Nedokonalé vzpomínky

Napsala: nerdrific79, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Originál zde.

Úvodní slovo překladatele: Děj téhle povídky přímo navazuje na závěr třetí série Dívky odjinud(Lost girl). Pokud jste seriál neviděli, tak bych vám pro lepší orientaci v ději doporučil to napravit. Navíc si myslím, že ten seriál stojí za to a výjimečně to v něm pro ústřední ženský pár skončí dobře, takže co chtít víc :). Narozdíl od seriálu tato povídka vychází z toho, že Bo na konci série nezmizela v černém dýmu a Tamsin nezemřela a znovu se nezrodila. Nicméně pro fandy ústředního páru ze seriálu špatná zpráva, tohle není povídka o něm, tady to párování dopadne jinak. Sice mám Bo s Lauren rád, ale po přečtení několika různých povídek s různými páry, se mi nakonec nejvíc líbila tahle. A poslední varování, konec téhle povídky připomíná spíše závěr série, tudíž to žádný opravdový závěr není, ale nebojte, povídka má pokračování.

1

„Ale, ale, copak to tu máme?“ zeptala se Evony. „Nepřítel Fae číslo jedna. Vážně jsi si myslela, že tě nevystopuji?“

Lauren nic neřekla. Zůstávala zticha, jak seděla na podlaze, uvázaná řetězem ke zdi hluboko v kobkách temných Fae.

„Nemáte co říct, doktorko Lewisová? Ani na svou obranu?“ zeptala se s pozvednutým obočím.

„Pokud nechceš další připomínku toho, jak jsem znovu zachránila Fae, tak jaký by to mělo smysl? Stejně mě zabiješ, nebo je tohle začátek oslavování toho, jak úžasná jsem?“

„Ale, ale, doktorko. Myslím, že chápu, co na tobě ta suku-čubka vidí. Tak vzpurná i v okovech. Hmm… Začínám o tom teď mít lepší představu.“

Než mohla Lauren znovu odpovědět, dveře se se skřípotem otevřely. K nohám vůdkyně temných Fae byla vržena postava. Nebyla schopná vidět, kdo je to, jelikož stíny zakrývaly tvář té osoby, ale pak uviděla boty a bylo jí okamžitě jasno.

„Kenzi?! Co tu děláš? Proč nejsi s Bo?“

„Co tady dělám?! Co ty tady děláš?“ zavřískla Kenzi. „Bo tě šla najít a zachránit Dysona.“

Lauren poraženecky poklesla ramena. „Viděla jsem ji, ale udělala jsem, co jsem musela, abych ji udržela v bezpečí. Kenzi, poslouchej mě…“

„Ach, to už stačilo,“ přerušila je Evony. „Vážně si myslíte, že se sem Bo dostane včas? Obě budete mrtvé, než se k vám dvěma dostane. Ale nedělejte si starosti, možná dám vaše ostatky do lávové lampy. Ano, ubohé, ale takhle tě pořád bude schopna nažhavit, doktorko.“

„Takový nevtipný talent. Vysála jsi ho z někoho? Protože sama žádný nemáš,“ zeptala se Kenzi suše.

„Morriganová, prosím,“ žadonila Lauren. „Nech si mě, ale pusť Kenzi. Nemá s tím nic společného.“

„Lauren, ne, Bo tě miluje. Bude tě potřebovat. Evony, nech Lauren jít. Je pro tebe mnohem cennější živá než mrtvá.“ Kenzi nechtěla umřít. Jen si nebyla jistá, že by se Bo dokázala vyrovnat s tím, že je ona naživu, vědouc, že Lauren zemřela místo ní.

„Nuda!“ prohlásila bezvýrazným tónem. „Obě jste připravené obětovat se, kvůli čemu? Kvůli lásce? Bo je Fae. Přežije vás obě o několik století. Najde si novou nejlepší kamarádku. Novou milenku…ach počkat…nikdy nepřestala s dopřáváním si nových milostných objektů, že ne, doktorko?“

Lauren nedokázala zabránit, aby sebou při té poznámce netrhla. Byla to pravda. Bo byla dokonalým příslušníkem svého druhu a Lauren nebyla schopná uspokojit takovou úroveň dokonalosti sama. Ponořila se do všech Boiných záležitostí, v pokusu vyjít vstříc všem jejím potřebám, ale dosáhla jen toho, že ztratila samu sebe.

Kenzi si všimla Laureniny reakce, jakkoliv slabá byla. Věděla, že její nejlepší kámoška miluje Lauren nade všechno, ale co Bo cítila a k čemu skutečně docházelo, nebylo vždycky to samé.

„Ať je to jakkoliv. Bo mne miluje a až zjistí, že jsi mě zabila, nebude existovat žádné bezpečné místo, kam by ses schovala. Zabiješ i Kenzi a nebude otázkou, jestli zemřeš, ale jak bolestivé to pro tebe bude,“ zasyčela Lauren.

„Má pravdu. Bo nikdy neustane. Miluje Lauren a já jsem jejím srdcem,“ prohlásila Kenzi smutně. „Pomstí nás. Lituji jen toho, že tu nebudu, abych to viděla.“

Evony to netečně zvažovala. Pravda, chtěla, aby Bo trpěla. Ona a celý ten její nezařazený nesmysl. Ale, pokud by je zabila, ta suku-čubka a její družina dobroserů by jí pořád byla za prdelí. Navíc, i když byla vyhlášena válka lidem, které někdo prohlásil za své, pořád bylo potřeba řídit se protokolem. Ne, že by jí někdy vadilo porušovat pravidla, ale neměla trpělivost na to uklidňovat starší. Opravdu chtěla přimět Bo trpět, takže kromě toho, aby je zabila, co mohla udělat jiného, pokud…ušklíbla se pro sebe. Ano, to bude fungovat skvěle. Žádné zabíjení, žádné problémy a Bo bude stejně trpět.

Lauren viděla, jak Morriganové v hlavě šrotují kolečka. Měla pocit, že, ať už jde o cokoliv, nevěští to pro ni nic dobrého. Pohlédla na Kenzi a srdce se jí sevřelo nad tím výrazem plným naděje, který měla na tváři.

„Máte pravdu,“ prohlásila Evony chladně. „Nedokáži, aby se věci vrátily tam, kam chci, s Bo za zadkem.“

„Vážně nás pustíš?“ Kenzi se snažila nevkládat do svého hlasu naději, prostě se jen chtěla odtud dostat. Páchlo to tu zoufalstvím a zatuchlým vzduchem.

„Pustit vás? Budete volnější, než jste teď a Bo bude parádně trpět,“ uchechtla se temně.

„Nevím, jakou hru to hraješ, Evony,“ pronesla Lauren tvrdě, „ale bez ohledu na cokoliv, zemřu s vědomím, že mě Bo miluje a já ji. Co budeš mít ty, na konci svého dlouhého mizerného života?“ Lauren byla unavená z téhle hry na kočku a myš a pokud měla zemřít, tak doufala, že vyprovokuje Evony k rychlé smrti.

„Ale drahoušku, jak můžeš milovat někoho, koho ani neznáš?“

Z toho úsměvu, který jim věnovala, je zamrazilo.

„O čem to mluvíš?“ Kenziina panika se začala zvětšovat. Pohlédla na Lauren a viděla, že je stejně tak zmatená. „To nedává žádný…“

A s tím, se Lauren a Kenzi propadly do temnoty.


2

„Kde kčertu jsou? Lidé jen tak nezmizí!“ zaječela Bo frustrovaně, když vešla do Dalu. Pustili se za pár vodítky, ale bez užitku.

„Bo, prosím, uklidni se…“

„Uklidni se, Dysone? To si děláš srandu?“ zeptala se Bo rozpáleně. „Je to šest měsíců! Proč se už někdo neobjevily nebo se mě alespoň nepokusily kontaktovat?“ Posadila se s rameny poraženecky svěšenými. „Kenzi je mým srdcem, potřebuji ji. Potřebuji i Lauren. I když už se mnou nechce být, potřebuji vědět, že je v bezpečí.“

Dyson nalil oběma pití. „Dozvíme se to, Bo. Kenzi přežívala na ulici roky a Lauren je velice vynalézavá. S trochu štěstí unikly spolu. A aby bylo jasno, vím, že tě Lauren miluje, Bo.“ Přestože chtěl být objektem jejího zájmu, smířil se s tím, že to, co spolu sdíleli teď, bylo jen přátelství. Udělal by cokoliv pro to, aby zachránil Lauren, jelikož ona zachránila jeho, a chtěl se ujistit, že Kenzi se znovu shledá s Bo.

„Doufám, že máš pravdu, Dysone. I když neexistuje žádný důkaz, že v tom má prsty Evony, stejně se nemůžu zbavit pocitu, že něco ví.“

„Souhlasím, ale nech mě nejdřív prověřit ještě pár kontaktů, než zajdeme dál. Prosím, slib mi to, Bo.“

„Jasně, ale jakmile budu vědět, že má co dočinění s jejich zmizením, tak za nic neručím,“ pronesla s pohledem upřeným zpříma do jeho očí.

* * *

Příštího dne na stanici

Dyson dorazil na okrsek a překvapeně spatřil, že Tamsin už tam je a listuje ranními novinami. „Konečně si hledáš opravdové bydlení?“

„Jo, jasně,“ zamumlala Tamsin přes své kafe. Přespávala v Laurenině bytě, ale o tom nemusel vědět. Pomohla Bo a Dysonovi v prověřování stop a souhlasila, že v tom Morriganová hrála nějakou roli, ale jak velkou, to jí stále unikalo. Jak otočila stránku, vyprskla kávu, kterou měla v puse. „No to kurva není možné!“

Dyson si podrážděně povzdechl. „Je to vážně nezbytné?“

„Ne, koukni, Dysone!“ ukázala na noviny s nervózním vzrušením.

„Konečně jsi našla auto, které se nerozpadá?“ uchechtl se.

Na oplátku ho zpražila pohledem.

„Vážně, to auto je smrtící past, nehledě na ten kouř.“ Hlas se mu vytratil, když to uviděl. „No, co to kčertu?!“ Popadl ty noviny. Přestože poznal ty ženy a viděl text pod jejich fotkou, stejně tomu nemohl uvěřit.

Tamsin chápala jeho nevíru. Pod oznámením zásnub byla fotka nikoho jiného než Kenzi a Lauren, ale proč je fotka identifikovala jako strážnici Olivii Williamsovou a Natashu Nasyrovovou?


3

Blonďatá strážnice zasténala, když vešla do bytu a u dveří odhodila svou kabelku. Rychle a tiše vyšla do patra a po cestě ze sebe stáhla svou uniformu. Tenhle týden měla odpolední šichtu, což jí alespoň umožňovalo být v noci doma.

Vlezla si do sprchy. Nechala horkou vodu konejšit její unavené svaly. Po pár minutách uslyšela, jak se dveře do sprchy otevřely a hned na to se kolem jejího pasu obtočily paže. „Těžký den v práci, broučku?“ zeptala se tmavovláska a zasypávala jí rameno polibky.

„Hmm…jo to byl. Zjevně vypisuji pokuty jen těm, kdo mě platí,“ odfrkla si.

Olivie původně neplánovala být policistkou. Kráčela po cestě medicíny, ale po Afghánistánu byla stále pronásledována životy, které nebyla schopna zachránit. Bolelo ji přemýšlet a to ticho v laboratoři bylo ohlušující. Ztratila svůj zápal pro vše spojené s vědou. Se svými vojenskými zkušenostmi a vysoce postavenou kamarádkou byla schopná rychle najít práci. Její práce nevyžadovala přemýšlení mimo rámec a jí to tak vyhovovalo. Možná se někdy přistihla, že nesouhlasí s metodami, které předváděl nějaký doktor, ale z větší části byla spokojená. Měla milující a pozornou přítelkyni. Popravdě to byla v první řadě její práce u policie, která jim umožnila seznámit se.

Před šesti měsíci byla na běžném výjezdu. Někdo nahlásil opuštěné auto u silnice. Po tom, co rutinně prozkoumala vozidlo, se jí zadrhl dech v hrdle. V kufru bylo tělo. Roztřesenou rukou se snažila ucítit puls a dech a úlevně si vydechla, když ho našla. Brunetiny oči se rozevřely dokořán. V tom okamžiku, kdy se jejich oči střetly, se dostavil pocit povědomosti. Což byl nesmysl, protože posledních pět let strávila v armádě, ale nikdy nic takového s nikým nezažila.

Zavrtěla hlavou a sklonila se, aby ji rozvázala. „Madam, jste v pořádku?“ zeptala se, zatímco jí pomáhala z kufru. „Můžete mi říct své jméno a jak jste se dostala do toho kufru?“

Ta dívka na ni nepřestávala zírat, z jejích modrých očí čišel zmatek. „Ach, ne… já nevím.“

„To je v pořádku, slečno…?“

„Nevím ani to!“ Pohlédla na policistku a začala panikařit.

„Zhluboka se nadechněte,“ pronesla klidně. Olivie nevěděla, co to na ní je, ale cítila se vůči té ženě ochranitelsky, chtěla ji udržet v bezpečí. „Proč si nezkontrolujete kapsy, jestli nemáte nějaký průkaz?“

„Jo, jistě, dobrý nápad.“ Zoufale si prohledávala kapsy svých džínů. Žádná peněženka, žádná hotovost, žádné ponětí… Počkat, co bylo tohle, lístek papíru. „Hmm…“ divila se nahlas, „co je to?“ Rozbalila ten kus papíru. „Natasho, najdu tě, bez ohledu na to, jak daleko utečeš,“ varoval ji ten lístek, podepsaný nějakým chlápkem jménem Bo.

Olivia viděla, jak v jejích očích blýská strach. „Ochráním vás, slibuji.“ I když ji neznala, nijak to neubíralo na její potřebě chránit ji.

„Proč? Ani mě neznáte? Kčertu, ani já se nevím, kdo jsem!“

„Máte pravdu, neznám vás, ale vím, jak udržet lidi v bezpečí, tak mě nechte.“ Počkala pár chvil, než Natasha souhlasila. V policistčiných hnědých očích bylo něco, co jí přišlo nejen povědomé, ale také bezpečné.

„Zní to, jako byste se potřebovala uvolnit, strážnice. A já vím přesně, co s tím,“ zapředla jí Natasha do ucha. Zatímco její ruka vyrazil na průzkum jejího miláčka.

Všechny myšlenky, které zbývaly v Oliviině hlavě brzy odvanuly, jak se poddala doteku své přítelkyně.

* * *

Příštího rána

„Nějaké plány na dnešek?“ zeptala se Natasha, když její partnerka sestupovala ze schodů. Doufala v den doma, jelikož obě neměly kvůli svým pracím moc volného času. Než mohla odpovědět, byla vyrušena zaklepáním na dveře.

Zmatená Olivie přistoupila ke dveřím, než je otevřela. Z bezpečnostních důvodů zkontrolovala, kdo to je. Ne, že by byly nějaké potíže, ale stejně, když někoho najdete v kufru auta, tak nikdy nevíte, co čekat. „Je to jen Evony.“

„Evony, jsem překvapená, že tě vidím,“ pronesla, když otevřela dveře.

„Neplánovala jsem to, ale něco se vyskytlo. Odpusťte mi nedostatek formalit. Jen se obávám o vaše bezpečí.“

„Ale samozřejmě, můžu ti nabídnout něco k pití?“ zeptala se Olivie. Evony tu pro ni byla po tom, co opustila pole medicíny a dokonce jí pomohla najít tuhle policejní pozici. Pomohla jí najít byt a zdálo se, že vždycky přesně ví, co potřebuje. Takže, když našla Natashu, byla to Evony, kdo tu byl, aby jí s tím pomohl.

„Ne, obávám se, že se nemohu zdržet dlouho. Hele, půjdu rovnou k věci. Od některého ze svých kontaktů jsem slyšela, že Bo Dennisová hledá Natashu.“ Evony předstírala znepokojení, jak mluvila.

„Cože?!“ Natasha vyskočila z gauče. „Co po mně chce? Nepamatuji si nic ze své minulosti, jak se před ní mám chránit?“

Olivie přešla přes místnost, aby ji utěšila. „Tasho, to je dobrý. Víš, že nedovolím, aby se ti cokoliv stalo. Udržela jsem tě v bezpečí doteď a kdokoliv by tě chtěl, musí projít přese mne.“ Odhodlání v jejím hlase částečně brunetě ulevilo, ale stále se jí pevně držela.

Morriganová sledovala tu scénu s pobaveným zájmem. Bylo obtížné skrýt svůj úšklebek, ale všechno se vyvíjelo podle jejího plánu.

„Evony, byla jsi schopná přijít na to, proč tahle Bo po ní jde?“ zeptala se Olivie se svraštělým obočím.

„No, moje zdroje mi byly schopny sdělit, že Natasha svědčila proti Bo u soudu kvůli vydírání, což také poslalo do vězení jejího dědečka, který je notorický znám jako Král krve. Ona je teď venku a chce se pomstít. Před ničím se nezastaví.“

„Počkat? Bo je ona? To je chlapské jméno, ne?“ Olivie se pro sebe krátce uchechtla. Spolehněte se na její holku, že si bude dělat srandu, když se situace stane příliš vážnou. Byla to ale jedna z věcí, kterou na ní milovala.

„Tady.“ Evony jim podala papír. Byla jsem schopna získat tenhle její starý plakát ‚Hledá se‘. Slyšela jsem, že si ve vězení udělala dost jméno. Považovala bych ji za nebezpečnou a Olivie? Budeš možná nucena použít smrtící prostředky. Nikdo ti to nebude dávat za vinu. Popravdě, podle toho, co jsem slyšela, udělala bys téhle zemi laskavost.

Olivie studovala ten list. „Je překrásná.“ Téměř od ní nedokázal odtrhnout oči, dokud neuslyšela hlas vedle sebe.

„Jo, pokud ti jde o tvářičku,“ odfrkla si Natasha otráveně.

„To kvůli tomu je nebezpečná,“ varovala je Evony. „Může se díky svému šarmu dostat ze všeho, takže se mějte na pozoru. Neváhejte mi, prosím, zavolat, pokud byste cokoliv potřebovaly a, obzvláště, pokud by byla viděna někde v okolí.“

„Díky, Evony, za všechno! Nevím, co bychom si bez tebe počaly,“ prohlásila Olivie vděčně.

„Nemluv o tom. Chci vás jen vidět šťastné. Jen se ujistěte, že dostanu pozvání na svatbu,“ pronesla, zatímco ji světlovláska vyprovázela ke dveřím.

„Tak daleko ještě nejsme, ale ano, rozhodně jednu obdržíš.“

Když se dveře za ní zavřely, Evony loudavým tempem došla k limuzíně čekající venku. „Bianco? Buď tak hodná a zavolej za mě do novin. Ráda bych otiskla zásnubní oznámení v Montrealských a Torontských novinách. Ujisti se, že naše valkýra na policejním oddělení dostane svůj výtisk.“ Byla potěšena, že umístila poslední figurku na šachovnici. Odstranila některé vzpomínky Lauren a nahradila je tak, jak se jí hodilo. U Kenzi se rozhodla jí je prostě všechny vymazat, než ji umístila do toho kufru. Musela by se obtěžovat s vymýšlením vzpomínek pro ni a měla naplánovanou manikúru. Těsně před tím zavolala na policii. Žádné vzpomínky na Fae a jediný dojem, který měly z Bo teď, byl strach. Samozřejmě, že je ta suku-čubka najde, ale nebude to šťastné shledání, ve které po měsíce doufala. Pokud je Bo překvapí, mohlo by ji to případně stát život. Jako člověk, který zabil Fae, by si Lauren podepsala vlastní rozsudek smrti a Bo by zemřela rukou ženy, o které prohlásila, že ji miluje nade vše. Pokud by je Bo skutečně přiměla vyslechnout ji, tak by porušila pravidlo číslo jedna, což by znamenalo ortel smrti pro všechny. A Bo zemře s vědomím, že to způsobila. Vážně to nemohla naplánovat lépe. To jediné, co ji překvapilo, bylo, že se ten vztah tak rychle vyvinul z přátelského do romantického. Ale zas tak překvapivé to nebylo, jelikož lidé měli tendenci upínat se k čemukoliv, co jim připadalo povědomé. Ubohá osamělá stvoření. Když už nic jiného, chtěla tam být a vidět výraz na Boině tváři, až uvidí to oznámení v novinách. Pro teď bude ale jen sedět v pozadí a užívat si ten chaos, který bude následovat.


4

Po tom, co spatřili to oznámení v novinách, si Tamsin s Dysonem pospíšili do Dalu v naději, že tam najdou Bo. Místo toho našli otráveného Tricka leštícího sklenice, s Vexem okupujícím jednu z barových stoliček.

„Dysone? Tamsin? Je všechno v pořádku? Vypadáte, jako byste viděli ducha!“ zeptal se Trick se svraštělým obočím.

„Jo, dalo by se to tak říct,“ prohlásila Tamsin suše.

„Byla tu Bo, Tricku?“ zeptal se Dyson, po tom, co po Tamsin střelil pohledem.

„Zatím ne, ale zmiňovala se o tom, že se staví. O co jde, Dysone?“ Vnímal jejich nervózní stav. Kvůli čemu byli tak nesví? V tu chvíli se o to začal zajímat i Vex.

Tamsin si povzdechla a podala Trickovi ty noviny. „O tohle. Potřebujeme najít Bo dřív, než to uvidí.“

„No do hajzlu!“ pronesl Vex s pusou dokořán. Nemohl uvěřit tomu, co před sebou viděl. Pryč byla jeho řasenková kamarádka a na jejím místě byla žena s plachým úsměvem a jen nejnepatrnějším líčením. Stále krásná, ale zdálo se, že prostě něco chybí.

„Trick zkoumal ty noviny v nevěřícném stavu. Za svůj život viděl spoustu věcí, ale tahle byla rozhodně mezi nejdivnějšími deseti. Po tom, co studoval to oznámení ještě o něco déle, se potvrdilo jeho podezření o zásahu Fae. Znal Lauren dost na to, aby věděl, že by na sebe nepřitahovala tolik pozornosti. Ne s tím, že ji hledají světlí Fae. Tohle, když už nic jiného, je obě přivádělo do nebezpečí. Před kýmkoliv, kdo měl zášť vůči jeho vnučce, nebo kterýmkoliv Fae, který by si chtěl udělat jméno tím, že zabije tu doktorku.“

Všichni se shromáždili kolem baru a stále se snažili vstřebat tu fotku, když Vex vydal zalapání po dechu. „Jsou to…“ zeptal se a zuřivě poklepával na fotku, „rozumné boty, co má Kenzi na sobě?! Ježiš! To je jako zkurvená invaze zlodějů těl! Pokud kdy existoval zločin proti lidskosti, tak je to zrovna tohle.“ Když viděl ty nasupené pohledy vyslané jeho směrem. „Co? Víte, že je to pravda.“

Tamsin obrátila oči v sloup, ale i ona s ním souhlasila. „Větší problém je, jak to řekneme Bo?“

„Řeknete mi co?“ zeptala se Bo, jak se blížila k baru. Bylo to trochu divné, vidět je namačkané k sobě a ještě víc to, jak na ni jen prázdně hleděli. Pohlédla na ty noviny. „Bude se ženit někdo koho známe?“ zažertovala.

„Dalo by se to tak říct, drahá. Nebo alespoň lidi, o kterých jsme si mysleli, že je známe,“ prohlásil Vex, než ho Tamsin praštila loktem do žeber. „Nepomáháš, Vexi!“ zasyčela na něj.

Bo na ně nepřestávala hledět, jako by si myslela, že se všichni zbláznili.

Dyson opatrně vystoupil vpřed. „Bo, našli jsme něco ohledně Lauren a Kenzi, ale obávám se, že mohou být v nebezpečí.“

„Cože? Proč jste mi do neřekli dřív?“ dožadovala se Bo. „A co to má společného s tím pitomým oznámením v novinách?“

„Bo,“ povzdechl si Trick, „myslím, že by sis na to možná měla sednout.“

Naposledy se rozhlédla a posadila se. Jak to udělala, její oči přitáhla ta fotka, načež se rozesmála. Všichni si rychle vyměnili pohledy. Očekávali nějakou reakci, ale ne tuhle. „Vážně, lidi? Lauren a Kenzi? Dokážete si to představit? Zjevně je to nějaký druh žertu od někoho, kdo má příliš volného času. Znám Kenzi a ta by se nenechala zachytit v těchhle botách. A pokud se skrývají, proč tohle publikovat?“

„A v tom leží to nebezpečí,“ pronesl Dyson tiše. Prověřil jsem to u jednoho ze svých kontaktů na montrealském oddělení. Existuje strážnice Olivie Williamsová a na té fotce, kterou poslal, je zcela jistě Lauren. Nebyl jsem schopen zjistit nic víc o Kenzi, ale podle těch novin je účetní v nějaké právnické firmě.

„To by rozhodně vysvětlovalo ty boty,“ prohlásil Vex a vysloužil si od všech zlobný pohled.

Bo poslouchala, ale byla příliš rozptylována zíráním na tu fotku. Lauren vypadala nádherně, jako vždy a, přesto, jak žhavě vypadala ve svém laboratorním plášti, Bo nedokázala zabránit dumání nad tím, jak by vypadala v policejní uniformě. Při dalším zkoumání fotky se jí sevřelo srdce, když si všimla té lehké prázdnoty v jejích očích. Vždycky jiskřily, i když jen zuřila, ale víc, když byla vzrušená kvůli něčemu svázanému s vědou. Vypadaly šťastně, ale jejich oči stále prozrazovaly, že něco chybí. Byla by víc rozrušená, kdyby to byla její Kenzi a její Lauren, ale ten pár na fotce jen vzdáleně připomínal její milované. „Tricku, máš v těch svých knihách cokoliv, co by tohle vysvětlovalo?“

Vřele se na ni usmál. „Můžu ti říct, že jsou v tom nějak zapleteni Fae. Je možné upravit něčí paměť…“

„No to mě poser!“ prohlásila Tamsin a praštila pěstí o bar. „Boragin byl v Evonině kanceláři pár dní po tom debaklu s Taftem.“ Vidouc Boin zmatený výraz to vysvětlila blíž. „Mají schopnost nejen vymazat úplně paměť, ale také pozměnit tu předchozí. Často jsme je používali ve válce, abychom druhou stranu krmili falešnými informacemi. V tu chvíli jsem si o tom nic nemyslela, ale vím, že je Evony poslední dobou z města častěji než obvykle.“

„Já to věděla!“ vyskočila Bo na nohy a oči jí modře zářily. „Věděla jsem, že je zatím Morriganová! No tak, musíme teď jít!“

Zatímco se Dysonovi ulevilo, když viděl Bo dostat se ze skoro šokovaného stavu, věděl, že budou muset postupovat opatrně. „Nemůžeme se prostě rozeběhnout do Montrealu, potřebujeme plán, Bo.“

„Dysone, jsou v nebezpečí! I jako…“ pohlédla na ty noviny, „Olivie a Natasha, potřebují ochranu!“

„Nemyslel jsem si, že někdy budu souhlasit tady s vlčkem, ale má pravdu,“ řekl Vex, než do sebe hodil svůj panák.

„Et tu, Vex?“ ušklíbla se Bo.

„Přemýšlej o tom, drahá. Proč to otisknout v Torontských novinách, když žijí v Montrealu? Evony si vždycky užívala hraní si a věděla, že pokud tohle uvidíš, že se za nimi rozjedeš. Otázka, kterou si musíš položit, je, jaký má důvod k tomu, aby ses tam dostala teď po celé té době? Past, to ti povím,“ dokončil to Vex s pokývnutím hlavy.

„Přestože mě bolí říct to,“ pronesl Trick, „Vex má pravdu. Potřebujeme víc informací. Pokud je za tím vskutku Evony, musela porušit pár pravidel, vzhledem k tomu, že je Lauren majetkem světlých Fae a Kenzi jsi ty prohlásila za svého člověka. I přestože byla dočasně vyhlášená válka vůči lidem, které si někdo nárokoval, nebylo by to v jejích pravomocech podnikat vůči nim akce.“

Bo se pomalu posadila a naznačila, že se potřebuje napít a Trick jí rychle nalil. „Kromě ujištění se, že jsou v bezpečí, měli bychom se vůbec obtěžovat s obnovováním jejich vzpomínek? Dá se to vůbec provést?“

Dyson na ni ve zmatku upřeně hleděl. „Proč bys to vůbec říkala?“

„Protože,“ povzdechla si Bo. „Možná jsou šťastnější takové, jaké jsou teď, pryč odtud a pryč ode mne. Nebyla jsem tou nejlepší přítelkyní. Do háje, ani jsem si hned nevšimla té záležitosti s tou záměnou s kitsune…“

„Ach, vybodni se na to, sukubo! Potřebujeme vytvořit plán, ne tu posedávat, zatímco se budeš utápět v sebelítosti!“ odfrkla si Tamsin otráveně.

Bo ji na oplátku obdařila smrtícím pohledem. „No dovol?“ zeptala se hlubokým hlasem.

„Na tohle nemáme čas! Evony účinně spustila tímhle oznámením odpočet. Ty ustavičně mluvíš o svobodě volby. Myslíš, že si tohle vybraly?“ prohlásila Tamsin zaníceně. „Koukni na tu fotku, Bo!“

„Jo, Tamsin, viděla jsem ji! O co ti jde?“ Bo začínala být vážně nasraná.

„Jde mi o to, že, ano, komukoliv, kdo je nezná, mohou připadat šťastné. Ale my všichni můžeme vidět tu prázdnotu, které se jim odráží v očích. Jak by někdy mohly být šťastné, když ani neví, kdo jsou anebo kde byly? Nezaslouží si mít takovou možnost?“

Boin počáteční vztek ji začal opouštět. „Máš pravdu Tamsin. Ubíjí mě vidět ten uštvaný pohled, který souží Lauren.“

„Viděla jsem ten pohled mnohokrát. Byla voják a tohle není neobvyklé pro ty, kteří opustí armádu a vydají se na tohle pole působnosti. Hádám, že kdokoliv ji přeprogramoval, nasměroval ji od vědy. Je tak zaměstnaná psaním hlášení a hlídkováním, že ani nemá čas přemýšlet. Všichni víme, jak je doktorka pyšná na ten svůj mozek.“

„Zase máš pravdu, Tamsin,“ uchechtla se Bo. „Takže bych si buď měla koupit los nebo to znamená, že na nás míří další Faepokalipsa.“

Trick si úlevně oddechl, že valkýra byla schopna přivést Bo k rozumu. Což bylo vskutku velice vzácné. „Uvědomím Ashe.“

* * *

Ústředí temných Fae

„Evony, co to má kčertu znamenat?!“ dožadoval se Hale a praštil těmi novinami na stůl.

„No to je ale, Ashi, příjemné překvapení. Teď odejdi!“ pronesla Evony suše.

„Ne, dokud mi neřekneš, co jsi udělala! Až o tom uslyší starší…“

„Tak co?“ opáčila Evony. Pohlédla na to oznámení v novinách. „No to se podívejme. Boina milenka a její nejlepší kamarádka? Kdo by to řekl? Myslíš, že to prováděly celou dobu?“ zašeptala s předstíráním překvapením.

„Musím ti připomínat, že Kenzi je Boiným člověkem? A Lauren patří světlým Fae?“

„Vážně? Protože mi nepřijde,“ pronesla stroze, „že bys třeba jen dokázal zabránit tomu, aby ti tvůj drahocenný mazlíček pořád neutíkal. Mimoto, kde je tvůj důkaz, že jsem v jejich útěku jakkoliv zapletená? Možná měla ta dobrá doktorka zlomené srdce až příliš mnohokrát.“

„Až najdu ten důkaz, který potřebuji, ujistím se, že tvoje vyzáblá prdel dostane pořádný výprask!“ pronesl rozzuřeně.

„Zase mě očumuješ? Jsem polichocená, Ashi,“ prohlásila Evony s mrknutím. „A teď, pokud nehodláš plýtvat dál mým časem…zmiz!“

Evony sledovala jeho odchod, než zvedla telefon. „Ahoj Olivie, tady Evony. Moc krásné oznámení v novinách! Chtěla jsem být první, kdo vám pogratuluje! Brzy mi zavolej a poobědváme spolu!“ Rozesmála se při představě toho panického telefonátu, který brzy obdrží.


5

Z Natashina pohledu

Světlou stránkou toho, když člověk nemá vzpomínky delší než šest měsíců, je, že tam nejsou žádné špatné, ale ani nic, s čím by je porovnala. Alespoň měla Olivii. Ten první měsíc byla tak vlídná a neskutečně trpělivá. I když jsem vycítila ty zdi, které si kolem sebe pečlivě vybudovala, vždycky tu byla, aby mne uklidila. První dva měsíce jsme spaly v oddělených pokojích, ale noc v blondýně často vyvolávala hrůzy války. Plížila jsem se k ní do postele, abych jí pomohla ukonejšit před jejím strachem, abych ji každou noc chránila, jako ona zachránila mě, načež jsem se vracela do vlastní postele.

Ke konci druhého měsíce jsme se obě rozešly do svých pokojů po úžasném jídle servírovaném s vínem. Tak jsme po pravdě končily většinu večerů. Z nějakého důvodu byla tahle konkrétní noční můra silnější než ty ostatní. Moje obvyklé metody konejšení tentokrát nefungovaly. Svírala jsem ji ještě pevněji, líbala jsem ji ze strany hlavy, šeptala jsem jí slova na uklidnění. I přestože se dívala mým směrem, zdála se být v jiném světě. Bolelo mě vidět ji uzamčenou v takové bolesti. Tahle silná žena, která mi dala místo k bydlení, chránila mne, o které jsem věděla, že by pro mne udělala cokoliv… Bála jsem se, že je v pasti. Naklonila jsem se, abych ji párkrát políbila a žadonila, aby se ke mně vrátila z jakékoliv noční můry, která ji držela ve svém sevření. Ulevilo se mi, když mi začala oplácet polibky. „Co to děláš?“ zeptala se zmateně. „Já nevím. Prostě mi to dovol,“ zašeptala jsem, než jsem se naklonila a vložila do toho větší sílu. To bylo naposled, co jsme šly do postele odděleně. Její noční můry se teď vyskytovaly vzácně a nemyslím si, že i kdybych měla své staré vzpomínky, že bych někdy milovala někoho tak, jako ji.

Být účetní v právnické firmě bylo hezké a dobře placené, ale často jsem měla pocit, že moje kóje není větší než ten kufr, ze které jsem byla před měsíci zachráněna. V životě toho muselo být víc než tohle, něco, co by nabízelo větší vzrušení. To místo jsem získala s Evoninou pomocí. Hmm… Evony pro mne byla hádankou. Nevěřila jsem jí tolik, jako Olivie, bylo na ní prostě něco, co mi nesedělo. Kdykoliv jsem zmínila průzkum své minulosti, příliš rychle namítala, že to není bezpečné nebo, že nechá někoho podívat se na to místo mne. Poděkovala jsem jí, že na mne dohlíží, ale ani mne to neoblblo. Ještě jsem nepředložila své obavy Liv, ale musím to brzy udělat. Něco na téhle záležitosti s Bo mi nepřipadá správné.

Natasha dál hleděla na domovskou stránku Torontského policejního oddělení před sebou. „K čertu s tím,“ pomyslela si. „Cokoliv může Evony skrývat, nedovolím, aby se to vrátilo a ublížilo Olivii. Je na čase, abych se o ni postarala, jako se vždycky stará ona o mě.“

„Torontské policejní oddělení, jak vám mohu pomoci?“

„Ano, potřebuji mluvit s vaším vedoucím detektivem. Je důležité, aby k tomu došlo hned,“ prohlásila Natasha.


6

„Konečně,“ pomyslela si Olivie, když zaparkovala auto. Byl to vzácný den, kdy lidé dodržovali dopravní předpisy a byli slušní. „Den bez vtipů o koblihách a kávě zdarma? Hmm, možná jsem si měla koupit cestou domů los,“ uvažovala nahlas. Doma. Jedno slovo, čtyři písmena, a přesto komfort, který jí to poskytovalo, byl nezměrný. Před tím osudovým dnem seznámení se s Natashou byly její dny dost monotónní. Probudit se, jít do práce, naštvat se při jednání se skvělými občany, odpíchnout si a jít domů. Byly tu příležitostné obědy s Evony, ale po většinou byla sama. Nebyla ve vztahu od doby, co ji Nadia opustila, zatímco byla v Afghánistánu. A pak tu byla skutečnost, že Natasha byla tou, kdo jí pomáhal držet její příšery na uzdě. Byla si vědoma toho, že se v těch nocích vplížila do jejího pokoje, aby ji utěšila, načež se vrátila do svého pokoje. Bylo to poprvé, kdo jí někdo něco dával, aniž by čekal cokoliv na oplátku. A pak ta noc, kdy ji políbila…, nikdy ji nechtěla přestat líbat.

Přestože spolu byly šťastné, pořád bylo těsně pod povrchem něco, co jim nepřipadalo zcela správné. Dokázala pochopit, že se její přítelkyně takhle cítí, když si pamatuje jen posledních šest měsíců, ale sama si někdy připadala, jako by byla cizinkou ve vlastním životě. Evony ji vždycky ujišťovala, že je přesně tam, kde má být. Místo dalšího vyptávání, příliš vystrašená z neznámého, se prostě pevně držela toho, co znala. Ať je zatracena, pokud ji tahle Bo Dennisová připraví o to štěstí, které zná.

Když došla k jejich domu, rozhodla se použít svůj obušek, aby zaklepala na vchodové dveře. Natasha pomalu otevřela dveře a když spatřila ten pohled v očích své lásky, rozhodla se přistoupit na její hru. „Je tu nějaký problém, strážnice?“ zeptala se opírajíc se o dveře.

„Ano, madam,“ přikývla Liv. „Byla nahlášena podezřelá osoba potulující se po okolí. Nevěděla byste o tom náhodou něco?“

„Nemohu říct, že ano, ale cítila bych se bezpečněji, pokud byste se porozhlédla.“ Otevřela dveře dokořán a pozvala ji rukou dál.

„Ničemu neuškodí, pokud to udělám.“ Olivie předstírala, že se rozhlíží po jejich domě po jakékoliv vědomé hrozbě. Milovala tuhle stránku, kterou v ní Natasha vyvolávala. „No,“ začala, „váš domov se zdá v pořádku, ale doufám, že zavoláte, pokud byste cokoliv potřebovala.“

„Jak se vám budu moct kdy odvděčit?“ zeptala se a rozepla si na své košili o pár knoflíků víc, než bylo nezbytné.

„To není nutné, je to moje práce. A je placená z vašich daní.“ Její oči sledovaly nově odhalenou kůži.

„Hmm…, je to pravda? No, strážnice,“ řekla, zatímco uchopila její služební opasek a rychle ho rozepla. Její oči byly na její přítelkyni, zatímco padal na zem. Hned napoprvé se naučily, že tohle je nutný krok, ačkoliv se obě usmály, když jejich oči našly díru po kulce, která byla patrná na jejich stolku. „Myslím, že bych vám měla opravdu poděkovat za vaši obětavost,“ pokračovala, zatímco ji něžně kousala do krku.

„Uvědomujete si, že nabízení protislužeb strážníkovi je protizákonné?“ pronesla jí chraplavě do ucha.

Natasha se odtáhla a pohlédla hluboko do hnědých očí ztmavlých touhou. „Ach, s tím počítám. Zatknete mě?“ zeptala se hravě.

„Ne, ale možná, že budou zapojena pouta,“ prohlásila, zvedla svou přítelkyni do náruče v nevěstovském stylu a zamířila po schodech nahoru.

Natasha ji vášnivě líbala, zatímco přitom povolovala Oliviin culík. „Veďte mne, strážnice.“

O pár hodin později, zatímco její přítelkyně spala přitulená k ní, Olivie pokračovala v probírání se svými prsty v jejích vlasech. Pohlédla na noční stolek a spatřila, že má novou hlasovou zprávu. Mohlo to počkat do rána. V tuhle chvíli byla příliš spokojená. Udělala by cokoliv, aby ochránila ten život, který znala. Takže, pokud k nim mířila Bo Dennisová, tak na ni bude připravena.


7

Hluboko ponořená ve svých myšlenkách Natasha ani neslyšela svou přítelkyni scházet ze schodů. Nezaznamenala ji, dokud jí neobtočila paže kolem pasu a neucítila polibek ze strany hlavy.

„Ahoj, je všechno v pořádku?“ zeptala se Olivie s náznakem znepokojení.

Nataša se opřela o světlovlásku. „Jo. Ve skutečnosti ne, ale nechci tě rozrušit, Liv. Ani nevím, jak to říct.“

Obrátila si Natashu tváří k sobě a viděla ten konflikt, který proudil v jejích modrých očích. „Zlato, víš, že mi můžeš říct všechno, že jo? Stalo se něco? Nerozmyslela…sis nic ohledně nás?“ zeptala se, obávajíc se odpovědi na to poslední.

Když viděla tu paniku v jejích očích, tmavovláska ji rychle ubezpečila. „Ne,“ políbila ji krátce, „ohledně nás nikdy. Miluji tě a pokud ti to ještě nedošlo, máš mě v podstatě na krku.“ Sledovala, jak úleva zaplavuje oči jejího miláčka a následoval ten úsměv, ze kterého vždycky tála.

„Také tě miluji. Tak hrozně moc. Ty víš, že pro tebe udělám cokoliv, stačí se mi jen svěřit.“

Vzala ji za ruku a zavedla Olivii na gauč, což jí dopřálo pár chvil, aby si utřídila myšlenky. Seděly tvářemi k sobě, takže mohla vidět znepokojení vepsané do jejích rysů. Konečně se nadechla. „Jde o Evony. Já vím, že nám pomohla se spoustou věcí, ale něco mi nepřijde správně a to mě děsí, Liv.“

Překvapena, že slyší tohle, se blondýna v myšlenkách vrátila ke svému prvnímu setkání s Evony. Byla manželkou jednoho z vojáků, kterého se pokusila zachránit. Seržant James Reed z Big Red 1 měl namířeno domů po odsloužení dvou turnusů. Vágně si pamatovala, jak jí ukazoval fotku své ženy. Nebylo to tak, že by jim čas poskytl spoustu času na hovor, ale byl jedním z lidí, se kterými si tam vytvořila nějaké pouto.

Olivie nebyla po návratu domů v pořádku, ale Evony tu pro ni byla. Řekla jí, že si váží jejích pokusů zachránit jejího manžela, stejně jako její služby vlasti. Že by se cítila lépe, kdyby jí mohla pomoct přivyknout životu v civilu. Nejprve byl zdrženlivá, ale po čase souhlasila. Rozhodně jí přišlo, že ta žena je trochu divná, ale nikdy jí nedala důvod nevěřit jí.

„Děsíš se Evony? Já vím, že je trochu jiná, ale vždycky na nás byla tak hodná.“

„Prosím, nezlob se na mě, ale rozhodla jsem se trochu zapátrat sama,“ prosila ji. „Spojila jsem se s torontskou policií a zanechala hlasovou zprávu jejich vedoucímu detektivovi. Dokonce jsem nechala jednoho z vyšetřovatelů ve firmě vytáhnout všechny informace, co dokáže na tuhle Bo Dennisovou.“

„Cože? Proč bys to dělala? Nevíme, kdo by si toho mohl všimnout. Nemůžu o tebe přijít. Nepřijdu o tebe!“ Začala být rozrušená a zvažovala, že rovnou sbalí jejich saky paky a přestěhují se někam do bezpečí.

„Liv, uklidni se, prosím,“ pronesla klidně. „Říkám ti to jenom proto, že mezi námi nechci žádná tajemství, ano?“

„Tak proč jsi mi to neřekla? Myslela jsem si, že mi věříš.“ Bylo těžké necítit se ublíženě, že ji vynechala.

„Věřím ti tak, že bych ti svěřila svůj život. Nechtěla jsem tě rozrušit v případě, že bych se mýlila, ani způsobovat nějaké třenice mezi tebou a Evony. Jsem jen holka, co jsi našla v kufru. Proč bys mi měla věřit víc než jí.“

„To není pravda! Nejsi jen nějaká holka, jsi žena, do které jsem zamilovaná!“ Hleděla hluboko do těch modrých očí v naději, že jí dá najevo hloubku svých citů. „Věřím ti víc než komukoliv jinému.“ I to byla pravda. Nedokázala to vysvětlit, ale od jejich prvního setkání byly prostě propojené. S Natashou tu byl okamžitý pocit pochopení. Jistě, Evony byla kamarádka, ale lhala by sama sobě, kdyby tvrdila, že tu nebyly chvíle, kdy se v její blízkosti také cítila nesvá.

Do Natashiných očí vhrkly slzy. Věděla, že Olivie nedůvěřuje snadno a nikdy nechtěla být tou, kdo by její důvěru porušil. Naklonila se a vášnivě ji políbila, než se přesunula tak, že se na ni na gauči obkročmo posadila.

„Nepotřebuji svoje vzpomínky, aby mi řekly, že tvoje slova pro mne znamenají víc než cokoliv.“

Jejich polibky se začaly stupňovat a ruce se vydaly na průzkum, než Olivii zazvonil telefon.

„Nezvedej to, Liv,“ řekla a nepřestávala ji líbat na krk.

„Musím, může to být práce. Nějaký idiot mohl narazit do sloupu a bude potřeba řídit provoz,“ pronesla a obrátila oči v sloup.

Natasha se neochotně zvedla z jejího klína a Olivie došla ke kuchyňskému pultu pro svůj mobil. Natasha se rozhodla dojít se obléct v naději, že budou pokračovat jejich každotýdenním rituálem, palačinkami ve Fredově jídelně.

Když se vrátila dolů, spatřila ten Oliviin zmatený výraz. Ale než mohla cokoliv říct, světlovláska se zeptala na včerejší noviny.

„Ach, jasně, u dveří.“ S rostoucím zmatkem sledovala, jak Liv prudce listuje stránkami, než se zastavila.

„Kotě?“ Žádná reakce, tak se vydala k ní, aby viděla, co ji dostalo do takového stavu.

„No, co to ksakru?“ Sebrala ty noviny stále šokované Liv. „Chceš mi něco říct? Protože, jestli je tohle tvůj způsob, jak…“

„Já to neposlala! Měla jsem hlasovou zprávu od Evony, že nám gratuluje. Bylo to i v torontských novinách.“ Olivie nedokázala pochopit, proč by to někdo dělal. Ta fotka byla pořízena ke konci prvního měsíce, co se znaly. Měla pocit, že by měla znát odpověď, ale cítila, že jí to nemyslí.

Natashin šestý smysl se začal vracet v plné síle. V tu chvíli jí začal zvonit telefon. Poznala, že to má torontský místní kód a doufala, že je to ten detektiv.

„Haló?“

„Ano, tady detektiv Thornwood, odpovídám na telefonát Natashy…“

„Jo, to jsem já, Poslouchejte, potřebuji nějaké odpovědi a nemám času nazbyt, rozumíte?“

Dyson se pro sebe uchechtl. Možná si nepamatovala, kdo sama je, ale rozhodně to pořád byla Kenzi.

„Dobrá, jak vám mohu pomoci?“

Olivie jí dala posunkem najevo, že si jde nahoru zavolat. Po tom, co jí na to přikývla, pokračovala. „Tohle může znít ujetě, ale bylo mi řečeno, že někdo z vaší oblasti po mě jde, teď když je venku z vězení…“

„Počkat, zpomalte. Kdo si myslíte, že po vás jde?“

S povzdechem do telefonu si pomyslela: „Tak po hlavě do toho.“ „Bo…Bo Dennisová. Obzvláště teď, když je venku z vězení.“

„Cože?!“ zeptal se Dyson a málem se udusil kafem. Tohle bylo to poslední, co čekal, že uslyší.

„Všechno, co vím, je, že jsem se před šesti měsíci probudila v kufru auta bez vzpomínek na cokoliv před tím dnem. Žádné doklady, kromě poznámky, která mě ohledně ní varovala a pak mi kamarádka pomohla zjistit víc informací…“

„Kamarádka? Můžete mi, prosím, sdělit jméno té kamarádky, která vám poskytla ty informace?“

„No, ve skutečnosti to není moje kamarádka, spíš kamarádka Olivie.“

„Dobrá, řeknete mi jméno? Mohl bych být schopen vám víc pomoct, když to budu vědět.“

Odmlčela se na moment v obavě, že měla na tomhle policejním oddělení také dobré kontakty jako tady ve městě. Ale na tomhle detektivovi bylo něco, že mu věřila. Zdál se být druhem chlápka, s kterým se dalo zajít na pivo.

„Jasně, její jméno je Evony Marquseová.“

„Poslouchej mě dobře Kenz…ehm…Natasho. Bo Dennisová není ta, koho by ses měla obávat, ale buď velice obezřetná kolem Evony,“ varoval ji Dyson.

„Jsme v nebezpečí? Prosím, řekněte mi to, abychom mohly být připravené.“

„Chovejte se, jako by bylo všechno v pořádku. Můžu být v Montrealu za…“ pohlédl na hodinky, „půl hodiny. Můžeme se sejít někde na veřejnosti?“

„Ano, chodíme každou neděli do Fredovy jídelny na palačinky.“

Jo, pomyslel si pro sebe. Čím víc věcí se změní, tím víc jich zůstane stejných. „To zní dobře a buďte opatrné.“

Olivie se vrátila dolů připravená vyrazit, ale Natasha pořád mohla cítit to znepokojení, týkající se toho oznámení.

Bože, byla nádherná, Nikdo by si nemohl podmanit pár džínů tak, jako její holka. Potřásla hlavou, aby si urovnala myšlenky, stejně jako své libido, nebo by se jinak nikdy nemusely dostat z bytu.

„Tak, jak dopadl tvůj telefonát?“

„Bylo to zajímavé a povím ti o tom všem, ale nejprve…palačinky.“

* * *

„Konečně,“ pomyslela si Bo. Po tom, co včera večer obdržela telefonát, jí bylo řečeno, aby přijela do Montrealu. Někdo měl informace, které jí pomůžou s jejími lidmi, ale že musí přijít sama a nikomu o tom neříkat. Vylezla z auta, aby si protáhla nohy a vydala se do toho podniku, aby si objednala tolik potřebnou kávu.

„Zdravím, vítejte ve Fredově jídelně,“ řekla číšnice. „Jak vám mohu pomoci?“


8

Dyson byl překvapen, když slyšel tu hlasovou zprávu od „Natashy“, ale ještě víc po tom hovoru. Nedávalo mu žádný smysl, proč by Morriganová zacházela tak daleko. Proč pokračovat tou šarádou s tím, že se s nimi spřátelila? O co jí šlo?

„Dysone, hodlám…“

„Pojď se mnou. Jedeme to Montrealu,“ přerušil Tamsin. „Zrovna jsem domluvil s Kenzi,“ zašeptal a rozhlížel se po stanici.

„No doprdele. Počkat, jak?“

Ze židle sebral svou bundu a řekl: „Vysvětlím ti to v autě. Musíme ale jet hned.“

„Takže Kenzi nemá vzpomínky delší než šest měsíců? Proč si myslíš, že volala teď?“ zeptala se Tamsin ze sedadla spolujezdce.

„Kenzi byla vždycky schopná rozpoznat podfuk, jenom si teď nepamatuje proč.“ Pustil se do vysvětlování Evonina zapojení, stejně jako falešných informací o Bo.

„Bobo se zcvokne, až to uslyší! Od těch novin s ní bylo ještě víc k nevydržení.“ Na chvíli se odmlčela. „Mluvil jsi s Bo?“

Oba na sebe pohlédli s výrazem ‚A doprdele‘ a Dyson sešlápl víc plyn.

„Zavolej Bo, hned!“

Bez dalšího váhání Tamsin zuřivě vyťukávala Boino číslo a doufala, že to zvedne.

* * *

„Ano?“ Evony zvedla telefon.

„Měla jsi pravdu, Morriganová. Ta sukuba ráno vyrazila a už by tam měla být. To samé platí pro toho policajta od světlých Fae a valkýru. Měli by brzy dorazit.“

„A ti lidé?“ zeptala se.

„Právě teď odcházejí. Ještě něco, Morriganová?“

„Ne, to je pro teď vše.“ Zavěsila a dokončila poslední tahy svého líčení. Minulé noci přicestovala do Montrealu, po tom, co se ujistila, že ten telefonát k sukubě dorazil. Nezáleželo na tom, jak se všechno vyvrbí, někdo buď skončí natažený na prkně, nebo zamčený v kobce na velice dlouho. Tak jako tak, ona mohla jen vyhrát.

* * *

Jak Bo pila kávu při čekání na svého informátora, vrátila se v myšlenkách k tomu telefonátu, co včera večer obdržela.

Lenošila na gauči se sklenkou vína a snažila se všechno vstřebat. Nemohla uvěřit, že konečně, po šesti měsících, je bude schopna znovu vidět. Bylo to příliš dlouho a ona se těšila na popíjení a filmové večery s Kenzi a, pokud bude mít opravdu štěstí, na šanci dát to do pořádku s Lauren. Její oči střelily k těm novinám. Tohle musel být jistě další Evonin trik. Bylo příliš divné myslet na ty dvě jako na skutečný pár. Tamsin říkala, že to není nepravděpodobné. Že, když se znovu setkaly s jinými vzpomínkami, pocítily okamžitě propojení. Ale stejně, byla si jistá, že jakmile bude jejich paměť obnovená, kromě nějakého zahanbení, mezi těmi dvěma nebude nic víc než, na nějakou dobu trapné, přátelství.

Zavrtěla hlavou, aby si ji pročistila od myšlenek na včerejší noc. Ucítila, jak jí v kapse vrní telefon. Spatřila na obrazovce Tamsinino jméno, ale rozhodla se to ignorovat. Nechtěla slyšet, jak na ně měla počkat, když byl čas životně důležitý.

* * *

Jak kráčely ruku v ruce směrem k jídelně, dvojice si užívala svou poklidnou procházku. Ve vzduchu byl cítit podzim a listy stromů začaly měnit barvu, ale tento rok měla Olivie pocit, že se těší na svátky a nebere je jen jako něco, co je potřeba přetrpět. Rozhodnuta soustředit se na tuhle chvíli a odsunout pro teď jejich obavy stranou, pohlédla na tmavovlásku.

„Takže, dáš si tentokrát k tomu sirupu taky nějaké palačinky?“ zeptala se škádlivě.

Natasha se uchechtla. „Ha ha…možná. Nemůžu nic slíbit.“

Na chvíli zvážněla a zastavila se pár kroků od těch báječných palačinek, které na ni čekaly.

„Liv, bez ohledu na to, co zjistíme. Bez ohledu na to, co se stane, projdeme si tím spolu…, ano?“

„Samozřejmě, broučku. Nevidím způsob, jak jinak bych mohla projít čímkoliv. Stejně jsi říkala, že tě mám na krku, ne?“

Chvíli tam stály, hleděly si do očí a v tichosti si vychutnávaly toho, co měly jedna v druhé.

S úsměvem se otočily, aby vešly.

* * *

Evony tiše vstoupila do jídelny zadním vchodem ozdobena obřími slunečními brýlemi a šátkem kolem vlasů a nevšímala si pohledů od kuchyňského personálu.

Zaujala místo v rohu, kde měla výhled k přednímu pultu i zadním boxu, který si často vybírali ti lidé. Pokračovala v rozhlížení se a spatřila na druhé straně ulice žluté Camaro. „Dobře,“ pomyslela si pro sebe. „O nic jsem nepřišla.“

* * *

Bo se vracela za záchodů a znovu zavrčela, když jí začal zvonit telefon. Zvedla ho a ani si nevšimla, že prošla kolem vůdkyně temných Fae.

„Ježiši, Tamsin!“ pronesla otráveně. „Ať to stojí za to…“

„Bo!, To sis dala na čas, než jsi zvedala ten telefon! Kde kčertu jsi?“ dožadovala se Tamsin.

„Bože,“ řekla Bo, zatímco si sedala zpátky k pultu a posunkem ukázala, že chce dolít. „Neuvědomila jsem si, že se ti musím nahlásit, mami. Je tam i táta? Seberete mi klíčky od auta?“

„Bo, prostě mi řekni, kde jsi.“

Překvapena tím, že valkýra ignorovala její sarkasmus, si Bo povzdechla. „Včera večer jsem dostala tip a jsem ve Fredově jídelně, mám se tu s někým setkat…“

„Bo, vypadni! Je to narafičené! My tam teď míříme, ale ty musíš odejít, než tě Kenzi a Lauren uvidí!“

„Za jakého hlupáka mě máš, Tamsin? Ani tady…“ Bo se obrátila na své stoličce, ale když pohlédla dozadu, spatřila Kenzi. Stěny boxů byly vysoké, takže nemohla vidět tu osobu, která seděla naproti ní. „…nejsou. Panebože, to je ona…“ zašeptala si pro sebe.

„Nepřibližuj se k nim! Prostě odejdi, dokud nedorazíme…“

Bo už ji neslyšela. Tamsinin hlas zněl vzdáleně, jak se postavila a ruku s telefonem spustila k pasu. Bylo to, jako by byla v transu, jak se k nim pomalu blížila.

* * *

„Takže, udělala jsem ti seznam toho, co mi můžeš dát k Vánocům,“ škádlila ji.

„Uvědomuješ si, že ještě zbývá pár měsíců? Doufám, že můj skromný policejní plat si to bude moct dovolit,“ vrátila jí žertem a znovu se napila své kávy.

„Jsi to ty! Konečně jsem tě po celé té době našla!“

Jejich hlavy se obrátily, aby spatřily vlastnici toho hlasu.

„Bo?“ zeptala se Natasha v šoku.

Nepřemýšlejíc nad tím, jak to, že Kenzi zná její jméno bez toho, aby jí byla obnovena paměť, k ní Bo dál kráčela.

„Pamatuješ si mě?! To je skvělé…uff.“

Bo byla tak soustředěná na svou nejlepší kamarádku, že ji zaskočilo, když po její pravici najednou zavířil pohyb. Byla přišpendlena k podlaze s paží zkroucenou za zády a pistolí přitisklou na žebrech.

„Pohni se ještě blíž a skončím to s tebou rovnou tady,“ zavrčela jí Olivie do ucha.


9

„Počkat, počkat!“ prohlásila Bo a dělala obličej z toho sevření, kterým Lauren držela její paži. „Tohle nemůžeš!“

„Můžu a udělám to. Snadno to zařídím, aby to vypadalo jako potyčka. Komu si myslíš, že budou věřit? Hmm…policistce nebo trestankyni, která se shodou okolností chtěla mstít mé přítelkyni?“ prohlásila tichým hlasem. „Nikdo mi ji nevezme.“ Zabořila jí pistoli hlouběji do žeber, aby to zdůraznila.

Přestože ji bolelo, slyšet to slovo ‚přítelkyně‘, zaměřila se na to další, které tam vyvstalo.

„Trestankyně? O čem to sakra mluvíš?“ Snažila se obrátit, ale při tom pokusu jí byla ruka ještě víc zkroucena.

„Myslíš, že bys mi nemusela zlomit ruku?“

Natasha sledovala, jak se ta situace vyvíjí a věděla, že musí něco udělat, než se to ještě více vyhrotí.

„Liv, to je v pořádku,“ pravila a pomalu se blížila k blondýně. „Nemyslím si, že je tady, aby nám ublížila, navzdory tomu, co říkala Evony.“ Ten pohled v Boiných očích nevyjadřoval zlý úmysl, ale úlevu a štěstí.

„Evony?!“ běsnila Bo. „Za tohle mi ta děvka zaplatí!“

„Očekáváš, že budu věřit, že není nebezpečná, když vyhrožuje mé kamarádce?“ zeptala se Olivie nevěřícně.

„Kamarádce? Páni, ta se na vás musela vyřádit! Vůdkyně temných…“

„Já jen říkám, že v téhle záležitosti může být víc, než co nám bylo řečeno,“ přerušila ji Natasha a nevědomky zachránila Bo od porušení nechvalně známého pravidla číslo jedna.

„Mě zajímá to, jak tě udržet v bezpečí! Jak víme, že to nebyla ona, kdo tě strčil do toho kufru?“

„Kufr? Někdo tě strčil do kufru?!“ Bo nemohla uvěřit tomu, co slyší.

„Věř mi, zlato. Pamatuješ, bez ohledu na cokoliv, že jo?“ prosila Natasha svou lásku.

„Má pravdu, Olivie,“ pronesl Dyson, jak se pomalu blížil k té trojici.

„A kdo jste kčertu vy?“

„Jsem detektiv Thornwood a tohle je moje parťačka Tamsin,“ řekl a pokynul k vysoké blondýně, která stála za ním a vstřebávala tu scénu.

„Slibuji vám, že ta žena, co ji držíte na podlaze, není hrozbou pro vás, ani nikoho tady.“

Cvak

Tamsin dala svůj mobil stranou a viděla ty pohledy kolem sebe a zeptala se: „Co? Jako by to nebyla sranda.“

„Tamsin, přísahám ti…“ začala Bo, než ucítila, jak se váha na jejích zádech přesunula.

Olivie si připevnila pistoli zpět k opasku a prohlásila: „Zůstaň v klidu. Zvednu tě a můžeš se postavit, jakmile budeš mít nohy pod sebou. Zkus něco a já nebudu váhat. Rozumíš?“

Mluvila s takovou autoritou, že kdyby byly okolnosti jiné, Bo by si to možná užívala.

„Jo, chápu,“ odfrkla si.

Po svém propuštění se Bo postavila vedle Dysona a čekala, až se jí vrátí do paže cit. Sledovali, jak se Natasha přesunula k Oliviinu boku a obtočila paži kolem jejího pasu, zatímco jí světlovláska to gesto vrátila a obě se na sebe usmály. Bo nedokázala zabránit záchvěvu žárlivosti z toho aktu, stejně jako ze skutečnosti, že jejich aury žhnuly příliš vysoce, než aby se jí to líbilo.

„Hmm…zajímalo by mě, co u té suku-čubky došlo k větší újmě? Tělo po tom přimáčknutí k podlaze, nebo její pýcha?“ přemítala ze svého místa Evony, zklamaná, že nikdo neodejde v poutech nebo v pytli na mrtvoly.

Rozhodla se, že tohle je její šance vypařit se, než si jí někdo všimne a pokoušela se o rychlý únik, než se něco ohyzdného pokusilo chytit se jí. Vydala zapištění, které bylo schopné roztříštit sklo a zaječela, zatímco nějaké malé dítě nepřestávalo narušovat její prostor.

„Dejte to ode mě!“

Matka řečeného dítěte se rychle objevila a divně se na ni dívala, zatímco kráčela ke svému stolu.

„Evony?“

Olivie byla zmatená. Proč vypadala, jako by byla v přestrojení. Náhle se jí vrátila slova její přítelkyně o nedůvěřování té ženě.

Jak Bo vyrazila směrem k Morriganové, Dyson ji popadl. Potřásal hlavou, jak mu v uších stále zvonilo z toho jekotu.

„Bo, ty víš, že jí nemůžeš ublížit, aniž bys čelila následkům.“

„Dysone! Ty nevíš, co provedla!“ Pokývla k těm ženám za sebou. „Myslí si, že je to kamarádka a Kenzi byla v kufru auta!“

„Evony, co se to děje? Proč jsi tady?“

„Byla jsem jen poblíž a myslela jsem, že se stavím. Byla jsem tak znepokojená, když jsem s tebou předtím mluvila…“ Její vyrovnanost zakolísala, než propukla v smích. „No páni, ten výraz na tvé tváři! Vskutku k nezaplacení. My, kamarádky? Dokážeš si to představit? Hrát si s vámi lidmi je taková sranda. Brzy to všechno začne dávat smysl, doktorko. A až k tomu dojde, chci, abys věděla, že jediný důvod, proč jsem to udělala, bylo prostě to, že jsem mohla. Doufala jsem, že mi uděláš laskavost a zbavíš mě tady Bo, byla mi osinou v zadku od prvního dne. No dobrá, byla to zábava, dokud to trvalo.“

Olivie tam stála v šoku. Nic z toho, co se kolem ní dělo nedávalo smysl.

„Ash o tomhle uslyší, Evony. Ty víš, že jsi porušila několik…“

„Ušetři si to, vlčánku! Nežila jsem takhle dlouho, aniž bych neporušila pár pravidel, tohle si vyslouží sotva klepnutí přes mé jemné prsty a dobrou historku pro vyprávění na večírcích. A teď, pokud mne omluvíte… Půjdu.“

Zatímco cítila zadostiučinění ze své nedůvěry k Evony, víc se Natasha starala o svou přítelkyni, která v tu chvíli vypadala tak zmateně a raněně. Nebylo to správně a sralo ji to.

Došla k Evony a prohlásila: „Věděla jsem, že jsem tě nikdy neměla ráda.“

„Zlato, říkáš to, jako by mi to nemělo být u prdele. Jsi pod moji…“

Nedokončila to, protože tmavovlásčina pěst narazila na její tvář.

„Ach.“ Evony se zasmála. „Slibuji, že tohohle budeš litovat.“

„Říkáš to, jako by mi to nemělo být u prdele, Evony. Jen do toho, mrcho,“ zasyčela.

„Jo, jen do toho,“ pronesl Bo a postavila se za ni.

„Na to se můžeš spolehnout,“ řekla a protáhla si ruce.

„Dost!“ Dyson věděl, že je na čase vložit se do toho, než se situace ještě dál vyhrotí. Vycítil, co přijde, než dostala Morriganová ránu, ale nikdy by to nahlas nepřipustil.

„Nezatknete ji, detektive? Věřím, že se tohle považuje za napadení.“

Tamsin ji zblízka studovala a pak řekla. „Napadení, říkáš? Nevidím žádnou známku a navíc, tohle není moje jurisdikce.“

„Pracuješ pro mě, pamatuješ?“ pronesla Evony tiše.

„Ne, ve skutečnosti pracuji pro Odina.“

„Skutečně? No, budu si to určitě pamatovat,“ prohlásila Evony, než vyhřměla ven.

„Tamsin, pojedeš zpátky s Bo a setkáme se v Dalu. Zavolej Trickovi a dej mu vědět. Olivie a Natasho, pokud byste, prosím, jeli zpátky se mnou. Slibuji, že tohle všechno začne brzy dávat smysl.“ Dyson byl se svým přístupem opatrný, protože, i když věděl, že je silnější, tuhle stránku Lauren nechtěl pokoušet.

„Jo, za chvíli budeme venku,“ prohlásila Natasha a ustaraně hleděla Oliviiným směrem.

Chápavě pokývl hlavou a následoval Bo a Tamsin ze dveří.

„To jsme ale dvojka, co? Ty srážíš lidi na zem a já mlátím mrchy, a to vše z lásky. A to ještě není ani poledne. Chceš vidět, do jakých dalších potíží se zvládneme dostat?“ vtipkovala s nadějí, že se jí od blondýny dostane nějaké reakce.

„Téměř se bojím odpovědět. Bez ohledu na cokoliv spolu?“ zeptala se váhavě. Cítila, jako by jí někdo podtrhl nohy a potřebovala vědět, že jediná věc, která ji drží pohromadě, tu pořád bude, až skončí den.

„Liv, říkala jsem ti, že mě máš na krku,“ ujistila ji. „Navíc, pokud jsi skutečně doktorka, tak to jen znamená, že si toho můžu na svůj Vánoční seznam přidat víc, že jo? V takovém případě by ses měla bát.“

„Jo, to předpokládám,“ zasmála se lehce, přitáhla si ji blíž a dala jí rychlou pusu. Spolehněte se na Natashu, že bude schopná najít humor i v takovéhle situaci.

„Tak se pusťme do tohohle posraného představení a doufejme, že se tam půjde snadno dostat k alkoholu. Jsi připravená?“

„Jak jen to jde.“


10

Takhle Tamsin nechtěla strávit svou sobotu. Měla v úmyslu jen dodělat nějaké papírování a možná si dát pár her kulečníku s Dysonem. Ne řídit sukubino auto zpátky do Dalu, aby se vypořádali s tím, o co tu vlastně šlo. Přestože bylo zábavné vidět ji přišpendlenou k podlaze, věděla, že Bo víc bolí vidět to, jak blízkými se Lauren s Kenzi staly, i přestože nebyly sami sebou. No, i jako Natasha se Kenzi zdála velice jako Kenzi. Na druhou stranu Lauren vypadala, že by byla schopna sejmout celou tu jídelnu bez mrknutí oka. Tamsin teď byla vděčná, že dostala jen facku, když jí prozradila, že políbila Bo a nedostalo se jí toho od doktorky víc. Jejich vzpomínky mohly být pozměněné, ale to nezměnilo to, kým hluboko uvnitř jsou. Někdy to odhalilo to, co by jinak jako sami sebou neudělali. Tamsin byla ráda, že se rozhodla jet před Dysonem. Nechtěla, aby sukuba viděla tu náklonost, kterou ty ženy sdílely, po celou cestu zpátky.

Po tom, co vyřídila telefon s Trickem, se Tamsin obrátila k Bo. „Říkal, že vyprázdní Dal a všechno by mělo být připravené, až tam dorazíme.“

„To je dobře,“ řekla Bo s hlavou opřenou o okýnko. Zůstávala zticha od chvíle, co opustily tu jídelnu.

Na chvíli Tamsin odvrátila zrak od silnice a zeptala se: „Chceš…ehm…chceš si o tom promluvit nebo tak něco?“

„Promluvit si o čem, Tamsin? Že moje nejlepší kamarádka a přítelkyně, nebo, hádám, bývalá přítelkyně, se navzájem milují? Asi jsem si to na určité úrovni zasloužila,“ prohlásila sklíčeně.

„Ach a jsme zase zpátky u toho, že se zase všechno točí kolem tebe?“ zeptala se Tamsin a obrátila oči v sloup.

„Proč musíš být taková kráva?“ zeptala se a přimhouřila na blondýnu oči.

„Proč se ty držíš něčeho, díky čemu se ty a všichni cítíte mizerně?“

„No promiň?“ ozvala se Bo rozhořčeně. „Miluji Lauren a až bude po tomhle všem…“

„Tak co, Bo? Věci se vrátí tam, jak byly? Ty se pořád chováš, jako by to, že se jim vrátí paměť, působilo jako nějaký kouzelný druh resetovacího tlačítka. Kenzi se bude moc vrátit k tomu být tvou pomocnicí. A Lauren? Co? Vrátí se k tomu, že bude chřadnout touhou po tobě a sledovat, jak jsi s jinými? Já vím, že je to divné, vidět je spolu a jo, jsem si jistá, že to bolí, ale také to tak nějak dává smysl.“

„Divné? Jo, to je víc než divné, Tamsin! Kenzi zezačátku ani neměla Lauren ráda…počkat…jak to dává smysl?“ zeptala se Bo a zahlížela jejím směrem.

„Obě jsou bojovnice a dokázaly prosperovat ve světě, který by je radši viděl selhat. I přestože jim bylo pohráno s pamětí, tahle jejich část je stále přítomná. Byly to ony proti světu, což vytváří silné pouto.“

„Kdybych jenom neprošvihla to předávání cen, pak by nikdy neodešla s Taftem.“

„Tak jsi to neměla prošvihnout, sukubo,“ pronesla protáhle a teď litovala, že se v prvé řadě vůbec ptala.

„To tys mi říkala, že mi všichni lžou a pak tam byla ta rvačka v baru, která mě trikem dostala do…“

„Do lhaní Lauren? Ani jednou během toho dne jsi jí neřekla pravdu. Místo toho jsi ji nechala doufat, že každou chvíli dorazíš a pak jí prostě unavilo čekání. Já nejsem na tyhle kraviny se vztahy, ale zdálo se, že to, co jsi měla s Lauren, zahrnovalo spoustu čekání na její straně.“

„Jo…no…, co ty víš?“

Pohlédla Bo do očí, zatímco zahýbala na parkoviště. „Že se lidé mění a jen proto, že něco chceš, to neznamená, že se to stane. Že, přestože je tohle zamotané, možná…jen možná, je to tak nejlepší. Třeba i přijdeš na to, že takhle budeš také šťastnější,“ dokončila měkce.

„Tamsin…“

„Dost už těchhle přecitlivělých sraček, hodlám se napít.“

Bo si pro sebe povzdechla. „To nemělo dlouhého trvání.“ Ale v jedné věci souhlasila s Tamsin…něco silného k pití by se v tuhle chvíli hodilo.

* * *

„Jsme tady,“ informoval Dyson ženy, když auto zastavilo, načež vystoupil a otevřel jim zadní dveře.

„Takže, tohle je ono? Všechny naše otázky budou zodpovězeny?“ zeptala se Olivie. I když byla připravena dozvědět se pravdu, nedokázala zabránit pocitu nervozity. Nevěděla, co se stane. Dyson jim po cestě něco málo vysvětlil. Pověděl jí, že Bo nikdy nebyla hrozbou a že hledala Natashu posledních šest měsíců. O Evony toho moc neřekl, kromě toho, že se pokoušela znesnadnit Boin život jakýmkoliv možným způsobem. Tohle ji vedlo k tomu, aby si v duchu prošla všechnu její interakci s Evony, ale převládající emocí byla bolest z pocitu, že byla obelhána někým, o kom si myslela, že je přítel.

„Ano, všechno to brzy začne dávat smysl,“ ujistil ji.

Vešli do baru a nasávali okolí. Byl prázdný, kromě těch dvou žen u baru s pitím v rukou.

„Takže, je tu takovýhle frmol vždycky, nebo je to jen kvůli nám?“ zeptala se Natasha.

Bo se uchechtla. „Jestli si myslíš, že je tu frmol teď, měla bys to vidět při večeru binga.“

„Prosím, řekni mi, že si děláš srandu,“ pronesla, došla k baru a opřela se o něj.

Když Bo viděla výraz své kamarádky, rozesmála se ještě víc. Byl dobrý pocit být schopná tahle se smát po tak dlouhé době. Vnímala Kenziin nedbalý vzhled v džínách a páru tenisek. Byla to změna, ale bylo hezké vidět na ni takovou lehkost.

Když byla svědkem té lehké výměny mezi svou přítelkyní a Bo, Olivie chápala, že není žádnou hrozbou. Chtěla se omluvit za své jednání v jídelně.

„Bo?“ zeptala se Olivie, když se k ní opatrně přiblížila. Nebyla si jistá, jak to bude přijato a pamatovala si, jak rychle se za Natashu postavila s Evony.

Překvapena, že byla oslovena, se rychle otočila čelem ke své dřívější milence, zvědavá, co má na srdci.

„Jen jsem se chtěla omluvit za ten dnešek. Kdybych věděla…“

„To je v pořádku,“ řekla a položila jí ruku na předloktí. „Teď tomu rozumím. Pokud bych věděla, co vám bylo napovídáno, věř mi, že bych se nepřiblížila.“

Pohlédla na tu ruku na své paži, pak znovu na Bo a ucítila ten nejsilnější pocit déja vu.

„Promiň, ale už jsme se setkaly? Mám pocit, jako bych tě nějak znala. Jen si to nedokáži zařadit.“

Bo ji obdařila svým nejlepším úsměvem s dolíčky a nemohla si pomoct, aby si trošku nezaflirtovala. „Jo, dalo by se to tak říct…“ Nedokázala tomu zabránit. Vážně se jí po ní stýskalo, ale, jak se nechala pohltit tou chvílí, neuvědomila si, že její dotek na té paži trval déle, než by měl. Tahle verze Lauren byla sebevědomější a taková, co se nezalekne. Popravdě, Bo přišla ještě rajcovnější.

„Ehm.“ Natasha si odkašlala, natáhla se po Boině ruce a sundala ji. Tohle nebylo poprvé, co se její přítelkyni dostalo takovéhle pozornosti a věděla, že ta si to nenechá líbit. Nikdy nezjistila, co se stalo té servírce, ale přísahala by, že ji jednou viděla na ulici a ta okamžitě přešla na druhou stranu, aby se jí vyhnula.

„Musím ti připomínat, že je zadaná?“ zeptala se a hleděla Bo přímo do očí.

Bo pozvedla ruce na usmířenou. „Máš pravdu. Omlouvám se, nic jsem tím nemyslela. Jsi šťastná žena.“

„To já jsem ta, co má štěstí,“ pravila Olivie a shlížela na svou přítelkyni. Jistě, ta žena před ní byla sama o sobě překrásná a okouzlující, ale s Natashou se nemohla rovnat ani jeden den v týdnu.

Tamsin se natáhla, aby Bo dolila, aby to pití bylo silnější, načež zaječela na Dysona.

„Déčko! Bude to trvat celý den nebo co?“

Konečně se před barem objevil Trick s Dysonem v závěsu. Rozuměl tomu podráždění v Tamsiině hlase po tom, co si zpoza svých brýlí všiml zasmušilého výrazu těch lidí a své vnučky.

„Natasho, Olivie…chápu, že máte zajímavý den a prahnete po odpovědích. Obávám se, že to, co musím říct nebude dávat moc smysl, ale žádám vás, abyste mi věřily. Prosím, posaďte se.“ Za ním ze schodů sešla cizí žena.

Ty dvě došly ke gauči a posadily se čekajíc na odpovědi.

„Kdo je to?“ zašeptala Bo Tamsin. Dívala se na tu cizinku a zapůsobil na ni její vzhled s kaštanovými vlasy, které jí spadaly pod ramena a očima tak modrýma, až jste měli pocit, že byste se v nich mohli ztratit.

„Je to, čemu říkáme Cognexie. Mají schopnost obnovovat paměť.“

Došla k těm ženám sedícím na gauči a natáhla k nim ruku, aby se představila. Nejprve vzala Laureninu ruku. „Jmenuji se Elise. Vím, že si mě nepamatuješ, ale před pár lety jsi zachránila mou sestru, když to všichni ostatní vzdali. Mám radost, že ti to mohu oplatit a pomoct tobě a tvé milované vzpomenout si.“

„Takže, jak to funguje? Budou nějaké otázky a odpovědi? Vypijeme nějaký kouzelný elixír?“ zeptala se Natasha žertem. Začala být nervózní z toho, jak všichni zírají jejich směrem, jako by očekávali, že se objeví nějaký kouzelný mrak.

Olivie sevřela Natashinu ruku a začala se také divit. „Já tomu nerozumím. Mám všechny své vzpomínky, to Natasha si nemůže vzpomenout na svůj život před šesti měsíci. Ani nejsem doktorka.“

Elise se na ni lépe podívala, jako by jí mohla číst myšlenky. „Hmm…s Natashou to bude snazší, ale s tebou,“ pronesla a hleděla jí ještě hlouběji do očí, „to dá trochu víc práce.“

Olivie byla naprosto uhranuta a nebyla schopna odvrátit od té ženy zrak. Měla pocit, jako by byla zhypnotizovaná. Potřásla hlavou, aby si pročistila myšlenky a pohlédla stranou, zatímco Elise byla teď zaměřená na brunetu.

„Tvoje ruce, prosím?“ požádala Natashu.

S krátkým pohledem na svou přítelkyni přikývla a přijala Elisiny natažené ruce. Jak jí pohlédla do očí, také cítila, jak se stává hypnotizovanou a nemohla se pohnout. Nebála se, jen byla chycena v tom okamžiku.

„Memento te et eris tu qui omnia iterum.“ (Vzpomeň si na vše, kým jsi byla a znovu budeš) pronesla Elise latinsky a nepřestávala jí svírat ruce.

Cítila, že se propadá ještě hlouběji, jak byla její mysl zaplavována vzpomínkami na její minulost. Přes její život na ulici, k setkání s Bo. Od Natea až ke Garudovi. Bolest z toho, jak byla unesena kitsune a to, jak byla s Morriganovou v té kobce. Až po svůj život jako Natasha s Olivií. Vyskočila a rychle jí vytrhla ruce ze sevření.

Bo se k ní rychle přiblížila, znepokojená tou reakcí své kamarádky.

„Kenzi?“ zeptala se váhavě pro případ, že, ať už se to stalo cokoliv, nefungovalo to.

„Bo!“ řekla a rychle sevřela svou kamarádku v objetí. „Ani jsem doteď nevěděla, jak moc jsi mi chyběla! Těch posledních šest měsíců…“ Kenzi v tu chvíli zčervenala, když si vzpomněla, co ty měsíce zahrnovaly.

Než to mohla dokončit, Elise pokročila vpřed a sevřela Laureniny ruce. Věděla, že musí jednat rychle a s větší silou. Znovu se zahleděla hluboko do světlovlásčiných očí a recitovala v latině: „Et iterum rectae September praeteritorum reminiscitur exaudiuntur. Sicut esse debent et omnes.“ (Nechť je minulost zapamatovaná nesprávně znovu dána do pořádku. Ať je vše, tak jak bylo a má být.)

Laureniny vzpomínky se k ní přiřítily s takovou silou, až se začala třást. Její časy ve válce a jako Karen. Jak byla Nadia využita Fae jako pěšec a jak ona sama pak byla znovu obelhána Taftem. Bo a její láska k ní, ale také to, jak jí sama nikdy nestačila. Až po posledních šest měsíců s Natas…ne s Kenzi. Dopadla na ni plná váha Evonina klamu. Odtáhla své ruce a pokusila se postavit, ale padla na kolena a rukama se opřela o zem.

Bo se vymanila z objetí, aby si pospíšila k Lauren, ale Kenzi u ní byla, jakmile se její kolena dotkla země. Přitáhla si ji do objetí a něžně jí šeptala, že je to dobré, zatímco ji konejšivě hladila po zádech. Cítila, jak se Laurenin třes začíná zmírňovat a odtáhla se, aby jí položila ruku na tvář.

„Hele, jsi v pořádku?“

Pomalu přikývla a položila svou ruku na tu Kenziinu. „Kenzi, všechno to, co jsi udělala…“ zašeptala, narážejíc na ty noci, kdy o sobě daly vědět staré vzpomínky z Afganistánu a rána uštědřená Evony.

„Udělala bych to znovu,“ zašeptala upřímně. „Víš, že mě máš pořád na krku, že jo?“

Lauren vypustila dech, o kterém nevěděla, že ho zadržuje. Naklonila se, a krátce ji políbila.

„Jsi si jistá?“

„Lauren, já vím, že toho musíme hodně vyřešit, ale stejně tak vím, že tu mezi sebou něco máme. Jen proto, že máme své vzpomínky zpět, to neznamená, že musíme předstírat, že se těch posledních šest měsíců nestalo.“

Když si uvědomila, kde jsou a kým jsou obklopeny, Lauren vzhlédla k těm hnědým očím, ze kterých čišel celý svět bolesti.

„Bo…“

Pak se v Dalu objevil Hale a přísně se zahleděl na Lauren.

„Doktorko, chápu to tak, že jsi teď zpátky u nás. Vzpomínky nedotčené?“

„Ano, Halee. Před pár minutami jí byla paměť obnovena. O co jde?“ zeptal se Trick.

„Vzepřela se Ashovi a teď musí nést následky. Zatkněte ji,“ řekl dvěma mužům, kteří byli s ním.

A tohle, pomyslela si Lauren, byl krutý, neodpustitelný důsledek Evonina plánu. Šest měsíců možná nevěděla, kdo je, možná byla příležitostně pronásledována svou minulostí, ale pořád byla volnější, než byla od té doby, co se stala majetkem světlých Fae. Ten pocit ztracené svobody, když byla zase někým vlastněna, se propaloval skrz ni. V tu chvíli se rozhodla, že za to všechno donutí Evony zaplatit, a když už jsme u toho, každého Fae, který se jí postaví do cesty.


11

O dva týdny později

Hale držel Lauren striktně v její laboratoři a bytě posledních čtrnáct dní a ani se s ní nesešel, dokud to neuznal za vhodné. Nebyla to kobka, ale stejně jí to připomínalo, že ji někdo vlastní.

Nebyla v kontaktu s nikým kromě těch, se kterými pracovala v laboratoři, což jen posílilo její samotu, obzvláště po tom, co strávila posledních šest měsíců s Kenzi. Byla překvapena, že stále chtěla zkusit být s ní po tom, co se jim vrátily vzpomínky, ale věřila, že to mělo spíš dočinění s tím, co se právě stalo. Ale teď, když uplynula trocha času, si byla jistá, že mladší žena si to rozmyslela. Lauren jí to nedávala za vinu, ale po tom všem s Bo minulý rok a teď tomhle, nevěděla, kolik toho ještě dokáže snést. V těchto chvílích, když neměla svou vědu, aby ji rozptýlila, ji bolelo i jen dýchat.

Přemýšlela o tom, jak ji Fae okradli o její život s Nadiou a svobodu. Připadalo jí, že se to opakuje, kromě toho, že Kenzi nebyla pod kopulí, ale venku a žila svůj život. Zatímco z toho měla radost, bolelo ji to, protože si přála, aby tam mohla být a prožívat to s ní.

Nalila si další sklenku vína a byla překvapena, když uslyšela tiché zaklepání na dveře.

„Bo, jak ses dostala přes stráže?“

„Vážně, Lauren? Po vší té době se musíš ptát?“

Přikývla hlavou. „Správná připomínka. Takže, co tu děláš?“ zeptala se, zatímco kráčela zpět ke gauči.

„Jsou to dva týdny a chtěla jsem vidět, jak se ti daří. Tak dlouho jsi byla pryč…a…jak se máš?“ Bo byla nervózní. Byla to dlouhá doba, co byly naposled o samotě, jen ony dvě.

Lauren sledovala, jak si Bo sedá vedle ní na gauč. „Žiju, Bo, ale nic víc.“

Bo viděla ty kruhy pod očima a všimla si, že i zhubla. Když ji viděla naposled, byla tak v kondici a zdravá, ale mohla si jen domýšlet, že s tím vším, čím si procházela, jídlo nebylo vysoko na žebříčku jejích priorit.

„Mám ještě další důvod tady být. Když jsi byla pryč, přemýšlela jsem o všem, co jsem mohla udělat jinak. Miluji tě Lauren a tvoje štěstí je pro mne důležité. Vím, že jsem byla sobecká a moc se omlouvám za tu bolest…“

„Také tě miluji, Bo, ale nemůžeme být spolu.“ Lauren věděla, že k tomuhle rozhovoru musí kvůli nim oběma dojít. „Konec konců, tvoje přirozenost žádá, aby ses živila jinde. Nevidíš to? Nemůžu ti dát to, co potřebuješ, stejně jako ty mi nemůžeš dát všechno to, co potřebuji. Budeš žít po staletí, pokud bychom byly spolu, tvoje potřeba živit se jinde se bude jenom zvětšovat. Vždycky tu bude něco, k čemu dojde…“

„Co je to, co ti nemůžu dát? To, že jsem Fae, znamená, že tu budu moct být po zbytek tvého života.“

„Někoho, kdo by se mnou zestárnul, Bo. Někoho, kdo rozumí tomu, co to znamená. Pro tebe, jako Fae, bude můj čas jen jako mrknutí oka. Chci někoho, kdo se mnou chce strávit zbytek svého života, nejen to, co zbývá z toho mého.“ Na chvíli pohlédla stranou, aby si utřídila myšlenky. „Vždycky tu bude část mě, která tě miluje a zůstane vděčná za všechny ty příležitosti, kdy jsi za mne bojovala. Připomnělo mi to, abych zase bojovala sama za sebe. Ale snažit se oživit ten vztah? Proč si zase pořád ubližovat? Měly jsme svou příležitost a teď je čas jít dál… Ta láska, kterou stále cítíme…, je na čase nechat ji vyvinout v něco jiného.“ Bylo těžké říct to, aniž by Bo chtěla sevřít do náruče a říct si, k čertu se vším. Milovala ji, ale byla to láska s omezením, a ona chtěla víc.

„Proč se nezměníš ve Fae, pak by nebyl problém v tom, že bych se musela živit jinde a čas by byl na naší straně.“ Bo věděla, že to není férová otázka, ale po tom incidentu s Taftem se musela zeptat.

„Proč to musím být pořád já, kdo musí dělat oběti, abychom mohly být spolu?“ Nechtěla, aby to znělo nějak krutě, ale věřila ve staré rčení, je lepší být raněn pravdou než ukonejšen lží. Kromě toho, neměly mezi sebou už dost tajemství? „Jedna z věcí, kterou jsem na tobě vždycky obdivovala, byla tvoje lidskost, ale jelikož žijí po staletí, vidím, jak snadné je pro Fae pro ni ztratit cit.“

„Chápu, co říkáš, ale nelíbí se mi to. Pokud je tohle správné rozhodnutí, proč to tolik bolí?“ pronesla se slzami v očích, zatímco hleděla na Lauren, která je měla taktéž. Ještě, než dorazila do Laurenina bytu, měla poct, že tohle bude výsledkem, ale cítila, že stejně k tomu rozhovoru musí dojít. Věci byly složité před tím rozchodem a ona se buď mohla hádat ohledně té záležitosti a ztratit Lauren nadobro nebo to neochotně přijmout.

Natáhla se, vzala jednu Boinu ruku do své, přitáhla si ji ke rtům a vtiskla na ni jemnou pusu. „Protože tohle je na tom to nejtěžší, nechat někoho jít. Pořád tě chci ve svém životě a vždycky tu pro tebe budu, Bo. Jen je načase, abychom se obě pohnuly z téhle části našeho příběhu.“

Bo souhlasně přikývla a nepřestávala na ni hledět. Naklonila se tak, že se jejich čela o sebe opírala. „Pokud budeš někdy něco potřebovat, neváhej mi dát vědět. Možná jsem byla tou první, kdo za tebe po dlouhé době bojoval, ale věz, že ti stejně nepřestanu krýt záda.“ Vtiskla naposledy ten nejjemnější polibek na doktorčiny rty, vstala z gauče a odešla tak tiše, jako přišla.

Lauren dopila své víno a věděla, že udělala správnou věc. Následně se vydala do patra. Rozhodla se, že už to stačilo a že potřebuje rozjet svůj nový plán.

* * *

Příštího dne v Dalu

„Jsi hrozně zticha, Kenzi“, podotkl Dyson, zatímco si sedal vedle ní.

„Ale vždyť víš, obvyklý příběh. Holka má vymazanou paměť, nevědomky se zamiluje do holky své nejlepší kamarádky, vzpomínky se vrátí jen pro to, aby žena, se kterou strávila půl roku, byla zatčena druhem, který se živí na lidech, a hele, pořád miluje tu řečenou ženu a stejně tak její nejlepší kamarádka…, vždyť víš, …typický materiál pro film,“ zabrblala, než práskla svým panákem zpátky na bar.

„Ach, tenhle obehraný příběh,“ uchechtl se. „Takže, co s tím budeš dělat?“

Pohlédla na něj, jako by přišel o rozum. „Děláš, jako bych s tím něco mohla udělat, Dysone. Jsou to už dva týdny a jsem si jistá, že jí to dalo víc než dost času na to, aby si uvědomila, že by byla radši s Bo. Mimoto, kdo jsem, abych jí stála v cestě?“ zakončila to smutně.

„Musím říct, že jsem byl nejprve překvapen, ale vidět vás dvě spolu, to dává smysl.“

„Natasha a Olivie dávaly smysl. Kenzi a Lauren…jo, to už tak moc ne. Je geniální doktorka a já jsem…“

„Pozoruhodná lidská bytost, která vždycky najde cestu ze špatné situace, extrémně loajální, která hluboce miluje. Někdo, kdo mi zachránil život, vrátil mi mou lásku…“

„Kdo by si pomyslel, že vlci můžou být takhle sentimentální?“ zeptala se a plácla ho po paži.

„Také vidím někoho ochotného vzdát se svého štěstí tak, aby Bo mohla být šťastná,“ dodal a hleděl přímo na ni.

„To je to, co nejlepší kamarádky dělají, Dysone. Ustoupíš…“

„…a ujistíš se, že tvoje nejlepší kamarádka získá tu holku, protože si uvědomíš, že díky tomu budou obě šťastné,“ pronesla Bo a připojila se k nim na baru.

„Bo?“ zeptala se Kenzi zmateně.

Bo zvedla ruku, aby ji umlčela a řekla: „Přiznávám, že je to pro mne složité, ale nehodlám být důvodem, proč vy dvě nejste spolu. Opustila jsi Natea, abys zůstala se mnou, Kenz. Vím, že bys znovu udělala to samé, ale já nechci, abys to tentokrát udělala.“

Uslzeně řekla: „Cením si toho, Bo, a mám tě za to všechno ještě víc ráda, ale nemyslím si, že je to vůbec možné. Kromě toho, jsou to už dva týdny…“

„Kenzi,“ pravila Bo a natáhla se, aby sevřela rameno mladší dívky. „Sklapni, než si to rozmyslím.“

Dobrou chvíli na ni hleděla, než to přijala. „Dohodnuto Boboňamko. A teď, pokud mě omluvíte, musím si na moment odběhnout na holčičky.“ Všechen ten alkohol, který za poslední hodinu zkonzumovala, o sobě teď dával vědět.

Zatímco sledoval, jak Kenzi odchází, nalil Dyson Bo panáka.

„To od tebe bylo nechutně velkorysé, Bo. Musím říct, že to na mě udělalo trochu dojem.“

„Všichni někdy musíme dospět, ne? Kromě toho, nebyla bych tu prvním, kdo se smířil s přátelstvím, když byl vztah u konce,“ pronesla a hleděla přímo na něj.

Pozvedl svého panáka k jejímu a řekl: „Není to tak špatné, když si na to zvykneš.“

* * *

Při vstupu do Ashových komnat dělala Lauren vše, co mohla, aby potlačila obrácení očí v sloup nad tou vší pompou a okázalostí. Ten samý Fae, který trávil čas tím, že byl Dysonovým stínem a flirtováním s ženami, na ni teď přísně hleděl od svého stolu.

„Posaďte se, doktorko Lewisová, máme toho spoustu k prodiskutování.“

„To každopádně, zastupující Ashi.“ Vrhla na něj pohled a posadila se.

„Stěží se domnívám, že váš postoj je příhodný pro doktorku.“

„Ale nech si ty kraviny, Halee…omlouvám se, Ashi.“ Tentokrát se neobtěžovala potlačovat obrácení očí v sloup. „Jediný důvod, proč tu jsem, je tvoje pošramocené ego.“

„Pošramocené ego? Být tebou dával bych si bacha. Neuposlechla jsi přímý rozkaz…“

„Nebo co? Co bys mi tak mohl udělat, aby mi to již nebylo uděláno? Hmm…jo, neuposlechla jsem přímý rozkaz a přesto, jako výsledek jsem znovu zachránila Fae. Lidská doktorka zase jednou zachránila Fae a tvůj zadek.“

„Zachránila můj zadek? Máš ponětí, jak moc starší trvali na tom, vidět tě potrestanou?“

„Ti starší, kteří vždycky pošlou pro mě, když nedokáží přijít na to, co je špatně.“

„Lauren, tys tam nebyla. Fae volali po krvi, jakmile bylo odhaleno, že na té zkumavce je tvoje jméno. Evony je rozběsnila do nepříčetnosti.“ Tentokrát to říkal jako Hale, její kamarád, a ne jako Ash.

„Pověz jim, žes mě tam poslal. Nebude to žádný rozdíl od toho, když jsi mě poslal v utajení do Hecuby. Přiměj je, aby také podezíraly Evony.“

„Pokračuj…“

„Přemýšlej o tom Halee. Nemusíš nic dokazovat, jen musíš vnést dostatek pochyb. Pozval jsi ji, abys ukázal dobrou vůli. Ona tam mávala tou zkumavkou s mým jménem a pak později mi upravila paměť. Skoro to vypadá, jako by měla co skrývat.“

„To by mohlo skutečně fungovat. Zapomněl jsem, jak chytrá někdy jsi, Lauren.“ Usmál se a obešel stůl, aby se posadil na jeho okraj.

„Hmm…uvaž to tedy před tím, než se příště rozhodneš zrušit moje privilegia. Vyléčila jsem ten virus Fae v Kongu, vedle Tricka jsem ta, za kým jít, ohledně všech záležitostí Fae. Aniž bych se o to snažila, vytvořila jsem chemickou sloučeninu, která vytáhne z Fae jeho esenci a změnila jsem člověka na hybrida. Pomysli na to, co bych mohla dokázat, kdybych se opravdu snažila, Halee.“ Sledovala, jak jeho úsměv rychle zmizel. „Takže, takhle to bude. Odteď jsem majetkem Ashe jen podle jména. Očekávám zpětnou platbu za mé roky služby a plně hrazenou měsíční dovolenou jednou za rok.“

Postavil se plně a zeptal se: „Ještě něco?“

„Ano, mám plně v úmyslu nechat Evony zaplatit a byla by chyba plést se mi do cesty. Ach a tady,“ podala mu kus papíru. „Chtěla bych vrátit tyhle věci. Najdete je v bytě, co jsem měla v Montrealu.“

„Nemůžeš jen tak jít po vůdci temných. Neříkám to jako Ash…“

„Vážím si tvého znepokojení, ale je to zbytečné. A teď, pokud nemáš nic dalšího, musím vést laboratoř,“ prohlásila, postavila se a pohlédla mu do očí, než se otočila a vyšla z jeho komnat.

Nebylo v jeho životě moc chvil, kdy se bál, ale poprvé za dlouhou dobu ho ta žena, která před ním stála, děsila. Byl mnoho věcí, ale blázen mezi nimi nebyl. Podíval se na ten seznam a projížděl položky, ale té poslední nerozuměl. Nahlas se podivil: „Co je špatného na tom stolku, který má teď?“


12

Jak nadešel večer, Lauren se rozhodla, vrátit se do svého bytu dřív než normálně. Chtěla udělat malý výzkum a nepotřebovala, aby se jí někdo díval přes rameno. Ulevilo se jí, že Hale už dál nestavěl stráže k jejím dveřím a překvapilo ji, když otevřela a uvnitř spatřila Dysona.

„Dysone? Co tady děláš? Je všechno v pořádku?“ zeptala se se svraštělým obočím.

„Doktorko Lewisová, rád tě vidím. Ve skutečnosti pracuji na případu a potřebuji, abys pro mě ohledala tělo.“

„Pro dnešek mám padla, nemůže to počkat do zítra?“ povzdechla si, protože se chtěla pustit do toho svého vedlejšího projektu.

„Obávám se, že ne. Prosím, Lauren.“

V očekávání hleděla na Dysona, jak tam stál. „Dysone?“

„Ano?“

„Složka k případu?“ Zaručeně to nebylo poprvé, co pro něj ohledávala tělo, ale proč se choval tak divně?

„Ach, ano…ehm…musel jsem ji nechat v autě. Jsem hned zpátky.“ Vydal se ke dveřím, zatímco Lauren tam jen stála a hleděla na něj. „Ehm…čím dřív se podíváš, tím lépe.“

Ještě zmatenější Lauren začala rozepínat vak a málem vyskočila z kůže, když odtamtud vyrazila Kenzi.

„Ach, díkybohu, nevím, jak dlouho bych tam ještě vydržela,“ prohlásila s rukou na prsou.

„Kenzi? Co…?“ pohlédla směrem k Dysonovi, jen aby viděla, že odešel a zavřel za sebou dveře.

„Ahoj,“ pronesla měkce, „je nějaká šance, že jsem ti chyběla?“

„Víc, než tušíš,“ řekla a stále nevěřila tomu, že před ní sedí. Potřásla hlavou, aby si pročistila myšlenky a natáhla ruku, aby pomohla té mladé dívce ze stolu. „Takže, co má tohle znamenat? Jsi v pořádku? Stalo se něco?“

„Jo, něco se stalo nebo přesněji, něco jsem si uvědomila,“ uchechtla se nervózně.

„Co?“ zeptala se Lauren a pátrala v dívčině tváři.

Jak tak před ní stála, zhluboka se nadechla. „Potřebovala jsem tě vidět, abych ti řekla…tohle všechno šlo v mojí hlavě mnohem snadněji,“ prohlásila, když ji nervozita zase přemohla.

„Kenzi, vím, o co jde, to je v pořádku.“

„Víš?“ její obočí překvapením vyskočilo vzhůru. Pokud to věděla, tak proč…

„Ano, vím,“ usmála se smutně. „Vím, že to, co jsi řekla po tom, co se nám vrátily vzpomínky, bylo založené na zbytkových pocitech z naší doby strávené v Montrealu. Nečekala jsem, že tě uvidím, kromě toho, když se budeme míjet.“ Strčila si ruce do svého laboratorního pláště a zahleděla se na zem. „Ach a už nejsem vězněná, takže se nemusíš vyplížit ven zase v tom pytli na mrtvoly.“

„Ach, takže tvoje city…tedy…byly jen k Natashe? Samozřejmě, no měla bych tedy jít a nechat tě vrátit se k,“ máchla rukou, „ať je to, co je to. A to jsem si myslela, jak nejsem romantická, když se sem vplížím, abych ti řekla… Víš ty co? Zapomeň na to. Uvidíme se, Lauren.“ Pokývla hlavou a nechtěla nic víc než opustit tohle místo, jak nejrychleji to půjde.

Lauren byla zmatená Kenziiným chováním, myslela si, že se jí uleví. Popadla ji za paži, jak se snažila odejít. „Kenzi, o co jde? Myslela jsem, že si oddychneš, že od tebe nic nečekám.“ Jak zpracovávala to všechno, co řekla. „Počkat? Romantická?“

„Lauren, strávila jsem posledních šest měsíců po tvém boku a čtyři z nich tebou naprosto uhranutá. Nikdy v životě jsem se necítila tak milovaná a šťastná a teď, když mám své vzpomínky zpátky, vím, že to tak je.“

„Kenzi, já…ehm…“

„Ne, to je v pohodě. Asi jsem jen doufala, že když jsi říkala, že jsem ti taky chyběla, že to znamenalo víc než jako kamarádka. Jsem hloupá, co?“ Vydala se ke dveřím a všimla si nového, a přesto povědomého kusu nábytku. Zastavila se a otočila tvář k Lauren. „Hele, není to náš stolek? Proč máš hmmf…“

Neměla šanci dokončit větu, jelikož Lauren se vrhla vpřed a líbala ji se vší vášní, o které si nemyslela, že ještě někdy zažije. Objala ji pažemi a nepřestávala ji líbat, dokud jí nedošel dech.

„Co jsem říkala, bylo, že jsi mi chyběla víc, než můžeš tušit. Bylo tak těžké být bez tebe, ale myslela jsem si, že…“ Když viděla tu lásku, která se odrážela v těch modrých očích, zavrtěla hlavou. „To není důležité, jsi tady a to je vše, na čem záleží,“ řekla a opřela si hlavu o tu tmavovlásčinu.

Souhlasně přikývla a na chvíli zůstala zticha, aby se vzpamatovala z toho kolotoče emocí, kdy prošla od nadšení, přes zklamání a úlevu, k uvědomění si, že by nechtěla být nikde jinde. Vzhlédla k Lauren a zeptala se. „Jak jsi sem dostala náš stolek?“

Lehce se červenajíc, odpověděla: „Požádala jsem, aby mi byl doručen spolu s pár dalšími věcmi.“

Kenzi došla ke stolku a jak rukou přejela po té díře po kulce z jejich nepovedených hrátek, začervenala se. „Proč?“

„Protože,“ pronesla, došla k ní a obtočila kolem ní zezadu paže. „Nemůžu si vzpomenout, že bych někdy v životě byla takhle šťastná a prostě jsem na to chtěla mít upomínku. Že to opravdu existovalo a že jsem si to jen nepředstavovala.“

„Nepožádala jsi náhodou taky o…“

„Postel? Hmmm…“ Vtiskla pár polibků na její krk. „Mohla bych ti to prozradit, ale mnohem raději bych ti to ukázala.“

Otočila se v jejím objetí. „Teď, když o tom mluvíš, cítím se trochu malátně.“

„Tak to by sis rozhodně měla lehnout a to říkám samozřejmě jako tvá doktorka,“ pronesla a užívala si to hravé škádlení mezi nimi.

„Doktorka, jo?“

„Ano, ale, jen abys věděla,“ zašeptala jí do ucha. „Možná mám také jednu nebo dvě uniformy.“ Ušklíbla se nad tou láskyplnou touhou, zračící se v dívčiných očích.

„Jestli je to pravda, no…“ prohlásila a skočila překvapené Lauren do náruče. „Pokud mne vyneseš po těch schodech, jsem celá tvoje.“

* * *

Kenzi se probudila v brzkých ranních hodinách a překvapilo ji, když zjistila, že je v posteli sama a venku je pořád tma. Zvuk hlasů zezdola přitáhl její pozornost, zvedla se a pomalu došla na vrchol schodů. „S kým by se Lauren v tuhle dobu bavila?“ uvažovala, když scházela, dokud nerozpoznala, že ten druhý hlas náleží Tamsin.

„Cože to po mě chceš, doktorko? Zbláznila jsi se?“ Nemohla uvěřit tomu, oč je žádána.

„To je věc názoru, Tamsin. Ale ano, potřebuji, abys mi to sehnala, protože nemám přístup do laboratoří temných Fae.“

„Nemůžu uvěřit tomu, že po mě žádáš, abych to udělala.“ Vážně tomu nevěřila a proč v tuhle hodinu? Fajn, to chápala, kvůli tomu, jak citlivé to bylo téma.

„Tak to se pleteš, pokud si myslíš, že tě žádám. Říkám ti, co potřebuji a očekávám, že to uděláš,“ prohlásila slovy protkanými vyčerpáním.

Kenzi, přestože Tamsin neviděla, si byla jistá, že její výraz odpovídá tomu jejímu. Nebyla zvyklá slyšet Lauren takhle s někým mluvit, ale byla to rozhodně vítaná změna.

„Vážně?“ Tamsin si odfrkla. „To máš tedy koule…“

„Ne, Tamsin, pokud máš dojem, že se tě jakkoliv bojím, tak nevyužíváš plný potenciál své mozkové kapacity.“

„Neměla by sis zahrávat s valkýrou,“ varovala ji a pokročila k ní.

„Stejně jako by sis ty neměla zahrávat se mnou. Vím vše o vašem druhu a čeho jste schopné, ale můžeš to ty upřímně říct o mně?“ zeptala se s nakrčeným obočím.

S hlasitým povzdechem musela připustit, že Lauren má správou připomínku. Kčertu, mohla by Lauren zamknout v místnosti bez jejího laboratorního materiálu a byla si jistá, že by si našla cestu ve stylu MacGyvera, než by šla přímo po ní.

„Řekneš mi alespoň, kvůli čemu to je? Proč nepožádáš Vexe?“

„Vexe?“ rozesmála se. „To si děláš srandu? Ráda bych, aby o tomhle tajemství nevěděl celý svět. Kromě toho, že to má svůj důvod, bude lepší, když to nebudeš vědět.“

„A když nebudu souhlasit?“

„Budeš,“ ušklíbla se na ni Lauren.

„Proč jsi si tak jistá?“ Tamsin byla její arogancí opravdu otrávená.

„Protože obě víme, že Evony nepřestane. Ne, dokud neublíží Bo, tobě taky za to, že jsi nezatkla Kenzi v té jídelně a ze všeho nejvíc bude chtít nějakou pomstu za tu rozhodně zaslouženu ránu, kterou dostala. Nechci, aby se něco stalo Bo a odmítám dovolit, aby se cokoliv stalo Kenzi.“

„Udělám to a jsme si kvit, ano?“

„Kvit?“ zeptala se Lauren zmateně.

„Za to, že jsem sem přišla…“ pokynula rukou, „abych tě vytočila tím, že jsem políbila Bo.“

„Ach tohle…“ povzdechla si hlasitě. „Ta pusa mi jen potvrdila to, co už jsem věděla. V tu chvíli to bolelo, ale smířila jsem se s tím. Ale Tamsin?“

„Jo?“

„Jen se na Kenzi podíváš jinak, než platonicky a já se ujistím, že budu žít dost dlouho na to, abys toho litovala nejen v tomhle životě, ale i v tom příštím,“ slíbila jí a hleděla Tamsin přímo do očí.

Temná Fae o krok ustoupila před tím pohledem čiré divokosti v doktorčiných očích. Vůbec nezpochybňovala její slova. Tamsin neměla ponětí, co má Lauren přichystaného pro Evony a pokud by jí na ní skutečně záleželo, možná by měla o Morigganovou starost.

„Dohodnuto.“ Ne, už nikdy tu chybu neudělá. Otočila se k odchodu, ale Lauren ji zastavila.

„Ach, a čím dřív, tím lépe.“ Fajn, tohle nemusela dodávat, ale jen za ten otrávený výraz v Tamsininých očích to stálo.

Po tom, co uslyšela zavření dveří, se Kenzi vydala dolů. Na chvíli přemýšlela o tom, že by se vrátila do postele a předstírala nevědomost o událostech dole, ale nechtěla, aby to vedlo k tomu, že by měly před sebou tajnosti.

„Zatraceně, kotě, nevím, jestli být vystrašená nebo nadržená z toho, jak jsi byla celá ostrá na Tammers.“

Lauren se otočila za tím hlasem a překvapilo ji, že vidí mladou ženu vzhůru.

„Jsem překvapená, že už jsi na nohou,“ pronesla, došla k ní a objala ji.

„Ty jsi překvapená? Já šla spát po…pár dost intenzivních hodinách s tebou…a pak se vzbudím, abych tě slyšela žádat Tamsin, aby ti něco donesla?“

„No, zjevně jsem tě dost neutahala, takže proč se…“

„Přestože to zní lákavě, Lauren…ne.“ Uhnula pohledem, než znovu vyhledala oči své přítelkyně. „Vím, že se mě snažíš chránit, ale, co doopravdy potřebuji, je otevřená a upřímná komunikace. Nesnažím se nikoho obviňovat, ale nezapomínej, že jsem z první řady pozorovala, jak ty a Bo říkáte všem ostatním to, co jste měly říkat jedna druhé. Tohle pro nás nechci. Žádná tajemství, ano?“

Dlouze se na Kenzi zahleděla a souhlasila s ní. „Máš pravdu. Opravdu mám plán, protože se obávám, že se vždycky bude snažit znepříjemnit nám život. Jak žiji ve světě Fae, jsem zvyklá ohlížet se přes rameno, ale tohle je příliš. Vím, že se nemůžu dostat od Fae, ale chci mít život s tebou tak normální, jak jen to půjde.“

I přestože ta noc proběhla dobře (fajn, zatraceně úžasně) a slyšela, jak Lauren hrozí Tamsin, stejně se jí tomu těžko věřilo. „Vážně? Takže nelituješ toho, že jsem tu já místo…“

„Vůbec,“ prohlásila bez váhání. „A až bude tohle všechno za námi, vyrazíme na dovolenou někam daleko odtud.“

Přestože byla z toho nápadu nadšená, nechtěla se cítit, jako by se nechávala od doktorky vydržovat. Chtěla být schopna taky přispívat.

Když viděla tu neočekávanou reakci, vyzvídala: „Myslela jsem, že by se ti to mohlo líbit? Pokud nechceš něco jiného?“

„Ne, je to skvělé, ale…“ povzdechla si. „Nechci, aby to bylo jen tak, že bys za všechno platila.“ Vážně se potřebovala poohlédnout po nových případech pro jejich podnikání, nebo zjistit, jestli by jí Trick nedovolil pomáhat v baru. Fajn, možná se prostě radši znovu soustředit na jejich detektivní podnikání.

„Aha, no dovol, abych tě uklidnila.“ Pak vysvětlila všechno, co se včera odehrálo v Ashových komnatách, velice zaskočené Kenzi.

„Skoro bych si přála být tam, abych tě viděla být tak drsná. Co tě teď přimělo takhle jednat? Proč ne před včerejškem?“

„Včera jsem tam šla s pocitem, jako bych už neměla co ztratit. Nemohla jsem spoléhat na to, že pořád cítíš to samé, po tom všem,“ pronesla tiše.

Neviděla u Lauren takovýto stupeň zranitelnosti od jejich času v Montrealu. Viděla pár záblesků před tím, než se z Lauren stala Olivie, ale to dovolila jen nakouknout za své zdi.

„A teď, když tu jsem a ty víš, že mě máš opravdu na krku?“

„Znamená to, že zase můžu dýchat, aniž by to bolelo. Že jsem tady opravdu tou, které se poštěstilo, i když se zdá, že už mi nikdy nic nezbaštíš,“ zakončila to s úsměvem, než se sklonila, aby věnovala Kenzi táhlý polibek.

„Hmm…, co kdybychom pokrač…“ Zazívala z nedostatku spánku.

„Co kdybychom se obě vrátily do postele a ráno ti udělám snídani?“

„Dohodnuto, ale nemysli si, že zapomenu na ten tvůj plán jen proto, že mi slíbíš jídlo,“ varovala ji s pozvednutým obočím.

Naklonila se, vtiskla pusu na její obočí a souhlasila. „Nech mě vyřešit ještě pár věcí a slibuji ti, že nebudou žádná tajemství.“ Myslela to tak. Bude to složité, ale nehodlala si projít dalším vztahem, kde tajnosti vytvářely zbytečný emocionální odstup.

Jak Kenzi ležela, spící na světlovlásčině rameni, Lauren věděla, že bude mít jen jednu šanci dostat Evony. Pokud by ve svém úkolu selhala, věděla, že druhou šanci nedostane, jelikož by na ni Evony udeřila plnou silou. Šťastná, že má mladší ženu ve svém náručí, se konečně uvolnila, když nadešel čas spát a usmála se s vědomím, že jedna šance je vše, co potřebuje.


13

Jak se Kenzi příštího jitra probudila, byla potěšena pocitem z Lauren přitulené zezadu k ní. Vzala ruku, která jí klidně ležela na boku, přitáhla si ji ke rtům, aby ji políbila, načež si ji přivinula k hrudi.

„Hmm…dobré ráno,“ pronesla Lauren a přitáhla si mladou ženu blíž k sobě. Opájela se v té chvíli, užívajíc si toho pocitu, že ji má v náručí. Věděla, že si musí promluvit, ale pro teď si hodlala hýčkat to, že to nemusí být hned.

Kenzi se přetočila tváří k ní a zahleděla se do jejích očí, umožňujíc si cítit tu lásku, která z nich zářila.

Usmála se a řekla: „Takže, ohledně té snídaně…“

„Ano,“ uchechtla se blondýna lehce. „Dodržím svůj slib. Hned na tom začnu pracovat.“

„Když už mluvíme o slibech, beru to tak, že mě zasvětíš do toho, oč jsi žádala…, promiň…, dožadovala jsi se po Tamsin?“ zeptala se s pozvedlým obočím.

Pomalu se nadechla a souhlasila. „To udělám, ale nejdřív káva a snídaně, ano?“

„Prosím, řekni mi, že tvoje káva je stejně tak dobrá jako tvé vaření.“

„Ještě lepší,“ ujistila ji, než se sklonila, aby ji políbila.

* * *

Po tom, co bylo umyto nádobí, se pár vydal ke gauči. Lauren využila svého nového postavení v laboratoři a vzala si den volna. Skrčila si jednu nohu pod sebe a loktem se opřela o opěradlo gauče a sledovala, jak Kenzi naproti ní zaujala stejnou pozici.

„Takže…“ vydala ze sebe Lauren pomalu. „Chceš vědět, co jsem požadovala po Tamsin?“

„Ano, kromě jiného,“ odvětila a náhle se okázale zajímala o čalounění.

„Kromě jiného?“ Vzala ji za ruku a přiměla mladší dívku k ní vzhlédnout. „Kenzi, o co jde? Ty víš, že mi můžeš říct všechno.“

Usmála se na ni, jak si vzpomněla, jak jí tahle slova říkala Olivie před tím, než nadnesla své obavy ohledně Evony. Přikývla. „Já vím, to jen…, chci říct…, že to byl ale ďábelský rok, co? Kdo by si pomyslel, že ta zatraceně žhavá Ruska a ta sexy doktorka budou pár? Já tohle chci,“ pronesla bez jakýchkoliv pochyb v hlase, „ale kam odtud míříme? Teď, když jsme zpátky mezi Fae.“

„Proč jsi sem včera přišla? Myslela jsem si, že po dvou týdnech budeš mít dost času na přehodnocení situace. Uvědomíš si, že tohle bylo…“

„Nejvíc, jak jsem se kdy cítila milovaná a chtěná? Nelíbí se mi, jak na to Evony šla, ale současně, daly bychom se jinak dohromady? Chci říct, že jsem si prostě myslela, že to budete vždycky ty a Bo, rozcházet se a vracet se k sobě. Ten první týden jsem se snažila si namluvit, že to byl jen žert na náš účet, ale ona si nám jen pohrála se vzpomínkami. Naše city, které se tam vyvinuly, byly jenom naše, přestože z odlišných verzí nás. Pořád jsi byla ta osamělá osoba, která trpěla sama a přesto zároveň tak silná. Věděla jsem, že ti můžu věřit a to…bylo to nejnormálnější, co jsem kdy cítila. I přestože jsme obě mohly cítit, že je něco v nepořádku, byla jsem šťastná. Ochránila jsi mě, když jsi k tomu neměla žádný důvod a nikdy jsi nic nežádala na oplátku. Víš, co to znamená pro někoho jako já? Moje vlastní matka mě neochránila…“ Na chvíli uhnula pohledem.

„Kenzi,“ zašeptala Lauren a srdce se jí nad ní svíralo.

„Nech mě to dokončit, prosím?“ Vidouc, že blondýna přikývla, pokračovala. „Když jsem si myslela, že už nesdílíš ty samé city, byla jsem sama připravená najít způsob, jak Evony zabít. Chci říct, že tu nebyla záruka, že bys to cítila stejně, ale stejně jsem to musela zkusit. A já vím, že chceš svou odplatu a, přestože mi Bo dala své svolení…, stejně si nemůžu pomoct, ale cítím se provinile,“ dokončila to tiše.

„Já tohle taky chci a není to pomsta, co mě pohání. Prostě vím, že Evony si vždycky najde způsob, jak narušit jakékoliv štěstí, které nalezneme. Máš pravdu, že Evony nás pomohla svést dohromady, ale není tím důvodem. I před tím, než nás unesla, jsem vždycky obdivovala, jak říkáš, co si myslíš…“ vidouc Kenziino pozvednuté obočí, pokračovala, „i když to většinou postrádalo takt,“ dokončila to s úsměvem. „Ale přestože můžeme být rozdílné, jsme si také podobné v tom, že jsme přežily ve světě, který by dal přednost tomu, kdybychom padly. Pokud jde o Bo, nebudu lhát…, opravdu ji miluji, ale také jsem poznala, že tam není žádný šťastný konec. Ty do mě vidíš, Kenzi, i když se snažím ze všech sil schovat se. Nedovolíš mi utéct. Také jsi mě chránila, i když to bylo přede mnou samou. Po našem čase jako Natasha a Olivie, věz, že bych se nemohla vrátit k tomu, jak to by předtím.“

„Tak proč jsi říkala, že čekáš, že se uvidíme jen, když se budeme míjet, když se nemůžeš vrátit?“

„Byla jsem zvyklá vídat Bo s jinými, když jsme byly spolu, ale stejně tak dobře bych to s tebou nezvládla. Netvoříme nějaký tragický milostný příběh naplněný úzkostí z toho, že nejsme dost jedna pro druhou. Jak jsi řekla, i když jsme nevěděly úplně, kdo jsme, pořád jsme byly šťastné. Pořád jsem věděla, jak si s tebou stojím, i v ty noci, kdy jsem spala na gauči.“

Kenzi se chvíli smála a pak se vážně zeptala: „Takže ten plán, co máš, to není sebevražedná mise?“

„Už ne,“ odvětila a stiskla její ruku, jenž svírala, o něco pevněji.

* * *

„Bo, je to vždy příjemné překvapení vidět tě,“ uvítal ji Trick, když vešla do baru. Usmála se, ale ten úsměv se nedostal k jejím očím. „Je všechno v pořádku?“

„Věděl jsi, že když jsem byla v Rozbřesku, že tam byla chvíle, kdy se mi Dyson svěřil s tím, že má svou lásku zpátky?“

„To nebylo zrovna ideálně načasované,“ zavrtěl hlavou nad vlkovým jednáním.

„Říkal, že není rád, že jsem s Lauren, ale že to respektuje. Snažím se udělat to samé s Lauren a Kenzi. Myslela jsem si, že když dělám správnou věc, že to nebude tolik bolet. Sledovala jsem Kenzi ten první týden, jak se snažila skrýt za své žerty tím samým způsobem, jakým se Lauren skrývala za svůj výzkum,“ odfoukla si.

„Nejsou vůbec rozdílné. Můžu si jen představovat, jak Kenzi přežila život na ulici, stejně jako Lauren přežila těch prvních pár let s Fae. Skutečnost, že je vedoucí laboratoře světlých Fae, to je na člověka slušný výkon. A teď, když má schopnost tvořit hybridy? No, řekněme, že je dobře, že je zpátky pod ochranou světlých Fae.“

„Myslíš zpátky v kleci?“ zeptala se s náznakem hořkosti.

„Říkej tomu, jak chceš, Bo. Ale bez té ochrany by byla mrtvá. Ví toho příliš a je tu možnost, že by byla zajata, aby udělala kdovíco. Ale tak nějak si myslím, že jsi se nevláčela celou cestu sem jen proto, abychom probrali politiku Fae.“

„Máš pravdu, Tricku. Já…ehm…jen jsem potřebovala udělat nějaký výzkum na případu, na kterém pracuji a, jelikož se Kenzi včera večer nevrátila domů od Lauren…“

„Aha, víš, co kdybychom se na to zašli podívat a uvidím, jestli ti budu schopen pomoct.“

* * *

„Už ne? Lauren, řekni mi, že to nemyslíš vážně!“ zeptala se s očima nevěřícně dokořán.

„Pokud chceš, abych lhala, tak jsem to ne…“

„Proč? Chci říct…, jak můžeš být tak sobecká? Proč jsi žádala plně hrazenou dovolenou?“ Pak se jí rozsvítilo. „Počkat, to měla být poslední dovolená, než provedeš to, ať je to, co je to?“

„Už mě unavovalo trpět a to poslední, co jsem chtěla, bylo, být znovu uvězněna,“ odpověděla a klopila zrak, jak se teď trochu styděla za svůj původní plán.

„Áááááá, jsem na tebe teď tak naštvaná! Nemůžu uvěřit…“ zašeptala, „…to by mě zabilo.“

„Hele, nikam nejdu, ano?“ Přitáhla si Kenzi k sobě a objala ji. „To, že tu jsi, mi zase dává důvod. Nechtěla jsem tě rozrušit, omlouvám se. Už jsem byla na dně. Nemohla jsem se vrátit ke své osamělé existenci.“

„Slibuješ?“ zeptala se, s očima upřenýma do těch Laureniných.

„Slibuji. To proto, jsem už začala přemýšlet o jiném způsobu, kvůli němuž jsem volala Tamsin.“

„Myslíš, že jí můžeme věřit?“ Nebyla si jistá, přestože ta temná Fae byla důvodem, že ji Bo byla schopná najít během toho incidentu s kitsune.

„Myslím, že chce Evony z cesty stejně tolik jako já.“ Natáhla se pro telefon, když cítila, jak vibruje a spatřila, že má zprávu od té temné Fae.

Sejdeme se v Dalu za dvacet minut! T

* * *

Dorazily do Dalu a s překvapením zjistily, že Trick není u baru. Lauren se posadila a pohlédla na hodinky. „Za pár minut by tu měla být.“

Kenzi se místo čekání postavila za bar. „Co si dá půvabná doktorka dnes večer?“ zeptala se s potřebou odlehčit náladu po tom, co se dozvěděla o původním směru uvažování své přítelkyně.

Zubíc se se na baru naklonila dopředu. „Hmm…co bys mi doporučila?“

„Ale, mám všechny možné nápady,“ vrátila jí s mrknutím to flirtování. „Nejsem si jistá, jestli jsi připravená všechny si je vyslechnout.“

„Vážně? Moc ráda bych si je poslechla všechny, ale pro teď mi bude stačit sklenička bílého.“

Jak Kenzi okázale nalévala skleničku, ani jedna si nevšimla Bo, stojící na vrcholku schodů. Sledovala je, jak se spolu chovají a jo, pořád to bolelo. Jak to kčertu Dyson dokázal? Možná tomu ale trochu rozuměla, protože vypadaly tak šťastně. Dětské krůčky, řekla si. Vykročila k nim, když v tom si všimla nasraně se tvářící Tamsin, jak míří přímo k nim. Přimhouřila oči a ustoupila zpět.

„Tu máš, Tamsin,“ prohlásila Kenzi a posunula k ní panáka vodky. „Vypadáš, že bys to využila.“

Praštila tím panákem na bar a zlostně hleděla na Lauren. „Ať už jde o cokoliv, ať to radši funguje, obzvláště s tím, co jsem musela udělat!“

„Musela jsi to jen doručit. Nechápu…“ Byla zmatena tím, proč se tak chová.

„Skunčí opice,“ přerušila ji Tamsin a naznačila, že chce další panák.

„Skunčí opice? Co to má společného…“

„Ta laboratorní technička, co mě přichytila, jak se odtamtud plížím, se chystala zavolat ochranku. Musela jsem předstírat, že hledám ji, ale jelikož mi nevěřila…, popadla jsem ji a políbila.“

Lauren vyprskla své pití a srdečně se rozesmála. „Tos neudělala. Zlato, dej jí prostě celou flašku,“ pronesla a nepřestávala se smát.

„Kenzi, co děláš za mým barem? A co je ten zápach?“ zeptal se Trick, když se vynořil zezdola.

„Ach, myslíte si, že je to sranda? Pořád ji můžu cítit a ne v dobrém!“ rozčilovala se a pořádně si přihnula z láhve.

To jen způsobilo, že se Lauren smála ještě víc. „Myslím, že si možná budeš muset spálit šaty!“

„Neříkej,“ pronesla se zlomyslným zašklebením. „Už jsi někdy políbila skunčí opici?“

„Ne! A proč bych chtěla-“

„A doprdele!“ prohlásila Kenzi, když si uvědomila, k čemu se schyluje.

Tamsin se pohnula vpřed, položila jednu ruku na doktorčinu tvář a druhou na její bok, než ji políbila s takovou silou, až se ta barová stolička pohnula. Lauren by spadla, kdyby nebylo sevření té druhé blondýny.

Odstrčila valkýru. „Tamsin! Co to kčertu?!“ dožadovala se, než popadla láhev a chvíli z ní pila.

Bo ztuhle sledovala, jak se ta scéna před ní odvíjí. Hodlala tam napochodovat, dokud si nevšimla, že Tamsin vložila zkumavku do Laureniny přední kapsy.

„Teď jsme si kvit,“ zasmála se Tamsin pro sebe. „Neztratila jsi nic, že ne? Ujisti se, že máš všechno, co potřebuješ, doktorko.“

Sice zmatená, ale přesto s ní Lauren udržovala oční kontakt, zatímco si nahmatala přední kapsu. „Zdá se, že mám všechno, co potřebuji.“

Temná Fae přikývla, dorazila tu láhev, načež odešla, aby si dopřála vařící sprchu a nejspíš spálila své šaty.

Kenzi si uvědomila, že ten polibek byla lest, ale stejně se cítila naštvaně. „No, co kdybychom zamířily zpět, protože se tě nedotknu, dokud se nevydrhneš, pro případ, že bys cokoliv z tohohle,“ udělala rukou krouživý pohyb, „měla na sobě a já se neuklidním dost na to, abych nechtěla nakopat Tamsin zadek.“

„Vždyť znáš dobrý způsob, jak usměrnit tuhle agresi…“ začala Lauren, zatímco opouštěly Dal.

Bo pomalu vyšla ze svého úkrytu a sledovala, jak Trick otírá bar a rozstřikuje tam sprej, aby se zbavil toho smradu. Teď si byla vědomá, že Lauren něco plánuje a s největší pravděpodobností proti Morriganové, jestli to vyžadovalo něco od Tamsin. Ať už šlo o cokoliv…, chtěla se do toho zapojit.


14

O týden později

Lauren byla ve sprše, když se ozvalo zaklepání na dveře. Kenzi očekávala, že to je jejich objednané jídlo, takže o tom nepřemýšlela, když otevřela dveře. Aniž by vzhlédla, zeptala se.

„Kolik vám dlužím?“

„Asi by se hodilo vysvětlení.“

„Bo? Ehm…ahoj, …jsem překvapena, že tě vidím, ne ve zlém nebo tak něco, ale, ehm…

„Kenzi, dýchej,“ zasmála se Bo a přerušila tak nervózní blekotání mladší dívky.

Kenzi se zhluboka nadechla, ustoupila stranou a pokynula kamarádce, aby vešla.

„Můžu ti nalít něco k pití? Chceš se posadit?“ Pokoušela se dostat svou nervozitu pod kontrolu, ale bezúspěšně. Tady před ní byla její nejlepší kamarádka, zatímco nahoře byla její přítelkyně, být to před rokem, jejich role by byly prohozeny.

Když si všimla její nepohody, Bo se natáhla a položila Kenzi ruku na paži. „Uvolni se, prosím. Nejsem tu, abych odvolala své svolení, ani nic takového, Viděla jsem, k čemu došlo minulý týden v Dalu.“

Úlevně si vydechla. „Ach, to…počkat, já tě neviděla.“

„Broučku?“ zavolala Lauren, jak sestupovala po schodech. „Už je tu jídlo? Umírám hlady…ehm…Bo, to je ale překvapení.“

Bo si nedokázala pomoct, ale vnitřně sebou trhla při tom důvěrném oslovení a zavřela oči, aby potlačila ten záblesk modři v očích kvůli Laurenině volbě oděvu. Vždycky si dokázala podmanit tílko s neuvěřitelně krátkými šortkami. Pár rozpoznal ten pohled, takže místo toho, aby prohlubovaly tu nepříjemnou situaci, Lauren prohodila něco o tom, že půjde zkontrolovat, jestli zhasla v koupelně a vrátila se zpátky v mikině a spodku od pyžama.

„Bo mi právě říkala, že viděla, co se stalo v Dalu,“ pronesla Kenzi tiše.“

„Ach tak…“

„Jo, ach tak. Takže, co bylo v té zkumavce a co máš v plánu? Než mi řekneš, že mi do toho nic není, nenechám vás udělat něco, co by mohlo vést k tomu, že jedna z vás přijde k úrazu nebo hůř.“

Lauren pokynula k Bo, aby se posadila, aby si mohly promluvit, zatímco Kenzi šla do kuchyně pro tolik potřebné víno.

Boiny oči těkaly kolem a zastavily se na nepovědomém stolu. „Nový nábytek? Je hezký,“ pronesla, jak se snažila prolomit ledy. Přimhouřila oči a pohlédla tázavě na blondýnu. Všimla si toho zčervenání a prudkého rozjasnění aury, takže se rozhodla, že to nechce vědět.

Lauren seděla v křesle vedle gauče a uvažovala nad tím, jak nejlépe vyjevit tu záležitost. Chtěla být upřímná, ale zároveň obezřetná.

Kenzi položila tři sklenice a posadila se vedle Bo. Usmívala se, když nalévala. Kenzi byla pořád Kenzi, ale bylo na ní něco jiného. Byla klidnější a spokojenější, než ji kdy viděla.

„Ohledně toho, co jsi viděla, Bo…“ Tentokrát to zaklepání na dveře byla donáška jídla.

„Víte co? Měla bych pravděpodobně jít. Nechtěla jsem vám narušovat večeři.“ Než se ale mohla postavit, Kenzi na ni položila ruku.

„Zůstaň, prosím. Kromě toho, je to jen pizza.“ Kenzi Bo chyběla, ale kromě pár případů, kdy zaběhla do jejich chatrče, aby se převlékla, ji moc neviděla.

Vidouc váhání své bývalky, Lauren promluvila. „Má pravdu. Zůstaň. Tak budu mít čas na vysvětlenou.“

Kenzi po Lauren střelila vděčným úsměvem a šla otevřít dveře.

„Jsem si jistá, že Tamsinino představení mohlo vyvolat pár otázek,“ pronesla, když pokládala krabici s pizzou na stůl.

„Ne, to bylo…no fajn, bylo to překvapující. Chci vědět, co ti to dala. Stejně jsem překvapená, že vůbec souhlasila pomoct ti.“

„Nedala jsem jí moc na výběr a, jelikož má přístup do laboratoří temných Fae, byla vážně má jediná možnost. Navíc, z toho bude také těžit.“

Dobrá, tohle byla odpověď, kterou Bo nečekala. Položila svou skleničku a zvládla se jen tázavě zadívat na Lauren.

„Tím, že Evony bude odstavena ze své pozice,“ prohlásila Lauren vyrovnaně.

Obě sledovaly, jak Bo překvapeně vykulila oči. „Doprdele! To nemyslíš vážně! Lauren. To je něco…“

„Je to něco, co je naprosto v mých silách a nic a nikdo mě nezastaví. Její pocit, že může neustále vyjebávat s mým životem a těmi, které mám ráda, je u konce.“

„A pak co? Nějaký jiný Fae prostě zaujme její místo? Jak víš, že, ať už to bude kdokoliv, nebude horší?“

„To je riziko, které jsem ochotná podstoupit.“

Na pár chvil se rozhostilo ticho. Bo nemohla uvěřit Laureninu přístupu, vzhledem k tomu všemu, ale současně se domnívala, že by tomu uvěřila, po tom všem, čemu ji Fae vystavili.

Pohlédla zpátky na světlovlásku. „Takže podle svého plánu budeš žít, že jo? Není to nějaká mučednická kravina?“

Všimla si té výměny pohledů a zúžily se jí zorničky.

„Ano,“ pronesla Lauren s očima upřenýma na Kenzi, aby ji znovu ujistila.

„Lauren?“ zeptala se Bo ustaraně.

„Ano, Bo.“ Znovu se podívala jejím směrem. „Ujistím se, že ať už se stane cokoliv, nepůjde to vystopovat ke mně. Pokud jde o tu zkumavku, je to vzorek Evoniny krve. Předpokládala jsem, že v laboratořích temných Fae, podobně jako v těch světlých, mají vzorky starších, stejně jako dalších vysoce postavených členů. Vytvořím látku, která odemkne strukturu její DNA a připraví ji o schopnosti.“

Kenzi chápavě přikývla. „Ale jak jí ji podáš? Není to tak, že by ti věřila na tolik, abys jí dala injekci.“

„Na tom pořád pracuji…“

„Proč teď a ne kdykoliv dřív?“ zeptala se Bo.

„Protože mi nikdy nedovolí, abych byla šťastná, ne od…“

„Od kdy, zlato?“ zeptala se Kenzi měkce, když viděla Laurenin vnitřní boj.

Než začala, vyzunkla zbytek svého vína. „Po Nadině probuzení se stalo zjevným, že cokoliv jsme bývaly, je pryč. Snažila jsem se přes to přenést, ale…“ Zavrtěla hlavou. „Každopádně, prováděla jsem v Dalu sama nějaký výzkum. Nedávala jsem pozor při cestě domů, když tu jsem byla popadnuta a nacpána do limuzíny…limuzíny Morriganové.“

„Cože? Proč jsi to neřekla mně nebo kčertu třeba i Lachlanovi?“ zeptala se Bo, podrážděná tím, že se to dozvídá až teď.

„To si děláš srandu?“ ušklíbla se Lauren. „A riskovat, že zase budu hozena do kobky? Díky, ne. Už mi vyhrožoval, že mě zabije, pokud se k ní přiblížím.“ Když viděla jejich zmatené výrazy, vysvětlovala. „Řekla jsem mu, že pokud mi bude dál odmítat pomoct s Nadiou, že nabídnu své služby temným.“

„Páni, to na mě udělalo dojem,“ usmála se na ni Kenzi. „Takže tě strčila k sobě do limuzíny. Kvůli čemu?“

„Aby mi učinila nabídku. Pokud opustím světlé, pomůže mi s Nadiou, tím že jí umožní začít od začátku. Samozřejmě že jsem to pro ni chtěla, vina mě přemáhala, ale nehodlala jsem odejít. Alespoň od světlých ne. Znala jsem parametry své klece. Nemluvě o tom, co bych musela dělat pro temné. Navíc, světlí by to viděli jako zradu a nařídila by mě okamžitě zabít.“

Přestože Lauren domluvila, Kenzi věděla, že je toho víc k vyprávění. Světlovláska se střetla s jejím pohledem a lehce zavrtěla hlavou, tak diskrétně, jak jen to šlo. Na oplátku přikývla, než pohlédla zpátky na Bo, které to díkybohu ušlo. Byla ztracena ve vlastních myšlenkách, jak se jí minulost vykreslovala v nových barvách, díky té informaci.

„Pokusila se někdy o něco dalšího?“ vytrhla se Bo konečně ze zamyšlení.

„Ne, po té bitvě s Garudou jsem ji čas od času viděla. Buď parkovat venku před Dalem, nebo když jsem byla venku na veřejnosti.“

„Proč jsi nikdy nic neřekla? Já bych…“

„Není nic, co bys mohla udělat, Bo. Není zločinem parkovat, byl to jen její způsob, jak mi dát najevo, že mě sleduje. Klasika z učebnice pro zastrašování, abych se cítila méně bezpečná.“

Bo vstala a začala pochodovat, jak v ní rostl pocit frustrace. Nejen kvůli té informaci, ale i ze sebe. Jak si toho mohla nevšimnout? Ale zase, byla tu spousta věcí, kterým nevěnovala pozornost, ani když byly přímo před ní.

„Nechápu, proč musí být takováhle. Chci říct, co je smyslem?“ zeptala se s pozvednutýma rukama.

„Protože může…“ zašeptala Kenzi.

„Cože?!“ zvolaly Bo a Lauren zároveň. Obě věděly, že to nebylo jen z pozorování, ale něco, co sama zažila.

„Když jste vy byly v Taftu, v tu dobu volala Evony po válce proti lidem, které si někdo nárokoval. Já byla odvlečena dozadu a svázána a ona se mě pokusila podrobit nějaké proceduře s laserem a la, taser, ale nefungovalo to. Nebyla mi schopná ublížit, protože mi Hale strčil větvičku Zamory do kapsy.“

Lauren, rozzuřenou z toho, co slyšela, zaujala ta poslední část. „Máš ji ještě?“

„Ne, pokud nemáš mé oblečení z toho dne,“ zasmála se.

„V tom případě máme štěstí.“ Když viděla pobavený výraz své přítelkyně. „Já…ehm…myslela jsem si, že bys ho možná chtěla zpátky, když jsem přednášela požadavky Haleovi.“

„Hmmm…, jistě že ano,“ prohlásila Kenzi s mrknutím.

Lehce se chechtajíc tomu, že byla přistižena, vzhlédla a zachytila pohled v Boiných očích. Byla to směsice touhy po minulých vzpomínkách, ale přijetí toho, jak to je teď, z toho čišelo nejvíce.

„Vím, že mi nic nedlužíš, ale chci se také zapojit. Až do dneška jsem si neuvědomila, že když jsem byla v jiných oblastech, temní se tam drželi pouze na své straně věcí. Zdá se, že Evony dělá ze všeho, co se nás týče, osobní záležitost.“ Na chvíli se nadechla. „Vy dvě si zasloužíte prožít zbytek svých životů v takovém štěstí, jak jen to půjde. Mám vás obě ráda dost na to, abych se dívala, jak k tomu dojde. Udělám vše, co bude v mých silách, abych za vás dvě vždy bojovala. Takže, prosím, počítejte ve svém plánu se mnou.“ Její náruč byla brzy zaplněna menší tmavovláskou, která ji zuřivě objímala.

Pohnuta jejími slovy dokázala Lauren jen přikývnout, než promluvila. „Určitě, Bo. Ale do té doby…“

„Já vím. Nikdo to nemusí vědět. No, vážně bych už měla jít. Díky za jídlo a skvělou společnost,“ usmála se na ně obě upřímně.

„Vyprovodím tě, Bobo,“ řekla dívka a odtáhla se od ní, aby se do ní zavěsila.

Lauren se zaměstnala úklidem a v myšlenkách se zabývala testy, které hodlá udělat. Také zpracovávala emoce z Boiny návštěvy. Když uslyšela zavření dveří, otočila se a viděla, že Kenzi jde k ní.

„Je všechno v pořádku?“

„Jo,“ usmála se a objala kolem ní své paže. „Víc než v pořádku. Večeře s mojí dívkou a s nejlepší kámoškou, i když to bylo trochu ožehavé. Vím, že to nebude vždycky takové. Cítím se trochu provinile ohledně toho, že jsem s tebou. Neuvědomila jsem si, že jsem se jí kvůli tomu vyhýbala. Ujistila mě ale, že to není potřeba. Máme plán na zítra, dát si večeři a strávit večer u filmu.“

„Myslím, že je to skvělé! Dá mi to také šanci udělat nějakou práci,“ prohlásila, než se sklonila, aby věnovala nyní lehce uražené Kenzi pusu.

„Řekni to ještě jednou.“ Kenzi lehce plácla svou přítelkyni po paži.

V odpověď se zasmála. „Já si nestěžovala, to jen, že když jsi tu, těžko se soustředím na něco jiného. Kromě toho, proč bych to měla chtít jinak?“

„Ach, rozhodně to umíš se slovíčky, doktorko,“ poškádlila ji trochu, než se v myšlenkách vrátila k dřívějšímu rozhovoru. „Lauren, prve, jak jsi říkala, že tě Evony měla ve své limuzíně, to nebylo jen…“

„Ne nebylo, ale…“

„Ta jizva, co máš na zápěstí?“ zeptala se, než po ní jemně přejela palcem. „Je od ní, že jo?“

Lauren nechtěla nic víc než trhnout tou rukou pryč kvůli vzpomínkám, které to vyvolávalo. Chápala důležitost neskrývání ničeho, obzvláště, když byla s někým, jehož láska fungovala jako balzám na utrápené části její duše. „Jo, odmítla jsem její návrhy. Řekněme, že to odmítnutí nevzala dobře. Pokud by má pomoc nebyla potřeba s Garudou, kdo ví? Nemohla jsem to říct Bo.“

„Vypustila by na ni v plně síle modrookou sukubu.“ Tmavovlásčiny oči zasvítily hněvem, ale udržela ho na uzdě, protože na to teď nebyl čas. Pokud vám někdo vystaví odhalenou část sebe, tak musíte jednat něžně. Vztek tu v tuhle chvíli neměl místo. „Uvědomuješ si ale, že ji kvůli tomuhle chci zabít?“ zeptala se měkce.

„Znám ten pocit, ale myslím, že jsou pro Fae zdaleka horší věci, než smrt. Žijí tak dlouho, že přišli o strach z ní.“

„Pravda, chovají se, jako by smrt byla mnohem lepším osudem, než, jak si troufám říct, být člověkem.“ Kenzi si s hraným znechucením položila ruku na hruď. Když viděla, jak se Lauren zarazila, studovala ji chvíli a sledovala, jak jí mysl pracuje, dokud se nedopracovala k řešení. „Co?“ zeptala se, když si všimla toho zlověstného úsměvu, který se teď zmocnil jejích rysů.

„Právě jste mě přivedla na báječný nápad, slečno Malikovová.“

„No, nevím přesně, co říct, ale pokud hledáš způsob, jak mi vyjádřit své díky, tak jsem onehdy viděla parádní pár bot.“

„Ach, to je všechno? Pokud ti koupím ty boty, předvedeš se mi v nich?“ zeptala se.

„Samozřejmě, má drahá doktorko.“ Pak zachytila pohled svého miláčka. „Ach, máš na mysli jen v těch botách, že jo?“ Vykulila oči při tom odhalení.

„To je přesně to, co říkám,“ odvětila tónem, který nenechával místo pro pochyby.

„V tom případě,“ řekla a poodstoupila zpět, „se ti můžu předvést hned.“ Svlékla si tričko a hodila ho na ni. „Ale nejdřív si mě musíš chytit.“ S tím se rozeběhla ke schodům.

Lauren na chvíli ohromeně strnula, než začala brát schody po dvou. Rychle se rozhodla, že její výzkum může klidně počkat na další den.


15

Jelikož byla Kenzi pro ten den (a možná noc) pryč, Lauren se rozhodla pohroužit se do výzkumu. Koneckonců, čím dříve bude ta záležitost s Morriganovou vyřešena, tím dříve budou moci dál normálně žít. Navíc, Lauren vážně dychtila vzít si tu měsíc dlouhou dovolenou někde pryč.

Po tom, co si pohrála s jedním malým vzorkem Evoniny krve, vytvořila krém, který by snad měl odstranit spoustu škod na jejím zjizveném zápěstí. Nemohla se dočkat, až to Kenzi ukáže, ale to mohlo pro teď počkat.

Zaručeně by mohla jednoduše vytvořit látku, která Evony zabije, ale smrt byla milosrdenstvím, které si nezasloužila. Jako člověk by ale stále měla potencionál být hrozbou. Její myšlenky byly přerušeny žuchnutím a pár zaklepáními na dveře. Kenzi by prostě vešla, jelikož měla klíče.

„Tamsin? Pokud tu jsi kvůli další líbačce, tak se obávám…“ Když si všimla krve na jejím trupu, popohnala ji dovnitř. „Co se stalo?“

„Ach tohle? Jen škrábanec, ale nechtěla jsem riskovat a jít znovu do laboratoří temných Fae.“

Přehodila přes gauč prostěradlo a pak pomohla Tamsin lehnout si. Zvedla jí tričko a spatřila na jejím břiše zranění od nože.

Natáhla si rukavice a prostudovalo poškození. „Bude to potřeba zašít a antibiotika, jelikož pochybuji, že by ta čepel byla čistá. Mám taky nějaké prášky na bolest.“

„Ne, vodka bude stačit. Vím, že to, že tu máš tu mrňku, znamená, že tu nějakou budeš mít. Hele, kdo by řekl, že to, že jsi s ní, pro mě bude výhodné.“

„Nemluvě o tom, že je díky tomu také volná Bo,“ pronesla a pustila se do práce.

„Cože? Ty tady vdechuješ nějaké výpary, doktorko?“ prohlásila a přihnula si z láhve.

Zatímco pokračovala v zašívání, zamumlala: „No, hádám, že jsi opravdu blondýna.“

Tamsin zúžila oči, ale nic neřekla a pokračovala v pití.

„Tak a je to,“ prohlásila a obvázala své dílo. „Řekla bych ti, jak se o to máš starat, ale ty bys to ignorovala.“

„V tom máš pravdu.“ Pokusila se vstát, ale přemohla ji závrať. Projela si prsty vlasy a lehce zaklela, když jí hrst vlasů zůstala v ruce. Vzhlédla, aby viděla, jestli si toho Lauren všimla a zjistila, že hledí přímo na ni.

„Umíráš,“ pronesla Lauren spíš k sobě než k té temné Fae.

„Jo, no, všichni někdy umřeme, ne?“ prohlásila suše. „Mohlo by to zůstat mezi námi?“

„Samozřejmě, musíš stejně odpočívat, vzhledem k tomu, že jsem ti řízla tu vodku antibiotiky a analgetiky.“

„Cože jsi?“ zeptala se a odtáhla tu lahev, aby ji prozkoumala.

„Jen aby to potlačilo infekci a teď když… jsi v tom stavu, v jakém jsi…budeš to potřebovat.“

„Fajn,“ odfrkla si Tamsin. „Ale nic na mě nezkoušej.“

„Pokusím se odolat,“ prohlásila s obrácením očí v sloup. „Teď odpočívej, abych se mohla vrátit k práci.“

„Ano, madam,“ pronesla a zasalutovala jí.

* * *

O několik hodin později se valkýra probudila a zjistila, že Lauren stále pracuje a mluví si pro sebe.

„Víš, prvním příznakem šílenství je mluvení si pro sebe. Nebudeš potřebovat ten svůj brilantní mozek, abys udělala to, ať už je to cokoliv?“

„No páni, Tamsin, právě jsi mi složila poklonu?“ dobírala si ji Lauren, jak vzhlédla od svých laboratorních sklíček.

„No, jo, hlavně si na to nezvykej. Kde je ta Ruska? Už došlo k mileneckým neshodám?“

„My se hádáme jen pro to, abychom se mohly usmiřovat.“ Když viděla její zhrozený výraz, rozesmála se. „Kenzi si užívá svého času pro nejlepší kámošky s Bo, což mi dává čas na práci.“

„Hmm,“ zabručela Tamsin. „Prosím, řekni mi, že tady máš k jídlu i něco jiného než ty zdravé nesmysly.“

„Myslíš od té doby, cos tu naposled tábořila?“ zeptala se a hleděla přímo na ni. Vidouc překvapený pohled té druhé blondýny, řekla: „Zrovna jsi po sobě nezahladila stopy. Kalendář se sexy kočkama na ledničce, můj župan na podlaze, můj přehrávač plný norské mytologie z historického programu a představ si mé překvapení, když jsem zjistila, že Valkýrské panny jsou porno,“ dokončila to suše.

„Musela jsem se ujistit, že je to historicky přesné…počkat…ty ses na to opravdu dívala?“

Lauren si povzdechla. „Ne, Tamsin. Kenzi to objevila po pár večerech tady. Vešla jsem do obýváku a našla ji, jak se směje, když přišel na scénu Thor s jeho,“ odmlčela se, aby udělala obličej, „‘mocným kladivem‘, aby to s ním nabušil do těch panen.“

„Hele, to se mohlo skutečně stát,“ smála se doktorčinu nevěřícnému výrazu. „Chápu to tak, že tě to nezaujalo?“

„To zjevně ani ty panny.“

To způsobilo, že se Tamsin rozesmála ještě silněji. „Kdo by řekl, že umíš být opravdu vtipná?“ zeptala se, zatímco se vydala do kuchyně. Po tom, co strčila zbytky do mikrovlnky, pohlédla Lauren přes rameno, aby se podívala na její práci. „No, vole, doprdele! Ty hodláš tu děvku změnit na člověka?!“

Trhla hlavou vzhůru, zmatená, když zjistila, že na to byla schopná přijít z poznámek na jejím stole.

„Když žiješ tak dlouho jako já, tak něco pochytíš. Kdo další to ví?“

Začala panikařit. Vedle ní stála temná Fae, která neměla ráda Evony, ale stejně, právě podstoupila hrozné riziko tím, že byla lehkovážná. „Nikdo a ani to nikomu nesmíš říct.“

„Můžeš se uvolnit, doktorko. Nikomu to říct nehodlám. Jen mi dej vědět, co můžu udělat, abych pomohla, ale to musí taky zůstat tajemstvím.“

Tak tohle Lauren překvapilo ještě víc než to, že Tamsin byla schopná pochopit její práci. „Uniklo mi něco? Proč bys chtěla pomáhat?“

„Umírám. Můžu si před odchodem ještě užít, ne? Jak jí to hodláš podat?“

„To je sranda,“ zasmála se nervózně. „Myslela jsi to vážně, že si chceš užít?“

Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co tím myslí. „Tak to kčertu ne. Kromě toho, i kdybych byla ochotná to udělat, jen by to přišlo Evony podezřelé. Ale, znám někoho, kdo mi dluží laskavost. Máš toho dost pro, řekněme... osm hlav?“

Překvapením jí spadla čelist. „Vážně znáš hydru?“

„To znám, ale nemyslím si, že chceš znát detaily,“ zamumlala si pod vousy, zatímco se vracela k mikrovlnce.

Hleděla na ni a vrtěla hlavou, ale souhlasila.

„Na oplátku chci požádat o laskavost.“

Ta změna v rozhovoru upoutala její pozornost. „O co jde?“ zeptala se opatrně.

„Jsi si vědoma toho, co se stane, když valkýra zemře?“ Když viděla, jak druhá žena přikývla, pokračovala. „Jen se ujisti, že nepadnu do špatných rukou. Párkrát v minulosti se to stalo, ale…“

„Můžeš mi věřit, Tamsin,“ prohlásila Lauren upřímně.“

„Dobře. Teď, když je to dohodnuté, připoj se ke mně na něco k snědku a alkohol bez prášků.“

* * *

Kenzi dorazila zpátky domů krátce po druhé ráno. Skvěle si s Bo užily opětovného sblížení se, ale poznala, že sukuba má hlad na víc než jen jídlo. Nechtěla tam být s těmi zvuky, které později roztřesou stěny a nechtěla to přiznávat nahlas, ale dávala přednost jít spát se svou blondýnou. Očekávala, že najde Lauren v posteli nebo případně pracovat do noci. Ne, že ji najde s Tamsin, odpadlé na protilehlých koncích gauče.

Jak shlížela na stolek, viděla, že jsou po něm rozházeny propisky a papíry s kresbami. Zmateně svraštila obočí, když pozvedla papír a snažila se zjistit, proč tam byl mužský panáček s tím, co vypadalo jako velice do rozpaků přivádějící penis, vedle ženské postavičky, s navztekaným obočím…a…byl tohle zatočený knírek? Na dalším obrázku byla postavička s obříma kozama a s něčím vycházejícím jí z pusy směrem k další postavičce, která měla vousy…co bylo…proč tam byl nakreslený čůrák na Dysonově hlavě? Usmála se ale nad tím posledním. Bylo tam jen její jméno krásně nakreslené uprostřed realistického srdce. V rohu byl obrázek roztrhlý, ale neovlivnilo to kresbu samotnou.

„Broučku, no tak, pojď do postele,“ pronesla tiše a jemně zatřásla Laureniným ramenem.

Pomalu otevřela oči a usmála se na ni. „Hmm…proč, když to můžeme dělat rovnou tady?“ řekla a přitáhla si mladší dívku na klín. Zanořila svou tvář do jejího krku. „Voníš tak dobře.“

„Pokud nechcete, abych se k vám přidala, tak se s tím přesuňte nahoru,“ zabručela Tamsin, kterou vzbudily. Pootevřela oko a zachytila Laurenin zlobný pohled.

„První věc, kterou udělám, bude, že ti dám zaracha a navleču tě do pěkných růžových šatiček s odpovídajícími mašlemi,“ usmála se Lauren, potěšena sama sebou.

„To je kruté i na tebe. Pak, až se mi vrátí vzpomínky, tak mi za to zaplatíš.“

Kenzi vrtěla hlavou nad těmi dvěma opilými blondýnami. „Tak fajn, teď jsem naprosto zmatená…mimochodem, hezké umělecké dílo…Tamsin, jdi zase spát.“ Seskočila z Laurenina klína. „Ty jdeš se mnou.“

„To je nápad, půjdeme si hrát na doktora.“ Sama se smála tomu, co jí v jejím opilém stavu připadalo jako geniální vtip.

„Že jsi to právě neřekla?“ zasténala její přítelkyně, zatímco jí pomáhala do schodů.

„Co je? Bylo to skvělé, ne jako když Tamsin nepřestávala kreslit ptáky na všechno včetně toho obrázku, co jsem nakreslila pro tebe.“

Tamsin se smála a natáhla se víc na gauči, když se zavřely dveře ložnice. Byla si jistá, že Lauren odpadne hned, jak se dostane do postele, ale zdálo se, že doktorka umí být plná překvapení. Spánek přicházel k temné Fae snadněji teď, když bylo zařízeno, co se stane potom; nicméně, jestli ji doktorka navlíkne do nějakých růžových sraček…ne, Kenzi by to nedovolila, nebo v to alespoň doufala.


16

Kenzi kráčela směrem k Dalu a šťastně si pohupovala svou novou kabelkou. Lauren se cítila lehce zahanbená svými slovy a chováním ke své přítelkyni z oné noci a dala jí svou kartu, aby si koupila, cokoliv bude chtít. Kenzi jí řekla, že to není potřeba, že je vše odpuštěno, ale ráda přijala to, co jí bylo nabídnuto. Bruneta byla tak ponořena do svých myšlenek, že si nevšimla spěšných kroků za sebou, dokud nebyla zatažena do uličky za barem.

„Hele!“ zakřičela a otočila se, aby zjistila, že čelí nějakému surovci. Nervózně polkla z jeho velikosti, ale byla hlavně vytočená. „O co ti jde?“ Když se jí nedostalo odpovědi, povzdechla si a pak se pohnula, aby ho obešla. Vážně ji děsil.

„Ne tak rychle!“ zavrčel a přimáčkl ji ke zdi s takovou silou, až upustila svoje tašky.

V tu chvíli byla tak rozzuřená, že se pohnula k němu v pokusu odstrčit ho, ale on se jen smál, dokud ho podpatek jejích bot nezasáhl do dost citlivé oblasti.

„Nevím, co máš za problém, ale když řeknu-“

Její slova byla brzy přerušena tím, že se napřímil a popadl ji za krk. Zvedl ji do vzduchu a smál se, jak se jí nohy houpaly nad zemí a její ruce se pokoušely vypáčit tu jeho velkou, která ji odřízla od přísunu kyslíku.

„Nebojím se té sukuby, ani nikoho jiného. Jsem tu, abych ti vrátil pozornost od Morriganové. Povídala, že sis o to řekla, člověče.“

Oči se jí rozšířily strachem a zabořila ještě zuřivěji nehty do té ruky, která ji svírala. Poslední věc, kterou viděla, byla pěst blížící se k ní, pak už nic.

* * *

„No tak, no tak,“ říkala Bo a poklepávala netrpělivě nohou na podlaze. Kenzi se s ní měla sejít už před 15 minutami. Její kamarádka zaručeně nebyla z nejpřesnějších, ale znala ji dost na to, že by už alespoň zavolala.

„Bo,“ pozdravil ji vřele Dyson s Tamsin v závěsu za ním. Zmateně se rozhlédl. „Kde je Kenzi? Myslel jsem, že jsem zachytil její pach pár bloků odtud.“

„Kámo, to je nechutné,“ pronesla Tamsin a obrátila oči v sloup.

„Takhle ne, Tamsin. Dospěješ někdy?“ zeptal se otráveně z jejího nedostatku dospělosti.

„Na to bych nespoléhala.“

„Počkat!“ přerušila je Bo. „Čekám na ni a ona vždycky zavolá, když jde pozdě. Není tady, takže kde pak je?“ zeptala se, neschopna zabránit panice, aby se vkradla do jejího hlasu.

Dyson nečekal ani okamžik a pospíšil si zpátky ven z Dalu, její pach byl stále silný a brzy ji našel v uličce s těmi dvěma ne moc daleko za sebou.

„Kenzi?“ pronesla Bo, než si pospíšila ke své kamarádce.

„Počkej, Bo!“ varoval ji. „Nehýbej s ní, pro případ, že má něco zlomeného.“

„Tak ji zkontroluj, Dysone! Nenechám ji ležet v téhle špíně o nic déle!“

„Vydrž, sukubo, zkontroluji ji.“ Tamsin si klekla a zatvářila se při tom, nad tou velkou modřinou, která se tvořila na polovině dívčina obličeje. Naštěstí jí vojenské zkušenosti umožňovaly rychle rozpoznat zranění. „Nezdá se, že by jí uškodilo přesunout ji, ale nedozvíme se víc, než ji vyšetří doktorka.“

„Ať už to udělal kdokoliv, zaplatí za to!“ slíbila Bo a v očích jí modře zablesklo, než si zvedla kamarádku něžně do náruče. „Vezmu ji do Trickova volného pokoje. Jeden z vás vezme její věci a ten druhý zajede pro Lauren.“

Detektivové na sebe pokývli a Dyson vyrazil do laboratoře a Tamsin sebrala gótčiny věci. Seběhla ze schodů a dorazila, právě když Bo pokládala Kenzi na postel, tak ohleduplně, jak jen to šlo.

„Nechápu to! Proč by-“

„Bo, už ani slovo,“ varoval ji Trick, než pohlédl na Tamsin.

Té temné Fae chvíli trvalo, než to pochopila. Opatrně sundala Kenzi bundu a pak ji prohledala. Našla malou štěnici, kterou rychle hodila do sklenice vody, kterou k ní Trick natáhl.

„Jak jsi to věděl?“ zeptala se Bo s vědomím, že už je zase bezpečné mluvit.

„Jsem starý, pamatuješ?“ žertoval, než zvážněl. „Cokoliv bys řekla, bylo by použito proti tobě. Jsem si jistý, že všichni víme, kdo je za tím útokem. Proč přistoupila k takovému kroku je nad mé chápání,“ prohlásil a vyslal účastný pohled k té mladé dívce.

„Odplata,“ zamumlala si Tamsin pod vousy, když si to dala dohromady.

„Vysvětli to,“ pronesl Trick hlasem, který mu v minulosti velice dobře posloužil.

„V Montrealu Kenzi praštila Evony v té jídelně ještě předtím, než se jí vrátila paměť. Popravdě bylo to působivé.“

Trick hodil Tamsin klíče a nařídil jí, aby zavřela bar, až Dyson s Lauren dorazí. „Je to jen na pár hodin, ale nechci, aby jí nějaký další Fae tady podal zprávu. Také mi to dá šanci informovat Halea o dnešních událostech.“

Šla nahoru s nadějí, že najde nějaký dobrý matroš, zatímco je zaměstnaný. „Tak fajn, všichni ven, za pár hodin bude znovu otevřeno.“ Spokojená s tím, co našla, si všimla, že se nikdo nehrnul k odchodu. „Jste, kurva, hluší?! VEN! HNED!“ Ušklíbla se pro sebe, jak spěchali ke dveřím a pak si všimla těch, na jejichž příchod čekala.

„Tamsin? Co se děje?“ zeptala se Lauren znepokojeně. Studovala své výsledky, když se objevil Dyson a řekl, že došlo k situaci, která si vyžaduje její okamžitou pozornost. Popadla svou brašnu, ale ten světlý Fae jí, po cestě sem, nedal žádné vodítko.

Tamsin si mrzutě povzdechla. „Vážně, Dysone?“ Opět odložila láhev a hodila po něm klíči s takovou silou, až sebou trhl, když je chytil. „Trick, říkal, aby se na chvíli zamklo.“

„Řekne mi, prosím, někdo, proč tu jsem? Mám se za pár hodin sejít s Kenzi na večeři, nechci přijít pozdě.“

„Následuj mě, doktorko,“ řekla měkce s vědomím, co ji dole čeká.

Pokud Lauren nebyla poplašená předtím, teď už byla. Věděla, že se tu Kenzi měla sejít s Bo na oběd, ale předpokládala, že mohly jít jinam. Netřeba říkat, že byla překvapena, když našla Bo sedět na posteli a svírat něčí ruku. Srdce se jí na chvíli zastavilo, když si uvědomila, komu ta ruka patří.

„Kenzi,“ zašeptala přiškrceně, upustila svoji lékařskou brašnu a pospíšila si na druhou stranu místnosti. Rozsvítila lampičku u postele, aby lépe viděla, ale nebyla připravená na to, co spatří. „Co se stalo?“

Tamsin ji rychle zasvětila do událostí, ke kterým došlo, včetně té štěnice, co našli.

Bo, která se stále nepohnula, se konečně zeptala. „Bude v pořádku, že jo?“

Roztřeseně se nadechla. „Já nevím. Nějakou dobu je v bezvědomí. Potřebuji být schopná vyloučit otřes mozku. Její čelist může být vykloubená. Musíme ji vzbudit, nebudu- “ Hlas se jí zlomil, jak jí začaly téct slzy z očí. Nebyla schopná skrýt se za svou silnou masku. Zatínala čelist, aby ovládla své emoce, ale bezúspěšně. „Nebudu vědět víc, dokud ji nedostanu domů a pak bude chvíli trvat, než zjistíme, jestli nedošlo k nějakému trvalému poškození.“ Lauren nechtěla nic víc než sevřít svou přítelkyni, ale bála se, že by jí způsobila další bolest.

Pokoj se ponořil do napětí, které jen vzrůstalo. Bo nemohla vidět svou kamarádku takhle a pak vidět Lauren, která vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Tamsin se rozhodla jednat, popadla čichací sůl a zamířila k druhé blondýně. Než k ní ale mohla dojít, Bo se zvedla a zastoupila jí cestu.

„Nemůžu zrovna projít skrz tebe.“ Pak spatřila záblesk modři v jejích očích, načež ucítila, jak je z ní vysáváno chi. Tamsin odstrčila Bo a pak sledovala, jak sukuba vdechuje chi do Kenzi. Všichni sledovali, jak zranění rychle mizí a dívčiny oči se otevírají.

„Líbí se vám, co vidíte?“ podivovala se, když viděla, jak ji všechny tři ženy sledují. „Prosím, řekněte mi, že jsem pořád oblečená.“

Lauren se ulevilo, přitáhla si Kenzi k sobě a silně ji políbila. „Tohle už nedělej, ano?“ zašeptala a opřela si hlavu o tu její.

„Nevím, kdo jste, dámo, ale klidně mě takhle líbejte dál,“ uchechtla se, ale přestala, když viděla, jak výraz její přítelkyně povadl. „Sranda, dělám si jen srandu, kotě.“

Přestože se chtěla naštvat kvůli tomu škádlení, věděla, že vtipkování je Kenziin způsob, jak se s tím vyrovnat. V tuhle chvíli bylo jedinou její starostí dostat ji domů.

„A ty…“ pohlédla Kenzi k Bo, „…narafičila jsi tohle celé, jen abys do mě vdechla nějaké chi? To se nestydíš?“

Lehce se smějíc. „Ani za mák. Jsem jen ráda, že to zabralo,“ pravila, než se naklonila, aby ji objala. „Jsi mým srdcem, Kenz. Nevím, co-“

„V brzké době to nebudeš muset zjistit,“ ujistila ji. „Proč jsme v baru a nemáme v rukou nějaké pití?“

„Konečně na to někdo kápnul,“ prohlásila Tamsin, už půlhodiny natěšená na své pití.

Bo se otočila k valkýře a bylo jí líto, že si vzala její chi bez svolení. „Tamsin, omlouvám se za to před tím.“

„Sejdeme se s vámi nahoře,“ pronesla Lauren, s mrknutím na Tamsin, zatímco odcházela.

Tamsin nad tím gestem obrátila oči v sloup. „To je dobrý. Chápu, proč jsi to udělala, ale příště se zeptej. Jen ještě nevypouštěj celou tu temnou sukubu,“ dokončila to, než konečně pohlédla Bo, která měla na tváři nečitelný výraz, do očí. Než se na to mohla ale zeptat, zjistila, že je přitisknuta ke zdi.

„Ty jsi vážně jedna z těch hodných.“ Sevřela jí tvář oběma rukama, než ji vášnivě políbila. Její ruce se přesunuly k jejímu pasu a začaly rozepínat světlovlásčin pásek.

Po tom, co jí pár chvil oplácela líbání, položila ruce na ty její, aby přerušila jejich pohyb. „Bo, co to děláš?“

„Řekni, že to nechceš a já odejdu, jako by se nic nestalo. Máš mé slovo.“

Tamsin se neobávala toho, co si Lauren pomyslí nebo kdokoliv jiný, když už jsme u toho. Ale byla tu ta skutečnost, že umírá a Bo měla tendenci rychle se k někomu upínat.

„Chci, ale je tu něco, co musíš vědět.“

„Nemůže to počkat? Však víš, až po tom?“

Přikývla hlavou, naklonila se, aby ji políbila, než se přesunuly do postele.

* * *

O hodinu později se vynořily nahoře a našly Dysona a Tricka, jak se spolu baví u baru.

„Kam šly?“ zeptala se, když po tom páru nikde neviděla ani stopu.

Dyson konečně vzhlédl a pronesl: „Odvezl jsem je domů a vypadá to, že jim dlužím 50 dolarů.“

Zmateně se jí nakrčil nos. „Cože, proč?“

„Bylo by to 75, kdyby vám to trvalo déle,“ prohlásil se smíchem, zatímco obě uhnuly pohledem.

„Zasraná chytračka,“ odfrkla si Tamsin pod vousy.

„Ve světle dnešních událostí,“ prohlásil Trick, než ho mohl jejich rozhovor přivést ještě do větších rozpaků, „by bylo nejlepší, kdyby se Lauren a Kenzi nepohybovaly samy mimo svůj byt. Uvědomil jsem Halea. Bo, s tím, že je Kenzi člověk, kterého sis nárokovala, můžeš vznést formální stížnost proti temným.“

„Vznést stížnost? To myslíš vážně?“

„Nemáš žádný důkaz. Není tajemstvím, jaký je Evonin názor na tebe a může být namítnuto, že její podřízený to vzal do svých rukou,“ vysvětloval Dyson.

„Tricku, řekni mi, prosím, že je nějaká možnost. Jak je možné, že se ze všeho vyvlékne? Mohla je unést, pozměnit jim vzpomínky a teď ublížit Kenzi?“

„Ach, vážně doufám, že to ta tvoje ubohá náhražka člověka přežije,“ ušklíbla se Evony, jak pomalu vešla do Dalu.

„Ty děvko!“ prohlásila Bo a vyrazila po ní, ale byla zadržena Tamsin.

„V tuhle chvíli je to na vážkách. Zranění byla dost rozsáhlá,“ tvrdila Tamsin, aby zjistila, co v tyhle chvíli Evony ví.

„Ále…, no to je ale škoda,“ odfrkla si. „Neboj se, suku-čubko, lidí je dvanáct do tuctu. Prostě prolez kanály a najdi nějakou další jako je ona.“

„Proč jsi tady, Evony?“ dožadoval se Trick.

„Abych vám nabídla svou nejupřímnější omluvu, samozřejmě. A abych vám dala vědět, že jsem našla toho Fae zodpovědného za tento útok, nebo službu lidstvu. Záleží, jak se na to díváte,“ pronesla s pokrčením ramen.

Bo stále pěnila, ale nepovolila si nechat se víc vyprovokovat. „Dobře, kde je ten Fae? Ráda bych ho viděla.“

„Obávám se, že to není možné. Zdá se, že došlo k problému, když byl transportován do žaláře. Ten ubohý blázen to nepřežil. Má to alespoň světlou stránku, že nemusíte vznášet nějakou zbytečnou stížnost. Vidíte? Všichni z toho mají prospěch.“

„Až na Kenzi,“ prohlásila Bo hlubokým hlasem.

„No, jo, co už. Mějte se, drahoušci.“ A s tím byla pryč tak rychle, jako se objevila.

„Dobře jsi to zachránila, valkýro. Potřebujeme, aby si to dál myslela. Možná nakonec bude stát za to, mít tě jako parťáka.“

„Ha, ha, vlčku. Jsem překvapená, že je neviděla vyjít.“

Trick se ušklíbl. „Nechal jsem je vyklouznout v sanitce. Nikdy nevíte, kdo se může dívat.“

„Bez ohledu na cokoliv, až bude všechno řečeno a uděláno, ta svině půjde ke dnu.“ To byl slib, který Bo hodlala dodržet.


17

První věci, kterou Kenzi udělala, když dorazily domů, bylo, že zamířila rovnou do sprchy. Lauren si ale po nějaké době všimla, že je tam déle než obvykle. Brzy přišla na to proč, když ji našla sedět na podlaze sprchového koutu a ramena se jí otřásala pláčem. Zavřela vodu, přehodila jí osušku přes ramena a pomohla jí vstát, aby ji dovedla k posteli a usadila ji na ni.

Klekla si před ní a navrhla: „Co kdyby ses oblékla. Objednám nějakou čínu a pak se natáhneme na gauči…, hmm? Co říkáš?“

Když jí Kenzi pohlédla do očí, Lauren měla co dělat, aby se sama nerozplakala. I přestože byla fyzicky vyléčena Boiným vdechnutím chi, věděla, že emocionálně, to je jiná věc. Teď, když vyprchala úleva a byly doma, začala na ni doléhat realita toho, co se stalo.

„Skoro jsem myslela…“ pronesla Kenzi roztřeseným hlasem, „že je to pro mě konec a na to nejsem ještě připravená. Pořád je tu toho tolik-“

„Já vím, já vím,“ řekla Lauren a líbala ty ruce, které svírala. „A všechny ty věci také podnikneme. Tak snadno se mě nezbavíš,“ vtipkovala a lehce se jí ulevilo, když viděla svou přítelkyni usmát se, bez ohledu na to jak drobně.

Po večeři Kenzi rychle usnula s hlavou na světlovlásčině klíně, zatímco jí Lauren stále pročesávala prsty vlasy. Byla si vědoma toho, že si budou muset dávat větší pozor, dokud se nevypořádá s Evony.

Když přijel Dyson, nic ji nenapadlo, dokud se nepřiblížili k Dalu. Ta slabá tíha, kterou cítila, se zdesetinásobila. Vidět Kenzi v takovém stavu…‘ne, soustřeď se,‘ řekla si. Byla vděčná za to, že tam Bo byla, a příliš se bála představit si, co by se stalo, kdyby k tomu útoku došlo někde jinde.

Opatrně se zvedla z gauče, podložila polštářem Kenziinu hlavu a přehodila přes ni deku. Na hlavu jí vtiskla ten nejjemnější polibek a dovolila si chvíli na ni hledět, spokojená, že tak mírumilovně spí. Pomalu se vydala na dvorek, kde moc nepobývala. Posadila se na houpačku a povolila si brečet s hlavou v dlaních, rozrušena z dnešních událostí. Alespoň, že se od ní Kenzi neodtáhla a věděla, že tuhle těžkou zkoušku zvládnou. Jediné, čím si nebyla jistá, jestli tu nebude nějaký přetrvávající emocionální dopad. S tím, jaké dětství Kenzi měla, to případně mohlo roznítit minulá traumata.

Uslyšela blížící se kroky, vzhlédla a spatřila u brány Tamsin a zamávala na ni.

„Tamsin? Co tady děláš?“ zeptala se a otírala si slzy.

„Ale, řekla jsem Dysonovi, že ti sem hodím peníze za tu sázku, cos vyhrála, ale rozhodla jsem se, že místo toho koupím tohle,“ prohlásila a hrdě ukázala láhev vodky, načež se posadila vedle ní. Odšroubovala víčko a pořádně si přihnula, než láhev předala Lauren.

„Je to láhev za 50 dolarů nebo trochu víc?“

„Ha, ha, hezký pokus. To si nechám pro sebe. Jak je na tom?“ zeptala se a pokývla k bytu.

„Tak, jak by se dalo čekat.“ Dlouze se napila, než ji podala zpátky. „Slíbila jsem jí, že až tohle bude za námi, že ji vezmu pryč na hezkou dovolenou.“

„Ano? Kam?“ zeptala se, zatímco pokračovaly ve střídavém pití.

„Nevím. Možná někam do tepla, do země s nádhernými plážemi a také obchody.“

„To zní hezky, sama jsem u moře nikdy nebyla.“

„Vážně?“ To ji zaujalo a obrátila se tváří k ní. „Se všemi tvými životy a jejich délkou?“

„Pokud nepočítáš bitvy u moře. Ale to nejsou zrovna chvíle, kdybys zabořila prsty do písku.“

„Jo, to asi ne.“

„Dostaneme ji, doktorko. Ale pro teď Evony věří, že to Kenzi možná nezvládne,“ vysvětlila tu návštěvu a že by bylo nejlepší, aby se samy nepotloukaly venku.

„Souhlasím. Jsem ale překvapená, že jsi tady, a ne s Bo. Obzvláště, když vidím, že tohle není láhev cestovní velikosti.“ Zasmála se lehce, když valkýra obrátila oči v sloup.

„Jo, jo…, chtěla také přijít, ale po tom, co jsem jí řekla o tom, že mi dochází čas, si myslím, že potřebuje trochu prostoru.“

„Ach, rozumím,“ přikývla chápavě. „Tamsin? Děkuji,“ řekla vděčná za to, že se cítí trochu méně sama v té záležitosti proti Morriganové.

„Nevím, o čem to mluvíš. Přišla jsem sem jen vypít tu vodku, kterou jsem si vysloužila,“ mrkla na ni, než se Lauren obrátila zpět. „Kromě toho, je příjemný večer, myslím, že bych tu mohla přespat. Je to ksakru mnohem pohodlnější, než moje auto.“

„Gauč bude brzy volný.“

„Budu na to myslet. Teď, pokud mě omluvíš,“ řekla a vzala si láhev nazpátky. „Tohle se samo nedopije. Kromě toho, zítra musíš brzy vstávat.“

Nemusela být v laboratoři před desátou, takže byla zmatená. „Musím?“

„Jo, musím být na stanici v devět. Palačinky a slanina by byly hezké, možná nějaká vajíčka. Ach a taky kafe.“

Lauren se lehce zasmála. „Jsem zmatená, jsi můj host, nebo je tohle hotel?“

„Přemýšlej o mě, jako o svém velice sexy stínu, který vyžaduje jídlo a alkohol.“

„Když to říkáš, dobrou noc, Tamsin.“

„Dobrou, doktorko.“

Kenzi, se sotva zavrtěla, když ji Lauren nesla nahoru a položila ji do postele, než se sama připravila na spánek. Nebyla si jistá, kdy se z ní a Tamsin stalo to, čím byly, ale byla vděčná, že přítomnost temné Fae jí dovolila spát trochu klidněji.

* * *

Příštího rána se Kenzi vzbudila a cítila připravovanou snídani, ale byla zmatená, protože slyšela puštěnou sprchu. Domnívala se, že Lauren udělala jídlo předem, dál o tom nepřemýšlela a ospale se svlékla, načež odhrnula závěs a připojila se k ní.

Obemkla kolem ní paže. „Hmm…, jídlo voní skvěle, zlato. Je tahle podlaha šikmá? Připadáš mi skoro vyšší.“ Zdálo se, že tělo, o které se opírala, se ještě víc napjalo a divila se, proč je světlovláska tak tichá.

„Kenzi?“ uslyšela volat Lauren. Počkat, proč to znělo, jako by to vycházelo venku ze sprchy? Páni, ještě vážně nejsem vzhůru.

Doktorka dumala nad tím, kde je její přítelkyně, dokud nespatřila stopu oblečení vedoucí do koupelny. Ale ne. Rychle došla ke sprše, odhrnula záclonu a našla tam Tamsin, s tváří namydlenou, jak tam stojí, stále se zděšeným výrazem. Její blaženě nevědomá přítelkyně měla paže kolem ní. Nechtěla ji vyděsit, ale nebyla si jistá, jak tu situaci vyřešit, tak znovu měkce zavolala její jméno.

Když slyšela své jméno, zmáčkla to tělo před sebou ještě pevněji. „Ano, broučku?“

„Ehm…“ řekla Lauren ve snaze nesmát se. „Jsem přímo tady, tak proč Tamsin nepustíš?“

Pomalu otevřela oči s otázkou, proč se její miláček choval tak divně a spatřila Lauren plně oblečenou venku ze sprchového koutu. Pokud byla támhle, tak kdo… „Panebože, panebože,“ opakovala, zatímco rychle vyskočila ze sprchy. Obtočila kolem sebe ručník a odběhla do jejich pokoje.

„Nevěděla jsem, že droboučká Ruska může vyděsit mocnou valkýru. Chci říct, chudinka Bo. Copak si pomyslí?“

„Neodvažuj se o tom někomu ceknout!“ varovala ji Tamsin, než trhnutím zatáhla závěs.

„Lauren, no co to kčertu mělo znamenat?!“ dožadovala se Kenzi, zatímco na sebe rychle házela věci. „Příště holku trochu varuj! Proč jsi mne to nechala udělat?“

Blondýna sledovala, jak zběsile pobíhá po místnosti a obléká se. „Strávila tu noc a chtěla se před prací osprchovat. Neviděla jsem na tom nic špatného, jelikož jsem vařila. Nemyslela jsem, že bys už byla vzhůru.“

„Nic špatného?“ odsekla. „Jako by včerejšek nebyl dost špatný! To jsi neviděla, jak tohle,“ rukou ukázala nahoru a dolu po svém těle, „bylo celé na tamtom?“ Oči měla šokem vykulené.

„Viděla, ale abych byla spravedlivá, kdybys viděla její obličej, myslím, že byla stejně tak zděšena.“ Kousala se do rtu, aby se nerozesmála.

„Ty si myslíš, že je to vtipně, že jo?“ obvinila ji a ukazovala prstem Laureniným směrem. „No, doufám, že si se dobře podívala, protože máš utrum!“

„No, v tom případě bych možná měla skočit-“

„Opovaž se to doříct!“ vyhrožovala jí Kenzi a její pohled nedával prostor pro pochyby.

„Když už nic jiného, měly bychom být vděčné, že jsi ne…“ Laurenin hlas se vytratil, když viděla ten vražedný pohled v tmavovlásčiných očích. „Když to tak uvážím, půjdu udělat kávu, ano? Ano,“ řekla si spíš pro sebe a cítila ten pohled, i když už byla v polovině schodů.

Když uslyšela zaklepání na dveře, otevřela a našla tam Bo. Ulevilo se jí, že má naději, že se vyhne té nepříjemné situaci, která brzy bude následovat, až ty druhé dvě sejdou dolů.

„Bo! Ahoj, pojď dál…, tak ráda tě vidím. Máš hlad? Chceš trochu kafe? Zrovna se chystám nějaké udělat.“

Udivena Laureninou energií a tím, jak rychle mluvila, souhlasila. „Jo, to zní opravdu skvěle. Jak je na tom Kenzi?“

„Bobo! Ráda tě vidím!“ přivítala ji Kenzi objetím, ale stále významně pohlédla směrem k Lauren. „Jsi někdo, kdo by se nikdy nesmál mému neštěstí.“

„O čem to mluvíš?“ zeptala se a hleděla střídavě na ty dvě, než spatřila Tamsin scházet ze schodů. „Ahoj, nemyslela jsem si, že tu ještě budeš.“ Když si všimla, že jak její nejlepší kamarádka, tak světlejší blondýna měly vlhké vlasy, rozhodla se, že je poškádlí. „Takže jste se sprchovaly spolu nebo co, protože…“ zarazila se, zatímco ty dvě zahlížely na Lauren, která se začala smát, ale teď se zdálo, že kašle.

„Omlouvám se, musí to být alergie.“ Pohlédla na hodiny na sporáku. „Víte, myslím, že se mám dnes ráno sejít s Halem, měla bych jít. Nechci přijít pozdě.“ Urychleně sbírala své věci.

„Zrovna jsem se po cestě sem potkala s Halem. Říkal, že má schůzku se staršími. Kromě toho, nedělala jsi zrovna snídani?“ Když viděla ty pohledy okolo, rychle si uvědomila, že ať se tu stalo cokoliv, Lauren se snaží utéct. Viděla už dřív tenhle Kenziin výraz…, ach,… „Víš ty co, Lauren? Asi jsem nedávala pozor, jo, říkal, že je na cestě do laboratoře, aby se s tebou sešel. Moje chyba.“ Nasadila to, co doufala, že je rozpačitý úsměv.

„Díky,“ naznačila Lauren bezhlasně k Bo, jak mířila ke dveřím. Otočila se, aby se rozloučila s Kenzi, ale po tom, co spatřila její stále naštvaný výraz, si to rozmyslela. Jo, věděla, že také bude muset koupit tu nejdražší láhev vodky pro Tamsin a pomyslela si, že teď je správný čas, aby si řekla o zvýšení platu.


18

Když Lauren dorazila do laboratoře, byla potěšena, že vidí, že je všechen výzkum na dobré cestě. Papírování v její kanceláři byla úplně jiná písnička. Rozhodla se, že zůstane v kanceláři, dokud nebude mít většinu hotovou. Umožní to její mysli dát si pauzu od stresu ze strachování se o Kenzi a z toho, že se chce vypořádat s Evony.

O pár hodin později se protáhla, aby ulevila svým ztuhlým svalům. Došla k oknu a dovolila svým myšlenkám utéct k té scéně před ní. Listy stromů se začaly zbarvovat z podzimních barev na hnědou, kterou teď byla poseta země. Brzy budou Vánoce a ona si nedokázala představit lepší dárek než mít tu záležitost s Evony vyřešenu. Přestože ji bavila představa použít tu metodu s hydrou, vážně preferovala víc osobní přístup. Sama by jí vážně ráda zabodla do krku injekci s tím sérem a sledovala výraz Morriganové, když by jí vysvětlovala, co přesně se s ní děje. Jediným problémem by bylo dostat se dostatečně blízko, aniž by byla roztavena. Kdyby jenom existoval nějaký způsob, jak ji vysát a zpacifikovat ji. Už vypotřebovala tu zkumavku, kterou jí Tamsin dodala a nechtěla přivádět svou kamarádku do dalšího nebezpečí.

„Ale, ale, doktorko. Copak se ti honí v tom tvém mozku?“

„Evony?!“ Lauren se rychle otočila. „Co tady děláš?“

„Ále…to není zrovna přivítání, jaké bych chtěla, ranila jsi mne,“ pronesla Evony s hraným našpulením rtu. „Je tohle poděkování, kterého se mi dostane po tom všem, co jsem pro tebe udělala?“ Smějíc se nevěřícnému světlovlásčinu výrazu pokračovala, „Chci říct, že nebýt mne, ty a Kenzi byste se nikdy nedaly dohromady. Navíc, po tom, co jsi strávila pět let po Nadině boku, bys už měla být zvyklá. Jak na tom mimochodem je?“

Hleděla na ni se skřípěním zubů, aby dostala svůj vztek pod kontrolu. „To jsi přišla celou tu cestu sem, jen abys mě zkontrolovala? Jsem vážně dojata, ale pokud nemáš něco na srdci, tak odejdi.“

Místo odchodu se vůdkyně temných Fae rozhodla posadit na gauč, který stál podél zdi. „Pokud chceš dál žít, navrhuji ti, abys mne řádně oslovovala a prokazovala mi úctu, kterou zasloužím.“

„Ach, mám pro tebe spoustu výrazů, ale jednoduše nemám čas na to, abych tě všemi nazvala. Tady nemáš žádnou pravomoc.“ Lauren přešla před svůj stůl, postavila se před ní s rukama zkříženýma a znechuceně na ni shlížela.

Evony se s úšklebkem zvedla, aby líně došla k ní a zastavila se jen na délku paže. „Přišla jsem, abych vznesla oficiální požadavek Ashovi na jeho majetek. Starší temných Fae onemocněl, takže tě potřebuji ve své laboratoři a vzhledem k jeho projektu, aby světlí a temní spolupracovali, vím, že bude souhlasit. Budeš umístěna do zařízení temných Fae. Žádná komunikace s vnějškem, pokud to nepovolím, takže žádná přítelkyně nebo přátelé.“

Hlubokým hlasem Lauren odpověděla. „Nebudu dělat laskavost žádnému staršímu, před kterým se zrovna plazíš.“ Usmívala se tomu zuřivému výrazu, který teď opanoval Evoniny rysy. „Nevím, co jsem udělala, abych si zasloužila tuhle tvou pozornost, ale kdykoliv se na to budeš cítit, můžeš jít do prdele.“

„Ach, za tohle mi zaplatíš, ty ubohý človíčku!“ Pozvedla ruku, aby ji udeřila, ale Lauren ji chytila za ruku, než mohla dopadnout. Zkroutila jí paži za záda, přitlačila ji ke zdi a popadla její druhou ruku a přišpendlila ji na zeď.

„Co uděláš? Necháš mě zmlátit v uličce? Hmm? Znovu mě popálíš, za to že jsem odmítla Fae, která ojede cokoliv už od doby, co byl vypálen Řím?“

„Zlato, proč jsi mi neřekla, že to máš ráda tvrdě? Udělala bych tohle už dávno,“ zavrněla, než zatlačila proti ní.

Lauren ta síla vyvedla z míry a klopýtla vzad, ale ustála to.

„Mám pro tebe naplánováno všechno možné, doktorko Lewisová. Ví tvá přítelkyně a zbytek o tvých časech ve válce? O tom rozhodnutí, cos učinila po tom, co byla Nadia prokleta?“ usmála se, když spatřila světlovlásčin bolestný výraz. „Nemyslela sis, že o tom nikdo neví, že ne? Vsadím se, že už jsi měla taky vymyšlena jména.“

Pohlcena lítostí nad životem, který mohl být, tam Lauren stála, zatímco se k ní Evony blížila. Než se mohla dostat ještě blíž, oči Morriganové se šokem rozšířily a zdálo se, že se zasekla na místě. Lauren to zmátlo, než spatřila ten modrý proud unikající jí z úst. Bo. Pro jednou bylo její načasování dokonalé. Pokračovala ve vysávání jejího chi, dokud se vůdkyně temných nesložila na zem.

Zavrtěla hlavou, aby se zbavila těch emocí, o kterých věřila, že byly pohřbeny a promluvila k ní. „Zavři dveře!“ Lauren rychle popadla injekci a nabrala další ampuli krve. „Bo, potřebuji, abys do ní vdechla dost chi, aby nepoznala, že jsem jí vzala další vzorek.“

„Ne, Lauren! Pokusila se ti ublížit a víme, že je zodpovědná za to, co se stalo Kenzi.“

„Bo, prosím! Nemůžu dovolit, aby to někdo věděl, obzvláště ona ne,“ prosila ji, aby to pochopila.

Váhavě tak učinila a postavila se po bok Lauren, pro případ, že by se Evony pokusila o něco dalšího.

Morriganová se posadila a zahlížela na ně. „Není tohle sladké? Obě pracujete spolu. Nemysli se, že proto, že jsi nezařazená, že jsi imunní proti odvetě.“

„Nemysli si, že proto, že jsi temná, mi to není u prdele!“ odsekla Bo.

„Co se to tu kčertu děje?!“ dožadoval se Hale, když vrazil do kanceláře. „Evony, ty zatraceně dobře víš, že jsi měla počkat před mými komnatami. Okamžitě odejdi a považuj jakýkoliv požadavek, kvůli kterému tu jsi, za zamítnutý. Stráže! Prosím, doprovoďte Morriganovou k jejímu vozidlu pro případ, že by se zase ztratila.“

„No, podívejme se na tebe, Ashi. Už jsi dospěl,“ pronesla Evony, když šla kolem něj. „Ale tímhle to v žádném případě neskončilo. Vždycky dosáhnu svého, kromě toho, že je ta sukuba pořád naživu, ale i to je vážně jen otázkou času,“ mrkla na ně před odchodem.

Hale za ní zavřel dveře a otočil se k těm dvěma. „Jste vy dvě v pořádku?“

„Ano, Hale. Díky, že jsi ji přiměl odejít, stejně jako zamítl její požadavek.“

„Samozřejmě, Lauren. Už jsem o ní věděl, díky jisté valkýře. Prokázala jsi dostatek loajality, takže je na čase, abych ti jí část oplatil. Dej mi vědět, pokud budeš potřebovat něco dalšího.“ Když viděl její přikývnutí, odešel a znovu za sebou zavřel dveře. I přestože byla otrokem jen na oko, Evony byla tím posledním, kdo by se to měl dozvědět.

„Díky, Bo.“

„Vždycky, Lauren. Řekla jsem ti, že ti budu krýt záda bez ohledu na cokoliv. Co kdybych tě vzala ke Kenzi?“

Se slzami na krajíčku pohlédla na sukubu a přitáhla si ji do objetí. Byla vděčná za to, že se objevila právě včas a za to, že byla schopná jejich náklonost přetavit do tolik potřebného přátelství.

Bo byla na chvíli omráčena, než jí to gesto vrátila. Slyšela tu poslední část toho, co Evony řekla Lauren a rozzuřilo ji, že to použila k tomu, aby se jí tím vysmívala. Vzpomněla si na to, jak byly v Hekubě a na ta jména, která měla Lauren vybrané. „Nic mi do toho není, ale věz, že tu jsem, kdyby sis potřebovala promluvit. Teď pojď,“ řekla a vymanila se z toho objetí, aby jí sundala laboratorní plášť a odložila ho na stůl. „Vezměme tě domů, ano?“

„Proč jsi sem původně přišla, Bo?“ zeptala se Lauren, když odcházely.

„To může počkat. Pro teď mě nech hodit tě domů. Máš všechno?“

Světlovláska přikývla a přijala Boino rámě.

* * *

Gótka byla neposedná, po tom, co strávila celý den v bytě. Byla připravená si užívat života bez toho, aby ji strašila Evony. Její myšlenky se zatoulaly zpátky k dnešnímu ránu, po tom, co Lauren odešla. Nebyla v zásadě naštvaná, jen lehce zahanbená.

„Takže…“ vydala ze sebe pomalu Bo. „Znám tenhle pohled, Kenz. Ale neumím si představit, co Lauren udělala, aby ho vyvolala.“

„Pokud by měl být někdo naštvaný, tak já. Kčertu, přinesla jsem sem drahou vodku, spala jsem na gauči a pak si dala sprchu, jen abych byla sexuálně obtěžována malou Ruskou,“ pronesla Tamsin suše, zatímco snídala. Zaručeně byla také zahanbena, ale nebyla taková, že by pohrdla jídlem zdarma.

Fajn, tohle bylo to poslední, co by Bo čekala, že po ránu uslyší. „Páni, Kenzi, ty jsi teď vysazená na blondýnky?“ škádlila ji, ale nechala toho, když se stala cílem jejich zlobných pohledů. „Nepřijde vám to trochu srandovní?“

„Nevím, jestli je na tohle na světě dost alkoholu…‘je tahle podlaha šikmá?‘…vážně Kenzi?“ utahovala si z ní Tamsin a obrátila oči v sloup.

Zlobně hledíc na světlovlásku odvětila: „Neslyšela jsem, že bys taky něco řekla. Hezké ‚hele Kenzi, spletla sis mě se svou sexy přítelkyní‘ by byl skvělý způsob, jak získat mou pozornost.“

„Nevěděla jsem, co děláš se svýma rukama! Nepřestávala jsi s nimi pohybovat a silněji mě objímat a kdoví, co by se stalo, kdyby Lauren neupoutala tvou pozornost.“

Potutelně se usmála a rozhodla se změnit taktiku. „No copak, Tam-Tam, nevěděla jsem, že pořád myslíš na mé ruce. Děláš to často?“

„Snažím se tu jíst, mohla bys toho nechat?“ požadovala, ale Kenzi viděla, jak se snaží skrýt úsměv.

„Co ty. Já nevím, jestli budu schopna ještě někdy jíst!“ Řekla, když viděla ty nevěřícné pohledy, jelikož její talíř byl už prázdný. „Fajn, máte pravdu, ale stejně. Příště se prostě zamkni.“

„Zabralo by to vůbec? Neumíš otevřít zámek šperhákem i se zavřenýma očima?“ odfrkla si.

„Na tom něco je. Možná příště nech Lauren, ať mě vzbudí?“

„Souhlas. No, přestože to byla zábava, musím na stanici,“ prohlásila a položila svůj talíř do dřezu, čímž překvapila ty další dvě v místnosti.

„Vyprovodím tě, Tamsin. Jsem hned zpátky.“

O deset minut později se Bo vrátila s drobným úsměvem. „Tak fajn, Bobo…vyklop to. Obě víme, že se něco stalo, ale proč byla Tamsin minulou noc tady?“

„Věděla jsi, že umírá, Kenz? Chtěla mi to říct už předtím, ale já nejsem zrovna trpělivá. Moje city k ní se změnily a právě, když dostanu příležitost, ona umírá. Některé holky mají prostě štěstí, co? Po tom, co mi to řekla, jsem jí nemohla být nablízku. Včera jsme hodlaly přijít obě, ale já si potřebovala utřídit myšlenky.“

„A pro co, jsi se rozhodla?“ zeptala se Kenzi něžně. Soucítila se svou kamarádkou. Byla tak šťastná, když byla původně s Dysonem, ale ten uměl být vztahovačný. I po tom, co mu vrátila jeho lásku, Boiny city k němu se nikdy nevrátily. Jistě, Lauren akceptovala její povahu po vědecké stránce, ale její srdce toho nikdy nedosáhlo. Byly učebnicovým příkladem, proč je důležitá komunikace. Tamsin ale nabízela něco úplně jiného a ona vážně chtěla, aby Bo byla šťastná.

„Že prostě nechci odejít. Vysvětlila mi něco z těch životních cyklů, ale já v tu chvíli poslouchala jen napůl. Máme se později sejít na večeři. Nebude ti vadit, když si o tom promluvím s Lauren, vzhledem k jejím znalostech o všech záležitostech Fae?“

„Věřím ti, Bo. Ale podívej se se mnou ještě před odchodem na pár špatných reality show, prosím,“ požádala ji a třepotala řasami.

„Samozřejmě,“ smála se.

Když zaslechla klíče v zámku, vrátila se zpátky do současnosti. Kenzi hodlala pokračovat v dobírání si Lauren. To bylo do doby, než ji spatřila vejít se zamračeným obočím a skelnýma očima. „Lauren?“ Sledovala, jak její přítelkyně krátce pohlédla jejím směrem, než zamířila rovnou do kuchyně otevřít láhev vína. „Bo? Co se kčertu stalo?“ zeptala se, jak kráčela ke své kamarádce.

Když slyšela tu paniku v hlase své nejlepší kamarádky, Bo přesunula svůj ustaraný pohled z Lauren na Kenzi. „Já…ehm…to není na mě, abych ti to řekla. Teď půjdu, ale zavolej mi později, pokud budeš potřebovat.“ Naklonila se, aby objala svou kamarádku, než odešla.

Zamkla za ní a pak zamířila ke své přítelkyni, která se přesunula na gauč. Posadila se něžně vedle ní a položila jí ruku na koleno. „Broučku, nevím, co se dneska stalo. Pokud si chceš promluvit, jsem tady, nebo pokud potřebuješ prostor…, jen mi řekni.“

„Potřebuji jen tebe, Kenzi,“ pronesla tak jemně, že to sotva zachytila. Lauren dopila svou skleničku a položila ji na stolek, než se jí podívala do očí.

Kenzi cítila okamžitou úlevu, že ji Lauren potřebuje, ale ten pohled, který jí Lauren věnovala byl takový, který moc dobře znala, protože ho často sama měla. Přitáhla si ji k sobě a upravila jejich pozici tak, že ležely a světlovlásčina hlava byla na jejím rameni. „Vždycky,“ slíbila jí a políbila ji na vršek hlavy. Ležely tam tak dlouho, že si Kenzi byla jistá, že Lauren usnula.

„Nebyla to má volba,“ popotáhla blondýna lehce.

Zůstala zticha, jelikož věděla, že jí musí dát jen chvilku, než bude Lauren pokračovat.

„Měla jsem být mámou a ani jsem o tom v tu dobu nevěděla.“

Byla šokována tím odhalením a neznala okolnosti. „Cože? Někdo tě-“

Rychle si uvědomila, co Kenzi předpokládá a ujistila ji. „Ne, to jsem nemyslela…Nadia byla těhotná, než jsme odjely do Konga. Bavily jsme se o tom, že bychom měly děti a rozhodla se, že ho bude nosit, jelikož jsme zjistily, že já toho nejsem schopna. Prodělala pár potratů, tak jsem si myslela, že by byl dobrý nápad odjet, dostat se na krátkou dobu pryč od všeho. Jen se znovu soustředit na můj výzkum a na nás. Myslela jsem, že se poohlédneme po adopci, až se vrátíme. Neuvědomila jsem si, že je těhotná, dokud jsem ji neumístila do toho přístroje a sledování zachytilo víc než jen jednu srdeční odezvu.“

Srdce jí pokleslo z toho, co jí Lauren pověděla. Zkurvení Fae. „Jak dlouho byla těhotná?“

„Dva měsíce. Nemůžu ti povědět, kolikrát jsem si přála, abych nikdy do toho Konga neodjela. Ne, že by bylo s Nadiou všechno dokonalé. Uměla být náročná a dožadovala se pozornosti, ale také byla báječná.“

„Řekla jsi jí to, když se probrala z té kletby?“

„Jak bych mohla? Po tom, co jsem jí pověděla, že přišla o pět let svého života? Mohla to dítě donosit a já měla v úmyslu, aby k tomu došlo, obzvláště, jelikož jsem si myslela, že se probere za pár měsíců nebo tak. Abych u sebe měla kousek z ní. Dalšího rána jsem přišla,“ odmlčela se, aby zadržela slzy před vyřinutím se, „jen abych našla jen jednu srdeční odezvu. Ash řekl, že to bylo v nejlepším zájmu všech. Popadl mě amok, mlátila jsem ho do hrudi a řekla mu, že o tom neměl rozhodnout on. Prohlásil, že o všem, co má co dočinění se mnou, rozhoduje on, jelikož patřím jemu.“ Zesílila své sevření Kenzi, jak emoce z toho dne odmítly dál zůstat v pozadí. „Řekl, že pokud přemýšlím o ukončení svého života, že tu je dost magie, aby mě přivedla zpátky a že bych toho vážně litovala.“

Kenzi neměla slov. Nebylo divu, že na začátku tíhla k Bo, protože to bylo poprvé, co se k ní někdo choval vřele. Styděla se za své vlastní chování…, kdyby jen tušila…, ale na tom nesejde. Nemohla se vrátit v čase o nic víc než Lauren. Nevěděla, co říct. Vážně, co se dalo říct v takové situaci? Nepřestávala ji svírat a projížděla prsty jejími vlasy.

„Byla jsem vržena na dva týdny do kobky za svůj ‚výbuch‘ a věděla jsem, že jediný způsob, jak přežít, bylo vypnout, ztratit se ve své práci. Pohřbila jsem to hluboko v sobě.“

„Ach Lauren,“ pronesla Kenzi, jak se jí pro ni lámalo srdce ještě víc. „Jsem ráda, že je mrtvý. Je dneska výročí toho? To pro to jsi dnes-“

„Evony se dnes zastavila u mě v práci. Byla tam, aby požádala Halea o mé služby pro staršího temných Fae. Hodlala mě izolovat, což by znamenalo, že bych byla odříznutá od všech kontaktů s tebou a všemi.“ Pověděla jí všechno, co se stalo od toho bodu až k tomu, jak ji Bo vyvedla z laboratoře.

„Moc ráda bych viděla, jak jsi ji přitiskla ke zdi. A ty Lauren Lewisová! Nemůžu uvěřit, že tě nechám líbat mne s tou tvou nevymáchanou pusou.“ Předstírala, že je šokována z Laureniny mluvy.

Jak vzhlédla ke své přítelkyni, doktorka věděla, že někteří lidé by si odfrkli nad Kenziinými slovy, obzvláště v té tíživé situaci, ale ve chvílích, jako je tahle, byla ráda, že Kenzi je prostě Kenzi. Nikdy by jí nedovolila utápět se v hlubinách zoufalství. Dovolila by jí na chvíli klouzat po hladině, ale vždycky by ji vytáhla zpátky nahoru, než by se do ní mohla zanořit.

Ustarána z toho pohledu, kterého se jí dostalo, se Kenzi rychle omluvila. „Promiň, zlato…Vážně by mi občas mělo být zakázáno mluvit.“

„Ne,“ pravila Lauren a naklonila se, aby ji políbila. „Vždycky jsi přesně tím, co potřebuji.“ Zvedla se, aby se položila na svou přítelkyni a dál ji líbala.

Kenzi zabořila ruce do jejích vlasů a nechala se unést tou chvílí, ale pak se odtáhla, aby se pohledem ujistila, že Lauren je v pořádku, jak jen to za daných okolností bylo možné.

„Co se děje, Kenz?“

„Jsi si jistá? Nemusíme nic dělat, můžeme dál mluvit nebo jen jít spát,“ řekla a poklesla jednou rukou, aby ji pohladila po tváři. „Nechci, abys ráno něčeho litovala, pokud cítíš, že bychom měly-“

„Myslím to s takovou náklonností, jak jen to jde, ale sklapni.“

Lehce se smějíc, udělala Kenzi to, co jí bylo řečeno a cítila se lépe ohledně jejich stupňující se vášně. Slyšela Lauren už dřív vysvětlovat, jak intimita pomáhá se zármutkem a pokud to bylo to, co potřebovala, s kým lepším než s tím, koho milujete. „Budeme to dělat tady nebo-“

„Žádné mluvení,“ připomněla jí Lauren, nepřestávala ji líbat a dovolila syrovým emocím toho dne být ukonejšeny ženou, která pro ni znamenala všechno. Věděla, že budou ještě nějakou dobu bolet, ale alespoň věděla, že když byly její rány odhaleny, dostanou šanci zahojit se.


19

Následujícího jitra Lauren zjistila, když se probouzela, že se nemůže pohnout. Když pootevřela oči, zjistila proč, jelikož na ní byla rozvalená stále hluboce spící Kenzi. Minulé noci se nikdy nedostaly k tomu, aby se přesunuly do svého pokoje. Začaly k ní pronikat vzpomínky ze včerejška a musela zadržet dech, z té ostré bolesti, kterou stále cítila. Věděla, že to bude trvat, než se ta bolest otupí, ale alespoň nebude sama.

„Kenzi,“ řekla a něžně jí projela prsty vlasy. „Potřebuji, aby ses zvedla, abych se mohla nachystat.“

„Hmmm, ale mě se líbí, kde jsi teď,“ zamumlala na její kůži. „Ještě alespoň pět minut.“ Po těch intenzivních emocích předchozího večera se gótka zdráhala, aby Lauren od ní byla pryč. Věděla, že bude muset zamířit do práce, ale doufala, že by mohla zavolat, že přijde později, nebo ještě lépe, aby si vzala den volna.

Lehce se smějící světlovláska kolem ní ovinula silněji své paže. „Pokud na tom trváš, tak hádám, že tomu můžeme dát ještě pár minut.“ Kenziinou jedinou odpovědí bylo, že zabořila svou hlavu ještě víc do krku své přítelkyně.

„Jako by nestačilo, že jste zničily můj gauč, ale to ještě musím čekat?“

Zprvu vylekána tím hlasem, tmavovláska odpověděla. „Ježiši, Tamsin! Jak jsi se sem vůbec dostala?“

„Vážně?“ zeptala se, zatímco se přesunula z kuchyně do křesla. „Otevírám zámky už od…to je jedno, to není důležité, ale přinesla jsem kafe. Ach a tady,“ prohlásila a hodila jim župany. „Stačilo, že jsem musela na sobě cítit tvé nahé tělo, nepotřebuji ho i vidět.“

Když slyšela tu poznámku, s tváří stále zabořenou, cítila, že nejlepší reakcí je zvednout ruku a ukázat valkýře prostředníček.

„To by sis přála,“ smála se Tamsin tomu gestu.

„Proč tu jsi?“ zavrčela Kenzi, nespokojena, že byl narušen ten zbytek jejich společného času.

„Trénuju na to, až se znovu zrodím a budu moct narušovat tyhle chvíle častěji,“ dobírala si je, než zvážněla. „Bo mě zasvětila do toho, co se stalo včera.“

„Jsem si také jistá, že udělala jen to,“ utrousila Lauren a společně s Kenzi se rozesmály.

„Ha, ha…možná by bylo lepší, kdyby mě vychovávali vlci,“ pronesla Tamsin bezbarvě.

„No, vždycky můžeme požádat Dysona,“ přemítala Lauren. „Jsem si jistá, že by byl skvělý v těch důvěrných rozhovorech.“

„Spojme se s duchem velké vlčice, abychom nalezly průvodce v posvátném a záhadném menstruačním cyklu,“ pronesla Kenzi svým nejlepším hlasem Dysona. „Kde je vůbec Bo? Nejste vy dvě spolu nebo tak?“

Tamsin se rozhodla ignorovat jejich škádlení a zodpovědět Kenziinu otázku. „Říkala, že se staví později se snídaní. Nevím… nějaké palačinky z jídelny?“

„Paráda!“ vykřikla Kenzi a vyskočila na nohy, dočasně zapomínajíc na to, že je stále neoblečená, dokud neuslyšela Tamsin nadávat si pod vousy. Rychle na sebe hodila župan a rozhodla se, že nejlépe udělá, když zamíří ke kuchyňskému pultu pro kafe.

Lauren na sebe opatrně navlékla svůj župan, vstala a zamířila také tam. „Tohle je skvělé, Tamsin. Ne, že bych si toho nevážila, ale co tě k tomu vedlo?“

„Doslechla jsem se od jednoho ze svých kontaktů, že Evony má nějaký záložní plán a přijde sem. Nehodlá přestat a zdá se, že svou hru hodlá stupňovat,“ pravila Tamsin, načež sklopila zrak, protože si nebyla zcela jistá, jak nadnést další téma.

„Máš pravdu. Obzvláště po včerejšku si myslím, že bude nejlepší, když tu zůstaneš.“ Zmatená chováním druhé světlovlásky se otázala: „Trápí tě ještě něco?“

„Lauren…“

„Nikdy mi neříkáš jménem, takže to musí být vážné,“ vtipkovala, ale přestala, když se ta druhá nezasmála.

„Bo mi pověděla vše, co ti Evony včera řekla. Já vím, že jsi mi to slíbila, ale nebudu naléhat, abys to dodržela,“ řekla a konečně se jí podívala do očí. Byla si vědoma toho, že Lauren si toho zažila dost během své doby u Fae, ale tohle bylo něco, co ani ona nečekala. Ta doktorka byla opravdu pozoruhodná na člověka a věděla, že by měla prospěch z toho, kdyby Lauren stále dodržela svůj slib.

Lauren zvedla ruku, aby přerušila druhou ženu. „Tamsin, tohle bude jediná příležitost, abych byla rodičem, i když jen nakrátko.“ Odkašlala si, než by ji emoce přemohly. „Každopádně bych se měla umýt, než dorazí Bo s jídlem.“ Otočila se ke Kenzi, která, jak se zdálo, se v tu chvíli zajímala spíše o svou kávu. „Přidáš se ke mně?“

„Za chvilku jsem nahoře, jen co dopiji svou kávu,“ pravila tmavovláska a s úsměvem na ni hleděla, než se vrátila k pití svého nápoje.

„Dobrá, ať ti to moc netrvá.“

Tamsin byla zmatená tím, že si vybrala zůstat tady. „Kenzi?“

„Hmm?“ pronesla a vzhlédla.

„Vím, že je to kafe dobré, ale skvělé není,“ prohlásila a věnovala té dívce vědoucí pohled. „Já vím, že Lauren s tím souhlasila, ale ty s tím máš problém?“

„Cože? Ne Tam-tam, to jen…Věnovala bych jí vše na světě, pokud by to šlo, víš?“ řekla Ruska a na chvíli uhnula pohledem. „Ale nemůžu zrovna zařídit, že by počala. Nechci, aby měla pocit, že jsi jedinou šancí, kterou v tomhle ohledu má.“

„Řekla jsi jí o tom něco?“

„Ještě jsem neměla příležitost. Ale bojím se nabídnout jí něco, aby jí o to Fae zase připravili. Nemyslím si, že by unesla další ztrátu takového rozsahu.“ Frustrovaně si povzdechla, jak chtěla zmírnit Laureninu bolest, ale současně jí nepřipravit ještě větší zármutek.

„Víš, nejsem zrovna na tyhle sentimentální sračky, ale řeknu ti tohle… pokud to myslíš vážně, že bys to pro ni udělala, tak ti slibuji, že určitě udělám, cokoliv bude nezbytné, abych ochránila jakéhokoliv zplozence z pekla, kterého přivedete na svět,“ zakončila to s úsměvem.

Pochechtávajíc se nad těmi valkýřinými slovy pronesla: „A tohle je konec naší dojemné chvilky. Ale vážně, pokud je tohle tvůj způsob, jak se ucházet o místo jedné z kmoter, tak se musíš trochu snažit.“

* * *

„Už jsem nemyslela, že přijdeš,“ dobírala si ji Lauren, když se k ní připojila ve sprše. „Zbylo ještě nějaké kafe? Kenzi?“ zeptala se, když si všimla, že, jak se zdá, je její přítelkyně ztracena ve svých myšlenkách.

Vzhlédla k ní a ovinula kolem ní své paže. „Miluji tě, Lauren.“

„Také tě miluji,“ usmála se, ale byla stále zmatená tou vážností. „O co jde?“

„Včera…“

„Aha, tohle.“ Zhluboka se nadechla. „Nemůžu ani začít říkat, jak moc si vážím toho, že jsi tu pro mě byla. Já vím, že je to proces a za čas nechám ten sen plně odvanout. Kromě toho musíme naplánovat, kam vyrazíme-“

„Pořád to chceš?“ přerušila ji Kenzi.

„Dovolenou? Samozřejmě! Říkám, že si ji víc než zasloužíme.“

Zavrtěla hlavou. „Ne, zlato, myslím celou tu věc s dítětem.“

„Na tom nezáleží. Kromě toho, jsem si jistá, že po tom, co si to odbudeme s Tamsin, budeme víc než připravené na oddych.“

„Já bych mohla,“ pronesla Kenzi tiše.

„Mohla, co?“

„Mohla bych odnosit to dítě, až budeme připravené. Po naší dovolené samozřejmě, až se vrátíme a usadíme se.“

Lauren konečně pochopila, co se jí snaží její přítelkyně říct. Pozvedla jednu ruku a svým palcem pohladila Kenzi po tváři. „Za to tě miluji ještě víc, ale vážně jsi někdy přemýšlela o tom, že bys měla děti?“

„Nikdy jsem si skutečně nedovolila přemýšlet o ničem jiném, než jak přežiji další den, ale s tebou… Mám takový pocit, že je možné všechno. Neměla jsem nejlepší dětství a upřímně řečeno mě to děsí. Nechci být jakkoliv jako moje matka a pak je tu celá ta záležitost s Fae.“ Zhluboka si povzdechla, než pohlédla zpátky na doktorku. „Ale je tu moje větší část, která tohle s tebou chce. Ta myšlenka, že neskutečně chytré, ale přesto módně stylové dítě pobíhá kolem a je naše. Nechci, aby ses toho snu vzdala, jen mi dej šanci žít ho s tebou.“

Chvíli pátrala v očích své přítelkyně a spatřila pravdu, která se v nich zračila. Příliš přemožena emocemi, se Lauren vrhla vpřed a líbala Kenzi ve snaze vyjádřit všechnu tu lásku, kterou k ní cítila. „Pokud je to něco, co chceš také, tak ano,“ pravila a opřela si své čelo o její. „Zrovna ve chvíli, kdy si myslím, že vím, jakým směrem se bude můj život ubírat, najdeš způsob, jak mě překvapit.“

„Dobře, doufám, že tě budu překvapovat dál. Ale ve vší upřímnosti, ta jediná věc, kterou jsem s tebou vždy chtěla… bylo víc času,“ řekla a povolila si být ztracena v tom okamžiku s ní. „Každopádně, radši bychom tu měly skončit, než Tamsin vyšle pátrací četu.“

„Myslím, že může počkat ještě déle, nemyslíš?“ usmála se na ni a přitiskla ji zády ke zdi.

* * *

„Že jste si daly na čas, vy dvě!“ prohlásila Tamsin, když scházely po schodech, ale byla šťastná, že je vidí ruku v ruce s úsměvy na tvářích.

„Myslím, že můžeme být rády, že se vůbec ukázaly,“ škádlila je Bo, zatímco prostírala stůl.

„Ach, Bobo, to jsi nemusela!“ Jak Kenzi kráčela k ní, všimla si toho nevěřícného pohledu na kamarádčině tváři. „Chci říct, že bys tohle měla dělat častěji.“ Naklonila se blíž k Bo, aby nebyla slyšet. „Prosím, řekni mi, že jsi přinesla sirup, který obsahuje cukr.“

„Samozřejmě, že přinesla,“ zašeptala zpátky, zatímco vytahovala z tašky lahev, jako by to byl cenný kontraband.

Otočily se včas, aby zachytily obrácení očí v sloup od obou blondýnek, nad jejich ne tak tajnou výměnou.

„No tak tohle je prostě strašidelné,“ prohodila Kenzi k Bo, která souhlasně přikývla, zatímco hleděla na ty světlovlásky před nimi.

„Uvědomujete si, že stojíme přímo tady a ne přes půl místnosti daleko, že jo?“ ukázala Lauren rukama, aby ilustrovala, jak blízko všechny byly.

„A sakra, ten pohled znám, Kenz. Buď to se nám dostane poučení o tom, jak příjem cukru ovlivní tělo…“ Vidouc Laurenino pozvednuté obočí. „…což je mimochodem fascinující, protože věda je báječná.“ Usmála se, ve snaze usmířit si Lauren, než vrhla po Tamsin prosebný pohled o pomoc.

„Ne,“ řekla světlejší blondýna s nakrčeným nosem. „Jsi v tom sama.“ Užívala si vidět sukubu mírně vystresovanou.

„Prosím, rozhodně pokračuj, Bo. Co ještě znamená můj ‚pohled‘?“ Musela se kousnout do tváře, aby se nerozesmála nad tím Boiným pokusem uhladit situaci.

„To…ehm…znamená, že bychom měly…“ Boin hlas se vytratil, když viděla ten pohled v Laureniných očích. „To není fér, že ty jako člověk dokážeš vyslat hrozivější pohled než jakýkoliv Fae, se kterým jsem se střetla,“ zabručela sukuba a posadila se ke stolu.

* * *

Zatímco probíraly případné možnosti, jak sehrát jejich plán, Lauren byla u svého stolu, aby vytvořila záložní sérum, jen co kdyby. Nechtěla nechávat nic náhodě. Na chvíli vzhlédla a sledovala, jak jsou všechny zapojené do rozhovoru. Ty pohledy, které si vyměňovaly Bo s Tamsin jí také neunikly. Usmála se pro sebe, jak sledovala Kenzi smát se s nimi. To, jak jí zářily oči a každou chvíli mohla světlovláska cítit její oči na sobě. Byla pořád emocionálně opojena po tom jejich rozhovoru ve sprše. Chtěla být obezřetně optimistická, jelikož ve hře byly další faktory, ale jen vědomí, že je tu ta možnost, pro ni bylo víc než dost.

Zaťukání na dveře je přimělo ztichnout a všechny se dívaly jedna po druhé, jak budou postupovat. Lauren pomalu vstala od svého stolu, zatímco pokynula Kenzi, aby se skryla nahoře, aby udržely tu představu, že se ještě potřebovala uzdravit.

„Halee? Co tě sem přivádí? Zavolala jsem, abych svým lidem dala vědět, že dnes pracuji z domova.“

„Musím vidět Kenzi. Nebyl jsem si vědom, že dříve vznesla žádost k Morriganové, po které zůstala nesplacená laskavost. Není třeba říkat-“

„Ráda bych, aby byl můj dluh splacen. Dala mi slib a musí ho dodržet,“ přerušila ho Evony a všinula si to do Laurenina bytu s Haleem za sebou. Pokud byla překvapena tím, že vidí Tamsin a Bo, nedala to najevo.

„Trochu těžko bude něco dělat, vzhledem k tomu, že jsi to byla ty, kdo ji dostal do jejího současného stavu,“ rozpálila se Bo a přišla se postavit vedle Lauren.

„Tak to dokaž, suku-čubko…ach počkat, to nemůžeš,“ ušklíbla se na ni. „Jelikož mi dluží laskavost mého výběru, může pokračovat v léčení v zařízení temných Fae.“

„Tak to zrovna!“ prohlásila Bo, přistoupila blíž k ní a oči jí začaly modře zářit.

„Bo,“ řekl Hale. „Má právo to udělat. Nemůžu se v té záležitosti vměšovat.“

Lauren nemohla uvěřit tomu, jak se události náhle vyvrbily. Proč to bylo tak, že když se zdálo, že její život nabral nějaký směr, objevil se nějaký Fae, aby jí o to připravil? Svírala své štěstí a hrozba, že o něj znovu přijde, byla k nevydržení. Jak to, že se Evony nepřestávala objevovat, než měly čas cokoliv naplánovat? Byla si jistá, že Kenzi seshora slyšela tu diskuzi a mohla si jen představovat, jaké pocity to v ní vyvolalo. To pomyšlení na to, že je její přítelkyně rozrušená a má z něčeho strach, ji rozzuřila do stavu, kdy se začala fyzicky chvět.

Vzhlédla a zjistila, že se Evony usmívá jejím směrem. „Myslíš si, že jsi vyhrála, Evony?“ zeptala se hlasem, který všechny zarazil. I Bo přestala zle zírat na Morriganovou na dost dlouho, aby pohlédla na Lauren. Znala doktorku dost dlouho, ale nikdy od ní neslyšela takový tón.

„Zlato, já vždycky vyhraji. Máš ponětí, jak dlouho jsem Morriganovou?“

„Ne, nevím, kdy jsi začala, ale,“ pronesla a pokročila o pár kroků blíž, „rozhodně vím, kdy tvoje vláda dojde svého konce.“

„Ach, doktorko, jsi k popukání!“ Otočila se, aby se podívala na Halea za sebou, takže si nevšimla Laureniny pěsti blížící se k ní, dokud nebylo příliš pozdě.


20

„Co jsi to udělala?!“ vykřikl Hale, zatímco Evony ležela nehybně na zemi. Věděl, že bude naštvaná, a přestože byla Lauren otrokem jen na papíře, stejně bude muset nést následky za tento zločin.

Lauren si pospíšila vpřed a praštila Haleem o teď zavřené dveře.

„Co jsem udělala já? Co jsi to kurva udělal ty, když si sem přitáhl tu děvku?!“ zaječela mu do tváře. „Hodlal jsi ji nechat odvést Kenzi?“

Boj s Garudou byl děsivý, ale tahle verze rozběsněné Lauren s planoucíma očima ho děsila stejně tak.

Když slyšela svou přítelkyni ječet, Kenzi si pospíšila ze schodů. Vstřebávala ten pohled na bezvědomou Morriganovou na podlaze. Bo stála trochu za Lauren a v jejích rysech byl zřetelně vepsán šok. Tamsin se zdála být ovlivněna stejně tak.

„Zlato,“ řekla a položila ruku na Laurenino rameno, „pusť ho. On tady není nepřítelem.“

„Blbost! Hodlal dovolit, aby tě Evony odvedla,“ odpověděla. „Není to pravda?“ zavrčela a znovu jím praštila o dveře.

„Lauren, poslechni svou holku. Nechci použít svoje siréní písk-“

„Zkus to,“ varovala ho a přesunula své předloktí na jeho krk, „rozdrtím ti hrdlo, než vydáš první notu.“

„Musíš pochopit, že pokud se Morriganová může domáhat laskavosti, ani jako Ash jí v tom nemůžu zabránit.“ Prosil ji, aby to pochopila, načež jeho oči vyhledaly Kenzi. „Omlouvám se, ale jakmile se probere, budeš muset jít s ní.“

„Nikdy jsem neměla ráda chlapy, kteří říkají ženě, co dělat…“ pronesla Tamsin a stáhla si vlasy do culíku, „…je to tak staromódní.“ Uhranula ho svým valkýřím pohledem a převzala Laurenino místo. „Morriganová tu nikdy nebyla. Všechny bezpečnostní záznamy z posledních dvou týdnů budou vymazány. Nikdy nedovolíš, aby Lauren nebo Kenzi došly k nějaké úhoně. Ve skutečnosti uděláš vše, co bude v tvých silách, abys je udržel v bezpečí za každou cenou, i kdyby tě to stálo život. Rozumíš?“

Hale dokázal jen pomalu přikývnout.

Spokojená s výsledkem ho Tamsin poplácala po tváři. „Hodný hoch.“ Pak se pohnula, aby mu dovolila odejít.

„Tak fajn, zajistěme ji, pak se Bo a já postaráme o její gorily. Jsi připravená, Lauren?“

* * *

„Nebude schopná propálit se skrz ta pouta?“ zeptala se Bo, když posadila tu temnou Fae na židli a zápěstí jí přesunula za ni.

„Ne-e. Sebrala jsem tyhle na základně temných Fae, údajně je vykoval sám Hefaistos. Tak fajn, vrátíme se za patnáct minut nebo tak,“ řekla Tamsin a zamířila ke dveřím.

„Tamsin?“

„Jo, doktorko?“

„Udělejte z toho hodinu,“ požádala ji Lauren, než pohlédla zpátky na tu stále bezvědomou postavu na židli.

Tamsin se ušklíbla pro sebe. „Jasňačka. Pojď, Bo. Myslím, že by mi bodlo něco k pití.“

Bo se přesunula k Morriganové, zvedla jí hlavu za vlasy a vysála z ní trochu chi. „Měla by být mimo ještě alespoň na půl hodiny,“ prohlásila, zatímco se připojila k Tamsin u dveří. „Buďte opatrné.“

„Vy dvě stejně tak,“ pronesla Lauren nespouštějíc zrak z Evony. Možná by měla být vděčná, že Hale byl tak slabý, že doslova doručil Morriganovou k ní. Díkybohu se do toho vložila Tamsin, protože si nebyla jistá, jestli by se, kdyby nepřestal mluvit, zdržela toho, aby ho zabila.

Když slyšela, jak se dveře zavřely, vytrhla se Lauren ze zamyšlení. Rychle přešla ke svému stolu a vytáhla ampuli ze zabezpečené krabičky ve svém spodním šuplíku. Pozvedla injekci a párkrát do ní cvrnkla, aby se zbavila přebytečných vzduchových bublin. Sehnula se k Evony, odhrnula jí vlasy z krku, načež jí dala tu injekci. Přesunula se do kuchyně a nastavila časovač na dvacet minut.

Kenzi se rozhodla držet se stranou, když viděla to klidné a přesto objektivní jednání, které Lauren předváděla. Navíc ji nechtěla vyrušovat, jelikož si doktorka více než zasloužila tuhle dlouho očekávanou chvíli. Škoda, že to byl původní Ash, kdo ji zradil.

Jakmile Lauren dokončila svůj úkol a vyprázdnila injekci, otočila se ke své přítelkyni. Pomalu kráčela směrem k ní a tmavovláska si všimla, že se doktorka tváří nejistá sama sebou.

„Kenz, omlouvám se, že-“

„Pššt,“ pronesla Kenzi a položila prst na Laureniny rty. „Nikdy se nemusíš omlouvat za to, že jsi mě chtěla chránit. Nevím, jestli si na to někdy zvyknu,“ řekla, než sklopila zrak.

Lauren pozvedla její bradu a vyhledala její oči. „Pamatuješ si ten přípitek, který jsi pronesla na svatbě tvých kolegů? Řekla jsi, „až do poslední kapky,“ bojovat za to, co vás činí šťastnými. Já za tebe budu vždycky bojovat,“ slíbila té ženě, která se zmocnila jejího srdce silněji než kdokoliv před ní.

Kenzi se rozzářila, uchvácena těmi slovy, která kdysi pronesla k Bo. Jakékoliv nejasné pochyby, které možná před touto chvílí měla, odvanuly s těmito slovy a jistotou, která se zračila v očích jejího miláčka.

„Také tě miluji, kotě. Musím říct, že přestože jsem se bála, když jsi vystartovala po tom debilním Ashovi, bylo to taky tak nějak rajcovní,“ smála se a obtočila paže kolem Laurenina krku. „Doufám, že Hale se teď nestane problémem.“

„Ne, myslím, že Tamsin do něj napumpovala dostatek pochyb.“ Když slyšela zaznít časovač, sklonila se a krátce Kenzi líbla. „Chtěla bys mi dělat asistentku?“

„Ale, o tomhle fantazírujete, doktorko Lewisová?“ škádlila ji a byla potěšena tím zarděním, které se jí v odpověď dostalo.

Lauren si odkašlala a přesunula se dál, ale ne dost daleko, takže gótka zaslechla zamumlané ‚možná‘.

Došla ke svému stolu, popadla svůj telefon, bílý proužek na testování a injekci.

„Podrž jí takhle ruku, prosím.“

Po tom, co Lauren odebrala vzorek, Kenzi sledovala, jak vkládá proužek do díry ve svém mobilu. Brzy se jejích rysů zmocnil úsměv, jak vykulila oči na obrazovku.

„Zabralo to!“ prohlásila světlovláska hlasem naplněným nevírou a úžasem. „Vím, že jsem děsivě chytrá, ale ono to fungovalo!“ Pohlédla směrem ke Kenzi. „Víš, co to znamená?“

„Jo, ale stejně mi to pověz.“ Nic nebylo roztomilejší než pozorovat nadšenou Lauren, jak je u vytržení z vědecké záležitosti. Těžko uvěřit, že v minulosti by to u ní vyvolalo jen obrácení očí v sloup.

„Znamená to, že už nám nemůže ublížit. Že jsme volné a ona…“ Otočily hlavu po zvuku sténání z té židle a sledovaly, jak se Evony začíná probouzet.

„No, co to kčertu má být?“ zeptala se Morriganová, jak se snažila pohnout a rozhlížela se kolem, než se její oči usadily na tom páru. „No, vypadá to, že Kenzi nakonec nebude potřebovat zotavit se. To je dobře, protože teď se s ní můžu opravdu pobavit.“ Zatínala zuby, jak zápasila se svými pouty. „Sundej mi ta pouta teď, než tě donutím za to také zaplatit, doktorko!“

„Ráda bych viděla, jak se o to pokusíš, Evony,“ pronesla Lauren s blahosklonným úsměvem.

Potřásla hlavou ve vzteku. „Ach, nebudeš žít dost dlouho na to, abys toho litovala!“ hrozila jim ze židle, ale jak to dělala, zatočila se jí hlava. „Proč se cítím tak divně?“ zeptala se a zahlížela na své věznitelky. „Jaké sedativum jsi mi dala?“

„Žádné.“

„Cože? To je nemožné! Je jen pár věcí, které by způsobily, že by se nějaký Fae cítil takhle.“

„Měla bys pravdu, pokud bys byla pořád Fae.“

„Cože?!“

„Gratuluji, Evony, jsi stoprocentní člověk,“ ušklíbla se na ni Lauren.

„Radši bych umřela, než být člověkem! Prostě mě hned zabij!“

Lauren se sklonila, aby jí pohlédla do očí. „Věděla jsem, že bys to řekla, ale já se budu s potěšením dívat, jak budeš stárnout, jak se Fae k tobě obrátí zády a budou na tebe shlížet, jako bys nebyla ničím více než hromadou hoven, do které naneštěstí šlápli.“

* * *

Mezitím v Dalu

Ty dvě Fae seděly v tichém boxu v rohu, mimo dohled všech si užívaly oddychu u pití. Naštěstí měla Morriganová s sebou jen dva strážce, o které bylo rychle postaráno. Přestože Bo nebyla fanynkou zabíjení, bylo rychle dohodnuto, že by bylo nejlepší, kdyby sjeli z útesu. Tímto způsobem alespoň nebudou dál představovat hrozbu pro jejich kamarádky.

„Ven s tím, sukubo,“ řekla Tamsin, když na ni Bo nepřestávala hledět. Byla vyčerpána po použití svých sil za jeden den víc, než byla zvyklá. Nemohla ovlivnit to, že byla na konci svého životního cyklu, ale pořád si mohla zvolit, jak ho chce opustit.

Bo se rozhodla přesunout se, aby seděla vedle světlovlásky. Vzala její ruku do své a opřela se dozadu, takže se jejich ramena dotýkala.

Jak tím byla Tamsin překvapena, bylo její podvědomou reakcí odtáhnout se a zareagovat sarkasmem. Místo toho se ale rozhodla vychutnat si ten pocit a stiskla její ruku trochu pevněji.

„To byl ale den, co? Pokud by ses do toho nevložila, jsem si celkem jistá, že Lauren by rozdrtila Haleovi hrdlo. Za celou tu dobu, co ji znám, jsem ji nikdy neviděla v takovém stavu. Chápu to, ale lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebyla kapánek vyděšená.“

Lehce se smějíc jejím slovům Tamsin souhlasila. „Myslím ale, že Hale byl možná vyděšen víc než ty.“

„No bez prdele! Nemůžu uvěřit, že ji hodlal nechat odvléct Kenzi. Chce dosáhnout míru a být milý na ty, kteří jen zneužívají zákony,“ prohlásila Bo a zavrtěla nevěřícně hlavu. „Tamsin? Jak dlouho bude trvat, než, vždyť víš… když se valkýra znovuzrodí, jak to funguje?“ položila Bo konečně tu otázku, kvůli které se jí svíral žaludek.

„Strávím alespoň měsíc ve Valhale, abych posoudila tento život. Normálně bych byla vrácena temným Fae, kteří by mě prodaly nejvyšší nabídce. Jelikož ale Lauren souhlasila, budu navrácena jí.“ Obrátila se k Bo a sledovala, jak tmavovláska zvažuje její slova a při tom přejíždí palcem po světlovlásčině ruce, kterou svírala. „Trvá to pro mě jen rok, než budu dospělá a nebudu mít všechny své vzpomínky. Je obvyklé, že jakmile dosáhnu svého finálního stádia, půjdu a setkám se s ostatními valkýrami. V tu chvíli by se mi měly všechny vzpomínky vrátit.“

„Jenom rok, co?“ Bo si úlevně oddechla. „To není tak špatné. Chci říct, že budu žít po staletí, ale je snazší vědět, že nebudu muset čekat pár desetiletí nebo tak.“

„Bo, nemusíš na mě čekat. Pochopím to. Nebude se mi to líbit, pokud mám být upřímná, ale vím, že se toho za rok může spoustu změnit…myslím tím, koukni na Lauren a Kenzi.“

„Ztratila jsem toho hodně, Tamsin. Přestože se mi líbí, že jako Fae, můžu chránit své přátelé a dává mi to sílu bránit samu sebe. Není snadné to, jak se musím krmit. Lauren mi nestačila, ale ve vší upřímnosti, ani já nebyla dost pro ni. Když vidím ty dvě spolu, dává mi to naději, že to můžu mít také. Ničemu neuškodí snít, ne?“ zeptala se a hleděla na tu druhou Fae.

„V žádném ze svých životů jsem nepotkala nikoho, jako jsi ty, Bo. Pro mě jsi víc než úžasná, i když s tebou někdy nesouhlasím,“ pravila a překvapila sukubu svými slovy. „Dala bych ti to všechno teď hned, pokud by to bylo možné. Vím, že se potřebuješ krmit, stejně jako vím, že až se znovuzrodím, budu na vrcholu svých sil. Udělej vše, co bude třeba a já ti slibuji, že si najdu cestu zpátky k tobě.“

Přemožena emocemi se Bo vrhla vpřed, aby ji políbila. „Zbývá nám ještě nejméně půlhodina, proč si nenecháme mluvení na někdy jindy?“

„Do toho, sukubo,“ odvětila Tamsin se zazubením a nechala se odvést do skladu v Dalu.

* * *

„A co si myslíš, že se s tebou stane, Lauren? Jakmile Fae zjistí, že z nich umíš udělat lidi, nebude pro tebe místo, kam by ses schovala.“

Tohle bylo to první, co Bo s Tamsin slyšely, když podruhé toho dne vstoupily do toho bytu. Spatřily Kenziin ustaraný výraz a Laurenina mysl byla v počátečních fázích, kdy se začne přehřívat.

„Jsi tu po mě nejstarší, Tamsin, pověz jim, co se stane, když si lidé začnou zahrávat s Fae.“

Lauren byla tak soustředěná na svou pomstu, že ani jednou nevzala v potaz ty další, co budou pátrat po Evony a budou chtít vědět, jak přesně se stala člověkem. Ona byla známa pro svou genialitu, a přestože neexistovala žádná fyzická stopa, která by mohla vést k ní, nezáleželo na tom, jestli to půjde dokázat. Bude to znamenat smrt pro ni a jakékoliv další lidi, kteří se budou hodit pro Fae, aby z nich udělali odstrašující příklad.

Evony se chladně smála doktorčině reakci na její slova. „Zdá se, že sis tohle celé nepromyslela. Gratuluji, právě sis podepsala vlastní rozsudek smrti, stejně jako všem, které máš ráda, od tvé přítelkyně až po sukubu. Bude to také pomalé a bolestivé, abys věděla.“

V tu chvíli si valkýra uvědomila, co je potřeba udělat, aby zajistila bezpečí svých přátel a své budoucnosti. Nakonec bude mít možnost odejít z tohoto života, jak si vybere, místo toho, aby ji sejmul nějaký jiný Fae v jejím oslabeném stavu.

Položila ruku na Laurenino rameno a druhá blondýna se k ní otočila. „Lauren, věříš mi, že jo?“ V odpověď se jí dostalo přikývnutí a pokračovala. „Tak mě nech o tohle se pro tebe postarat. Slibuji, že se nic špatného nestane tobě ani nikomu jinému. Žádné výčitky, ano?“

„Ale jak?“ zeptala se Lauren zmateně.

„Řekněme jen, že pro ni znám perfektní místo. Jen mi dej trochu chloroformu. Nasrala dostatek lidí, aby byli víc než šťastní, když ji takhle uvidí.“

„Neopovažuj se, valkýro! Je mi ukradené, jestli sloužíš Odinovi. Vím, že sis v tomhle životě nashromáždila dostatek nepřátel.“ Evony začala panikařit. „Dohodneme se, Lauren. Udělej ze mě zpátky Fae a já se ujistím, že nebudeš trpět…moc.“ Věděla, že Tamsin se nebude zdráhat, předat ji někomu, ale rozhodně nebude žadonit. Podle ní to bylo horší než být člověkem.

„Ne, můj nápad se mi líbí víc,“ prohlásila Tamsin, přiblížila se k ní a na tvář jí připlácla hadr, dokud si nebyla jistá, že odpadla.

„Půjdu s tebou, Tamsin.“

„Potřebuji, abys tu zůstala, Bo, jen pro případ, že by ji někdo přišel hledat.“ Ulevilo se jí, když Bo váhavě souhlasila. Tamsin nechtěla nic víc, než sevřít Bo do náruče a věnovat jí poslední polibek, ale to by vyvolalo podezření. Přehodila si Evony přes rameno a jakmile došla ke dveřím, otočila se. „Tak fajn, brzy se uvidíme. Očekávám svou vodku vychlazenou, až se vrátím.“ Zavřela za sebou dveře a zaťala čelist, aby zadržela jakékoliv slzy, které hrozily, že se jí vyhrnou.

* * *

Tamsin dojela k útesu, na jehož úpatí leželi Evoniny strážci, vystoupila si a prohodila si sedadlo s Morriganovou. Sundala jí pouta a nasadila si je sama. Vyndala mobil na poslední zprávu.

Bo,
Prosím, nezlob se na mě. Vím, že tohle je jediný způsob, jak ochránit všechny, včetně mne samé. Můžeš mi nakopat zadek, až se vrátím. Také nedovol, aby se kvůli tomu Lauren ubíjela. Tohle je moje volba. Myslela jsem vážně to, co jsem řekla dřív, najdu si cestu zpátky k tobě.
T

Po stisku tlačítka odeslat, se lehce pohnula, aby sešlápla plyn a ve velké rychlosti sjela z útesu, aby tak zajistila bezpečnou budoucnost pro ty, které teď považovala za svou rodinu.


21

Bo si v kuchyni užívala pití se svými kamarádkami, když uslyšela rozeznít se svůj telefon. Když viděla, že je to zpráva od Tamsin, zazubila se a poodešla ke schodům. Jakmile si její oči přečetly ten vzkaz, vydala vzlyk a položila ruku na zábradlí, aby se podepřela.

Polekána Boinou reakcí ta dvojice vzhlédla z jejich místa a ve tvářích se jim zračilo znepokojení.

„Bo?“ zeptala se Kenzi a rychle vyrazila k ní.

„Jde o Tamsin! Ona…ona…“ Otočila a objala svou kamarádku, jak ji emoce v tu chvíli přemohly.

„Tamsin?“ zeptala se Lauren. „O co jde, Bo?“ Pomalu šla k nim a s každým krokem jí těžklo srdce. Procházela si v myšlenkách, co by mohlo být problémem. Valkýra jistě nemohla mít problém vzít Morriganovou, kamkoliv ji brala. Vážně, kromě toho, že umírala…doprdele… jistě by neodešla bez rozloučení. Vzala si Boin telefon, přečetla si tu zprávu a pravda ji tvrdě zasáhla. Doktorka pomalu došla ke gauči a padla na něj v šokovaném stavu. Vidění se jí lehce zamlžilo slzami, které jí vhrkly do očí. „Je to všechno moje chyba.“

Slyšet Laurenino prohlášení, vytrhlo Bo z jejích pocitů. „Ne, Lauren, není.“ Přesunula se od Kenzi a připojila se k světlovlásce na gauči sedíc čelem k ní. „Neudělala si nic špatného.“ Natáhla se a sevřela její ruku. „Obě víme, že chtěla odejít po svém. Nečetla jsi tu část, kde nechtěla, aby ses obviňovala? Pokud něco, tak jsi to pro ni udělala lehčí, že se o ni postaráš v příštím životě.“

„Mohla jsi s ní ale mít víc času.“ Frustrovaně si povzdechla. „Já jen…nikdy jsem si nepromyslela důsledky toho, co se stane, až změním Evony na člověka. Nikdy jsem nechtěla, aby se Tamsin obětovala kvůli mé chybě.“

Kenzi sedící na stolku před nimi se natáhla a položila ruku na koleno své přítelkyně. „Broučku, nemůžeš se kvůli tomu ubíjet. Přesto, jak jsi chytrá, ani ty nemůžeš myslet na všechno. Kromě toho, kdo mohl tušit, že se rozhodne pro tohle jednání šlechetného idiota?“

Bo zavrtěla hlavou nad kamarádčinými slovy. „Šlechetný idiot? Vážně, Kenzi?“

„Nemyslím to zle,“ řekla a pokrčila rameny. „Kromě toho, koukněte na to ve větší perspektivě. Ano, ztratily jsme někoho, na kom nám záleželo, ale ona se vrátí! Kolik lidí to může říct? Lauren, vím, že se cítíš provinile, ale kolikrát jsme mohly říct, že kromě tady Bo, nás nějaký Fae měl tolik rád, že nás chtěl chránit? Bude pryč na jak dlouho? Měsíc?“ Kenzi nechtěla, aby to vyznělo chladně, ale cítila potřebu vnést do té situace lehkost, aby jim pomohla projít si tím přerodem. Pak, až se Tamsin vrátí, možná jí dají na den zaracha nebo tak nějak.

„Ano,“ přikývla Lauren. „Stráví měsíc ve Valhale, pak to bude rok, než si na vše vzpomene. Věděla jsem, že k tomu dojde, spíš dříve než později, ale stejně jsem…“

„Na to nebyla připravená?“ dokončila za ni Bo. „Ani já ne. Nevím, jestli ode mne bylo moudré něco si s ní začínat,“ řekla a protočila oči ke stropu. „Ale prostě mě k ní něco přitahovalo.“ Sevřela Laureninu ruku o něco silněji. „Nezlobím se na tebe, Lauren. Viděla jsem, jak slabá dnes byla a ztratila víc vlasů než obvykle. Ano, jsem smutná, ale za rok…bude zase mou. Druhá šance, kterou nepodělám.“

Její slova neunikla ani jedné z žen a Lauren jí v odpověď stiskla ruku. „Rozhodně si to zasloužíš, Bo. Chci ale, aby sis uvědomila, že si k ní můžu vypěstovat ochranitelskou stránku. Takže pokud jí ublížíš, budeš se muset vypořádat také se mnou.“ I když zakončila své varování s úsměvem, v jejích slovech nebyly žádné pochyby.

Bo se lehce zasmála. „Nechtěla bych to jinak.“ Ačkoliv to nechtěla připustit nahlas, byla nějak vylekána Laureniným ostrým pohledem. Nešlo o nic takového, jako že vaše bývalka bude vychovávat vaši nedávno zemřelou přítelkyni, se kterou se zase dáte dohromady.

„Tak dobrá, co kdybys zůstala s námi? Nemusíš být sama. Můžeme si objednat nějaké jídlo, napít se a nechat Kenzi vybrat nějaký příšerný film?“

„Hele!“ namítala Kenzi. „Mám výborný filmový vkus a považujte mne za fajnšmekra hororů. Kromě toho si nemyslím, že by měl někdo náladu na dokument. Tak co říkáš, sukubo? Chceš zůstat?“

Dojata tou nabídkou a nechtíc být sama, Bo souhlasila.

* * *

O dva týdny později

Lauren seděla u svého stolu a procházela poslední výsledky pár nových pokusů, než se opřela dozadu ve své židli. Ona a Kenzi se rozhodly pozdržet svou dovolenou, aby Bo nebyla sama a aby ona dokončila pár laboratorních projektů, které byly zanedbané. Teď, když Evony již nebyla neustálou hrozbou, mohla se Keni zase pohybovat volně. Trávila své dny s Bo a dokonce se pustily do pár případů, což Lauren potěšilo, protože věděla, že její přítelkyně už z té nečinnosti šílela. Posledních pár dní se ale Kenzi rozhodla, že zůstane s Bo v jejich klubovně. Věděla, že to částečně jde na její vrub, jelikož zase dlouho pracovala ve snaze vyrovnat se s tím ostnem zármutku, který ji strašil. Zlobila se na sebe, když její myšlenky zabloudily k tomu, co se mohlo stát, kdyby se do toho Tamsin nevložila. Zaklepání na dveře jí přerušilo myšlenky, ale ona ještě nebyla připravená otevřít oči.

„Ano?“ zvolala lehce podrážděná, že byla vyrušena.

„Promiňte, že vás ruším, doktorko Lewisová, ale přišla sem za vámi vaše, ehm…asistentka.“

Tato odpověď způsobila, že okamžitě vzhlédla. „Asistentka?“ zeptala se, než se její oči přesunuly k postavě za tou techničkou, jen aby se vykulily, když do kanceláře vešla Kenzi. Tmavovláska se otočila k té světlé Fae a pronesla: „Děkuji vám, že jste mě zavedla do její kanceláře. Dám vám vědět, pokud budu potřebovat něco dalšího.“ Otočila se k nyní příjemně překvapené Lauren a zavřela za sebou dveře.

Vstřebávala Kenziin vzhled, překvapena, že ji vidí v jednom z kostýmků, které nosila jako Natasha. Blondýna si se zarděním všimla, že její sukně je zaručeně mnohem kratší a místo lodiček má na nohou pár svých nových bot. Kenzi jen výjimečně nosila vlasy vyčesané nahoru, ale dnes je tak měla a k tomu pár tmavých brýlí.

Spokojená s efektem, který na Lauren měla, došla k ní a posadila se na její stůl a přehodila si před ní nohu přes nohu.

„Doktorko Lewisová,“ pozdravila ji a sledovala, jak se světlovlásčiny oči zaměřují na její boty a pak stoupají po jejích nohách výš.

Lauren viditelně polkla a dokázala ze sebe jen vykoktat: „Slečno Malikovová? Ehm…, co pro vás mohu udělat?“

„Myslím, že je to spíš o tom, co mohu udělat já pro vás.“ Naklonila se, položila ruce na opěrky Laureniny židle a umožnila jí tak výhled na svou blůzu. „Obdržela jsem ze všech stran telefonáty od vaší přítelkyně dožadující se dozvědět se, co je tak důležitého, že vás pár posledních dní neviděla. Myslím, že si začíná dělat starosti.“

„Dělat starosti?“ zopakovala se svraštělým obočím.

„Ehé…zdá se, že jste sotva v kontaktu, a přestože si užívá svůj čas s touhle Bo, chtěla, abych vám sdělila, že jí vážně chybíte,“ dořekla to a přesunula se, aby si obkročmo sedla na Laurenin klín.

„Pak budu muset najít způsob, jak se jí omluvit, protože, pokud jsem ji přiměla zpochybňovat to, jak důležitá pro mne je, tak jsem ji zklamala,“ pravila Lauren upřímně a hleděla do očí své „asistentky“.

Ta odpověď Kenzi zaskočila, naklonila se, pomalu ji políbila a při tom svírala její tvář v dlaních. „Nemáš zač se omlouvat, Lauren. Chtěla jsem ti dopřát trochu prostoru s tím, jak bláznivé všechno poslední dobou bylo. Já jen nechci, aby to, co máme, bylo odstaveno na vedlejší kolej.“ Vidouc, že se chystá zareagovat, jí gótka položila prst na rty. „Nech mě to doříct. Ani mně, ani Bo neušlo, že se z té záležitosti cítíš provinile. Riskovala jsi a vyplatilo se to. Můžeme, prosím, oslavovat, že jsme naživu? Že přestože to byla pořádná zkouška, tým lidí zase nakopal nějakým Fae prdel? Je načase naplánovat tu dovolenou, o které jsme mluvily a pokračovat v našich životech. Pojďme si to užít, než se vrátí Tamsin připravená rozpoutat tu peklo a obzvláště si to pojďme užít před tím, než se pokusíme založit vlastní rodinu.“

Lauren se na ni usmívala a znovu si připomněla, jaké štěstí má, že je s ní. Zhluboka se nadechla a nechala se jejími slovy uklidnit. „Máš naprostou pravdu. Neměla jsem v úmyslu se odtáhnout, jen je toho hodně ke zpracování, ale souhlasím, že náš výlet to ve všech směrech velice vyjasní. Myslím, že bychom s tím měly začít hned. Ty ne?“ zeptala se a posévala polibky její krk.

„Hmmm…líbí se mi směr tvého uvažování.“

„Dobře,“ odvětila Lauren, sevřela nohy mladší ženy, následně vstala a přesunula ji zpátky na stůl. „Protože myslím, že tohle se ti bude líbit,“ smetla všechny věci ze svého stolu jedním pohybem rukou, „mnohem víc.“

Potěšena tím, že vidí návrat své Lauren, souhlasně zabroukala, obtočila své nohy kolem ní a divoce ji líbala, jelikož další slova už nebyla potřeba.

* * *

Valhala

Jak si Tamsin rekapitulovala svůj život, sledovala, jak se jí obrazy přehrávají v té promítací místnosti. Rozhodla se znovu si pustit své chvíle s Bo. Obzvláště ty vedoucí ke konci. Byly to jedny ze vzácných chvil ve všech jejích životech, kdy se cítila chtěná. Ne pro to, čím byla nebo kvůli svým silám, ale pro to, kým byla jako Tamsin. Možná, že to byl ten důvod, proč byly s Bo propojené na té úrovni, na jaké byly. Také si užívala své chvíle s doktorkou, jelikož to byla už věčnost, co někomu věřila svým životem. Valkýra se těšila na to, že bude vychovávána někým, kdo si cenil oddanosti a dohlédne na to, aby měla vyrovnanou výchovu. Napadlo ji, že pak možná bude někým, kdo si Bo zaslouží.

„Tamsin.“

Blondýna se otočila za hlasem, který se dožadoval její pozornosti. Klesla na jedno koleno, pěst si přitiskla k srdci a sklonila hlavu v úctě k Odinovi.

„Můžeš povstat, valkýro,“ pravil, když došel k ní. „Jestli jsem to dobře pochopil, vznesla jsi žádost a já jsem tu, abych jí vyhověl nebo ji zamítl.“ Pohlédl na obrazovku a zachytil obraz sukuby.

„Ano, můj pane. Vím, že mi zbývají dva životy, ale přála bych si jeden obětovat pro někoho jiného,“ řekla a pohledem hledala povolení pokračovat.

„Pro tu sukubu? Nevidím důvod, proč by její životní cyklus skončil dřív než za pár staletí,“ zeptal se zmateně.

„Pro ni ne, ale pro toho člověka, který na mě bude dohlížet v mém dalším životě.“

„Vysvětli to, jelikož její život neskončí několik desítek let. Jsi si vědoma, že neučiním člověka nesmrtelným?“

„Jsem si toho vědoma a o nic takového nežádám. Ten člověk je jedním z nejsilnějších, co jsem kdy potkala a její oddanost nezná hranic. Fae ji bez jejího svolení připravili o dítě. Přeji si poctít ji, aby zase jednou poznala štěstí s tou, jíž patří její srdce.“

Usmíval se pro sebe, jak na něj udělalo dojem, že Tamsin mílovými kroky dospěla, vzhledem k tomu, jak strávila většinu svých životů. Prokázala svou oddanost a čest tím, že zemřela, aby zachránila své přátele.

„Chápeš, mé dítě, že pokud vyhovím tvému přání, že tohle bude tvůj poslední život?“

„Ano, naprosto tomu rozumím, ale pokud mám být upřímná.“ Odmlčela se. „Nemyslím si, že budu po tomhle chtít další. Konečně jsem našla tu pravou.“ Tamsin pohlédla na zeď, kde byl ukazován její poslední den s Bo.

„Tak dobře. Po tom, co znovu získáš své vzpomínky, vezmu tvůj poslední život a povolím těm lidem počít jejich dítě. Nechám na tobě, abys jim to řekla, až ten čas nadejde.“

„Děkuji vám, Odine,“ pronesla a znovu se poklonila, na znamení vděčnosti, že vyhověl její žádosti, zatímco on se otočil k odchodu.

Úsměv rozjasnil její rysy, jak věděla, že sice nemůže odčinit tu bolest z minulosti, ale může pomoct poskytnout svým přátelům štěstí, které si zaslouží. Znovu se otočila k obrazovce a pokračovala v přehrávání svého života, než se připojí ke svým sestrám v jídelně.


22

Laurenina kancelář – ten samý den

„Tohle bylo ale překvapení, Kenzi,“ pravila Lauren tiše ke své přítelkyni, jejíž hlava jí spočívala něžně na rameni a rukou jí jemně hladila po zádech. Zatím se neobtěžovaly s oblékáním a dál odpočívaly na gauči s náhradní dekou přehozenou přes sebe.

Kenzi se lehce natáhla, aby věnovala doktorce krátkou pusu, než znovu zaujala svou předchozí pozici.

„Viděla jsem tvou reakci, když jsem tě škádlila s tím, že máš fantazii o asistence. Tak jsem si pomyslela, jakým lepším způsobem získat tvou pozornost?“

„Vždycky máš mou pozornost. I když si dovolím se do něčeho zabrat, nikdy se nevzdálíš moc daleko od mých myšlenek.“

„Je to tak? A o čem přemýšlíš, kromě toho, že nikdo není schopný nosit tyhle boty jako já?“ dobírala si ji.

Lehce se zasmála. „Nikdo nedokáže dělat cokoliv tak jako ty, kotě.“ Pozvedla její bradu, aby se střetla s jejíma očima. „Nevyměnila bych tě za nic na světě. Doufám, že si to už uvědomuješ.“

Dech se jí zadrhl v hrdle, zcela nepřipravená na Laurenino poslední prohlášení. Neměla žádné pochyby o svém místě ve světlovlásčině životě, ale stále se tomu těžko věřilo. Kenzi se již dávno vzdala svých šancí, že bude zamilovaná po tom, co se rozešla s Nateem. Vystačila si sama, ale přesto to bylo něco, být milována touhle neobyčejnou ženou, díky které se cítila jako plnohodnotný člověk. Ta mladá žena překonala zneužívání při dospívání a své časy na ulici, ale stále ji pronásledoval pocit studu z některých jejích skutků.

Lauren sledovala, jak Kenzi zpracovává její slova a byla lehce znepokojená, že možná zašla příliš daleko. Pomyslela na to, že by se omluvila, ale pak toho nechala, když rozpoznala jednu z těch emocí, které se jí zračily v očích.

„Hele, mluv se mnou. Už žádná tajemství, vzpomínáš?“

„Je to příběh na někdy jindy, ano? Chci ti to říct, ale…“ Zavrtěla hlavou a na chvíli sklopila zrak, než znovu vzhlédla k Laureniným znepokojeným očím. „…neřekla jsem to ani Bo.“

„Až budeš připravená, budu tady. A teď, kam bychom měly vyrazit na naši dovolenou?“

Ulevilo se jí z té změny tématu a usmála se, jak přemýšlela o těch možnostech.

„Slyšela jsem, že Paříž má skvělé obchody a ach, ta móda! Viděla jsem taky obrázky pláží v Řecku! Možná si budeme muset hodit korunou.“

„Nebo můžeme podniknout oboje. Strávíme první dva týdny v Paříži a absolvujeme všechny návštěvy památek a obchodů. Pak zamíříme do Řecka, abychom si odpočinuly, než se vrátíme s Tamsin.“ Otočila se, aby pohlédla na svou přítelkyni a usmívala se nad tou radostí, která se jí odrážela v očích.

„To myslíš vážně, viď? Není to nějaký vtip?“

„Neodvážila bych si utahovat z toho, že tě vezmu na nákupy, jestliže tohle nebylo tvoje jediné představení jako má asistentka.“

„Myslím, že s tím bychom mohly něco udělat. Tamsin? Jak to bude fungovat?“

„Řekla mi, že mě vyhledá jiná valkýra, aby mi ji předala. Jen mě napadlo, že by pro ni bylo zábavné zažít pro jednou pláž jako dítě.“ Když viděla Kenziin zmatený výraz, rozvedla to. „Té noci, když jsi odpočívala po tom útoku, se stavila. Zeptala se mě, kam nás chci vzít na dovolenou a odhalila mi, že bojovala na plážích, ale nikdy si je neužila. Jen jsem si myslela, že by to pro ni byla zábava.“

„Jste vážně neuvěřitelná, doktorko Lewisová.“

Spolehněte se na její přítelkyni, že si zapamatuje každý takový detail a bude chtít najít způsob, jak zařídit, aby k tomu došlo. Díky tomu do ní byla ještě o trochu víc zamilovaná. Byla vděčná, že až se k nim Tamsin vrátí, bude mít kolem pěti let. Ne že by něco namítala, kdyby se k nim valkýra vrátila jako nemluvně, ale měla radost, že nebude mít starosti s půlnočním krmením a výměnou plínek. Alespoň zatím ne.

Zaklepání na dveře přerušilo další diskuzi a v tu chvíli si Kenzi uvědomila, že zapomněla zamknout dveře.

„Doktorko Lewisová,“ zvolal Hale, když se dveře začaly otevírat, zatímco on byl soustředěný na papíry ve svých rukách, takže si nevšiml toho frmolu po jeho pravici.

Lauren zakryla Kenzi dekou, zatímco na sebe rychle hodila svůj laboratorní plášť a vrhla na tmavovlásku zaskočený pohled, že nezamkla dveře. Neměla být moc překvapená, jelikož dveře v klubovně se zavíraly jen vzácně a Kenzi byla známá tím, že pořád nechává dveře otevřené.

„Co pro tebe můžu udělat?“ Doktorka moc Halea nevídala od doby, kdy se na něm Tamsin vyvalkýrovala.

Stále soustředěn na své papíry pronesl: „Doneslo se ke mně, že se budeš starat o Tamsin, ale ona je pořád temnou Fae, takže to nemůže být prováděno na území světlých Fae.“ Domluvil a konečně vzhlédl, aby spatřil, jak si Lauren svírá laboratorní plášť, aby se neotevřel a Kenzi, ze které byla vidět jen tvář a boty, na gauči.

Zavrtěl hlavou a pokračoval. „Našel jsem nějaké domy na neutrálním území, aby ses na ně podívala. Jakmile se rozhodneš, můžeme tě hned přestěhovat s prvotřídním zabezpečením. Už si se rozhodla, kdy by sis vzala svou dovolenou?“

„Ach, ano rozhodly jsme se a díky, rády bychom odjely za pár dní.“

„Dobrá, to zní dobře. Uvědomuješ si, že ty dveře mají zámek, doktorko?“

Pohlédla na svou přítelkyni a lehce zúžila oči. „Byla jsem v domnění, že je zamknuto.“

„Chápu. No, co kdybyste se vy dvě oblékly a přišly za půl hodiny do mé kanceláře?“

Po tom, co odešel, Lauren došla ke dveřím, aby je zamkla. Opřela se o ně a vydechla úlevou, že nevešel dřív.

„Už jsem ti někdy řekla, jak rajcovně vypadáš ve svém laboratorním plášti?“ zeptala se Kenzi, zatímco vstala a kráčela k ní.

„Kenzi,“ napomenula ji, stále cítíc zahanbení, v jaké pozici je Hale přistihl, ale alespoň se zdálo, že byl spíš pobaven než cokoliv jiného.

„Omlouvám se. Hádám, že jsem byla pohlcena tím, že tě vidím, že mi to vyklouzlo z paměti.“ Vklouzla svými pažemi do toho pláště a začala ji líbat na klíční kosti.

Trochu se podvolila a byla vděčná, že to nebyl nikdo jiný, kdo k nim vešel. Ale zase, několik Fae, kteří pro ni pracovali, mělo nadpřirozený sluch, takže to rozhodně vysvětlovalo to, proč je za poslední dvě hodiny nikdo nerušil.

„Hmm…předpokládám, že se na tebe tedy nemohu příliš zlobit, ale musíme se obléct,“ pronesla a vymanila se z Kenziina objetí, ale byla překvapena, když spatřila ten chtíčem naplněný pohled své přítelkyně, načež se rozhodla, že Hale může ještě pár minut počkat.

* * *

Paříž, Francie – o týden později

Šťastný pár strávil posledních pár dní průzkumem města a všeho, co nabízelo. Lauren se moc líbilo sledovat Kenzi celou nadšenou, když vešla do obchodu a pečlivě vybírala kousky, které si chce koupit. Hale pro ně zařídil faeskou ochranku, aby jim zajistil bezpečnost, což znamenalo, že převážně nosili většinu gótčiných nákupních tašek.

Vybraly si spolu dům, stejně jako odeslaly seznam svých požadavků. Lauren bude mít ve sklepě vlastní laboratoř s mnoha vybaveními z laboratoří světlých Fae. Kenzi neměla žádné požadavky. Vtipkovala, že dokud bude plná lednice, tak si vystačí s parádní hernou. Prohlásila, že to druhé bude důležité obzvláště až Tamsin zestárne. Později ale Lauren emailem požádala Halea, aby byla jedna místnost přeměněna na obří šatnu, která pojme všechno její oblečení, spolu s obřím zrcadlem, aby se mohla parádit. Vzhledem k tomu, kolik toho nakoupila na tomhle výletu, nezabere Kenzi moc času naplnit ji.

S pohledem na hodinky Lauren zjistila, že musí brzy vyrazit, aby stihly jejich rezervaci. Světlovláska věnovala hodně myšlenek tomu, jak chce, aby dnešní večer proběhl a, i když si byla jistá, jaká bude odpověď, nezmenšovalo to její nervozitu.

„Jsi v pořádku, Lauren?“ Kenzi sevřela pevněji její ruku, zatímco dál kráčely k jejich hotelu. Věděla, že Lauren jí pořádně dopřála všeho toho nakupování a jídla. To všechno jí připadalo surrealistické a to, že věděla, že její přítelkyně zařídila, že to všechno bylo možné, bylo víc než úžasné.

„Musíme se brzy začít chystat na naše rande.“

„Hodláš mi říct, kam mě bereš?“

Usmála se, protože Kenzi se z ní snažila dostat tu informaci celý den, ale bez úspěchu. „Radši bych tě překvapila.“

„To je fér vzhledem k tomu, jak jsi mě dneska rozmazlovala,“ zasmála se, než si přitáhla Lauren k polibku.

„Vzpomeň si na to zítra, až vyrazíme na naši túru po muzeu.“

* * *

O dvě hodiny později

Lauren se znovu opájela z nadšení své přítelkyně, když dorazily do restaurace Eiffelovy věže. Stejně od ní bylo těžké odtrhnout zrak v jedněch z šatů, které si dnes koupila a s jen trochou líčení na zdůraznění její přirozené krásy. Lauren se nemohla rozhodnout, co si vzít na sebe, ale nakonec se rozhodla pro šaty, jelikož stejně nebylo moc příležitostí, které by jí umožňovaly se nastrojit.

„Nemůžu uvěřit tomu, že jsme tady, zlato!“ Z druhé strany stolu se pokoušela krotit její nadšení, jelikož pár Pařížanů se podívalo jejich směrem. Světlovláska spatřila pár obrácení očí v sloup, ale nedovolila nikomu kalit své štěstí.

„Díky svým konexím nám byl Hale schopen zařídit rezervaci. Po tomhle zamíříme do baru se šampaňským na vrcholku, tak doufám, že ti nevadí výšky. Ale zase s těmi podpatky, co nosíš…“ dobírala si ji, když viděla ten úsměv, který jí byl vracen.

„Jestli si to dobře vybavuji, dost jsem se ti s nimi líbila,“ vrátila jí s koketním zašeptáním.

Lauren viditelně polkla a zmohla se jen na přikývnutí, jak si její mysl vybavovala některé z těch nových nákupů.

Kenzi se smála sama pro sebe, stále pobavena tím, že dokáže způsobit, že ta absolventka Yaleu přijde o řeč. Celý ten výlet jí připadal jako sen a v žádném případě nebyla připravená, aby skončil, ale současně byla nadšená ohledně budoucnosti. Jak večeřely v tomhle neuvěřitelném podniku, vrátila se v myšlenkách do doby před smrtí otce, jak jí často nazýval svojí princeznou. Teď se skutečně jako jedna cítila.

„Jsi v pořádku, Lauren?“ zeptala se po čase, když si všimla, že se sotva dotkla svého jídla, ale rychle vypila své šampaňské. „Jestli je to kvůli tomu všemu, co jsem si dnes koupila, můžeme to vrátit. Vím, že jsem se nechala unést-“

„Ne,“ přerušila ji Lauren, „všechno si to necháš. Myslím, že jsem jen jedla víc, než jsem zvyklá, od doby, co jsme tady.“ Doufala, že na ni Kenzi nebude dál tlačit, takže se rozhodla, že změní téma. „Připravená přesunout se nahoru? Vždycky si můžeme vzít desert s sebou.“

Kenzi přimhouřila oči, ale rozhodla se to nechat prozatím být. „To zní dobře.“

Vychutnaly si pár skleniček, ale ke Kenziinu zděšení se zdálo, že Laurenina nervozita se jen stupňuje. Než se na to ale mohla zeptat, spatřila, jak Lauren kývla na barmana a hráči smyčcového kvartetu začali jemně hrát písničku, kterou poznala. Home od Edwarda Sharptona & the Magnetic Zeroes. Byla to jedna z jejich oblíbených, která je vždycky přiměla přidat se ke zpěvu, když ji v Montrealu pustili v rádiu. Otočila se zpět k Lauren a zjistila, že ta žena hledí přímo na ni a má k ní nataženou ruku. Kenzi ji vzala za ruku a všechno to začalo dávat smysl, ale ona byla příliš pohlcena tím okamžikem, než by o tom dál přemýšlela.

Lauren se natáhla do své kabelky a vytáhla krabičku na prstýnek, kterou s sebou nosila od chvíle, co opustily Kanadu. Měla blízko k tomu, aby vyhrkla tu otázku ještě doma, ale jakmile Kenzi zmínila Paříž, zadrnkalo to na její beznadějně romantickou strunu. Opatrně, aby zachovala svou důstojnost, klesla na obě kolena, otevřela tu krabičku a odhalila rubín umístěný v bílém zlatě. Lauren se nechtěla vydat klasickou diamantovou cestou a po tom, co provedla svůj průzkum, zjistila, čeho si na rubínu cenilo mnoho kultur napříč historií. Symbolizoval slunce a jeho zářící barva připomínala neuhasitelný plamen uvnitř toho kamene, o kterém legendy tvrdily, že prozáří i tím nejtlustším oblečením a nemohl být skryt. Lauren cítila, že tento kámen vystihuje dokonale Kenzi se vším tím, čím si prošla a samozřejmě také oznamoval, že té mladší dívce patří její srdce.

„Lauren?“ Kenzi se zajíkla z toho pohledu před sebou a žasla nad tím prstenem. Ruku si položila na prsa v pokusu zabránit tomu, aby jí srdce nevyskočilo z hrudi

„Kenzi, tak dlouho jsem pohlížela na svůj život jako na sérii promarněných příležitostí. Uzavřela jsem se, protože jsem se bála cítit cokoliv jiného než vzrušení z toho, co bych mohla dosáhnout na poli vědy, ale stále jsem cítila přetrvávající chlad, který se usadil kolem mého srdce. Věřila jsem, že o jakoukoliv šanci na štěstí a pravou lásku jsem dávno přišla. Pak jedné noci uprostřed mých nočních mur jsi přišla a zachránila mě před temnotou, která mě pronásledovala. Nejen té noci, Kenzi, ale pokračovala jsi v mé záchraně každý den. Tvůj humor mi dal jiný úhel pohledu. Tvoje oddanost je obdivuhodná, ale je to tvá láska, která mi dává sílu. Nikdy jsi mě neopustila, ani po všech těch časech, kdy jsem se tě snažila odstrčit, ty jsi se nenechala. Tvá láska stmelila všechny mé zlomené části do někoho, kdo tě bezbřeze miluje. Nevím, co pro nás chystá zbytek našich životů, ale vím, že chci strávit zbytek toho svého s tebou. Slečno Malikovová, prokážete mi tu čest a vezmete si mne?“

Její oči po celou dobu zůstávaly na těch Laureniných a kolena se jí téměř podlomila z toho množství čiré lásky, která se v nich zračila. Ještě víc kvůli tomu, že všechna patřila jí. Byla to jedna z těch chvil, o kterých Kenzi věděla, že si je vždycky ponese s sebou. Kdykoliv pohlédne na nějakou pohlednici s Eiffelovou věží, její mysl se vždycky vrátí zpátky v čase k tomuto okamžiku.

„Ano! Ano, vezmu si tě celou! Teď se zvedni, ať tě můžu políbit!“ vykřikla Kenzi a volnou rukou jí pokynula, aby si pospíšila.

Smějíc se nad tou velice Kenziinskou reakcí, Lauren jí navlékla prsten, načež něžně sevřela tvář své již snoubenky a políbila ji se vší láskou a nadšením, co dokázala.

Kenzi se odtáhla a pohlédla na ni. „Přála bych si, abych měla něco hlubokého, co bych řekla. Všechno, co jsi povídala-“

„Řekla jsi ‚ano‘, Kenzi, a to je vše, na čem záleží. Zatančíš si se mnou?“

Kousek popošly, aby tančily na malém volném místě a ten nově zasnoubený pár tančil až do brzkých ranních hodin, zatímco kvartet nepřestával hrát.


23

Pláž Balos, Kréta, Řecko

Kenzi se spokojeně nadechla, jak si užívala zvuky vln, které jemně narážely na pobřeží. Odpočívala pod velkým slunečníkem s pitím v ruce a byla vděčná za ten oddych. V den následující po jejich zasnoubení si pár užil snídani na balkónu jejich hotelového pokoje, který nabízel velkolepý výhled na město kolem nich. Probíraly své budoucí plány, které zahrnovaly to, že se sem za pár let vrátí. Byla to báječně uvolněná konverzace, která se netočila kolem Fae, ani ničeho dalšího. Bylo to jednoduše o nich. Zvládly se přesunout do Louvru, jednoho z největších muzeí na světě, které obsahovalo artefakty, jež se datovaly od pravěku až po jedenadvacáté století. Byla si dost jistá, že to alespoň tvrdila Lauren. Bylo těžké dávat pozor, když byla spíš pohlcena světlovlásčiným nadšením, jak jí šeptala nějaké veřejně neznámé vědomosti o vlivu Fae. Nedokázala si vzpomenout na to, kdy by viděla Lauren v takovém stavu permanentního štěstí a opájela se vědomím, že ona je toho součástí.

Minulý týden dorazily tam, kde stráví zbytek své dovolené. Posledních pár dní bylo výzvou, jelikož se znovu setkaly s Tamsin v její dětské formě. Neočekávala, že by byla stydlivá a poslušná, ale její přístup nedával místo pro pochyby, že tohle je jejich valkýra. Zavrtěla hlavou, jak její myšlenky zabloudily k dnešnímu ránu.

Kenzi si na jejich dovolené navykla přispat si, no, ve skutečnosti vždycky. Netřeba říkat, že bylo překvapivé být probuzena mladou Fae, která se s ječením hnala jejich apartmánem jen ve svých kalhotkách, načež skočila na jejich postel.

„Tamsin!“ vydrala ze sebe polekaná Kenzi a prudce se posadila na posteli s bušícím srdcem.

Lauren byla stejně tak vyvedena z míry, ale jak vstřebávala Tamsinin zjev, všimla si, že je pokryta různými barvami. „To jsi se celá pomalovala?“

„Jsem válečnice a tohle jsou mé válečné barvy,“ prohlásila mladá světlovláska pyšně.

Jak se dívala blíž, začala Kenzi vnímat ty různé barevné odstíny a zasáhlo ji poznání. „Moje líčidla? Tys použila má líčidla?!“ Vyskočila z postele a rozeběhla se do velké koupelny, aby spatřila, že jsou rozházena po celém pultu. Její oblíbená rtěnka byla použita na čmárání po zrcadle. „Cos to udělala?“

Otočila se, aby na ni vystartovala, ale zarazila se, když spatřila, jak holčička vyšpulila spodní ret a začala nabírat k pláči. Povzdechla si a sklonila se na úroveň jejích očí. „Poslouchej, T, nemůžeš si zahrávat s věcmi jiných lidí, ano? Musela jsem ukrást…ehm…ušetřit spoustu peněz, abych si to všechno koupila.“

Tamsin sklopila hlavu a přikývla, aby ukázala své porozumění. „Omlouvám se, Kenzi.“

Věděla, že Tamsin bude nezvladatelná, ale nikdy nečekala, že budou zničeny její šminky. „Co kdyby sis oblékla své nové plavky a vyrazíme na pláž? A Tamsin?“

Mladá dívka přikývla dychtivá pokračovat. „Pro tentokrát to nechám být.“ A s tím vyběhla z pokoje, než si to Kenzi mohla rozmyslet.

„Hádám, že se ujistím, aby Hale dal na dveře do mé laboratoře kódový zámek,“ uchechtla se Lauren, když si prohlížela ten nepořádek. Obtočila své paže kolem Kenzi, aby ji ujistila, že si nemá dělat starosti. „Tohle uklidí pokojová služba a až se dostaneme domů, můžeš si koupit…“ pohlédla na ni s pozvednutým obočím, „…vše, co bylo zničeno.“

„V tom tě vezmu za slovo, doktorko. Mohla ušetřit alespoň rtěnku s mým oblíbeným odstínem.“ Lehce našpulila ret a pokynula hlavou k zrcadlu.

Lauren pohledem následovala ten pohyb a čelist jí poklesla, když si přeložila ten vzkaz.

„O co jde, zlato?“ zeptala se Kenzi, otočila se a pohledem přelétala mezi zrcadlem a světlovlásčiným výrazem. „Ten nepořádek na zrcadle?“

„To není nevinné čmárání, to je její rodný jazyk.“ Lauren se otočila a šla hledat jejich malou schovanku. „Tamsin! Co jsme si říkaly o neslušných slovech?“

Zpátky v současnosti sledovala ty dvě blondýnky dokončovat takřka dokonalý hrad z písku. Spolehněte se na její snoubenku, že ho udělá do výšky dítěte, ale musela připustit, že byl dost působivý. Smála se, jak pozorovala Tamsin pronásledující s plastovým mečem a štítem v rukou Lauren, při jeho obraně. Udělala pár fotek na svém telefonu a šla se k nim přidat, ale zastavila se, když jí zmizely z dohledu.

„Kotě, slyším Tamsin smát se a nezní to zrovna nevinně. Ať už plánujete cokol-“

Byla rychle přerušena, jak Lauren, následována hihňající se Tamsin, vyběhla zpoza hradu a popadla Kenzi do náruče.

Vzhlédla a spatřila ten uličnický pohled v očích svého miláčka. „Nevím, o čem přemýšlíš, ale možná to chceš znovu uvážit, než to provedeš,“ varovala ji.

„Ach, já si to promyslela. S Tamsin jsme si myslely, že je ti moc vedro a potřebuješ zchladit.“ Zesílila své sevření kolem brunety a rozeběhla se k vodě.

„Lauren! Ne! Postav mě na zem!“ ječela Kenzi a kopala nohama, jak se snažila vymanit ze světlovlásčina sevření. „Jak je možné, že jsi tak neskutečně silná?!“ Když viděla, že z té situace není úniku, obtočila své paže kolem jejího krku a držela se jako klíště, jak se blížily k vodě a celou cestu se smály.

* * *

Dal – o týden později

„O co jde?“ divila se Bo nahlas, když vešla do Dalu. To zařízení překypovalo aktivitou, plakáty byly věšeny na místo a probíhaly přípravy.

Sukuba odjela z města kvůli práci na případu toho dne, kdy Kenzi vyrazila překvapit Lauren v její kanceláři, a vrátila se teprve před dvěma týdny. Obdržela zprávu od své nejlepší kamarádky, že se rozhodly odjet na svou dovolenou, ale Bo ji zoufale toužila vidět. Cítila se tak ztraceně ode dne, co sjela Tamsin z toho útesu a zprvu to připisovala tomu, že ta ztráta přišla tak náhle. Uvidí valkýru znovu, ale jak ubíhal čas, cítila se čím dál tím víc odpovědná za tu situaci. Prahla po důvěrné známosti své nejlepší kamarádky a zašla do Laurenina bytu, aby z ní něco cítila. Jediný, kdo tam byl, byl údržbář pracující na klimatizaci a ten pro ni neměl žádné informace. Podal jí složku, kterou odtamtud vyndal, pro případ, že by ji doktorka mohla potřebovat.

„Bo, jaké příjemné překvapení!“ uvítal ji Trick, když vyšel ze svého brlohu.

„Jo, zjevně jdu právě včas na to, co se tu děje, ať je to, co je to.“ Pokynula rukou ke všemu tomu kolem. „Zkusila jsem se zastavit v Laurenině bytě, ale byl prázdný. Neměly se dneska vracet?“

Obočí se jí svraštilo znepokojením, když se Trick zatvářil překvapeně a sledovala ho, jak několikrát otevřel a zavřel pusu, jak se pokoušel zformulovat nějaká slova. Věděl, že se zdála poslední dobou vykolejená, ale teď, když se Tamsin znovuzrodila, je to jen otázkou času.

„Mluvila jsi s Kenzi v poslední době?“

„Ne, ne od chvíle, co odjela. Tricku, o co jde?“ zeptala se s vzrůstajícím pocitem naléhavosti. „Stalo se něco? Jsou Kenzi a Lauren v pořádku?“

„Uklidni se, Bo. Jsou v pohodě, víc než v pohodě, popravdě jsou na tom skvěle. To je důvod, proč tohle dáváme do kupy.“

„Uff,“ vydechla si úlevně. „Takže oslava na uvítanou? Proč jsi to neřekl rovnou?“ zeptala se, protože nechápala tu jeho předchozí reakci.

„Byl jsem jen překvapen, že jsi se stavovala v jejím starém bytě, ale hádám, že to nevíš. Musely se přestěhovat na neutrální území, protože Tamsin je temná Fae. Hale nechal dělníky pracovat od nevidím do nevidím, aby to bylo včas hotové.“

„Proč všechna ta práce, když se za rok zase nastěhují zpátky?“

„Nenastěhují se zpátky. Hale je přestěhoval do domu a z toho, co jsem pochopil, se tam usadí,“ pronesl opatrně, protože její chování se začalo měnit.

Její pozornost byla narušena, jak sledovala dva velké Fae, vyměňovat obraz nad krbem. Přešla blíž, aby spatřila, že je to velká černobílá fotka dvou lidí, které poznala; Lauren klečela před nadšenou Kenzi.

Hale dorazil do Dalu a chvíli obdivoval svůj kreativní nápad pogratulovat nově zasnoubenému páru. Vždycky obdivoval tu dobrou doktorku a gótku taky, ale teď cítil nevysvětlitelnou potřebu ujistit se, že mají vše, co potřebují.

„Líbí se ti to?“ zeptal se s obřím úsměvem Bo, předpokládajíc, že už o tom ví. „Nechal jsem ji pořídit, abych pro ně mohl zachytit ten okamžik. Vypadala by ještě líp nad jejich krbem, ale chtěl jsem to tady, na jejich překvapivou zásnubní oslavu.“

Bo nic neřekla, zatímco její mysl začala zpracovávat tu novou informaci.

„Počkat!“ zaječela a přiměla Ashe a svého dědečka pohlédnout jejím směrem. „To mi říkáte, že nejenže se stěhují do svého domu, ale že se i vezmou?!“ Ta fotka opravdu zachytila tu chvíli, a přestože je podporovala, nebyla si jistá, jak se cítit ohledně toho nového vývoje. Čím déle zírala na ten obraz, tím víc osaměle se cítila, jak se její staré nejistoty draly na povrch; obzvláště vzhledem obsahu té složky. „Ne, tohle se nesmí stát. Nedovolím, aby k tomu došlo!“ zahrozila a oči jí zablýskly nebezpečně modře.

KONEC



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu