Spencer Carlinová: Řada šťastných příhod

Napsala: DRCA9, Přeložil: petrSF

Originál zde.

| 1-20 | 21-38 |

21 - Spencer a nová zkušenost

Jsem tady.

Pořád jsem tady.

V šoku, ale pořád tady.

Co myslí tím, že 'to ví'?

Víte co, tenhle rozhovor vést nechci, takže předstírám, že jsem se zastavila, jen abych se protáhla, a pokračuju ve stoupání po schodech nahoru.

Glen je mi v patách.

"Slyšelas me?"

Možná když zrychlím.

"Spencer, mluvím s tebou," řekne Glen, ale hned na to zavřu dveře svýho pokoje a opřu se o ně zády.

Je mi na zvracení, do breku a na umření.

Je to hodně divnej pocit.

"Spencer," slyším ho tiše říct na druhý straně dveří.

Teď už brečím a vím, že mě slyší. Nevím, co se teď stane. Moje slzy mu nejspíš akorát potvrdí, co je přesvědčenej, že ví.

"Vždycky jsem to věděl," pokračuje na druhý straně dveří a pořád mluví tiše. "Věděl jsem to od doby, co ti bylo sedm a řeklas mi, ať si Petr Pan trhne, protože tobě se líbí Zvonilka."

Tomu se usměju. Tehdy jsem poprvý viděla Hooka a vždycky jsem měla slabost pro Julii Robertsovou... z nějakýho důvodu. Už mě to ale přešlo. Proč asi?

"Věděl jsem to od doby, cos dostala první panenku Kena a udělal z něj Kennishu, transsexuálku," pokračuje a zní, jako by se snažil nerozesmát.

Já se smíchu nebráním, byla to dost vtipný. A svatá pravda. Co jsem proboha jako měla dělat s panenkou Kena?

Otevřu dveře a Glen se na mě dívá. Už nevypadá naštvaně. Předtím jsem musela blouznit. Vypadá jenom smutně a ještě víc posmutní, když vidí mý uslzený oči a rudej nos.

"Věděl jsem to, když se Allie odstěhovala a tys měla zlomený srdce," řekne mi hodně, ale fakt hodně tiše a já si nejsem jistá, jestli mám brečet nebo omdlít.

Netušila jsem, ani trochu, že si mě tolik všímal.

"Vím to, Spencer," zopakuje.

Teď tam jenom stojíme a díváme se na sebe.

Lhala bych, kdybych řekla, že nemám nahnáno.

"Neboj se," řekne mi a natáhne ruce. "Pojď sem."

Padnu mu do náručí. Nevzpomínám si, kdy jsem ho naposled objala... teda kdy jsme se naposled objali a fakt to něco znamenalo.

"Hele, mám tě rád, jasný? Mám tě rád. Bez ohledu na to, kdo se ti líbí, ano?"

Nedokážu mluvit, tak jen přikývnu, ale cítím úlevu. Hodně velkou úlevu.

"Bude to dobrý, Spence," šeptá mi a pořád mě pevně objímá. "Slibuju."

Věřím mu.

* * *

Povídali jsme si asi tak čtyři hodiny o... všem. Řekla jsem mu o Allie a o tom, jak to s námi bylo, řekla jsem mu, co se stalo na letišti s mámou, a nakonec jsem mu řekla o Ashley.

Mojí Ashley.

A Bleskovi.

"Ty jsi fakt trhlá, Spence. Pes tě zamknul v komoře?" zeptá se mě a tváří se pobaveně a zmateně.

Hodím na něj polštář a on se zasměje. "Sklapni. Stalo se to," zapištím a trochu se uchechtnu. "Ten pes mě nenávidí nebo tak něco."

"Proč asi?" zeptá se Glen sarkasticky a pak se zazubí. "Á, možná proto, žes ho honila po pokoji s Lechtivým Erniem."

"To si zasloužil," bráním se a cítím se jenom trochu špatně, ale pak si vzpomenu na tu krysí tlamičku. Rozhodně to stálo za to. "Kromě toho to bylo až po tom, co mě zamknul."

"Tak určitě," obrátí Glen oči v sloup a pak na mě vážně pohlédne. "Ashley je zřejmě skvělá," poví mi upřímně.

Nemůžu si pomoct a zčervenám.

"To je…," odvětím a snažím se tolik neusmívat. "Vážně je."

Ještě chvíli se na mě dívá a pak se zazubí. "Jé, podívejte na mou sestřičku. Je celá poblázněná z holky."

Sklapni.

"Sklapni. Nejsem."

"Ale jsi. Ale víš co? Sluší ti to."

Z toho všeho usmívání mi začnou bolet tváře.

"Díky, Glene."

"No, nemáš zač. Ale není to má zásluha. Líbí se ti, kdo se ti-"

"Víš, jak to myslím," obrátím oči v sloup.

"Jo," pokrčí rameny, jako by to nic nebylo.

Nikdy jsem neměla bráchu tolik ráda, jako právě teď.

"Tak jo, trdlo. Půjdu si lehnout. Byl to dlouhej den," prohlásí a vstane z mý postele.

"Tak jo," řeknu a už přemýšlím, co povím Ashley, a jako na zavolanou...

"Vyřiď svý holce, že ji pozdravuju."

"Dobrou noc, Glene," řeknu mu, když zavírá dveře.

"Dobrou, Spence."

Natáhnu se po mobilu a prsty mi visí nad tlačítkem rychlý volby č. 2, ale nemyslím, že chci čekat do zítra, než ji uvidím.


21B

"Haló?" ozve se Ashleyin ospalý hlas.

Nechtěla jsem ji probudit, ale...

"Můžeš mě pustit dál?"

"Cože? Co se děje?" zeptá se Ash v panice. Pak si vzpomenu, že jsou tři hodiny ráno a já se nečekaně zjevila u jejího domu.

Taky bych trošku panikařila.

"Nic. Jenom jsem... chtěla jsem s tebou mluvit," odpovím jí a tím skončím. Přes telefon žádný důležitý slova.

Než to však dořeknu, slyším ji odemykat dveře od domu a následně je otevřít.

Pak ji uvidím, vypadá rozespale a rozcuchaně a děsně roztomile. Zvlášť když se na mě ospale usměje.

"Ahoj."

"Ahoj," odpovím jí a vstoupím dovnitř. "Mrzí mě, že jsem tě vzbudila." Ve skutečnosti nemrzí.

"To je dobrý. Stejně jsem nespala," odvětí. Je to očividná lež, ale to nevadí. Jenom už jí chci povědět, co se stalo.

"Glen to ví."

Oči jí málem vypadnou z důlků, jak to rychle pochopí, a pak se její výraz změní ze zmatenýho ve znepokojenej.

"Je... ehm, jsi v pohodě?" zeptá se mě a následně polkne.

"V nejlepší," odpovím jí a přistoupím k ní na předsíni blíž.

"Počkej," vrtí hlavou a nejspíš se v tom snaží najít smysl. "Jak to myslíš? Jak to ví? Řeklas mu to? Řekl to vaší mámě? Co teď bude-"

"Pššt," přitisknu jí prsty na rty, abych ji umlčela, a přisunu se ještě blíž. "Vzal to v pohodě. Úplně."

Cítím, jak se pod mými prsty usměje, a dám je pryč. "To je super, Spencer," zašeptá, ale pořád se tváří trochu pochybovačně. "Ne?"

"Ano, Ashley," odvětím předstíraně otráveně a obrátím oči v sloup. "Je to super."

"Víš, jak to myslím. Jsme v pohodě, že jo?"

"Jsme," ujistím ji a přitáhnu si ji k objetí.

Jen k objetí.

Prozatím.

"Takže jsi sem přišla uprostřed noci, abys mi řekla, že ses přiznala bráchovi?" šeptá mi do ucha.

No, když se to podá takhle - hele, počkat. Já se fakt přiznala bráchovi. No není to úplně úžasný?

"No jo. Prostě jsem měla hroznou radost, a když se to v poslední době děje, chci být s tebou," řeknu jí upřímně.

A teď zním hloupě. To není dobrý znamení.

Ashley ale nic neřekne. Jenom se odtáhne a upřeně se na mě zadívá.

"Moc bych tě teď chtěla políbit," řekne mi a na nanosekundu sklopí zrak k mým rtům, který vzápětí přitisknu na její.

Jako bych dokázala čekat.

Když jsem k ní byla tak blízko, byl div, že jsem na ni neskočila, sotva jsem vešla do dveří.

Dá ruce kolem mě a přitiskne mě ještě víc k svýmu tělu a já se na ni položí celou vahou a přimáčknu nás ke zdi v předsíni. Jedna má ruka se činí na jejím zátylku a hladí jí prsty krk. Druhá se přesune na její rameno a prostřednictvím opakovaných tahání a stisknutí jí říká, jak úžasně se díky ní cítím.

Ashley propne záda trochu od zdi, asi kvůli tomu, že je studená. Ale nepřemýšlím o tom moc dlouho.

Proč ptáte se?

Asi jsem se předtím zapomněla zmínit, co má Ashley na sobě.

Dvě slova.

Nic moc.

Pokud chcete podrobnosti, klučičí boxerky (s roztomilými srdíčky) a krátký tílko.

Jak jsem říkala, nic moc.

Dneska se cítím trochu odvážně, nebo o krapet svobodněji než obvykle, když to teď jeden člen mý rodiny ví a je mu to fuk.

V každým případě se začnou mý ruce toulat mnohem víc než obvykle a pomalu jí sjíždím pravou ruku po boku, až ležérně zastavím na její kyčli. Víc se k ní přitisknu, sklouznu rukou dozadu, až ji držím na zadek a jemně ho stisknu.

Ash mi zasténá mi do pusy, což musí být ta nejrajcovnější věc pod sluncem.

Ruce, který měla na mých bedrech, taky začnou zkoumat, sjedou dolů a hnětou mi zadek, zatímco její jazyk něžně masíruje můj.

A všechno je to... všechno je to...

...

...

Počkat, říkala jsem něco?

Zapomeňte na to. Momentálně jsem příliš zaměstnaná, děkuju pěkně.

"Chceš jít nahoru?" slyším ji zašeptat, než mi vezme ušní lalůček mezi rty a jemně ho saje.

A, ehm, vím, že nečeká, že budu schopná jí slovně odpovědět. Místo toho nás začne vést nahoru a je pro nás neuvěřitelně těžký zůstat na nohách, protože se nedokážeme přestat dotýkat.

Nemůžu si pomoct. Nikdy nebyla takhle moc odhalená.

...fajn, kecám.

Jenom jsem do týhle chvíle byla velkej srab.

Ale už nikdy víc.

Neptejte se mě, jak jsme se dostaly do jejího pokoje, vím jenom, že dostaly. Hlasitě.

Vpadneme do pokoje a dveře tvrdě bouchnou o zeď. Kdyby tam nebyla zarážka, asi by ji prorazily.

Ale dost bylo bezvýznamností.

Ashley je na mně.

Jsme na posteli a Ashley mě líbá, dotýká se mě a vyvolává ve mě všemožný zvláštní pocity, který jsem nikdy předtím necítila, a panebože, jsme v posteli.

Když mi to došlo, musela jsem ztuhnout nebo tak něco, protože se Ash najednou odtáhne, tváře zarudlý a rty naběhlý.

Já určitě vypadám stejně.

"Jsi v pohodě?"

Na tuhle otázku existujou dvě odpovědi.

První: Samozřejmě že jsem v pohodě. Leží na mě má neskutečně přitažlivá přítelkyně.

Druhá: Samozřejmě že nejsem v pohodě. Leží na mě má neskutečně přitažlivá přítelkyně.

Určitě si vzpomínáte, lidi. Jsem panna. Jo, pořád jsem panna.

Ashley samozřejmě nemůžu nic z toho říct, takže asi přijde koktání.

"Já, ehm... to jen, že, ehm-"

"Spencer," řekne něžně a pohladí mě po tváři. "To je dobrý. Jsem to jen já. Jen my."

"Nikdy jsem...," začnu. Ani nevím, proč to říkám. Ashley to přece ví.

Blbá Spencer.

"Já vím, broučku," šeptá a něžně mě plíbí. "Půjdu na to pomalu, ano? Neublížím ti. Slibuju."

Při pohledu hluboko do jejích očí vím, že by mi nikdy neublížila... aspoň ne úmyslně.

A když se podívám ještě hlouběji, dojde mi, že to je důvod, proč jí věřím.

"Dobře. Věřím ti," řeknu jí, co nejupřímněji dokážu.

Muselo to vyznít hodně upřímně, protože Ashley vypadá, že je jí do breku, zatímco se skloní a začne mě znova líbat. Koleno mi tiskne mezi mý přesně tak, jak potřebuju, i když jsem to doteď netušila.

S ničím takovým nemám žádný zkušenosti.

Jednou mi chtěl kluk sáhnout na prsa a já mu udělala monokl... a kopla ho do rozkroku.

Hajzl jeden.

Ale zpátky k Ashley. Tiskne rty k mýmu krku a střídá jemný, letmý polibky, něžný tahání kůže mezi rty a jemný kousání.

Musím se tomu usmát. Netušila jsem, že je Ashley upír.

"Co se ti honí tou tvou hlavou, Carlinová?" zamumlá Ashley a sjede rty níž, kvůli čemuž spolknu drzou odpověď, co jsem měla na jazyku.

Zatahá mě za lem trička a já jí vyhovím a zvednu se. Ashley mě napodobí. Během pár okamžiků je mý triko na podlaze a já instinktivně zvednu ruce, abych se zakryla.

Ale Ashleyiny reflexy jsou rychlejší a chytne mě za obě zápěstí. "Ne... dovol mi se na tebe dívat."

Pro někoho, kdo není Ashley, by se to mohlo zdát jako divná žádost, ale cítit její oči propalovat mou nově odhalenou pokožku, tutéž pokožku, kterou už viděla dřív, má teď nový význam, hlubší význam. Sledování, jak se mě dívá, mě ještě víc rozpálí.

Rozpálí pro ni.

Bože, přála bych si, aby se mě už dotýkala.

Jako osvědčená telepatka mi pustí zápěstí, pomalu natáhne ruce a jemně je přitiskne na hladkou kůži na mým břiše, přičemž si dává na čas.

Přijede mi nehty po kůži a já souhlasně syknu. Pak se její ruce přesunou a zamíří výš za zjevným cílem.

Tak zjevným jako to, že mám momentálně srdce v krku.

Když se její ruce nakonec dotknou mých ňader v podprsence, málem na místě exploduju. Pak je začne mačkat.

Takhle ne. Sundej mi podprsenku.

Tentokrát se muselo naše duševní spojení přerušit, protože místo aby mi ji sundala, svleče su svý krátký tílko. Teď jsme obě napůl nahý a ztěžka dýcháme.

Stěžuju si?

Že se vůbec ptáte.

Ashley mě položí na záda, takže se opět tiskneme k sobě. Teď kůže na kůži a, panebože, je to úžasný.

Ale potřebuju víc. Potřebuju-

Tý jo, kdy mi rozepnula podprsenku?

Vím, že to udělala, protože teď mi ten překážející kus prádla sundavá, ale kdy to udělala?

Nevíte?

No, očividně nevíte, protože víte jenom to, co vám vyprávím, protože je tenhle příběh psanej v první osobě.

Ale komu sejde na tom, jak se to stalo, důležitý je jenom to, že jsem teď nahoře úplně bez a Ashley taky.

Znova mě začne líbat, ale tentokrát mi i hněte ňadra. Její palce jsou malí záludní ďáblíci, masírujou mi a třou bradavky, díky čemuž mi celým tělem probíhají slastný záchvěvy. Pokaždý se skoro otřesu a Ashley se na mých rtech pokaždý usměje.

Opět se přesouvá, posouvá tělo po mým dolů. Líbí mě krk a pak klíční kost. To znám.

Přejede mi jazykem po hrdle a jemně na něj přisaje rty. Na to jsem taky zvyklá.

Pak mi přitiskne ústa na bradavku, kterou líbá a pak něžně saje. To je nový.

Nový a úžasný.

A o moc víc toho nezvládnu.

Určitě umřu.

Nikdy jsem si nebyla ničím moc jistá, ale teď jsem skálopevně přesvědčená, že když bude Ashley pokračovat, tak umřu.

Pak se přesune k druhýmu ňadru.

Panebože. Zasténání, který vydám, je tak hrdelní, že se musím rozhlédnout, abych se ujistila, že jsem to fakt byla já.

Ashley to taky trochu rozhodí, ale na natolik, aby úplně přestala. "Jsi v pořádku?" zašeptá na mým ňadru, ale kvůli jejím zubům je trochu těžký odpovědět.

"Hm... ehm," nějak dokážu ze sebe dostat a uvádí mě v úžas, jak to, co její pusa dělá, nutí mou spodní část se svíjet.

"Jsi připravená?" zeptá se mě Ashley.

Nechápu.

Na co připravená?

"Cože?" hlesnu zmateně. Zmatení je určitě patrný i v mým obličeji.

Ash se odtáhne. aby se na mě podívala, a mě ze rtů unikne nespokojený zasténání, který bylo úplně mimo mou kontrolu, můžu dodat.

Dneska v noci má mý tělo vlastní rozum.

Z přemítání mě vytrhne její zastřený uchechtnutí. "Neboj, broučku," poví mi a její hnědý oči vysílají něco nebezpečnýho. "Udělám ti moc dobře," dokončí a opět najde ústy má.

Nebo si myslím, že to řekla. Trochu mě rozptyluje její nahota.

Jo, jo. Zastřelte mě.

Cítím, jak si její prsty hrajou s pasem mých pyžamových kalhot, přejíždějí pod ním sem a tam.

A sakra, kalhoty... to je... to je níž, že jo? Teď to přijde?

"Broučku," žádá si znova mou pozornost. "Podívej se na mě. Ano, Spencer?"

Udělám to.

Vklouzne rukama pod pas kalhot a stáhne mi je z boků, oči pořád na mých. I když je stáhne ještě níž a sundá mi je úplně. Když se vrátí zpátky, uvelebí svý tělo na mým.

Jsem teď úplně nahá, mimochodem. Na spaní si kalhotky neberu.

A Ashley na mě zírá, no, do mých očí. A zvláštní je, že se necítím ani trochu nesvá.

"Možná to bude trochu bolet," řekne mi a já čekám, co musí být nejdelší dvě sekundy mýho života, než ji ucítím.

Přitiskne prsty ma mý nejintimnější místa a má pokožka se rozevře jako růže. Jenom mě jemně hladí a upřímně bych vám nedokázala říct, co dělá, ale je to moc příjemný.

"Bože, Spencer," hlesne mi do tváře. "Jsi tak vlhká."

Nedokážu začít ani mluvit, ani myslet.

Pak do mě beze slov jemně vnikne. Není třeba nic říkat.

Oči pořád upírám do jejích a nechávám na sebe působit různorodý pocity a vjemy.

Jemně a něžně do mě vnikne prstem a zase ho vysune a nebudu lhát, nejdřív to bylo trochu divný. Ale pak se začnu pohybovat spolu s ní a ona začne přirážet trochu tvrději a rychleji.

Je to úžasnej pocit.

A trochu to bolí.

Ale je to úžasný, takže je to fuk.

Mý boky samovolně ožijí a vlní se proti jejímu prstu a Ashley zrychlí. Horní poloviny našich těl po sobě společně kloužou.

Proti mý vůli se mi zavřely oči, ale vím, že má obličej pořád blízko mýho. Vím to díky jejímu dechu na svý tváři a jejím rtů, který se tu a tam přitisknou k mým.

Cítím, že se k něčemu blížím. K něčemu, co se ke mě řítí stejně rychle jako já k tomu.

Celý mý tělo se soustředí pouze na to, že se mě Ashley dotýká, že mě miluje.

"Vím, že už brzo budeš, Spencer," šeptá a mě se zkroutí obličej. "Poznám to. Stahuješ se."

Páni, přála bych si vědět, co její slova znamenají. Mý tělo to ví, to je jistý. Poznám to díky tomu, jak horečně k ní začne přirážet.

Musím ji políbit a to hned. Fakt musím. Najednou vyjedu rukama po jejích ramenech, přitáhnu si její obličej s svýmu a poslepu ji políbím. V tý chvíli na mně přitiskne palec a ohne prst, kterej má ve mně.

To je to poslední, co cítím, než umřu.

* * *

Ha.

Věřili byste tomu?

Nejsem mrtvá.

Vyřízená. Trochu bolavá.

Ale pořád dýchám.

A jsem sama.

Co to má být?

Rychle se posadím a rozhlédnu se po Ashleyině velký posteli. Převracím deky, kdyby se třeba schovávala, ale neschovává se.

Není tu.

Tak jo, Spencer, nepanikař. Možná šla jenom do koupelny nebo tak něco. Bůh ví, že sama musím čůrat.

Nevypařila se, protože jsi byla hrozná v posteli, nebo protože jsi odpadla, aniž bys jí to nějak oplatila, nebo protože-

Panikařím.

Vyrazím do koupelny, ale nejdřív na sebe hodím župan samozřejmě. Je zamčená. Uleví se mi.

Je tam.

Spláchne záchod a dveře se pomalu otevřou.

Usměju se a chystám se ji přivítat, ale nikdo tam není.

Dokud se nepodívám dolů.

"Haf."

Sklapni.

Protáhnu se kolem něj do koupelny. Blbý psisko, nemůže chodit ven jako normální - hele, zavřel a otevřel dveře.

Věděla jsem, že mě v tý komoře zamknul!

Povím to Ashley.

Zrovna když se otočím, abych to udělala, dveře se za mnou zavřou.

Zatracenej Blesk!

Bože, má velký štěstí, že musím čůrat, jinak bych ho vyhodila z okna.

* * *

Fajn, takže jsme vyškrtli koupelnu z míst, kde by se přede mnou mohla Ashley schovávat v obavách z okamžiku, kdy mi bude muset říct, jak hrozná jsem byla.

Co je?

To je moje teorie a budu se jí držet.

Teď jdu dolů, už zase v pyžamu. Radši budu připravená, kdybych odsud musela vystřelit.

Ale nic mě nepřipravilo na pohled, kterýho se mi dostalo.

Ashley, má Ashley, stojí před sporákem. A na sobě má velkou košili... jenom.

Je tu trochu horko.

Tiše přejdu místnost, až stojím přímo za ní.

"Ty... kuchtíš?" zeptám se jí a položím jí hlavu na rameno.

Trochu se usměje a strčí do slaniny na pánvi. "Ano."

Jen na ni zírám.

"Co je? Nevěříš mi?"

"Ne tak úplně," snažím se skrýt v hlase pobavení. Neúspěšně. "To jenom, že tu slaninu budeš smažit hodně dlouho, pokud si nezapneš sporák."

Odpověď jí chvilku trvala, ačkoli trochu zčervenala. "Věděla jsem, že je důvod, proč si tě držím u sebe."

"Je to jedinej důvod?" zazubím se na ni A pak se usměju ještě víc, když se otočí a dá kolem mě ruce.

"Více méně," vtipkuje a chvilku se na mě usmívá. Pak její výraz zvážní. A mně se skoro zastaví srdce, než se rozběhne čtyřnásobnou rychlostí a málem mi vyskočí z hrudi. "Jsi v pohodě? Ohledně včerejší noci? Teda spíš tohohle rána?" zeptá se mě a skoro vypadá nervózně.

"Víc než v pohodě," odpovím jí stydlivě a snažím se vyhnout jejím očím, což je skoro nemožný vzhledem k tomu, jak blízko sebe stojíme.

Nikdy v životě jsem u nikoho neviděla širší úsměv. Doslova se zubí od ucha k uchu.

"To je dobře," vydechne úlevou a pak se trochu zahihňá. "Je to přímo skvělý."

"Jo," přejedu jí rukama po bocích a vklouznu s nima pod její košili. "Promiň, že jsem usn-"

"Ne," vstoupí mi do toho Ashley a přitiskne svý rty na mý. "Dneska žádný omluvy, ano?" zamumlá na mých rtech.

"Tak... jo," zamumlám v odpověď.

Něžně mě vezme za tváře a políbí mě vášnivěji, trochu se při tom zakývám, až klopýtnu dozadu a zastavím se u kuchyňskej pult. Jé, podpora.

Rychle tý výhody využiju a prohodím naše pozice.

S úšklebkem zaznamenám její překvapenej výraz.

"Hezkej trik, Carlinová," pochválí mě a pak mě k sobě znova přitáhne.

"A mám jich v rukávu ještě spoustu," odpovím a překvapí mě vlastní kurážnost.

Ale teď není čas na překvápka.

Chci, aby cítila to, co jsem díky ní cítila já.

I pokud jen nakrátko.

Blesk ať kouká zavřít oči.


22 - Spencer a narušitelé

Budu brečet.

Jak jsem se do týhle situace dostala? Nevím, co sakra dělat, co dělám.

Budu brečet.

Proč jste mě nechali tohle udělat, lidi?

"Spence?" hlesne Ashley a s pohledem na mě a můj nejspíš víc než nervózní a vyplašenej výraz. "Jsi v pohodě?" zeptá se, i když mi její oči říkají, že odpověď na tu otázku určitě zná.

V půli schodů odvážná Spencer utekla a vrátila se naivní, stydlivá a úplně nezkušená Spencer.

Je zpátky a je vyděšená.

Ani nevím, co si počít s rukama.

"Spencer," znova mě pobídne Ashley a tentokrát si udrží mou pozornost. "Nemusíme dělat nic, co nech-"

Přeruším ji, protože tak to není. Musíme. musím. Chci.

"Chci to, Ashley. Potřebuju se tě dotýkat. Jenže... jenže... nevím, co mám dělat."

Důkaz toho je to, že jsme obě v posteli, pořád oblečený a já se nad ní nervózně skláním a nehýbám se.

"No," polkne Ashley. "V tom případě... prostě dělej to, co si myslíš, že by ti bylo příjemný," zašeptá, zvedne jednu ruku k mýmu krku a palcem mě po hrdle hladí tam a zpátky.

Je to docela příjemný. Možná to zkusím.

Trochu se na ní posunu a stehno mi zapadne mezi její. Vidím, že zalapá po dechu a pak znova polkne. Asi se jí to líbilo.

Ale co se jí líbilo?

Co jsem udělala?

Sklopím oči mezi nás, abych zjistila, co jsem asi tak mohla udělat, že v to v ní vyvolalo takovou reakci, ale Ashley mě zastaví a stáhne mě dolů pro polibek.

Doufám, že mě její rty tentokrát moc nerozptýlí, protože musím začít s tím... tím, ehm... o čem jsem to mluvila?

"Ashley," zašeptám a odtáhnu se. Rukama v jejích vlasech ji držím od sebe. Pochopí to a jen tam čeká. Seberu veškerou svou odvahu, obkročmo se na ní posadím a pomalu sjedu rukama k límečku její velký košile.

Začnu si prsty hrát s prvním knoflíkem a oči pořád upírám do jejích, zatímco ji začnu svlékat. Naštěstí toho na sobě nemá moc.

To fakt byla má myšlenka?

Brzy mi dojdou knoflíky a Ashleyina košile se rozhrne a odhalí mi ji.

Vím, že už jsem ji napůl nahou viděla, ale to bylo uprostřed noci a sotva jsem to vnímala. A vím, co si říkáte, jak jsem mohla nevnímat takovou kočku?

Ale pokud si vzpomínáte, v tý chvíli jsem měla jiný starosti, hlavně jsem se snažila zůstat při vědomí, zatímco mi ta výše zmíněná kočka dělala nemravný věci.

Když se to vezme kolem a kolem, můžu říct, že svým způsobem jsem ji nahou ještě neviděla. Což vysvětluje mou nervozitu, zatímco na ni hledím.

Opatrně přesunu pohled na její nahou horní polovinu a okamžitě zrudnu a pocítím teplo i v jiných, méně viditelných místech, než jsou tváře

Rozevřu prsty na teplý pokožce jejího břicha a pod mým lehkým dotekem se jí stáhnou svaly, konečky prstů to vnímám jako chvění.

Cítím se trochu odvážněji. Pomalu jedu rukama přes její žebra a snažím se je počítat, ale neúspěšně. Občas pohlédnu do Ashleyiných očí a uvědomuju si, že dýchá stejně ztěžka jako já a soustředí se na každej dotek stejně moc jako já.

Když nakonec dostoupám rukama k jejím ňadrům, klepou se mi. Při prvním doteku zadržím dech, ale brzy na to musím vydechnout.

Je to trochu zvláštní, to musím přiznat. Nikdy jsem se takhle intimně nedotýkala ani sebe, přestože jsem se samozřejmě milionkrát sprchovala a koupala, ale... nevnímala jsem to takhle, chápete? Ale dotýkání se Ashley, vnímání jejího rychle tlukoucího srdce pod mou dlaní a vědomí, že je to částečně kvůli mě, kvůli tomu, co jí dělá, ve mě něco spustí.

A ať už to ve mně hlodá cokoliv, přinutí mě to jemně zmáčknout, laskat ji a pak... pak se osmělím hodně.

Když jí nakonec přitisknu pusu k hrudi, mírně se nadzvedne z postele.

Vlastně to bylo trochu vtipný, a kdybych neměla spoustu jiných starostí, poznamenala bych něco k tomu, že mě tím ze sebe málem shodila.

Když ji něžně skousnu jednu bradavku, trochu se zachvěje. Dávám si při tom pozor, abych druhý ňadro neopomíjela a jemně ho masíruju. To si z minulý noci pamatuju.

Nečekala jsem, že to bude tak příjemný a že bude tak krásně vonět. Musela se osprchovat nebo tak něco, když jsem spala. Její vůně spolu s těmi pocity přehlcuje moje smysly, ale uctívat její tělo svými ústy bych snadno dokázala dělat věčnost. Ashley má zřejmě ale jiný plány, protože mě vytáhne k sobě nahoru.

"Mmm," zasténá a spojí naše ústa. Pořád se jí nedokážu přestat dotýkat, takže mám ruce uvězněný pod svým tělem, mezi námi, a pořád jí hnětu a laskám.

Občas spolknu její sten a rozpaluje mě to. Jako doslova. Celá hořím.

Její ruce taky nezahálejí, zřejmě se mě snaží přitáhnout ještě blíž, i když blíž k sobě už být nemůžeme.

Ale nevadí mi to. Vsála bych se do ní, kdyby to šlo.

Cítím, jak proti mně pohybuje boky, trochu jako jsem to dělala já v noci. Pamatuju si, co mě v tý chvíli řekla....

"Jsi připravená?" zašeptám na jejích rtech a jemně jí přijedu nehty po boku.

Nepatrně přikývne a její prsty zpevní úchop mýho krku. "Jo, broučku," zadýchaně odpoví. "Jsem víc než připravená."

Teď přikývnu já, polknu do suchýho krku a připravím se. "Ukaž mi jak," zašeptám jí a tváře jí zčervenají ještě víš než předtím, ale poznám, že to není studem.

Myslím, že ji představa, že mi ukáže, jak se s ní milovat, vzrušuje.

Vím, že mě ano.

Přikývne, ztěžka polkne a pak mě vezme za obě ruce a navede je dolů po svým těle, až se prsty dotknu lemu jejích kalhotek.

Rychle jí je stáhnu a v duchu si nadávám, že jsem se jich nezbavila už dřív. Trochu se posunu, abych je odhodila... někam a pak se vrátím do předchozí pozice. Trochu se zajíknu.

Něco, ehm, něco cítím.

"Ash," hlesnu nejspíš užasle a překvapeně.

"To je díky tobě," cítím ji zašeptat, spíš než slyším. "Tvý blízkosti, tvýmu líbání, tvým dotykům," pokračuje a na chvilku vezme můj ušní lalůček mezi rty.

Zavrčím.

Fakticky.

Doslova zavrčím a pak se opět vrhnu na její ústa. Ty slova, panejo. Ty slova.

Propleteme si ruce a ona šikovně navede mou pravou níž mezi naše těla. Cítím, jak obě v očekávání prakticky pulzujeme.

Pak se jí dotknu...

...a málem omdlím.

Ježíši, Marie, Josefe, tahle holka... tahle holka...

Oprava... moje holka.

Opět se zahledím do jejích očí, zatímco zkoumavě přejíždím prsty po tom, co dokážu pospat jenom jako vlhký teplo.

Doufám, že to dělám dobře, Ash nic neříká, ale pokud mám soudit podle toho, jak si kouše ret, řekla bych, že si vedu obstojně.

Hodně obstojně.

Nedokážu vůbec popsat, jaký to bylo, když jsem do Ashley poprvý - a rozhodně ne naposled - vnikla.

Takže si vypůjčím slova od starých romantických spisovatelů...

A pak jsem se jí dotkla.

A otevřelo se nebe a zalilo mě jasnou září.

A odhalena mi byla všechna tajemství vesmíru.

Opsala jsem dokonalý kruh a byla jsem úplná a to ona mě dokončila.

Má životní cesta už nebyla důležitá, našla jsem své vše a mé vše byla bohyně.

Mé vše byla ona.

To je asi trochu přehnaný, ale tak jsem to cítila... v podstatě.

Začala jsem do ní vnikat, jako ona v noci vnikala do mě, a ona ke mně přirážela. Bylo to, jako bychom se pohybovaly spolu, tančily do rytmu soukromý hudby určený jen pro nás dvě.

Navždy určený jen pro nás dvě.

Ashley, doteď v podstatě mlčící, něco před pár okamžiky zamumlala, ale nepochytila jsem to, protože jsem v tu chvíli byla trochu učarovaná jejím výrazem a tím, co jsem jí dělala.

Na okamžik přestanu a ona okamžitě otevře oči a upře je na mě. "Co se děje? Proč jsi přestala?"

"Něco jsi říkala," zatvářím se trochu ostýchavě, ale rychle se vrátím v původnímu tempu.

"Říkala jsem víc," prohlásí zadýchaně.

Víc?

Čeho víc?

"Prstů," vysvětlí a já zrudnu.

Aha.

Poslechnu ji a dělám si trochu starosti, dokud neuvidím její slastnej výraz.

Netrvá do dlouho a její pohyby jsou o něco překotnější, a pokud existuje něco jako příjemná bolest, právě jsem ji objevila. Nechci, aby to skončilo, ale myslím, že by nebylo k Ashley fér to dál protahovat.

Vzpomenu si, čím mě v noci málem zabila, co udělala.

Zajímalo by mě, jestli...

* * *

Jo. Měla jsem pravdu.

Když jsem ohnula prsty a přitiskla na Ashley palec, šíleně se roztřásla a pak vydala to nejdelší zasténání, co jsem v životě slyšela.

Jo, to byla má zásluha.

Co je?

Trocha samochvály neškodí.

Zvlášť když vezmu do úvahy to, že vedle mě leží odpadlá Ashley.

Je úplně vyřízená.

Přikryju ji slabou dekou a pak se jdu konečně osprchovat.

A hádejte, na koho narazím na chodbě...

"Takže... pse. Opět se potkáváme."

"Haf."

"Vím, že jsi mě v tý komoře zamknul. Jednou tě natočím, a až to udělám, Ashley tě pošle do internátní školy pro psi," řeknu mu a tvářím se hodně pyšně a pak trochu hloupě, když mi dojde, že mluvím se psem.

"Haf," zopakuje s vyplazeným jazykem a vrtícím ocáskem a upírá na mě šťastnej pohled.

Rozhlédnu se, abych se ujistila, že se nikdo nedívá, pak se sehnu a něžně mu pohladím hlavičku. "Později tě vezmeme na veterinu, ano, kamaráde?"

"Haf."

Tak jo, něžná chvilka skončila.

"Zmiz, ty přerostlej hlodavče," narovnám se a pak odejdu směrem ke koupelně.

Co můžu říct?

Mívám pro něj slabost.

Ale nikdy to nevydrží dlouho.


22B

Tak jo, po úplně nevinný sprše a vybrání si Ashleyina oblečení na sebe a nezajímavý sprše a nalezení něčeho k jídlu a zmínila jsem nudnou sprchu?

Jo, to, že se to snažím zamést pod koberec, znamená, že se tam něco stalo.

A upřímně jsem neměla v úmyslu tam dělat něco nemravnýho, ale nemravný myšlenky se změnily v nemravný představy a pak v nemravný počínání zahrnující několikarychlostní sprchovou hlavici.

Začalo to nevinně, pustila jsem sprchu, pak jsem se svlíkla a humpla dovnitř, což bylo po noci a ránu, který jsem měla, hotová slast, mimochodem.

Pak jsem se podívala na tu sprchovou hlavici a vybavila se mi vzpomínka:

"Trvalo ti to dost dlouho," prohlásí Ashley, když konečně vejdu do jejího pokoje, jsem v pyžamu a připravená zalést do peřin.

"Jo, no, musela jsem uvolnit hodně napětí," odvětím a vzápětí mi dojde, že jsem si nejspíš řekla o-

"Takže jsi použila tu odnímací sprchovou hlavici?"

Vtip.

Nemůžu uvěřit, že to řekla.

Přemýšlela jsem, co je na ní. Byla to jenom sprchová hlavice.

Sundala jsem jí, upravila jsem nastavení a nechala si vodou masírovat rozbolavělý tělo. Nejlepší byl pulzační mód.

Sklonila jsem hlavici níž a bezděčně, ehm, a úplnou náhodou, no, řekněme, že to bylo sakra příjemný.

Chvíli.

Málem jsem upadla.

Ale teď už je po sprše a dokončuju s malými úpravami snídani, kterou jsme s Ashley předtím opustily.

Slanina, vajíčka, topinky, pár jahod a pomerančovej džus. Kromě toho jsem vyšla na zahradu a ušmikla jednu hezkou kytku, dala ji do vázy, kterou jsem našla, a postavila ji doprostřed stolu.

Nemyslela jsem si, že mi to bude trvat tak dlouho, ale když skončím, slyším, jak Ashley vypne sprchu.

Snažím se na to moc nemyslet a v duchu zvažuju, jestli mám vyběhnout nahoru a přepadnout ji, ehm, setkat se s ní, nebo jestli mám počkat, až sama přijde sem dolů.

Nějak se rozhodnu pro to druhý. Chci vidět její výraz, když přijde dolů. A jako na zavolanou...

Ashley, už oblečená a čerstvě vysprchovaná, sejde po schodech do kuchyně a ten ďáblík je jí v patách. Ale nevadí mi to vzhledem k tomu, jak se na mě Ashley dívá a jak se na mě usmívá.

"Ahoj," řekne a pomalu ke mně jde.

"Ahoj," odpovím trochu stydlivě.

"Udělalas mi snídani," prohlásí a stojí už blízko mě.

"Udělala jsem ti snídani," potvrdím.

"Děkuju," řekne a najednou mě drží. "Ačkoliv musím přiznat, že po přečtení tvýho vzkazu jsem čekala trochu jiný překvapení."

Jo.

Možná jsem ji tím vzkazem trošičku malinko uvedla v omyl.

To se vrátila kurážná Spencer a napsala Ashley: "Osprchuj se a sejdeme se dole. Určitě tě uspokojím."

Jsem zlobivá holka.

Teda byla jsem.

Teď se červenám. "Ehm."

"Ach, Spencer," hlesne Ashley a s uchechtnutím mě políbí na bradu. "Jsi úplně k sežrání. A cos mi udělala k jídlu?"

Posadí se na židli, a když chci projít kolem ní a posadit se na druhou, chytne mě a posadí si mě na klín.

A já si samozřejmě nestěžuju.

"No," spustím, uvelebím se na ní a zvednu plnou vidličku nedodělaných míchaných vajíček. "Máme míchaný vajíčka."

Ochutná je a zazubí se na mě. "Magnifico."

"A připálenou slaninu...," pokračuju a rozlomím jedem kus na dva a dám jí půlku.

Chvilku slaninu chroustá a pak polkne... nahlas. "Mňamka," okomentuje ji, ale její výraz tomu neodpovídá.

Ale to nevadí. Je to roztomilý.

"A co ještě?" zeptá se a já sáhnu pro... topinku?

To nebyla otázka, jenom... "Jak se říká topince, když není otopinkovaná?" zeptám se.

"Ehm, chleba," odpoví mi Ash a zvláštně na mě hledí.

"No, v tom případě máme chleba. Tvůj topinkovač je malej robot, co mě nesnáší," řeknu jí vážně a Ashley se jenom zasměje a pak mi trochu natočí tvář a políbí mě.

"Někdy jsi úplnej blázen, Spencer," zamumlá, odtáhne se a pak si stejně ukousne z "topinky". Potom se natáhnu pro misku s jahodami, jednu zvednu a s rošťáckým úsměvem se otočím zpátky k Ashley.

Dám jí jahodu před pusu a Ashley na mě tázavě zvedne jedno obočí.

"Ty nemáš ráda jahody?" zeptám se jí a Ashley zavrtí hlavou.

"Nakrmíš mě?"

V odpověď přitisknu ten červenej plod k jejím rtům. Ash otevře pusu a já jí strčím dovnitř jahodu, ze kterým si ukousne. Pořádně.

Roztomile přežvykuje a já se chvilku jen koukám. "Jaká je?" zeptám se.

Ashley jenom přikývne, pořád žvýká a nechce mluvit s plnou pusou.

Jo, já se taky nesnažím mluvit.

Myslím, že ji šokovalo, když jsem přitiskla ústa na její, ale dost rychle se vzpamatuje. A dost rychle mi začne polibek oplácet.

A dost rychle mě k sobě přitiskne.

Ježíšku na křížku, chutná po jahodách a Ashley a... a nebi.

Chutná jako nebe.

A zrovna když se to chystáme rozjet... no, ještě víc...

"Dobře mě poslouchej, Jolene. Čeká na mě armáda a musím odletět do Nikaraguy. Chci sedadlo u okýnka a happy meal A BEZ OKURKY. BŮH TI POMÁHEJ, JESTLI NAJDU NĚJAKOU OKURKU."

To je Lucky. Přesněji řečeno Luckyho vyzvánění.

Co sakra chce?

Z jeho napodobování "Stewieho" z Griffinových mívám obvykle záchvaty smíchu, ale ne když mám jinou práci. Ashley se na mě omluvně podívá a pak mobil zvedne. "Vyřídím to rychle, slibuju."

Povzdechnu si, protože jsem jako malá, ale jeden Ashleyin sladkej polibek to rychle spraví.

Zatímco Ashley mluví s Luckym o něčem, co snad pro ni není moc důležitý, hloupě se na sebe usmíváme. Říkám pro ní, protože pokud je to důležitý pro ni, nepřímo se to týká mě a já nechci řešit nic jinýho, než se s ní líbat.

"Ehm... asi mě budeš nenávidět," řekne mi.

Neříkejte mi, že se na mě vykašle.

"Co?" zeptám se a nezním ani tak otráveně, jako spíš ustaraně.

"Luckyho táta je na něj dneska obzvlášť hnusnej a a Lucky nechce být sám, takže..."

"Chce přijít sem?" dokončím za ni.

"Jo," odvětí tak nejistě, že by to mohla být otázka. Musím se uchechtnout jejímu výrazu. Tváří se, jako bych jí měla utrhnout hlavu. "Nevadí to?"

"Ash, jasně že nevadí. Je to tvůj nejlepší kamarád. Byla bych zlá mladá dáma, kdybych ho odmítla v době nouze."

"Ne, protože jsi dokonalá," šťastně si mě k sobě přitiskne. "Jsi nejdokonalejší člověk na světě, Spencer," zdůrazní to letmou pusou, a když se odtáhne, jiskří jí oči. "Zbožňuju tě."

Nemohla bych se usmívat víc. "No, to proto, že jsem zbožňování hodná," odvětím trochu škádlivě a čekám na odpověď.

Která nepřijde.

"Co je?" zeptám se mě Ash, když na ni dál hledím.

"Nic na to neřekneš?"

"Nemám k tomu co dodat. Plně souhlasím," prohlásí a já jí prostě musím políbit.

Musí na to existovat nějaký prášky nebo něco.

"Jé, podívejte na ten roztomilej páreček," vpadne do kuchyně Lucky.

Pohybuje se na tenkým ledě, že mi narušil příjemnou chvilku, a přijde si sem a hned mě nutí se červenat?

To není hezký.

Věnuju mu nejledovější pohled, jakej dokážu.

"Nedívej se na mě tak. Přinesl jsem ti čokoládu," řekne a podá mi tabulku Milky.

Velký Milky.

Vše odpuštěno.

* * *

Na Ashleyině posteli se láduju už druhou Milkou. Já jsem tady, Blesk leží v nohách postele, Ashley dává věci do šatníku a Lucky dělá něco na počítači.

Líbí se mi to.

Jsme jako jedna velká, šťastná homo rodinka. A k tomu Blesk a čokoláda.

Na čokoládu nesmím zapomenout.

Konečně se dostáváme k tomu, proč Lucky musel dnes přijít k Ashley.

"Rosabella a Gabriel se vrátili domů od tety Vittorie," zamumlá a horní ret má trochu svraštělej zlostí.

Kdo?

"Kdo?" zeptám se s plnou pusou čokolády.

Lucky se na mě usměje a pak odpoví. "Mí sourozenci, o kterých jsem ti nějak zapomněl říct," obrátí oči v sloup. "Proč asi?"

"Počkej, co mi uniká?"

"Spencer," vstoupí do toho Ashley, která je konečně hotová s šatníkem a připojí se ke mně na posteli. "Bella a Gabe jsou neskutečně dokonalí. Jak učebnicová rodinka-"

Přeruší ji Luckyho odfrknutí.

"Pardon," řekne a podívá se na nás, když mu dojde, že upoutal naši pozornost. "To jen, že... řekla učebnicová. A... zapomeňte na to."

Popojedem.

"No," otočí se Ashley zpátky na mě a s úsměvem obrátí oči v sloup. "Jsou to děti, který Luckyho táta chce a Lucky do toho obrazu v jeho očích nezapadá."

"Díkybohu," hlesne Lucky, kterej se pořád soustředí na YouTube.

"Přesně. Mně se Lucian líbí, jakej je," prohlásím vesele a uhnu polštáři, kterej po mně hodil.

"Hele!" ozve se Ashley pobouřeně a polštář po něm hodí zpátky. "Neházej věci po mý holce."

"Ashley!" zaječí Lucky a spěchá k zrcadlu. "Bacha na mý vlasy, ženská."

Trochu se zahihňám a pak si lehnu a Ashley vedle mě udělá totéž.

Pak si vzpomenu, že ležíme na její posteli. Stejný posteli, kde jsme...

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě Ashley potichu a chytne mě za volnou (bez čokolády) ruku.

Rychle přikývnu.

"Ale jsi trochu... zarudlá."

"Proboha, Ashley. Co jí říkáš?" ušklíbne se Lucky a kecne si zpátky k počítače po té, co si, předpokládám, upravil rozcuchaný vlasy. "Červená se jak panna u oltáře."

Zrudnu ještě víc.

"Nebo spíš panna o svatební noci," pokračuje. "To je asi tak stupeň rudý, ke kterýmu směřuje."

Zastavte ho.

Prosím?

Já umřu.

"Lucky, nech toho," opět přispěchá na mou záchranu Ashley.

"Fajn, fajn. Citlivky," mumlá Lucky. "Jako by to bylo poprvý, co si z ní střílím."

Panebože.

"Pojedeš s náma s Bleskem na veterinu?" zeptá se ho Ashley v posledním pokusu zabránit mý tváři, aby zrudla už napořád.

"Co? Co je s Bleskulesem?" zeptá se a rychle spěchá toho malýho psa zvednout.

Jé.

"Včera se u Spencer bouchnul do hlavičky a Spencer je přesvědčená, že by ho měl prohlídnout veterinář." U tý druhý části se usmívá.

"Spencer? Vážně?" diví se Lucky taky s vědoucím úsměvem.

Pokrčím rameny. "Jenom pro jistotu."

"Jasně, jasně. Ale ne. Nechtěl bych narušit váš malej rodinnej výlet," prohlásí Lucky, ne naštvaně, ale cítím, že mu být třetím do počtu začíná vadit. Otočí se zpátky k počítači a já se cítím špatně.

Konec konců je to Lucky.

"Nebudeš rušit," znova ho ujistím. "Kromě toho, i kdyby jo, tak dneska už to nespravíš. Trocha dalšího rušení nás nezabije."

"Tak díky," odvětí. Rty se mu neusmívají, ale oči jo. "V kolik má to vyšetření?"

"Vlastně za chvilku," odpoví Ashley.

"Tak jo, to je dost času, abych vám ukázal... tohle," klikne na YouTube na nějakýho chlápka, co zpívá písničku z Aladina.

* * *

Pořád se směju tomu videu. Ten chlápek měl neskutečnej rozsah.

Bylo to působivý.

Každopádně jsme v čekárně u veterinonářky... veterionářky... na veterině. Blesk by měl být brzy na řadě.

"Divím se, že jsi tak klidná, Spencer," zašeptá mi Ashley do ucha. Sedí nalevo ode mě, Lucky napravo a Bleska mám na klíně.

Jo, jo. Já vím.

Jsem ohledně něj přelétavost sama.

Byla bych skvělá politička.

"Co tím myslíš?" zeptám se jí trochu zmateně.

Pak Ashley ukáže na pána, kterej právě vešel dovnitř s šíleně zuřivým pitbulem.

"Spencer, sedni si," sykne Lucky a zatahá mě za ruku.

O čem to mluví? Jak "sedni si"? Přece sed-

Jejda.

Moje chyba.

Stydlivě a pomalu slezu /sestoupím ze židle a znova se na ni posadím, ale nezůstanu sedět dlouho.

Kolen nás projde pán šíleně velkýho psa a ten pes si nás výhružně pohlíží a trochu vrčí.

Přestanu úplně dýchat a udělám, co se rozhodně nedělá.

Podívám se tý nestvůře do očí.

To u žádnýho zvířete nedělejte, berou to jako výzvu nebo tak něco.

Věřte mi, vím, o čem mluvím.

Skočím Ashley do náručí, ale ona má problémy mě udržet, tak obě skončíme zavěšený na Luckym.

Pak ho uslyším.

Blesk stojí před námi a může se uňafat, jak se snaží tu divou stvůru zahnat.

Jsem unešená.

Můj hrdina.

Ten velkej pes opravdu vezme do zaječích a svýho pitomýho pána táhne sebou. Upřímně, proč máš takovýho psa na vodítku, idiote?

Lucky se nás pořád snaží obě udržet a zůstat při tom na nohách, když vtom recepční oznámí, že je Blesk na řadě, přičemž na nás nepokrytě zírá, můžu dodat.

Nezdvořačka jedna.

Seskočím jako první a chytnu Ashley za ruku. Když jdeme kolem tý ženštiny, neopomenu na ni ohrnout nos. Lucky jí věnuje omluvnej pohled a pak připne Bleska na vodítko a jde za námi dovnitř.

* * *

Bleskova veterinářka je Dr. K.P. Begmanová.

Má všechny potřebný oprávnění. Vím to, protože jsem si přečetla všechny plakety a diplomy rozvěšený po ordinaci.

"Takže," začne, "Bleskules Aloicious Davies?"

Ashley přikývne a já potlačím zahihňání.

"Dobrá tedy. Co máme za problém?"

"No, má pří-," Ashley se zarazí a krátce pohlédne na můj vykulenej výraz, než se opraví. "Tady má kamarádka si myslí, že má možná něco s hlavou."

"To teda určitě má," stydlivě nesouhlasím. "Právě skoro vystartoval na dvacetkrát většího psa. To není příčetný chování."

"Ale proč by měl něco s hlavou?" ptá se doktorka, která teď svítí baterkou Bleskovi do očí.

"Narazil do kuchyňský skříňky," odpoví Ashley a její výraz se změní, když zahlédne doktorčin. "Je v pořádku?" zeptá se znepokojeně.

"Jde o jeho oko. Zdá se být trochu infikované," prohlásí doktorka a prohlédne si ho z větší blízkosti. "Nesnědl v poslední době něco neobvyklého nebo se nepohyboval v blízkosti neobvyklých rostlin?" Ta otázka je mířená na mě.

Netuším.

"Ehm, o ničem nevím," odpoví Ashley, která se posadí a kouše si spodní ret. Já, překvapivě, jsem tentokrát za tu klidnou, skrytě ji vezmu za ruku a palcem jí konejšivě hladím její hřbet.

"Nebojte, slečno Daviesová," uklidňuje ji Dr. Bergmanová a jemně se usměje. "Není to nic, co by nespravilo pár kapek do očí."

Ashley se viditelně uvolní a já se usměju. Nelíbí se mi, když si dělá starosti.

"Jen vám napíšu recept," prohlásí ta hodná doktorka, mile poklepe Bleskovi hlavičku a pak odejde udělat, co řekla.

"Je milá," poznamená najednou Lucky, zatímco si prohlíží ordinaci.

Ashley podle všeho souhlasí. "Jo, je mnohem milejší, než ten debil, co jsme ho měli předtím."

"Dr. McSnový?" zeptá se Lucky a já obrátím oči v sloup.

Lucky jen ten kluky nejposedlejší člověk, kterýho znám.

"Dr. McBlbec," odvětí suše Ashley. "Choval se jak pitomec a vždycky jsem si kvůli němu připadala hloupá."

"Ale ty jsi-"

"Mlč, Luciane," přeruší ho Ashley a pak se otočí na mě. "Proč se tváříš tak samolibě?"

Uf. Konečně. Už mě to šklebení unavovalo.

"Měla jsem pravdu," mám škodolibou radost a Ash se uchechtne a hnědý oči jí zajiskří.

"Jasně. To bylo jenom štěstí."

Pořád se šklebím.

"Měla jsem pravdu."

"Ale myslela sis, že má otřes mozku."

Pořád jsem samolibá.

"Měla. Jsem. Pravdu."

"Dobře, fajn. Měla jsi pravdu," konečně uzná Ashley. Pak si zvedne mou ruku ke rtům a letmo mě na ni políbí. "Což znamená, že to já mám štěstí."

Hezký!

Jé, Ashley.

S tím se přít nebudu.

Ha!


23 - Spencer a bomba

Vzpomínáte, jak jsem vám říkala, že mívám divný sny?

No, tenhle není divnej, jenom děsivej.

Začal dost nevinně.

S Ashley se procházíme po rozhlehlý louce se spoustou a spoustou... čokolád rostoucích ze země.

Fajn, možná je to trochu divný.

Ale zpátky k tomu snu.

Blesk je někde... poblíž.

Vlastně ho honí miniaturní Lechtivej Ernie.

Hele, můj sen, mý pravidla.

Lucky je na větvi z nějakýho dvojníka Matthewa McConaugheyho, no, každýmu to svý.

Já myslím na to, co je mý, když v tom se před námi magicky zjeví postel.

Mý podvědomí mi zřejmě dokáže číst myšlenky. Počkat, nejsou mý podvědomí mý myšlenky?

Páni, teď jsem se projevila jak nefalšovaná blondýna. No, občas... nebo víc než občas to mám povolený.

Každopádně jsem zase odbočila. Kolem postele na louce je teď ložnice a s Ashley toho rychle využijeme. Jsem nahá, ještě než na ni skočíme. Ve snech se zbavuje oblečení snadněji. Stačí mrknout.

Takže jsme to pořádně rozjely a naše potem kluzký těla po sobě kloužou. Vniknu do Ash ve stejný chvíli, co ona vnikne do mě, nastolíme rychlý tempo a kroutíme se a vzdycháme rozkoší.

Chladný povlečený chladí naše přehřátý pohybující se těla, kontrast chladu pode mnou a tepla nade mnou mě rozpaluje stejně jako to, co děláme.

A to, co děláme, mě přivádí blízko k... hodně blízko k...

"A-A-Ash," vykoktá mý snový já skoro šeptem.

"Ano, broučku?" hlesne Ashley na mých rtech napuchlých a zhmožděných z našeho předchozího líbání.

"Už... už, ehm," je vše, co ze sebe dokážu dostat, ale Ashley to pochopí. Vím to, protože na čele cítím, jak přikývne, zatímco se ke mně přitiskne.

Chystám se přepadnout přes okraj do říše extáze, když vtom mě něco bleskurychle stáhne zpátky.

Moje máma otevře dveře a mě spadne brada na podlahu.

Pak máma vytáhne poloautomatickou pušku a začne střílet.

Což je naprosto pravděpodobnej scénář, pokud vás zajímá můj názor.

V tu chvíli se probudím a jsme současnosti.

"Spencer," hlesne z polospánku Ashley. Jsem u ní. Vzhledem k tomu, že do začátku školy zbývá už jen necelej týden, snažím se s ní strávit tolik času o samotě, kolik to jde, protože vím, že jakmile začne škola, hodně se toho změní. "Co se děje?"

Dost ztěžka dýchám a není to kvůli první části toho snu, nebo Ashleyině blízkosti. Je to proto, že napůl čekám, že sem má máma vpadne a předvede nám Ramba.

"Spence?"

"Má máma z nás nadělá cedníky," zírám na svůj odraz v zrcadle.

Jé, zrcadlo.

Perverzní.

Tak jo, Spencer, zůstaň s námi.

"Jak tě to napadlo?" zeptá se Ashley, posune se a posadí se přede mnou.

Dívám se na ni a jak se ona dívá na mě a chci jí všechno vyklopit, tak to udělám.

Vyprávím jí všechno o mým snu a čokoládě a Bleskově očistci a mý mámě máchající samopalem.

V tý chvíli to Ashley už nedá a dostane záchvat smíchu.

"Ashleyyyy," kňourám, zatímco Ash skoro visí z postele a při nepřerušovaným chechtání trochu kopá nohama.

A směje se pořádně, má i takový ty dlouhý chvíli tichýho smíchu, kdy nemůžu dýchat, ale pak se zhluboka nadechne a opět se z plna hrdla rozchechtá.

Je to celý hrozně roztomilý, a i když pořád panikařím, nemůžu si pomoct a usmívám se.

"Ashley," napomenu ji a snažím se udržet přísnej tón. "To není sranda."

Její smích trochu poleví a teď leží na posteli na zádech , já taky a jako polštář využívám její břicho. Je to poskakující polštář, protože se pořád trochu chechtá.

"Spencer, tvá představivost mě jednou tutově zabije," prohlásí Ashley a prsty si hraje s mými vlasy.

"Reakce mý mámy nebyla má představivost, Ashley. Neuvědomuješ si, jak je šílená."

"Ale nezabije nás."

"Neříkám nás. Tebe," poznamenám. "Mě jenom zamkne v žaláři nebo tak něco," mumlám a Ashley se znova srdečně rozesměje. Pak mě zatahá za ramena.

Na její velký posteli se přesuneme, já si vylezu víc na ni a položím si hlavu na její hruď. Nechávám se utěšit tlukotem jejího srdce.

"Ať už se v budoucnosti stane cokoliv, ať už to vaši zjistí a budou vyvádět, nebo budeme náš vztah dál držet v tajnosti, budu tu pro tebe, Spencer," řekne mi Ashley upřímně a pořád mě hladí po vlasech.

Měla by toho nechat. Zase začínám být ospalá.

"A jestli tvá máma vpadne do naší ložnice s nějakou zbraní, ochráním tě," pokračuje a zní pobaveně.

Nevadí mi to. Zvlášť když jsem jí pobavila já.

Založím si ruce na její hrudi a opřu si o ně bradu. "Ochráníš mě?" pronesu pomalu. Nechtěla jsem to říct takhle, ale co nadělám.

A Ashley si zřejmě taky nestěžuje, protože jí pravý obočí vystřelí nahoru. "No jo," ujistí mě. "Patří to k mým povinnostem. Je to součást mý práce."

"Práce?"

"Být tvou přítelkyní, hlupáčku," poklepá mi nos.

Hmm. S tím si trochu pohraju. "Aha, nevěděla jsem, že jsme přítelkyně," posunu se po jejím těle trochu nahoru a dám jí pusu na začátek krku.

Než odpoví, musí si odkašlat, ale její hlas je pořád nakřáplej, pořád zastřenej... pořád plnej touhy.

Jo, jo. Chce mě.

"C-co sis myslela, že jsme?" vykoktá a zajíkne se, když se posunu o krapet víš. Rty mám pořád přisátý na jejím krku.

Pícha sice předchází pád, ale stejně jsem pyšná.

Líbání mi jde, ale mám za sebou hodně tréninku... s Ashley.

Nechci, abyste si mysleli, že jsem si líbala ruku nebo tak něco.

"Nevím," odpovím jí, jemně ji koušu a posunu se o hodně výš. "Myslela jsem, že jsme... kamarádky... s výhodami."

I když je víc než vzrušená, uchechtne se. Pak mě vezme za tváře, aby mě políbila, ale já si málem zlomím vaz, jak z ní seskočím a spadnu na podlahu.

Chytnu ji za ruku a stáhne ji k sobě a teď jsme obě na podlaze na straně postele víc vzdálený od dveří.

Proč?

Schováváme se.

Proč se schováváme?

No, dveře jejího pokoje se právě pomalu pootevřely a mně se vybavil můj sen.

"Spencer, co to vyvád-"

"Pššt," napomenu ji a s vykulenýma očima jí zakryju pusu rukou. "Mlč," syknu. "Uslyší nás šílená matka."

Ashley se zvedne, aby se podívala přes postel, ale já ji rychle stáhnu zpátky. "Nech toho."

"Ale no tak, Spencer. Přicházíme o muchlovací čas. Nech mě se podívat, ano?"

"Ale, Ashley," prosím ji s vyšpuleným spodním rtem. Fakt nechci vidět, jak umře.

A fakt musím jít do sebe.

"Podíváme se spolu, ano? Až napočítám do tří?"

Z nějakýho důvodu to zní líp, než si sledovat umřít, tak se obě zvedneme na kolena a pomalu se narovnáme, abychom viděly přes postel.

Nikdy v životě jsem nebyla tak zahanbená, uklidněná a rozzuřená.

Ve dveřích sedí ten ďábelskej čokl a snaží se tvářit nevinně, ale moc dobře ví, co udělal.

"Spencer!" zvolá Ashley a chytne mě za nohu.

Jejda! Neuvědomila jsem si, že jsem se pohnula.

Jsem skoro celá natažená přes postel.

"Ten hajzlík mě chtěl vyděsit," řeknu jí nevěřícně.

"Ani o tvým snu nevěděl," poznamená Ashley jízlivě. "Nebyl tady."

To je fakt.

Ale ďábelští psi musí mít nepřirozenej supersluch nebo tak něco....

"Spencer," začne Ashley zamilo- zbožně, ale trochu přísně. Zase jsem musela na toho podvraťáka zavrčet. Ash vstane z postele a vezme ho do náruče. "Hele, mám tě moc ráda... a doufala jsem, že to až sem nedojde, ale..."

"Ale?" Kam tím míří?

"Vím, že psi nemusíš, ale musíš být na Bleska hodnější."

Tak jo. Cože?!

Vy.

*Ukazuju*

Vy u počítače.

Štípněte mě.

Tohle se mi musí zdát.

"Ty... chceš... abych... byla... hodnější... na tohle?" stěží nevěřícně vykviknu.

"Spencer," napomene mě Ashley a sevře ho pevněji. "Je to jenom malý štěně. Nemůže být schopnej všech těch věcí, z kterých ho obviňuješ."

Myslím, že Ashley a já se chystáme mít první hádku... a ohledně toho psa.

"Takže jsem se v tý komoře zamknula sama?"

Ashley trochu pokrčí rameny, nechce to říct nahlas. "Je to možný."

Kašlu na to. Kde mám kalhoty?

"Co děláš?" zeptá se mě, zatímco pročesávám podlahu ve snaze najít svý odhozený oblečení.

"Ocházím."

To už jsem se uchýlila k jednoslovným odpovědím. Zuřím.

"Cože? Proč odcházíš?"

Odfrknu si.

Některý lidi mají fakt drzost.

"Ty mi neřekneš, proč odcházíš? To je fakt skvělý, Spence, ale nepřekvapuje mě to. Nebude to poprvý."

Tak jo. Musím to říct. Tahle nová stránka Ashley se mi moc nelíbí.

Je jedovatá a zlá.

A já?

Já takovýhle konfrontace nedávám.

To vysvětluje, proč mi právě začaly slzet oči.

Spěšně házím svých pár věcí do tašky a Ashley položí Bleska na podlahu a přistoupí ke mně.

"Omlouvám se, ano? Ale, Spencer, prosím řekni mi, proč odcházíš. Prosím," žádoní a sama vypadá trochu víc než dotčeně.

Bože. Jsem taková bačkora.

"Nezůstanu tu s někým, kdo mě má za blázna."

"To jsem nikdy neřekla, Spencer."

"Ale myslíš si to," trvám si na svým, přehodím si tašku přes rameno a otočím se k odchodu, ale Ashhley chytne tašku za volný poutko a zatáhne za něj.

"Ani si to nemyslím," řekne mi jemným hlasem a prsty volný ruky přejíždí po mý. "Pravda je... že já jsem blázen do tebe. Jsi prostě tak... nemáš ponětí," zašeptá a zezadu přitiskne čelo na mý rameno.

Nechám tašku tiše spadnout na podlahu vedle nás a pak se na ni otočím.

"Jako bych ti na tohle skočila," přeskočí mi hlas.

"No," řekne se slabým úsměvem, "chtěla jsem ti nabídnout čokoládu a pusy."

"Řekla jsi čokoládový pusinky?" zeptám se jí a ona mi dá ruce kolem pasu a přitáhne si mě k sobě. Svý ruce jí dám volně kolem krku.

"Ty nám došly," vrtí hlavou. "Ale mám jiný pusy," zašeptá se rty hodně blízko mých.

"A jaký?" odpovím šeptem a vzápětí její rty líbají mý.

"Mmm," zamumlám mezi polibky. "Ashleyiny pusinky."

Páni, to byla ta nejkratší hádka a nejrychlejší usmíření všech dob, řekla bych.

A ještě jsme zdaleka neskončily.

Blesk by si měl zase zakrýt oči.


23B

Pořád jsme byly zachumlaný pod dekou ve slastným posexovým opojení (což, fýha, později mi připomeňte vám o něčem říct), když se objevil Lucky, ale měl kytky a čokoládu, takže to bylo v pohodě.

Kromě toho byla škola už těsně za rohem. Nechtěla jsem si znepřátelit jednoho z jediných přátel, co mám.

A jeho citování Griffinových je prostě bomba.

Přísahám, že ten seriál zná zpaměti a jeho Brian a Stewie jsou dokonalý.

"Ten Pánbůh je dost dobrej týpek. Hodně teatrální. Mor tady, epidemie tamhle. Všemohoucnost... to bych si nechal líbit," deklamuje Stewieho hlasem.

Bože, vyprsknu čokoládu nosem.

"A co tohle, Spence?" osloví mě a vstane. "Takže Chris se ptá Petera: 'Tati, co je to šukdíra?' A Peter na to: 'Povím ti, co není, synu. A až ti to povím, pochopíš, proč se nemůžu vrátit do Mořskýho světa'."

"Ha ha," směju se nahlas, trochu znechucená, ale víc pobavená.

Tý jo, Griffinovi jsou boží.

Jakmile smích trochu poleví, všichni si lehneme zpátky na Ashleyinu postel a zíráme do stropu.

Trochu mi to připomíná mi ten večer v parku.

"Tak co uděláte, až začne skola?" ptá se Lucky a očividně tím myslí Ashley a mě a to, že spolu chodíme.

"To jediný, co jde," odpoví za obě Ashley. "Budeme to muset držet pod pokličkou."

"Aha," hlesne Lucky, ale pak v podstatě cítím, jak se zazubí. "To pro vás bude těžkýýý."

"Sklapni," odvětí Ashley s evidentním úsměvem.

"Myslím to vážně. Máte oči jenom pro sebe a to sexuální napětí... pche."

Nevyšiluju jako obvykle, protože vím, že Ashley mu neřekla, že jsme spolu začaly spát.

"Lucky, vážně, sklapni," zopakuje Ash trochu pevněji.

"Fajn. Fajn. To já jen tak. Je to roztomilý," dokončí a věnuje Ashley zvláštní pohled.

Oplatí mu ho.

Já se cítím... nesvá.

Možná je čas si odskočit.

"Já, ehm, půjdu no záchod, ehm, musím na malou," řeknu jim, sklouznu z postele a nechám ty dva nejlepší kamarády, aby si vyřídili, co potřebujou.

* * *

V koupelně jsem byla hotová dost rychle, protože na druhý straně zavřených dveří od Ashleyina pokoje pořád slyším jejich tlumený a trochu zvednutý hlasy, tak se rozhodnu trochu prozkoumat tenhle dům.

Ještě než Bleska uvidím, uslyším cupitání malých nožek a čekám, až se objeví.

Dojde přímo k Ashleyiným dveřím a nejspíš si myslí, že nás zase vyruší... ten malej zákeřnej hajzlík.

Odkašlu si a pak se v duchu napomenu. Mohla jsem nahrát na mobil, jak otvírá dveře.

Sakra.

"Teď tam jít nemůžeš. Lucky a Ashley si povídají."

Podívá se na dveře a pak zpátky na mě... a trapně zakňourá.

Přísahám, že to má od Ashley. "Fajn," zabručím, otočím se a rozejdu se. "Pojď se mnou. Ale," varuju ho prstem, "nezamykej mě do žádných komor, pokojů a tak dále. Rozumíš?"

"Ňaf."

"Hodnej pejsek," odvětím a jdu dál chodbou. Na skutečný prozkoumání Ashleyina domu jsem zatím neměla moc času. Býváme jen v jejím pokoji, koupelně, herně, obýváku, jídelně, kuchyni a samozřejmě u bazénu. Ale nikdy jsem nebyla v dalších pokojích nahoře, kterých je podle všeho hodně.

Otevřu pokoj nejblíž koupelně a rychle se rozhlédnu. Musí to být pokoj jejího táty. Není vůbec takovej, jakej jsem čekala. Je nemastnej neslanej. Vždycky jsem si myslela, že jeho pokoj bude divokej a osobitej. Jako je on. Ale je tak neutrální, až je to skoro depresivní, ale vlastně tu netráví moc času.

Další je Bleskův pokoj. Do něj jsem nikdy nevkročila, ale je to v podstatě štěněčí nebe.

Jsou tam hračky a pelíšky a falešnej požární hydrant (fuj) a několik plyšových psů (radši se ani neptám).

Ale je čistej a to na mě udělá dojem. "Hezkej pokoj, Bleskulesi," pochválím ho a on jen energicky vrtí ocáskem.

Další pokoj mě šokuje, ale dobrým způsobem. Na zdi je velkými písmeny nápis TROFEJNÍ POKOJ, ve kterým se zřejmě nacházíme, akorát že v tom pokoji nejsou žádný trofeje, aspoň ne žádný Raifovy. Místo toho pokrývají každej centimetr zdi zarámovaný a zarovnaný fotografie.

Od jedný strany dveří kolem pokoje až k druhý straně jsou fotky různých velikostí, na kterých jsou zachycený všechny důležitý okamžiky Ashleyina života. První je její rodnej list a fotky z porodnice. Na posteli leží nějaká žena a chová Ashley a její táta stojí vedle nich a usmívá se do objektivu.

Určitě je to Ashleyina máma a dostane se mi potvrzení, když vidím, že zmizela z fotek, jakmile Ashley byly asi tak tři roky. Krátce na to se objevil malej blonďatej kluk.

Je vychrtlej a má rovnátka a pokaždý jinej účes... Proboha!

To je Lucky!

Páni! Tímhle si ho budu rozhodně dobírat.

Paráda.

Nebyla jsem z fotkami zdaleka hotová, když mi něco řeklo, abych hned odešla, ale těsně před odchodem jsem spatřila fotku Ashley a nějaký holky, co vypadala povědomě.

Ale vypadá mnohem povědoměji, když mi říká Ellenina mladší sestra.

Madison a Ashley na fotce pózujou a vypadají docela kamarádsky. Hmm.

Na to se musím Ashley zeptat.

* * *

Když dojdu k Ashleyiným dveřím tentokrát, jejich hlasy jsou míň zvednutý, ale něco, co zaslechnu, mě před vstupem zastaví.

Pak přitisknu ucho ke dveřím, abych líp slyšela.

"Takže... kdy jí to řekneš?" slyším Luckyho se ptát Ashley.

Myslím, že mluví o mně.

"Nevím, jestli bych měla, Lucku. Nechci ji zastrašit," odvětí Ash.

Cože? Zastrašit?

"To se nestane. Viděla jsi, jak se na tebe dívá?"

Jo, rozhodně mluví o mně.

Aspoň teda doufám.

"Jé, ty se červenáš. Jsi v tom až po uši."

"Lucku, sklapni."

"Dělám si srandu," odvětí Lucky a určitě se uvelebí. "Takže, už jste to... však víš?"

Dlouho je ticho.

"Jsi můj nejlepší kamarád a vůbec, ale Spencer je má holka a já ji budu respektovat."

"V pořádku," řekne Luck a já otevřu dveře.

Podívá se na můj obličej a uchechtne se. "Odpověď už mám."

Jsem rudá jako malina.

A nedokážu mluvit, takže...

"Chcete mrknout na film?" nabídne Ashley a já přikývnu v zoufalý snaze o změnu tématu, nebo jakýkoli jiný rozptýlení.

V týhle chvíli bych brala i mámu se samopalem.

"To zní dobře," odvětí Lucky a vstane z postele. "Udělám nám sendviče, Ashley může připravit popkorn a pití a Spencilicious vybere film."

Obrátím oči v sloup.

Nechal na mě to nejtěžší.

Lucky vystřelí z pokoje a já jdu vybrat film, ale Ashley se mi postaví do cesty.

"Co je?" zeptám se jí, když na mě strašně dlouho jenom hledí.

"Já jen... nic," odvětí a vypadá trochu ostýchavě. Pak se najednou pohne dopředu a zaútočí na mý rty svými.

Bez obav.

Mý rty se jí ochotně vzdají.

Strašně pomalu se odtáhne a pořád vypadá trochu nesměle.

"Už je to dobrý?" zeptám se jí s úšklebkem.

Vím, o co šlo.

Předtím mi říkala, že nedokáže přežít hodinu, aniž by mě políbila.

To bylo před tři čtvrtě hodinou.

Bylo to těsný.

"Jo, co ty?" zeptá se se stejným úšklebkem a mírně na mě zvedne jedno obočí.

Řekla jsem jí, že já to taky tak dlouho nevydržím.

"Skvělý."

"Sejdeme se tu za hodinu?" zeptá se s hravou nadějí v hlase.

"Uvidím, co se bude dát dělat," řeknu jí a hned se otočím, abych vybrala ten film.

Slyším ji zasténat a pak mě jemně plácne rukou přes zadek.

Zalapám po dechu.

To je nový.

"Vyber něco dobrýho, jo, broučku?"

Jen přikývnu, hlavu mám plnou hříšných myšlenek.

Ashley s uchechtnutím odejde z pokoje a já si hlavu vyčistím... nějak.

Najednou mám náladu na romantickej film.

* * *

Musím se vrátit domů, protože z nějakýho podivnýho důvodu máma chtěla, abych byla na večeři doma. Ani nechtěla, aby mě Ashley domů odvezla, což je divný vzhledem k tomu, kolikrát se 'nechtěla vnucovat, ale byla by vděčná, kdyby mě Ashley odvezla domů'.

Takže se musíme rozloučit, než sem máma přijede a ne u dveří, jak to děláme obvykle.

"Zavoláš mi večer?" zeptá se Ashley a naše ruce se poslepu najdou a propleteme si prsty.

"Než půjdu spát," ujistím ji. Pak se krátce nadechnu a zase spojím ústa s jejími. V jejím pokoji je úplný ticho kromě našeho dýchání a zvuků, který vydávají naše ústa.

To mi připomíná jiný příležitosti, při kterých jsme vydávaly zvuky.

Líbací, vlhký zvuky.

Bože, fakt musí odjet?

Vypadá to, že Ashley myslí na to samý. "Myslíš, že tě tu máma nechá přespat?" zeptá se mě, zatímco se snažíme trochu uklidnit s čely opřenými o sebe.

"Ohledně tý večeři byla dost neoblomná, ale možná se sem budu moct vrátit po ní?" nabídnu, ale ve skutečnosti to nebylo nutný.

"Zavolej mi, jestli bude souhlasit," řekne mi Ashley, zrovna když uslyším venku zastavit mámino auto.

"Dobře," odpovím a ještě jednou ji políbím, než vyrazím dolů a ven k autu.

* * *

Po cestě domů byla máma nepřirozeně tichá a i teď, když připravujeme večeři, nic moc neříká.

Nakonec je čas k jídlu a usadíme se a před puštěním se do jídla se pomodlíme.

Sekaná.

To mám místo Ashley...

Pěknej sešup.

"Spencer?"

Aha, to jsem já. Vytrhnu se z přemítání a odpovím.

"Ano, mami?"

"Dnes jsem byla v práci. A ve firmě je jedna recepční. Jmenuje se Rosa Duarteová."

Glen ztuhne.

"Aha...," nejsem si jistá, kam tím míří. Tu recepční neznám.

"Je to matka jedné dívky, s kterou budeš chodit do školy... Madison. Bude v tvé třídě."

A jéje. Máma nejspíš chce, abych se s tou běhnou kamarádila.

"No, a vyprávěla mi o nějakých dětech ze školy a myslela jsem, že by bylo dobré, kdybys někoho znala předem, protože je pro tebe těžké si najít přátele."

Na to obrátím oči v sloup.

Kdybyste se zeptali mých rodičů, mysleli byste si, že jsem nějaká nula.

"No, a dostala se k Ashley a... Spencer, nechci, abys s ní dál trávila tolik času."

Asi se mi zastavilo srdce.

...

...

Buch buch. Buch buch. Buch buch.

Ne, tluče.

Ale cože? Proč?

"Cože? Proč?"

Ozve se táta: "Klid, zlatíčko. S tvou matkou jsme to probrali a nemyslíme si, že je pro tebe dobré, aby ses motala kolem takové holky."

Tak jo.

Zaprvý se nemotám.

Hrdě si vykračuju.

A zadruhý, takové holky?!

"Odky je Ashley taková holka?!"

Nemyslela jsem si, že jsem to poslední řekla nahlas, ale řekla.

"Co jsme zjistili, že se jí líbí holky," prohlásí máma a mě se rozpálí pokožka.

Mají pravdu a zároveň se hodně mýlí.

Ashley se nelíbí holky.

Líbí se jí holka.

Já.

Spencer.

Má ráda mě, Spencer.

A já mám ráda ji, takže celej tenhle rozhovor je o ničem.

"To je hodně směšnej důvod, proč bych se s někým nemohla stýkat."

"Ne, pokud se na tebe vrhne."

To řekl můj táta.

Věřili byste tomu?

"Panebože. Ashley není úchylák. A kromě toho ani nevíte, jestli je to pravda. Máte to jen z doslechu. Nezeptali jste se Ashley."

To je momentálně uklidní. "Máš pravdu," přikývne máma. "Máš stoprocentní pravdu. Takže se Ashley musíme zeptat, až tu příště bude."

Vykulím oči, protože Ashley v žádným, v ŽÁDNÝM případě nepopře sama sene.

Zapře nás a vůbec, ale nebudu omlouvat sama sebe.

Je to jedna věcí, který na ní milu - mám na ní ráda.

Tý jo, na to duševní přeříkávání by se mi měl někdo podívat.

Já vím, vím, co to ve skutečnosti znamená. Ale momentálně nemám čas to řešit.

Glen, jehož plné vidlička kaše pořád nedoputovala od jeho pusy, se na mě podívá.

Vyšlu mu pohled, kterým křičím: 'Pomoz mi'.

A pro jednou to můj starší, pitomej a občas emocionálně citlivej brácha pochopí.

Odkašle si.

"Víš, mami," začne nervózně a vidličkou přehrabuje hrášek na talíři. "Nemyslím si, že je Ashley na holky."

"Ne, synu?" zeptá se táta s pohledem pro změnu upřeným na Glena. "Proč ne?"

Glen pokrčí rameny a strčí si do pusy kus sekaný. "Protože chodí se mnou."

Pane.

Bože.

Ashley mě zabije.


24 - Spencer a útěk

Minule v mém životě...

"Víš, mami," začne nervózně a vidličkou přehrabuje hrášek na talíři. "Nemyslím si, že je Ashley na holky."

"Ne, synu?" zeptá se táta s pohledem pro změnu upřeným na Glena. "Proč ne?"

Glen pokrčí rameny a strčí si do pusy kus sekaný. "Protože chodí se mnou."

Pane.

Bože.

Ashley mě zabije.

Ale nejdřív já zabiju Glena.

"Cože?!" ptám se a málem vyskočím ze židle. Vypadá to fakt hodně podezřele, ale je mi to fuk.

Máma a táta po mně střelí pohledem, kterej je směsí překvapení a zmatení.

Jsme na to stejně.

"Klídek, Spence," improvizuje Glen, kterej se tentokrát vzpamatuje ještě rychleji. "Nakonec bysme ti to řekli. Jenom jsme to chvíli chtěli nechat jenom mezi náma."

Tak to je skvělý.

"Vážně?" zeptám se ho se založenýma rukama a zvednutým obočím.

Momentálně jsem zhnusená. Nejenže se mi úplně potvrdili mý představy o reakci mých rodičů, ale teď budu muset sledovat, jak můj brácha a má přítelkyně předstírají, že jsou pár?

To ani náhodou.

"Ano," odvětí Glen prostě a vrátí se k večeři.

A já mlčky udělám totéž. Jídlo do sebe rychle házím, abychom si o tom mohli promluvit.

Glen má ale jiný plány, protože si s kaší hraji asi čtvrt hodiny. Nakonec prostě vstanu a odvádím ho pryč s vysvětlením, že jsme oba dojedli.

"Ale já jsem-"

"Sklapni," táhnu ho ke schodům. "Dojedl jsi."

Hodím ho do svýho pokoje, zabouchnu dveře a pak ho praštím... tvrdě.

"Co to sakra vyvádíš?"

"Zachraňuju ti kůži," vykvikne a padne zády na mou postel. "Máma a táta by se zvencli, kdyby věděli, že je Ashley lesbička."

To má pravdu, ale-

"Ona je na lesbička," informuju ho, jako by to byla novinka.

"Já to vím a ty to víš, ale kdyby to věděli oni, můžeš na Ashley rovnou zapomenout."

Zase má pravdu. K čertu s ním a jeho logickým myšlením.

Cítím se prázdně. "Ale nemohl jsi vymyslet něco... nevím, uvěřitelnýho? Máma je přece právnička, Glene. Není blbá a tahle historka má v sobě víc děr než hlava Paris Hiltonový."

Cink!

Jenom na mě hledí. "No, ale není ani nejbystřejší. Nevěděla, že ty jsi lesbička."

Cink!

"Máš pravdu," řeknu mu a má iracionální zlost poleví v něco míň hrozivýho.

"Jsou jenom staromódní, Spence. Nenech se tím rozhodit."

"Je to ale tak hloupý," zlomí se mi hlas. "Předtím měli Ashley rádi, proč je nemůžou mít rádi i teď?"

"Pojď sem," řekne Glen a poklepe na mou postel, abych se posadila vedle něj. Když to udělám, dá mi ruku kolem ramen. "Je jedno, co si máma a táta, nebo i já, o Ashley myslí. Jediný, na čem záleží, je, co k ní cítíš a co ona cítí k tobě. Nenech to ostatní," ukáže kolem, "aby do toho vstoupilo."

Něco mi říká, že to se snadno řekne, ale hůř udělá, ale aspoň mám na svý straně úžasnýho bráchu a bombovou přítelkyni.

A nesmím zapomínat na Supergaye.

Heh. To musím Madison nechat. To bylo dobrý.

"Asi bys měla Ashley zavolat a sdělit jí tu dobrou zprávu, co?" slyším a cítím Glena zamumlat a zkřivím obličej.

Nevím, proč se toho tam bojím. Ashley je přece rozumná. Pokud něco, bude chápavá a trpělivá a soucitná. Když se mi včera večer chystala... počkat. To není konverzace, kterou bych měla vést, zatímco mě pořád objímá brácha.

"Tak jo," odstrčím ho od sebe. "Zmiz, ať můžu zavolat svý ženě."

Tomu se trochu uchechtne a odejde. Ale ještě předtím vytáhne napůl snězenou čokoládovou tyčinku a hodí mi ji.

Zbožňuju svýho staršího bráchu!

Zatímco vytáčím Ashleyino číslo, pochutnávám si na čokoládě. Okamžitě mě to uklidní. Obojí, vyhlídka na Ashleyin hlas i ta sladká dobrota.

Zvedne to při druhým zazvonění. "Mám pro tebe dojet?"

Hmmm? Ještě ne.

Jak o tom mám začít?

"Musíme si promluvit, Ashley," řeknu jí zvláštně pisklavým hlasem.

Slyším ji vzdychnout. "Tyhle slova nikdy nevěští nic dobrýho a kromě toho používáš pisklavej hlas. Co se stalo?"

"Slib mi, že mě nezabiješ."

"Rozcházíš se se mnou?"

"Ne."

"Tak slibuju, že tě nezabiju," řekne a v hlase má patrnej úsměv.

Nemůžu si pomoct a taky se usměju. "Tak jo," zhluboka se nadechnu. Nejspíš bude jednoduší to vyklopit celý najednou. Tak to udělám. "Moje... máma pracuje s nějakou paní jménem Rose Duarteová a je to Madisonina máma a mluvily spolu a tak a moje máma mě vykreslila jako antisociální nulu, takže začaly mluvit o Madisoniných kamarádech ze školy a došlo na tvý jméno a Madisonina máma řekla, že jsi na holky, a pak máma táta řekli, že nechtějí, abych s tebou trávila čas, když jsi na holky, protože po mě vyjedeš nebo co, což je sice fakt, ale mě se to moc líbí, takže s tím nepřestávaj, ale každopádně jsem jim řekla, že to neudělám, a Glen se mi snažil pomoct, ale řekl, že spolu chodíte, takže máma a táta si myslí, že chodíš s Glenem."

Uf.

...

A jéje, je ticho.

Teď přijde výbuch.

"To je všechno?" slyším ji se zeptat klidným hlasem. Strašidelně klidným.

Klidným ve smyslu 'ticho před bouří'.

"Ano," informuju ji a hlas dál udržuju co nejhlubší a nejvyrovnanější.

"Dobře," slyším ji říct nečitelným tónem. "Pořád platí, že sem přijdeš?"

Polknu.

"Myslím, že nechci."

"Ale no tak, přijď. Chci tě vidět," řekne mi sladkým hlasem.

Pořád si dělám obavy.

"Co se stane, až tam přijde?"

Slyším ji se uchechtnout, hlas má trochu zastřenej... a HODNĚ sexy.

A, ano, jsem oficiální nadrženec.

"Obejmu tě a řeknu ti, že to zvládneme. Pak slíbám tvý slzy. A pak možná, možná můžeme navázat, kde jsme přestaly, když sem přišel Lucky," prohlásí teď už svůdným tónem.

Už teď se mi zrychlí dýchání.

Dopadlo to mnohem líp, než jsem čekala.

"Ale, Spencer?"

"Hmm?"

"V žádným případě nebudu předstírat, že se mi líbí tvůj brácha."

"Dobře," hlesnu. To chápu.

Polovinu času ani já nedokážu předstírat, že ho mám ráda.

"Kromě toho existuje jenom jeden Carlin, kterej mě zajímá," zavrní.

"Budu tam za deset minut."

Píp.


24B

Stihla jsem to za pět minut.

Nikdy jsem nesjela po opaku tak rychle.

Touha je mocnej pohon.

Chystám se na ni po vstupu do domu prostě skočit, ale když doširoka otevřu dveře, uslyším děsivý zaječení.

Jde to z kuchyně.

Proboha.

Máma se sem dostala přede mnou a teď s tátou rozřezávají Ashley na malý kousíčky a dělají z ní a Bleska psí kebab .

Než se mi může představivost utrhnout ze řetězu úplně, vpadnu do kuchyňských dveří a málem vybuchnu smíchy.

Ashley stojí s vykulenýma očima a panikou ve tváři na kuchyňským stole, Bleska má v náručí a oči upíná na podlahu.

"Ashley?! Co blbneš?"

"Spencer!" zaječí Ashley, když si mě všimne. "Zabij to!"

"Co mám zabít?" zeptám se a začnu trochu panikařit. Jestli jde o pavouka, tak umřu.

"Je to jeden z těch brouků, co nechtějí umřít. Zabij ho. Prosím?" A jak, když nechce umřít?

Tu poznámku si nechám pro sebe. Ashley vyšiluje.

Prohledávám očima podlahu, abych zjistila, čeho se tak bojí. "Co je to vůbec za brouka?"

"Je to takovej ten telepatickej brouk, Spence, a má milion noh a pokaždý, když ho posprejuju, rozmnoží se," říká jedním dechem a očima probodává každej centimetr podlahy.

Nevšimla jsem si plechovky spreje proti broukům.

"Ten stůl se pod tebou zlomí," řeknu jí a snadno toho brouka rozšlápnu. "Slez dolů," pokračuju a natáhnu k ní ruku.

Ona na ni jen hledí a ani se nehne. "Jsou tam přinejmenším další dva, Spencer."

ŠLÁP.

Jeden.

"No tak," řeknu jí a usměju se na ni. Tentokrát mě za ruku vezme, ale pořád je opatrná.

Když uvidí ty rozšláplý brouky na podlaze, celá se otřese. "Tyhle brouky fakt nemusím," řekne mi.

A ačkoli se fakt snažím poslouchat, fakt ji chci ihned políbit.

"Vypadají hrozně nechutně. Mají chlupatý těla a děsivý dvojitě ohnutý nohy," prohlásí a tvář se jí zkroutí znechucením. Pořád se dívá na podlahu, ale já se dívám na ni.

Brzy stojí přímo před ní, a i když mám pořád potíže iniciovat intimnosti, políbit ji dokážu levou zadní.

Tak to udělám.

"Mmm," zasténá na mých rtech, když k ní přitisknu tělo, zatímco se obě opíráme o stůl. Zatímco mi oždibuje spodní ret, cítím ji se usmát. "Jedlas čokoládu."

Taky se zazubím, přesunu nás ke zdi a zády ji k ní přitisknu. "Tys měla jahody," řeknu jí.

Netrvá to dlouho a poddáme se touze.

To, že na sobě měla župan, to hodně urychlilo.

Zatahá mě za tričko a já zvednu ruce nad hlavu, aby mi ho mohla sundat. Zatímco mě chvatně odstrojuje, nakrátko z ní odtáhnu rty. Otevřu oči, abych viděla její. Samozřejmě jsou zastřený, ale ne dlouho.

Taky si toho všimla.

Ta poslední ploštice...

...je těsně vedle její hlavy.

"Áááááááá!"

* * *

Ashley se konečně uklidnila dost na to, aby se mnou mluvila. Ale předtím si dala hodně dlouho sprchu.

Nabídla mi, abych se k ní připojila, ale myslím, že mokrou, nahou Ashley bych nezvládla.

Stačí mi suchá, nahá Ashley. Ve sprše bych omdlela.

A to je situace, kterou nevím, jak bych vysvětlila doktorovi.

Ale teď jsme v jejím pokoji, sedí mi mezi nohama a já jí češu pořád mokrý vlasy a samozřejmě mluvím o mámě a tátovi.

"A to ses bála svý mámy," prohlásí suše a prsty mi přejíždí po kolenu.

"O tom mi povídej. Netušila jsem, že táta může být takovej omezenec," zamumlám, přičemž narazím na malej chumáč, kterej rozčešu prsty.

"Tak co uděláme, Spence? Nemůžu předstírat chození s tvým bráchou a je jenom otázkou řasu, než vyjde najevo Luckyho orientace," prohlásí a víc se ke mně přitiskne.

Vážně nevím, co uděláme. Ale neexistuje, abych se Ashley zřekla.

"Něco vymyslíme," ujistím ji a líbnu ji na vršek hlavy. "A když dojde na nejhorší, utečeme."

"Kam pojedeme?" přemítá a ruce mi položí na stehna.

"Nevím," odpovím. "Někam, kde mají víc než dvě roční období."

"Tak jo," jednou vážně přikývne. "Ale únikový auto řídíš ty."

"Ale já řídit neumím, Ashley," připomenu jí jemně a ona najednou vyskočí na nohy a zatahá mě za ruce.

"Pojď."

"Kam jdeme?"

"Budeme spontánní puberťáci," odpoví mi a hodí na mě mý tričko a kalhoty. Jo, před nějakou dobou jsem se jich zbavila a fakt si je nechci znova oblíkat.

"Takže jdeme na pivo?"

"Pivo je nechutný, Spencer."

"Takže nejdeme na pivo?"

"Spencer."

"Á, už vím. Tetování?"

"Přestaneš se mě vyptávat a hneš s sebou?"

"Fajn, ale jestli se necháme tetovat, tvý musí být nápis 'Majetek Spencer Carlinové'. Ať je jasno."

Uchechtne se, znova mě vezme za ruku a prakticky mě táhne z pokoje. "Jenom pokud tvý bude 'Ashleyina čuba'."

Odfrknu si.

"Pleteš si mě se svým psem."

"Blesk je pes, Spencer. Nemůže být čuba."

Díkybohu.

Umíte si to představit?

Malý Bleskové?

Otřesu se.

"Kromě toho," pokračuje, "nejde o tetování." Jsme v garáži. "Ty," řekne a rozsvítí, "se musíš naučit řídit."

...

Cože to?

Bleskurychle se otočím se a podívám se na ni. "Vážně?!"

"Jo," odvětí s úsměvem. Je to ten úsměv, při kterým se jí nakrabatí nos a vůbec. Ale to je nejspíš kvůli tomu, že jsem se na ni vrhla.

No, skočila.

Trochu mě překvapuje, že pořád stojíme. Má Ashley je zřejmě dost silná na to, aby mě nějakou dobu udržela.

Tu informaci si musím uložit pro později.

Zatímco jí pokrývám celej obličej miliardou letmých polibků, hihňá se.

"Jsi vážně... (pusa) ...ten nejlepší člověk... (pusa) ...v celým vesmíru... (pusa)."

Tváře jí nebezpečně zrudnou a já z ní seskočím. Vím, proč se červená.

Už jsem to dneska jednou řekla.

Když jsme rozhodně nestály.

Odkašle si a na chvíli odvrátí oči. Snaží se dělat, že je nad věcí.

"Takže, ehm, vyber si auto... jakýkoli auto."

Oči mi málem vypadnou z důlků. Pokud existuje možnost, že bych mohla řídit bílýho sporťáka jejího táty...

"Tátovo Ferrari (2001 Ferrari 550, pro upřesnění) je na učení nejlepší. Protože nejspíš nevíš co s řadící pákou."

Snažím se nepolknout, ale-

"S 'řadícíma pákama' rozhodně zkušenosti nemám," odvětím dvojsmyslně a snaží se zachovat vážněj výraz.

Nemám a ani mít nechci.

"Pořád myslíš na prasečinky, co, Spencer Carlinová?" zeptám se mě, otevře dveře řidiče a nechá mě nastoupit.

"Jen v tvý blízkosti."

"Vážně?" zeptá se mě a zapadne do sedadla spolujezdce.

"Jo," odvětím a vezmu si od ní klíčky. "Nemůžu za to, že mám sexy přítelkyni... která nerada chodí oblečená."

Tomu se nahlas zasměje. "Tak jo, začneme. Pamatuješ si všechno, co jsem tě učila, že jo?"

"Hm," zamumlám na souhlas, zkontroluju zrcátka, upravím si bezpečnostní pás a zapnu motor. Všechny ty základní věci.

"Fajn. A teď... nech nohu na brzdě a přeřaď na jízdu," prohlásí pomalu Ashley.

Všechny praktický věci se mnou prošla a nechci se vytahovat nebo tak, ale pochytila jsem to dost rychle. Teď bylo na čase přeměnit to ve skutečný řízení, což je něco úplně jinýho.

Zarvu za řazení a ozve se skřípavej zvuk.

"Ježiš, Spencer, zmáčkni brzdu. Zničíš převodovku."

"Promiň," odvětím ostýchavě a zkusím to znovu. Tentokrát úspěšně zařadím.

"Dobrá práce," vydechne Ashley. "Teď zvedni nohu z brzdy a jemně, ale fakt jemně šlápni na plyn."

Pomalu zvednu nohu z brzdy a dupnu na plyn, takže vystřelíme dopředu.

"Stůj! STŮJ!" zaječí Ashley těsně předtím, než málem sestřelíme popelnice. "Proboha, Spencer, říkala jsem jemně."

"Promiň," vrtím hlavou. "Jsem trochu nervózní."

"To je dobrý," odvětí Ahsley s vykulenýma očima. "Zkusíme to znova, ano? A nebuď nervózní, jsme tu jen ty a já."

"Tak jo," polknu, znova se připravím a tentokrát autu úspěšně rozjedu. Když dojedeme na konec příjezdový cesty, oddechnu si. "Dokázala jsem to."

Ashley mě napodobí. "Ehm."

"Jela jsem."

"Jo."

"Není to tak těžký," dodám trochu zklamaně. O tomhle všichni básní?

Na Ashleyině tváři se objeví šibalskej úsměv. "Vyjeď na silnici."

"Co?"

"Chci tě někam vzít."

* * *

To někam je ve skutečnosti opuštěná silnice.

Úplně prázdná.

"A teď co?" zeptám se jí a rozhlédnu se kolem toho... ničeho.

"Jeď."

"Kam?"

"Prostě jeď."

Sešlápnu plyn a auto vystřelí dopředu... Ashley nic neříká, tak přidám a auto zrychlí. Brzy jedeme 130 a vítr nám rozcuchává vlasy, což asi není dobrý pro Ashley, protože je má pořád mokrý, ale zdá se, že jí to nevadí.

Mně taky ne. Je to nejspíš jeden z nejuvolněnějších zážitků na světě, uhánět životem s Ashley, a v tý chvíli, v tý krátký chvíli, jsme to opravdu jen já a ona.


25 - Spencer a vyznání

Jsme na rande.

Skutečným.

Do začátku školy zbývají tři dny a Ashley mě konečně vzala na skutečný rande.

Z výhledu na školu nejsem vůbec nadšená, zvlášť když uvážíte, že jsem, automaticky, předem společenskej vyděděnec.

Ale dobrý na tom je, že mám super sexy přítelkyni.

Taky můžu poslat Bleska na kohokoli, kdo se úplně vymkne kontrole.

Ale zpátky k našemu skutečnýmu rande, Ashley mě bere na večeři ve skutečný restauraci.

Nemusím to říkat, protože je to tak vždycky, ale Ashley to moc sluší.

Je dokonale nalíčená a vlasy má zvednutý nahoru a z obličeje. Není to neobvyklý, ale něco na tom, jak dneska večer vypadá, mě nutí...

Mě nutí...

...

Zase jsem se ztratila. Říkala jsem něco?

"Jsi v pohodě, Spence?" zeptá se mě a natáhne ruku k mý. Vezmu ji za ni a propleteme si prsty. Zatímco vcházíme do plný restaurace, přitisknu se k ní.

Je páteční večer.

Jak kráčíme ruku v ruce, vysloužíme si několik neskrývaných pohledů, a já odvrátím zrak, protože nejsem zvyklá na pohledy, kterými nás lidi častujou.

Ashley mi sevřu ruku pevněji.

Uvaděč u vchodu působí trochu nepřátelsky, zatímco k němu dojdeme.

"Zdravím," usměje se na něj zářivě Ashley navzdory jeho vlažnýmu chování. "Máme rezervaci."

"No jistě," odtuší ten chlápek a rozevře knihu rezervací. "A vaše jméno, slečno?"

Ashley se chystá otevřít pusu, aby mu odpověděla, když vtom jí na rameni s žuchnutím přistane něčí ruka. "Jsou tu se mou," prohlásí Ashleyin táta a usměje se na nás.

"Tati," vykvikne a pustí mě, aby ho objala.

Žárlím jenom trochu.

Jo, je to iracionální, ale bohužel je to i tak pravda.

"Ahoj, holčičko," něžně s ní pohoupá a pak se otočí na mě.

Ještěže jsem pila hodně mlíka.

Objetí pana Daviese jsou tak kosti lámající, jak si je pamatuju. "A slečna Carlinová, to je výborné," prohlásí a pak mě konečně pustí.

Taky je hlasitej a způsobil menší rozruch. Slyším několik šeptaných "Panebože, to je Raife Davies", zatímco nás odvádějí do soukromější části restaurace.

"Tak co vás sem přivádí, děvčata?" zeptá se pan Davies, když se usadíme, a pošle pryč číšníka, kterej chtěl vědět, co si dáme k pití a jako předkrm.

"Vlastně jsme na rande, tati," řeknu mu Ashley a usměje se na mě.

Já zčervenám.

Jak jinak.

"A sakra. Tak to se omlouvám," vykulí pan Davies oči. "No, uděláme tohle. Já se vrátím do kuchyně a podívám se, co svedu."

Krátce mrkne a Ashleyino následný zamručení je předzvěst mýho špičkování.

Pan Davies snadno uvádí Ashley do rozpaků a můj miláček je rozkošenej, když se červená.

Pff.

Komu co nalhávám?

Můj miláček je rozkošnej pořád.

"Určitě to nebude tak zlý," ujistím ji a stisknu jí pod stolem stehno.

"Ne když jsi tu ty," odvětí a nakloní se ke mně, aby mě letmo políbila.

Nedovolím jí ale odtáhnout se hned, chytnu ji za krk, abych ji přidržela u sebe. Když se nakonec odtáhneme, vypadá trochu omámeně.

No, omámeně vypadá i číšník, kterej se vrátil, abychom si objednaly pití.

Co mám na to říct?

Jsme.

Spolu.

Sexy.

"Ehm...," zaskřehotá číšník. Je asi tak v našem věku, ale mimoň, takže si z něj nic nedělám. "Víno?"

"Vodu prosím," odvětím a ušklíbnu se na Ashley. "A ať je její hodně studená, protože potřebuje vychladnout."

Ashley na mě zúží oči a věnuje mi pohled, kterej říká: 'Za tohle pozdějc zaplatíš'.

Já jí to oplatím pohledem 'To doufám.'


25B

Vzpomínáte si na film Když Harry potkal Sally?

A jak v tom bistru Meg Rayanová něco jedla a měla přímo přede všemi orgasmus?

Pamatujete?

Tak jo, vyměňte to bistro za naši restauraci a to "něco" za tyhle krevety s těstovinami a Meg Raynovou za mě.

Vítejte s současnosti.

Ashleyin obličej je úplně rudej, zatímco do sebe hodím nebesky lahodnou krevetu a exploze chuti mě přiměje slastně zasténat.

"Spencer, přestaneš s tím?" zašeptá a rozhlédne se kolem. "Lidi začínají zírat."

"Ale je tak dobrý," zasténám mezi sousty. Nevím, jak se to jídlo jmenuje, ale je hodně vysoko na seznamu věcí, který miluju.

Hned vedle čokolády.

A Ashley.

A teď se dusím.

No, to bylo nečekaný.

"A sakra," zamumlá Ashley, odhodí ubrousek na stůl a přisune se ke mně. Bouchá mě dlaní mezi lopatky a mně se rozslzí oči.

Hoří mi průdušnice a v očích mám slzy a jsem úplně zamilovaná do Ashley.

Pane. BOŽE.

Jak to že mi to nedošlo dřív?

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě, jakmile mý kuckání ustane, a já přikývnu. Podá mi sklenici vody a pořád na mě hledí ustaraně.

"Nic mi není," zaskřehotám. "Jídlo se mi dostalo do špatný dírky."

Usměje se na mě tím drobným polovičním úsměvem. "Já vím."

"Jo," hlesnu. Oči upírám do jejích a bojím se, že mi zase čte myšlenky, jak to dělávala.

"Pořád to dokážu," zvětší se jí úsměv. "Teda pořád vím, na co myslíš," vysvětlí to. "Jenže v poslední době ty myšlenky nebyly tak..."

Tak...?

Tak co?

"Řekněme, že v poslední době myslíš jenom na jedno," zazubí se, nakloní se a líbne mě na tvář.

No, jo.

Zase se mi začnou stáčet myšlenky k tomu jednomu, když...

"Něco pro tebe mám," prohlásí a ty slova pošlou nahou Ashley zpátky do hloubi mý mysli.

Jé, paráda. Dárky.

Hodím si do pusy poslední krevetu (no co, jsou prostě dobrý) a pak se trochu natočím, abych byla čelem úplně k ní. "Takže," začne. "Není to zrovna ten nejpromyšlenější dárek na světě, ale je docela jedinečnej a chtěla jsem, abys ho měla, než začne škola. Takže tady."

Ashley mi podá krabičku. Krabičku na prsteny.

Okamžitě vykulím oči.

"To není-," chvatně říká, asi si všimla mýho výrazu. "Není to... to. Ne, že bych nechtěla... ale jsme mladý a- Teď sklapnu," sklesle se usměje a já jí položím dlaň na tvář.

Nervozita jí dost sluší.

Hladím jí palcem tvář a chvíli na ni jenom hledím, než si vzpomenu, že mám v druhý ruce krabičku.

Sklopím k ní oči a pak se podívám zpátky na Ashley. "Otevři ji," řekne mi s pohledem na ni.

Vypadá nervózně, ale taky nedočkavě a nemůžu si pomoct, ale myslím, že já jsem na tom stejně.

Otevřu víčko krabičky a v místě určeným pro prsten je červenej složenej kousek papíru stěží velikosti mazací gumy.

Vyhledám zmatenýma očima Ashleyiny a Ashley mi jen mlčky pokyne, abych pokračovala.

Vyndám papírek z jeho schránky, krabičku odložím na stůl a začnu ho rozbalovat.

Není na něm žádnej nápis a je dost tenkej, ale poznám, že je složenej na hodněkrát, a pak se pomalu začne formovat tvar.

Je to srdce.

Ashley mi dala srdce.

"To je moje srdce," řekne a nesměle na mě hledí. "Vím, že je to hodně, hodně chabý a prostě... no, chabý, ale chtěla jsem... ne, potřebovala jsem, abys to věděla, Spencer."

Hlas mám hodně tichej. "A co věděla?"

Tentokrát její oči neochvějně najdou mý a nevypadá tak nesměle jako před pár okamžiky. "Že tě miluju."

Cítím se naživu a šťastně a úžasně a povzneseně. To všechno najednou.

Kdybych mě k zemi nepoutala má Ashley, odletěla bych na obláčku a skončila u Staroslivých medvídků nebo tak něco.

Ale nikam neodletím.

Jsem pořád tady s Ashley.

Úžasně sladkou, neuvěřitelně sexy a prostě celkově dokonalou Ashley.

Která mě miluje.

"Podváděla jsem," řeknu a jí posmutní oči a mihne se za nimi záblesk zlosti. "Ne... ne tebe ani nic takovýho. To je nemožný," opravím se a Ashley, který se okamžitě uleví, se usměje. "Ale podváděla jsem. Řeklas mi... řeklas mi, abych nehledala, co znamená ta kytka." Polknu a Ashley se svraštělým obočím přikývne. Snaží se sledovat mý myšlenky.

S tím hodně štěstí.

Nejsem si jistá, jestli je sleduju já.

"Ale našla jsem si to a vím to. Vím, co ta kytka znamená."

"A…?" pobídne mě.

"A," zhluboka se nadechnu a pak zavrtím hlavou, "tamhle mám pro tebe kytici. Sestavenou podle mýho přání."

Ashley se otočí a opravdu je tam váza plná bílých karafiátů a ambrózií.

Znamenají, aspoň teda doufám, 'Tvá láska je opětovaná.'

Je to hodně zakamuflovanej způsob, jak říct: 'Taky tě miluju.'

Ashley se otočí zpátky na mě a oči jí jiskří už zodpovězenou otázkou.

"Je to tak," odvětím stydlivě a nepatrně pokrčím rameny. "Fakt."

"Ty jsi... ty jsi dokonalá," řekne mi a pak se nakloní pro polibek.

Oplatím jí ho, jak jinak, ale mýlí se.

Nejsem dokonalá.

Ani náhodou.

Ale my ano.

My jsme dokonalé.

* * *

A později...

"Ash...," vydechnu a nic víc. Nemusím říkat víc, protože vím, že to Ashley ví, zatímco se na mě ušklíbne a znovu mi zmizí z výhledu.

Objevily jsme slasti orálního sexu.

A tím "my" myslím sebe.

Když vám rodiče povídají o ptáčcích a kytičkách, proč nikdy nezmíní kladný stránky?

Možná se bojí, že by se z nás stali závisláci.

Ačkoli by na mě měla být máma vlastně hrdá. To, jak to dělám...

Nepřitáhnu domů žádný děti.

Ano, vím, že to není zrovna nejelegantnější vyjádření, ale právě se moc nesoustředím, takže nečekejte Shakespeara.

"Panenko Ashley skákavá," vykoktám.

Co jsem říkala.

"Cože?" zeptá se mě a zvedne ústa z místa, kde ji chci, kde ji potřebuju.

"Ashley?" zeptám se jí omámeně a otupěle.

"Říkalas něco, Spencer?" zeptá se mě a rty se jí nepatrně zvednou v úsměvu.

Ona se šklebí?

Dobírá si mě?

"Jsi tam v pořádku, Spence? Vypadáš trochu namíchle? Možná i frustrovaně?"

Zúžím na ni oči.

Teď vím, od koho to má ten pes.

"Ashley," snažím se znít výhružně.

Není to moc efektivní, když jste nahá jako novorozeně, máte roztažený nohy a oddechujete, jako byste právě uběhla padesát-

Pětasedmdesát-

Sto kilometrů.

Co je?

Je prostě dobrá.

"Spencer," odvětí pořád s úšklebkem.

Já ji-

"Chceš tohle?" zeptá se mě a intimně ke mně přitiskne prsty.

A já přikývnu.

"Řekni mi to, Spencer," zašeptá, ale slyším to. "Chci tě to slyšet říct. Řekni mi, že mě chceš."

To je všechno?

"Chci tě," vyhrknu. Pokud to ukončí to šílenství, tak není důvod dělat okolky.

Vklouzne do mě prsty... ale jen škádlivě špičkami. "Jak?"

Sakra práce.

"Chci se s tebou milovat, Spencer," zašeptá zastřeně a najednou má obličej hodně blízko mýho. "Chci ti udělat dobře," pokračuje a hrubě se zmocní mých rtů, zaboří zuby do mýho spodního rtu a pak po něm přejede jazykem a kousanec utěšuje. "Chci tě udělat, Spencer."

Při těch slovech se mi zatají dech a mý tělo se k ní samovolně přirazí a očividně se jí snaží přimět, aby se se mnou milovala.

Už to šílenství ukonči, Ashley.

"Ale..."

Ne.

Ne, ne, ne, ne, ne.

Žádná ale.

"Nechci se s tebou milovat jenom tak, jak chci já. Řekni mi, jak chceš, abych tě šukala, Spencer."

Ježíši.

Ne, žádnej Ježíš.

Ashley.

Úžasná Ashley Davisová.

Uděláme to společně.

Bez váhání vklouznu rukou mezi nás a najdu, co jsem hledala, vlhké a připravené.

Nějak ze sebe dokážu vykoktat "společně" a pak do mě plně vnikne.

Nejsem si úplně jistá, kdy jsme odpadly.

Ale pamatuju si, jak jsme se společně blížily k vyvrcholení a ztěžka si navzájem dýchaly do úst. Cítila jsem, jak na mě její tělo pulzuje a mý se chvěje v slastným očekávání.

Být takhle s Ashley je nejlepší pocit pod sluncem.

Svět pomalu mizel, a právě když jsem se chystala přepadnout přes okraj, právě když jsem se chystala podlehnout slasti a sledovat za zavřenými víčky ohňostroje, ucítila jsem na svým uchu její dech: šeptaný: "Miluju tě."

To mě dostalo přes vrchol.

* * *

Teď je ráno a Ashley pořád spí.

Je otočená čelem ode mě, svý nádherný záda má nezakrytý a svůdný.

Podepřu si hlavu jednou rukou a druhou přejíždím po její jemný pokožce, na teplý kůži jí kreslím vzory.

Trochu se zavrtí. Neprobudí se, ale zřejmě si mý hlazení užívá.

Nakloním se, přitisknu jí rty na rameno a pak jí zahrnuju letmými polibky záda. Kůže pod mými rty je živá a elektrizující na dotek.

Brní mi rty.

Vím, že teď už je vzhůru.

"Dobrý ráno," řekne, otočí se na záda a usměje se na mě.

"Dobrý," odvětím a skloním se pro letmej polibek. Odtáhnu se a jen na ni dlouho hledím.

A ona mi ten pohled oplácí, oči nespouští z mých, náš hnědomodrej pohled se stává hlubším... emocionálnějším.

"Miluju tě," řeknu jí.

Zašeptala jsem to, ale slyšela mě.

Zářivě se usměje a pak zase spojí naše ústa.

Vážně ji miluju.


26 – V hlavní roli konečně pes

Jeden den v mém životě, Bleskulese Aloiciouse Daviese III.

Co to slyším?

Nastražím uši, zatímco si pořád hovím v luxusním psím pelíšku.

Je to Ashley?

Ne, ta to být nemůže. Je moc brzy ráno.

Nikdy nevstává před polednem, pokud není všední den.

Naštěstí jsem se sám naučil používat záchod, když jsem byl ještě malinkaté štěně.

A jsem hodně lstivý, pokud jde o hledání si vlastní potravy.

Ale slyším ji hodně zřetelně mluvit.

Podívám se, co dělá.

Dojdu tu krátkou vzdálenost k Ashleyině pokoji a snadno si otevřu dveře.

Jak, ptáte se?

No... to je moje malé tajemství.

"Dobré ráno, Ashley," pozdravím ji, vejdu dál a vyskočím na postel.

Ona se na posteli otočí a láskyplně mě pohladí. U ucha si pořád drží telefon.

Lidské řeči ve skutečnosti nerozumím, ale říká tohle.

"Ano, to je Blesk, Spencer," povídá a na konci se trochu zahihňá. "Tak to není. Telefonujeme spolu už hodinu a on sem právě přišel. Chceš ho pozdravit?"

Ashley mi přiloží telefon k uchu a já slyším, jak si Spencer na druhém konci pro sebe něco zabručí. Nemá mě moc ráda.

Netuším proč.

Pokaždé jsem na ni moc hodný.

Kromě toho jednoho případu, ale to jenom proto, že mě Ashley přinutila.

Nechtěl jsem ji honit.

"Dobrý ráno, Blesku."

"Dobré ráno, Spencer," odvětím, ale pro ně to zní jako: "Haf! Haf!"

"Fajn, pozdravila jsem ho. Můžu už zase mluvit s tebou?" Vždycky slyším slova, ale netuším, co znamenají.

Ashley se uchechtne a otočí se zase čelem ode mě. Vzhledem k tomu, že jsem si vzbudil tak brzy, jsme pořád ospalý. Zívnu, natáhnu se a rychle a snadno na její posteli usnu.

* * *

Ale to, že pes spí, neznamená, že byste měli o něco přijít, takže...

Z pohledu Ashley

"Takže...," odmlčím se a trochu se na posteli posunu. "Co máš na sobě?"

Přísahám, že slyším, jak zrudne a to jenom probudí hejno motýlků v mým břiše.

"To bys ráda věděla, co?" odvětí stydlivě.

To věděla. Moc ráda.

"Jenom pokud mi to chceš říct," pokračujua vím, že to byly správný slova.

Přistoupí na mou hru.

"Tak jo, ale počkat. Mám ti říct, co mám fakt na sobě, nebo si vymyslet něco, co bude vizuálně působivější?"

Nebo ne.

Usilovně se snažím nevyprsknout smíchy. Sex je pro Spencer pořád trochu novej a nerada to říkám, ale můj miláček neumí flirtovat.

Ne, že by to potřebovala.

Už má mě.

"Spencer," začnu svůdným tónem, "mohla bys mít na sobě pytel od brambor a pořád bys mi přišla vizuálně působivá."

"Vážně?" zeptá se.

No, vážně.

Je moc roztomilý, jak nemá páru.

"Ano," zdůrazním a trochu klesnu hlasem, z toho má vždycky husí kůži. "Podle mě jsi sexy, Spencer," protáhnu a čekám na odpověď.

Nečekala jsem, že se rozesměje.

"Spencer," zaskuhrám a zabořím hlavu do polštáře.

"Promiň," vyprskne a směje se ještě víc. "Nervózní hihňání."

"Ach, miláčku," v duchu se rozplývám. "Jsi k pomilování."

"A tím mi nepomáháš," sotva ze sebe dokáže dostat a dál se trochu šíleně směje.

"Fajn, fajn. Dokázala jsi úplně změnit povahu tohohle telefonátu," začnu a ona mě přeruší, protože vytuší, kam směřuju.

"To ne. No tak. Už je to dobrý," řekne a slyším, že se zavrtí. "Do toho, zeptej se mě znova."

"Jako co máš na sobě?"

"No jasně, Ashley," odvětí a vím, že předvádí svý typický obrácení očí v sloup.

"Co máš na sobě, Spencer?"

Slyším, jak se zhluboka nadechne, a potlačí zahihňání. "Kalhotky?"

Polknu. "To je všechno?" Kecá.

"Mmm hmm," odvětí a poznám, že nelže.

No, to mě vojeď.

"Tak jo," řekne Spencer. "Když tak hezky prosíš a vůbec."

Ježiš. To jsem řekla nahlas?

Začínám se jí podobat. A líbí se mi to.

"Co máš na sobě ty?" zeptá se mě, hlas má nesmělej a úplně ji vidím, nepatrně si kouše pravej koutek spodního rtu a na jeden ze svých úžasných prstů si natáčí pramen zlatých vlasů.

Celý mi to hodně připomíná poprvý, kdy mě požádala, abych ji políbila.

Poprvý a naposled, můžu dodat.

Teď se líbáme v podstatě pořád.

Pořádně se nadechnu a pak vydechnu a zároveň odpovím: "Nic."

Skoro celou minutu je ticho a pak ji uslyším polknout. "Nic?" zeptá se a hlas má hlubší. Dobře vím, co to znamená.

"Jo," řeknu pořád lhostejným tónem, ačkoli přemýšlím o způsobech, jak zase přimět Spencer překotně dýchat. "Nic."

Zajíkne se a pak řekne: "Můžu k tobě prosím přijít?"

Uchechtnu se.

To je můj miláček, má přítelkyně... Spencer Carlinová.

Vždycky nadrženec.

* * *

BIM! BAM!

Zvednu hlavu.

To je domovní zvonek?

Ashley vystrčí hlavu z šatníku. "Blesku, ne."

Pardon.

Budu zlobivý pejsek.

Schody seběhnu se smíchem, nebo, no, štěkáním.

Konec konců jsem pes.

U dveří jsem skoro o celou půl minutu dřív než Ashley a skáču na kliku od dveří.

Zvonek mám rád.

Když zazvoní, zázrakem se objeví lidi.

"Ahoj, broučku," řekne Ashley, popadne něčí ruku a zatáhne ho dovnitř.

Jé, paráda. To je Spencer.

Tentokrát dvakrát štěknu, ale přestal jsem skákat.

Bývá z toho nervózní.

"Ahoj," obejme Spencer mou paničku a pak se odtáhne, aby se na Ashley podívala. "Nejsi nahá."

"Byla jsem. Nemůžu chodit po domě nahá," odvětí Ashley a zahákne ruce za Spenceřin úplně zbytečný pršiplášť. "Co máš pod ním?"

Spencer ji do rukou plácne. "To se nedozvíš, dokud se nezbavíš oblečení."

"No, tak pojď," řekne Ashley a začne ji vést nahoru. "Co máš v tý tašce?"

"Á, málem jsem zapomněla," odvětí, vytáhne z tašky něco zabaleného v alobalu a jde ke mně. "To je pro Bleska. Je to sekaná ze včerejška."

Dřepne si, dá balíček přede mě a rozbalí ho.

Jé, Spencer.

Kdybych si nebyl jistý, že s jekotem utečeš, vyskočil bych a olízl tě.

Tak jo.

Vím, co si myslíte.

Nejsme my dva zapřísáhlí nepřátelé?

A prostá odpověď by byla, že ano, ano, jsme.

Ale pokud ten hluboký a složitý vztah, co se Spencer máme, opravdu prozkoumáte, pochopíte, že i když si často děláme naschvály, je tam i hodně lásky... k Ashley.

Přiznávám.

Občas je těžké se o ni dělit.

A občas se ta obtížnost může projevit kradením sendvičů nebo záhadně zamknutými komorami.

Ale to je celé.

Občas na sebe dokážeme být milí a tohle je jedna z těch chvilek.

Sleduju, jak jdou po schodech nahoru, ale zároveň si spokojeně vychutnávám tu sekanou. Je moc dobrá.

Spenceřin taťka je dobrý kuchař.

Po krátké chvíli...

Uf, jsem úplně plný.

Zajímalo by mě, co dělají Spencer a Ashley.

Vzhledem k tomu, že jsem snědl tolik sekané, co vážím, vystoupat nahoru po schodech mi trvá věčnost.

Když nakouknu do chodby, spatřím těsně před dveřmi Ashleyina pokoje něco divného.

Je to mé velikosti a je to oranžové... (eh) panebože... to je ten šílený chechtací mužík.

Pomalu k němu dojdu a zavrčím na něj, jak nejlépe dovedu, ale on se ani nepohne.

Jenom tam stojí a vysmívá se mi tím svým drobným, krutým úšklebkem a červenomodrým pruhovaným svetrem a svou obdélníkovou hlavou.

Udělám k němu další opatrný krok, ale když se dotknu dveří, najednou ožije a vydá ten divný syčivý zvuk. Okamžitě peláším pryč.

Vím přesně, kdo za to může.

Tak jo, Spencer.

Tohle kolo jsi vyhrála, ale vítězství bude nakonec moje.


26B

Než se Blesk vrátí, protože vás to určitě zajímá...

Z pohledu Ashley

Spencer za sebou zavře dveře, ale ještě předtím nastraží past s Erniem. "Teď nás nechá na pokoji."

"Jsi blázen, jestli si myslíš, že od nás Bleska udrží."

"Ale udrží," ujistí mě, pomalu dojde k posteli, na který sedím a hledím na ni.

Ani si nedokážu představit, co má pod tím baloňákem.

Jedna má část si přeje, aby byla nahá, ale to je jenom zbožný přání.

Je blázen do sexu, ale tak nestydatá není.

Má druhá, míň iracionální, část si myslí (a tak trochu ví), že má na sobě spodní prádlo určený pro ten den a vzhledem k tomu, že je pátek, bude fialový.

Fialová.

Ach.

Nemůžu se dočkat.

"Takže," zeptá se mě a jedním prstem mi přejede po nose, rtech, bradě, krku, hrudi a zastaví se těsně nad mými ňadry. "Proč. Nejsi. Nahá?"

Bez dalšího slova ze sebe shodím triko a odhodím ho na podlahu. Šortky ho rychle následují a teď jsem nahá... a Spencer stojí těsně přede mnou a hraje si s páskem baloňáku.

"Jsi na řadě," řeknu jí, dám jí ruce pryč a ujmu se baloňáku sama. Vytáhnu pásek z poutek a během pár okamžiků stojím před Spencer a stahuju jí baloňák z ramen.

Šok.

Totální podcenění.

Ona je fakt nahá.

A úplně vlhká.

A já-

Počkat, sakra. Spencer má bebí.

"Co se stalo?" zeptám se jí, vezmu ji za zápěstí a zkoumám dlouhej škrábanec na vnitřní straně jejího předloktí.

"Á," obrátí zahanbeně oči v sloup. "To nic není. Nedávala jsem pozor a škrábla jsem se o hřebík."

"Vyčistila sis to?"

"Je to jenom škrábnutí."

"Ten hřebík mohl být špinavej, Spencer. Mohlo by se ti to zanítit," řeknu jí hodně vážným hlasem. Myslím, že ji to trochu zarazí a pak její výraz zjemní a roztmile na mě hledí. "Pojď," zatahám ji za nezraněnou ruku a odvedu ji s sebou do koupelny. "Vyčistíme ti to."

Připravím si vatový kuličky, náplast a peroxid a posadím ji na toaletu.

Poliju vatovou kuličku peroxidem a natáhnu ruku k jejímu zápěstí, ale Spencer na mě s vykulenýma očima vrtí hlavou.

Měla jsem to tušit.

"Neublížím ti, Spencer. Slibuju."

"Tebe se nebojím. To tý věci," kývne na hnědou láhev.

"Peroxid sotva štípe. Jsou to jenom bublinky."

"Mě pálí."

"Věř mi," řeknu jí, lehce ji vezmu za zraněnou paži a ona mě nechá. Nejdřív jí škrábanec lehce potřu a ihned jí kůži pofoukám. Teď se široce zubí a já jí políbím na vnitřní stranu zápěstí. Pár dalších potření a jsem se svou prací spokojená. Zakončím to náplastí s Garfieldem.

Dám na náplast hlasitou pusu a Spencer se zahihňá a překvapí mě ne tak hlasitým vlastním polibkem.

No, ona nebyla hlasitá.

Já trošku zasténám.

Zbožňuju, jak líbá, a líbání s ní, zatímco jsme obě nahý, se rychle stává mou nejoblíbenější činností.

Myslím, že si z toho na výšce udělám hlavní bor.

Překvapí mě ještě víc, když Spencer pustí sprchu, strčí mě do ní a pak mě tam následuje.

"Co... co to děláš?" dokážu se zeptat mezi vášnivými polibky.

Sáhne pro oddělitelnou sprchovou hlavici a překotně mění rychlosti. "Ukaž mi, jak se používá," řekne mi s poťouchlým úsměvem na tváři.

Sotva ji slyším, ale pochopím to.

Rozhodně to nemusí opakovat.

* * *

Ta "věc" mě nenechá přiblížit se k Ashleyiným dveřím, aniž by na mě nezasyčela, tak si prostě lehnu a trpělivě čekám, jako odstřelovač čeká na dokonalou ránu.

A ona přijde, přátelé.

Ó ano, přijde.

Spencer a Ashley konečně vyjdou z pokoje, jsou oblečené a čerstvě voňavé.

Ještě jim nedám vědět, že se mě ta nastražená past dotkla, tak šťastně vyskakuju, jako by to dělal pes, který se znovushledal se svým pánem.

"Chceš jít na procházku?" zeptá se mě Ashley a já hlasitě štěknu, protože ano, chci jít ven, a ano, je to dokonalá příležitost, jak prohnat Spencer pod rozstřikovači, ale slečna Carluinová se k nám zřejmě nepřipojí.

"Jsem dost unavená, Ash," prohlásí.

"Proč asi?" odvětí Ashley, vezme Spencer za ruku a přitiskne rty k bříškům jejích prstů. "Jsi celá svraštělá."

"Proč asi?" zopakuje Spence šibalsky a líbne Ashley na nos. "Jdi, ať se brzy vrátíš a můžeme se zase muchlovat."

"Velmi diskrétní, Spencer," dobírá si ji Ashley a z věšáku na předsíni sundá mé vodítko. "Víš, kde co je, tak tu buď jako doma. Hned jsme zpátky."

Otočíme se k odchodu, ale Spencer zavolá Ashleyino jméno a následně na ni skočí a divoce ji líbá na rty. "Díky za sprchu," řekne stydlivě, když se odtáhne.

"Ne," opraví ji Ashley s úsměvem. "Já děkuju tobě."

Dělají zase tu věc, kdy na sebe hodně dlouho zírají, a obvykle mi to nevadí, ale Spencer má u mě vroubek a teď fakt potřebuju vyvenčit, takže zaškrábu na dveře a zakňučím, čímž jejich soutěž v zírání úspěšně přeruším.

Ashley zamrká, ještě jednou Spencer letmo líbne a pak vyjdeme ze dveří.

No konečně.

S plným měchýřem se mi na provedení pomsty špatně soustředí.

* * *

Je to tady.

Má chvíle.

Spencer a Ashley jsou na gauči a dívají se na nějaký film, nejspíš strašidelný.

Myslím, že Ashley se líbí, jak Spencer piští a tiskne se k ní.

Ne.

Vím to.

Ještě jsem o tom nemluvil, ale nikdy jsem neviděl Ashley tak šťastnou, jako je se Spencer. Ty předchozí holky, a pár jich tedy bylo, ji jenom zneužívaly, a když to Ashley nakonec došlo a poslala je k vodě, obvinily ji, že je lamačka srdcí.

Ale já u toho byl.

A viděl jsem, jak moc v noci brečela, protože se cítila úplně sama.

Jistě, měla mě.

Ale já jsem v jistých záležitostech k ničemu, ale pak se objevila Spencer a všechno se změnilo.

Mačkají se k sobě jako prádlo v sušičce a Ashley je díky tomu moc šťastná.

Za to bych měl být Spencer navěky vděčný.

Ale pořád ji potrápím.

Já to příliš velká sranda.

Takže vidím svůj cíl: Krůtí sendvič, salát, rajče, majonéza.

Určitě je Spenceřin a napůl snědený leží na talířku na kraji gauče.

Ukusuje z něj vždycky, když se akce v televizi trochu zklidní, ale já si to spočítal.

Měla by si znovu ukousnout právě... teď.

Bingo.

Vyjdu ze svého úkrytu a vyrazím směrem ke gauči. Snažím se být potichu, ale dlažba na chodbě mě prozradí.

Spencer podle očekávání trhne hlavou mým směrem, ale jsem o fous rychlejší a schovám se jí z výhledu.

"Co je?" zeptá se Ashley.

"Myslela jsem, že vidím... zapomeň na to," otočí se Spencer zpátky.

Pár dalších kroků a plížím se po koberci. Teď jsem těsně pod talířkem.

Talířkem, na kterém spočívá její sendvič.

Nemůžu vyskočit a chňapnout ho, Spencer by mě viděla. Takže zase vyčkávám.

Čekám, až televizní obrazovka zrudne nebo na křik, protože to Spencer vždycky nadskočí a otočí se k Ashley a od sendviče.

"Ááááááá!"

Výkřik.

"Jéj!"

Vyjeknutí.

"Jé, jsi jak malá," zamumlá Ashley láskyplně.

A otočení.

Máme zelenou.

Vyskočím a jedním chňapnutím chytnu sendvič a mažu pryč, než se Spencer otočí zpátky. Sendvič si schovám v jedné ze svých početných skrýší.

Sním si ho později.

Teď si musím pospíšit zpátky, abych viděl Spenceřinu reakci.

Sotva se stihnu vrátit na chodbu a nakouknout za roh, když ji uvidím poslepu sáhnout pro sendvič, aby místo něj její ruka našla prázdný (až na drobky) talíř.

Podívá se vedle gauče, nejspíš si myslí, že spadl, ale ví své a za pár okamžiků jí do dojde.

"BLESKU!"

Ha ha.

Dostal jsem tě.


27 - Spancer a návrat z minulosti

Do školy zbývají dva dny.

A nemám ráda svou mámu.

Nutí mě mít nádobí.

Nádobí jsem nemyla, co mi bylo dvanáct, ale trvala na tom, že ho musím umýt, než "půjdu k Ashley", tak to dělám.

Sama.

Jsem tak sama.

Nemám nikoho, komu bych-

Klep. Klep.

"Co to-"

Naštěstí pro ni jsem upustila hrnek zpátky do kalný vody v dřezu, jinak bychom měly velkej průšvih. Rozbila bych tátův nejoblíbenější hrnek na kafe.

Ashley se na mě zubí z druhý strany kuchyňskýho okna. Však víte, toho malýho nad dřezem.

"Promiň," řeknu hlasitě s úsměvem na tváři. "Nikdo není doma."

"Tak s kým teda mluvím?" slyším ji říct. Hlas má tlumenej oknem.

"Já jsem hologram," odvětím.

Divný, já vím. Ale chtěla po mně rychlý vysvětlení.

Na chvilku vypadá zamyšleně. "Nevěděla jsem, že hologramy můžou mýt nádobí."

Obrátím oči v sloup. "Pojď sem," řeknu a pustím se do drhnutí dalšího talíř, zatímco Ashley vejde zadním vchodem do domu.

"Spencer, jsem doma," dá kolem mě zezadu ruce. "Chyběla jsem ti?"

"Upřímně?" zeptám se a ona přikývne a přitiskne mi tvář ke krku. V jejím náručí se otočím a dám jí svý z mytí nádobí namydlený ruce kolem krku. "Chybíš mi už tu vteřinu, kdy se rozdělíme."

"Jo?" zeptá se se šibalským úsměvem.

"Jo," potvrdím, nakloním se pro polibek a naše rty se něžně setkají.

Uslyším něčí zaúpění a s Ashley se od sebe rychle odtrhneme, ale ve dveřích je jenom Glen. "To vidět nechci," skuhrá, ale zrazuje ho jeho zazubení.

"Tak se na to nedívej," odvětím a znovu se k Ashley přitisknu, když vím, že to je jenom on. "Cože už jsi zpátky? Myslela jsem, že jsi musel jet nakoupit?"

"Musel. Nákup je v autě," hodí mi klíčky a pak dá ruku kolem Ashley.

Eh... cože?

"Co to děláš?" zeptám se ho, zatímco se Ashley vymaní z jeho objetí.

"Klídek. Nesnažím se ti přebrat holku," odpoví a trochu zakoulí očima. "To jen... jsem starší brácha, a když teď vím, že spolu chodíte, myslím, že s Ashley musíme hodit menší řeč."

Aha.

Usměju se. "Tak jo."

"Spencer," vykulí Ashley oči.

"Jen pojď, Ashley," uchechtne se zlověstně Glen a znova kolem ní dá ruku. "Neublížím ti. Slibuju."

Ashley mi věnuje vyděšenej pohled a pak ji Glen odvede z kuchyně.

Já jdu pro nákup a sotva dokáže potlačit smích.

Doufám, že nevytáhne velký zbraně.

* * *

To jsem samozřejmě nemyslela doslova, ale podle všeho...

"A pak vytáhnul velkou pušku a začal ji čistit."

Poslouchám, jak Ashley rekapituluje rozhovor s mým bráchou a je to hodně vtipný.

Přispívá k tomu, že to vypráví hodně živě.

Mává rukama, gestikuluje a tak.

Povzdech.

Ty její ruce.

Nebo líp řečeno její prsty.

"Pak řekl: 'Nerad bych, aby se Spencer něco stalo... nebo tobě," řekne a věnuje mi pohled. "Jinýma slovama, neubliž mí ségře."

Pokrčím rameny. "Co můžu říct? Má o mě starost."

"To je slabý slovo," odvětí a konečně přestane s tím vyváděním. Vleze si ke mně do postele a lehne si na bok čelem ke mně. "Máš štěstí, že tě miluju."

Rty se jí pomalu zvednou v úsměvu a začne si hrát s lemem mýho trika. "Na co myslíš?" zeptám se jí a prozatím si nechávám ruce pro sebe.

Sklopí oči v mým rtům a pak je zvedne zpátky nahoru.

Vím, na co myslí.

Teď má prsty pod mým tričkem a hladí mi kůži kolem pupíku.

"Na nic až tak zajímavýho," odpoví s obličejem nebezpečně blízko mýmu.

"Mně to přišlo hodně zajímavý," zamumlám a s každým slovem otřu rty o její. Cítím ji se usmát a pak v letmým polibku přitiskne rty na moje.

"Vážně?"

"Mmm hmm."

"Proboha, to neděláte nic jinýho?" zeptá se Glen, kterej mi zase vpadnul do pokoje.

Určitě se mě snaží zabít.

"Nemohl by ses naučit klepat?" vydechnu s rukou na hrudi.

Příště bych prosila nějaký varování.

Ježíši.

"Možná, že kdybyste dělaly něco jinýho než," zagestikuluje, "tohle, nemusely byste se bát, že vás někdo načapá."

"Sklapni," zamručím a posadím se.

Už mám dost toho, že je můj idiotskej starší brácha rozvážnější než já.

"Kromě toho jsem zbavovala svou přítelkyni traumatu. Puška, Glene? Vážně?"

Pokrčí rameny. "To už je úděl staršího bráchy."

Ashley jím vypadá stejně znuděná jako já.

Mohly bychom se věnovat mnohem zábavnějším věcem.

Jako si navzájem česat vlasy.

Nebo, však víte, sexovat.

Hlavně sexovat.

"Vyrušil si nás (zase) kvůli něčemu, nebo si prostě jen zlej?" zeptám se ho, zatáhnu Ashley za ramena a dám si její hlavu do klína.

Přestaňte myslet na prasárny, úchyláci, masíruju jí spánky.

S Glenova hlasu jí občas bolí hlava.

Glen se na chvilku zarazí a o něčem přemýšlí. Nakonec se to rozhodne prostě vyklopit. "Dneska se koná mejdan k návratu do školy."

"A...?"

"A... napadlo mě, že byste tam měly jít."

O čem to žvaní?

"Co?! Proč?"

Fuj. Nechci se socializovat s... lidma.

Nepříjemnýma, zlýma, odsuzovačnýma lidma.

"Já ti nevím, Glene," přidá se i Ashley opatrným hlasem. "To nezní jako dobrej nápad."

"Fajn. Je to na vás, jenom jsem chtěl říct, že kdybyste se chtěly jít pobavit jako všichni ostatní, tak já tam budu... nakopávat zadky a tak. Pokud půjdete," řekne a vypadá trochu nesměle.

Ukazuje se, že Glen je dost boží.

Zajímalo by mě, jak je možný, že jsme s takovými homofobními rodiči oba tak tolerantní.

Muppeti, jak jinak.

To je diverzita v nejryzejší podobě.

Ale proč má Cookie Monster rád brokolici?

To je přece proti přírodě.

"Spence," ozve se Ashley a vytrhne mě ze zamyšlení.

"Hm?"

"Chceš jít? Asi by to mohlo být fajn."

Já... nevím.

Glen musí mý váhání vycítit. "Na letáku stálo, že tam bude zmrlinovej bar."

Už tam budem?


27B

Nechci se vytahovat nebo tak...

Ale vypadáme dobře.

Všichni.

To zahrnuje mě a Ashley, samozřejmě, Glena, Luckyho a Luckyho novou živou hračku, Javiera.

Je to čistič bazénů od vedle.

A trochu mi připomíná Jaye Hernandeze z Šílená / Krásný, chci říct Hostelu.

Hostel působí líp, že jo?

Každopádně zpátky k naší rajcovnosti.

Ashley má na sobě jeden ze svých oděvů, co býval oblečením, ale pak se dal na emo a začal se řezat. Asi by se dalo říct, že má na sobě sukni a triško, ale, no, ne doopravdy.

Já mám letní šaty.

Smějte se, jestli musíte, ale podle Ashley mi to sluší.

Lucky má svý obvyklý plážový oblečení, ale díky účesu vypadá dneska super hezky.

Vlasy si vyžehlil nebo něco a trochu připomínají chumel slámově zbarvených tyček na mikádo. Ale funguje to, fakt.

I můj bratr si dokázal upravit tu věc na obličeji, který říká bradka, takže vypadá docela obstojně.

Jak jsem říkala, jsme sexy.

A lidi si toho všímají.

A to tolik, že skoro okamžitě majetnicky visím na Ashley.

"Vysmahni," zaženu nějakýho bezostyšnýho blba, který čuměl moc zblízka.

Myslím, že jsem šokovala i sebe.

Sama jsem netušila, že dokážu být tak majetnická.

"Spencer," zašeptá mi Ashley do ucha. "Můžeš zkusit přestat všechny probodávat pohledem?"

"Já za to nemůžu. Měla sis vzít něco míň... průhlednýho."

"Hezký," přikývne ohromeně a já jenom nahodím zamračení. "Jééé," dobírá si mě a stiskne mi tváře. "I když je tvá iracionální žárlivost roztomilá, je úplně zbytečná." Přisune se trochu blíž a otře rty o mý našpulený. "Nechci nikoho kromě tebe, miláčku."

Jé.

Motýlci.

"Teď pojď. Najdeme ti nějakej alkohol."

Proti tomu neprotestuju.

* * *

S Ashley sedíme u baru a čekáme na barmana.

Myslela jsem, že tu má být zmrzlinovej bar.

"Hele, Ash?" zatahám ji za ruku. "Nevidím zmrzlinu."

Usměje se na mě, roztomile a trplělivě, pokud to dává smysl. "Myslím, že tu žádná zmrzlina není, Spencer."

"Ale Glen říkal-"

"To řekl asi jen proto, aby tě přiměl jít," vstoupí do toho.

Ten proradnej haj-

"Ale jsi ráda, že jsi šla. Viď?" zeptá se a ne nevinně mi položí ruku na stehno.

"Hmm," usměju se a dívám se jí do očí.

"Kromě toho jsem si poměrně jistá, že ti dokážeme najít nějakou čokoládu. Vím, že teď už musíš mít absťák nebo něco."

Absťák z nedostatku Ashleyiných polibků, to je jistý.

"Á, Spencer," řekne se zazubením, nakloní se a letmo mě políbí. "Jsi tak k sežrání."

"Řekla jsem to nahlas?" zeptám se jí celá rudá.

Přikývne.

Zavrtím hlavou. "Jsem takový trdlo."

"Ne," opraví mě a znova mě políbí. "Jsi roztomilá."

* * *

Jedna sklenička.

A jsem opilá.

Duchu, kde jsi celej můj život byl?

Duch je pití, čokoládový pití, čokoládový pití s vodkou.

Je mý nejoblíbenější.

A, hele, tady je Ashley!

"Miláááčku," chytnu se jí v napůl objetí a napůl pádu.

Přidrží mě a vymění si pohledu s Luckym. Javier stojí vedle něj a mě fascinuje světelná tyčinka, kterou má za páskem.

"A to měla jednu skleničku?" zeptá se Luck Ashley, zatímco se natáhnu pro Javierovu světelnou tyčinku, ale úplně ji minu a místo toho chytnu něco jinýho.

Vykřiknu.

On vyjekne.

"Fuj!" zírám na svou nenechavou ruku. "Fuj, potřebuju dezinfekci na ruce, pomozte mi někdo."

"Co se děje?" zeptá se Ashley, ta nehoda se stala mimo její zorný pole, ale já mám moc práce s nalezením vody pro svou rozkroky chytající ruku.

Skočím za bar a najdu trysku. Zmáčknu spoušť a postříkám si ruku.

"Spencer, co to vyvádíš?" zeptá se Ashley a zvedá mě z podlahy. Lucky se v pozadí směje, zatímco mu Javier vysvětluje, co se stalo.

"Tohle není voda," odvětím a hledím na tu trysku.

Co to má být?

"Smrdí to," pokračuju a pořád zkoumám tu hadici.

"Protože je to pivo. Pojď," řekne Ashley a podepře mě. "Očistíme tě."

Pořád jsem mírně traumatizovaná, ale pak... začne hrát má píseň.

"Panebože, musíme tancovat," zatahám ji za paži a ruka ulepená od piva je mi fuk.

Ashley svraští obličej. "Na tohle?"

Energicky přikyvuju a pořád ji tahám.

Nevím proč, ale "Roni" od Bobby Browna mě vždycky rozparádí.

"Prosím?" vyšpulím spodní ret a Ashely se hned podvolí a za ten ret mě zatahá.

"Ten ret můžeš schovat," řekne mi s úsměvem. "Zatancuju si s tebou."

* * *

Zatím se ten večer obešel bez problémů. Madison a Aiden jsou tady, ale drží se daleko od nás.

Nepochybuju, že kvůli zlým pohledům mýho bráchy.

Glen právě mluví s novou holkou, Chelsea, která taky chodí do naší školy. Je moc milá a vůbec, ale trochu mimo.

Fakt se jí můj brácha líbí.

Ale teď mám ruce kolem Ashleyiných ramen a zavřený oči. Její ruce jsou na mých bocích a občas mi vyjedou na záda, ale většinu času zůstávají na mých bocích a přitahují si mě blíž.

Líbí se mi to.

Líbíme se mi, jak jsme spolu.

Miluju, jak jsme spolu.

"Nemáš chybu, Spencer," zamumlá mi do ucha a já se uchechtnu.

Všechno, co říká, mě nutí k hihňání.

Ale když jsem opilá, směju se všemu.

Určitě si na to pamatujete.

Pak začne zpívat spolu s písní, tiše, takže to slyším pouze já a já zpevním svý sevření a naše srdce synchronně bijí.

"Pokud věříš v lásku a vše, co ti může přinést, dej jí šanci, holka, a najdeš romanci."

Zpívá mnohem líp než Bobby.

Přisunu se k ní ještě blíž a víte, jak někdy máte pocit, že se na vás někdo dívá?

Já ho právě mám, cítím na sobě něčí oči, ale když svý otevřu, nezírá na nás Madison a dokonce ani Aiden.

Je to Allie.


28 - Spencer a přiznání

Okamžitě to ucítím přicházet, a než to dokážu zastavit, chechtám se jako blázen.

Pokud mý opilý já má hihňací záchvaty , opilý a nervózní já má panickej záchvat.

Ashley se ode mě odtáhne a pobaveně se na mě dívá. "Čemu se směješ?"

Teď jsem předkloněná a objímám si chechtající se tělo a fakt bych měla přestat, ale nejde to.

Nejde to, protože kdybych se přestala smát, asi bych se rozbrečela a fakt nevím proč.

"Spencer, praštila ses do hlavy nebo co?" zeptá se mě a odhrne mi vlasy z tváře.

Bože, fakt mě bolí břišní svaly.

Smích je pořádný cvičení.

"Ne, směje se, protože panikaří."

A sakra.

Nenarovnám se.

"Kdo jsi?"

Možná bych se mohla odplížit pryč.

"Spencer ví, kdo jsem."

Nebo se modlit k Bohu za zemětřesení.

Sešli mi prosím zemětřesení.

"Spencer, kdo je to?"

Drahý Bože,

díky moc.

S láskou Spencer.

"Hmm?" ozvu se, narovnám se a ocitnu se pod pohledem dvou zcela odlišných tváří.

Allie vypadá samolibě, ruce má překřížený na hrudi, jedno obočí zvednutý a domýšlivě se na mě šklebí.

Na druhou stranu Ashley vypadá zmateně, přímo ustaraně a se svraštělým obočím hledí střídavě na mě a Allie.

"Ty ji znáš?" zeptá se mě Ashley a na tenhle tón u ní nejsem zvyklá, tak jsem zaskočená.

"Ano...," odpovím váhavě. Nechci říkat víc.

Celý je to na mě momentálně moc.

Ale Allie bez váhání natáhne k Ashley ruku. "Ahoj, já jsem Allie."

A já sleduju, jak to Ashley dojde, ale místo toho, aby vyšilovala, jak by se stalo mně, mi nenuceně hodí ruku kolem ramen. "Já jsem Ashley," odvětí s usměvem a potřese si s Allie rukou. "Spenceřina přítelkyně."

Nebo možná vyšiluje... aspoň trochu.

Allieina obočí se viditelně pozvednou a očividně vypadá překvapeně a evidentně se to snaží skrýt za netečnej výraz. "Přítelkyně?" zopakuje a až příliš se snaží znít lhostejně. "Nevěděla jsem, že Spencer chodí s holkama."

Tahle Allie se mi moc nelíbí.

"Asi jenom čekala na tu správnou."

Uf.

Páni.

Je tahle Ashley naštvaná?

"A chápu to tak, že to jsi ty?" zeptá se Allie a vstoupí do našeho... prostoru.

"Myslím, že to je dost zřejmý," nedá si to líbit Ashley a taky udělá krok dopředu.

Schyluje se k nepěkný scéně, ale to nepřipustím a kromě toho... pokud by došlo na násilí, musela bych někoho zabít, protože nikdy mojí Ashley nezkřiví ani vlásek.

"Hej," řeknu tiše a zatahám za Ashleyinu ruku, abych získala její pozornost, a Ashley se ke mně okamžitě pořád s tvrdými rysy otočí.

"Nechceš odsud vypadnout?" zeptám se jí a neodvracím z ní oči.

"Pokud chceš," pokrčí rameny, asi není připravená nechat to s Allie být.

"Chci," potvrdím, znova zatáhnu za její ruku a pozpátku se rozejdu pryč. "Ráda jsem tě viděla, Allie," řeknu mile tý druhý.

"Já tebe taky," věnuje mi Allie zvláštní pohled a pak se samolibě podívá na Ashley. "A ráda jsem viděla i tebe, Ashley. Moc ráda."

Nejsem schopná odhadnout, co tím myslela, ale Ashley se okamžitě naježí. Pořád se ale dokáže ovládnout... stěží.

"Nápodobně," vyplivne a pak se otočí a prakticky mě z toho mejdanu odtáhne.

Jsme skoro u jejího auta, když si na něco vzpomenu. "Sakra, neřekly jsme klukům, že odcházíme."

"Zavoláme jim," odvětí Ashley, aniž by se zastavila.

"Ale-"

"Zavoláme jim, Spencer. Bože," skoro zakřičí a pořád mě táhne s sebou.

Je pro mě těžký s ní držet krok, protože za A) jde moc rychle a ua B) alkohol fakt není můj kamarád.

"Ash, počkej," zašeptám a cítím se trochu malátně.

Zpomalí chůzi a přes rameno se na mě ohlédne. Okamžitě zastaví. "Jsi v pohodě?" zeptá se mě a já jenom zavrtím hlavou a snažím se nadechnout.

Nejsem v pohodě, ne.

"Co se dě-," pokusí se mě zeptat, ale než to stihne doříct, dávivě zvracím.

No.

Už je mi mnohem líp.

* * *

Zatímco nás Ashley vede bosý k jejímu domu, visím na ní, protože nohy mám nepoužitelný.

Strčí do dveří a okamžitě se před námi zjeví rozkošná chlupatá kulička.

"Jé, pocem, pejsánku," zvednu ho z podlahy. "Kdopak byl hodnej pejsek, co? Kdopak byl hodnej pejsek?"

Jo.

Musela jsem se zapomenout zmínit, že mý opilý já má Bleska fakt rádo.

Proto moc nepiju.

"Spencer."

"Ano, Ashley?" odvětím a zabořím nos do Bleskových chlupů.

"Polož toho psa."

"Ale já nechci."

"Spence," vzdychne a já se k ní okamžitě otočím.

Vypadá ublíženě, zmateně a hromada dalších příslovcí, který se mi nelíbí.

Položím Bleska na zem.

"Omlouvám se," řeknu.

"Za co se omlouváš?" zeptá se mě zmateně.

"Že jsi... potkala Allie?"

"Věděla jsi, že tam bude?" zeptá se Ashley s obočími vysoko na čele.

"Ne," rozhodně to odmítnu. "Ne. Jenom... jenom nevím, co říct."

Dlouho se na mě dívá. "Byla jsi šťastná, že ji vidíš?"

Tenhle rozhovor bychom možná neměly vést, když jsem napůl opilá.

Mám sklon říkat a dělat šílený... teda šílenější věci.

"Ani ne tak šťastná jako spíš šokovaná," odpovím upřímně.

Nelíbí se, jak na tom teď jsme.

Obě stojíme na předsíni, ale Ashley si ode mě udržuje odstup a já fakt nevím, jak to mám napravit.

Přikývne a viditelně polkne. "Ona... ona se ti líbí, Spencer?"

Počkat.

Cože? vJak na to probůh přišla?

"Chápu, že byla tvá nejlepší kamarádka a žes ji dlouho... měla ráda a možná jí i... milovala-"

"Mlč."

Nechtěla jsem říct zrovna tohle, ale musela jsem ji zastavit říkat ty... slova.

"A to jsem si myslela, že ta střelená jsem já," zamumlám a přistoupím ní. "Víš, že říkáš nesmysly, že jo?" zeptám se a na konci škytnu.

Co je?

Mám špičkuuu.

Pokrčí rameny a odvrátí zrak. "Já jen-"

"Ne," znova ji přeruším, teď krok od ní.

"Ale-"

"Ne," hlesnu a s úsměvem jí dám ruce kolem pasu.

"Fajn," vzdychne a trochu se usměje. "Já vím, ale-"

"Žádná ale," přitáhnu si ji k sobě. Co nejblíž to jde. "Allie byla má kamarádka, Ashley. Byla a kamarádka jsou klíčový slova. Ty jsi má přítelkyně. Chápeš ten rozdíl?"

Teď se na mě usmívá naplno.

"A miluju tebe," přidám, jako by to bylo třeba říkat.

"Moc tě teď chci políbit," řekne a v hnědých očích se jí zableskne.

Ale to už jsem rozhodně věděla.

Jsem neodolatelná.

"Do toho," zamumlám, nakloním se a... zamračím se, když se Ashley odtáhne.

Co to má bejt?

"Udělám to... až si vyčistíš zuby," ušklíbne se, hravě mě odstrčí a zamíří ke schodům, přičemž málem srazí můj hodně nekoordinovanej zadek na můj... no, nekoordinovanej zadek.

"Co prosím?!"

"Zvracelas, Carlinová," řekne mi z vrcholu schodů.

"Jo, no, ty smrdíš," řeknu jí věcně.

"Po tvých zvratcích," usadí mě.

Sakra.

Má pravdu.

"Sprcha?" zeptám se a s nadějí v očích k ní vzhlédnu. Jenom se široce usměje.

Má ten velkej úsměv, kdy se jí nakrabatí nos.

"Myslela jsem, že se nezeptáš."


Prohlížím si svý prsty.

Jsou svraštělý.

"Jsem kvůli tobě celá svraštělá, Ash," informuju ji a otočím se tváří k ní.

Ležíme na její posteli, nahý a vyčerpaný.

Byla to dobrá sprcha.

"Pche. Je to tvá chyba, že jsi celá svraštělá," opáčí, vezme mě za ruku a políbí mě na prsty. "Chtěla jsi dlouhou sprchu."

Pravda.

"Byla jsem špinavá."

"To vysvětluje první sprchování, ale ta vana pak..."

Jo, měla jsem trochu potíže stát.

"Moc špinavá," doplním s úsměvem a Ashley se jenom uchechtne a dá si kolem sebe mou ruku.

"Dnešek byl šílenej."

"Jenom večer," opravím ji.

Ale vidí to jinak.

"Mám jinej názor. Tvůj brácha mi dneska vyhrožoval puškou."

"Večer jsem chytla Javiera za rozkrok."

Chvíli to zvažuje. "Vyhráváš."

Já vím.

Usměje se na mě a pomalu mi přejedu rukou po tváři. "Nelíbilo se mi, jak se na tebe dívala."

"Hmm?" zeptám se jí, protože nechápu.

Jsme moc blízko sebe, abych něco chápala.

"Ta holka. Nelíbilo se mi, jak se na tebe dívala."

"Jak se na mě dívala?" Vážně jsem si nevšimla.

"Jako bys byla to nejdrahocenější na světě," informuje mě a pak mě líbne na nos. "A to je něco, co je rezervovaný jenom pro mě."

"Souhlas," řeknu jí, letmo ji políbím a zpevním svý sevření. Přitáhnu si ji ještě blíž, nekonečně blíž. "Ashley?" řeknu s obličejem na její hrudi.

"Mmm hmm?" odvětí a položí si hlavu na mou.

"Nechci, aby sis s Allie dělala starosti," zamumlám a cítím, že mi v náručí ztuhne.

"Nebudu," řekni mi, i když poznám, že tomu úplně nevěří.

"Fakt nemusíš," řeknu jí a zním hodně upřímně. "Chci tebe, miluju tebe."

"Já vím," odvětí.

Tomu věří.

"Taky mě miluješ?" zeptám se a ona se nade mnou ospale uchechtne.

"Na to se ani nemusíš ptát."

Věřím jí.


28B

Au.

Bolest.

Bolí to.

Trpaslík v mý hlavě buší svým malým kladivem a přála bych si, abych mu to mohla vrátit, ale to by nejspíš vyústilo v ještě větší bolest.

Nemám ráda alkohol.

Překvapivě je to jedno z málo rán, kdy jsem se vzbudila před Ashley. Obvykle je venku z postele a osprchovaná, než vůbec poprvý otevřu oči.

Ale tohle ráno ne.

Tohle ráno spí. Leží na zádech a přes oči má volně položenou ruku.

Deka, pod kterou jsme spaly, nám zakrývá pouze nohy a Ashley je tak přede mnou úplně nahá.

Nahá.

Přede mnou.

Ha ha.

Trochu se pobavíme, hm?

Pomalu se nadzvednu na loktech a dávám si pozor, abych moc nehnula postelí, abych Ashley neprobudila.

Postupuju prsty po dece a vklouznu rukou na teplou pokožku jejího břicha.

Cítím, jak dýchá, pomalu a klidně.

Pořád spí.

Vyjedu rukou nahoru a vezmu jedno z jejích dokonalých ňader do dlaně, moc ho nemačkám, ale je těžký odolat.

Koušu si ret, abych potlačila zasténání, který se dere na povrch.

Nemyslím, že si někdy zvyknu na to, že se jí dotýkám.

Její dýchaní se mírně změní, jako by její tělo podvědomě reagovalo na mý dotyky, ale vím, že ji probudím, pokud udělám, co doopravdy chci.

Pff.

Není to fuk?

Jedním svižným pohybem si na ni vlezu a uvelebuju se, až si Ashley dá ruku z očí.

Zaostří pohled na mě v celý mý kráse a pak se zazubí, je to napůl ospalej, ale potěšenej tím, co vidí, úsměv.

Mám taky takovej.

"Jsi na mně," zhodnotí situaci.

"Jo," přisvědčím.

"To je sexy," zamumlá a najednou natáhne ruce a stáhne si mě k sobě, naše rty se naléhavě spojí.

Ale než se to může vymknout kontrole...

"Dun dun dun duh, Dun dun dun duh DUH!"

Mámino vyzvánění.

Povzdech.

"Měla bys to vzít," řekne Ashley a vyhrabe se z pode mě.

Představuju si to, nebo se chová trochu divně?

Obvykle by tuhle příležitost využila, aby mě k smrti znervózňovala, ale teď jenom... vstane a začne se oblékat.

Jsem jejím zvláštním chováním tak rozhozená, že ani neslyším, jak si máma opakovaně žádá mou pozornost.

Asi bych měla odpovědět.

"Jo, mami?"

"Myslela jsem, že včera přijdeš domů." Zuří.

"Já, ehm, chtěla jsem, ale bylo hodně pozdě a Ashley se necítila na to mě odvézt."

To není úplná lež.

Když jsem si sundala šaty, Ashley mě rozhodně nechtěla odvézt domů.

Máma vzdychne. "Spence, trávíš s tou holkou příliš času."

"Nezačínej s tím, mami," odvětím a v hlavě mi začne zase bušit, ale nemá to moc společnýho s tím, že se mý tělo vzpamatovává z požitýho alkoholu.

"Je to jen postřeh."

Ona a její postřehy.

"Je konec léta, mami. Chceme ho trávit s kamarády. Co je na to špatnýho?"

"Asi nic," řekne a slyším, jak jí šrotujou kolečka. "Jen buď doma na večeři, ano? Všichni jsou vítaní."

To ne. To se nestane.

"Táta peče čokoládový dort."

"Budeme tam."

Než mi dojde, co jsem řekla, máma zavěsí a nechá mě naslouchat tichu.

Vynadám si za slabost pro čokoládu, která je pouze těsně za mou slabostí pro Ashleyiny polibky.

Zaklapnu telefon a podívám se na Ashley, která se v zrcadle, před kterým si češe vlasy, opatrně vyhýbá mýmu pohledu.

"Děje se něco, Ashley?" zeptám se jí, fakt nechci, aby na mě byla naštvaná. Odloží hřeben a podívá se na mě. "Zlobíš se na mě?"

"Ne," prohlásí rozhodně. "Nezlobím. Aspoň ne na tebe."

"Tak co se děje, broučku?" zeptám se a nelíbí se mi pohled v jejích očích.

Vypadá ublíženě.

Ale jen na chvilku.

Pak se na mě krátce usměje, dojde k postele a postaví se přede mě. Já klečím.

Skloní se a jemně mě políbí, jednou na rty, dvě letmý líbnutí na nos a hlasitá pusa na čelo.

Když se odtáhne, oči má trochu živější. Takový, na který jsem zvyklá. "Měla by ses oblíct. Chci ti něco ukázat."

* * *

Já, Ash a Bleskules jedeme autem na nějaký místo, se kterým dělá Ashley hrozný tajnosti.

Mám pocit, jako se mělo něco semlít, a až / jestli k tomu dojde, nebude to hezký.

I Blesk je relativně tichej.

Když někam jedeme, obvykle lítá po celým autě, leze mi na nervy a celkově ve mně vzbuzuje nutkání ho vyhodit z auta ven.

A udělala bych to, akorát tajně doufám (bojím se), že stejně z auta vyletí vzhledem k tomu, jak je malej.

Proto se mi nelíbí, když Ashley jezdí s vrškem dole.

Teda líbí.

Líbí.

I když je momentálně tak emocionálně odtažitá, rozhodně není fyzicky odtažitá.

Ve volný ruce svírá mou dlaň a čas od času ji stiskne, i když oči dál upírá na silnici.

"Chceš pustit nějakou hudbu, Blesku?" zeptá se, sáhne po jednom z jeho oblíbených CD a dá ho do přehrávače.

Brzy se kabriolet houpe v rytmech Baha Men.

Blesk poskakuje po zadním sedadle jako cvok a Ashley do rytmu kličkuje autem.

Obrátím oči v sloup.

Jsou hrozně roztomilý.

"Připravenej, Blesku? Jdeme na to. Kdo pustil psy?!"

"Haf! Haf haf! Haf haf!"

Ten pes štěká do rytmu.

Ale musím si s ním vyřizovat účty.

Rád mi krade sendviče, jo?

No, tuhle jsem udělala sendvič s křenem, cibulí, kyselým zelím a ostrou hořčicí.

Páchnul a slzela jsem z něj, takže jsem ho musela zabalit do fólie.

S Ashley jsme si sedly k filmu, nějakýmu hororu, myslím.

I kdyby to nebyl horor, našla bych si důvod pištět a skákat na ni.

Naprosto zbožňuju být v jejím náručí.

Povzdech.

Každopádně jsem vyndala ten sendvič a položila ho na talířku na opěradlo gauče. Návnada byla nastražena.

Musela jsem to dobře sehrát, aby na to skočil a neprokouknul to.

Konec konců je to chytrej pes.

Nejsem si jistá, kdy přesně ho čmajznul, vím jen, že když jsem konečně sebrala dost "odvahy" se znovu podívat na film, sendvič byl fuč.

A asi deset minut na to se domem rozlehlo Bleskovo hlasitý zakňučení.

Ale je dost chytrej na to, aby nežaloval u Ashley.

Zná pravidla.

"Jsme tady," prohlásí Ashley tiše a vytrhne mě ze zasnění.

"Kde tady?" rozhlédnu se.

Vypadá to tu jako obyčejná čtvrť, včetně domků na stromě a houpaček s pneumatik.

"Pojď," řekne mi něžně, otevře dveře od auta a vystoupí. Sáhne na zadní sedadlo pro Bleska, připne mu vodítko a pak přejde na mou stranu auta a pomůže mi ven.

Nepotřebovala jsem pomoct, ale Ashley si na tyhle věci dost potrpí.

Fajn, možná potřebovala.

Jsem dost velká nemotora.

Proplete dlaň s mou, dojdeme na chodník a kráčíme skoro bezcílně nějakou ulicí, dokud nás Ashley nezastaví.

"Tady jsem kdysi bydlela," řeknu mi a kývne na dost velkej trávník s domkem na stromě.

Cože to?

"Tys bydlela v domku na stromě?"

Zase se na mě usměje tím trpělivým úsměvem. "Ne, bydlela jsem v tomhle domě," kývne na dům vedle toho domku na stromě.

Teda, Spencer.

"A... ha." Přemýšlím, co se snaží říct.

"Madison bydlí tamhle," kývne na dům na druhý straně domku na stromě.

Vykulím oči.

"Vy jste bývaly sousedky?"

Ashley přikývne. "Tohle byl to náš domek na stromě. Táta ho pro nás postavil, když nám byly tři a chtěly jsme místo, kam by nemohli Aiden a Lucky."

Páni.

Páni.

Páni.

Cože to?

"Aiden, Lucky, Madison a ty jste byli kamarádi?" vykviknu nedůvěřivě vysokým hlasem.

Věnuje mi poloviční úsměv, pak vyrazí k domku na stromě a oběhne strom na druhou stranu.

Když ji doženu, přejíždí prsty po nějakých nápisech na stromě. Rychle mi dojde, že jsou to jména.

"Vyrůstali jsme společně, přímo tady. S Madison jsme si byly blízký jako sestry a nakonec jsme si zvykly i na Aidena a Luckyho, protože, však víš, holky kluky nemusejí," trochu se uchechtne.

"Jo," odvětím a snažím se v hlavě přebrat, že spolu všichni kdysi kamarádili.

Mám vtíravý podezření ohledně důvodu, proč se teď nesnášejí.

"Chodily jsme spolu."

"Jo, já vím. Lucky mi říkal, že jste s Aidenem chvilku chodili."

"Ne já a Aiden," řekne a já samozřejmě okamžitě zbystřím pozornost. "No, chodili, ale mluvila jsem o sobě a Madison."

Co prosím?

Myslím, že mám sluchový halucinace z nedostatky čokolády.

Říkala, že chodila s Madison?

"Chodily jsme spolu."

Jo, řekla to.


29 - Spencer a nejdivnější den

Myslím, že to musím zpracovat.

Ashley a Madison?

Šok.

Vím, o co jde.

Jsem ve skrytý kameře?

A pokud jo, kde je sakra televizní štáb?

Začnu se po něm rozhlížet, když se Ashley znova rozmluví a ještě víc to potvrdí.

"Nejsem si úplně jistá, kdy to celý začalo, ale nemyslím, že by bylo fér říct, že to stalo zničeho nic," začne, posadí se pod ten strom a pokyne mi, abych ji následovala.

Myslím, že zůstanu stát.

Jsem takhle tvrdohlavá.

Nebudu sedět pod nějakým Madisoniným a Ashleyiným stromem.

Hnus.

Zřejmě to chápe a po drobným úsměvu na mě netlačí. "Vždycky jsme si byly trochu bližší než kamarádky. Ale víš, jak to chodí. Ozvou se hormony a těla se začnou měnit a začneš si všímat věcí, kterých sis předtím nikdy nevšímala. Věděla jsem, že na Aidena nebo Luckyho jsem se nikdy nedívala tak jako na ni."

Zní to, jako by vyprávěla můj příběh.

Zní to skoro přesně jako já.

S Allie i Ashley.

"Nejdřív to byla jen zábava. Něžný doteky a škádlení, dlouhý pohledy a šeptaný slova, ale pak jsme jeden večer hranice tý zábavy překročily a políbily se. Stalo se to tady nahoře v tom domku na stromě," řekne a vzhlédne k němu a já udělám totéž

Možná když se budu dost soustředit, uvidím, co vidí ona.

Něco mi na tom ale nesedí.

Pokud s Madison chodila a bylo to vzájemný, proč se teď v podstatě nenávidí a proč se Madison chová jako homofob?

To je dost pokrytecký.

"Nakonec ji dostala její máma. Když jsme byly samy, byla skvělá, když jsme byly mezi cizími lidmi, byla v pohodě, ale vždycky jsme samy sebou být nemohly, nebo podle ní nikdy," řekne Ashley najednou trochu zvláštním hlasem.

Konečně se vedle ní posadím, vezmu ji za ruku a propletu naše prsty.

"Takže místo snahy ode mě utekla. A předstírala, že mě nezná, když jsme se potkaly. A když nakonec prasklo, že jsem na holky, zřekla se mě úplně a nakonec se stala tou holkou, kterou je dneska."

Utajovaná homofobní lesbička s heterosexuálními sklony a náchylností vyslovovat špatně svý příjmení.

Všimla jsem si.

"Určitě se asi divíš, proč ti to celý vyprávím, a lhala bych, kdybych ti řekla, že jsem o tom už nějakou dobu nepřemýšlela, ale... Spencer, lidi budou mluvit."

To je mi fuk.

"To je mi-," začnu, ale Ashley mě přeruší jemným stisknutím ruky.

"Vím, že je ti to fuk, ale... já tě fakt miluju, Spencer. Jsem do tebe strašně zamilovaná a fakt tě nechci ztratit."

Ztratit mě?

Co to blábolí?

Jde o Allie? Protože přísahám na... na... osm milionů maxi čokolád, že to je nemožný.

Ať mě Bůh do konce života zakáže sex a odepře mi Ashleyiny polibky, jestli lžu.

A ať Bůh taky zavře Bleska do komory s miliardou Chechtacích Ernieů, pokud nelžu.

"Ashley, přísahám ti," řeknu jí co nejupřímněji dovedu, "já nikam nejdu."

Nevypadá přesvědčeně a teď, když vím, odkud se ta nejistota bere, musím to nějak nepravit.

Chce zpátky svou zábavnou Ashley.

Tu s jiskřícíma očima.

Á, už vím.

Sáhnu do zadní kapsy kalhot a obrátím nad sebou oči v sloup.

Mělo mě to napadnou dřív.

Je to můj nejcennější majetek... no, aspoň dneska.

Má poslední čokoládová tyčinka.

"Abych ti dokázala, jak moc a šíleně jsem do tebe zamilovaná, Ashley Daviesová, nabízím ti na důkaz své hluboké náklonnosti svou poslední čokoládovou tyčinku. Teda nemusíš ji sníst. Vlastně by nebylo od věci, kdyby ses o ni rozdělila," prohlásím a Ashley se na mě usmívá.

"Nejlíp s blondýnama s modrýma očima?" zeptá se a tyčinku se ode mě vezme.

"Blondýnama?" zeptám se.

"Blondýnou," opraví se a ukáže na mě, abych si byla jistá.

Jenom se usměju, jsem ráda, že vidím v jejích očích zpátky tu jiskru.

Rozbalí tyčinku, drží jí v jedný ruce, druhou sáhne k mý a prsty mi krouží pod lani, zatímco přežvykuje.

"Zmínila jsem se, že by bylo vhodný se o ni rozdělit?"

Z nějakýho důvodu se zasměje.

Nepřišlo mi to až tak vtipný.

Nemůžu si pomoct.

Zbožňuju čokoládu.

"Pojď sem, Spencer," zatahá za mě a přiblíží můj obličej k svýmu. Na okamžik se zastaví a pak mě hluboce políbí a nechá mě ochutnat čokoládu a tu intenzivní chuť, kterou jsem poznala jako Ashleyinu.

Teď můžu odpovědět na tu dávnou otázku.

Ashley a čokoláda chutnají mnohem líp než jenom čokoláda.

* * *

V podstatě jsme prolíbaly celý odpoledne.

Společně jsme pro teď postupně mazaly všechny špatný vzpomínky a všechny obavy.

Nejsem hloupá.

Vím, že až to našim řeknu, nebudou hrdě mávat duhovou vlajkou.

Budou vyšilovat... pořádně.

Ale já se Ashley nevzdám.

Nikdy.

Záložní plán: když dojde na nejhorší, utečeme spolu.

Ale kde jsem to byla?

A jo, prolíbaly jsme celý odpoledne, dokud se Blesk nerozhodl, že můj klín je jeho osobní štěněčí pelíšek.

Na to zapomeň, kámo.

Hodně klidně si ho dám z klínu, ale když se otočím zpátky k Ashley, dívá se na mě s jedním pozvednutým obočím.

A jéje.

"Myslela jsem, že jste na sebe dneska hodní," prohlásí a na tváři má dál přísný výraz, ale v očích má patrnej úsměv.

"Nechci mít na sukni psí sliny," bráním se a stydlivě se usměju.

Ashley vybuchne smíchy.

Já vím.

Jsem k popukání.

"Bože, ty jsi v dobrým smyslu úplnej blázen, Carlinová."

To byl kompliment?

"Díky... myslím," odvětím a Ashley se zase rozesměje.

Pak se zapnou zatracený rozstřikovače.

Rychlostí blesku jsem na nohách a s ječením běžím mimo dosah jejich trysek.

Nechci vypadat jako zmoklá krysa, a pokud byste potřebovali odpovídající obrázek, stačí se teď podívat na Bleska.

"Pojď," řekne mi Ashley, zatáhne mě za ruku a vede nás zpátky k autu,

Jedeme ke mně domů, protože musím být doma na večeři.

To dám.

Ale jenom kvůli tomu čokoládovýmu dortu.

* * *

"Konečně jste tady. Díkybohu," pronese Lucky a zatáhne mě do domu.

Co tady proboha dělá?

"Co tady proboha děláš?"

S pohledem na Ash se zhluboka nadechne a pak spustí, rychle a po luckyovsku, což znamená, že hodně gestikuluje rukama. "Tvá máma je cvok, Spencer, a narazila v obchodě na mou mámu a pozvala ji na večeři a moje máma naštěstí nezmínila nic o mý teplosti a lásce k Shirley McClainový. Pak si tvá šílená máma hrála na dohazovačku v kostele a pozvala Duarteovy i Dennisonovi v naději, že se všichni seznámíme, než začne škola. A jelikož Glen chodí s Ashley, samozřejmě pozvala jejího tátu, takže je to večeře zahrnující Aidena s rodiči, Madison s jejími, mě s mými, Ashley s jejím tátou a samozřejmě tvou rodinu, Spencer."

Tři.

Dva.

Jedna.

"Padám odsud," prohlásím, otočím se a vyrazím zpátky ke dveřím. Tady v žádným případě nezůstanu.

Ale než ke dveřím dojdu, ozve se: "Nazdar, Spencer. Kam jdeš?"

Proboha.

Ten hlas znám.

Ani se nemusím podívat, abych věděla, kdo to je.

Ashleyin výraz je víc než výmluvnej.

"Vím, že neodcházíš," řekne Allie a s úšklebkem k nám dojde. "Je to už dlouho, co tě naši viděli. A pořád mi přijde, že máme co dohánět."

Je to oficiální.

Bůh mě nenávidí.

"Večeře bude za chvilku, děti," vykoukne odněkud mámina hlava. "Výborně, konečně jsi doma, Spencer. Co kdybyste se šly s Ashley převléct a přichystat se na večeři?"

Přikývnu.

Ashley... ji nejspíš neslyšela. Má moc práce s probodávání Allie pohledem.

Fakt doufám, že večeře neskončí jídlovou bitvou.


29B

Jsme u mě v pokoji.

Ashley se na mě odmítá podívat.

Mrzutá sedí na mý posteli a hladí Bleska, kterýho má na klíně... a tím pádem na mý posteli.

Pro tentokrát to však nechám být, ale jenom proto, že můj miláček tu útěchu potřebuje.

Konečně jsem v něčem vhodným k večeři a Ashley se taky převlékla, oblékla si jedno z mých triček a khaki kalhot.

Hlavou mi bleskne myšlenka, že vypadáme jako dvojčata, ale nemůžu si to plně vychutnat, protože jsem ohledně dnešního večera jako na trní.

Dojdu k posteli a přidřepnu si před Ashley, dám jí ruce na kolena, podívám se jí do tváře a snažím se jí pohlédnout do sklopených očí.

"Proč se mračíš?"

"Nemračím se," mračí se.

Potlačím obrácení očí v sloup.

"Fajn, vím, že se na mě nezlobíš. Za tu večeři nemůžu, víš?"

"Já to vím, Spencer. To jenom... fakt tu holku nemůžu vystát," vzdychne.

Přikývnu na souhlas. Jo, Allie je v poslední době trochu na zabití.

Je kyselý hrozny samy.

"Vím, že mě máš ráda a že mě miluješ, ale, nevím.. asi mě to štve, protože byla tvá první a je to tak... nedořešený," zamumlá a můžu dodat, že nejistě.

Asi trochu chápu, odkud se to bere. Od Allie jsem utekla, protože jsem ji měla ráda, ale nikdy jsme to neuzavřely, prostě se odstěhovala a ta kapitola zůstala nedokončená, jak se tak říká.

"To je sice možná pravda, ale musíš vědět, že mezi náma nic není. Jo, je tu hodně "co kdyby". Kdo ví, co by se stalo, kdybych tě potkala až po začátku školy a až jsem znova narazila na Allie? To neví nikdo. A o to jde. Nestalo se to. Stalo se to, že mě napadl šílenej pes jedný nádherný holky a já, která se ráda trestá, s tou holkou začala chodit," řeknu a tentokrát si vysloužím úsměv.

"Od kdy ty utěšuješ mě?" zeptá se a oči nechá na mně.

"Myslím, že to funguje oboustranně," odvětím lehkým tónem a cítím se trochu líp. "Byly jsme si souzený, Ashley, a nejsi jenom náhradnice, protože jsem se nedala dohromady s ní. Jsi má spřízněná duše."

"Bylo to napsaný ve hvězdách," zamyslí se a projíždí mi prsty vlasy. Pak se zvedne a něžně mě přitom zvedne. "Děkuju," řekne mi trochu roztřeseným hlasem.

Letmo ji jednou líbnu, pak podruhý a potřetí se necháme trochu unést, až se ozve nesmělý zaklepání na dveře.

"Pojďte, Spence. Máma je hotová," prohlásí Glenův hlas tlumenej dřevem dveří.

Šťouchnu to Ashley. "Konečně se naučil klepat."

* * *

Je ticho.

Mrtvolný ticho.

Máma a táta jsou v kuchyni a chystají se přinést jídlo a my ostatní sedíme kolem stolu a díváme se... teda spíš zíráme, pošilháváme a ušklíbáme se na sebe.

Úžasnej večírek, mami.

Trochu humoru do toho vnáší Luckyho máma, která se mu čerstvě olíznutým kapesníkem snaží utřít z tváře neexistující šmouhu.

Lucky působí k popukání, jak se jí snaží chvilku bránit, až se nakonec rozhodne ji nechat udělat svý.

Ashley je propichovány pohledy Allie i Madison a samozřejmě jim to oplácí. Já, jak jinak, je taky častuju vražednými pohledy, víc Madison, ale nevím proč. Glen považuje za strašně zajímavou svou vidličku a Aiden je prostě... Aiden.

Začínám si myslet, že bych si s ním možná neměla dělat až takový starosti.

Zdá se být dost mimo.

Rodiče samozřejmě nemají o ničem páru a jsou rozesetý mezi nás, takže já se mačkám mezi Luckym a Ashley, která sedí vedle Glena, pak je její táta, Madisonina máma a táta, pak Madison, pak Aiden a jeho rodiče, pak prázdný židle mých rodičů, pak Allieini rodiče a Allie a pak Luckyho táta a máma.

"Omlouvám se. Ale znáte dámy, že?" vpluje do jídelny táta s dvěma mísami s jídlem. "Vše musí být dokonalé."

Dostane se mu pár uchechtnutí a za pár okamžiků je všechno na stole a je toho požehnaně.

Máma se překonala.

Jakmile je všechno na svým místě a všichni mají nalitý skleničky, naštěstí ne alkoholem, vezmeme se za ruce k modlitbě, kterou říká moje máma.

Zatímco se máma modlí, přejedu palcem po Ashleyině ruce a pootevřu jedno oko, abych viděla její reakci.

Usmívá se.

"Ámen," zakončí to máma.

"Ámen," zopakujeme my ostatní a pak se (konečně) pustíme do jídla.

Když během následujících pár minut slyším jenom cinkání stříbrných příborů o talíře, oddechnu si. Možná, že budou všichni natolik ponoření do jídla, že se obejdeme bez konverzace.

"Je to báječné, Paulo," ozve se Ashleyin táta, kterej si pochutnává na dušeným mase s brokolicí.

Brokolice.

Naberu si kus na vidličku a nenápadně ji hodím pod stůl.

Ať ji sežere Blesk.

"Děkuju, Raife, a musím říct, že s Artem jsme vaši velcí fanoušci."

"Vážně? Ash se mi nezmínila," podívá se na ni.

"Nepřišla na to, ehm, řeč."

To máma nelže. Naši a Ash spolu moc nemluví.

"To je zvláštní. Já slyším jen o Spencer," odvětí Raife a mrkne mým směrem.

Ashley se zazubí do talíře a já nedokážu potlačit ruměnec, kterej mi zaplaví tváře.

"Spencer tohle a Spencer tamto. Je ohledně té holky jako ohraná deska," dokončí a hravě si hodí do pusy kus krůtího masa.

"Jo. Jsou velké kamarádky," začne trochu nesvá máma, ale ustojí to. "Proto jsme si říkali, že je tahle malá večeře dobrý nápad. Už bylo na čase."

Ashley přestane žvýkat.

"To bych řekl," souhlasí Ashleyin táta.

Upustím vidličku.

"Chodí spolu už dva měsíce."

Vytřeštím oči.

"Zdá se to déle."

Lucky se zakucká a jeho máma ho bouchne do zad.

"Jo, jsou tak roztomilý pár," dodá můj táta. "Náš Glen a vaše Ashley."

Myslím, že tohle nikdo nečekal, zvlášť ne Ashleyin táta.

Odmlčí se a vykuleně se podívá na nás.

Nevím, co mu Ashley říká očima, ale jestli funguje můj vyděšenej výraz, bude hrát s námi.

Otočí se zpátky k našich. "Stoprocentně souhlasím."

Nikdy jste neviděli nikoho, komu se víc ulevilo, než mě v tom okamžiku, zatímco padnu zpátky do židle.

Už mě přešla chuť.

* * *

Nevím, proč nás Madison, Aiden nebo Allie nepráskli, ale je mi to v podstatě fuk.

Lhaní je na nic.

A lhaní o Ashley je na nic ještě víc.

Asi proto jsem za domem a sedím na zahradní houpačce... s Bleskem.

Já vím, já vím, ale dokáže mi zlepšit náladu, jasný?

"Tady jsi," uslyším něčí hlas, mužský hlas.

Je to Ashleyin táta.

Co nejvíc se narovnám a otřu si mokré tváře.

"Ashley tě hledá," řekne mi a posadí se vedle mě.

Přikývnu a určitě vypadám děsně. "Potřebovala jsem na vzduch."

"To chápu," řekne a mírně vzdychne. "Homofobie tam je dusivá."

Jindy bych se uchechtla, ale je to příliš pravdivý, aby to bylo vtipný. "Nevím, co mám dělat. Vím, že jim to nemůžu říct. To by pro mě i Ashley byla katastrofa. Ale nesnáším lhaní o ní a našem vztahu. Je to, jako bych byla uvězněná mezi kamenem... a dalším kamenem."

Trochu se zasměje, hodí kolem mě ruku a přitiskne mě k sobě. "Neexistuje správný řešení, Spencer. A nebudu ti lhát, tak i tak dojde někdo k úhoně. Ty se ale musíš rozhodnout, jestli chceš, aby tě lidi přijímali takovou, jaká nejsi, nebo nepřijímali, jaká jsi. V hudebním průmyslu, kterej je, jakej je, se s tím potýkám každej den."

"A co děláte?" zeptám se ho.

"Řídím se svým srdcem."

Je to ta nejvíc klišovitá a pitomá věc, co jsem kdy slyšela. Kdyby to jen bylo tak jednoduchý... ale možná, že je.

"Ty se jen musíš řídit svým," dodá a znova mi sevře rameno.

Otevřou se zadní dveře a ven vyjde mý srdce a ustaranej výraz jí z tváře okamžitě zmizí.

"Nechám vás o samotě," vstane pan Davies. "Ale, děvčata, to jste vážně nedokázaly najít nikoho lepšího než toho Glena? No tak."

"Měj se, tati," usměje se Ashley a hravě do něj strčí. Pak se posadí vedle mě na houpačku a vezme mě za ruku.

Blesk usnul a já zvažuju, jestli ho mám či nemám vzbudit a) zařváním mu do ucha, nebo b) vylít na něj sklenici vody.

Za chvilku se rozhodnu.

"Tvá máma chce, abych se přihlásila do sboru."

Z toho nečekanýho prohlášení vybuchnu smíchy.

"To jako vážně?" zeptám se a Ash jenom přikývne s úsměvem v očích i ve zbytku tváře.

"Nějak zjistila, že umím zpívat, a chce, abych se okamžitě přihlásila. Řekla jsem jí, že to promyslím."

"Panebože. Je úplně mimo, ale od kostela by ses měla držet dál."

"Myslím, že bych to měla udělat," odvětí a teď se na ni dívám, jako kdyby jí právě vyrostla brada Jay Lena.

"Proč bys to proboha dělala?"

"No, mám trochu slabost pro dceru tvý mámy, a pokud s ní chci někdy být, budu si muset předcházet rodinu."

"I když jsem to omezení homofobní blázni?" zeptám se jí škádlivě, ale Ashley vypadá při odpovědi úplně vážně.

"I tak."

Polknu.

"Hele, Ashley... je tu něco, co fakt musím udělat. Musím to našim říct. Nebudu se snažit předstírat, že vím, co se stane, protože to nevím. Máma může zareagovat všelijak, může křičet, může se složit. Ale vím, že tě miluju a už nechci dál muset předstírat, že ne."

Jsem překvapená, že jsem to ze sebe dostala, aniž bych zněla jako trubka, ale určitě jako trubka vypadám vzhledem k tomu, jak se na mě Ashley dívá.

"Co je?" zeptám se ostýchavě a volnou rukou si dám vlasy z tváře.

"Tak moc tě miluju, Spencer. Vážně... vážně nemáš ponětí," řekne mi hlasem plným emocí a já musím polknout, aby můj nezněl tak roztřeseně, jak se cítím.

"Myslím, že mám," dokážu zaskřehotat a Ash mě najednou políbí, klouže rty po mých způsobem, kterej znám, ale nikdy mě neomrzí.

Polibek začne být o dost vášnivější, rychle zapomínáme, kde jsme, až uslyším něčí nezaměnitelný odkašlání.

"Co se to tu proboha děje?" ozve se.

Je to mámin hlas.

No, bylo to fajn, dokud to trvalo.


30 - Spencer a odhodlání

Nemám ráda popkorn.

Nikdy jsem ho moc nemusela.

Nemá skutečnou chuť a vždycky mi mezi zuby uvíznou kousky kukuřičných jader.

Jo, je to tak.

Popkorn moc nemusím.

...

...nebo takovýhle chvíle.

Slyším, vidím a všechno cítím.

Pořád na sobě cítím lehkou váhu Ashley. Sedí obkročmo na houpačce, stehna má podél mých, ruce má na mých tvářích a neochotně ode mě odtrhne rty.

Nedaleko slyším Bleska, kterej pobíhá po zahradě, nejspíš honí nějakýho brouka. V poslední době je jima divně posedlej.

A vidím, jak na verandě mý mámě exploduje hlava.

Fajn, to poslední jsem si jenom představila. Ačkoli to můžu být pravda.

"Okamžitě z mé dcery slez," pokračuje drsným hlasem.

Jakmile ze mě Ashley sleze a já se narovnám, zvednu oči na siluetu mojí... mojí... Luckyho?

"Ty parchan-"

Nedořekla jsem to, protože jsem superrychle překonala těch sedm kroků k verandě.

A tam teď jsem, momentálně sedím na Luckym a za nesouvislých vzlyků a slz ho buším do hrudi.

Jo, fakt mě vyděsil.

"Ash-," snaží se říct, zatímco si chrání obličej. "Ashley, dostaň ji ze mě."

"Proč bych měla?" čertí se Ashley, ale stejně mě zvedne a skoro bezděky kolem mě dá ruce. "To bylo hnusný, Lucky."

"Já vím. Já vím," odvětí Lucky a opráší se. "Ale... je v tom ponaučení."

"Jaký?" vyštěknu. "Že jsi debil?"

Vypadá mou hrubostí trochu zaskočenej a viditelně sebou cukne.

Když opět promluví, hlas má mnohem jemnější. "Ne. Že byste fakt měly být opatrnější. Mohl sem přijít kdokoliv a vidět vás. Pak co?"

Sakra práce. Má pravdu.

Proč má vždycky pravdo?

Ale pořád jsem na něj naštvaná.

"Nezlob se na mě, Spencilicious. Bylo to pro tvý dobro," zazubí se a opět má hravej výraz. Natáhne ruce. "Obejmi mě."

Taky se zazubím, vykročím do jeho náručí a na poslední chvíli svěsím ruku a dám mu ránu do břicha. "Už to nikdy nedělej," dostanu skrz zatnutý zuby, zatímco kolem něj projdu, a pak se zářivě usměju.

"Kdo se těší na dezert?" zeptám se ležérně, otevřu zadní dveře a kývnu na Ashley, aby šla za mnou.

Poslechne mě a celou cestu skrývá úsměv.

* * *

"Kde je čokoládovej dort?" zeptám se, zatímco táta přede mě položí talířek s něčím oranžovým a čtvercovým s bílou polevou.

"Tvá matka čokoládový dort zamítla," odpoví.

Cože?

"A jelikož dnes večer zkoušíme samé nové věci," pokračuje.

COŽE?

"Máme mrkvový dort," dokončí.

COŽE?!

"Klid, Spencer," slyším Ashley zašeptat mi do ucha a uvolním sevření příborovýho nože.

Tohle si někdo vypije.

"Takže," začne má ďábelská matka a pustí si do tý oranžový buchty. "Snad budete mít nějaké společné předměty. Paní Duartová mi říkala, že Madison je hlavní roztleskávačka, Spence. Není to skvělé?"

"Ehm, asi jo," vykviknu, nesnáším být středem pozornosti.

"V Ohiu bývala v týmu," zašeptá máma a spiklenecky šťouchne ramenem do ramene paní Duarteový, která jenom úsečně přikývne a pořád sleduje mou Ashley.

Kdybych nevěděla svý, během dvou vteřin bych po ní skočila.

"To je výborné, paní Carlinová," ozve se Madison a probodne mě pohledem. "Ale pokud se Spencer chce přidat k týmu, musím samozřejmě na konkurz."

"Nechci do toho zatracenýho týmu. Aspoň ne tvýho," nedám se.

"Spencer," zalapá máma po dechu.

"Jasně. Myslela jsem si to. Už v jednom týmu jsi," odvětím Madison jízlivě a zvedne na mě jedno obočí.

Jak se opovažuje?

A má oranžová buchta letí vzduchem.

Poslední, co vidím, než vyrazím do svýho pokoje, je Madison, která si utírá ubrouskem z očí co nejvíc bílý polevy.

Tohle by se rozhodně nestalo, kdyby mi dali čokoládu.

* * *

"Ehm, Spence," uslyším necelých pět sekund po té, co jsem si lehla na postel, Ashleyin opatrnej hlas. Trochu víc pootevře dveře a vklouzne dovnitř, Blesk cupitá vedle ní.

Poklepu na postel, aby si ke mně vyskočil.

Zato může moje nízká hladina kakaa.

"Myslím, že tvá máma je fakt naštvaná," prohlásí Ashley, posadí se vedle mě a ukazováčkem mi přejíždí po obočí.

"Já myslím, že by se Madison měla nechat ufouknout zadek," zamumlám se zamračením.

"No, pokud tě to utěší, zítra asi bude mít ve škole na obličeji oranžový skvrny," odvětí Ashley a lehne si vedle mě do stejný pozice.

V duchu se usměju, navenek se pořád cítím pod psa.

Už to fakt musím udělat. Pro vlastní duševní zdraví.

"Jen mi řekni kdy, Spencer. Budu tady."

Neotevřu oči. "Uděláš to se mnou?"

"Ty a já, Spence," zašeptá a vezme mě za ruku. Přitulím se k ní a položím si hlavu na její rameno. "Jen ty a já. Vždy."

"Vždy?"

"A navždy."


30B

Po tom incidentu s buchtou se máma zbavila hostů dost rychle. Ale pokud chcete znát můj názor, odešli kvůli tomu, že nechtěli být nucený jíst tu nechutnost.

Jak by proboha mohl někdo chtít dobrovolně jíst buchtu obsahující zeleninu?

Brokolicový dortíky, řepová zmrzlina a květákový koláčky nejsou má představa jedlýho jídla.

Blé.

"Nech to být, Spencer."

To je Ashley. Zapomněla jsem se zmínit, že z hostů byla jediná, kdo mohl zůstat? Byla to poslední prázdninová noc, a když jsme spojily naše smutný pohledy, máma nemohla odolat, když jsem ji poprosila, aby u nás mohla Ashley ještě jednou přespat. Jasně, mohly jsme jenom spát, ale to nevadilo. Jenom jsem jí chtěla být nablízku.

"Musí být ten tvůj podvraťák v mý posteli?"

Ashley se na mě podívá. "Jsi hrozně bipolární, fakt," prohlásí, zaleze si pod deku a přikryje se. Já jí deku zase odhrnu.

"Co blbneš?" zeptá se mě a znova se pro deku natáhne.

"Nepřikrývej se. Ano?" je vše, co jí se svým nejlepší úsměvem řeknu.

Neměla jsem dezert. Zasloužím si se aspoň kochat očima.

"Tak fajn, Spence, tohle je divný, na co se díváš?" zeptá se mě a očima pátrá po svým těle, otáčí se a kroutí se a napínají se jí břišní svaly a ohýbají nohy.

Bože.

"Ashley?"

"Jo?"

"Miluju tě," řeknu.

Její tvář doslova roztaje v úsměv. Ten s tím nakrabatělým nosem.

"Taky tě miluju, Spence."

KLEP KLEP

"Dvacek babek, že je to máma," řeknu a rychle se od Ashley otočím, protože nemám nejmenší pochyby, že bych ji políbila, kdybych počkala byť další vteřinu.

Jsem hrozně nadržená.

"Zdravím, děvčata."

"Zdravím, paní C."

"Matko."

Máma vzdychne. "Spencer, myslela jsem, že přivítáš změnu."

"Mýlila ses, matko," odvětím s pohledem do stropu.

Máma i Ashley se uchechtnou. "Máš vše nachystané na zítra do školy, Ashley?"

"Jistě, paní C."

"To je dobře," odvětí máma a trochu se houpá na lodičkách. "Bude to pro vás výjimečný rok."

O tom nepochybuju.

"A nejdůležitější rok. Na tyhle známky hledí na vysokých."

"Jo," přikývne souhlasně Ashley.

Já pořád upírám oči na strop... pak skoro selžu, když najednou ucítím na stehně Ashleyinu ruku.

Díkybohu za deky.

"Takže se musíte soustředit, děvčata." Ashleyina ruka se posune o pár centimetrů výš. "Na učení."

"Mmmhmm," zamumlám. Nenápadně bych pohnula rukama, ale zasunout je teď po deku, když na mě máma vidí, by vypadalo hodně divně.

"Nenechat vaše kluky, aby vám zabírali příliš času."

Málem vyprsknu smíchy a nedokážu skrýt v hlase pobavení. "Já, ehm, nemyslím, že to bude problém, mami."

Ashley mě následně štípne do zadku a já se musím hodně snažit, abych se neusmála.

"Máš sex, Spence?"

...

...

CO?!

"Co?!" vykviknu.

"Ptám se jen proto, že ten Lucky se zdá být hodně zkušený a ty se poslední dobou chováš... jinak."

"Mami," vyjeknu zděšeně. Tenhle rozhovor rozhodně vést nechci. "Ne, nemám sex... s Luckym."

Sakra. Proč jsem to řekla?

"Jak to myslíš 's Luckym'? Ty spíš s někým jiným?" rychle se zeptá a já mám určitě obličej rudej jako malinu.

"Mami-"

"Protože jestli s někým spíš, Spencer, musíme hodně věcí probrat. Ochranu, antikoncepci-"

"Brzdi, matko," zvednu ruku a máma zmlkne. Teď mám nějakej čas na přemýšlení, byť jsou to jen sekundy, o tom, co říct, abych odsud mámu dostala, relativně nezraněnou, a ochránila svou Ashley, protože i já vím, že popření nás... znovu, by jí ublížilo. "Mami, v nejbližší době se nechystám spát s žádnýma nechutnýma klukama," zatvářím se znechuceně ve stylu malý holky.

Zabere to.

"To je dobře," vydechne máma a tělo se jí prakticky svěsí úlevou. "No, já jdu tedy na kutě. Dobrou noc, děvčata."

"Dobrou noc, paní C," ozve se za mnou Ashleyin strojenej hlas.

"Dobrou, bláznivá paní," dodám a čistě pro ni se usměju.

Konečně odejde, zavře dveře a já se v obavách otočím k Ashley, protože když dávala mámě dobrou noc, zněla hodně divně, ale když spatřím její obličej, vidím, že se usmívá.

"Nemůžu ověřit, žes to řekla."

"Co? Je to pravda," pokrčím rameny a zazubím se. Ashley mi dá ruce kolem trupu a přitáhne se mě blíž k sobě. Položím si hlavu na polštář, levou ruku dám pod Ashley a pravou jí odhrnu pár nezbedných kadeří z obličeje.

"A proč se v nejbližší době nechystáš spát s žádnýma, cituju, 'nechutnýma klukama'?" zeptá se mě se samolibým úšklebkem.

"Kluci mě nezajímají," přiznám ležérně. Prsty posunu níž a začnu ji hladit po tváři. "Vy, slečno Daviesová, jste jediný člověk, který mě zajímá, a pro případ, že jste jsi nevšimla, jste rozhodně dívka."

Její pohled zjihne z hravýho do láskyplnýho, rozkošně se na mě usměje a přiblíží obličej k mýmu.

Zastavím jí položením prstů na rty a ona otevře oči a věnuje mi zmatenej pohled. "Jestli tě začnu líbat, nebudu schopná přestat."

Její výraz přejde v samolibej. "Kdo řekl něco o přestávání?" řekne, nakloní se ke mně a zmocní se svými rty mých.

Bleskovi se asi dostane volného představení.

* * *

Jsou dvě ráno.

Měla bych být odpadlá, utahaná a úplně vyřízená, ale nedokážu vypnout mozek.

Nemůžu spát.

Něco musím udělat.

Podívám se na Ashley, zvednu ruce k jejímu obličeji a jemně přejíždím prsty její rysy.

Vzbudí se, když se dostanu k jejím rtům.

"Ahoj," zamumlá rozespale a opakovaně zamrká.

"Ahoj," odvětím s jemným úsměvem na rtech.

"Co se děje?" zeptám se mě s ustaranou vráskou na čele. Nakloním se a letmým polibkem ji uhladím.

"Nic se neděje," řeknu jí tiše.

"Tak proč jsi vzhůru?" zeptá se mě, v očích má patrnej zmatek, i když se usmívá.

"Zítra jí to řeknu, Ashley. Potřebuju to udělat. Musím to udělat. Chci, aby věděla, jak jsi dokonalá, jak moc tě miluju," prohlásím tichým, ale vážným hlasem.

"To nemusíš, Spencer," řekne mi a trochu se posadí.

"Já vím," přikývnu a stáhnu ji zpátky. "Vím to. Ale chci to udělat. Zítra jí to řeknu. Uvidíš. A bude to v pořádku," ujistím ji, ale sama tomu moc nevěřím. Ale Ashley na mě netlačí.

Drobně se na mě usměje, přitáhne si mě do náručí a dá mi pusu na vršek hlavy. "Jo, budeme v pořádku."

* * *

"Vstávat a cvičit... děvčata."

Vylítnu rychleji než-

"Au!"

Rychle mrkám, abych zaostřila postavu ve dveřích. Moje máma se v nepřirozeným stoji drží rámu dveří, zatímco Blesk útočí na její chlupatý pantofle.

Chlupatý pantofle nemá rád.

"Bleskulesi Aloiciousi," uslyším za sebou Ashleyin rozespale nakřáplej hlas. "Okamžitě toho nech."

Blesk sklopí uši, pustí máminu pantofel a se zakňučením se schová pod můj stůl.

"Promiňte mi to, paní Carlinová," řekne Ashley nesměle a pořád probodává svýho psa pohledem.

Máma pořád rychle dýchá a s rukou na hrudi obezřetně pozoruje toho trpasličího špice. "To je v pořádku, Ashley. Měly byste se nachystat, abyste se před školou stihly nasnídat."

Pomalu vycouvá u pokoje, a jakmile je konečně pryč, rozesměju se jako blázen. Ashley se vyškrábe z postele, chytne Bleska, pevným hlasem mu vyhubuje, že byl 'zlobivej pejsek' a pak se podívá na mě.

"Nepovzbuzuj ho, Spencer."

"To bylo boží," sotva ze sebe dokážu dostat, než se zase rozesměju. "Máma vypadala, že je jí do breku."

"To jí asi bylo," odvětí Ashley a lehne si zpátky do postele. Rukama mi projede rozcuchaný vlasy. "Nejspíš bychom se měly nachystat."

"Jo," souhlasím a pořád se trochu chechtám. "Sprcha?" zeptám se a začnu se poťouchle usmívat.

"Neřekla bych, že je to dobrej nápad, Spencer," zkusí se přít, ale já ji prostě chytnu za ruku a zvednu ji z postele.

"Budu hodná, slibuju," usměju se. "A... pokud nás někdo přistihne, prostě řekneme, že šetříme vodou."

* * *

Po kratší sprše než jsem měla v úmyslu (Glen vyplýtval všechnu teplou vodu) a menším zdržení v mým pokoji (Ashley nemohla najít svou podprsenku... zajímalo by mě proč) jsme sešly do kuchyně a teď zažíváme stejnou rutinu, jakou jsem milionkrát prošla v Ohiu.

Táta čte noviny a mluví o zajímavých kurzech. Máma háže na talíř slaninu a Glen pije pomerančovej džus s krabice.

Á, vzpomínky.

Ashley ho píchne do břicha a Glen málem vyprskne džus nosem. V odpověď jí sevře v medvědím objetí, dokud se nevzdá. Je to úplně nevinný, ale to, jak nad nima máma slintá, to dělá mnohem nemravnější, než to je.

"Podívej na ně, Arthure," šťouchne ho, zatímco mu do hrníčku nalívá kafe. "Nejsou roztomilí?"

"Jsou hrozně roztomilí," souhlasí táta a široce se na ně usměje.

Glen a Ashley se od sebe rychle odtrhnou a oba se na mě provinile podívají. Normálně by mi to vadilo, ale táta udělal lívance s kousky čokolády.

Můžou pokračovat.

"Pojďte se najíst, hrdličky. Na to budete mít spoustu času později," řekne máma a vysune jim dvě židle.

Glen a Ashley se při cestě ke stolu snaží skrýt úsměvy a pořád do sebe navzájem dloubají.

"Už máte rozvrhy?" zeptá se táta.

"Jo," zamumlám s plnou pusou lívanců. "S Ash áme polu tyři předěty."

"Nemluv s plnou pusou, Spencer," napomene mě máma a já sleduju, jak se Ashley snaží za sklenicí pomerančovýho džusu skrýt úsměv.

Nezájem.

Nebyla bych takováhle, kdyby mě někdo včera večer nepřipravil o zákusek.

To se stane, když nemám dostatečnej přísun čokolády.

"Ale je to dobře," pokračuje máma. "Nebudeš mít takový problém se zapadnutím."

"Ebudu. Ne s Ashley po oku," odvětím upřímným hlasem.

Ashley zjihnou oči, roztomile se na mě usměje a začíná se jí krabatět nos.

Sakra.

Proč jsem to udělala?

Glen si musel všimnout, v jakým pohledu jsme se s Ashley ztratily, protože se zvedne od stolu se slovy, že musíme jít.

* * *

Vcukuletu jsme všichni v Ashleyině autě a čekáme na příchod Luckyho, abychom mohli vysadit Bleska, než vyrazíme do školy.

"...a musíte přestat s tím divným zíráním," prohlásí Glen a kouše sušený hovězí. "Máma a táta sice mají dlouhý vedení, ale úplně pitomý nejsou. Jednou jim to určitě docvakne."

"No, po dnešku už to bude jedno," řeknu mu a zářivě se usměju na Ashley.

Odpoví mi stejným úsměvem.

"Co tím myslíš?" zeptá se Glen duchem nepřítomně. Je ponořenej do přetahovací války o to sušený hovězí. Blesk musel mít trochu hlad.

"Řeknu jim to... o Ash a mně... dneska večer."

Glen nechá hovězí hovězím.

"Zbláznila ses?! Tátu a mámu klepne," skoro zaječí, což je dost vtipný... nebo by bylo, kdybych z něj nevyšilovala.

"Glene," vykviknu.

"Spencer," odvětí.

"Lidi," přidá se Ashley a oba nás přísným pohledem umlčí. "Nekřičte. Vaši nás můžou slyšet."

Jasně.

"Díky za podporu, Glene," zabručím, překřížím si ruce na hrudi a probodnu ho pohledem.

Nemůžu svýho staršího bráchu vystát.

"Co?" vykvikne. "Vždyť tě podporuju. Jenom říkám, jak to je. Víš, že budou vyšilovat."

"To je mi fuk. Stejně jim to řeknu."

"Fajn, ale nedělej si moc velký naděje. Je tu možnost, že tě vydědí, teda nás, až jim to řekneme."

Zamračím se ještě víc. Glen je takovej pitomec. Mysleli byste, že bude trochu optimi-

"Řekneme?" zeptám se a otočím se na něj pořád se svraštělým obočím.

"No, jo," odvětím a sklopí zrak na sedadlo. "Přece si nemyslíš, že bych tě nechal říct jim něco takhle důležitýho samotnou."

Málem kopnu Ashley do obličeje, jak přeskočím sedadlo, abych ho objela, a Blesk byl dost chytrej, aby včas vyskočil na sedadlo.

"Děkuju," sotva ze sebe dokážu dostat a hlas mám přiškrcenej slzami.

"Nemáš za co, Spence," oplatí mi objetí.

Zbožňuju svýho staršího bráchu.


31 - Spencer a první školní den

"Zatím, nuly," řekne Glen, přehoupne nohy přes dveře kabrioletu a málem mě u toho připraví o hlavu.

Ashley se uchehtne mýmu vyděšenýmu výrazu a pak za ním hravě zavolá: "Ty nuly tě právě svezly."

Jenom pokrčí rameny a se zazubením odejde.

Lucky se chystá vystoupit z auta, ale rychle ho stáhnu zpátky. "Počkej. Musíme si promluvit."

Chytne se za břicho. "S napodobování hlasů jsem už skončil, Spencer."

Zasměju se a pak se při tý vzpomínce zamračím. "O tom jsem nemluvila."

"Aha."

"Chceme s tebou něco probrat," promluví Ashley a vezme mě za ruku.

Okamžitě mi klesne krevní tlak.

"Aha, dobře," uvolní se trochu Lucky. "Jen do mě."

S radostí.

"Spencer," chytne mě Ashley kolem pasu a stáhne mě zpátky na mý sedadlo. "Jsi hodně impulzivní, víš to?"

"To říká holka, která mě poprvý políbila úplně zčistajasna."

"Vědělas, že to přijde," usměje se a mě zrudnou uši. "Ale tys nebyla o nic lepší. Vyskočit, vzít nohy na ramena a zlomit si při tom prst na noze."

"Už srostl," nepřítomně zamumlám s pohledem na svůj kdysi poraněnej doplněk hovící si v sandálu. "Aspoň jsem neskočila do sprchy se svou hetero kamarádkou."

"To jsem udělala kdy?" zeptá se se svraštělým obličejem.

"Možná se mi to zdálo," odvětím nepřítomně a pak se zase vzpamatuju. "O to nejde."

"Tak o co jde?" nenechá to být a já pokrčím rameny.

"Nevzpomínám si," odpovím s tvrdým výrazem, ale po dvou sekundách se obě široce usmějeme.

Lucky obrátí oči v sloup a já po něm hodím brčko ze Starbucks.

Pohybuješ se na tenkým ledě, kámo.

"Spencerrr."

Zvednu ruku. "Zasloužíš si to."

"Můžete mi už říct, co mi chcete povědět? Začínám se nudit. A víte, co to znamená, začínám heterovatět."

Tentokrát se zasmějeme.

"Fajn, to kecám. Ale no tak, ven s tím. Ne... počkat, nic neříkejte. Vím, o co jde," řekne a hodně vážně se na nás podívá. "Budete se brát."

Ashley ho se smíchem bouchne do ruky a já... jen celá zčervenám.

Právě jsem si během 2,4 sekundy představila, jak mě Ashley žádá o ruku, bereme se a teď si přehrávám líbánky...

"Sklapni," zabručí Ashley na stále se smějícího Luckyho.

...znovu...

"Věděl jsem, že se potrefená husa ozve, Ashley," chechtá se Lucky a drží se za břicho.

...a znovu...

"Proč si myslíš, že by Spencer nepožádala mě?" zeptá se a zvedne mým směrem jedno obočí.

...a znovu...

"Protože ty jsi ve vašem vztahu chlap," odvětí Lucky věcně.

...a znovu.

Páni.

O čem se to bavíme?

Á, jasně.

"Sklapni, Luciane," častuju ho dobíravě přísným pohledem. "Snažíme se ti říct něco důležitýho." Konečně zmlkne a Ashley na mě jednou kývne, abych pokračovala. "No, myslím, že je čas... je čas, abych řekla našim o sobě a Ashley pravdu."

Lucky celých asi pět sekund mlčí.

Nejdelším pět sekund mýho života.

"Tak kdy to uděláme?" zeptá se a nic víc.

Mám štěstí na úžasný přátele.

"Půjdeš s námi?" zeptá se Ashley.

"Jako bych nechal svý dvě nejoblíbenější holky na holičkách," hodí nám ruku kolem ramen a obě si nás s ní přitáhne do jednoručního objetí, přičemž se dostanu nebezpečně blízko jeho podpaží. "Kromě toho byste pro mě udělaly to samý."

"Rozhodně," potvrdí Ashley s pohledem na mě.

Eh.

"Spencer," lehce mě napomene a já jí věnuju ostýchavej úsměv. "Chystala jsem se souhlasit."

"Fajn, no, vzhledem k tomu, že máme před začátkem vyučování ještě chvíli času, chceš si to vyzkoušet?" zeptá se mě, pustí nás a na zadním sedadle se ukázkově narovná. "Já budu pan C a Ash může být tvá máma."

Sleduju, jak si překříží nohy líp, než bych já i v nejlepší formě kdy dokázala.

"Fakt chceš být můj táta?" zeptám se ho škádlivě.

"O takových věcech nežertuj, Spencer. Samozřejmě že chci být tvůj otec," odvětí Lucky a hned i s hlasem začne hrát roli mýho táty.

Fakt by v tom měl usilovat o kariéru.

Pak by se mohl převlékat do ženských šatů dle libosti.

Ashley se na mě usměje, jako vy tu poslední myšlenku slyšela a možná, že ano.

"Říkala jsi, že nám chceš něco povědět, Spencer?" hraje mou matku, což znamená věnovat pozornost všemu kolem vás, místo soustředění se na osobu, s kterou mluvíte.

"Ehm, jo. Mami, tati, no... jde o Ashley... a, ehm, mě."

Ashley se na mě trpělivě a láskyplně usměje. "A co je s tebou a Ashley, drahoušku?"

To mě uklidní. "No... jde o to," poškrábu si neexistující svědící místo na ruce, "Ashley a já, my se... no, já ji miluju, mami."

Lucky udržuje bezvýrazný obličej. "Tím jsem si jistý, zlatíčko."

"Ale," zakoktám se, teď jsem do toho hraní až moc ponořená. "Ale... chci říct... my jsme zamilované."

"Chápu," odvětím Ashley lehkých tónem.

Tak jo.

Počkat.

Takhle by se to neodehrálo.

"Hele, Arte," řekne Ashley a pořád se na mě usmívá.

"Ano, drahá?"

"Máme pořád tu pušku?"

To už je pravděpodobnější.

Směju se spolu s nimi, jak "dobře" to sehráli.

"Hele, hlavní je tohle. Budou vyšilovat, to je jasný. Možná tě i pošlou pryč," řekne Lucky s pohledem do dálky. "Jde o to, co budeš dělat, když se to stane?"

"Asi cokoliv, co budu muset," zamumlám s pokrčením ramen. Nedokážu si to představit. Podívám se na Ashley. "Nemůžu být bez tebe," řeknu jí upřímně a pevně. "To nepřepadá do úvahy. Takže pokud jim přeskočí, je to jedno. Pokud si budu muset vybrat, vyberu si tebe, Ashley. Vždycky si vyberu tebe."

Skoro to vypadá, že se rozbrečí, ale nerozbrečí se.

Jenom mě chytne za ruku, přitáhne si mě k sobě a dá mi na rty jeden z nejsladších polibků, co jsem od ní zatím dostala.

"A pokud nám máma předvede Terminátora, utečeme," zamumlám jí na rtech a Ashley se usměje.

* * *

"Tak jo, tady se rozejdeme," řekne Ashley stojící tak blízko mě, jak to jde.

Štve mě, že se nemůžeme držet za ruce.

No, nejde o to, že nemůžeme. Prostě... pořád se ještě s projevů náklonnosti na veřejnosti cítím nesvá.

Ale to se brzy se to změní, protože vím, že nebudu schopná přežít den, aniž bych ji políbila.

"Jo," vzdychnu a vůbec se mi nechce se rozejít.

Větší část léta jsme byly nerozdělitelný. Bude divný nevidět její tvář.

I na pětačtyřicet minut úvodní hodiny.

Fajn, žalujte mě.

Jsem ráda v její blízkosti.

"Za chvilku se uvidíme, Spencer," zašeptá a dá mi letmou pusu na tvář, což mě překvapí.

Pořád tam stojím se spadlou bradou, když vtom do mě někdo zezadu lehce šťouchne.

"Konečně tě mám jen pro sebe," prohlásí Allie a šklebí se na mě, zatímco mě, líp se to říct nedá, svléká očima.

"Omyl. To, že jsme spolu v jednu dobu na stejným místě, neznamená, že mě máš kdekoliv," odvětím co nejkrutějším hlasem.

Je to zatraceně krutě, protože se vůbec nepodobá Allie, kterou si pamatuju.

Ne, tahle Allie je mnohem větší mrcha.

"Takže si můžeš dát odchod," řeknu, protáhnu se kolem ní do třídy a posadím se na místo nejblíž ke dveřím.

Co je?

Jen pro případ, že by začalo hořet.

Chci sedět nejblíž východu.

Fajn, možná to má i něco společnýho s tím, že chci z třídy vypadnout co nejdřív, abych mohla být s Ashley.

Jsem.

Pod.

Pantoflem.

A.

Namíchlá.

Proč namíchlá, ptáte se?

Volný místo vedle mě už volný není.

Teď na něm nesedí nikdo jinej něž má bývalá nejlepší kámoška.

Allie.

"Dlouho jsme se neviděly, co?" zeptá se a vytáhne si sešit.

Prostě paráda.

* * *

Díkybohu dojdu na další hodinu a ve třídě najdu Ashley hašteřící se s Luckym o to, kdo by mi měl držet místo.

Není k sežrání?

"Lucky, dej ten bágl na podlahu. Tohle je má práce," je neústupná a sama batoh z židle sundá.

"Fajn," pokrčí Lucky rameny, nechápe, proč je to tak důležitý, a já taky ne. Pak mě Lucky spatří a usměje se. "Spencilicious."

"Luciane," vezmu ho na vědomí.

Jeho úsměv zmizí. "Omluvil jsem se."

S úsměvem zavrtím hlavou. "Tichá domácnost."

Pomalu k nim dojdu a celou dobu mám při tom oči na Ashleyiných. "Sedí tu někdo?"

"Sedí," odpoví mi.

"A kdo, že se tak ptám?"

"Budoucí paní Daviesová," zazubí se, zvedne ze židle učebnici a nechá mě se posadit.

Mám pocit, že mi hoří tváře, zatímco padnu na židli a Ashley se jenom zlehka zasměje.

"Dělala jsem si srandu, Spence. Klid."

"Jsem klidná," polknu.

A jsem.

To moje libido jede na trojnásobnej výkon.

"Tak proč jsi rudá?" zeptá se mě a já se k ní nakloním a pošeptám jí, co jsem si představovala, když ráno mluvili o manželství.

Když se odtáhnu, Ash si trochu odkašle a má zvedlý obočí.

"Radši to nechci vědět," řekne Lucky, otevře si sešit a začne si do něj škrábat to, co učitelka píše na tabuli.

Mě a Ashley se to netýká.

Tahali jsme si sirky a Lucky si vytáhnul tu s hlavičkou, což znamená, že první týden píše poznámky on.

Nějak jsem mu zapomněla říct, že všechny měly hlavičky.

Každopádně Ashley se ke mně právě naklonila, aby mi řekla, že se omlouvá, že mě po hodině nevyzvedla.

"Jenom jsem chtěla mít jistotu, že budeme sedět spolu," řekne mi a otočí se ke mně natolik, co jí její napůl stůl / napůl židle dovolí.

"Jé," odvětím a posunu svou židli ještě blíž. "To od tebe bylo moc milý, zlato."

"Jsem milá."

"To je fakt," souhlasím s věcným přikývnutím a Ashley se zahihňá.

Jo, jo.

Škola bude tenhle rok boží.


31B

Je o dvě hodiny později a loučíme se s Luckym.

Má tělák.

"Užijte si chemii, holky. Profesor Darwin je fešák. Já... musím sebrat odvahu a přežít tělák. Blé. Všechni ti pobíhající zpocení kluci, kteří se spolu polonahý perou..." Zarazí se. "Tak zatím, děvčata."

Zavrtím hlavou a sleduju, jak jeho přespříliš vysoký já odbíhá chodbou pryč. "Je to cvok," poznamenám.

"To je slabý slovo," zamumlá Ashley a otevře mi dveře od třídy.

To snad není možný.

"Nazdar, holky," zazubí se Madison a přehnaně nám zamává. "Čekali jsme na vás."

Madison je z obou stran obklopená těmi Barbienami z pouti a samozřejmě Aidenem.

"Prostě ji ignoruj, Spencer," slyším zašeptat Ashley a to zmírní můj vztek.

Jo, měla jsem velkou chuť na oranžovou buchtu, abych jí mohla po tý holce zase mrštit.

Zhluboka se nadechnu a snažím se udělat to, co říkala Ashley, protáhnu si krk a ramena a snažím se odrážet vražedný pohledy, který na sobě cítím.

A i se mi to docela daří, aspoň myslím.

Dokud nám ovšem nesdělí, že máme náhodně určený partnery na laborky.

Carlinová a Duarteová.

Jo.

Škola bude tenhle rok děs.

* * *

Když jsem šla na oběd, zavibroval mi mobil, kterej jsem si já hloupá dala do přední kapsy svý džínový sukně.

Jo, bylo to... popojedem.

Co to je?

Mám esemesku od Bleska.

Zaprvý: Jak?

Zadruhý: Proč?

Zatřetí: Jak?

Otevřu ji a rychle ji přejedu očima.

"Ahoj, Spencer. Haf. Moc mi chybíš a moc tě miluju. Haf. S láskou Blesk."

Jé.

Mýmu pejsánkovi se stýská.

Chci říct, grr, jak se opovažuje plýtvat mi esemesky na takový nesmysly?

Jo, to jsem chtěla říct.

"Co že se tak usmíváš, Spencer?" řekne Ashley a zavěsí se mi za ruku.

Úsměv se mi ještě rozšíří a ukážu jí mobil. "To je tvá práce?" zeptám se jí.

Jenom se stydlivě rozhlédne a hravě se vyhýbá mýmu pohledu. "Možná."

Nakloním se a dám jí hlasitou pusu na tvář. "Děkuju," zamumlám s obličejem pořád blízko jejího.

Nevím, jak věděla, že se mi po tom podvraťákovi zastestklo.

"Nemáš zač. Takže," začne Ashley zvesela, "jsi připravená zúčastnit se tý úžasnosti, kterou je oběd v jídelně Kingovy střední školy?"

"Asi... ne," odpovím a zazubím se na jejímu zamračení. "Nechci, aby na mě zírali," vysvětlím chvatně a odvedu ji na nádvoří. "Kromě toho mám pro tvůj mrštvej jazýček něco lepšího," šibalsky se zazubím a snažím se nevyprsknout smíchy, když Ashley vykulí oči.

"Spencer Carlinová, to bylo nemravný," poznamená káravě a pak nepatrně zvedne jedno obočí. "Co máš?"

"To bys ráda věděla."

"Proto jsem se ptala."

"Sedni si. Zavři oči. A otevři pusu," řeknu jí a posadím jí k jednomu stolu.

Poslechne mě a já odolám nutkání si jí obkročmo sednou do klína a spojit rty s jejími. Místo toho otevřu batoh a vytáhnu papírový pytlíky, který v něm mám.

Dám jí oběd do pusy a ona se skoro okamžitě rozesměje.

Je to krůtí sendvič.

Já vím, není tak sexy jako jahody nebo... nevím, ehm, já, ale občas musí něco sníst.

A tentokrát se aspoň nemusím bát sendviče kradoucích, kotníky okousávajících a vzteklinou nakažených psů.

Páni.

Fakt jsem ohledně Bleska dost bipolární.

"Udělalas mi krůtí sendvič?" zeptá se Ash, dá si sendvič z pusy a pokyne mi, abych si sedla vedle ní.

"Pomohla jsem... otevřít ledničku, zatímco ti máma dělala krůtí sendvič," opravím jí a stydlivě na ni hledím. "Ale byl to můj nápad, aby ti ho udělala."

"No, nápad je to hlavní," přisvědčí a upře na mě pohled.

Vítej jakej.

Pohled, kterej mě nutí k zamyšlení, jestli by nás zavřeli za dělání nepřístojností na veřejnosti, když by ty nepřístojnosti vypadaly tak dobře.

Nejspíš ne.

"To je," dokážu říct a sáhnu do vlastního papírovýho pytlíku. Když ucítím, co je uvnitř, skoro se rozbrečím.

Vytáhnu ruku a ve fólií těsně obalenej kus tý úžasný oranžový dobroty.

Zajímalo by mě, jak daleko bych ji dokázala hodit.

Za zvažování Newtonových pohybových zákonů natáhnu ruku dozadu a připravuju se k hodu, když vtom si za námi někdo odkašle.

Je to Lucky. Má sklopenou hlavu a je celej v bílým.

Zazubím se.

Byla by to smůla, kdyby o něj někdo, já nevím, náhodou rozmáčknul mrkvovej dort.

Natáhne ruce, který měl za sebou, a v každý ruce má extra velkou čokoládovou tyčinku.

"Mír?" zeptá se s roztomilým úsměvem a kouká na mě přes vlasy, který mu spadly přes oči.

Vytrhnu mu tyčinky z ruky.

Nechám ho být... aspoň pro tuhle chvíli.

* * *

Ten první školní den byl jako jinej typickej první školní den.

Kromě toho dramatu s Madison a Allie.

Jo, a Aidena, kterej na nás celou sedmou hodinu zíral.

Ano, bylo to tak divný, jak to z ní.

Teď ale čekáme na Glena.

Mýho bráchu Glena.

"Ahoj, Spence."

Zkuste třikrát hádat.

"Co chceš?" zeptá se jí předem otrávená. Už nechci žádný další drama.

Dneska ne.

"Jenom jsem chtěla, abys věděla, jak moc se těším, až se zítra uvidíme."

Ta potvo-

"Cože?" zeptá se Ashley a věnuje jí divnej pohled.

"Spencer ti to neřekla? Máme spolu první hodinu," odvětí Allie s vítězoslavným úšklebkem.

To vítězství bylo krátký.

"Uhni, mrcho," štěkne za ní Glen a zní přesně jako nějakej drsnej rapper, což je prostě celej Glen.

Je to k popukání.

Allie s leknutím ustoupí stranou.

Prostě k popukání. I Ashley se směje, přestože před chvilkou zuřila.

Ale nejsem tak naivní, abych si myslela, že to tím skončilo. Zvlášť vzhledem k komu, že jsem zapomněla Ashley říct, že máme s Allie společnou první hodinu.

Nebo jí to opomněla říct.

To je to samý, ne?

Každopádně je konečně čas jet.

"Jsi připravená, broučku?" zeptá se mě Ashley a přes konzoly natáhne ruku a proplete prsty s mými.

"Si piš," zazubím se, nakloním se k ní a dám jí velkou pusu, nad kterou Glen na zadním sedadle jenom zavrčí.

Je čas vyjít s pravdou ven.

* * *

...a já hyperventiluju.

"Jen dýchej, Spencer," slyším říct Luckyho.

Ale nevidím ho. Oči mám pevně zavřený.

Když je otevřu, točí se mi hlava.

KJsme všichni v mým pokoji a těmi všemi myslím Ashley (samozřejmě), Luckyho (což je super), Bleska (fuj!), Glena (eh) a Asleyina tátu Raifa (z čehož jsme trochu nesvá, abych byla upřímná).

"To je ono, zlato," říká s rukou na mý a papírovým pytlíku, do kterýho dýchám.

"Fakt, Spencer," slyším říct Glena, kterej stojí nade mnou, "nebude to tak hrozný."

Nezní moc přesvědčivě a dám mu to vědět tvrdým pohledem.

"Jenom se snažím pomoct," brání se a já se ho chytám roztrhnout vejpůl, ale vstoupí do toho Ashley.

Umí dobře poznat, kdy se chytám vybuchnout.

Je jing k mýmu jang.

Východ slunce k mýmu západu.

Burákový máslo k mýmu párku v rohlíku.

...

...co je?

Patří k sobě.

"Lidi, mohli byste nás na chvilku nechat se Spencer o samotě?" zeptá se Ash toho davu a všichni souhlasí.

Na okamžik mě zarazí, že jsou to všichni chlapi.

Včetně Bleska.

Zavolám ho k sobě a vyndám něco z kapsy.

Rychle to zhltne a Ashley odvede všechny z mýho pojoje.

Pak se otočí a oba vypadáme určitě provinile.

"Co to bylo?"

Pohlédnu na psa. "Nic," odvětím a hlas mám tlumenej papírovým pytlíkem.

Blesk krátce štěkne a zavrtí ocasem.

Hodnej pejsek.

Dala jsem mu jenom pamlsek.

Potřebuju ho na svý straně pro případ, že bude muset později vystartovat na mou mámu.

"Tak jo, Bleskulesi, odchod. Potřebuju se Spencer chvilku o samotě," prohlásí Ashley a malinko pootevře dveře.

Blesk vycupitá ven a Ashley se přijde sednout ke mně na postel. Dá mi pytlík z tváře a něžně se na mě usměje.

Já jí úsměv oplatím.

"Nemusíme to udělat dneska," prohlásí.

Úsměv je pryč.

"To ne, Ashley," vrtím hlavou. "Musíme. Určitě musíme. Já jen... jde o to..." To, jak mi momentálně mozek funguje, nebo přesněji nefunguje, mě štve.

"Je to velkej krok, a pokud nejsi připravená, pochopím to."

"Nejsem připravená na to špatný, Ashley. Nebudu se snažit lhát. Nechci, aby se na mě máma a táta dívali jinak, a fakt nechci, aby tě nenáviděli, ale... jsi pro mě důležitější než to všechno. A sakra práce, já jsem taky důležitější," zatnu čelist.

Vypadá skoro pobaveně. "Tolik tě miluju, Spencer," řekne mi s očima na mých. "Nemáš představu jako moc."

"Já tě miluju víc," řeknu jí.

"To je nemožný."

"Nesouhlasím."

Na okamžik se odmlčí. "Jsme hrozně trapný."

"Souhlasím," zasměju se trochu spolu s ní.

"Tak pojď," řekne mi, pak vstane a natáhne ke mně ruku. "Pojďme s pravdou ven."

"Já nechci," zašeptám a cuknu před ní rukou. Když Ashley vykulí oči, snažím se nerozesmát. "Dělám se srandu."

Dloubne mě do břicha. "Moc vtipný."

"Žádný dloubání," chytnu jí za zlobivej prst a přidržím ho v pěsti. "Dloubání vede k lechtání a lechtání z nějakýho důvodu vždycky vede k osahávání a u nás je osahávání skoro synonymum pro sex."

"A ty nechceš, aby tě dloubala?"

Jo.

To jsem se zbláznila?

"Později," řeknu jí a stisknu kliku od dveří svýho pokoje.

"Později?" zeptá se a těsně se mi přitiskne k zádům. Na krku mě šimrá její dech, zatímco mi na zátylek vtiskává několik letmých polibků.

A odcházíme z pokoje, protože...

"Rozhodně."

A za to Spencer Carlinová ručí.


32 - Spencer a rozhovor s rodiči

Tohle mi připomíná zasedání mafiánské rodiny.

Na gauči jsme Ashley a já, Lucky a její táta sedí po její levici. Glen sedí na druhý straně ode mě.

A moji rodiče?

Moji chudáci netušící rodiče se na nás usmívají a nabízejí čaj a lívanečky. Fajn, lívanečky ne, ale čaj máme.

"Ne, děkuju, Paulo," odmítne pan Davies potřetí čaj.

Díky tomu vím, že je máma nervózní.

Snaží se vás nakrmit a otrávit ostružinovým čajem.

Vyndám z kapsy další čokoládovou pusinku a s očima všech ostatních na sobě si ji hodím do pusy.

Netuším, jak tenhle rozhovor začít.

Naštěstí to není třeba.

"Takže," začne táta, "o co jde?"

Cítím, jak se všichni mírně otočí na mě, a je to doslova teď nebo nikdy. "Mami," řeknu, no, teda spíš vykviknu.

Zkusím to znovu.

"Mami," začnu a polknu zbytek čokolády. "Musím vám něco říct. A... a, ehm, je to hodně důležitý."

Ashley se nenápadně přisune blíž ke mně a poskytne mi víc síly, než kdy bude tušit.

"Nechci, abyste vyšilovali," pokračuju a sleduju, jak jim úsměvy zmizí z tváří. Jsou nervózní a já se rozhlédnu po obýváku, jestli tam není něco, co by se dalo použít jako zbraň.

Jsme v suchu.

"Spencer, o co jde?" zeptá se máma se svraštělými obočím, přestože má na rtech drobnej úsměv. Ne nenápadně vrhá kradmý pohledy po Ashley. Vidí, jak se ke mně tiskne.

Myslím, že větší potvrzení nepotřebuje.

"Mami, Ashley a já... se milujeme," dokážu ze sebe sotva dostat šeptem.

A najednou už nejsou oči ostatních na mně.

Jsou na mých rodičích.

Na mých ztuhlých rodičích.

"...milujete?" dokáže zopakovat táta.

"Ehm... jo," potvrdím a cítím, jak mi hoří tvář. Je to trochu zahanbující přiznávat to přede všemi.

"Aha...," hlesne táta pořád s vřelým výrazem, i když prakticky vidíte, jak se mu v hlavě otáčejí kolečka. "No," otočí se na mámu, "takže to bychom měli."

Máma dlouze vydechne. "Už asi ano."

Jsem zmatená. "To je v pořádku, zlatíčko," podívá se na mě táta. "To zvládneme."

"Ráda bych vám poděkovala, že jste přišli. Určitě jste chtěli Spencer podpořit, což od vás bylo velmi milé," slyším říct mámu, která vstane a pokyne ostatním, aby ji následovali.

Ashley a Lucky mi věnují zvláštní pohledy, jako by úplně nevěřili tomu, co se děje.

A já jenom pokrčím rameny, protože sama úplně nevěřím tomu, co se děje.

Pan Davies si s oběma mými rodiči potřese rukou. "Jsem moc rád, že to berete v pohodě. Má holčička si dělala starosti. Vaši Spencer zbožňuje. Tím si můžete být jistí."

"Díky, Raife," odvětí s úsměvem máma a potřese mu rukou. "Budeme to mít na paměti."

Nedlouho po té všichni, co tu nebydlí, odešli z domu, a já nemůžu věřit svýmu štěstí.

S Glenem pořád sedíme v obýváku a skoro se hihňáme tomu, jak dobře to šlo, a když se do obýváku vrátí máma, vyskočím z gauče, abych ji objala.

"Panebože. Děkuju mo-"

PLESK!

Okamžitě si k tváři přitisknu ruku a o zaklopýtám dozadu, k čemu mě přinutila síla tý facky. "Mami?" zeptám se a v očích se mi už tvoří slzy.

Máma má ledovej pohled.

"Jak se opovažuješ mě takhle ponížit? No jak?"

Glen je na nohách. A cítím ho stát za sebou. "Mami, co doprdele blbneš?"

Nikdy před mámou a tátou nemluvil sprostě.

"Glene, nepleť se do toho," štěkne táta a nikdy jsem ho neslyšela znít takhle.

Teď se bojím.

"To si piš, že se do toho plést budu. Nenechám mámu, aby Spencer mlátila, tati. Nic špatnýho neudělala."

"Nic špatného neudělala?" zopakuje máma zvláštně klidným hlasem. "Nic špatného? Jak by nazval zamilování se do jiné dívky, Glene?"

"Nemůže za to, koho miluje. Nikdy z nás nemůžu."

"Je to nenormální, Glene. Ona je nenormální."

"Nejsem nenormální, mami," pořád se držím za pálící tvář a Glen se přesune přede mě, protože to vypadá, že se mě máma chystá znova praštit.

"Ani se jí nedotkneš."

"Glene," varuje ho táta, ale Glen se ani nehne.

"Ne, tati. Křičte na ni, nadávejte jí, ale nedovolím vám se mý ségry dotknout, jasný? To nepřipustím."

"Seženeme Spencer pomoc, kterou potřebuje. Možná rodinného terapeuta," navrhne táta ve snaze mámu uklidnit.

Ta se chvěje buď zlostí nebo znechucením.

Nikdy jsem ji neviděla se na mě takhle dívat.

"Hnusíš se mi," zašeptá s očima zabodnutýma do mých.

Trochu se mi chvěje ret. Ale nejsem smutná. Mám zlost, mám hroznou zlost a slova mi vytrysknou z pusy, ještě než pořádně vím, jaká to jsou.

"Nenávidím tě!"

Pokusí se mě znova praštit, ale Glen nás oba stáhne z dosahu jejích rukou.

Schytává všechny facky.

Facky určený pro mě.

"Dokud se neuklidníte, budeme nahoře," řekne a celou cestu mě chrání a máma křičí věci, který jsem nikdy od žádnýho slušnýho člověka neslyšela.

Bolí to.

Když dojdeme do mýho pokoje, bulím jako malá. Padnu na postel, zvednu Lechtivýho Ernieho a přitisknu ho k sobě.

Tím se to ještě zhorší. Připomene mi Bleska a Blesk mi připomene Ashley a, proboha, co když už Ashley nikdy neuvidím?

"Spencer, sklapni," zamumlá Glen a něžně mě hladí po vlasech, zatímco si zkoumá rozseknutej ret.

Jo, mámě přeskočilo.

"Omlouvám se," zamumlám.

"Za co?" zeptá se a skoro si odfrkne.

"Že jsem byla tak hloupá. Že jsem jim to řekla. Že... jsem lesba."

"Tak jo. Vážně, sklapni," řeknu mi Glen trochu drsným hlasem. "Nechci, aby ses kdykoliv omlouvala za to, že jsi, jaká jsi, Spence. Není na tobě nic špatnýho, jasný?"

"Ale-," snažím se protestovat, i když nevýrazně.

Ale Glen zůstane neoblomnej. "Vůbec nic. Takže to ani neříkej. Jenom musíme vymyslet plán, to je celý."

To mě zaujme.

"Plán?"

"No, jo," začne a mozek mu jede na plný obrátky. "Asi dostaneš zaracha do konce světa a já nejspíš taky za to, že jsem o tom věděl a nic s tím neudělal," bručí a obrátí oči v sloup. "A to nám ani jednomu nevyhovuje. Ty máš Ashley a já mám... nesčíslně holek, který mě mají za borce, takže... musíme něco vymyslet."

Snažím se přijít s nějakým řešením a konečně se mi samy utišily slzy.

Můj brácha je neuvěřitelně boží.

"Co když mě zavřou do nějakýho ústavu?" zeptám se.

"Nenechám je," odvětí rychle Glen a letmo a roztržitě mi dá pusu na vlasy.

Co jsem říkala?

Boží.

Glen ještě chvilku přemýšlí a pak se ozve zaklepání na dveře a dovnitř opatrně strčí hlavu táta.

"Fajn, jste tu oba," otevře dveře víc. "Začněte balit."

"Počkat, co?" zeptá se s bušícím srdcem.

Už mě posílají pryč.

"Sbalte si věci," dodá táta trochu důrazněji.

"Proč?" zeptá se Glen. "Kam jedeme?"

"Stěhujeme se zpátky do Ohia," odvětí táta a zavře za sebou dveře.

Vyměním si s Glenem pohled.

A sakra.


32B

Takže se dá asi říct, že tehdy se mý příhody změnily v hodně nešťastný, nebo šťastný, pořád si nejsem úplně jistá. V každým případě mi celá ta situace připomněla Třetí Newtonův zákon: Každá akce vyvolá stejně velkou, ale opačnou reakci. Asi to platí i pro přehnaný reakce, protože když jsme s Glenem zjistili, že nás chtějí přestěhovat zpátky do Ohia, přeskočilo nám.

Pořádně.

"Co budeme proboha dělat, Glene?!" zakřičela / zeptala se počtvrtý a už v trochu obavách, že do koberce prochodím díru.

Hele, mám nápad. Možná bychom mohli barák poničit, odložit tak stěhování a tím získat víc času na vymyšlení nějakýho plánu.

Popadnu svou baseballovou pálku.

"Co děláš?" zeptá se mě Glen a znepokojeně na mě hledí. "Nechceš s ní zabít mámu, že ne?"

Hmm. Zajímavej nápad.

Fajn, možná ne zabít, ale jednu nebo dvě rány by si zasloužila.

Každopádně k tomu jsem se nechystala. Když zvednu pálku připravenou k úderu, Glen nevěřícně vytřeští oči. "Ty chceš zabít mě?" vykvikne a skrčí se. Vzápětí pálka dopadne na zeď...

...a sotva ji škrábne.

"Spencer, co blbneš?!" ječí Glen a vytrhne mi pálku u ruky.

Pokud se bojíte, že nás uslyší naši, nebojte se. Podle hluku zdola jsou oba v kuchyně a máme hází věcmi.

Jo, právě jsem slyšela rozbití skla.

"Měla jsem nápad."

"A jakej? Vykopat díru do Číny, protože to máš nejenom špatnej nástroj, ale zvolilas i špatnej směr," řekne, a když znova chmátnu po pálce, ucukne s ní přede mnou.

"Chtěla jsem zničit dům."

"A pak co? Mít ještě delšího zaracha? Ne, nech mě chvilku přemýšlet. Bože," hlesne a pak prudce vstane a jiskří mu oči. "Mám to."

"A co?" zeptám se ho váhavě.

"Vstoupíš do kláštera. To je dokonalá zástěrka," pokračuje a já se snažím nesmát. "Máma si bude myslet, že sis vzala Ježíše, zatímco ve skutečnosti budeš mí skandální milostnej poměr s Ashley a já tak budu moct zůstat v Kalifornii s..."

"S?"

"S nikým," odvětí, posadí se zpátky a v očekávání na mě pohlédne. "Tak co říkáš?"

"Říkám, že jsi magor, ale to už jsi věděl. Nevstoupím do kláštera, Glene. Je to nemorální a kromě toho bych lhala Bohu a to se nedělá, zvlášť když máš kolem sebe jeho lidi."

"Fajn, takže... Bože, tohle je jak v Sám doma."

Co?

To nedává smysl.

"Jak?" zeptám se se svraštělým obočím.

"Přál bych asi, aby má rodina prostě zmizela...," odvětí a já si hned vzpomenu, že si to ten malej kluk přál, než ho jeho rodina nechala doma.

To se nestane. Ne v týhle chvíli, ale možná...

* * *

Nevím, jak jsem se k Ashleyině domu dostala tak rychle, ale jsem tu a lezu na její balkón.

Jé, jsem Ashleyin Romeo.

Což je trochu divný, protože jsem si vždycky myslela, že ona je můj.

Každopádně je to lezení mnohem těžší, než jsem si myslela, a když přehodím nohu přes zábradlí, už ztěžka oddechuju a sípám.

Zaťukám na balkonový dveře, který teď jenom kvůli mně zamyká.

Měla jsem o noční můru o úchylákovi, který k ní vylezl a dělal jí fuj věci. Jako ji lechtal a nutil ji jíst květák aneb Satanovu zeleninu. Pak ten chlápek přinutil Blesk sníst tabulku čokolády.

Nejhorší. Noční. Můra. Všech. Dob.

Nemusím říkat, že jsem ji zavolala ihned, co jsem se probudila, a když se přestala smát, slíbila mi, že bude balkonový dveře zamykat, aby se k ní ten čokoládovej zloděj nedostal.

A jo vlastně. Zapomněla jsem se zmínit, že ten chlápek utekl s tuctem nebo tak mých čokolád.

Hajzl jeden.

Každopádně ťukám na dveře a doufám, že mě uslyší, a nebudu muset vzbudit jejího tátu.

Musíme být nenápadný.

O deset minut později pořád ťukám.

Ashley vždycky spí jako zabitá a Glen ani já nemáme svý mobily.

Zabavila nám je homofobní policie.

Najednou se v Ashleyině ložnici nepatrně rozjasní, a než se rozmyslím, co udělat, u dveří se objeví Blesk.

Zadívá se do tmy a zmateně na mě nakloní hlavu. Naznačím mu pusou, aby šel vzbudit Ashley, ale on jen zívne, otočí se a zamíří na druhou stranu od spící Ashley.

Zpropadenej čokl.

Přitisknu na sklo čelo a vrátím se k pomalýmu a stálýmu ťukání, když vtom cvakne zámek, otočí se klika a dveře se doširoka otevřou. Za nimi na mě trpělivě čeká Blesk oblečenej v pyžamu.

Jé.

Rychle ho zvednu, přitisknu ho k sobě a tiše vejdu do pokoje. "Miluju tě, ty malý, šílený psisko."

Pomalu dojdu k Ashleyině posteli a Bleska mám pořád pod rukou.

Ashley je v limbu a s telefonem v ruce jemně pochrupuje.

Při bližším pohledu to vypadá, že nespí dobře. Tvář má zamračeně svraštělou a kůže se jí leskne potem.

Přidřepnu si, přejedu jí dlaní přes čelo a sleduju, jak se pomalu probírá k vědomí.

Když oči konečně otevře a zaostří je na mě, vím jistě, že měla těžkou noc.

"Tys brečela?"

"Proč jsi mi nezvedala telefon?"

"Máma mi ho zabavila."

"Aha," je všechno, co řekne, a vyhýbá se mýmu pohledu. "Proč jsi tu, Spencer?" zeptá se mě zvláštně odměřeným hlasem.

"Proč bych tu neměla být?"

"Když se s tebou někdo rozejde, obvykle se ti v noci nevplíží do pokoje."

"Ash, já, já, já," snažím se říct a skoro si dám pohlavek, že jsem se hloupě zasekla na tý jedný slabice.

"Dostala jsem tvou esemesku," posadí se Ashley a odsune se ode mě.

"Mou esemesku?" zopakuju pořád zmateně.

"Že už mě nechceš nikdy vidět," prakticky vyplivne. A já konečně vidím Ashley, která je na mě naštvaná.

Nelíbí se mi to.

"Co?" zašeptám co nejhlasitěji se odvážím. "Jsi blázen? Proč bych- Ashley, přece víš, že bych-" Pak mi to docvakne.

Máma.

Ta mrcha.

"Proboha," frustrovaně bouchnu do polštáře a místo měkkýho a hebkýho polštáře si představuju jistou blonďatou hlavu.

"Co je?" zeptá se mě Ashley a zvláštně se na mě se zarudlýma očima podívá.

"Můj mobil má moje máma, Ashley. Tu esemesku poslala ona," informuju ji.

Moje máma zemře krutou smrtí.

"Chceš říct-"

"Ashley," přeruším ji, nemusí se ani ptát. "Jsi blázen, že sis to myslela. Myslíš, že jsem si tím vším prošla kvůli ničemu? Kromě toho jsem sem přišla jenom proto, abych zjistila, jak rychle si dokážeš sbalit všechno, co je ti drahý."

Po břichu padnu na postel a hlavou snadno najdu její klín.

Shlédne na mě a na rtech má zmatenej úsměv.

"Proč?"

"Protože řídím únikový auto," ušklíbnu se.

* * *

"Nechtěl bych být tím, kdo mě vzbudil," prohlásí Lucky a vystrčí hlavu z okna.

Zvedneme na něj zraky a Ashley mu naznačí, aby sešel dolů.

Za okamžik stojí Lucky v kuchyňských dveřích a masku na spaní má zvednutou na rozcuchaných vlasech.

"Co lesbičky chtějí?" zamručí a já ho dloubnu mezi žebra. Sotva se ospale uchechtne, celou vahou se opře o rám dveří a přivře oči.

"Chceme se rozloučit."

To ho dost rychle probere.

"Rozloučit?" zeptá se s vykulenýma očima. "Co? To si chcete hrát na Romea a Julii?"

"Ne, ještě lepší," prakticky vyjeknu. "Utíkáme."

"Co?!" zvolá Lucky.

"Lucky," sykne Ashley a rozhlédne se. "Buď tiše."

"Promiň," ztlumí hlas, ale i tak směšně zopakuje: "Co?"

"Utíkáme. Takže mě napadlo... jak moc by byl tvůj brácha naštvanej, kdybychom si na neurčito vypůjčily jeho dodávku?" pokračuje Ashley a nedovoluje Luckymu nic z toho plně vstřebat.

"Určitě by mu to nevadilo, ale musely byste jí dotankovat, než byste se vrátily- počkat, počkat, počkat. Zopakuj to a tentokrát tak, abych tomu rozuměl," řekne a nakloní se dopředu.

"Když jste odešli, mámě přeskočilo a no, chce nás odstěhovat zpátky do Ohia. Ona a táta a to nejde, takže..."

"Utíkáte?" odhadne.

"Jo," odvětím a zvednu na něj palec. "Už jsme napakovaly Ashleyino auto, který se pokusím řídit."

"A potřebujeme dodávku, abychom měly kde spát, když nic nenajdeme, a občas na prohození, kdyby nás odhalily," pokračuje Ashley ve vysvětlování, jako bychom mluvily o tý nejnormálnější věci na světě.

Podle mě taky mluvíme.

Co jinýho nám zbývá?

"Počkejte tu," prohlásí Lucky a zapadne zpátky do domu. Je pryč nejdelší půlhodinu všech dob a já se pořád ohlížím přes rameno. Bojím se, že se objeví moje máma a vymlátí ze mě duši.

"Budeme v pohodě, Spence," řekne Ashley, ale kvůli chvějícímu se hlasu to zní spíš jako otázka.

"Jo," přikývnu, jako bych si tím byla jistá. "Neutíkáme napořád," dodám pro jistotu. Probraly jsme to. Budeme pryč, jenom dokud se s tím máma a táta nesmíří. Protože se v žádným případě nevrátím do Ohia a nenechám tu Ashley.

"A co můj táta?" zeptá se a vypadá trochu ustaraně. "Nechci, aby se bál."

"Myslíš, že by mě adoptoval?"

"O tom nepochybuju," odvětí s pobaveným pohledem, ale svraštělým obočím. "Proč bys to ale chtěla? To bychom byly sestry."

"Aha, jasně. To ne. To by nešlo. Skončily bychom v Show Jerryho Springera nebo tak něco. Incestní lesbické sestry... část čtvrtá."

"Tak jo." Obě trhneme hlavami k Luckyho ve dveřích. Nese pár, no, čtyři sportovní tašky a táhne kufr na kolečkách. "Jsem připravenej," oznámí vesele.

Připravenej na... imigraci?

"Na co?"

"Jedu s vámi, vy hloupý, a nebojte. Gabe říkal, že dodávku si můžeme nechat tak dlouho, jak budeme chtít. Dostane nový auto. A dal mi nějaký prachy," vyjekne Lucky a vytáhne balíček hotovosti. "Jo, potřebuje, aby dodávku na nějakou dobu zmizela."

Vstřebám to a přikývnu.

Vzpomenu si na film Kmotr.

"Takže řídíš," oznámím mu, no, požádám ho a věnuju mu svůj nejsladší úsměv.

"Dodávku budu řídit já," souhlasí. "Ale musíme vyzvednout Javiera, protože by mi bylo příšerně smutno, kdybych byl s vámi holkami pořád sám."

Stává se z toho teplá karavana.

Ale mohlo by nám přijít vhod mít sebou párek kluků.

Svět je šílený místo.

"Dohodnuto," odvětím a potřeseme si na to rukou.

Už jenom jedna zastávka a jsme na cestě.

* * *

Ještě dvě.

"Tady je moje číslo. Budeš mi volat aspoň dvakrát denně, abych věděl, že jsi v pořádku, a já ti řeknu, jak vyvádějí máma a táta. Jo?" říká Glen sehnutej před dveřmi spolujezdce.

Přikývnu a on sáhne do kapsy a něco mi podá. Peníze.

"Tohle můžu postrádat, aniž by máma a táta pojali podezření, tak tu máš. Použij je moudře, nulo," řekne mi a rozcuchá mi vlasy. Podívá se přese mě na Ashley. "Koukej se o mou ségru dobře starat," varuje ji lehkých tónem. "A je to jenom půjčka. Čekám ji zpátky a plně funkční, jakmile se to tu uklidní."

"Rozkaz, kapitáne," přikývne Ashley a usměje se na něj. "A neboj. Je v dobrých rukách, věř mi."

V úžasných rukách.

A teď myslím na věci, na který bych v přítomnosti bráchy myslet rozhodně neměla.

"Tak jo. Objal bych tě, ale, no, ne," narovná se a o pár kroků odstoupí.

"Glene?!" vykviknu předstíraně uraženě.

Vím, že si jenom dělá srandu.

"Co je?" zeptá se. Pořád to hraje a obrátí oči v sloup. "Bože, jsi tak náročná," zamumlá a vrátí se k autu. Já se v autě postavím a on se nakloní ke dveřím a obejmeme se.

"Děkuju," pošeptám mu do ucha.

"Dej na sebe pozor," zašeptá v odpověď. "Jel bych s vámi, ale někdo musí dělat špióna."

"Já vím," odvětím a trochu popotáhnu nosem.

Rychle se odtáhne a já málem z kabrioletu vypadnu. "Promiň," ostýchavě se omluví a pak odběhne na druhou stranu domu a vrátí se s velkým pytlem na odpadky. "Málem jsem zapomněl," snaží se mi ten pytel podat.

"Nebudu vyhazovat odpadky, Glene," řeknu mu se svraštělým obličejem.

Někdy je úplně mimo.

"To nejsou...," řekne a pak pytel otevře a odhalí starej batoh. Rozepne ho a uvnitř je...

...Panebože, já umřu.

Je plnej extra balení všeho možnýho čokoládovýho.

"To je má tajná Spenceřina zásobárna, ačkoli si teď budu muset najít novou. Tohle by ti mělo vydržet, než se vrátíš," řekne a batoh mi podá, ale... sakra práce, čokoláda.

Aspoň pro teď.

Musím svýho úžasnýho staršího bráchu obejmout.

Nakonec jsem usazená zpátky v autě, vzácnej čokoládovej náklad je opatrně naloženej a zabezpečenej a zamáváme si na rozloučenou. S rozsvícením světel čekáme, až vyjedeme na silnici.

"Hele, Spencer," ozve se Ashley, zatímco se blížíme k stopce.

"Ano, Ash?"

"Tvůj brácha je boží," řekne mi s roztomilým úsměvem a já se musím taky usmát.

"Jo. To je."


33 - Spencer a obnovená rivalita

Netuším, kdy jsme nakonec opustili LA.

Mám zvláštní sklon usínat, když zapadne slunce.

Možná jsem blázen.

Nebo, no, člověk.

Ashley a Lucky řídili celou noc a Ashley mě prý musela neustále budit z nočních můr.

Žádnou si nepamatuju.

Dobře, kecám. Jednu ano.

Byla o mý mámě a tátovi.

Táta mě svázal, zatímco máma házela do drtiče odpadu jednu čokoládovou tyčinka za druhou ve snaze mě vyléčit z homosexuality.

Když se nad tím zamyslím, to by fakt mohlo fungovat.

Když je řeč o jídle, mám hlad.

"Mám hlad."

"Sněz další čokoládovou tyčinku," navrhne Ashley s očima pořád na silnici a jednou rukou na volantu, druhou si drží vlasy z tváře.

A jo, čokoláda.

Na sedadle se otočím a chystám se ponořit do batohu pro další manu nebeskou, když-

"Čokolády už mám plný zuby," zamumlám a rychle se otočím zpátky.

Ashley málem sjela ze silnice.

"Co to... řekla jsi právě, že máš čokolády plný zuby?" zeptá se mě a propichuje mě očima.

Fajn, možná to byl moc silnej výraz.

"Tak fajn. To je samozřejmě nesmysl, ale potřebuju nějaký opravdový jídlo, Ash. Včera večer jsem neměla zrovna možnost se najíst, jak mě máma mlátila a tak vůbec."

Ashley se tváří soucitně. "Štve mě, že tě uhodila," vezme mě za ruku. "Nikdo by se tě neměl nikdy dotknout, broučku."

"Kromě tebe, viď?" řeknu se samolibým úsměvem.

"Kromě mě," souhlasí, zvedne si mou ruku k obličeji a políbí ji na hřbet. "Na co máš chuť?" zamumlá mi na pokožce.

Když už je o tom řeč...

"Dala bych si lívance, vafle, bramboráčky s kečupem, vajíčka, míchaný i volský oka, slaninu, párky a kanadskou slaninu nebo šunku, pomerančovej džus, karbanátky a cereálie."

Ashley málem vypadnou oči z důlků. "Ještě něco?"

"Tucet koblih s čokoládovou polevou," dodám po zamyšlení.

Co je?

Mám hlad.

"Volám Velkýho zlotřilce," ozve se Ashley do svý vysílačky.

Jo, používáme vysílačky místo mobilů, protože nejdou vystopovat.

Jsme strašně mazaní.

O půl sekundy později se ozve Luckyho hlas. "Tady Zlotřilec, Sexy bombo."

"Musíme si dát přestávku. Dramatická máma potřebuje občerstvení," řekne Ashley.

Jo, naše volací jména jsem vymyslela já.

Jedno odpoledne jsem se nudila a Ashley byla zrovna bombově sexy.

Překvápko, co?

"10-60," odpoví Lucky a s Ashley se na sebe podíváme.

"Co?" řekneme obě do vysílačky.

Lucky se zasměje. "Chci říct 10-4. Jejda. Já hloupej."

Cože?

"Co je 10-60?" zeptám se Ashley, která jen pokrčí rameny.

No, budu se muset zeptat Luckyho později. Teď je na čase nacpat si břicho.

* * *

Pořád se ošívám.

Lucky mi právě řekl, co je 10-60.

Věřte mi, že to NECHCETE vědět.

Ale dobrý je, že jídlo stěží zůstalo ve mně.

Před další cestou jsme se rozhodli trochu vytrávit.

A taky vymyslet nějakej pevnej plán místo jízdy naslepo bez určitýho cíle.

"Já hlasuju pro Mexiko," navrhne Javier a bezděčně hladí Luckymu koleno. "Je tam levno a na chvíli bychom se tam určitě dokázali schovat."

"Jo, ale potřebovali bychom pasy a tak a já si svůj nevzala," odvětí Ashley rozmrzele. "A nechat si udělat novej by trvalo týdny a potřebovali bychom věci, který nemáme, jako rodný listy a kartičky pojištěnce."

"Tak jo," přecpaná se narovnám a shodím Bleska ze svýho klína.

"Mexiko teda ne. Nějaký jiný nápady?"

"Podle mě bychom měli vyrazit na východ," zamyšleně si Lucky mne bradu. "Pokud vyrazí za námi, budeme mít víc možností vzhledem k tomu, že západněji už být nemůžeme. Poskytlo by nám to víc času, aby se to doma uklidnilo, nebo abychom vymysleli něco trvalejšího."

"Já se vždycky chtěla podívat do New Yorku," řeknu a v očekávání se podívám na Ashley.

"Cesta přes celou zemi?" usměje se mě.

"Já jsem pro," odvětím.

"To samý," dodá Lucky.

"Tak jo," přidá se Javier.

"Haf," ozve se Blesk.

Asi jedeme do Velkýho jablka.

* * *

Jů.

Řídím...

...hodně špatně.

"Ježiš, Spence, drž se ve svým pruhu," dá Ashley ruce na mý a pohne volantem.

"Jsem ve svým pruhu," nedám se a začínám trochu panikařit.

"Tak jo," řekne Ashley pomalu, protože poznala, že narazila na citlivý místo. "No, v tom případě se drž mimo jeho pruh."

Moc hezký.

Zúžím na ni oči.

"Dívej se na silnici!" napůl vykřikne a úplně mě vyděsí.

Ježiš.

"Proboha, Ashley. Myslela jsem, že si chceš zdřímnout."

Přesvědčila jsem ji, aby mě nechala řídit, protože vypadala ospale a potřebovala si odpočinout. Když ji Lucky odmítl vystřídat, že je taky unavenej, rozhodli jsme se, že pojedu za dodávkou, kterou bude řídit Javier, já.

Mělo to být snadný.

Jako facka.

...Jo.

Ani ne.

"Chtěla jsem, ale když ses rozjela pořád ze zařazenou zpátečkou, rozhodla jsem se, že radši zůstanu naživu," odvětí.

"Ha ha. Moc vtipný."

"Prostě.... se soustřeď na silnici," řekne Ashley a já ji poslechnu.

Po krátký chvilce Ash usne.

Pochrupuje jako miminko.

* * *

Jejda.

Bylo to úplně neúmyslný, ale polila jsem Ashley limonádou.

Zrekapitulujme si to, ano?

Asi po deseti minutách Ashleyina spánku jsem zapnula rádio. Potřebovala jsem nějakou společnost vzhledem k tomu, že se Blesk na poslední zastávce rozhodl jet s Luckym.

Nejdřív to bylo v pohodě, dokonce mě to uklidňovalo. Držela jsem Ashley za ruku, zatímco se v pozadí něžnej hlas Lily Allenový prolínal s jemným pochrupováním mý přítelkyně.

Pak na tý stanici přišla reklama.

Nejdřív na protézy. Zubní. Divný cílení reklamy vzhledem k tomu, že neznám moc bezzubých dvacátníků. Další byla na Daveovy úžasné vafle, kde "kopec vaflí přijde pouze na 99 centů. Přesně tak, 99 centů."

Obočí mi vyskočila vysoko do čela, dokud jsem neuslyšela zrychlenej hlas chlápka v rádiu říct: "Sirup stojí 8.99$ na porci."

Parchanti.

Dostala mě ale ta poslední.

Smyslnej hlas nějaký ženy se linul z reproduktoru jako u těch pozdně nočních reklam.

"Zdá se vám cesta nekonečná? Spalují vás sluneční paprsky? Máte žízeň? Tak zkuste Sprite: hasiče žízně."

Myslím, že tě poslechnu, ženo se sexy hlasem.

Z osobní zkušenosti vím, že nevypadá tak, jak zní.

V rádiových reklamách dělá moje teta Shelia. Příjemná ženská s nádherným hlasem.

A tváří přitažlivou jako orangutanní zadek.

Nepomlouvám ji. Jen konstatuju fakta.

Každopádně jsem mrkla na svou napůl plnou plechovku Spritu a říkala si, jak úžasný by bylo si trochu loknout.

Mrkla jsem zpátky na silnici.

Široka daleko nikdo.

Natáhla jsem k plechovce ruku, abych ji zvedla.

Silnice. Pořád dobrý.

Už plechovku skoro mám, objímám prsty chladnej hliník, když vtom vjedu do zatracenýho výmolu a Ashley má mokrý triko i klín.

Zpátky k jejda.

"Promiň," špitnu ostýchavě a pořád se snažím kapesníky osušit Ashleyin mokrej a teď už i lepkavej klín.

"To je dobrý, Spencer," řekne mi a odhodí další mokrej kapesník. "Stejně se musíme dát do pucu. Luckymu roste bradka."

Všimla jsem si.

Měl odpolední strniště v šest ráno.

A Lucky nesnáší vousy, kromě svýho knírku.

"Dál po silnici je hotel," řekne Javier a vleze si do Ashleyina auta.

Lucky nastartuje dodávku a Ashley a já si vlezeme dozadu k Bleskovi.

"A vzadu žádný prasečinky nebo je mi Bůh svědkem, že prudce šlápnu na brzdu a hezky se proletíte."

"Z toho by koukala pořádná penetrace," prohlásím a oba je k smrti šokuju.

Lucky má bradu na podlaze a Ashley je ztuhlá.

"Už je to nějaká doba," pokrčím rameny a udělám si pohodlí na jednom ze sedacích pytlů, který vzadu jsou.

Ashley se zazubí a pomalu si ke mně vleze, zatímco Lucky se opět soustředí na řízení.

"Proč si tváříš tak samolibě?" zeptám se jí.

"Někdo nám tu trošku sexuálně strádá," řekne, přehodí nohou přes mnou a obkročmo se mi posadí do klína.

V tomhle je dobrá.

Smutně vyšpulím spodní ret. "To strádám."

"To bychom měly napravit," skoro zavrní a přiblíží obličej nebezpečně blízko mýmu.

Jsem trochu zmatená, nechápu, kam to míří, tak jenom přikývnu.

"Ale budeš muset být potichu," zašeptá a přejede mi nosem po čelisti a vtiskává mi něžný polibky, kdykoliv se její rty neúmyslně dotknou mý pokožky.

Dokážu najít svůj hlas. "A co Lucky?" zaskřehotám a Ashley se odtáhne, podívá se na mě, vezme mě za tváře a přejíždí mi palcem sem a tam po rtech.

Zasněně se usměje. "Hodně potichu," opraví se a pak se rty zmocní mých.

Polk.

Proboha živýho.


33B

Sláva!

Právě jsem měla svou první oficiální rychlovku a musím říct, kam se na Ashley hrabou masážní salóny.

Plnej servis za necelých patnáct minut za to Ashley Daviesová ručí.

Můj miláček je nadanej.

"Jste připravený se ubytovat?" zeptá se Lucky a zastaví na parkovišti.

Já pořád plně oblečená odpočívám na Ashley s obličejem přitisknutým k jejímu krku. Vzhlédne na něj. "Jasňačka."

Lucky vyleze z auta a Ashley mi sáhne pod triko a zapne mi přední zapínání podprsenky. "Pojď, Spence," zamumlá a letmo mě políbí na orosený čelo.

"Nevím, jestli dokážu chodít," řeknu jí na hrudi.

"Ponesu tě. Ale tady tě nenechám. Nechceš se osprchovat?"

Osprchovat?

Já, Ashley, voda, nahota?

Samy?

To zní, že by to mohlo být dobrý.

* * *

Chlápek v hotelu si nás prohlížel trochu divně, ale chytili jsme se celkem rychle a postupně jsme udělali krok k příslušníkovi opačnýho pohlaví.

Ne. Tady nikdo teplej není.

A když štěknul pravidlo "Žádný zvířaty" na Bleska, odolala jsem nutkání se ho zeptat na gorilu, který říkal manželka, a Javi musel předstírat, že špatně vidí a Blesk je jeho slepeckej pes.

Blbec jeden.

Ne Javier, ten kretén s opicí za manželku.

"Pojď, Spencer," dokáže Lucky říct s nuceným úsměvem a zahákne ruku za mou, zatímco toho chlápka propichuju vražednými pohledy.

Má štěstí, že jsem si právě užila.

Když je o tom řeč, pokoj je dost děsnej a postel vypadá, že si to v ní ten chlápek a jeho opičí manželka asi právě rozdali.

Stručně řečeno: tady žádnej sex nebude.

Sotva se chci posadit.

Všichni se nahneme k dveřím od koupelny, pootevřeme je a nakoukneme dovnitř.

Je bez poskvrnky.

"Jdu první," zahlásím, promáčknu se mezi nimi a se zasmáním za sebou zabouchnu dveře.

Znova je pootevřu.

"Co je?" zeptá se dotčenej Lucky a zvedne jedno obočí. "Zapomněla jsi tu něco?"

"Ehm, jo," odvětím, chytnu Ashley za zápěstí a zatáhnu ji k sobě dovnitř. Když se Lucky samolibě ušklíbne, zúžím na něj oči. "Je to má komorná, to je celý."

"To určitě," slyším ho říct přes zavřený dveře, zatímco se vlezu pod sprchu, zapnu vodu a upravím jejím teplotu, zatímco nás Ashley obě svléká.

"Sprchu už fakt potřebuju," prohlásí, rychle ze sebe shodí oblečení a je nahá rychleji, než byste řekli... nahá.

"Spencer, zíráš," roztomile se usměje a úsměv se jí ještě rozšíří, když jí dám ruce kolem pasu.

Vyjedu jí s nimi po zádech, po ramenech a do vlasů a probírám jí prsty kadeře, aby se promočily. "Musíme tě co nejrychleji umýt," prohlásím a otřu rty o její, tělo rovněž.

"Protože...," pobídne mě pořád s úsměv nad mým výrazem.

Vím proč. Mý nadržený a opilý já jsou stejný a dost k smíchu.

Aspoň mi to tak říkali.

"Protože pak... si můžu dát na čas... a znesvětit tě," odvětím s úšklebkem na tváři. Zmizí, jakmile má ústa klesnou k jejím.

"To zní dobře," zamumlá a polibek mi nevázaně oplatí.

Myslím, že Lucky a Javier by si měli najít nějakou hadici.

Tohle bude na dlouho.

* * *

S Ashley sedíme na pohovce a čekáme, až se Javier a Lucky dosprchují.

A tím sezením myslím, že Ashley sedí na osušce a já jí sedím na klíně a tím čekáním myslím muchlování.

Ale to není žádný překvapení.

Jsme puberťačky bez dozoru v hotelovým pokoji.

Co jinýho bychom dělaly?

Česaly si vlasy?

Jasně!

Rozdělí nás další rána, která se ozve z koupelny. No, a to, že Ashley nemohla dýchat.

Teď probíráme, co uděláme s večeří.

"Myslím, že bychom se měli jít najíst ven. Oslavit náš první den na cestě," prohlásím a kroužím prsty kruhy na Ashleyina břiše.

Její čistá pokožka je mý oblíbený plátno.

"Hmm," předstírá zamyšlení a nakloní hlavu na stranu. "To je podle mě úžasnej nápad Spencer," prohlásí a letmo mě políbí na nos. "Víš kam?"

"Myslím, že bys měla vybrat ty," řeknu jí a oči neodtrhávám z její tváře.

"Fakt?"

"No, jo. Tu a tam máš dobrej vkus. Teda kromě výběru psů." Lucky a Javier konečně vyjdou z koupelny. "A lidí, kterými se obklopuješ, jsou dost podezřelý," řeknu nahlas. Lucky obrátí oči v sloup. "Ale vybrala sis mě a to byla úžasná volba."

"To je k debatě," slyším zamumlat Luckyho, kterej si nazouvá boty.

To mu-

"No, mám dobrej vkus. Ale ty, má drahá, jsi nebyla volba," prohlásí Ashley a má okamžitě mou plnou pozornost. "Ty jsi byla osud."

Pravda.

Pomalu se k ní skloním, letmo ji políbím na rty, dám jí ruce kolem pasu a obejmu ji. "Ale i tak je výběr večeře na tobě," řeknu a o pár milimetrů se odtáhnu. "Na co máš chuť?"

Pozvedne obočí a já ji rychle přeruším.

"Kromě toho," zašeptám spěšně a ignoruju dva kluky, co se za mnou pochechtávají.

"Když je to tak, je jedna věc, kterou bych si dala...," nechá to nedokončený.

* * *

Tak jo.

Dalo se to čekat, že?

U mý neuvěřitelně nádherný, neskutečně talentovaný, neuvěřitelně hodný a extrémně sexy přítelkyně se dříve či později musela projevit vada.

No, je to dříve.

KŘUP!

Ashley přelomila dalšího Sebastiana.

Snažím se nebrečet.

"Mmm, mmm, mmm," hází si další kousky máslem nasáklýho bílýho masa do pusy. "To je taková dobrota. Je to už hodně dlouho, co jsem byla v rybí restauraci, Spence."

"Mmm hmm," zamumlám a sleduju, jak prakticky zhltne dalšího korýše. "To vidím."

"Určitě nechceš aspoň ochutnat?" zeptá se a zvedne vidličku s kouskem klepeta.

Snažím se nedávit.

"Ne. Ne, ten salát mi úplně stačí," rychle odvětím a na zdůraznění poklepu vidličkou na svou nedotčenou zeleninu. "Jen si nech kraby a humry pro sebe."

Lucky vypadá pobaveně a v Ashley zmizí další noha a já se ošiju. "A co ústřice Spencilicious?" zeptá se a jednu ke mně zvedne. "Je to lepkavá dobrota."

Myslím, že vrhnu.

Dokážu zavrtět hlavou a nevyzvracet se, ale vtom mi před obličej strčí něco i Javier.

Pořád se to třepe. "A co úhoř?"

Potřebuju na záchod.

"To jste se sakra úplně zbláznili, lidi?!" konečně vykřiknu a sjedu je pohledem. "Jíte celý obsazení Malý mořský víly!"

Javier upustí svýho úhoře.

Lucky se v předklonu řehtá.

A Ashley podle svýho výrazu nevěří, že jsem to právě vykřikla na plnou restauraci.

Cítím na sobě pohledy všech a to tu situaci neulehčí.

"Teď," prohlásím, odsunu si židli a pomalu vstanu, "...pokud mě omluvíte, musím na toalety."

Na toaletu jsem to nestihla.

* * *

Pořád ztěžka dýchám a držím si břicho, zatímco Javier dává majiteli restaurace peníze na vyčištění koberce.

Ashley se mnou soucítí a Lucky... Lucky mě začíná fakt štvát.

"Pokud se nepřestaneš chechtat, Luciane, přísahám Bohu," zavrčím a vůbec nezním výhrůžně.

"Promiň," omluví se naproti mě. "Poslední 48 hodin pro tebe bylo určitě hodně náročných."

Souhlasně přikývnu.

"Ale jak to vidím já, abychom se ohledně toho necítili špatně, musíme se smát. Nebrečet nad rozlitým mlékem, ale chechtat se mu, chápeš?"

Podívám se na něj. "Jsi ten úplně nejdivnější kluk, jakýho jsem potkala, uvědomuješ si to?" prohlásím a vystartuju po něm, ale Ashley kolem mě sevře ruku pevněji a zabrání mi v tom.

"Chápu to, Lucky. Jdi... se muchlovat s Javim nebo něco," pošle ho pryč. "Teď vy, slečno Carlinová. Proč jsi mi neřekla, že nemáš mořský plody ráda? Mohli jsme jít někam jinam."

"Právě proto, Ashley. Jsi na mě strašně hodná. Už hodně dlouho. Kdybych to řekla, nešli bychom sem a taky si zasloužíš dělat, co chceš," přitisknu se k ní. "...občas," dodám a přitulím se k ní ještě víc, a když se uchechtne, dloubnu ji. "Myslím to ale vážně. Broučku, jsi tak úžasná. Občas přemýšlím jestli jsi vůbec skutečná."

"Tvá máma a táta si nemyslejí, že jsem zas až tak úžasná," zamumlá a na stěží rozpoznatelnej okamžik odvrátí zrak.

Důrazně zavrtím hlavou. "Tak to není. Zbožňujou tě, Ashley. Víš to. Jsou jen... hloupý," je všechno, co dokážu říct. Mírně pokrčím rameny a Ashley si odfrkne a já se musím stydlivě usmát. "No, jsou."

"To říkáš ty," zvedne ruku v předstíraný obraně. "Já ne."

"Jo," odvětím, vstanu a natáhnu k ní ruku. "Pojď. Najdeme si nocleh."

* * *

Vzbudím se, když uslyším nastartovat auto, a téměř okamžitě našpicuju uši.

Nastarování toho auta poznám všude.

Nechávají mě tu!

Vyběhnu se dveří a z plných plic na ně křičím.

Pneumatiky hlasitě zaskřípají a rozsvítí se brzdový světla. Pak kabriolet kousek couvne, následně Ashley vyskočí ze sedadla spolujezdce a s ustaraným výrazem se ke mně rozběhne.

"Moc mě to mrzí, broučku," sevře mě v náručí. "Nechtěla jsem tě tu nechat."

"Haf," odvětím a přes její rameno se zadívám na ďábelsky se šklebící Spencer.

Zúžím na ni oči, přestože radostně vrtím ocasem.

Chceš válku?

Máš ji mít.


34 - Spencer a telefonát

Možná asi bylo trochu špatný se pokusit opustit Bleska, ale fakt to bylo tak špatný, abych si vysloužila tohle?

Jedu s Javierem, Ashley mě vyhodila z auta, který jede kousek před námi.

Je to k vzteku.

"Můžeš pustit rádio, jestli chceš," navrhne Javier, kterej vycítil můj splín.

Vzdychnu, ještě víc zapadnu do sedadla spolujezdce a toužebně zírám na zadní sedadlo Ashleyina auta.

Je tam Blesk, jeho malá hlava vyčuhuje nad opěradlo, sedí totiž na mým batohu s čokoládou.

Šklebí se na mě.

Přísahám. Jestli bude moje čokoláda smrdět po psích hovínkách, nadělám z něj karbanátky.

"Pitomej čokl," zamumlám na hlas, zlehka nakopnu dodávku a otočím hlavu k okýnku spolujezdce.

Nesnáším ho.

* * *

Spím vzadu v dodávce, když vtom se nečekaně otevřou dveře.

"Pojď, Spence," řekne Lucky a vezme dvě tašky. "Na noc to zapíchneme tady."

"Zapíchneme?" zamumlám ospale a mnu si oči.

"Jo. Našli jsme nocleh," je všechno, co řekne, a přidrží mi dveře, abych mohla vylézt.

Udělám to a okamžitě vyhledám očima Ashleyiny, který se na mě smutně koukají.

Tak jo, Spencer. Musíš spolknout hořkou pilulku a udobřit se s ní.

Pak spatřím toho malýho podvraťáka a otočím se čelem vzad.

Na to zapomeň, kámo.

Zapomeň.

Doopravdy jsme ho přece neztratili.

Projdu těsně kolem nich a popadnu svůj batoh s čokoládou.

"Budu spát v dodávce," informuju Luckyho nafoukaně, ale on mě jen chytne za paži a odtáhne mě s sebou.

Moc neprotestuju.

* * *

Ten nocloh, kterej jsme nakonec našli, je nějakej známej motel nebo co.

Vážně.

Je v časákách a tak a starej pár, kterej ho vede... je dokonalej.

A nemají problém s teplými lidmi.

Protože jsou samy teplý.

"Jé, podívej, June. Není krásné vidět tak mladé zamilované lidi?" zeptá se Marie tý druhý ženy.

Samozřejmě mluví u Luckym a Javierovi.

S Ashley pořád stojíme tak daleko od sebe, že by se mezi nám vešel kamion... a dva afričtí sloni.

V posledním hotelu jsem hodně koukala na kanál Discovery.

"To je," přisvědčí June a přidrží nám dveře. "Mladé hosty tu moc často nemíváme. Odkud jste říkali, že to jste, mládeži?"

"Neříkali," vstoupí to toho hladce Lucky s milým úsměvem. "Ale jsme z Nevady. Vlastně přímo z Las Vegas. Jedeme navštívit prarodiče v údolí."

June mu oplatí úsměv. "Ty jsi prostě k sežrání," rozplývá se a spěchá po schodech asi k našim pokojům.

"Takže vy dva," ukáže na Javiera a Luckyho, "můžete spát tady." Dovede je do pokoje, kterej je zdobenej zlatě a vínově. Naproti manželský posteli je zapálenej krb.

Jasně. Dostali novomanželský apartmá.

Dál chodbou, vlastně hned vedle, je Ashleyin a můj pokoj.

Ten pohled mi vyrazí dech.

Je zdobenej hodně prostě a to v podstatě bezchybně.

Všechno v pokoji je bílý, teda skoro všechno.

Nábytek, zdi, postel. I koberec je čistě bílej. Asi je to pokoj určenej pro anděly.

To sedí... teda k Ashley.

Blesk je rozhodně potomek Lucifera.

Pak June otevře dvojitý dveře, který vedou na mramorovej balkón, a já jsme doslova u vytržení.

Výhled z balkonu je neskutečnej. Do jezera lemovanýho vysokými stromy tiše padá vodopád.

Celý mi to připomíná Ohio a najednou jsem hrozně ráda, že jsem tu s Ashley.

Je to skoro jako bych tu svou malou část sdílela s ní.

"Nechám vás si udělat pohodlí," prohlásí June a tiše za sebou zavře dveře.

S Ashley chvíli čekáme a pak se pomalu otočíme k sobě.

Zhluboka se nadechnu. "Hele, Ashley," začnu s očima teď na podlaze, "omlouvám se, že jsem se tam pokusila Bleska nechat, ale nenechala bych ho tam doopravdy. Bylo to vtipný a chtěla jsem mu opla-"

Nemám slov.

Nemám vůbec slov.

Nikdy nenajdu slova, kterými bych popsala, jak úžasný tohle je.

Ashleyin jazyk je v mý puse a její ruce mě pevně drží za tváře, aby měla jistotu, že neuhnu.

Jako bych to udělala.

Nebo dokázala.

Nakonec, po závěrečným líbnutí na rty, se odtáhne a její hnědý oči skoro kouzelně jiskří. "Děkuju za omluvu, miláčku. Věděla jsem, že máš Bleska ve skutečnosti ráda."

Cože? Počkat.

To jsem vůbec neřekla.

"No...," začnu váhavě a okamžitě si všimnu, že její výraz poklesne. "Má svý chvíle," konečně se nechám obměkčit a Ashley si mě přitáhne k sobě.

"Někdy," zašeptá těsně u mýho ucha, "někdy tě miluju tak moc, až to bolí."

Úplně nevím, jak na to reagovat, než ji pevně obejmout. Nebo možná...

"Chceš si dát sprchu?" zeptám se s velkou nadějí v hlase.

Ashley se uchechtne bez pochyby mýmu výrazu plnýho očekávání, natáhne ruku a dá mi pramen vlasů za ucho. "Myslíš jen na jedno," je vše, co řekne, než mě odvede pryč. Její zvonící mobil obě ignorujeme.

* * *
V Los Angeles...

Glen chodil sem a tam po pokoji a mobil si držel co nejtěsněji u ucha. "No tak, Spence, kde jsi?" zašeptal naléhavě, když hovor opět spadl do Ashleyiny hlasové schránky.

"S kým to mluvíš?"

Glen se okamžitě otočil na patách a zkušeně ukončil hovor a zároveň vymazal volaná čísla.

Byl v tom mistr.

"S nikým. Jen kontroluju svou hlasovku, jestli nevolala Spencer," řekl spěšně. Paula na něj zúžila oči.

"A?"

"A co?"

"Volala?"

"Ne. Nic nemám," řekl a couvl ke své posteli, protože Paula udělala krok dopředu.

"Dej mi svůj telefon, Glene."

"Já nechci," odvětil.

"Glene," zdůraznila se zlostnýma očima. "Tvůj telefon. Hned."

Bez dalšího váhání jí mobil podal a ona mu vytrhla z ruky a okamžitě zkontrolovala historii volání.

Rty se jí zvedli v ďábelském úsměvu. "Ashley Daviesová," přečetla a obrátila svůj chladný pohled na syna. "To se podívejme."

"Ne, mami. Počkej," řekl, ale ona už zmáčkla volání.

Odněkud z Glenova pokoje se ozvala melodie a oba je zaskočila.

"Co to...," řekl Glen a přelezl svou rozestlanou postel za zdrojem zvuku.

Byl to mobil. Zřejmě Ashleyin.

"To snad není...," zvedl telefon ke své matce. "Zdá se, že jsou chytřejší, než jsme si mysleli, co?" dokázal stěží skrýt úšklebek.

Paula mi mobil vytrhla a téměř rozmačkala kryt. "Až tvou sestru najdeme, bude mít pořádný průšvih..."

"A o co vůbec jde, mami?" zeptal se Glen váhavě. "Tak se Spencer líbí holka. To není konec světa. A podle všeho se mají upřímně rády."

"Jde o to, že to, co ty dvě dívky provádějí, je od základu morálně špatné. A zpronevěřila bych se úloze matky, kdybych tomu jen nečinně přihlížela a dovolila to."

"Jo," řekl a založil si ruce. "Asi máš pravdu. V těhlech případech je lepší přinutit vlastní dceru utéct z domova."

Jeho kousavá slova byla odměněna kousavou fackou.

"Už nikdy se mnou takhle nemluv," řekla mu Paula hlasem plným potlačovaného vzteku. Pak bez dalšího slova odešla.

Glen konečně vydechl a zavřel dveře svého pokoje. Pak vytáhl z kapsy svůj skutečný mobil a znovu vytočil Ashleyino skutečné číslo.


34B

"Mmm," zasténá Ashley a trochu se pod mým dotekem zakroutí. "Spencer, to je příjemný."

Pohnu rukama, ale pořád jsem na ní.

Jo, rozhodně je to příjemný.

"Já vím, že ano," řeknu jí s pobavením v hlase a Ashleyina reakce je okamžitá.

"Přestaň se mi smát."

"Já se nesměju," odvětím s širokým úsměvem.

"Tak se přestaň usmívat."

"Promiň, Ashley, ale zníš směšně," stěží dotážu říct, než nekontrolovatelně vyprsknu smíchy.

Pokaždý, když ji masíruju, mi to připomene epizodu Přátel, ve který Monicu masírovala Phoebe.

Jo, přesně tu.

"Tak směšný to zase není," odvětí a úplně se otočí až na záda a vzhlédne ke mně.

"To teda je. Vydáváš sexuální zvuky, Ashley," prohlásím a Ashley pokrčí rameny a pak ne úplně nenuceně vklouzne rukama pod mý tričko a začne mě hladit bedra.

"Za to fakt nemůžu," odvětí s úšklebkem a já přivřu oči. "Koneckonců mám na svým těle tvý ruce."

"Jo," vykoktám stěží rozpoznatelně. Našla to místečko, přímo na konci mý páteře.

Taju z něj, no, řekněme, během 0,42 vteřiny.

Teď jsem celá roztátá a mám v úmyslu to Ashley oplatit, ale ta má jiný plány.

Najednou se posadí, přičemž mě ze sebe skoro shodí, vezme dálkový ovládání, vypne věž a zapne televizi.

Běží v ní další debata.

Jů, paráda.

"Koukneme se na film, Spence," navrhne Ashley nadšeně, mačká tlačítka na ovládání, až najde OnDemand menu.

Zasténám. "Ashley," skuhrám. "Mně se nechce."

"Prosím, Spence. Můžeme se při koukání tulit. Jako předtím," řekne a věnuje mi ten pohled.

Páni.

Má mě úplně obtočenou kolem prstu.

"Fajn, ale podíváme se jenom na jeden," odvětím a udělám si na posteli větší (čtěte: menší) pohodlí a rozevřu pro ni ruce.

"Super," zazubí se poťouchle a doleze po posteli ke mně. Už vybrala film a obě se uložíme k zábavnýmu večeru.

Snad s nepovinným oblečením.

* * *

Musím to říct.

Měla jsem to tušit.

Zřejmě jsem dočasně zapomněla, že má přítelkyně má slabost pro horory a taky mě občas ráda sleduje, jak pištím jako malá holka.

K čertu s ní.

"Áááá!" znova zaječím a přetáhnu si deku přes hlavu, kterou mám shodou okolností na Ashleyině rameni blízko jejího hrudníku.

Klidně mi nadávejte do poseroutek, ale tahle poseroutka není blbá.

"Už je konec?" ozvu se opatrně a víc cítím, než slyším její uchechtnutí.

"Ještě ne. Radši zůstaň pod dekou."

Žádnej.

Problém.

Možná mě nechá sledovat celej film takhle. Ačkoliv sledovat, jak jí stoupá a klesá hrudník, bude zajímavý jen chvilku.

Koneckonců sáhnout si je lepší než se dívat.

Ale je to celá Ashley, že vybrala děsivej film, kterej přesně odráží naši současnou situaci.

Čtyři děcka jedou přes celou zemi.

Přespí v hezkým motelu zastrčeným na krásným, ale opuštěným místě, ale než se odhlásí, všimnou si, že další hosti zmizeli, a to kvůli tomu, že majitel motelu je nějakej šílenej psychopat, co se umí ohánět s motorovou pilou.

Zase sama sebe děsím.

Vyskočím z pod deky a sevřu Ashley rukama, teda ještě víc.

"Bojíš se?" dobírá si mě trochu poťouchle, ale jsem příliš vyděšená, abych si z toho něco dělala.

Jenom přikývnu.

"Mám ten film vypnout?"

"Ano, prosím," trapně zafňukám.

Jsem hroznej strašpytel.

Teď je v pokoji tma a to... nepomáhá.

"Ash?" zašeptám.

"Ano, Spence?" zašeptá v odpověď

"June měla trochu drsný ruce, když jsem si s ní potřásla," prohlásím. "Jako by dělala se dřevem nebo betonem nebo..." ...lidskými kostmi. Chápete? Takový věci.

Ashley se snaží naplno nerozesmá a myslím, že to poslední jsem asi řekla nahlas. "Neřekla bych, že loví lidi, Spencer, ale neměla by sis s tím dělat starosti. Pokud se něco stane, jsem tu a ochráním tě," sevře mě pevněji.

Pomalu zavřu oči, nakonec na mě dolehne ten dlouhej den. "Slibuješ?" zeptám se skoro neslyšitelně, ale Ashley mě slyší a dá mi pusu na čelo.

"Slibuju."

* * *

"Vstávej," štěkl Arthur na Glena a stáhl mu přikrývku úplně z postele.

Glen se s leknutím probudil, polovinu vlasů přeleželou. "Co-"

"Vstávej. S matkou s tebou musíme mluvit."

"Ale, tati, vždyť jsou dvě ráno."

"Vstávej," zopakoval Arthur a tentokrát úplně odešel z pokoje.

Glen počkal na kroky na schodech, pak vylezl z postele a začal hledat mobil. Když ho našel, oddechl si a pak začal vytáčet jako o život.

"Spence? ...Jo, čau... Ne. Teda nevím. Hele, asi byste se měli přesunout nebo tak, protože... no, nevím. Jen buďte připravený nebo... Musím končit. Mám tě rád," dokončil hovor, pak se podíval na telefon a trochu zavrtěl hlavou.

Přísahal by, že slyšel-

"GLENE!"

"Už jdu!" zakřičel v odpovědět a při spěšném opuštění pokoje znovu mobil schoval.

"Co se děje?" zeptal se, když vešel do obývacího pokoje, kde seděli jeho máma, táta a nečekaný host a čekali na něj.

"Na to se chceme zeptat tebe, synu," odvětil jeho otec s dokonale klidným výrazem. "Víme, že jsi se sestrou v kontaktu. Víme, že víš, kde jsou. Takže," Arthur se krátce odmlčel a podíval se na jejich hosta, "pan Davies si také dělá starosti s tím, kde je jeho dcera, stejně jako Luckyho rodiče, a ocenili by jakoukoli informaci, kterou jim můžeš poskytnout, aby věděli, že jsou jejich děti v bezpečí."

"Já chci jen vědět, kde je Ashley," hlesl zoufale pan Davies. "Udělám vše, abych jí pomohl. A Spencer. Řekni jim, ať se vrátí, Glene."

Glen se podíval do jeho nešťastných očí a zabolelo ho u srdce. Přela se v něm oddanost k rodině a udělání správné věci.

"Omlouvám se, pane Daviesi, ale nic nevím," odvětil a mírně polkl. "Spencer mi volala z budky tu noc, kdy odjeli, a od tý doby se mi neozvala."

Oči pana Daviese naplnila starost a Glen si dal v duchu pohlavek, že nemůže říct víc. "Omlouvám se, pane. Ale určitě jsou v pořádku. Ta banda se o sebe dokáže postarat."

Arthur a Paula si svého syna bezostyšně prohlíželi, nebyli si jistí jeho upřímností, ale jejich podezření opadlo, když mladík odvedl Ashleyina znepokojeného otce ke dveřím. "Pokud zjistím něco víc, určitě vám to povím, pane Daviesi," prohlásil Glen s rukou kolem jeho ramen. Počkal, až mu ten muž hleděl do očí, a pak mrkl a vytáhl papírek s telefonním číslem.

"Zavolejte jí," zašeptal spěšně a hodně tiše. Pak se vrátil k svému normálnímu hlasu. "Kéž bych mohl udělat víc."

"Děkuju ti, Glene," odvětil pan Davies upřímně a konečně odešel do noci.

* * *

Paula se už potřetí převalila na posteli a pak konečně vstala a rozsvítila lampu na nočním stolku. "Arte?"

"Ano, drahá?" zamumlal Atrhur, který na to byl zvyklý.

"Nemůžu spát," odvětila a závistivě pohlédla na jeho dřímající tělo. Nebo zdánlivě dřímající tělo. Ve skutečnosti byl více vzhůru než ona.

"Myslíš na Spencer?"

"Mám na vybranou?" zeptala se sarkasticky, ale ne pobaveně.

Zhluboka vzdychl a dlouze něco zvažoval, až se to nakonec rozhodl to říct. "Myslíš, že jsme udělali správnou věc?"

"Jak to myslíš?" zeptala se ho pomalu.

"Myslíš, že naše reakce na Spenceřino oznámení byla správná? Stěhování, Paulo? Vážně?"

"Co jiného jsme mohli dělat, Arthure? Naše dcera popřela vše, co jsme ji učili, a řekla nám, že je zamilovaná do jiné... do jiné... do Ashley. Nemohli jsme to nechat jen tak."

"Proč ne?"

"Protože je to špatné. To přece víš."

Arthur zavrtěl hlavou, v duchu sváděl bitvu. "Ne, to nevím. Ne úplně. Ale vím, že naše holčička je někde venku a vyděšená utíká od svých rodičů. Jsme její rodiče, Paulo. Nás by se nikdy bát neměla."

"Měla, pokud bude s tou holkou," sykla Paula už více než naštvaně. "Co se snažíš říct? Že se mýlíme?"

"A co my, Paulo?" zeptal se jí a ona vehementně zavrtěla hlavou. "Tví rodiče nechtěli, aby sis mě vzala, protože jsem si nechtěl oholit kotlety. Ale postavila ses proti nim."

"To bylo jiné!" trvala na svém a oči se jí naplnily slzami.

"V čem?" zeptal se.

"Protože byli nerozumní!" vybuchla a málem se při tom zhroutila.

Arthur ji objal s nečitelným výrazem. "Jako my."

* * *

"Máma je zlá na Glena," prohlásím s drobným smutným vyšpulením spodního rtu.

Celý je to hroznej děs.

Lucky a Javier, nebo zombie Lucky a Javier, nemyslím, že vůbec spali, se při opětovným nakládání dodávky plouží.

Po Glenově naléhavým, krátkým telefonátu a hlavně po žádným dalším jsme se rozhodli znovu vyrazit na cestu.

"Ty jo, být na útěku je vyčerpávající," poznamená Javier, no, spíš zívne.

Naštěstí jsme všichni na jeho zívací mluvu zvyklý.

Zvykli byste si taky, kdybyste byli nucený poslouchat Luckyho mámu při nekonečným rozplývání nad rodinnými fotkami a videi.

Je to jako sledovat schnout barvu na zdi muzea určenýho pro knížky, který nikdo nečte.

"Na návrat je už pozdě," řekne Lucky s pohledem do dálky na právě vycházející slunce. "Kdybychom se vrátili, těžko říct, jak moc velkej průšvih bychom měli. Budu radši, když budou škemrat. Pak nebude náš nevyhnutelnej návrat taková hrůza, protože" naznačí ve vzduchu uvozovky, "se jim bude stýskat."

Chystám se obrátit oči v sloup, ale vtom mi zavibruje kapsa, z čehož sebou trhnu. Pak mobil rozevřu, aniž bych se podívala, kdo volá.

"Haló?"

Velká chyba.

"Proboha, Spencer. Jsem moc rád, že jsem se ti dovolal."

Upustím telefon.

Ostatní si všimnou, že nic neříkám a že... no, tak nějak nedýchám.

"Spencer, co se děje?" zeptá se mě Ashley s ustaraným výrazem.

Nedokážu mluvit, dokážu se stěží nadechnout. Ale jakmile to konečně udělám, dokážu jen zachraptět jedno slovo.

"Táta."


35 - Spencer a poněkud nešťastná příhoda

"Spencer? Spencer, jsi tam?"

Zírám na telefon, jako by to byl had, kterej se mě každou chvíli chystá kousnout.

"Kdo to volá?" zeptá se Javier hlasitě.

"Tady je pan Carlin. Odpovězte-"

U toho se odmlčí a zní to, jako by se o telefon s někým přetahoval. Začnu dýchat zrychleně, protože jsem si jistá, že z reproduktoru zařve hlas mojí mámy.

To, co ale uslyším doopravdy, je učiněnej zázrak.

"Spencer? Tady Raife. Můžeš prosím dát telefon Ashley, pokud nechceš mluvit? Jen s vámi chceme mluvit, děvčata. Ujistit se, že jste v pořádku."

Ashley se podívá na hada - chci říct telefon a pak na mě a ptá se mě očima. Nedokážu se pohnout. Jsem úplně paralyzovaná emocemi.

Jakými emocemi to vám říct nedokážu. Jen vím, že je pro mě momentálně hodně těžký dýchat.

Ale pokrčím rameny a Ashley to musela pochopit jako "odpověz mu", protože přesně to udělá.

Proboha.

Já omdlím.

Vážně, právě se mi trochu podlomily kolena a to ne v dobrým smyslu.

Kéž by to bylo v dobrým smyslu.

Než se mi může mysl tím směrem zatoulat, Ashley promluví.

Hlas má při tom roztřesenej.

"T-t-tati?"

Ticho.

...a pak-

"ASHLEY RENEE ELIZABETH DAVIESOVÁ!"

A jéje.

Slyšela jsem to a to není zapnutej hlasitej odposlech.

Její celý jméno.

To znamená, že má průšvih.

Použil ho pouze v jednom jiným případu (vyprávěla mi) a to když "ukradla" jeho červený Porsche a tak nějak s ním sjela do oceánu.

A to tvrdí, že neumím řídit. "Máš představu, jak jsi mě vyděsila?! Nás?!"

"Omlouvám se, tati. Ale, ale chtěli přestěhovat Spencer do Ohia a my se milujeme. Tolik milujeme. A její máma ji praštila, pak se Spencer a Blesk poškorpili... zase, protože víš, jak si myslí, že po ní jde, pak nám Glen dal hromadu čokolády..." U toho se odmlčí a podívá se na naše tváře s otevřenými pusami. No, Javier a Lucky mají otevřený pusy. Později zjistím, že si mysleli, že bezdůvodně sděluje informace.

Já si to nemyslela.

Podle mě opomněla klíčový detaily.

"Řekni jim o tý rychlovce," vstoupím do toho, abych byla aspoň nějak užitečná.

"Jo," pokračuje a ignoruje Luckyho výraz naprostý hrůzy. "Měly jsme rychlovku v dodávce a gorilová paní nám dala příšernej hotelovej pokoje, pak si Spencer myslela, že si znovu zlomila malíček u nohy..."

Jo, tohle.

O tý nehodě jsem vám zapomněla říct.

Ne schválně nebo tak, prostě, ehm...

No, než jsme tohle ráno vyrazili, vzbudila jsem se před Ashley a po špičkách jsem šla do koupelny, protože z nějakýho důvody musím vždycky čůrat jako závodní kůň po... však víte. Každopádně byla docela tma a vzhledem k tomu, jak jsem ohledupelnej člověk, jsem si nerozsvítila, abych nerušila mou lásku.

Zakopla jsem a přistála obličejem napřed-

Počkat.

Ashley na mě zírá.

"Co je?" naznačím jí pusou.

Pořád s telefonem u ucha se na mě usměje. "Tak se to nestalo," odpoví mi stejným způsobem.

Nemůžu si pomoct a trochu zčervenám.

Jak sakra tyhle věci ví?

Dobrá, šla jsem po špičkách do koupelny, když vtom na mě Blesk štěknul, vyděsil mě a přinutil mě zakopnou přes botu.

Ashley si odkašle.

Fajn.

Bože.

Šla jsem po špičkách do koupelny, když vtom na mě Blesk štěknul a vyděsil mě , takže jsem se otočila a pokusila se použít na domnělýho "útočníka" kung-fu, ale mý hodně nemotorný já místo toho skončilo zadkem na podlaze, když zakoplo o boty.

A tak jsem si obnovila zranění svýho předtím zlomenýho malíčku.

Podívám se na Ashley a vídím, že se na mě usmívá, zatímco pořád mluví s tátou.

Pak její úsměv zmizí.

Ucítím, jak kolem mě poklesne teplota vzduchu, zatímco slunce zakryje obrovskej stín.

Slyším, jak vydechuje nosem, a slyším, jak o sebe drtí zadní stoličky, ale hlavně slyším její hlas.

"Našla jsem tě."

MÁMA!

"Promiň, tati, cos to říkal?"

Zamrkám očima a otočím se v očekávání, že uvidím svou matku s vražedně zářícíma očima.

Není tam.

A když se moje šokovaný já otočí zpátky, Ashley mi věnuje "co se děje" pohled. Rychle zavrtím hlavou, nechci, aby si dělala ještě větší starosti. Ale stejně si je dělá.

"Tati, se Spencer chceme být prostě spolu. A pokud nám to pan a paní Carlinovi nedovolí, tak..." Znova se odmlčí a já zvednu v očekávání pokračování obočí.

Ashley mi ale dost překvapivě telefon vrátí.

Dívám se na ni, jako by jí přeskočilo.

To je teda pěknej podraz.

"Do toho," pobídne mě a kývne na telefon.

Mý zaskřehotaný "Ano?" je tak slabý, že skoro zanikne ve větru. I mým uším zní divně.

"Ahoj, zlatíčko. Jsi v pořádku?"

"Tati," skoro se mi zlomí hlas. Zní tak ustaraně. "Nic mi není, tati," ujistím ho a po odmlce dodám: "Ashley se o mě dobře stará."

A to teda stará.

"Já vím, že ano, srdíčko."

Co?

"Odvádí mnohem lepší práci než já."

Cože to?

"A nemělo by to být takhle. Nikdy."

Někdo nám... změnil názor?

Ne, to ne. Je to trik.

"Omlouvám se, zlatíčko. Cítím se hrozně kvůli tomu, co jsem ti udělal, co ti tvá matka udělala. Neměl jsem jí dovolit, aby ti říkala ty věci... a uhodila tě."

Ne.

To jsi fakt neměl držet jazyk za zuby, tati.

Ale... tak jo, Spencer. Buď hodná.

"To je dobrý, tati. Omlouvám se, že jsem utekla," řeknu a myslím to tak.

...no. "Ale do Ohia se nevrátím."

"Dobře."

Vážně?

To bylo snadný.

Hmm....

"Ani," nádech, "se s Ashley nerozejdu."

"To je... to je v pořádku, zlatíčko. Ve skutečnosti volám, protože-" Začne vypadávat spojení. "…tvá matka... kde jsi... jede..."

Zadržte.

Jsou tam dvě slova, který věští průšvih.

"Matka" a "jede", abych byla přesná.

Pane.

Bože.

Skoro ten telefon znova upustím.

"Tati. Neslyším tě," hlesnu prosebně, než se jeho hlas úplně ztratí.

Přerušenej hovor.

Zatracenej T-Mobile.

"Co se stalo?" zeptá se mě Ashley s ustaraně svraštěnými obočími.

Je to vlastně docela... sexy. Vypadá to, jako když se soustředí, a v posteli si soustředí hodně, když, no, děláme... věci.

Fajn, pardon, zpátky k hlavnímu tématu.

Je nám na stopě šílená homofobní máma.

"Myslím, že po nás jde moje matka. Myslím, že ví, kde jsme."

"Cože?" je vše, co napadne říct Javiera.

Lucky nechápe. "Jak to může vědět?" vyjekne. "To má v zadku GPSku nebo co?"

Z nějakýho důvodu mě to rozesměje... nekontrolovatelně.

Vše, co vidím, je obrázek mý matky se satelitem čouhajícím jí ze zadku.

Vysvětlovalo by to ten obrovskej a vždy přítomnej premenstruační syndrom.

"Spencer," kárá mě mimořádně ustaraná Ashley. "Tohle není vůbec k smíchu." Počká, až se úplně uklidním a pak položí očekávanou otázku: "Co budeme dělat?"

"Jak vůbec tvůj táta ví, jak se s tebou spojit?" zeptá se Javier a já přemýšlím a hladím u toho Bleska mezi ušima.

Já vím, já vím. Ale potřebuju ho na svý straně pro případ, že se objeví má máma a zase bude chtít rozdávat facky.

Ale je to dobrá otázka.

Otázka, která zřejmě vede Ashley, Luckyho i mě ke stejnýmu závěru.

"Glen."

* * *

"Tati, tady zaboč. Říkám ti, že Spencer je tímhle směrem," trval na svém Glen odhodlaný být tím nejlepším starším bráchou na světě.

Bez úspěchu.

"Bez urážky, synku," přerušil ho pan Davies s jízlivým pohledem do zpětného zrcátka. "Ale musíš mi prominout, jestli jsem trošku skeptický. Před pouhou hodinou jsi nám tvrdil, že je zadržela pohraniční stráž."

"To bylo kvůli tomu, aby to nezjistila máma. A před tím, než jste mě ujistili, že Spence pomůžete," odvětil Glen a pořád ukazoval k výjezdu z dálnice. Pan Carlin nakonec zatočil doprava, sjel z dálnice a Glen se na zadním sedadle uklidnil a hlasitě si oddechl.

"Nemysli si, že z toho vyjdeš beztrestně. Povzbuzovat sestru k útěku z domova není něco, co bych schvaloval."

"Já ji nepovzbuzoval. Pomohl jsem," mávl nad tím Glen rukou.

"To je opravdu mnohem lepší."

"Jak myslíš," odvětil mladý Carlin popuzeně. "Je to má mladší sestra a zaslouží si být šťastná, a pokud je šťastná s Ashley, tak... no, nebudu ji zrazovat od útěku." Pak Glen vzhlédl a střetl se očima s očima svého otce, který na něj hleděl. "Co je?"

"I když stojíme s tvou matkou za starou bačkoru, dokázali jsme i tak vychovat dost úžasné děti," řekl Arthur s pyšným pohledem.

"Jo, no...," začal Glen nejistý si, co má říct, a upřímně taky trochu zahanbený. "Jenom se snaž, aby ses dostal ke Spencer před mámou. Rád bych ji dostal zpátky domů v jednom kuse."


35B

Pořád nakopávám zem taky známou jako můj bratr a taky známou jako moje máma, když se Ashley vrátí po dotelefonování.

"Minimálně 35 minut."

Sakra.

K čertu se vším.

Odtahovka přijede až za věčnost.

Proč potřebujeme odtahovku?

No, tak schválně.

Krátce po té, co nám došlo, že nás můj bratr - zrádce - prásknul, jsme se rozhodli, že nejlepší pro nás bude se dát zase na cestu.

Ale potřebovali jsme směr.

Takže s Ashely jsme byly určený jako předvoj, což znamená, že jsme měly vyrazit do města a zeptat se místních, jak se dostaneme do nejbližšího velkýho města. A Lucky a Javier zůstali na místě, aby dokončili naložení dodávky (čtěte: muchlování). A Ashley a já jsme si samozřejmě vzaly oba mobily s sebou, protože a) Ashley je sexy a b) já jsem blond, takže c) když mi Ashley třikrát zopakovala, abych nechala telefon klukům, slyšela jsem jen "líbej mě moc, nebo až zapomenu, jak se jmenuju".

Abych byla spravedlivá, líbala jsem ji, dokud nezapomněla, jak se jmenuje.

Její nový jméno je "ehhh".

Každopádně jsem si dala tu práci a vyložila vám všechny podrobnosti, abyste pochopili hrůznost celý situace.

Píchly jsme pneumatiku.

Jak jinak.

"To je děs," zabručím a znovu kopnu do země, zatímco Ashley na mě láskyplně a zbožně hledí.

Nemůžu říct, že jí to mám za zlý.

Po tý puse bych taky byla celá rozněžnělá.

"Přestaň se mračit," řekne a na zdůraznění se drobně usměje.

Dívá se na mě zvláštně.

Znám ten pohled.

"Proč?" odvětím pořád se zamračením.

"Proto."

Aha. Už chápu.

"Proto proč?" Pořád se mračím.

"Kvůli tomuhle," odpoví, vlastně zašeptá, a vmžiku smaže vzdálenost mezi námi a políbí mě.

Ha.

Možná jsem byla hloupá, že jsem nenechala telefon klukům.

Možná i věřím, že svádím epický bitvy s proradným trpasličím špicem.

Ale nejsem blbá.

Ashley vždycky připadaly mý vyšpulený rty neodolatelný.

Jsem na pokraji toho, abych zapomněla kde jsem, když vtom najednou ucítím chlad.

A myslím pořádnej chlad.

A ne kvůli tomu, že Ashleyiny toulavý ruce si dokázaly najít cestu pod látku mýho trička a mírně ho při tom nadzvedly.

Ne, tenhle chlad je jinej.

Jako chlad těsně před...

Kap.

...děštěm.

Rychleji než to dokážu vyslovit, se najednou rozevře obloha a na nás dopadnou konve - a myslím fakt konve -dešťový vody.

Ten déšť je hrozně mrazivej a Ashley zápasí s klíčky od auta, protože 1) má je v kapse, 2) má džíny a 3) prší a mokrá džínovina, ačkoli má schopnost vám hezky obtáhnout zadek, není nejpraktičtější materiál.

Nakonec jí dám ruce stranou a zabořím jí do kapsy vlastní prsty.

...to zní trochu oplzle.

Popojedem.

Vylovím klíčky, snadno otevřu dveře a pak jí bez dlouhých cavyků hodím dovnitř a následně jí téměř rozmáčknu při spěchu taky si vlézt dovnitř.

Koženka pod naším mokrým oblečením vrže. Ashley dá klíčky do zapalování, zapne naplno topení a já si ždímám promáčený tričko.

Ashley drkotá zuby.

Je to roztomilý.

"Tohle ke k ničemu," zamručím a ledový triko si nakonec prostě sundám.

Ashley jako na povel přestane drkotat zuby.

"Co si, ehm... Spence?"

Dívá se na mě.

No, na můj hrudník.

Mám mokrou podprsenku - krajkovou podprsenku.

Hm, jsem v podstatě nahá.

Aha.

"Vidíš něco, co se ti líbí?" dobírám si ji.

Přikývne.

Zahihňám se.

"Ashley."

"Spencer."

Pozvednu na ni jedno obočí a ona se zazubí.

"Jak moc mě právě teď chceš políbit?"

"Na stupnici od jedný do desíti?"

Přikývnu. "Třeba."

"Jeden milon čtyři sta osmdesát devět tisíc dvě stě... jedna." Zubí se.

"Páni. Musíš mě mít fakt ráda," škádlím ji.

Pokrčí rameny. "Ani ne."

Cože?

"Ani ne?"

"Ne. Nemám tě ráda," odvětí hodně vážným hlasem.

"Nemáš mě ráda?"

"Ne, hlupáčku," vrátí se jí úsměv. "Já tě miluju."

Reflexivně se usměju.

"Taky tě miluju."

* * *

Javier vykoukl z okýnka dodávky a hledal nějakou stopu po dívkách, ale bezúspěšně.

"Měli bychom prostě odjet a vystrašit je tak," prohlásil Lucky s prohnaným úsměvem.

Blesk zavrčel.

"Klídek, Bleskulesi. Jen jsem si dělal srandu," ujistil psa a pak se otočil na Javiera. "Ne úplně," zašeptal, ale pes mu se zavrčením vyskočil před obličej. "Tak jo, tak jo."

"Přestaň blbnout se psem, loco, a pojď se na něco mrknout," odvětil Javier přes sedadlo, aby přiměl Luckyho se podívat předním okýnkem spolujezdce.

Sledovali, jak tři postavy ve spěchu vystoupily z auta, přes hlavy měly bundy, aby se chránily přes deštěm. Nejvyšší z těch tří obhlédla okolí, zatímco další dvě vešly do prostor odpočívadla. Když znovu vyšly ven, živě spolu diskutovaly a Lucky konečně zahlédl jednu z tváří.

"Hele, to je asi-"

"Pana Carlin!"

* * *

"Panebože. Ano, Spencer," šeptá, zatímco držím stálý rytmus - prsty, rty, zuby a jazyk pracujou se symfonickou přesností.

Kdy i vaše chyby jsou hudba pro vaše uši.

Sakra, jsem dobrá.

I když by Ashley mohla sebou přestat tolik házet nebo prokopne zadní okýnko.

Z intenzivních zvuků, který teď vydává, poznám, že je víc než blízko a rychle k ní přitisknu palec... tvrdě.

Cítím, jak se kolem mě skoro bolestivě sevře.

...ale bolí to tak příjemně.

Vím, že tohle je asi ta nejmíň zodpovědná věc, kterou bychom právě mohly dělat, když je nám v parách má psychopatická matka, ale vzhledem k tomu, jak silně lilo, bychom stejně nemohly nikam jít. A pokud si mě máma fakt přijela odvézt zpátky domů, aspoň bych ráda strávila poslední chvíle jako svobodná lesba v náručí svý nesmírně sexy přítelkyně.

Odejít na vrcholu, jak se říká.

Hehe.

To byl hezkej dvojsmysl.

Aspoň mám srovnaný priority.

U Ashley nakonec dozní orgasmus natolik, že mě obejme rukama pevněji kolem krku a naslepo mi na něj tiskne rty, líbá mě líp, než mě kdo kdy líbal a nejspíš i bude.

O což právě jde.

Vím s absolutní jistotou, že máme být spolu. Jako spřízněný duše. A vím, že to může znít puberťácky si tohle myslet, ale je to tak. Upřímně si myslím, že jsme pro sebe byly stvořený. Proto to celý dělám.

Jinak bych z toho při vynoření prvních problémů vycouvala.

Ale zpátky na zadní sedadlo.

Ashley se prakticky okamžitě a bez mýho povšimnutí nějak povedlo zbavit mě poslední trochy oblečení, co jsem na sobě ještě měla.

Překvapilo by mě to, ale když mě líbá, většinou vytěsňuju okolní svět, takže to žádnej šok není.

Ale zalapám po dechu, když její koleno ne zrovna nevinně najde místo a rytmus mezi mýma nohama. Pak se zachvěju, když mi přejede jazykem přes čelist a opakovaně mě jemně kouše.

Bože.

Kdo tušil, že kosti mohou být tak citlivý?

"Jsi tak nádherná," slyším / cítím ji zamumlat.

Když otevřu oči, její jsou zavřený.

"Vždyť mě ani nevidíš," řeknu s uchechtnutím a ona se krátce zasměje.

"Tak jsi nádherně cítit," přeformuluje to a pomalu sjíždí prsty po mým trupu dolů, a ušklíbne se, když má pánev, samovolně, začne přirážet k jejímu stehnu.

Víc přemlouvat nepotřebuje a následně do mě vnikne, pomalu a s něžným polibkem pod mý ucho.

Sevřu jí nahý záda, držím jí co nejtěsněji u sebe a otočím hlavu, abych se střetla s jejími rty svými.

Netrvá dlouho a moje pohyby se stanou trochu frenetickými, všechny ty stimuly posouvají mou mysl a tělo na pokraj slasti.

Přestala jsem ji líbat, místo toho dýchám. Oddychuje mi do ucha a tu a tam vezme můj ušní lalůček mezi rty. Její prsty kouzlí níž, zmocňuje se mě vnitřní žár a jedinej způsob, jak ho ukončit je... je...

ŤUK ŤUK ŤUK

Tři krátký zaklepání na okýnko se úplně ztratí ve zvucích mýho orgasmu.

A ve přívalu sprostých slov, který mi uniknou z úst.

Ashley je zatraceně dobrá.

Ty zaklepání ji ani nezastaví v přirážení.

Ne.

Žádná síla na týhle planetě nebo ve vesmíru by nás teď nedokázala zastavit.

Jsme nezastavitelný-

"Vím, že tam jsi, Spencer Aeryn Carlinová."

Nebo ne.

K čertu s tím.


36 - Spencer a záchrana

Můj tep se sotva stačil zpomalit, když znovu zrychlí.

Nejdřív si myslím, že mám další halucinaci, ale když Ashley taky ztuhne, vím, že to bylo skutečný.

Je to skutečný.

Moje matka stojí těsně za dveřmi spolujezdce a nakukuje dovnitř matným okýnkem, zatímco liják ještě zesílil.

Myslím, že se déšť snaží soutěžit s mým srdcem.

Vzhlédnu k Ashley, která na mě hledí s vytřeštěnýma očima.

Vytřeštěnýma, vyděšenýma očima.

Tak jo, Spencer.

Mysli rychle.

Á, už vím.

Co by udělal Ježíš?

Ty hlouposti zastaví ještě předtím, než si mohly rozjet, hlasitý zahřmění.

BUCH BUCH BUCH

Bůh právě není na mojí straně.

Teď máma zkouší kliky - všechny. Dveře jsou samozřejmě zamčený, ale děsí mě, jak zabuší na každý okýnko, když neúspěšně trhne klikou.

"Spencer, jestli nevyjdeš..."

S pravdou ven jsem už vyšla.

"...z toho auta..." Aha. "...a to okamžitě, tak si mě nepřej!"

Její poslední zatahání za kliku otřese celým autem a konečně přiměje Ashley a mě k akci.

Ashley ze mě rychle seskočí a hledá na podlaze naše oblečení, já ji vzápětí následuju.

"To je tvá máma."

"Nepovídej, Ashley."

"Proboha," zalapá Ashley po dechu, když spatří něco za okýnkem.

Díkybohu za matný okýnka.

"Co je? Má s sebou pušku?" zeptám se a nakukuju přes proudy deště, zatímco si oblékám sukni.

"Ne. Jen svěcenou vodu."

Co?

"Co?"

"Podívej."

Podívám se a oči mi zaručeně málem vypadnou z důlků. "Děvčata, chceme vám jen pomoct."

Otec Martin.

Ta mrcha přivezla Otce Martina.

"Přivezla Otce Martina," syknu a Ashley jen přikývne, oblečení už má zpátky na sobě.

"Spencer?"

"Jo?" odvětím a přetáhnu si tričko přes hlavu a snažím se nehyperventilovat.

"Myslím, že vím, po kom máš tu svou ztřeštěnost."

Proti svý vůli se usměju. "Teď na to není vhodná doba, Ash."

"Jen postřeh, Spence," odvětí s drobným roztomilým úsměvem.

Koleduje si o to.

Nakloním se - ne, na tohle není čas.

Soustřeď se, Carlinová.

"Tak co bychom podle tebe měly udělat? Myslíš, že jim dokážeme ujet s píchlou pneumatikou?" zeptám se jí, zrovna když Otec Martin začne znova mluvit.

"Není pozdě na to se zřeknout svého hříšného života, mé dítě. Bůh tě miluje."

Pff.

To je víc, než se dá říct o mý mámě.

"Spencer, drahoušku. Vylez prosím ven. Jen chci vědět, že jsi v pořádku."

Vyměníme si s Ashley pochybovačný pohledy.

Beze slova váhavě natáhnu ruku ke klice.

"Sakra, Spencer! Okamžitě přestaň s těmi nesmysly!"

"Nejsou to nesmysly!" zakřičím v odpověď, než se můžu zarazit.

"Spencer!"

"Ne, mami!" křičím plná odhodlání. "Vyslechneš mě, k čertu!" Ošiju se. "Promiňte, Otče!" Ashley se usměje.

"Je ti odpuštěno, mé dítě!" odvětí Otec Martin a vidím, že ho máma probodne pohledem. Pokrčí rameny.

"Budeš mě poslouchat, mami? Protože to řeknu jenom jednou. Ashley miluju. Jsem do ní zamilovaná. Ano, je to holka, ale mně je to fuk a tobě by mělo taky. Nebo mělo, kdyby by ti na mě záleželo!"

Udělám odmlku a vezmu svýho miláčka za ruku.

"A pokud ti na mě nezáleží, je to stejně jedno, protože bez ohledu na cokoliv budeme spolu!"

Ashley se na mě usmívá. Tím širokým úsměvem s nakrabatělým nosem.

Úsměv jí oplatím.

"Miluju tě," zašeptám.

Celou minutu je ticho a pak uslyším ten nejhrůzostrašnější křik, jakej jsem v životě slyšela.

Mámě přeskočilo.

Od úst jí v podstatě kape pěna, zatímco zaútočí na auto, trhne za kliku takovou silnou, že se dveře otevřou, i když jsou zamčený.

"Ty," zuřivě zavrčí, vrhne se přese mě, popadne Ashley, vytrhne ji z mýho šokovanýho náručí a já ji dokážu jen chytit za ruce.

"Spencer," zasténá.

"Mami!" vykřiknu.

"Paní Carlinová!" křičí Otec Martin, nebo si aspoň snaží. Jako malej musel zpívat ve Vídeňským chlapeckým sboru nebo tak něco, protože při nejlepším to zní jako drsnej šepot.

Mlátí ji biblí.

"Pusť ji!" ječí máma, popadne jednou rukou Ashley za vlasy a ta vykřikne bolestí.

Tak.

To.

Ne.

"Ne," prohlásím a nevím, kdy jsem začala brečet.

"Spencer, pusť ji!"

"Nikdy," řeknu a přes matčinu snahu nás rozdělit nějak dokážu dát kolem Ashley ruce.

Pořád prší, jsme promáčený a Otec Martin se tiše modlí.

Ashley brečí, máma brečí a já brečím.

A Blesk vrčí.

Nemůžu uvěřit, že se to děje.

Vím, že je moje máma švihlá, ale nemůže být až tak švihlá.

Počkat.

Zadržte.

Blesk vrčí?

Jak sakra-

"Dámo, okamžitě mou dceru pusťte, dočerta," prohlásí Raife a pak dodá: "Pardon, Otče."

Otec Martin přikývne.

Blesk zavrčí a udělá výhružnej krok dopředu.

Vím, že jsem vždycky říkala, že se ho bojím, vlastně všech psů, ale tohle je asi poprvý, co to fakt platí.

Má vyceněný zuby, srst má slehlou od deště a uši má sklopený dozadu.

Fakt vypadá jako ďábelskej pes.

Máma, Ashley i já jsme ztuhly a sem tam popotáhneme nosy.

Upíná se na nás šest párů očí (Otec Martin je má zavřený a opět se tiše modlí) a máma nikdy neměla publikum ráda.

Při naší každoroční velikonoční hře v Ohiu se přeřekla. Byla Pilát Pontský a v klíčovým okamžiku naznala Ježíše Krista Králem nežitů.

Jo, příště už ji to hrát nenechali.

"Paulo," ozve se táta pevným hlasem. "Pusť je."

"Ne," odvětí máma zvláštně. Momentálně mé hrozně divnej hlas.

Zněl, jako by byla na pokraji psychickýho zhroucení.

Bleska štěká, jak jsem ho nikdy štěkat neslyšela.

Zní jako dobrman.

Vzteklej dobrman.

S Ashley se nám konečně podaří mezi mnou a matkou vytvořit prostor, ale jednám čistě instinktivně, protože se nechci připlést do cesty útočícímu Bleskovi.

Ale než stačím byť mrknout, máma zase po Ashley chňape a Blesk vyrazí. Vyskočí metr a půl do vzduchu a sevře zuby manžetu jejího svetru.

Ash padne zpátky na mě, podaří se jí vyhnout mámině úchopu a obě nás srazí zpátky do auta.

Máma ječí a točí se dokola a, přiznejme si to, točí s Bleskem jak s kusem hadru. Ten pes má sice dvahy na rozdávání, ale pořád je to trpasličí špic.

"Dostaňte ze mě toho šílenýho psa!" ječí máma a v blátě jí podklouzávají. Glen, protože je to pořád naše máma, se to chystá udělat, ale kvůli jejímu točení a Bleskově pevnýmu sevření, s tím má potíže.

Připojí se k němu Javier a Lucky a všichni chňapají rukama do vzduchu a snaží se psa chytit.

Připomíná mi to hru Hladoví hrošíci.

Hele, mám hlad.

Jakmile jsme s Ashley prozatím mimo nebezpečí, sáhnu si do zadní kapsy a obejmu prsty alobalovej obal, kterej znám a miluju.

A vtom se máma přestane točit.

Lucky, Javier a Glen od ní ustoupí, ale ještě předtím stáhnou Bleska do bezpečí. Glen působí, že se chystá obětovat, ale pohledem mu to zamítnu. Máma se o nic nepokusí.

Pak spatřím její oči a okamžitě tý myšlenky lituju.

Oči má na mě a pohled hluboko za nimi mě děsí víc než Freddy Kruger, Jason, Vetřelec, Michael Myers a Predátor dohromady.

Ale jedno jí musím nechat.

Ví, že existujou pouze dvě věci v mým životě, který bych do posledního dechu chránila vlastní kůží: Moje Ashley a...

Moje čokoláda!

Máma po mě skočí a s ďábelským úsměvem mi vytrhne čokoládovou tyčinku z ruky.

Vmžiku jsem na nohách.

"Vrať mi ji."

"Ne."

"Mami," pronesu varovným tónem. Fakt potřebuju svou čokoládu. Je to můj nikotin a tohle byl hodně hektickej den.

"Půjdeš na terapii, drahoušku," prohlásí a i s čokoládou ustupuje.

Jdu za ní.

"Nepotřebuju na terapii, mami. Bože. Kdy to pochopíš? Není se mou nic v nepořádku. Jsem dokonale zdravá a funkční puberťačka, který se náhodou líbí holky mnohem víc, než dokáže předstírat, že se jí líbí kluci. Ale slibuju ti, že bude něco v nepořádku s tebou, jestli mi tu čokoládu nevrátíš!"

Tváří vyplašeně a já vím, já vím, mohla bych si prostě sehnat jinou čokoládovou tyčinku. Máme peníze. Můžeme je koupit.

Ale trpím nedostatkem čokolády a můj mozek momentálně nefunguje zrovna nejlíp. A ta mrcha má mou tyčin-

"ARRRGGGHH!"

"Panebože!" vykřikne někdo.

"Pomoc!"

"Dostaňte ji z ní," volá někdo jinej.

A já jsem na svý matce.

Odhodila mou čokoládu někam do křoví.

Trhla rukou do strany a poslala ji obloukem pryč.

A pak jsem vylítla já a to nás přivádí do týhle chvíle.

Nemlátím ji... tvrdě.

Mý otevřený dlaně sotva zvedají prašnou hlínu po stranách její hlavy. Cítím, jak mě naplňuje frustrace, zaplavuje mi tělo a prosakuje do půdy ve formě mých slz.

Vidím svou mámu, oči má doširoka otevřený a plný nějaký emoce, strachu ne, protože ví, že bych jí nikdy nedokázala ublížit, bez ohledu na to, jak moc třeba chci. Ale její výraz si pamatuju z dávný doby, z jiný doby, na kterou si momentálně nevzpomínám.

Ale je to fuk, teď mě z ní sundavají, padají slova, který zní a jsou cítit spíš jako rány. Obviňují a vyčítají a jediný dva lidi (zdroj konfliktu), který tý potičce jenom přihlížejí jsou já a Ashley.

A Blesk.

Na toho psa nemůžu zapomenout.

Ashley mě od nich odvede, Otec Martin celý to nadělení komentuje. "Cti otce svého i matku svou. Tak to stojí v Bibli."

"A co 'Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě'. To tam taky stojí," promluví můj bratr Glen a já mu v duchu zatleskám. "To pravidla má asi výjimky, co, Otče?"

"Je to tvoje vina, že je taková," ukáže matka obviňujícím prstem na obličej mýho táty. "To ten tvůj hippieský životní styl a rokenrolová hudba. Tys to způsobil. Tys pozval tu holku, tu hříšnici, do našeho domu."

Teď se naštve Raife. "To mluvíte o mojí dceři a ta není žádná hříšnice. Divím se, že dokázala u vás doma vydržet víc než pár minut. Vaše povýšenost je ubíjející."

"Trhněte si, Raife," odvětí matka přezíravě a pak se otočí zpátky na tátu.

Je to hromadná hádka, ale nezůstane u ní dlouho.

"Psst."

S Ashley se otočíme a spatříme...

"Madison?"

"Vlezte si do auta, chicas. A honem. Nechci, aby mě někdo viděl."

Podívám se na Ashley, která jen pokrčí rameny. "Myslím, že horší už to být nemůže, Spencer."

"Dobře, ale pokud je to jenom trik, jak se ti dostat do kalhotek, tak vyskočíme za jízdy, jasný?"

Ashley jenom obrátí oči v sloup. "Jasný."

"Bacha na čalounění," zašeptá drsně Madison, zatímco lezeme na zadní sedačku. Zjistíme, že tam není moc místo, protože je v autě o jednu osobu víc, než jsem předpokládala.

"Allie?" ozvu se neuvěřitelně zmateně.

Allie se jen narovná a poklepe Aidena na rameno. "Jeď."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu