuji.“ Spencer vyskočila ze stoličky a sklonila se, aby políbila Ashley na spánek. „Bude to zábava. Uvidíš.“

„Ehé,“ prohlásila Ashley totálně nepřesvědčena.

* * *

Asi třicet minut před tím, než dorazily k domu jejích rodičů, se Spencer vyjasnilo, že Ashley opravdu panikaří. Měla také na sobě to nejkonzervativnější oblečení, v jakém ji kdy Spencer viděla: čisté kalhoty a prostá košile. Spencer pozvedla obočí.

„Ash, jdeme do domu mých rodičů, ne k soudu.“

Ashley shlédla na sebe: „Je to moc?“

„Ne, vypadáš hezky. Vždycky vypadáš hezky. Jen nevypadáš moc jako ty,“ smála se Spencer. Ashley ze sebe vyrazila dech, když Elly přiběhla a vrhla se jí do náruče.

„Jsi připravená, myško?“ ukazovala Spencer své dceři. Elly nadšeně přikývla a pozvedla pana Chlupáče. Slon hleděl na Ashley ze své pozice vzhůru nohama a sdílely spolu porozumění. „Hádám, že jsme všichni připraveni.“ Spencer pohlédla na Ashley a bruneta přikývla.

„Připraveni,“ dodala slabě.

„Tak na cestu,“ usmála se Spencer. Zatímco vycházely ze dveří, naklonila se a zašeptala do Ashleyina ucha, „Neměj strach, nedovolím, aby se ti stalo cokoliv špatného.“

Ashleyina nervozita byla patrná po celou cestu. Vrtěla se a Spencer krotila potřebu hihňat se. Věděla, že věci budou v pořádku, až se Ashley skutečně dostane do domu jejích rodičů. Paula Carlinová uměla být občas trochu děsivá, ale byla vždycky vlídná k hostům a Spenceřin otec byl zlatíčko. Bude to v pohodě, pokud Ashley nevpochoduje do domu a neprohlásí, ‚Ahoj, jsem Ashley. Předělala jsem vaši dceru na zběsilou lesbičku. Můžeme využít váš gauč?‘

Po převážně poklidné cestě, kterou Spencer strávila potlačováním lehce pobavených pohledů a mumlání, dorazily na místo. Spencer vyndala Elly ze zadního sedadla, když si všimla, že Ashley je stále pevně připoutána na sedadle spolujezdce.

„Víš, že si myslím, že moji rodiče plánují obědvat uvnitř?“ zubila se světlovláska škádlivě.

„Hé?“

„No, mohli bychom ti přinést oběd sem, ale mohlo by být těžké najít místo pro ubrus.“ Spencer pokývla k palubní desce a pak postavila Elly na příjezdovou cestu. Ashley se žalostně usmála a vylezla z auta. „Vždyť víš, že moji rodiče vážně nejsou tak děsiví.“

„Já vím, já vím,“ Ashley se ušklíbla. „To není tvými rodiči, jde o rodiče obecně. Nejsem člověk, který by uměl jednat s rodiči. Moji stáli za prd.“

„No, tak se pojď setkat s takovými, kteří ne. No, většinu času.“ Spencer stiskla Ashleyinu paži a zamkla auto. K Ashleyinu obrovskému uspokojení, ji Elly vzala za ruku a vedla ji ke dveřím. Spencer zbožňovala ten něžný moment a věděla, že ačkoliv si to její dcera neuvědomovala, pravděpodobně právě zmírnila polovinu muzikantčina napětí.

Na zaklepání na dveře brzy odpověděl Arthur Carlin, který přivítal svou dceru a vnučku s vřelou láskou a jejich hosta se stejným množstvím přátelskosti. Jeho jednání Ashley uklidnilo a okamžitě dokázala pochopit, proč Spencer zbožňovala svého otce. Spencer byla také vděčná, že její matka měla své nejlepší vystupování určené pro návštěvy. Upřímně, navzdory Ashleyiným obavám, Spencer věděla, že bude.

„Ashley, Spencer nám říkala, že pracujete v nemocnici,“ zeptala se Paula se zájmem.

„Ano, v Callaghan Memorial. Pracuji tam na částečný úvazek.“

„Jako terapeutka, nepletu se?“ odvětila Paula a podávala brambory kolem stolu.

„Jsem hudební terapeutka. Dělám trochu ve skupinách a i s několika individuálními pediatrickými pacienty. Je to jen na částečný úvazek, ale zbožňuji to.“

„To musí být úžasné,“ vložil se do toho Arthur.

„To je,“ odpověděla Ashley měkce a Spencer se moc líbil způsob, jakým se tmavovlásčiny oči a tvář rozzářily, když mluvila o své práci. „Přála bych si, abych toho mohla dělat víc, ale prostě tam v tomhle systému není financování. Ani nemluvě o některých věcech, které bych moc ráda v té komunitě dělala.“

„Je báječné, že to děláte s takovou vášní,“ rozplývala se Paula nadšením s upřímným zájmem. „Co děláte po zbytek času?“

„Ale, trochu toho a trochu onoho,“ zubila se Ashley. „Učím pár tříd, včetně jedné v komunitním centru. Mám příležitostná vystoupení a nějaké hraní na kytaru ve studiu, však víte.“

„Spencer hrála pár let na klarinet.” Arthur se usmál laskavě na svou dceru.

„Tati,“ zasténala Spencer, „pár let na škole.“

„Tos mi nikdy neřekla!“ zvolala Ashley na svou kamarádku. „Budeš mi muset zahrát.“

„Ne! Rozhodně ne!“ prohlásila Spencer. „Zním jako umírající lasička. Nikdo to nepotřebuje poslouchat.“ Setkala se se sborem protestů, ale stála si pevně na svém. Ačkoliv Ashley měla takový pohled v očích a Spencer očekávala, že tohle není naposled, co o této záležitosti uslyší.

Oběd pokračoval v tom samém duchu, s příjemnou konverzací a dobrým jídlem. Spencer byla šťastná, že vidí, jak se Ashley postupně uvolňuje, když si uvědomila, že ji blondýnčini rodiče nehodlají sníst zaživa. Zatímco Spencer pomáhala své matce sklidit ze stolu, sledovala, jak Elly táhne brunetu s Arthurem v závěsu, aby ukázala své kamarádce všechna svá oblíbená místa na hraní.

„Tvoje kamarádka je milá, Spencer,“ usmála se její matka. „Měla jsi ji přivést dřív.“

„Přivedla bych,“ připustila Spencer, „Ale věci teď byly zatraceně hektické.“

„Dej si pozor na pusu, zlato,“ prohlásila Paula automaticky. „Vy dvě spolu v poslední době trávíte spoustu času.“ Spencer věděla, že její matka by nikdy nic netušila, takže vzala tu otázku tak, jak byla.

„Jo, byla báječná. Dokonce se mnou šla na většinu z mých prenatálních vyšetření.“

„Ale, zlatíčko, neměl by na ně chodit Gray?“ zeptala se Paula, zatímco nandávala nádobí do myčky.

„Jo,“ odvětila Spencer hořce. „Měl. Ale jelikož se objevil na jedné kontrole a ani na jednom ultrazvuku, je mi vážně ukradený, co teď dělá.“

„Ach, drahoušku, jsem si jistá, že má jen moc práce.“

„Mami, můžeme dneska nemluvit o Grayovi? Máme tu příjemný oběd a ty víš, že se jen pohádáme, pokud v tom budeme pokračovat. Ráda bych zůstala přátelská kvůli Ashley,“ varovala ji Spencer.

„Já vím, já vím,“ Paula dala ruce vzhůru, „jen se nevzdávám naděje.“

„No, to je mi líto, mami, protože tě nerada vidím zklamanou a to budeš.“ Spencer si odfoukla vlasy z čela. „Jak se má Glen?“ Věděla, že mluvení o jejích bratrech odvede matčinu pozornost.

„Ach, ten je…“

Spencer nechala svou matku brebentit. Ve skutečnosti se o Glena vůbec nezajímala. Stejně už měla všechny novinky a tu a tam se dozvídala nové. Spencer stejně vždycky vycházela lépe s Clayem. Ale její trik zafungoval a při nejmenším už nebyly u tématu o jejím méně než přítomném exmanželovi.

* * *

Spencer se svalila na svůj gauč a poklepala si na své vystouplé břicho.

„Jsem tohle těhotenství o tolik unavenější, než jsem byla s Elly,“ zasténala k Ashley, která si věsila kabát.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se tmavovláska s obavou. „Měla jsem zpátky od tvých rodičů řídit.“

„Ne, ne, to je v pohodě. Bavila jsi se?“

„Ve skutečnosti ano. Tvůj táta je drahoušek a tvoje máma není ani zdaleka tak děsivá, jak jsem si myslela.“

„Říkala jsem ti, že není žádná saň.“ Spencer vyplázla jazyk. „Zbožňuje tě.“

„Hmm.“ Ashley byla pobavena. „Dokud nezjistí všechna má temná tajemství.“

„No, nebude to ode mne,“ slibovala blondýna. Zvedla dva prsty. „Na mou duši. Kafe?“

„Jo, ale udělám ho.“ Ashley se zvedla a nevšímala si Spenceřiných protestů.

Položila Spenceřin bylinkový čaj a svoji nálož kofeinu a stočila se v rohu křesla. „Pokud jsi unavená teď, jak na tom budeš za deset týdnů?“

„Velice těhotně,“ smála se Spencer. „Budu v pořádku.“

„No, co si tady počneš?“ tlačila na ni Ashley. „Spencer, myslím to vážně. Mám starosti. Jak budeš koupat Elly a vařit a uklízet a dělat všechny ty věci?“

„Budu v pohodě, Ashley! Nejsem invalidní, jsem těhotná!“

„Jo, no, pořád mám starosti,“ odvětila Ashley tvrdošíjně.

„Fajn, máš starosti. Stejně si o tom promluvíme nějaký jiný den, až nebudu vyčerpaná.“

„Vidíš, o tom mluvím. Mysl-“

„Ash. PŠŠŠŠT. Nebo tě přinutím,“ varovala ji Spencer, přestože neměla ponětí, jak by toho chtěla dostát.

„Aha, vážně? A jak to plánuješ udělat?“

Sakra, zase mě dostala! „Ach, já něco vymyslím, neboj se,“ hrála Spencer o čas.

„Bude to zahrnovat sezení támhle a nehýbání se?“ dobírala si ji tmavovláska. Dostalo se jí odpovědi hozeným polštářem.

Mohla by následovat polštářová bitva, kdyby si Elly a pan Chlupáč nezvolily tuhle chvíli, aby se objevily s kopií Hledá se Nemo v rukou a nadějným pohledem. Takže se všechny usadily na gauč na filmový večer. Ashley dokonce zvládla vyhrabat nějaký popkorn.

Spencer došla k názoru, že, celkem vzato, to bylo opravdu skvělý den. A musela se usmívat. Jen přítomnost Ashley v jejím životě stačila k tomu, aby se všechno zdálo o trochu lepší.


39

„Spencer, přísahám, že tam budu,” sliboval Gray naléhavě.

„Grayi, tvým slibům už vážně nevěřím,” zavrčela Spencer. „Takže si šetři dech a prostě ten kus věty vynech.“

„Spencer, tak mi pomoz, já vím, že jsem byl zaneprázdněn, ale částečně to bylo proto, abych si vyčistil rozvrh, jak jen to půjde, takže tu budu moct být na porod a na pár týdnů po tom. Přísahám, prostě jsem poslední dobou tolik makal, takže budu mít volno.

Spencer nebyla přesvědčená. Na druhou stranu, těžko mohla říct, „Ne, nemůžeš přijít k porodu svého dítěte. Jen mi hoď šeky s alimenty do schránky.“

„Fajn, fajn. Ale tak mi pomoz, Grayi -“

„Spencer, budu tam. Mám volný celý víkend! Moje sekretářka má o tom všem poznámky. Přísahám Bohu, že tam budu.“ Zněl upřímně. Spencer věděla, že to myslí vážně, že tam chce být. Jestli se opravdu ukáže nebo ne, to byla jiná otázka.

„Grayi, přeci víš, že jen proto, že mám termín v sobotu, to vážně neznamená, že budu rodit o víkendu? Děti nemají v děloze kancelář. Nemůžeš jim odfaxovat žádost, ve kterém je prosíš, aby se nerodily jindy, než když se ti to hodí.“

„Já to vím. Vyprázdnil jsem si týden před tím a po tom. Žádné důležité schůzky, žádný Phoenix a budu tam.“

Spencer si povzdechla. Hádala, že by asi nemohla žádat víc. „Fajn, Grayi, jak myslíš.“ Byla v pokušení požádat ho, aby ji znovu nezklamal, ale neměla pocit, že by v sobě měla emoce, aby tu žádost učinila. Kromě toho, musel jít. Jak je možné, že za něj zůstala provdaná tak dlouho? Bůh pomoz té ženě, která ho získá jako další. Spencer doufala, že to bude také workoholička.

Zavěsila a skousla si ret. Cítila, že je špatné mít Graye u porodu. Ashley byla tou, kdo tu pro ni byl předchozích třicet týdnů. Byla tou oporou, kterou Spencer potřebovala a poskytovala ji ochotně a nezpochybnitelně. A spontánně. Tmavovláska rozhodně nezmizela ze Spenceřina života. Pořád měla své chvíle hlubokého smutku, ale blondýna za to byla vážně ráda. Bylo to mnohem skutečnější, než ta nekonečně šťastná Ashley, kterou poznala napřed. Dávalo jí to třetí rozměr a Spencer by to připadalo falešné, kdyby tam nebyly temné chvíle. Ale alespoň si teď Spencer při nich pouštěla k sobě a vyrovnávaly se s nimi den za dnem.

Spencer si povzdechla a položila si ruku na záda. Hledíc dolů na své vystouplé břicho dumala, jestli nečeká dvojčata, buď to, nebo jedno velice veliké dítě. Záda ji už bolela. Posadila se na gauč a dala si nohy nahoru. Bude se muset dost brzy zvednout, před tím, než se Ashley vrátí s Elly. Pokud by ji bruneta našla na gauči, opět by měly tu rozepři. Byla to jediná záležitost, ve které se přely a zdálo se, že poslední dobou se pravidelně opakuje. Spor vždycky začal tím, když Spencer trvala na tom, že si vede prostě dobře a pak Ashley trvala na tom, že Spencer potřebuje zvolnit a brát to zlehka. Muzikantka by zase navrhla, že tu zůstane, dokud se dítě nenarodí a Spencer nebude s dětmi v normálu. Spencer byla vždycky v bolestném pokušení říct ano, jen aby měla Ashley pořád nablízku a z toho důvodu trvala na tom, že říkala ne. Rozhodně ne. Cítila by se strašně, kdyby souhlasila. Jako by využívala svou kamarádku. A také to nebylo kvůli pomoci, proč chtěla mít Spencer Ashley poblíž.

Položila si ruku přes oči a jen na sekundu je zavřela. Každou minutou je otevře, než se vrátí její dcera a nejlepší kamarádka z komunitního centra. Vážně to udělá.

Byla to lahodná vůně z vaření, která Spencer konečně probudila. Byla pořád na gauči, ale někdo ji něžně přikryl přehozem. Elly seděla opřená o gauč a sledovala animáky s vypnutým zvukem a zapnutými titulky. Pan Chlupáč byl jemně zavrtán pod jednu Spenceřinu paži. Zdálo, se že má velké pohodlí. Světlovláska mohla slyšet někoho šustit v kuchyni.

Spencer se protáhla a posadila. Ten pohyb přitáhl Ellyinu pozornost a usmála se na svou mámu. Spenceřino srdce provedlo známé malé poskočení a ona se sklonila a políbila svou dceru něžně na vršek hlavy. Zasunula pana Chlupáče zpátky pod Ellyinu ruku a nechala ji sledovat animáky. Cupitajíc po podlaze, zahnula za roh kuchyně a našla Ashley u sporáku.

„Hele, jsi vzhůru!“ culila se Ashley.

„Jo,“ zazívala Spencer. „Omlouvám se, jen jsem nechala na chvíli odpočinout očím a znáš to.“ Nakukovala přes brunetinu paži do hrnce. „Co to budeme mít?“

„Těstoviny,“ pronesla Ashley.

„Těstoviny?“

„Jasně. Nejsem nejlepší kuchařka na světě. Dělám skvělé spáleniny. Spálené tousty, spálená vajíčka. Řekni si co, a já to dokáži spálit,“ připustila tmavovláska a míchala omáčku, která lehce vřela.

„Spálené těstoviny?“ zjišťovala Spencer.

„Ve skutečnosti, ne. Moje rajčatovo olivové těstoviny jsou poživatelné. Také jsem jakžtakž schopná smažit. Ohřívám v mikrovlnce jako profík a nandala bych ti to s otvírákem na konzervy.“ Zubila se.

„Pak tedy, paní šéfkuchařko, nemohu se dočkat, až ochutnám tyhle těstoviny.“ Spencer se usmála a naklonila se jemně k Ashley. Byl to podvědomý pohyb, ale byl to tak příjemný pocit. Znovu zazívala.

„Můžeš se vrátit a dáchnout si, jestli chceš,“ navrhla Ashley.

„Néé, jsem naprosto v pohodě,“ slibovala Spencer.

„Takže, kdy mě hodláš nechat ti pomoct?“ prohodila tmavovláska. Spencer zasténala nad tou umíněností.

„Ashley, už pomáháš. Bereš Elly na hodiny výtvarky. Vaříš. Děláš pro mě tunu věcí. Až moc. Jsi nejlepší a nikdy ti nebudu schopná dostatečně poděkovat.

„Nemusíš mi děkovat. Dáváš mi najíst po většinu večerů. Kromě toho, ráda ty věci dělám. Nejde jen o to, Spence. Co když se něco stane a ty budeš úplně sama? Co když na tebe přijdou porodní bolesti?“

Spencer se zašklebila. „To doufám ne, jsem teprve v půlce sedmého měsíce.”

„Myslím tím, za pár týdnů. Vždyť víš, že to vždycky může přijít předčasně. Dělám si o tebe starosti.“ Ashley se zamračila. Zjevně to nehodlala vzdát.

„Tak ti zavolám. Nebo svým rodičům. Nebo Grayovi!“ Ashley si posměšně odfrkla. Spencer připouštěla, že volání Grayovi je nepravděpodobně, ale stejně si stála za svým a zkřížila si ruce na prsou.

„Omlouvám se, ale dělám si o tebe prostě starosti, jasné? A jestli mě nechceš mít poblíž, chápu to,“ navrhla tmavovláska snadné východisko.

„Ashley, ty víš, že to není pravda. Jsem ráda, že tě mám nablízku. Já po tobě prostě jen tohle nemůžu žádat, ne navrch k tomu ostatnímu, co pro nás děláš.“

„Kdo žádá?“ zvolala muzikantka. „Já to nabízím. Ty nežádáš. Navíc, budu spát lépe, pokud budu vědět, že jsi ve vedlejším pokoji a ne několik předměstí daleko.“

„Hodláš to vzdát?“ zeptala se Spencer.

„Ne,“ zněla důrazně.

„Fajn.“

„Vážně?“ ptala se Ashley nevěřícně. „Počkej. Ne, vážně?“

Spencer se rozesmála. „Ano. Ale ještě ne.“

„Héé?“ Ashley jí věnovala podezíravý pohled.

„Za měsíc, ano? Vážně jsem teď v pořádku a odmítám tě sem vytáhnout, když to není skutečně nutné. Ale pokud budeš mít za měsíc stále obavy a pořád tu budeš chtít chvíli zůstat, rády tě tu uvítáme.“ Spencer se nenáviděla za to, že to znělo, jako by dělala Ashley laskavost, ale pokud by to neudělala, její vlastní mozek by jí nikdy nedovolil říct ano. Kromě toho, nebyl tak špatný nápad mít někoho poblíž pro případ nouze. Nebylo to přímo nezbytné, ale každopádně to nebyl tak špatný nápad.

„Pořád se budu strachovat. Ale dobře, za měsíc,“ prohlásila Ashley zdráhavě.

Večeře se ukázala být dost úspěšná. Spencer si nebyla jistá, jak Elly vezme nějaké exotičtější ingredience v omáčce na těstoviny, ale holčička to zblajzla. A bylo to výborné. Jelikož to byly těstoviny, muselo dojít následně ke koupání a Spencer byla ráda, že vetovala přítomnost pana Chlupáče u stolu, protože jinak by se pravděpodobně opakoval debakl s pračkou z července.

Spencer vykoupala Elly a připravila ji do postele. Vrátila se, aby se zeptala Ashley, jestli jí chce přečíst pohádku na dobrou noc a zjistila, že tmavovláska už všechno umyla. Zahartusila na ni a poslala muzikantku číst pohádku. Všechno bylo tak čisté a uklizené, že neměla co dělat, takže se vrátila na gauč.

Ashley se k ní připojila o půl hodiny později a natáhla se pohodlným způsobem.

„Páni, ten slon je k popukání,“ prohodila.

„Pan Chlupáč?“ dotazovala se Spencer.

„Mhmm.“

„Jo, jsem fanynkou toho malého chlapíka,“ přiznala Spencer.

Pomalu společně upadly do příjemného přátelského ticha. Po chvíli ho Ashley přerušila. „Spence?“

„Hmm?“

„Je tu něco, o co bych tě ráda požádala.“

Spencer se na ni zahleděla s pečlivě střeženou zvědavostí. „O co jde?“ zeptala se.

„Půjdeš se mnou navštívit Lisin hrob?“ Ashleyin hlas byl bojácný a Spencer s ní soucítila, když slyšela ten tón.

„Samozřejmě,“ zašeptala, vzala brunetinu ruku do své, stiskla ji a držela ji. „Kdykoliv.“

„Díky,“ zašeptala Ashley.

„Kdykoliv,“ zopakovala Spencer. „Kdykoliv.“


40A

Spencer okamžitě věděla, kdo to je, když vklouzla tmavovláska do kóje. Její tvář byla bledá obavou a vypadala, jako by uběhla kilometr. Pravděpodobně uběhla.

„Ach můj Bože, Spencer, jsi v pořádku?“ Ashley rychle doběhla k posteli a pár sestřiček nakukujících skrz záclony se tvářilo zděšeně a nesouhlasně.

„Jsi v pořádku? Dostala jsem tvůj vzkaz. Byla jsem -“

„Ash, Ash, uklidni se,“ přerušila ji Spencer, lehce ohromená. „Jsem v pořádku. Jen mě nenechají jet samu domů, to je všechno.“

„Samozřejmě, že nenechají. Nejsou to blázni. Proč tě pouštějí? Měli by tě pouštět? Měla bys zůstat přes noc. Promluvím si s doktorem. Zůstaň tady. Ne, počkej, já…“ Ashley se obrátila k odchodu a učinila asi dva kroky na své výpravě.

„Proboha, Ash!“ vložila se do toho Spencer s ohromeným pohledem a smíchem. „Uklidni se na sekundu. Kvůli tobě mi vylétne tlak až do stropu.“

A to stačilo. Nic by zřejmě nezafungovalo lépe, než malá nevinná zdravotní lež, aby zastavila Ashley na její cestě.

„Ach, Bože!“

Ale zjevně to nestačilo, aby to úplně potlačilo její vyšilování.

„Ashley, pšššt! Vážně, vyhodí tě odtud. Pojď sem.“ Spencer natáhla svou ruku a bruneta se vrátila, propletla své prsty s těmi Spenceřinými a posadila se na bok její postele. To si vysloužilo pohled od sestry, která udělala přísné: „Pššt!“ a zatáhla závěsy.

Spencer, bledá a vyhlížející neobvykle, se opřela do polštářů a užívala si pocit Ashleyiny ruky ve své. Měla vědět, že se jí od její kamarádky dostane téhle reakce. Ashley si dělala starosti obecně, ale pokud přišlo na Spencer, nezdálo se, že by existoval strop pro její vyšilování. V nemocnici dali nicméně jasně najevo, že ji nenechají řídit domů a ani za nic by nezavolala svým rodičům, takže Ashley byla další logická možnost. Mimoto, Spencer připouštěla, že se cítí podivně slabě a nikdy nebyla moc dobrá v tom, když jí bylo špatně. Měla tendenci zesentimentálnět a toužit, aby se o ni někdo postaral. Její táta byl vždycky její oblíbenou osobou, aby ho měla nablízku a normálně se ho dožadovala, když jí nebylo dobře. Nicméně dnes, jediná osoba, po které tajně toužila, byla bruneta sedící nyní před ní. Takže Spencer podlehla a zavolala jí.

Ashley natáhla svou štíhlou ruku a odhrnula pramen vlasů ze Spenceřina vlhkého čela.

„Jsi si jistá, že jsi v pořádku? Vážně tak nevypadáš.“

„Doktor říkal, že jsem trochu anemická,“ připustila Spencer. „Potřebuji víc železa a byla jsem unavená, tak jsem trochu omdlela. Udělali všechny testy a až na tohle, jsme já i dítě zdraví. Slibuji. Jsem v pořádku.“

„Děláš toho příliš mnoho, Spencer. To proto jsi unavená,“ opáčila Ashley umíněně.

„Zníš, jako můj táta,“ smála se Spencer.

„No, mám ráda tvého tátu. Je to dobrý člověk, takže jsem ráda, že zním jako on.“

„Tak dlouho, dokud nezačneš dělat taťkovské vtípky, budu v pohodě,“ usmála se Spencer chabě. „Ale vážně, jsem v pořádku.“

Ashley se zamračila. „Jsi v třicátém třetím týdnu, Spencer, méně než dva měsíce do porodu. Co kdybys to začala brát trochu volněji?“

Spencer si skousla ret. Poslední dobou se cítila unavená. A únava znamenala méně jídla. Méně jídla pravděpodobně nepomůže s anémií nebo vyčerpáním. Ale věci byly v této chvíli stresující. Zoufale se snažila vybalancovat všechno ve svém životě a připravit se na svoje nové dítě a věci byly prostě těžké. Mohla požádat o pomoc. Oba její rodiče i Ashley by skočili po příležitosti, ale Spencer byla tvrdohlavá. Nechala Ashley dost jí pomoci. Závisela na ní tak, že se už cítila jako slaboch. Kdyby žádala ještě něco, nebyla si jistá, že by se sebou dokázala žít. A nechtěla myslet na to, o co by mohla žádat.

Kromě toho existovaly věci, se kterými by Ashley nikdy nepožádala o pomoc, jako finance. Nebyla úplně na mizině, ale měla velice, velice napjatý rozpočet a převážně závisel na Grayovi, skrze peníze na Elly. K jeho cti se zatím nikdy nezpozdil a na rovinu jí řekl, že peníze se okamžitě zdvojnásobí, až se nové dítě narodí. Spencer mu to musela nechat: možná to nebyl nejcitlivější exmanžel, ale když došlo na praktické záležitosti, byl naprosto spolehlivý. Stále si ale přála, aby vídal Elly víc; peníze nenahradí otce. S ohledem na vše výše zmíněné, si vzala pár extra směn v práci, protože peníze navíc se budou hodit s dítětem. A ani to pravděpodobně nepomohlo s tou vyčerpaností.

Také měla podezření, že ji její šéf hodlá poslat na mateřskou o trochu dřív, než plánovala. To mělo pravděpodobně co dělat s tím omdlévacím číslem, které předvedla dříve toho dne v kanceláři. Takže teď do ní bylo šťoucháno, dloubáno a všeobecně koukáno v pokoji pohotovosti celé odpoledne, dokud sem Ashley nepřispěchala, jako by byla zavražděna.

Spencer si povzdechla a pohlédla na Ashley. Opravdu by měla začít brát věci volněji, ale tvrdohlavost v ní se bránila. „Jsem v pořádku, Ashley. Mám teď dva dny volna. Slibuji, že se do pátku plně zotavím a budu to zase já.“

„Hodláš dál pracovat, že jo?“ pronesla Ashley tiše. V jejím hlase byl nějaký rozvážný tón, který Spencer přišel nový a fascinující.

„Ano, nemám moc na vybranou.“

„Vždycky se dá něco dělat,“ řekla Ashley neurčitě.

„S účty za elektřinu?“ smála se Spencer. „Zahrnuje to čarodějnictví a voodoo? Počkej, můžeme udělat kopii účtu a zapichovat do ní jehly? Hele, možná, že to bude fungovat.“ Pokus o úhyb humorem nezafungoval.

„Myslím to vážně, Spencer. Dělám si starosti.“

„Vždycky si o mě děláš starosti, Ash. Zdá se to jako tvůj normální stav. Ale musíš mi věřit, jsem v pořádku. A vážně musím chodit do práce, protože, no, musím.“

„Budeš to tedy brát volněji doma?“ tlačila na ni Ashley.

„Můžeme jet domů?“ přerušila ji Spencer. „Už mi začíná být trochu špatně z tohohle nemocničního oblečení.“ poukázala na bílého andělíčka, kterého měla na sobě. Shledávala nepříjemné, že celý svět může vidět její zadek v kalhotkách.

Ashley na ni pohlédla, oči lehce zúžené. „Odvezu tě domů.“

„Děkuji,“ Spencer si dramaticky povzdechla. Posadila se, připravená vstát a převléknout se, když našla Ashleyinu ruku na svém rameni.

„S jednou podmínkou,“ pronesla bruneta samolibě.

„Cože?“ odvětila světlovláska nevěřícně. „Ne, žádné podmínky. Promiň, zavolám si taxi.“

„Nemocnice ti to nedovolí,“ zavrtěla Ashley vědoucně hlavou. V oku měla odhodlaný třpyt a Spencer zúžila oči.

„Jakou?“

„Nastěhuji se. Teď.“

Ahá! Tak o tohle šlo.

„Stejně se nastěhuješ za tři týdny, Ash,“ upozorňovala blondýna.

„A mám o tebe obavy teď,“ kontrovala muzikantka,

„Můžeme si o tom promluvit doma?“ žadonila Spencer. „Prosím?“

„Ne,“ prohlásila Ashley, nikdo se nevzdá své výhody. „Slib mi to nebo neodjedeme.“

„Nemůžu to po tobě žádat, Ashley. Je to příliš.“

„Kdo žádá? Nabízím, pokud vzpomínáš, už jsme tenhle rozhovor vedly. Kromě toho, jsem už s nabízením skončila. Teď vydírám, tak to prostě přijmi a můžeme jet.“ Zazubila se drze.

„Vydírání,“ pronesla Spencer mdle. Zkřížila si ruce a skousla si ret. „Co když řeknu ne?“

„Ach. Neodvezu tě domů a zavolám tvým rodičům.“ ušklíbla se Ashley tvrději.

„To neuděláš!“ Spencer se tvářila zhrozeně.

„Ale udělám.“ A Spencer jí věřila. Opravdu, skutečně, upřímně to udělá, ta mrcha.

„Ach, můj Bože, vážně to uděláš!“ Spenceřiny oči se rozšířily.

„Ano, udělám. A jsem si jistá, že moc ráda uslyšíš ten rozhovor s tvou matkou.“ Ashley si vytáhla z kapsy mobil a otevřela ho. Trošku se odtáhla od Spencer, která teď měla v očích divoký pohled. „Zdravím, paní Carlinová. Vaše dcera právě zkolabovala a je v nemocnici. Ne, vážně, nechvátejte celou cestu sem.“ Vyhnula se Spenceřinu plácnutí do paže a pohlédla na ni s neskutečně potměšilým pohledem v oku. „Ano, myslím si, že byste měli zavolat do pohřebního ústavu.“

Spenceřina ústa se se zalapáním otevřela. „Ashley, sklapni! Ani jsi nevytočila číslo a tohle není vtipné.“

Ashley se zakřenila a zastrčila si telefon zpátky do kapsy. „Ach, ale bylo by to hezké, ne?“ Naklonila se dopředu a opřela se o své ruce, její tvář jen centimetry od Spenceřiny. „Nastěhuji se. Tenhle týden. A ty začneš brát věci zvolna. Rozumíš?“

Bylo něco velice přitažlivého na téhle nové rázné Ashley. Se Spencer to dělalo věci, které nebyly úplně v kamarádské sféře.

„Pokud řeknu, že se můžeš přistěhovat, dáš mi pokoj?“

„Já nevím, tohle nemocniční oblečení je hrozně sexy,“ škádlila ji Ashley. „A zdá se, že to jde po mém, takže jsem si jistá, že jsou tuny dalších věcí, kvůli kterým tě můžu vydírat a…“ Všimla si výrazu ve Spenceřině tváři. „Ano, samozřejmě, že dám, tupounko. Jen se chci ujistit, že jsi v pořádku.“

„Jsem v pořádku,“ prohlásila zaseknutá deska Spencer.

„Chci být poblíž, abych se o tom ujistila,“ tlačila na ni Ashley. „Prosím.“

„Fajn. Chceš se nastěhovat teď, nastěhuj se teď.“ Spencer odevzdaně zvedla ruce. „Můžeme teď, PROSÍM, jít? Nesnáším nemocnice.“

„Jakmile to povolí doktor.“ Ashley vlepila pusu na Spenceřino čelo.

* * *

„Ashley, nejsem naprostý invalida a odmítám strávit příštích sedm týdnů na tomhle gauči,“ poukazovala Spencer umíněně.

„Možná ne dalších sedm týdnů,“ odvětila Ashley, popadla další polštář a podala ho blondýně, „ale příští dva dny ano. Jsi z nemocnice teprve tři hodiny.“

„Grr.“ Spencer se položila na polštáře. „Začínáš být nemožná, víš to?“

Ashley se posadila vedle ní a položila jednu hubenou mozolnatou ruku přes Spenceřinu. Jejich ruce ležely spolu, kůže na kůži, přes vystouplou, napjatou kůži světlovlásčina těhotenského břicha. Ashleyina tvář sebou lehce trhla. Spencer se zaculila a vytáhla svou ruku zespod. Položila ji na vrch Ashleyiny, lehce ji posunula a něžně přitiskla dolů. Ashley sebou znovu trhla a udiveně zírala na svou ruku.

„Panebože, bylo to to, co si myslím?“ zeptala se v úžasu.

„Dítě. Jo, je to fotbalista.“ Spencer se culila. Pohled na Ashleyin obličej byl k nezaplacení a šířil teplo světlovlásčiným tělem rychleji než panák whisky.

„On?“

„Fajn, nevím, jestli je to on. Ale myslím si, že je. Hádám,“ připustila Spencer. Znovu se zakřenila, když sebou Ashley trhla ještě víc.

„Ježiši, kope hodně,“ vydechla okouzleně. „Je to vtipný pocit?“

„Celkem rychle si zvykneš. Elly tolik nekopala, ani trochu jako tohle. Měla jsi vidět její obličej onehdy, když to cítila. K nezaplacení. Trochu jako tvůj teď.“

Ashley zčervenala překrásným odstínem růžové a sklopila zrak. „Nikdy dřív jsem nic takového necítila.“

„Jsem ráda, že to mohu sdílet s tebou,“ zašeptala Spencer.

„Díky za podělení se,“ zašeptala Ashley nazpátek.

A sdílely tu chvíli, jejich ruce něžně zahřívaly jedna druhou na Spenceřině břiše a jejich pohledy se vpíjely do sebe navzájem, blízko, spolu. Nemusely tvořit pár, aby cítily tohle a ani jedna to nemusela přiznat. Bez jakýchkoliv vyřčených slov nebo učiněných rozhodnutí, obě prostě věděly, že budou nablízku jedna druhé po dlouhý čas. V jakémkoliv množství, které si zvolily, ukuly si místo pro sebe navzájem v životech, které se nyní točily po oběžné dráze. A Spencer se cítila kompletnější než kdykoliv dřív ve svém životě. Konečně našla své slunce.


40B

Ashley s nechutí vzdala reptání ohledně Spenceřina pátečního návratu do práce. Blondýna měla podstatně víc barvy ve tvářích a byla odhodlána jít. Spencer byla ráda za omilostnění, ale kolem dvou odpoledne, uvažovala, jestli to snad neměla být ona, kdo to vzdal. Byla vyčerpaná a byla si jistá, že její tvář byla strhaná a napjatá. V době, kdy se konečně na hodinách překulila pátá, byla Spencer ráda, že to zvládla do auta.

Spencer věděla, že Ashley si všimne, jak unavená je, v sekundě, kdy projde dveřmi. A výraz na brunetině tváři přiměl Spencer uvědomit si, jak dobře dokáže číst ve své kamarádce.

„Gauč,“ pronesla Ashley. Nebyla to ani tak otázka nebo prohlášení, jako spíš rozkaz. Spencer krátce uvažovala o protestech, aby se neřeklo a pak se podvolila a se zasténáním se zhroutila na gauč. Cítila, jak jí jemná ruka hladí po hlavě a otevřela oči.

„Ahoj,“ ukazovala Elly, která na ní shlížela se znepokojením v očích.

„Mami, jsi v pořádku?“ ukazovala nazpátek.

„Jen unavená, zlatíčko, jen unavená. Co mám udělat k večeři?“ Vydrápala se do sedu a našla Ashley stojící pár decimetrů od konce gauče, s pažemi zkříženými a starostlivým pohledem.

„Mám večeři pod kontrolou,“ odvětila Ashley.

„Ach, Ash, tos nemusela. Vážně,“ prohlásila Spencer upřímně. „Jsem jen-“

„Vyčerpaná?“ přerušila ji Ashley. Kousla se do rtu a její výraz změkl. „Promiň, mám jen starosti. Hele, vrátila jsem se ze své hodiny dřív. A přesvědčila jsem tady Muppeta, aby vyzkoušela moje smažené maso, takže o večeři je postaráno. Né, že bys mě už nenakrmila dost, Spence.“

„Děkuji.“ Světlovláska neměla představu, co jiného říct.

Padla zpátky na gauč a nechala uvolnění proniknout do svých kostí a svalů. Nikdy nebyla takhle unavená s Elly, ale také měla s Elly mnohem víc volna. A Gray byl podstatně ohleduplnější během jejího prvního těhotenství. Spencer ho také při tomhle těhotenství vykopla z domu, ale skutečností bylo, že nebyla s Elly zdaleka tolik ve stresu.

Po chvíli, se hihňání a zvuky z kuchyně staly příliš lákavými, než aby je ignorovala a Spencer se vydrápala z gauče. Posadila se na stoličku ke snídaňovému baru a pozorovala své dvě oblíbené holky při vaření.

„Můžu pomoct?“ zeptala se.

„Myslím, že to máme pod kontrolou,“ zazubila se Ashley. Prsty pomocí písmen ukazovala ‚mrkve‘ Elly, která je velice slavnostně vytáhla z lednice. Spencer se zaculila nazpátek. Ashleyino ukazování se zlepšovalo a zlepšovalo. Když neznala slovo, vyhláskovávala s takovou plynulostí, že se to dokonale ztratilo. Spencer zavrtěla hlavou. Pořád ještě nepobrala, kolik toho Ashley udělala, aby se stala součástí také Ellyina života. Sledování její holčičky chichotat se při pomáhání tmavovlásce, přimělo její srdce vznášet se.

Elly s Ashley dokončily večeři, zatímco se Spencer stala strážcem pana Chlupáče, který pohrdal všemi záležitostmi kolem vaření. Také nechtěl zase skončit v pračce. To nebyla zábava pro nikoho, a nejméně ze všech pro pana Chlupáče. Seděl milostivě na snídaňovém baru, zatímco jedly a dohlížel na rodinu před sebou.

Po večeři pomohl s uklízením, což spočívalo v rozkazování všech věcí ze své sedící pozice. Spencer bylo nakázáno sedět vedle něj navzdory velice hlasitým protestům z její strany. Postarala se o to spíš Elly než Ashley; Elly byla výjimečně tak rozhodná ohledně něčeho, takže když řekla své mámě ne nejistými posunky, aby se posadila, Spencer si sedla. Bylo to také poprvé, co kdy viděla Elly zapojit se do uklízení. Takže teď učila Ashley její dceru dobrým způsobům.

Spencer uvažovala, jestli je nějaká volná pozice pro rajcovní lesbické svaté. Ale to by ji pravděpodobně činilo nedotknutelnou a Spencer tu a tam nechala své myšlenky zalétat k dotýkání.

„Spence?“

Spencer se vytrhla ze svého zasnění a pohlédla na Ashley, která se nakláněla o pult před ní. „Hé?“

„Země volá Spencer?“ smála se Ashley. „Vnímáš nás?“

„Ach, Bože, ty jsi ale blbka!“ hihňala se Spencer. „A každým dnem zníš víc jako můj táta.“

„Kristepane!“ Ashley si projela rukou skrz tmavé kadeře. „Dobrá, budu s tím muset něco udělat. Každopádně, co jsem říkala, bylo, jestli chceš koukat na dvd? Provedu Ellyinu koupel a uložím ji do postele, jestli vybereš film a uděláš si pohodlí.“

„Moje práce nezní moc namáhavě,“ dobírala si ji Spencer.

„Jo, ale vím, že tě musíme udržet u malých věcí nebo to jinak nebude hotovo.“

To vysloužilo Ashley hravé plácnutí do paže.

Jakmile byla Elly uložena v posteli, zjistila Spencer, že sama je pečlivě uložená na gauči s dekou přehozenou přes sebe a svou hlavou na Ashleyině rameni. V polovině filmu se posunula tak, že jí hlava ležela v tmavovlásčině klíně a ruka nepřítomně hladila její vlasy. Spencer nevěnovala zrovna moc pozornosti filmu. Byla ospalá a hlazení bylo tak příjemné, že ji posílalo pryč, do světa motýlků a hřejivých míst.

Disharmonický zvuk zvonku ode dveří ji vytrhl ze skoro spánku. Trhnutím se zvedla z Ashleyina klína a mrkala zmateně na vchodové dveře.

„Kdo to je?“ zeptala se Ashley.

„Nevím,“ odpověděla Spencer se zavrtěním hlavy. „Jdu tam.“

„Ne, zůstaň tady. Zabere mi míň námahy zvednout se.“ Bruneta zamířila ke dveřím se Spencer vyplazující jazyk na vzdalující se záda. Mohla vidět jen Ashleyina záda, když otevřela dveře, ale ten hlas byl nezaměnitelný.

„Ach.“ Byl to Gray. „Je tu Spencer?“

Ashley otevřela beze slov dveře ke Spenceřině lehce rozcuchané postavě na gauči. Spencer si rychle projela rukou svými rozcuchanými loknami.

„Grayi, co tu děláš?“ Zkontrolovala si hodinky. Bylo devět večer. Její exmanžel vkročil dveřmi a Ashley je za ním zavřela, jedno obočí bezchybně vyklenuté v dokonalém tvaru otázky.

„Já, ehm, přišel jsem tě navštívit.“ Pohlédl na Ashley s pohledem z půlky rozmrzelým a z půlky zvědavým. „Ale pokud máš hosta…“

„Ashley není host,“ opáčila Spencer. „Je trochu pozdě. Chtěl jsi něco konkrétního?“

„Ne, popravdě jsem jen už chvíli neviděl tebe ani Elly. Ve skutečnosti příliš dlouho. A napadlo mě, že bych vás přijel pozdravit.“

„Aha. No, je hezké, že jsi se zastavil, ale teď není pravděpodobně nejvhodnější doba.“ Spencer by obrátila oči v sloup nad jeho hloupostí, ale odpustila si to. „Elly spí a já jsem, no, unavená. Navíc jsme uprostřed filmu,“ poukázala na zamrzlou scénu na televizi.

„Jasně, nezdržím se dlouho. Možná jen na kafe?“ zeptal se s nadějí.

Spencer si povzdechla. Bylo to pravděpodobně dramatičtější, než bylo potřeba. Znějíc trochu jako mučedník pokrčila rameny. „Jistě, kafe. Ale Elly spí.“

Grayovou odpovědí bylo jen pokrčení rameny. Posadil se do křesla k Ashleyinu očividnému znechucení a Spencer si sedla víc rovně. Položila ruce na okraj gauče, aby se zvedla, ale tmavovláska ji zastavila. „Nevstávej, Spencer, já to kafe udělám.“

Zamířila do kuchyně a Spencer neunikl výraz překvapení a lehkého hněvu na Grayově tváři. Bylo zřejmé, že mu není příjemné, jak je tu Ashley jako doma. Spencer to bylo upřímně ukradené a nevšímala si jeho postoje.

„Jak se máš?“ zeptala se unaveně. Ani to ji sakra nezajímalo, ale její matka ji vychovala, aby byla zdvořilá.

„Tvrdě makám,“ odpověděl Gray, jako by to nevěděla. „Projekt se vyvíjí dobře. Jsme…“

Spencer ho nechala sklouznout do hovoru o práci. Ani vzdáleně ji to nezajímalo, ale znamenalo to, že se nemusí namáhat mluvením, nicméně náhle změnil téma.

„Takže vy teď spolu trávíte hodně času?“ Poukázal k Ashley, která velice úmyslně vmíchávala do Grayovy kávy trochu moc cukru.

„Dá se to tak říct,“ opáčila Spencer. „Bydlí tady.“

„Cože tu?“ Způsob, jakým to Gray vyslovil, byl, jako by mu Spencer řekla, že Ashley je její pasačka a otevřely si v domě bordel. Z jeho hlasu čišela čistá hrůza. „Spencer, nepotřebuješ zrovna teď takovýhle druh obtíží. Já vím, že se ujímáš nalezenců, ale nemyslíš si, že s dítětem na cestě -“

Ashley praštila jeho kávou před něj a položila Spenceřino mnohem jemněji. Sladce se usmála na narušitele a pak se obrátila ke Spencer.

„Budu ve vedlejším pokoji, ano? Zavolej, když mě budeš potřebovat.“

Spencer byla za ni zděšena. Co si to dovoluje?

„Jak se opovažuješ?“ vyprskla na Graye. „Kdo si, kčertu, myslíš, že jsi? Ashley, nikam nechoď.“ To tmavovlásku zarazilo na její cestě a otočila se. Spencer pokračovala. „Ashley se nabídla, že se nastěhuje, aby mi pomohla, Grayi, protože, co netušíš, po tom, co si sem nakráčíš, po naprostém nezapojování se po tři měsíce, je, že nejsem zrovna v nejlepší formě. Jsem unavená a je mi špatně a ty nic z toho nevíš, takže jak se opovažuješ přijít do mého domu a napadat mé přátele!“ Přejela si rukou po čele a unaveně si povzdechla. „Vypadni, Grayi.“

Díval se na ni s pusou lehce otevřenou, jako zlatá rybka doufající, že se poslední kousek jídla potopí. „Spencer, omlouvám se, prosím, nech mě…“

Ashley nevěnovala pozornost tomu, co říká. Soustředila se na Spenceřinu velice strhanou tvář a skutečnost, že ten blbec, který způsobil, že takhle vypadá, stále brebentil. „Ale kurva, ty kreténe,“ vypěnila, „copak nevidíš, jak je unavená.“

To přitáhlo Grayovu pozornost.

„Ash, to je dobrý,“ řekla Spencer měkce. Byla dojata brunetiným znepokojením a faktem, že přispěchala k její obraně, ale vážně nechtěla, aby to zašlo dál.

„To není dobrý, Spencer. Jsi unavená a chceš, aby odešel.“ Obrátila se ke Grayovi „Měl bys jít. Vrať se někdy jindy, až nebude takhle vyčerpaná.“ Dopochodovala ke dveřím a otevřela je.

Gray se zaraženě postavil. Pohlédl mlčky na Spencer s prosebným pohledem. Trochu podlehla.

„Má pravdu, Grayi. Jsem vyčerpaná. Prosím, dnes ne. Přijď o víkendu a já tě zasvětím do všeho, co se děje. Můžeš dohnat čas s Elly a -“

„Ehm,“ přerušil ji s provinilým výrazem. „Tenhle víkend jsem ve Phoenixu.“

Ashley obrátila oči v sloup a nepřestávala stát u otevřených dveří.

„To je mi jedno,“ pravila Spencer unaveně. „Příští týden, kdykoliv. Jen nejdřív zavolej, ano?“

„Dobře, zavolám. Příští týden, slibuji.“

Přesunul se na zápraží a pohlédl na Ashley. Bylo jasné, že nemá ponětí, co té dívce říct.

„Dobrou noc, Grayi,“ řekla Spencer tiše zevnitř.

„Dobrou noc, Spencer,“ odvětil. Pohlédl na Ashley. „Ehm. Dobrou noc.“

„Dobrou noc,“ pronesla tmavovláska stroze a pak mu práskla dveřmi před obličejem.

„Ashley!“ zvolala Spencer, ale zadržovala smích. Neměla by. Tahle pravděpodobně by na Graye reagovala sama před pár měsíci, ale něco na muzikantčině chování ji přimělo chtít se hihňat. „Ach, Bože, ty jsi…“ rozsypala se smíchy.

Ashley se rozpačitě usmívala. „Omlouvám se. Lezl mi na nervy.“

„Já vím. Omlouvám se. Neměl žádné právo o tobě naznačovat něco takového. Vůbec tě nezná a vyvozuje nějaké závěry.“

„To je mi ukradený,“ mávla nad tím rukou. „Obtěžoval tě a ty bys zrovna teď neměla být otravována.“

„Já vím.“ Spencer se opřela a znovu si povzdechla. „Nesnáším, jak se furt zapojuje a odtahuje.“

Ashley se posadila vedle blonďatě dívky a položila jí ruku kolem ramen. „Potřebuje tu být pro tebe, Spence. Ty potřebuješ, aby byl.“

„Já vím,“ Spencer zněla tak unaveně, až to bolelo. „Promluvím si s ním příští týden.“

„Omlouvám se, že jsem se neovládla. Neměla jsem na to právo.“ Ashley si položila hlavu na Spenceřino rameno. Světlovláska vzala její ruku, propletla jejich prsty a povzbudivě je stiskla.

„Měla jsi veškeré právo. Nepotřebuji ho, víš? Chci říct, jestli tu chce být, tak v pořádku, ale…“

„Je to otec Elly a tohohle dítěte. Potřebuješ ho. Oni ho potřebují,“ nesouhlasila Ashley. „Budu tu vždycky, ať budeš potřebovat cokoliv. Ale on potřebuje být součástí vašich životů.“

„Já to vím. Ty to víš. Jak máme, kčertu, dosáhnout, aby to viděl on?“ zeptala se Spencer přes zaťaté zuby.

„Nevím, zlato. Nevím.“ Ashley stiskla Spenceřinu ruku a společně seděly na gauči, neochotné se pohnout.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu