Spencer Carlinová: Řada šťastných příhod

Napsala: DRCA9, Přeložil: petrSF

Originál zde.

| 1-20 | 21-38 |

21 - Spencer a nová zkušenost

Jsem tady.

Pořád jsem tady.

V šoku, ale pořád tady.

Co myslí tím, že 'to ví'?

Víte co, tenhle rozhovor vést nechci, takže předstírám, že jsem se zastavila, jen abych se protáhla, a pokračuju ve stoupání po schodech nahoru.

Glen je mi v patách.

"Slyšelas me?"

Možná když zrychlím.

"Spencer, mluvím s tebou," řekne Glen, ale hned na to zavřu dveře svýho pokoje a opřu se o ně zády.

Je mi na zvracení, do breku a na umření.

Je to hodně divnej pocit.

"Spencer," slyším ho tiše říct na druhý straně dveří.

Teď už brečím a vím, že mě slyší. Nevím, co se teď stane. Moje slzy mu nejspíš akorát potvrdí, co je přesvědčenej, že ví.

"Vždycky jsem to věděl," pokračuje na druhý straně dveří a pořád mluví tiše. "Věděl jsem to od doby, co ti bylo sedm a řeklas mi, ať si Petr Pan trhne, protože tobě se líbí Zvonilka."

Tomu se usměju. Tehdy jsem poprvý viděla Hooka a vždycky jsem měla slabost pro Julii Robertsovou... z nějakýho důvodu. Už mě to ale přešlo. Proč asi?

"Věděl jsem to od doby, cos dostala první panenku Kena a udělal z něj Kennishu, transsexuálku," pokračuje a zní, jako by se snažil nerozesmát.

Já se smíchu nebráním, byla to dost vtipný. A svatá pravda. Co jsem proboha jako měla dělat s panenkou Kena?

Otevřu dveře a Glen se na mě dívá. Už nevypadá naštvaně. Předtím jsem musela blouznit. Vypadá jenom smutně a ještě víc posmutní, když vidí mý uslzený oči a rudej nos.

"Věděl jsem to, když se Allie odstěhovala a tys měla zlomený srdce," řekne mi hodně, ale fakt hodně tiše a já si nejsem jistá, jestli mám brečet nebo omdlít.

Netušila jsem, ani trochu, že si mě tolik všímal.

"Vím to, Spencer," zopakuje.

Teď tam jenom stojíme a díváme se na sebe.

Lhala bych, kdybych řekla, že nemám nahnáno.

"Neboj se," řekne mi a natáhne ruce. "Pojď sem."

Padnu mu do náručí. Nevzpomínám si, kdy jsem ho naposled objala... teda kdy jsme se naposled objali a fakt to něco znamenalo.

"Hele, mám tě rád, jasný? Mám tě rád. Bez ohledu na to, kdo se ti líbí, ano?"

Nedokážu mluvit, tak jen přikývnu, ale cítím úlevu. Hodně velkou úlevu.

"Bude to dobrý, Spence," šeptá mi a pořád mě pevně objímá. "Slibuju."

Věřím mu.

* * *

Povídali jsme si asi tak čtyři hodiny o... všem. Řekla jsem mu o Allie a o tom, jak to s námi bylo, řekla jsem mu, co se stalo na letišti s mámou, a nakonec jsem mu řekla o Ashley.

Mojí Ashley.

A Bleskovi.

"Ty jsi fakt trhlá, Spence. Pes tě zamknul v komoře?" zeptá se mě a tváří se pobaveně a zmateně.

Hodím na něj polštář a on se zasměje. "Sklapni. Stalo se to," zapištím a trochu se uchechtnu. "Ten pes mě nenávidí nebo tak něco."

"Proč asi?" zeptá se Glen sarkasticky a pak se zazubí. "Á, možná proto, žes ho honila po pokoji s Lechtivým Erniem."

"To si zasloužil," bráním se a cítím se jenom trochu špatně, ale pak si vzpomenu na tu krysí tlamičku. Rozhodně to stálo za to. "Kromě toho to bylo až po tom, co mě zamknul."

"Tak určitě," obrátí Glen oči v sloup a pak na mě vážně pohlédne. "Ashley je zřejmě skvělá," poví mi upřímně.

Nemůžu si pomoct a zčervenám.

"To je…," odvětím a snažím se tolik neusmívat. "Vážně je."

Ještě chvíli se na mě dívá a pak se zazubí. "Jé, podívejte na mou sestřičku. Je celá poblázněná z holky."

Sklapni.

"Sklapni. Nejsem."

"Ale jsi. Ale víš co? Sluší ti to."

Z toho všeho usmívání mi začnou bolet tváře.

"Díky, Glene."

"No, nemáš zač. Ale není to má zásluha. Líbí se ti, kdo se ti-"

"Víš, jak to myslím," obrátím oči v sloup.

"Jo," pokrčí rameny, jako by to nic nebylo.

Nikdy jsem neměla bráchu tolik ráda, jako právě teď.

"Tak jo, trdlo. Půjdu si lehnout. Byl to dlouhej den," prohlásí a vstane z mý postele.

"Tak jo," řeknu a už přemýšlím, co povím Ashley, a jako na zavolanou...

"Vyřiď svý holce, že ji pozdravuju."

"Dobrou noc, Glene," řeknu mu, když zavírá dveře.

"Dobrou, Spence."

Natáhnu se po mobilu a prsty mi visí nad tlačítkem rychlý volby č. 2, ale nemyslím, že chci čekat do zítra, než ji uvidím.


21B

"Haló?" ozve se Ashleyin ospalý hlas.

Nechtěla jsem ji probudit, ale...

"Můžeš mě pustit dál?"

"Cože? Co se děje?" zeptá se Ash v panice. Pak si vzpomenu, že jsou tři hodiny ráno a já se nečekaně zjevila u jejího domu.

Taky bych trošku panikařila.

"Nic. Jenom jsem... chtěla jsem s tebou mluvit," odpovím jí a tím skončím. Přes telefon žádný důležitý slova.

Než to však dořeknu, slyším ji odemykat dveře od domu a následně je otevřít.

Pak ji uvidím, vypadá rozespale a rozcuchaně a děsně roztomile. Zvlášť když se na mě ospale usměje.

"Ahoj."

"Ahoj," odpovím jí a vstoupím dovnitř. "Mrzí mě, že jsem tě vzbudila." Ve skutečnosti nemrzí.

"To je dobrý. Stejně jsem nespala," odvětí. Je to očividná lež, ale to nevadí. Jenom už jí chci povědět, co se stalo.

"Glen to ví."

Oči jí málem vypadnou z důlků, jak to rychle pochopí, a pak se její výraz změní ze zmatenýho ve znepokojenej.

"Je... ehm, jsi v pohodě?" zeptá se mě a následně polkne.

"V nejlepší," odpovím jí a přistoupím k ní na předsíni blíž.

"Počkej," vrtí hlavou a nejspíš se v tom snaží najít smysl. "Jak to myslíš? Jak to ví? Řeklas mu to? Řekl to vaší mámě? Co teď bude-"

"Pššt," přitisknu jí prsty na rty, abych ji umlčela, a přisunu se ještě blíž. "Vzal to v pohodě. Úplně."

Cítím, jak se pod mými prsty usměje, a dám je pryč. "To je super, Spencer," zašeptá, ale pořád se tváří trochu pochybovačně. "Ne?"

"Ano, Ashley," odvětím předstíraně otráveně a obrátím oči v sloup. "Je to super."

"Víš, jak to myslím. Jsme v pohodě, že jo?"

"Jsme," ujistím ji a přitáhnu si ji k objetí.

Jen k objetí.

Prozatím.

"Takže jsi sem přišla uprostřed noci, abys mi řekla, že ses přiznala bráchovi?" šeptá mi do ucha.

No, když se to podá takhle - hele, počkat. Já se fakt přiznala bráchovi. No není to úplně úžasný?

"No jo. Prostě jsem měla hroznou radost, a když se to v poslední době děje, chci být s tebou," řeknu jí upřímně.

A teď zním hloupě. To není dobrý znamení.

Ashley ale nic neřekne. Jenom se odtáhne a upřeně se na mě zadívá.

"Moc bych tě teď chtěla políbit," řekne mi a na nanosekundu sklopí zrak k mým rtům, který vzápětí přitisknu na její.

Jako bych dokázala čekat.

Když jsem k ní byla tak blízko, byl div, že jsem na ni neskočila, sotva jsem vešla do dveří.

Dá ruce kolem mě a přitiskne mě ještě víc k svýmu tělu a já se na ni položí celou vahou a přimáčknu nás ke zdi v předsíni. Jedna má ruka se činí na jejím zátylku a hladí jí prsty krk. Druhá se přesune na její rameno a prostřednictvím opakovaných tahání a stisknutí jí říká, jak úžasně se díky ní cítím.

Ashley propne záda trochu od zdi, asi kvůli tomu, že je studená. Ale nepřemýšlím o tom moc dlouho.

Proč ptáte se?

Asi jsem se předtím zapomněla zmínit, co má Ashley na sobě.

Dvě slova.

Nic moc.

Pokud chcete podrobnosti, klučičí boxerky (s roztomilými srdíčky) a krátký tílko.

Jak jsem říkala, nic moc.

Dneska se cítím trochu odvážně, nebo o krapet svobodněji než obvykle, když to teď jeden člen mý rodiny ví a je mu to fuk.

V každým případě se začnou mý ruce toulat mnohem víc než obvykle a pomalu jí sjíždím pravou ruku po boku, až ležérně zastavím na její kyčli. Víc se k ní přitisknu, sklouznu rukou dozadu, až ji držím na zadek a jemně ho stisknu.

Ash mi zasténá mi do pusy, což musí být ta nejrajcovnější věc pod sluncem.

Ruce, který měla na mých bedrech, taky začnou zkoumat, sjedou dolů a hnětou mi zadek, zatímco její jazyk něžně masíruje můj.

A všechno je to... všechno je to...

...

...

Počkat, říkala jsem něco?

Zapomeňte na to. Momentálně jsem příliš zaměstnaná, děkuju pěkně.

"Chceš jít nahoru?" slyším ji zašeptat, než mi vezme ušní lalůček mezi rty a jemně ho saje.

A, ehm, vím, že nečeká, že budu schopná jí slovně odpovědět. Místo toho nás začne vést nahoru a je pro nás neuvěřitelně těžký zůstat na nohách, protože se nedokážeme přestat dotýkat.

Nemůžu si pomoct. Nikdy nebyla takhle moc odhalená.

...fajn, kecám.

Jenom jsem do týhle chvíle byla velkej srab.

Ale už nikdy víc.

Neptejte se mě, jak jsme se dostaly do jejího pokoje, vím jenom, že dostaly. Hlasitě.

Vpadneme do pokoje a dveře tvrdě bouchnou o zeď. Kdyby tam nebyla zarážka, asi by ji prorazily.

Ale dost bylo bezvýznamností.

Ashley je na mně.

Jsme na posteli a Ashley mě líbá, dotýká se mě a vyvolává ve mě všemožný zvláštní pocity, který jsem nikdy předtím necítila, a panebože, jsme v posteli.

Když mi to došlo, musela jsem ztuhnout nebo tak něco, protože se Ash najednou odtáhne, tváře zarudlý a rty naběhlý.

Já určitě vypadám stejně.

"Jsi v pohodě?"

Na tuhle otázku existujou dvě odpovědi.

První: Samozřejmě že jsem v pohodě. Leží na mě má neskutečně přitažlivá přítelkyně.

Druhá: Samozřejmě že nejsem v pohodě. Leží na mě má neskutečně přitažlivá přítelkyně.

Určitě si vzpomínáte, lidi. Jsem panna. Jo, pořád jsem panna.

Ashley samozřejmě nemůžu nic z toho říct, takže asi přijde koktání.

"Já, ehm... to jen, že, ehm-"

"Spencer," řekne něžně a pohladí mě po tváři. "To je dobrý. Jsem to jen já. Jen my."

"Nikdy jsem...," začnu. Ani nevím, proč to říkám. Ashley to přece ví.

Blbá Spencer.

"Já vím, broučku," šeptá a něžně mě plíbí. "Půjdu na to pomalu, ano? Neublížím ti. Slibuju."

Při pohledu hluboko do jejích očí vím, že by mi nikdy neublížila... aspoň ne úmyslně.

A když se podívám ještě hlouběji, dojde mi, že to je důvod, proč jí věřím.

"Dobře. Věřím ti," řeknu jí, co nejupřímněji dokážu.

Muselo to vyznít hodně upřímně, protože Ashley vypadá, že je jí do breku, zatímco se skloní a začne mě znova líbat. Koleno mi tiskne mezi mý přesně tak, jak potřebuju, i když jsem to doteď netušila.

S ničím takovým nemám žádný zkušenosti.

Jednou mi chtěl kluk sáhnout na prsa a já mu udělala monokl... a kopla ho do rozkroku.

Hajzl jeden.

Ale zpátky k Ashley. Tiskne rty k mýmu krku a střídá jemný, letmý polibky, něžný tahání kůže mezi rty a jemný kousání.

Musím se tomu usmát. Netušila jsem, že je Ashley upír.

"Co se ti honí tou tvou hlavou, Carlinová?" zamumlá Ashley a sjede rty níž, kvůli čemuž spolknu drzou odpověď, co jsem měla na jazyku.

Zatahá mě za lem trička a já jí vyhovím a zvednu se. Ashley mě napodobí. Během pár okamžiků je mý triko na podlaze a já instinktivně zvednu ruce, abych se zakryla.

Ale Ashleyiny reflexy jsou rychlejší a chytne mě za obě zápěstí. "Ne... dovol mi se na tebe dívat."

Pro někoho, kdo není Ashley, by se to mohlo zdát jako divná žádost, ale cítit její oči propalovat mou nově odhalenou pokožku, tutéž pokožku, kterou už viděla dřív, má teď nový význam, hlubší význam. Sledování, jak se mě dívá, mě ještě víc rozpálí.

Rozpálí pro ni.

Bože, přála bych si, aby se mě už dotýkala.

Jako osvědčená telepatka mi pustí zápěstí, pomalu natáhne ruce a jemně je přitiskne na hladkou kůži na mým břiše, přičemž si dává na čas.

Přijede mi nehty po kůži a já souhlasně syknu. Pak se její ruce přesunou a zamíří výš za zjevným cílem.

Tak zjevným jako to, že mám momentálně srdce v krku.

Když se její ruce nakonec dotknou mých ňader v podprsence, málem na místě exploduju. Pak je začne mačkat.

Takhle ne. Sundej mi podprsenku.

Tentokrát se muselo naše duševní spojení přerušit, protože místo aby mi ji sundala, svleče su svý krátký tílko. Teď jsme obě napůl nahý a ztěžka dýcháme.

Stěžuju si?

Že se vůbec ptáte.

Ashley mě položí na záda, takže se opět tiskneme k sobě. Teď kůže na kůži a, panebože, je to úžasný.

Ale potřebuju víc. Potřebuju-

Tý jo, kdy mi rozepnula podprsenku?

Vím, že to udělala, protože teď mi ten překážející kus prádla sundavá, ale kdy to udělala?

Nevíte?

No, očividně nevíte, protože víte jenom to, co vám vyprávím, protože je tenhle příběh psanej v první osobě.

Ale komu sejde na tom, jak se to stalo, důležitý je jenom to, že jsem teď nahoře úplně bez a Ashley taky.

Znova mě začne líbat, ale tentokrát mi i hněte ňadra. Její palce jsou malí záludní ďáblíci, masírujou mi a třou bradavky, díky čemuž mi celým tělem probíhají slastný záchvěvy. Pokaždý se skoro otřesu a Ashley se na mých rtech pokaždý usměje.

Opět se přesouvá, posouvá tělo po mým dolů. Líbí mě krk a pak klíční kost. To znám.

Přejede mi jazykem po hrdle a jemně na něj přisaje rty. Na to jsem taky zvyklá.

Pak mi přitiskne ústa na bradavku, kterou líbá a pak něžně saje. To je nový.

Nový a úžasný.

A o moc víc toho nezvládnu.

Určitě umřu.

Nikdy jsem si nebyla ničím moc jistá, ale teď jsem skálopevně přesvědčená, že když bude Ashley pokračovat, tak umřu.

Pak se přesune k druhýmu ňadru.

Panebože. Zasténání, který vydám, je tak hrdelní, že se musím rozhlédnout, abych se ujistila, že jsem to fakt byla já.

Ashley to taky trochu rozhodí, ale na natolik, aby úplně přestala. "Jsi v pořádku?" zašeptá na mým ňadru, ale kvůli jejím zubům je trochu těžký odpovědět.

"Hm... ehm," nějak dokážu ze sebe dostat a uvádí mě v úžas, jak to, co její pusa dělá, nutí mou spodní část se svíjet.

"Jsi připravená?" zeptá se mě Ashley.

Nechápu.

Na co připravená?

"Cože?" hlesnu zmateně. Zmatení je určitě patrný i v mým obličeji.

Ash se odtáhne. aby se na mě podívala, a mě ze rtů unikne nespokojený zasténání, který bylo úplně mimo mou kontrolu, můžu dodat.

Dneska v noci má mý tělo vlastní rozum.

Z přemítání mě vytrhne její zastřený uchechtnutí. "Neboj, broučku," poví mi a její hnědý oči vysílají něco nebezpečnýho. "Udělám ti moc dobře," dokončí a opět najde ústy má.

Nebo si myslím, že to řekla. Trochu mě rozptyluje její nahota.

Jo, jo. Zastřelte mě.

Cítím, jak si její prsty hrajou s pasem mých pyžamových kalhot, přejíždějí pod ním sem a tam.

A sakra, kalhoty... to je... to je níž, že jo? Teď to přijde?

"Broučku," žádá si znova mou pozornost. "Podívej se na mě. Ano, Spencer?"

Udělám to.

Vklouzne rukama pod pas kalhot a stáhne mi je z boků, oči pořád na mých. I když je stáhne ještě níž a sundá mi je úplně. Když se vrátí zpátky, uvelebí svý tělo na mým.

Jsem teď úplně nahá, mimochodem. Na spaní si kalhotky neberu.

A Ashley na mě zírá, no, do mých očí. A zvláštní je, že se necítím ani trochu nesvá.

"Možná to bude trochu bolet," řekne mi a já čekám, co musí být nejdelší dvě sekundy mýho života, než ji ucítím.

Přitiskne prsty ma mý nejintimnější místa a má pokožka se rozevře jako růže. Jenom mě jemně hladí a upřímně bych vám nedokázala říct, co dělá, ale je to moc příjemný.

"Bože, Spencer," hlesne mi do tváře. "Jsi tak vlhká."

Nedokážu začít ani mluvit, ani myslet.

Pak do mě beze slov jemně vnikne. Není třeba nic říkat.

Oči pořád upírám do jejích a nechávám na sebe působit různorodý pocity a vjemy.

Jemně a něžně do mě vnikne prstem a zase ho vysune a nebudu lhát, nejdřív to bylo trochu divný. Ale pak se začnu pohybovat spolu s ní a ona začne přirážet trochu tvrději a rychleji.

Je to úžasnej pocit.

A trochu to bolí.

Ale je to úžasný, takže je to fuk.

Mý boky samovolně ožijí a vlní se proti jejímu prstu a Ashley zrychlí. Horní poloviny našich těl po sobě společně kloužou.

Proti mý vůli se mi zavřely oči, ale vím, že má obličej pořád blízko mýho. Vím to díky jejímu dechu na svý tváři a jejím rtů, který se tu a tam přitisknou k mým.

Cítím, že se k něčemu blížím. K něčemu, co se ke mě řítí stejně rychle jako já k tomu.

Celý mý tělo se soustředí pouze na to, že se mě Ashley dotýká, že mě miluje.

"Vím, že už brzo budeš, Spencer," šeptá a mě se zkroutí obličej. "Poznám to. Stahuješ se."

Páni, přála bych si vědět, co její slova znamenají. Mý tělo to ví, to je jistý. Poznám to díky tomu, jak horečně k ní začne přirážet.

Musím ji políbit a to hned. Fakt musím. Najednou vyjedu rukama po jejích ramenech, přitáhnu si její obličej s svýmu a poslepu ji políbím. V tý chvíli na mně přitiskne palec a ohne prst, kterej má ve mně.

To je to poslední, co cítím, než umřu.

* * *

Ha.

Věřili byste tomu?

Nejsem mrtvá.

Vyřízená. Trochu bolavá.

Ale pořád dýchám.

A jsem sama.

Co to má být?

Rychle se posadím a rozhlédnu se po Ashleyině velký posteli. Převracím deky, kdyby se třeba schovávala, ale neschovává se.

Není tu.

Tak jo, Spencer, nepanikař. Možná šla jenom do koupelny nebo tak něco. Bůh ví, že sama musím čůrat.

Nevypařila se, protože jsi byla hrozná v posteli, nebo protože jsi odpadla, aniž bys jí to nějak oplatila, nebo protože-

Panikařím.

Vyrazím do koupelny, ale nejdřív na sebe hodím župan samozřejmě. Je zamčená. Uleví se mi.

Je tam.

Spláchne záchod a dveře se pomalu otevřou.

Usměju se a chystám se ji přivítat, ale nikdo tam není.

Dokud se nepodívám dolů.

"Haf."

Sklapni.

Protáhnu se kolem něj do koupelny. Blbý psisko, nemůže chodit ven jako normální - hele, zavřel a otevřel dveře.

Věděla jsem, že mě v tý komoře zamknul!

Povím to Ashley.

Zrovna když se otočím, abych to udělala, dveře se za mnou zavřou.

Zatracenej Blesk!

Bože, má velký štěstí, že musím čůrat, jinak bych ho vyhodila z okna.

* * *

Fajn, takže jsme vyškrtli koupelnu z míst, kde by se přede mnou mohla Ashley schovávat v obavách z okamžiku, kdy mi bude muset říct, jak hrozná jsem byla.

Co je?

To je moje teorie a budu se jí držet.

Teď jdu dolů, už zase v pyžamu. Radši budu připravená, kdybych odsud musela vystřelit.

Ale nic mě nepřipravilo na pohled, kterýho se mi dostalo.

Ashley, má Ashley, stojí před sporákem. A na sobě má velkou košili... jenom.

Je tu trochu horko.

Tiše přejdu místnost, až stojím přímo za ní.

"Ty... kuchtíš?" zeptám se jí a položím jí hlavu na rameno.

Trochu se usměje a strčí do slaniny na pánvi. "Ano."

Jen na ni zírám.

"Co je? Nevěříš mi?"

"Ne tak úplně," snažím se skrýt v hlase pobavení. Neúspěšně. "To jenom, že tu slaninu budeš smažit hodně dlouho, pokud si nezapneš sporák."

Odpověď jí chvilku trvala, ačkoli trochu zčervenala. "Věděla jsem, že je důvod, proč si tě držím u sebe."

"Je to jedinej důvod?" zazubím se na ni A pak se usměju ještě víc, když se otočí a dá kolem mě ruce.

"Více méně," vtipkuje a chvilku se na mě usmívá. Pak její výraz zvážní. A mně se skoro zastaví srdce, než se rozběhne čtyřnásobnou rychlostí a málem mi vyskočí z hrudi. "Jsi v pohodě? Ohledně včerejší noci? Teda spíš tohohle rána?" zeptá se mě a skoro vypadá nervózně.

"Víc než v pohodě," odpovím jí stydlivě a snažím se vyhnout jejím očím, což je skoro nemožný vzhledem k tomu, jak blízko sebe stojíme.

Nikdy v životě jsem u nikoho neviděla širší úsměv. Doslova se zubí od ucha k uchu.

"To je dobře," vydechne úlevou a pak se trochu zahihňá. "Je to přímo skvělý."

"Jo," přejedu jí rukama po bocích a vklouznu s nima pod její košili. "Promiň, že jsem usn-"

"Ne," vstoupí mi do toho Ashley a přitiskne svý rty na mý. "Dneska žádný omluvy, ano?" zamumlá na mých rtech.

"Tak... jo," zamumlám v odpověď.

Něžně mě vezme za tváře a políbí mě vášnivěji, trochu se při tom zakývám, až klopýtnu dozadu a zastavím se u kuchyňskej pult. Jé, podpora.

Rychle tý výhody využiju a prohodím naše pozice.

S úšklebkem zaznamenám její překvapenej výraz.

"Hezkej trik, Carlinová," pochválí mě a pak mě k sobě znova přitáhne.

"A mám jich v rukávu ještě spoustu," odpovím a překvapí mě vlastní kurážnost.

Ale teď není čas na překvápka.

Chci, aby cítila to, co jsem díky ní cítila já.

I pokud jen nakrátko.

Blesk ať kouká zavřít oči.


22 - Spencer a narušitelé

Budu brečet.

Jak jsem se do týhle situace dostala? Nevím, co sakra dělat, co dělám.

Budu brečet.

Proč jste mě nechali tohle udělat, lidi?

"Spence?" hlesne Ashley a s pohledem na mě a můj nejspíš víc než nervózní a vyplašenej výraz. "Jsi v pohodě?" zeptá se, i když mi její oči říkají, že odpověď na tu otázku určitě zná.

V půli schodů odvážná Spencer utekla a vrátila se naivní, stydlivá a úplně nezkušená Spencer.

Je zpátky a je vyděšená.

Ani nevím, co si počít s rukama.

"Spencer," znova mě pobídne Ashley a tentokrát si udrží mou pozornost. "Nemusíme dělat nic, co nech-"

Přeruším ji, protože tak to není. Musíme. musím. Chci.

"Chci to, Ashley. Potřebuju se tě dotýkat. Jenže... jenže... nevím, co mám dělat."

Důkaz toho je to, že jsme obě v posteli, pořád oblečený a já se nad ní nervózně skláním a nehýbám se.

"No," polkne Ashley. "V tom případě... prostě dělej to, co si myslíš, že by ti bylo příjemný," zašeptá, zvedne jednu ruku k mýmu krku a palcem mě po hrdle hladí tam a zpátky.

Je to docela příjemný. Možná to zkusím.

Trochu se na ní posunu a stehno mi zapadne mezi její. Vidím, že zalapá po dechu a pak znova polkne. Asi se jí to líbilo.

Ale co se jí líbilo?

Co jsem udělala?

Sklopím oči mezi nás, abych zjistila, co jsem asi tak mohla udělat, že v to v ní vyvolalo takovou reakci, ale Ashley mě zastaví a stáhne mě dolů pro polibek.

Doufám, že mě její rty tentokrát moc nerozptýlí, protože musím začít s tím... tím, ehm... o čem jsem to mluvila?

"Ashley," zašeptám a odtáhnu se. Rukama v jejích vlasech ji držím od sebe. Pochopí to a jen tam čeká. Seberu veškerou svou odvahu, obkročmo se na ní posadím a pomalu sjedu rukama k límečku její velký košile.

Začnu si prsty hrát s prvním knoflíkem a oči pořád upírám do jejích, zatímco ji začnu svlékat. Naštěstí toho na sobě nemá moc.

To fakt byla má myšlenka?

Brzy mi dojdou knoflíky a Ashleyina košile se rozhrne a odhalí mi ji.

Vím, že už jsem ji napůl nahou viděla, ale to bylo uprostřed noci a sotva jsem to vnímala. A vím, co si říkáte, jak jsem mohla nevnímat takovou kočku?

Ale pokud si vzpomínáte, v tý chvíli jsem měla jiný starosti, hlavně jsem se snažila zůstat při vědomí, zatímco mi ta výše zmíněná kočka dělala nemravný věci.

Když se to vezme kolem a kolem, můžu říct, že svým způsobem jsem ji nahou ještě neviděla. Což vysvětluje mou nervozitu, zatímco na ni hledím.

Opatrně přesunu pohled na její nahou horní polovinu a okamžitě zrudnu a pocítím teplo i v jiných, méně viditelných místech, než jsou tváře

Rozevřu prsty na teplý pokožce jejího břicha a pod mým lehkým dotekem se jí stáhnou svaly, konečky prstů to vnímám jako chvění.

Cítím se trochu odvážněji. Pomalu jedu rukama přes její žebra a snažím se je počítat, ale neúspěšně. Občas pohlédnu do Ashleyiných očí a uvědomuju si, že dýchá stejně ztěžka jako já a soustředí se na každej dotek stejně moc jako já.

Když nakonec dostoupám rukama k jejím ňadrům, klepou se mi. Při prvním doteku zadržím dech, ale brzy na to musím vydechnout.

Je to trochu zvláštní, to musím přiznat. Nikdy jsem se takhle intimně nedotýkala ani sebe, přestože jsem se samozřejmě milionkrát sprchovala a koupala, ale... nevnímala jsem to takhle, chápete? Ale dotýkání se Ashley, vnímání jejího rychle tlukoucího srdce pod mou dlaní a vědomí, že je to částečně kvůli mě, kvůli tomu, co jí dělá, ve mě něco spustí.

A ať už to ve mně hlodá cokoliv, přinutí mě to jemně zmáčknout, laskat ji a pak... pak se osmělím hodně.

Když jí nakonec přitisknu pusu k hrudi, mírně se nadzvedne z postele.

Vlastně to bylo trochu vtipný, a kdybych neměla spoustu jiných starostí, poznamenala bych něco k tomu, že mě tím ze sebe málem shodila.

Když ji něžně skousnu jednu bradavku, trochu se zachvěje. Dávám si při tom pozor, abych druhý ňadro neopomíjela a jemně ho masíruju. To si z minulý noci pamatuju.

Nečekala jsem, že to bude tak příjemný a že bude tak krásně vonět. Musela se osprchovat nebo tak něco, když jsem spala. Její vůně spolu s těmi pocity přehlcuje moje smysly, ale uctívat její tělo svými ústy bych snadno dokázala dělat věčnost. Ashley má zřejmě ale jiný plány, protože mě vytáhne k sobě nahoru.

"Mmm," zasténá a spojí naše ústa. Pořád se jí nedokážu přestat dotýkat, takže mám ruce uvězněný pod svým tělem, mezi námi, a pořád jí hnětu a laskám.

Občas spolknu její sten a rozpaluje mě to. Jako doslova. Celá hořím.

Její ruce taky nezahálejí, zřejmě se mě snaží přitáhnout ještě blíž, i když blíž k sobě už být nemůžeme.

Ale nevadí mi to. Vsála bych se do ní, kdyby to šlo.

Cítím, jak proti mně pohybuje boky, trochu jako jsem to dělala já v noci. Pamatuju si, co mě v tý chvíli řekla....

"Jsi připravená?" zašeptám na jejích rtech a jemně jí přijedu nehty po boku.

Nepatrně přikývne a její prsty zpevní úchop mýho krku. "Jo, broučku," zadýchaně odpoví. "Jsem víc než připravená."

Teď přikývnu já, polknu do suchýho krku a připravím se. "Ukaž mi jak," zašeptám jí a tváře jí zčervenají ještě víš než předtím, ale poznám, že to není studem.

Myslím, že ji představa, že mi ukáže, jak se s ní milovat, vzrušuje.

Vím, že mě ano.

Přikývne, ztěžka polkne a pak mě vezme za obě ruce a navede je dolů po svým těle, až se prsty dotknu lemu jejích kalhotek.

Rychle jí je stáhnu a v duchu si nadávám, že jsem se jich nezbavila už dřív. Trochu se posunu, abych je odhodila... někam a pak se vrátím do předchozí pozice. Trochu se zajíknu.

Něco, ehm, něco cítím.

"Ash," hlesnu nejspíš užasle a překvapeně.

"To je díky tobě," cítím ji zašeptat, spíš než slyším. "Tvý blízkosti, tvýmu líbání, tvým dotykům," pokračuje a na chvilku vezme můj ušní lalůček mezi rty.

Zavrčím.

Fakticky.

Doslova zavrčím a pak se opět vrhnu na její ústa. Ty slova, panejo. Ty slova.

Propleteme si ruce a ona šikovně navede mou pravou níž mezi naše těla. Cítím, jak obě v očekávání prakticky pulzujeme.

Pak se jí dotknu...

...a málem omdlím.

Ježíši, Marie, Josefe, tahle holka... tahle holka...

Oprava... moje holka.

Opět se zahledím do jejích očí, zatímco zkoumavě přejíždím prsty po tom, co dokážu pospat jenom jako vlhký teplo.

Doufám, že to dělám dobře, Ash nic neříká, ale pokud mám soudit podle toho, jak si kouše ret, řekla bych, že si vedu obstojně.

Hodně obstojně.

Nedokážu vůbec popsat, jaký to bylo, když jsem do Ashley poprvý - a rozhodně ne naposled - vnikla.

Takže si vypůjčím slova od starých romantických spisovatelů...

A pak jsem se jí dotkla.

A otevřelo se nebe a zalilo mě jasnou září.

A odhalena mi byla všechna tajemství vesmíru.

Opsala jsem dokonalý kruh a byla jsem úplná a to ona mě dokončila.

Má životní cesta už nebyla důležitá, našla jsem své vše a mé vše byla bohyně.

Mé vše byla ona.

To je asi trochu přehnaný, ale tak jsem to cítila... v podstatě.

Začala jsem do ní vnikat, jako ona v noci vnikala do mě, a ona ke mně přirážela. Bylo to, jako bychom se pohybovaly spolu, tančily do rytmu soukromý hudby určený jen pro nás dvě.

Navždy určený jen pro nás dvě.

Ashley, doteď v podstatě mlčící, něco před pár okamžiky zamumlala, ale nepochytila jsem to, protože jsem v tu chvíli byla trochu učarovaná jejím výrazem a tím, co jsem jí dělala.

Na okamžik přestanu a ona okamžitě otevře oči a upře je na mě. "Co se děje? Proč jsi přestala?"

"Něco jsi říkala," zatvářím se trochu ostýchavě, ale rychle se vrátím v původnímu tempu.

"Říkala jsem víc," prohlásí zadýchaně.

Víc?

Čeho víc?

"Prstů," vysvětlí a já zrudnu.

Aha.

Poslechnu ji a dělám si trochu starosti, dokud neuvidím její slastnej výraz.

Netrvá do dlouho a její pohyby jsou o něco překotnější, a pokud existuje něco jako příjemná bolest, právě jsem ji objevila. Nechci, aby to skončilo, ale myslím, že by nebylo k Ashley fér to dál protahovat.

Vzpomenu si, čím mě v noci málem zabila, co udělala.

Zajímalo by mě, jestli...

* * *

Jo. Měla jsem pravdu.

Když jsem ohnula prsty a přitiskla na Ashley palec, šíleně se roztřásla a pak vydala to nejdelší zasténání, co jsem v životě slyšela.

Jo, to byla má zásluha.

Co je?

Trocha samochvály neškodí.

Zvlášť když vezmu do úvahy to, že vedle mě leží odpadlá Ashley.

Je úplně vyřízená.

Přikryju ji slabou dekou a pak se jdu konečně osprchovat.

A hádejte, na koho narazím na chodbě...

"Takže... pse. Opět se potkáváme."

"Haf."

"Vím, že jsi mě v tý komoře zamknul. Jednou tě natočím, a až to udělám, Ashley tě pošle do internátní školy pro psi," řeknu mu a tvářím se hodně pyšně a pak trochu hloupě, když mi dojde, že mluvím se psem.

"Haf," zopakuje s vyplazeným jazykem a vrtícím ocáskem a upírá na mě šťastnej pohled.

Rozhlédnu se, abych se ujistila, že se nikdo nedívá, pak se sehnu a něžně mu pohladím hlavičku. "Později tě vezmeme na veterinu, ano, kamaráde?"

"Haf."

Tak jo, něžná chvilka skončila.

"Zmiz, ty přerostlej hlodavče," narovnám se a pak odejdu směrem ke koupelně.

Co můžu říct?

Mívám pro něj slabost.

Ale nikdy to nevydrží dlouho.


22B

Tak jo, po úplně nevinný sprše a vybrání si Ashleyina oblečení na sebe a nezajímavý sprše a nalezení něčeho k jídlu a zmínila jsem nudnou sprchu?

Jo, to, že se to snažím zamést pod koberec, znamená, že se tam něco stalo.

A upřímně jsem neměla v úmyslu tam dělat něco nemravnýho, ale nemravný myšlenky se změnily v nemravný představy a pak v nemravný počínání zahrnující několikarychlostní sprchovou hlavici.

Začalo to nevinně, pustila jsem sprchu, pak jsem se svlíkla a humpla dovnitř, což bylo po noci a ránu, který jsem měla, hotová slast, mimochodem.

Pak jsem se podívala na tu sprchovou hlavici a vybavila se mi vzpomínka:

"Trvalo ti to dost dlouho," prohlásí Ashley, když konečně vejdu do jejího pokoje, jsem v pyžamu a připravená zalést do peřin.

"Jo, no, musela jsem uvolnit hodně napětí," odvětím a vzápětí mi dojde, že jsem si nejspíš řekla o-

"Takže jsi použila tu odnímací sprchovou hlavici?"

Vtip.

Nemůžu uvěřit, že to řekla.

Přemýšlela jsem, co je na ní. Byla to jenom sprchová hlavice.

Sundala jsem jí, upravila jsem nastavení a nechala si vodou masírovat rozbolavělý tělo. Nejlepší byl pulzační mód.

Sklonila jsem hlavici níž a bezděčně, ehm, a úplnou náhodou, no, řekněme, že to bylo sakra příjemný.

Chvíli.

Málem jsem upadla.

Ale teď už je po sprše a dokončuju s malými úpravami snídani, kterou jsme s Ashley předtím opustily.

Slanina, vajíčka, topinky, pár jahod a pomerančovej džus. Kromě toho jsem vyšla na zahradu a ušmikla jednu hezkou kytku, dala ji do vázy, kterou jsem našla, a postavila ji doprostřed stolu.

Nemyslela jsem si, že mi to bude trvat tak dlouho, ale když skončím, slyším, jak Ashley vypne sprchu.

Snažím se na to moc nemyslet a v duchu zvažuju, jestli mám vyběhnout nahoru a přepadnout ji, ehm, setkat se s ní, nebo jestli mám počkat, až sama přijde sem dolů.

Nějak se rozhodnu pro to druhý. Chci vidět její výraz, když přijde dolů. A jako na zavolanou...

Ashley, už oblečená a čerstvě vysprchovaná, sejde po schodech do kuchyně a ten ďáblík je jí v patách. Ale nevadí mi to vzhledem k tomu, jak se na mě Ashley dívá a jak se na mě usmívá.

"Ahoj," řekne a pomalu ke mně jde.

"Ahoj," odpovím trochu stydlivě.

"Udělalas mi snídani," prohlásí a stojí už blízko mě.

"Udělala jsem ti snídani," potvrdím.

"Děkuju," řekne a najednou mě drží. "Ačkoliv musím přiznat, že po přečtení tvýho vzkazu jsem čekala trochu jiný překvapení."

Jo.

Možná jsem ji tím vzkazem trošičku malinko uvedla v omyl.

To se vrátila kurážná Spencer a napsala Ashley: "Osprchuj se a sejdeme se dole. Určitě tě uspokojím."

Jsem zlobivá holka.

Teda byla jsem.

Teď se červenám. "Ehm."

"Ach, Spencer," hlesne Ashley a s uchechtnutím mě políbí na bradu. "Jsi úplně k sežrání. A cos mi udělala k jídlu?"

Posadí se na židli, a když chci projít kolem ní a posadit se na druhou, chytne mě a posadí si mě na klín.

A já si samozřejmě nestěžuju.

"No," spustím, uvelebím se na ní a zvednu plnou vidličku nedodělaných míchaných vajíček. "Máme míchaný vajíčka."

Ochutná je a zazubí se na mě. "Magnifico."

"A připálenou slaninu...," pokračuju a rozlomím jedem kus na dva a dám jí půlku.

Chvilku slaninu chroustá a pak polkne... nahlas. "Mňamka," okomentuje ji, ale její výraz tomu neodpovídá.

Ale to nevadí. Je to roztomilý.

"A co ještě?" zeptá se a já sáhnu pro... topinku?

To nebyla otázka, jenom... "Jak se říká topince, když není otopinkovaná?" zeptám se.

"Ehm, chleba," odpoví mi Ash a zvláštně na mě hledí.

"No, v tom případě máme chleba. Tvůj topinkovač je malej robot, co mě nesnáší," řeknu jí vážně a Ashley se jenom zasměje a pak mi trochu natočí tvář a políbí mě.

"Někdy jsi úplnej blázen, Spencer," zamumlá, odtáhne se a pak si stejně ukousne z "topinky". Potom se natáhnu pro misku s jahodami, jednu zvednu a s rošťáckým úsměvem se otočím zpátky k Ashley.

Dám jí jahodu před pusu a Ashley na mě tázavě zvedne jedno obočí.

"Ty nemáš ráda jahody?" zeptám se jí a Ashley zavrtí hlavou.

"Nakrmíš mě?"

V odpověď přitisknu ten červenej plod k jejím rtům. Ash otevře pusu a já jí strčím dovnitř jahodu, ze kterým si ukousne. Pořádně.

Roztomile přežvykuje a já se chvilku jen koukám. "Jaká je?" zeptám se.

Ashley jenom přikývne, pořád žvýká a nechce mluvit s plnou pusou.

Jo, já se taky nesnažím mluvit.

Myslím, že ji šokovalo, když jsem přitiskla ústa na její, ale dost rychle se vzpamatuje. A dost rychle mi začne polibek oplácet.

A dost rychle mě k sobě přitiskne.

Ježíšku na křížku, chutná po jahodách a Ashley a... a nebi.

Chutná jako nebe.

A zrovna když se to chystáme rozjet... no, ještě víc...

"Dobře mě poslouchej, Jolene. Čeká na mě armáda a musím odletět do Nikaraguy. Chci sedadlo u okýnka a happy meal A BEZ OKURKY. BŮH TI POMÁHEJ, JESTLI NAJDU NĚJAKOU OKURKU."

To je Lucky. Přesněji řečeno Luckyho vyzvánění.

Co sakra chce?

Z jeho napodobování "Stewieho" z Griffinových mívám obvykle záchvaty smíchu, ale ne když mám jinou práci. Ashley se na mě omluvně podívá a pak mobil zvedne. "Vyřídím to rychle, slibuju."

Povzdechnu si, protože jsem jako malá, ale jeden Ashleyin sladkej polibek to rychle spraví.

Zatímco Ashley mluví s Luckym o něčem, co snad pro ni není moc důležitý, hloupě se na sebe usmíváme. Říkám pro ní, protože pokud je to důležitý pro ni, nepřímo se to týká mě a já nechci řešit nic jinýho, než se s ní líbat.

"Ehm... asi mě budeš nenávidět," řekne mi.

Neříkejte mi, že se na mě vykašle.

"Co?" zeptám se a nezním ani tak otráveně, jako spíš ustaraně.

"Luckyho táta je na něj dneska obzvlášť hnusnej a a Lucky nechce být sám, takže..."

"Chce přijít sem?" dokončím za ni.

"Jo," odvětí tak nejistě, že by to mohla být otázka. Musím se uchechtnout jejímu výrazu. Tváří se, jako bych jí měla utrhnout hlavu. "Nevadí to?"

"Ash, jasně že nevadí. Je to tvůj nejlepší kamarád. Byla bych zlá mladá dáma, kdybych ho odmítla v době nouze."

"Ne, protože jsi dokonalá," šťastně si mě k sobě přitiskne. "Jsi nejdokonalejší člověk na světě, Spencer," zdůrazní to letmou pusou, a když se odtáhne, jiskří jí oči. "Zbožňuju tě."

Nemohla bych se usmívat víc. "No, to proto, že jsem zbožňování hodná," odvětím trochu škádlivě a čekám na odpověď.

Která nepřijde.

"Co je?" zeptám se mě Ash, když na ni dál hledím.

"Nic na to neřekneš?"

"Nemám k tomu co dodat. Plně souhlasím," prohlásí a já jí prostě musím políbit.

Musí na to existovat nějaký prášky nebo něco.

"Jé, podívejte na ten roztomilej páreček," vpadne do kuchyně Lucky.

Pohybuje se na tenkým ledě, že mi narušil příjemnou chvilku, a přijde si sem a hned mě nutí se červenat?

To není hezký.

Věnuju mu nejledovější pohled, jakej dokážu.

"Nedívej se na mě tak. Přinesl jsem ti čokoládu," řekne a podá mi tabulku Milky.

Velký Milky.

Vše odpuštěno.

* * *

Na Ashleyině posteli se láduju už druhou Milkou. Já jsem tady, Blesk leží v nohách postele, Ashley dává věci do šatníku a Lucky dělá něco na počítači.

Líbí se mi to.

Jsme jako jedna velká, šťastná homo rodinka. A k tomu Blesk a čokoláda.

Na čokoládu nesmím zapomenout.

Konečně se dostáváme k tomu, proč Lucky musel dnes přijít k Ashley.

"Rosabella a Gabriel se vrátili domů od tety Vittorie," zamumlá a horní ret má trochu svraštělej zlostí.

Kdo?

"Kdo?" zeptám se s plnou pusou čokolády.

Lucky se na mě usměje a pak odpoví. "Mí sourozenci, o kterých jsem ti nějak zapomněl říct," obrátí oči v sloup. "Proč asi?"

"Počkej, co mi uniká?"

"Spencer," vstoupí do toho Ashley, která je konečně hotová s šatníkem a připojí se ke mně na posteli. "Bella a Gabe jsou neskutečně dokonalí. Jak učebnicová rodinka-"

Přeruší ji Luckyho odfrknutí.

"Pardon," řekne a podívá se na nás, když mu dojde, že upoutal naši pozornost. "To jen, že... řekla učebnicová. A... zapomeňte na to."

Popojedem.

"No," otočí se Ashley zpátky na mě a s úsměvem obrátí oči v sloup. "Jsou to děti, který Luckyho táta chce a Lucky do toho obrazu v jeho očích nezapadá."

"Díkybohu," hlesne Lucky, kterej se pořád soustředí na YouTube.

"Přesně. Mně se Lucian líbí, jakej je," prohlásím vesele a uhnu polštáři, kterej po mně hodil.

"Hele!" ozve se Ashley pobouřeně a polštář po něm hodí zpátky. "Neházej věci po mý holce."

"Ashley!" zaječí Lucky a spěchá k zrcadlu. "Bacha na mý vlasy, ženská."

Trochu se zahihňám a pak si lehnu a Ashley vedle mě udělá totéž.

Pak si vzpomenu, že ležíme na její posteli. Stejný posteli, kde jsme...

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě Ashley potichu a chytne mě za volnou (bez čokolády) ruku.

Rychle přikývnu.

"Ale jsi trochu... zarudlá."

"Proboha, Ashley. Co jí říkáš?" ušklíbne se Lucky a kecne si zpátky k počítače po té, co si, předpokládám, upravil rozcuchaný vlasy. "Červená se jak panna u oltáře."

Zrudnu ještě víc.

"Nebo spíš panna o svatební noci," pokračuje. "To je asi tak stupeň rudý, ke kterýmu směřuje."

Zastavte ho.

Prosím?

Já umřu.

"Lucky, nech toho," opět přispěchá na mou záchranu Ashley.

"Fajn, fajn. Citlivky," mumlá Lucky. "Jako by to bylo poprvý, co si z ní střílím."

Panebože.

"Pojedeš s náma s Bleskem na veterinu?" zeptá se ho Ashley v posledním pokusu zabránit mý tváři, aby zrudla už napořád.

"Co? Co je s Bleskulesem?" zeptá se a rychle spěchá toho malýho psa zvednout.

Jé.

"Včera se u Spencer bouchnul do hlavičky a Spencer je přesvědčená, že by ho měl prohlídnout veterinář." U tý druhý části se usmívá.

"Spencer? Vážně?" diví se Lucky taky s vědoucím úsměvem.

Pokrčím rameny. "Jenom pro jistotu."

"Jasně, jasně. Ale ne. Nechtěl bych narušit váš malej rodinnej výlet," prohlásí Lucky, ne naštvaně, ale cítím, že mu být třetím do počtu začíná vadit. Otočí se zpátky k počítači a já se cítím špatně.

Konec konců je to Lucky.

"Nebudeš rušit," znova ho ujistím. "Kromě toho, i kdyby jo, tak dneska už to nespravíš. Trocha dalšího rušení nás nezabije."

"Tak díky," odvětí. Rty se mu neusmívají, ale oči jo. "V kolik má to vyšetření?"

"Vlastně za chvilku," odpoví Ashley.

"Tak jo, to je dost času, abych vám ukázal... tohle," klikne na YouTube na nějakýho chlápka, co zpívá písničku z Aladina.

* * *

Pořád se směju tomu videu. Ten chlápek měl neskutečnej rozsah.

Bylo to působivý.

Každopádně jsme v čekárně u veterinonářky... veterionářky... na veterině. Blesk by měl být brzy na řadě.

"Divím se, že jsi tak klidná, Spencer," zašeptá mi Ashley do ucha. Sedí nalevo ode mě, Lucky napravo a Bleska mám na klíně.

Jo, jo. Já vím.

Jsem ohledně něj přelétavost sama.

Byla bych skvělá politička.

"Co tím myslíš?" zeptám se jí trochu zmateně.

Pak Ashley ukáže na pána, kterej právě vešel dovnitř s šíleně zuřivým pitbulem.

"Spencer, sedni si," sykne Lucky a zatahá mě za ruku.

O čem to mluví? Jak "sedni si"? Přece sed-

Jejda.

Moje chyba.

Stydlivě a pomalu slezu /sestoupím ze židle a znova se na ni posadím, ale nezůstanu sedět dlouho.

Kolen nás projde pán šíleně velkýho psa a ten pes si nás výhružně pohlíží a trochu vrčí.

Přestanu úplně dýchat a udělám, co se rozhodně nedělá.

Podívám se tý nestvůře do očí.

To u žádnýho zvířete nedělejte, berou to jako výzvu nebo tak něco.

Věřte mi, vím, o čem mluvím.

Skočím Ashley do náručí, ale ona má problémy mě udržet, tak obě skončíme zavěšený na Luckym.

Pak ho uslyším.

Blesk stojí před námi a může se uňafat, jak se snaží tu divou stvůru zahnat.

Jsem unešená.

Můj hrdina.

Ten velkej pes opravdu vezme do zaječích a svýho pitomýho pána táhne sebou. Upřímně, proč máš takovýho psa na vodítku, idiote?

Lucky se nás pořád snaží obě udržet a zůstat při tom na nohách, když vtom recepční oznámí, že je Blesk na řadě, přičemž na nás nepokrytě zírá, můžu dodat.

Nezdvořačka jedna.

Seskočím jako první a chytnu Ashley za ruku. Když jdeme kolem tý ženštiny, neopomenu na ni ohrnout nos. Lucky jí věnuje omluvnej pohled a pak připne Bleska na vodítko a jde za námi dovnitř.

* * *

Bleskova veterinářka je Dr. K.P. Begmanová.

Má všechny potřebný oprávnění. Vím to, protože jsem si přečetla všechny plakety a diplomy rozvěšený po ordinaci.

"Takže," začne, "Bleskules Aloicious Davies?"

Ashley přikývne a já potlačím zahihňání.

"Dobrá tedy. Co máme za problém?"

"No, má pří-," Ashley se zarazí a krátce pohlédne na můj vykulenej výraz, než se opraví. "Tady má kamarádka si myslí, že má možná něco s hlavou."

"To teda určitě má," stydlivě nesouhlasím. "Právě skoro vystartoval na dvacetkrát většího psa. To není příčetný chování."

"Ale proč by měl něco s hlavou?" ptá se doktorka, která teď svítí baterkou Bleskovi do očí.

"Narazil do kuchyňský skříňky," odpoví Ashley a její výraz se změní, když zahlédne doktorčin. "Je v pořádku?" zeptá se znepokojeně.

"Jde o jeho oko. Zdá se být trochu infikované," prohlásí doktorka a prohlédne si ho z větší blízkosti. "Nesnědl v poslední době něco neobvyklého nebo se nepohyboval v blízkosti neobvyklých rostlin?" Ta otázka je mířená na mě.

Netuším.

"Ehm, o ničem nevím," odpoví Ashley, která se posadí a kouše si spodní ret. Já, překvapivě, jsem tentokrát za tu klidnou, skrytě ji vezmu za ruku a palcem jí konejšivě hladím její hřbet.

"Nebojte, slečno Daviesová," uklidňuje ji Dr. Bergmanová a jemně se usměje. "Není to nic, co by nespravilo pár kapek do očí."

Ashley se viditelně uvolní a já se usměju. Nelíbí se mi, když si dělá starosti.

"Jen vám napíšu recept," prohlásí ta hodná doktorka, mile poklepe Bleskovi hlavičku a pak odejde udělat, co řekla.

"Je milá," poznamená najednou Lucky, zatímco si prohlíží ordinaci.

Ashley podle všeho souhlasí. "Jo, je mnohem milejší, než ten debil, co jsme ho měli předtím."

"Dr. McSnový?" zeptá se Lucky a já obrátím oči v sloup.

Lucky jen ten kluky nejposedlejší člověk, kterýho znám.

"Dr. McBlbec," odvětí suše Ashley. "Choval se jak pitomec a vždycky jsem si kvůli němu připadala hloupá."

"Ale ty jsi-"

"Mlč, Luciane," přeruší ho Ashley a pak se otočí na mě. "Proč se tváříš tak samolibě?"

Uf. Konečně. Už mě to šklebení unavovalo.

"Měla jsem pravdu," mám škodolibou radost a Ash se uchechtne a hnědý oči jí zajiskří.

"Jasně. To bylo jenom štěstí."

Pořád se šklebím.

"Měla jsem pravdu."

"Ale myslela sis, že má otřes mozku."

Pořád jsem samolibá.

"Měla. Jsem. Pravdu."

"Dobře, fajn. Měla jsi pravdu," konečně uzná Ashley. Pak si zvedne mou ruku ke rtům a letmo mě na ni políbí. "Což znamená, že to já mám štěstí."

Hezký!

Jé, Ashley.

S tím se přít nebudu.

Ha!


23 - Spencer a bomba

Vzpomínáte, jak jsem vám říkala, že mívám divný sny?

No, tenhle není divnej, jenom děsivej.

Začal dost nevinně.

S Ashley se procházíme po rozhlehlý louce se spoustou a spoustou... čokolád rostoucích ze země.

Fajn, možná je to trochu divný.

Ale zpátky k tomu snu.

Blesk je někde... poblíž.

Vlastně ho honí miniaturní Lechtivej Ernie.

Hele, můj sen, mý pravidla.

Lucky je na větvi z nějakýho dvojníka Matthewa McConaugheyho, no, každýmu to svý.

Já myslím na to, co je mý, když v tom se před námi magicky zjeví postel.

Mý podvědomí mi zřejmě dokáže číst myšlenky. Počkat, nejsou mý podvědomí mý myšlenky?

Páni, teď jsem se projevila jak nefalšovaná blondýna. No, občas... nebo víc než občas to mám povolený.

Každopádně jsem zase odbočila. Kolem postele na louce je teď ložnice a s Ashley toho rychle využijeme. Jsem nahá, ještě než na ni skočíme. Ve snech se zbavuje oblečení snadněji. Stačí mrknout.

Takže jsme to pořádně rozjely a naše potem kluzký těla po sobě kloužou. Vniknu do Ash ve stejný chvíli, co ona vnikne do mě, nastolíme rychlý tempo a kroutíme se a vzdycháme rozkoší.

Chladný povlečený chladí naše přehřátý pohybující se těla, kontrast chladu pode mnou a tepla nade mnou mě rozpaluje stejně jako to, co děláme.

A to, co děláme, mě přivádí blízko k... hodně blízko k...

"A-A-Ash," vykoktá mý snový já skoro šeptem.

"Ano, broučku?" hlesne Ashley na mých rtech napuchlých a zhmožděných z našeho předchozího líbání.

"Už... už, ehm," je vše, co ze sebe dokážu dostat, ale Ashley to pochopí. Vím to, protože na čele cítím, jak přikývne, zatímco se ke mně přitiskne.

Chystám se přepadnout přes okraj do říše extáze, když vtom mě něco bleskurychle stáhne zpátky.

Moje máma otevře dveře a mě spadne brada na podlahu.

Pak máma vytáhne poloautomatickou pušku a začne střílet.

Což je naprosto pravděpodobnej scénář, pokud vás zajímá můj názor.

V tu chvíli se probudím a jsme současnosti.

"Spencer," hlesne z polospánku Ashley. Jsem u ní. Vzhledem k tomu, že do začátku školy zbývá už jen necelej týden, snažím se s ní strávit tolik času o samotě, kolik to jde, protože vím, že jakmile začne škola, hodně se toho změní. "Co se děje?"

Dost ztěžka dýchám a není to kvůli první části toho snu, nebo Ashleyině blízkosti. Je to proto, že napůl čekám, že sem má máma vpadne a předvede nám Ramba.

"Spence?"

"Má máma z nás nadělá cedníky," zírám na svůj odraz v zrcadle.

Jé, zrcadlo.

Perverzní.

Tak jo, Spencer, zůstaň s námi.

"Jak tě to napadlo?" zeptá se Ashley, posune se a posadí se přede mnou.

Dívám se na ni a jak se ona dívá na mě a chci jí všechno vyklopit, tak to udělám.

Vyprávím jí všechno o mým snu a čokoládě a Bleskově očistci a mý mámě máchající samopalem.

V tý chvíli to Ashley už nedá a dostane záchvat smíchu.

"Ashleyyyy," kňourám, zatímco Ash skoro visí z postele a při nepřerušovaným chechtání trochu kopá nohama.

A směje se pořádně, má i takový ty dlouhý chvíli tichýho smíchu, kdy nemůžu dýchat, ale pak se zhluboka nadechne a opět se z plna hrdla rozchechtá.

Je to celý hrozně roztomilý, a i když pořád panikařím, nemůžu si pomoct a usmívám se.

"Ashley," napomenu ji a snažím se udržet přísnej tón. "To není sranda."

Její smích trochu poleví a teď leží na posteli na zádech , já taky a jako polštář využívám její břicho. Je to poskakující polštář, protože se pořád trochu chechtá.

"Spencer, tvá představivost mě jednou tutově zabije," prohlásí Ashley a prsty si hraje s mými vlasy.

"Reakce mý mámy nebyla má představivost, Ashley. Neuvědomuješ si, jak je šílená."

"Ale nezabije nás."

"Neříkám nás. Tebe," poznamenám. "Mě jenom zamkne v žaláři nebo tak něco," mumlám a Ashley se znova srdečně rozesměje. Pak mě zatahá za ramena.

Na její velký posteli se přesuneme, já si vylezu víc na ni a položím si hlavu na její hruď. Nechávám se utěšit tlukotem jejího srdce.

"Ať už se v budoucnosti stane cokoliv, ať už to vaši zjistí a budou vyvádět, nebo budeme náš vztah dál držet v tajnosti, budu tu pro tebe, Spencer," řekne mi Ashley upřímně a pořád mě hladí po vlasech.

Měla by toho nechat. Zase začínám být ospalá.

"A jestli tvá máma vpadne do naší ložnice s nějakou zbraní, ochráním tě," pokračuje a zní pobaveně.

Nevadí mi to. Zvlášť když jsem jí pobavila já.

Založím si ruce na její hrudi a opřu si o ně bradu. "Ochráníš mě?" pronesu pomalu. Nechtěla jsem to říct takhle, ale co nadělám.

A Ashley si zřejmě taky nestěžuje, protože jí pravý obočí vystřelí nahoru. "No jo," ujistí mě. "Patří to k mým povinnostem. Je to součást mý práce."

"Práce?"

"Být tvou přítelkyní, hlupáčku," poklepá mi nos.

Hmm. S tím si trochu pohraju. "Aha, nevěděla jsem, že jsme přítelkyně," posunu se po jejím těle trochu nahoru a dám jí pusu na začátek krku.

Než odpoví, musí si odkašlat, ale její hlas je pořád nakřáplej, pořád zastřenej... pořád plnej touhy.

Jo, jo. Chce mě.

"C-co sis myslela, že jsme?" vykoktá a zajíkne se, když se posunu o krapet víš. Rty mám pořád přisátý na jejím krku.

Pícha sice předchází pád, ale stejně jsem pyšná.

Líbání mi jde, ale mám za sebou hodně tréninku... s Ashley.

Nechci, abyste si mysleli, že jsem si líbala ruku nebo tak něco.

"Nevím," odpovím jí, jemně ji koušu a posunu se o hodně výš. "Myslela jsem, že jsme... kamarádky... s výhodami."

I když je víc než vzrušená, uchechtne se. Pak mě vezme za tváře, aby mě políbila, ale já si málem zlomím vaz, jak z ní seskočím a spadnu na podlahu.

Chytnu ji za ruku a stáhne ji k sobě a teď jsme obě na podlaze na straně postele víc vzdálený od dveří.

Proč?

Schováváme se.

Proč se schováváme?

No, dveře jejího pokoje se právě pomalu pootevřely a mně se vybavil můj sen.

"Spencer, co to vyvád-"

"Pššt," napomenu ji a s vykulenýma očima jí zakryju pusu rukou. "Mlč," syknu. "Uslyší nás šílená matka."

Ashley se zvedne, aby se podívala přes postel, ale já ji rychle stáhnu zpátky. "Nech toho."

"Ale no tak, Spencer. Přicházíme o muchlovací čas. Nech mě se podívat, ano?"

"Ale, Ashley," prosím ji s vyšpuleným spodním rtem. Fakt nechci vidět, jak umře.

A fakt musím jít do sebe.

"Podíváme se spolu, ano? Až napočítám do tří?"

Z nějakýho důvodu to zní líp, než si sledovat umřít, tak se obě zvedneme na kolena a pomalu se narovnáme, abychom viděly přes postel.

Nikdy v životě jsem nebyla tak zahanbená, uklidněná a rozzuřená.

Ve dveřích sedí ten ďábelskej čokl a snaží se tvářit nevinně, ale moc dobře ví, co udělal.

"Spencer!" zvolá Ashley a chytne mě za nohu.

Jejda! Neuvědomila jsem si, že jsem se pohnula.

Jsem skoro celá natažená přes postel.

"Ten hajzlík mě chtěl vyděsit," řeknu jí nevěřícně.

"Ani o tvým snu nevěděl," poznamená Ashley jízlivě. "Nebyl tady."

To je fakt.

Ale ďábelští psi musí mít nepřirozenej supersluch nebo tak něco....

"Spencer," začne Ashley zamilo- zbožně, ale trochu přísně. Zase jsem musela na toho podvraťáka zavrčet. Ash vstane z postele a vezme ho do náruče. "Hele, mám tě moc ráda... a doufala jsem, že to až sem nedojde, ale..."

"Ale?" Kam tím míří?

"Vím, že psi nemusíš, ale musíš být na Bleska hodnější."

Tak jo. Cože?!

Vy.

*Ukazuju*

Vy u počítače.

Štípněte mě.

Tohle se mi musí zdát.

"Ty... chceš... abych... byla... hodnější... na tohle?" stěží nevěřícně vykviknu.

"Spencer," napomene mě Ashley a sevře ho pevněji. "Je to jenom malý štěně. Nemůže být schopnej všech těch věcí, z kterých ho obviňuješ."

Myslím, že Ashley a já se chystáme mít první hádku... a ohledně toho psa.

"Takže jsem se v tý komoře zamknula sama?"

Ashley trochu pokrčí rameny, nechce to říct nahlas. "Je to možný."

Kašlu na to. Kde mám kalhoty?

"Co děláš?" zeptá se mě, zatímco pročesávám podlahu ve snaze najít svý odhozený oblečení.

"Ocházím."

To už jsem se uchýlila k jednoslovným odpovědím. Zuřím.

"Cože? Proč odcházíš?"

Odfrknu si.

Některý lidi mají fakt drzost.

"Ty mi neřekneš, proč odcházíš? To je fakt skvělý, Spence, ale nepřekvapuje mě to. Nebude to poprvý."

Tak jo. Musím to říct. Tahle nová stránka Ashley se mi moc nelíbí.

Je jedovatá a zlá.

A já?

Já takovýhle konfrontace nedávám.

To vysvětluje, proč mi právě začaly slzet oči.

Spěšně házím svých pár věcí do tašky a Ashley položí Bleska na podlahu a přistoupí ke mně.

"Omlouvám se, ano? Ale, Spencer, prosím řekni mi, proč odcházíš. Prosím," žádoní a sama vypadá trochu víc než dotčeně.

Bože. Jsem taková bačkora.

"Nezůstanu tu s někým, kdo mě má za blázna."

"To jsem nikdy neřekla, Spencer."

"Ale myslíš si to," trvám si na svým, přehodím si tašku přes rameno a otočím se k odchodu, ale Ashhley chytne tašku za volný poutko a zatáhne za něj.

"Ani si to nemyslím," řekne mi jemným hlasem a prsty volný ruky přejíždí po mý. "Pravda je... že já jsem blázen do tebe. Jsi prostě tak... nemáš ponětí," zašeptá a zezadu přitiskne čelo na mý rameno.

Nechám tašku tiše spadnout na podlahu vedle nás a pak se na ni otočím.

"Jako bych ti na tohle skočila," přeskočí mi hlas.

"No," řekne se slabým úsměvem, "chtěla jsem ti nabídnout čokoládu a pusy."

"Řekla jsi čokoládový pusinky?" zeptám se jí a ona mi dá ruce kolem pasu a přitáhne si mě k sobě. Svý ruce jí dám volně kolem krku.

"Ty nám došly," vrtí hlavou. "Ale mám jiný pusy," zašeptá se rty hodně blízko mých.

"A jaký?" odpovím šeptem a vzápětí její rty líbají mý.

"Mmm," zamumlám mezi polibky. "Ashleyiny pusinky."

Páni, to byla ta nejkratší hádka a nejrychlejší usmíření všech dob, řekla bych.

A ještě jsme zdaleka neskončily.

Blesk by si měl zase zakrýt oči.


23B

Pořád jsme byly zachumlaný pod dekou ve slastným posexovým opojení (což, fýha, později mi připomeňte vám o něčem říct), když se objevil Lucky, ale měl kytky a čokoládu, takže to bylo v pohodě.

Kromě toho byla škola už těsně za rohem. Nechtěla jsem si znepřátelit jednoho z jediných přátel, co mám.

A jeho citování Griffinových je prostě bomba.

Přísahám, že ten seriál zná zpaměti a jeho Brian a Stewie jsou dokonalý.

"Ten Pánbůh je dost dobrej týpek. Hodně teatrální. Mor tady, epidemie tamhle. Všemohoucnost... to bych si nechal líbit," deklamuje Stewieho hlasem.

Bože, vyprsknu čokoládu nosem.

"A co tohle, Spence?" osloví mě a vstane. "Takže Chris se ptá Petera: 'Tati, co je to šukdíra?' A Peter na to: 'Povím ti, co není, synu. A až ti to povím, pochopíš, proč se nemůžu vrátit do Mořskýho světa'."

"Ha ha," směju se nahlas, trochu znechucená, ale víc pobavená.

Tý jo, Griffinovi jsou boží.

Jakmile smích trochu poleví, všichni si lehneme zpátky na Ashleyinu postel a zíráme do stropu.

Trochu mi to připomíná mi ten večer v parku.

"Tak co uděláte, až začne skola?" ptá se Lucky a očividně tím myslí Ashley a mě a to, že spolu chodíme.

"To jediný, co jde," odpoví za obě Ashley. "Budeme to muset držet pod pokličkou."

"Aha," hlesne Lucky, ale pak v podstatě cítím, jak se zazubí. "To pro vás bude těžkýýý."

"Sklapni," odvětí Ashley s evidentním úsměvem.

"Myslím to vážně. Máte oči jenom pro sebe a to sexuální napětí... pche."

Nevyšiluju jako obvykle, protože vím, že Ashley mu neřekla, že jsme spolu začaly spát.

"Lucky, vážně, sklapni," zopakuje Ash trochu pevněji.

"Fajn. Fajn. To já jen tak. Je to roztomilý," dokončí a věnuje Ashley zvláštní pohled.

Oplatí mu ho.

Já se cítím... nesvá.

Možná je čas si odskočit.

"Já, ehm, půjdu no záchod, ehm, musím na malou," řeknu jim, sklouznu z postele a nechám ty dva nejlepší kamarády, aby si vyřídili, co potřebujou.

* * *

V koupelně jsem byla hotová dost rychle, protože na druhý straně zavřených dveří od Ashleyina pokoje pořád slyším jejich tlumený a trochu zvednutý hlasy, tak se rozhodnu trochu prozkoumat tenhle dům.

Ještě než Bleska uvidím, uslyším cupitání malých nožek a čekám, až se objeví.

Dojde přímo k Ashleyiným dveřím a nejspíš si myslí, že nás zase vyruší... ten malej zákeřnej hajzlík.

Odkašlu si a pak se v duchu napomenu. Mohla jsem nahrát na mobil, jak otvírá dveře.

Sakra.

"Teď tam jít nemůžeš. Lucky a Ashley si povídají."

Podívá se na dveře a pak zpátky na mě... a trapně zakňourá.

Přísahám, že to má od Ashley. "Fajn," zabručím, otočím se a rozejdu se. "Pojď se mnou. Ale," varuju ho prstem, "nezamykej mě do žádných komor, pokojů a tak dále. Rozumíš?"

"Ňaf."

"Hodnej pejsek," odvětím a jdu dál chodbou. Na skutečný prozkoumání Ashleyina domu jsem zatím neměla moc času. Býváme jen v jejím pokoji, koupelně, herně, obýváku, jídelně, kuchyni a samozřejmě u bazénu. Ale nikdy jsem nebyla v dalších pokojích nahoře, kterých je podle všeho hodně.

Otevřu pokoj nejblíž koupelně a rychle se rozhlédnu. Musí to být pokoj jejího táty. Není vůbec takovej, jakej jsem čekala. Je nemastnej neslanej. Vždycky jsem si myslela, že jeho pokoj bude divokej a osobitej. Jako je on. Ale je tak neutrální, až je to skoro depresivní, ale vlastně tu netráví moc času.

Další je Bleskův pokoj. Do něj jsem nikdy nevkročila, ale je to v podstatě štěněčí nebe.

Jsou tam hračky a pelíšky a falešnej požární hydrant (fuj) a několik plyšových psů (radši se ani neptám).

Ale je čistej a to na mě udělá dojem. "Hezkej pokoj, Bleskulesi," pochválím ho a on jen energicky vrtí ocáskem.

Další pokoj mě šokuje, ale dobrým způsobem. Na zdi je velkými písmeny nápis TROFEJNÍ POKOJ, ve kterým se zřejmě nacházíme, akorát že v tom pokoji nejsou žádný trofeje, aspoň ne žádný Raifovy. Místo toho pokrývají každej centimetr zdi zarámovaný a zarovnaný fotografie.

Od jedný strany dveří kolem pokoje až k druhý straně jsou fotky různých velikostí, na kterých jsou zachycený všechny důležitý okamžiky Ashleyina života. První je její rodnej list a fotky z porodnice. Na posteli leží nějaká žena a chová Ashley a její táta stojí vedle nich a usmívá se do objektivu.

Určitě je to Ashleyina máma a dostane se mi potvrzení, když vidím, že zmizela z fotek, jakmile Ashley byly asi tak tři roky. Krátce na to se objevil malej blonďatej kluk.

Je vychrtlej a má rovnátka a pokaždý jinej účes... Proboha!

To je Lucky!

Páni! Tímhle si ho budu rozhodně dobírat.

Paráda.

Nebyla jsem z fotkami zdaleka hotová, když mi něco řeklo, abych hned odešla, ale těsně před odchodem jsem spatřila fotku Ashley a nějaký holky, co vypadala povědomě.

Ale vypadá mnohem povědoměji, když mi říká Ellenina mladší sestra.

Madison a Ashley na fotce pózujou a vypadají docela kamarádsky. Hmm.

Na to se musím Ashley zeptat.

* * *

Když dojdu k Ashleyiným dveřím tentokrát, jejich hlasy jsou míň zvednutý, ale něco, co zaslechnu, mě před vstupem zastaví.

Pak přitisknu ucho ke dveřím, abych líp slyšela.

"Takže... kdy jí to řekneš?" slyším Luckyho se ptát Ashley.

Myslím, že mluví o mně.

"Nevím, jestli bych měla, Lucku. Nechci ji zastrašit," odvětí Ash.

Cože? Zastrašit?

"To se nestane. Viděla jsi, jak se na tebe dívá?"

Jo, rozhodně mluví o mně.

Aspoň teda doufám.

"Jé, ty se červenáš. Jsi v tom až po uši."

"Lucku, sklapni."

"Dělám si srandu," odvětí Lucky a určitě se uvelebí. "Takže, už jste to... však víš?"

Dlouho je ticho.

"Jsi můj nejlepší kamarád a vůbec, ale Spencer je má holka a já ji budu respektovat."

"V pořádku," řekne Luck a já otevřu dveře.

Podívá se na můj obličej a uchechtne se. "Odpověď už mám."

Jsem rudá jako malina.

A nedokážu mluvit, takže...

"Chcete mrknout na film?" nabídne Ashley a já přikývnu v zoufalý snaze o změnu tématu, nebo jakýkoli jiný rozptýlení.

V týhle chvíli bych brala i mámu se samopalem.

"To zní dobře," odvětí Lucky a vstane z postele. "Udělám nám sendviče, Ashley může připravit popkorn a pití a Spencilicious vybere film."

Obrátím oči v sloup.

Nechal na mě to nejtěžší.

Lucky vystřelí z pokoje a já jdu vybrat film, ale Ashley se mi postaví do cesty.

"Co je?" zeptám se jí, když na mě strašně dlouho jenom hledí.

"Já jen... nic," odvětí a vypadá trochu ostýchavě. Pak se najednou pohne dopředu a zaútočí na mý rty svými.

Bez obav.

Mý rty se jí ochotně vzdají.

Strašně pomalu se odtáhne a pořád vypadá trochu nesměle.

"Už je to dobrý?" zeptám se jí s úšklebkem.

Vím, o co šlo.

Předtím mi říkala, že nedokáže přežít hodinu, aniž by mě políbila.

To bylo před tři čtvrtě hodinou.

Bylo to těsný.

"Jo, co ty?" zeptá se se stejným úšklebkem a mírně na mě zvedne jedno obočí.

Řekla jsem jí, že já to taky tak dlouho nevydržím.

"Skvělý."

"Sejdeme se tu za hodinu?" zeptá se s hravou nadějí v hlase.

"Uvidím, co se bude dát dělat," řeknu jí a hned se otočím, abych vybrala ten film.

Slyším ji zasténat a pak mě jemně plácne rukou přes zadek.

Zalapám po dechu.

To je nový.

"Vyber něco dobrýho, jo, broučku?"

Jen přikývnu, hlavu mám plnou hříšných myšlenek.

Ashley s uchechtnutím odejde z pokoje a já si hlavu vyčistím... nějak.

Najednou mám náladu na romantickej film.

* * *

Musím se vrátit domů, protože z nějakýho podivnýho důvodu máma chtěla, abych byla na večeři doma. Ani nechtěla, aby mě Ashley domů odvezla, což je divný vzhledem k tomu, kolikrát se 'nechtěla vnucovat, ale byla by vděčná, kdyby mě Ashley odvezla domů'.

Takže se musíme rozloučit, než sem máma přijede a ne u dveří, jak to děláme obvykle.

"Zavoláš mi večer?" zeptá se Ashley a naše ruce se poslepu najdou a propleteme si prsty.

"Než půjdu spát," ujistím ji. Pak se krátce nadechnu a zase spojím ústa s jejími. V jejím pokoji je úplný ticho kromě našeho dýchání a zvuků, který vydávají naše ústa.

To mi připomíná jiný příležitosti, při kterých jsme vydávaly zvuky.

Líbací, vlhký zvuky.

Bože, fakt musí odjet?

Vypadá to, že Ashley myslí na to samý. "Myslíš, že tě tu máma nechá přespat?" zeptá se mě, zatímco se snažíme trochu uklidnit s čely opřenými o sebe.

"Ohledně tý večeři byla dost neoblomná, ale možná se sem budu moct vrátit po ní?" nabídnu, ale ve skutečnosti to nebylo nutný.

"Zavolej mi, jestli bude souhlasit," řekne mi Ashley, zrovna když uslyším venku zastavit mámino auto.

"Dobře," odpovím a ještě jednou ji políbím, než vyrazím dolů a ven k autu.

* * *

Po cestě domů byla máma nepřirozeně tichá a i teď, když připravujeme večeři, nic moc neříká.

Nakonec je čas k jídlu a usadíme se a před puštěním se do jídla se pomodlíme.

Sekaná.

To mám místo Ashley...

Pěknej sešup.

"Spencer?"

Aha, to jsem já. Vytrhnu se z přemítání a odpovím.

"Ano, mami?"

"Dnes jsem byla v práci. A ve firmě je jedna recepční. Jmenuje se Rosa Duarteová."

Glen ztuhne.

"Aha...," nejsem si jistá, kam tím míří. Tu recepční neznám.

"Je to matka jedné dívky, s kterou budeš chodit do školy... Madison. Bude v tvé třídě."

A jéje. Máma nejspíš chce, abych se s tou běhnou kamarádila.

"No, a vyprávěla mi o nějakých dětech ze školy a myslela jsem, že by bylo dobré, kdybys někoho znala předem, protože je pro tebe těžké si najít přátele."

Na to obrátím oči v sloup.

Kdybyste se zeptali mých rodičů, mysleli byste si, že jsem nějaká nula.

"No, a dostala se k Ashley a... Spencer, nechci, abys s ní dál trávila tolik času."

Asi se mi zastavilo srdce.

...

...

Buch buch. Buch buch. Buch buch.

Ne, tluče.

Ale cože? Proč?

"Cože? Proč?"

Ozve se táta: "Klid, zlatíčko. S tvou matkou jsme to probrali a nemyslíme si, že je pro tebe dobré, aby ses motala kolem takové holky."

Tak jo.

Zaprvý se nemotám.

Hrdě si vykračuju.

A zadruhý, takové holky?!

"Odky je Ashley taková holka?!"

Nemyslela jsem si, že jsem to poslední řekla nahlas, ale řekla.

"Co jsme zjistili, že se jí líbí holky," prohlásí máma a mě se rozpálí pokožka.

Mají pravdu a zároveň se hodně mýlí.

Ashley se nelíbí holky.

Líbí se jí holka.

Já.

Spencer.

Má ráda mě, Spencer.

A já mám ráda ji, takže celej tenhle rozhovor je o ničem.

"To je hodně směšnej důvod, proč bych se s někým nemohla stýkat."

"Ne, pokud se na tebe vrhne."

To řekl můj táta.

Věřili byste tomu?

"Panebože. Ashley není úchylák. A kromě toho ani nevíte, jestli je to pravda. Máte to jen z doslechu. Nezeptali jste se Ashley."

To je momentálně uklidní. "Máš pravdu," přikývne máma. "Máš stoprocentní pravdu. Takže se Ashley musíme zeptat, až tu příště bude."

Vykulím oči, protože Ashley v žádným, v ŽÁDNÝM případě nepopře sama sene.

Zapře nás a vůbec, ale nebudu omlouvat sama sebe.

Je to jedna věcí, který na ní milu - mám na ní ráda.

Tý jo, na to duševní přeříkávání by se mi měl někdo podívat.

Já vím, vím, co to ve skutečnosti znamená. Ale momentálně nemám čas to řešit.

Glen, jehož plné vidlička kaše pořád nedoputovala od jeho pusy, se na mě podívá.

Vyšlu mu pohled, kterým křičím: 'Pomoz mi'.

A pro jednou to můj starší, pitomej a občas emocionálně citlivej brácha pochopí.

Odkašle si.

"Víš, mami," začne nervózně a vidličkou přehrabuje hrášek na talíři. "Nemyslím si, že je Ashley na holky."

"Ne, synu?" zeptá se táta s pohledem pro změnu upřeným na Glena. "Proč ne?"

Glen pokrčí rameny a strčí si do pusy kus sekaný. "Protože chodí se mnou."

Pane.

Bože.

Ashley mě zabije.


24 - Spencer a útěk

Minule v mém životě...

"Víš, mami," začne nervózně a vidličkou přehrabuje hrášek na talíři. "Nemyslím si, že je Ashley na holky."

"Ne, synu?" zeptá se táta s pohledem pro změnu upřeným na Glena. "Proč ne?"

Glen pokrčí rameny a strčí si do pusy kus sekaný. "Protože chodí se mnou."

Pane.

Bože.

Ashley mě zabije.

Ale nejdřív já zabiju Glena.

"Cože?!" ptám se a málem vyskočím ze židle. Vypadá to fakt hodně podezřele, ale je mi to fuk.

Máma a táta po mně střelí pohledem, kterej je směsí překvapení a zmatení.

Jsme na to stejně.

"Klídek, Spence," improvizuje Glen, kterej se tentokrát vzpamatuje ještě rychleji. "Nakonec bysme ti to řekli. Jenom jsme to chvíli chtěli nechat jenom mezi náma."

Tak to je skvělý.

"Vážně?" zeptám se ho se založenýma rukama a zvednutým obočím.

Momentálně jsem zhnusená. Nejenže se mi úplně potvrdili mý představy o reakci mých rodičů, ale teď budu muset sledovat, jak můj brácha a má přítelkyně předstírají, že jsou pár?

To ani náhodou.

"Ano," odvětí Glen prostě a vrátí se k večeři.

A já mlčky udělám totéž. Jídlo do sebe rychle házím, abychom si o tom mohli promluvit.

Glen má ale jiný plány, protože si s kaší hraji asi čtvrt hodiny. Nakonec prostě vstanu a odvádím ho pryč s vysvětlením, že jsme oba dojedli.

"Ale já jsem-"

"Sklapni," táhnu ho ke schodům. "Dojedl jsi."

Hodím ho do svýho pokoje, zabouchnu dveře a pak ho praštím... tvrdě.

"Co to sakra vyvádíš?"

"Zachraňuju ti kůži," vykvikne a padne zády na mou postel. "Máma a táta by se zvencli, kdyby věděli, že je Ashley lesbička."

To má pravdu, ale-

"Ona je na lesbička," informuju ho, jako by to byla novinka.

"Já to vím a ty to víš, ale kdyby to věděli oni, můžeš na Ashley rovnou zapomenout."

Zase má pravdu. K čertu s ním a jeho logickým myšlením.

Cítím se prázdně. "Ale nemohl jsi vymyslet něco... nevím, uvěřitelnýho? Máma je přece právnička, Glene. Není blbá a tahle historka má v sobě víc děr než hlava Paris Hiltonový."

Cink!

Jenom na mě hledí. "No, ale není ani nejbystřejší. Nevěděla, že ty jsi lesbička."

Cink!

"Máš pravdu," řeknu mu a má iracionální zlost poleví v něco míň hrozivýho.

"Jsou jenom staromódní, Spence. Nenech se tím rozhodit."

"Je to ale tak hloupý," zlomí se mi hlas. "Předtím měli Ashley rádi, proč je nemůžou mít rádi i teď?"

"Pojď sem," řekne Glen a poklepe na mou postel, abych se posadila vedle něj. Když to udělám, dá mi ruku kolem ramen. "Je jedno, co si máma a táta, nebo i já, o Ashley myslí. Jediný, na čem záleží, je, co k ní cítíš a co ona cítí k tobě. Nenech to ostatní," ukáže kolem, "aby do toho vstoupilo."

Něco mi říká, že to se snadno řekne, ale hůř udělá, ale aspoň mám na svý straně úžasnýho bráchu a bombovou přítelkyni.

A nesmím zapomínat na Supergaye.

Heh. To musím Madison nechat. To bylo dobrý.

"Asi bys měla Ashley zavolat a sdělit jí tu dobrou zprávu, co?" slyším a cítím Glena zamumlat a zkřivím obličej.

Nevím, proč se toho tam bojím. Ashley je přece rozumná. Pokud něco, bude chápavá a trpělivá a soucitná. Když se mi včera večer chystala... počkat. To není konverzace, kterou bych měla vést, zatímco mě pořád objímá brácha.

"Tak jo," odstrčím ho od sebe. "Zmiz, ať můžu zavolat svý ženě."

Tomu se trochu uchechtne a odejde. Ale ještě předtím vytáhne napůl snězenou čokoládovou tyčinku a hodí mi ji.

Zbožňuju svýho staršího bráchu!

Zatímco vytáčím Ashleyino číslo, pochutnávám si na čokoládě. Okamžitě mě to uklidní. Obojí, vyhlídka na Ashleyin hlas i ta sladká dobrota.

Zvedne to při druhým zazvonění. "Mám pro tebe dojet?"

Hmmm? Ještě ne.

Jak o tom mám začít?

"Musíme si promluvit, Ashley," řeknu jí zvláštně pisklavým hlasem.

Slyším ji vzdychnout. "Tyhle slova nikdy nevěští nic dobrýho a kromě toho používáš pisklavej hlas. Co se stalo?"

"Slib mi, že mě nezabiješ."

"Rozcházíš se se mnou?"

"Ne."

"Tak slibuju, že tě nezabiju," řekne a v hlase má patrnej úsměv.

Nemůžu si pomoct a taky se usměju. "Tak jo," zhluboka se nadechnu. Nejspíš bude jednoduší to vyklopit celý najednou. Tak to udělám. "Moje... máma pracuje s nějakou paní jménem Rose Duarteová a je to Madisonina máma a mluvily spolu a tak a moje máma mě vykreslila jako antisociální nulu, takže začaly mluvit o Madisoniných kamarádech ze školy a došlo na tvý jméno a Madisonina máma řekla, že jsi na holky, a pak máma táta řekli, že nechtějí, abych s tebou trávila čas, když jsi na holky, protože po mě vyjedeš nebo co, což je sice fakt, ale mě se to moc líbí, takže s tím nepřestávaj, ale každopádně jsem jim řekla, že to neudělám, a Glen se mi snažil pomoct, ale řekl, že spolu chodíte, takže máma a táta si myslí, že chodíš s Glenem."

Uf.

...

A jéje, je ticho.

Teď přijde výbuch.

"To je všechno?" slyším ji se zeptat klidným hlasem. Strašidelně klidným.

Klidným ve smyslu 'ticho před bouří'.

"Ano," informuju ji a hlas dál udržuju co nejhlubší a nejvyrovnanější.

"Dobře," slyším ji říct nečitelným tónem. "Pořád platí, že sem přijdeš?"

Polknu.

"Myslím, že nechci."

"Ale no tak, přijď. Chci tě vidět," řekne mi sladkým hlasem.

Pořád si dělám obavy.

"Co se stane, až tam přijde?"

Slyším ji se uchechtnout, hlas má trochu zastřenej... a HODNĚ sexy.

A, ano, jsem oficiální nadrženec.

"Obejmu tě a řeknu ti, že to zvládneme. Pak slíbám tvý slzy. A pak možná, možná můžeme navázat, kde jsme přestaly, když sem přišel Lucky," prohlásí teď už svůdným tónem.

Už teď se mi zrychlí dýchání.

Dopadlo to mnohem líp, než jsem čekala.

"Ale, Spencer?"

"Hmm?"

"V žádným případě nebudu předstírat, že se mi líbí tvůj brácha."

"Dobře," hlesnu. To chápu.

Polovinu času ani já nedokážu předstírat, že ho mám ráda.

"Kromě toho existuje jenom jeden Carlin, kterej mě zajímá," zavrní.

"Budu tam za deset minut."

Píp.


24B

Stihla jsem to za pět minut.

Nikdy jsem nesjela po opaku tak rychle.

Touha je mocnej pohon.

Chystám se na ni po vstupu do domu prostě skočit, ale když doširoka otevřu dveře, uslyším děsivý zaječení.

Jde to z kuchyně.

Proboha.

Máma se sem dostala přede mnou a teď s tátou rozřezávají Ashley na malý kousíčky a dělají z ní a Bleska psí kebab .

Než se mi může představivost utrhnout ze řetězu úplně, vpadnu do kuchyňských dveří a málem vybuchnu smíchy.

Ashley stojí s vykulenýma očima a panikou ve tváři na kuchyňským stole, Bleska má v náručí a oči upíná na podlahu.

"Ashley?! Co blbneš?"

"Spencer!" zaječí Ashley, když si mě všimne. "Zabij to!"

"Co mám zabít?" zeptám se a začnu trochu panikařit. Jestli jde o pavouka, tak umřu.

"Je to jeden z těch brouků, co nechtějí umřít. Zabij ho. Prosím?" A jak, když nechce umřít?

Tu poznámku si nechám pro sebe. Ashley vyšiluje.

Prohledávám očima podlahu, abych zjistila, čeho se tak bojí. "Co je to vůbec za brouka?"

"Je to takovej ten telepatickej brouk, Spence, a má milion noh a pokaždý, když ho posprejuju, rozmnoží se," říká jedním dechem a očima probodává každej centimetr podlahy.

Nevšimla jsem si plechovky spreje proti broukům.

"Ten stůl se pod tebou zlomí," řeknu jí a snadno toho brouka rozšlápnu. "Slez dolů," pokračuju a natáhnu k ní ruku.

Ona na ni jen hledí a ani se nehne. "Jsou tam přinejmenším další dva, Spencer."

ŠLÁP.

Jeden.

"No tak," řeknu jí a usměju se na ni. Tentokrát mě za ruku vezme, ale pořád je opatrná.

Když uvidí ty rozšláplý brouky na podlaze, celá se otřese. "Tyhle brouky fakt nemusím," řekne mi.

A ačkoli se fakt snažím poslouchat, fakt ji chci ihned políbit.

"Vypadají hrozně nechutně. Mají chlupatý těla a děsivý dvojitě ohnutý nohy," prohlásí a tvář se jí zkroutí znechucením. Pořád se dívá na podlahu, ale já se dívám na ni.

Brzy stojí přímo před ní, a i když mám pořád potíže iniciovat intimnosti, políbit ji dokážu levou zadní.

Tak to udělám.

"Mmm," zasténá na mých rtech, když k ní přitisknu tělo, zatímco se obě opíráme o stůl. Zatímco mi oždibuje spodní ret, cítím ji se usmát. "Jedlas čokoládu."

Taky se zazubím, přesunu nás ke zdi a zády ji k ní přitisknu. "Tys měla jahody," řeknu jí.

Netrvá to dlouho a poddáme se touze.

To, že na sobě měla župan, to hodně urychlilo.

Zatahá mě za tričko a já zvednu ruce nad hlavu, aby mi ho mohla sundat. Zatímco mě chvatně odstrojuje, nakrátko z ní odtáhnu rty. Otevřu oči, abych viděla její. Samozřejmě jsou zastřený, ale ne dlouho.

Taky si toho všimla.

Ta poslední ploštice...

...je těsně vedle její hlavy.

"Áááááááá!"

* * *

Ashley se konečně uklidnila dost na to, aby se mnou mluvila. Ale předtím si dala hodně dlouho sprchu.

Nabídla mi, abych se k ní připojila, ale myslím, že mokrou, nahou Ashley bych nezvládla.

Stačí mi suchá, nahá Ashley. Ve sprše bych omdlela.

A to je situace, kterou nevím, jak bych vysvětlila doktorovi.

Ale teď jsme v jejím pokoji, sedí mi mezi nohama a já jí češu pořád mokrý vlasy a samozřejmě mluvím o mámě a tátovi.

"A to ses bála svý mámy," prohlásí suše a prsty mi přejíždí po kolenu.

"O tom mi povídej. Netušila jsem, že táta může být takovej omezenec," zamumlám, přičemž narazím na malej chumáč, kterej rozčešu prsty.

"Tak co uděláme, Spence? Nemůžu předstírat chození s tvým bráchou a je jenom otázkou řasu, než vyjde najevo Luckyho orientace," prohlásí a víc se ke mně přitiskne.

Vážně nevím, co uděláme. Ale neexistuje, abych se Ashley zřekla.

"Něco vymyslíme," ujistím ji a líbnu ji na vršek hlavy. "A když dojde na nejhorší, utečeme."

"Kam pojedeme?" přemítá a ruce mi položí na stehna.

"Nevím," odpovím. "Někam, kde mají víc než dvě roční období."

"Tak jo," jednou vážně přikývne. "Ale únikový auto řídíš ty."

"Ale já řídit neumím, Ashley," připomenu jí jemně a ona najednou vyskočí na nohy a zatahá mě za ruce.

"Pojď."

"Kam jdeme?"

"Budeme spontánní puberťáci," odpoví mi a hodí na mě mý tričko a kalhoty. Jo, před nějakou dobou jsem se jich zbavila a fakt si je nechci znova oblíkat.

"Takže jdeme na pivo?"

"Pivo je nechutný, Spencer."

"Takže nejdeme na pivo?"

"Spencer."

"Á, už vím. Tetování?"

"Přestaneš se mě vyptávat a hneš s sebou?"

"Fajn, ale jestli se necháme tetovat, tvý musí být nápis 'Majetek Spencer Carlinové'. Ať je jasno."

Uchechtne se, znova mě vezme za ruku a prakticky mě táhne z pokoje. "Jenom pokud tvý bude 'Ashleyina čuba'."

Odfrknu si.

"Pleteš si mě se svým psem."

"Blesk je pes, Spencer. Nemůže být čuba."

Díkybohu.

Umíte si to představit?

Malý Bleskové?

Otřesu se.

"Kromě toho," pokračuje, "nejde o tetování." Jsme v garáži. "Ty," řekne a rozsvítí, "se musíš naučit řídit."

...

Cože to?

Bleskurychle se otočím se a podívám se na ni. "Vážně?!"

"Jo," odvětí s úsměvem. Je to ten úsměv, při kterým se jí nakrabatí nos a vůbec. Ale to je nejspíš kvůli tomu, že jsem se na ni vrhla.

No, skočila.

Trochu mě překvapuje, že pořád stojíme. Má Ashley je zřejmě dost silná na to, aby mě nějakou dobu udržela.

Tu informaci si musím uložit pro později.

Zatímco jí pokrývám celej obličej miliardou letmých polibků, hihňá se.

"Jsi vážně... (pusa) ...ten nejlepší člověk... (pusa) ...v celým vesmíru... (pusa)."

Tváře jí nebezpečně zrudnou a já z ní seskočím. Vím, proč se červená.

Už jsem to dneska jednou řekla.

Když jsme rozhodně nestály.

Odkašle si a na chvíli odvrátí oči. Snaží se dělat, že je nad věcí.

"Takže, ehm, vyber si auto... jakýkoli auto."

Oči mi málem vypadnou z důlků. Pokud existuje možnost, že bych mohla řídit bílýho sporťáka jejího táty...

"Tátovo Ferrari (2001 Ferrari 550, pro upřesnění) je na učení nejlepší. Protože nejspíš nevíš co s řadící pákou."

Snažím se nepolknout, ale-

"S 'řadícíma pákama' rozhodně zkušenosti nemám," odvětím dvojsmyslně a snaží se zachovat vážněj výraz.

Nemám a ani mít nechci.

"Pořád myslíš na prasečinky, co, Spencer Carlinová?" zeptám se mě, otevře dveře řidiče a nechá mě nastoupit.

"Jen v tvý blízkosti."

"Vážně?" zeptá se mě a zapadne do sedadla spolujezdce.

"Jo," odvětím a vezmu si od ní klíčky. "Nemůžu za to, že mám sexy přítelkyni... která nerada chodí oblečená."

Tomu se nahlas zasměje. "Tak jo, začneme. Pamatuješ si všechno, co jsem tě učila, že jo?"

"Hm," zamumlám na souhlas, zkontroluju zrcátka, upravím si bezpečnostní pás a zapnu motor. Všechny ty základní věci.

"Fajn. A teď... nech nohu na brzdě a přeřaď na jízdu," prohlásí pomalu Ashley.

Všechny praktický věci se mnou prošla a nechci se vytahovat nebo tak, ale pochytila jsem to dost rychle. Teď bylo na čase přeměnit to ve skutečný řízení, což je něco úplně jinýho.

Zarvu za řazení a ozve se skřípavej zvuk.

"Ježiš, Spencer, zmáčkni brzdu. Zničíš převodovku."

"Promiň," odvětím ostýchavě a zkusím to znovu. Tentokrát úspěšně zařadím.

"Dobrá práce," vydechne Ashley. "Teď zvedni nohu z brzdy a jemně, ale fakt jemně šlápni na plyn."

Pomalu zvednu nohu z brzdy a dupnu na plyn, takže vystřelíme dopředu.

"Stůj! STŮJ!" zaječí Ashley těsně předtím, než málem sestřelíme popelnice. "Proboha, Spencer, říkala jsem jemně."

"Promiň," vrtím hlavou. "Jsem trochu nervózní."

"To je dobrý," odvětí Ahsley s vykulenýma očima. "Zkusíme to znova, ano? A nebuď nervózní, jsme tu jen ty a já."

"Tak jo," polknu, znova se připravím a tentokrát autu úspěšně rozjedu. Když dojedeme na konec příjezdový cesty, oddechnu si. "Dokázala jsem to."

Ashley mě napodobí. "Ehm."

"Jela jsem."

"Jo."

"Není to tak těžký," dodám trochu zklamaně. O tomhle všichni básní?

Na Ashleyině tváři se objeví šibalskej úsměv. "Vyjeď na silnici."

"Co?"

"Chci tě někam vzít."

* * *

To někam je ve skutečnosti opuštěná silnice.

Úplně prázdná.

"A teď co?" zeptám se jí a rozhlédnu se kolem toho... ničeho.

"Jeď."

"Kam?"

"Prostě jeď."

Sešlápnu plyn a auto vystřelí dopředu... Ashley nic neříká, tak přidám a auto zrychlí. Brzy jedeme 130 a vítr nám rozcuchává vlasy, což asi není dobrý pro Ashley, protože je má pořád mokrý, ale zdá se, že jí to nevadí.

Mně taky ne. Je to nejspíš jeden z nejuvolněnějších zážitků na světě, uhánět životem s Ashley, a v tý chvíli, v tý krátký chvíli, jsme to opravdu jen já a ona.


25 - Spencer a vyznání

Jsme na rande.

Skutečným.

Do začátku školy zbývají tři dny a Ashley mě konečně vzala na skutečný rande.

Z výhledu na školu nejsem vůbec nadšená, zvlášť když uvážíte, že jsem, automaticky, předem společenskej vyděděnec.

Ale dobrý na tom je, že mám super sexy přítelkyni.

Taky můžu poslat Bleska na kohokoli, kdo se úplně vymkne kontrole.

Ale zpátky k našemu skutečnýmu rande, Ashley mě bere na večeři ve skutečný restauraci.

Nemusím to říkat, protože je to tak vždycky, ale Ashley to moc sluší.

Je dokonale nalíčená a vlasy má zvednutý nahoru a z obličeje. Není to neobvyklý, ale něco na tom, jak dneska večer vypadá, mě nutí...

Mě nutí...

...

Zase jsem se ztratila. Říkala jsem něco?

"Jsi v pohodě, Spence?" zeptá se mě a natáhne ruku k mý. Vezmu ji za ni a propleteme si prsty. Zatímco vcházíme do plný restaurace, přitisknu se k ní.

Je páteční večer.

Jak kráčíme ruku v ruce, vysloužíme si několik neskrývaných pohledů, a já odvrátím zrak, protože nejsem zvyklá na pohledy, kterými nás lidi častujou.

Ashley mi sevřu ruku pevněji.

Uvaděč u vchodu působí trochu nepřátelsky, zatímco k němu dojdeme.

"Zdravím," usměje se na něj zářivě Ashley navzdory jeho vlažnýmu chování. "Máme rezervaci."

"No jistě," odtuší ten chlápek a rozevře knihu rezervací. "A vaše jméno, slečno?"

Ashley se chystá otevřít pusu, aby mu odpověděla, když vtom jí na rameni s žuchnutím přistane něčí ruka. "Jsou tu se mou," prohlásí Ashleyin táta a usměje se na nás.

"Tati," vykvikne a pustí mě, aby ho objala.

Žárlím jenom trochu.

Jo, je to iracionální, ale bohužel je to i tak pravda.

"Ahoj, holčičko," něžně s ní pohoupá a pak se otočí na mě.

Ještěže jsem pila hodně mlíka.

Objetí pana Daviese jsou tak kosti lámající, jak si je pamatuju. "A slečna Carlinová, to je výborné," prohlásí a pak mě konečně pustí.

Taky je hlasitej a způsobil menší rozruch. Slyším několik šeptaných "Panebože, to je Raife Davies", zatímco nás odvádějí do soukromější části restaurace.

"Tak co vás sem přivádí, děvčata?" zeptá se pan Davies, když se usadíme, a pošle pryč číšníka, kterej chtěl vědět, co si dáme k pití a jako předkrm.

"Vlastně jsme na rande, tati," řeknu mu Ashley a usměje se na mě.

Já zčervenám.

Jak jinak.

"A sakra. Tak to se omlouvám," vykulí pan Davies oči. "No, uděláme tohle. Já se vrátím do kuchyně a podívám se, co svedu."

Krátce mrkne a Ashleyino následný zamručení je předzvěst mýho špičkování.

Pan Davies snadno uvádí Ashley do rozpaků a můj miláček je rozkošenej, když se červená.

Pff.

Komu co nalhávám?

Můj miláček je rozkošnej pořád.

"Určitě to nebude tak zlý," ujistím ji a stisknu jí pod stolem stehno.

"Ne když jsi tu ty," odvětí a nakloní se ke mně, aby mě letmo políbila.

Nedovolím jí ale odtáhnout se hned, chytnu ji za krk, abych ji přidržela u sebe. Když se nakonec odtáhneme, vypadá trochu omámeně.

No, omámeně vypadá i číšník, kterej se vrátil, abychom si objednaly pití.

Co mám na to říct?

Jsme.

Spolu.

Sexy.

"Ehm...," zaskřehotá číšník. Je asi tak v našem věku, ale mimoň, takže si z něj nic nedělám. "Víno?"

"Vodu prosím," odvětím a ušklíbnu se na Ashley. "A ať je její hodně studená, protože potřebuje vychladnout."

Ashley na mě zúží oči a věnuje mi pohled, kterej říká: 'Za tohle pozdějc zaplatíš'.

Já jí to oplatím pohledem 'To doufám.'


25B

Vzpomínáte si na film Když Harry potkal Sally?

A jak v tom bistru Meg Rayanová něco jedla a měla přímo přede všemi orgasmus?

Pamatujete?

Tak jo, vyměňte to bistro za naši restauraci a to "něco" za tyhle krevety s těstovinami a Meg Raynovou za mě.

Vítejte s současnosti.

Ashleyin obličej je úplně rudej, zatímco do sebe hodím nebesky lahodnou krevetu a exploze chuti mě přiměje slastně zasténat.

"Spencer, přestaneš s tím?" zašeptá a rozhlédne se kolem. "Lidi začínají zírat."

"Ale je tak dobrý," zasténám mezi sousty. Nevím, jak se to jídlo jmenuje, ale je hodně vysoko na seznamu věcí, který miluju.

Hned vedle čokolády.

A Ashley.

A teď se dusím.

No, to bylo nečekaný.

"A sakra," zamumlá Ashley, odhodí ubrousek na stůl a přisune se ke mně. Bouchá mě dlaní mezi lopatky a mně se rozslzí oči.

Hoří mi průdušnice a v očích mám slzy a jsem úplně zamilovaná do Ashley.

Pane. BOŽE.

Jak to že mi to nedošlo dřív?

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě, jakmile mý kuckání ustane, a já přikývnu. Podá mi sklenici vody a pořád na mě hledí ustaraně.

"Nic mi není," zaskřehotám. "Jídlo se mi dostalo do špatný dírky."

Usměje se na mě tím drobným polovičním úsměvem. "Já vím."

"Jo," hlesnu. Oči upírám do jejích a bojím se, že mi zase čte myšlenky, jak to dělávala.

"Pořád to dokážu," zvětší se jí úsměv. "Teda pořád vím, na co myslíš," vysvětlí to. "Jenže v poslední době ty myšlenky nebyly tak..."

Tak...?

Tak co?

"Řekněme, že v poslední době myslíš jenom na jedno," zazubí se, nakloní se a líbne mě na tvář.

No, jo.

Zase se mi začnou stáčet myšlenky k tomu jednomu, když...

"Něco pro tebe mám," prohlásí a ty slova pošlou nahou Ashley zpátky do hloubi mý mysli.

Jé, paráda. Dárky.

Hodím si do pusy poslední krevetu (no co, jsou prostě dobrý) a pak se trochu natočím, abych byla čelem úplně k ní. "Takže," začne. "Není to zrovna ten nejpromyšlenější dárek na světě, ale je docela jedinečnej a chtěla jsem, abys ho měla, než začne škola. Takže tady."

Ashley mi podá krabičku. Krabičku na prsteny.

Okamžitě vykulím oči.

"To není-," chvatně říká, asi si všimla mýho výrazu. "Není to... to. Ne, že bych nechtěla... ale jsme mladý a- Teď sklapnu," sklesle se usměje a já jí položím dlaň na tvář.

Nervozita jí dost sluší.

Hladím jí palcem tvář a chvíli na ni jenom hledím, než si vzpomenu, že mám v druhý ruce krabičku.

Sklopím k ní oči a pak se podívám zpátky na Ashley. "Otevři ji," řekne mi s pohledem na ni.

Vypadá nervózně, ale taky nedočkavě a nemůžu si pomoct, ale myslím, že já jsem na tom stejně.

Otevřu víčko krabičky a v místě určeným pro prsten je červenej složenej kousek papíru stěží velikosti mazací gumy.

Vyhledám zmatenýma očima Ashleyiny a Ashley mi jen mlčky pokyne, abych pokračovala.

Vyndám papírek z jeho schránky, krabičku odložím na stůl a začnu ho rozbalovat.

Není na něm žádnej nápis a je dost tenkej, ale poznám, že je složenej na hodněkrát, a pak se pomalu začne formovat tvar.

Je to srdce.

Ashley mi dala srdce.

"To je moje srdce," řekne a nesměle na mě hledí. "Vím, že je to hodně, hodně chabý a prostě... no, chabý, ale chtěla jsem... ne, potřebovala jsem, abys to věděla, Spencer."

Hlas mám hodně tichej. "A co věděla?"

Tentokrát její oči neochvějně najdou mý a nevypadá tak nesměle jako před pár okamžiky. "Že tě miluju."

Cítím se naživu a šťastně a úžasně a povzneseně. To všechno najednou.

Kdybych mě k zemi nepoutala má Ashley, odletěla bych na obláčku a skončila u Staroslivých medvídků nebo tak něco.

Ale nikam neodletím.

Jsem pořád tady s Ashley.

Úžasně sladkou, neuvěřitelně sexy a prostě celkově dokonalou Ashley.

Která mě miluje.

"Podváděla jsem," řeknu a jí posmutní oči a mihne se za nimi záblesk zlosti. "Ne... ne tebe ani nic takovýho. To je nemožný," opravím se a Ashley, který se okamžitě uleví, se usměje. "Ale podváděla jsem. Řeklas mi... řeklas mi, abych nehledala, co znamená ta kytka." Polknu a Ashley se svraštělým obočím přikývne. Snaží se sledovat mý myšlenky.

S tím hodně štěstí.

Nejsem si jistá, jestli je sleduju já.

"Ale našla jsem si to a vím to. Vím, co ta kytka znamená."

"A…?" pobídne mě.

"A," zhluboka se nadechnu a pak zavrtím hlavou, "tamhle mám pro tebe kytici. Sestavenou podle mýho přání."

Ashley se otočí a opravdu je tam váza plná bílých karafiátů a ambrózií.

Znamenají, aspoň teda doufám, 'Tvá láska je opětovaná.'

Je to hodně zakamuflovanej způsob, jak říct: 'Taky tě miluju.'

Ashley se otočí zpátky na mě a oči jí jiskří už zodpovězenou otázkou.

"Je to tak," odvětím stydlivě a nepatrně pokrčím rameny. "Fakt."

"Ty jsi... ty jsi dokonalá," řekne mi a pak se nakloní pro polibek.

Oplatím jí ho, jak jinak, ale mýlí se.

Nejsem dokonalá.

Ani náhodou.

Ale my ano.

My jsme dokonalé.

* * *

A později...

"Ash...," vydechnu a nic víc. Nemusím říkat víc, protože vím, že to Ashley ví, zatímco se na mě ušklíbne a znovu mi zmizí z výhledu.

Objevily jsme slasti orálního sexu.

A tím "my" myslím sebe.

Když vám rodiče povídají o ptáčcích a kytičkách, proč nikdy nezmíní kladný stránky?

Možná se bojí, že by se z nás stali závisláci.

Ačkoli by na mě měla být máma vlastně hrdá. To, jak to dělám...

Nepřitáhnu domů žádný děti.

Ano, vím, že to není zrovna nejelegantnější vyjádření, ale právě se moc nesoustředím, takže nečekejte Shakespeara.

"Panenko Ashley skákavá," vykoktám.

Co jsem říkala.

"Cože?" zeptá se mě a zvedne ústa z místa, kde ji chci, kde ji potřebuju.

"Ashley?" zeptám se jí omámeně a otupěle.

"Říkalas něco, Spencer?" zeptá se mě a rty se jí nepatrně zvednou v úsměvu.

Ona se šklebí?

Dobírá si mě?

"Jsi tam v pořádku, Spence? Vypadáš trochu namíchle? Možná i frustrovaně?"

Zúžím na ni oči.

Teď vím, od koho to má ten pes.

"Ashley," snažím se znít výhružně.

Není to moc efektivní, když jste nahá jako novorozeně, máte roztažený nohy a oddechujete, jako byste právě uběhla padesát-

Pětasedmdesát-

Sto kilometrů.

Co je?

Je prostě dobrá.

"Spencer," odvětí pořád s úšklebkem.

Já ji-

"Chceš tohle?" zeptá se mě a intimně ke mně přitiskne prsty.

A já přikývnu.

"Řekni mi to, Spencer," zašeptá, ale slyším to. "Chci tě to slyšet říct. Řekni mi, že mě chceš."

To je všechno?

"Chci tě," vyhrknu. Pokud to ukončí to šílenství, tak není důvod dělat okolky.

Vklouzne do mě prsty... ale jen škádlivě špičkami. "Jak?"

Sakra práce.

"Chci se s tebou milovat, Spencer," zašeptá zastřeně a najednou má obličej hodně blízko mýho. "Chci ti udělat dobře," pokračuje a hrubě se zmocní mých rtů, zaboří zuby do mýho spodního rtu a pak po něm přejede jazykem a kousanec utěšuje. "Chci tě udělat, Spencer."

Při těch slovech se mi zatají dech a mý tělo se k ní samovolně přirazí a očividně se jí snaží přimět, aby se se mnou milovala.

Už to šílenství ukonči, Ashley.

"Ale..."

Ne.

Ne, ne, ne, ne, ne.

Žádná ale.

"Nechci se s tebou milovat jenom tak, jak chci já. Řekni mi, jak chceš, abych tě šukala, Spencer."

Ježíši.

Ne, žádnej Ježíš.

Ashley.

Úžasná Ashley Davisová.

Uděláme to společně.

Bez váhání vklouznu rukou mezi nás a najdu, co jsem hledala, vlhké a připravené.

Nějak ze sebe dokážu vykoktat "společně" a pak do mě plně vnikne.

Nejsem si úplně jistá, kdy jsme odpadly.

Ale pamatuju si, jak jsme se společně blížily k vyvrcholení a ztěžka si navzájem dýchaly do úst. Cítila jsem, jak na mě její tělo pulzuje a mý se chvěje v slastným očekávání.

Být takhle s Ashley je nejlepší pocit pod sluncem.

Svět pomalu mizel, a právě když jsem se chystala přepadnout přes okraj, právě když jsem se chystala podlehnout slasti a sledovat za zavřenými víčky ohňostroje, ucítila jsem na svým uchu její dech: šeptaný: "Miluju tě."

To mě dostalo přes vrchol.

* * *

Teď je ráno a Ashley pořád spí.

Je otočená čelem ode mě, svý nádherný záda má nezakrytý a svůdný.

Podepřu si hlavu jednou rukou a druhou přejíždím po její jemný pokožce, na teplý kůži jí kreslím vzory.

Trochu se zavrtí. Neprobudí se, ale zřejmě si mý hlazení užívá.

Nakloním se, přitisknu jí rty na rameno a pak jí zahrnuju letmými polibky záda. Kůže pod mými rty je živá a elektrizující na dotek.

Brní mi rty.

Vím, že teď už je vzhůru.

"Dobrý ráno," řekne, otočí se na záda a usměje se na mě.

"Dobrý," odvětím a skloním se pro letmej polibek. Odtáhnu se a jen na ni dlouho hledím.

A ona mi ten pohled oplácí, oči nespouští z mých, náš hnědomodrej pohled se stává hlubším... emocionálnějším.

"Miluju tě," řeknu jí.

Zašeptala jsem to, ale slyšela mě.

Zářivě se usměje a pak zase spojí naše ústa.

Vážně ji miluju.


26 – V hlavní roli konečně pes

Jeden den v mém životě, Bleskulese Aloiciouse Daviese III.

Co to slyším?

Nastražím uši, zatímco si pořád hovím v luxusním psím pelíšku.

Je to Ashley?

Ne, ta to být nemůže. Je moc brzy ráno.

Nikdy nevstává před polednem, pokud není všední den.

Naštěstí jsem se sám naučil používat záchod, když jsem byl ještě malinkaté štěně.

A jsem hodně lstivý, pokud jde o hledání si vlastní potravy.

Ale slyším ji hodně zřetelně mluvit.

Podívám se, co dělá.

Dojdu tu krátkou vzdálenost k Ashleyině pokoji a snadno si otevřu dveře.

Jak, ptáte se?

No... to je moje malé tajemství.

"Dobré ráno, Ashley," pozdravím ji, vejdu dál a vyskočím na postel.

Ona se na posteli otočí a láskyplně mě pohladí. U ucha si pořád drží telefon.

Lidské řeči ve skutečnosti nerozumím, ale říká tohle.

"Ano, to je Blesk, Spencer," povídá a na konci se trochu zahihňá. "Tak to není. Telefonujeme spolu už hodinu a on sem právě přišel. Chceš ho pozdravit?"

Ashley mi přiloží telefon k uchu a já slyším, jak si Spencer na druhém konci pro sebe něco zabručí. Nemá mě moc ráda.

Netuším proč.

Pokaždé jsem na ni moc hodný.

Kromě toho jednoho případu, ale to jenom proto, že mě Ashley přinutila.

Nechtěl jsem ji honit.

"Dobrý ráno, Blesku."

"Dobré ráno, Spencer," odvětím, ale pro ně to zní jako: "Haf! Haf!"

"Fajn, pozdravila jsem ho. Můžu už zase mluvit s tebou?" Vždycky slyším slova, ale netuším, co znamenají.

Ashley se uchechtne a otočí se zase čelem ode mě. Vzhledem k tomu, že jsem si vzbudil tak brzy, jsme pořád ospalý. Zívnu, natáhnu se a rychle a snadno na její posteli usnu.

* * *

Ale to, že pes spí, neznamená, že byste měli o něco přijít, takže...

Z pohledu Ashley

"Takže...," odmlčím se a trochu se na posteli posunu. "Co máš na sobě?"

Přísahám, že slyším, jak zrudne a to jenom probudí hejno motýlků v mým břiše.

"To bys ráda věděla, co?" odvětí stydlivě.

To věděla. Moc ráda.

"Jenom pokud mi to chceš říct," pokračujua vím, že to byly správný slova.

Přistoupí na mou hru.

"Tak jo, ale počkat. Mám ti říct, co mám fakt na sobě, nebo si vymyslet něco, co bude vizuálně působivější?"

Nebo ne.

Usilovně se snažím nevyprsknout smíchy. Sex je pro Spencer pořád trochu novej a nerada to říkám, ale můj miláček neumí flirtovat.

Ne, že by to potřebovala.

Už má mě.

"Spencer," začnu svůdným tónem, "mohla bys mít na sobě pytel od brambor a pořád bys mi přišla vizuálně působivá."

"Vážně?" zeptá se.

No, vážně.

Je moc roztomilý, jak nemá páru.

"Ano," zdůrazním a trochu klesnu hlasem, z toho má vždycky husí kůži. "Podle mě jsi sexy, Spencer," protáhnu a čekám na odpověď.

Nečekala jsem, že se rozesměje.

"Spencer," zaskuhrám a zabořím hlavu do polštáře.

"Promiň," vyprskne a směje se ještě víc. "Nervózní hihňání."

"Ach, miláčku," v duchu se rozplývám. "Jsi k pomilování."

"A tím mi nepomáháš," sotva ze sebe dokáže dostat a dál se trochu šíleně směje.

"Fajn, fajn. Dokázala jsi úplně změnit povahu tohohle telefonátu," začnu a ona mě přeruší, protože vytuší, kam směřuju.

"To ne. No tak. Už je to dobrý," řekne a slyším, že se zavrtí. "Do toho, zeptej se mě znova."

"Jako co máš na sobě?"

"No jasně, Ashley," odvětí a vím, že předvádí svý typický obrácení očí v sloup.

"Co máš na sobě, Spencer?"

Slyším, jak se zhluboka nadechne, a potlačí zahihňání. "Kalhotky?"

Polknu. "To je všechno?" Kecá.

"Mmm hmm," odvětí a poznám, že nelže.

No, to mě vojeď.

"Tak jo," řekne Spencer. "Když tak hezky prosíš a vůbec."

Ježiš. To jsem řekla nahlas?

Začínám se jí podobat. A líbí se mi to.

"Co máš na sobě ty?" zeptá se mě, hlas má nesmělej a úplně ji vidím, nepatrně si kouše pravej koutek spodního rtu a na jeden ze svých úžasných prstů si natáčí pramen zlatých vlasů.

Celý mi to hodně připomíná poprvý, kdy mě požádala, abych ji políbila.

Poprvý a naposled, můžu dodat.

Teď se líbáme v podstatě pořád.

Pořádně se nadechnu a pak vydechnu a zároveň odpovím: "Nic."

Skoro celou minutu je ticho a pak ji uslyším polknout. "Nic?" zeptá se a hlas má hlubší. Dobře vím, co to znamená.

"Jo," řeknu pořád lhostejným tónem, ačkoli přemýšlím o způsobech, jak zase přimět Spencer překotně dýchat. "Nic."

Zajíkne se a pak řekne: "Můžu k tobě prosím přijít?"

Uchechtnu se.

To je můj miláček, má přítelkyně... Spencer Carlinová.

Vždycky nadrženec.

* * *

BIM! BAM!

Zvednu hlavu.

To je domovní zvonek?

Ashley vystrčí hlavu z šatníku. "Blesku, ne."

Pardon.

Budu zlobivý pejsek.

Schody seběhnu se smíchem, nebo, no, štěkáním.

Konec konců jsem pes.

U dveří jsem skoro o celou půl minutu dřív než Ashley a skáču na kliku od dveří.

Zvonek mám rád.

Když zazvoní, zázrakem se objeví lidi.

"Ahoj, broučku," řekne Ashley, popadne něčí ruku a zatáhne ho dovnitř.

Jé, paráda. To je Spencer.

Tentokrát dvakrát štěknu, ale přestal jsem skákat.

Bývá z toho nervózní.

"Ahoj," obejme Spencer mou paničku a pak se odtáhne, aby se na Ashley podívala. "Nejsi nahá."

"Byla jsem. Nemůžu chodit po domě nahá," odvětí Ashley a zahákne ruce za Spenceřin úplně zbytečný pršiplášť. "Co máš pod ním?"

Spencer ji do rukou plácne. "To se nedozvíš, dokud se nezbavíš oblečení."

"No, tak pojď," řekne Ashley a začne ji vést nahoru. "Co máš v tý tašce?"

"Á, málem jsem zapomněla," odvětí, vytáhne z tašky něco zabaleného v alobalu a jde ke mně. "To je pro Bleska. Je to sekaná ze včerejška."

Dřepne si, dá balíček přede mě a rozbalí ho.

Jé, Spencer.

Kdybych si nebyl jistý, že s jekotem utečeš, vyskočil bych a olízl tě.

Tak jo.

Vím, co si myslíte.

Nejsme my dva zapřísáhlí nepřátelé?

A prostá odpověď by byla, že ano, ano, jsme.

Ale pokud ten hluboký a složitý vztah, co se Spencer máme, opravdu prozkoumáte, pochopíte, že i když si často děláme naschvály, je tam i hodně lásky... k Ashley.

Přiznávám.

Občas je těžké se o ni dělit.

A občas se ta obtížnost může projevit kradením sendvičů nebo záhadně zamknutými komorami.

Ale to je celé.

Občas na sebe dokážeme být milí a tohle je jedna z těch chvilek.

Sleduju, jak jdou po schodech nahoru, ale zároveň si spokojeně vychutnávám tu sekanou. Je moc dobrá.

Spenceřin taťka je dobrý kuchař.

Po krátké chvíli...

Uf, jsem úplně plný.

Zajímalo by mě, co dělají Spencer a Ashley.

Vzhledem k tomu, že jsem snědl tolik sekané, co vážím, vystoupat nahoru po schodech mi trvá věčnost.

Když nakouknu do chodby, spatřím těsně před dveřmi Ashleyina pokoje něco divného.

Je to mé velikosti a je to oranžové... (eh) panebože... to je ten šílený chechtací mužík.

Pomalu k němu dojdu a zavrčím na něj, jak nejlépe dovedu, ale on se ani nepohne.

Jenom tam stojí a vysmívá se mi tím svým drobným, krutým úšklebkem a červenomodrým pruhovaným svetrem a svou obdélníkovou hlavou.

Udělám k němu další opatrný krok, ale když se dotknu dveří, najednou ožije a vydá ten divný syčivý zvuk. Okamžitě peláším pryč.

Vím přesně, kdo za to může.

Tak jo, Spencer.

Tohle kolo jsi vyhrála, ale vítězství bude nakonec moje.


26B

Než se Blesk vrátí, protože vás to určitě zajímá...

Z pohledu Ashley

Spencer za sebou zavře dveře, ale ještě předtím nastraží past s Erniem. "Teď nás nechá na pokoji."

"Jsi blázen, jestli si myslíš, že od nás Bleska udrží."

"Ale udrží," ujistí mě, pomalu dojde k posteli, na který sedím a hledím na ni.

Ani si nedokážu představit, co má pod tím baloňákem.

Jedna má část si přeje, aby byla nahá, ale to je jenom zbožný přání.

Je blázen do sexu, ale tak nestydatá není.

Má druhá, míň iracionální, část si myslí (a tak trochu ví), že má na sobě spodní prádlo určený pro ten den a vzhledem k tomu, že je pátek, bude fialový.

Fialová.

Ach.

Nemůžu se dočkat.

"Takže," zeptá se mě a jedním prstem mi přejede po nose, rtech, bradě, krku, hrudi a zastaví se těsně nad mými ňadry. "Proč. Nejsi. Nahá?"

Bez dalšího slova ze sebe shodím triko a odhodím ho na podlahu. Šortky ho rychle následují a teď jsem nahá... a Spencer stojí těsně přede mnou a hraje si s páskem baloňáku.

"Jsi na řadě," řeknu jí, dám jí ruce pryč a ujmu se baloňáku sama. Vytáhnu pásek z poutek a během pár okamžiků stojím před Spencer a stahuju jí baloňák z ramen.

Šok.

Totální podcenění.

Ona je fakt nahá.

A úplně vlhká.

A já-

Počkat, sakra. Spencer má bebí.

"Co se stalo?" zeptám se jí, vezmu ji za zápěstí a zkoumám dlouhej škrábanec na vnitřní straně jejího předloktí.

"Á," obrátí zahanbeně oči v sloup. "To nic není. Nedávala jsem pozor a škrábla jsem se o hřebík."

"Vyčistila sis to?"

"Je to jenom škrábnutí."

"Ten hřebík mohl být špinavej, Spencer. Mohlo by se ti to zanítit," řeknu jí hodně vážným hlasem. Myslím, že ji to trochu zarazí a pak její výraz zjemní a roztmile na mě hledí. "Pojď," zatahám ji za nezraněnou ruku a odvedu ji s sebou do koupelny. "Vyčistíme ti to."

Připravím si vatový kuličky, náplast a peroxid a posadím ji na toaletu.

Poliju vatovou kuličku peroxidem a natáhnu ruku k jejímu zápěstí, ale Spencer na mě s vykulenýma očima vrtí hlavou.

Měla jsem to tušit.

"Neublížím ti, Spencer. Slibuju."

"Tebe se nebojím. To tý věci," kývne na hnědou láhev.

"Peroxid sotva štípe. Jsou to jenom bublinky."

"Mě pálí."

"Věř mi," řeknu jí, lehce ji vezmu za zraněnou paži a ona mě nechá. Nejdřív jí škrábanec lehce potřu a ihned jí kůži pofoukám. Teď se široce zubí a já jí políbím na vnitřní stranu zápěstí. Pár dalších potření a jsem se svou prací spokojená. Zakončím to náplastí s Garfieldem.

Dám na náplast hlasitou pusu a Spencer se zahihňá a překvapí mě ne tak hlasitým vlastním polibkem.

No, ona nebyla hlasitá.

Já trošku zasténám.

Zbožňuju, jak líbá, a líbání s ní, zatímco jsme obě nahý, se rychle stává mou nejoblíbenější činností.

Myslím, že si z toho na výšce udělám hlavní bor.

Překvapí mě ještě víc, když Spencer pustí sprchu, strčí mě do ní a pak mě tam následuje.

"Co... co to děláš?" dokážu se zeptat mezi vášnivými polibky.

Sáhne pro oddělitelnou sprchovou hlavici a překotně mění rychlosti. "Ukaž mi, jak se používá," řekne mi s poťouchlým úsměvem na tváři.

Sotva ji slyším, ale pochopím to.

Rozhodně to nemusí opakovat.

* * *

Ta "věc" mě nenechá přiblížit se k Ashleyiným dveřím, aniž by na mě nezasyčela, tak si prostě lehnu a trpělivě čekám, jako odstřelovač čeká na dokonalou ránu.

A ona přijde, přátelé.

Ó ano, přijde.

Spencer a Ashley konečně vyjdou z pokoje, jsou oblečené a čerstvě voňavé.

Ještě jim nedám vědět, že se mě ta nastražená past dotkla, tak šťastně vyskakuju, jako by to dělal pes, který se znovushledal se svým pánem.

"Chceš jít na procházku?" zeptá se mě Ashley a já hlasitě štěknu, protože ano, chci jít ven, a ano, je to dokonalá příležitost, jak prohnat Spencer pod rozstřikovači, ale slečna Carluinová se k nám zřejmě nepřipojí.

"Jsem dost unavená, Ash," prohlásí.

"Proč asi?" odvětí Ashley, vezme Spencer za ruku a přitiskne rty k bříškům jejích prstů. "Jsi celá svraštělá."

"Proč asi?" zopakuje Spence šibalsky a líbne Ashley na nos. "Jdi, ať se brzy vrátíš a můžeme se zase muchlovat."

"Velmi diskrétní, Spencer," dobírá si ji Ashley a z věšáku na předsíni sundá mé vodítko. "Víš, kde co je, tak tu buď jako doma. Hned jsme zpátky."

Otočíme se k odchodu, ale Spencer zavolá Ashleyino jméno a následně na ni skočí a divoce ji líbá na rty. "Díky za sprchu," řekne stydlivě, když se odtáhne.

"Ne," opraví ji Ashley s úsměvem. "Já děkuju tobě."

Dělají zase tu věc, kdy na sebe hodně dlouho zírají, a obvykle mi to nevadí, ale Spencer má u mě vroubek a teď fakt potřebuju vyvenčit, takže zaškrábu na dveře a zakňučím, čímž jejich soutěž v zírání úspěšně přeruším.

Ashley zamrká, ještě jednou Spencer letmo líbne a pak vyjdeme ze dveří.

No konečně.

S plným měchýřem se mi na provedení pomsty špatně soustředí.

* * *

Je to tady.

Má chvíle.

Spencer a Ashley jsou na gauči a dívají se na nějaký film, nejspíš strašidelný.

Myslím, že Ashley se líbí, jak Spencer piští a tiskne se k ní.

Ne.

Vím to.

Ještě jsem o tom nemluvil, ale nikdy jsem neviděl Ashley tak šťastnou, jako je se Spencer. Ty předchozí holky, a pár jich tedy bylo, ji jenom zneužívaly, a když to Ashley nakonec došlo a poslala je k vodě, obvinily ji, že je lamačka srdcí.

Ale já u toho byl.

A viděl jsem, jak moc v noci brečela, protože se cítila úplně sama.

Jistě, měla mě.

Ale já jsem v jistých záležitostech k ničemu, ale pak se objevila Spencer a všechno se změnilo.

Mačkají se k sobě jako prádlo v sušičce a Ashley je díky tomu moc šťastná.

Za to bych měl být Spencer navěky vděčný.

Ale pořád ji potrápím.

Já to příliš velká sranda.

Takže vidím svůj cíl: Krůtí sendvič, salát, rajče, majonéza.

Určitě je Spenceřin a napůl snědený leží na talířku na kraji gauče.

Ukusuje z něj vždycky, když se akce v televizi trochu zklidní, ale já si to spočítal.

Měla by si znovu ukousnout právě... teď.

Bingo.

Vyjdu ze svého úkrytu a vyrazím směrem ke gauči. Snažím se být potichu, ale dlažba na chodbě mě prozradí.

Spencer podle očekávání trhne hlavou mým směrem, ale jsem o fous rychlejší a schovám se jí z výhledu.

"Co je?" zeptá se Ashley.

"Myslela jsem, že vidím... zapomeň na to," otočí se Spencer zpátky.

Pár dalších kroků a plížím se po koberci. Teď jsem těsně pod talířkem.

Talířkem, na kterém spočívá její sendvič.

Nemůžu vyskočit a chňapnout ho, Spencer by mě viděla. Takže zase vyčkávám.

Čekám, až televizní obrazovka zrudne nebo na křik, protože to Spencer vždycky nadskočí a otočí se k Ashley a od sendviče.

"Ááááááá!"

Výkřik.

"Jéj!"

Vyjeknutí.

"Jé, jsi jak malá," zamumlá Ashley láskyplně.

A otočení.

Máme zelenou.

Vyskočím a jedním chňapnutím chytnu sendvič a mažu pryč, než se Spencer otočí zpátky. Sendvič si schovám v jedné ze svých početných skrýší.

Sním si ho později.

Teď si musím pospíšit zpátky, abych viděl Spenceřinu reakci.

Sotva se stihnu vrátit na chodbu a nakouknout za roh, když ji uvidím poslepu sáhnout pro sendvič, aby místo něj její ruka našla prázdný (až na drobky) talíř.

Podívá se vedle gauče, nejspíš si myslí, že spadl, ale ví své a za pár okamžiků jí do dojde.

"BLESKU!"

Ha ha.

Dostal jsem tě.


27 - Spancer a návrat z minulosti

Do školy zbývají dva dny.

A nemám ráda svou mámu.

Nutí mě mít nádobí.

Nádobí jsem nemyla, co mi bylo dvanáct, ale trvala na tom, že ho musím umýt, než "půjdu k Ashley", tak to dělám.

Sama.

Jsem tak sama.

Nemám nikoho, komu bych-

Klep. Klep.

"Co to-"

Naštěstí pro ni jsem upustila hrnek zpátky do kalný vody v dřezu, jinak bychom měly velkej průšvih. Rozbila bych tátův nejoblíbenější hrnek na kafe.

Ashley se na mě zubí z druhý strany kuchyňskýho okna. Však víte, toho malýho nad dřezem.

"Promiň," řeknu hlasitě s úsměvem na tváři. "Nikdo není doma."

"Tak s kým teda mluvím?" slyším ji říct. Hlas má tlumenej oknem.

"Já jsem hologram," odvětím.

Divný, já vím. Ale chtěla po mně rychlý vysvětlení.

Na chvilku vypadá zamyšleně. "Nevěděla jsem, že hologramy můžou mýt nádobí."

Obrátím oči v sloup. "Pojď sem," řeknu a pustím se do drhnutí dalšího talíř, zatímco Ashley vejde zadním vchodem do domu.

"Spencer, jsem doma," dá kolem mě zezadu ruce. "Chyběla jsem ti?"

"Upřímně?" zeptám se a ona přikývne a přitiskne mi tvář ke krku. V jejím náručí se otočím a dám jí svý z mytí nádobí namydlený ruce kolem krku. "Chybíš mi už tu vteřinu, kdy se rozdělíme."

"Jo?" zeptá se se šibalským úsměvem.

"Jo," potvrdím, nakloním se pro polibek a naše rty se něžně setkají.

Uslyším něčí zaúpění a s Ashley se od sebe rychle odtrhneme, ale ve dveřích je jenom Glen. "To vidět nechci," skuhrá, ale zrazuje ho jeho zazubení.

"Tak se na to nedívej," odvětím a znovu se k Ashley přitisknu, když vím, že to je jenom on. "Cože už jsi zpátky? Myslela jsem, že jsi musel jet nakoupit?"

"Musel. Nákup je v autě," hodí mi klíčky a pak dá ruku kolem Ashley.

Eh... cože?

"Co to děláš?" zeptám se ho, zatímco se Ashley vymaní z jeho objetí.

"Klídek. Nesnažím se ti přebrat holku," odpoví a trochu zakoulí očima. "To jen... jsem starší brácha, a když teď vím, že spolu chodíte, myslím, že s Ashley musíme hodit menší řeč."

Aha.

Usměju se. "Tak jo."

"Spencer," vykulí Ashley oči.

"Jen pojď, Ashley," uchechtne se zlověstně Glen a znova kolem ní dá ruku. "Neublížím ti. Slibuju."

Ashley mi věnuje vyděšenej pohled a pak ji Glen odvede z kuchyně.

Já jdu pro nákup a sotva dokáže potlačit smích.

Doufám, že nevytáhne velký zbraně.

* * *

To jsem samozřejmě nemyslela doslova, ale podle všeho...

"A pak vytáhnul velkou pušku a začal ji čistit."

Poslouchám, jak Ashley rekapituluje rozhovor s mým bráchou a je to hodně vtipný.

Přispívá k tomu, že to vypráví hodně živě.

Mává rukama, gestikuluje a tak.

Povzdech.

Ty její ruce.

Nebo líp řečeno její prsty.

"Pak řekl: 'Nerad bych, aby se Spencer něco stalo... nebo tobě," řekne a věnuje mi pohled. "Jinýma slovama, neubliž mí ségře."

Pokrčím rameny. "Co můžu říct? Má o mě starost."

"To je slabý slovo," odvětí a konečně přestane s tím vyváděním. Vleze si ke mně do postele a lehne si na bok čelem ke mně. "Máš štěstí, že tě miluju."

Rty se jí pomalu zvednou v úsměvu a začne si hrát s lemem mýho trika. "Na co myslíš?" zeptám se jí a prozatím si nechávám ruce pro sebe.

Sklopí oči v mým rtům a pak je zvedne zpátky nahoru.

Vím, na co myslí.

Teď má prsty pod mým tričkem a hladí mi kůži kolem pupíku.

"Na nic až tak zajímavýho," odpoví s obličejem nebezpečně blízko mýmu.

"Mně to přišlo hodně zajímavý," zamumlám a s každým slovem otřu rty o její. Cítím ji se usmát a pak v letmým polibku přitiskne rty na moje.

"Vážně?"

"Mmm hmm."

"Proboha, to neděláte nic jinýho?" zeptá se Glen, kterej mi zase vpadnul do pokoje.

Určitě se mě snaží zabít.

"Nemohl by ses naučit klepat?" vydechnu s rukou na hrudi.

Příště bych prosila nějaký varování.

Ježíši.

"Možná, že kdybyste dělaly něco jinýho než," zagestikuluje, "tohle, nemusely byste se bát, že vás někdo načapá."

"Sklapni," zamručím a posadím se.

Už mám dost toho, že je můj idiotskej starší brácha rozvážnější než já.

"Kromě toho jsem zbavovala svou přítelkyni traumatu. Puška, Glene? Vážně?"

Pokrčí rameny. "To už je úděl staršího bráchy."

Ashley jím vypadá stejně znuděná jako já.

Mohly bychom se věnovat mnohem zábavnějším věcem.

Jako si navzájem česat vlasy.

Nebo, však víte, sexovat.

Hlavně sexovat.

"Vyrušil si nás (zase) kvůli něčemu, nebo si prostě jen zlej?" zeptám se ho, zatáhnu Ashley za ramena a dám si její hlavu do klína.

Přestaňte myslet na prasárny, úchyláci, masíruju jí spánky.

S Glenova hlasu jí občas bolí hlava.

Glen se na chvilku zarazí a o něčem přemýšlí. Nakonec se to rozhodne prostě vyklopit. "Dneska se koná mejdan k návratu do školy."

"A...?"

"A... napadlo mě, že byste tam měly jít."

O čem to žvaní?

"Co?! Proč?"

Fuj. Nechci se socializovat s... lidma.

Nepříjemnýma, zlýma, odsuzovačnýma lidma.

"Já ti nevím, Glene," přidá se i Ashley opatrným hlasem. "To nezní jako dobrej nápad."

"Fajn. Je to na vás, jenom jsem chtěl říct, že kdybyste se chtěly jít pobavit jako všichni ostatní, tak já tam budu... nakopávat zadky a tak. Pokud půjdete," řekne a vypadá trochu nesměle.

Ukazuje se, že Glen je dost boží.

Zajímalo by mě, jak je možný, že jsme s takovými homofobními rodiči oba tak tolerantní.

Muppeti, jak jinak.

To je diverzita v nejryzejší podobě.

Ale proč má Cookie Monster rád brokolici?

To je přece proti přírodě.

"Spence," ozve se Ashley a vytrhne mě ze zamyšlení.

"Hm?"

"Chceš jít? Asi by to mohlo být fajn."

Já... nevím.

Glen musí mý váhání vycítit. "Na letáku stálo, že tam bude zmrlinovej bar."

Už tam budem?


27B

Nechci se vytahovat nebo tak...

Ale vypadáme dobře.

Všichni.

To zahrnuje mě a Ashley, samozřejmě, Glena, Luckyho a Luckyho novou živou hračku, Javiera.

Je to čistič bazénů od vedle.

A trochu mi připomíná Jaye Hernandeze z Šílená / Krásný, chci říct Hostelu.

Hostel působí líp, že jo?

Každopádně zpátky k naší rajcovnosti.

Ashley má na sobě jeden ze svých oděvů, co býval oblečením, ale pak se dal na emo a začal se řezat. Asi by se dalo říct, že má na sobě sukni a triško, ale, no, ne doopravdy.

Já mám letní šaty.

Smějte se, jestli musíte, ale podle Ashley mi to sluší.

Lucky má svý obvyklý plážový oblečení, ale díky účesu vypadá dneska super hezky.

Vlasy si vyžehlil nebo něco a trochu připomínají chumel slámově zbarvených tyček na mikádo. Ale funguje to, fakt.

I můj bratr si dokázal upravit tu věc na obličeji, který říká bradka, takže vypadá docela obstojně.

Jak jsem říkala, jsme sexy.

A lidi si toho všímají.

A to tolik, že skoro okamžitě majetnicky visím na Ashley.

"Vysmahni," zaženu nějakýho bezostyšnýho blba, který čuměl moc zblízka.

Myslím, že jsem šokovala i sebe.

Sama jsem netušila, že dokážu být tak majetnická.

"Spencer," zašeptá mi Ashley do ucha. "Můžeš zkusit přestat všechny probodávat pohledem?"

"Já za to nemůžu. Měla sis vzít něco míň... průhlednýho."

"Hezký," přikývne ohromeně a já jenom nahodím zamračení. "Jééé," dobírá si mě a stiskne mi tváře. "I když je tvá iracionální žárlivost roztomilá, je úplně zbytečná." Přisune se trochu blíž a otře rty o mý našpulený. "Nechci nikoho kromě tebe, miláčku."

Jé.

Motýlci.

"Teď pojď. Najdeme ti nějakej alkohol."

Proti tomu neprotestuju.

* * *

S Ashley sedíme u baru a čekáme na barmana.

Myslela jsem, že tu má být zmrzlinovej bar.

"Hele, Ash?" zatahám ji za ruku. "Nevidím zmrzlinu."

Usměje se na mě, roztomile a trplělivě, pokud to dává smysl. "Myslím, že tu žádná zmrzlina není, Spencer."

"Ale Glen říkal-"

"To řekl asi jen proto, aby tě přiměl jít," vstoupí do toho.

Ten proradnej haj-

"Ale jsi ráda, že jsi šla. Viď?" zeptá se a ne nevinně mi položí ruku na stehno.

"Hmm," usměju se a dívám se jí do očí.

"Kromě toho jsem si poměrně jistá, že ti dokážeme najít nějakou čokoládu. Vím, že teď už musíš mít absťák nebo něco."

Absťák z nedostatku Ashleyiných polibků, to je jistý.

"Á, Spencer," řekne se zazubením, nakloní se a letmo mě políbí. "Jsi tak k sežrání."

"Řekla jsem to nahlas?" zeptám se jí celá rudá.

Přikývne.

Zavrtím hlavou. "Jsem takový trdlo."

"Ne," opraví mě a znova mě políbí. "Jsi roztomilá."

* * *

Jedna sklenička.

A jsem opilá.

Duchu, kde jsi celej můj život byl?

Duch je pití, čokoládový pití, čokoládový pití s vodkou.

Je mý nejoblíbenější.

A, hele, tady je Ashley!

"Miláááčku," chytnu se jí v napůl objetí a napůl pádu.

Přidrží mě a vymění si pohledu s Luckym. Javier stojí vedle něj a mě fascinuje světelná tyčinka, kterou má za páskem.

"A to měla jednu skleničku?" zeptá se Luck Ashley, zatímco se natáhnu pro Javierovu světelnou tyčinku, ale úplně ji minu a místo toho chytnu něco jinýho.

Vykřiknu.

On vyjekne.

"Fuj!" zírám na svou nenechavou ruku. "Fuj, potřebuju dezinfekci na ruce, pomozte mi někdo."

"Co se děje?" zeptá se Ashley, ta nehoda se stala mimo její zorný pole, ale já mám moc práce s nalezením vody pro svou rozkroky chytající ruku.

Skočím za bar a najdu trysku. Zmáčknu spoušť a postříkám si ruku.

"Spencer, co to vyvádíš?" zeptá se Ashley a zvedá mě z podlahy. Lucky se v pozadí směje, zatímco mu Javier vysvětluje, co se stalo.

"Tohle není voda," odvětím a hledím na tu trysku.

Co to má být?

"Smrdí to," pokračuju a pořád zkoumám tu hadici.

"Protože je to pivo. Pojď," řekne Ashley a podepře mě. "Očistíme tě."

Pořád jsem mírně traumatizovaná, ale pak... začne hrát má píseň.

"Panebože, musíme tancovat," zatahám ji za paži a ruka ulepená od piva je mi fuk.

Ashley svraští obličej. "Na tohle?"

Energicky přikyvuju a pořád ji tahám.

Nevím proč, ale "Roni" od Bobby Browna mě vždycky rozparádí.

"Prosím?" vyšpulím spodní ret a Ashely se hned podvolí a za ten ret mě zatahá.

"Ten ret můžeš schovat," řekne mi s úsměvem. "Zatancuju si s tebou."

* * *

Zatím se ten večer obešel bez problémů. Madison a Aiden jsou tady, ale drží se daleko od nás.

Nepochybuju, že kvůli zlým pohledům mýho bráchy.

Glen právě mluví s novou holkou, Chelsea, která taky chodí do naší školy. Je moc milá a vůbec, ale trochu mimo.

Fakt se jí můj brácha líbí.

Ale teď mám ruce kolem Ashleyiných ramen a zavřený oči. Její ruce jsou na mých bocích a občas mi vyjedou na záda, ale většinu času zůstávají na mých bocích a přitahují si mě blíž.

Líbí se mi to.

Líbíme se mi, jak jsme spolu.

Miluju, jak jsme spolu.

"Nemáš chybu, Spencer," zamumlá mi do ucha a já se uchechtnu.

Všechno, co říká, mě nutí k hihňání.

Ale když jsem opilá, směju se všemu.

Určitě si na to pamatujete.

Pak začne zpívat spolu s písní, tiše, takže to slyším pouze já a já zpevním svý sevření a naše srdce synchronně bijí.

"Pokud věříš v lásku a vše, co ti může přinést, dej jí šanci, holka, a najdeš romanci."

Zpívá mnohem líp než Bobby.

Přisunu se k ní ještě blíž a víte, jak někdy máte pocit, že se na vás někdo dívá?

Já ho právě mám, cítím na sobě něčí oči, ale když svý otevřu, nezírá na nás Madison a dokonce ani Aiden.

Je to Allie.


28 - Spencer a přiznání

Okamžitě to ucítím přicházet, a než to dokážu zastavit, chechtám se jako blázen.

Pokud mý opilý já má hihňací záchvaty , opilý a nervózní já má panickej záchvat.

Ashley se ode mě odtáhne a pobaveně se na mě dívá. "Čemu se směješ?"

Teď jsem předkloněná a objímám si chechtající se tělo a fakt bych měla přestat, ale nejde to.

Nejde to, protože kdybych se přestala smát, asi bych se rozbrečela a fakt nevím proč.

"Spencer, praštila ses do hlavy nebo co?" zeptá se mě a odhrne mi vlasy z tváře.

Bože, fakt mě bolí břišní svaly.

Smích je pořádný cvičení.

"Ne, směje se, protože panikaří."

A sakra.

Nenarovnám se.

"Kdo jsi?"

Možná bych se mohla odplížit pryč.

"Spencer ví, kdo jsem."

Nebo se modlit k Bohu za zemětřesení.

Sešli mi prosím zemětřesení.

"Spencer, kdo je to?"

Drahý Bože,

díky moc.

S láskou Spencer.

"Hmm?" ozvu se, narovnám se a ocitnu se pod pohledem dvou zcela odlišných tváří.

Allie vypadá samolibě, ruce má překřížený na hrudi, jedno obočí zvednutý a domýšlivě se na mě šklebí.

Na druhou stranu Ashley vypadá zmateně, přímo ustaraně a se svraštělým obočím hledí střídavě na mě a Allie.

"Ty ji znáš?" zeptá se mě Ashley a na tenhle tón u ní nejsem zvyklá, tak jsem zaskočená.

"Ano...," odpovím váhavě. Nechci říkat víc.

Celý je to na mě momentálně moc.

Ale Allie bez váhání natáhne k Ashley ruku. "Ahoj, já jsem Allie."

A já sleduju, jak to Ashley dojde, ale místo toho, aby vyšilovala, jak by se stalo mně, mi nenuceně hodí ruku kolem ramen. "Já jsem Ashley," odvětí s usměvem a potřese si s Allie rukou. "Spenceřina přítelkyně."

Nebo možná vyšiluje... aspoň trochu.

Allieina obočí se viditelně pozvednou a očividně vypadá překvapeně a evidentně se to snaží skrýt za netečnej výraz. "Přítelkyně?" zopakuje a až příliš se snaží znít lhostejně. "Nevěděla jsem, že Spencer chodí s holkama."

Tahle Allie se mi moc nelíbí.

"Asi jenom čekala na tu správnou."

Uf.

Páni.

Je tahle Ashley naštvaná?

"A chápu to tak, že to jsi ty?" zeptá se Allie a vstoupí do našeho... prostoru.

"Myslím, že to je dost zřejmý," nedá si to líbit Ashley a taky udělá krok dopředu.

Schyluje se k nepěkný scéně, ale to nepřipustím a kromě toho... pokud by došlo na násilí, musela bych někoho zabít, protože nikdy mojí Ashley nezkřiví ani vlásek.

"Hej," řeknu tiše a zatahám za Ashleyinu ruku, abych získala její pozornost, a Ashley se ke mně okamžitě pořád s tvrdými rysy otočí.

"Nechceš odsud vypadnout?" zeptám se jí a neodvracím z ní oči.

"Pokud chceš," pokrčí rameny, asi není připravená nechat to s Allie být.

"Chci," potvrdím, znova zatáhnu za její ruku a pozpátku se rozejdu pryč. "Ráda jsem tě viděla, Allie," řeknu mile tý druhý.

"Já tebe taky," věnuje mi Allie zvláštní pohled a pak se samolibě podívá na Ashley. "A ráda jsem viděla i tebe, Ashley. Moc ráda."

Nejsem schopná odhadnout, co tím myslela, ale Ashley se okamžitě naježí. Pořád se ale dokáže ovládnout... stěží.

"Nápodobně," vyplivne a pak se otočí a prakticky mě z toho mejdanu odtáhne.

Jsme skoro u jejího auta, když si na něco vzpomenu. "Sakra, neřekly jsme klukům, že odcházíme."

"Zavoláme jim," odvětí Ashley, aniž by se zastavila.

"Ale-"

"Zavoláme jim, Spencer. Bože," skoro zakřičí a pořád mě táhne s sebou.

Je pro mě těžký s ní držet krok, protože za A) jde moc rychle a ua B) alkohol fakt není můj kamarád.

"Ash, počkej," zašeptám a cítím se trochu malátně.

Zpomalí chůzi a přes rameno se na mě ohlédne. Okamžitě zastaví. "Jsi v pohodě?" zeptá se mě a já jenom zavrtím hlavou a snažím se nadechnout.

Nejsem v pohodě, ne.

"Co se dě-," pokusí se mě zeptat, ale než to stihne doříct, dávivě zvracím.

No.

Už je mi mnohem líp.

* * *

Zatímco nás Ashley vede bosý k jejímu domu, visím na ní, protože nohy mám nepoužitelný.

Strčí do dveří a okamžitě se před námi zjeví rozkošná chlupatá kulička.

"Jé, pocem, pejsánku," zvednu ho z podlahy. "Kdopak byl hodnej pejsek, co? Kdopak byl hodnej pejsek?"

Jo.

Musela jsem se zapomenout zmínit, že mý opilý já má Bleska fakt rádo.

Proto moc nepiju.

"Spencer."

"Ano, Ashley?" odvětím a zabořím nos do Bleskových chlupů.

"Polož toho psa."

"Ale já nechci."

"Spence," vzdychne a já se k ní okamžitě otočím.

Vypadá ublíženě, zmateně a hromada dalších příslovcí, který se mi nelíbí.

Položím Bleska na zem.

"Omlouvám se," řeknu.

"Za co se omlouváš?" zeptá se mě zmateně.

"Že jsi... potkala Allie?"

"Věděla jsi, že tam bude?" zeptá se Ashley s obočími vysoko na čele.

"Ne," rozhodně to odmítnu. "Ne. Jenom... jenom nevím, co říct."

Dlouho se na mě dívá. "Byla jsi šťastná, že ji vidíš?"

Tenhle rozhovor bychom možná neměly vést, když jsem napůl opilá.

Mám sklon říkat a dělat šílený... teda šílenější věci.

"Ani ne tak šťastná jako spíš šokovaná," odpovím upřímně.

Nelíbí se, jak na tom teď jsme.

Obě stojíme na předsíni, ale Ashley si ode mě udržuje odstup a já fakt nevím, jak to mám napravit.

Přikývne a viditelně polkne. "Ona... ona se ti líbí, Spencer?"

Počkat.

Cože? vJak na to probůh přišla?

"Chápu, že byla tvá nejlepší kamarádka a žes ji dlouho... měla ráda a možná jí i... milovala-"

"Mlč."

Nechtěla jsem říct zrovna tohle, ale musela jsem ji zastavit říkat ty... slova.

"A to jsem si myslela, že ta střelená jsem já," zamumlám a přistoupím ní. "Víš, že říkáš nesmysly, že jo?" zeptám se a na konci škytnu.

Co je?

Mám špičkuuu.

Pokrčí rameny a odvrátí zrak. "Já jen-"

"Ne," znova ji přeruším, teď krok od ní.

"Ale-"

"Ne," hlesnu a s úsměvem jí dám ruce kolem pasu.

"Fajn," vzdychne a trochu se usměje. "Já vím, ale-"

"Žádná ale," přitáhnu si ji k sobě. Co nejblíž to jde. "Allie byla má kamarádka, Ashley. Byla a kamarádka jsou klíčový slova. Ty jsi má přítelkyně. Chápeš ten rozdíl?"

Teď se na mě usmívá naplno.

"A miluju tebe," přidám, jako by to bylo třeba říkat.

"Moc tě teď chci políbit," řekne a v hnědých očích se jí zableskne.

Ale to už jsem rozhodně věděla.

Jsem neodolatelná.

"Do toho," zamumlám, nakloním se a... zamračím se, když se Ashley odtáhne.

Co to má bejt?

"Udělám to... až si vyčistíš zuby," ušklíbne se, hravě mě odstrčí a zamíří ke schodům, přičemž málem srazí můj hodně nekoordinovanej zadek na můj... no, nekoordinovanej zadek.

"Co prosím?!"

"Zvracelas, Carlinová," řekne mi z vrcholu schodů.

"Jo, no, ty smrdíš," řeknu jí věcně.

"Po tvých zvratcích," usadí mě.

Sakra.

Má pravdu.

"Sprcha?" zeptám se a s nadějí v očích k ní vzhlédnu. Jenom se široce usměje.

Má ten velkej úsměv, kdy se jí nakrabatí nos.

"Myslela jsem, že se nezeptáš."


Prohlížím si svý prsty.

Jsou svraštělý.

"Jsem kvůli tobě celá svraštělá, Ash," informuju ji a otočím se tváří k ní.

Ležíme na její posteli, nahý a vyčerpaný.

Byla to dobrá sprcha.

"Pche. Je to tvá chyba, že jsi celá svraštělá," opáčí, vezme mě za ruku a políbí mě na prsty. "Chtěla jsi dlouhou sprchu."

Pravda.

"Byla jsem špinavá."

"To vysvětluje první sprchování, ale ta vana pak..."

Jo, měla jsem trochu potíže stát.

"Moc špinavá," doplním s úsměvem a Ashley se jenom uchechtne a dá si kolem sebe mou ruku.

"Dnešek byl šílenej."

"Jenom večer," opravím ji.

Ale vidí to jinak.

"Mám jinej názor. Tvůj brácha mi dneska vyhrožoval puškou."

"Večer jsem chytla Javiera za rozkrok."

Chvíli to zvažuje. "Vyhráváš."

Já vím.

Usměje se na mě a pomalu mi přejedu rukou po tváři. "Nelíbilo se mi, jak se na tebe dívala."

"Hmm?" zeptám se jí, protože nechápu.

Jsme moc blízko sebe, abych něco chápala.

"Ta holka. Nelíbilo se mi, jak se na tebe dívala."

"Jak se na mě dívala?" Vážně jsem si nevšimla.

"Jako bys byla to nejdrahocenější na světě," informuje mě a pak mě líbne na nos. "A to je něco, co je rezervovaný jenom pro mě."

"Souhlas," řeknu jí, letmo ji políbím a zpevním svý sevření. Přitáhnu si ji ještě blíž, nekonečně blíž. "Ashley?" řeknu s obličejem na její hrudi.

"Mmm hmm?" odvětí a položí si hlavu na mou.

"Nechci, aby sis s Allie dělala starosti," zamumlám a cítím, že mi v náručí ztuhne.

"Nebudu," řekni mi, i když poznám, že tomu úplně nevěří.

"Fakt nemusíš," řeknu jí a zním hodně upřímně. "Chci tebe, miluju tebe."

"Já vím," odvětí.

Tomu věří.

"Taky mě miluješ?" zeptám se a ona se nade mnou ospale uchechtne.

"Na to se ani nemusíš ptát."

Věřím jí.


28B

Au.

Bolest.

Bolí to.

Trpaslík v mý hlavě buší svým malým kladivem a přála bych si, abych mu to mohla vrátit, ale to by nejspíš vyústilo v ještě větší bolest.

Nemám ráda alkohol.

Překvapivě je to jedno z málo rán, kdy jsem se vzbudila před Ashley. Obvykle je venku z postele a osprchovaná, než vůbec poprvý otevřu oči.

Ale tohle ráno ne.

Tohle ráno spí. Leží na zádech a přes oči má volně položenou ruku.

Deka, pod kterou jsme spaly, nám zakrývá pouze nohy a Ashley je tak přede mnou úplně nahá.

Nahá.

Přede mnou.

Ha ha.

Trochu se pobavíme, hm?

Pomalu se nadzvednu na loktech a dávám si pozor, abych moc nehnula postelí, abych Ashley neprobudila.

Postupuju prsty po dece a vklouznu rukou na teplou pokožku jejího břicha.

Cítím, jak dýchá, pomalu a klidně.

Pořád spí.

Vyjedu rukou nahoru a vezmu jedno z jejích dokonalých ňader do dlaně, moc ho nemačkám, ale je těžký odolat.

Koušu si ret, abych potlačila zasténání, který se dere na povrch.

Nemyslím, že si někdy zvyknu na to, že se jí dotýkám.

Její dýchaní se mírně změní, jako by její tělo podvědomě reagovalo na mý dotyky, ale vím, že ji probudím, pokud udělám, co doopravdy chci.

Pff.

Není to fuk?

Jedním svižným pohybem si na ni vlezu a uvelebuju se, až si Ashley dá ruku z očí.

Zaostří pohled na mě v celý mý kráse a pak se zazubí, je to napůl ospalej, ale potěšenej tím, co vidí, úsměv.

Mám taky takovej.

"Jsi na mně," zhodnotí situaci.

"Jo," přisvědčím.

"To je sexy," zamumlá a najednou natáhne ruce a stáhne si mě k sobě, naše rty se naléhavě spojí.

Ale než se to může vymknout kontrole...

"Dun dun dun duh, Dun dun dun duh DUH!"

Mámino vyzvánění.

Povzdech.

"Měla bys to vzít," řekne Ashley a vyhrabe se z pode mě.

Představuju si to, nebo se chová trochu divně?

Obvykle by tuhle příležitost využila, aby mě k smrti znervózňovala, ale teď jenom... vstane a začne se oblékat.

Jsem jejím zvláštním chováním tak rozhozená, že ani neslyším, jak si máma opakovaně žádá mou pozornost.

Asi bych měla odpovědět.

"Jo, mami?"

"Myslela jsem, že včera přijdeš domů." Zuří.

"Já, ehm, chtěla jsem, ale bylo hodně pozdě a Ashley se necítila na to mě odvézt."

To není úplná lež.

Když jsem si sundala šaty, Ashley mě rozhodně nechtěla odvézt domů.

Máma vzdychne. "Spence, trávíš s tou holkou příliš času."

"Nezačínej s tím, mami," odvětím a v hlavě mi začne zase bušit, ale nemá to moc společnýho s tím, že se mý tělo vzpamatovává z požitýho alkoholu.

"Je to jen postřeh."

Ona a její postřehy.

"Je konec léta, mami. Chceme ho trávit s kamarády. Co je na to špatnýho?"

"Asi nic," řekne a slyším, jak jí šrotujou kolečka. "Jen buď doma na večeři, ano? Všichni jsou vítaní."

To ne. To se nestane.

"Táta peče čokoládový dort."

"Budeme tam."

Než mi dojde, co jsem řekla, máma zavěsí a nechá mě naslouchat tichu.

Vynadám si za slabost pro čokoládu, která je pouze těsně za mou slabostí pro Ashleyiny polibky.

Zaklapnu telefon a podívám se na Ashley, která se v zrcadle, před kterým si češe vlasy, opatrně vyhýbá mýmu pohledu.

"Děje se něco, Ashley?" zeptám se jí, fakt nechci, aby na mě byla naštvaná. Odloží hřeben a podívá se na mě. "Zlobíš se na mě?"

"Ne," prohlásí rozhodně. "Nezlobím. Aspoň ne na tebe."

"Tak co se děje, broučku?" zeptám se a nelíbí se mi pohled v jejích očích.

Vypadá ublíženě.

Ale jen na chvilku.

Pak se na mě krátce usměje, dojde k postele a postaví se přede mě. Já klečím.

Skloní se a jemně mě políbí, jednou na rty, dvě letmý líbnutí na nos a hlasitá pusa na čelo.

Když se odtáhne, oči má trochu živější. Takový, na který jsem zvyklá. "Měla by ses oblíct. Chci ti něco ukázat."

* * *

Já, Ash a Bleskules jedeme autem na nějaký místo, se kterým dělá Ashley hrozný tajnosti.

Mám pocit, jako se mělo něco semlít, a až / jestli k tomu dojde, nebude to hezký.

I Blesk je relativně tichej.

Když někam jedeme, obvykle lítá po celým autě, leze mi na nervy a celkově ve mně vzbuzuje nutkání ho vyhodit z auta ven.

A udělala bych to, akorát tajně doufám (bojím se), že stejně z auta vyletí vzhledem k tomu, jak je malej.

Proto se mi nelíbí, když Ashley jezdí s vrškem dole.

Teda líbí.

Líbí.

I když je momentálně tak emocionálně odtažitá, rozhodně není fyzicky odtažitá.

Ve volný ruce svírá mou dlaň a čas od času ji stiskne, i když oči dál upírá na silnici.

"Chceš pustit nějakou hudbu, Blesku?" zeptá se, sáhne po jednom z jeho oblíbených CD a dá ho do přehrávače.

Brzy se kabriolet houpe v rytmech Baha Men.

Blesk poskakuje po zadním sedadle jako cvok a Ashley do rytmu kličkuje autem.

Obrátím oči v sloup.

Jsou hrozně roztomilý.

"Připravenej, Blesku? Jdeme na to. Kdo pustil psy?!"

"Haf! Haf haf! Haf haf!"

Ten pes štěká do rytmu.

Ale musím si s ním vyřizovat účty.

Rád mi krade sendviče, jo?

No, tuhle jsem udělala sendvič s křenem, cibulí, kyselým zelím a ostrou hořčicí.

Páchnul a slzela jsem z něj, takže jsem ho musela zabalit do fólie.

S Ashley jsme si sedly k filmu, nějakýmu hororu, myslím.

I kdyby to nebyl horor, našla bych si důvod pištět a skákat na ni.

Naprosto zbožňuju být v jejím náručí.

Povzdech.

Každopádně jsem vyndala ten sendvič a položila ho na talířku na opěradlo gauče. Návnada byla nastražena.

Musela jsem to dobře sehrát, aby na to skočil a neprokouknul to.

Konec konců je to chytrej pes.

Nejsem si jistá, kdy přesně ho čmajznul, vím jen, že když jsem konečně sebrala dost "odvahy" se znovu podívat na film, sendvič byl fuč.

A asi deset minut na to se domem rozlehlo Bleskovo hlasitý zakňučení.

Ale je dost chytrej na to, aby nežaloval u Ashley.

Zná pravidla.

"Jsme tady," prohlásí Ashley tiše a vytrhne mě ze zasnění.

"Kde tady?" rozhlédnu se.

Vypadá to tu jako obyčejná čtvrť, včetně domků na stromě a houpaček s pneumatik.

"Pojď," řekne mi něžně, otevře dveře od auta a vystoupí. Sáhne na zadní sedadlo pro Bleska, připne mu vodítko a pak přejde na mou stranu auta a pomůže mi ven.

Nepotřebovala jsem pomoct, ale Ashley si na tyhle věci dost potrpí.

Fajn, možná potřebovala.

Jsem dost velká nemotora.

Proplete dlaň s mou, dojdeme na chodník a kráčíme skoro bezcílně nějakou ulicí, dokud nás Ashley nezastaví.

"Tady jsem kdysi bydlela," řeknu mi a kývne na dost velkej trávník s domkem na stromě.

Cože to?

"Tys bydlela v domku na stromě?"

Zase se na mě usměje tím trpělivým úsměvem. "Ne, bydlela jsem v tomhle domě," kývne na dům vedle toho domku na stromě.

Teda, Spencer.

"A... ha." Přemýšlím, co se snaží říct.

"Madison bydlí tamhle," kývne na dům na druhý straně domku na stromě.

Vykulím oči.

"Vy jste bývaly sousedky?"

Ashley přikývne. "Tohle byl to náš domek na stromě. Táta ho pro nás postavil, když nám byly tři a chtěly jsme místo, kam by nemohli Aiden a Lucky."

Páni.

Páni.

Páni.

Cože to?

"Aiden, Lucky, Madison a ty jste byli kamarádi?" vykviknu nedůvěřivě vysokým hlasem.

Věnuje mi poloviční úsměv, pak vyrazí k domku na stromě a oběhne strom na druhou stranu.

Když ji doženu, přejíždí prsty po nějakých nápisech na stromě. Rychle mi dojde, že jsou to jména.

"Vyrůstali jsme společně, přímo tady. S Madison jsme si byly blízký jako sestry a nakonec jsme si zvykly i na Aidena a Luckyho, protože, však víš, holky kluky nemusejí," trochu se uchechtne.

"Jo," odvětím a snažím se v hlavě přebrat, že spolu všichni kdysi kamarádili.

Mám vtíravý podezření ohledně důvodu, proč se teď nesnášejí.

"Chodily jsme spolu."

"Jo, já vím. Lucky mi říkal, že jste s Aidenem chvilku chodili."

"Ne já a Aiden," řekne a já samozřejmě okamžitě zbystřím pozornost. "No, chodili, ale mluvila jsem o sobě a Madison."

Co prosím?

Myslím, že mám sluchový halucinace z nedostatky čokolády.

Říkala, že chodila s Madison?

"Chodily jsme spolu."

Jo, řekla to.


29 - Spencer a nejdivnější den

Myslím, že to musím zpracovat.

Ashley a Madison?

Šok.

Vím, o co jde.

Jsem ve skrytý kameře?

A pokud jo, kde je sakra televizní štáb?

Začnu se po něm rozhlížet, když se Ashley znova rozmluví a ještě víc to potvrdí.

"Nejsem si úplně jistá, kdy to celý začalo, ale nemyslím, že by bylo fér říct, že to stalo zničeho nic," začne, posadí se pod ten strom a pokyne mi, abych ji následovala.

Myslím, že zůstanu stát.

Jsem takhle tvrdohlavá.

Nebudu sedět pod nějakým Madisoniným a Ashleyiným stromem.

Hnus.

Zřejmě to chápe a po drobným úsměvu na mě netlačí. "Vždycky jsme si byly trochu bližší než kamarádky. Ale víš, jak to chodí. Ozvou se hormony a těla se začnou měnit a začneš si všímat věcí, kterých sis předtím nikdy nevšímala. Věděla jsem, že na Aidena nebo Luckyho jsem se nikdy nedívala tak jako na ni."

Zní to, jako by vyprávěla můj příběh.

Zní to skoro přesně jako já.

S Allie i Ashley.

"Nejdřív to byla jen zábava. Něžný doteky a škádlení, dlouhý pohledy a šeptaný slova, ale pak jsme jeden večer hranice tý zábavy překročily a políbily se. Stalo se to tady nahoře v tom domku na stromě," řekne a vzhlédne k němu a já udělám totéž

Možná když se budu dost soustředit, uvidím, co vidí ona.

Něco mi na tom ale nesedí.

Pokud s Madison chodila a bylo to vzájemný, proč se teď v podstatě nenávidí a proč se Madison chová jako homofob?

To je dost pokrytecký.

"Nakonec ji dostala její máma. Když jsme byly samy, byla skvělá, když jsme byly mezi cizími lidmi, byla v pohodě, ale vždycky jsme samy sebou být nemohly, nebo podle ní nikdy," řekne Ashley najednou trochu zvláštním hlasem.

Konečně se vedle ní posadím, vezmu ji za ruku a propletu naše prsty.

"Takže místo snahy ode mě utekla. A předstírala, že mě nezná, když jsme se potkaly. A když nakonec prasklo, že jsem na holky, zřekla se mě úplně a nakonec se stala tou holkou, kterou je dneska."

Utajovaná homofobní lesbička s heterosexuálními sklony a náchylností vyslovovat špatně svý příjmení.

Všimla jsem si.

"Určitě se asi divíš, proč ti to celý vyprávím, a lhala bych, kdybych ti řekla, že jsem o tom už nějakou dobu nepřemýšlela, ale... Spencer, lidi budou mluvit."

To je mi fuk.

"To je mi-," začnu, ale Ashley mě přeruší jemným stisknutím ruky.

"Vím, že je ti to fuk, ale... já tě fakt miluju, Spencer. Jsem do tebe strašně zamilovaná a fakt tě nechci ztratit."

Ztratit mě?

Co to blábolí?

Jde o Allie? Protože přísahám na... na... osm milionů maxi čokolád, že to je nemožný.

Ať mě Bůh do konce života zakáže sex a odepře mi Ashleyiny polibky, jestli lžu.

A ať Bůh taky zavře Bleska do komory s miliardou Chechtacích Ernieů, pokud nelžu.

"Ashley, přísahám ti," řeknu jí co nejupřímněji dovedu, "já nikam nejdu."

Nevypadá přesvědčeně a teď, když vím, odkud se ta nejistota bere, musím to nějak nepravit.

Chce zpátky svou zábavnou Ashley.

Tu s jiskřícíma očima.

Á, už vím.

Sáhnu do zadní kapsy kalhot a obrátím nad sebou oči v sloup.

Mělo mě to napadnou dřív.

Je to můj nejcennější majetek... no, aspoň dneska.

Má poslední čokoládová tyčinka.

"Abych ti dokázala, jak moc a šíleně jsem do tebe zamilovaná, Ashley Daviesová, nabízím ti na důkaz své hluboké náklonnosti svou poslední čokoládovou tyčinku. Teda nemusíš ji sníst. Vlastně by nebylo od věci, kdyby ses o ni rozdělila," prohlásím a Ashley se na mě usmívá.

"Nejlíp s blondýnama s modrýma očima?" zeptá se a tyčinku se ode mě vezme.

"Blondýnama?" zeptám se.

"Blondýnou," opraví se a ukáže na mě, abych si byla jistá.

Jenom se usměju, jsem ráda, že vidím v jejích očích zpátky tu jiskru.

Rozbalí tyčinku, drží jí v jedný ruce, druhou sáhne k mý a prsty mi krouží pod lani, zatímco přežvykuje.

"Zmínila jsem se, že by bylo vhodný se o ni rozdělit?"

Z nějakýho důvodu se zasměje.

Nepřišlo mi to až tak vtipný.

Nemůžu si pomoct.

Zbožňuju čokoládu.

"Pojď sem, Spencer," zatahá za mě a přiblíží můj obličej k svýmu. Na okamžik se zastaví a pak mě hluboce políbí a nechá mě ochutnat čokoládu a tu intenzivní chuť, kterou jsem poznala jako Ashleyinu.

Teď můžu odpovědět na tu dávnou otázku.

Ashley a čokoláda chutnají mnohem líp než jenom čokoláda.

* * *

V podstatě jsme prolíbaly celý odpoledne.

Společně jsme pro teď postupně mazaly všechny špatný vzpomínky a všechny obavy.

Nejsem hloupá.

Vím, že až to našim řeknu, nebudou hrdě mávat duhovou vlajkou.

Budou vyšilovat... pořádně.

Ale já se Ashley nevzdám.

Nikdy.

Záložní plán: když dojde na nejhorší, utečeme spolu.

Ale kde jsem to byla?

A jo, prolíbaly jsme celý odpoledne, dokud se Blesk nerozhodl, že můj klín je jeho osobní štěněčí pelíšek.

Na to zapomeň, kámo.

Hodně klidně si ho dám z klínu, ale když se otočím zpátky k Ashley, dívá se na mě s jedním pozvednutým obočím.

A jéje.

"Myslela jsem, že jste na sebe dneska hodní," prohlásí a na tváři má dál přísný výraz, ale v očích má patrnej úsměv.

"Nechci mít na sukni psí sliny," bráním se a stydlivě se usměju.

Ashley vybuchne smíchy.

Já vím.

Jsem k popukání.

"Bože, ty jsi v dobrým smyslu úplnej blázen, Carlinová."

To byl kompliment?

"Díky... myslím," odvětím a Ashley se zase rozesměje.

Pak se zapnou zatracený rozstřikovače.

Rychlostí blesku jsem na nohách a s ječením běžím mimo dosah jejich trysek.

Nechci vypadat jako zmoklá krysa, a pokud byste potřebovali odpovídající obrázek, stačí se teď podívat na Bleska.

"Pojď," řekne mi Ashley, zatáhne mě za ruku a vede nás zpátky k autu,

Jedeme ke mně domů, protože musím být doma na večeři.

To dám.

Ale jenom kvůli tomu čokoládovýmu dortu.

* * *

"Konečně jste tady. Díkybohu," pronese Lucky a zatáhne mě do domu.

Co tady proboha dělá?

"Co tady proboha děláš?"

S pohledem na Ash se zhluboka nadechne a pak spustí, rychle a po luckyovsku, což znamená, že hodně gestikuluje rukama. "Tvá máma je cvok, Spencer, a narazila v obchodě na mou mámu a pozvala ji na večeři a moje máma naštěstí nezmínila nic o mý teplosti a lásce k Shirley McClainový. Pak si tvá šílená máma hrála na dohazovačku v kostele a pozvala Duarteovy i Dennisonovi v naději, že se všichni seznámíme, než začne škola. A jelikož Glen chodí s Ashley, samozřejmě pozvala jejího tátu, takže je to večeře zahrnující Aidena s rodiči, Madison s jejími, mě s mými, Ashley s jejím tátou a samozřejmě tvou rodinu, Spencer."

Tři.

Dva.

Jedna.

"Padám odsud," prohlásím, otočím se a vyrazím zpátky ke dveřím. Tady v žádným případě nezůstanu.

Ale než ke dveřím dojdu, ozve se: "Nazdar, Spencer. Kam jdeš?"

Proboha.

Ten hlas znám.

Ani se nemusím podívat, abych věděla, kdo to je.

Ashleyin výraz je víc než výmluvnej.

"Vím, že neodcházíš," řekne Allie a s úšklebkem k nám dojde. "Je to už dlouho, co tě naši viděli. A pořád mi přijde, že máme co dohánět."

Je to oficiální.

Bůh mě nenávidí.

"Večeře bude za chvilku, děti," vykoukne odněkud mámina hlava. "Výborně, konečně jsi doma, Spencer. Co kdybyste se šly s Ashley převléct a přichystat se na večeři?"

Přikývnu.

Ashley... ji nejspíš neslyšela. Má moc práce s probodávání Allie pohledem.

Fakt doufám, že večeře neskončí jídlovou bitvou.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu