Odpovědi na otázky, které nemám

Napsala: GraydonGirl, Překlad: Gramud, AJ korekce: Daevin, CZ korekce: Filippa

Originál najdete zde

Kapitola 1: Proč je to tak, jak to je?

Všichni máme svá proč. Proč se to stalo? Proč jsme si to udělali? Proč lidé sledují Superstar? Všichni máme svá proč, ale kdo má odpovědi? Hodně lidí si myslí, že já, ale zas hodně lidí si myslelo, že se 80. léta vrátí. Takže můj příběh začíná mnou a touto holkou. Kdo věděl, že bude mít na můj život tak velký dopad? Já rozhodně ne. Dobře, no, tak to je asi nějak takhle…

Je blondýnka, já bruneta. Má modré oči, já hnědé. Pochází z opravdové rodiny, já z rozvráceného domova. Pálí jí to, já jsem umělkyně. Je oblíbená a já… nejsem. Jsme naprosté protiklady a to je právě to.

Je královnou toho, jak vypadá každý typický středoškolák v televizi. Je krásná, oblíbená, chytrá a vše, co si dokážete představit. Mohla by uspět v čemkoliv, co bude chtít a ještě při tom vypadat dobře. Prostě je taková. Pojďme si ujasnit pár věcí. Jmenuje se Spencer Carlinová, nejoblíbenější holka na King High. Samozřejmě roztleskávačka. Sedí u stolu oblíbených, se všemi kamarádkami roztleskávačkami. Víte, těmi, co vypadají, jako by jim do vlasů neustále vál vítr a vždycky mají v ruce kelímek kafe ze Starbucks. Její nejlepší kamarádka je Madison Duarte. Královna mrcha – chci říct včelí královna na této škole. Hned po Spencer. Madison je spíš pravá ruka, zlý posluhovač, chcete-li. Ale nechápejte mě špatně, Carlinovic holka umí také kousat.

Měla bych to vědět. Nesnáší mě. Přesně tak jako já ji. Ale existuje k tomu jistý důvod. Tak, jako ona stojí jako královna oblíbených, já stojím na druhém konci, jako královna neoblíbených. Problémoví lidé nebo všichni ti vyloučení za to, že neodpovídají typickému standardu o tom, co všichni považují za správné. Myslím, že byste mohli říct, že jsem holka, ke které tito lidé vzhlíží. Stejně tak, jako snobové vzhlíží ke Spencer.

Proto se nesnášíme. Působení ve dvou protikladných týmech prostě moc nevychází. Byly jsme známé tím, že jsme se tu a tam do sebe pustily. Většinou slovně, samozřejmě… většinou je pružné slovo. Ale všichni vědí, že se k sobě nehodíme.

Ale mně je to fuk. Mám svůj život ráda. Mám lidi, kteří ke mně vzhlížejí a následují mě. A samozřejmě mám svou nejlepší kamarádku, co mi kryje záda. Megan. Je téměř v každičkém ohledu přesně jako já. Tmavé vlasy, umělkyně, a škola jí je celkem buřt. A nemluvě o tom, že jsme obě na holky. Ale ne navzájem. To by bylo prostě divný. Ale lhala bych, kdybych řekla, že si lidi nemyslí, že spolu chodíme. Někdy se držíme za ruce v přátelském způsobu. Ale jsme si blízké, jen prostě ne tak blízké.

Je tak trochu jako moje Madison, jen menší mrcha… do té doby, než ji vytočíš. Když to uděláš, jsi na to sám. Ale já jsem člověk, ke kterému si všichni chodí pro rady. Jsem člověk, se kterým lidi dělají důležitá rozhodnutí. Jsem člověk, který z nás ztroskotanců dělá fungující.

Jsem Spencer Carlinová neoblíbených. Jsem Ashley Daviesová.

Ale nikdy bych se nenazvala ‚Spencer Carlinová‘ nahlas. Lidi by se mi smáli a jako vůdce se ode mě očekává, že budu mít dobrou reputaci. To je jediná věc, co máme Spencer a já společnou. Jo a to, že se jí taky líbí holky.

Ale hádám, že to moc lidí neví. Zejména proto, že to přiznala pouze jedné osobě. Svojí přítelkyni… no nyní ex-přítelkyni. Též známé jako moje nejlepší kamarádka: Megan.

Před nějakou dobou spolu pár měsíců chodily. Vždycky to držely pod pokličkou. Chci říct, že hádám, že bych to dokázala pochopit. Proč by Megan chtěla být viděna se Spencer? Tak souhlasily, že to budou držet v tajnosti. Měsíce se plížily kolem a dělaly… cokoliv dělaly. Vážně to nechci vědět. Samozřejmě, pochopitelně, jsem to o jejich vztahu nezjistila, dokud ke mně jednoho dne nepřišla Megan s pláčem. Vyklopila to, ale pověděla mi, ať nikomu jinému o Spencer neříkám. Byla jsem na Megan chvíli pěkně naštvaná. Chci říct, že si kvůli mně prožila pěkně těžký časy, protože jsem nemohla uvěřit, že mi to moje nejlepší kamarádka udělala. Chodila s tou jedinou holkou, kterou jsem nemohla vystát. Teď, přestože bych to mohla použít k vydírání té blondýny, jsem Megan slíbila, že to nepovím. A myslím, že je dobře, že má Meg srdce nebo svědomí, ať je to cokoliv. Takže jsem dlouhou dobu její tajemství udržela. Navíc by nevypadalo moc dobře, když by moje nejlepší kamarádka chodila s mým nepřítelem. Tak jsem to nakonec nechala být, věděla jsem, že se to nikdy nejspíš nedostane ven.

Nikdy jsem se nedozvěděla, co se mezi těma dvěma stalo a proč se rozešly, ale nenaléhala jsem. Místo toho jsem to s důstojností nechala plavat.

Teď se nejspíš právě ptáte ‚proč?‘. ‚Proč mi to říkáš? Proč ti na tom tak moc záleží?‘ No… to je opravdu dobrá otázka. Jen bych si na ni přála mít odpověď.

Tak tady jsem, sedím u jídelního stolu s mými kamarády, na druhé straně nádvoří, než je Spenceřin stůl.

„Ashley?... Země volá Ashley?“ Jé, teď by opravdu byla vhodná doba vrátit se zpátky do reality.

„Co?“ zeptám se a setřásám všechny myšlenky na Spencer.

„Upnuté džíny nebo jen normální?“ zeptá se Stephanie. Další z mých kamarádek. Vždycky se najde někdo, kdo mi pokládá tento druh otázek. Nevím proč. Prostě se ptají.

„Jaký vršek?“ zeptám se a usrknu vody.

„Můj krajkový fialový top.“

„Upnuté džíny,“ odpovím. „Kdybys na sobě měla normální rifle, tak bys seděla támhle se snobama,“ řeknu pokyvujíc k roztleskávačkám, které, jak se zdá, se vždy něčemu smějí.

„Fajn, díky.“ řekne s úsměvem a zvedne se, aby udělala něco jiného.

„Pizza nebo burger?“ zeptá se Megan, rozhodující se, co ze svého tácu sní.

„Pizza.“ odpovím jednoduše.

Je to takhle každý den. A zdá se, že se to nikdy nezmění. Nechápejte mě teď špatně. Jsem ráda vzorem pro lidi, ale myslím, že se to dostává do bodu, kdy lidé zcela přestali sami přemýšlet. Přísahám, že každým dnem očekávám někoho, kdo ke mně přijde a zeptá se ‚kdo jsem?‘. Bude to jen otázka času.

„Dodělala jsi domácí úkol z matiky?“ zeptá se mě Meg.

„Dodělala jsem ho někdy?“

„Dobrá poznámka,“ řekne a dál jí svou pizzu.

„Myslíš, že ho Aiden udělal?“ zeptá se. Je to náš další kamarád. Ale technicky je taky kamarádem skupiny nafrněnců. Je to divné, je jedinou osobou, co zapadá do obou skupin. Je tak trochu neutrálním klukem mezi našima dvěma skupinama. Dneska taky sedí s jejich skupinou.

„Chceš, abych se šla zeptat?“ zeptám se jí, zatímco pokynu k Aidenovi, který sedí u Spenceřina stolu. Pohlédne tam a já vidím, jak se v jejím obličeji objeví znechucení.

„Kašlu na to,“ řekne.

„Zbabělče,“ řeknu a vstávám, abych to pro ni udělala.

„Ale ty mě miluješ,“ zvolá.

„To si piš, že jo,“ zaječím nazpět, když si to šinu k němu. „Čau, Aide, máš úkol z matiky?“ Zeptám se a ignoruji ostatní. Ti se otočí, aby se na mě podívali, jako bych byla vetřelec. „Co je?“ Odseknu. Otočí se zpět, ale Spencer a Madison se na mě stále zlostně dívají.

„Eh, jo, jasně,“ řekne Aiden, natáhne se ke své tašce a prohrabává se změtí papírů.

„Copak? Nejsi dost chytrá, abys to zvládla sama?“ zavrčí na mě Madison. A máme to tu znovu.

„To bys měla vědět,“ odpovím jí, zatímco sleduju Aidena, jak bolestně pomalu hledá. Vsadím se, že to taky dělá naschvál.

„Prostě si opiš domácí úkol a ztrať se,“ řekne mi Spencer.

„Á, hele Maddy, tvoje přítelkyně umí mluvit,“ ušklíbnu se. No tak Aidene, pospěš si.

„Přítelkyně? Myslím, že sis nás spletla s tebou a tvojí lesbickou nejlepší kamarádkou. Proč se prostě nevrátíš ke stolu odpadlíků, kam patříš,“ řekne Madison. A já téhle příležitosti využiju, abych se podívala na Spencer a vidím, že má v očích ten nejjemnější náznak viny. Přesunu zrak zpět k jízlivé nejlepší kamarádce sedící vedle ní a vidím Aidena konečně vytahovat pár papírů ze své tašky. Slíbila jsem Megan, že to nepovím… a taky to neudělám.

„…půjdu“ řeknu tiše beze strachu. Nikdy neukazuj strach. Je to známka slabosti. „Díky, Aide“, řeknu a odejdu. Vrátím se ke svému stolu, k Megan a podávám jí papíry s domácím úkolem.

„Dík, zlato.“ řekne ledabyle.

Ohlédnu se ke stolu oblíbených, abych zjistila, že mě Spencer stále sleduje. Vůbec nevěděla, že o ní vím, ale myslím, že se to teď změnilo. Máme jen jednu společnou věc a je celkem ironické, že tou věcí je věc, kterou chce tajit.

Jsme naprosté protiklady. Má svoje kamarádky, já své. Skrývá to, kým je a já jsem klidně tím, kým jsem kdy chtěla být. Celkový výsledek…

Ona je ona a já jsem já.


Kapitola 2: Proč udržujeme tajemství?

Následující den ve škole jsem zaparkovala svůj kabriolet a ano, řekla jsem kabriolet. Jen proto, že jsem považována za odpadlíka, neznamená, že nemůžu mít luxusní auto. Takže jsem zaparkovala svoje auto a šla ke škole, abych zjistila, že Meg s někým za rohem mluví. Chystala jsem se přistoupit a pozdravit, když jsem si uvědomila, s kým mluví. Je to Spencer. Sleduju je zpoza řady skříněk a nejspíš vypadám jako stalker, ale to je fuk. Vše, co vidím je spousta gest rukou, trocha hněvu, smutku a prostě celou hromadu pocitů. Jo a mimochodem, je to Spencer, která křičí. Proč nejsem překvapená? Zajímalo by mě, o čem se baví.

Dál je sleduju jako stalker, dokud neuvidím, že se Spenceřin zrak střetnul s mým. Rychle ustoupím za nástěnku a modlím se, aby mě nespatřila, ale vím, že spatřila. Pomalu nakouknu za roh, abych zjistila, že Spencer je pryč a Megan právě odchází.

„Bavíš se?“ zeptá se mě hlas za mnou. Otočím se, abych zjistila, že to není nikdo jiný, než blondýna, která se teď zdá být v mé hlavě mnohem víc.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ odpovím.

„Viděla jsem, jak zíráš,“ řekne, když se opře a založí si ruce. Och, jak vážná póza. Jak ubohý.

„Ach, prosím, nefandi si. Sledovala jsem Megan.“

„Vy dvě spolu chodíte?“ Má koule se mě na to zeptat.

„Co ti je do toho?“

„Nic. Prostě… nic,“ přeruší sama sebe.

„Ahoj, Ash,“ řekne Stephanie, když ke mně ona a Jason přistoupí zezadu. Zjevně viděli, že mluvím se Spencer a přišli jako záloha.

„Ahoj, Spencer,“ řekne Madison, když k ní ona a další roztleskávačská posluhovačka přijdou. Tři na Tři. Ačkoliv to vůbec není o číslech. S námi je to vždycky o souboji v zírání.

„Ashley,“ uslyším, jak mě někdo volá. Otočím se trochu stranou, abych viděla, že přichází Megan, aby se přidala k záloze. „No tak, pojďme, ani za to nestojí,“ řekne ve snaze odtáhnout mě.

„To je pravda, jen uteč se svou přítelkyní,“ řekne Madison a obě se zastavíme, abychom se otočily. Ani jedné z nás se nelíbí, že nás takhle provokuje a ani jedna z nás se v tuhle chvíli na 100 % nechce vzdát bez boje.

„Víš, Madison, my spolu nechodíme. Každý pitomec si toho všimne,“ oplácím. A teď je na řadě Spencer, aby do toho skočila.

„Proč se prostě neztratíte a nevrátíte se ke svým břídilským kamarádům,“ řekne Spencer.

„No, proč se neztratíte vy a nevrátíte se ke svým blbečkovským kamarádům,“ řeknu nahlas. A můžu vidět, jak se ke každé straně přidává víc a víc lidí. Ona má okolo sedmi lidí a já okolo osmi.

„Proč mě k tomu nepřiměješ?“ řekne a přistoupí o krok blíž.

„Nechceš se dostat se mnou do křížku, zlatíčko,“ řeknu a udělám krok vpřed. „Nebojím se dokopat tvůj krásný zadeček tam, odkud jsi přišla,“ řeknu a snažím se ji přimět uhnout pohledem.

„Co tě přimělo myslet si, že to budeš ty, kdo někomu nakopá zadek?“

„Protože jediná věc, kterou umíš, je nejspíš hodit na mě svoje malý pompony,“ řeknu a cvrnknu do její uniformy roztleskávačky jen proto, abych ji naštvala ještě víc.

„Jo a co bys udělala ty? Hodila po mně černý lak na nehty?“ zeptá se a dívá se mi na ruce.

„Jé, viděla bys černý lak na nehty, kdybych ti dala jednu mezi oči!“ pohrozím jí.

„Tak do toho, mrcho!“ zaječí a já se na ni chystám, když mě Megan zadrží.

„Pan Tran na 11. hodině,“ zamumlá Meg a my se všichni otočíme, abychom zjistili, že nás pan Tran pozorně sleduje. Já od Spencer ustoupím a Meg mě pustí.

„Budu sledovat, co děláš, Carlinová, vím o tobě víc, než si myslíš,“ řeknu, když se otočím k odchodu. Hned jak zahneme za roh a všichni jsou pryč, Meg do mě strčí.

„Co to, k čertu, bylo, Ash? Řekla jsem ti, abys nic neříkala.“

„Nic jsem neřekla!“

Vím o tobě víc, než si myslíš,“ zopakuje.

„To může znamenat cokoliv.“

„Ale neznamená to cokoliv. Znamená to něco a Spencer to ví!“

„No a? To je její problém.“

„Ne, je to taky můj problém. A tvůj. Jestli se tohle tajemství dostane na povrch, tak je to jako bych randila s tvým nepřítelem.“

„…no, tak trochu randila,“ zašeptám vědoucně.

„A všem ostatním to nebude připadat skvělé,“ má pravdu.

„O čem jsi to s ní před tím mluvila?“ zeptám se jí.

„Cože?“

„Ty a roztleskávačka,“ odpovím. „Viděla jsem vás asi před 10 minutami.“

„O ničem. Nebylo to důležité,“ odpoví bez života.

„Vyhrožovala ti nebo tak? Protože si to rozhodně můžeme rozdat. Čekala jsem na to, až nakopu Madisonin zadek tři roky,“ řeknu ve snaze ji povzbudit.

„Ty jsi to včera téměř o mě a o ní vyzradila?“ zeptá se náhle.

„Ne.“ odpovím jednoduše.

„Předtím kvůli tomu vyváděla.“

„Ach, prosím tě, vše, co jsem udělala, bylo, že jsem ji nazvala Madisoninou přítelkyní. Byl to vtip.“

„Ashley!“

„Co?!“ Není to tak, jako bych tam nakráčela a nazvala ji lesbičkou.

„Slíbila jsi mi to! Slíbila jsi, že nic neřekneš!“

„A neřekla jsem! Není to tak, jako že to někdo pochopil. Ani Madison si toho nevšimla. Ne, že by byla dost chytrá…“

„Jsi si jistá?“

„Ano, jsem si jistá, že je Madison idiot,“ řeknu žertovně, ale ne dopravdy.

„Víš, co mám na mysli…“

„Hele, nikdo nic neví. Nemusíš si dělat starosti,“ ujistím ji.

„Dobře, jen, prosím, už nedělej obdobné vtípky. Nechci riskovat, že se cokoliv dostane ven. A když se s ní budeš hádat, tak to nenadhazuj.“ poví mi Megan.

„Proč ti na tom tolik záleží? Mám na mysli, proč ji chráníš?“

„Protože proto,“ odpoví. A já nesnáším takovou odpověď. ‚Jen tak‘ není skutečná odpověď. Ale proto, že je mojí nejlepší kamarádkou, tak to nechám být. Brzy zazvoní a všichni zamíříme do našich tříd.

„Pojďme,“ vydechnu, když natáhnu ruku, aby mě za ni vzala. Sevře ji a společně kráčíme do třídy. Jsme docela jako pár, mimo líbání, sex, nahotu… jo a romantické city.

- -

Jak šel den, chodila jsem na své hodiny a bylo to v podstatě pořád dokola to samé. Lidi mě žádají, abych za ně rozhodovala, a já to dělám. Myslím, že dneska jsem byla dotázána na to, jaké si vzít sluneční brýle, jaké televizní pořady sledovat, jakou hudbu poslouchat a seznam pokračuje. Jediný rozdíl dneska je, že na mě celou dobu u oběda Spencer zírala a bylo to, jako bych byla jediná, co si toho všimla.

A to nejhorší… poslední hodinu máme společnou.

Tak tu sedíme na hodině dějepisu a ona ze mě nespouští oči. Vidím, jak lidi kolem mě začínají šoupat své lavice a přemisťovat se. Hádám, že budeme pracovat ve skupinách. Otočím svou lavici, abych byla čelem ke svým kamarádům, a každých pár minut vzhlédnu, abych zjistila, že na mě Spencer zírá. Teď to prostě začíná být směšné.

Zatímco všichni ostatní jsou zaneprázdněni povídáním a učitel známkuje práce nebo co, já využiju téhle příležitosti, abych jí oplatila zírání. A ona jen dál zírá. Jednu věc musím téhle holce nechat, je stejně tak nebojácná jako já… kromě toho, když jde o sexualitu.

Všimnu si, že se všichni ve třídě baví, tak vstanu ze svého místa a štráduju si to k ní.

„Udělej si fotku, vydrží déle,“ řeknu.

„Udělala bych, ale pak bych měla fotku, kterou bych nechtěla, tak jaký to má význam?“ odpoví chytře.

„No, jen jsem myslela, že když na mě zíráš celý den, tak by možná bylo jednodušší mít fotku.“

„Vsadím se, že se ti to líbilo, co?“ Ona se mnou flirtuje? Počkat, ne, tohle je jen škádlivé flirtování. Tak falešné.

„Hele, nevím, proč jsi mnou dneska tak posedlá, ale přestaň s tím, začínáš mě děsit,“ řeknu a víte, jakmile použiju slovo ‚děsit‘, tak se něco stane.

Chystá se něco říct, když se teď učitel rozhodne, že je dobrý čas být učitelem.

„Daviesová, posaďte se!“ zaječí na mě a jen na mě. Co to, k sakru? Ve třídě stojí asi 10 dalších děcek a on si vybere mě. Je to jen proto, že ví, že jsem ze ‚zlobivých‘ studentů. Chci říct, že se několikrát dostanete do potíží a je to jako by se to od vás očekávalo každý den.

„Co? Ale no tak, pane Danielsi, všichni ostatní stojí!“ ukážu.

„Ano, ale vy nic neděláte,“ ani nikdo z ostatních.

„Dělám.“

„Ach, vážně? Tak o čem si vy a slečna Carlinová povídáte?“ zeptá se mě nahlas.

„O úkolu,“ řeknu, jak by to bylo zřejmé.

„Ach, vážně?“ zeptá se a já přikývnu. „Je to pravda, slečno Carlinová?“ zeptá se a ona také přikývne. Ví, že kdyby řekla, že ne, tak by byla taky ve sračkách. „Dobrá, tak může mi jedna z vás povědět, co je úkolem?“ A do prdele. Podívám se na Spencer, která je stejně tak ztracená jako já.

„Dějepis?“ hádám. Chci říct, že to musí být správně, když máme hodinu dějepisu.

„Pěkný pokus.“ řekne. „Ale obě jste si právě vysloužily být po škole. Věřím, že kumbál potřebuje trochu vyčistit.“ Je tohle vůbec legální? Přimět dva studenty k manuální práci, která není kvůli výuce? Kruci, jo, napadlo mě, že to bude legální. „Nyní se posaďte, slečno Daviesová.“

- -

Jakmile zazvoní zvonek na konci dne, tak se všichni studenti rychle vyřítí ze třídy a já zůstanu sedět v místnosti s panem Danielsem a Spencer Carlinovou. Tohle není moje představa zábavného odpoledne.

„Dobrá, vy dvě, pojďte,“ řekne, popadne své klíče a vyjde z místnosti. Obě mlčky vstaneme a následujeme ho chodbou do místnosti, která vypadá, jako by nebyla roky používána.

„Co je to? Vězení pro zlobivé děti?“ zamumlám sarkasticky.

„Skoro, ale ne. Je to kumbál, který používá škola, ale nevyužívá ho správně, protože je příliš neuspořádaný.“ Odpoví na můj komentář pan Daniels. Odemkne dveře, aby odkryl malou místnost plnou chuchvalců prachu a nejspíš hromady dalších šuntů, co mi jsou ukradené.

„Děláte si srandu, že jo?“ zeptá se Spencer.

„Možná příště budete v mé hodině pracovat,“ řekne s úšklebkem. „Tady, ujistěte se, že zamknete, až budete hotovy,“ řekne, když podává klíč a nechá nás samotné v kumbálu. Vezmu klíč a strčím si ho pro teď do kapsy, ale místo čištění vytáhnu stoličku a sednu si.

„Dobrá, dej se do práce,“ řeknu.

„Pěkný pokus.“ řekne a podá mi odpadkový koš z rohu místnosti. Hádám, že to znamená, že musím taky pracovat.

- -

Po asi 20 minutách práce toho mám plný zuby. Chci říct, co je to za učitele, který vás nutí uklízet kumbál, když jste po škole?

„Tohle je blbost,“ řeknu a znovu se posadím na stoličku.

„Jo, no, čím rychleji to uklidíš, tím rychleji odsud vypadneme,“ řekne Spencer, když uklízí další polici.

„Proč jsi taková slušňačka?“

„Nejsem slušňačka,“ řekne uražená mojí otázkou.

„Málem jsi mě oblbla.“

„Radši budu slušňačka, než pozérský rebel!“

„Prosím? Nejsem pozér. A rozhodně bych se nikdy nenazvala rebelem.“

„Tak za co se tedy považuješ?“ Jé, škatulky, věc, co všichni nesnáší, protože jsou vždycky označeni za něco, čím nechtějí být.

„Nejsem nic. Já jsem prostě já,“ odpovím.

„Jo, protože tohle je důvod, proč k tobě všechny nuly ve škole vzhlíží. Přiznej si to, jsi nula a stejně tak tví kamarádi,“ ušklíbne se na mě. Co to, k čertu? Proč je tak naštvaná?

„Fajn, tak jestli jsem nula, co to dělá z tebe?“

„Oblíbenou,“ odpoví. Bože, myslím, že ji právě teď nesnáším ještě víc.

„Víš, ty si myslíš, že jsi tak dokonalá se svými blond vlasy, uniformou roztleskávačky a samými jedničkami. A dovol mi, zeptat se tě, jestli jsi tak dokonalá, tak proč tě půlka školy nesnáší?“

„To není pravda, že mě půlka školy nenávidí.“

„Fajn, no, dost velká řada ano. Měla bych to vědět… všichni moji kamarádi tě nesnáší jen proto, kým jsi.“

„Podívejme, kdo je teď domýšlivý. Odkdy jsou tví kamarádi polovina školy?“

„Od doby, kdy si uvědomili, že nezapadají do oblíbeného davu. Já a moji kamarádi nevylučují lidi jen kvůli tomu, jací jsou nebo jak vypadají. Přijímáme všechny.“

„Jo, všechny kromě oblíbených děcek.“ řekne Spencer. „Možná by ses aspoň na chvilku měla přestat povyšovat a soudit lidi. Jsi stejná jako já. Soudíš lidi podle toho, jak vypadají, s kým se baví a podle jejich statusu oblíbenosti.“

„To není pravda.“

„Ale vážně? Co kdyby Madison taky chtěla být tvojí kamarádkou, dovolila bys jí to?“

„Ne.“

„Přesně tak,“ řekne.

„Ach, prosím tě, s Madison bych se nebavila. Je to kráva,“ a ví, že mám pravdu.

„Fajn, a co ostatní roztleskávačky? Co kdyby se rozhodly být tvojí kamarádkou?“

„Nemohla bych jim věřit. Jakmile jsi oblíbený, tak je téměř nemožné stát se neoblíbeným.“

„A jak to víš?“ zeptá se mě Spencer.

„…protože se mi to stalo,“ zavrčím. Myslela jsem, že to ví.

„Cože?“ zeptá se zmateně.

„Jak dlouho chodíš do téhle školy?“ zeptám se zvědavě.

„Od tohoto roku,“ odpoví. Tak proto.

„Dobře, musíš něco pochopit, Carlinová. Nesuď mě jen proto, že si myslíš, že mě znáš, protože o mně nic nevíš,“ řeknu a vstávám ze svého místa.

„A ty si myslíš, že o mně víš všechno?“ zeptá se.

„Všechno ne, ale vím něco, co by tě mohlo dostat z tvého davu oblíbených rychleji, než dokážeš říct ‚Ashley Daviesová’.“ povím jí. A můžu vidět, jak se jí do očí vkrádá strach.

„…a co je to?“ zeptá se plná obav, ale ze všech sil se snaží to neukázat.

„Je to stejná věc, díky které jsem se stala neoblíbenou,“ řeknu. „Víš, jednou jsem byla tebou. Byla jsem oblíbená holka. Byla jsem Madisonina nejlepší kamarádka. Měla jsem všechno, co by mohl člověk chtít. Byla jsem sexy, bohatá, oblíbená, chodila jsem s nejhezčím klukem ze školy… je toho víc.“

„Co se pak stalo?“

„Pak jsem lidem řekla, že se mi líbí holky, ne kluci. Následující den jsem byla venku z davu a bavila se s lidmi, kterým bylo jedno, kdo se mi líbí, dokud jsem se k nim nechovala hnusně,“ tudíž moji současní kamarádi.

„Tohle všechno proto, že se ti líbily holky?“

„Jo, tak si raději dávej bacha, koho naštveš, protože nevíš, co za sračky, na tebe mají.“


Kapitola 3: Proč si tohle navzájem děláme?

„Jo, tak si radši dávej bacha, koho naštveš, protože nevíš, co za sračky, na tebe mají,“ řeknu.

„To má být výhrůžka?“ zeptá se Spencer a v tom mrňavém kumbálu ke mně přistoupí blíž.

„Nenazvala bych to výhrůžkou… spíš varováním.“

„No…“ mohla by být? Je Spencer Carlinová na rozpacích z překročení hranice?

„Bez obav, roztleskávačko.“ odfrknu. „Odpřísáhla jsem mlčenlivost,“ řeknu a znovu si sednu na stoličku.

„Meg,“ vyvozuje a já jí lehce přikývnu. „…děkuju ti,“ řekne trapně.

„Nedělám to kvůli tobě. Dělám to kvůli ní.“ řeknu a vyhýbám se jejím modrým očím.

„…doufám, že ode mě neočekáváš, že na tebe budu milá nebo tak,“ řekne a vrací se ke svému normálnímu jedovatému já.

„Bez obav. Neočekávám od tebe nic,“ řeknu a vysloužím si od ní posměšný úšklebek.

„Víš, být pár sekund milá, tě nezabije?“

„Já nevím, ale vážně nejsem ochotna to vyzkoušet, především ne k tobě.“

- -

Vtipný na lidské přirozenosti v celé historii je, že vždy existovaly války a vždycky budou. Někdy si myslím, že neustálé boje a úsilí o neboje, je to, co lidskou rasu pohání vpřed. Víte, silnější přežije. Nikdo skutečně neví, proč bojujeme. Chci říct, že když se nad tím zamyslíte, tak sami sobě musíte položit pár otázek… proč se pouštíme do bojů? Protože je to lidská přirozenost… proč se uchylujeme k lidské přirozenosti? Protože se rozčílíme… proč se rozčílíme? Protože se dostaneme do boje. Je to opravdu začarovaný kruh. Takže usuzuji, že je teď bezpečné říct, že bojujeme, protože jsme se pro to narodili.

Nic to nezastaví a nezmění.

- -

Asi za hodinu jsme skončily s úklidem kumbálu. No, technicky Spencer toho udělala víc a bez toho aniž by na mě měla nějaké kecy. Hádám, že celá ta věc o tom, že udržuju její tajemství, ji přiměla myslet si, že mi něco dluží.

„Dobrá, pojďme odtud vypadnout,“ řekne a dívá se na hodinky. „Do prdele, je už 16:25,“ zamumlá si pro sebe. „Co?!“ zeptám se a vezmu ji za zápěstí, abych se podívala na její hodinky. Víte… jen pro případ, že neumí čas. Kruci, má pravdu. Právě teď mám pěkný zpoždění.

Rychle vypadneme z kumbálu a já za námi zamknu dveře. Nemám čas jít za panem Danielesem. Místo toho zvednu svůj batoh z venkovní strany dveří a uberu se směrem k parkovišti.

„Tady jsi!“ zaječí Kyla, když se přestane opírat o mé auto a stoupne si rovně.

„Neřeš. Nastup si,“ řeknu a dálkovým ovládáním odemknu auto. Nastoupíme a během několika vteřin je auto nastartováno a zařazena rychlost. Téměř se vyřítím z parkovacího místa, ale právě, když vyjíždím, uvidím, jak Kyla někomu mává. Je to Spencer. Podívám se na ni skrze čelní sklo a nevím, jestli se mi to zdá nebo co, ale myslím, že na mě zírá.

To je jedno. Setřesu ten pocit a řítím se ulicemi kolem několika rohů a dorazím k naší cílové destinaci.

„Kde jsi byla?“ zeptá se Kyla z místa spolujezdce.

„Po škole. Protáhlo se to,“ povím jí, když zajedu na další školní parkovací místo.

„Jé, Mac tě zabije,“ řekne s úšklebkem.

„Sklapni,“ řeknu, když spatřím dospívající dívku stát samotnou venku u dveří do školy. Vylezu z auta a jdu se setkat se svou velmi naštvanou přítelkyní.

„Ahoj beruško, omlouvám se, že jdu pozdě,“ jdu ji políbit na tvář, ale můžu říct, že je naštvaná.

„Kde jsi byla? Měla jsi tu být před půl hodinou!“ zaječí na mě.

„Já vím, omlouvám se, kvůli jedný krávě ze školy jsem byla po škole a ztratila jsem pojem o čase,“ vysvětlím ji.

Dovolte mi seznámit vás, tohle je Mackenzie, moje přítelkyně, také známá jako Mac. Chodí do dívčí školy asi 10 minut cesty od mojí školy a navíc je roztleskávačka. Sexy roztleskávačka, ale ta dost v pohodě. V současné době je taky holkou, kterou miluju. A každý den po škole ji mám vyzvedávat jen proto, že jsem ten typ přítelkyně, jaký jsem.

„Odpustíš mi?“ zeptám se, když zvednu její batoh ze země a dám si ho na rameno.

„Byla ta holka sexy?“ zeptá se.

„V porovnání s tebou, beruško, není nic,“ řeknu s úsměvem a brzy se usměje.

„Dobrá odpověď,“ řekne a nakloní se, aby mi dala rychlou pusu na rty. Kráčíme k autu a já jí otevřu dveře spolujezdce. Kyla už, jako obvykle, přelezla na zadní sedačku. Batoh Mac hodím dozadu na Kylu, aby ho položila vedle sebe, zatímco si Mac sedá do auta. Zavřu jí dveře a obcházím auto ke svému místu.

„Kylo,“ řekne jí Mac.

„Mackenzie,“ řekne stejným tónem Kyla. Fajn, tak moje sestra nemá ráda mou přítelkyni a moje přítelkyně nemá ráda mou sestru. To je fuk. Svoji přítelkyni mám déle, než mám svou sestru. Ukázala se s mou mámou na tátově pohřební hostině, bylo to divné, ale pochopitelné.

„Jak se daří téměř hlavní roztleskávačce?“ Mac škádlí Kylu, která je pořád ve stejnokroji roztleskávačky. Fajn, pamatujete si Aidena? Kluka, který mohl být součástí oblíbené a i neoblíbené skupiny? Jo, no, jeden z důvodů, proč je to umožněno, protože je jedním z mých nejlepších kamarádů a taky přítel mé sestry. Takže proto, že je moje sestra oblíbená a já nejsem, to pro něj funguje.

„Jaký to je, být lesba?“ odsekne Kyla.

„Hej, sklapněte tam,“ řeknu, jelikož jsem technicky taky na holky.

„Se nepo,“ Kyla se naštvaně vzdá. Jedeme k Mac domů a jako obvykle ji vysadím. Kyla po ní, v naději, že se jí zbaví dřív, hodí jejím batohem a Mac obejde auto, aby se se mnou u okýnka rozloučila.

„Zavoláš mi pak?“ zeptám se, když mi věnuje drobný polibek.

„Vlastně jdu s kamarády ze školy do kina, tak ti zavolám zítra?“ zeptá se.

„Tvoje přítelkyně nemůže jít taky?“ zeptám se.

„Ash…“ vidíte, tohle začíná být komplikované. Je moje přítelkyně, já její. Teď spolu chodíme asi rok a ona ještě ani jednomu za svých kamarádů neřekla, že se má ráda holky a ne kluky. A já to vím, je to hloupé, co? Chci říct, že bych mohla mít jakoukoliv holku, kterou chci, ale vybrala jsem si jednu, co to pořád tají. Je to na prd, já vím.

„Zapomeň na to. Musím jít. Zavolej mi, až budeš mít na přítelkyni čas,“ řeknu a pořád jsem naštvaná. A pomyslete, že to ona byla naštvaná, když jsem se ukázala, ale ona nepochybně nebyla naštvaná, když jsem odjela.

„Víš, nevím, proč s ní chodíš. Není tak skvělou přítelkyní,“ řekne mi Kyla pořád sedící na zadním sedadle.

„Zmlkni Kylo, já tvůj milostný život nekomentuju.“

„To je fuk. Tak co jsi dělala, že jsi musela být po škole?“ zeptá se Kyla.

„Spencer Carlinová na mě poslední hodinu civěla a mně se to nelíbilo.“

„Ach ne, jen ne civění!“ řekne sarkasticky Kyla.“

„Postavila jsem se jí a učitel nás přiměl uklidit nějaký stupidní kabinet,“ řeknu.

„Napadlo tě někdy, že mezi tebou a Spencer je nějaké sexuální napětí?“ zeptá se Kyla a strčí hlavu mezi sedačky.

„Cože?! Ne! Zaprvé, Spencer Carlinová je kráva, zadruhé, mám přítelkyni a zatřetí… Spencer Carlinová je kráva!“

„Fajn, uklidni se, tygře, jen jsem si dělala legraci.“

„Víš, ani nevím, proč se s ní kamarádíš.“

„Hej, není tak špatná, jak si myslíš, že je. Jen proto, že jste naprosté protiklady, to neznamená, že se musíte nesnášet.“

„Na střední škole jo, zvlášť, když to ostatní tak vidí.“

„Abych ti řekla pravdu, tak je nejspíš mnohem víc jako ty, než si myslíš…“

„Jo, jasně,“ posmívám se.

„Ne, no přemýšlej o tom. Obě vedete skupinu ve škole, lidi k vám vzhlíží, vím, že vídám lidi, co s ní pořád mluví a obtěžují jí svými vlastními potřebami. Když se nad tím tak zamyslím, tak vy dvě máte víc společného než ty a Mac, až na to být na holky…“ ach, kdyby jen věděla.

Vážně si myslíte, že je hodně jako já? Chci říct, no a co, že jsme obě vůdčí osobností našich skupin? Jsou to dvě hodně odlišné skupiny, dokonce protikladné. Neexistuje šance, že bychom mohly mít něco společného. Je to prostě nemyslitelné…

Že jo?

„Zmlkni, Kylo, už se nechci bavit o Spencer Carlinové,“ každopádně ne s Kylou.

Jakmile dorazíme domů, vykopnu Kylu k hlavním dveřím a zamířím rovnou do svého pokoje. Vydržela jsem to s ní jen proto, že musím, kromě toho, s ní obvykle nemám nic moc společného. Když se dostanu do svého pokoje, tak okamžitě zapnu rádio na nějakou náhodnou stanici, odhodím svou tašku přes rameno s knihami, které jsem si přinesla domů, do rohu a vytáhnu telefon, když sebou plácnu na postel.

Bez váhání jsem využila rychlé volby vytáčení, abych zavolala na číslo jedné holky v mým mobilu… a není to Mac.

„Ahoj, Ash,“ odpoví Meg.

„Ahoj, jak je?“

„Jen poslouchám hudbu. A co ty?“

„Nic. Vadilo by, kdybych ti položila otázku ohledně Spencer Carlinové?“ zeptám se rychle. Nezávazná konverzace nikdy nebyla můj šálek kávy.

„…“

„Meg?“

„…jo, jsem tu. Uh, co chceš vědět?“ zeptá se váhavě.

„Měly jste vy dvě spolu hodně společného, když jste, ty víš, si vyšly?“ zeptám se tiše. Kdo ví, jestli Kyla není na druhé straně dveří?

„Um, jo, jasně, asi jo. Chci říct, že bychom spolu nejspíš nechodily tak dlouho, jak jsme chodily, kdybychom neměly společné věci.“

„Jako co?“

„Proč všechny ty otázky?“ zeptá se ve snaze změnit téma.

„Jen menší vydírání,“ odpovím žertovně.

„Ashley…“

„Dělám si srandu, Meg, jen si uvědomuju, že jsem toho nikdy moc nevěděla o tvém ‚vztahu‘ s ní, jestli bys to tak vůbec mohla nazvat…“ zamumlám poslední část.

„Běž do háje, Ashley. Alespoň nechodím s holkou, co to tají, celý rok,“ zaječí na mě přes telefon Megan.

„No, aspoň jsem nechodila s nejhorším nepřítelem mojí nejlepší kamarádky!“ zaječím nazpět.

„Ach, přenes se přes to, Ashley! Jako bys to předtím nepodělala.“

„To má znamenat co?“

„To znamená, že všichni víme, že jsi měla slušný díl jednorázovek, zatímco jsi chodila s Mac!“

„Hej! Kdykoliv jsem měla sex s jinou holkou, než Mac, když jsme spolu chodily, bylo to jen proto, že jsme se rozešly!“

„Rozešly? Vy jste se nerozcházely na více než 12 hodin a ty to víš!“

„Víš, pro někoho, kdo o tobě zná dost temný tajemství, by sis měla promyslet, aby ses snažila ho nenaštvat.“ zaječím a zavěsím telefon, jen abych ho hodila přes místnost na gauč. Kurva, nesnáším, když se hádám s Meg, vždycky to trvá déle, než jakákoliv hádka, co mám s Mac, to je jisté.

Tak si to znovu projděme, abych se ujistila, že to chápu správně. Jsem naštvaná na mou takzvanou přítelkyni, jsem naštvaná na mou nejlepší kamarádku a mohu vám celkem zaručit, že se právě teď Kyla a Aiden muchlujou. Tak mě to všechno vede k jedné otázce… Na koho se teď mám obrátit?

- -

Probudila jsem se druhý den ráno stále naštvaná na dva pro mne nejdůležitější lidi a nesnáším to. Kurva, Mac mi včera večer ani nezavolala. To je fuk, může si sehnat vlastní odvoz domů.

Po hodině, co se chystám, se rychle nasnídám a čekám na Kylu, abych ji popohnala.

„Ky, pohni zadkem!“ zaječím do domu.

„Chviličku,“ řekne zpět z pokoje. Ze kterého pokoje, si nejsem jistá.

Během několika minut je se mnou u vchodových dveří a nasedáme do mého kabrioletu. Kdybych neřídila tuhle věc, tak se nejspíš veze se svým přítelem. Ale kdykoliv upřednostní kabriolety před motorkami. Je to bezpečnější. Cítila bych to stejně, kdybych byla na jejím místě.

Nyní, místo toho, abych zamířila rovnou do školy, dělám zastávku ve Starbucks a něco vyzvedávám. Myslím, že díky kávě se cítím mnohem klidněji. Nakonec dorazíme do školy s pár minutami k dobru, jestli mohu dodat a zahnu na volné parkovací místo, překvapivě blízko škole, jen abych zjistila, že mi v cestě stojí roztleskávačka, která se baví s dalšími svými kamarádkami roztleskávačkami. Jsem napůl na parkovacím místě a oni přesto neuhnou. Tak, abych je trochu popohnala, zatroubím, aby všichni slyšeli a viděli.

„Nechceš uhnout, Duartová?“ zakřičím. Otočí se, vysměje se mi a odchází se svými kamarádkami, aby se vyhnula přejetí. Otočím se napravo, abych zjistila, jak se Kyla hrbí na sedačce. Její problém, ne můj. Chystám se vystoupit z auta, když spolu znovu uvidím mluvit Spencer a Megan za rohem, kde je nikdo nemůže vidět. Obě vypadají podělaný strachy, no, zajímalo by mě, co to všechno znamená… ne, že bych to už nevěděla.

Nikdy mě nepodceňujte.

Oběma se podaří na mě pohlédnout současně a já využiji příležitosti, abych vystoupila z auta, a chovám se tak, jako že to na mě nemá vliv. Protože nemá. Víte, jak si o mě lidi myslí, že jsem mrcha?

No, částečně proto, že jsem.

Přejdu nádvoří, abych se připojila ke zbytku svých přátel na našem obvyklém místě, všichni mi zamávají nebo co se týče kluků, přikývnou. Sundám si beze slova tašku a sednu si k nim.

„Tak, co je s tebou a Meg?“ zeptá se Steph.

„Nic,“ odpovím bez očního kontaktu.

„Jo, a proto není přilepená po tvém boku,“ prohlásí Charlie.

„Hele, nechci o to mluvit. Včera večer se ke mně začala chovat hnusně a já to zrovna neocenila,“ povím jim a vlastně jim neposkytnu žádné podrobnosti. Fajn, vím, že jsem vyhrožovala, že všem povím o Megiiným tajemství, nebo bych měla říct Spenceřiným tajemství, ale slíbila jsem, že to neudělám. Zas taková mrcha nejsem. Usrknu si ze svého stále horkého kafe a sleduju, jak ke mně přichází Meg a Spencer se už vrátila k roztleskávačkám a oblíbeným.

„Co je?“ vyštěknu na Meg, když ji před sebou vidím netrpělivě stát. Věnuje našim přátelům kývnutí. Víte, to kývnutí říkající ‚zmizte‘. No, všichni se mlčky sbalili a odešli, aby nám umožnili si promluvit. Posadí se vedle mě a já se opřu o stůl a ona udělá totéž.

„Nikdy jsem si nemyslela, že by se mezi nás dostala holka,“ řekne. Vnitřně se usmívám, ale ještě jí to nechci dát najevo.

„Která?“ zeptám se a taky ji přiměji k úsměvu.

„Hele, vím, že ses ptala, co jsme měly společného a pravda je, že jsme toho tak moc společnýho neměly, ale něco ano. Ale prostě nejsem připravená o tom mluvit. A nejsem si jistá, jestli někdy budu.“ vysvětlí mi Meg.

„Jen mi řekni jednu věc…“ začnu a ani nečekám na odpověď. „Když jsi s ní začala chodit, myslela jsi vůbec na mě a co to se mnou a našim přátelstvím udělá?“

„…neustále. Když jsme spolu začaly randit, tak jsem byla tak vystrašená z toho, co si budeš myslet, ale hrozně moc se mi líbila a myslela jsem, že alespoň na sekundu bych možná tuhle holku mohla milovat a možná by to za to stálo. Ale nakonec se ukázalo, že jsme nebyly zamilované a že to za to nestálo. Nemělo cenu ztratit kvůli tomu svoji nejlepší kamarádku.“

„Proč jste se rozešly?“ zeptám se v naději, že od ní získám víc odpovědí. Ale její oči klesly k rukám, co měla v klíně a mohu říct, že víc informací nezískám. „Za včerejší večer se omlouvám. Vůbec nic nevím o tom, co jste spolu měly a neměla jsem říct to, co jsem řekla.“

„Taky se omlouvám, neměla jsem v úmyslu zaútočit na tebe a Mac, byla to ode mě podpásovka.“

„…to je v pořádku, jsme známé jako mrchy, nějak musíme se svou reputací žít,“ řeknu s úsměvem, když ji poplácám po noze.

Vzhlédne ke mně a usměje se, ale pak na okamžik uvidím, jak její oči zalétnou mimo mne. Otočím se, abych zjistila, že na nás nezírá nikdo jiný, než Spencer Carlinová.

„No to si snad ze mě děláš srandu!“ rozhodím ve vzduchu rukama. „Ty jsi to dělala jen kvůli ní? Řekla ti, abys to urovnala, co?!“ zeptám se naštvaně.

„Ne, chtěla jsem to urovnat.“ řekne Megan a snaží se nezvýšit hlas, aby se vyhnula vzniku scény.

„Meg, jen se snaží zachránit si svoji kůži! Řekla bych, nespadni do její pasti, ale vypadá to, že už jsi spadla.

„Tady nejde o ni!“

„To si namlouvej, ale hluboko uvnitř víš, že tě má omotanou kolem malíčku, stejně tak jako všechny její ostatní kamarády. Přestaň myslet na to, co chce a mysli na to, co je lepší pro tebe, protože ona za to nestojí,“ řeknu nahnutá blízko. Popadnu svou tašku a řinu si to jiným směrem a očima šlehám po Spencer, když procházím kolem ní.

Jak jsem řekla, lidská přirozenost je síla, která nás žene do krajností. A já nevím, jak dlouho dokážu vytrvat, dokud se moje lidská přirozenost nezmění v čistý hněv. Ale co vím, je, že to nic nezastaví… a nic to nezmění.


Kapitola 4: Proč zpochybňujeme lásku?

Proč pochybujeme o lásce? Je to proto, že jsme tak překvapeni, že nás někdo na světě může skutečně milovat? Je to proto, že vlastně máme strach přijmout podmínky vztahu? Co je na lásce, že nám připadá, že to prostě nemůže být správné? Někdy si myslím, že je k pochybnostem o lásce důvod, ale pak si prostě sama sobě řeknu, že jestli je někdo ochoten říct, že mě miluje, pak neexistuje důvod to zpochybňovat.

Předposlední hodinu jsem se úspěšně vyhnula Megan i Spencer, ale k mému zděšení byla poslední hodinu blondýna v mé třídě. Byla ta holka někdy za školou? Proč jsem nešla za školu já? To je fuk.

Sedím vzadu ve třídě a jako obvykle nedávám pozor, když ucítím, jak mě něco zasáhne do hlavy. Co to sakra je? Shlédnu na podlahu, abych spatřila zmuchlanou papírovou kouli. Rozhlédnu se, abych zjistila, že Spencer a Madison se obě hihňají mým směrem. Ony za to vůbec nestojí. Koutkem oka vidím, jak Spencer muchlá další kus papíru a hází mi ho na hlavu, když se učitel nedívá.

Teď to začíná být otravné. Ale já potlačím svůj hněv. To a taky jí ukážu vztyčený prostředníček.

Během několika sekund ucítím, jak mě udeří další koule z papíru a to je bod, kdy můj vztek vzplane. Vstanu ze židle a už dělám scénu.

„Co máš sakra za problém?“ Zaječím a vůbec mě nezajímá, jestli jsem ve třídě.

„Ty jsi můj problém,“ řekne Spencer, když vstane ze židle, jen aby se mi postavila. „Krávo,“ dodá.

„Běž do prdele!“ Zaječím nazpět téměř připravená prát se, když jsem zadržena několika kamarády a ona svými.

„Carlinová, Daviesová! Týden po škole,“ zaječí na nás pan Daniels. Ale no tak! „Myslím, že by tyhle tabule na křídy potřebovaly hezky vydrhnout.“ Přísahám, že tohle je dětská práce.

„Cože? Pane! To vůbec není fér! Házela mi na hlavu věci!“ Zaječím na svou obranu.

„Aha a předpokládám, že vás také přiměla nadávat jí?“ Fajn, to byla tak trochu moje vina.

„Fajn,“ zamumlám a posadím se. Vidím Spencer sedat si bez boje a s úšklebkem uspokojení ve tváři. Proč začínám mít pocit, že to plánovala?

- -

Po hodině se všichni zdekovali a nechali mě samotnou se Spencer a panem Danielsem. Rychle jsem dopsala smsku jednomu kamarádovi, než začalo mučení. Vždycky mám záložní plán.

„Dobrá, děvčata, víte, co máte dělat,“ řekne a bere od školníka pár kbelíků vody. „Později se vrátím,“ řekne a vyjde ze dveří s až příliš šťastným úsměvem.

„No, protože jsi nás zase do týhle patálie, tak můžeš všechnu práci udělat sama,“ řeknu a posadím se do křesla pana Danielse dopředu místnosti. Stojí tam se založenýma rukama netrpělivě čekajíc. Na co, si nejsem přesně jistá.

Jé, počkat. „Ach, tohle není kvůli tomu, co se stalo dneska ráno, že ne? Protože mám lepší věci na práci, než sedět s tebou po škole. Prostě sis se mnou mohla promluvit.“

„Na veřejnosti? Jo, jasně,“ vysmívá se.

„No, díky tobě a tvýmu strachu, že tě někdo uvidí, jak se mnou mluvíš, jsi nás dostala na příští týden na poškolu.“

„Jo, to jsem opravdu nečekala, že se stane.“

„Dobrá, no…?“ Zeptám se a ona mi na oplátku věnuje ten CoToKurva obličej. „Budeš se mnou o tom mluvit nebo co? Protože se raději zeptej teď, než vyprší čas,“ řeknu a ukážu na hodiny na zdi, které jsou přímo nad mou hlavou.

„Pravda.“ Konečně se k tomu vrátí. „Hele, nevím, co se mezi tebou a Megan stalo, ale je tvoje nejlepší kamarádka.“

„Seru na to, říkáš to jenom pro to, abych nikomu neřekla tvoje pitomý tajemství,“ jak sobečtí můžete být?

„Hele, nejsem taková mrcha, jak si myslíš a navzdory tomu, co si myslíš, věřím, že přátelství je důležité. Teď, když jsme si to vyříkaly, neřekneš ani hovno o mým tajemství, protože na tebe něco mám.“

„Blafuješ,“ řeknu bez váhání.

„Blafuju?“ Zeptá se, když projde kolem a sedne si přede mě rovnou na stůl, ne dál než na 20 cenťáků. „Tak znovu, jak že se to jmenuje tvoje přítelkyně? Mackenzie Kingová?“ Jak to, že o ní ví?

„Ona s tím nemá nic společného,“ prohlásím.

„Hm, no, já myslím, že teď má. Chodí do katolické školy, že?“ No a co? „Nerada bych viděla, co by se jí stalo ve škole plné homofobů, kdyby se někdo, jé, já nevím, omylem prořekl, že je lesba.“

„Drž se od ní kurva dál!“ Vím, že jsem na Mac naštvaná, ale přesto ji miluji a nikdy bych jí nenechala takhle ublížit. Ale víte co? Nesejde na tom. Chcete vědět proč? „Stejně nemáš koule na to, abys něco takového udělala,“ řeknu, vstanu a nakloním se ke Spencer blíž. Dám ruce podél jejích boků na stůl, takže se nakláním blízko.

„Proč to říkáš?“

„Protože ty i já, obě víme, že bys nikdy neriskovala svou reputaci, abys mučila někoho jiného. Obě víme, že ti na sobě záleží víc, než na komkoliv jiném.“ Řeknu tiše a ona ví, že mám pravdu.

„Jsi kvůli tomu ochotna vsadit společenské postavení svojí přítelkyně?“

„To nemusím,“ řeknu s úšklebkem, když se ještě víc přiblížím k jejímu obličeji.

„A to proč?“ Zeptá se zastřeným hlasem. Věřím, že mi nahrává do karet.

„Protože…“ zašeptám těsně předtím, než se nakloním, abych přitiskla rty na její. Jé, zabte mě. Počkám několik vteřin, než uslyším cvaknutí. A jakmile se tak stane, tak se obě odtáhneme a otočíme k osobě ve dveřích. „Jé, ahoj Charie, dokonalý načasování,“ řeknu s úsměvem, když se taky usměje na  svůj mobil s fotkou mě a jí, jak se líbáme. Bylo to tvrdé, ale nakonec to bude fungovat.

„Co to bylo? Dej mi ten telefon!“ Zaječí Spencer, když se pokusí dostat k Charlieho telefonu. Ale je moc malá. Jsem ráda, že má Charlie 186 cm. „Dej mi ten telefon!“ Zaječí ještě hlasitěji, když ho kopne kolenem do slabin. Hodí telefon mně, než padne v bolesti k zemi. Zaklapnu telefon a vložím si ho do kalhot, než se ho vůbec pokusí získat zpátky.

„Pořád ho chceš?“ Zeptám se s úšklebkem.

„Co to kurva bylo?“ Zeptá se nasraně.

„To… by mohla být fotka tebe, jak líbáš holku,“ řeknu s pokrčením ramen. „Nic velkýho. Jé, počkat, já zapomněla, ty ještě nejsi vyoutovaná. Ups!“ Řeknu předstíraně. „Fajn, takže dohoda zní takhle, bloncko, budeš se držet kurva dál od mojí přítelkyně a tahle fotka se nedostane ven. Nevím, jak by to vypadalo, kdyby celá škola zjistila, že jsi políbila Ashley Daviesovou, ale myslím, že ne dobře.“

„Ty jsi mrcha.“

„Děkuju,“ řeknu s uznalým úsměvem. „Zůstala bych, ale musím někam jít, setkat se s někým a nemluvě o fotkách, které musím nahrát,“ řeknu, když vytáhnu telefon z kapsy. „Takže očekávám, že zítra budou tyhle tabule vypucovaný. Jo, a jestli se pan Daniels zeptá, tak mu řekneš, že nastala nouzová situace a já musela jít domů.

„A co když ne?“ Zeptá se.

„No, zkus to a zjistíme to,“ řeknu a odcházím s Charliem pryč. Vím, že se neodváží nic říct, protože ví, že na ni nemám jen jednu věc, ale dvě. Takže je tak trochu zatlačená do koutu. Což není můj problém.

Mezitím hodím Charliemu zpátky mobil a plácnu si s ním. „Pošli mi tu fotku. A díky, Charlie.“

„Žádný problém, Ash, máš štěstí, že jsi mi na konci poslední hodiny napsala. Takže chápu to tak, že ta fotka je k vydírání?“

„Naprosto, ale nikomu to neříkej a tím myslím, nikomu. Především ne Megan. Opravdu nemám v plánu, aby se to dostalo ven. Je to jen k zastrašovacím účelům.“

„Chápu,“ řekne s úsměvem. Vždycky svým stoupencům můžu věřit, především proto, že nemají nikoho jiného, koho by následovali. „…takže bylo to dobré?“

- -

Vyjdu ven na parkoviště za Charliem a rozdělíme se, abych zjistila, že na mě u mého auta znovu čeká Kyla.

„Po škole?“ Zeptá se, když odemykám auto a obě nastupujeme.

„Už ne,“ ušklíbnu se na ni.

„A co to znamená?“

„To znamená, že mě už Spencer Carlinová nebude moc obtěžovat.“

„Ashley, co jsi udělala?!“

„Uklidni se, nevyhrožovala jsem jí nebo tak něco… jen jsem ujistila, že už mě nebude obtěžovat.“

„Přísahám Bohu, že jestli si udělala něco, abys ohrozila můj společenský status s mými přáteli, tak ti ublížím!“

„Uklidni se, tvoje vzácná reputace je v bezpečí,“ ujistím ji.

Jedeme zpátky domů jen kvůli tomu, abych ji vysadila u vchodových dveří.

„Ty nejdeš dovnitř?“

„Neé, musím se jít podívat na jednu svou přítelkyni,“ vidím, jak přede mnou vzdychne, když jí povím o Mac. „No tak, Ky, ty víš, že ji miluji, tak se takhle nechovej.“

„Jak myslíš, Ash, jednoho dne zjistíš, že není pro tebe. Jen počkej a uvidíš.“

„Díky za podporu,“ řeknu sarkasticky a vyjedu na silnici. Místo toho, abych jela k ní do školy, tak jedu k ní domů. Zaparkuji na straně vozovky a běžím přes trávník rovnou ke dveřím. Její rodiče nesnáší, když chodím po trávníku. Nemluvě o tom, že mě moc nemusí.

Zaklepu několikrát na dveře, jen aby mě přivítala máma Mac.

„Zdravím, paní Kingová, je Mackenzie doma?“ Zeptám se. Vidím, jak si mě prohlíží od hlavy k patě, jako obvykle a pak mi věnuje svůj nejlepší falešný úsměv.

„Jistě, je ve svém pokoji,“ řekne a zdráhavě mi dovolí projít okolo ní do jejího domu.

Zamířím nahoru do jejího pokoje, lehce zaklepu a hned poté vstoupím. Vstoupím do místnosti, jen abych ji našla sedět u počítače s nasazenými sluchátky. Neslyší mě. Tiše zavřu dveře a jdu k ní zezadu.

Ach, ty možnosti.

Přistoupím k ní zezadu a lehce ji políbím na šíji. Rychle v šoku z polibku trhne hlavou vzad a hlavou mě udeří přímo do nosu.

„Kurva!“ Zaječím a zoufale si držím nos. Žádná krev, jsem v pohodě. Jen to bolí.

„Do prdele, promiň, Ash,“ řekne, otočí se a sundá si sluchátka. Sednu si na její postel, když přijde ke mně a konejšivě mě hladí po tváři.

„Chybím ti?“ Zeptám se.

„Ty víš, že jo,“ řekne a posadí se na postel vedle mě.

„Omlouvám se za to onehdy,“ omluvím se… i když to vůbec nebyla moje vina.

„To je v pohodě,“ přijme mou omluvu, i když je to její vina. Ale já tu holku miluju, takže to nechám plavat.

„Chceš jít zpátky ke mně, kde budeme mít trochu soukromí?“ Zeptám se a položím jí na nohu ruku.

„Um, vlastně mám nějaké plány… je mi to opravdu líto, ale slíbila jsem několika kamarádům, že s nimi zajdu do nákupního centra,“ pravda, jak jsem mohla zapomenout, kamarádi v tomhle vztahu převládají nad přítelkyní. Alespoň z jejího pohledu.

„Dobře,“ vdychnu. „Hádám, že tě tedy zítra vyzvednu ze školy?“

„Jo, to zní perfektně, díky, Ash!“ Řekne zvesela, jako by se mě nic nedotklo. Mysleli byste si, že po roce je schopna ve mně číst.

„Dobře, no, možná budu mít zpoždění.“

„To je jedno.“

„Dobrá, no, dej mi pusu a uvidíme se zítra…“ řeknu a nakloním se. Dá mi rychlou pusu na rty a vrátí se rovnou k počítači.

„Miluju tě,“ řeknu na cestě ven.

„Taky tě miluju,“ zamumlá ledabyle.

Možná měla Kyla pravdu… možná si nejsme souzené. Ale dokud se to ‚možná‘ nestane absolutním, tak zůstanu se svou přítelkyní, kterou miluji a která mě také miluje.

Ale někdy si myslím, že důvod, proč o lásce pochybuji… je, protože k tomu existuje důvod.


Kapitola 5: Proč je tak návyková?

My všichni slyšíme říkat „jeden člověk může znamenat rozdíl“, ať už je to vaše máma, táta, učitelka, náhodný pobuda na Gerardově ulici… vždycky se najde někdo, kdo má potřebu to říct. Ale já tomu teprve musím uvěřit. Chci říct, že v elektronických volbách našeho příštího prezidenta to jeden hlas nezmění. V rozhodnutí, zda dát nebo nedat bazén na střechu naší školy, to jeden člověk nezmění. V hlasování, o zbavení se žluté žvýkačky v tom velkým sáčku sladkostí, to jeden hlas nezmění. Takže zatím mě nic nevede k tomu věřit, že jeden člověk může změnit něco tak velkého…

Následující den zastavím u školy a cítím se trochu lépe, chci říct, že mám Spencer Carlinovou z krku, mám zpátky svou přítelkyni a věci se zdají být dost v poho. Vystoupím z auta a zatím ještě nevidím Madison. Páni, tenhle den bude mnohem lepší, než jsem si myslela. Ale mám pocit, že něco schází.

„Ashley Daviesová, máš pěkný průser,“ zaslechnu za sebou hlas. Do prdele, zapomněla jsem na Meg. Ačkoliv se na ni pořád zlobím a mohu říct, že ona je naštvaná.

Otočím se obličejem k nikomu jinému, než ke své nejlepší kamarádce.

„Meg,“ řeknu, zatímco jdu dál směrem do své třídy.

„Ashley, můžu s tebou mluvit?“ Zeptá se přísně.

„O čem?“

„Ty-víš-kdo mi pověděl, co jsi včera udělala!“ Aha, víte… opravdu jsem nečekala, že Spencer to poví Megan, to ode mne pravděpodobně byla chyba.

„…nevím, o čem to mluvíš,“ řeknu nevinně. Bez dalšího slova mě vtáhne do prázdné chodby, takže si spolu můžeme promluvit.

„Co to kurva je, Ashey?! Ty ji vydíráš fotkou, kde se vy dvě líbáte? O co se snažíš?“

„Řekla ti taky, že vyhrožovala, že vyoutuje moji přítelkyni po celé její katolické škole?“ Zeptám se a vidím, jak Megan ztuhne. To očividně znamená ne. „Jo, myslela jsem si to. Příště musíš přemýšlet o tom, co ostatní lidé dělají a ne, co dělám já. Ty víš, že si nezačínám. Jsem mrcha, jen když se někdo tak chová ke mně.“

„No, nemusela jsi vytvářet fyzické důkazy!“

„Proč ne? Nemohla jsem využít tvoje malé tajemství ve svůj prospěch, tak jsem si vytvořila vlastní. Teď se nemusíš bát toho, že jsi chodila s nepřítelem svojí nejlepší kamarádky, protože teď to vypadá, že se svým nepřítelem chodím já.“

„Posloucháš se?! Ty víš, že to ublíží tvojí pověsti, stejně tak jako by ublížilo moje tajemství.“

„Naopak, moje drahá Megan, když to správně zaonačím, tak můžu prostě říct, že jsem dokázala oklamat nejoblíbenější holku ve škole, aby mě políbila. To v žádném případně mojí pověsti neublíží,“ řeknu mazaně. Možná jsem mrcha, ale jsem mazaná mrcha. Zakončím to úšklebkem, když se pokusím jít pryč a žít dál svůj život.

„Ashley, nedělej to…“ řekne a sevře mi paži. Otočím se, abych uviděla její nejlepší smutný výraz. Ví, že to na mě pokaždé zabere. Je to tak zatraceně smutné. Povzdechnu si a vrátím se k ní.

„Fajn, hele, neudělám nic, jen mi něco slib…“

„Co?“

„Opusť ji, běž od ní a prostě ji ignoruj. Už nikdy nechci slyšet o ní nebo o tvém vztahu s ní. Pokud jde o nás, tak jsi s ní nikdy nechodila, ani jsi ji neměla ráda. Udělej tohle všechno a já na všechno zapomenu, bude to, jako by se celá ta věc se vztahem nestala… domluveno?“

„…domluveno,“ odpoví tiše.

„Fajn, dobře, po hodině si se Spencer promluvím a povím jí o té dohodě. Pak se konečně můžeme pohnout dál, dobře?“

„Jo…“ odpoví tiše a já ji obdařím úsměvem a natáhnu ruku, aby ji chytla. Vklouzne rukou do mé a kráčíme do třídy.

Teď je vše zpátky v normálu.

- -

Koncem dne jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. A sledoval. Během poslední hodiny jsem na sobě mohla celou dobu cítit váhu dvou pronikavých modrých očí. Ale dnes se to zdálo být trochu jiné. Už nezírala, aby škádlila. Nemyslím, že si Madison vůbec uvědomila, že na mě Spencer zírá, ale já ano.

Ke konci hodiny jsem se rozhodla zůstat poblíž kvůli po škole, abych jednou provždy mohla tuhle záležitost vyřešit. Když zazvonil zvonek, tak se všichni studenti vyklidili a Spencer a já jsme byly sbalené, ale neodešly jsme.

„No, dámy, den druhý po škole, co budeme dělat? Jé, já vím! Věřím, že paní Ryersonová řekla, že potřebuje taky umýt tabule,“ řekne s úšklebkem. Až moc si to užívá.

Cestou z místnosti vyzvedneme pár kbelíků a vydáme se do třídy paní Ryersonové. I bez zaklepání nás uvidí a usměje se.

„No, tak vás tady nechám děvčata,“ řekne a odkráčí z místnosti. Nemám ponětí, kam tihle učitelé pořád chodí, ale zdá se, že odchází.

„…no, teď můžeš odejít,“ řekne Spencer, když začne s jednou z tabulí.

„Než to udělám, tak jsem s tebou chtěla o něčem mluvit…“ začnu a odložím kbelík k nohám.

„Co?“

„Hele, mluvila jsem dneska ráno s Megan a dospěly jsme k rozhodnutí. Jsem ochotna nechat všechno být, když ty taky. Tak trochu příměří. Ale háček je, že se budeš chovat, jako že jste ty a Megan spolu vůbec nikdy nechodily, i k samotné Meg. Jsem ochotna zapomenout na vydírání a smazat fotku, když necháš Megan a mou přítelkyni. Dohodneme se?“

„Když se nad tím zamyslím, tak jsem se moc bavila vymýšlením toho, jak ti to vydírání oplatit…“

„To je fuk. Domluvíme se, nebo ne?“

„Já nevím,“ pokrčí rameny, zatímco zůstává soustředěná na tu černou tabuli.

„Co myslíš tím‚ já nevím‘? Dala jsem ti dokonalou příležitost tohle všechno skončit a ty řekneš, že nevíš?“

„No, co když to nechci nechat být?“ Zeptá se, stále umývajíc tabuli. Chová se, jako bychom se bavily o naší oblíbené kapele nebo co. Neuvědomuje si, jaký dopad by pro nás mohla mít tahle konverzace v budoucnu?

„Proč bys to nechtěla?“ Zeptám se, nyní opravdu zaujatá její odezvou. Upustí z výšky pasu houbu do kbelíku a otočí se čelem ke mně. Pomalu ke mně beze slova přistoupí, ale s úsměvem ve tváři.

„Co kdybych ti řekla, že místo toho, abychom na všechno zapomněly, si chci všechno pamatovat?“ Cože?

„Co to znamená?“ Zeptám se s rizikem, že budu znít hloupě.

„Co když jsem ti opravdu chtěla udělat tohle?“ Zeptá se, pomalu se nakloní a přitiskne rty na mé. Tohle jsem nečekala, ale její rty… ach, její rty.

Rychle se odtáhnu, abych upřeně hleděla do těch jejích upřímných modrých očí. Místo toho, abych něco řekla, se nakloním zpátky a začnu jí líbání oplácet. Tohle je tak špatné, nemůžu si pomoc, ale myslím, že je to správné. Na jednu stranu, je mým největším nepřítelem… údajně, měla vztah s mou nejlepší kamarádkou… prý, a já mám přítelkyni, která mě miluje… doufaje. Ale vše, na co můžu myslet, je, jak její dlouhé blond vlasy voní, jak její rty chutnají po jahodovém lesku na rty, jak její tělo voní po drahém parfému, jak se její hebké ruce lehce dotýkají mé tváře a jak dokáže tahle holka být návyková.

Ale možná je tohle její plán. Přimět mě být na ní závislá. K čertu, tohle je nejspíš to, co provedla Meg. Přiměla ji propadnout jí jen jedním polibkem – nebo v mém případě dvěma. Možná je tohle všechno jen plán, aby mě přiměla chtít ji tak moc, že jí nemůžu ublížit. Chtít ji tak moc, že bych pro ni udělala cokoliv, nebo v mém případě, jí nic neudělala.

Ale pořád tu jsou všechna ta další možná.

Ta možná, která říkají, že mě má možná opravdu ráda, možná je tohle moc špatné, ale ona to chtěla celou dobu. Možná měla jen velký strach udělat cokoliv kvůli tomu, kdo je a co udělala.

Možná to opravdu chce tak moc jako já.

Ucítím její ruku opustit mou tvář a obě její ruce mě hladí po vnější straně stehen nahoru a dolů. Možná byla chyba vzít si na sebe sukni, když jsem vyběhla ze dveří do auta. Potřebuji se dostat pryč.

Protože, když se věci začínají zdát skutečné, tak to obvykle znamená, že jsou. A když se věci začínají zdát skutečné se Spencer Carlinovou, mým největším nepřítelem, tak to prostě nedopadne dobře. Tak to prostě je.

- -

Vlezu do auta a jedu přímo do školy Mac. V momentě kdy u ní zastavuji, uvidím, jak zamává svým kamarádům a vydá se ke mně. Kouknu do zpětného zrcátka a nevidím nic, než rozmazaný lesk na rty všude na mojí puse.

„Kurva…“ zamumlám si pro sebe, když se ho rychle snažím setřít, než to může Mac vidět.

„Ahoj, Ash,“ řekne, když nastupuje do auta.

„Ahojky… jak ses dnes měla?“

„Dobře,“ odpoví a čeká, až se rozjedu. No, díky za optání. Čím víc času trávím se svou přítelkyní, tím méně mám pocit, že k sobě patříme.

„Takže… Meg a já už se nehádáme,“ pokusím se začít konverzaci.

„Kdo?“ To je milé. Opravdu. Ani nezná jméno mojí nejlepší kamarádky.

„Megan. Moje nejlepší kamarádka.“

„Jasně. Nemám ji ráda. Odjakživa je do tebe zabouchlá,“ řekne Mac.

„Ne, není,“ odvětím. „Jsme jen dobré kamarádky.“

„Na můj vkus moc blízké.“

„No, neptala jsem se na tvůj názor.“ Řeknu trochu naštvaně. Nic, co by pár minut nemluvení nedokázalo spravit.

Po tiché jízdě domů mi Mac líbne pusu na tvář a nechá mě v autě. Po roce, co jsme spolu, byste si mysleli, že si budeme bližší, chci říct, že Meg a já jsme si pravděpodobně bližší než já a Mac.

No, na chvilku se v mysli vzdálím od své odměřené přítelkyně a znovu se soustředím na něco, na co se už nějakou chvíli snažím zapomenout. Spencer Carlinovou. Nevím, co to s ní je, ale mám spoustu otázek. Problém je, že se nemám koho zeptat. Meg jsem pověděla, že toho chci nechat a rozhodně o tom nechci říct nikomu z mých následovníků, Kyla by mi nevěřila a kdyby ano, tak by tu novinku během několika minut roztroubila, a no… Mac je vyloučena, protože je mojí přítelkyní.

Takže zbývá jen jeden člověk.

- -

Po rychlé zastávce u telefonní budky, kvůli získání adresy, projíždím okolí, dokud konečně nenajdu to místo. Dům Carlinů není tak velký, jak jsem si myslela, že bude. Obvykle jsou všechna oblíbená děcka nesmírně bohatá, podobně jako já, ale Spenceřin dům se zdá být jako průměrný.

Zaparkuji svůj kabriolet na obrubníku a kráčím k domu, klíčky mám v ruce – pro případ, že budu potřebovat rychle utéct a zaklepu na dřevěné dveře. Během několika vteřin se dveře pomalu otevřou a dveře otevírá vysoká blondýna, ale ne Spencer.

„Zdravím, můžu ti pomoci?“ Zeptá se.

„Jo, um, zdravím, je Spencer doma?“ Zeptám se a ona se na mě usměje. Jeden z těch úsměvů, který něco naznačuje, ale já nemám ánung, co.

„Jistě, pojď dál.“ Řekne a pustí mě dveřmi dál. „Spencer!“ Zavolá nahoru. Jak tu v trapném tichu stojíme a čekáme na Spencer, tak mám pocit, že mě její máma sleduje. Ve skutečnosti vidím, jak si mě prohlíží od hlavy k patě. A většina rodičů by si myslela, že jsem nějaký druh špatného vlivu, ale paní Carlinová se na mě jen usměje.

„Mimochodem, jsem Paula Carlinová, Spenceřina máma,“ řekne a natáhne ke mně ruku. Přesunu klíčky do své druhé ruky, takže si s ní mohu potřást.

„Ashley Daviesová, ráda vás poznávám, paní Carlinová,“ řeknu zdvořile. Být neoblíbená neznamená, že nemám vychování.

Když jde Spencer konečně dolů, tak ztuhne, jakmile mě uvidí, pak pomalu sejde zbytek cesty. „Ashley?“ Zeptá se.

„Čau,“ řeknu a vidím, že se Spencer koukne na svoji mámu a pak na mě. Zajímalo by mě, jak dlouho jí bude trvat, než jí to dojde.

„…jé!“ A je to tu. „Dám vám dvěma čas o samotě. Spencer, proč nevezmeš Ashley do svého pokoje a já vám přinesu něco na zub.“

„…dobře,“ odpoví váhavě Spencer.

„Jo a Spencer?“ Řekne Paula, což způsobí, že se zastavíme na schodech. „Nech dveře otevřené,“ zašeptá, ale já to přesto mohu slyšet. Bez dalšího slova pokračujeme po schodech dál do Spenceřina pokoje.

„Co tady děláš, Ashley?“ Zeptá se mě Spencer, když se rozhlížím po jejím pokoji.

„Já, uh… já…“ chystám se to vysvětlit, ale pak mě něco napadne. „Víš, skoro to vypadá, že tvoje máma ví o tvém malém tajemství,“ řeknu a vidím, že se Spencer vyhýbá očnímu kontaktu a hraje si s prsty. Jasná znamení, která ukazují, jak moc mám pravdu. „Panebože! Ví, že jo?!“ Uvědomím si.

„Do toho ti nic není,“ odštěkne Spencer, když si sedne na postel.

„Páni, to je novinka…“

„Co?“

„Poznala jsem holky, co si to přiznaly jen samy sobě, holky, co se přiznaly jen před svými přáteli a holky, co se přiznaly jen před svými přítelkyněmi, ale nikdy jsem nepoznala holku, která se přiznala jen rodině a ne svým kamarádům.“ Povím jí.

„Odvaha být jiná, ne?“ Zeptá se hypoteticky.

„A kdy jsi jí to řekla?“

„Proč jsi tady, Ashley?“ Zopakuje svou otázku a vzhlíží na mě z postele.

„No, myslím, že víš, proč jsem tu. Má to co dočinění se spojením tvých a mých rtů dnes po škole.“

„Nevím, o čem to mluvíš,“ řekne nevinně. Děláte si ze mě prdel?

„Spencer, obě jsme tam byly, nemá smysl lhát o tom, co se stalo. Je velmi malá šance, že mě přesvědčíš, že jsem blázen a že se to vlastně nestalo.“ Povím jí.

„Dobře, no, co ode mě chceš?“ Zeptá se, začíná být frustrovaná a vstane z postele.

„Co od tebe chci? Spencer, chci, aby ses vrátila v čase a nikdy mě nepolíbila, chci, aby ses vrátila a přestala mě mučit. Chci, aby ses vrátila a nikdy nechodila s Meg!“ Řeknu nahlas. Je mi jedno, kdo nás uslyší.

„No, to teď nemůžu udělat, ne?!“ Zeptá se hypoteticky. „Nemůžu se vrátit a něco změnit. A nezáleželo by na tom, kdybych mohla…“ řekne a jde ke mně blíž.

„Pročpak?“ Zeptám se, když se zakloním a založím si ruce.

„Protože…“ začne, ale nedokončí to, když se nakloní a začne mě líbat. Přišpendlí mě ke svému stolu a já můžu znovu na bocích cítit její ruce. Ale teď se mi stane, že jí líbání oplácím. K čertu s ní. Nevím, co to s ní je, ale předtím jsem to řekla a řeknu to znovu. Tahle holka je návyková. Ale něco mě pořád pálí v mysli.

Strčím ji na postel a lehnu si na ni, když se dál líbáme. Ale dál už to prostě nezvládnu. Měli jste někdy pocit, že máte v hlavě myšlenku a tu prostě nemůžete setřást, i když se hrozně moc snažíte? Na okamžik se odtáhnu a teď je přišpendlená ona a nemůže se hýbat.

„Proč jste se ty a Meg rozešly?“ Zeptám se a vidím, jak jí ztuhnou rysy. Její dýchání je nepravidelné a mohu říct, že se ve své hlavě snaží přijít na lež, ale nemůže. Právě, když se chystá odpovědět na mou otázku, tak se ozve rychlé zaklepání na dveře a ty se otevřou. Rychle od sebe odskočíme a postavíme se pár desítek centimetrů od sebe. Jo, takhle to není zjevné. Spenceřina máma stojí ve dveřích s tácem mrkve a dipu.

„Zdravím, děvčata,“ řekne pomalu, vědouc, do čeho vstoupila.

„Zdravím, paní C,“ odpovím s úsměvem, protože se zdálo, že Spencer stále ještě není schopna slova.

„Jen jsem si myslela, že bych vám trochu udělala radost,“ řekne a odloží tác na komodu vedle dveří.

„Děkujeme,“ řeknu a sleduju, jak za sebou zavře dveře, ale ne zcela. Povzdechnu si úlevou a posadím se na její postel. Nakonec se na mě podívá, ale pořád neví, co říct.

„Odpovíš mi na mou otázku, nebo ne?“

„Jsme každá jiná,“ řekne a rychle se mi rozkročmo posadí na nohy a chce na to jít znovu. Bez toho, aniž by mi dala čas se rozzlobit z její hloupé odpovědi, mě začne líbat na krku a zdá se, že jsem ztratila hlas.

„Sp-Spencer,“ podaří se mi říct, přestože mohu cítit, jak mi okusuje ucho.

„Ano?“ Zašeptá mi do ucha, čímž mi způsobí mráz po zádech. Bože, tohle je tak špatné.

„Proč jsi to udělala?“ Zeptám se znovu. Jde od líbání mého ucha znovu k mému krku přes tvář a zpátky ke rtům, kde ji znovu políbím.

„Vážně to chceš vědět?“ Zašeptá sexy hlasem.

„Mhm,“ odpovím, protože nemohu mluvit. Vraťte se později.

„…bylo to kvůli tobě,“ zašeptá a znovu mě líbá.

Jeden člověk to může změnit. Nikdy jsem nevěřila tomu rčení, až doteď.


Kapitola 6: Proč si musím vybrat?

Volby definují naše životy. Každá volba má nějaký dopad. Možná výběr vysoké školy bude mít dopad na to, jakou budete mít budoucnost. Možná výběr, jakou zmrzlinu si dáte po večeři, bude mít dopad na to, co se vám bude zdát. Nebo možná výběr, jakou holku budete milovat, bude mít dopad na vaše duševní zdraví. Volby nás ovlivňují každý den, ať se nám to líbí nebo ne. Některé jsou snadné, jiné… nejsou.

„…bylo to kvůli tobě,“ zašeptá a znovu mě líbá. Počkat, cože? Odtáhnu se od ní a přiměju ji přestat mě líbat.

„Cože?“ Zeptám se a ona ví, že to teď myslím vážně. Sleze ze mě a místo toho, aby se posadila, tak prostě stojí přede mnou.

„Slyšela jsi mě,“ prohlásí a teď je podrážděná, že nic nedostala. No moc-velká-škoda.

„Kdo se s kým rozešel? A proč?“

„Zdá se, že jste si s Meg hodně blízké, tak proč nejdeš a nezeptáš se jí,“ vyštěkne na mě. Fajn, páni. Děsivá blond kočka – tímhle způsobem si vybíjí vztek.

„Hele, všechno co chci, jsou nějaké odpovědi, protože mi nikdy nic neřekla a vše, co vím, je, že jednoho dne ke mně přišla, brečela a pověděla mi, že s tebou chodila.“

„Nic víc neřekla?“ Zeptá se Spencer s trochu jemnějším pohledem.

„Ne.“

„Aha…“

„Tak zasvětíš mě, nebo budu jen tápat?“ Zeptám se.

„Budeš tápat,“ odpoví Spencer. Myslela jsem si to.

Tak po tomhle jsem odešla. Uvědomila jsem si, že jestli mi to teď neřekne, tak bych to z ní mohla dostat jindy. Do té doby ji nenechám využít mě. Tak jsem šla domů a prostě se svalila na svou postel. Myslím, že potřebuji kvalitní čas pro Ashley, abych o tom všem popřemýšlela.

Fajn, takže z mého pohledu, tu máme dvě možnosti. První, Spencer a Meg spolu chodily, Spencer mě milovala, ale z nějakého důvodu chodila s Meg, nakonec se s ní rozešla a teď se mě snaží získat. Nebo druhá, Meg miluje mě, tak jak si myslí Mac a se Spencer se rozešla, když spolu chodily. A teď se jí Spencer za to, že ji odkopla, snaží oplatit tím, že dostane mě.

Tak jako tak jsou obě situace blbý.

A ani v jednom případě nemám tušení, co dělat. V první situaci bych nikdy nemohla chodit se svým největším nepřítelem a nikdy bych nemohla chodit s bývalkou mé nejlepší kamarádky. Že jo? Nemluvě o tom, že už přítelkyni mám. Se kterou jsem mimochodem už věky nemluvila. Nikdy mi nezavolá.

Ve druhé situaci si nemyslím, že bych někdy mohla chodit s Meg, chci říct, že ji nemám ráda tímhle způsobem a ve druhé situaci je Spencer mrcha, což dává větší smysl, protože mě už nějakou dobu nenávidí. Ale ta pusa mi nepřipadala předstíraná, způsob, jakým se mě dotýkala, mi nepřipadal předstíraný. Skutečnost, že to teď udělala dvakrát, mě nutí si myslet, že to není předstírané. Takže jsem dospěla k závěru.

Jsem totálně zmatená.

- -

Následující den ve škole se setkám se svými přáteli na našem obvyklém místě na dvorku a jako obvykle míjím oblíbená děcka. Ale teď si každý den všimnu, že na mě Spencer zírá, když jdu kolem. Zajímalo by mě, jestli to dělávala, zatímco chodila s Meg. Vlastně, když na to tak pomyslím, jsem překvapená, že mi předtím nedošlo, že Meg a Spencer spolu chodí. Meg vždycky byla na oběd někde jinde a vždycky po škole a o víkendech ‚neměla čas‘ a jakmile se rozešly, tak je zase zpátky ve hře.

Každopádně zpátky k mým přátelům. Posadím se vedle Meg a chovám se, jako by se nic nestalo. Právě teď nemám to srdce nebo kuráž, když na to přijde, abych Meg pověděla o mně a Spencer. Ne, že by existovalo ‚já a Spencer‘. Ačkoliv by mi to opravdu nevadilo. Vlastně by mi nevadilo znovu ji líbat. Hodiny. Celý den. Páni, vážně ji teď potřebuji políbit. Ale svůj chtíč a potřeby teď potlačím.

„Ashley, máme pro tebe překvapení!“ Řeknou Charlie a Stephanie s podporou celé skupiny. Je tu s námi dalších 6 lidí, ale ti lidé se každý den mění.

„Překvapení?“ Zeptám se s pozvednutým obočím. Nesnáším překvapení. Ohlédnu se po Megan a ona na mě zavrtí hlavou.

„Nemám s tím nic společného,“ řekne, jako by věděla, co ‚to‘ je. A ‚to‘ je něco, co se mi nebude líbit. Ach Bože, je to tu.

„Co je to?“ Řeknu lehce vyděšená.

„Jen počkej a uvidíš,“ řekne Stephanie a všichni sedíme u stolu a čekáme na to. Rozhlížím se kolem, abych zjistila, jestli je tam něco nebo někdo podezřelý, ale nemám štěstí. Asi po minutě všichni uslyšíme zapnout rozhlasový systém a rozléhat se školou ředitelův hlas.

„Dobré ráno, studenti, než začne školní den, rád bych oznámil seznam kandidátu do letošní studentské rady.“

Ach, prosím, neříkejte, že udělali to, co si myslím, že udělali…

Ředitel začne vyjmenovávat studenty na pokladníka, sekretářku a víceprezidenta. Naštěstí mé jméno ještě nezmínil, ale moc bych nedoufala. „…a nakonec v naší poslední kategorii máme dva kandidáty do voleb. Na školní prezidentku máme Ashley Daviesovou,“ kurva, já to věděla. „…a Spencer Carlinovou,“ no to mě poser. Tohle je naprosto v prdeli. Myslím, že mluvím až zkurveně moc sprostě. A tohle to dokazuje.

Zlostně hledím na své kamarády a pak se otočím čelem k mému současnému soupeři, Spencer Carlinové, která na mě zírá stejně tak. Tohle začne brzy být zajímavé. Mohu to cítit.

„Hej, lidi! Nechci být prezidentkou studentů!“ Zaječím.

„No tak, Ash,“ řekne Aiden, který se blíží k našemu stolu. „Co je na malém přátelské soutěži mezi rivaly?“ Zeptá se škádlivě.

„Sklapni, Aidene. Nesmála bych se, být tebou. Musíš si vybrat mezi volbou mě a volbou Spencer,“ připomenu mu a uvidím, jak mu povadne tvář. Je nahranej.

„Tss, s tím si nedělej starosti. Mezitím se nemůžu dočkat na tvou předvolební kampaň.“

„Velká škoda, že žádnou neuvidíš. Protože do toho nepůjdu. Jde jen o soutěž v popularitě a každý to ví.“

„Ale přemýšlej o tom, Ash, předtím volili jen oblíbený děcka, protože jen oblíbení kandidovali. Pokud budeš kandidovat, pomysli na to, kolik lidí tě bude volit. Loni volila jen polovina školy, protože druhá polovina nikoho volit nechtěla.“ Řekne Charlie.

„Takže?“

„No, volila jsi loni ty?“ Zeptá se.

„Ne.“

„Přesně! Když jeden z nás bude kandidovat, tak ho budeme volit!“ Poví mi.

„Na tom nesejde, nechci být prezidentkou,“ povím jim.

„Dobře, protože bys neměla šanci, i kdybys do toho šla,“ řekne Spencer přicházející ke mně zezadu se svou skvadrou. A ano, právě jsem řekla skvadrou. Zastřelte mě.

Otočím se a mohu říct, že Megan, Charlie a Steph se za mnou také postaví. „Odpal, Carlinová,“ povím jí.

„Máš strach trochu si zasoutěžit, Daviesová?“ Zeptá se Madison.

„Ach, nepochybuji, že bych ti v soutěži zmalovala zadek. Vše, co musím udělat, je vylepit plakát, na kterém bude ‚Volte Ashley Daviesovou… protože není Spencer Carlinová‘. Zvítězit nad tebou je snadné. Jen se mi do toho nechce. Tahle škola je zkorumpovaná.“

„Díky tobě,“ odporuje Madison. „Kdybys nechtěla tak moc tuhle školu rozdělovat, tak by to bylo mnohem lepší.“

„To si klidně namlouvej, Madison.“ Povím jí.

„Dobře, fajn, hele, nekandiduj proti mně. Stejně mi to je jedno,“ řekne Spencer.

„Ash, dovol mi připomenout ti, že jestli se vzdáš kandidování, tak Spencer ovládne školu bez boje,“ připomene mi Megan. Kurva, má pravdu. Bez kandidování jí to v podstatě věnuji. Podívám se zpět na své dychtivé přátelé, kteří čekají na mou odpověď. No, myslím, že zbývá udělat jen jednu věc.

Stoupnu si na lavičku u jídelního stolu, a pak na něj. Většina pohledů visí na mě, jako obvykle, takže tentokrát využiji ten čas, abych předala své poselství.

„Volte Ashley!“ Zaječím a mí kamarádi začnou jásat a tleskat. Shlédnu na Spencer, která má úšklebek na tváři. Jsem si jistá, že tohle celou dobu plánovala.

„Hra začala, Daviesová,“ poví mi.

„Hra začala, Carlinová,“ zopakuji s úsměvem. Vím, že bychom měly být nepřátelé a co se týče všech ostatních, tak jsme, ale mezi námi, hrozně moc ji chci.

- -

Takže během hodiny volna, kterou mám, se obvykle poflakuji s kamarády na dvorku, nebo jdu ven nakupovat, nebo tak podobně. Ale protože jsem dneska zjistila, že budu kandidovat na prezidentku, tak jsem se rozhodla odvést nějakou práci. Tak jsem šla rovnou do zadní části knihovny, abych načrtla nějaké plakáty. Mohu to dát svým kamarádům umělcům, aby udělali konečnou kopii. Chystám odložit své věci na jeden z velkých kulatých stolů, když spatřím tady vzadu další osobu. Obvykle je během hodin volna v knihovně mrtvo, ale teď ne.

Hádám, že se Spencer rozhodla také začít.

„Co tady děláš?“ Zeptám se a položím svou tašku na židli. Konečně vzhlédne a uvědomí si, že je s ní někdo další.

„Hodina volna,“ řekne a vzhlédne od své knihy.

„Nevěděla jsem, že máš teď taky hodinu volna,“ řeknu. „Pročpak tě nikdy nevidím?“

„Zůstávám v knihovně,“ poví mi. Nevím, jestli je to faktem, že je v knihovně, nebo tím, že je sama, ale zdá se teď být jiná. Méně kousavá, mohly byste říct.

„To je dost šprťácký,“ okomentuji to.

„Co tady děláš?“

„No, rozhodla jsem se začít na svých plakátech a drobnostech,“ povím jí. Vidíte, jak jsem říkala dřív, jsem zlá, jen když je někdo zlý na mě. Když jste milí, tak taky budu milá.

„Takže do toho skutečně jdeš?“

„Nemohla bych tě teď nechat jen tak vyhrát, ne?“ Zeptám se s úšklebkem. „I když mi bylo od určité blondýny striktně řečeno, že nemám šanci vyhrát.“

„Říká holka, která řekla svůj slogan, volte mě, protože nejsem Spencer Carlinová.“ Vrátí mi to a já se sama pro sebe usměji. To byla dobrá hláška. „Víš, kdyby nás právě teď někdo viděl, tak by to nejspíš odstartovalo nějaké drby. Chci říct, my dvě zdvořilé a tak…“ řekne Spencer. Teď je to, jako bych došla na rozcestí, mohla bych udělat něco nebezpečného a divokého, nebo bych to prostě mohla nechat být.

Kterou cestu si myslíte, že si vyberu?

„Vím o něčem, co bychom mohly dělat, co by taky odstartovalo drby,“ řeknu šibalsky a přišourám se k ní.

„…a to je co?“ Zeptá se, když hraje naši malou hru.

„Pojď se mnou a já ti to ukážu,“ řeknu, když seberu ze židle svou tašku připravena k odchodu s nebo bez ní.

„Já nevím…“

„Máš strach o své kamarády?“ Zeptám se a už vím odpověď. „Nejsi někdy unavená z utajování toho, kdo jsi i před sebou samou?“

Beze slova vstane, popadne svou knihu a tašku a následuje mě prázdnými chodbami. Přesně vím, kam jít.

„Ashley, kam to jdeme?“ Zašeptá Spencer, když ji vedu další chodbou. Konečně dojdeme k našemu místu určení a já vytáhnu z kapsy klíčky.

„To je ten kabinet, který jsme uklízely?“ Zeptá se mě Spencer. Vzpomínáte, jak mi pan Daniels dal tyhle klíčky? No, než jsem mu je vrátila, tak jsem se ujistila, že mám udělané náhradní. Otevřu dveře a strčím Spencer před sebe. Upustím tašku, zavřu za námi dveře a než vůbec jedna z nás stihne něco říct, tak ji přitlačím k jednomu z regálů a přitisknu rty na její. Tohle jsem chtěla udělat už od rána, kdy jsem ji spatřila. Vím, řekla jsem, že jí nedovolím, využít mě, ale možná já využívám ji.

Tiše zasténá, když rukama najdu lem jejího trička a začnu tam kreslit malé kruhy. Obejme mě nohama kolem pasu, když ji rukama zvednu za stehna. Zády je přitisklá k jednomu z regálů, nejspíš bolestivě, ale nestěžuje si. Rukama mě obejme kolem krku, chytne mě za hlavu a nakloní ji, takže mě může líbat na krku.

„Kurva…“ vydechnu, když ucítím, jak saje na mém citlivém místě. Tahle holka umí líbat. Vrátí se zpátky k líbání mých rtů a mohu cítit její jazyk v puse, jak si hraje s mým. Mé ruce si razí vlastní cestu k jejímu zadečku, zatímco její se mi zamotají do vlasů. Ano, tohle je naprosto špatné, tohle už jsme tu měli, ale je to tak příjemné. Položím ji a nechám ji stát na nohách, když se odtáhnu od jejích úst a začnu ji líbat na krku, zatímco si mé ruce hrají se sponou jejího pásku. Než ho mohu skutečně rozepnout, tak mě začne strkat vzad, dokud mě nestrčí, abych si sedla na židličku v rohu. Rozkročmo si na mě sedne a mé ruce se potulují pod jejím tričkem nahoru po opáleném bříšku, až se dostanou na její prsa.

Vzdychne trochu hlasitěji, nemůže si pomoci. Ušklíbnu se proti její puse, protože vím, že ani já si nemohu pomoci. Chystám se jít pod její podprsenku, když zarachotí klika. Obě se odtáhneme a zíráme na stále zavřené dveře.

„Zamkla jsi dveře?“ Zašeptá Spencer.

„Ne…“ zašeptám nazpět. Rychle se ze mě pokusí seskočit, ale její noha se zachytí o stoličku a obě spadneme na zem, já na ní. Dveře se otevřou a vidíme někoho, koho jsme nečekaly.

„Panebože!“

„Kylo!“ Řekneme obě současně.

„Panebožepanebožepanebože,“ opakuje pořád dokola. Vtáhnu ji k nám do kumbálu, zavřu dveře a tentokrát je skutečně zamknu. Zvednu stoličku a přinutím ji sednout si, ale pořád je jako v transu. „Panebože, prosím, neříkejte, že jsem právě viděla to, co si myslím, že jsem viděla!“

„Fajn, neviděla jsi to, co si myslíš, že jsi viděla,“ řeknu s úsměvem, ale ona na mě jen civí.

„Vy dvě jste… se rty… a rukama,“ snaží se zformulovat větu a naprosto selže. Ale viděla, co se stalo, což by mohl být problém.

„Kylo, poslouchej mě, nesmíš to nikomu říct,“ řeknu a položím jí ruce na ramena, aby se na mě dívala čelem.

„Vy dvě jste…?“

„Ne,“ odvětíme, Spencer a já společně. „My jen… já nevím.“ Snaží se Spencer vysvětlit. Že jí to jde.

„Spencer, nevěděla jsem, že jste…“ Kyla je zděšená.

„A takhle to necháme,“ řekne Spencer vážně a Kyla lehce ve strachu přikývne hlavou.

„Co tu vůbec děláš?“ Zeptám se.

„Paní Robertsová mi řekla, abych odsud vzala pár papírů. Nemůžu uvěřit, že jste vy dvě spolu,“ řekne, zatímco demonstrativně spojí prsty. „Myslím, že se vy dvě nesnášíte, nebo ne? Vím, že je Ashley pořád hnusná a stěžuje si, jak Spencer udělala tohle, Spencer udělala tamto…“

„Zmlkni, Kylo…“ zamumlám. Spencer na mě jen pozvedne obočí.

„A pak Spencer, Bože, Ashley je taková kráva, Ashley je taková coura… je to jako byste vy dvě neustále mluvily o sobě navzájem.“ Pokračuje Kyla a tentokrát se já kouknu po Spencer se zvednutým obočím. Ale co čekáte? Obě jsme známé, že se chováme jako mrchy. „… abych vám řekla pravdu, ani nevím, proč jsem tak překvapená, že jste vy dvě spolu. Nezmiňovala jsem se asi přede dvěma dny, že mezi sebou, holky, máte sexuální napětí?“

„My nejsme spolu,“ řekneme Spencer a já zároveň.

„Když to říkáte,“ řekne Kyla, vstane a vezme z regálu několik papírů. „No, půjdu do třídy. Čauky!“ Řekne a odejde tak, jak přišla.

„To bylo dost těsný,“ řeknu nahlas. Ve skutečnosti se mohl objevit někdo s půlkou mozku.

- -

Po zbytek dne se Spencer a já navzájem ignorujeme, kromě kradmých pohledů během páté hodiny. Protože jsme dnes pátou hodinu měly supl, tak jsme nebyly po škole a to je moc dobře, protože by to mezi mnou a Spencer nejspíš bylo divné. Buď to, nebo bychom se muchlovaly. Vsázím na to druhé. Místo toho, abych si s někým povídala, se vydám k autu, kde vidím, jak na mě už čeká Kyla.

„Máš ty vůbec ještě po škole trénink roztleskávaček?“ Zeptám se.

„Nacvičujeme během oběda od doby, co je Spencer na týden po škole,“ vysvětlí mi, když odemykám auto a nastupujeme.

„Takže příští týden máte trénink?“ Zeptám se, když nastartuji auto.

„Jo.“

„Dobře, pak můžeš jezdit domů s Aidenem, protože jenom na tebe nebudu každý den čekat do 16:30.“

„Necítím se milovaná,“ řekne Kyla sarkasticky. Vyjedu z parkoviště a jedu naší běžnou cestou ke škole Mac. „Kam to jedeme?“

„Kam si myslíš, že jedeme? Jedeme vyzvednout Mac,“ povím jí. Dělám to skoro každý den několik měsíců a ona se to pořád nenaučila. Trochu pomalá?

„Počkat, ty se scházíš se Spencer a Mac zároveň?“ Dobře, dokážu vycítit, kam tahle konverzace vede.

„Nejsem se Spencer,“ povím jí znovu a snažím se změnit téma.

„Ashley! Dneska v kumbále ses s ní chystala vyspat a teď jedeš vyzvednout svou přítelkyni ze školy! Ty nevidíš, co je na tom špatně?!“

„Kylo, nepleť se do mých záležitostí. Navíc ani Mac nemáš ráda!“

„A? To neznamená, že si zaslouží být takhle podváděná! Nemůžeš mít dvě přítelkyně, Ashley!“

„Spencer není moje přítelkyně!“ Zakřičím, když zajedu na parkoviště. U nich ve škole ještě ani neskončili. Vždycky končí asi o deset minut déle než v mé. A protože dneska nejsem po škole, díky které bych měla zdržení, tak jsem tu brzy.

„Ash, ty víš, že to není správné, ať už chodíš se Spencer nebo nechodíš.“

„Hele, já prostě nevím, co mám dělat!“

„No s jednou z nich to skonči!“ Řekne Kyla, jako by to bylo zřejmé.

„…se kterou?“

„Já nevím!“

„Chci říct, že Mac miluji, je moje přítelkyně a jsem s ní věčnost. Ale Spencer, je nová, je jiná, je jako já, jen oblíbená, ale nikdo o ní neví…“

„…a kdo vlastně ví o Mac?“ Zeptá se Kyla a snaží se na něco poukázat.

„Jo, já vím. Proč jdu vždycky po lesbičkách, co to drží v tajnosti?“ Zeptám se hypoteticky.

„Protože se ráda muchluješ v kabinetech…?“ navrhne Kyla žertovně.

„Moc vtipný,“ řeknu sarkasticky.

„Dobře, no, ať uděláš cokoliv, udělej to brzy, čím déle to bude trvat, tím to bude horší.“

- -

Dobře, podívejte se na to takhle, jak moc se mi líbí být mrcha, tak opravdu snadno dokážu cítit vinu. Například teď. Kyliina řeč o 'chození se dvěma holkami je špatné' na mě tak trochu zapůsobila. Ale co si mám kurva počít? Spencer, Mac, Spencer, Mac, Spencer, Mac. Dvě hodně rajcovní holky, jen jedna velmi rajcovní Ashley.

Dojedeme ke škole Mac a já ji vidím stát poblíž a povídat si s jejími přáteli, jen aby zabila nějaký čas.

„Tak se s ní hodláš rozejít teď nebo později?“ Zamumlá Kyla, když sledujeme, jak si Mac dává na čas s loučením se svými kamarády.

„Dej mi jediný důvod, proč bych měla…“

„Tvoje sestra a nejlepší kamarádka ji nemají rády, její kamarádi o tobě ani nevědí a… nepolíbila bys Spencer, kdyby bylo ve tvém vztahu všechno v pořádku.“

„…řekla jsem jeden,“ řeknu naštvaně.

„No tak, Ash, nebuď jednou z těch holek,“ prohlásí Kyla.

„Jednou z jakých holek?“

„Holek, co podvádí svoji přítelkyni, nebo přítele, protože si myslí, že jim to projde.“ Možná má pravdu. Možná má se vším pravdu. Se Spencer, láskou, se vším. Možná je čas to změnit.

Změny jsou těžké, ale to neznamená, že mě to osvobozuje od toho je udělat. Jen je to pro mne prostě mnohem těžší.


Kapitola 7: Proč nefandíme roztleskávačkám?

Co je potřeba ke zlomení něčího srdce? Podvést ho? Lhát mu? …nebo ho odkopnout? No, dovolte mi říct vám, že to poslední bude určitě přidáno do pořadníku dnešního dne. Ale zajímalo by mě, je možné někomu zlomit srdce polibkem? Dotykem? Sexem? Co je vlastně zapotřebí, abyste někomu zlomili srdce?

Potom, co jsem vysadila Kylu doma, jsem se rozhodla vzít Mac do parku. Tohle by mohlo být trochu drsné a hádám, že pokud budeme v parku plném malých dětí, pravděpodobně tu bude méně povyku.

„Tak, o co jde?“ Zeptá se Mac, když vejdeme do parku a posadíme se na lavičku.

„Co tím myslíš?“

„No, jsme v parku, nic nemáme v plánu, tak je očividné, že chceš o něčem mluvit… tak to vyklop,“ řekne a mne mi uklidňujícím způsobem paži. Tím mi nepomáhá. Nesnáším to, jak si teď vybere být starostlivou přítelkyní. V okamžiku, kdy se jí rozhodnu zlomit srdce, se zázračně stane pozornou. Život je na prd. Nesouhlasíte? Ne, já myslím, že ano.

„…Mac, víš, že tě miluji, že jo?“

„Mhm.“

„No… jenže… myslím si…“ kurva, ani to právě teď nedokážu říct.

„Co?“

„…jen si myslím, že bychom se měly… rozejít,“ řeknu tiše, když se vyhýbám jakékoliv šanci podívat se jí do očí. Přesně jako při strhání si náplasti, chci to mít rychle za sebou.

„…je to kvůli mým kamarádům?“ Zeptá se a já mohu slyšet, jak jí začíná kolísat hlas. Ach Bože, nesnáším, když tohle dělá. Cítím se díky tomu hrozně provinile. „Protože jestli ano, tak tě jim mohu představit…“

„Mackenzie, není to jen kvůli tomu… je to kvůli všemu. Je to skutečnost, že i po roce, když tě políbím zezadu na zátylek, tak mě sejmeš do nosu, nebo jak nezáleží na tom, se kterými kamarády tě seznámím, nemají tě rádi a ty nemáš ráda je… a… je toho prostě spousta…“

„…je …je v tom někdo jiný?“ Zeptá se ve strachu.

„Co? Ne… ne…“ řeknu. No, jo, někdo je, ale nemá smysl takhle jí ublížit. No, nevím, jestli bych Spencer nazvala ‚někým jiným‘. Chci říct, jo, bylo to ve třídě, dvakrát, v její ložnici, v kumbálu. Myslím…

„…kdo to je?“ Zeptá se, protože očividně prokoukla můj poker face.

„…nikdo jiný není. Prostě jsme se potom, co jsme spolu rok, nikam v našem vztahu neposunuly a já takhle prostě dál nemůžu. Není to fér ani k jedné z nás…“

„Ale Ash, to můžeme změnit, můžeme na tom zapracovat… nemůžeme?“ Zeptá se, když je na pokraji pláče.

„…nemyslím si, že můžeme.“ A to je prostě pravda.

- -

Posledních pár dní bylo přinejmenším rušných. Se Spencer jsem vůbec nemluvila a Mac se mnou mluvit nebude. Neviním ji, ale nechtěla jsem, aby to bylo takhle. Naštěstí je tohle období v roce pravděpodobně mým oblíbeným.

„Víš, jaké je období v roce?“ Zeptám se Meg, když se k ní blížím a sedám si vedle ní k našemu stolu.

„Hm, no, hádám, jelikož není prosinec, tak není čas Vánoc,“ řekne žertovně.

„Ne, moje naprosto nejlepší kamarádko na celém širém světě. Tenhle víkend je našim oblíbeným obdobím v roce…“ kromě Vánoc.

„Je…?“ „Ano!“ Řeknu vzrušeně. „Je čas každoroční soutěže v roztleskávání!“ Řeknu a Meg vydá vzrušený výkřik. Takže každý rok se koná několik hodin cesty od naší školy soutěž v roztleskávání. Přivádí týmy roztleskávaček z celé země. Teď se nejspíš ptáte, proč jsem tak natěšená? Nejsem roztleskávačka. Ano, to je pravda, nicméně každý rok do města přijedou nejrajcovnější holky v nejkratších sukních, dělající provaz a vy si myslíte, že bych si to nechala ujít? To si pište, že ne. A protože je Kyla v týmu roztleskávaček, já a Meg máme záminku jet s ní a okukovat sexy holky. Ponižující? Ano. Zklamání? To rozhodně ne.

A jelikož jsme se letos Mac a já rozešly, měly bychom obnovit naši malou hru.

„Tak jsem si myslela, že bychom tenhle rok mohly rozšířit pravidla pro hodnocení,“ povím Meg.

„Ano, rozhodně!“ Řekne natěšeně. „Můžeme si je znovu projít?“

„Ano, musíme. Fajn, takže 50 bodů za políbení holky, 100 bodů za to, dostat se na druhou metu, 500 bodů za vyspání se s ní a 1000 bodů, když je to roztleskávačka z naší školy. Samozřejmě to musí být prokazatelné. Jo a dvojnásob bodů, když je hetero.“ Řeknu. Fajn, tak vím, že 1000 bodů je hodně, ale nikdy jsme nespaly s holkami z naší školy. Už o nás ví a nechtějí riskovat.

„To zní dobře. Kdy odjíždíme?“

„Zítra po škole. Je to celý víkend a vracíme se v neděli odpoledne. Jakmile v neděli udeří poledne, tak hra končí.“

„A co přesně vítěz získá?“ Zeptá se zvědavě.

„No…“ protahuji to. „Nejen vítěz dostane chlubící práva na celý rok, ale taky získá bezplatnou laskavost od druhé holky…“ líčím. Opravdu nejsem tak skvělá v přemýšlení na místě. „Dohodnuto?“

„Dohodnuto.“

„O co jde?“ Zeptá se Kyla, když se k nám ona a Aiden blíží.

„O nic,“ řekneme společně. „Jen se bavíme o soutěži roztleskávaček o tomto víkendu,“ vysvětlím.

„Panebože! Nejste lidi nadšený? Celý víkend na hotelu prakticky bez dohledu.“

„Slyšela jsem,“ řekla jsem. Kyla ví, že Mag a já tam vždycky jedeme. Taky ví, že tam jezdíme a využíváme ji jako záminku, jen abychom očumovaly holky. A já vím, že ví o naší malé hře, ale rozhodla se předstírat, že ne. Taky bych předstírala, kdybych byla na jejím místě. Je to potenciální poznamenání.

„Kylo!“ Zavolá ji někdo. „Pojď, musíme jít na trénink,“ řekne Madison, když přichází ona a Spencer ve svých uniformách. „Ahoj, Aidene,“ pozdraví ho Madison. „Úchylačky,“ pozdraví nás.

„Couro,“ řeknu v odpověď a obdržím nazlobený pohled. „Taky jste holky tak natěšené ze soutěže, jako já?“ Zeptám se s úšklebkem. Madison vždycky nesnáší, že jedu.

„To myslíš vážně? Ani nevím, proč jedeš! Ani nepodporuješ naši školu,“ řekne Madison.

„Počkat, ty jedeš?“ Zeptá se Spencer.

„Jo, jedeme,“ řeknu a poukazujíc na Meg a sebe. „Vždycky se jedeme dívat na soutěž roztleskávaček.“

„Aha,“ řekne Spencer překvapeným tónem.

„Samozřejmě mají postranní úmysly.“ Dodá Aiden.

„Aha…“ řekne Spencer trošku zklamaně.

„Jo, to je fuk, jen se drž dál od našeho týmu,“ řekne Madison.

„Bez obav, tebe nebo tvýho týmu bychom se nedotkly ani metrovým klackem,“ řekne Megan. Místo toho, abych poslouchala jak se Madison a Megan dál hádají, sleduji Spencer. Pořád si nejsem jistá, jak na tom jsme. Nikdy nevíte, ale možná tenhle rok budu mít možnost získat těch 1000 bodů. Vlastně 2000, protože je ‚hetero‘. Ale nemyslím si, že bych mohla… no, mohla, ale pak bych musela mít povinnost dokázat Meg, že jsem s ní spala, pomocí fotek. A Meg ani nic neví… takže hádám, že to prostě nepřipadá v úvahu.

„Krávo!“ Poslouchám, jak Megan ječí na Madison.

„Děvko!“ Zaječí Madison nazpět. Jak to takhle vystupňovalo?

„Dobrá, je čas jít,“ řekne Spencer a táhne s sebou Madison a Kylu pryč.

„Bože!“ Zaječí Meg frustrovaným tónem. „Prostě se mi dostává tak pod kůži! Víš?“ Zeptá se hypoteticky. Vidím, jak Spencer tahá Madison pryč, ale každých několik sekund se jí podaří na mě krátce pohlédnout.

„Jo… já vím.“ Ale znovu, nemyslím si, že mluvíme o stejném člověku.

- -

„Cítíš to?“ Zeptá se Megan, když vstoupíme do vstupní haly našeho pěkného hotelu a sledujeme, jak prochází roztleskávačka za roztleskávačkou.

„Cítím co?“

„Roztleskávačky,“ odpoví.

„Jo ták…“ odpovím a obě sledujeme obzvláště sexy roztleskávačku projít kolem nás. Podíváme se na sebe navzájem a pak opět na ni.

„Čas zaregistrovat se,“ řekneme obě současně. Zamíříme k recepci a stojíme v řadě za skupinou roztleskávaček všech ze stejné školy. Právě, když se chystají otočit k odchodu a my se jdeme registrovat, rozpoznám jednu z nich.

„Mac?“

„Ashley…“ řekne a zastaví se v chůzi. „Co tady děláš?“

„Já… fandím Kyle v soutěži.“ Zalžu. Fandění pro roztleskávačky. Jak je to hloupé?

„Aha…“ já vím, že řekla ‚aha‘, ale taky vím, že mi nevěří. „Musím jít,“ řekne rychle a prostě odejde. Zapomněla jsem, že je roztleskávačka. To je fuk, bylo to dost trapné. Megan mi věnuje pohled, kterým se snaží říct, ‚zapomeň na to‘ a šťouchne do mě a jdeme se zaregistrovat. Vidím za pultem ženu a musí jí být nanejvýš lehce přes dvacet, dlouhé blond vlasy, krásná tvář a dovolte mi říct, cvičení dělá mistra.

„Dobrý den, vítejte v hotelu Royal Suites, jak vám mohu pomoci?“

„Dobrý den, mám dvě rezervace na jméno Daviesová,“ povím jí, ona něco naťuká a čte mou rezervaci.

„Ach ano, tady to je, jeden dvoulůžkový pokoj,“ deklamuje. Počkat, dvě postele?

„Počkat. To musí být nějaká chyba. Zarezervovala jsem dva jednolůžkové pokoje,“ objasňuji a ona znovu kontroluje rezervace.

„Omlouvám se, ale mám vás tu napsanou jako dvoulůžkový pokoj,“ informuje mě. Čas zapnout Daviesovic kouzlo. Ušklíbnu se na Mag a ona to pochopí.

„Hele, omlouvám se za změnu tématu, ale vypadáte tak neuvěřitelně mladě, budete tento víkend v soutěži roztleskávaček?“ Zeptám se ve snaze zapracovat svým kouzlem. A vidím, že funguje, zčervená a já pohlédnu dolů na její jmenovku.

„Já? Ne,“ směje se.

„Cameron? Že? Nemám v úmyslu dělat potíže tak krásné holce, jako vy, ale jsou zde jiné pokoje, se kterými bychom mohly udělat výměnu?“ Zeptám se. Na chvíli se usměje a pak se vrátí do reality a kontroluje svůj počítač.

„Omlouvám se, ale vypadá to, že máme na tento týden plno vzhledem k tomu, že je soutěž a tak…“

„…dobře, myslíte, že byste mohla prohodit pár věcí a dát mě a mou kamarádku do pokojů, o které jsme žádaly? Vím, že toho žádám mnoho, ale jsem si jistá, že to dokážete zařídit. Jsem si jistá, že dokážete hodně věcí…“ řeknu prohnaně a ona nabere barvu rajčete.

„Um… nechte mě zjistit, co mohu udělat,“ řekne tichým hlasem, nechtěly bychom být přistiženy, že? Trochu nervózně se dívá do počítače a já mrknu na Megan, která ví, jak pracuji.

„Tady to máte, slečno.“ Řekne Cameron a strčí mi dva karetní klíče. „Jednolůžko pokoj 317. A další jednolůžko pokoj 318,“ dokonalé. Ale tohle taky znamená, že dva jiní lidé budou vyšplouchlí. Dobře!

„Jé, Cameron, jste zachránkyně životů.“ Řeknu s úsměvem. „Hrozně moc děkuju.“

„Velice rádo se stalo.“

„Nebojte se někdy zastavit. Číslo mého pokoje znáte,“ řeknu s mrknutím a Megan a já odejdeme.

„Tenhle víkend bude zábavný,“ zdůrazní Meg.

- -

Potom, co dáme věci do našich pokojů a trochu se upravíme, zamíříme dolů do konferenčního sálu, abychom udělaly malý brzký průzkum. Sedneme si na pár sedadel vzadu a rozhlížíme se. V sále můžeme vidět stovky roztroušených holek. Pravděpodobně je tu asi 15 týmů a tohle je jen ranní skupina. Naštěstí naše ani Macina škola v téhle skupině nejsou. Myslím, že přijdou na řadu později. Mezitím mám v úmyslu využít každé minuty s těmito nádhernými holkami.

„Hej, jdu-“ otočím se k Meg, ale uvědomím si, že už je pryč a mluví s jinou holkou. Stejný nápad, jaký jsem měla já. Vstanu a razím si cestu k nejbližší holce, která je sama. Vidím malou drobnou blondýnu sedící samotnou s nasazenými sluchátky.

„Nebere tě roztleskávání?“ Zeptám se, sedám si vedle ní a ona se ke mně otočí se zmateným obličejem.

„Cože?“ Zeptá se a sundává si sluchátka.

„Nebere tě roztleskávání?“ Zopakuji.

„Ach, ani ne, jsem v týmu jen kvůli mým kamarádkám,“ řekne a já přikývnu.

„Jsem Ashey.“

„Riley,“ odvětí. „Takže, Ashley, protože tu nejsi v uniformě roztleskávačky, tak hádám, že taky nejsi roztleskávačka, nebo okukuješ další týmy,“ hádá.

„Tak trochu obojí,“ odpovím. Bod za dvojí význam.

„Vážně? Zdá se, že máš ve svých prioritách jasno,“ řekne s úšklebkem. Je lesba.

„Hm, to rozhodně“ řeknu s mrknutím a ona trochu zčervená.

„Co ráda děláš, Riley, kromě roztleskávání,“ zeptám se.

„To bys nechtěla vědět…“ řekne koketně. Trefa do černého.

„Chtěla.“

„No, uh, víš, nejspíš tohle celé ještě tak deset minut nezačne. Možná bych ti mohla ukázat, co dalšího ráda dělám…“

„To mi zní jako plán,“ řeknu a obě vstaneme. Vezme mě za ruku a vede mě dozadu hlediště. Po cestě uličkou mrknu na Meg, která se pořád snaží získat svou holku. Dojdeme dozadu, kde je vchod, ale místo odchodu, mineme dveře a ona mě táhne opačným směrem do potemnělého schodiště. Opře se o zeď, přitáhne si mě k sobě blíž a bez zaváhání se naše rty potkají a narazí do sebe. Trochu si to pozměním a přitáhnu si ji na sebe a opřu se o zeď.

Lehce položím ruce těsně pod její uniformu roztleskávačky a čekám, abych zjistila, jak bude reagovat. Jestli se dotkne mých rukou, tak to znamená, že nechce zajít dál, než je líbání, ale jestli neudělá nic, tak to budu chápat jako příležitost, abych šla dál. Po několika sekundách necítím, že by mě něco zadrželo, tak svou ruku pomalu sunu dál a dál pod její tričko, zatímco mě dál líbá.

Po několikaminutovém muchlování vytáhnu telefon a držím ho a doufám, že si toho nevšimne. Prolíbává si cestičku k mému krku a já udělám fotku. Paráda. To je jistých 100 bodů.

„Riley Carlsonová, dostavte se na jeviště, Riley Carlsonová,“ ozve se z rozhlasového systému hlas. Vytáhnu z pod jejího trička ruce, když se odtáhneme.

„Povinnost volá,“ poví mi, když si upravuje vlasy a make up. Všechny roztleskávačky jsou stejné. Dá mi rychlou pusu a nechá mě u schodů samotnou. Po několika minutách posbírám své myšlenky a jdu zpět do hlediště, kde najdu sedět zpět na svém místě Meg.

„Nic?“ Zašeptám, když sledujeme, jak jedna střední škola dělá svou přípravnou rutinu.

„Hetero,“ zabručí Meg. „Ty?“

„Pár bodů mám…“ řeknu, když pozoruji Rileyinu skupinu, jak na pódiu tancuje či co. „Příště budeš mít víc štěstí.“

- -

Po tom, co první skupina skončí, následujeme nějaké holky ven ze sálu a snažíme se zpracovat nějaká nová děvčata.

Podařilo se mi dostat pár dalších holek, ale nic velkého, jen líbání a druhá meta. Celá ta záležitost se sexem obvykle nejlépe funguje večer, když jsou holky dlouho vzhůru. Viděla jsem, jak Megan dostala pár holek, ale nevím, jak daleko se s nimi dostala. Obvykle si do poslední minuty necháváme body pro sebe. Je to tak lepší.

Takže, večer děláme to, že zamíříme do baru, do kterého večer chodí většina drsných roztleskávaček. Obvykle je snadné dostat do postele ty divoké, protože pijí. Ale takhle strávíme náš páteční a sobotní večer Meg a já. Ukážeme se spolu, ale odcházíme odděleně. Jakmile se dostaneme do klubu, tak objednáme pár drinků a myslím, že už vidím cíl svého večera.

„Zamluvená,“ řeknu Meg, když kývnu směrem k holce.

„Je celá tvoje,“ řekne Meg, když také vidí další holku. Na jeden zátah do sebe klopím panáka a razím si to na taneční parket. Jenže jsem někým zastavená.

„Hey, chceš si zatancovat?“ Zeptá se mě hluboký hlas. Vzhlédnu a vidím, jak do mě dělá nějaký kluk. Pravděpodobně je odsud a ví, že je tu soutěž v roztleskávání. Pravděpodobně dělá totéž co já.

„Nemám zájem,“ řeknu a projdu kolem něj k holce, která se brzy objeví v Girls Gone Wild, jestli ještě bude pít.

„Ahoj, jsem Ashley.“ Zaječím skrze hudbu. Zpomalí v tancování a pohlédne na mě.

„Jennifer,“ zakřičí nazpět.

„Chceš si zatancovat?“ Zakřičím a vidím, jak se ohlédne po kamarádkách, která se začaly hihňat.

„Ne, díky,“ zakřičí a otočí se ke mně zády. Jo, odmítnutí bolí jako svině.

„Myslím, že je na kluky,“ zakřičí někdo za mnou. Otočím se a uvidím nějakou holku, co neznám, ale jestli se mnou mluví, tak mám automaticky šanci.

„Taky si myslím,“ odpovím s úsměvem. „Ashley,“ znovu se představím.

„Jo, slyšela jsem. Jsem Kelly,“ řekne.

„No, protože jsem bez partnerky. Byla by šance, že si chceš zatancovat?“

„Ráda,“ odvětí a pro lepší pocit jde ke mně blíž.

- -

Asi o půl hodiny později jsme Kelly a já protancovaly noc. Jede po mně, což mi vyhovuje. Vidím, jak si dává pár vlasů za ucho a snaží se setřít si pot z čela.

„Hej, chceš se zchladit?“ Zeptám se a ona jen přikývne, ví, že nemá smysl snažit se překřičet hudbu. Vezmu ji za ruku a vytáhnu ji ven z davu, jdeme přes ulici zpátky do mého hotelu.

„Ty jsi ubytovaná tady, že?“ Zeptá se.

„Jo. Rozhodně,“ odpovím.

„Dobře, protože si nemyslím, že se dneska večer chystám plížit do hotelu,“ řekne, dál mě nechává táhnout ji za sebou.

„Tak co máš na dnešní večer v plánu?“ Zeptám se lstivě, když se blížíme ke dveřím a já vytáhnu klíč od svého pokoje.

„Nevím, co kdybys mi to řekla ty…“ řekne s úšklebkem. Projedu svou kartu a otevřu dveře, ale nejsme v mém hotelovém pokoji. Jsme někde jinde. Otevřou se dveře a vstoupíme do velké místnosti a já si všimnu, že jsme tam jediné.

„Co si třeba zaplavat?“ Zeptám se, když jí ukazuji bazén. Voda září a vypadá naprosto lákavě.

„Plavat?“ Zeptá se pochybovačně. Táhnu ji za ruce k bazénu a snažím se ji přimět, aby do toho šla. „Nevzala jsem si plavky.“

„Jé, to je velká škoda…“ řeknu s nestoudným úsměvem. „Ale neboj, já si svoje taky nevzala.“ Řeknu, když pustím její ruce a přetáhnu si tričko přes hlavu. Rozepnu si zip od riflové sukně a pohodím oblečení na podlahu. „Jdeš?“ Zeptám se, když zamířím k odrazovému můstku napůl nahá. Vidím, jak si rychle serve tričko a džíny a jde ke mně blíž. Vyleze na odrazový můstek vedle mě a já se nakloním pro pusu, ale než se do toho příliš zabere, tak se odtáhnu a ponořím se do vody a téměř nezčeřím hladinu.

Jakmile se znovu vynořím, tak uvidím, že se noří do vody hned vedle mě. Plavu stranou, abych mohla stát na trochu hlubším konci mělčího konce s vodou jen těsně pod krkem. Jen co si udělám pohodlí, vidím Kelly plavat přímo před sebou.

„Je ti teď příjemně? Jsi zchlazená?“ Zeptám se tiše, když je jen centimetry od mého obličeje.

„Moc,“ odpoví.

„Dobře, tak se můžeme dostat k tomu, proč jsme sem skutečně přišly.“

„A to je co?“ Zeptá se.

„Tohle,“ řeknu hlubokým hlasem, když přitisknu rty na její a prohodím naše pozice, takže ji mohu přitisknout ke stěně bazénu. Jen co ji mám tam, kde ji chci mít, přesunu ruce dolů přes její prsa rovnou ke kalhotkám, které má stále na sobě. Ponořím ruku dovnitř a bez váhání do ní vniknu dvěma prsty.

„Ashley,“ zasténá mé jméno, když pokračuji ve své rozdělané holce. Ta slovní hříčka nebyla zamýšlená. K čertu, z koho si dělám srandu? Rozhodně byla zamýšlená.

Teď je jen problém, jak získat důkaz téhle celé věci. Mám sex s nějakou holkou v bazénu o půlnoci a můj telefon je na druhé straně místnosti s mým oblečením. Hm, co s tím, co s tím.

Počkat, to je fuk, myslím, že odpověď právě vešla. Přichází Meg za ruku se svou holkou, nejspíš se stejným nápadem, jako já, ale hned jak ona a její malá kamarádka zaslechnou Kelly sténat mé jméno, tak na místě ztuhnou a já se jen rychle podívám na Meg. Kelly taky ztuhne, když si všimne, že teď máme publikum.

„Do prdele,“ zamumlá, když mě odstrčí a plave k žebříku.

„Uh… promiň,“ řekne Megan a táhne svou holku od bazénu. Teď je příliš pozdě, chvíle byla zničena.

„Měla bych jít,“ řekne Kelly a rychle jde k místu, kde jsme upustily své oblečení. Popadne volný ručník a začne se rychle utírat. Vylezu z bazénu, abych udělala totéž a jakmile jdu k ní, tak už je oblečená.

„Za to se omlouvám,“ řeknu jí, když se utírám.

„S tím si nedělej starosti. Možná bychom v tom mohly pokračovat jindy…“ vytáhne ze své kabelky kousek papírku a napíše na něj své číslo. „Zavoláš mi?“

„Jasně,“ řeknu, vezmu si papírek a držím ho mezi prsty, aniž bych se podívala na číslo. Mrkne na mě a vykročí ke dveřím a nejspíš domů. Ihned, co se dveře zavřou, tak zmačkám ten kousek papírku a hodím ho na podlahu. ‚Zavoláš mi později‘ nedělám. Obleču se a vydám se zpět do svého pokoje, nikdo tak nic nepozná. Nejlepší na tomhle celém je, že když mě Meg viděla, tak nepotřebuji důkaz. Vidina vrytá do její hlavy je dost na to, abych dostala body a obě to víme.

Rychle se vydám do svého pokoje a jdu rovnou spát. Potřebuji svou energii, jestli tohle budu zítra opakovat.

Tak co je zapotřebí, abyste někomu zlomili srdce? Je to polibek? Dotek? Rychlovka v bazénu? Odpověď: není to nic z toho… a všechno. Jediný způsob, jak skutečně někomu zlomíte srdce, je, přimět je, aby se cítili osaměle, nepříjemně… a jako by je nikdo nechtěl, ani vy. Takže po konečném odhalení odpovědi na mou dlouho očekávanou otázku, jsem si uvědomila, že jsem lamačka srdcí. Jsem někdo, kdo vás přiměje cítit, jako že vás nikdo nechce a dělám to pořád dokola. Možná se ptáte proč?

…aby ostatní lidé mohli cítit to, co já.


Kapitola 8: Proč nevyužít výhody?

Víte, proč využíváme lidí? …protože můžeme.

Následující den ráno mě probudilo klepání na propojovací dveře mezi Megiiným a mým pokojem. Vzhlédnu na hodiny, které ukazují teprve 7:30 ráno. Je příliš brzy.

„Běž pryč, Meg!“ zakřičím a klepání ustane… ale pak začne znovu. Se zavrčením odhodím deku a vyrazím ke dveřím.

„Co je?“ vyštěknu, když otevřu dveře a tam stojí Meg.

„Taky ti přeji dobré ráno,“ řekne, vkročí do mého pokoje a posadí se na mou postel. „Žádná holka?“

„Postarala jsem se o ni včera večer v bazénu.“ Řeknu, když se svalím do postele. „Mimochodem jsi nás viděla, tak se to počítá jako důkaz.“

„Dobře,“ zamumlá.

„Tak kde je tvoje kočka?“ zeptám se.

„Zmizla potom, co uviděla tebe a tvou holku spolu,“ řekne otráveným tónem a já se tiše zasměji. Ještě lépe pro mě. „To je jedno, dneska to doženu.“

„Uh-huh,“ zamumlám. „Tak mi znovu pověz, proč jsi v 7:30 ráno v mém pokoji.“

„No, přišla jsem tě jen vzbudit… jo a říct ti, že jsem včera večer natrefila na Mac… tak trochu.“

„Co myslíš tím tak trochu?“

„Celý večer se na mě dívala vyzývavě. A tím vyzývavě nemám na mysli sex-v-bazénu. Myslím, že spíš vyzývavě jako spíš na-místě-chcípni.“

„Promiň, myslí si, že jsem ji podváděla, když jsme spolu chodily, hádám, že si myslí, že to bylo s tebou nebo tak.“

„To je fuk.“ Obrátí oči v sloup a vstane z mé postele. „No teď, když jsem tě úspěšně probudila, vstaň z postele a osprchuj se, smrdíš po chlóru,“ řekne, když mě plácne přes zadek a vytratí se z mého pokoje zpět do svého a zavře za sebou dveře.

No, hádám, že bych měla vstávat.

- -

Jakmile jsme dole, tak se Meg a já rozejdeme a vrátíme se do hry…, abych tak řekla. Všechny týmy roztleskávaček, které dnes nesoutěží, jsou ve svých místnostech a cvičí sestavu. Měly nacvičit nějakou novou nebo tak něco. Myslím, že je to součástí soutěže. Takže potom, co mě Meg opustila, jsem si myslela, že se stavím u holek z King High.

Zkontrolovala jsem na recepci rozpis a zjistila jsem, že mají v tanečním sále generální zkoušku. Otevřu tiše dveře a vstoupím, abych zjistila, že jsou uprostřed sestavy. Hudba vyřvává a ani jedna mě ještě neviděla vstoupit do místnosti. Polovina děvčat dělá otočku a jedna z nich je Spencer. Spatří mě, když se otočí, ztuhne, jen aby byla sražena na další holku a zničila celou sestavu.

„Omlouvám se, holky,“ řekne. „Každopádně si pojďme dát pauzu,“ řekne, když svým dálkovým ovladačem vypne hudbu a všechny holky si jdou do svých tašek pro vodu.

„Kylo,“ zvolám a Kyla se otočí, aby mě uviděla.

„Ahoj, Ash,“ řekne a malým ručníkem, který si přinesla, si utírá pot z krku. „Co se děje?“

„Tady, myslela jsem, že by se ti mohlo hodit,“ řeknu a podám jí pár lahví s vodou. Nejsem hrozná sestra.

„Jé, díky,“ řekne opravdově.

„Fůj, co tady děláš?“ zeptá se Madison, když přijde ke mně a zjevně se chce hádat.

„Přišla jsem jen, abych tě okukovala, Maddy,“ řeknu s mrknutím.

„Fůj!“ Řekne znovu.

„Nic si nenalhávej, Madison, nestojíš mi za můj čas. Jsem tu jen proto, abych dala Kyle vodu, tak se uklidni.“

„Raději běž,“ řekne Spencer, která ke mně přistoupí z boku. „Musíme nacvičovat,“ řekne, ale ne tak zle, jak si myslíte, že to řekla. Ve skutečnosti jen zněla tak, že má obavy o svůj tým. Je milé vidět, že má někdo skutečně zápal do něčeho, co je pro něj důležité.

„Jo, honem!“ zaječí Madison ve snaze mě zahnat.

„Vlastně mám dovoleno sednout si na něčí zkoušku.“ Informuji je.

„Pravidla říkají, že nikdo nemůže sledovat naši zkoušku,“ odporuje Spencer.

„Ne… v pravidlech je, že nikdo nemůže sledovat vaši zkoušku – pokud je z jiného týmu.“ Shlédnu na své oblečení a pak vzhlédnu na 3 holky před sebou. „Naposledy, když jsem to kontrolovala, tohle nebyla uniforma roztleskávačky,“ řeknu bystře.

„Nemáš nic jiného na práci?“ zeptá se Kyla.

„Né,“ řeknu s úšklebkem, když kráčím k lavičkám a posadím se. Spenceřiny, Madisoniny a Kalyiny oči mě pořád sledují. Věc se má tak, že když by mi Madison a Spencer neřekly, že mám odejít, tak hnusně, tak bych se jim nejspíš neposmívala z lavičky.

„Fajn,“ řekne Spencer naštvaně. „Zpátky do formace,“ zakřičí a všechny dívky upustí své věci, aby se vrátily k tomu, co nacvičovaly, než jsem se objevila na scéně. Jak si tu sedím před týmem a jen pozoruji, jak se pohybují, tak celou dobu nespouštím oči ze Spencer. Každých pár sekund se podívá zpět na mě a já vidím, jak to znovu a znovu kazí. A pokaždé, když to udělá, tak tým začne od začátku. Je hezké mít takovou moc.

„Spencer, dej se ksakru dohromady!“ zaječí Madison, když se Spencer otočí na špatnou stranu… znovu.

„Omlouvám se! Prostě se… omlouvám,“ zopakuje.

„Jo, to už jsi řekla,“ odsekne Madison.

„Myslím, že jen potřebuji přestávku. Budu zpátky za 10 minut. Mad, můžeš na chvilku pracovat s holkami na druhé choreografii, zatímco budu pryč?“

„Dobře,“ vzdychne a vezme ze Spenceřiny ruky ovladač. Začne hrát skladba a ony čekají, dokud nedostanou povel. Mezitím Spencer míří k zadním dveřím. Hádám, že teď je to moje šance… udělat co? To si nejsem moc jistá.

Také se proplížím zadními dveřmi ven a rozhlédnu se, abych zjistila, že Spencer jde sama chodbou k výtahu. Vezmu to úprkem a podaří se mi vlézt dovnitř těsně před tím, než se dveře zavřou.

„Jedeš nahoru?“ zeptá se, jako pikolík.

„Předpokládám, když jsme v přízemí,“ řeknu žertovně. „Jedeš do svého pokoje?“

„Neé, jen se na pár minut projedu výtahem. Nic ti nepročistí hlavu jako trapné ticho ve výtahu.“

„No, možná bychom mohly trapné ticho ve výtahu změnit na trapnou konverzaci ve výtahu.“ Zeptá se a usměje se, ale ve skutečnosti mi nedá odpověď. „Tak jak se daří v soutěži?“

„V pohodě, týmy stojí docela za prd, takže pravděpodobně skončíme v zítřejším finále.“

„Bezva…“ řeknu a opět nastane ticho.

„Takže si užíváš okukování holek?“ zeptá se s vědomím, že je to jediný důvod, proč jsme sem Meg a já přišly.

„Jo, co mohu říct, mám pro roztleskávačky slabost,“ řeknu s úšklebkem, ale pak si uvědomím, že mluvím s roztleskávačkou. Nechci, aby to vypadalo, že ji balím… nebo chci? Teď akorát matu sama sebe. „Chci říct, že moje ex je roztleskávačka…“ řeknu ve snaze zakrýt své předchozí prohlášení.

„Před Mackenzie?“ zeptá se.

„Ne. Mackenzie.“ informuji ji.

„…aha, nevěděla jsem, že jste se vy dvě…“

„Rozešly? Jo, proč bys to měla vědět?“ vyštěknu na ni. Nejsem si jistá proč, ale prostě to udělám.

„…promiň, nemyslela jsem to-“

„-zapomeň na to.“ Přeruším ji. Proč jsem tak naštvaná? Možná je to proto, že vím, že se mi líbí, ale že je to jako honba za marným snem, nebo falešnou nadějí. I kdyby se mi líbila a já se líbila jí, tak bychom nikdy nemohly být spolu. „Tohle je moje podlaží.“ Řeknu, když se dveře otevřou a vstoupí další holka. Ve skutečnosti to není moje podlaží, ale mám prostě strach zjistit, jak zareaguje.

„Ashley,“ slyším ji zavolat mé jméno, ale já jdu dál a otočím se jen, abych uviděla, že se dveře zavírají a výraz v její tváři. Výraz zoufalství a potřeby… a dokonce i strachu.

Ten výraz moc dobře znám. Především proto, že vím, že mám stejný výraz pokaždé, když se na ni podívám.

- -

Potom, co dojdu do svého pokoje a dám si dlouhého zaslouženého šlofíka, se rozhodnu vrátit se do hry, takříkajíc. Ráno jsem strávila sledováním Kyly a Spencer a jsem si jistá, že Meg dokázala získat pár bodů. Tak jak již bylo řečeno, potřebuji to dohonit.

Podařilo se mi uzmout pár bodů během zkoušek týmů a přestávek, ale nyní byl večer a bylo na čase, abych se vrhla do práce. A prací myslím vrátit se do klubu!

Meg a já zamíříme do klubu trochu později, než obvykle, doufaje, že nějaká děvčata budou možná trochu opilá. Ty bláho, měly jsme pravdu, ihned, co jsme vstoupily do klubu, tak jsme mohly vidět hrstku holek připravených odpadnout.

„Ash, koukni na tu blondýnu, v podstatě tančí na stole,“ Meg nedbale ukáže na holku, která stojí na židlích, obklopená svými kamarádkami, snažícími se ji dostat dolů.

„To není blondýna… to je Spencer,“ povím jí, když vidím, že Kyla je jedna z těch, co se ji snaží dostat dolů ze židle.

„Bezvadný,“ řekne Meg.

„Jo, já vím, jasný?“ Řeknu, když pořád zírám na Spencer.

„Ne… myslím tohle,“ a diskrétně ukáže na Mac, která tančí se svými přáteli.

„Kurva,“ zamumlám si pro sebe.

„…chceš… odsud vypadnout?“ Zeptá se trapně.

„Ne, nehodlám si jimi pokazit zábavu, především ne od Mac,“ povím Meg a z ničeho nic jsme zpátky ve hře. Během několika minut vidím Megan tančit s nějakou holkou na tanečním parketu, zatímco já jsem u baru a pořád se dívám. Rozhlížím se po místnosti, ale můj pohled dopadne rovnou zpět tam, kam se dívat nechci. Na ni. Vidím, že se Kyle podařilo dostat ji ze židle, ale teď nestoudně flirtuje s nějakými kluky, kteří jsou pravděpodobně odsud.

Pozorně se dívám, když vidím, jak se dotkne jeho paže a zamrká na něj řasami. Zjevně ho žádá o něco ne tak nevinného. Zrovna když ho vidím, jak ji začne tahat ke dveřím, tak mi dojde, že toho mám dost. Praštím svým drinkem na stůl a kráčím k nim, než se mohou kamkoliv dostat.

„Spencer, hej! Všude jsem tě hledala, no tak, měly bychom jít do postele před zítřejší soutěží!“ Řeknu nadšeně, jako její kamarádka z týmu nebo tak.

„Ne, to je v pořádku, mám ji,“ řekne kluk, který se očividně snaží využít téhle velmi opilé blondýny.

„Ne, to je v pořádku, proč teď nezmizneš,“ vyštěknu na něj. Pustí Spencer a dá ruce vzhůru, jako bych na něj mířila zbraní. Právě teď bych opravdu dokázala použít zbraň. Spencer mi rychle padne do náruče, když se nedokáže udržet, i kdyby se snažila.

„Madison!“ vykřiknu a vidím, jak uboze flirtuje ne s jedním, ale se dvěma kluky.

„Co je?“ Zeptá se otráveným tónem.

„Uh, tady tvoje nejlepší kamarádka, vypadá, že až moc pila a opravdu by se jí právě teď hodila kamarádka,“ řeknu a Madison na nás konečně pohlédne.

„Když to říkáš, tak ať ji jeden z kluků vezme nahoru do jejího pokoje,“ řekne a odmávne nás. Jo, jasně, jako bych dopustila, aby ji nějaký kluk v podstatě znásilnil. Rozhlédnu se, abych našla Kylu, ale ta už někam zmizela.

„Dobrá, tak jdeme,“ zamumlám na Spencer, když si dám její ruku přes ramena a svou jí dám kolem pasu. „Vezmu tě zpátky na hotel.“

„Ale no ták, já chci tancovat,“ řekne a snaží se mi zapózovat, ale mizerně selže tím, že svou volnou rukou udeří nějakého kluka zezadu do hlavy. Otočím se, abych se tomu klukovi rychle omluvila, ale můj zrak je zachycen někým jiným. Mac mě spatří se Spencer v mém náručí, ale já na tohle nemám čas.

„Jo, myslím, že bych tě teď měla vzít zpátky do tvého pokoje…“ řeknu, když ji prakticky táhnu přes ulici zpět do hotelu. Jakmile vstoupíme do výtahu, tak se zastavím a uvědomím si, že nemám ponětí, který pokoj je její, nebo vůbec na jakém patře.

„Spencer,“ šťouchnu ji. „Jaké je číslo tvého pokoje?“ Zeptám se jí.

„Um… je to, um…“ řekne, ale pak dostane záchvat hihňání. „Já nevím,“ nakonec to vzdá.

„No, máš klíč od svého pokoje?“

„Nedostala jsem ho,“ znovu se směje. „Naše pokoje popletli a já skončila tak, že se dělím s Madison.“ Když nad tím tak uvažuji, abychom já a Meg získaly vlastní oddělené pokoje, tak jsme musely ojebat někoho jiného. Hádám, že jsem zjistila, kdo to byl. Fajn, no, rozhodně se nevrátím zpět přes ulici do klubu, abych našla Madison a získala její klíč.

„Hádám, že tedy půjdeš do mého pokoje…“ řeknu a stisknu tlačítko 4. patra. Mám snad na vybranou?

- -

Když se konečně dostaneme do mého pokoje po mnohačetném zápasení ve dveřích – Spencer si myslela, že by byla sranda vzít mi kartu od pokoje a dát si ji do spodního prádla a zjistit, jak dlouho mi bude trvat, než ji získám zpět – to byla švanda. Něžně Spencer položím na postel a vytáhnu své náhradní pyžamo.

„Na, obleč si to,“ povím jí a hodím jí oblečení, zatímco jí jdu pro sklenku vody. Zatímco vezmu čistou sklenici z tácu ve svém pokoji a naplním ji vodou z kohoutku v koupelně, tak koutkem oka vidím, jak se převléká. A z nějakého důvodu od ní nemohu odtrhnout zrak. Ve chvíli, kdy si sundá tričko a stáhne sukni a obleče si věci, které jsem kdysi nosila, tak si prostě nemohu pomoci. Nakonec se vrátím zpět do reality, jakmile si uvědomím, že voda ze sklenky přetéká.

„Do prdele,“ zamumlám, rychle vypnu kohoutek, a jakmile skončím, tak vzhlédnu, abych zjistila, že je Spencer už konečně oblečená. Zatraceně. „Na,“ řeknu, když jí podám sklenici vody.

„Pojď si lehnout ke mně!“ Řekne vzrušeně, když odloží sklenici vody a stáhne mě k ní do postele. No, nikdy jsem ji neměla za agresivní typ.

„Máš mě ráda nebo co?“ Zeptá se bez okolků.

„Páni… ty jsi opravdu… přesvědčivá… když jsi opilá,“ přesvědčivá opravdu nebylo první slovo, které mi přišlo na jazyk, ale přesto jsem ho řekla.

„Rajcuje tě to?“ zeptá se lstivě, když si hraje s knoflíčky mé košile a rychle zvládne 3 rozepnout. Ta holka má zkušenosti.

„Spencer… jsi opilá,“ povím jí, když jí odstrčím ruku od své hrudi.

„No a… to by toho kluka v klubu od ničeho neodradilo,“ tvrdí, když se dál snaží rozepnout mou košili.

„Jo, no, nejsem taková… ne s tebou,“ tu poslední část zamumlám.

„Ale no tak, flirtuješ se mnou takovou dobu a máš příležitost udělat, cokoliv chceš. Chci říct, že si pravděpodobně ani nebudu ráno tenhle večer pamatovat.“

A to je to, co mě drží zpátky. Nechtěla bych, aby to skončilo takhle. Z nějakého důvodu prostě nemohu. Ne s ní.

„Ne,“ řeknu jí narovinu a znovu odstrčím její ruku. „Proč prostě nejdeš… spát,“ řeknu jí, když nám přetáhnu deku, abychom si pod ni vlezly.

„Teď nemohu, ne se vším tím alkoholem, co v sobě mám!“ zafňuká. „Povídej si se mnou.“

„Cože?“

„Povídej si se mnou… jen dokud neusnu,“ žadoní. Bože, to bude dlouhá noc.

„…no, o čem se chceš bavit?“ Vzdám to.

„Pověz mi něco o tobě. Něco, co nevím.“

„Něco, co nevíš, jo?“ Zeptám se ve snaze něco vymyslet. „Uh, předloni jsem ani nevěděla, že mám sestru.“

„Cože?“ V podstatě zaječí.

„Dobře, mluv potichu,“ snažím se ji utišit.

„Počkat, takže ses o Kyla dozvěděla teprve loni?!“

„Jo, myslím, že specialitou mého otce byla nevěra.“

„Ale zdáte se, že jste si blízké,“ snaží se Spencer.

„Nucená láska,“ pokrčím rameny, když si lehnu zpátky na polštář čelem ke Spencer a Spencer udělá totéž – čelem ke mně.

„Bože, přála bych si mít sestru! Vše co mám, jsou dva starší bráchové.“

„Čéče, přála bych si mít staršího bratra, je to méně dramatické a navíc by neokupoval koupelnu tak moc jako Kyla,“ řeknu ze srandy a podaří se mi přimět ji k smíchu.

„No, možná bychom si to mohly prohodit. Vezmu si Kylu a ty si vezmi moje bratry,“ dělá si legraci.

„Hm, vůbec si toho nevšimnou!“ Prohlásím a obě nás přiměji k smíchu.

„Takže jsi mi vůbec neodpověděla na otázku… jestli mě máš ráda nebo ne,“ řekne s úšklebkem.

„Jo, existuje důvod, proč jsem na tu otázku neodpověděla a vyhýbala se jí,“ řeknu s úsměvem.

„Ale no tak, prostě mi to řekni. Umím udržet tajemství.“

„Spencer, jsi člověk, před kterým chci o tajemství mlčet,“ řeknu, jako by to bylo zjevné.

„Dobře, tak dokážu udržet tajemství sama před sebou!“ Je totálně na šrot.

„Hm, nemyslím si, že to takhle funguje.“

„Dobře, no, uděláme obchod!“ Řekne. „Povím ti tajemství o mně, když ty mi povíš tvoje tajemství,“ to by mi mohlo vyhovovat.

„Dobře, ale musíš začít jako první,“ ušklíbnu se.

„Dobře, uh, někdy si přeju, abych byla kluk.“

„Cože? Proč?“ Zeptám se skrze hihňání.

„Protože kluci ráno prostě můžou vstát, hodit na sebe ošuntělý tričko a nějaké špinavé džíny a procházet chodbami, jako by byli drsní. Nemusí si dělat starosti s tím, jak vypadají, nemusí si dělat starosti s tím, zda jsou zdvořilí nebo mají vychování…“ vyjmenovává. „…a kluci si nemusí dělat starosti s tím, že se jim líbí jiné holky.“

Vidím, jak se její přihlouplý úsměv změní při jejím líčení ve smutný úsměv. Myslím, že kluci to mají někdy snadné. „Fajn, takže jsi na řadě, abys mi řekla svoje tajemství!“ Řekne a zoufale si přeje změnit téma.

„Co? V žádném případě.“

„Cože? Měly jsme dohodu.“

„Ale jdi, nemyslím si, že být kluk je tajemstvím, chci říct, že tajně chtějí všechny holky stejné výhody jako kluk. Pověz mi lepší tajemství,“ řeknu a vidím, jak se jí to honí v hlavě. Nejlepší věc na opilých holkách je…

„Dobře,“ …, že je to s nimi tak snadné. „Um, když jsem byla malá, tak jsem vždycky snila o tom, že jsem Rachel z Přátel, víš z toho televizního seriálu?“ Zeptá se a já přikývnu. „No, vždycky jsem si myslela, že je moc bezvadná a vtipná a že by na konci měla získat vytouženého chlapa. A taky ano, získala Rosse. Vždycky jsem chtěla takový šťastný romantický, komedií naplněný konec.“ Řekne zasněně. „Tak bylo to dost dobré?“ Zeptá se v naději.

„V žádném případě, další tajemství…“ řeknu s úšklebkem. Její opilé já mi říká hodně.

Několik následujících hodin jsme strávily povídáním o Spencer a jejích tajemstvích. Ani mi to nepřišlo jako hodiny, bylo to jen jako chvíle, jako bychom byly v našem vlastním alternativním vesmíru. Jako by mimo tenhle pokoje neexistoval jiný svět… a to je skvělé. Protože uvnitř této místnosti může být Spencer, kým chce a já mohu konečně vidět, kdo doopravdy je.

„…takže, abych to zkrátila, většina lidí zahlédla moje přednosti,“ dokončí Spencer další tajemství a tentokrát je kolem 4. hodiny ranní, což znamená, že je právě teď pravděpodobně dost vystřízlivělá. Ale pořád mi říká svá tajemství. „Tak, teď mi povíš, jestli mě máš ráda, nebo ne?“ Zeptá se s přihlouplým úsměvem, který jsem tento večer viděla nesčetněkrát. Možná bych jí měla dát přestávku.

„…dobře,“ nakonec se podvolím a ona lehce vykvíkne, když se ke mně pod dekou přisune blíž.

„Možná… možná… jsem do tebe trošilinku zakoukaná,“ podaří se mi ze sebe dostat.

„Já to věděla!“ Spencer téměř zakřičí. „Teď konečně znám tvoje tajemství.“

„Jo, to je pravda, ale teď znám asi 100 tvých tajemství,“ řeknu s úšklebkem a jí konečně docvakne, o co jsem se snažila.

„Ty jsi mrcha! Podfoukla jsi mě,“ zaječí a přiměje mě k smíchu.

„Byla jsi opilá! Musela jsem tě nějak zneužít.“

„Cože? Sex ti nestačí? Místo toho musíš znát všechna má tajemství?“ Zeptá se s úsměvem.

„Jak jsem řekla, nejsem druh holky, která využívá opilé holky k sexu,“ každopádně ne tebe.

„No… co kdybych nebyla opilá?“ Zeptá se tiše a já cítím, jak se její nohy pomalu propletou pod dekou s mými. „…co kdybych chtěla využít tebe?“ Zeptá se a přisune se ke mně ještě blíž.

„No, to může být problém, protože nejsem opilá,“ povím jí.

„Dobře, no, možná se tedy můžeme dohodnout…“ nabídne, když se jí podaří ke mně ještě víc přiblížit. Jsem překvapená, že je mezi námi ještě místo.

„Co by ta dohoda zahrnovala?“ Zašeptám.

„Že to, co budeme dělat v průběhu příštích několika hodin… neopustí tuto místnost,“ vyjednává. A já o tom přemýšlím. Možná, že poddat se svádění, není tak špatné.

„Myslím, že s tím bych se mohla vyrovnat,“ řeknu, když se nakloním a konečně mezi námi uzavřu mezeru tím, že přitisknu rty na její v dlouho očekávaném polibku. Cítím, jak mi začíná polibek vracet, a vím, kam to vede. Položím jí ruku na bok a překulím ji, když se nad ní nakláním a naše rty jsou stále spojené. Cítím, jak mi zamotá ruce do vlasů a drží mě blíž, když se to začíná rozvášňovat. Zanedlouho mi přetáhne přes hlavu triko a já jí udělám totéž. Jakmile jsou pryč, tak zatáhnu za provázek od pyžamových kalhot, které má na sobě a které jsou shodou okolností moje. Ona mi rozepne džíny a obě ze sebe strhneme naše kalhoty a vrátíme se okamžitě do postele. Lehnu si na ni a klestím si polibky cestičku k jejímu krku a saji, kdekoliv se mi zamane.

„Ashley,“ vydechne, což mě jen popožene, abych pokračovala dál. Líbám ji na krku směrem dolů k hrudi a cestou dál k jejímu bříšku. Ale než mohu zajít dál, tak se Spencer posadí, vytáhne mě nahoru a dá mi pusu na rty. Natáhne se za mě a podaří se jí rozepnout mi podprsenku v rekordním čase. Jelikož sedí, tak této příležitosti využiji, abych udělala totéž. Odhodíme naše spodní prádlo na podlahu a rychle si lehneme, ale místo toho, abych se vrátila k tomu, co jsem dělala, mě Spencer přetočí a rozkročmo se mi posadí na pas, zatímco se předkloní, aby mě začala líbat. Její polibky se zdají být hladové, jak mě pokaždé líbá drsněji a drsněji a začne se pohybovat dolů po mém těle rychleji a rychleji. Její polibky jsou možná hladové, ale mám pocit, že pokaždé, když mě políbí, tak moje kůže hoří.

Cítím, jak mi zahákne prsty za kalhotky a začne mi je stahovat. Pohlédnu na ni a v příšeří mohu vidět, jak se jí ve tváři rozhostí úšklebek. Zvednu boky, abych jí pomohla sundat mi je a hned, jak jsem naprosto nahá, tak si Spencer dělá cestu zpět nahoru k mé hlavě a opět přitiskne rty na mé. Nyní jsou její rty možná tady nahoře, ale její ruka je rozhodně tam dole. Cítím, jak mi ji tře rychleji a rychleji a silněji a silněji s každým přírazem.

„Mm, Spence,“ podaří se mi zasténat. Cítím, jak se ušklíbne proti mým rtům a vím, že není opilá a za to jsem ráda. Chci, aby si zítra ráno vše pamatovala. Bez varování ucítím, jak do mě Spencer strčí dva prsty a začne s nimi zajíždět dovnitř a ven. Bože, to je tak příjemné. „Ach, Bože,“ vydechnu znovu.

„Můžeš mi říkat Spencer,“ řekne pohotově, jak pokračuje ve svých povinnostech. Během několika minut vyvrcholím a cítím, jak Spencer zpomaluje až přestane. Ale zatímco její ruce skončily, tak její ústa stále pracují na mých rtech. Ale je na čase s tím přestat.

Přetočím nás a malou silou ji zatlačím na záda. Začnu ji líbat na rty a pak ji pomalu a mučivě začnu líbat směrem dolů na zbytku těla. Je na čase jí ukázat, proč nemám problém získat holky.

Šinu si to dál a dál a bez zaváhání jí stáhnu kalhotky a zabořím hlavu mezi její nohy a má ústa přijdou do kontaktu s jejím klínem.

„Ashley!“ vykřikne. Jo, jsem tak dobrá. Pokračuji v tom, co dělám a mohu cítit, jak se Spencer pod mým dotykem svíjí. A to zbožňuji. S ničím jiným než stenem, cítím, jak Spencer vyvrcholí a její tělo se uvolní. Políbím ji na stehna a znovu ji líbám po těle vzhůru a lehnu si vedle ní. Věnuje mi drobný úsměv a nakloní se, aby mě znovu políbila na rty, nemyslím si, že se toho dokážu nabažit.

Pohlédnu na hodiny a vypadá to, že je už 4.38 ráno. „Zřejmě bychom se měly trochu vyspat,“ zašeptám jí. Lehce na mě přikývne, přisune se blíže k mému tělu a ovine nás teplou přikrývkou. Vezme mou ruku a přehodí si ji přes tělo a zaboří tvář do ohybu mého krku. Dokonce slyším její dýchání a mohu říct, že už spí.

Ale já nemohla. Nemohla jsem usnout, ne s ní v náručí. Nemohla jsem riskovat, že usnu a vzbudím se, jen abych zjistila, že to byl jen sen. Nemohla jsem to riskovat. Tak jsem neusnula. Strávila jsem následující dvě hodiny s mými pažemi ovinutými kolem krásné blondýny a ani jsem nezamhouřila oko. Vůbec mi to nevadilo.

Víte, proč využíváme lidi? …protože můžeme. Ale zeptali jste se někdy sami sebe, co by se stalo, kdyby vám dovolili je využít? Já to dnes udělala. Uvědomila jsem si, že pokud vám dovolí využít je, ve skutečnosti to není využití.

Je to touha.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu