Navždy s tebou

Napsala: Danni0204, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Originál zde.

Hlavní postavy:

Hlavní postavou seriálu je Kara Zor-El, sestřenice Kal-Ela známeho jako Superman. Kara po vzoru svého bratrance pomáhá lidem jako Supergirl. Má přibližně stejné schopnosti jako Superman. Když se jako dvanáctiletá dostala na zem, ujala se jí rodina Danversova. Kara pracuje jako novinářka v CatCo.

Kara má nevlastní starší sestru Alex Danversovou, která pracuje jako agentka tajné vládní organizace DEO. Ta se stará o boj s mimozemskými nebo jinak zvláštními hrozbami. Po tom, co se během jednoho vyšetřování seznámí s detektivkou Maggie Sawyerovou a začnou spolu trávit víc času, si uvědomí, že příčinou jejích neúspěšných vztahů by mohlo být to, že ji vlastně muži nepřitahují.

Maggie Sawyerová je detektivkou u policie National City ve vědeckém oddělení, které se mimo jiné zabývá zločiny spojenými s mimozemšťany. Má problémy s důvěrou v lidi, protože když byla v pubertě, rodiče jí vyhodili z domu, když zjistili, že je na holky. Po té ji vychovávala teta a s rodiči se nestýká.

V seriálu vztah Maggie a Alex došel až k zasnoubení, ale nedlouho před svatbou, se pár rozešel, protože Alex touží po dětech, zatímco Maggie žádné mít nechce. K tomuhle ale v povídkách většinou nedošlo.

Vedlejší postavy:

Eliza Danversová je matkou Alex a Kary.

J'onn J'onzz je ředitelem DEO. Je posledním z rasy Zelených Marťanů známý také jako Martian Manhunter, což je postava půjčená z DC universe, kde je jedním ze zakládajících členů Justice League (seriál toto neřeší). V minulosti byl loven původním ředitelem DEO, ale byl zachráněn otcem Alex a Kary, Jeremiahem, který při tom byl smrtelně raněn. J'onn umírajícímu Jeremiahovi slíbil, že se postará o jeho rodinu. J'onn využil své schopnosti měnit podobu, zaujal místo ředitele DEO a vzal pod svá ochranná křídla Alex, která ho vnímá jako svého druhého otce.

V seriálu se ukázalo, že Jeremiah Danvers nezahynul, ale žije a pracuje pro Cadmus, organizaci, která považuje všechny mimozemšťany za hrozbu a snaží se je eliminovat. Když Cadmus zajme Supergirl, Jeramiah jí pomůže uprchnout, nedlouho po tom dojde i k jeho vysvobození, následně se ale ukáže, že to všechno byla past a Jeramiah měl za úkol infiltrovat DEO a získat jejich záznamy. V seriálu se ukáže, že Jeremiah pracuje pro Cadmus, jen proto, aby ochránil rodinu. V povídkách je tohle jinak.

James Olsen je současným vedoucím CatCo a blízkým přítelem Kary. Chvíli spolu měli i románek. Také působí jako superhrdina pod přezdívkou Guardian. Nemá žádné superschopnosti, využívá jen své fyzičky a vybavení, které mu vytvořil Winn Schott.

Winn Schott je nejlepším kamarádem Kary a dřív do ní byl zakoukaný. Původně pracoval v CatCo, ale pak přešel do DEO, kde je hlavním technickým mozkem.

Lilian Luthorová je matkou Lexe Luthora, úhlavního nepřítele Supermana. Po tom, co Superman dostal Lexe do vězení, pustila se do boje proti němu a všem ostatním mimozemšťanům. Vede Cadmus.

Lena Luthorová je nevlastní dcerou Lilian. Stejně jako její matka a bratr oplývá mimořádným intelektem, ale nesouhlasí s jejich postojem k mimozemšťanům a snaží se napravit pověst své rodiny. Je blízkou kamarádkou Kary. Čas ukáže, jestli časem nepřevládnou rodinné sklony a Lena se nepřidá k záporákům.

Mon-El je princem z Daxamu, což je sesterská planeta Kryptonu, přičemž jejich obyvatelé se navzájem nesnáší. Daxam se po výbuchu Kryptonu stal neobyvatelným. Mon-El unikl v záchranném člunu a ztroskotal na Zemi. Kara se ho ujala a přes různé neshody nakonec vytvořily pár. Na konci druhé série seriálu na Zemi dorazili jeho rodiče a jeho matce se podařilo přivolat daxamskou flotilu a pokusit se o invazi. Mon-El se postavil na stranu Kary a Země. Lilian Luthorová přišla se způsobem, jak učinit zemskou atmosféru toxickou pro Daxamiťany. Invaze byla zažehnána, ale Mon-El musel opustit planetu. V povídkách se tohle buď nestalo nebo k tomu došlo jinak.


1

„Mamko, mamko.“ Alex si povzdechla, jak se otočila a přinutila se otevřít oči a pohlédnout na hodiny na nočním stolku. Zelená záře z digitálních hodin jí vracela pohled a hlásala 06:18. Promnula si oči, než se na posteli posadila, právě když se dveře do ložnice rozletěly a Isaac vběhl do místnosti. „Ahoj, mamko,“ prohlásil rozzářeně Isaac, zatímco skočil na postel a zavrtal se pod deku.

„Ahoj, chlapečku,“ usmála se Alex, zatímco ho objala pažemi a vtiskla pusu na vršek jeho hlavy. Isaac se přitulil ke své matce. „Zase jsi vzhůru brzy,“ pronesla Alex potlačujíc zazívání.

„Ano,“ přikývl Isaac souhlasně. „No, ehm…“ Isaac přestal mluvit a podrbal se na hlavě. „Moje oči se otevřely a už se znovu nezavřely.“ Isaac vzhlédl k Alex, jeho hnědé oči měl při řeči rozšířené dokořán. Alex se lehce zasmála, než ho láskyplně pohladila po tváři a pak pozvedla ruku a prohrábla mu tmavě čokoládové kadeře. „Můžeme dneska navštívit mámu?“ Isaacova tvář se při té myšlence rozjasnila.

„Mamka musí pracovat,“ pronesla Alex se rty semknutými, zatímco si otáčela snubním prstenem kolem prstu. „A ty strávíš den se strýčkem Mikem.“

Isaac našpulil ret. „Já nechci.“

„Ále, no tak, vždycky se bavíš se strejdou Mikem,“ ujišťovala ho, že zažije hezký den a Isaac vždycky zbožňoval být v blízkosti Mikea. Když se Isaac narodil, bylo dohodnuto, že bude potřebovat mužský vzor ve svém životě a Mike byl víc než rád, že tu bude pro Isaaca vždycky, když to bude třeba.

„Já chci jen navštívit mámu,“ trucoval Isaac a boxoval naštvaně do vzduchu. „Ty mě nenecháš.“ Isaacův sporní ret se začal třást.

„Zlatíčko, je to pro mamku velice těžké jít…“ Alex si skousla ret. „Co kdybych řekla strýčkovi Mikeovi, aby tě tam vzal?“ Alex čekala na Isaacovu odpověď, ale ten seděl s rukama založenýma a hleděl dolů na deku. „Hmm, můžeš jít s Mikem?“

„Dobře,“ Isaac opět vzhlédl na Alex. „Proč ty nikdy nejdeš?“ zeptal se Isaac tiše, zatímco se nepřestával tvářit, že má na krajíčku.

Alex mohla cítit bodnutí slz tvořících se jí v očích. „To je…“ Alex se vytratil hlas, zhluboka se nadechla, zatímco ze sebe shodila deku a zvedla se z postele. „Pojď, nikdo z nás nehodlá ještě spát, tak si pojďme dát něco k snídani.“ Alex natáhla ruce a Isaac vyskočil, přeběhl přes postel a skočil jí do náruče. Alex svého syna pevně sevřela, políbila ho na spánek a vydala se ze své ložnice, dolů po schodech a do kuchyně.

* * *

Kara seděla na kraji vany a nohou poklepávala o podlahu. Pohlédla na své hodinky s pocitem, že tam sedí už hodiny, ale ve skutečnosti to nebyly ani dvě minuty. „Karo.“ Mike se škrábal na hlavě, když vešel do místnosti a opřel se o dveřní rám. „Poslouchej, můžeme -“

„Ne,“ Kara po něm střelila ledovým pohledem. „Nechci…“ Kara zavrtěla hlavou. „Neřešme tenhle rozhovor, dokud to nebude hotové.“ Kara stále podupávala o zem.

„Já jen nechápu, proč jsi tolik proti tomu,“ vydechl Mike. „Je to přirozený další krok. Jsme spolu přes pět let. Jsme šťastně svoji, jsme -“ Mike se v půlce věty odmlčel. „Jsme šťastně svoji, že jo?“ Mike si nebyl jistý, jestli chce opravdu znát odpověď. Byl do Kary bláznivě zamilovaný, ale poslední dobou si nebyl tak jistý, jestli to Kara cítí stejně, jako dřív.

„Samozřejmě, že tě miluji,“ pronesla Kyla tiše. „Já jen… Já ne… tohle není…“ Kara si povzdechla a třela si čelo. „Jsem Supergirl,“ Kařin hlas byl hlasitější. „Nemůžu být Supergirl, když…“ Kara se odmlčela, zase jednou hledící na hodinky.

„V životě jde o víc než jen být Supergirl, Karo,“ namítal Mike. „Nechceš to, co má Alex?“ Mike si povzdechl. „Isaac je tím nejlepším děckem a to, jak se na ni dívá, to jak -“

„Jen proto, že ty chceš být jako ostatní nudní obyčejní lidi tam venku, to neznamená, že taková musím být já,“ zakřičela Kara. „Vzdal si se toho, být Mon-El před všemi těmi roky a to je skvělé, pokud jsi tak šťastný, ale já se nikdy nevzdám toho být Supergirl. Lidé z National City mě potřebují,“ řekla Kara. „Abych byla Supergirl a udržovala je v bezpečí. Ne, abych byla těhotná a neschopná jim pomoct, protože nemohu nechat ječící dítě samotné.“

Mike těžce vydechl, zatímco přešel k umyvadlu a shlédl na test, který tam balancoval na straně. „No, tak to je dobře, že je to negativní,“ zamumlal Mike, než se otočil, vykráčel z koupelny a vztekle za sebou práskl dveřmi, z čehož Kara poděšeně nadskočila a pak si zabořila hlavu do dlaní.

* * *

Alex nalila ještě trochu jablečného džusu do hrnku. „Děkuji mamko.“ Isaac pozvedl hrnek a napil se, zatímco ona se vrátila k ledničce. Na chvíli se zastavila, jak se zadívala na obrázek z ultrazvuku, který byl stále přichycen na ledničku. Vytáhla ho zpod magnetu, který ho tam držel a pokračovala v hledění na něj. „Mamko…mamko…mamko,“ křičel Isaac a vytrhl Alex ze zamyšlení.

„Copak, zlato?“ Alex zvedla zrak ke svému synovi.

„Co to děláš s Fazolkou?“ divil se Isaac.

„Ehm.“ Alex zavrtěla hlavou, zatímco to vracela na ledničku. „Nic.“ Alex otevřela ledničku a položila džus zpátky. „Vy pane Sawyer-Danversi musíte dojíst snídani.“ Alex se vrátila ke stolu a posadila se vedle svého syna. „I přes vstávání tak bláznivě brzy, přijdu tímhle tempem pozdě do práce.“ Isaac se lehce zahihňal, než si dal další lžíci cereálií. Alex sledovala svého syna při jídle. Měl ty samé dolíčky jako jeho máma, ty samé velké hnědé oči a ty samé tmavě hnědé vlasy a pokožku.

„Fazolka je s mámou, že jo?“ ptal se Isaac. Alex zjistila, že Isaac se ptá poslední dobou na to samé pořád a pořád. Samozřejmě pro něj bylo všechno pořád trochu matoucí, ve čtyřech letech. Nedávala mu to za vinu, ale nebylo to něco, o čem by ráda mluvila

„Ano,“ přikývla Alex a upila ze své kávy. „Fazolka je s mámou.“

„Takže mě strejda Mike vezme za oběma?“ ptal se Isaac.

„Vezme,“ odpověděla Alex a škrábala se na hlavě. „Ale myslím to vážně, hochu.“ Alex zabodla ukazovák do stolu. „Dojez to,“ pravila Alex při pohledu na hodinky.


2

Alex a Kara se posadily na lavičku a zahleděly se na jezero. „Chceš si o tom promluvit?“ zeptala se Alex s pohledem na svou mladší sestru.

„Cože?“ tvářila se Kara, že neví, o čem Alex mluví. „Promluvit o čem?“

„Vždyť víš, že jsem ráno vysazovala svého syna u vás v bytě.“ Alex si zastrčila vlasy za ucho, než se napila ze svého kafe. „Zjevně se něco stalo mezi tebou a Mikem.“

Kara stiskla rty, zatímco nepřestávala hledět na jezero. Její hlava se lehce zavrtěla, než se napila své kávy. „Co ty?“ zeptala se Kara. „Taky nejsi dnes sama sebou.“

„Nic to není.“ Alex zavrtěla hlavou. Obě sestry na sebe hleděly s vědomím, že ta druhá nebyla upřímná, ale obě také věděly, že si o tom časem promluví.

Kara zaváhala, než znovu promluvila. „Je to…chci říct, je to dneska.“ Kara věděla, že Alex ví, o čem mluví. „Budeš něco dělat?“

Alex vypadala zmateně, zatímco vrtěla hlavou a pohlédla zpátky na sestru. „Cože? Proč bych měla něco dělat?“

„Jsou její narozeniny, Alex,“ pravila Kara měkce, zatímco položila ruku na Alexinu paži a něžně ji hladila. „Její první narozeniny od -“

„Myslíš, že to nevím?“ Alex vypadala, že nemá daleko k slzám. „Byla to má žena, Karo. Má žena.“ Alex si zapíchla ukazováček do hrudi. „Ale je pryč. A slavení jejích narozenin to nezmění.“ Alex si otřela rukou oči, aby se zbavila slz, které se chystaly spustit.

„Já…já jen myslela, že by to možná bylo hezké pro Isaaca,“ odpověděla Kara.

„Jen ho to zmate ještě víc, než už je.“ Alex se kousla do rtu, zatímco se postavila a vrtěla hlavou. „Potřebuji, abys toho nechala,“ řekla Alex Kaře. „Potřebuji, abys mě nechala se přes to přenést.“ Alex sevřela oči, zatímco jí slza kanula po tváři. „Prosím, jen mě nech, abych ji nechala jít,“ pronesla Alex skrze slzy, než se otočila a odkráčela pryč, zanechávajíc Karu samotnou sedět na lavičce.

* * *

Isaac byl na Mikeových ramenech. Mike ho bral za mámou. Isaac svíral obrázek, který pro ni nakreslil v bytě dříve toho rána. „Bude se mámě ten obrázek líbit?“ uvažoval Isaac.

„Samozřejmě,“ odvětil Mike, zatímco pokračoval v chůzi po cestě, než zahnul doprava a došel asi do půlky řady. Natáhl se, zvedl Isaaca ze svých ramenou a položil ho dolů před náhrobek.

„Mami.“ Isaac si klekl a podržel kresbu směrem k hrobu. „Tohle jsem ti nakreslil,“ řekl jí. „Jsem to já a mamka,“ ukazoval Isaac na dva lidi na obrázku. „A tohle je štěně.“ Isaac vzhlédl k Mikeovi, než obrátil zrak zpátky k náhrobku. „Chtěl bych štěně,“ prohlásil Isaac. „Budu mu říkat Sandy,“ řekl. „Mamka říkala, že teď ne.“ Isaac zněl trochu smutně, že nedostane štěně. „Možná jednoho dne,“ povzdechl si Isaac sklíčeně. „Stýská se mi, mami.“ Isaac položil svou malou ruku na náhrobek. Mike se stáhl, dopřávajíc Isaacovi čas s jeho mámou.

* * *

Přešla krátkou vzdálenost z kanceláře, kde pracovala, k bloku bytů, kde teď žila. Vyzvedla si poštu ze schránky, než nastoupila do výtahu a stiskla tlačítko šestého patra. Došla ke dveřím a vylovila si klíče z kabelky, než odemkla a vešla. Smutně vydechla nad prázdným místem, kterému musela říkat domov. Hodila poštu – dva účty a donáškové menu z Indické restaurace dole v ulici – a své klíče na stůl, zatímco nechala svou kabelku sklouznout na zem. Přejela si prstem po svém snubním prstenu, než přešla k ledničce a otevřela ji. Vytáhla láhev piva, odšroubovala víčko a odhodila ho na pracovní desku. „Všechno nejlepší,“ zamumlala, než se dlouze napila. Povzdechla si, když přecházela ke gauči, sundala si svou koženou bundu a odhodila ji stranou, než sebou flákla na gauč a opřela si hlavu o polštář. Zavřela oči a nechala mysl sklouznout zpátky do života, který byla nucena nechat za sebou.

„Maggie, dotáhni ten svůj rajcovní zadek sem,“ zakřičela Alex na svou ženu, aby se k ní připojila v dětském pokoji. Právě sestavila dětskou postýlku a chtěla předvést svou práci své druhé polovičce. Dětský pokoj byl Alexin projekt. Maggie nosila dítě, takže tohle byla možnost, aby se Alex cítila víc zapojená. Všechno ohledně dětského pokoje byla Alexina volba a Alex byla tou, kdo to realizoval. Vymalovala tři zdi světle mátovou zelení a čtvrtá zeď zůstala bílá, s kresbami stromů a opic visících z větví.

„Chtěla jsi říct, můj tlustý zadek?“ zeptala se Maggie, když vešla to místnosti a pozorovala, jak Alex vkládá vycpanou opičku do postýlky.

„Nejsi tlustá,“ ujišťovala ji Alex. „Jsi těhotná a vypadáš nádherně.“ Alex přešla blíž ke své manželce, objala ji svýma rukama a hladila ji po bedrech.

Maggie si odfrkla. „Můj zadek je tlustý, kotníky naběhlé, tvář naprosto odulá a prsa obří.“ Maggie shlédla dolů a oči se jí rozšířily nad jejími přednostmi, většími než obvykle.

„Nosíš našeho syna,“ pravila Alex. „A jsi pořád tou samou překrásnou ženou, kterou jsem si vzala,“ usmála se Alex, než ji něžně políbila na čelo. A tvůj zadek je pořád stejně roztomile malý.“ Alex pozvedla obočí a plácla rukou přes Maggiinu půlku. Maggie lehce zavřískla, než si vyměnila polibek se svou ženou.

„Jen jsem z tohohle už unavená,“ pravila Maggie měkce. „Chci se s ním seznámit a svírat ho a mít už pokoj od těhotenství.“ Maggie si položila hlavu na Alexino rameno. Alex vtiskla pusu na Maggiinu hlavu, zatímco se vrátila k hlazení jejích zad.

„Já vím,“ řekla jí. „Já to chci taky. A zbývá už jen pět týdnů,“ pronesla Alex měkce, pokračujíc v hlazení zad své ženy.

Obě zůstaly na chvíli zticha a jen stály v objetí. „Odvedla jsi skvělou práci při stavbě té postýlky,“ promluvila nakonec Maggie, s hlavou stále spočívající na Alexině rameni.

„Nezni tak překvapeně,“ zavtipkovala Alex, než plácla znovu Maggie po zadku.

„Hele,“ zalapala Maggie po dechu. „Co kdybys přestala plácat svou těhotnou manželku po zadku?“ Maggie se vymanila z objetí a vzhlédla ke své ženě.

„Přinuť mě,“ ušklíbla se Alex, zatímco se její ruce znovu vydaly dolů po Maggiiných zádech a tentokrát lehce stiskly její pozadí. Maggie pozvedla obočí, zatímco si přitáhla Alexinu hlavu dolů k sobě a vtiskla něžný polibek na její rty. Alex se do polibku usmála a nechala ho prohloubit, zatímco ji Maggie táhla dopředu, zatímco sama šla pozpátku. Vyšly z místnosti, aniž by přerušily líbání.

Maggie otevřela oči a setřela si slzu, které se jí koulela po tváři. Zhluboka se nadechla s vědomím, že neměla s odchodem na výběr, než se znovu napila svého piva.

* * *

Alex si klekla před náhrobní kámen. Zadržela několik slz, zatímco aranžovala květiny do vázy. „Všechno nejlepší, zlato.“ Alexin hlas zněl, jako by se měl zlomit. „Omlouvám se, že jsem nepřišla ráno s Isaacem, ale já…“ Alex se odmlčela a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. „Je to těžké. Slyšet ho, jak k tobě mluví a přeje si, abys tu byla,“ Alex popotáhla. „Tak moc se snažím být kvůli němu silná, ale někdy si přeji jen se stulit v posteli a brečet a nemuset čelit dalšímu dni.“ Alex si setřela slzu z tváře. „Je to tak…dlouhé a osamělé bez tebe.“ Alex postrádala Maggie tak strašně a tak moc si přála, aby se věci staly jinak, aby tam pořád byla. Pořád tady, aby vychovávaly svého syna spolu a to další dítě, které se chystaly mít. „Ale, ehm, Isaac si vede většinou dobře,“ přikývla Alex trochu hlavou, jako by souhlasila sama se sebou. „Ve školce se mu už líbí víc a dělá si pár kamarádů. Konečně.“ Alex byla pyšná na pokrok, který její syn dělal. Byl to většinou tichý, plachý malý kluk, ale po Maggiině smrti s nikým nemluvil týdny, ani se strejdou Mikem. Alex byla jedinou osobou, se kterou mluvil, ale i tak to bylo jen pár slov tu a tam. „Snažíme se žít dál, ale není to prostě stejné. Už nikdy to nebude znovu stejné.“ Alex se opřela o náhrobek a propukla v pláč.


3

Alex zavřela knihu a položila ji zpátky na poličku vedle Isaacovy postele. Isaac miloval knížky a když mu bylo čteno na dobrou noc. Sklonila se a umístila něžný polibek na jeho spánek. „Dobrou, děťátko. Mamka tě má hrozně moc ráda,“ zašeptala Alex, než se zvedla. Rozsvítila malou lampičku, než přešla tiše ke dveřím, protože nechtěla vzbudit Isaaca, který právě usínal.

„Mamko.“ Alex se otočila a pohlédla na postel, když uslyšela jeho unavený hlásek. Otevřela pusu, aby promluvila, ale Isaac ji předešel. „Mám tě rád až na měsíc a zpátky.“

„Také tě mám ráda až na měsíc a zpátky,“ pronesla Alex, než vyšla z pokoje, zhasnula světlo a nechala dveře pootevřené. Sešla po schodech dolů a do kuchyně, kde otevřela skříňku a vytáhla láhev skotské. Natáhla se pro skleničku a oboje si vzala s sebou do obýváku. Vytáhla spodní zásuvku sekretáře a vyndala album s fotkami. Došla ke stolku, nalila si pití a otevřela album. Přejela rukou po Maggiině tváři, zatímco vypila skleničku na jeden zátah. „Proč jsi musela umřít, Maggie?“ vydechla Alex. „Měly jsem všechny ty plány, všechny ty naděje a sny.“ Alex vhrkly slzy do očí, zatímco si nalila další skleničku. Poslední dobou už svůj zármutek zvládala mnohem lépe, ale tohle byly samozřejmě Maggiiny první narozeniny od doby, co zemřela, takže to byl pro Alex těžký den. Zvedla zrak, když uslyšela zvonek ode dveří. Pořádně si rozmyslela, jestli má otevřít, a napila se své skotské, než se zvedla a došla ke dveřím. „Karo,“ pronesla Alex, při Kařině vstupu do domu. Alex ji následovala do obýváku, posadila se zpátky na gauč a pozvedla znovu svou skotskou. Kara se zahleděla na poloprázdnou láhev, než pohlédla na svou sestru.

„Jsi si jistá, že je to nejlepší nápad?“ zeptala se Kara, zatímco si sedala vedle Alex.

„Tohle je má druhá sklenička, Karo,“ povzdechla si Alex. „Mám nahoře čtyřletého syna,“ střelila Alex po Kaře naštvaným pohledem. „Nehodlám se pitomě opít.“

„Jen jestli je to pravda,“ zamumlala Kara.

„Moje žena zemřela před osmi měsíci,“ zvýšila Alex hlas. „Dneska jsou její narozeniny a já si chci dát pár skleniček,“ zakřičela Alex. „Nebudeš mi říkat, co mám dělat.“

„No, přišla jsem se sem omluvit, za to, jak jsem na tebe ráno tlačila, ale hádám, že cokoliv ti dneska večer řeknu, tak to nebudeš vnímat,“ zamumlala Kara a postrčila si brýle na nose.

„Můžeš jen…“ Alex se odmlčela, zatímco vzhlédla ke své sestře a setřela si slzu z oka. „Můžeš být dneska jen mou utěšující sestřičkou?“ zeptala se Alex.

„Ach, Alex,“ řekla Kara měkce, zatímco otevřela náruč a Alex do ní vklouzla. Kara kolem ní obemkla paže v konejšivém obětí.

* * *

Maggie se postavila, když uslyšela zaklepání na dveře. Došla k nim a podívala se kukátkem. Byla to Laura, její kamarádka z práce, nebo při nejmenším žena, která se jmenovala Laura a pracovala s ní. „Ahoj, co pro tebe můžu udělat?“ zeptala se Maggie, když otevřela dveře.

„Připij si se mnou na své narozeniny,“ prohlásila Laura, zatímco vešla do bytu, aniž by počkala na pozvání.

„Vážně bych byla raději sama,“ řekla Maggie, ale Laura už byla na cestě do kuchyně, aby se poohlédla po nějakých skleničkách. „Nebo taky ne,“ zabručela si Maggie pod vousy, zatímco přešla do kuchyně, aby ukázala Lauře, kde ty skleničky jsou.

„Ale no tak, Claro,“ řekla Laura. Maggie si promnula čelo, když uslyšela své nové jméno. Pořád si na něj nezvykla. Nejprve byla Wendy, ale byla dost rychle objevena lidmi, před kterými byla v ochraně. Pak byla Rose, ale jen před třemi týdny, byla znovu spatřena a teď byla přesunuta na úplně druhý konec země s její třetí identitou a Maggie Sawyerová byla teď Clara Wilsonová. „Nikdo by neměl být sám na své narozeniny,“ usmála se na ni Laura, zatímco pokládala skleničky na pracovní desku. „Doufám, že máš ráda červené.“ Laura zvládla objevit vývrtku a otevřela láhev vína, místnost naplnil zvuk vytahované zátky.

„Ehm, jo, jasně,“ odpověděla Maggie a doufala, že zní přesvědčivě. Vůbec nebyla fanda vína, ale nechtěla být nevychovaná. Laura se jen snažila být milá a přivítat ji ve městě.

„Takže,“ Laura pozvedla skleničky a podala jednu Maggie, „jsi v kanceláři pěkně tichá.“ Laura přešla do obývací oblasti a posadila se. Maggie ji následovala. „Odkud že jsi to říkala, že jsi přijela?“

„Neříkala,“ odvětila Maggie, „Já, ehm…“ Napila se, jen aby měla víc času na přemýšlení. Nemohla říct, že dlouho žila v National City. „Seattle,“ řekla Maggie první věc, která jí přišla na jazyk.

„Ach, tam jsem nikdy nebyla,“ odpověděla Laura. „Slyšela jsem, že tam hrozně prší,“ řekla Laura, než se napila svého vína. „Takže,“ promluvila znovu Laura po vleklé odmlce, když viděla, že si Maggie hraje se svým snubním prstenem. „Je tu někdo, s kým bys měla trávit den?“ zeptala se Laura a pokynula k prstenu.

Maggie shlédla dolů a přesunula ruku z dohledu. „Ne, já…vážně nikoho nemám.“

„No, tomu se těžko věří. Krásná žena jako ty a vůbec nikoho nemá?“ pravila Laura. „Zdá se, že ale v určitou dobu tu byl manžel.“ Zdálo se, že Laura je s těch lidí, co na srdci to na jazyku.

„Popravdě, manželka,“ pronesla Maggie, aniž by si to uvědomila. Kousla se do rtu s vědomím, že to už nemůže vzít zpátky.

„Ale,“ pozvedla Laura obočí. „No…mrzí mě to. Co se stalo?“

„Já, ehm,“ Maggie cítila, jak jí srdce tluče rychleji. „Jen jsem…potřebovala začít znovu. Já…“ Maggie zavrtěla hlavou. Na co to, kčertu, myslela. Dostávala se na nebezpečné území. „Nechci o tom mluvit. Moje minulost je minulost a teď jsem tady.“

„Dobrá, chápu,“ odvětila Laura. „A hele, každý má minulost.“ Laura věnovala Maggie povzbudivý úsměv, zatímco se naklonila dopředu a něžně ji pohladila po paži.

„Já, ehm…vážně bych ale chtěla být sama, takže kdybys mohla…“ Maggie se odmlčela s pohledem ke dveřím.

„Nejsem si jistá, že chceš,“ pravila Laura, než se pohnula blíž k Maggie. „Claro, já…“ Laura se zhluboka nadechla, než naklonila hlavu a políbila Maggie na rty.

„Ne,“ pronesla Maggie hlasitě s přísným tónem, zatímco se odtáhla od Laury. „Vypadni,“ Maggie se postavila, pak popadla Lauru za paži a snažila se ji postavit. „Řekla jsem vypadni,“ zakřičela Maggie, zatímco došla ke dveřím, otevřela je a ukázala do chodby.

„Hele, Claro, omlouvám se,“ Laura se postavila. „Já…jen jsem si myslela, že bys ráda společnost.“ Laura přešla ke dveřím a zastavila se blízko Maggie. „Omlouvám se, že jsem tě políbila. Můžeme se vrátit jen k mluvení.“

„Říkala jsem ti, že chci být sama. Nechci mluvit,“ řekla Maggie, stále ukazující do chodby. Laura otevřela ústa, aby znovu promluvila, ale pak odešla bez dalšího slova. Maggie zamknula dveře, odešla do ložnice a vytáhla spodní zásuvku skříňky. Vytáhla to, co hledala, posadila se na postel a pohlédla na fotku ve svých rukou. Byla to fotka jí, Alex a Isaaca pořízená jen deset dní před tím, než se to stalo. Byla to oslava Isaacových čtvrtých narozenin a všichni byly tak šťastní. Vše, po čem toužila, byla získat to zpátky, ale věděla, že tohle je vše, co jí z toho kdy zbude. Jeden malý obrázek, o nějž tak tvrdě bojovala, aby si ho mohla nechat. Její srdce bylo zlomené a věděla, že bez Alex, Isaaca a toho nového dítěte, které měly spolu mít, takové zůstane navždy. Zjistila, že uvažuje, jestli má Alex chlapečka nebo holčičku a jak ho nebo ji pojmenovala. Zjistila, že přemýšlí nad tím, jaký bratr je z Isaaca a drobně se usmála, při vědomí, že je určitě k tomu děcku úžasný. Padla na postel. Jediné, co jí zbylo z jejího starého života, byly vzpomínky a ten malý obrázek. Držela si ho blízko u srdce, zatímco se schoulila do fetální polohy a začala se proplakávat do spánku.


4

Isaac běhal kolem ostrůvku v kuchyni a dělal zvuky jako by řídil auto. „Myslela jsem, si, že má být nemocný,“ pronesla Kara, zatímco odkládala nádobí od snídaně do dřezu. „Isaacu,“ zvýšila Kara hlas, zatímco se otočila a popadla ho za paže, čímž mu zabránila v běhání. „Kamaráde, zklidni se.“ Isaac vyplázl na svoji tetu jazyk, než se jí vykroutil ze sevření a začal zase běhat kolem ostrůvku jako auto.

Mike se lehce uchechtnul, zatímco na moment pozoroval Isaaca. „Isaacu, dej si na chvilku pokov, kámo,“ řekl Mike a Isaac přestal běhat a pohlédl na Mika, než přeběhl ke gauči, vylezl na něj a začal tiše sedět.

„Proč poslouchá tebe a ne mě?“ povzdechla si Kara. Než měl Mike šanci odpovědět, promluvila Kara znovu. „Každopádně jsi říkal, že podle Alex je nemocný.“

„No, zřejmě byl.“ Mike se podrbal na hlavě. „Ve školce ho nevzali. J'onn opravdu potřeboval Alex v práci, takže…“ Mike se podíval zpátky na Isaaca, který stále seděl v tichosti na gauči. „Mě to neobtěžuje.“

„A tvoje práce není důležitá?“ zeptala se Kara.

„Nejsem v DEO potřeba tolik jako Alex,“ zamumlal Mike. „Nebo očividně tolik jako Supergirl,“ zabručel Mike. Bylo to pár dní od jejich hádky a stěží spolu promluvili, nechávajíc vyčistit vzduch kolem celé té záležitosti ohledně dítěte a Supergirl.

Kara mlaskla jazykem, zatímco zavrtěla hlavou. „Do tohohle se nebudeme pouštět, Miku.“ Kara zvedla svůj telefon z ostrůvku a vložila si ho do kapsy, než si vzala kabelku.

„Ne, samozřejmě, že ne,“ zabručel Mike. Obvykle to bylo podle Kary nebo vůbec.

„Jdu do práce,“ zamumlala Kara na cestě ke dveřím.

„Užij si boj se zločinem,“ pronesl Mike suše.

„Ve skutečnosti jsem novinářka,“ vrátila mu Kara, než opustila byt, dveře se při jejím odchodu hlasitě zabouchly.

* * *

Maggie zvedla zrak, když se ozvalo zaklepání na dveře. Donutila se zvednout z gauče, dojít k nim a pohlédnout do kukátka. Zasténala, když spatřil, kdo stojí na druhé straně. „Tyi,“ řekla Maggie, když otevřela dveře. „Čemu vděčím za tohle potěšení?“ zeptala se Maggie. „Prosím, neříkej mi, že mě zase našli? Nikam jinam se už nestěhuji,“ pozvedla Maggie ruce v protestu.

„Claro,“ řekl Ty.

„Neříkej mi tak.“ Maggie zněla otráveně. „Tak se nejmenuji. Je to vážně nezbytné, když není nikdo jiný kolem?“

„Je to pro tvou bezpečnost,“ odpověděl Ty. „Všechno tohle je pro to, abys byla v bezpečí. Aby byla Alex chráněná,“ pronesl Ty. Zašel dál do bytu a opřel se o snídaňový pult v kuchyni. „Takže když jsme tě sem přestěhovali a sehnali ti práci, očekávali jsme, že do ní budeš chodit.“ Ty zněl dost naštvaně.

Maggie si založila ruce na hrudi a skousla si ret. Nebyla tam pár dní, od toho polibku od Laury. „Je to jen pitomá kancelářská práce,“ opáčila Maggie. „Proč tu nemůžu být policajtkou? Proč nemůže být alespoň jedna malá část tohohle podělaného nového života známá? Být něčím, v čem jsem dobrá? Něco, na co jsem zvyklá?“

Ty si povzdechl a promnul čelo. „Je to příliš riskantní,“ řekl jí. „Mimo to, práce u policie tě v první řadě dostala do tohohle zmatku,“ pravil Ty. „A myslel jsem, že jsem ti říkal, že tohle nemůžeš nosit,“ Ty sklouzl pohledem na její snubní prsten, když mluvil.

„Říkáš mi osm měsíců, abych ho nenosila,“ odpověděla Maggie. „A pořád jsi mě nepřiměl ho sundat. Tohle,“ prohlásila Maggie, zatímco si točila prstenem na prstě, „nesundám. Nikdy.“

„Myslíš si, že všechna tahle pravidla jsou jen pro srandu?“ zeptal se Ty. Věděl, že věci musí být pro Maggie těžké, ale doufal, že by mohla pochopit, že neměli na vybranou a bylo to opravdu jen pro její ochranu.

„Je to jen prsten,“ zvýšila Maggie hlas. „Miliony žen nosí prsteny. Nikdo si z toho nic nevyvodí, kromě toho to není tak, že by někdo uviděl prsten a podezříval mě, že jsem policistka, která se stala svědkyní celé kupy svinstev, které jsem vidět neměla.“

Ty si povzdechl s pocitem porážky. Věděl, že v tomhle ona nepovolí, koneckonců to bylo už osm měsíců, co byla umístěna do programu na ochranu svědků. Tohle byla bitva, kterou bude muset vzdát. „Hele, Claro,“ vydechl Ty. „Jen začni zapadat. Udělej si nějaké přátele. Život je vždycky lehčí s přáteli.“

„Nechci přátele,“ odvětila Maggie.

„Musí tu být něco, co chceš,“ odpověděl Ty.

„Jo,“ opáčila Maggie. „Svou ženu a naše děti,“ vyprskla Maggie. Nikdy nepochopila, proč nemohli Alex s Isaacem být přestěhováni s ní. Proč muselo být všechno tak, jak bylo. „Víš, že ani nevím, jestli má Alex kluka nebo holku. Byla těhotná a tys pak ze mě udělal mrtvou,“ Maggie si odkašlala, aby se zbavila knedlíku v hrdle. „Můžeš mi alespoň říct, co má?“

Ty se poškrábal na hlavě, když o tom přemýšlel. „Nemůžu ti nic slíbit, ale zkusím to zjistit,“ řekl jí Ty. „Pokud mi slíbíš, že se budeš snažit. Bude to dlouhý a osamělý život, pokud si vybereš žít ho takhle. Alespoň žiješ. Tak prostě…prostě vyraz, co můžeš, ze života, jaký máš,“ řekl jí Ty. „A jdi do práce,“ pronesl Ty pevně, než odešel z bytu.

* * *

Alex jemně zatlačila na dveře a nakoukla do Isaacova pokoje. Vždycky ho kontrolovala, než šla spát. Usmála se, když viděla, že zdravě spí, s pažemi pevně obtočenými kolem plyšové opičky, kterou měl už od narození. Byla to první věc, kterou Maggie koupila pro jejich dítě. Šly nakupovat po jejich dvanáctitýdenním ultrazvuku a přišla jí tak roztomilá, že nedokázala odolat. Alex zhluboka vydechla na cestě do své ložnice, kde se posadila na postel a pohlédla na Maggiinu stranu. Zhluboka se nadechla, zatímco si lehla na záda a zavřela oči. Její ruka se natáhla a hladila peřinu tam, kdy si vždycky přála, že vedle ní bude ležet její manželka.

„Bože, Danversová…“ Maggie přestala mluvit, protože potřebovala pauzu, aby popadla dech. Přejížděla prstem po Alexině holé paži, zatímco se zavrtěla na posteli, aby ležela blíž k ní.

„Myslíš tím teď Sawyer-Danversová?“ zeptala se Alex, zatímco se obrátila na bok a podepřela si rukou hlavu.

„Paní Sawyer-Danversová,“ opravila ji Maggie s obrovským úsměvem na tváři.

„Bože, dnešek byl úžasný,“ pronesla nadšeně Alex. „víš, tohle ráno jsem se probudila jako stará známá Alex Danversová a teď mám manželku a je to ta nejkrásnější žena na světě.“ Alex se usmála při pohledu do Maggiiných velkých hnědých očí.

„Páni, to je kompliment,“ usmála se Maggie. „Ale pleteš se, protože já jsme se právě vdala za nejkrásnější ženu na světe,“ pravila Maggie, než se naklonila a vlepila něžný polibek na Alexiiny rty. „Ach, přála bych si, aby už byla středa,“ pronesla Maggie zasněně. Měly namířeno na líbánky. Deset dní na Bora Bora.

„Není to za moc dlouho,“ odvětila Alex a hladila Maggie jemně po zádech. „A kromě toho, jsem si jistá, že dokážeme vymyslet něco, čím si do té doby zkrátit čas.“ Alex pozvedla obočí a obdařila svou ženu prohnaným úsměvem.

„Ale vážně?“ zeptala se Maggie. „Co přesně máš na mysli?“ Maggie samozřejmě znala odpověď, zatímco si svůdně olízla rty. Alex nic neřekla, jen si k sobě Maggie přitáhla a políbila její rty. Maggie se do polibku usmála a nechala ho prohloubit, zatímco obtočila paže kolem své manželky.


5

Laura se usmála, když kráčela k Maggiině stolu. „Claro, hele, dneska jsi přišla.“

„Jo, posledních pár dní jsem se necítila dobře. Měla jsem střevní chřipku,“ odvětila Maggie a nepřestávala psát na počítači v naději, že Laura pochopí ten náznak a odejde.

„Ach a já si tady myslela, že to bylo proto, že se mi vyhýbáš,“ uchechtla se drobně Laura.

Maggie zvedla zrak, než se zahleděla zpátky na obrazovku. „A proč bych to dělala?“

„No, políbila jsem tě a ty jsi začala vyšilovat,“ odpověděla Laura. Považovala Maggie za krásnou a vážně doufala, že by jednoho dne mohla změknout a být otevřená představě, že by k něčemu došlo. Právě teď byla velice uzavřenou knihou, ale Laura doufala, že se to časem změní.

„Nevyšilovala jsem,“ řekla Maggie. „Byla jsem překvapená, to je všechno.“

„Ale,“ Laura zněla nadějně, „takže říkáš, že bys mě možná ráda políbila znovu?“

„Ne,“ odvětila Maggie stroze. „Nehledám vztah.“

„Kdo říká něco o vztahu?“ ptala se Laura. „Jen jsem se chtěla pobavit.“

„No tak do toho,“ řekla jí Maggie. „Ale já nemám zájem o cokoliv s kýmkoliv.“ Maggie si lehce povzdychla. Samozřejmě, že jedinou osobou, se kterou chtěla v tomhle smyslu být, byla Alex.

„Tak dobře,“ našpulila Laura rty. „No, kdybys někdy změnila názor, víš, kde mě najít.“ Laura jí věnovala drobný úsměv, než se otočila a odkráčela, zanechávajíc Maggie její práci.

* * *

Alex a Kara byly v DEO, Kara, nebo přesněji Supergirl se právě střetla s Livewire. „Co to tam venku, kčertu, bylo?“ dotazovala se Alex.

„C…cože?“ Kara si založila ruce a opřela se o stůl.

„Skoro tě dostala,“ povzdechla si Alex. „Kdyby se v pravou chvíli neobjevil Guardian, žádná Supergirl by pravděpodobně už nebyla,“ zvedla Alex hlas. Zněla rozzuřeně. „Nemluvě o těch dětech, které v tom všem byly uvízlé.“ Alex rozhodila rukama. „Co to s tebou je, Karo? Protože nejsi soustředěná a pokud bys musela jít proti někomu horšímu než ona…,“ Alexin hlas se stával pronikavým. Bylo jasné, že má starost o sestřino bezpečí. „Nemůžu ztratit…“ Alex přestala mluvit, odvrátila zrak od své sestry a hrála si s rukama.

„Hele, hele…Alex“ Kara přišla blíž ke své sestře a položila jí ruce na paži. „To je dobrý. Jsem v pořádku. Nepřijdeš o mě. Nikam neodejdu,“ pravila Kara měkce, zatímco hladila Alexinu paži, ale Alex se odtáhla.

„Tak naprav to, co se, kčertu, děje mezi tebou a Mikem,“ zvýšila Alex hlas. „Protože to začíná ovlivňovat tebe, jako Supergirl.“

Kara se zhluboka nadechla, zatímco se zahleděla do země a pohrávala si s rukama. „Já, ehm…Myslela jsem si, že jsem těhotná,“ řekla Kara a popravdě cítila úlevu, že o tom konečně s někým mluví. „Zdálo se, že Mikovi ta představa nevadí. On, ehm…myslí si, že je stejně na čase mít děti.“

„A ty?“ ptala se Alex.

Kara zavrtěla hlavou, zatímco hlasitě vydechla. „Já jen…Nejsem…Nechci děti,“ řekla jí Kara. „Alespoň zatím ne.“

„Tak bys možná měla být opatrnější,“ zvýšila opět hlas Alex. „Pokud nechceš děti, používej ochranu,“ plísnila ji.

„Ach, jako by ses nikdy nenechala strhnout silou okamžiku?“ zareagovala Kara.

„Samozřejmě, “ zakřičela Alex. „Buď zodpovědná, Karo. Pokud nechceš děti, tak se ujisti, že používáš ochranu.“

„Myslela jsem, že budeš na mé straně.“ Kara odvrátila zrak od své sestry.

„Nejsem na ničí straně, “ opáčila Alex. „Říkám jen, že bys měla být opatrná.“

„Víš ty co, co ty vlastně víš?“ vyprskla Kara. „Ty s Maggie jste spolu nemohly zplodit děti, tak sis nikdy nemusela dělat starosti.“

Alex se cítila raněná sestřinou poznámkou „Jsi někdy neuvěřitelná, Karo,“ prohlásila Alex suše, než odešla z místnosti a na své cestě práskla dveřmi.

* * *

Alex seděla na gauči se skleničkou skotské v ruce, když se ozval zvonek ode dveří. Odložila sklenku na stůl a prošla chodbou ke dveřím. „Miku.“ Alex se usmála a nechala návštěvu vejít. „Co pro tebe mohu udělat?“ Oba došli do obýváku a posadili se. Mike vydechl, než začal mluvit.

„Já ehm…“ Mike se podrbal na hlavě. „Chci se tě na něco zeptat,“ pronesl Mike, než se zase odmlčel. Chtěl se jí zeptat na něco ohledně jejího vztahu s Maggie, ale to bylo vždycky citlivé téma. Někdy Alex hovořila o Maggie otevřeně a jindy si kolem sebe vystavěla zeď a prostě úplně vypnula, takže bylo vždycky obtížné vědět, kdy je správný čas si s ní promluvit. „Jde o tebe a Maggie.“

„Hmm.“ Alex lehce přikývla, zatímco se natáhla pro své pití. „Ptej se,“ řekla Alex, než dopila svou skleničku a položila ji zpátky na stůl.

Mike se zhluboka nadýchl. „Kdy jste se s Maggie rozhodly mít dítě? Jak jste poznaly, že je správná doba?“

Alex našpulila rty s vědomím, že tohle je očividně o něm a Kaře. „Byly jsme vdané 9…ne, 10…10 měsíců.“ Alex lehce přikývla, jako by souhlasila sama se sebou. „Jednou večer jsme seděly doma, sledovaly televizi a Maggie se ke mně otočila a řekla, že si myslí, že bychom měly založit rodinu.“ Alex se drobně usmála. „Ta myšlenka mě neděsila, ani mě neznervózňovala. Já…věděla, že budeme v pohodě, protože v tom budeme spolu. Nechtěla jsem nic víc, než mít rodinu se ženou, kterou jsem milovala.“

„Takže jste prostě…prostě věděly, když byla vhodná doba?“ dumal Mike.

Alex mírně pokrčila rameny. „Nevím, jestli existuje něco, jako správná doba. Pravděpodobně bude vždycky existovat něco, co by vás mohlo odradit od toho, mít dítě,“ pověděla mu Alex. „Jen musíte být oba na stejné vlně.“

„Chápu,“ Mike si pohrával se svým snubním prstenem. „Jediná vlna, na které se zdá, že Kara v těchto dnech je, je ta hrdinská,“ povzdechl si Mike smutně. „Být Supergirl a zachraňovat životy jiných a ne vážně přemýšlet o mě a tom, co chci já. A možná není správné říct, že je sobecká, protože požívá své schopnosti pro dobro a pomáhá lidem, ale…“ Mike se odmlčel a uhnul pohledem od Alex. „V tomhle manželství jsme dva a zdá se, že ona myslí jen na sebe.“

„Koukni, Kara…“ Alex vydechla a projela si rukou vlasy. „Nemyslí to sobecky. Je prostě vášnivá ohledně pomáhání ostatním a že je Supergirl. A jasně…já,“ Alex se odmlčela a mlaskla jazykem. „Myslím si, že se jí to prostě občas plete do věcí.“

„Já jen…“ Mike rozhodil rukama. „Ty a Maggie jste zvládly mít Isaaca a přesto jít ven a pomáhat udržet svět bezpečný před zlotřilými mimozemšťany.“ Mike si povzdechl. „A to holky ani nemáte superschopnosti. Jste jen drsňačky.“

Alex se lehce uchechtla. „Asi-“ začala Alex odpovídat, ale Isaacův hlásek se ozval v místnosti.

„Mamko.“ Isaac si mnul unavené oči, zatímco vylézal na gauč. Alex kolem něj okamžitě obemkla ruce a přitáhla si ho k sobě.

„Jak to, že jsi vzhůru, broučku?“ řekla Alex, než ho něžně políbila na hlavu.

„Měl jsem špatný sen,“ odpověděl Isaac, než se podíval na Mika. Věnoval mu malý úsměv, zatímco zůstal přitulený k Alex. „Příšera tě dostala,“ řekl Isaac. „Zůstal jsem sám.“

„Byl to jen zlý sen, zlatíčko.“ Alex lehce hladila syna po zádech, když mluvila: „Mamka nikam nejde.“

„Ani strejda Mike?“ promluvil tiše Isaac a znovu pohlédl na Mika.

„Nikdy kamaráde,“ ujistil ho Mike.

„Budete se mnou napořád?“ uvažoval Isaac a přelétal pohledem z Alex na Mika a zase zpátky. Alex přikývla, zatímco ho pevně svírala a dala mu další pusu. Isaac často žádal taková ujištění. Což nebylo překvapivé, po ztrátě své mámy. Chtěl si být jistý, že nikdo jiný ho neopustí.

„Až do konce věků,“ pronesl Mike, když si stoupal. „No tak, co kdyby tě strejda Mike vzal zpátky do postele?“ řekl Mike a rozpřáhl ruce pro Isaaca.

„Zkontroluješ pokoj, že tam nejsou příšery?“ zeptal se Isaac, jeho oči vypadaly vykulené, jak se bál vrátit nahoru, ze strachu před příšerou.

„Samozřejmě, že ano,“ ujistil ho Mike.

„Vezmi mě jako požárník,“ pravil Isaac, zatímco si stoupl na gauči a zvedl ruce do vzduchu. Mike zvedl Isaaca a přehodil si ho přes rameno. Chlapec propukl v chichot. Alex se usmála, když slyšela jeho smích. Zněl jako jeho máma, když se smál.

„Hned jsem zpátky,“ řekl Mike při pohledu na Alex. Věnovala mu vděčný úsměv a sledovala, jak odchází z pokoje se stále se hihňajícím Isaacem. Lehce vydechla s vědomím, že bude skvělým otcem. Byl s Isaacem báječný. Opřela se na gauči, na chvíli zavřela oči a doufala, že Kara s Mikem budou schopni tenhle problém vyřešit.


6

Maggie si vytáhla bagel z toustovače a položila ho na talíř. Vzala si šálek černé kávy, který si právě nalila a přešla ke stolu. Právě, když se chystala dát si první sousto své snídaně, ozvalo se zaklepání na dveře. Lehce si povzdechla. Jediní lidé, kteří jí kdy přišly navštívit, byli Laura a Ty, a pokud by byla naprosto upřímná, nechtěla vidět ani jednoho z nich. Podívala se kukátkem a zasténala, když spatřila Tyův obličej. Zdráhavě otevřela dveře a pustila ho dál. „Tyi,“ řekla Maggie, „čemu vděčím dnešního rána za to potěšení? Byla jsem celý týden v práci, jak jsi mi nařídil, takže mě nemůžeš sepsout za to, že nedělám.“

„To je dobře,“ pronesl Ty. „A nejsem tu, abych na tebe křičel.“ Ty se na chvíli odmlčel. Právě když se chystal znovu promluvit, Maggie ho předběhla.

„Aha,“ Maggie se ulevilo. Zdálo se jí, že Ty nedělá nic, než že na ni křičí nebo přináší zprávy o tom, že byla objevena a musí zase opustit město. „Ach,“ oči se jí rozšířily, když ji napadlo, proč by tu mohl být. „Zjistil jsi to o tom dítěti?“ Z té myšlenky zněla vzrušeně.

„Ne,“ odpověděl Ty. „Promiň, neměl jsem čas to zjišťovat. Já…jde o…“ Ty se podrbal na hlavě. „Myslím, že by ses na to měla posadit,“ pronesl Ty, než přešel ke kuchyňskému stolu a posadil se. Maggie ho následovala a sedla si, jak jí nařídil a vypadala lehce zmateně.

„O co jde?“ ptala se Maggie, její srdce začalo být rychleji, protože nevěděla, co uslyší.

„Došlo k průlomu,“ řekl jí Ty.

„Jakému průlomu? O čem tu mluvíš?“ Maggie se cítila zmatená a mohla cítit, jak jí srdce bije v hrudi. Měla představu, co jí hodlá říct, ale nemohla si být jistá, že se nemýlí.

„Wayne a jeho malý poskok Stubbs.“ Ty se jí zahleděl přímo do očí. „Byli zabiti.“

Maggie vykulila oči. Té noci, kdy ‚zemřela‘, pomáhala kamarádovi ve sboru s případem. Patřil k jinému oddělení, ale měli málo lidí, tak se Maggie nabídla, že pomůže. Samozřejmě, nebylo potřeba mnoho přemlouvání, jelikož to znamenalo, že si pravděpodobně bude moci zastřílet. Ale té noci šlo všechno do kopru a ona se stala svědkem spousty věcí, které lidi nechtěli, aby viděla. Lidé jako Wayne a Stubbs a ti zbývající. „Takže, co to…“ Maggie polkla s rukou na hrudi. „Co to přesně říkáš?“

„Ti další…byly zatčeni,“ řekl jí Ty, neodpovídajíc přesně na její otázku. „Ty…už nejsi v nebezpečí a už si nemusíš dělat starosti, že by tě našli.“

„Takže můžu…“ Maggie to nedokázala vyslovit. Toho vzrušení bylo příliš.

„Ne,“ zavrtěl Ty hlavou. „Maggie Sawyerová zemřela. Nemůžeš ten život získat zpátky. Nemůžeš se prostě vrátit do Alexina života. Na to…na to je příliš pozdě,“ vysvětloval jí Ty. „Ale můžeš být volná, tady. Můžeš se uvolnit, být v bezpečí a vybudovat si nový život.“

„Ne,“ zvýšila Maggie hlas, zvedla se z židle a začala rázovat po kuchyni. Její srdce uhánělo jako splašené a dech byl slyšitelný. „Jedu domů. Jedu domů a ty mě nedokážeš zastavit.“

* * *

Isaac seděl v laboratoři, zatímco Alex byla zaměstnaná nějakou prací. Hrál si s akční figurkou Supermana, přebytečné kádinky měl naskládané jako budovy, kolem kterých létal. „Buď s tím opatrný, hochu,“ pronesla Alex, když uslyšela cinkavý zvuk, jak Isaac narazil dvěma kádinkami na sebe. V odpověď věnoval své matce přikývnutí, očividně příliš ponořený do své hry, aby odpovídal slovy.

„Isaacu, chlapáku,“ pronesl J’onn, když vešel do místnosti, došel k Isaacovi a nastavil mu dlaň k plácnutí. Isaac k němu vzhlédl a plácl svou rukou do J’onnovy. „Pomáháš dneska mamce v práci?“ ptal se J’onn.

Isaac drobně přikývl. „Mamka vyrábí lektvary.“

„Já vím.“ J’onn rozcuchal Isaacovi vlasy, než pohlédl na Alex. „Už jsi přišla na ten protijed?“ zeptal se J’onn.

„Dělám na tom,“ odvětila Alex a smíchala dvě tekutiny dohromady. Isaac vykulil oči nad tou tmavě fialovou, která tím vznikla.

„Dobře,“ pravil J’onn, než sklouzl očima k Isaacovi a pak zpátky na Alex. Alex věděla, co má na mysli.

„Já vím, já vím,“ rozhodila Alex rukama. J’onn zbožňoval Isaaca, ale DEO vážně nebylo nejlepší místo, kde by se mohl potloukávat čtyřletý kluk. „Moje máma ho měla ráno vyzvednout, ale něco jí do toho přišlo,“ informovala ho Alex. „Už je na cestě,“ dodala, než si poznamenala něco na kousek papíru a zamumlala si ‚Doufám‘ pod vousy.

„J’onne, J’onne,“ vzepřel se Isaac na rukou. „J’onne,“ pronesl znovu zoufale žadonící o mužovou pozornost.

„Ano?“ pohlédl na něj J’onn.

„Můžeš být Martinem?“ zeptal se Isaac a nadšení bylo slyšitelné v jeho hlase. J’onn i Alex se lehce uchechtli. Isaac vždycky špatně vyslovoval Marťan, takže si pořád myslel, že se J’onn mění na Martina.

„Ach, já nevím,“ odpověděl J’onn a na tváři se mu objevil mazaný úsměv. „Byl tenhle týden dostatečně hodný hoch, aby viděl Marťana?“ J’onn pohlédl na Alex pro odpověď.

„Byl, byl,“ odpověděl Isaac za svou matku. Alex se drobně zasmála nad svým synem, než přikývla J’onnovým směrem.

„No, v takovém případě,“ řekl J’onn, než se změnil na Martian Manhuntera. Isaacovy pusa se v úžasu otevřela a oči vykulily. Přestože to viděl už dřív, vždycky byl ohromen J’onnovou proměnou v Marťana. „Co kdybych tě vzal proletět?“

„Jóóó,“ zapištěl Isaac nadšením, zatímco seskočil z židle pevně svírajíc svou figurku Supermana. „Pojďme, Martine, “ táhl ho Isaac za ruku.

„Buďte opatrní,“ nabádala Alex J’onna. „A nepouštějte budovu. Zůstaňte v místnosti pro létání,“ pronesla, ale Isaac a J’onn už opustili místnost. Alex se posadila na židli, rukou si třela čelo a vydala povzdech.

„Nepřestávej na tom dělat.“ Alex vzhlédla, když uslyšela Kařin hlas. „Nakonec na to přijdeš. Vždycky to dokážeš.“ Kara jí věnovala úsměv, zatímco šla k ní. Alex na chvíli hleděla na svou sestru, než se vrátila pohledem k obrazovce svého notebooku, v naději, že tam objeví nějaké užitečné informace. „Takže,“ pohrávala si Kara se svýma rukama, „už jsem tě nějakou dobu neviděla.“

„Měla jsem napilno,“ pronesla Alex tiše, aniž by se podívala na svou sestru.

„Hmm,“ Kara našpulila rty. „Jsi si jistá, že to je jenom tím?“ zjišťovala Kara. „Zdála ses na mě trochu naštvaná, že nechci mít s Mikem dítě, když jsme spolu na posled mluvily, takže…“

„Myslíš si, že se na tebe zlobím kvůli tomuhle?“ Alex si odfrkla a odvrátila se od notebooku, aby se podívala na svou sestru. „Jsi někdy tak sebestředná.“ Alex zněla naštvaně.

„Cože? Já…“ Kara vypadala zmateně, zatímco si mnula rukou čelo. „Nevím, co jsem udělala.“

„Řekla jsi, že nejsem Isaacova matka.“ Alexin hlas se při řeči zlomil, zatímco jí oči pálily, jak se chystala rozbrečet.

„Cože?“ zalapala Kara po dechu. „Alex, to jsem neřekla. Nikdy bych to neřekla. Samozřejmě, že jsi jeho matka.“

„Řekla,“ zvýšila Alex hlas. „Řekla jsi, že Maggie a já jsme nemohly zplodit děti.“

„Jo, to jste ale nemohly.“ Kara si povzdechla. „Hele, já…myslela jsem tím-“ snažila se Kara vysvětlit, ale byla přerušena Alex.

„Nemohla bych to dítě milovat víc, kdyby byl biologicky můj,“ řekla Alex a rukou se praštila tam, kde měla srdce. „Je tou nejlepší věcí v mém životě.“ Alexin hlas se zajíkl, zatímco se jí slza kutálela po tváři.

„Já vím, já…“ Kara vydechla. „Alex, naprosto jsi nepochopila, co jsem řekla. Vše, co jsem-“

„Byla jsem tam s Maggie při každém kroku té cesty,“ pronesla Alex. „Takže jo, musely jsme použít dárce spermatu, ale ve všem ostatním jsem tam byla.“ Alex popotáhla. „Byla jsem to já, kdo s ní seděl při čekání na výsledky. Byla jsem to já, kdo jí držel vlasy, když zvracela, já držela její ruku při ultrazvucích a chodila s ní na porodní cvičení.“ Alex se na chvíli odmlčela. „Byla jsem to já, kdo ji rozveseloval, když se cítila skleslá a unavená a otrávená z těhotenství. Byla jsem na porodním sále a přestřihla pupeční šňůru našeho syna.“ Alex dala obzvláštní důraz na slovo ‚našeho‘. „Byla jsem tam a na tom záleží. Ne, kdo jí pomohl zplodit to dítě, ale ten, kdo tam byl pro ni a dítě.“

„Já vím, omlouvám se,“ vydechla Kara. „Nechtěla jsem, aby to vyznělo, jako bych říkala, že nejsi jeho matka, protože jsi. A měla bys…“ Kara se podrbala na hlavě. „Nejsme biologicky spřízněné, ale, bez ohledu na cokoliv, jsi má sestra a já tě mám moc ráda,“ řekla Kara, to pohnutí se projevilo zakolísáním jejího hlasu. „Já-“ začala Kara znovu mluvit, ale byla přerušena, když do místnosti vešla Eliza.

„Ahoj, holky,“ pozdravila Eliza radostně své dcery, nevědoma si, že jsou právě uprostřed pře. Kara i Alex se ohlédly na Elizu, Alex si při tom otírala slzy z tváří. „Ach,“ řekla Eliza, „co se tu děje?“ Eliza nesnášela, když spolu holky nevycházely. Jejich pouto bylo tak blízké a výjimečné a nechtěla, aby někdy vymizelo.

„Nic,“ popotáhla Alex, než přešla ke své matce. „Isaac létá s J’onnem.“ Alex pokynula Elize, aby šla za ní, když odcházela z místnosti.

„Cože?“ ptala se Eliza. „Cože dělá Isaac?“ Elize zněla poplašeně nad tím, co její vnuk prováděl, zatímco si pospíšila, aby Alex dohonila.


7

Kara seděla na okenním parapetu ve svém bytu a hleděla ven na město. Otřela si tvář, jak jí slza stékala z oka. Ohlédla se, když uslyšela otevření dveří a spatřila, že je Mike doma. Stiskla rty, než se zhluboka nadechla. „Miku.“ Kařin hlas byl tichý. „Vážně si musíme promluvit.“

„Ehm…jasně.“ Mike přešel ke Kaře, zatímco se škrábal na hlavě. Kara si stoupla a opřela se o parapet místo toho, aby na něm seděla. Oba na sebe chvíli upřeně hleděli, nezdálo se, že by někdo chtěl začít mluvit první.

„Všechno ničím,“ Kařin hlas se zlomil, když promluvila. „Záležitosti s tebou, záležitosti s Alex, já…“ Kara se odmlčela a sklopila zrak, zatímco jí slza stékala po tváři.

„Karo.“ Mike k ní přistoupil blíž a položil jí ruce na ramena. Kara k němu znovu vzhlédla, zaskočena tím fyzickým kontaktem. „Prostě jen máme těžké období. Překonáme to.“

„Jak?“ ptala se Kara. „Vzdám se toho být Supergirl a dám ti dítě?“

„To jsem po tobě nikdy nežádal, Karo,“ pravil Mike. „Já jen…poslední dobou cítím, že Supergirl stojí nade vším. Ano, jsi Supergirl, ale také jsi Kara Danversová a…no, je v pořádku, abys měla čas i pro sebe.“

Kara se kousla do rtu při pohledu do Mikových očí. „Omlouvám se,“ odpověděla Kara. „Prostě jen chci pomoci lidem, jak jen dokážu.“

„Já vím, že ano,“ řekl jí Mike. „Je to jeden z důvodů, proč tě tolik miluji,“ pověděl jí Mike, zatímco setřel slzu z její tváře. „Ale také je to něco, co na tobě tak trochu nesnáším. Zdá se, jako by byli všichni ostatní důležitější než já. Než my.“

„Tak to není,“ řekla mu Kara. „A slibuji ti, že se budu víc snažit udělat si na tebe čas, protože tě také miluji a nedokáži si představit, že bych s tebou nebyla.“ Mike se usmál, když vtáhl Karu do objetí a něžně jí hladil po zádech. Pár na chvíli zůstal v objetí, ani jeden z nich nemluvil. „Ale co s tím dítětem?“ řekla Kara, když se nakonec odtáhla.

Mike vydechl, zatímco jí zastrčil vlasy za ucho. „Jen chci vědět, že jednoho dne k tomu dojde,“ řekl jí. „Jestli se právě teď necítíš připravená, tak je to v pořádku a já to budu respektovat. Jak jsem řekl, jen chci vědět, že to bude v naší budoucnosti.“

„Jsi si jistý, že ti nevadí počkat?“ zeptala se Kara. „Je fér, že tě nutím čekat?“

„Chci mít dítě s tebou, Karo,“ řekl jí Mike. „S tebou a nikým jiným. Takže, budu čekat, dokud nebudeš připravená. A Isaac je skvělý chlapík a mám jeho.“ Kara si skousla ret, než se naklonila a umístila něžný polibek na Mikovy rty. „Když už mluvíme o Isaacovi, co se děje s tebou a jeho matkou?“

„Ehm já…,“ Kara vydechla a rozhodila rukama. „Vážně jsem ranila její city. Nesnáším, když se na mě zlobí.“ Kařin hlas se zlomil a Mike ji vtáhl do dalšího objetí, konejšivě jí hladil záda a čekal, dokud nebude Kara připravená povědět mu, co se stalo.

* * *

Alex zahnula na příjezdovou cestu domu své matky. Vypnula motor, rozepnula si pás, vystoupila a zamkla ho, než zamířila po příjezdové cestě vyzvednout svého syna. Isaac přespával u Elizy skoro každý pátek. Ta tradice začala, když mu bylo asi šest měsíců. Eliza nechávala Alex a Maggie trochu času pro sebe, ať už to byl oddech doma, nebo šance vyrazit si ven na rande a samozřejmě stejně chtěla strávit čas se svým vnukem. Alex zazvonila u dveří, než vešla dovnitř a byla uvítána svým synem, běžícím k ní a skočícím jí do náruče. „Milionkrát se mi stýskalo, mamko,“ řekl Isaac, zatímco si ho Alex zvedla do objetí a Isaac jí obtočil své drobné ruce kolem krku a pusinkoval ji na tvář, pořád dokola.

„Taky se mi stýskalo, hochu,“ odvětila Alex. Eliza si stále nechávala Isaaca většinu pátků od Maggiiny smrti, jen aby měla Alex trochu času pro sebe. „Nezlobil jsi babičku?“

„Byl drahoušek, jako obvykle.“ Elizin hlas byl slyšet z kuchyně, kde připravovala snídani. Obvykle, když Maggie s Alex přijely vyzvednout svého syna, nasnídaly se s Elizou, než jely. Alex vešla do kuchyně, Isaac se jí stále pevně držel. „Podnikla jsi něco včera večer?“ zeptala se Eliza své dcery, zatímco ta usadila Isaaca na židli, posadila se vedle něj, natáhla se pro jablečný džus a nalila si.

„Ani ne,“ odpověděla Alex, než se napila. Vážně nevěděla, co v těchhle dnech dělat. Už se jí na spoustu míst nelíbilo chodit, protože jí příliš připomínaly Maggie a také, Maggie byla jedinou osobou, se kterou chtěla jít něco dělat, takže to nemělo smysl, když věděla, že sama si to neužije.

„Já se díval na Mimoně,“ prohlásil Isaac. Mimoni byly právě teď jeho jasně nejoblíbenějším filmem.

„Už zase?“ zalapala Alex po dechu při pohledu na Isaaca. Ona a Eliza by pravděpodobně dokázaly odrecitovat celý film z paměti, díky tomu, kolikrát ho s ním sledovaly.

„Jasně,“ zahihňal se Isaac. „Ti Mimoni jsou tak srandovní.“

Alex podrbala svého syna po hlavě, zatímco Eliza přinesla snídani. „Borůvkové palačinky pro Isaaca a čokoládové pro mamku,“ řekla Eliza, když před ně pokládala talíře a sledovala, jak Isaac kulí oči.

„Ne, babi,“ zalapal Isaac po dechu nad Elizinou chybou, „já mám čokoládové a mamka borůvkové.“

„Ale, vážně?“ předstírala Eliza překvapení. „Jsi si jistý?“ Eliza pohlédla na Alex, která se kousala do rtu, aby se nesmála.

„Ano.“ Isaac vypadal dost znepokojeně s očima přilepenýma na čokoládové palačinky, které v současnosti ležely před jeho mámou. „Mamko, řekni jí to.“ Isaac vzhlédl k Alex, jeho velké hnědé oči vyhlížely hrozně smutně.

„Babička tě jenom škádlí.“ Alex se lehce zasmála a pohladila Isaaca po zádech, než prohodila talíře. Isaac nadšeně zavýsknul, když dostal své čokoládové palačinky. Eliza se vrátila ke stolu se svými palačinkami, posadila se a natáhla se pro svou kávu.

„Takže, ehm,“ Eliza si odkašlala. „Jak jste na tom po včerejšku s Karou?“

„Mami,“ Alex si povzdechla a promnula si čelo.

„Nerada vidím, když spolu vy dvě nevycházíte,“ pronesla Eliza měkce se znepokojeným tónem.

No jo, nevycházení s Karou pro mne taky není zrovna zábava,“ vydechla Alex. „Ale já jen…“ Kousla se do rtu, než pohlédla na Isaaca. Ten byl příliš zabraný do svých čokoládových palačinek, než aby byl schopný poslouchat, co říkají, ale stejně, Alex o tom nechtěla mluvit, s ním na blízku. „Teď ne, mami,“ naznačila Alex ústy a Eliza přikývla, chápajíc ji, ale také se cítíc lehce poraženě.

„Dobrá,“ vydechla Eliza, akceptujíc, pro teď, porážku.

* * *

Maggie se dívala na webovkách na lety do National City. Najela šipkou na jeden a stiskla vybrat. Objevila se zpráva, ptající se jí, jestli si je jistá, že chce pokračovat a ona se zhluboka nadechla, zatímco váhala. Možná měl Ty pravdu. Podle toho, co Alex věděla, byla Maggie Sawyerová mrtvá. Mohla vážně prostě očekávat, že se objeví a zase si budou hrát na šťastnou rodinu? Slova nedokáží popsat, jak moc se jí stýskalo po Alex a samozřejmě po jejich synovi, ale co bylo to nejlepší pro něj? Pro ně? Hlasitě zasténala, nevědouc, co by bylo nejlepší udělat. Zvrátila hlavu a nechala ji spadnout na vršek pohovky. Zavřela oči, jak přemýšlela, o tom, co by bylo nejlepší. Vrátit se do National City a zkusit získat svou ženu zpátky nebo ji nechat pokračovat ve svém nynějším životě a truchlit pro ni. Jak uvažovala o tom, co udělat, nedokázala se ubránit záplavě vzpomínek na její dobu s Alex a Isaacem.

Alex zabočila na příjezdovou cestu k jejich domu. Vypnula zapalování, odepnula se a otočila se ke své ženě, která seděla na zadním sedadle a usmívala se dolů na jejich novorozeného syna. „Jsi připravená?“ zeptala se Alex. Děťátko bylo dva dny staré a společně s Maggie se vracely z porodnice domů.

„Určitě jsem,“ usmála se Maggie, než Alex vylezla z auta a otevřela zadní dveře. Odepla autosedačku a vyndala ji, Maggie vylezla za ní. Hleděly si navzájem do očí a usmívaly se, než se Alex naklonila a vtiskla něžnou pusu na Maggiiny rty. Oddělily se a shlédly na děťátko, které bylo zatím nepojmenované a obě se zubily od ucha k uchu.

„Pojďme ti ukázat tvůj domov,“ zavrkala na jejich syna, zatímco kráčely po cestičce. Otevřela vchodové dveře a vešly do domu.

„Je příjemné být doma,“ promluvila Maggie se zazíváním. Samozřejmě byla zničená po porodu, ale také v nemocnicích nikdy dobře nespala. Prošla obývákem a posadila se na gauč.

„Je hezké mít tě doma,“ pronesla Alex. „Těch posledních pár dní bez tebe bylo osamělých.“ Alex sklopila držadlo autosedačky, odepnula svého syna a zvedla si ho do náruče. „Každopádně musíme dát tomuhle chlapíkovi jméno.“ Alex se lehce zasmála, když se obracela ke své manželce.

„Chci, abys to rozhodla ty,“ řekla jí Maggie, potlačujíc další zazívání.

„Vážně?“ odvětila Alex. „Měly bychom to rozhodnout spolu, ne?“ Alex položila dítě do košíku a to rychle usnulo. Přikryla ho pečlivě dekou, než přešla ke gauči a posadila se na něj. Maggie se k ní přitulila, zatímco Alex ji objala paží a začala si hrát s jejími vlasy. Přestože zjistily, že Maggie čeká chlapce, stejně mu před porodem nevybraly jméno. Měly jich pár, která se jim zamlouvala a rozhodly se, že počkají, dokud se nenarodí, aby viděli, jak bude vypadat, ale když se narodil, nepřišlo jim, že by se k němu nějaké z těch jmen hodilo. „Maggie? Broučku…“Alex pohlédla dolů a spatřila, že Maggie jí v náručí usnula. „No, hádám, že si o jeho jméně můžeme promluvit později,“ pronesla Alex tiše, než vtiskla něžný polibek na Maggiinu hlavu, zatímco ji v jejím spánku svírala v náruči.

Magginy oči se zamlžily. Věděla, co udělá. Věděla, kde přesně chtěla být.


8

Maggie si balila svoje věci v malém bytě, který nazývala pár posledních měsíců domovem. Neměla toho moc, alespoň nic, co by si chtěla nechat. Nechtěla, aby jí připomínaly život, který jí odvedl od její rodiny. Stejně na to nikdy nezapomene. Byla nervózní z toho, co se bude dít, jistěže byla, ale musela to zkusit. Měla šanci být se svou ženou a synem, tak se potřebovala vrátit. Potřebovala je vidět znovu a mít šanci být šťastná. Nebylo možné vědět jistě, jak Alex zareaguje, ale Maggie musela věřit, že po vstřebání toho šoku, bude Alex stále chtít být s ní. Maggie vydechla při myšlence na návrat domů, zpátky do domu, který kdysi sdílela se svou ženou a synem a hlavně na jeden velice výjimečný moment jejího vztahu s Alex.

Alex vešla do obýváku a posadila se na podlahu vedle Maggie. Právě se nastěhovaly do domu a nový nábytek, který objednaly pro obývák, měl dorazit až další den. Byla zima a měly hučící oheň v krbu, měkkou červenou deku na sezení položenou na zemi před ním. Maggie v Alexině nepřítomnosti zapálila několik svíček a Alex si také všimla láhve šampaňského v chladící nádobě, dvě skleničky čekaly prázdné vedle. „Tohle místo mi přijde tak veliké v porovnání s naším bytem,“ pronesla Alex, zatímco si zastrkávala vlasy za ucho. „Jsou tu čtyři ložnice, Maggie. Čtyři,“ zdůraznila Alex, zatímco pozvedla čtyři prsty.

„Jo, já vím, Danversová,“ zasmála se lehce Maggie. „Vybírala jsem ten dům s tebou. A vždyť víš, jednoho dne ty pokoje budeme prostě potřebovat naplnit dětmi.“

„Hmm, jo, hádám, že budeme,“ usmála se Alex. Nemohla se dočkat, až bude mít s Maggie rodinu. „Takže, kvůli čemu tohle je?“ zeptala se Alex, zatímco se rozhlédla a ukázala k šampaňskému a svíčkám.

„Jen jsem myslela, že by bylo hezké oslavit náš nový domov,“ odvětila Maggie, její srdce začalo bít trochu rychleji, jak cítila nervozitu z nadcházejícího.

„To ano,“ usmála se Alex, jak se sklonila a umístila něžnou pusu na Maggiiny rty. Maggie se usmála do toho polibku a nechala ho prohloubit, když obemkla paže kolem Alexiina krku.

„Jo,“ odtáhla se nakonec Maggie. „Každopádně to není tak, že bys někdy odmítla příležitost napít se.“ Maggie hravě dloubla do Alexiina boku, zatímco se smály.

„To je fakt,“ řekla Alex. „Tak na co tedy čekáme?“ divila se Alex, zatímco se naklonila dopředu a vytáhla láhev šampaňského z chladiče.

„Počkej,“ Maggie položila ruku na tu Alexinu. Alex se přestala chystat k otevření láhve a pohlédla na svou přítelkyni.

„O co jde?“ Alex si všimla, jak nervózně náhle Maggie vypadala. Maggie vzala láhev od Alex a položila ji zpátky do chladiče. Zhluboka se nadechla, než vzhlédla k Alex a zahleděla se do jejích podmanivých očí. Usmála se, zatímco pozvedla ruku a něžně jí přejela palcem po tváři.

„Tolik tě miluji,“ řekla jí Maggie, cítíc, jak jí srdce tluče v hrudi, zatímco se stávala nervóznější.

„Také tě miluji,“ odvětila Alex.

„Ne, Alex, já…“ Maggie se odmlčela. Přerušila oční kontakt, protože potřebovala chvilku, aby se dala do hromady, než pohlédla zpátky na svou přítelkyni. „Nikdy dřív jsem nic takového k nikomu necítila. Nikdy jsem nebyla tak zamilovaná a tak obnažená před někým, jako jsem s tebou.“ Maggie se usmála. „Já…děláš můj den lepším jen tím, že v něm jsi.“ Maggie mluvila měkce, aniž by úsměv opouštěl její tvář.

„Chceš tohle vyměnit za něco silnějšího?“ zasmála se Alex s poukazem k láhvi šampaňského. „Začínáš na mě být trochu sentimentální,“ šťouchla Alex Maggie do paže. Alex byla jedinou osobou, která kdy spatřila jemnější stránku Maggie. Zvnějšku působila tvrdě, možná proto, že byla v minulosti tak raněna, ale s Alex v tom polevila. „Chceš přitvrdit? Mám donést skotskou?“

„Alex,“ zvýšila Maggie hlas. Alex neúmyslně ničila tuhle chvíli. „Rušíš…Já se snažím…“ Maggie se odmlčela a sklopila zrak.

„Zlato, omlouvám se.“ Alex se kousla do rtu. „Promiň, mluv dál.“ Alex položila ruku na Maggiinu bradu a jemně zdvihla její tvář, aby hleděla na ni. „Prosím, protože to, co říkáš, je nádherné. Ráda dostávám komplimenty.“ Alex věnovala Maggie drzý úsměv. „Prosím, pokračuj.“

Maggie se zhluboka nadechla. „Říkala jsem, že… s tebou chci strávit všechny své dny, Alex. Chci zestárnout s tebou po svém boku.“ Maggie přestala hovořit a vytáhla malou stříbrnou krabičku z kapsy. Alex zalapala po dechu, zvedla ruku a zakryla si svá otevřená ústa. „Alexandro Danversová, vezmeš si mne?“

„Ano.“ Alex ani nezaváhala. „Ano, ano. Tisíckrát ano,“ řekla, zatímco jí Maggie vsunula prsten na prst, než se střetly ve vášnivém objetí.

Maggie se usmála, zatímco si točila snubním prstenem kolem prstu. Musela. Musela jet zpátky ke své ženě.

* * *

Mike vešel do bytu a spatřil Karu čekající na něj, stojící nad piknikovou dekou. Byly tam sendviče, koláčky, jahody a karton piv čekající na něj. „Co to je?“ zeptal se Mike, zatímco došel k ní a vtiskl jí jemný polibek na rty.

„No, měl to být piknik v parku, ale…“ Kařin hlas se vytratil, zatímco pokynula k oknu, kde těžce bubnoval déšť.

„Jo, to není zrovna počasí na piknik,“ podrbal se Mike na hlavě, zatímco se rozhostilo ticho. Ačkoliv si promluvili, pořád byli kolem sebe trošku neohrabaní. „Ačkoliv ty umíš létat, takže bychom mohly nalézt nějaké místo, kde je sluníčko,“ zaculil se lehce Mike.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Kara a posadila se, Mike si sedl vedle ní. „Supergirl umí létat,“ opravila ho Kara, zatímco otevřela pivo a podala ho Mikovi, než si otevřela vlastní. „Kara Danversová,“ zavrtěla hlavou. „Ta je jen obyčejná žena. Pracuje jako novinářka a má báječného, chápavého manžela.“ Kara obdařila Mika úsměvem. „Takže tohle je čas Kary a Mika,“ řekla mu a pozvedla láhev. „Ty a já, po zbytek dne. Jen ty a já.“ Mike si přiťukl svou láhví s její, než se oba napili.

Mike věnoval Kaře uznalý úsměv, než se natáhl pro sendvič. „Tak, jak bylo v práci?“ Mika napadlo, že obecné tlachání je to nejlepší, jak začít.

„Ále, Snapper byl prostě Snapper. Nechce mě nechat psát o tom, o čem bych chtěla, jako obvykle.“

Mike si povzdechl. Už roky Snapper nevěnoval pozornost čemukoliv, co Kara napsala a byla to vážně dobrá práce, alespoň podle Mikova názoru. „Proč nedáš výpověď?“ navrhl Mike. Chtěl, aby Kara dosáhla svého plného potenciálu jako novinářka a věděl, že ho nedosáhne, pokud bude dál pracovat pro Snappera.

„A co budu dělat?“ zeptala se Kara, zatímco se natáhla pro cupcake.

„Najdi si jinou práci jako novinářka,“ pokrčil Mike rameny. „Spousta lidí by měla štěstí, kdybys pro ně pracovala,“ usmál se jemně Mike, když jí skládal poklonu. „Jsi skvělá novinářka, Karo a měla bys mít možnost psát o tom, co chceš.“

Kara se trochu začervenala z toho Mikova komplimentu. „Já nevím,“ odvětila. „Jsem tu zvyklá. Odchod by byl risk.“

„Risk?“ odfrkl si Mike. „Copak neriskuješ život jako Supergirl?“ zeptal se. „Nejsi odolná vůči všemu. Už jsi byla ošklivě zraněna, ale to tě nezastaví, abys znovu vyrazila ven, že ne? Úplně malinká změna práce tě jistě nevyděsí.“

„Já…“ Kara se odmlčela, když jí zapípal mobil. Podívala se na něj a její oči se rozšířily při čtení zprávy poslané z DEO. „Nějací ničemní mimozemšťané útočí na centrum města,“ řekla Mikovi.

Kara spatřila záblesk zklamání na Mikově tváři. „V pořádku. Můžeš jít.“

Kara se trochu usmála. Byla ráda, že Mike chápe, že někdy musí odejít, i když měli trochu výjimečného času spolu. „Ne.“ Kařina odpověď Mika překvapila. „Slíbila jsem ti, že budeme celý den spolu, takže…“ Kara psala na telefonu, zatímco mluvila. „Navíc je na pár dní ve městě Kal, takže se o to může postarat. A jsem si jistá, že James nebude moc daleko za ním,“ uchechtla se Kara. Mike se naklonil dopředu a pohladil palcem Kařinu tvář, hledíc hluboko do jejích očí.

„Miluji tě,“ řekl jí, než si ji přitáhl k polibku.

* * *

„Alex.“ J’onn vešel do místnosti a zněl šťastně, že ji vidí. „Jsem rád, že jsem tě zastihl.“ J’onn zašel dál do místnosti a sledoval, jak Alex zběsile uklízí své věci. „Lillian Lutherová má -“

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Už tu nejsem.“

J’onn se podrbal zezadu na hlavě. „No, jsi a -“

„Ne,“ zopakovala Alex. „Měla jsem vyzvednout Isaaca před dvaceti minutami,“ řekla s pohledem na hodinky. „Už tu nemůžu zůstat ani o chvíli déle, promiň.“ Alex nesnášela, že ji práce často zdržela od vyzvednutí jejího syna. Věděla, že to nemůže ovlivnit a zlotřilí mimozemšťané nedodržují pracovní dobu, ale někdy se cítila provinile, že je tolik od svého syna, obzvláště teď, když ani Maggie nebyla nablízku.

„Tohle je Cadmus, Alex,“ řekl jí J’onn. Alex nenáviděla Cadmus víc než cokoliv jiného, obzvláště po tom, co se stalo s jejím otcem. „Ty víš, že potřebuji své nejlepší agenty na -“

„J’onne, prosím,“ žádala ho Alex. J’onn mohl vidět, že neměla dobrý den. „Potřebuji prostě jet domů a být se svým synem,“ řekla Alex. „Vezmi Vasquezovou, je skvělá.“

„Není ty,“ řekl jí J’onn.

„Já…“ Alex přestala mluvit. J’onn mohl vidět, že její obličej zbledl jako stěna a její ústa se otevřela dokořán. J’onn se otočil, aby se podíval za sebe, když zaslechl kroky. Také se zdál pěkně šokovaný tím, koho spatřil přicházet k nim.

„Ahoj, Danversová,“ usmála se Maggie. Nevěděla, jak nejlépe se zjevit zpátky v Alexině životě, takže, když přistála na letišti, zjistila, že si shání taxi ke kancelářím, za které se maskovala budova DEO. Před tím, než měla čas si něco promyslet, vcházela do budovy, v naději, že tam najde Alex. Vše, po čem toužila, bylo vidět ji znovu, takže v tu chvíli vážně neuvažovala o ničem jiném.

„Já…“ Alex si přitiskla ruku na hruď. Přišla jí úplně stažená, jako by byla zmáčknuta. Jako by nemohla dýchat. „Já…nemůžu…“ Alexin hlas byl sotva slyšitelný, jak se se žuchnutím zřítila k zemi.


9

Alex otevřela oči, s hlavou třeštící. Pozvedla svou ruku, promnula si čelo a spatřila, že je na ošetřovně. „Alex,“ uslyšela J’onnův hlas, než se jí vynořil před očima. Položil jí ruku na rameno a jemně ho stiskl. „Jsi v pořádku? Omdlela jsi nám tu.“

„Myslela jsem, že jsem ji viděla,“ odpověděla Alex. Věděla, že si to musela vymyslet. Nebylo možné, aby by ji mohla vidět.

Alex spatřila, že se J’onn podíval za ni, než pohlédl zpátky na ni. „Vidělas ji, Alex,“ řekl J’onn jemně. „Maggie, je tady.“

Alexino srdce začalo tlouct rychleji, její dech se stal těžším a překotnějším. „Já…ona umřela,“ zavrtěla hlavou, zatímco spatřila ruku, která jí ze strany podávala sklenici vody. Alex zírala na tu ruku, která svírala sklenici, její oči upřené na úzký snubní prsten z bílého zlata. Měl diamantovou ozdobu ve středu, přesně jako její. „Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. Byla extrémně zmatená. Věděla, že ta žena, která jí podávala vodu, je její manželka. Nemusela vzhlédnout k její tváři.

„Alex, napij se,“ nabádal ji J’onn. Sám nemohl věřit tomu, že před nimi stojí Maggie. Sám byl v šoku, takže si nedokázal představit, jak se musí cítit Alex.

„Budu potřebovat něco silnějšího než vodu.“ Alex se pokusila sebrat, zatímco nalezla odvahu zvednout zrak. Jakmile spatřila Maggiinu tvář, oči jí začaly pálit slzami. Byla zasažena spoustou emocí. Chtěla ječet a řvát, chtěla ji praštit a zeptat se jí, co se to kčertu děje. Byla raněná, cítila se zrazeně, ale také ji chtěla popadnout, políbit ji a svírat ji a už nikdy nepustit. „Nechápu…“ Alex mohla cítit, jak se jí dlaně začínají potit. Cítila, že se chystá znovu omdlít. „J’onne. Skotskou,“ pronesla Alex s pohledem na něj. Vyměnil si pohled s Maggie, než pohlédl zpátky na Alex. Odešel nejen proto, aby sehnal Alex něco silnějšího k pití, ale také, aby si Maggie s Alex mohly promluvit v soukromí.

Maggie nevěděla, kde začít. Chtěla sevřít Alex a celou ji zlíbat, ale věděla, že nemůže. Alex byla v šoku a potřebovala čas vstřebat to. „Alex,“ začala Maggie mluvit. Zhluboka se nadechla, zatímco pokročila dopředu, odložila sklenici na stolek a natáhla se po Alexině paži.

„Neopovažuj se,“ vypěnila Alex, zatímco se zvedla z postele a odešla od ní. „Co se to, kčertu, děje?“ Alex cítila, jak se jí slza kutálí po tváři. „Tohle není skutečné. Tohle nemůže být skutečné,“ zavrtěla Alex hlavou. „Umřela jsi. Pohřbila jsem tě. Oplakávala jsem tě. Řekla jsem to našemu synovi.“ Alex si sevřela tvář do dlaní, opakovala ‚ne‘ stále dokola, opřela se zády o zeď a svezla se na zem.

„Alex,“ uslyšela Maggiin měkký jemný hlas a ucítila její ruce na svých pažích. Alex vzhlédla, aby spatřila, že si Maggie klekla před ni. „Já vím, že je to obrovský šok, ale pokud bys mě to jenom nechala vysvětlit.“ Maggie cítila, jak jí srdce tluče v hrudi. Byla přemožena emocemi z toho, že vidí Alex poprvé po tak dlouhé době. Očekávala, že Alex bude v šoku a že ji to hluboce raní. Nechtěla nic víc než odehnat Alexinu bolest. Doufala jen, že jí Alex dá šanci vysvětlit to.

„Jak jen jsi mohla?“ zaječela Alex, zatímco si stoupla a uhodila Maggie. „Máš vůbec představu, čím jsem si prošla?“ Alex stále mlátila Maggie, její ruce stále dokola dopadaly na Maggiiny paže. Hněv z ní unikal, jak se Maggie snažila chytit ji.

„Alex…Alex…Alex, prosím,“ prosila Maggie, zatímco se jí podařilo sevřít Alexina zápěstí a zastavit ji od dalšího mlácení. Alexin dech byl znovu těžký, zatímco zírala na Maggie. Stály tam a chvíli na sebe beze slov upřeně hleděly. Maggie viděla patrnou bolest v Alexiných očích. Alex také viděla bolest v Maggiiných očích, ale spolu s tím, to byl prosebný pohled. Maggie toužila po šanci vysvětlit to.

„Mělo by to stát za to,“ odsekla Alex, vymanila ruce z Maggiina sevření a udělala pár kroků od ní. Obemkla se pažemi, jako by se chránila.

Maggiino srdce se svíralo, jak bojovala se slzami. „Neměla jsem na výběr. Já…tu noc jsem byla svědkem nějakých věcí a pak jsem byla omráčena a další věc, kterou vím je, že mi Ty říká, že Maggie Sawyerová je mrtvá a já byla na cestě někam jinam.“ Maggie sklopila zrak a dopřála si chvíli, aby se dala dohromady. „Nechtěla jsem to a snažila jsem se mu říct ne, ale neměla jsem na výběr, Alex. Nikdy bych tě neopustila nebo Isaaca nebo to dítě.“ Maggie se zhluboka nadechla, zatímco si otřela rukou oči. „Nepřestával mi říkat, že nemám na vybranou. Že už je to hotovo. Už ti řekli, že jsem mrtvá. Že je to to nejlepší, pro ochranu všech. Takhle budeme všichni v bezpečí.“

Alex stiskla rty, zatímco jí slza stékala po tváři. „Moje sestra je Supergirl,“ opáčila, „nemůžeš být v o moc větším bezpečí, než když máš na ochranu ji. Neudělala jsi…tohle nebylo…ach Bože.“ Alex si přiložila ruku na čelo. „Maggie, co jsi…proč tu jsi?“ Alex se to ze všech sil snažila pochopit, ale bylo to těžké.

„Snažila jsem se zůstat,“ řekla jí Maggie. „Ty mě nenechal. Nemohla jsem…“ Maggiin hlas se vytratil, zatímco vrtěla hlavou. „Já, ehm…už nejsem dál v ohrožení. Všichni jsou buď mrtví nebo ve vězení,“ zodpověděla Alexinu otázku.

„Takže sis myslela, že si prostě přitančíš zpátky domů?“ ušklíbla se Alex a rozhodila rukama.

„Já vím, že je tohle obrovský šok, Alex.“ Maggie udělala krok k ní. „Ale můžeme být spolu, můžeme -“ Maggie byla přerušena Alex.

„To myslíš vážně?“ zeptala se. „Myslíš si, že můžeš jen tak přijít domů?“ nevěřícně se zasmála. „Umřela jsi, Maggie. Zlomilo mi to srdce. A Isaac, Bože…Musela jsem to říct Isaacovi. Musela jsem našemu čtyřletému synovi říct, že jsi odešla a už se nevrátíš.“ Alex se dusila svými slzami. Maggie nesnášela, že vidí Alex tak trpět. Nesnášela, že vidí Alex tak raněnou. A ze všeho nejvíc nenáviděla, že to byla ona, kdo to způsobil.

Sklopila zrak a stiskla rty, zatímco jí slzy kanuly po tvářích. „Myslíš si, že pro mne to bylo lehké?“ zeptala se. „Alespoň jsi měla Isaaca a to dítě. Měla jsi svou mámu, Karu, Mika, J’onna a všechny ostatní tady,“ rozmáchla se Maggie rukama. „Já byla sama. Neměla jsem nikoho,“ plakala. „Vzali mě do cizího města a já musela všem lhát o tom, kdo jsem. Nemohla jsem jim říct o své nádherné, báječné ženě, nebo o svém skvělém chlapečkovi, nebo o tom novém dítěti, které jsme čekaly.“ Maggie popotáhla. Věděla, že tohle muselo být pro Alex těžké, ale chtěla, aby Alex věděla, že ani pro ni to nebylo snadné.

„Ach, litujme všichni Maggie. Alespoň jsi věděla, že jsem naživu,“ zaječela Alex. „Já,“ uhodila se do hrudi, „si myslela, že jsi mrtvá. Týdny jsem nemohla fungovat, Maggie. Isaac se na tebe neustále ptal a lámalo mi srdce, že ho nedokáži utěšit. Nemohla jsem udělat nebo říct nic, aby se cítil lépe,“ brečela Alex. „Jsou mu čtyři. Jak jsi mu to mohla udělat?“

Slzy proudily po tvářích obou žen. Ticho dopadlo na místnost, jak hleděly jedna na druhou a ani jedna po dlouhou dobu nepromluvila. „Řekla jsem ti to. Neměla jsem na vybranou. Myslíš si, že bych si vybrala být od vás všech? Vážně?“ ptala se Maggie. „Čekaly jsme dítě, Alex, neodešla bych. Nikdy bych tě neopustila. Tak moc tě miluji,“ hlas se jí zlomil, když prohlašovala svou lásku k ženě stojící před ní. „To, co jsme měly, Alex.“ Maggie popotáhla. „To s každým nenajdeš.“ Maggie věděla, že to, co měla s Alex, bylo výjimečné. Nikdy dřív k nikomu necítila takovýhle druh lásky a věděla, že už nikdy ho k nikomu jinému neucítí. Alex pro ni byla ta pravá. „Ty, já, Isaac…to nové dítě,“ pronesla. „Můžeme být společně šťastní.“

„Přišla jsem o to dítě.“ Alex si otřela slzy z tváře, zatímco to pronášela suchým, věcným tónem. Maggie šokovaně vyvalila oči. Nikdy by nečekala, že Alex řekne tohle. Očekávala, že dítě se již narodilo. Už by mělo být skoro tři měsíce staré.

„Je mi to tak líto.“ Maggie chtěla vykročit vpřed a utěšit Alex, ale věděla, že zrovna teď to není možné. Nedokázala zabránit pocitu, že je to její chyba, že toho bylo na Alex prostě příliš, zatímco byla těhotná. Jak se po ní mohlo chtít, aby byla schopná truchlit pro svou mrtvou manželku, utěšovat malého syna a udržovat se ve zdraví pro dítě, které nosila. To byla těžká úloha pro kohokoliv.

„Řekli mi, že jsi mrtvá.“ Alex se zhluboka nadechla. „Tak…tak moc jsem se snažila být tu pro Isaaca a já…“ Alex si položila ruce na břicho a vydala srdcervoucí zanaříkání. Nikdy se opravdu nevyrovnala s tím potratem. Měla příliš napilno s pomáháním Isaacovi pochopit, že jeho máma odešla, že neměla čas na nic jiného. Všichni jí nepřestávali říkat, že by měla jíst, že by měla spát, že by na sebe měla dávat pozor. Ale každý kousek energie, který dokázala v těch týdnech po Maggiině smrti shromáždit, šel na jejího syna. Pomáhat Isaacovi pochopit, co se stalo a být tam, aby ho utěšovala. Jak to v tu chvíli cítila, byla sama až na druhém místě, protože její syn, její chlapeček z Maggiina masa a krve, byl vždy na prvním místě.

„Je mi to líto,“ zopakoval Maggie. Její srdce se svíralo. Vidět Alex tak zničenou ji ubíjelo a ona byla zodpovědná za všechnu tu bolest. Chtěla se zeptat na Isaaca, ale věděla, že by toho právě teď z Alex moc nedostala.

„Víš, teď to všechno dává smysl,“ popotáhla Alex. „Chtěla jsem vidět tvoje tělo,“ informovala ji, „ale nenechali mě. Ty, ehm…řekl, že je to proto, co se ti stalo… co ti udělali…“ Alex sklopila zrak, další nové slzy jí stékaly po tvářích. „Ale bylo to proto, že nebylo žádné tělo, které by se dalo vidět,“ pozvedla Alex hlas. „Nebyla jsi ani mrtvá,“ nevěřila tomu pořád Alex. „Koho jsme to, kčertu, pohřbili?“ ptala se. „Na čí hrob beru našeho syna, aby si s tebou promluvil?“ Alex si prohrábla rukou vlasy a vydechla, ve snaze se trochu uklidnit.

„Já nevím,“ odpověděla Maggie pravdivě. „Alex, já vím, že je tohle obrovský šok, ale potřebujeme jen trochu času.“ Sklopila zrak, protože se potřebovala sebrat. Dívat se na Alex, tak zlomenou, ji ubíjelo. „A…Isaac. Je to můj chlapec a tolik se mi po něm stýská a -“ Maggie nenáviděla, kolik ze synova života jí uteklo. Netoužila po ničem jiném, než ho znovu vidět a být zase rodina. Šťastná rodina, kterou bývali.

„Nemůžu,“ zavrtěla Alex hlavou. „Musela jsem mu říct, že jsi mrtvá. Musela jsem mu říct, že jsi v nebi a že lidé se z nebe nevrací.“ Alex odvrátila zrak od své manželky. „Myslíš si, že mu teď, když to konečně pochopil, můžu jen tak říct, že ses vrátila?“ uchechtla se hořce Alex. „Chtěla jsi být mrtvá, Maggie, tak běž a buď mrtvá,“ řekla. Maggie otevřela pusu, aby něco řekla, ale věděla, že nezbývá nic, co by mohla říct. Alespoň právě teď ne. Maggie se zhluboka nadechla a drobně přikývla, než neochotně odešla z místnosti. Alex si projela rukou vlasy a zanaříkala, než padla na podlahu, se slzami skrápějícími její tvář. Cítila, jak ji někdo objal a vzhlédla, aby zjistila, že ji J’onn svírá v náruči. Pevně se ho držela, zatímco pokračovala v pláči.


10

Po dlouhé době objímání Alex, kdy nikdo z nich neřekl ani slovo a J’onn ji jen konejšil, objetí přerušili. Alex si otřela oči a vzhlédla k J’onnovi. „Věděl jsi to?“ zeptala se Alex.

„Ne,“ odpověděl J’onn, „myslel jsem, že je mrtvá. Tak jako ty.“ J’onn nerad viděl Alex smutnou. Byla pro něj jako dcera a chtěl jí pomoct od bolesti, ale neměl ponětí, jako toho dosáhnout.

„Jak mi to mohla udělat?“ ptala se. „Nebo Isaacovi?“

J’onn ztěžka vydechl a lehce pokrčil rameny. „Já nevím,“ odvětil, „ale Maggie Sawyerová se nevzdává bez boje, takže pochybuji, že s Tyem spolupracovala snadno. Jsem si jistý, že to vyžadovalo spoustu přesvědčování, aby s tím byla svolná.“ J’onn lehce hladil Alex po paži, zatímco mluvil.

Alex vypadala, že jí došla slova, jak tam seděla na podlaze, její hlava se stále kroutící v nevíře nad událostí, ke které právě došlo. „Musím jet vyzvednout svého syna.“ Alex se zvedla na nohy a při tom se dívala na hodinky. Měla teď už skoro dvě hodiny zpoždění.

„Isaac je v pohodě,“ řekl jí J’onn. „Zavolal jsem Elize a ona ho vyzvedla a vzala k sobě.“

Alex mu věnovala vděčný úsměv. „Neřekl jsi jí to, že ne?“

„Řekl jsem jen to, že jsi zaseklá v práci,“ odvětil. „Tohle není na mě, abych jí to řekl.“ J’onn jí láskyplně stiskl rameno, dávajíc jí najevo, že tu pro ni je. „Je tu ještě něco, co pro tebe můžu udělat?“

„Potřebuji Karu.“ Alex cítila, že se zase rozbrečí. S Karou si stále nevyčistily ovzduší po jejich hádce, ale právě teď Alex potřebovala svou sestřičku. Potřebovala ji víc, než na ni byla naštvaná.

„Půjdu jí zavolat,“ řekl J’onn, zatímco se postavil a ještě jednou věnoval Alex povzbudivý stisk ramene.

„J’onne?“ J’onn se otočil, při zaslechnutí svého jména. „Pořád jsi mi nepřinesl tu skotskou,“ řekla a J’onn se lehce zazubil, zatímco přikývl a vyšel z místnosti.

* * *

Kara přejížděla prstem po Mikově holé hrudi. Zasněně hleděla do jeho očí s velkým úsměvem na tváři. „Tohle mi chybělo,“ řekla měkce, než umístila jemný polibek na Mikovy rty.

„Mně taky.“ Mike si přitáhl Karu k sobě, jejich nahá těla tisknoucí se spolu. „Ale máme zbytek večera, abychom si vynahradili ten ztracený čas,“ věnoval jí Mike prohnaný úsměv, zatímco jí něžně tiskl zadek, zjevně toužící po dalším čísle nebo pravděpodobně i víc.

„Hmmm, to určitě máme.“ Kara vtiskla další polibek na Mikovi rty. Ten rychle zintenzívněl, jak jejich jazyky vířily kolem sebe. Mikova ruka putovala nahoru a dolů po Kařiných zádech, lehce je hladíc. Kara se odtáhla, když uslyšel zvonit svůj telefon. Pohlédla stranou, než stočila zrak zpátky k Mikovi.

„Nevšímej si toho,“ zašeptal jí Mike do ucha, než se začal prolíbávat podél její čelisti a vyhledal znovu její rty. „Vidíš? Vzdali to,“ zamumlal Mike mezi polibky.

„Ne,“ povzdechla si Kara, když telefon začal okamžitě zvonit znovu. Odtáhla se od Mika, posadila se na kraji postele a viděla, že jí volá J’onn. „Je to J’onn.“

„No, pravděpodobně je to nějaká mimozemská záležitost,“ pravil Mike. „Může zavolat Kalovi nebo Jamesovi.“ Mike jí vzal stále hlasitě zvonící telefon. Kara lehce vydechla, zatímco se na posteli otočila, zahleděla se zase na Mika a naklonila hlavu na stranu.

„Nepřestane to,“ řekla, při krátké pauze mezi zazvoněními. J’onn jí zjevně hodlal volat, dokud to nezvedne. „Nech mě to jenom vzít a já mu řeknu, že nemám čas,“ natáhla ruku k Mikovi, aby jí telefon vrátil. Mike pohlédl na telefon, pak na Karu a pak zpátky na telefon. Povzdechl si, znějíc otráveně, když jí ten telefon podával.

„J’onne,“ vzala Kara telefon. Mike spatřil výraz Kařiny tváře a zatvářil se zmateně, když sledoval, jak vyskočila z postele a hledala po pokoji oblečení, které z ní dříve toho dne dychtivě strhal. „Ne, mám čas. Už jsem na cestě.“

„Karo,“ povzdechl si Mike, když Kara porušila svůj slib, že stráví den jen ve dvou. „Měla jsi říct, že nemáš čas.“

„Jde o Alex,“ zvýšila Kara hlas. „Musím vidět Alex.“ Kara nedala Mikovi čas na odpověď. Byla už u okna a vylétala ven jako Supergirl. Věděla, že slíbila Mikovi, že pro jeden den bude jen stará známá Kara Danversová, ale znělo to, jakože ji Alex opravdu potřebuje a samozřejmě bylo létání mnohem rychlejší než dojet tam veřejnou dopravou. Mike si lehl a povzdechl si. Kdyby to bylo z jakéhokoliv jiného důvodu, pravděpodobně by se na Karu zlobil, že porušila, co mu slíbila, ale věděl, že se Kara cítí hrozně kvůli své hádce s Alex a také věděl, že nic se nemůže vklínit mezi jejich pouto a že musí nechat Karu jít za Alex, aniž by se naštval.

* * *

Kara našla Alex čekat na ošetřovně. Pohlédla na láhev skotské, než vrátila pohled ke své sestře. Stěží šlo spatřit její tvář, jelikož Alex hleděla dolů s hlavou v dlaních. „Jsem tady, Alex,“ řekla Kara, přišla blíž a natáhla se, aby se dotkla její paže. „Jsem ráda, že jsi se mnou chtěla mluvit, protože mě ubíjí, když spolu nevycházíme. Chci, abys věděla, že se moc omlouvám, za to, že jsem způsobila -“

„O tom nechci mluvit,“ přerušila Alex Karu. „To je zapomenuto. Není to teď důležité.“ Alex se zhluboka nadechla, zatímco vzhlédla ke své sestře. Kara vykulila oči, když spatřila, jak rozrušeně, raněně a zlomeně její sestra vypadá.

„Alex,“ pronesla Kara něžným, znepokojeným tónem. „O co jde? Co se stalo?“ Kara položila ruku konejšivě na Alexino rameno.

„Jde o Maggie,“ odvětila Alex. Její zrak se znovu zamlžil, ale nebyla si jistá, jestli jí zbyly ještě nějaké slzy, vzhledem k tomu, kolik toho vyplakala za posledních pár hodin.

„Alex, já…“ Kara se odmlčela. „Neumím si ani představit, jak těžké to pro tebe musí být, vyrovnávat se se ztrátou své ženy, ale -“

„Není mrtvá,“ pronesla hlasitě Alex, přehlušujíc Kařin hlas.

„Cože?“ Kara zněla šokovaně a tvářila se stejně zmateně. „Co tím myslíš?“

„Není mrtvá,“ řekla Alex. „Byla tady. Přišla sem. Je naživu a není mrtvá a byla tady a je…byla tady. Viděla jsem ji a já…není mrtvá,“ blábolila. „Co mám, kčertu, dělat, Karo?“ ptala se Alex. Vzhlédla s rozšířenýma očima ke své sestře. Kařiny oči byly stejně tak vykulené, zjevně v šoku nad tou zprávou a chvíli to trvalo, aby to zpracovala.

„Já…“ byla ohromena. Nevěděla co říct, takže v danou chvíli udělala jedinou věc, kterou mohla a sevřela svou sestru a poskytovala jí útěchu, kterou hledala.

* * *

Maggie vešla do hotelového pokoje, kde v současnosti bydlela. Těžce vydechla, když si sundala koženou bundu a přehodila si ji přes křeslo. Došla k minibaru a vytáhla všechny lahvičky. Byly tam dvě whisky, dva giny a dvě vodky. „To nebude stačit,“ zamumlala Maggie, zatímco otevřela první gin a vypila ho na ex. Zkroutila obličej z té chuti. Normálně nepila gin, ale zrovna teď potřebovala alkohol, aby otupila bolest. Udělala rychlý proces s druhou lahvičkou ginu a neztrácela čas a přesunula se k vodkám. Nechala čtyři prázdné lahvičky rozházené po podlaze, vytáhla láhev piva a otevřela ho. Sebrala dvě lahvičky whisky, přešla do koupelny zadělala špunt do vany a pustila kohoutky. Rozdělala nádobu s pěnou a nalila do vany štědrou porci. Nebyla zrovna na koupání. Užívala si koupel, jen když sdílela vanu se svou ženou, ale právě teď věděla, že ty dny jsou jen vzdálenou vzpomínkou. Začala se svlékat, zatímco si nepřestávala v hlavě opakovat poslední Alexina slova stále dokola. ‚Chtěla jsi být mrtvá Maggie, tak běž a buď mrtvá.‘ Ta slova pálila, jak si je stále přehrávala. Ale nemohla se vzdávat naděje. Nevzdávala se naděje na to, co chtěla a ať je zatracena, pokud přišla o Alex a Isaaca nadobro. Dala si další lok piva, než si sundala kalhotky, vklouzla do vany a zavřela kohoutky. Voda byla trochu moc horká, ale právě teď si Maggie nic nedělala z bolesti ze skoro opařených nohou. Byla to vítaná úleva, že cítí jinou bolest. Seděla ve vaně, přitáhla si nohy k hrudi a paže si obemkla kolem nohou, zatímco nechala slzy kanout.


11

Eliza podala Alex hrnek, zatímco se posadila ke stolu naproti ní. „Kafe?“ Alex svraštila obličej. „Řekla jsem ti, že moje žena není ve skutečnosti mrtvá a ty si myslíš, že budu chtít pít kafe? “ Alex odstrčila hrnek, než položila ruce na stůl a s jejich pomocí se postavila.

„Myslím, že silnějšího pití jsi už měla dost.“ Eliza se naklonila, položila ruku na Alexinu paži a zabránila jí tak dojít ke skříňce pro nějakou skotskou. Mohla cítit skotskou z Alexina dechu, jakmile vešla do domu. „Nemůžu uvěřit, že jsi sem řídila,“ peskovala svou dceru za jízdu pod vlivem. Nepřicházelo v úvahu, že by ji nechala jet domů, obzvláště s Isaacem v autě.

„Jízda pod vlivem je to nejmenší, co by mě teď trápilo,“ opáčila Alex.

„Alexandro, drahoušku,“ pronesla Eliza měkce, zatímco se Alex posadila nazpět. „Vím, že tohle pro tebe musí být obrovský šok.“ Pro ni to byl samozřejmě také šok, když jí to Alex řekla. „Ale vše, po čem jsi posledních osm měsíců toužila, bylo, aby tu byla Maggie s tebou,“ řekla Eliza. „A je. Je tady a ty máš šanci být s ženou, kterou miluješ.“ Eliza jí věnovala drobný úsměv a stiskla láskyplně dceřinu ruku. „To si vážně myslíš, že by si tohle Maggie vybrala sama od sebe?“ zeptala se Eliza. Musela volit slova opatrně. Nechtěla, aby měla Alex pocit, že říká, že to, co Maggie udělala, bylo v pořádku, ale současně, Maggie to neudělala, jen aby chránila sebe, ale aby chránila Alex a Isaaca. „Umřela, aby ochránila tebe a Isaaca. Udržela vás v bezpečí. Umřela by pro vás. Pokud tohle není pravá láska, tak nevím, co je.“

Alex sevřela rty. Maggie byla láskou jejího života. Její spřízněná duše. Její nejlepší kamarádka. „Takže mi říkáš, že bych ji měla vzít zpátky?“

„Máš šanci být s ženou, kterou miluješ,“ byla Elizina odpověď.

„A co táta?“ ptala se Alex. „Když se vrátil z Cadmusu, nemohla jsi…řekla jsi, že už ho neznáš a že věci jsou jinak a…“ Alexin hlas se vytratil, když odvrátila zrak od své matky.

„To je jiné,“ řekla Eliza měkce. „Tvůj táta by pryč dlouhou dobu a byl…Cadmus ho změnil. Vrátil se jako naprosto jiný člověk.“ Eliza se odmlčela, aby se napila své kávy. „Ale ty a Maggie. Nikdy jsem neviděla takovou lásku,“ usmála se Eliza při myšlence na svou dceru a její vztah. „A vrátila se. Vrátila se kvůli tobě, Alex.“

Alex otevřela pusu k odpovědi, ale neřekla nic, protože Isaac vešel do místnosti. „Mimoni skončili,“ řekl, zatímco se vyškrabal na Alexina kolena. Alex obtočila pevně ruce kolem svého syna a vlepila pusu na jeho spánek. Vdechovala jeho sladkou vůni, zatímco vše, na co dokázala myslet, byla jeho máma. Hluboko v sobě věděla, že chce být s Maggie, ale nevěděla, co je nejlepší pro Isaaca. „Můžeš mi to pustit znovu, mamko?“ zeptal se Isaac.

„Ne,“ odpověděla Alex. „Už dávno máš být v posteli.“ Alex ho znovu políbila na spánek. Isaac se mračil, že mu nebylo povoleno dívat se znovu na ten film.

„Zůstaneme u babičky?“ ptal se Isaac. Alex pohlédla na Elizu, která lehce přikývla a Alex jí věnovala vděčný úsměv.

„Jo, zůstaneme,“ řekla mu Alex. „Co kdybys šel do svého pokoje a mamka za tebou za chvilku přijde,“ řekla, zatímco položila Isaaca na zem.

„Dobrou, babi,“ Isaac doběhl k Elize, dal jí pusu a objetí na dobrou noc.

„Dobrou noc, hochu. Mám tě ráda.“ Eliza rozcuchala Isaacovi tmavé vlasy.

„Mám tě radši,“ zazubil se na ni Isaac, než vyběhl z místnosti. Alex počkala, až uslyší jeho dupot na schodech, než znovu promluvila.

„Pokud vezmu Maggie zpátky,“ začala Alex mluvit, než se odmlčela, aby se zhluboka nadechla. „Jak to vysvětlím Isaacovi, že se jeho máma vrátila z nebe po tom, co jsem mu měsíce říkala, že z nebe se nikdo nevrátí?“ Alex si při řeči točila svým snubním prstenem.

„Myslím, že to pochopí lépe, než si myslíš,“ pravila Eliza měkce, zatímco znovu stiskla Alexinu ruku. Alex jí věnovala chabý úsměv, než se zvedla a opustila kuchyň, aby uložila svého syna do postele.

* * *

Maggie vzbudilo bušení na dveře. Pohlédla na hodiny na nočním stolku a viděla, že bylo 8:45. Posadila se a její ruka okamžitě začala mnout její bušící rozbolavělou hlavu. V puse měla sucho jak na Sahaře. Bušení na dveře jen zesílilo a Maggie věděla, že jediný způsob, jak to zastavit, je otevřít dveře. Vydrápala se z postele s pocitem, že upadne. Možná byla pořád trochu opilá, napadlo ji. „Už jdu.“ Mluvení bolelo. Došla ke dveřím, podívala se kukátkem a byla v šoku, když uviděla stát v chodbě Karu. „Karo.“ Maggie otevřela dveře a trhla sebou, když promluvila. Jemně si masírovala spánky což, jak se zdálo, jí přinášelo drobnou úlevu. „Ehm…“ Než měla šanci pozvat ji dál, Kara stejně vešla. Kara se rozhlédla po pokoji a spatřila lahvičky, které se pořád válely rozházené po podlaze, tři láhve od piva stály prázdné na stole a lahvičky whisky stály prázdné na nočním stolku.

„Koukám, žes tu měla pořádný mejdan,“ řekla Kara s pocitem pořádného šoku, že před sebou vidí stát Maggie. Než mohla Maggie odpovědět, promluvila Kara znovu. „Netipovala jsem tě na holku, co nosí spodní prádlo ze soupravy,“ pozvedla Kara obočí, když přejela pohledem svou švagrovou odshora dolů. Maggie se podívala na sebe a teprve tehdy si uvědomila, že je jen v podprsence a kalhotkách.

„Panebože.“ Maggie se cítila opravdu obnaženě a pokusila se zakrýt rukama. Kara tam jen chvíli stála, protože potřebovala čas na to, aby vstřebala, že Maggie je skutečně naživu a právě s ní mluví.

„Klídek,“ promluvila nakonec znovu Kara, zatímco zvedla župan, který se válel na podlaze a podala ho Maggie. „Už jsem tě viděla v bikinách a mezi tím vážně není rozdíl.“ Maggie stiskla rty, zatímco odvrátila zrak od Kary, oblékla si župan a zavázala si ho pevně kolem pasu. Přišlo jí to divné. Spodní prádlo bylo mnohem intimnější než bikiny. Ano, Kara byla žena a měla stejné části těla jako ona, ale to, že vás vidí sestřička vaší ženy ve spoďárech, je prostě divné.

„Ehm.“ Maggie si znovu promnula spánky. „Jak jsi…Jak jsi věděla, že jsem tady?“ Maggie předpokládala, že Alex řekla Kaře, že je zpátky, ale neměla ponětí o tom, jak Kara věděla, že bydlí v tomhle hotelu a v které pokoji ji má hledat.

„Nepamatuješ si minulou noc?“ zeptala se Kara. Maggie se rozhlédla po pokoji a mávla ke všem těm lahvím, které byly rozházené po pokoji. „Jo,“ řekla Kara, když si uvědomila, že Maggie se nepamatuje. „Zavolala jsi mi,“ informovala ji Kara. „Řekla jsi mi, že bydlíš tady.“

Maggie lehce vydechla, zatímco vypadala, že se chystá zvracet. Kara došla k minibaru, vyndala láhev vody a hodila ji Maggie. Ta jí obdařila vděčným úsměvem, než se dlouze napila. Jedním mocným douškem vypila prakticky půlku láhve. „Takže jsem tě požádala, abys sem přišla?“ zeptala se Maggie, když se posadila ke stolku. Stání zjevně nedělalo dobře její bušící kocovině. Cítila lehkou úlevu, když se zabořila do křesla.

„Ne.“ Kara popošla směrem k Maggie. „Jen jsi se zdála vážně rozrušená. Stěží jsem dokázala rozluštit, co říkáš, jak moc jsi plakala,“ řekla jí. Maggie se cítila trochu zahanbeně. Nikdy nikoho nenechala opravdu vidět své emoce. Vybudovala si tenhle drsný zevnějšek. Jedinou osobou, kterou si plně pustila k sobě, byla Alex. Alex ukázala všechny své skutečné emoce, ale to bylo všechno. Ta byla jediná. „Jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku.“ Kara došla k Maggie a klekla si před ní.

„Karo, to je od tebe opravdu milé,“ věnovala jí Maggie oceňující úsměv. „Ale je to asi Alex, u koho bys právě teď měla být.“ Maggie jen chtěla, aby Alex byla v pořádku.

„Hele, i ty jsi moje sestra.“ Kara položila ruku na Maggiinu paži, aby ukázala, že má její podporu. Maggie chvíli hleděla na tu ruku, než vzhlédla zpátky ke Kařině tváři a věnovala jí další úsměv. „A Alex tě tolik miluje. Je jen raněná a zmatená a potřebuje trochu času,“ ujišťovala ji Kara. „Umřela jsi pro ni, Maggie. Udělala jsi to, abys udržela ji a Isaaca v bezpečí. Nevěděla jsi, co by se stalo, kdybys zůstala. Neměla jsi na vybranou a Alex to nakonec pochopí,“ řekla jí. „Vždyť víš, jak tvrdohlavá umí být.“ Kara jí věnovala drzý úsměv a Maggie se zasmála, než sebou trhla a zase si mnula hlavu.

„Vážně si to myslíš?“ kousla se Maggie do rtu.

„Obě známe Alex,“ přikývla Kara krátce. „Obě víme, že jsi láskou jejího života a že tě vezme zpátky.“

„Doufám, že máš pravdu,“ Maggie by nemohla toužit po ničem víc. „Ale upřímně Karo, já…tak nějak jsem od tebe čekala jinou reakci.“ Maggie se drbala na hlavě, zatímco mluvila. „Myslela jsem, že na mě padneš jako tuna cihel.“

„Mohla bych, kdybys chtěla,“ odvětila Kara. Samozřejmě byla naštvaná ohledně toho, co Maggie udělala, ale také věděla, že neměla na vybranou. „Ale myslím si, že Alex ti dá dostatečně zabrat,“ řekla, zatímco konejšivě stiskla Maggiinu paži. „Já…potřebuješ někoho, kdo tu pro tebe bude.“

Maggie věnovala Kaře oceňující úsměv. „To je milé, ale měla by to být Alex, pro koho bys tu měla být.“

„To pořád můžu být. Ale i ty někoho potřebuješ,“ řekla jí Kara. Měla Maggie moc ráda. Maggie jí byla skvělou sestrou a chtěla jí dát najevo, že jí na ní záleží. Jistěže Kaře záleželo na Alex, ale i Maggie si toho tolik prožila a celý její svět se obrátil vzhůru nohama, nejen Alexin.

„No, díky.“ Maggie doufala, že Kara pochopí, jak vděčná je. „Ehm…myslíš, že bys mi mohla říct, jak, ehm…Isaac. Jak se má můj chlapeček?“ Kara pohlédla do Maggiiných očí a spatřila, jak se jí po něm stýská. Jak moc jí ubíjelo, že s ním není.

„Vede si dobře,“ řekla jí Kara, sáhla do kapsy a vytáhla svůj telefon. Našla jeho nedávné fotky a podala telefon Maggie. Slzy okamžitě vhrkly Maggie do očí, při pohledu na svého syna.

„Vypadá tak veliký,“ Maggie přejela palcem po jeho tváři. „A je v pořádku? Vážně je v pořádku?“

„Jo,“ přikývla Kara. „Poslední dobou chodí hodně létat s J’onnem,“ pronesla Kara a Maggie vykulila oči, zatímco její pohled vystřelil zpátky na Karu. Ta se rozesmála nad Maggiinou reakcí. „Zbožňuje to. A s J’onnem je v bezpečí,“ řekla Kara, posadila se ke stolu a pokračovala s Maggie v hovoru o jejím synovi.

* * *

Alex se prokousávala papírováním. Nesnášela tuhle část práce. Mnohem raději by byla venku a nakopávala zadek nějakým nepřátelským mimozemšťanům nebo po nich střílela ze své laserové pistole, ale když musíš, tak musíš a tohle bylo prostě něco, co bylo potřeba udělat. „Ahoj, Alex. Jak se máš?“

„Bude líp, až tohle dodělám,“ odvětila Alex. Nepotřebovala zvednout zrak, aby poznala, že to Kara vešla do místnosti.

Kara sklopila zrak a hrála si se svýma rukama. „Já jsem ve skutečnosti mluvila o-“

„Já vím, o čem jsi mluvila,“ přerušila ji Alex. „Ale…“ zavrtěla hlavou a nezvedla zrak od práce. „Jak je to mezi tebou a Mikem?“ změnila Alex téma, zatímco vzhlédla ke své sestře, poprvé od začátku rozhovoru.

„Jsme na tom dobře,“ odpověděla Kara. „Popravdě vážně dobře,“ říkala s přihlouplým úsměvem na tváři.

„Dobře,“ usmála se Alex. Ačkoliv byla zpočátku k Mikovi odměřená, byl to skvělý chlap a ona byla ráda, že si ho její sestra našla. „Takže, má Isaac v blízké budoucnosti očekávat nějakého bratrance nebo sestřenici?“ zeptala se Alex škádlivě.

„Já nevím,“ zavrtěla Kara hlavou. „Určitě ne hned. Já jen…ještě nejsem připravená,“ pohrávala si nervózně s rukama.

„To je fér,“ odvětila Alex. „Ale stejně, jsem ráda, že jste s Mikem v pohodě.“ Kara se usmála na svou sestru, zatímco přišla blíž k ní a opřela se o stůl. Vytáhla z kapsy kus papíru a položila ho na stůl před svou sestru. „Co to je?“ zeptala se Alex, krátce na něj pohlédla, než znovu vzhlédla k sestře.

„Myslím, že víš,“ řekla Kara a stiskla jí rameno, než odešla z místnosti, zanechávajíc Alex znovu hledící na ten kus papíru. Baywater Hotel, západní 68. ulice. Pokoj 424.


12

Alex stála před pokojem a zírala na ta zlatá číslo na dveřích. 424. Zhluboka se nadechla, než pozvedla ruku k zaklepání. Zaváhala, její ruka zůstávala ve vzduchu, ale nepohnula se, aby zaťukala na dveře. Poodstoupila a sklopila zrak, jednu ruku si dala v bok a druhou si mnula čelo. Vydala dlouhý frustrovaný výdech, než zavrtěla hlavou, otočila se ode dveří a vydala se na cestu od pokoje. Zastavila se, když uslyšela cinknutí výtahu, než se otevřely dveře a tehdy ji uviděla. Ty oči. Ty byly tím prvním, co přitáhlo její zrak. Ty velké, tmavé, uhrančivé oči, z kterých Alex tála. Cítila, jak se jí srdce zachvělo a měla zvláštní pocit v žaludku. Alex si na něj položila ruku, zatímco pomalu vydechla. „Danversová,“ usmála se Maggie, zatímco kráčela k ní. „Doufám, že nejsi zrovna na odchodu.“ Alex se obrátila zpátky ke dveřím a sledovala, jak Maggie vytahuje kartu od pokoje a protahuje ji zámkem. Světélko se rozsvítilo zeleně a umožnilo jí otevřít dveře. Maggie vešla do pokoje, podržela dveře a čekala, až Alex vejde za ní. „Chceš jít dál?“ prolomila Maggie ticho. Alex se kousla do rtu, zatímco stále klopila zrak a vešla do pokoje. Maggie zavřela dveře a položila láhev skotské, kterou byla právě koupit, na stůl, než si sundala svou koženou bundu a pověsila ji přes křeslo. Zhluboka se nadechla, než se otočila k Alex. „Jsem ráda, že jsi tady,“ věnovala Maggie Alex jemný úsměv. „Chci se znovu omluvit a -“

„Sklapni,“ zvedla Alex hlas a umlčila Maggie. Maggie sklopila zrak a pohrávala si se svým snubním prstenem, zatímco čekala, až Alex znovu promluví. Alex se zhluboka nadechla, zatímco začala pochodovat tam a zpátky. Po chvíli, kdy nikdo nemluvil, Maggie vzhlédla k Alex.

„Alex, já -“ pokusila se Maggie znovu promluvit, nesnášela to ticho. Nesnášela to napětí v pokoji.

„Řekla jsem, sklapni,“ odsekla Alex. Pohlédla na tu láhev skotské, než k ní došla a odšroubovala uzávěr. Maggie sledovala, jak do sebe Alex nalila slušnou porci pití. Alex si otřela rukou ústa, zatímco bouchla lahví zpátky na stůl. Pohlédla na svou ženu, jak tam stojí a vypadá tak ztraceně a bezmocně, jako by nevěděla, co dělat. Alex po ní toužila. Snažila se s tím bojovat, ale vše, co chtěla, bylo vrhnout se na ni, hned teď a tady. Zhluboka se nadechla, zatímco došla blíž k Maggie, která se nepohnula, zatímco se Alexina ruka dotkla jejího ramene. Alex zatlačila Maggie, dokud nebyla přitisknuta na zeď, než vtiskla polibek na její rty. Maggie zjistila, že obemyká své paže kolem Alexina krku. Polibek rychle zintenzívněl, jak jejich jazyky rejdily v ústech té druhé. Ach, jak jim oběma tohle chybělo. Alex položila své ruce na Maggiiny boky a ta cítila elektrický vjem z doteku své manželky. Alex zatáhla za Maggiinu košili a vytáhla ji z jejích těsných, černých, přiléhavých džínů. Zatímco pracovala na knoflících její košile, Maggiiny ruce cestovaly zpoza Alexina krku, sundaly jí bundu a už tahaly za její tričko. Alex odhodila Maggiinu kostkovanou košili na zem a přerušila jejich líbání jen na tolik, aby jí mohla Maggie přetáhnout tričko přes hlavu. Odhodila ho dolů, zatímco ji Alex táhla dopředu, pár byl stále propletený ve vášnivém objetí, zatímco jejich ruce cestovaly všude po sobě navzájem, při cestě k posteli. Obě si skoply boty ve skvělém souladu. Alex rychle rozepnula Maggiiny džíny, než ji hodila na postel a džíny z ní stáhla. Na chvíli se zastavila a shlížela na svou nádhernou ženu, ležící na posteli jen ve spodním prádle. Maggiina hruď se zvedala nahoru a dolů o trochu rychleji než obvykle, její dech byl trochu hlasitější.

„Prosím, nepřestávej,“ prosila ji Maggie.

Alex si rozepnula svoje džíny, stáhla je ze sebe a hodila je přes pokoj, než si vlezla na svou ženu a posadila se obkročmo na ni. Propletla své ruce s Maggiinými, jejich paže natažené za Maggiinu hlavu, než se střetly v hladovém polibku. Alex přivítala pocit žhavé kůže její manželky na své. Chyběl jí tenhle druh fyzického kontaktu. Stýskalo se jí po své ženě.

* * *

Kara a Mike se bavili o Maggiině situaci. „Pořád nemůžu uvěřit, že jsi ji šla navštívit,“ plísnil ji Mike. „Po tom, co udělala Alex…“ Mike zavrtěl hlavou a vypadal dost otráveně tím, co se stalo s Maggie.

„Vážně si myslíš, že to chtěla?“ ptala se Kara. Promluvila znovu, než mohl Mike odpovědět. „Není to tak jednoduché,“ povzdechla si Kara. „Ano, chtěla jsem ji praštit za to, co udělala mé sestře, ale udělala to z lásky a ochranitelství.“ Odmlčela se. „Říkáš mi, že bys neudělal něco takového, abys mě ochránil?“ ptala se, s hlavou lehce nakloněnou na stranu. „A taky,“ dodávala Kara, zatímco pozvedla ukazováček. „Myslíš, že by Maggie šla s Tyem jen tak? Musela tvrdě bojovat, ale neměla na vybranou. Program pro ochranu svědků není volitelný.“

Mike lehce vydechl, zatímco se drbal na hlavě. „Jen mám kvůli Alex špatný pocit,“ řekl. „Myslela si, že ztratila svou ženu, pak přišla o dítě,“ Mikův hlas se stupňoval. „Kdyby Maggie nepředstírala smrt, tak…“ Mikův hlas se vytratil, zatímco rozhodil rukama.

„Ne,“ zavrtěla Kara hlavou. „Neopovažuj se obviňovat Maggie za ten potrat. Byla to jen nešťastná shoda okolností,“ řekla mu.

„Ale prosím tě,“ opáčil Mike. „Všechen ten nadměrný stres, kterému ji Maggie vystavila.“ Mike zavrtěl hlavou. „Kdybych byl Alex, nebyl bych schopen jí odpustit. Řekl bych jí, ať nepřestává být mrtvá.“

„Páni,“ vykulila Kara oči, lehce překvapena manželovou reakcí. Věděla, že si byl se švagrovou blízký, ale stejně tak si byl blízký s Maggie a ona očekávala, že bude trochu víc chápavý. „Jsem ráda, že vím, jak bychom si stáli, kdyby se tahle situace stala nám,“ zamumlala.

„A já rád vidím, tvou loajalitu k tvé sestře,“ opáčil Mike.

„Samozřejmě, že jsem loajální k Alex,“ odsekla Kara, než si povzdechla a promnula si čelo. „Snažím se jen říct, že dokážu pochopit Maggie. Já…nevybrala si to. Byla k tomu donucena, pro bezpečí všech.“

„No dobře, ale myslel bych si, že je chytřejší, než aby očekávala, že se objeví a bude si myslet, že se všechno vrátí do normálu,“ namítal Mike. „Uvědomuje si, jak těžké to bude pro Isaaca?“

„Je to jeho matka,“ odvětila Kara. „Zaslouží si mít ho ve svém životě. A děti jsou odolné. Isaac se s tím vyrovná v pohodě. Bude v sedmém nebi, že dostane svou mámu zpátky.“

„Nemůžeš takhle jen tak mást malé dítě,“ odvětil Mike.

Kara otevřela ústa, aby promluvila, ale pak toho nechala, protože už dál nic říct nechtěla. Ona s Mikem na tom byli zase dobře a ona to nechtěla zničit, obzvláště hádáním se o něčem, co ani nebylo o nich nebo jejich vztahu. „Hádám, že je prostě budeme muset nechat to vyřešit.“

„Jo, asi ano,“ pokrčil Mike rameny. „Ale pokud se mě Alex zeptá na můj názor, tak se nebudu držet zpátky,“ pronesl Mike, než se zvedl z gauče a odkráčel chodbou.


13

Alex byla v práci a snažila se soustředit na to, co měla dělat, ale nedokázala myslet na nic jiného, než včerejší odpoledne a ty báječné hodiny, které strávila s Maggie. „Alex,“ řekl J’onn. Snažil se už nějakou dobu přitáhnout ženinu pozornost, ale ta byla vážně ve vlastním světě. „Alex…Alex…Alex,“ zakřičel J’onn a Alex sebou polekaně trhla.

„Cože? Promiň.“ Alex k němu vzhlédla a ruku si položila na hruď, aby se uklidnila z leknutí.

„Ta složka Vexora,“ ukázal na ni J’onn a Alex ji zvedla, došla k němu a podala mu ji. „Jsi dneska trochu rozptýlená,“ poznamenal. Samozřejmě věděl, proč je rozptýlená a nabídl jí, aby si vzala volno, ale Alex odmítla.

„Ne, ne,“ zavrtěla Alex hlavou, zatímco si zastrčila vlasy za ucho. „Jsem v pohodě. Co chceš, abych s Vexorem udělala?“ zajímalo Alex. Byl to ničemný mimozemšťan terorizující občany National City, který byl právě zajat Supergirl.

„Nech ho v cele, dokud se o něm nedozvíme víc,“ odvětil J’onn a Alex krátce přikývla, poslouchajíc jeho rozkaz.

„Ehm…ahoj.“ Jak Alex, tak J’onn se ohlédli, když uslyšeli ten hlas.

„Maggie,“ usmál se na ni J’onn. Musel připustit, že bylo hezké, že byla živá a zdravá.

„Ahoj J’onne,“ zamávala na něj, než pohlédla na Alex. Věnovala jí úsměv, než se zhluboka nadechla. „Doufala jsem, že nebudeš zaneprázdněná, takže bychom si mohly zajít na oběd,“ pronesla Maggie a udělala pár kroků do místnosti.

„A proč bych to dělala?“ zeptala se Alex a založila si ruce na hrudi, jako by si kolem sebe stavěla obranu.

„Já…“ Maggie sklopila zrak. „Jen jsem si po včerejšku myslela, že -“

„Co?“ odfrkla si Alex. „Dopřeješ mi orgasmus a myslíš si, že je všechno odpuštěno?“ ptala se Alex, její postoj beze změny.

„Já, ehm…“ J’onn si odkašlal. „Nechám vás tu.“ J’onn zněl zahanbeně, když rychle opouštěl místnost, aby si Maggie s Alex mohly promluvit.

Maggie sevřela rty, zatímco pohlédla zpátky na Alex. „Nevím, co po mně chceš, Alex,“ rozhodila rukama s pocitem porážky. „Slova nedokáží popsat, jak moc tě miluji,“ podívala se Alex konečně Maggie do očí. „A přivodilo mi to smrt, když mi řekli, že jsi mrtvá. Kdyby nebylo Isaaca, nevím, jestli bych tu teď pořád ještě byla. Tak moc jsem chtěla být s tebou, Maggie.“ Tohle Alex nikdy dřív nikomu neřekla. Ani Kaře.

„Alex,“ pronesla Maggie něžně, zatímco pokročila vpřed a pokusně položila ruku na Alexinu paži. „Teď tu jsem,“ řekla jí. „A Tyovi jsem to neulehčila. Zeptej se ho. Ale,“ Maggie stiskla rty, „vrátila jsem se, protože tě potřebuji ve své životě. Tebe a Isaaca, Alex. Jsem zpátky a jsem tady a vím, že můžeme mít zpátky to, co jsme měly, protože to, co jsme měly…“ Maggiin hlas se vytratil. „Takovou lásku nevídáš každý den.“

Alex musela souhlasit s tím, co Maggie říkala. Skousla si ret, zatímco pohlédla do jejích velkých překrásných očí. Tak moc ji milovala a chtěla být schopná vzít ji zpět, ale v současné chvíli ji něco drželo zpátky. „Já…včerejšek se neměl stát.“ Alex si odkašlala, zatímco se odtáhla. Maggiina ruka sklouzla z její paže. „Byla to chyba.“

„Ne, Alex,“ odvětila Maggie rychle. „Nebyla. Včerejšek nebyla chyba. Bylo to úžasné a nádherné a…připadalo mi to tak správné,“ pravila, její oči dokořán, s náznakem smutku v nich z toho, jak ji Alex odmítala. „Prosím. Vím, že tohle chceš. Vím, že -“

„Nemůžu,“ přerušila ji Alex a uhnula pohledem.

Maggie mohla vidět, jak se Alex lesknou oči. Sama bojovala s potřebou brečet, než se rozhodla v tuto chvíli přesunout se od tématu jejich vztahu. Věděla, že by se s tím dnes nikam nedostala. „Co s Isaacem?“ zeptala se. „Chci ho vidět.“

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Nejsem…já…ne.“ breptala Alex, zatímco její hlas ztvrdnul.

„Je to můj syn,“ zvedla Maggie hlas a praštila rukama do stolu, způsobujíc, že úder rezonoval po celé místnosti. „Mám právo ho vidět. Já…dokážeš si představit, že bys nebyla schopna ho vidět? Dokážeš si představit, že kdyby byla tahle situace obrácená, že bych tě nenechala ho vidět?“ ptala se Maggie. „To bych ti nikdy nemohla udělat.“ řekla jí Maggie a svírala okraj stolu.

Alex se kousla do rtu. Nedokázala si představit, že by nebyla s Isaacem, nebýt schopna ho vidět každý den. Věděla, že bez ohledu na to, co se stalo mezi nimi dvěma, Isaac si zasloužil mít Maggie ve svém životě. „Já, ehm…pořád mu musím říct, že nejsi mrtvá. Nevím, jak…“ Alex se odmlčela a pohlédla zpět na svou ženu.

„Mohly bychom mu to říct spolu?“ navrhla Maggie. Prahla po tom, vidět znovu svého syna.

„Ne,“ odpověděla Alex ostře. „Musím mu tohle říct před tím, než tě uvidí.“

„Dobrá.“ Maggie byla zklamaná, ale nehodlala se o to přít. Alex měla v tomhle hlavní slovo a Maggie se tomu musela přizpůsobit. „No, kdy si myslíš, že by k tomu mohlo dojít?“ ptala se. „Už bez něj déle nevydržím. Prosím, Alex. Musíš to chápat.“

„Zítra.“ Alex sevřela rty. Mluvila tiše, s pažemi stále založenými na prsou a nedívala se Maggie do očí. „Isaacovi to řeknu dnes večer a zítra můžeme…“ Alex se odmlčela a kousla se do rtu. „Jeho kamarád má po poledni narozeninovou oslavu, ale mělo by to skončit kolem druhé,“ řekla jí Alex a Maggie krátce chápavě přikývla. „Můžeme se hned po tom sejít v městském parku?“

„Ano…ehm…jo, jasně, to zní skvěle.“ Maggie se snažila ze všech sil neznít příliš nadšeně, ale nemohla si pomoct. Myšlenka na to, že uvidí svého chlapečka byla prostě příliš.

Alex se slabě usmála. „No, musím se vrátit do práce, ale…uvidíme se zítra,“ řekla Alex a Maggie drobně přikývla, než neochotně opustila místnost. Úsměv na její tváři se jen zvětšoval z myšlenky, že uvidí svého syna.

* * *

Mike vešel do bytu a překvapeně spatřil, že Kara je už doma. „Ahoj, co tu děláš tak brzy?“ divil se, zatímco hodil svoje klíče na stůl, než přešel ke gauči, krátce líbnul Karu na tvář a posadil se vedle ní. Dohodli se, že se nebudou bavit o situaci Alex a Maggie, protože nechtěli dovolit, aby se to pletlo mezi ně.

„Já, ehm.“ Kara si nervózně pohrávala s rukama. „Dala jsem na tvou radu.“

„Jakou radu?“ zeptal se Mike, drbal se na hlavě a vypadal lehce zmateně.

„Tu radu, v níž jsi mi říkal, abych dala výpověď,“ odpověděla Kara. „Udělala jsem to. Dala jsem ji.“

„Aha, páni,“ vyvalil Mike oči. Nemyslel si, že by do toho Kara opravdu šla. Stěžovala si na Snappera už roky a nikdy s tím nic neudělala, bez ohledu na to kolikrát jí navrhl, aby skončila. „Tys opravdu dala výpověď?“

„Řekl jsi mi, abych to udělala,“ rozhodila Kara rukama a její hlas se dostal o oktávu víš.

„Jo, ale řekl jsem ti, ať s tím praštíš asi tak milionkrát a tys to neudělala,“ opáčil Mike. „Nenapadlo mě, že bys to opravdu udělala a pokud ano, myslel jsem si, že si nejprve seženeš něco jiného.“

„Jo, no, jednala jsem trochu impulsivně, když mě dneska tolik naštval,“ povzdechla si Kara. „Co si teď počnu, Miku?“ ptala se ho. „Ach, možná bych se prostě měla vrátit omluvit.“ Kara se zvedla z gauče.

„Ne,“ natáhl se Mike a chytil Karu za zápěstí, aby jí zabránil v dalším pohybu. „Tohle je dobrá věc,“ ujistil ji, zatímco si ji přitáhl na koleno a objal paže kolem jejího pasu. „Můžeš rozhodit sítě a najít šéfa, který tě bude uznávat a nechá tě psát o věcech, které jsou pro tebe důležité.“

Kara si promnula čelo a povzdechla si. „Jo, máš pravdu.“ Obrátila se na jeho koleni, objala ho kolem krku a vtiskla něžný polibek na jeho rty. „Někdo mi tam venku dá práci, že jo?“

„Samozřejmě,“ odpověděl Mike. „Byli by bláhoví, kdyby to neudělali,“ pravil Mike, než Karu políbil. Polibek se rychle stal intenzivnějším. Přetočil ji, takže byla zády na gauči, než se na ni rozkročmo posadil. Líbání se stávalo víc a víc vášnivým.

* * *

Alex sledovala Isaaca, jak buduje něco ze svého lega. Celý večer se mu snažila říct o Maggie, ale pokaždé, když se k tomu chystala, prostě ztuhla. Pohlédla na hodinky a zjistila, že už je po Isaacově večerce, i když byl páteční večer, takže Alex nebyla tak přísná ohledně jeho odchodu do postele. Alex ho tenhle týden neposlala k Elize, protože potřebovala být synovi nablízku a samozřejmě mu říct o Maggie. „Kamaráde, pojď sem na chvíli,“ řekla Alex a Isaac udělal, co mu bylo řečeno, vyskočil z podlahy, doběhl ke gauči a vylezl si vedle své mámy.

„Proč, mamko?“ ptal se Isaac a hleděl na ni svýma velkýma tmavýma očima dokořán.

Alex se zhluboka nadechla, zatímco lehce přejela palcem přes synovu tvář. „Pamatuješ si na mámu?“ zeptala se Alex, než si pomyslela, že to byl pitomý způsob, jak začít. Jistěže si Isaac pamatoval na svou mámu.

„Jo,“ odpověděl Isaac. „Je v nebi.“

Alex se slabě usmála a znovu ho pohladila po tváři. „No.“ Alex se znovu zhluboka nadechla a odmlčela se, aby se sebrala. „O to jde, chlapče. Máma není v nebi,“ pronášela Alex pomalu. Pořád nemohla uvěřit, že Maggie není skutečně mrtvá. Nikdy ji nenapadlo, že by tohle musela svému synovi říkat, obzvláště po tom, co, v první řadě, strávila tolik času ve snaze, aby pochopil její smrt. „Máma je…“ Alex se odmlčela, při pohledu na Isaacův obličej. Isaac zmateně vraštil obočí. „Jedné noci se dostala trochu do problémů v práci a byli tam nějací velice zlí lidé,“ pověděla mu, ve snaze vysvětlit to nejlepším možným způsobem, aby to její čtyřletý syn pochopil. „Máma musela předstírat, že je mrtvá, aby ti zlí lidé nikomu z nás neublížili.“

Isaac svraštil obočí ještě víc. „Máma není v nebi?“ ptal se s údivem ve svém sladkém hlásku.

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou, zatímco ještě jednou pohladila synovu tvář.

„A co s těmi zlými lidmi?“ zajímal se Isaac. „Kde teď jsou?“

„Zavřeli je do vězení,“ řekla mu Alex. „Takže máma je znovu v bezpečí. Už dál nemusí předstírat.“

Isaac se podrbal na hlavě. „Ti zlí lidé jsou nadobro zavření?“

„To jsou,“ přikývla v odpověď Alex.

„Je máma tady?“ Isaac zněl náhle nadšeně, jak jeho oči lítaly po místnosti.

„Je…je zpátky,“ řekla Alex. „Chce tě zítra vidět.“

Isaac zapištěl nadšením, zatímco vyskočil a postavil se na gauči. „Opravdu vážně, mamko?“

Alex se cítila dojatá synovou reakcí. „Opravdu vážně,“ přikývla Alex, vzala Isaaca za paži a snažila se mu zabránit ve skákání na gauči. „Chtěl bys ji znovu vidět?“

„Ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano,“ křičel vzrušeně, jeho tělíčko se třáslo. „Tolik se mi po mámě stýskalo.“

„Mně se po mámě taky stýskalo.“ Alex spolkla knedlík v krku, zatímco cítila, jak se jí oči zalévají slzami. Isaac na ni hleděl a věnoval jí něžný úsměv, zatímco svými malými palci otíral její oči a stíral tak slzy, které se chystaly vyřinout.

„Bylo to jen předstírání, mamko,“ řekl Isaac a svíral svýma ručkama její tvář. „Máma je zpátky.“ Isaac dal Alex pusu na rty. Ta obtočila paže kolem svého syna a pevně ho svírala. Mohla cítit, jak jeho srdce tluče na její hrudi a cítila, jak z něj tryská nadšení z myšlenky, že znovu uvidí svou mámu. Něžně ho políbila na spánek, než se pro sebe usmála, také ráda, že znovu uvidí Maggie.


14

Maggie shlédla na své hodinky. Bylo téměř 14:35. Lehce vydechla, zatímco se opřela o bránu, která byla vstupem do parku. Právě, když si začala myslet, že si to Alex rozmyslela a nepřijde, uslyšela jeho hlas. Slyšet ho poprvé, po více jak osmi měsících, ji přivedlo blízko k slzám. „Mámo, mámo, mámo,“ vřískal Isaac, zatímco se rozeběhl a vrhl se na ni. Maggie obtočila paže kolem svého syna a pevně ho svírala, zatímco ho pořád dokola opusinkovávala. Její srdce vybuchovalo, jak cítila překypující pocit lásky v hloubi žaludku. „Je to pravda, je to vážně pravda,“ odtáhl se Isaac lehce a položil ruce na Maggiinu tvář, na které byl obrovský úsměv. „Ach, mámo.“ Isaac jí pořád a pořád pusinkoval.

„Ach, moje děťátko.“ Maggie mohla sotva mluvit z toho pocitu, že vidí svého syna. Nepřestávala ho pevně svírat, zatímco hleděla na Alex, která stála trochu zpátky od znovushledání matky se synem. „Mámě se po tobě tolik stýskalo.“

„Mě se taky stýskalo,“ řekl Isaac. „Přivedla jsi Fazolku?“ ptal se. Maggie se odtáhla z objetí a pohlédla na Alex, než se vrátila pohledem k Isaacovi. Otevřela ústa, aby promluvila, ale Isaac ji předběhl. „Mamka říkala, že Fazolka je s tebou v nebi. Ale ty jsi byla v předstíraném nebi. Kde je Fazolka?“ Maggie vzhlédla k Alex, otevřela pusu, ale nevyšlo z ní žádné slovo.

„To jen máma byla v předstíraném nebi,“ přistoupila k nim Alex, sklonila se na Isaacovu úroveň a klekla si vedle Maggie, jejich ramena se o sebe lehce otírala. „To děťátko opravdu muselo jít do nebe.“ Alex při řeči lehce hladila Isaacovu paži.

„Ach.“ Isaac sklopil zrak a vypadal trochu zklamaně. „Můžete mít nové dítě?“ zeptal se.

Maggie s Alex se na sebe podívaly, než pohlédly zpátky na Isaaca. „Ne zrovna…ne,“ zavrtěla Alex hlavou. Isaac svraštil obočí, matčina odpověď se mu nelíbila. Podíval se zpátky na Maggie a jeho výraz se okamžitě proměnil, obří úsměv se mu rozlil po tváři.

„Ach, mámo.“ Isaac nadšeně poposkočil. „Můžeš přijít dneska na večeři,“ řekl jí. „Budeme dělat pizzu a máme dort z Henryho narozenin.“ Isaac poskakoval z nohy na nohu, neschopen stát v klidu. „Není to tiramisu, ale stejně vypadá dobře.“ Maggie se trochu zasmála, že její syn ví o její lásce k tiramisu. „Přijdeš?“ zajímalo Isaaca.

„Ehm, já…“ Maggie se odmlčela, hledíc na Alex. Jistěže chtěla jít, ale právě teď to nebylo na ní. Alex musela říct, jestli může přijít na večeři.

„Uvidíme, kamaráde.“ Alex stiskla rty, zatímco ho znovu pohladila po paži. „Co kdybychom tě vzaly do parku?“

„Joo.“ Isaac vyskočil nadšením, než se Alex s Maggie postavily zpátky na nohy. Isaac stál mezi nimi, jeho ručky držené v jejich, jak kráčeli do parku na cestě k hřišti.

* * *

„Ahoj, co děláš?“ Mike vešel do bytu, přešel ke Kaře, vtiskl jí polibek na vršek hlavy a obemkl kolem ní zezadu paže.

„Hledám novou práci.“ Kara projížděla nabídky práce, aby viděla, jestli něco nesežene.

„Našla jsi něco?“ zeptal se Mike, zatímco si vytáhl barovou stoličku a posadil se vedle Kary.

„Ani ne,“ zamumlala Kara a nepřestávala hledět na obrazovku svého notebooku. „Alespoň ne v National City. Ve větší vzdálenosti práce je, ale…“ Kara zavrtěla hlavou a hlas se jí vytratil. „Tady chci být. Nechci se přestěhovat z National City a je tu moje rodina a…“ Kara si povzdechla, zatímco se praštila dlaní ruky do čela. „Proč jsem tě poslouchala?“

„Hele, nesváděj to na mě,“ odvětil Mike. „Neříkal jsem ti, abys dávala výpověď bez toho, abys měla něco rozdělaného.“ Mike natočil notebook lehce k sobě a prohlížel dostupné práce. „Jsi rozhodnuta zůstat novinářkou nebo chceš vyzkoušet něco nového?“

„Miluji novinařinu,“ odvětila Kara.

„No, co kdybys rozjela vlastní plátek nebo blog?“ ptal se Mike. „Tak bys byla vlastní paní a mohla dělat nebo psát, o čemkoliv bys chtěla,“ navrhoval. Kara se kousla do rtu. Nebyl to popravdě špatný nápad, ale neměla ponětí, jak na to. „Nebo bys mohla být agent DEO na plný úvazek a vedle toho blogovat o důležitých věcech. Tak bys pořád dělala to, co miluješ.“

Kara se poškrábala na hlavě. „Na plný úvazek v DEO? Jen pár týdnů zpátky jsi nesnášel, že jsem tolik času Supergirl a teď chceš, abych tam byla na plný úvazek?“

„Já,“ pokrčil rameny Mike, „jsem nutně nemyslel, že bys musela být celou dobu Supergirl. Můžeš pomáhat mě a Winnovi s počítači, logistikou a tak.“

Kara se upřímně rozesmála. „Promiň, já…“ Kousla se do rtu, aby se přestala smát. „V tom bych vážně nebyla ani trochu dobrá.“

„No,“ pokrčil rameny Mike, „no, chci říct, hádám…cokoliv tě udělá šťastnou, Karo.“ Mike se při řeči drbal na hlavě.

„Ty mě děláš šťastnou,“ usmála se Kara, zatímco se naklonila a vtiskla něžný polibek na jeho rty.

„Myslel jsem ohledně práce,“ řekl jí, když se odtáhl.

„Já vím, že ano,“ pronesla Kara měkce, své čelo opřené o to jeho. „Ale možná…možná máš pravdu.“

„Pravdu v čem?“ svraštil Mike zmateně obočí.

„Že bych byla na plný úvazek v DEO,“ povzdechla si Kara. „Stejně se mi to vždycky pletlo do práce. Vždyť víš, že jsem se vždycky zdejchla, abych bojovala s mimozemšťany a zloději a zločinem a…“ Kara rozhodila rukama. „Možná že to je důvod, proč mě Snapper nesnášel, protože jsem byla často mimo.“

„No, myslím si, že dokud nenajdeš novinářskou práci tady v National City, taky by to bylo alespoň něco,“ pronesl Mike. Cítil se špatně, že byl na Karu tak naštvaný kvůli jejímu působení jako Supergirl, takže takhle se jí to snažil vynahradit.

„A jak jsi říkal, můžu vždycky bokem psát blog a možná z toho něco vzejde,“ usmála se trochu Kara. „Ale jsi si jistý, že ti nevadí, že bych potencionálně byla na plný úvazek v DEO?“

„To jsem,“ prohlásil Mike jemně, a palcem přejel po Kařině tváři. „Chci říct, že už tam tak v podstatě stejně jsi, takže…nebyl by v tom moc velký rozdíl.“

Kara se usmála a zahleděla se mu do očí. „Miluji tě.“

„Také tě miluji,“ řekl Mike, než si ji přitáhl k polibku.

* * *

Maggie s Alex se opíraly o plot a sledovaly, jak se Isaac drápe po schodech velké skluzavky. „Děkuji,“ pronesla Maggie po dlouhém období ticha mezi nimi dvěma. „Za tohle, já…vidět ho znovu je…on je…“ brebtala Maggie.

„Je to tvůj syn.“ Alex si při řeči pohrávala s rukama, obě ženy upíraly pohled na Isaaca. „Nikdy bych ho nemohla od tebe držet.“

Maggie se lehce usmála. Otevřela pusu, aby promluvila, ale zarazila se, když se k nim přihnal Isaac. „Mámo, mámo, teď už to umím,“ řekl Isaac, zatímco ukazoval směrem k prolézačkám. „Pojď se podívat.“

Maggie pohlédla na Alex, téměř jako by žádala o potvrzení, že má dovoleno jít. Alex krátce přikývla, než Maggie vešla na hřiště a dolů k prolézačkám. Vyzvedla ho nahoru a on rychle máchal pažemi a tělem, aby ručkoval po prolézačce. „Áááách, páni, kamaráde,“ užasla Maggie, zatímco kráčela podél něj. „Vyrostl z tebe tak velký kluk,“ pronesla Maggie, než ho začala lechtat v podpaždí. Isaac zařičel smíchy, pustil se prolézačky a Maggie ho chytla do náruče.

„Mamka mi řekla, abych se nebál,“ řekl Isaac. Dřív se vždycky bál ručkovat na prolézačce, ale před pár měsíci se cítil dostatečně odvážně, aby to zkusil. Alex ho z počátku nepřestávala držet, dokud nebyl připraven zkusit to sám a teď to byla na hřišti jeho oblíbená věc. Isaac se rozhlédl po Alex, která se pořád opírala o plot a pohrávala si s rukama, zatímco je pozorovala. „Je ta nejlepší,“ zazubil se Isaac.

„Je, viď?“ Maggie podržela svého syna v náruči o něco déle. Chybělo jí mazlení s ním, jeho sladká vůně, jeho jemný hlásek.

„A ty taky,“ řekl jí Isaac a políbil ji na tvář. „Moje nejlepší maminky.“ Isaac obtočil své ruce kolem Maggiina krku a přitulil se k ní. Maggie ho hladila po zádech, zatímco kráčela zpátky k Alex.

„Tak co, kámo, máš už toho dost?“ zeptala se Alex, když ho Maggie položila na zem.

„Jo,“ přikývl. „Můžeme jít teď domů na pizzu a dort?“ ptal se.

„Jistě že můžeme,“ odpověděla Alex a Isaac drobně poposkočil. Zbožňoval, když dělali domácí pizzu.

„Jupí,“ radoval se Isaac, než zatahal za Maggiinu ruku. „Půjdeš s námi, mámo?“ Isaacovi oči se rozšířily dokořán, takže vypadaly ještě větší, než už byly, zatímco věnoval své mámě prosebný pohled.

„To je, ehm…“ Maggie stiskla rty. Samozřejmě, že by moc ráda šla. „Musíš se zeptat mamky, zlatíčko.“

„Mamko, prosím,“ vzhlédl Isaac k Alex a dělal na ni štěněčí oči, s našpulenými rty. Alex se podívala na Maggie, než se pohledem vrátila k svému synovi.

„Samozřejmě, že může jít,“ řekla mu. Isaac se z té zprávy radoval. Alex pohlédla na Maggie a vyměnily si úsměvy, než obě vzaly Isaaca za ruku a vydaly se na cestu z parku.


15

Maggie vešla do domu, který dříve nazývala domovem. Pozorovala, jak Alex věší svoje klíče na háček u dveří a pak bundu na věšák. Maggie cítila, že dělá to samé se svou bundou, zatímco Alex sundala tu Isaacovu a pověsila ji. Isaac odběhl halou do kuchyně následován Alex. Maggie udělala pár kroků dál do haly a zastavila se, když spatřila jejich svatební fotku, stále visící na svém místě. Rychle se rozhlédla směrem k obýváku, všechno vypadalo stále stejně. Zahnula doleva a vešla do kuchyně a jídelny. Zeď, na které visely Isaacovi kresby a malby, byla jiná, ale to bylo proto, že vždycky kreslil tolik nových věcí, že se pravidelně obměňovaly, ale, kromě toho, bylo všechno přesně tak, jak si to pamatovala. „Mámo, koukej.“ Maggie byla vytržena ze svých myšlenek, když jí Isaac zatahal za ruku.

„Copak?“ zeptala se a shlédla na Isaaca.

„Můj balíček z oslavy,“ odvětil Isaac, vzal ji za ruku a došel ke stolu. Maggie se posadila a Isaac jí vylezl na koleno. Vysypal všechno na stůl a sladkosti, jo-jo, plastový dinosaurus, malý odznak s dinosaurem a tužka s gumou se rozprostřely po stole.

„No, páni.“ Maggie obtočila paže kolem svého syna a hlavu sklonila na jeho rameno. „Tenhle dinosaurus vypadá parádně,“ zvedla ho Maggie. „Co je zač?“

„Hmm,“ poškrábal se Isaac ze strany hlavy. „Je to Stegosaurus,“ řekl, zatímco si vzal modrozeleného dinosaura ro ruky. „Ach, mamko,“ zajíkl se Isaac a vzhlédl k Alex, která shromažďovala ingredience na přípravu těsta na pizzu. „Kde je můj dort?“ Isaac zněl velice znepokojeně, když zrakem prohledával kuchyňskou linku, ale nikde svůj dort neviděl.

„Je v chlebovce,“ řekla mu Alex. „Můžeš si ho vzít po večeři,“ pronesla, zatímco otevřel skříňku a vytáhla mísu na těsto. „Pomůžeš mamce udělat pizzu?“ ptala se.

Isaac přejel pohledem z Alex na Maggie a zase zpátky. „Jo.“ Isaac seskočil z Maggiina kolene, vzal vedlejší židli a začal ji tlačit dopředu. Skřípavý zvuk se rozlehl po místnosti, jak byla židle sunuta po podlaze.

„Isaacu,“ střelila po něm Alex pohledem, zatímco vytáhla jeho zástěru ze šuplíku. Věděl, že nemá povoleno škrábat židlí po podlaze. „Nech mámu, ať ti tu židli donese,“ řekla Alex. Isaac pustil židli, přeběhl k Alex a otočil se, aby mu mohla navléct zástěru ze Spidermanem, aby mohl pomáhat s vařením. Maggie se postavila, zvedla židli a přenesla ji k lince. Umístila ji k okraji a postavila Isaaca na ni, takže byl připraven pomáhat s přípravou pizzy. „Tady to máš,“ podala Alex svému synovi speciální nůž pro děti, aby mohl pomoct nakrájet ingredience. „Jakou dneska budeme mít?“ zeptala se ho Alex, zatímco si Maggie umyla ruce ve dřezu, než přešla k držáku na nože, jeden vzala a natáhla se po prkýnku a vzala jedno také pro Isaaca.

„Ne, mámo, tohle ne,“ ozval se Isaac nazlobeně, zatímco vzhlédl k Maggie.

Maggie se podívala na Alex, nejista si, v čem udělala chybu. „Rád používá to červené prkýnko.“ Alex obrátila oči v sloup a Maggie drobně přikývla. Vzala prkýnko, které mu dala a odešla ho vyměnit za to červené.

„Tady máš,“ podala Maggie Isaacovi červené prkýnko, než mu rozcuchala vlasy. „Tak co si na to dáme?“ zeptala se.

Isaac se poškrábal na hlavě, jak o tom přemýšlel. „Červenou cibuli,“ odpověděl. „A zelené papriky a červené papriky a hmm…paprikáš,“ pokračoval.

„Skvělý výběr, kamaráde,“ pronesla Alex, zatímco pokračovala v přípravě těsta. Maggie otevřela skříňku a vyndala box, ve kterém byla zelenina. Alex na ni pohlédla. Samozřejmě, že Maggie věděla, kde všechno je, ale bylo stejně zvláštní, že prostě přišla po osmi měsících nepřítomnosti a bylo to skoro, jako by nikdy neodešla.

„Myslím si, že by to bylo lepší, kdybyste na to dali ananas,“ pronesla Maggie a podala papriky Isaacovi, aby je nakrájel, zatímco ona se pustila do cibule.

„Ne,“ zahihňal se Isaac.

„Na pizzu se ananas nedává,“ uchechtla se Alex a pohlédla na Maggie.

„Promiň, ale s tím zásadně nesouhlasím. Ananas na pizze je to nejlepší, zlato.“ Maggiiny oči se rozšířily, když si uvědomila, co řekla. Vyklouzlo jí to, než si vůbec uvědomila, že jí říká zlato.

Alex si odkašlala, zatímco odvrátila zrak od Maggie a zadělávala těsto silněji než obvykle. Cítila, jak se jí na tváři formuje drobný úsměv z důvěrně známé diskuze, kterou vedli pokaždé, kdy si dělali nebo objednávali pizzu. Maggie vždycky trvala na ananasu, kdežto Alex si myslela, že by ananas na pizze nikdy být neměl.

„Je to takhle v pořádku, mámo?“ Maggie odvrátila zrak z pozorování Alex a pohlédla na Isaacovo krájení.

„Paráda, kamaráde,“ odvětila. „Kdy se s tebe stal takový kuchař?“

„Rád pomáhám mamce,“ odpověděl Isaac se zahihňáním. „Budu pomáhat i tobě, když jsi teď doma,“ prohlásil. Maggie sevřela rty, když vzhlédla a spatřila, že Alex se k němu také otočila.

„Isaacu,“ začala Alex hovořit. „Máma nebude…“ Alex se vytratil hlas, jak vydechla. „Můžeš vyndat rajčatovou omáčku?“ zeptala se při pohledu na Maggie. Ta lehce přikývla, prošla kolem Alex ke skříňce a vydala sklenici rajčatové omáčky. Otřela se rukou o Alexina záda, když ji míjela. Alex se pod tím dotekem napjala. Otočila se, aby se na ni podívala a okamžitě zachytila její pohled. Maggie se usmála, zatímco hleděla do Alexiných oříškových očí, těch očí, které ji okouzlily.

„Máš trochu, ehm…“ Maggie pozvedla ruku a otřela Alexino obočí.

„Maggie.“ Alex stiskla rty a odtáhla hlavu.

„Měla jsi trochu mouky na obočí,“ pronesla Maggie tiše, zatímco si otírala mouku z ruky. Položila dolů omáčku pro základ pizzy, než došla zpátky k Isaacovi, který při čekání pojídal papriky. „Ty tu jíš přísady na pizzu?“ smála se Maggie, zatímco polechtala Isaaca na boku.

„Mámo, ne, tam jsem lechtivý,“ zavřískl Isaac, jak se snažil vykroutit se jí. Maggie ho přestala lechtat a viděla, že papriky a cibule jsou už hotové.

„Ach, paprikáš,“ řekla Maggie, došla k ledničce a zastavila se, když spatřila, že obrázek z Alexina ultrazvuku pořád visí na ledničce. Byla tam také fotka jí s Isaacem, když mu bylo jen pár měsíců a fotka jí a Alex na svatbě kamarádů. Vypadaly tak šťastně a Maggie si jen přála, aby Alex dovolila, aby to zase získaly.

„Mámo, můžu dostat trochu jablečného džusu?“ zeptal se Isaac. Isaacův hlas vytrhl Maggie ze zamyšlení a tak otevřela ledničku a vyndala paprikáš a jablečný džus. Došla k pultu a odložila paprikáš, než otevřela skříňku a natáhla se po zeleném hrníčku. Ten byl vždycky Isaacův oblíbený.

„Se Spidermanem.“ Maggie se otočila, když zaslechla Alexin hlas. Věnovala jí vděčný úsměv, než se otočila znovu ke skříňce a vyndala hrnek se Spidermanem, místo toho zeleného. Naplnila ho svému synovi jablečným džusem, podala mu ho a sledovala, jak pomáhá Alex dávat omáčku na základ pizzy.

„Ach, mamko,“ vzhlédl Isaac k Alex, než se pořádně napil ze svého džusu. „Můžeme se později podívat na Mimoně?“

Alex obrátila oči v sloup. „Jistěže můžeme.“ Vážně jí ten film začínal lézt krkem, takže doufala, že brzy začne být Isaac posedlý sledováním něčeho jiného.

„A máma?“ zjišťoval Isaac.

„Ano,“ odpověděla Alex. „Máma může zůstat a taky se dívat.“

„Mámo, bude se ti to líbit,“ řekl Isaac. Ten film vyšel až po Maggiině ‚smrti‘, takže ho s Isaacem ještě neviděla. „Ti mimoni jsou tak srandovní,“ prohlásil Isaac, než se na plné kolo rozesmál. Maggie se usmála na svého syna. Chybělo jí slyšet jeho nakažlivý smích. Chybělo jí užívat si ten obyčejný rodinný čas s Alex a Isaacem. Přistihla Alex, jak na ni hledí a vyměnily si další úsměv. Maggie byla plná naděje ohledně jejich budoucnosti.

Pozn. překladatele: Ke sporu Alex s Maggie ohledně ananasu na pizze nemohu necitovat pana Pratchetta z jeho knihy Poslední kontinent, kde jeho poznámka o různých výmyslech v gastronomii končí větou „Ale ať už se mají věci jakkoliv, neexistuje omluva pro nikoho, kdo dá na pizzu ananas.“


16

Maggie sešla po schodech a zpátky do obýváku. „Děkuji,“ řekla, když si sedala zpátky na gauč. Alex jí věnovala tázavý pohled. „Za dnešek. Za park. Za všechno. Za to, že jsi mě s ním nechala povečeřet a mohla jsem zůstat a sledovat film a za koupel a uložení do postele,“ pronesla, zatímco si zastrčila vlasy za ucho. „Děkuji,“ zopakovala, natáhla ruku a zaváhala, ale nakonec ji nechala jemně spočinout na Alexině stehně. Alex se na chvíli podívala dolů, než vzhlédla zpátky k Maggie a skousla si ret.

„Maggie, já…“ Alex se zhluboka nadechla. „Dnešek byl jen o Isaacovi,“ řekla a zvedla Maggiinu ruku ze svého stehna. „Nemůžeme…“ zavrtěla hlavou. „Já…je mi to moc líto. Já…“ Alex si vzala chvilku, aby se sebrala.

Maggie lehce sklopila hlavu, zatímco si točila snubním prstenem kolem prstu. „Takže takhle to je? Nadobro jsme skončily?“ ptala se. „Byla jsem proti své vůli umístěna do programu na ochranu svědků a…“ odmlčela se. Pomyšlení na to, že Alex ztratila nadobro, příliš bolelo.

„Chci s tebou být šťastná,“ řekla Alex. „Chci, abychom se já, ty a Isaac vrátili k tomu, co jsme měli,“ říkala Alex jemně, nedívajíc se Maggie do očí. „Ale nevím, jestli to bude někdy možné, protože…byla jsem těhotná.“ Alex mluvila tiše, obávajíc se, že by se zhroutila, kdyby mluvila hlasitěji. Nosila jsem naše dítě a tys předstírala smrt a já jsem o to dítě přišla.“ Alex zavřela oči. „Moje děťátko, Maggie.“ Alex otevřela oči, zatímco jí slza stékala po tváři. „Už nikdy to nebude stejné. A taky-“ Alex se snažila nepřestávat mluvit. Pokoušela se jí to vysvětlit. Potřebovala jí to říct, ale Maggie ji předešla.

„Alex, je mi líto, že jsi přišla o to dítě, ale nebyla to moje chyba,“ řekla. „Byl to pravděpodobně jen způsob přírody, jak ti říct, že něco bylo s tím dítětem v nepořádku.“

Alex si odfrkla. „Myslíš si, že ten stres ze ztráty manželky a sledování, jak můj syn přišel o matku, s tím nemá nic společného?“ zeptala se.

„Já nevím, já…“ Maggie sklopila zrak, zatímco se zvedla z gauče, udělala pár kroků, než se zastavila a otočila se zpátky k Alex. „Mrzí mě, že jsi přišla o to dítě.“ Maggiin hlas zněl, jako by se měl zlomit. „Ale pořád můžeme být šťastné, Alex. Můžeme se pohnout dál, můžeme se přes to přenést, můžeme…“ Maggie se zhluboka nadechla. „Musíme prostě vzhlížet k budoucnosti,“ řekla jí. „Fajn, můžeme…“ Maggie si projela rukou vlasy. Chtěla říct, že by se o to mohly pokusit znovu, ale věděla, že právě teď by to Alex nevzala dobře. „Můžeme být šťastné.“

„Neříkám, že bychom nemohly,“ odvětila Alex. „Nikdy bych si nás nedokázala představit jinak než šťastné,“ pronesla a zhluboka se nadechla, když vstala.

„Ale?“ Maggie věděla, že tam je nějaké ale. Nechtěla to slyšet, protože věděla, že s každým slovem, které Alex vyřkne, se zmenšuje šance, že jí bude odpuštěno. Že oni tři budou spolu šťastnou rodinou.

„Pochopila jsem, jaké by to bylo, kdybych tě ztratila,“ rozhodila Alex rukama, zatímco jí tekly slzy po tváři. „A už si tím znovu nedokáži projít. Bylo to peklo, Maggie. A nemůžu s tebou být, protože tě nechci nikdy ztratit,“ popotáhla Alex. „A já-“ Alex se znovu pokusila říct to, o co se snažila od Maggiina návratu, ale opět ji Maggie přerušila.

„Nemůžeš…“ Maggie cítila, jako by dostala ránu do žaludku. „Alex, nemůžeš nechat strach, aby ti ovládl život a já nikam nepůjdu. Slibuji.“

„To nemůžeš zaručit,“ zavrtěla Alex hlavou. Protože špatné věci se stávají. Stávají se neustále.“ Alex se na chvíli odmlčela. „Koukni na to, co se stalo té noci, kdy jsi předstírala smrt.“ Alexin hlas se stával vyšším. „Té noci si mohla snadno zemřít nebo jakékoliv jiné noci, kdy jsi venku nebo dokonce i když jen vyjdeš ven, tak tě může srazit autobus a…“ Alex sklopila zrak, aby se uklidnila.

„Přesně tak,“ odvětila Maggie. „Kdykoliv se může stát cokoliv, ale to neznamená, že přestaneme žít naše životy,“ řekla jí Maggie. „Znamená to, že obejmeme život, prožijeme každý den naplno a jsme s lidmi, které milujeme,“ pronesla, zatímco pokročila dopředu a rukou zkusmo sevřela tu Alexinu. „Alex,“ pronesla Maggie jemně, jejich oči byly upřené do sebe navzájem. Povedla ruku a něžně ji otřela o Alexinu tvář. Ta drobně sklopila zrak, ale Maggie rychle pozvedla její tvář, aby se dívaly na sebe. Věnovala jí něžný úsměv a Alex lehoulince přikývla. Maggie přistoupila blíž k Alex, naklonila se a umístila jemný polibek na její rty. Alex se odtáhla z polibku, obtočila paže kolem Maggiina krku a sklonila se, nechávajíc svou hlavu na Maggiině rameni, zatímco začala plakat. Maggie obtočila své paže kolem Alex, něžně ji hladila po zádech, zatímco ji držela v objetí. Alex ji milovala. Milovala ji tak moc a nechtěla nic než být šťastná s ní, ale věděla, že jestli se to má stát, musí k ní být upřímná a nebyla si jistá, co se stane, až jí to řekne.

* * *

„Mámo, mámo, mámo.“ Isaac vběhl do Alexiny ložnice se vzrušeným výrazem na tváři. „Kde je máma?“ zatvářil se lehce rozpačitě, jak se škrábal na hlavě, když viděl, že není v posteli.

Alex zasténala, když se podívala, kolik je. Bylo 6:57. „Isaacu, je neděle ráno,“ zasténala Alex, zatímco potlačovala zazívání, Isaac vylezl na postel, vklouzl pod peřinu a přitulil se blíž k ní.

„Kde je máma?“ zeptal se znovu.

„Večer se vrátila do svého hotelového pokoje,“ odpověděla Alex, zatímco obtočila ruce kolem svého syna.

„Ale,“ svraštil Isaac zmateně obočí, „už není v předstíraném nebi.“

„Ne, to já vím. Ale právě teď nebydlí v tomhle domě,“ řekla mu. „Zůstává někde jinde.“

Isaac se tvářil zmateně. „Ale proč?“

„To je moc komplikované, drahoušku,“ pronesla Alex měkce, zatímco ho hladila po tváři. Isaac nasadil zmatený výraz, dávajíc Alex najevo, že nepochopil její odpověď. „Vše, co bys měl vědět, je, že máma a já tě máme hrozně rády a vždycky budeš moct vidět obě dvě, ano?“ Ačkoliv se věci lepšily, Alex nechtěla Isaacovi zatím nic slibovat, protože tu bylo něco jiného, něco, co bránilo Alex, aby se dala s Maggie zpátky dohromady.

Isaac smutně sklopil hlavu. „Chci vidět mámu.“

Alex si skousla ret. „Později mámě zavolám a uvidíme, jestli s ní budeš moct strávit trochu času. Jak ti to zní?“ Alex podrbala Isaaca na hlavě, ten vzhlédl zpátky k ní, jeho velké hnědé oči naplněné smutkem.

„Zavolej jí teď,“ trval na svém.

„Teď je moc brzy,“ řekla Alex svému synovi. Slibuji, že to udělám. Po snídani, ano?“ řekla a Isaac svraštil obočí a zamračil se na ni.

„Opravdu, vážně?“ zamumlal Isaac, stále zamračený a se svraštělým obočím.

„Opravdu, vážně“ Alex ho pohladila po tváři, než se zaksichtila, což přimělo Isaaca přestat se mračit a začít se smát.

„Ale půjdeš taky, mamko?“ zeptal se, když se přestal smát.

„Uvidíme,“ odvětila Alex, přemýšlejíc o tom, že by mohlo být ve skutečnosti hezké, dopřát Maggie a Isaacovi trochu společného času, aniž by tam byla. „Nelíbilo by se ti, užít si trochu času s mámou?“

„Hmm,“ podrbal se Isaac na hlavě. „Ty a máma,“ prohlásil, naklonil se a položil jí své malé ruce na paži. „To je ten nejlepší čas,“ řekl jí. Alex se zvládla slabě usmát, zatímco si ho přitáhla do objetí.

* * *

Isaac bušil vzrušeně na dveře. Jeho malá pěstička na ně dopadala pořád dokola, dokud se neotevřely. „Mámo.“ Isaac vyskočil a zaklesl se na Maggie, zatímco si ho zvedala do objetí.

„Ahoj, děťátko.“ Maggie ho políbila na spánek, než ho položila na zem. Isaac vběhl do pokoje, vylezl si na postel a skákal na ní nahoru a dolů. „Půjdeš dál?“ zeptala se Maggie s pohledem na Alex.

Alex zavrtěla hlavou. „Nechám ti trochu času s ním o samotě.“

„To není třeba. Můžeme ho vzít ven spolu,“ řekla Maggie a zastrčila si vlasy za ucho.

„Ne,“ odvětila Alex. Maggie vydechla a vypadala zklamaně. „Ehm,“ skousla si ret Alex. „Pokud bys ho mohla přivést domů do sedmi,“ řekla jí Alex. „Můžeš mu dát večeři, když budete venku.“

„Fajn,“ pravila Maggie tiše a drobně přikývla.

„Měj se, Isaacu. Buď hodný chlapec,“ řekla Alex při pohledu do místnosti, kde Isaac pořád skákal na posteli. Isaac na ni svraštil obočí. Alex věděla, že se zlobí, že nejde s nimi. Lehce vydechla a pohlédla zpátky na Maggie. „Uvidíme se v sedm,“ pronesla, než odkráčela chodbou směrem k výtahu. Maggie za ní chvíli hleděla, než zavřela dveře, obrátila se a sledovala Isaaca skákajícího na posteli.

„Tak dobře, pane,“ zvládla se Maggie trochu zasmát, zatímco k němu došla a objala ho rukama, aby ho udržela v klidu. „Co chceš dneska dělat?“ zeptala se ho. Samozřejmě by si přála, aby s nimi šla i Alex, ale pořád byla moc šťastná, že stráví den se svým synem.

„Hmm?“ poškrábal se Isaac na hlavě.

„Chtěl bys jít znovu do parku?“ navrhla Maggie po tom, co byl Isaac trochu moc dlouho zticha.

„Ne, tam jsme byli včera,“ odpověděl, jako by byl Maggiin návrh tím nejpitomějším, co kdy slyšel.

„Samozřejmě, promiň,“ zamumlala Maggie. „No, co tedy navrhuješ?“

„Ach, už vím,“ zvedl ruku do vzduchu. „ZOO,“ zapištěl. „Podívat se na opičky.“

„Takže, ZOO?“ řekla Maggie, a Isaac v odpověď přikývl svou hlavičkou. „To zní jako plán,“ prohlásila a Isaac se zazubil od ucha k uchu, šťastný, že půjde do ZOO.


17

Isaac s Maggie strávili většinu odpoledne v ZOO. V této chvíli pozorovali slony, Isaac stál na plotu, aby mohl lépe vidět, zatímco Maggie stála za ním jako opora pro případ, že by spadl. „Támhle, to je jako rodina,“ řekla Isaac, zatímco ukazoval na dva větší slony a pak malého, kteří šli směrem k vodní díře.

„Je, viď?“ Maggie objala paže kolem Isaaca, její ruce mu spočívaly na břiše.

„Jo,“ pronesl, než smutně svěsil hlavu.

„Hele, copak je, kamaráde?“ Maggie sundala Isaaca z plotu, sehnula se na jeho úroveň a rukama konejšivě hladila jeho paže, Isaacova hlavička byla stále svěšená. „Isaacu, můžeš se mámě svěřit.“ Maggie mu dala ruku pod bradu a něžně mu pozvedla tvář, aby se jí díval do obličeje.

„Chci, abyste byly spolu s mamkou zase šťastné,“ řekl Isaac. Zjevně si všiml, že to mezi jeho rodiči nebylo ideální.

„Ach, zlatíčko,“ pronesla Maggie něžně. Srdce se jí lámalo z Isaacovi bolesti. „Já s mamkou jsme…jsme…“ Maggie se vytratil hlas. „Máma velmi moc ranila mamčiny city a mamka se prostě potřebuje nějaký čas zlobit.“

„Omluvila ses?“ ptal se Isaac.

„Omluvila,“ řekla mu Maggie. Cítila knedlík v krku a pálení v očích. Na chvilku je pevně zavřela, ve snaze zbavit se slz. Lámalo jí srdce, že se kvůli tomu Isaac trápí.

„Pak by měla být v pohodě,“ povzdechl si Isaac. „Když se omluvíš, tak mamka musí říct, že je to v pořádku a obejmout tě a urovnat to.“

Maggie se zhluboka nadechla. Potřebovala minutku, aby se dala dohromady. „Občas je to komplikovanější než tohle,“ pronesla, zatímco něžně hladila palcem Isaacovu tvář.

„Mamka říkala to slovo taky,“ řekl jí. „Nevím, co to znamená,“ pokrčil rameny, zatímco znovu smutně sklopil hlavu.

„Ach, broučku,“ přitáhla si ho do objetí a hladila ho konejšivě po zádech. „Nezatěžuj si hlavičku starostmi o mě a mamku, ano?“ Maggie mluvila tiše, obávajíc se, že pokud by promluvila o trochu hlasitěji, rozbrečela by se nad synovou zraněností a bolestí.

„Nelíbí se mi, když jsi smutná.“ Isaacův spodní ret se začal třást. „Mamka byla taky dlouhou dobu smutná.“

Maggie si dopřála chvilku, aby se sebrala, než se odtáhla z objetí. „Máma se snaží ujistit, že bude mamka zase šťastná, ano?“

Isaac lehce přikývl. „Možná bys jí mohla vzít na večeři na nějaké hezké místo,“ navrhl. „To by ji mohlo přimět k úsměvu.“

Maggie potlačila smích, zatímco hladila Isaaca po hlavě. „To není špatný nápad, kámo,“ řekla mu. „Teď.“ Maggie se zhluboka nadechla. „Co kdybychom se vrátili k pozorování zvířat?“ navrhla. Isaac přikývl, Maggie se zvedla, vzala ho za ruku a společně pokračovali v prohlídce ZOO.

* * *

Alex scházela ke dveřím, když uslyšela zvonek. Než se tam dostala, dveře se otevřely dokořán a Isaac vběhl do domu s plyšovým lvem v rukou. „Podívej, co mi máma koupila,“ zavřískl, zatímco ho zvedal, aby se Alex podívala.

„Ach, to se máš, je parádní,“ rozcuchala mu Alex vlasy. „Bavil ses?“

„Jo. Byli jsme v ZOO.“ Isaac poskakoval z nohy na nohu, zjevně nadšen z prožitého dne. „Můžu se jít dívat na animáky?“

„Máš deset minut,“ řekla mu Alex. „Za chvíli bude čas na koupání a odchod do postele,“ pronesla, ale nebyla si jistá, jestli ji Isaac slyšel, protože už odběhl do obýváku. Alex vzhlédla a spatřila, že Maggie stále stojí na zápraží, jako by čekala na svolení, aby mohla vejít do domu. „Pojď dál,“ řekla jí Alex a Maggie se slabě usmála, než vešla do domu a zavřela za sebou dveře.

„Tak, jaký jsi měla den?“ začala nezávazně Maggie, zatímco si zastrčila vlasy za ucho.

„Bylo to fajn,“ odpověděla Alex. „Prostě jsem doháněla domácí práce,“ zamumlala, opřela se o zeď a založila si ruce na hrudi.

„To zní zábavně,“ dusila Maggie smích. „Takže, ehm…zajímalo mě, jestli bys někdy tenhle týden nechtěla jít na večeři?“ Maggie se zhluboka nadechla. „Mohly bychom si víc promluvit a můžeme-“

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Nemůžu.“ Alex se zhluboka nadechla, zatímco si nervózně pohrávala s rukama. Dneska jí to hodlá říct. Musí jí to říct teď.

Maggie sklopila zrak a stiskla rty. Opravdu nerozuměla tomu, proč je Alex tak ano a ne. Samozřejmě tu byla její počáteční reakce, ale pak se spolu vyspaly a měly spolu s Isaacem skvělý den a včera odcházela s pocitem, že se věci mezi nimi někam ubírají, ale dnes to bylo, jako by ji Alex zase nenáviděla. „Alex-“

„Pojď se mnou.“ Alex pohlédla do obýváku a viděla, že Isaac je příliš zaujatý televizí, aby jim věnoval pozornost. Natáhla se dopředu, vzala Maggiinu ruku do své a zavedla ji nahoru do jednoho z pokojů pro hosty. Vzala ji nahoru, aby si promluvily a byly z Isaacova doslechu. Nechtěla, aby je Isaac slyšel mluvit, nebo po tom, co se Alex chystala říct, pravděpodobně se hádat. Maggie se rozhlédla a spatřila v pokoji spoustu věcí, které bývaly její. Alex spatřila, že si toho Maggie všimla, tak přešla ke skříni, otevřela ji a odhalila tak Maggiino oblečení. „Nemohla jsem je mít už dál v naší ložnici, ale nechtěla jsem je vyhodit, takže…“ Alexin hlas se vytratil. Maggie semkla rty, došla k Alex a chtěla se dotknout její paže. Alex ruku stáhla, odmítajíc Maggiin dotyk. „Podvedla jsem tě.“ Alex ucítila okamžitou úlevu, když vyslovila věc, kterou v sobě dusila od Maggiina návratu. Nikdy to nikomu neřekla, ani Kara nevěděla o té noci.

„Cože?“ zalapala Maggie po dechu a položila si ruku na hruď. Byla naprosto ohromena tím odhalením.

„Bylo to asi čtyři měsíce po tvé smrti.“ Alex se kousla do rtu, zatímco přešla k posteli a sedla si na kraj. Sklopila hlavu a hrála si s rukama. „Isaac přespával u mámy a já tu byla úplně sama a já…šla jsem do toho baru a měla jsem spoustu piva a skleniček skotské a…“ Alex se vyhýbala pohledu na Maggie. „Ta žena se mnou začala mluvit a pak jsme odešly spolu a byly jsem u ní a my…“ Alex se odmlčela. Vzhlédla k Maggie a spatřila šok ve výrazu její tváře. „Já…jen jsem se snažila otupit tu bolest,“ řekla jí. „Nedokázala jsem si bez tebe poradit a…chtěla jsem jen na jednu noc zapomenout. Prostě jsem…chtěla jsem se cítit dobře.“ Alex zavřela oči, jak jí vytryskly slzy. „Okamžitě jsem toho litovala. Cítila jsem se kvůli tomu hůř, protože jsi to nebyla ty,“ otevřela Alex znovu oči a spatřila Maggie, která vypadala naprosto šokovaně tím, co říkala. „Je mi to líto, Maggie. Je mi to hrozně moc líto.“ Alexin hlas se zlomil, zatímco jí další slzy stékaly po tvářích.

Maggie si projela rukou vlasy a dopřála si minutku na to, aby se uklidnila. „Alex, myslela sis, že jsem mrtvá,“ přešla k Alex, sehnula se k ní a pokusně položila ruce na její kolena. Jistěže slyšet o tom, že Alex spala s jinou ženou bolelo, ale, technicky, neudělala nic špatného. Myslela si, že je mrtvá. Truchlila a dostala se na špatné místo. Udělala pitomé rozhodnutí. Chybu. Ale truchlila. Snažila se poradit si s tím. „Nebylo to…nebyla jsi…“ Maggie se vytratil hlas.

„Ale ano,“ popotáhla Alex. „Protože nejsi mrtvá a jsme svoji a já spala s někým jiným.“ Alex zněla zděšena sama sebou.

„Políbila jsem jinou ženu,“ řekla jí Maggie. „Nebo alespoň ona políbila mne,“ svraštila Maggie trochu tvář.

„To není to samé,“ odvětila Alex, klopíc hlavu. „Chci s tebou být, Maggie, opravdu chci, ale prostě nevím, jak by to bylo možné po tom všem, co se stalo.“

Maggie lehce vydechla, zatímco se zvedla na nohy a posadila se na postel vedle své ženy. „Protože se milujeme,“ řekla jí. „Tak moc milujeme jedna druhou a chceme to. Chceme být spolu a jsme dostatečně silné, abychom se tím propracovaly a vylezly na druhé straně.“

„Takže mi jen tak dokážeš odpustit?“ zeptala se Alex. „S vědomím, že jsem byla s jinou ženou?“

Maggie zavřela oči. Nechtěla na to myslet. Nechtěla myslet na to, že Alex byla intimně s jinou ženou. Ale nemohla ji soudit příliš tvrdě, ne po tom, čemu ji vystavila. „Dokážeme si navzájem odpustit.“ promluvila Maggie měkce. Opravdu neměla pocit, že by měla Alex žádat o odpuštění. Alex si myslela, že je Maggie mrtvá a měla špatnou noc s příliš mnoho alkoholu a učinila bláhové rozhodnutí, ale technicky by se dalo říct, že ji Alex nepodvedla. Nemůžete podvést osobu, o které si myslíte, že je mrtvá.

Alex se podívala na Maggie, se rty semknutými. „Co kulečník, zítra večer?“ zeptala se.

Maggie cítila, jak se jí na tváři tvoří úsměv. „To zní dobře,“ řekla Maggie. Obě upřeně hleděly jedna na druhou, úsměvy na jejich tvářích se jen rozšiřovaly.


18

Alex se soustředila na kouli a pohybovala tágem jen velice lehce ve směru střely. Pohnula s ním několikrát dopředu a dozadu, než zasáhla bílou kouli a vyslala ji po stole, kde srazila černou kouli do vzdálené levé rohové díry. „Hotovo. Zase.“ Alex pohlédla na Maggie, s úsměvem na tváři. „Pořád v tomhle nestojíš za nic,“ řekla jí. „Tak moc, že tě ani nemůžu nechat vyhrát.“

„Ježiši, vůbec si neber servítky.“ Maggie se opřela o kulečníkový stůl a otevřela ústa, aby promluvila, ale zastavila se, natáhla se místo toho po lahvi a napila se.

„Můžeš to říct,“ řekla jí Alex. Maggie nasadila udivený výraz. „Celý večer se snažíš něco říct. Co je to?“ Maggie se zhluboka nadechla. „Ach, já to věděla,“ vydechla Alex, zatímco si mnula čelo, než měla Maggie šanci říct to, co chtěla. „Věděla jsem, že změníš názor na to, že chceš, abychom byly spolu po tom, co jsem ti řekla, co se stalo s Vicki.“ Alex stiskla rty. Nenáviděla se za to, co udělala. Maggie, její manželka, láska jejího života, její spřízněná duše a nejlepší kamarádka zrovna zemřela a ona jde ven a vyspí se s jinou ženou.

„Ne, Alex,“ přistoupila k ní Maggie a položila jí ruku na paži. Na chvíli se odmlčela nesnášejíc, že zná její jméno. Nechtěla vědět nic o té ženě, se kterou Alex byla intimně. „O to nejde…“ Maggie sklopila zrak. „Posouváme se. Posouváme se od předstíraných smrtí a…“ Vzhlédla zpátky k Alex, se rty semknutými. „A opileckých chyb. Posouváme se.“ Maggie jí věnovala drobný úsměv, zatímco ji znovu hladila po paži. Tolik Alex milovala a stále nechtěla nic víc než být s ní. Její úsměv se zvětšoval, jak viděla úsměv tvořící se na Alexině tváři.

„Opravdu moc se omlouvám,“ řekla jí Alex. „Víš to, že jo?“

„Vím,“ přikývla Maggie. „Protože já se omlouvám ještě víc.“ Cítila se hrozně za to, jak se věci po té noci vyvinuly a jedna její část se tak bude cítit pravděpodobně pořád. Ty zmeškané měsíce s Alex a Isaacem byly něčím, co nebude nikdy schopná získat zpátky.

„No, ale tys to nemohla zrovna ovlivnit, že ne?“ zamumlala Alex. „Já na druhou stranu. Já se rozhodla jít ven a opít se. Já se rozhodla mluvit s ní a jít k ní. Já udělala to rozhodnutí.“ Alex vypadala, že má na krajíčku, jak myslela na to, co udělala.

„Ale kdybych nepředstírala smrt, nic z toho by se nestalo,“ řekla jí Maggie. „Neneseš vinu za nic z toho, Alex,“ pravila Maggie, zastrkujíc uvolněný pramen Alexiných vlasů za její ucho.

Alex jí věnovala uznalý úsměv. „No, díky, ale nejsem zcela bez vinny,“ řekla Alex tiše. „Ale hádám, že za to všechno může Ty.“

„I já viním Tye,“ odvětila Maggie stejně tiše. Chvíli si hleděly navzájem do očí a úsměvy na jejich tvářích se zvětšovaly.

„Takže,“ odkašlala si Alex. „Když to nebylo tohle, tak co?“ ptala se s vědomím, že se Maggie celý večer snažila něco říct.

„Tvoje máma mi dnes odpoledne volala. Ona, ehm.“ Maggie stiskla rty a prohrábla si rukou vlasy. „Pozvala mě k ní ve čtvrtek na večeři k Díkůvzdání.“

„Aha.“ Alex se podrbala na hlavě.

„Jestli nechceš, abych tam šla, tak můžu odmítnout,“ informovala ji Maggie. „Řekla jsem, že jí dám vědět. Chtěla jsem to nejprve probrat s tebou.“

Alex si skousla ret a chvíli zůstala zticha. „Měla bys přijít,“ pronesla. Každý rok od doby, co byly spolu, chodily na Díkůvzdání k Elize, takže by bylo divné, kdyby tam Maggie nebyla. „Máma tě tam očividně chce a bylo by to hezké pro Isaaca,“ usmála se na ni slabě Alex. „Já…chci, abys přišla.“

„Fajn, dobrá,“ nedokázala se Maggie ubránit úsměvu. „Chceš, ehm…chceš si dát ještě jednu rundu?“ zeptala se.

„Jo, tuhle platím já. Můžeš to zatím nachystat,“ pokynula Alex ke kulečníkovému stolu, než odešla k baru. Za pár minut se objevila zpátky s pivy, zatímco Maggie přichystala koule a čekala na Alexin návrat. „Víš,“ pronesla Alex, když podávala Maggie pití. „Tohle je poprvé, co jsem v tomhle baru, od tvé předstírané smrti.“ Byly v mimozemském baru, který pro Alex samozřejmě uchovával spoustu vzpomínek, když přišlo na Maggie. „Pomyšlení na to, jít sem, bylo prostě vždycky příliš těžké.“

„Tomu rozumím,“ pravila Maggie. „K tomuhle místu se pojí spousta našich vzpomínek.“ Maggie se napila piva. „No každopádně, zjistěme, jestli tě tentokrát dokáži porazit.“

Alex potlačovala smích. „To není pravděpodobné.“

„No, možná bys mi mohla dát pár rad, místo toho, abys mi říkala, že stojím za prd,“ navrhla Maggie, zatímco zvedla trojúhelník a pověsila ho na bok stolu, než přešla na druhou stranu, kde byla bílá koule.

„Ale takhle je to větší sranda,“ prohlásila Alex. „Kromě toho mi už dlužíš večeři a kino. Chci vidět, co dalšího můžu z dnešního večera vytřískat,“ řekla a Maggie se lehce zasmála. Alex jí věnovala úsměv. Tohle jí tolik chybělo.

„Připrav se na překvápko, Danversová,“ pronesla Maggie, naklánějíc se dolů a připravujíc se k rozstřelu. „Cítím, že tentokrát to vyjde,“ prohlásila. Alex se v odpověď jen zasmála, zatímco pozorovala, jak Maggie rozstřeluje.

* * *

Kara a Mike byli v Alexině domě a hlídali Isaaca. Už před dlouhou dobou, byl uložen do postele. Kara a Mike si užívali láhev vína, zatímco se dívali na film. „Jsi v pořádku?“ zeptala se Kara. „Celý večer jsi zticha.“

„Jo,“ odkašlal si Mike, než se napil vína.

„Chceš na to zkusit odpovědět znovu?“ zeptala se Kara, vědouc, že jejího manžela něco trápí.

Mike si povzdechl, naklonil se a odložil svou sklenku na stůl. „Prostě nemůžu uvěřit tomu, že s ní šla na rande.“

„Panebože,“ zabručela Kara a otočila oči v sloup. „Miluje ji. Chce s ní být. Chce jí dát druhou šanci. Je to na Alex.“

„Jo, ale Maggie předstírala -“

„Miku,“ pozvedla hlas Kara. „Jsem ráda, že ti na Alex tolik záleží, ale je to dospělá žena. Tohle rozhodnutí je na ní.“

„Já jen…“ Mike lehce vydechl. „Nechci, aby byla znovu raněna, vždyť víš. Ona ani Isaac.“

„Maggie by záměrně nikdy jí ani Isaacovi neublížila,“ pronesla Kara.

„Byla dána do programu na ochranu svědků a teď co…prostě je…prostě je z něj jen tak venku?“ zajímalo Mika. „Pokud jsem si vědom, program na ochranu svědků není něco, z čeho člověk může jen tak vystoupit. Co když je tam venku pořád někdo, kdo po ní jde? Co když ji vystopují? Všichni mohou přijít k úrazu.“

„No, podle Tye, byli zabiti nebo uvězněni,“ odvětila Kara.

„Jo, ale Ty jí taky řekl, aby se sem nevracela,“ opáčil Mike. „Chápu, že se jí po nich muselo stýskat, ale nemyslím si, že udělala to nejlepší rozhodnutí. Měla…podle mého názoru měla zůstat mrtvá.“

Kara si lehce povzdechla. Mike nehodlá v nejbližší době změnit názor a ona měla dost dohadování se s ním o tom. „No, jak jsem řekla, je to na Alex,“ zamumlala. „Chceš ještě víno? Dojdu si nalít.“ Mike přikývl, zatímco se zvedla z gauče a vzala skleničky, než se vydala do kuchyně.

* * *

Alex s Maggie vešly do Maggiina hotelového pokoje a jakmile zavřely dveře, vrátily se k líbání, které začalo v chodbě. Maggie z Alex svlékla bundu, než si sundala tu svou. „Mmm,“ odtáhla se Alex. „Neměly bychom.“

„Měly,“ odvětila Maggie a přitáhla si ji k dalšímu polibku.

„Ne, ne.“ Alex položila ruce na Maggiina ramena, zatímco se znovu odtáhla z polibku. „Maggie, nemůžeme tohle uspěchat.“

Maggie sklopila hlavu. „Už jsme spolu spaly.“

„Jo a bylo to před tím, než jsme si o čemkoliv promluvily,“ vydechla Alex a udělala pár kroků od Maggie pohrávajíc si s rukama. „Ty víš, že to nebylo správné.

„Já ti nevím,“ pokrčila Maggie rameny. „Mně to přišlo dost správné.“

„Maggie,“ naklonila Alex hlavu trochu na stranu.

„Mohly bychom se jen trochu pobavit,“ pronesla Maggie, svůdně si olízla ret, udělala pár kroků blíž k Alex a přejela jí ukazováčkem po paži.

„Maggie,“ zasmála se lehce Alex. „Taky chci. Tak moc chci, ale…“ Alex uhnula pohledem v potřebě krotit se. „Jen si myslím, že je lepší, abychom počkaly o trochu déle. „Nepotřebujeme, aby nám úžasný sex zamlžil úsudek,“ řekla jí Alex. Maggie se zaculila s pozvednutým obočím nad Alexiným použitím slova úžasný, pro jejich sex. „Měly…měly bychom nejprve slepit všechny ty trhliny a pak, možná za měsíc nebo dva…“ Alex zahýbala obočím.

„Dva měsíce?“ Maggiin hlas se dostal do neskutečných výšin. „Není možné, že bys dokázala vydržet dva měsíce,“ vtipkovala Maggie. „Ale,“ vydechla. Ve skutečnosti chápala, kam Alex míří a souhlasila s ní, alespoň částečně. „Myslím, že máš asi pravdu. Nejlepší bude počkat. Nechat všechno tohle nejprve pominout.“

„Jo, nemyslím, si, že bych se někdy pletla,“ pronesla Alex drze. Maggie zalapala po dechu a praštila Alex po zadku. „A hele, řeknu ti co,“ prohlásila Alex, naklonila se dopředu a zašeptala jí do ucha. „Vyhraješ hru v kulečníku a možná nebudeš muset čekat tak dlouho.“

„Výzva přijata,“ pronesla Maggie, zatímco Alex obtočila paže kolem jejího krku a něžně ji políbila na rty.

„Půjdu domů,“ prohlásila Alex, odtáhla se a shýbla se pro svou bundu. „Zavolám ti,“ pronesla a mrkla na Maggie, než přešla ke dveřím a pustila se ven. Maggie došla ke dveřím, zamkla je a zajistila řetízkem, než se o ně opřela hlavou. Úsměv na její tváři se jen zvětšoval.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu