Navždy s tebou

Napsala: Danni0204, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Originál zde.

Hlavní postavy:

Hlavní postavou seriálu je Kara Zor-El, sestřenice Kal-Ela známeho jako Superman. Kara po vzoru svého bratrance pomáhá lidem jako Supergirl. Má přibližně stejné schopnosti jako Superman. Když se jako dvanáctiletá dostala na zem, ujala se jí rodina Danversova. Kara pracuje jako novinářka v CatCo.

Kara má nevlastní starší sestru Alex Danversovou, která pracuje jako agentka tajné vládní organizace DEO. Ta se stará o boj s mimozemskými nebo jinak zvláštními hrozbami. Po tom, co se během jednoho vyšetřování seznámí s detektivkou Maggie Sawyerovou a začnou spolu trávit víc času, si uvědomí, že příčinou jejích neúspěšných vztahů by mohlo být to, že ji vlastně muži nepřitahují.

Maggie Sawyerová je detektivkou u policie National City ve vědeckém oddělení, které se mimo jiné zabývá zločiny spojenými s mimozemšťany. Má problémy s důvěrou v lidi, protože když byla v pubertě, rodiče jí vyhodili z domu, když zjistili, že je na holky. Po té ji vychovávala teta a s rodiči se nestýká.

V seriálu vztah Maggie a Alex došel až k zasnoubení, ale nedlouho před svatbou, se pár rozešel, protože Alex touží po dětech, zatímco Maggie žádné mít nechce. K tomuhle ale v povídkách většinou nedošlo.

Vedlejší postavy:

Eliza Danversová je matkou Alex a Kary.

J'onn J'onzz je ředitelem DEO. Je posledním z rasy Zelených Marťanů známý také jako Martian Manhunter, což je postava půjčená z DC universe, kde je jedním ze zakládajících členů Justice League (seriál toto neřeší). V minulosti byl loven původním ředitelem DEO, ale byl zachráněn otcem Alex a Kary, Jeremiahem, který při tom byl smrtelně raněn. J'onn umírajícímu Jeremiahovi slíbil, že se postará o jeho rodinu. J'onn využil své schopnosti měnit podobu, zaujal místo ředitele DEO a vzal pod svá ochranná křídla Alex, která ho vnímá jako svého druhého otce.

V seriálu se ukázalo, že Jeremiah Danvers nezahynul, ale žije a pracuje pro Cadmus, organizaci, která považuje všechny mimozemšťany za hrozbu a snaží se je eliminovat. Když Cadmus zajme Supergirl, Jeramiah jí pomůže uprchnout, nedlouho po tom dojde i k jeho vysvobození, následně se ale ukáže, že to všechno byla past a Jeramiah měl za úkol infiltrovat DEO a získat jejich záznamy. V seriálu se ukáže, že Jeremiah pracuje pro Cadmus, jen proto, aby ochránil rodinu. V povídkách je tohle jinak.

James Olsen je současným vedoucím CatCo a blízkým přítelem Kary. Chvíli spolu měli i románek. Také působí jako superhrdina pod přezdívkou Guardian. Nemá žádné superschopnosti, využívá jen své fyzičky a vybavení, které mu vytvořil Winn Schott.

Winn Schott je nejlepším kamarádem Kary a dřív do ní byl zakoukaný. Původně pracoval v CatCo, ale pak přešel do DEO, kde je hlavním technickým mozkem.

Lilian Luthorová je matkou Lexe Luthora, úhlavního nepřítele Supermana. Po tom, co Superman dostal Lexe do vězení, pustila se do boje proti němu a všem ostatním mimozemšťanům. Vede Cadmus.

Lena Luthorová je nevlastní dcerou Lilian. Stejně jako její matka a bratr oplývá mimořádným intelektem, ale nesouhlasí s jejich postojem k mimozemšťanům a snaží se napravit pověst své rodiny. Je blízkou kamarádkou Kary. Čas ukáže, jestli časem nepřevládnou rodinné sklony a Lena se nepřidá k záporákům.

Mon-El je princem z Daxamu, což je sesterská planeta Kryptonu, přičemž jejich obyvatelé se navzájem nesnáší. Daxam se po výbuchu Kryptonu stal neobyvatelným. Mon-El unikl v záchranném člunu a ztroskotal na Zemi. Kara se ho ujala a přes různé neshody nakonec vytvořily pár. Na konci druhé série seriálu na Zemi dorazili jeho rodiče a jeho matce se podařilo přivolat daxamskou flotilu a pokusit se o invazi. Mon-El se postavil na stranu Kary a Země. Lilian Luthorová přišla se způsobem, jak učinit zemskou atmosféru toxickou pro Daxamiťany. Invaze byla zažehnána, ale Mon-El musel opustit planetu. V povídkách se tohle buď nestalo nebo k tomu došlo jinak.


1

„Mamko, mamko.“ Alex si povzdechla, jak se otočila a přinutila se otevřít oči a pohlédnout na hodiny na nočním stolku. Zelená záře z digitálních hodin jí vracela pohled a hlásala 06:18. Promnula si oči, než se na posteli posadila, právě když se dveře do ložnice rozletěly a Isaac vběhl do místnosti. „Ahoj, mamko,“ prohlásil rozzářeně Isaac, zatímco skočil na postel a zavrtal se pod deku.

„Ahoj, chlapečku,“ usmála se Alex, zatímco ho objala pažemi a vtiskla pusu na vršek jeho hlavy. Isaac se přitulil ke své matce. „Zase jsi vzhůru brzy,“ pronesla Alex potlačujíc zazívání.

„Ano,“ přikývl Isaac souhlasně. „No, ehm…“ Isaac přestal mluvit a podrbal se na hlavě. „Moje oči se otevřely a už se znovu nezavřely.“ Isaac vzhlédl k Alex, jeho hnědé oči měl při řeči rozšířené dokořán. Alex se lehce zasmála, než ho láskyplně pohladila po tváři a pak pozvedla ruku a prohrábla mu tmavě čokoládové kadeře. „Můžeme dneska navštívit mámu?“ Isaacova tvář se při té myšlence rozjasnila.

„Mamka musí pracovat,“ pronesla Alex se rty semknutými, zatímco si otáčela snubním prstenem kolem prstu. „A ty strávíš den se strýčkem Mikem.“

Isaac našpulil ret. „Já nechci.“

„Ále, no tak, vždycky se bavíš se strejdou Mikem,“ ujišťovala ho, že zažije hezký den a Isaac vždycky zbožňoval být v blízkosti Mikea. Když se Isaac narodil, bylo dohodnuto, že bude potřebovat mužský vzor ve svém životě a Mike byl víc než rád, že tu bude pro Isaaca vždycky, když to bude třeba.

„Já chci jen navštívit mámu,“ trucoval Isaac a boxoval naštvaně do vzduchu. „Ty mě nenecháš.“ Isaacův sporní ret se začal třást.

„Zlatíčko, je to pro mamku velice těžké jít…“ Alex si skousla ret. „Co kdybych řekla strýčkovi Mikeovi, aby tě tam vzal?“ Alex čekala na Isaacovu odpověď, ale ten seděl s rukama založenýma a hleděl dolů na deku. „Hmm, můžeš jít s Mikem?“

„Dobře,“ Isaac opět vzhlédl na Alex. „Proč ty nikdy nejdeš?“ zeptal se Isaac tiše, zatímco se nepřestával tvářit, že má na krajíčku.

Alex mohla cítit bodnutí slz tvořících se jí v očích. „To je…“ Alex se vytratil hlas, zhluboka se nadechla, zatímco ze sebe shodila deku a zvedla se z postele. „Pojď, nikdo z nás nehodlá ještě spát, tak si pojďme dát něco k snídani.“ Alex natáhla ruce a Isaac vyskočil, přeběhl přes postel a skočil jí do náruče. Alex svého syna pevně sevřela, políbila ho na spánek a vydala se ze své ložnice, dolů po schodech a do kuchyně.

* * *

Kara seděla na kraji vany a nohou poklepávala o podlahu. Pohlédla na své hodinky s pocitem, že tam sedí už hodiny, ale ve skutečnosti to nebyly ani dvě minuty. „Karo.“ Mike se škrábal na hlavě, když vešel do místnosti a opřel se o dveřní rám. „Poslouchej, můžeme -“

„Ne,“ Kara po něm střelila ledovým pohledem. „Nechci…“ Kara zavrtěla hlavou. „Neřešme tenhle rozhovor, dokud to nebude hotové.“ Kara stále podupávala o zem.

„Já jen nechápu, proč jsi tolik proti tomu,“ vydechl Mike. „Je to přirozený další krok. Jsme spolu přes pět let. Jsme šťastně svoji, jsme -“ Mike se v půlce věty odmlčel. „Jsme šťastně svoji, že jo?“ Mike si nebyl jistý, jestli chce opravdu znát odpověď. Byl do Kary bláznivě zamilovaný, ale poslední dobou si nebyl tak jistý, jestli to Kara cítí stejně, jako dřív.

„Samozřejmě, že tě miluji,“ pronesla Kyla tiše. „Já jen… Já ne… tohle není…“ Kara si povzdechla a třela si čelo. „Jsem Supergirl,“ Kařin hlas byl hlasitější. „Nemůžu být Supergirl, když…“ Kara se odmlčela, zase jednou hledící na hodinky.

„V životě jde o víc než jen být Supergirl, Karo,“ namítal Mike. „Nechceš to, co má Alex?“ Mike si povzdechl. „Isaac je tím nejlepším děckem a to, jak se na ni dívá, to jak -“

„Jen proto, že ty chceš být jako ostatní nudní obyčejní lidi tam venku, to neznamená, že taková musím být já,“ zakřičela Kara. „Vzdal si se toho, být Mon-El před všemi těmi roky a to je skvělé, pokud jsi tak šťastný, ale já se nikdy nevzdám toho být Supergirl. Lidé z National City mě potřebují,“ řekla Kara. „Abych byla Supergirl a udržovala je v bezpečí. Ne, abych byla těhotná a neschopná jim pomoct, protože nemohu nechat ječící dítě samotné.“

Mike těžce vydechl, zatímco přešel k umyvadlu a shlédl na test, který tam balancoval na straně. „No, tak to je dobře, že je to negativní,“ zamumlal Mike, než se otočil, vykráčel z koupelny a vztekle za sebou práskl dveřmi, z čehož Kara poděšeně nadskočila a pak si zabořila hlavu do dlaní.

* * *

Alex nalila ještě trochu jablečného džusu do hrnku. „Děkuji mamko.“ Isaac pozvedl hrnek a napil se, zatímco ona se vrátila k ledničce. Na chvíli se zastavila, jak se zadívala na obrázek z ultrazvuku, který byl stále přichycen na ledničku. Vytáhla ho zpod magnetu, který ho tam držel a pokračovala v hledění na něj. „Mamko…mamko…mamko,“ křičel Isaac a vytrhl Alex ze zamyšlení.

„Copak, zlato?“ Alex zvedla zrak ke svému synovi.

„Co to děláš s Fazolkou?“ divil se Isaac.

„Ehm.“ Alex zavrtěla hlavou, zatímco to vracela na ledničku. „Nic.“ Alex otevřela ledničku a položila džus zpátky. „Vy pane Sawyer-Danversi musíte dojíst snídani.“ Alex se vrátila ke stolu a posadila se vedle svého syna. „I přes vstávání tak bláznivě brzy, přijdu tímhle tempem pozdě do práce.“ Isaac se lehce zahihňal, než si dal další lžíci cereálií. Alex sledovala svého syna při jídle. Měl ty samé dolíčky jako jeho máma, ty samé velké hnědé oči a ty samé tmavě hnědé vlasy a pokožku.

„Fazolka je s mámou, že jo?“ ptal se Isaac. Alex zjistila, že Isaac se ptá poslední dobou na to samé pořád a pořád. Samozřejmě pro něj bylo všechno pořád trochu matoucí, ve čtyřech letech. Nedávala mu to za vinu, ale nebylo to něco, o čem by ráda mluvila

„Ano,“ přikývla Alex a upila ze své kávy. „Fazolka je s mámou.“

„Takže mě strejda Mike vezme za oběma?“ ptal se Isaac.

„Vezme,“ odpověděla Alex a škrábala se na hlavě. „Ale myslím to vážně, hochu.“ Alex zabodla ukazovák do stolu. „Dojez to,“ pravila Alex při pohledu na hodinky.


2

Alex a Kara se posadily na lavičku a zahleděly se na jezero. „Chceš si o tom promluvit?“ zeptala se Alex s pohledem na svou mladší sestru.

„Cože?“ tvářila se Kara, že neví, o čem Alex mluví. „Promluvit o čem?“

„Vždyť víš, že jsem ráno vysazovala svého syna u vás v bytě.“ Alex si zastrčila vlasy za ucho, než se napila ze svého kafe. „Zjevně se něco stalo mezi tebou a Mikem.“

Kara stiskla rty, zatímco nepřestávala hledět na jezero. Její hlava se lehce zavrtěla, než se napila své kávy. „Co ty?“ zeptala se Kara. „Taky nejsi dnes sama sebou.“

„Nic to není.“ Alex zavrtěla hlavou. Obě sestry na sebe hleděly s vědomím, že ta druhá nebyla upřímná, ale obě také věděly, že si o tom časem promluví.

Kara zaváhala, než znovu promluvila. „Je to…chci říct, je to dneska.“ Kara věděla, že Alex ví, o čem mluví. „Budeš něco dělat?“

Alex vypadala zmateně, zatímco vrtěla hlavou a pohlédla zpátky na sestru. „Cože? Proč bych měla něco dělat?“

„Jsou její narozeniny, Alex,“ pravila Kara měkce, zatímco položila ruku na Alexinu paži a něžně ji hladila. „Její první narozeniny od -“

„Myslíš, že to nevím?“ Alex vypadala, že nemá daleko k slzám. „Byla to má žena, Karo. Má žena.“ Alex si zapíchla ukazováček do hrudi. „Ale je pryč. A slavení jejích narozenin to nezmění.“ Alex si otřela rukou oči, aby se zbavila slz, které se chystaly spustit.

„Já…já jen myslela, že by to možná bylo hezké pro Isaaca,“ odpověděla Kara.

„Jen ho to zmate ještě víc, než už je.“ Alex se kousla do rtu, zatímco se postavila a vrtěla hlavou. „Potřebuji, abys toho nechala,“ řekla Alex Kaře. „Potřebuji, abys mě nechala se přes to přenést.“ Alex sevřela oči, zatímco jí slza kanula po tváři. „Prosím, jen mě nech, abych ji nechala jít,“ pronesla Alex skrze slzy, než se otočila a odkráčela pryč, zanechávajíc Karu samotnou sedět na lavičce.

* * *

Isaac byl na Mikeových ramenech. Mike ho bral za mámou. Isaac svíral obrázek, který pro ni nakreslil v bytě dříve toho rána. „Bude se mámě ten obrázek líbit?“ uvažoval Isaac.

„Samozřejmě,“ odvětil Mike, zatímco pokračoval v chůzi po cestě, než zahnul doprava a došel asi do půlky řady. Natáhl se, zvedl Isaaca ze svých ramenou a položil ho dolů před náhrobek.

„Mami.“ Isaac si klekl a podržel kresbu směrem k hrobu. „Tohle jsem ti nakreslil,“ řekl jí. „Jsem to já a mamka,“ ukazoval Isaac na dva lidi na obrázku. „A tohle je štěně.“ Isaac vzhlédl k Mikeovi, než obrátil zrak zpátky k náhrobku. „Chtěl bych štěně,“ prohlásil Isaac. „Budu mu říkat Sandy,“ řekl. „Mamka říkala, že teď ne.“ Isaac zněl trochu smutně, že nedostane štěně. „Možná jednoho dne,“ povzdechl si Isaac sklíčeně. „Stýská se mi, mami.“ Isaac položil svou malou ruku na náhrobek. Mike se stáhl, dopřávajíc Isaacovi čas s jeho mámou.

* * *

Přešla krátkou vzdálenost z kanceláře, kde pracovala, k bloku bytů, kde teď žila. Vyzvedla si poštu ze schránky, než nastoupila do výtahu a stiskla tlačítko šestého patra. Došla ke dveřím a vylovila si klíče z kabelky, než odemkla a vešla. Smutně vydechla nad prázdným místem, kterému musela říkat domov. Hodila poštu – dva účty a donáškové menu z Indické restaurace dole v ulici – a své klíče na stůl, zatímco nechala svou kabelku sklouznout na zem. Přejela si prstem po svém snubním prstenu, než přešla k ledničce a otevřela ji. Vytáhla láhev piva, odšroubovala víčko a odhodila ho na pracovní desku. „Všechno nejlepší,“ zamumlala, než se dlouze napila. Povzdechla si, když přecházela ke gauči, sundala si svou koženou bundu a odhodila ji stranou, než sebou flákla na gauč a opřela si hlavu o polštář. Zavřela oči a nechala mysl sklouznout zpátky do života, který byla nucena nechat za sebou.

„Maggie, dotáhni ten svůj rajcovní zadek sem,“ zakřičela Alex na svou ženu, aby se k ní připojila v dětském pokoji. Právě sestavila dětskou postýlku a chtěla předvést svou práci své druhé polovičce. Dětský pokoj byl Alexin projekt. Maggie nosila dítě, takže tohle byla možnost, aby se Alex cítila víc zapojená. Všechno ohledně dětského pokoje byla Alexina volba a Alex byla tou, kdo to realizoval. Vymalovala tři zdi světle mátovou zelení a čtvrtá zeď zůstala bílá, s kresbami stromů a opic visících z větví.

„Chtěla jsi říct, můj tlustý zadek?“ zeptala se Maggie, když vešla to místnosti a pozorovala, jak Alex vkládá vycpanou opičku do postýlky.

„Nejsi tlustá,“ ujišťovala ji Alex. „Jsi těhotná a vypadáš nádherně.“ Alex přešla blíž ke své manželce, objala ji svýma rukama a hladila ji po bedrech.

Maggie si odfrkla. „Můj zadek je tlustý, kotníky naběhlé, tvář naprosto odulá a prsa obří.“ Maggie shlédla dolů a oči se jí rozšířily nad jejími přednostmi, většími než obvykle.

„Nosíš našeho syna,“ pravila Alex. „A jsi pořád tou samou překrásnou ženou, kterou jsem si vzala,“ usmála se Alex, než ji něžně políbila na čelo. A tvůj zadek je pořád stejně roztomile malý.“ Alex pozvedla obočí a plácla rukou přes Maggiinu půlku. Maggie lehce zavřískla, než si vyměnila polibek se svou ženou.

„Jen jsem z tohohle už unavená,“ pravila Maggie měkce. „Chci se s ním seznámit a svírat ho a mít už pokoj od těhotenství.“ Maggie si položila hlavu na Alexino rameno. Alex vtiskla pusu na Maggiinu hlavu, zatímco se vrátila k hlazení jejích zad.

„Já vím,“ řekla jí. „Já to chci taky. A zbývá už jen pět týdnů,“ pronesla Alex měkce, pokračujíc v hlazení zad své ženy.

Obě zůstaly na chvíli zticha a jen stály v objetí. „Odvedla jsi skvělou práci při stavbě té postýlky,“ promluvila nakonec Maggie, s hlavou stále spočívající na Alexině rameni.

„Nezni tak překvapeně,“ zavtipkovala Alex, než plácla znovu Maggie po zadku.

„Hele,“ zalapala Maggie po dechu. „Co kdybys přestala plácat svou těhotnou manželku po zadku?“ Maggie se vymanila z objetí a vzhlédla ke své ženě.

„Přinuť mě,“ ušklíbla se Alex, zatímco se její ruce znovu vydaly dolů po Maggiiných zádech a tentokrát lehce stiskly její pozadí. Maggie pozvedla obočí, zatímco si přitáhla Alexinu hlavu dolů k sobě a vtiskla něžný polibek na její rty. Alex se do polibku usmála a nechala ho prohloubit, zatímco ji Maggie táhla dopředu, zatímco sama šla pozpátku. Vyšly z místnosti, aniž by přerušily líbání.

Maggie otevřela oči a setřela si slzu, které se jí koulela po tváři. Zhluboka se nadechla s vědomím, že neměla s odchodem na výběr, než se znovu napila svého piva.

* * *

Alex si klekla před náhrobní kámen. Zadržela několik slz, zatímco aranžovala květiny do vázy. „Všechno nejlepší, zlato.“ Alexin hlas zněl, jako by se měl zlomit. „Omlouvám se, že jsem nepřišla ráno s Isaacem, ale já…“ Alex se odmlčela a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. „Je to těžké. Slyšet ho, jak k tobě mluví a přeje si, abys tu byla,“ Alex popotáhla. „Tak moc se snažím být kvůli němu silná, ale někdy si přeji jen se stulit v posteli a brečet a nemuset čelit dalšímu dni.“ Alex si setřela slzu z tváře. „Je to tak…dlouhé a osamělé bez tebe.“ Alex postrádala Maggie tak strašně a tak moc si přála, aby se věci staly jinak, aby tam pořád byla. Pořád tady, aby vychovávaly svého syna spolu a to další dítě, které se chystaly mít. „Ale, ehm, Isaac si vede většinou dobře,“ přikývla Alex trochu hlavou, jako by souhlasila sama se sebou. „Ve školce se mu už líbí víc a dělá si pár kamarádů. Konečně.“ Alex byla pyšná na pokrok, který její syn dělal. Byl to většinou tichý, plachý malý kluk, ale po Maggiině smrti s nikým nemluvil týdny, ani se strejdou Mikem. Alex byla jedinou osobou, se kterou mluvil, ale i tak to bylo jen pár slov tu a tam. „Snažíme se žít dál, ale není to prostě stejné. Už nikdy to nebude znovu stejné.“ Alex se opřela o náhrobek a propukla v pláč.


3

Alex zavřela knihu a položila ji zpátky na poličku vedle Isaacovy postele. Isaac miloval knížky a když mu bylo čteno na dobrou noc. Sklonila se a umístila něžný polibek na jeho spánek. „Dobrou, děťátko. Mamka tě má hrozně moc ráda,“ zašeptala Alex, než se zvedla. Rozsvítila malou lampičku, než přešla tiše ke dveřím, protože nechtěla vzbudit Isaaca, který právě usínal.

„Mamko.“ Alex se otočila a pohlédla na postel, když uslyšela jeho unavený hlásek. Otevřela pusu, aby promluvila, ale Isaac ji předešel. „Mám tě rád až na měsíc a zpátky.“

„Také tě mám ráda až na měsíc a zpátky,“ pronesla Alex, než vyšla z pokoje, zhasnula světlo a nechala dveře pootevřené. Sešla po schodech dolů a do kuchyně, kde otevřela skříňku a vytáhla láhev skotské. Natáhla se pro skleničku a oboje si vzala s sebou do obýváku. Vytáhla spodní zásuvku sekretáře a vyndala album s fotkami. Došla ke stolku, nalila si pití a otevřela album. Přejela rukou po Maggiině tváři, zatímco vypila skleničku na jeden zátah. „Proč jsi musela umřít, Maggie?“ vydechla Alex. „Měly jsem všechny ty plány, všechny ty naděje a sny.“ Alex vhrkly slzy do očí, zatímco si nalila další skleničku. Poslední dobou už svůj zármutek zvládala mnohem lépe, ale tohle byly samozřejmě Maggiiny první narozeniny od doby, co zemřela, takže to byl pro Alex těžký den. Zvedla zrak, když uslyšela zvonek ode dveří. Pořádně si rozmyslela, jestli má otevřít, a napila se své skotské, než se zvedla a došla ke dveřím. „Karo,“ pronesla Alex, při Kařině vstupu do domu. Alex ji následovala do obýváku, posadila se zpátky na gauč a pozvedla znovu svou skotskou. Kara se zahleděla na poloprázdnou láhev, než pohlédla na svou sestru.

„Jsi si jistá, že je to nejlepší nápad?“ zeptala se Kara, zatímco si sedala vedle Alex.

„Tohle je má druhá sklenička, Karo,“ povzdechla si Alex. „Mám nahoře čtyřletého syna,“ střelila Alex po Kaře naštvaným pohledem. „Nehodlám se pitomě opít.“

„Jen jestli je to pravda,“ zamumlala Kara.

„Moje žena zemřela před osmi měsíci,“ zvýšila Alex hlas. „Dneska jsou její narozeniny a já si chci dát pár skleniček,“ zakřičela Alex. „Nebudeš mi říkat, co mám dělat.“

„No, přišla jsem se sem omluvit, za to, jak jsem na tebe ráno tlačila, ale hádám, že cokoliv ti dneska večer řeknu, tak to nebudeš vnímat,“ zamumlala Kara a postrčila si brýle na nose.

„Můžeš jen…“ Alex se odmlčela, zatímco vzhlédla ke své sestře a setřela si slzu z oka. „Můžeš být dneska jen mou utěšující sestřičkou?“ zeptala se Alex.

„Ach, Alex,“ řekla Kara měkce, zatímco otevřela náruč a Alex do ní vklouzla. Kara kolem ní obemkla paže v konejšivém obětí.

* * *

Maggie se postavila, když uslyšela zaklepání na dveře. Došla k nim a podívala se kukátkem. Byla to Laura, její kamarádka z práce, nebo při nejmenším žena, která se jmenovala Laura a pracovala s ní. „Ahoj, co pro tebe můžu udělat?“ zeptala se Maggie, když otevřela dveře.

„Připij si se mnou na své narozeniny,“ prohlásila Laura, zatímco vešla do bytu, aniž by počkala na pozvání.

„Vážně bych byla raději sama,“ řekla Maggie, ale Laura už byla na cestě do kuchyně, aby se poohlédla po nějakých skleničkách. „Nebo taky ne,“ zabručela si Maggie pod vousy, zatímco přešla do kuchyně, aby ukázala Lauře, kde ty skleničky jsou.

„Ale no tak, Claro,“ řekla Laura. Maggie si promnula čelo, když uslyšela své nové jméno. Pořád si na něj nezvykla. Nejprve byla Wendy, ale byla dost rychle objevena lidmi, před kterými byla v ochraně. Pak byla Rose, ale jen před třemi týdny, byla znovu spatřena a teď byla přesunuta na úplně druhý konec země s její třetí identitou a Maggie Sawyerová byla teď Clara Wilsonová. „Nikdo by neměl být sám na své narozeniny,“ usmála se na ni Laura, zatímco pokládala skleničky na pracovní desku. „Doufám, že máš ráda červené.“ Laura zvládla objevit vývrtku a otevřela láhev vína, místnost naplnil zvuk vytahované zátky.

„Ehm, jo, jasně,“ odpověděla Maggie a doufala, že zní přesvědčivě. Vůbec nebyla fanda vína, ale nechtěla být nevychovaná. Laura se jen snažila být milá a přivítat ji ve městě.

„Takže,“ Laura pozvedla skleničky a podala jednu Maggie, „jsi v kanceláři pěkně tichá.“ Laura přešla do obývací oblasti a posadila se. Maggie ji následovala. „Odkud že jsi to říkala, že jsi přijela?“

„Neříkala,“ odvětila Maggie, „Já, ehm…“ Napila se, jen aby měla víc času na přemýšlení. Nemohla říct, že dlouho žila v National City. „Seattle,“ řekla Maggie první věc, která jí přišla na jazyk.

„Ach, tam jsem nikdy nebyla,“ odpověděla Laura. „Slyšela jsem, že tam hrozně prší,“ řekla Laura, než se napila svého vína. „Takže,“ promluvila znovu Laura po vleklé odmlce, když viděla, že si Maggie hraje se svým snubním prstenem. „Je tu někdo, s kým bys měla trávit den?“ zeptala se Laura a pokynula k prstenu.

Maggie shlédla dolů a přesunula ruku z dohledu. „Ne, já…vážně nikoho nemám.“

„No, tomu se těžko věří. Krásná žena jako ty a vůbec nikoho nemá?“ pravila Laura. „Zdá se, že ale v určitou dobu tu byl manžel.“ Zdálo se, že Laura je s těch lidí, co na srdci to na jazyku.

„Popravdě, manželka,“ pronesla Maggie, aniž by si to uvědomila. Kousla se do rtu s vědomím, že to už nemůže vzít zpátky.

„Ale,“ pozvedla Laura obočí. „No…mrzí mě to. Co se stalo?“

„Já, ehm,“ Maggie cítila, jak jí srdce tluče rychleji. „Jen jsem…potřebovala začít znovu. Já…“ Maggie zavrtěla hlavou. Na co to, kčertu, myslela. Dostávala se na nebezpečné území. „Nechci o tom mluvit. Moje minulost je minulost a teď jsem tady.“

„Dobrá, chápu,“ odvětila Laura. „A hele, každý má minulost.“ Laura věnovala Maggie povzbudivý úsměv, zatímco se naklonila dopředu a něžně ji pohladila po paži.

„Já, ehm…vážně bych ale chtěla být sama, takže kdybys mohla…“ Maggie se odmlčela s pohledem ke dveřím.

„Nejsem si jistá, že chceš,“ pravila Laura, než se pohnula blíž k Maggie. „Claro, já…“ Laura se zhluboka nadechla, než naklonila hlavu a políbila Maggie na rty.

„Ne,“ pronesla Maggie hlasitě s přísným tónem, zatímco se odtáhla od Laury. „Vypadni,“ Maggie se postavila, pak popadla Lauru za paži a snažila se ji postavit. „Řekla jsem vypadni,“ zakřičela Maggie, zatímco došla ke dveřím, otevřela je a ukázala do chodby.

„Hele, Claro, omlouvám se,“ Laura se postavila. „Já…jen jsem si myslela, že bys ráda společnost.“ Laura přešla ke dveřím a zastavila se blízko Maggie. „Omlouvám se, že jsem tě políbila. Můžeme se vrátit jen k mluvení.“

„Říkala jsem ti, že chci být sama. Nechci mluvit,“ řekla Maggie, stále ukazující do chodby. Laura otevřela ústa, aby znovu promluvila, ale pak odešla bez dalšího slova. Maggie zamknula dveře, odešla do ložnice a vytáhla spodní zásuvku skříňky. Vytáhla to, co hledala, posadila se na postel a pohlédla na fotku ve svých rukou. Byla to fotka jí, Alex a Isaaca pořízená jen deset dní před tím, než se to stalo. Byla to oslava Isaacových čtvrtých narozenin a všichni byly tak šťastní. Vše, po čem toužila, byla získat to zpátky, ale věděla, že tohle je vše, co jí z toho kdy zbude. Jeden malý obrázek, o nějž tak tvrdě bojovala, aby si ho mohla nechat. Její srdce bylo zlomené a věděla, že bez Alex, Isaaca a toho nového dítěte, které měly spolu mít, takové zůstane navždy. Zjistila, že uvažuje, jestli má Alex chlapečka nebo holčičku a jak ho nebo ji pojmenovala. Zjistila, že přemýšlí nad tím, jaký bratr je z Isaaca a drobně se usmála, při vědomí, že je určitě k tomu děcku úžasný. Padla na postel. Jediné, co jí zbylo z jejího starého života, byly vzpomínky a ten malý obrázek. Držela si ho blízko u srdce, zatímco se schoulila do fetální polohy a začala se proplakávat do spánku.


4

Isaac běhal kolem ostrůvku v kuchyni a dělal zvuky jako by řídil auto. „Myslela jsem, si, že má být nemocný,“ pronesla Kara, zatímco odkládala nádobí od snídaně do dřezu. „Isaacu,“ zvýšila Kara hlas, zatímco se otočila a popadla ho za paže, čímž mu zabránila v běhání. „Kamaráde, zklidni se.“ Isaac vyplázl na svoji tetu jazyk, než se jí vykroutil ze sevření a začal zase běhat kolem ostrůvku jako auto.

Mike se lehce uchechtnul, zatímco na moment pozoroval Isaaca. „Isaacu, dej si na chvilku pokov, kámo,“ řekl Mike a Isaac přestal běhat a pohlédl na Mika, než přeběhl ke gauči, vylezl na něj a začal tiše sedět.

„Proč poslouchá tebe a ne mě?“ povzdechla si Kara. Než měl Mike šanci odpovědět, promluvila Kara znovu. „Každopádně jsi říkal, že podle Alex je nemocný.“

„No, zřejmě byl.“ Mike se podrbal na hlavě. „Ve školce ho nevzali. J'onn opravdu potřeboval Alex v práci, takže…“ Mike se podíval zpátky na Isaaca, který stále seděl v tichosti na gauči. „Mě to neobtěžuje.“

„A tvoje práce není důležitá?“ zeptala se Kara.

„Nejsem v DEO potřeba tolik jako Alex,“ zamumlal Mike. „Nebo očividně tolik jako Supergirl,“ zabručel Mike. Bylo to pár dní od jejich hádky a stěží spolu promluvili, nechávajíc vyčistit vzduch kolem celé té záležitosti ohledně dítěte a Supergirl.

Kara mlaskla jazykem, zatímco zavrtěla hlavou. „Do tohohle se nebudeme pouštět, Miku.“ Kara zvedla svůj telefon z ostrůvku a vložila si ho do kapsy, než si vzala kabelku.

„Ne, samozřejmě, že ne,“ zabručel Mike. Obvykle to bylo podle Kary nebo vůbec.

„Jdu do práce,“ zamumlala Kara na cestě ke dveřím.

„Užij si boj se zločinem,“ pronesl Mike suše.

„Ve skutečnosti jsem novinářka,“ vrátila mu Kara, než opustila byt, dveře se při jejím odchodu hlasitě zabouchly.

* * *

Maggie zvedla zrak, když se ozvalo zaklepání na dveře. Donutila se zvednout z gauče, dojít k nim a pohlédnout do kukátka. Zasténala, když spatřil, kdo stojí na druhé straně. „Tyi,“ řekla Maggie, když otevřela dveře. „Čemu vděčím za tohle potěšení?“ zeptala se Maggie. „Prosím, neříkej mi, že mě zase našli? Nikam jinam se už nestěhuji,“ pozvedla Maggie ruce v protestu.

„Claro,“ řekl Ty.

„Neříkej mi tak.“ Maggie zněla otráveně. „Tak se nejmenuji. Je to vážně nezbytné, když není nikdo jiný kolem?“

„Je to pro tvou bezpečnost,“ odpověděl Ty. „Všechno tohle je pro to, abys byla v bezpečí. Aby byla Alex chráněná,“ pronesl Ty. Zašel dál do bytu a opřel se o snídaňový pult v kuchyni. „Takže když jsme tě sem přestěhovali a sehnali ti práci, očekávali jsme, že do ní budeš chodit.“ Ty zněl dost naštvaně.

Maggie si založila ruce na hrudi a skousla si ret. Nebyla tam pár dní, od toho polibku od Laury. „Je to jen pitomá kancelářská práce,“ opáčila Maggie. „Proč tu nemůžu být policajtkou? Proč nemůže být alespoň jedna malá část tohohle podělaného nového života známá? Být něčím, v čem jsem dobrá? Něco, na co jsem zvyklá?“

Ty si povzdechl a promnul čelo. „Je to příliš riskantní,“ řekl jí. „Mimo to, práce u policie tě v první řadě dostala do tohohle zmatku,“ pravil Ty. „A myslel jsem, že jsem ti říkal, že tohle nemůžeš nosit,“ Ty sklouzl pohledem na její snubní prsten, když mluvil.

„Říkáš mi osm měsíců, abych ho nenosila,“ odpověděla Maggie. „A pořád jsi mě nepřiměl ho sundat. Tohle,“ prohlásila Maggie, zatímco si točila prstenem na prstě, „nesundám. Nikdy.“

„Myslíš si, že všechna tahle pravidla jsou jen pro srandu?“ zeptal se Ty. Věděl, že věci musí být pro Maggie těžké, ale doufal, že by mohla pochopit, že neměli na vybranou a bylo to opravdu jen pro její ochranu.

„Je to jen prsten,“ zvýšila Maggie hlas. „Miliony žen nosí prsteny. Nikdo si z toho nic nevyvodí, kromě toho to není tak, že by někdo uviděl prsten a podezříval mě, že jsem policistka, která se stala svědkyní celé kupy svinstev, které jsem vidět neměla.“

Ty si povzdechl s pocitem porážky. Věděl, že v tomhle ona nepovolí, koneckonců to bylo už osm měsíců, co byla umístěna do programu na ochranu svědků. Tohle byla bitva, kterou bude muset vzdát. „Hele, Claro,“ vydechl Ty. „Jen začni zapadat. Udělej si nějaké přátele. Život je vždycky lehčí s přáteli.“

„Nechci přátele,“ odvětila Maggie.

„Musí tu být něco, co chceš,“ odpověděl Ty.

„Jo,“ opáčila Maggie. „Svou ženu a naše děti,“ vyprskla Maggie. Nikdy nepochopila, proč nemohli Alex s Isaacem být přestěhováni s ní. Proč muselo být všechno tak, jak bylo. „Víš, že ani nevím, jestli má Alex kluka nebo holku. Byla těhotná a tys pak ze mě udělal mrtvou,“ Maggie si odkašlala, aby se zbavila knedlíku v hrdle. „Můžeš mi alespoň říct, co má?“

Ty se poškrábal na hlavě, když o tom přemýšlel. „Nemůžu ti nic slíbit, ale zkusím to zjistit,“ řekl jí Ty. „Pokud mi slíbíš, že se budeš snažit. Bude to dlouhý a osamělý život, pokud si vybereš žít ho takhle. Alespoň žiješ. Tak prostě…prostě vyraz, co můžeš, ze života, jaký máš,“ řekl jí Ty. „A jdi do práce,“ pronesl Ty pevně, než odešel z bytu.

* * *

Alex jemně zatlačila na dveře a nakoukla do Isaacova pokoje. Vždycky ho kontrolovala, než šla spát. Usmála se, když viděla, že zdravě spí, s pažemi pevně obtočenými kolem plyšové opičky, kterou měl už od narození. Byla to první věc, kterou Maggie koupila pro jejich dítě. Šly nakupovat po jejich dvanáctitýdenním ultrazvuku a přišla jí tak roztomilá, že nedokázala odolat. Alex zhluboka vydechla na cestě do své ložnice, kde se posadila na postel a pohlédla na Maggiinu stranu. Zhluboka se nadechla, zatímco si lehla na záda a zavřela oči. Její ruka se natáhla a hladila peřinu tam, kdy si vždycky přála, že vedle ní bude ležet její manželka.

„Bože, Danversová…“ Maggie přestala mluvit, protože potřebovala pauzu, aby popadla dech. Přejížděla prstem po Alexině holé paži, zatímco se zavrtěla na posteli, aby ležela blíž k ní.

„Myslíš tím teď Sawyer-Danversová?“ zeptala se Alex, zatímco se obrátila na bok a podepřela si rukou hlavu.

„Paní Sawyer-Danversová,“ opravila ji Maggie s obrovským úsměvem na tváři.

„Bože, dnešek byl úžasný,“ pronesla nadšeně Alex. „víš, tohle ráno jsem se probudila jako stará známá Alex Danversová a teď mám manželku a je to ta nejkrásnější žena na světě.“ Alex se usmála při pohledu do Maggiiných velkých hnědých očí.

„Páni, to je kompliment,“ usmála se Maggie. „Ale pleteš se, protože já jsme se právě vdala za nejkrásnější ženu na světe,“ pravila Maggie, než se naklonila a vlepila něžný polibek na Alexiiny rty. „Ach, přála bych si, aby už byla středa,“ pronesla Maggie zasněně. Měly namířeno na líbánky. Deset dní na Bora Bora.

„Není to za moc dlouho,“ odvětila Alex a hladila Maggie jemně po zádech. „A kromě toho, jsem si jistá, že dokážeme vymyslet něco, čím si do té doby zkrátit čas.“ Alex pozvedla obočí a obdařila svou ženu prohnaným úsměvem.

„Ale vážně?“ zeptala se Maggie. „Co přesně máš na mysli?“ Maggie samozřejmě znala odpověď, zatímco si svůdně olízla rty. Alex nic neřekla, jen si k sobě Maggie přitáhla a políbila její rty. Maggie se do polibku usmála a nechala ho prohloubit, zatímco obtočila paže kolem své manželky.


5

Laura se usmála, když kráčela k Maggiině stolu. „Claro, hele, dneska jsi přišla.“

„Jo, posledních pár dní jsem se necítila dobře. Měla jsem střevní chřipku,“ odvětila Maggie a nepřestávala psát na počítači v naději, že Laura pochopí ten náznak a odejde.

„Ach a já si tady myslela, že to bylo proto, že se mi vyhýbáš,“ uchechtla se drobně Laura.

Maggie zvedla zrak, než se zahleděla zpátky na obrazovku. „A proč bych to dělala?“

„No, políbila jsem tě a ty jsi začala vyšilovat,“ odpověděla Laura. Považovala Maggie za krásnou a vážně doufala, že by jednoho dne mohla změknout a být otevřená představě, že by k něčemu došlo. Právě teď byla velice uzavřenou knihou, ale Laura doufala, že se to časem změní.

„Nevyšilovala jsem,“ řekla Maggie. „Byla jsem překvapená, to je všechno.“

„Ale,“ Laura zněla nadějně, „takže říkáš, že bys mě možná ráda políbila znovu?“

„Ne,“ odvětila Maggie stroze. „Nehledám vztah.“

„Kdo říká něco o vztahu?“ ptala se Laura. „Jen jsem se chtěla pobavit.“

„No tak do toho,“ řekla jí Maggie. „Ale já nemám zájem o cokoliv s kýmkoliv.“ Maggie si lehce povzdychla. Samozřejmě, že jedinou osobou, se kterou chtěla v tomhle smyslu být, byla Alex.

„Tak dobře,“ našpulila Laura rty. „No, kdybys někdy změnila názor, víš, kde mě najít.“ Laura jí věnovala drobný úsměv, než se otočila a odkráčela, zanechávajíc Maggie její práci.

* * *

Alex a Kara byly v DEO, Kara, nebo přesněji Supergirl se právě střetla s Livewire. „Co to tam venku, kčertu, bylo?“ dotazovala se Alex.

„C…cože?“ Kara si založila ruce a opřela se o stůl.

„Skoro tě dostala,“ povzdechla si Alex. „Kdyby se v pravou chvíli neobjevil Guardian, žádná Supergirl by pravděpodobně už nebyla,“ zvedla Alex hlas. Zněla rozzuřeně. „Nemluvě o těch dětech, které v tom všem byly uvízlé.“ Alex rozhodila rukama. „Co to s tebou je, Karo? Protože nejsi soustředěná a pokud bys musela jít proti někomu horšímu než ona…,“ Alexin hlas se stával pronikavým. Bylo jasné, že má starost o sestřino bezpečí. „Nemůžu ztratit…“ Alex přestala mluvit, odvrátila zrak od své sestry a hrála si s rukama.

„Hele, hele…Alex“ Kara přišla blíž ke své sestře a položila jí ruce na paži. „To je dobrý. Jsem v pořádku. Nepřijdeš o mě. Nikam neodejdu,“ pravila Kara měkce, zatímco hladila Alexinu paži, ale Alex se odtáhla.

„Tak naprav to, co se, kčertu, děje mezi tebou a Mikem,“ zvýšila Alex hlas. „Protože to začíná ovlivňovat tebe, jako Supergirl.“

Kara se zhluboka nadechla, zatímco se zahleděla do země a pohrávala si s rukama. „Já, ehm…Myslela jsem si, že jsem těhotná,“ řekla Kara a popravdě cítila úlevu, že o tom konečně s někým mluví. „Zdálo se, že Mikovi ta představa nevadí. On, ehm…myslí si, že je stejně na čase mít děti.“

„A ty?“ ptala se Alex.

Kara zavrtěla hlavou, zatímco hlasitě vydechla. „Já jen…Nejsem…Nechci děti,“ řekla jí Kara. „Alespoň zatím ne.“

„Tak bys možná měla být opatrnější,“ zvýšila opět hlas Alex. „Pokud nechceš děti, používej ochranu,“ plísnila ji.

„Ach, jako by ses nikdy nenechala strhnout silou okamžiku?“ zareagovala Kara.

„Samozřejmě, “ zakřičela Alex. „Buď zodpovědná, Karo. Pokud nechceš děti, tak se ujisti, že používáš ochranu.“

„Myslela jsem, že budeš na mé straně.“ Kara odvrátila zrak od své sestry.

„Nejsem na ničí straně, “ opáčila Alex. „Říkám jen, že bys měla být opatrná.“

„Víš ty co, co ty vlastně víš?“ vyprskla Kara. „Ty s Maggie jste spolu nemohly zplodit děti, tak sis nikdy nemusela dělat starosti.“

Alex se cítila raněná sestřinou poznámkou „Jsi někdy neuvěřitelná, Karo,“ prohlásila Alex suše, než odešla z místnosti a na své cestě práskla dveřmi.

* * *

Alex seděla na gauči se skleničkou skotské v ruce, když se ozval zvonek ode dveří. Odložila sklenku na stůl a prošla chodbou ke dveřím. „Miku.“ Alex se usmála a nechala návštěvu vejít. „Co pro tebe mohu udělat?“ Oba došli do obýváku a posadili se. Mike vydechl, než začal mluvit.

„Já ehm…“ Mike se podrbal na hlavě. „Chci se tě na něco zeptat,“ pronesl Mike, než se zase odmlčel. Chtěl se jí zeptat na něco ohledně jejího vztahu s Maggie, ale to bylo vždycky citlivé téma. Někdy Alex hovořila o Maggie otevřeně a jindy si kolem sebe vystavěla zeď a prostě úplně vypnula, takže bylo vždycky obtížné vědět, kdy je správný čas si s ní promluvit. „Jde o tebe a Maggie.“

„Hmm.“ Alex lehce přikývla, zatímco se natáhla pro své pití. „Ptej se,“ řekla Alex, než dopila svou skleničku a položila ji zpátky na stůl.

Mike se zhluboka nadýchl. „Kdy jste se s Maggie rozhodly mít dítě? Jak jste poznaly, že je správná doba?“

Alex našpulila rty s vědomím, že tohle je očividně o něm a Kaře. „Byly jsme vdané 9…ne, 10…10 měsíců.“ Alex lehce přikývla, jako by souhlasila sama se sebou. „Jednou večer jsme seděly doma, sledovaly televizi a Maggie se ke mně otočila a řekla, že si myslí, že bychom měly založit rodinu.“ Alex se drobně usmála. „Ta myšlenka mě neděsila, ani mě neznervózňovala. Já…věděla, že budeme v pohodě, protože v tom budeme spolu. Nechtěla jsem nic víc, než mít rodinu se ženou, kterou jsem milovala.“

„Takže jste prostě…prostě věděly, když byla vhodná doba?“ dumal Mike.

Alex mírně pokrčila rameny. „Nevím, jestli existuje něco, jako správná doba. Pravděpodobně bude vždycky existovat něco, co by vás mohlo odradit od toho, mít dítě,“ pověděla mu Alex. „Jen musíte být oba na stejné vlně.“

„Chápu,“ Mike si pohrával se svým snubním prstenem. „Jediná vlna, na které se zdá, že Kara v těchto dnech je, je ta hrdinská,“ povzdechl si Mike smutně. „Být Supergirl a zachraňovat životy jiných a ne vážně přemýšlet o mě a tom, co chci já. A možná není správné říct, že je sobecká, protože požívá své schopnosti pro dobro a pomáhá lidem, ale…“ Mike se odmlčel a uhnul pohledem od Alex. „V tomhle manželství jsme dva a zdá se, že ona myslí jen na sebe.“

„Koukni, Kara…“ Alex vydechla a projela si rukou vlasy. „Nemyslí to sobecky. Je prostě vášnivá ohledně pomáhání ostatním a že je Supergirl. A jasně…já,“ Alex se odmlčela a mlaskla jazykem. „Myslím si, že se jí to prostě občas plete do věcí.“

„Já jen…“ Mike rozhodil rukama. „Ty a Maggie jste zvládly mít Isaaca a přesto jít ven a pomáhat udržet svět bezpečný před zlotřilými mimozemšťany.“ Mike si povzdechl. „A to holky ani nemáte superschopnosti. Jste jen drsňačky.“

Alex se lehce uchechtla. „Asi-“ začala Alex odpovídat, ale Isaacův hlásek se ozval v místnosti.

„Mamko.“ Isaac si mnul unavené oči, zatímco vylézal na gauč. Alex kolem něj okamžitě obemkla ruce a přitáhla si ho k sobě.

„Jak to, že jsi vzhůru, broučku?“ řekla Alex, než ho něžně políbila na hlavu.

„Měl jsem špatný sen,“ odpověděl Isaac, než se podíval na Mika. Věnoval mu malý úsměv, zatímco zůstal přitulený k Alex. „Příšera tě dostala,“ řekl Isaac. „Zůstal jsem sám.“

„Byl to jen zlý sen, zlatíčko.“ Alex lehce hladila syna po zádech, když mluvila: „Mamka nikam nejde.“

„Ani strejda Mike?“ promluvil tiše Isaac a znovu pohlédl na Mika.

„Nikdy kamaráde,“ ujistil ho Mike.

„Budete se mnou napořád?“ uvažoval Isaac a přelétal pohledem z Alex na Mika a zase zpátky. Alex přikývla, zatímco ho pevně svírala a dala mu další pusu. Isaac často žádal taková ujištění. Což nebylo překvapivé, po ztrátě své mámy. Chtěl si být jistý, že nikdo jiný ho neopustí.

„Až do konce věků,“ pronesl Mike, když si stoupal. „No tak, co kdyby tě strejda Mike vzal zpátky do postele?“ řekl Mike a rozpřáhl ruce pro Isaaca.

„Zkontroluješ pokoj, že tam nejsou příšery?“ zeptal se Isaac, jeho oči vypadaly vykulené, jak se bál vrátit nahoru, ze strachu před příšerou.

„Samozřejmě, že ano,“ ujistil ho Mike.

„Vezmi mě jako požárník,“ pravil Isaac, zatímco si stoupl na gauči a zvedl ruce do vzduchu. Mike zvedl Isaaca a přehodil si ho přes rameno. Chlapec propukl v chichot. Alex se usmála, když slyšela jeho smích. Zněl jako jeho máma, když se smál.

„Hned jsem zpátky,“ řekl Mike při pohledu na Alex. Věnovala mu vděčný úsměv a sledovala, jak odchází z pokoje se stále se hihňajícím Isaacem. Lehce vydechla s vědomím, že bude skvělým otcem. Byl s Isaacem báječný. Opřela se na gauči, na chvíli zavřela oči a doufala, že Kara s Mikem budou schopni tenhle problém vyřešit.


6

Maggie si vytáhla bagel z toustovače a položila ho na talíř. Vzala si šálek černé kávy, který si právě nalila a přešla ke stolu. Právě, když se chystala dát si první sousto své snídaně, ozvalo se zaklepání na dveře. Lehce si povzdechla. Jediní lidé, kteří jí kdy přišly navštívit, byli Laura a Ty, a pokud by byla naprosto upřímná, nechtěla vidět ani jednoho z nich. Podívala se kukátkem a zasténala, když spatřila Tyův obličej. Zdráhavě otevřela dveře a pustila ho dál. „Tyi,“ řekla Maggie, „čemu vděčím dnešního rána za to potěšení? Byla jsem celý týden v práci, jak jsi mi nařídil, takže mě nemůžeš sepsout za to, že nedělám.“

„To je dobře,“ pronesl Ty. „A nejsem tu, abych na tebe křičel.“ Ty se na chvíli odmlčel. Právě když se chystal znovu promluvit, Maggie ho předběhla.

„Aha,“ Maggie se ulevilo. Zdálo se jí, že Ty nedělá nic, než že na ni křičí nebo přináší zprávy o tom, že byla objevena a musí zase opustit město. „Ach,“ oči se jí rozšířily, když ji napadlo, proč by tu mohl být. „Zjistil jsi to o tom dítěti?“ Z té myšlenky zněla vzrušeně.

„Ne,“ odpověděl Ty. „Promiň, neměl jsem čas to zjišťovat. Já…jde o…“ Ty se podrbal na hlavě. „Myslím, že by ses na to měla posadit,“ pronesl Ty, než přešel ke kuchyňskému stolu a posadil se. Maggie ho následovala a sedla si, jak jí nařídil a vypadala lehce zmateně.

„O co jde?“ ptala se Maggie, její srdce začalo být rychleji, protože nevěděla, co uslyší.

„Došlo k průlomu,“ řekl jí Ty.

„Jakému průlomu? O čem tu mluvíš?“ Maggie se cítila zmatená a mohla cítit, jak jí srdce bije v hrudi. Měla představu, co jí hodlá říct, ale nemohla si být jistá, že se nemýlí.

„Wayne a jeho malý poskok Stubbs.“ Ty se jí zahleděl přímo do očí. „Byli zabiti.“

Maggie vykulila oči. Té noci, kdy ‚zemřela‘, pomáhala kamarádovi ve sboru s případem. Patřil k jinému oddělení, ale měli málo lidí, tak se Maggie nabídla, že pomůže. Samozřejmě, nebylo potřeba mnoho přemlouvání, jelikož to znamenalo, že si pravděpodobně bude moci zastřílet. Ale té noci šlo všechno do kopru a ona se stala svědkem spousty věcí, které lidi nechtěli, aby viděla. Lidé jako Wayne a Stubbs a ti zbývající. „Takže, co to…“ Maggie polkla s rukou na hrudi. „Co to přesně říkáš?“

„Ti další…byly zatčeni,“ řekl jí Ty, neodpovídajíc přesně na její otázku. „Ty…už nejsi v nebezpečí a už si nemusíš dělat starosti, že by tě našli.“

„Takže můžu…“ Maggie to nedokázala vyslovit. Toho vzrušení bylo příliš.

„Ne,“ zavrtěl Ty hlavou. „Maggie Sawyerová zemřela. Nemůžeš ten život získat zpátky. Nemůžeš se prostě vrátit do Alexina života. Na to…na to je příliš pozdě,“ vysvětloval jí Ty. „Ale můžeš být volná, tady. Můžeš se uvolnit, být v bezpečí a vybudovat si nový život.“

„Ne,“ zvýšila Maggie hlas, zvedla se z židle a začala rázovat po kuchyni. Její srdce uhánělo jako splašené a dech byl slyšitelný. „Jedu domů. Jedu domů a ty mě nedokážeš zastavit.“

* * *

Isaac seděl v laboratoři, zatímco Alex byla zaměstnaná nějakou prací. Hrál si s akční figurkou Supermana, přebytečné kádinky měl naskládané jako budovy, kolem kterých létal. „Buď s tím opatrný, hochu,“ pronesla Alex, když uslyšela cinkavý zvuk, jak Isaac narazil dvěma kádinkami na sebe. V odpověď věnoval své matce přikývnutí, očividně příliš ponořený do své hry, aby odpovídal slovy.

„Isaacu, chlapáku,“ pronesl J’onn, když vešel do místnosti, došel k Isaacovi a nastavil mu dlaň k plácnutí. Isaac k němu vzhlédl a plácl svou rukou do J’onnovy. „Pomáháš dneska mamce v práci?“ ptal se J’onn.

Isaac drobně přikývl. „Mamka vyrábí lektvary.“

„Já vím.“ J’onn rozcuchal Isaacovi vlasy, než pohlédl na Alex. „Už jsi přišla na ten protijed?“ zeptal se J’onn.

„Dělám na tom,“ odvětila Alex a smíchala dvě tekutiny dohromady. Isaac vykulil oči nad tou tmavě fialovou, která tím vznikla.

„Dobře,“ pravil J’onn, než sklouzl očima k Isaacovi a pak zpátky na Alex. Alex věděla, co má na mysli.

„Já vím, já vím,“ rozhodila Alex rukama. J’onn zbožňoval Isaaca, ale DEO vážně nebylo nejlepší místo, kde by se mohl potloukávat čtyřletý kluk. „Moje máma ho měla ráno vyzvednout, ale něco jí do toho přišlo,“ informovala ho Alex. „Už je na cestě,“ dodala, než si poznamenala něco na kousek papíru a zamumlala si ‚Doufám‘ pod vousy.

„J’onne, J’onne,“ vzepřel se Isaac na rukou. „J’onne,“ pronesl znovu zoufale žadonící o mužovou pozornost.

„Ano?“ pohlédl na něj J’onn.

„Můžeš být Martinem?“ zeptal se Isaac a nadšení bylo slyšitelné v jeho hlase. J’onn i Alex se lehce uchechtli. Isaac vždycky špatně vyslovoval Marťan, takže si pořád myslel, že se J’onn mění na Martina.

„Ach, já nevím,“ odpověděl J’onn a na tváři se mu objevil mazaný úsměv. „Byl tenhle týden dostatečně hodný hoch, aby viděl Marťana?“ J’onn pohlédl na Alex pro odpověď.

„Byl, byl,“ odpověděl Isaac za svou matku. Alex se drobně zasmála nad svým synem, než přikývla J’onnovým směrem.

„No, v takovém případě,“ řekl J’onn, než se změnil na Martian Manhuntera. Isaacovy pusa se v úžasu otevřela a oči vykulily. Přestože to viděl už dřív, vždycky byl ohromen J’onnovou proměnou v Marťana. „Co kdybych tě vzal proletět?“

„Jóóó,“ zapištěl Isaac nadšením, zatímco seskočil z židle pevně svírajíc svou figurku Supermana. „Pojďme, Martine, “ táhl ho Isaac za ruku.

„Buďte opatrní,“ nabádala Alex J’onna. „A nepouštějte budovu. Zůstaňte v místnosti pro létání,“ pronesla, ale Isaac a J’onn už opustili místnost. Alex se posadila na židli, rukou si třela čelo a vydala povzdech.

„Nepřestávej na tom dělat.“ Alex vzhlédla, když uslyšela Kařin hlas. „Nakonec na to přijdeš. Vždycky to dokážeš.“ Kara jí věnovala úsměv, zatímco šla k ní. Alex na chvíli hleděla na svou sestru, než se vrátila pohledem k obrazovce svého notebooku, v naději, že tam objeví nějaké užitečné informace. „Takže,“ pohrávala si Kara se svýma rukama, „už jsem tě nějakou dobu neviděla.“

„Měla jsem napilno,“ pronesla Alex tiše, aniž by se podívala na svou sestru.

„Hmm,“ Kara našpulila rty. „Jsi si jistá, že to je jenom tím?“ zjišťovala Kara. „Zdála ses na mě trochu naštvaná, že nechci mít s Mikem dítě, když jsme spolu na posled mluvily, takže…“

„Myslíš si, že se na tebe zlobím kvůli tomuhle?“ Alex si odfrkla a odvrátila se od notebooku, aby se podívala na svou sestru. „Jsi někdy tak sebestředná.“ Alex zněla naštvaně.

„Cože? Já…“ Kara vypadala zmateně, zatímco si mnula rukou čelo. „Nevím, co jsem udělala.“

„Řekla jsi, že nejsem Isaacova matka.“ Alexin hlas se při řeči zlomil, zatímco jí oči pálily, jak se chystala rozbrečet.

„Cože?“ zalapala Kara po dechu. „Alex, to jsem neřekla. Nikdy bych to neřekla. Samozřejmě, že jsi jeho matka.“

„Řekla,“ zvýšila Alex hlas. „Řekla jsi, že Maggie a já jsme nemohly zplodit děti.“

„Jo, to jste ale nemohly.“ Kara si povzdechla. „Hele, já…myslela jsem tím-“ snažila se Kara vysvětlit, ale byla přerušena Alex.

„Nemohla bych to dítě milovat víc, kdyby byl biologicky můj,“ řekla Alex a rukou se praštila tam, kde měla srdce. „Je tou nejlepší věcí v mém životě.“ Alexin hlas se zajíkl, zatímco se jí slza kutálela po tváři.

„Já vím, já…“ Kara vydechla. „Alex, naprosto jsi nepochopila, co jsem řekla. Vše, co jsem-“

„Byla jsem tam s Maggie při každém kroku té cesty,“ pronesla Alex. „Takže jo, musely jsme použít dárce spermatu, ale ve všem ostatním jsem tam byla.“ Alex popotáhla. „Byla jsem to já, kdo s ní seděl při čekání na výsledky. Byla jsem to já, kdo jí držel vlasy, když zvracela, já držela její ruku při ultrazvucích a chodila s ní na porodní cvičení.“ Alex se na chvíli odmlčela. „Byla jsem to já, kdo ji rozveseloval, když se cítila skleslá a unavená a otrávená z těhotenství. Byla jsem na porodním sále a přestřihla pupeční šňůru našeho syna.“ Alex dala obzvláštní důraz na slovo ‚našeho‘. „Byla jsem tam a na tom záleží. Ne, kdo jí pomohl zplodit to dítě, ale ten, kdo tam byl pro ni a dítě.“

„Já vím, omlouvám se,“ vydechla Kara. „Nechtěla jsem, aby to vyznělo, jako bych říkala, že nejsi jeho matka, protože jsi. A měla bys…“ Kara se podrbala na hlavě. „Nejsme biologicky spřízněné, ale, bez ohledu na cokoliv, jsi má sestra a já tě mám moc ráda,“ řekla Kara, to pohnutí se projevilo zakolísáním jejího hlasu. „Já-“ začala Kara znovu mluvit, ale byla přerušena, když do místnosti vešla Eliza.

„Ahoj, holky,“ pozdravila Eliza radostně své dcery, nevědoma si, že jsou právě uprostřed pře. Kara i Alex se ohlédly na Elizu, Alex si při tom otírala slzy z tváří. „Ach,“ řekla Eliza, „co se tu děje?“ Eliza nesnášela, když spolu holky nevycházely. Jejich pouto bylo tak blízké a výjimečné a nechtěla, aby někdy vymizelo.

„Nic,“ popotáhla Alex, než přešla ke své matce. „Isaac létá s J’onnem.“ Alex pokynula Elize, aby šla za ní, když odcházela z místnosti.

„Cože?“ ptala se Eliza. „Cože dělá Isaac?“ Elize zněla poplašeně nad tím, co její vnuk prováděl, zatímco si pospíšila, aby Alex dohonila.


7

Kara seděla na okenním parapetu ve svém bytu a hleděla ven na město. Otřela si tvář, jak jí slza stékala z oka. Ohlédla se, když uslyšela otevření dveří a spatřila, že je Mike doma. Stiskla rty, než se zhluboka nadechla. „Miku.“ Kařin hlas byl tichý. „Vážně si musíme promluvit.“

„Ehm…jasně.“ Mike přešel ke Kaře, zatímco se škrábal na hlavě. Kara si stoupla a opřela se o parapet místo toho, aby na něm seděla. Oba na sebe chvíli upřeně hleděli, nezdálo se, že by někdo chtěl začít mluvit první.

„Všechno ničím,“ Kařin hlas se zlomil, když promluvila. „Záležitosti s tebou, záležitosti s Alex, já…“ Kara se odmlčela a sklopila zrak, zatímco jí slza stékala po tváři.

„Karo.“ Mike k ní přistoupil blíž a položil jí ruce na ramena. Kara k němu znovu vzhlédla, zaskočena tím fyzickým kontaktem. „Prostě jen máme těžké období. Překonáme to.“

„Jak?“ ptala se Kara. „Vzdám se toho být Supergirl a dám ti dítě?“

„To jsem po tobě nikdy nežádal, Karo,“ pravil Mike. „Já jen…poslední dobou cítím, že Supergirl stojí nade vším. Ano, jsi Supergirl, ale také jsi Kara Danversová a…no, je v pořádku, abys měla čas i pro sebe.“

Kara se kousla do rtu při pohledu do Mikových očí. „Omlouvám se,“ odpověděla Kara. „Prostě jen chci pomoci lidem, jak jen dokážu.“

„Já vím, že ano,“ řekl jí Mike. „Je to jeden z důvodů, proč tě tolik miluji,“ pověděl jí Mike, zatímco setřel slzu z její tváře. „Ale také je to něco, co na tobě tak trochu nesnáším. Zdá se, jako by byli všichni ostatní důležitější než já. Než my.“

„Tak to není,“ řekla mu Kara. „A slibuji ti, že se budu víc snažit udělat si na tebe čas, protože tě také miluji a nedokáži si představit, že bych s tebou nebyla.“ Mike se usmál, když vtáhl Karu do objetí a něžně jí hladil po zádech. Pár na chvíli zůstal v objetí, ani jeden z nich nemluvil. „Ale co s tím dítětem?“ řekla Kara, když se nakonec odtáhla.

Mike vydechl, zatímco jí zastrčil vlasy za ucho. „Jen chci vědět, že jednoho dne k tomu dojde,“ řekl jí. „Jestli se právě teď necítíš připravená, tak je to v pořádku a já to budu respektovat. Jak jsem řekl, jen chci vědět, že to bude v naší budoucnosti.“

„Jsi si jistý, že ti nevadí počkat?“ zeptala se Kara. „Je fér, že tě nutím čekat?“

„Chci mít dítě s tebou, Karo,“ řekl jí Mike. „S tebou a nikým jiným. Takže, budu čekat, dokud nebudeš připravená. A Isaac je skvělý chlapík a mám jeho.“ Kara si skousla ret, než se naklonila a umístila něžný polibek na Mikovy rty. „Když už mluvíme o Isaacovi, co se děje s tebou a jeho matkou?“

„Ehm já…,“ Kara vydechla a rozhodila rukama. „Vážně jsem ranila její city. Nesnáším, když se na mě zlobí.“ Kařin hlas se zlomil a Mike ji vtáhl do dalšího objetí, konejšivě jí hladil záda a čekal, dokud nebude Kara připravená povědět mu, co se stalo.

* * *

Alex zahnula na příjezdovou cestu domu své matky. Vypnula motor, rozepnula si pás, vystoupila a zamkla ho, než zamířila po příjezdové cestě vyzvednout svého syna. Isaac přespával u Elizy skoro každý pátek. Ta tradice začala, když mu bylo asi šest měsíců. Eliza nechávala Alex a Maggie trochu času pro sebe, ať už to byl oddech doma, nebo šance vyrazit si ven na rande a samozřejmě stejně chtěla strávit čas se svým vnukem. Alex zazvonila u dveří, než vešla dovnitř a byla uvítána svým synem, běžícím k ní a skočícím jí do náruče. „Milionkrát se mi stýskalo, mamko,“ řekl Isaac, zatímco si ho Alex zvedla do objetí a Isaac jí obtočil své drobné ruce kolem krku a pusinkoval ji na tvář, pořád dokola.

„Taky se mi stýskalo, hochu,“ odvětila Alex. Eliza si stále nechávala Isaaca většinu pátků od Maggiiny smrti, jen aby měla Alex trochu času pro sebe. „Nezlobil jsi babičku?“

„Byl drahoušek, jako obvykle.“ Elizin hlas byl slyšet z kuchyně, kde připravovala snídani. Obvykle, když Maggie s Alex přijely vyzvednout svého syna, nasnídaly se s Elizou, než jely. Alex vešla do kuchyně, Isaac se jí stále pevně držel. „Podnikla jsi něco včera večer?“ zeptala se Eliza své dcery, zatímco ta usadila Isaaca na židli, posadila se vedle něj, natáhla se pro jablečný džus a nalila si.

„Ani ne,“ odpověděla Alex, než se napila. Vážně nevěděla, co v těchhle dnech dělat. Už se jí na spoustu míst nelíbilo chodit, protože jí příliš připomínaly Maggie a také, Maggie byla jedinou osobou, se kterou chtěla jít něco dělat, takže to nemělo smysl, když věděla, že sama si to neužije.

„Já se díval na Mimoně,“ prohlásil Isaac. Mimoni byly právě teď jeho jasně nejoblíbenějším filmem.

„Už zase?“ zalapala Alex po dechu při pohledu na Isaaca. Ona a Eliza by pravděpodobně dokázaly odrecitovat celý film z paměti, díky tomu, kolikrát ho s ním sledovaly.

„Jasně,“ zahihňal se Isaac. „Ti Mimoni jsou tak srandovní.“

Alex podrbala svého syna po hlavě, zatímco Eliza přinesla snídani. „Borůvkové palačinky pro Isaaca a čokoládové pro mamku,“ řekla Eliza, když před ně pokládala talíře a sledovala, jak Isaac kulí oči.

„Ne, babi,“ zalapal Isaac po dechu nad Elizinou chybou, „já mám čokoládové a mamka borůvkové.“

„Ale, vážně?“ předstírala Eliza překvapení. „Jsi si jistý?“ Eliza pohlédla na Alex, která se kousala do rtu, aby se nesmála.

„Ano.“ Isaac vypadal dost znepokojeně s očima přilepenýma na čokoládové palačinky, které v současnosti ležely před jeho mámou. „Mamko, řekni jí to.“ Isaac vzhlédl k Alex, jeho velké hnědé oči vyhlížely hrozně smutně.

„Babička tě jenom škádlí.“ Alex se lehce zasmála a pohladila Isaaca po zádech, než prohodila talíře. Isaac nadšeně zavýsknul, když dostal své čokoládové palačinky. Eliza se vrátila ke stolu se svými palačinkami, posadila se a natáhla se pro svou kávu.

„Takže, ehm,“ Eliza si odkašlala. „Jak jste na tom po včerejšku s Karou?“

„Mami,“ Alex si povzdechla a promnula si čelo.

„Nerada vidím, když spolu vy dvě nevycházíte,“ pronesla Eliza měkce se znepokojeným tónem.

No jo, nevycházení s Karou pro mne taky není zrovna zábava,“ vydechla Alex. „Ale já jen…“ Kousla se do rtu, než pohlédla na Isaaca. Ten byl příliš zabraný do svých čokoládových palačinek, než aby byl schopný poslouchat, co říkají, ale stejně, Alex o tom nechtěla mluvit, s ním na blízku. „Teď ne, mami,“ naznačila Alex ústy a Eliza přikývla, chápajíc ji, ale také se cítíc lehce poraženě.

„Dobrá,“ vydechla Eliza, akceptujíc, pro teď, porážku.

* * *

Maggie se dívala na webovkách na lety do National City. Najela šipkou na jeden a stiskla vybrat. Objevila se zpráva, ptající se jí, jestli si je jistá, že chce pokračovat a ona se zhluboka nadechla, zatímco váhala. Možná měl Ty pravdu. Podle toho, co Alex věděla, byla Maggie Sawyerová mrtvá. Mohla vážně prostě očekávat, že se objeví a zase si budou hrát na šťastnou rodinu? Slova nedokáží popsat, jak moc se jí stýskalo po Alex a samozřejmě po jejich synovi, ale co bylo to nejlepší pro něj? Pro ně? Hlasitě zasténala, nevědouc, co by bylo nejlepší udělat. Zvrátila hlavu a nechala ji spadnout na vršek pohovky. Zavřela oči, jak přemýšlela, o tom, co by bylo nejlepší. Vrátit se do National City a zkusit získat svou ženu zpátky nebo ji nechat pokračovat ve svém nynějším životě a truchlit pro ni. Jak uvažovala o tom, co udělat, nedokázala se ubránit záplavě vzpomínek na její dobu s Alex a Isaacem.

Alex zabočila na příjezdovou cestu k jejich domu. Vypnula zapalování, odepnula se a otočila se ke své ženě, která seděla na zadním sedadle a usmívala se dolů na jejich novorozeného syna. „Jsi připravená?“ zeptala se Alex. Děťátko bylo dva dny staré a společně s Maggie se vracely z porodnice domů.

„Určitě jsem,“ usmála se Maggie, než Alex vylezla z auta a otevřela zadní dveře. Odepla autosedačku a vyndala ji, Maggie vylezla za ní. Hleděly si navzájem do očí a usmívaly se, než se Alex naklonila a vtiskla něžnou pusu na Maggiiny rty. Oddělily se a shlédly na děťátko, které bylo zatím nepojmenované a obě se zubily od ucha k uchu.

„Pojďme ti ukázat tvůj domov,“ zavrkala na jejich syna, zatímco kráčely po cestičce. Otevřela vchodové dveře a vešly do domu.

„Je příjemné být doma,“ promluvila Maggie se zazíváním. Samozřejmě byla zničená po porodu, ale také v nemocnicích nikdy dobře nespala. Prošla obývákem a posadila se na gauč.

„Je hezké mít tě doma,“ pronesla Alex. „Těch posledních pár dní bez tebe bylo osamělých.“ Alex sklopila držadlo autosedačky, odepnula svého syna a zvedla si ho do náruče. „Každopádně musíme dát tomuhle chlapíkovi jméno.“ Alex se lehce zasmála, když se obracela ke své manželce.

„Chci, abys to rozhodla ty,“ řekla jí Maggie, potlačujíc další zazívání.

„Vážně?“ odvětila Alex. „Měly bychom to rozhodnout spolu, ne?“ Alex položila dítě do košíku a to rychle usnulo. Přikryla ho pečlivě dekou, než přešla ke gauči a posadila se na něj. Maggie se k ní přitulila, zatímco Alex ji objala paží a začala si hrát s jejími vlasy. Přestože zjistily, že Maggie čeká chlapce, stejně mu před porodem nevybraly jméno. Měly jich pár, která se jim zamlouvala a rozhodly se, že počkají, dokud se nenarodí, aby viděli, jak bude vypadat, ale když se narodil, nepřišlo jim, že by se k němu nějaké z těch jmen hodilo. „Maggie? Broučku…“Alex pohlédla dolů a spatřila, že Maggie jí v náručí usnula. „No, hádám, že si o jeho jméně můžeme promluvit později,“ pronesla Alex tiše, než vtiskla něžný polibek na Maggiinu hlavu, zatímco ji v jejím spánku svírala v náruči.

Magginy oči se zamlžily. Věděla, co udělá. Věděla, kde přesně chtěla být.


8

Maggie si balila svoje věci v malém bytě, který nazývala pár posledních měsíců domovem. Neměla toho moc, alespoň nic, co by si chtěla nechat. Nechtěla, aby jí připomínaly život, který jí odvedl od její rodiny. Stejně na to nikdy nezapomene. Byla nervózní z toho, co se bude dít, jistěže byla, ale musela to zkusit. Měla šanci být se svou ženou a synem, tak se potřebovala vrátit. Potřebovala je vidět znovu a mít šanci být šťastná. Nebylo možné vědět jistě, jak Alex zareaguje, ale Maggie musela věřit, že po vstřebání toho šoku, bude Alex stále chtít být s ní. Maggie vydechla při myšlence na návrat domů, zpátky do domu, který kdysi sdílela se svou ženou a synem a hlavně na jeden velice výjimečný moment jejího vztahu s Alex.

Alex vešla do obýváku a posadila se na podlahu vedle Maggie. Právě se nastěhovaly do domu a nový nábytek, který objednaly pro obývák, měl dorazit až další den. Byla zima a měly hučící oheň v krbu, měkkou červenou deku na sezení položenou na zemi před ním. Maggie v Alexině nepřítomnosti zapálila několik svíček a Alex si také všimla láhve šampaňského v chladící nádobě, dvě skleničky čekaly prázdné vedle. „Tohle místo mi přijde tak veliké v porovnání s naším bytem,“ pronesla Alex, zatímco si zastrkávala vlasy za ucho. „Jsou tu čtyři ložnice, Maggie. Čtyři,“ zdůraznila Alex, zatímco pozvedla čtyři prsty.

„Jo, já vím, Danversová,“ zasmála se lehce Maggie. „Vybírala jsem ten dům s tebou. A vždyť víš, jednoho dne ty pokoje budeme prostě potřebovat naplnit dětmi.“

„Hmm, jo, hádám, že budeme,“ usmála se Alex. Nemohla se dočkat, až bude mít s Maggie rodinu. „Takže, kvůli čemu tohle je?“ zeptala se Alex, zatímco se rozhlédla a ukázala k šampaňskému a svíčkám.

„Jen jsem myslela, že by bylo hezké oslavit náš nový domov,“ odvětila Maggie, její srdce začalo bít trochu rychleji, jak cítila nervozitu z nadcházejícího.

„To ano,“ usmála se Alex, jak se sklonila a umístila něžnou pusu na Maggiiny rty. Maggie se usmála do toho polibku a nechala ho prohloubit, když obemkla paže kolem Alexiina krku.

„Jo,“ odtáhla se nakonec Maggie. „Každopádně to není tak, že bys někdy odmítla příležitost napít se.“ Maggie hravě dloubla do Alexiina boku, zatímco se smály.

„To je fakt,“ řekla Alex. „Tak na co tedy čekáme?“ divila se Alex, zatímco se naklonila dopředu a vytáhla láhev šampaňského z chladiče.

„Počkej,“ Maggie položila ruku na tu Alexinu. Alex se přestala chystat k otevření láhve a pohlédla na svou přítelkyni.

„O co jde?“ Alex si všimla, jak nervózně náhle Maggie vypadala. Maggie vzala láhev od Alex a položila ji zpátky do chladiče. Zhluboka se nadechla, než vzhlédla k Alex a zahleděla se do jejích podmanivých očí. Usmála se, zatímco pozvedla ruku a něžně jí přejela palcem po tváři.

„Tolik tě miluji,“ řekla jí Maggie, cítíc, jak jí srdce tluče v hrudi, zatímco se stávala nervóznější.

„Také tě miluji,“ odvětila Alex.

„Ne, Alex, já…“ Maggie se odmlčela. Přerušila oční kontakt, protože potřebovala chvilku, aby se dala do hromady, než pohlédla zpátky na svou přítelkyni. „Nikdy dřív jsem nic takového k nikomu necítila. Nikdy jsem nebyla tak zamilovaná a tak obnažená před někým, jako jsem s tebou.“ Maggie se usmála. „Já…děláš můj den lepším jen tím, že v něm jsi.“ Maggie mluvila měkce, aniž by úsměv opouštěl její tvář.

„Chceš tohle vyměnit za něco silnějšího?“ zasmála se Alex s poukazem k láhvi šampaňského. „Začínáš na mě být trochu sentimentální,“ šťouchla Alex Maggie do paže. Alex byla jedinou osobou, která kdy spatřila jemnější stránku Maggie. Zvnějšku působila tvrdě, možná proto, že byla v minulosti tak raněna, ale s Alex v tom polevila. „Chceš přitvrdit? Mám donést skotskou?“

„Alex,“ zvýšila Maggie hlas. Alex neúmyslně ničila tuhle chvíli. „Rušíš…Já se snažím…“ Maggie se odmlčela a sklopila zrak.

„Zlato, omlouvám se.“ Alex se kousla do rtu. „Promiň, mluv dál.“ Alex položila ruku na Maggiinu bradu a jemně zdvihla její tvář, aby hleděla na ni. „Prosím, protože to, co říkáš, je nádherné. Ráda dostávám komplimenty.“ Alex věnovala Maggie drzý úsměv. „Prosím, pokračuj.“

Maggie se zhluboka nadechla. „Říkala jsem, že… s tebou chci strávit všechny své dny, Alex. Chci zestárnout s tebou po svém boku.“ Maggie přestala hovořit a vytáhla malou stříbrnou krabičku z kapsy. Alex zalapala po dechu, zvedla ruku a zakryla si svá otevřená ústa. „Alexandro Danversová, vezmeš si mne?“

„Ano.“ Alex ani nezaváhala. „Ano, ano. Tisíckrát ano,“ řekla, zatímco jí Maggie vsunula prsten na prst, než se střetly ve vášnivém objetí.

Maggie se usmála, zatímco si točila snubním prstenem kolem prstu. Musela. Musela jet zpátky ke své ženě.

* * *

Mike vešel do bytu a spatřil Karu čekající na něj, stojící nad piknikovou dekou. Byly tam sendviče, koláčky, jahody a karton piv čekající na něj. „Co to je?“ zeptal se Mike, zatímco došel k ní a vtiskl jí jemný polibek na rty.

„No, měl to být piknik v parku, ale…“ Kařin hlas se vytratil, zatímco pokynula k oknu, kde těžce bubnoval déšť.

„Jo, to není zrovna počasí na piknik,“ podrbal se Mike na hlavě, zatímco se rozhostilo ticho. Ačkoliv si promluvili, pořád byli kolem sebe trošku neohrabaní. „Ačkoliv ty umíš létat, takže bychom mohly nalézt nějaké místo, kde je sluníčko,“ zaculil se lehce Mike.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Kara a posadila se, Mike si sedl vedle ní. „Supergirl umí létat,“ opravila ho Kara, zatímco otevřela pivo a podala ho Mikovi, než si otevřela vlastní. „Kara Danversová,“ zavrtěla hlavou. „Ta je jen obyčejná žena. Pracuje jako novinářka a má báječného, chápavého manžela.“ Kara obdařila Mika úsměvem. „Takže tohle je čas Kary a Mika,“ řekla mu a pozvedla láhev. „Ty a já, po zbytek dne. Jen ty a já.“ Mike si přiťukl svou láhví s její, než se oba napili.

Mike věnoval Kaře uznalý úsměv, než se natáhl pro sendvič. „Tak, jak bylo v práci?“ Mika napadlo, že obecné tlachání je to nejlepší, jak začít.

„Ále, Snapper byl prostě Snapper. Nechce mě nechat psát o tom, o čem bych chtěla, jako obvykle.“

Mike si povzdechl. Už roky Snapper nevěnoval pozornost čemukoliv, co Kara napsala a byla to vážně dobrá práce, alespoň podle Mikova názoru. „Proč nedáš výpověď?“ navrhl Mike. Chtěl, aby Kara dosáhla svého plného potenciálu jako novinářka a věděl, že ho nedosáhne, pokud bude dál pracovat pro Snappera.

„A co budu dělat?“ zeptala se Kara, zatímco se natáhla pro cupcake.

„Najdi si jinou práci jako novinářka,“ pokrčil Mike rameny. „Spousta lidí by měla štěstí, kdybys pro ně pracovala,“ usmál se jemně Mike, když jí skládal poklonu. „Jsi skvělá novinářka, Karo a měla bys mít možnost psát o tom, co chceš.“

Kara se trochu začervenala z toho Mikova komplimentu. „Já nevím,“ odvětila. „Jsem tu zvyklá. Odchod by byl risk.“

„Risk?“ odfrkl si Mike. „Copak neriskuješ život jako Supergirl?“ zeptal se. „Nejsi odolná vůči všemu. Už jsi byla ošklivě zraněna, ale to tě nezastaví, abys znovu vyrazila ven, že ne? Úplně malinká změna práce tě jistě nevyděsí.“

„Já…“ Kara se odmlčela, když jí zapípal mobil. Podívala se na něj a její oči se rozšířily při čtení zprávy poslané z DEO. „Nějací ničemní mimozemšťané útočí na centrum města,“ řekla Mikovi.

Kara spatřila záblesk zklamání na Mikově tváři. „V pořádku. Můžeš jít.“

Kara se trochu usmála. Byla ráda, že Mike chápe, že někdy musí odejít, i když měli trochu výjimečného času spolu. „Ne.“ Kařina odpověď Mika překvapila. „Slíbila jsem ti, že budeme celý den spolu, takže…“ Kara psala na telefonu, zatímco mluvila. „Navíc je na pár dní ve městě Kal, takže se o to může postarat. A jsem si jistá, že James nebude moc daleko za ním,“ uchechtla se Kara. Mike se naklonil dopředu a pohladil palcem Kařinu tvář, hledíc hluboko do jejích očí.

„Miluji tě,“ řekl jí, než si ji přitáhl k polibku.

* * *

„Alex.“ J’onn vešel do místnosti a zněl šťastně, že ji vidí. „Jsem rád, že jsem tě zastihl.“ J’onn zašel dál do místnosti a sledoval, jak Alex zběsile uklízí své věci. „Lillian Lutherová má -“

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Už tu nejsem.“

J’onn se podrbal zezadu na hlavě. „No, jsi a -“

„Ne,“ zopakovala Alex. „Měla jsem vyzvednout Isaaca před dvaceti minutami,“ řekla s pohledem na hodinky. „Už tu nemůžu zůstat ani o chvíli déle, promiň.“ Alex nesnášela, že ji práce často zdržela od vyzvednutí jejího syna. Věděla, že to nemůže ovlivnit a zlotřilí mimozemšťané nedodržují pracovní dobu, ale někdy se cítila provinile, že je tolik od svého syna, obzvláště teď, když ani Maggie nebyla nablízku.

„Tohle je Cadmus, Alex,“ řekl jí J’onn. Alex nenáviděla Cadmus víc než cokoliv jiného, obzvláště po tom, co se stalo s jejím otcem. „Ty víš, že potřebuji své nejlepší agenty na -“

„J’onne, prosím,“ žádala ho Alex. J’onn mohl vidět, že neměla dobrý den. „Potřebuji prostě jet domů a být se svým synem,“ řekla Alex. „Vezmi Vasquezovou, je skvělá.“

„Není ty,“ řekl jí J’onn.

„Já…“ Alex přestala mluvit. J’onn mohl vidět, že její obličej zbledl jako stěna a její ústa se otevřela dokořán. J’onn se otočil, aby se podíval za sebe, když zaslechl kroky. Také se zdál pěkně šokovaný tím, koho spatřil přicházet k nim.

„Ahoj, Danversová,“ usmála se Maggie. Nevěděla, jak nejlépe se zjevit zpátky v Alexině životě, takže, když přistála na letišti, zjistila, že si shání taxi ke kancelářím, za které se maskovala budova DEO. Před tím, než měla čas si něco promyslet, vcházela do budovy, v naději, že tam najde Alex. Vše, po čem toužila, bylo vidět ji znovu, takže v tu chvíli vážně neuvažovala o ničem jiném.

„Já…“ Alex si přitiskla ruku na hruď. Přišla jí úplně stažená, jako by byla zmáčknuta. Jako by nemohla dýchat. „Já…nemůžu…“ Alexin hlas byl sotva slyšitelný, jak se se žuchnutím zřítila k zemi.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu