Vypustit duši

Napsala: nerdrific79, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Originál zde.

Jedná se o pokračování povídky Nedokonalé vzpomínky.

1

Lauren relaxovala ve svém sedadle, vděčná, že Hale poslal soukromý tryskáč pro jejich cestu domů. Nebyla si jistá, jak by tahle verze Tamsin zvládla normální let naplněný jinými lidmi. Byla si vědoma, že nezíská své síly, dokud nedosáhne puberty, ale nebyla ochotná riskovat, že dojde k jejímu urychlenému vývinu v letadle s lidmi, kteří nic netuší. V současnosti ale byla ta Fae na podlaze a přestavovala své akční figurky k další bitvě.

Světlovláska pohlédla doprava, kde pohodlně odpočívala Kenzi a vyhlížela z okna. Vzala její ruku do své a obdivovala, jak ten prsten vypadá na gótčině ruce.

„Chtěla by sis to rozmyslet?“ škádlila ji s úsměvem Kenzi, když otočila hlavu, aby pohlédla do blondýniných očí.

Drobně obrátila oči v sloup. „Nikdy. Jen jsem obdivovala, jak na tobě vypadá.“ Pozvedla její ruku a lehce ji políbila, zatímco udržovala oční kontakt. „Dokonale sedí.“

Lehce se rdící. „Ale ale, doktorko, budeš takhle pokračovat a možná si s tebou užiji po svém ještě před přistáním.“

„Vážně? Hmm…v tom případě…“

„To si vy dvě zase hodláte zdřímnout?“ zeptala se Tamsin neschvalujíc jejich chování. Tohle normálně znamenalo, že si dopřály opravdu dlouhé zdřímnutí s přísným zákazem je otravovat nebo že strávily vážně dlouhou dobu ve sprše. Vážně lidem nerozuměla.

„Ehm…ne, Tamsin, jen hovoříme.“ Lauren se kousala do rtu, když slyšela Kenzi zamumlat něco v ruštině.

„To tedy ne.“ Blonďatá holčička se zvedla a položila si ruce v bok. „Znám ten pohled a jak se vám změní hlas a nikdy ani nezníte unaveně.“ Zakončila to obviňujícím pohledem.

„To není pravda!“ prohlásila s odfrknutím Kenzi, zahanbená, že je Tamsin dokázala tak dobře přečíst. Kčertu, jestli v nich dokázala takhle dobře číst, mohla si jen představit, co by mohla vidět Bo. „Doprdele!“ Musela jí to říct brzy a v soukromí. Kenzi si byla vědoma, že Bo stále miluje Lauren, ale ustoupila jim z cesty. Nejprve si myslela, že to bylo proto, že její nejlepší kamarádka věděla, co ona cítí po tom, co se jim vrátily vzpomínky. To trvalo jen do té doby, než jí při pozdně nočním rozhovoru Lauren odhalila, co všechno tehdy řekla Bo, když se ukázala v jejím bytě. V tu chvíli si uvědomila, že jediným důvodem, proč jí její kamarádka dala svolení, bylo, že doktorka se nechtěla vrátit k sukubě. Nejprve ji to ranilo, ale byla ukonejšena Laureninými slovy, že ta považuje to, co má s Kenzi za víc, než co kdy s kým měla. Pro dobro svého přátelství s Bo a jelikož ji nechtěla ztratit, rozhodla se to prozatím nechat stranou. Ještě víc, jelikož Bo něco našla s Tamsin.

„Jak je možné, že ona používá neslušná slova, ale já mám problémy kvůli tomu zrcadlu?“

„Tamsin,“ varovala ji Lauren s významným pohledem, „tohle jsme už probíraly a to, cos tam napsala, bylo daleko za hranicí jednoduchého sprostého slova.“ Sledovala, jak Tamsin chvíli špulí ret, než se vrátila ke svému hraní si. Lauren obrátila svou pozornost zpátky ke své snoubence. „O co jde, broučku?“

„O Bo.“

„O Bo?“

„Jo, o Bo,“ pronesla Kenzi, pozvedla levou ruku a zavrtěla prsty.

„Aha, Bo. Doprdele.“

„To není fér,“ zamumlala Tamsin.

„Hele,“ řekla Lauren a znovu sevřela Kenziinu ruku, „zavoláme jí, aby se stavila.“

„Já nevím, jak bude reagovat, Lauren, a z toho mám obavy. Podle toho, co jsi mi řekla…“ Byla frustrovaná, že musí být znepokojena ohledně Boiny reakce a trochu naštvaná, že byly v situaci, kde musela oznamovat tuhle báječnou novinku s opatrností.

„Já vím a je to v pořádku. Poradíme si s tím tak jako vždycky. Možná bude potřebovat prostor, ale to se okamžitě změní, až se, ty víš komu, vrátí vzpomínky. Proč jí nepošleš zprávu, až přistaneme? Dorazíme celkem brzy a já se ještě pár dní nemusím vrátit do práce.“

Aniž by si toho všimly, jejich obavy ohledně téhle Bo neunikly Tamsinině pozornosti. Byla s nimi jen lehce přes týden a kromě toho pravidla ohledně mluvy a no, prostě pravidel obecně, se cítila vážně šťastně a v bezpečí. Těšila se, až uvidí svůj pokoj a Lauren jí slíbila, že s ní taky provede pár parádních vědeckých pokusů. Dokud bude moc vyhodit něco do vzduchu, znělo to jako zábava.

Hovoří váš pilot. Vraťte se, prosím, na svá sedadla a připoutejte se. Brzy budeme přistávat.

Tamsin rychle odložila své hračky a přesunula se, aby se posadila vedle Lauren a připoutala se tentokrát bez cizí pomoci. Setkaly se s pár vzdušnými turbulencemi a ona zjistila, že k ní Lauren natáhla ruku. I přestože byla trochu vyděšena, nehodlala to připustit. „Nebojím se.“

„Já vím,“ řekla doktorka a usmívala se na ni. „Ale já jo, takže nebude ti vadit, pokud tě budu držet za ruku?“

„To by asi šlo,“ odpověděla a sevřela její ruku trochu silněji.

„Jsi připravená, Kenz?“ zeptala se Lauren jemně, jak se jí do rysů vkradlo znepokojení.

Byla si vědoma, že ta otázka byla závažná, ale po tom všem, čím si prošly, tohle bude brnkačka, ne? „Tak připravená, jak jen to jde.“

* * *

„Co tím myslíš, že nedovolíš, aby k tomu došlo?“ zeptal se Hale a zúžil oči Boiným směrem.

„Chce tím říct, že nedovolí, aby k tomu došlo bez řádné oslavy,“ pronesl Trick a snažil se uklidnit Ashe. „Bo, co kdybychom probrali ten případ, ke kterému jsi měla otázky, v mé studovně?“

Hale přikývl, ale nebyl zcela přesvědčen, jelikož si byl vědom, že se Bo občas chová nevyrovnaně.

„O co ti jde?!“ dožadoval se Trick, jakmile byli bezpečně z doslechu.

Plácla sebou na gauč a podala mu tu složku. „Jde mi o tohle. Navíc, Hale je přecitlivělý jen proto, že ho Tamsin donutila, aby chránil Lauren a Kenzi za každou cenu.“

„Cože?“ Zavrtěl hlavou. „No, to by rozhodně mnohé vysvětlovalo.“ Na chvíli se odmlčel, načež se na ni vážně zahleděl. „Bo, není způsob, jak odčinit to, co Tamsin provedla, takže tě naléhavě žádám, abys postupovala opatrně.“ Otevřel tu složku a jeho očí rozpoznaly Laureninu fotku, ale ne to jméno. „Karen Beattieová?“

„Přesně!“ vykřikla Bo. Vyskočila na nohy a začala rázovat po místnosti. „Chci tím říct, že jsem ji nikdy doopravdy neznala. Kčertu, ani jak se jmenuje! Co když mě ani nikdy nemilovala a celé to byla jedna velká lež?“

Trick ji chvíli studoval, plně si vědom, že v její reakci šlo o víc. Zatímco nebyl fanouškem vztahů mezi lidmi a Fae, neměl pochyb o tom, co doktorka cítila k jeho vnučce. „Jde vážně o tohle nebo o skutečnost, že je tvá nejlepší kamarádka zasnoubená s ženou, kterou stále miluješ?“ Jeho oči zjihly, když se střetly s těmi jejími.

„Chceš říct můj člověk?“ zeptat ušklíbla se na ně.

„Bo!“ překvapeně zalapal po dechu nad jejím přístupem, ale tak nějak bázlivě, jelikož znal majetnickou povahu sukub.

„Máš pravdu, já vím,“ zasténala Bo a vrátila se na gauč. „Viděla jsem tu jejich fotku nahoře a chtěla jsem to být já, kdo říká ano. Chci, aby Lauren…Karen…ať už se kčertu jmenuje jakkoliv, aby se na mě dívala takhle…tak otevřeně a plná lásky…ne se zlomeným srdcem a zklamáním. Chybí mi, že Kenzi už není v první řadě moje. Přišla jsem o obě najednou a teď jsem úplně sama. Chci říct, že Kenzi mi to alespoň mohla říct místo toho, abych na to přišla takhle.“

Trick se přesunul, aby se posadil vedle Bo, natáhl se a položil svou ruku na její. „Vím, že je to pro tebe těžké, ale musíš si uvědomit, že to mělo důvod, že jste s Lauren nefungovaly, Bo. Vím, že to kvůli tomu nebolí o nic míň, ale, ať už tomu věříš nebo ne, je to takhle nejlepší. Možná bys tu neměla být, až dorazí.“

„Cením si tvého znepokojení, Tricku, ale budu v pořádku. Ale stejně, celá ta záležitost s Karen…, co s tím mám dělat?“

„Všichni máme svá tajemství a důvody pro ně. Možná, že po nějaké době si s ní o tom můžeš promluvit, ale pokud nebude chtít, musíš to respektovat.“ Byl překvapen, že byla hledaná ve světě lidí, ale věděl, že toho udělala hodně pro Fae, takže u nich bude dál v bezpečí.

* * *

„Po těch dvou týdnech na pláži jsem zapomněla, že vůbec existuje chlad,“ zasténala Kenzi, když se usadily do naštěstí vyhřáté limuzíny.

„Ověřovala jsem si to u Halea a říkal, že se ujistí, že náš dům bude připraven.“ Vřele se usmála, natěšená na to, že uvidí jejich dům teď, když bude naplněn jejich věcmi a ještě víc na to překvapení, které čekalo Kenzi.

„Vážně se mi líbí, jak to zní,“ zamumlala Kenzi a přitulila se k Lauren. Byla lehce vyčerpaná z jejich cesty a chtěla si oddáchnout, ale vědouc, že ta záležitost s Bo musí být vyřešena, poslala jí rychle textovku.

„Už jsme tam?“ zasténala Tamsin, nespokojená, že zase musí sedět v klidu.

„Zkusíme se zeptat, ne? Tady stiskni tohle tlačítko.“

„Ano, madam?“

„Jak dlouho to bude trvat?“ zeptala se mladá Fae otravným způsobem.

„Tamsin! Omlouvám se, chtěla se zeptat, za jak dlouho dorazíme domů?“ zeptala se a věnovala děvčeti významný pohled.

„Měli bychom dorazit do Dalu asi za dvacet minut a nemám oprávnění bavit se o tom, jaký to má důvod.“

Po tom, co mu Lauren poděkovala a krátce s Tamsin probrala záležitost dobrých způsobů, otočila se a věnovala Kenzi omluvný pohled.

„To je v pořádku. Nevadí mi napít se. Možná bych si mohla dát nějaký prvotřídní matroš.“

„Možná bychom mohly vzít lahev domů a později to oslavit?“ zašeptala jí do ucha.

Kenzi neodpověděla, ale pohled v jejích očích jí sděloval, že by proti tomu rozhodně nic neměla.

„Už to děláte zase,“ odfrkla si Tamsin, zatímco hleděla, jak se naklánějí blíž k sobě.

„Prosím, řekni mi, že má naše ložnice masivní zámek,“ zasténala Kenzi a položila si hlavu na světlovlásčino rameno.

* * *

Výkřiky ‚překvapení‘ a ‚blahopřejeme‘ přivítaly ten pár, když vstoupil do Dalu. Šokovaně se na sebe obrátily, jelikož tohle byla ta poslední věc, kterou by čekaly po svém příjezdu domů.

„Doktorko Lewisová, je tak báječné mít tě zpátky a tebe také, samozřejmě,“ prohlásil Hale, když k nim přišel a doprovodil je dál do Dalu.

„Ehm, Halee, co má tohle znamenat?“ zeptala se Lauren, jak se rozhlížela kolem a pak její oči zachytily tu fotografii nad krbem.

„Překvapivá oslava zásnub. Doufám, že se ti ta fotka líbí, doktorko. Myslel jsem si, že by se hezky hodila k vám domů. Pozval jsem jen pár lidí.“ Mávnul rukou kolem a ona rozpoznala pár lidí z laboratoře, stejně jako Dysona. „Kenzi, pozval bych i tvou rodinu, ale jelikož je tohle podnik jen pro Fae a lidi, kteří o nich vědí…“ Hlas se mu vytratil, když viděl, jak gótka lehce zbledla.

„Ne, ne, to je dobré. Já, ehm, radši jim to řeknu sama. A když jsme u toho, jdu si dát něco k pití.“ Naklonila se, aby políbila Lauren, načež zamířila podívat na nachystané jídlo a vzít si skleničku šampaňského. „Pojď, T, uvidíme, jestli ti Trickster dokáže připravit zázvorové pivo nebo tak něco. Zdar, Déčko!“

„Kenzi,“ pozdravil ji Dyson s pokývnutím hlavy. „A tohle musí být Tamsin,“ pravil a poklekl na její úroveň.

„Jo, když myslíš,“ odvětila mladá Fae s pokrčením ramen a vylezla si na barovou stoličku.

Lehce se chechtajíc. „Nevím, proč jsem čekal, že bude jakkoliv jiná. Slyšel jsem, že jsou na místě gratulace, kamarádko,“ usmál se a obtočil jí paži kolem ramen.

„Já vím. Hele!“ pronesla nadšeně a natáhla k němu ruku, aby se podíval.

Kvůli ní si ho přehnaně podrobně prohlížel. „Velice hezký. Starému vlku dělá dobře, když vidí svou drahou kamarádku tak šťastnou.“

„Díky, Dysone, jsem šťastná. Bylo to dokonalé.“

Bo tu scénu sledovala ze vstupu do Trickova doupěte. Její dědeček zamířil nahoru před pár minutami a teď vkládal brčko a lžičku do velké sklenice pro malou Tamsin. Usmála se, jak na ni hleděla a pobavilo ji, když viděla, že přístup té Fae se nezměnil, ani když byla dítětem. Její hezká chvíle začala brzy kolísat, jak vstřebávala tu scénu před sebou. Lauren hovořila s pár Fae, které poznávala z laboratoře, s Kenzi teď po svém boku, která nadšeně ukazovala svůj prsten a probíraly svoji přepychovou dovolenou. Čím víc to sledovala, tím víc se tím cítila ovlivněna. Chtěla z nich mít radost, ale cítila, že kdyby nebylo jí, nebyla by žádná Kenzi a Lauren. Rozhodla se jednat po tom, co gótka vzala poskakující Tamsin na záchod.

„Slyšela jsem, že je na místě pogratulovat, doktorko,“ pronesla Bo chladně, když došla ke své někdejší přítelkyni. Fae kolem Lauren se cítili nepříjemně, protože znaly její a Boinu minulost a vyrazili k baru pro další pití.

Lauren zřetelně polkla a děkovně přikývla. „Cením si toho, Bo. Omlouvám se, že jsme ti nezavolaly, abychom ti to řekly dřív, ale byly jsme prostě celé pryč, že jsme na dovolené a pak Tamsin…“

„Ne, to je v pořádku. Chci říct, že by to trvalo celých pět minut říct mi to, ne? Kčertu, to já jsem důvodem, že jste se seznámily, ale co. Možná bych mohla být družička? Takže ne, Lauren…počkat…nebo je to Karen?“ zavrčela a přistoupila blíž a zády ji zatlačila k dřevěnému sloupu, takže neměla šanci uniknout.


2

Lauren tam stála ztuhlá šokem, jelikož nikomu neřekla o té době ve svém životě. Taft byl jediný, kdo se k tomu přiblížil a tehdy jí svitlo, že Bo musela najít tu složku.

Vidouc to pochopení ve světlovlásčině tváři, řekla: „Jo, přesně tak. Budeš se obtěžovat s vysvětlením?“

„Se vší úctou, Bo, nic ti nedlužím,“ odsekla Lauren a otočila se, aby se připojila k ostatním u baru.

„Ne tak rychle, doktorko,“ pravila Fae, natáhla se, popadla ji za paži a neúmyslně tak způsobila, že blondýna narazila zády o ten dřevěný nosník.

„Bo, pusť ji,“ varoval ji Dyson a vykročil k nim. Sledoval z dálky jejich výměnu od chvíle, co vyrazila směrem k Lauren.

„Ani krok, vlku,“ zahrozila a oči jí modře zableskly. Otočila se zpátky a spatřila poplašení v jejích očích. „Co se děje? Myslela jsem, že se ti líbí celé to modré oči s tmavými vlasy,“ zavrněla, pozvedla ruku, aby do ní vyslala jemný puls.

„No, o co tu kurva jde?!“ zaječela Kenzi a prudce vyrazila k nim. „Tamsin, zůstaň u baru.“

„Ále…děje se něco, kámoško? Nechceš se podělit?“ Přesunula ruku ze světlovlásčiny tváře a sevřela lehce její krk. „Přibliž se víc a donutíš mě udělat něco, čeho budeme obě litovat.“

„Bo, prosím,“ zafňukala Lauren, jelikož teď měla strach z Boiných záměrů. Věděla, že její dřívější milenka se mohla cítit trochu raněná, ale tohle od ní jistě nečekala.

„Ach, tak teď je na řadě žadonění?“ nepobaveně se uchechtla. „Hmm…tvoje předehry byly vždycky prvotřídní. Vím, že jsme měly své problémy, ale tohle už zašlo dost daleko. Neuvědomuješ si, jak máš štěstí, že tě chce sukuba? Vzpomínáš na všechny ty časy, kdy jsem tě přiměla zapomenout své jméno, zatímco jsi křičela to moje?“ říkala chraptivě, zatímco jí oždibovala krk. „Vím, že jsem udělala chyby, ale tentokrát to bude lepší.“

„Nech toho, Bo,“ prosila Lauren a Bo se odtáhla, aby se na ni podívala. „Už jsme to zkusily a moje srdce teď patří Kenzi. Nikdy jsme ti nechtěly ublížit, ale ani nehodláme přestat být spolu.“

„Tohle jsi neměla říkat, drahoušku,“ odvětila a začala vysávat její chi.

Kenzi v hrůze sledovala, jak z očí její snoubenky kanou slzy a věděla, že Bo má schopnost způsobit, aby to bylo bolestivé. „Bo, nech toho!“ zaječela a rozeběhla se k nim, aby ji odtáhla.

Její křik přitáhl pozornost Halea, který byl zabrán to rozhovoru s Trickem, takže si do té doby ničeho nevšiml. Když vstřebal tu scénu před sebou, v jeho žilách vzkypěl hněv a on vypustil siréní zapištění, které způsobilo, že Bo ustoupila. Padla na kolena a držela se za uši v pokusu zastavit tu bolest, zatím Ash kráčel k ní a nedržel se s použitím svých schopností zpátky.

„Broučku!“ šeptala Kenzi naléhavě a hladila světlovlásčinu tvář, jak se nakláněla nad tou nehybnou postavou na podlaze. „No tak, začínáš mě děsit.“

Dyson jí zkontroloval puls, zatímco Hale přikázal svým strážím, aby zajistily Bo, která sebou stále škubala bolestí. „Je jen v bezvědomí, ale bude v pořádku,“ ujistil ji, zatímco s účastí hleděl na Lauren, také si vědom bolesti, kterou Bo způsobila svým lačným krmením.

„Bude v pořádku, že jo?“ Kenzi vzhlédla a spatřila vyděšenou Tamsin.

„Co se stalo?“ zeptala se Bo, rozhlížela se kolem a oči se vrátily ke svému přirozenému hnědému odstínu. „Ach bože, Lauren? Je v pořádku?“

Kenzi si sundala bundu a jemně ji vložila pod Laureninu hlavu, pak se zvedla a postavila se před Fae, kterou milovala jako svou sestru. „Ty jsi se stala, Bo.“ Hlas měla hluboký a nasupeně hleděla na zajištěnou sukubu, než jí tvrdě udeřila na tvář. „Nedokážeš vystát skutečnost, že Lauren našla štěstí u někoho jiného než u tebe. Musí tě vážně srát, že jí můžu dát něco, cos ty nikdy nedokázala, stejně jako, že při tom odvádím lepší práci. Takže nejen že si vezmu ženu, která mne miluje, ale během pár let také hodláme založit rodinu.“ Když viděla ten ublížený pohled nejen z té facky, ale také z jejích slov, znechuceně zavrtěla hlavou. „Vím, že je Lauren výjimečná, ale jedno už není, a to tvoje, Bo.“

„Kenzi, je mi to líto! Prosím, nikdy jsem neměla v úmyslu, aby k tomuhle došlo. Nechci tě ztratit.“

„Na to je možná pozdě. Nevím, jestli ti tohle dokáži odpustit,“ zašeptala, načež se otočila, aby zkontrolovala Lauren.

„Stráže, odveďte ji do té bílé místnosti na ústředí světlých Fae, tak nebude schopna použít své přesvědčovací schopnosti, aby unikla,“ nařídil Hale a sledoval, jak Bo věnovala lítostivý pohled směrem k páru, zatímco byla vyváděna ven.

* * *

Lauren se probrala o pár hodin později a našla Kenzi stočenou na boku na jejich posteli a Tamsin na druhé straně, svírající ve spánku meč a štít. Usmála se pro sebe a odhrnula pár vlasů, které spadly valkýře do tváře, něžně jí je zasunula za ucho a vstřebávala její pokojné vzezření.

Nemohla si vzpomenout, jak se dostala do postele. Poslední věc, na kterou si pamatovala, byla rozzuřená Bo a bolest z toho, jak z ní bylo vysáváno chi. Jediné, kdy to zažila, bylo po Boině rozbřesku, ale tentokrát to bolelo. Plíce ji stále bolely, ale značně se to zmírnilo. Pokusila se vstát, ale zasténala a plácla sebou zpátky.

„Ahojky,“ zašeptala Kenzi a vlepila něžnou pusu na její spánek. „Jak se cítíš?“

„Jsem v pořádku.“ Když si všimla tmavovlásčina pohledu s nakrčeným obočím, rozhodla se odpovědět pravdivěji. „Mohlo by to být lepší. Pořád to bolí, ale ne tolik, jako dřív.“ Zavřela oči v pokusu odvrátit ty emoce, ale Kenzi si jich stejně všimla. „Bála jsem se. Věděla jsem, že to nevezme nejlépe, ale tohle jsem také nečekala. Co se stalo pak?“

Kenziiny oči na chvíli ztvrdly, když odpovídala. „Hale zastavil Bo siréním pískáním a nechal ji odvést na základnu. Dyson tě dopravil sem. Pořádně jsem jí flákla a dala jí vědět, že na to neměla žádné právo. Probrala se ze svého zatemnění a omluvila se, ale já jí dala najevo, že na to může být příliš pozdě.“ Zaťala čelist a vzhlédla ke stropu, zatímco pár slz skanulo po její tváři, než se obrátila zpátky k Lauren. „Nesnáším, že jsem byla tak bezmocná a nedokázala tě ochránit, protože ti kvůli svým pitomým problémům mohla ublížit nebo i hůř. Upřímně nevím, jestli se na ni někdy budu schopná znovu podívat.“

Lauren chápavě přikývla, jelikož by cítila to samé, kdyby se to stalo obráceně. Pamatovala si, jak jí Bo říká jejím starým jménem a obočí se jí svraštilo, jelikož se obávala, jak bude Kenzi reagovat. „Musím ti něco říct a pochopím, kdybys po tom změnila svůj názor.“

„Ta složka, co měla Bo?“ zeptala se. Trick jí ji předal, když odcházely a ona viděla ten plakát, ‚Hledá se‘. „Netrápí mě to, co jsem viděla, ale připouštím, že jméno Lauren Lewisová je mnohem víc sexy.“

„Je toho k vyprávění víc než tohle a ty to musíš vědět.“

„Lauren,“ pravila a hleděla ji hluboko do očí, „řekni mi to, pokud je to třeba, ale věz, že nikam nehodlám odejít,“ slíbila jí a věnovala jí lehkou pusu, která se začala prohlubovat, dokud Tamsin ve spánku nenatáhla nohu a nekopla Lauren.

Lehce se smějíc se zeptala: „To se jí nelíbil její nový pokoj?“

„Zbožňuje ho. Jen tě odmítla opustit a chtěla tu být pro případ, že bys potřebovala ochránit; proto ten meč a štít. Máš hlad nebo něco?“

„Upřímně, hodila by se sprcha. Po našem dlouhém letu a tom všem, co se stalo, by se mi jedna vážně líbila.“

Krátce ji políbila a řekla: „Půjdu nám napustit vanu a necháme naši strážnou valkýru tady.“

* * *

„Takže nevíš, kde je tvůj bratr teď?“ zeptala se Kenzi něžně, zatímco Lauren zády spočívala na jejím rameni v jejich vaně.

Lauren si silněji obtočila tmavovlásčinu paži kolem sebe a zavrtěla hlavou. „Ne, byla jsem tak zničená po tom, co nazval ztracené životy vedlejšími ztrátami, že jsem bez ohlížení utekla. Jakmile jsem byla v područí Ashe, neměla jsem se svou rodinou povoleny další kontakty. Pochybuji, že se naši rodiče vůbec obtěžovali naším hledáním.“

„Je tohle ta část, kde bych měla utéct? Hodit po tobě svým prstenem a vyřítit se ven? Jestli jsi čekala tohle, tak si budeš muset počkat,“ zamumlala jí do ucha a přitáhla si ji blíž. „Tvou jedinou chybou bylo, že jsi věřila špatné osobě a já vím, že jsi zachránila mnohem víc životů. Dokáži to porovnat, jelikož jsem taky měla rodiče na hovno. Takže mě, má drahá, máš stále na krku,“ škádlila ji lehce.

„Víš, že tě miluji tím způsobem, kdy je to napořád, že jo?“ zeptala se Lauren a otočila lehce hlavu, aby k ní vzhlédla.

„Jak bych to nevěděla?“ pronesla a zvedla před nimi svou levou ruku s prstenem. „Doufám, že mi za rok plánuješ dát přívěšek, který by se k němu hodil. Nemůžu se dočkat, až později omrknu hernu, ale tohle,“ vlepila něžnou pusu na světlovlásčino rameno, „je opravdu, ale opravdu příjemné. Přijde mi, že jsem s tebou nestrávila víc než deset minut o samotě od chvíle, co se bloncka vrátila.“

Lauren se otočila v jejím objetí a usmála se na ni, „Souhlasím, že tohle je víc než příjemné…počkat, ty sis ještě neprošla zbytek domu?“

„Ne, kotě, nechtěla jsem se od tebe vzdalovat. Navíc, Tamsin také potřebovala být ujištěna, že budeš v pořádku. Kromě toho, už jsem viděla plány.“ Když viděla Laurenin úsměv, musela se zeptat. „Chceš mi něco říct?“

„Hmm…, mohla bych ti to říct,“ vydala ze sebe, „ale mnohem raději bych ti to ukázala.“

Než ji Lauren mohla vůbec políbit, rozletěly se dveře od koupelny a odhalily Tamsin, jejíž oči se vykulily nad velikostí té vany. „Je velká jako bazén!“ vykřikla, odstrojila se, zaječela „kufr“ a skočila k nim.

„Tamsin!“ zaječela Kenzi, když masivní vlna zasáhla podlahu, ale bylo těžké zlobit se, když slyšela to potěšené hihňání.

„Žádný smysl pro stydlivost, co? Ale zase, tohle není poprvé pro tebe a Kenz…, au…“ Lauren se smála, když byla hravě plácnuta po paži.

„Pokud nechceš zase spát na gauči, navrhovala bych ti, abys to už nikdy znovu nezmiňovala.“

„Fajn, fajn. Tamsin, vana je tvoje, ale žádné další skákání do vody.“

„Můžu si tedy dojít pro nějaké své hračky?“

„Ano, ale…“ Tamsin už vyskočila a byla ze dveří, „nejprve se osuš.“

Kenzi pomohla Lauren z vany a poznamenala. „No, jen pár měsíců tohohle a pak bude v pubertě a dožadovat se svého soukromí. Říkám, abychom teď pořídily fotky a později je proti ní použily.“

„Souhlasím.“ Lauren téměř ztratila rovnováhu kvůli té kluzké podlaze, ale také si byla vědoma, že částečně je to kvůli únavě z těch předchozích událostí.

„Tak fajn, vezmeme tě zpátky do postele. Za chvíli objednám nějakou pizzu, takže si budeme moct dát leháro v posteli a ty vyber film. Ještě lépe, pokud to bude něco, co uspí naši malou valkýru.“

Pokračování rozhovoru přerušil dveřní zvonek. Kenzi na sebe rychle natáhla župan a vydala se zjistit, kdo to je.

„Dysone?“

„Jen jsem se zastavil, abych se ujistil, že je všechno v pořádku a přinesl vám tohle,“ řekl a pozvedl tu fotku z oslavy.

„Jo, jasně. Pojď dál. Lauren znovu odpočívá a Tamsin-“ Právě v tu chvíli se ta mladá blondýna prohnala pokojem s náručí plnou hraček, „…dělá další nepořádek v koupelně. Co kdyby ses posadil a nalil si něco k pití a já na sebe velice rychle hodím nějaké oblečení.

Dyson seděl na gauči se sklenicí vody pár minut, než se k němu znovu připojila Kenzi ve spodku od pyžama a Laurenině mikině z doby, kdy působila jako policistka.

„Tak co tě sem přivádí kromě toho zjevného?

„Jak jsem říkal, chtěl jsem vás jen zkontrolovat vzhledem k dnešním událostem v Dalu.“

„Myslíš, když Bo hráblo a málem zabila Lauren?“ zeptala se jedovatě. „Máš ponětí, jak těžké pro mne bylo sledovat tu bolest, kterou zažívala s vědomím, že ji všechnu způsobuje Bo? Jako by kvůli tomu, že je Fae, si Lauren prostě měla vybrat ji.“ Na chvilku se odmlčela, když jí došla ta ironie. „Koukni, komu to povídám! Nebyla tohle tvoje logika, proč by měla být Bo v první řadě s tebou?“

Zasmál se s ní. „Ani mně to neušlo. Nebylo snadné je sledovat, když byly spolu, ale uvědomil jsem si, že má láska k ní, byla vězením dle mého návrhu. Vždycky ji budu milovat, ale uvědomuji si, že náš čas minul.“

„Jo, ale nikdy ses nepokusil ublížit Lauren nebo Bo po tom, co se daly dohromady. Pokud nepočítáš ten tvůj debilní krok, že jsi jí při rozbřesku řekl o tom, že máš svou lásku zpátky.“

„Nebo době, kdy jsem jí dovolil myslet si, že stále nemám svou lásku zpátky, než se se mnou vyléčila.“

„Měla bych ti nakopat zadek, jelikož to ublížilo i Lauren nebo jak jsi se snažil ji přimět, aby po Garudovi utekla.“ Když viděla jeho překvapený výraz, pokračovala. „Jo, probraly jsme spoustu věcí a to si pomysli, že tě v Taftu stejně zachránila. Ačkoliv jsem ráda, že ano,“ zakončila to a hravě na něj zazírala.

V předstírané porážce zvedl ruce. „Měl jsem strach, že mi dáš facku, až ze mě vyrazíš mého vlka. Au, Kenz.“ Na chvíli se zaksichtil, protože věděl, že to muselo bolet. Na chvíli zvážněl. „Pamatuješ si, jak jsi jedla tu polévku z pařátů a říkala mi, že ti nikdo nevěnuje pozornost, takže toho hodně vidíš?“

„Ten milounký odstín krvavého oka? Jo vzpomínám si.“

„Já toho taky vidím hodně. Z toho, jak se chováte spolu, je zjevné, že tohle je ten druh lásky, který všichni chceme. Vidím to, jak se na tebe dívá a za celou dobu co ji znám, včetně toho, když byla s Bo, jsem ji ani tebe nikdy neviděl tak šťastné, jako jste teď.“

„Ááá,“ rozplývala se a lehce ho bouchla do ramene, „kdo by si pomyslel, že vlci umí být takhle sentimentální.“

„Vím, že jsi teď naštvaná na Bo, ale,“ pozvedl ruku, aby ho nechala domluvit, „prosím, ještě ji neodepisuj. Možná za ní za pár dní zajdi?“ Hale ji nějakou dobu nepustí a i Trick souhlasí, že je to to nejlepší.

„Nemůžu ti nic slíbit, ale budu o tom přemýšlet.“

„O víc nežádám, Kenzi. No,“ pravil a zvedl se k odchodu, „pozdravuj ode mne Lauren.“


3

„Co chtěl Dyson?“ tázala se Lauren, když vyšla z jejich ložnice s unavenou Tamsin v závěsu a připojily se ke Kenzi na gauči. „Tamsin zmiňovala, že s tebou mluví ‚vlčí chlap‘, když se hnala zpátky do vany.“

„Přinesl nám naši fotku, kterou udělal Hale a pobízel mně, abych si šla promluvit s Bo, abych ji ještě úplně neodepisovala.“

„Že mě to nenapadlo,“ odvětila Lauren a obrátila oči v sloup.

Kenziino obočí se rychle pozvedlo nad takovou odpovědí a věnovala blondýně tázavý pohled.

„Nic proti němu nemám, no, už ne,“ zamumlala si pod vousy, „ale někdy mi přijde jeho mentalita rytíře bez bázně a hany únavná. Chci říct, že bych to pochopila, kdyby uplynulo pár dní, místo pár hodin.“ Natáhla se, aby položila svou ruku na její. „Cokoliv chceš udělat, podpořím tě. Vím, jak moc pro tebe znamená. Na určité úrovni doufám, že se to všechno dá vysvětlit pomocí vědy. Pokud za ní opravdu půjdeš, jen si s sebou vezmi tu větvičku Zamory.“

Kenzi otočila ruku dlaní vzhůru a propletla jejich prsy, aby ukázala, jak moc si cení jejího gesta. Nechtěla se o tom dál bavit, protože věděla, že by to vedlo k dalším slzám.

„Ne! Ublížila Lauren a mohla by ublížit i tobě,“ zaječela malá blondýnka a vsunula se mezi ně.

Obě to polekalo, jelikož Tamsin neprojevovala moc emoce. Samozřejmě divočela, ale kromě toho byla buď v pohybu nebo spala. Lauren předpokládala, že tohle je vyvoláno její ochranitelskou povahou a přála si ji jen uklidnit.

„Hele, to je v pořádku,“ konejšila ji Lauren, natáhla se a hladila ji po zádech. „Já vím, že ti to zrovna teď nemusí dávat smysl, ale prostě nám věř, ano?“ Sledovala, jak se mladá valkýra otočila a pohlédla jí do očí; její pohled jasně odrážel její nejistotu, ale že ji v tom vezme za slovo. „Kromě toho, Kenz si s sebou vezme něco zvláštního, co ji ochrání.“

„Ochrání to taky tebe?“

„Pomáhá to jenom člověku, který to má, ale já stejně pár dalších dní budu tady.“ Sledovala, jak byla Tamsin, zdá se, uspokojená tou odpovědí. „Co kdybychom šly zítra ven a postavily pevnost ze sněhu?“

Tamsin se při té otázce vykulily oči do obřích rozměrů a nadšeně přikyvovala. „Můžeme se taky koulovat?“

Obě se zasmály té otázce a byly potěšeny, že se nálada mladé Fae zlepšila.

„Co se děje, zlato?“ zeptala se Kenzi, když spatřila, jak se jí čelo nakrabatilo v zamyšlení.

„Zítra je 17. prosince.“ Všimla si nedostatku Kenziina pochopení, tak vysvětlovala dál. „Musíme sehnat stromeček, ozdoby a dárky.“

Mladá světlovláska překvapeně zalapala po dechu. „Dárky?“

„Ano, dárky, i když Vánoce nejsou jen o darech.“

„Co by mohlo být lepšího než dárky?“

Kenzi si nebyla schopna vybavit dobu, kdy oslavovala Vánoce, nebo jakékoliv svátky, když už jsme u toho. „Upřímně jsem udělala všechno, abych se vyhnula přemýšlení o téhle roční době, kromě Nového roku, kdy se snadno vybíraly kapsy. Když žijete na ulici, nemáte zrovna místo, kam dát stromek.“

Lauren stiskla jejich spojené ruce pevněji a chápala to. „Pro Fae je to jen další pracovní den. Já se vždycky o přestávce na oběd vplížila dolů, abych popřála Nadie veselé Vánoce…“ Doktorka zavrtěla hlavou, když si vzpomněla, jak osaměle se cítila. „…ale vidím tohle jako nový začátek pro nás, což znamená nové tradice. Můžu udělat dobrou večeři-“

„Ty vaříš?“ Lauren s úsměvem přikývla a vzpomněla si, jak Kenzi zbožňovala její cupcaky, když se schovávala v jejich klubovně. „Tak už víc neříkej,“ zakončila to brunetka, naklonila se směrem ke své snoubence, aby jí dala pusu, když v tom se ozval ode dveří zvonek.

„Pizza!“ zvolala Tamsin, rozeběhla se ke dveřím a prudce je otevřela. Popadla krabici s jídlem a zanechala ohromeného poslíčka u dveří.

„Fajn, takže nás čeká pohovor o dobrých způsobech a bezpečnosti,“ zamumlala Lauren, omluvila se tomu poslíčkovi a nabídla mu štědré spropitné.

* * *

„Jak to vypadá? Je rovně?“ zeptala se Lauren, jak se snažila umístit stromek do stojánku. Byla neoblomná v tom, že budou mít opravdový strom a užila si jeho hledání. No, když nepočítala bránění Tamsin v tom, aby běhala bludištěm stromků a pokoušela se na nějaké vylézt.

„Broučku, ten stromek není rovně vůbec. Trochu doleva…ne, vlevo z mého pohledu…dobrá, tak je to dobře.“

Po tom, co strávily hodinu zdobením stromečku, bylo rozhodnuto, že Tamsin se dostane té cti, aby umístila hvězdu na špičku. Kenzi potěšeně sledovala, jak Lauren zvedla hihňající se holčičku a ta ji tam umístila. Vstřebávala tu chvíli, jak sledovala, jak ty blondýnky poodstoupily, aby obdivovaly svou týmovou práci.

Tmavovláska měla stále své pochyby ohledně toho, jaká bude jako matka. Její dětství bylo tím, co způsobilo její obavy, že je v ní nějaká část, kvůli které podělá to být rodičem. Ať už Lauren vycítila stav její mysli nebo ne, otočila se ke Kenzi a jakékoliv přetrvávající pochyby odvanuly s tím úsměvem, který k ní zamířil.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se Lauren s náznakem znepokojení po tom, co viděla Kenzi ztracenou v myšlenkách.

Brunetka došla k nim, obtočila paži kolem doktorčina pasu a položila si hlavu na její rameno. „Víc než v pořádku. Tenhle stromek vypadá zatraceně úžasně! Dobrá práce, Tam-tam, s tou hvězdou!“

Tamsin zareagovala obřím úsměvem, načež začala poskakovat připravená jít si hrát ve sněhu. „Můžeme teď jít ven?“

„Ano, můžeme jít ven po obědě, ale nejprve si potřebuji promluvit s Kenzi, než pojede.“

„Jdeš navštívit tu ženskou, že jo?“ Tamsin je před tím slyšela bavit se o tom v autě. Nevěděla o téhle Bo nic jiného, než že ublížila Lauren. Když viděla Kenzi přikývnout, malá blondýna si pospíšila k ní a na chvíli kolem ní obemkla paže, načež řekla: „Jen se vrať v pořádku.“ Skončilo to tak rychle, jako začalo a ona se rozeběhla ke kuchyni ohřát zbytky.

„Páni, tohle bylo…nečekané.“

„Souhlasím, ale je to milé, a tak typické pro Tamsin. Obejmout a utéct.“ Než Tamsin zemřela, nebyla známá pro projevování své náklonosti. Což není překvapivé vzhledem k jejímu druhu a všemu tomu, čím si za své životy prošla. Když se znovuzrodila, tohle bylo stále stejné. Chtěla jim být nablízku, ale nebyla typem vyhledávajícím fyzický kontakt.

Lauren na chvíli zvážněla a zeptala se: „Jsi připravená na odpoledne?“

„Upřímně, nevím, ale mám pár věcí, které musí být vyřčeny.“ Nechtěla se zabývat tou úlohou, kterou před sebou měla, takže se rozhodla změnit tón. „Kromě toho, mám tohle úžasné místo, kde se nachystat, které mi vytvořila moje skutečně žhavá a geniální snoubenka.“

Dříve toho dne

Kenzi minulého večera nosila šaty ze svého zavazadla, ale teď byla zmatena ohledně toho, proč má ve skříni jen pár kousků oblečení. „Zlato, neříkal Hale něco o to, že by byl zádrhel s mými věcmi? Nechápu, proč tu nic nemám.“ Zvědavá, proč se jí nedostalo žádné odpovědi, se otočila a zjistila, že se Lauren usmívá a hledí na ni. „Dobrá, chceš mi něco říct?“

Vzala Kenzi za ruku a zavedla ji k zavřeným dveřím naproti jejich ložnici. S tím vším, co se stalo minulého večera, neměly šanci projít si svůj dům. Otevřela dveře a Kenzi spadla brada, jak vstřebávala pohled na tu ohromnou místnost, která teď obsahovala všechno její oblečení; vystaveny byly i její boty. Vířila po místnosti a všímala si všech podrobností, unesena ze všeho, když v tom jí oči padly na místo na líčení. Při bližší inspekci si všimla, že všechna líčidla, která zničila Tamsin, byla nahrazena.

V tu chvíli jí došlo, kolik důmyslu Lauren věnovala téhle místnosti a že to bylo všechno pro ni. V klubovně neměla skříň, což bylo fajn, jelikož jako dítě byla v jedné zavírána. Tohle byla jen další připomínka toho, jak moc opravdově je milována. Holka, která odešla z domova tak rychle, jak jen to šlo, které bylo řečeno, že nikdy ničeho nedosáhne, teď stála v domově jak z časopisu a byla zasnoubena s nikým horším než s doktorkou. Konečně našla místo, kterému mohla říkat domov. Byla tak pohlcena v myšlenkách, že ani nezaregistrovala, že Lauren něco říká.

„…tak jsem si myslela, že jelikož budu mít svou laboratoř, ty bys taky mohla mít místo, které bude jenom tvoje. Chci říct, jo, samozřejmě máš svou hernu a plnou ledničku.“ Obě se zasmály těm jediným Kenziiným požadavkům, které měla před odjezdem na jejich dovolenou. „Chtěla jsem, abys měla místo, které by bylo celé jenom o tobě a jak můžeš vidět,“ máchla rukou k salónkové části, která se skládala z gauče a lehátka, „můžeš si tu i odpočinout.“

Kenziin pohled nepřestával klouzat po okolí, než se otočila zpátky k Lauren. „Ty jsi udělala tohle všechno pro mne?“ Bylo to spíš konstatování než otázka, ale tmavovláska se to stále pokoušela vstřebat.

„Beru to tedy tak, že si ti to líbí?“

„Kde je Tamsin?“

Světlovláska se na chvíli zarazila, zaskočena tím obratem v hovoru. „Ehm…dole, dívá se na televizi a jí tvoje přeslazené cereálie. Proč?“

„To je dobře,“ odvětila, zamkla dveře a hravě postrčila blondýnku ke gauči. „Nech mě ukázat ti, jak moc si tohohle cením, kotě.“

„Žhavá a geniální,“ přemítala Lauren. „Zdá se, že to s ní myslíš dost vážně? Není šance, že bych tě od ní odlákala?“

Přidala se k její hře. „Hmm…obávám se, že ne. Je víc než neuvěřitelná a tak nějak jsou pro mě, díky ní, všichni ostatní nezajímaví.“

„Neuvěřitelná, co? No, musí být v pořádku, když je s někým tak oslňujícím jako ty. Jsi si jistá, že nepotřebuješ pomoct s nachystáním se?“

Byla přerušena, když jim na hlavách přistál pár rukavic a se žuchnutím dopadly na zem.

„Později,“ slíbila Lauren a krátce ji políbila, než se obrátila k již oblečené Tamsin. „Vím, že jsme se bavily o používání slov místo házení věcmi,“ pravila s nakrčeným obočím k holčičce.

„Chtěla jsem ti je podat, ale v mém nadšení jsem je omylem hodila,“ odpověděla s vykulenýma očima, což viděla používat Kenzi, jak se dostat z problémů, když byly ještě na dovolené.

„Ach, je dobrá,“ zašeptala tmavovláska dost hlasitě na to, aby to slyšela jen starší blondýna.

* * *

Základna světlých Fae – bílá místnost

Kenzi si poklepala po kapse, která ukrývala tu větvičku, zatímco šla k židli, aby se posadila. Lauren jí pověděla, co má čekat, když jí popisovala to speciální zadržovací zařízení, ve kterém byla Bo držena. Před ní bylo přes celou místnost sklo. To sklo na chvíli zablikalo, načež zprůzračnělo a umožnilo jí pohled do místnosti. Byla to malá bílá místnost s čalouněnými stěnami. Po straně byla díra dostatečně veliká pro tác s jídlem. Když vzhlédla, spatřila tabulku s grafem, kde byly zaznamenány časy, kdy měla Bo povoleno krmit se z Fae, ale nebylo jí dovoleno dotknout se jich.

Jak Bo vyšla z toho, o čemž Kenzi usuzovala, že je záchod, spatřila svou kamarádku, rozeběhla se k ní a posadila se na židli na své straně. „Kenzi! Jsem tak ráda, že jsi tady. Je mi tolik líto, co se stalo! Ani nevím-“ Zarazila se, když spatřila, jak mladší žena pozvedla ruku.

Kenzi se rozhodla do toho rovnou ponořit místo dalšího čekání. „Já vím, že jsi byla nejprve raněná, ale zdála jsi se v pořádku, než jsme odjely. Kčertu, dala jsi mi i své požehnání.“ Odmlčela se, když spatřila, jak její kamarádka provinile uhnula pohledem a v tom ji zasáhlo poznání. Nepobaveně se zasmála a obrátila svůj tvrdý pohled na sukubu. „Nemyslela sis, že nám to vydrží, že jo?“ Myslela sis, že jakmile se vrátíme do tohohle světa a znovu v něm začneme žít jako to, kým jsme, že se nakonec rozejdeme. Páni, takhle bys nás znovu mohla mít obě! Mohla bys počítat s tím, že bych se na tebe upnula, tak jako tomu bylo po Nateovi a Lauren by pak byla zranitelná a připravená spatřit to, jak báječně se měla s tebou. Fae vědí, že všechny potřebujeme další zpropadený trojúhelník.“ Postavila se tak prudce, že shodila židli na zem a pěstí uhodila na sklo. „Jsi tak zatraceně sobecká! Říkáš, že chceš pomáhat lidem, ale vždycky jsi chtěla pomoct jenom sobě!“

To, že viděla žal v Kenziiných očích, umožnilo Bo uvědomit si, jak moc jí opravdu ublížila. Sukuba věděla, že upřímnost je v tuto chvíli tou nejlepší cestou a rozhodla se zůstat sedět. „Nebudu ti lhát. Když jsem k ní šla promluvit si, chopila bych se šance být s ní, kdyby mi ji poskytla. Sama teď víš, jak opravdu neskutečné je s ní být, to, jaké pocity v tobě dokáže vyvolat. Nebyla jsem připravená nechat ji jít. Myslela jsem, že když tě dva týdny neviděla, že možná až všechno zpracuje, že si uvědomí…“

„…že ty city byly jen k Natashe?“ dokončila za ni Kenzi. Pověděla mi o tom rozhovoru a, přestože mě to bolelo, byla jsem ochotná to nechat být pro dobro našeho přátelství. Věděla jsi, co měla v plánu, kdybych za ní nepřišla, Bo? Hodlala sejmout Evony a sama při tom zemřít, protože už měla dost Fae a jejich sraček!“

„Cože?!“

Kenzi se kousla do tváře, aby udržela emoce pod kontrolou, jelikož myšlenka na to, že by byla bez Lauren byla příliš. „Musíš pochopit, že já jsem ta jediná, která se teď s ní cítí takhle. Uvážila jsi vůbec, jaký to bude mít dopad na Tamsin? Teď si myslí, že jsi nepřítel.“

Vrtěla hlavou, jak jí začala docházet plná tíha té situace. Tohle nebylo něco, co by dokázala spravit omluva, ne, tohle bylo něco, co si vyžádá čas a důkaz, že je jí to líto. Vzpomněla si, jak tam viděla Tamsin a cítila, že byla někým dalším, koho zradila.

„Vážně jsem si po tom všem myslela, že vždycky budeme rodina,“ pronesla gótka tak tiše, že to Bo skoro přeslechla, ale způsobilo to, že její hlava prudce vystřelila vzhůru. „My jsme rodina! Jsi vše, co mám, nemůžeš mě opustit!“ prosila svou kamarádku, aby jí dala druhou šanci.

Výraz její tváře málem rozerval Kenziino srdce ve dví. Měla tu Fae velice ráda, ale v tuhle chvíli byla stejně tak raněná. „Myslíš si, že je tohle pro mě lehké, Bo? Ani bychom tu neměly být! Ne, měla bych ti ukazovat svůj nový dům a klábosit nad pitím v té neuvěřitelné místnosti, kterou Lauren vytvořila jen pro mne. Měla bych mít možnost ti vyprávět o naší dovolené, jídle, nakupování, Tamsininých opičárnách… Dívám se na tebe a mám tě ráda, vážně mám, ale teď, místo toho, abych viděla někoho, kdo je částí mého srdce…nemůžu si pomoct, ale vidím osobu, která způsobila Lauren tolik bolesti.“

„Máš pravdu, vážně jsem to podělala. Vy dvě jste tu nebyly, když jsem se vrátila a myslela jsem, že to zvládnu, ale když jsem našla tu složku…“ hlas se jí lámal, jak pokračovala, „…a v Dalu jsem viděla tu fotku, jak šťastné jste byly a už jsi mě ani nepotřebovala. Neměla jsem nic a v tu chvíli mi ten rok připadal jako století. Vždycky jsi byla mou kotvou, Kenz, ale teď…“ hlas se jí vytratil a zabořila si tvář do dlaní.

Kenzi v tu chvíli nechtěla nic víc než si přitáhnout svou kamarádku do objetí, ale musela být skálopevná v rozhodnutí, o co ji hodlá požádat. „Lauren ti začas odpustí a vážně chce věřit, že tu hraje roli něco jiného než jen žárlivost. A pokud jde o její život jako Karen, neměla jsi právo na tu informaci, ani když jsi byla s ní. Někdy je něčí minulost jen a jen jeho věc.“

Bo byla příliš rozptýlená, aby si všimla toho mraku emocí, které přešly po tváři její kamarádky. „A co ty? Odpustíš mi někdy?“

„Musíš si to zasloužit. Podvolíš se všem testům, které bude Lauren pokládat za nezbytné, budeš otevřená ohledně všeho, takže se to, co se stalo, už nikdy nepřihodí. Pověz to Trickovi, aby mohl provést svůj výzkum.“

„Ano, ano…udělám cokoliv, slibuji-“

„A musíš se zříct svého nároku na mne.“

Bo spadla brada a oči se jí rozšířily, když slyšela ten požadavek. „Ne, to nemůžu udělat. Vím, že jsi stále naštvaná, ale-“

„Zřekni se mě, Bo,“ dožadovala se Kenzi a plácla dlaní na sklo. „Jinak nemáme šanci. Mám tě ráda, ale v tuhle chvíli ti nemůžu věřit. Jak můžu vědět, že se to nepokusíš využít, pokud se něco takového znovu stane.“

Sukuba si vzpomněla na něco, co před lety četla; jak je srdce formováno pomocí spousty práce, a přesto je roztříštěno pouhým zašeptáním. Vstala a položila ruku přes sklo na tu Kenziinu. „Dělám to jen proto, že tě potřebuji ve svém životě a hodlám dokázat, že jsem hodná toho být v tom tvém.“ Zhluboka se nadechla a pohlédla jí do očí. „Zříkám se svého nároku na tebe, Kenzi.“


4

Lauren se chvěla i pod těmi tlustými vrstvami, zatímco se vyhnula dalšímu sněhovému útoku. Byly venku posledních pár hodin, postavily pevnost ze sněhu a sněhuláky, kteří by se spíš hodily na natáčení nějakého hororu. Plížila se za nimi a čekala na chvíli, kdy bude moct opětovat palbu. Opatrně pozorovala, jak Tamsin začíná vykukovat zpoza zdi a když nespatřila ani známku po doktorce, začala se zvedat.

„Lauren, vím, že tam jsi. Pokud teď uznáš svou porážku, zajistím ti bezpečný průchod do Valhaly.“

Starší blondýna počkala ještě pár chvil, než se Tamsin úplně postavila a udělala tak ze sebe větší cíl.

„Zajisti tohle!“ zaječela Lauren, vypálila salvu sněhových koulí jejím směrem a rozeběhla se k ní. Smála se, jak ta holčička při tom přepadení ječela, ale doběhla ji, než mohla utéct, přehodila si ji přes rameno a brodila se sněhem. Došla na neporušenou část dvorku a hravě s ní hodila na zem, načež se svalila vedle ní.

Tamsin byla zmatená, když sledovala, jak hýbe rukama a nohama a na krátkou chvíli ji napadlo, jestli by někoho neměla zavolat. Rozhodla se ale, že to vypadá jako zábava a napodobila její pohyby.

„Vidíš?“ zeptala se jí Lauren, když jí pomohla nahoru, aby obdivovaly jejich výtvory.

„Vytvořily jsme sněžné valkýry!“ zaječela Fae, poskakovala nahoru a dolu a tleskala svýma rukama v rukavicích.

Lehce se chechtajíc: „To jsme vytvořily, ale myslím, že je čas, abychom šly dovnitř, než zmrzneme. Jakmile budeme vevnitř, udělám nám horkou čokoládu, co na to říkáš?“

„Paráda!“ zaječela Tamsin a povalila Lauren na zem.

Jakmile se doktorka posadila, smějíc se tomu nadšení, vzhlédla a zjistila, že na ni ta Fae upřeně hledí. „Jsi v pořádku, Tamsin?“ Lauren byla zaskočena tím, jak pozorně ji valkýra studovala.

Zdálo se, že její slova vytrhla Fae z jejího transu. Nadšeně přikyvovala a objala jí pažemi kolem krku.

Překvapena tím činem jí vrátila objetí, dojata tím projeveným citem.

* * *

Dal

Kenziina mysl si nepřestávala přehrávat poslední část její konverzace s Bo. Po tom, co sukuba vyhověla jejímu požadavku, se jí zadrhl dech v hrdle a odešla bez dalšího slova, než ji mohly přemoct emoce. Cítila úlevu po tom, co získala trochu kontroly nad tou situací, ale její zármutek zastiňoval všechno ostatní.

Trick byl u baru pohroužen do rozhovoru s Dysonem, když si všiml Kenzi. I když nečekal, že by byla svým obvyklým já, byla ještě rozrušenější, než když včera odcházela.

„Kenzi, je všechno v pořádku?“

Než odpověděla, rozhlédla se a opřela se o bar. „Potřebuji, aby sis mě nárokoval. V den Boina rozbřesku jsi říkal, že bys to udělal, potřebuji, abys to teď splnil.“

„Co jsi udělala?“ dožadoval se Dyson tlumeným hlasem.

„Udělala jsem to, co jsem musela, abych se ujistila, že se Bo nebude moct vytasit s tím, že jsem její člověk.“

Obočí Krále Krve se pozvedlo v překvapení nad tím, jak zběhlá gótka byla v porozumění Bo.

Odkašlal si, aby se ujistil, že se jeho hlas roznese Dalem; jeho hlas byl věru královský. „Na vědomí dávám, že vznáším nárok na tohoto člověka, který býval majetkem Bo Dennisové, nezařazené sukuby.“

Štamgasti v hospodě se bavili spolu a bylo jim to ve skutečnosti jedno. Zpráva o tom, co se stalo se již roznesla, takže tohle nebylo žádným překvapením.

„Díky, Tricku.“

„Jsi rodina, Kenzi, tohle bylo naprosto bez problémů.“ Usmál se na ni a nalil jí panáka, kterého do sebe rychle hodila.

„Máš ponětí o tom, jak nebezpečné pro tebe bylo opustit základnu, aniž bys někomu patřila? Kdyby to zaslechl jakýkoliv ze strážných, mohla jsi zažít pořádnou bolest. Měla jsi to nejprve probrat se mnou. Můžu si jen představovat, jak se Bo cítí, když vím, jak moc tě má rá-“

Praštila s panákem na pult a otočila se k němu, než mohl dál pokračovat. „Máš ve zvyku podceňovat lidi, Dysone. A neopovažuj se mi říkat o tom, jak těžké to musí být pro Bo,“ zasyčela na něj a šťouchla ho silně do hrudi. „Máš představu o tom, jak těžké je to pro mě?! Co Bo udělala…kvůli tomu ji nemám ráda méně, jen kvůli tomu v tuhle chvíli to, že ji mám ráda, bolí. Přesto, jak moc ji mám ráda, tohle je chvíle, kdy sebe musím mít radši. Takže, prokaž nám oběma laskavost a starej se zatraceně o své.“ Seskočila ze stoličky, poděkovala ještě jednou Trickovi a následně odešla.

„No, to rozhodně mohlo proběhnout lépe,“ pravil Trick, zatímco významně hleděl na měňavce.

„Nemusím ti říkat, jak velkému nebezpečí se vystavila tím, že se Bo zřekla svého nároku na ni.“

„Ne, to nemusíš, ale jako jeden kamarád druhému…tvoje vměšování jejich postup jenom zbrzdí. Pokud tě požádá, tak beze všeho, ale pokud ne, musíš to respektovat.“

* * *

Kenzi prošla vchodovými dveřmi a jakmile je za sebou zavřela, opřela se o ně a oddechla si, že je konečně doma. Věděla, že měl Dyson pravdu a doufala, že Lauren nebude příliš rozrušená. Její plán nebyl vytesán do kamene, když odcházela dříve toho dne, ale jakmile si uvědomila, že si Bo nikdy nemyslela, že jim to vydrží, cítila, že je to její jediná možnost.

Jak vešla do obývacího pokoje, mohla slyšet tu písničku o ostrovu hraček (pozn. překladatele: písnička z filmu Rudolf na ostrově hraček), ale byla překvapena, že byla tak tichá. Jak se přiblížila ke gauči, objevila dvě spící blondýnky. Lauren měla hlavu opřenou o polštář, zatímco Tamsin tiše pochrupovala na rameni starší ženy. Ta scéna před ní ji jenom utvrdila v tom, že to, co udělala, bylo nezbytné. Kenzi nemohla dovolit, aby cokoliv se s Bo dělo, zničilo štěstí, které teď měla.

Chvíli zvažovala, jestli si dopřát sprchu, která by jí pomohla zmírnit její napětí, nebo se přitulit z druhé strany k Lauren. Po skopnutí svých bot se rozhodla pro to druhé. Vzala světlovlásčinu paži, obtočila ji kolem sebe, zatímco si položila hlavu na její hruď. Spokojená s tím, že je blízko doktorky, se naklonila, aby vtiskla něžnou pusu na její tvář.

„Ahojky,“ pronesla Lauren, zpevnila sevření své paže kolem snoubenky a vlepila jí pusu na spánek. „Stýskalo se mi.“ Místo odpovědi uslyšela, jak Kenzi popotáhla a ucítila, že se jí tělo lehce třese. Poplašená otevřela oči a otočila se k ní. „Co se stalo?“

Ten rozruch způsobil, že se valkýra probrala a přesunula se na druhý konec gauče, aby spala dál.

Vrtíc hlavou vzhlédla a střetla se s Laureniným znepokojeným pohledem. „Vím, že se ti to nebude líbit, až uslyšíš, co jsem udělala, ale přiměla jsem Bo, aby se zřekla svého nároku na mne.“ Cítila, jak světlovlásčino sevření zesílilo, zatímco sledovala, jak přes její tvář přeběhla panika. „Já vím, já vím, ale Trick mi před nějakou dobou nabídl, že si mě bude nárokovat, takže zase někomu patřím.“

Lauren slyšela pár hrůzyplných historek o tom, co se stalo lidem, které si někdo nárokoval, když jejich majitel, krátce před tím zesnul. Zatímco nebyla šťastná, že je otrokem Ashe, tohle alespoň nebylo něco, kvůli čemu by v noci nemohla spát. Na to měla slušnou řádku jiných věcí.

„Vadí mi, že se ti mohlo něco stát. Kdokoliv, kdo měl problém s Bo…“ Odmlčela se na chvíli, protože to poslední, co v tuhle chvíli její holka potřebovala, bylo přisypávat sůl své frustrace do jejích ran. „Jsem šťastná, že jsi teď tady a v bezpečí, a jelikož je Trick mocný, znamená to, že teď máš na své straně taky světlé.“

„Nechci, aby sis myslela, že jsem to před tebou záměrně tajila, Lauren. Myslela jsem, že tam půjdu a vyslechnu si, co má na srdci, ale…“ Zavrtěla hlavou a uhnula pohledem, nejista si, zda může pokračovat.

„Svěř se mi, broučku,“ řekla jí jemně, nejista si tím, co mohlo Kenzi přimět k tomu, aby učinila takové rozhodnutí. Lauren si byla vědoma toho, jak blízké si ty dvě byly a věděla, že si vzájemně vytvářily zázemí. Bolelo ji vidět brunetku takhle rozrušenou.

„Dala nám své požehnání jen proto, že si nemyslela, že nám to vydrží.“ Hlas se jí lehce chvěl, jak pokračovala. „Jenom čekala, až se rozejdeme, takže by pak mohla hrát hrdinku pro nás obě. Ranilo mne, když jsem zjistila, že se k tobě pokusila vrátit, i když věděla, co k tobě cítím, věděla o nás…, ale teď? Sere mě to!“

Lauren sledovala, jak se zvedla a začala pochodovat. Rozhodla se ji nechat pro tu chvíli být, vědouc, že to ze sebe potřebuje dostat.

„Víš, že jsem málem odešla před střetem s Garudou? Všichni mi říkali, že to není můj boj, že tam nepatřím, ale ne, zůstala jsem, protože mi srdce řeklo, že mé místo je s Bo. Vzdala jsem se šance, abych opustila Fae a jejich sračky…, ona viděla, jak zlomená bez tebe jsem…, stejně se pokoušela s tebou být. Chci říct, že vím, že to, co jste vy dvě měly bylo skutečné-“

„Ale bylo to také nemožné, Kenzi.“ Přesunula se, aby se postavila před ni, natáhla se a spojila jejich ruce. „Nijak se nesnažím bránit její činy, ale možná si myslela, vzhledem k tomu, jak jsme spolu dřív nevycházely, že to není opravdové. Že budeš rozrušená, jako jsi byla po Nateovi a že se věci vrátí tam, kde byly. Jsem si jistá, že nebyla jediná, kdo si to myslel. Neušlo mi, jak se na tebe Hale dříve díval. Chci tím říct, že máš větvičku Zamory. Myslím si, že je to jeden z důvodů, proč jsem byla na dva týdny zavřena.“

„Můžeš mu to ale dávat za vinu? Chci tím říct, koukni na mě,“ škádlila ji lehce a pohnula se, aby obemkla paže kolem Laurenina pasu. „Ale stejně,“ pravila a znovu zvážněla, „to neomlouvá to, co udělala tobě. Přestože mě zabíjí vidět ji tak rozrušenou, nemůžu se na ni podívat, aniž bych spatřila, jak moc bolesti ti způsobila. Vybrala jsem si tebe, Lauren, znovu a znovu si vždycky zvolím tebe.“ Kenzi hovořila s vášní, která světlovlásce nebyla nepovědomá, ale současně ji stejně dokázala překvapit. Pohnula rukama, aby sevřela její tvář a políbila Lauren s takovou čistou silou emocí, že pokud by tam byly nějaké pochyby, odvanuly by.

„Nevím, jestli si někdy zvyknu na to slyšet tahle slova,“ přiznala Lauren, když se trochu odtáhly, ale stále zůstávaly pevně v objetí. Boina slova ji vůbec nepřekvapila, ale to, že se Kenzi dožadovala, aby se jí zřekla, aby ochránila to, co mají, znamenalo, že jsou u ní na prvním místě. Ta samotná myšlenka pro ni znamenala vše na světě. „Máš pravdu, že to neospravedlňuje její činy, ale my najdeme způsob, jak to překonat, jako tomu bylo se vším ostatním.“ Na chvíli ztichla. Lauren se to snažila všechno strávit, ale věděla, že v tuhle chvíli je to nemožné. „Těžko ale uvěřit, že jsi tehdy skoro odešla.“

Kenzi se zhluboka nadechla, jelikož chtěla odpovědět tak nejupřímněji, jak jen to šlo, ale současně toho neodhalit příliš. „Nate byl jeden z těch hodných a já byla šťastná po tu dobu, co jsem byla s ním. Byl něčím pozitivním z mé minulosti. Nemohla jsem tomu uvěřit, když jsem ho viděla znovu po tolika letech. Vím, že by nám to nevydrželo a že bych litovala toho, že jsem odešla, než bych se sem vrátila.“

„Mám pocit, že je toho pořád tolik, co o tobě nevím. Máme toho teď naloženo spoustu, ale doufám, že ať už jde o cokoliv, nebudeš mít problém mi o tom povědět. Nijak tě nesoudím, Kenz. Prostě až budeš připravená, ano?“

„Já vím, že se to nezdá spravedlivé po tom všem, s čím jsi se mi svěřila. Pravděpodobně chceš vědět, kdo přesně je ta, se kterou sdílíš svůj život-“

„Ne,“ přerušila ji Lauren. „To už vím. Nic, co řekneš, nemůže změnit to, co k tobě cítím. Jen chci vědět víc o tom, jak jsi se stala touhle úžasnou osobou.“

„Hmm…možná bych tě měla nechat v napětí. Nemůžu dopustit, abys o mě ztratila zájem.“

„Můžu tě snadno ujistit, že tohle nikdy nebude problémem,“ zasmála se lehce, načež přešla do kuchyně, aby jim připravila jídlo společně s potřebnou sklenicí vína. Lauren neustále žasla nad tím, jak Kenzi dokázala vložit humor do jakékoliv situace, ale chápala, že to je způsob, jak někteří lidé přežívají.

Tamsin nevěděla, co si z toho všeho vzít. Snažila se znovu usnout, ale to, že cítila Kenziino zoufalství z té situace, jí v tom zabránilo. Jediné, co si z toho všeho odnesla, bylo, že měly rády Bo, ale ta jim oběma ublížila. Věděla, že teď je malá, ale jakmile bude větší, poctí tuhle Bo návštěvou.


5

Lauren se protáhla, když ranní světlo začalo pronikat do jejich pokoje, otevřela oči a začala rozjímat nad událostmi posledních pár dní. Bylo zatěžko uvěřit, že v tak krátké době byla napadena, Kenzi byla zproštěna nároku na sebe, jen aby byla znovu nárokována a ona se měla zítra vrátit to kanceláře.

Zatímco věděla, že Bo může být v malém měřítku raněná, stále tu bylo něco, co jí nepřipadalo zcela správné. Mysl se jí úporně zabývala pochybami o tom, co způsobilo reakci na takovéhle úrovni. Cítila, že je tu chybějící díl skládačky a doufala, že ho brzy najde. Nejen proto, aby měla odpovědi, ale i kvůli těm emocím, které tu hrály roli. Bo byla mnohým, ale Lauren si nebyla vědoma, že by někomu záměrně ublížila. Sukuba měla možná v minulosti obtíže s činěním rozhodnutí, ale vždycky byla věrná k těm, které měla ráda; s Kenzi na vrcholu toho seznamu.

Blondýna byla tak ztracena ve svých myšlenkách o tom, jaké testy provede, stejně jako na jaké otázky se zeptá Tricka, že si nevšimla, že se Kenzi začala vrtět.

Její snoubenka zasténala. „Je příliš brzy na to, abys tak usilovně přemýšlela, kotě.“

„Nemůžu si pomoct,“ zasmála se lehce. „Hodně se toho stalo a já se to všechno snažím probrat. Ačkoliv, pokud bys měla jiný nápad…“ Odmlčela se a zahleděla se na ni s pozvedlým obočím, načež se pohnula, aby vtiskla polibky podél jejího krku a rukou se začala drát pod její tričko. Brzy ale přestala, když obě uslyšely a ucítily, jak to v Kenziinu žaludku zakručelo. „Dobrá tedy…takže snídaně…nějaké požadavky?“

Smála se spolu s ní a nebyla překvapena, že její žaludek dal o sobě vědět. Gótka včera nesnědla své obvyklé množství jídla kvůli nervozitě z návštěvy Bo. I přestože by v tuhle chvíli snadno snědla velkou hromadu jídla, stejně tak chtěla využít toho, že měla Lauren celou pro sebe. Bez varování rychle povalila blondýnu na záda, posadila se obkročmo na ní a ušklíbla se tomu překvapenému výrazu pod sebou.

„Myslím, že jídlo zní právě teď skvěle, ale nejprve mám v úmyslu si s tebou užít po svém,“ škádlila ji, než si svlékla tričko, sklonila se a zapojila Lauren do vášní naplněného polibku.

Doktorka zapletla ruce do těch tmavých vlasů nad sebou a nemohla si pomoct, ale musela zasténat do toho polibku, než se odtáhla, aby se zahleděla do těch očí nad sebou. Rozhodně v nich byla směs trošky spánku a spousty chtíče, ale převládající emocí byla láska. Nikdy dřív se nesetkala s takovou rovnováhou mezi těmi dvěma, a přestože se daly dohromady dost neobvyklou cestou, nebylo pochyb o tom, že jsou přesně tam, kam patří.

Rychle je přetočila, jak ji začala pohlcovat vášeň, ale stále cítila potřebu vyjádřit, jak moc pro ni mladší žena znamená. „Vím, že včerejšek byl těžký, slyšet to, co měla Bo na srdci, ale potřebuji, abys věděla, že jsem nikdy nikoho nemilovala tolik, jako miluji tebe.“

„To je sakra dobře, doktorko, teď zmlkni a polib mne.“

Čemuž Lauren ráda vyhověla. Kenzi nebyla překvapena světlovlásčiným vyznáním. Jejich společné chvíle se řídily tím, jak se v tu dobu cítily, nebo co se stalo. Co na ni ale zapůsobilo nejvíc, že to vždycky bylo zahalené do takové lásky. Její minulé zkušenosti ji občas zanechaly s pocitem prázdnoty a ona sama rezignovala k přesvědčení, že je možná láska jen pro pár šťastlivců. Přestože i ona cítila, že náleží k sobě, věděla, že to nepotlačí Laureninu potřebu ujišťovat ji o tom, jelikož to bylo potvrzení pro obě. Dvě lidské bytosti, které byly zaváty do světa Fae a už ztracené pro ten, který znaly dřív, přesto si našly způsob, jak dosáhnout toho, aby pro ně bylo všechno v pořádku.

* * *

Tamsin byla dole s animáky řvoucími na plné pecky a kreslila si, když pár vešel do obýváku. Vzhlédla a spatřila, že se obě usmívají. Klid kolem nich byl protikladem Kenziiným emocím ze včerejška. Mladá Fae se pro sebe usmála, jelikož věřila, že Lauren vždycky způsobí, že se věci zlepší.

„Ahoj, Tammers,“ pozdravila ji Kenzi a posadila se na gauč za ní. „Spala jsi dobře?“

Přikývla a posadila se na gauč vedle ní, aby se o ni mohla opřít. „Jsem ráda, že se dnes cítíš lépe. Nelíbí se mi vidět tě smutnou, ale až vyrostu, ujistím se, že ti tahle Bo už nikdy znovu neublíží.“ Otočila se, aby na ni pohlédla a zadeklamovala: „To ti slibuji.“

Kenzi byla úplně ohromena z intenzity toho prohlášení a v tu chvíli nebyla schopna slova. Zavrtěla hlavou, aby byla konečně schopna odpovědět. „Už teď jsi tak silná holka, že lituji toho blázna, který se ti postaví do cesty, ale ohledně Bo si nemusíš dělat starosti. Já vím, že to teď tak nemusí vypadat, ale ona není špatná.“

„Tobě na ní záleží? I přestože ublížila tobě a Lauren?“ zeptala se a hlavou pokynula ke starší blondýně, která dělala v kuchyni kafe.

Gótka přesunula svou paži, aby ji obtočila kolem mladé Fae, zatímco přemýšlela, jak nejlépe zodpovědět její otázku. „Občas ublížíš lidem, které máš ráda, i když to nemáš v úmyslu. Slibuji, že až budeš starší, začne to dávat smysl.“ Její oči byly přitaženy ke stolku a v myšlenkách se vrátila k tomu, když měla poprvé čest vidět Tamsinino výtvarné dílo. Všimla si, jak valkýra nakreslila sebe; meč a štít v ruce. Co ale upoutalo její pozornost, bylo to, že to vypadalo, jako výjev z té scény, ke které došlo v Dalu. Natáhla se dopředu, aby se lépe podívala. „Je to to, co si myslím, že to je?“

„Jo, je to, jak bylo Lauren ublíženo a já nemohla udělat nic, abych ji ochránila.“ Sklopila zrak z pocitu bezmocnosti v té situaci. „Pak jsem tě včera slyšela brečet a nelíbil se mi ten pocit, když jsem tě viděla raněnou.“

Lauren zachytila konec toho rozhovoru, jak kráčela se dvěma hrnky tolik potřebného kofeinu. Po tom, co jeden z nich předala, vzala si do ruky tu kresbu, aby ji lépe prostudovala. Věděla, že mladá Fae byla rozrušená, ale nikdy se nezastavila, aby si uvědomila, že se stejně tak bude cítit zodpovědná, že tomu nezabránila. Srdce se jí nad ní svíralo, obzvlášť, když si uvědomila, že Tamsin je hlavním důvodem toho, že je ona schopná žít ten život, jaký teď měla.

„Zlobíš se?“ Tamsin si začínala myslet, že udělala nějaký přešlap.

Vidouc ten ustaraný výraz ji Lauren pohotově ujistila a posadila se z druhé strany Fae. „Vůbec ne, Tamsin. Asi jsem si nedopřála chvilku, abych přemýšlela o tom, jak moc tě to trápí. Omlouvám se, že jsem nepomyslela na to, abych se tě na to zeptala. Odpustíš mi?“

Mladá blondýna se vyšplhala na její klín a obtočila paže kolem doktorčina krku. „Samozřejmě, doktorko, jsi moje nejlepší kamarádka.“

Lauren tálo srdce, když od ní slyšela tak upřímné prohlášení. Zareagovala stejně a vrátila jí objetí. „To je dobře, protože ty jsi moje taky.“

„Hele, a co jsem já?“ dobírala si je Kenzi z druhé strany, ale nebyla o nic méně pohnuta z toho, jak valkýra stále snadněji projevovala svou náklonost. Byla za Tamsin šťastná, protože věděla, co udělalo s Bo být vychovávána lidmi, a s vědomím, jaká byla valkýra v předchozím životě, doufala, že tyhle rané zkušenosti jí stejně tak poslouží i později.

Světlovlásky si vyměnily pohled, než sevřely Kenzi ve skupinovém objetí. „Obě jste mé nejlepší kamarádky, ne asi!“ řekla s obrácením očí v sloup, načež se stala obětí lechtacího útoku od té dvojice.

Po tom, co byla mladá Fae schopná popadnout dech, Lauren na chvíli zvážněla. „Vím, že si to teď nepamatuješ, ale všechno, co s Kenzi máme, je díky tobě. Takže už jsi hrdinka!“

„I když jsem vás nedokázala ochránit před Bo?“

Starší blondýna se na chvíli zamyslela, protože nechtěla sukubu vykreslit jako padoucha. „Mám pocit, že až nadejde čas, najdeš cestu, jak ji zachránit.“

Věnovala Lauren zmatený pohled zaražena, proč by Bo měla být tou, která potřebuje zachránit.

Smála se nad tím výrazem; nebylo to poprvé, kdy jí byl tenhle pohled věnován, jen poprvé v tomhle Tamsinině životě. „Časem to bude dávat smysl, ale pro teď si prostě uvědom, že občas dobří lidé dělají chyby. Ale kvůli tomu nejsou horší, ano?“ Když viděla mladší světlovlásku přikývnout, obrátila se, aby pohlédla na usmívající se Kenzi. „Říkám, abychom vyrazily na pozdní snídani do Dalu.“

* * *

Trojice dorazila do Dalu a dojedla většinu svého jídla, když Lauren odešla s Trickem, aby s ním probrala své obavy ohledně Bo, zanechávajíc ty druhé dvě nahoře.

„Kenzi, Tamsin,“ pozdravil je Dyson a posadil se vedle gótky. Pokusil se ukrást kousek slaniny z Kenziina talíře, ale rychle byl zastaven. „Zapomněl jsem na tvé bleskové reakce, když přijde na jídlo.“

Stále cítila trochu podrážděnosti z jejich minulého setkání, tak jen obrátila oči v sloup.

„Jsem ale rád, že jsi tu, dává mi to šanci omluvit se za to minule. Bylo to přes čáru. Nelíbí se mi myšlenka na to, že by se ti něco stalo. Záleží mi na tobě, Kenz.“

Zaznamenala tu upřímnost v jeho slovech a věděla, že nebyl naštvaný jen kvůli Bo, ale protože měli mezi sebou svoje zvláštní pouto. „Hele, Dysone, myslím, že někdy zapomínáš, že jsem na ulici přežila nejen kvůli tomu, jak dobře vypadám.“ Na tváři se jí začal tvořit drobný úsměv. „A vím, že s Fae je to jiné, ale pořád to dokáži zvládnout. Věř trochu, jo?“

„Máš naprostou pravdu. Kámoši?“ navrhl jí s prohnaným úsměvem.

„Kámoši. Jelikož to Lauren s Trickem může nějakou chvíli trvat, co kdybychom si dali trochu kulečníku?“

„Já chci hrát!“ prohlásila nadšeně Tamsin ze své židle.

„Dobře, můžu ti ukázat, jak hrát bez podvádění.“ Vlk si pamatoval, jak ho Tamsin v minulém životě ošulila o prachy a jak jí kvůli tomu musel pomáhat z několika hádek.

* * *

Trick pozorně naslouchal Lauren, když vysvětlovala, co vedlo Kenzi k požadavku, aby se jeho vnučka zřekla svého nároku na ni, a o svých vlastních obavách, že jí přijde něco v nepořádku.

„Jak se chovala, než jsme sem dorazily? Něco neobvyklého?“

Zhluboka se nadechl. „Byla v pohodě, dokud nespatřila tu fotku a Hale jí nevysvětlil důvod té oslavy. Bo byla rozrušená, když četla tu složku. Popravdě byla úplně rozhozená. Nejprve byla majetnická, já ji byl schopen uklidnit, ale pak se to stalo znovu. Aniž bych to dál rozebíral, myslím, že to od Kenzi bylo chytré, že nárok na ni teď držím já. Je zřejmé, že k tobě stále něco cítí, ale upřímně, nejde mi vůbec na rozum, že by ti takhle ublížila. Přesto, jak moc jsem ji za ty roky viděl naštvanou, nikdy nikomu záměrně neublížila, aniž by k tomu byla vyprovokovaná.“

„Já vím, Tricku.“ Doktorka si povzdechla nad připomínkou toho, že sukuba k ní stále chová city na téhle úrovni. „Mám Bo moc ráda, opravdu ano. Jen už ne tímhle způsobem. Chtěla vědět, proč ze sebe neudělám Fae.“ Pozvedla ruku, než jí mohl povědět o následcích, kdyby to podnikla. „Já vím, nemusíš mi říkat, že bych si tím podepsala vlastní rozsudek smrti.“ Na chvíli se odmlčela, aby si dala dohromady myšlenky „Nechci snižovat to, co jsme spolu měly, protože to bylo opravdové. Obě jsme se tolik snažily, aby to fungovalo, až se na konci ukázalo, že jsme se pořád jen snažily, místo abychom si ten vztah užívaly. Nechci způsobovat žádnou bolest, ale myslím si, že s Tamsin může mít něco vážně neskutečného.“

„Přijde mi chvályhodné, že jsi stále ochotná jí pomoct, i když tě napadla. Vím, že jsem nikdy nepodporoval tvůj vztah s ní. Když je někdo tak starý jako já, je snazší vidět, jak se věci vyvrbí. Není to omluva za můj přístup k vám oběma, obzvláště, když přišlo na to, že se zahazuje. Neměl jsem využívat toho, že jsi člověk proti tobě. Doufám, že budeš moct časem přijmout mou omluvu.“

Překvapení bylo v její tváři patrné, jelikož nikdy nečekala, že si uvědomí svůj nedostatek podpory, nemluvě o omluvě. Chápala, proč se držel svého pohledu na věc, ale v té době to stejně bolelo, další připomínka toho, že není dost dobrá.

„Přihoď láhev rakytníku a můžeme říct, že jsme si kvit.“ Její tvář rozjasnil úsměv.

Smějíc se té poznámce, snadno chápal, jak moc je pro doktorku dobře, že je s Kenzi. Navzdory uplynulým událostem si všiml, že se v jejích rysech neodráží stres, jak tomu bylo v minulosti. V jejích krocích byla lehkost a častěji se usmívala. Ulevilo se mu, že mu Lauren pomáhala s Bo a že byla schopna vidět dál než za ten zmatek.

„Myslím, že to by šlo. Pojď za mnou,“ pokynul jí, aby ho následovala do jeho pokladnice. „Musel jsem přesunout své zásoby sem po tom, co se jistá Ruska zdejchla s pár jinými lahvemi.“

* * *

Dyson ukazoval mladé Fae, jak hrát správně kulečník. Bylo zajímavé hrát s touhle mladší verzí Tamsin a těšil se, až ji kvůli tomu v budoucnu bude škádlit. Kenzi seděla na stoličce za nimi a jásala pokaždé, když Tamsin dokázala dostat kouli do díry. Došlo k přerušení, když měňavec musel jít ven, aby vzal hovor ze stanice.

„Dobrá, Tamsin, když je Déčko venku, nech mě ukázat ti jemnější nuance hraní.“

„Myslíš podvádění?“

Gótka předstírala uražení se, položila si ruku na hruď a prohlásila: „Ne, žádné podvádění…jen jiný způsob hraní.“

Jak se Kenzi nakláněla nad stůl, valkýra byla schopná zachytit nějaké hlasy o pár stolů dál. Nejprve je uráželi, že je Kenzi člověk a pak se to stočilo na to, co by s ní dělali, kdyby měli tu šanci. Tamsin se to nelíbilo, ale věděla, že při své velikosti toho bylo jen málo, co mohla dělat. Pak se jí v hlavě objevil nápad, vzpomněla si, jak jí Lauren něco říkala, když přišlo na organizování věcí v ledničce. Neviděla v tom žádnou vědu, bylo to jen jídlo a jídlo patřilo do ledničky, konec příběhu. Ale ne pro doktorku, jelikož jí vysvětlovala, proč by jisté věci neměly být spolu.

„Jsi v pořádku?“ Kenzi viděla, že je Tamsin duchem nepřítomná a obávala se, že je to kvůli tomu, jak tady byla naposled.

Valkýra přikývla a opřela své tágo o stůl. „Jen si potřebuji dojít na záchod, jsem hned zpátky.“ Jak šla, ohlédla se, a spatřila, jak ji Kenzi pozoruje, než se Dyson vrátil zvenku. Jakmile odvrátila zrak, sebrala ze stolu lahev kečupu. Vplížila se do kuchyně, postavila tu láhev vzhůru nohama, načež začala prohledávat ledničku. Rychle našla jedlou sodu, otočila láhev zpátky, načež do ní opatrně vsypala pořádnou porci. Pevně utáhla víčko a ještě protřepala láhev, než se vydala ke stolu těch dvou Fae.

Kenzi si jí rychle všimla, jak se vrací, ale byla zmatená, proč šla k jinému stolu. Dyson přestal mluvit, když si všiml, že jeho kamarádka studuje valkýru. „Proč nese lahev kečupu?“

„Promiňte,“ pronesla Tamsin a zatahala za rukáv jednoho Fae, s tím, o čem doufala, že je nevinný výraz. „Můžete mi to prosím otevřít?“

„Lidé nejsou dost silní, aby otevřeli láhev, a přesto s nimi žije Fae.“ Znechuceně obrátil oči v sloup a otevřel tu lahev, jen aby obsah vyprskl všude na něj. Vyskočil a ječel, co se mu to stalo, ale přestal a obrátil se na ni, když vybuchla smíchy. „Ty jedna malá-“

Měl v úmysl ji praštit, ale Kenzi se k němu dostala dřív a přerazila mu tágo zezadu o hlavu a pak se postavila mezi ně. „Věř mi, kámo, bude nejlepší, když odejdeš.“

„Myslíš, že se bojím malého človíčka?“

„Možná ne, ale rozhodně by ses měl velice obávat mne,“ zavrčel na něj Dyson a vytasil své tesáky. „Myslím, že byste měli hned odejít. Mějte ale na paměti, že pokud se pokusíte o něco později, že si vás najdu.“

Ty dva Fae urychleně odešli, jelikož se nechtěli zaplést s měňavcem ani vyvolat hněv Krále Krve, který je teď pozoroval zpoza baru. Zmatená blondýna po jeho pravici rychle analyzovala scénu. Došla k nim, zvedla láhev a krátce k ní přičichla, než se obrátila k Tamsin.

„Budeš se obtěžovat vysvětlit mi, co se stalo, nebo bych měla zkusit hádat?“ Pozvedla obočí a hleděla na nyní nervózní Fae, která nejistě polkla.

Dyson využil své vlčí smysly a rychle odhalil tu přísadu navíc v kečupu a začal se tomu smát, stejně jako té interakci mezi těmi dvěma. Stará Tamsin by jen prohodila uštěpačnou poznámku, než by se odloudala pryč se skleničkou v ruce. Bude si tohle muset zapamatovat, aby jí kvůli tomu mohl později dát zabrat.

„Dobrá,“ přerušila Kenzi to měření sil mezi těmi dvěma a všechny oči se obrátily na ni. „Chce mi někdo vysvětlit, proč ten kečup vystřelil ven jako římská svíce?“

Doktorka s ušklíbnutím pohlédla zpátky na Tamsin. „Hádám, že Trick uchovává v ledničce jedlou sodu a že tady naše drahá valkýra ji smíchala s tím kečupem. Ta zareagovala s octem a jakmile to bylo protřepáno,“ rukou pokynula k tomu nepořádku, „to vyprsklo z láhve. A to jsem si myslela, že nedáváš pozor, když jsem je v ledničce dávala od sebe. Jedinou neznámou je, co tě k tomu vedlo.“

„Protože si to zasloužili.“ Tamsinina hruď se pyšně nadmula, ale jediný pohled na Lauren jí dal najevo, že tahle odpověď nebude stačit.

Starší blondýnka se kousla do tváře. „Zkus to znovu.“

„Fajn,“ povzdechla si, „Mluvili zle o Kenzi a pak říkali nechutné věci, které by s ní chtěli dělat. Jelikož ještě rostu, rozhodla jsem se, že použiju raději mozek.“

„Kenzi?“ Lauren si všimla, že její snoubenka na chvíli ztichla a tak pronesla její jméno, aby získala její pozornost.

„Jo, jo, za to se omlouvám.“ Věděla, že ti Fae byli nebezpeční, ale nezabývala se tím tolik, jako tím, co by udělal jistý Fae, kdyby dostal příležitost. Klekla si před tou mladou Fae. „Moc se mi líbí, že jsi chtěla bránit mou čest a byla jsi naprosto husťácká, ale,“ rychle pokračovala, než ji mohla Lauren přerušit, „dej nejdřív vědět jedné z nás, ano? Koneckonců nemůžeme dovolit, aby naše oblíbená valkýra přišla k úrazu.“

„Jsem jediná valkýra, kterou znáte, Kenzi.“

„Pravda, ale o to tu nejde.“ Zatleskala rukama a odmítla se podívat do Laureniných tázavých očí s vědomím, že její dřívější reakce ji donutila přemýšlet. „Tak fajn, na co jste přišli ohledně naší Bo?“

„Obávám se, že na víc otázek než odpovědí, ale vím, že tomu musím brzy přijít na kloub.“ Věděla, že tohle byl gótčin způsob, jak změnit téma a vzhledem ke společnosti, ve které se nacházeli, bylo nejlepší nechat to být. Měla svou představu o tom, co občas Kenzi strašilo ve snech, stejně jako ve chvílích bdění, ale světlovláska věděla, že na ni nechce tlačit. To mohlo často způsobit další traumata, ale také věděla, že jí Kenzi někdy bude muset nechat pomoct.

Dysona zaujalo, že doktorka pomáhá Bo. Stejně jako Trick věděl, že pokud někdo dokáže vyřešit tu situaci, je to ona. „Nevěděl jsem, že po něčem pátráš, Lauren. Pokud mohu nějak pomoct-“

„Přijď zítra do mé kanceláře, ale nech si ten důvod pro sebe. Budeme si to muset nechat mezi námi, dokud na to nepřijdu. Potřebuji víc informací a plánuji se s ní také sejít.“ Povzdechla si a mnula si spánky, jak cítila nastupující migrénu. Cítila, že posledních pár dní si vybírá svou daň.

„Tak nám všem udělej laskavost a šetři se. Vím, že bez tebe to nedokážeme.“ Jeho slova byla tak něžná, jako když se sblížili kvůli společnému tesknění z milování Bo. Připadalo jim, jako by to už bylo v jiném životě a ne v minulém roce.

„Já vím, že bylo těžké uvěřit, že bychom se s Lauren daly někdy dohromady, ale to, že vy dva,“ pravila Kenzi a pokynula mezi nimi, „se stanete ze soupeřů o stejné srdce přáteli, stále popírá jakákoliv očekávání.“ I přestože si je dobírala, byla potěšena, že si našli cestu, jak se vymanit ze všeho toho nepřátelství, které je stravovalo. Kdo by si pomyslel, že žena, kvůli které kdysi bojovali, bude nakonec důvodem, proč se spřátelí.

„Jsem jen rád, že tady doktorka nalezla svou odpověď.“ Vyměnili si vědoucí pohled, že jde o Laureninu otázku, jak se kdy bude moct oprostit od Bo, a mohli se na sebe v odpověď jen přiblble zaculit.

Lauren se otočila na Kenzi a její úsměv se jen rozšířil, než se obrátila zpátky na měňavce. „To nalezla a teď je to ještě lepší. Uvidíme se tedy v poledne? Tricku, dej mi vědět, pokud bys na něco přišel.“

Gótka si nemohla pomoc, ale tetelila se pod pohledem své snoubenky, o to víc, že tím zaháněla chlad z minulosti. Její vzpomínky byly pohřbeny tak hluboko, že se v tuhle chvíli obávala, co se vynoří s nimi. Kromě toho, že pila, protože zbožňovala alkohol, přidaným bonusem bylo, že fungoval jako bariéra. Byla si vědomá, že už to nepotřebuje, ale kvůli tomu se nebála o nic méně. Obávala se obnažit tuhle svou část, vyděšena z toho, že na ni Lauren bude pohlížet jinak. To by bolelo tak, že by to nebyla schopna snést.


6

„Musím se zeptat, Bo. Proč jsi byla nesobecká, když jsi odstranila Nadiinu kletbu, ale ne se mnou a Kenzi?“ To vzbudilo Laureninu zvědavost od chvíle, co jí její snoubenka převyprávěla Boina slova. Přišla do laboratoře dlouho před tím, než měla, aby navštívila sukubu, aniž by o tom někdo věděl. Doktorka si všimla vzezření své bývalky. Po fyzické stránce vypadala zdravě, ale její oči hovořily o něčem jiném.

„Protože Nadia byla důvodem tvého zotročení. Snažila jsem se ti vrátit svobodu, něco, co jsi ztratila. Ale Kenzi, ta byla nejprve moje stejně jako ty.“ Poposedla si na své židli, protože jí to téma nebylo příjemné. Byla šťastná, že vidí Lauren a jako první se jí omluvila za své chování, pořád jí to nedávalo smysl. „Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že kdyby nebylo Evony, že by tu pořád byla-“

„Ne.“ Lauren si mírně podrážděně odfrkla. „Ani bez-“

„Připouštím, že mi to chvíli trvalo, ale vím, že to, cos řekla v Taftově kanceláři, bylo jen, abys mě chránila.“ Její oči prosily blondýnu, aby tu pro ně byla ještě šance.

„Bo, milovat tě bolí.“ Nepřinášelo doktorce žádné potěšení opakovat tenhle rozhovor, ale bruneta potřebovala vědět, že o vlivu Evony by se dalo debatovat. Nepřála si ublížit jí a věděla, že Bo má tendenci držet se toho, co znala, místo toho, aby to nechala být. Lauren také chápala, že potřeba zpracovat ukončení vztahu někdy obnáší víc než jeden rozhovor. „Pokoušela jsem se všemožným způsobem rozumně vysvětlit tvé chování. Proseděla jsem mnoho nocí přemýšlením o tom, jak bych mohla zařídit, aby to mezi námi fungovalo, ale o to právě jde,“ povzdechla si, „nefungovalo to. Člověk musí poznat, kdy je čas jít. Měly jsme problémy s komunikací a to, že jsme neřadily tu druhou na první místo.“ Obrátila oči v sloup. „Snažily jsme se navzájem chránit se, ale vždycky jsme skončily tak, že jsme té druhé ublížily. Jak jsi řešila svůj rozbřesk? Proč jsi mi o tom neřekla? Místo toho jsem musela mít pocit, že nejsem dost důležitá a navíc jsi urazila to, co dělám. To bylo opakující se téma mého času s Fae.“ Rozhodla se vynechat tu část, kdy k ní Tamsin přišla, aby si do ní dloubla, protože přes to se přenesla.

„Já se snažila, Lauren! Nepřestávala jsem se snažit spěchat, abych to stihla na tvé předávání cen.“

„Věřím ti, Bo. Ale bez ohledu na to, jak moc jsme se snažily, nikdy to nestačilo na to, abychom obě byly šťastné. Měly jsme své chvilky, ale bojovaly jsme se vším ostatním. Teď mám někoho, s kým jsou misky vah vyváženější a Kenzi je pro mne ta pravá. Neříkám to, abych ti ublížila, jenom chci, aby sis uvědomila, že mezi námi je už dávno konec. Mám tě moc ráda a chci tě v našich životech-“

„Řekla jsi mi, že ti dávám svobodu milovat.“

Lauren přikývla, vzpomínala si, že jí ta slova řekla. „Ale to mě v žádném případě nesvazuje s tebou.“ Spatřila, jak uvědomění přeběhlo přes Boiny oči a doufala, že je to naposled, co tohle bude třeba probírat. Lauren se rozhodla přitlačit na to, co je dovedlo do jejich současné situace. „Potřebuji, abys mi řekla, co se ten den stalo. Jsi mnohým, Bo, ale krutá mezi to nepatří.“

Žalostně se uchechtla. „Možná jsem, Lauren. Vždycky jsi mi říkala, že nejsem monstrum a myslím si, že jsem ti víc než dokázala, že se mýlíš.“

„Už dost s tou přehlídkou lítosti. Je čas, aby ses pohnula dál a nejen v jednom smyslu.“

Bo trhla hlavou při té pro Lauren netypické poznámce. Čekala by ji od Tamsin nebo Kenzi, ale ne od doktorky. Chtěla něco namítnout, ale věděla, že byla upřímná jen pro její dobro. Na tváři se jí objevil drobný úsměv. „Změnila jsi se. Ta stará Lauren by mi tohle nikdy neřekla. Hádám, že Kenzi je pro tebe vážně dobrá. Stojí to za prd, víš? Člověk se snaží být kvůli něčemu nejlepší, ale já to vždycky jen podělala.“ Zavrtěla hlavou a vrátila se zpátky k tomu dni. „Po dvou týdnech jsem se vrátila do města a kromě drobností,“ pokrčila rameny, „nic nevybočovalo z normálu.“

„Co se stalo, než jsi dorazila do Dalu? Mluvila jsem s Trickem a ten prohlásil, že ses mu zdála trochu mimo. Krmila jsi se pravidelně?“

„Prvních pár týdnů jen stěží. Nemohla jsem se donutit být s kýmkoliv od Tamsin, takže jsem jen nasávala malá množství v klubech. Chtěla jsem zjistit, jestli bys mi udělala další injekce, ale tvůj asistent mi řekl, že jich máš pár v zásobě, takže-“

Lauren si dělala poznámky, aby jí to pomohlo udělat si časovou osu, ale při posledním Boině prohlášení trhla hlavou vzhůru. „Injekce? Bo, o čem to mluvíš?“

„Ty injekce, cos vytvořila, když jsem si procházela rozbřeskem, abys mi pomohla s mým hladem-“

„Žádné další neexistovaly!“ Zavrtěla hlavou zmatená touhle informací. Lauren vytvořila pár ampulí, ale nebyla schopna jich udělat víc, kvůli klesající účinnosti. Po tom, co Bo prošla obřadem rozbřesku, Lauren neviděla potřebu vytvářet další, jelikož je Bo již nepotřebovala. „Tohle nedává žádný smysl. Jak ses cítila pak?“ Už se sama necítila dobře, tak poslala Dysonovi krátkou zprávu, aby se tu s ní sešel, tak rychle, jak jen to půjde.

„Já, ehm…jen si vzpomínám, že jsem ti chtěla být na blízku. Četla jsem obsah té složky a to mě vytočilo. Zpochybňovala jsem, jestli cokoliv z nás bylo skutečné a pak jsem viděla tu fotku vás dvou.“ Hluboce si povzdechla. „Byla doba, kdy jsem si myslela, že to já tě budu žádat, aby sis mě vzala. Nejprve jsem přišla o Dysona, protože se mě snažil chránit, a i když získal svou lásku zpět, věděla jsem, že to, co jsme spolu měli, bylo pryč. Ty jsi mě opustila také. Pak jsem to zjistila o tobě a Kenzi, o někom, o kom jsem si myslela, že bude vždycky v mém životě. Vy dvě jste mě opustily, abyste byly spolu a pak zemřela Tamsin.“ Poslední část zašeptala tak tiše, že ji blondýna sotva slyšela. Přesunula své ruce, aby se objala v konejšivém gestu, zhluboka se nadechla a pokračovala v ponořování se do emocí toho dne. „Věděla jsem, že se vrátí, ale něco se ve mně zlomilo, když jsem vás dvě viděla spolu na té oslavě. Bylo to, jako by na mně už nezáleželo.“ Bo vzhlédla, aby se znovu střetla s Laureninýma očima. „Vzpomínám si, že jsem šla k tobě a pak už nic. Po tom, co jsem byla umístěna sem, mě Dyson zasvětil do toho, co se stalo. Nikdy jsem neměla v úmyslu ti ublížit, pokud neuvěříš ničemu jinému,“ hlas se jí lámal, „prosím, věz, že je mi to tolik líto. Přála bych si, abych to mohla vzít zpět! Teď mi to ani nedává smysl, už dřív jsem byla rozzuřená, ale…“ Hlas se jí vytratil, jak jí intenzita těch emocí z toho dne teď připadala cize.

Lauren rychle přešla k té tabulce na zdi a mysl jí překotně uháněla, jak ji studovala. Její srdce soucítilo s Bo, že jí možná bylo dáno něco, co pozměnilo její chování. Nebyly tam jiné záznamy než její krmení. Obrátila se k brunetě a všimla si, že je ztracená ve vlastním světě výčitek a smutku.

„Bo, já ti věřím,“ pronesla Lauren měkce, zatímco kráčela, aby se zase postavila před ní. „Vím, že tohle pro tebe nebylo lehké, ale v jedné věci se mýlíš.“ Střetla se s jejím pohledem. „Pořád tě chci ve svém životě, stejně jako ty chceš Dysona v tom svém. Není to to samé, ale zároveň to znamená všechno. Tvá slova a činy v Dalu té noci bolely. Byla jsem v tu chvíli tak vyděšená, že o všechno přijdu, ale teď možná budu schopna najít trochu útěchy v tom, že jsi nebyla sama sebou.“

Bo se postavila, aby jí hleděla do tváře a dokázala jen přikývnout, vděčná za doktorčina slova.

„A teď, potřebuji vědět, který asistent ti dal tu injekci a jestli tam nebyli i další.“

„Já vážně nevím, všichni v těch bílých pláštích vypadají stejně, ale ne, nikdo další tam nebyl.“

„Lauren!“ Obě nadskočily, když se dveře rozletěly a Dyson vpadl dovnitř připraven k boji. Rychle vycítil, že tu není žádné bezprostřední nebezpečí a vstřebal tu scénu před sebou. Lauren ho zpražila pohledem, než se sehnula, aby zvedla svůj poznámkový blok, který teď ležel na zemi. Boiny oči se změnily zpátky na hnědé, jakmile si uvědomila, že už není v nebezpečí.

„Vidím, že jsi dostal mou textovku, Dysone.“

Vytáhl svůj mobil a znovu si přečetl tu zprávu, která naznačovala, že jeho přítomnost je potřeba neodkladně. „Víš, jak takováto zpráva zní takhle brzy ráno?“

„Mám radost, že tu jsi, ale tvůj vstup by si vyžadoval trochu větší kradmost.“

Pokračovala tak, že pověděla Dysonovi o těch injekcích a že ty možná poháněly Bo tu noc v Dalu. Na základě jejich předchozího rozhovoru si Lauren byla vědoma, že emoce samé byly skutečné, nicméně, ať jí bylo podáno cokoliv, dovolilo jí to utrhnout se z řetězu. Vysvětlovalo by to, proč si nebyla schopná na nic vzpomenout, přestože si v minulosti pamatovala, když ztratila kontrolu nad svými schopnostmi.

„Je úleva, že tu jde o víc, ale proč teď ten poplach?“

„Potřebuji, abys prošel bezpečnostní záznamy z laboratoře z toho dne. Také vyslechni všechny zaměstnance, abys zjistil, kdo tu byl. Také si musíme promluvit s Haleem o přesunutí Bo na jiné místo, protože pokud je ten, kdo to udělal, pořád tady…“

„…nevíme, o co mu jde a ona nemusí být v bezpečí,“ dokončil za ni Dyson. „Jsi si jistá, že je v pořádku, abys tu byla takhle brzy bez jakékoliv ochrany?“

Plaše se usmála. „To je další důvod, proč jsem tě sem zavolala. Nevím, komu dalšímu teď můžu věřit.“

„Ale, ale, doktorko Lewisová, jsem polichocen a rád jsem ti k službám.“ Hraně se jí uklonil, načež chytil pero, které po něm Lauren hodila. „Provedu pár telefonátů, abych zajistil ochranu vašeho domu, abych zajistil bezpečí Kenzi a Tamsin, a pak budeme muset všechno vysvětlit Haleovi.“

* * *

Kenzi se probudila o pár hodin později a posadila se, když její ruka narazila na chlad prostěradla vedle ní. Věděla, že Lauren chce odejít brzy, ale zvykla si probouzet se s ní, takže si nemohla pomoct, ale cítila lehké zklamání. Doufala, že doktorka nalezne důvod Boina vzplanutí, že za tím bude něco víc, protože potřebovala svou nejlepší kamarádku ve svém životě. Z myšlenek jí vyrušil zvuk běžících nohou, Tamsin vtrhla dovnitř a skočila na postel.

„Co budeme dneska dělat?“

S Vánocemi za dveřmi chtěla Kenzi najít něco speciálního pro Lauren. Shodly se, že si dají jen pár dárků, ale gótka se stejně chtěla podívat po něčem extra. Když k tomu připočteme nadšení ze slev a nakupování, cítila, jak jí v žilách koluje vzrušení.

„Nakupovat, takže se běž obléct do něčeho hezkého.“ Když viděla, že Tamsin poklesla ramena, rychle dodala: „Zmínila jsem se o těch hračkářstvích, co mají v nákupáku?“ Rozesmála se, když sledovala, jak se mladé Fae rozšířily oči, než vystřelila ke svému pokoji.

Poslala Lauren zprávu, aby jí dala vědět, že jdou ven a také, že se jí po ní už stýská. Obrátila sama nad sebou oči v sloup. Občas nemohla uvěřit, že tohle teď byl její život, ale naprosto ho zbožňovala. Poprvé se opravdu těšila na ty svátky.

„Do kolika ještě budeme muset jít?“ zasténala Tamsin po tom, co prošly několik obchodů. Nákupák byl narvaný lidmi nakupujícími na poslední chvíli a bylo působivé, jak se Ruska dokázala proplétat davem. Tamsin si vážně chtěla hrát s těmi pár hračkami, které jí Kenzi dneska koupila.

Vešly do klenotnictví. „Tenhle je poslední, slibuji, ano?“ Prodavač, který si všiml toho prstenu na jejím prstě, byl celý dychtivý jí pomoct. Kenzi se musela kousnout do tváře, aby se nerozesmála vědouc, jak by v minulosti na takovýchto místech přitahovala zrak ze zcela jiného důvodu. Ale na to měli právo. Rychle vysvětlila, co chce a byla ujištěna, že to bude včas nachystané. Otočila se a zjistila, že valkýra je něčím uhranutá.

Poklepala na sklo. „Chci pro ni tohle, Kenz, myslíš, že se jí to bude líbit?“

„Líbit? Bude to zbožňovat, Tammers.“ Úsměv se jí ještě rozšířil z Tamsinina nadšení. Přidaly to k objednávce a ruku v ruce opustily obchod a vydaly se za tolik potřebným jídlem.

Našly si místo v jídelním koutu a dopřály si čas na odpočinek stejně jako na nasávání vůně rozmanitého jídla, které si objednaly. Gótka zjistila, že si prostě tu chvíli užívá, spokojená se svými nákupy a z dřívější zprávy od Lauren byla v sedmém nebi. Život byl dobrý. Věděla, že si brzy bude muset promluvit se svou snoubenkou, ale rozhodla se, že to počká po svátcích.

Aniž by to věděly, někdo v tom natřískaném nákupáku poznal Kenzi a sledoval její přesuny kolem. Byly to roky, co ji viděl, ale nenechá ji uniknout bez malé odplaty.

* * *

Bezpečnostní záznamy v laboratoři, původně tam umístěné pro Laurenino bezpečí, byly zkreslené, takže bylo nemožné spatřit, kdo podal tu injekci. Lauren odebrala Bo vzorek krve, než ho prohnala databází a obdržela shodu.

„To není možné,“ zašeptala, zavrtěla hlavou a rozeběhla se ke skladu, kde rychle zadala svůj kód. Vytáhla tácy, na kterých byly uchovávány krevní vzorky nejrůznějších typů Fae, starších světlých Fae, Ashe a také jeden její. Byla to procedura pro případ, že by byla potřeba léčit nějakou nemoc, která by je postihla, nebo identifikovat jejich ostatky. „Je pryč, to nemůže být…“

„Lauren?“ Vlk jí byl na blízku a byl čím dál znepokojenější, jak se stávala zběsilejší. „Co chybí?“

„Moje krev, respektive její vzorek.“ Rychle vysvětlila, proč ji uchovávaly spolu s dalšími. „Zanalyzovala jsem Boinu krev a našla jsem další strukturu DNA a ta je moje, Dysone.“ Čelo se jí zachmuřilo, jak se hlouběji zamyslela, než pokračovala. „Vzali mou krev a sloučili ji s další komponentou.“ Projížděla zrakem mezi zkumavkami a všimla si jedné napůl prázdné. Pozvedla ji a zkoumala jméno na ní. „Tohle patřilo inkubovi, takže by to vysvětlovalo tu agresi vůči mně. Bože, Dysone, kdo by to dělal a proč?“ Znovu zamkla tu jednotku a vydala se nařídit, aby byly všechny vzorky otestovány pro případ, že by bylo cokoliv zaměněno.

Dyson začal pochodovat a stoupalo v něm rozrušení, jak vyvstávalo čím dál víc otázek. Kdokoliv to udělal, mohl snadno způsobit smrt Lauren a Bo, jelikož Hale by ji popravil, nemluvě o té zkáze, kterou by to způsobilo. Nebo ten dotyčný věděl, že bude zastavena? Byla to pro někoho nějaká zvrácená hra? Dal vědět Ashovi, aby se s nimi okamžitě sešel v laboratoři.

Po seznámení se se všemi informacemi, které mu byly předneseny, souhlasil, že Bo bude ve větším bezpečí mimo základnu. Vyčlenil pro ni zvláštní dohled a souhlasil, že bude zůstávat v Dalu s Trickem. Dovolí jí to krmit se a ostatní ji budou mít pod dohledem, místo izolace v klubovně.

Bo byla ohromena tím, co jí bylo předneseno. Stále se cítila hrozně, že byla zodpovědná za to, co udělala Lauren, ale byla v tom malá útěcha, že to bylo způsobeno i něčím jiným. Bude se cítit lépe, až bude chycen ten, kdo za to byl zodpovědný. Chtěla doktorku obejmout, ale cítila, že na to neuplynulo dost času. Bo ráda přijala Dysonovo objetí a dovolila se v něm na chvíli ztratit, vděčná za bezpečí jejich přátelství.

„Doktorko, vím, že chceš pokračovat v práci, ale byla jsi tu už několik hodin. Běž domů. Zařídím, aby někdo dohlédl na laboratoř. Kromě toho, jsem si jistý, že tvé holce k zbláznění chybíš.“

„Hmm…strávila celý den v nákupním středisku, tak jsem si jistá, že byla víc než zabavená, ale máš pravdu, jsem připravená jít domů.“ Usmála se pro sebe nad pravdivostí těch slov, a přestože by se mohla ponořit to téhle záhady, už ji nemusela vyřešit sama. Lauren nechtěla nic víc, než jít domů a strávit čas se svou rodinou.

„Vím, že bych rozhodně snesla něco k pití, ještěže můj dědeček vlastní bar. Přidáš se ke mně, Dysone?“

„To bych moc-“ Byl přerušen zvonícím telefonem a poodstoupil, aby ho zvedl.

„Lauren, nemůžu ti dost poděkovat. Snadno jsi to mohla odpískat, ale místo toho jsi se za tím hnala.“

„To pro sebe přátelé dělají, Bo. Ještě z toho ale nejsme venku, jelikož ten, kdo to udělal, tam pořád je, takže je nezbytné postupovat obezřetně.“

„Cože?!“ zavrčel Dyson do svého telefonu. „Jak jste to mohli dovolit? Nezajímá mě, jak moc lidí tam bylo, bylo vám nařízeno dávat na ně pozor za každou cenu! Kde jsou teď? Ne, je tady, povím jí to.“

Místnost ztichla a Lauren cítila, jak jí žaludek udělal kotrmelec z toho, co slyšela z měňavcovi půlky rozhovoru.

„Dysone?“ Doktorka se zeptala jen o trochu hlasitěji než šeptem, který mohl slyšet jen on.

Obrátil se čelem k ní a v rysech měl nevíru a vztek. „Kenzi byla napadena.“


7

Z Laureniny tváře vyprchala barva a přehrávala si Dysonova slova, zatímco jí uháněly myslí ty nejhorší scénáře. Snažila se ze všech sil držet na uzdě své emoce. „Co se stalo?“

„Nechali se rozptýlit a do střehu je dostalo až to, když uslyšeli Tamsinino zaječení.“ Valkýra je možná jenom v dětské formě, ale její druh byl dobře známý pro jek, při kterém se země chvěla, vzhledem k tomu, jak byly stavěny pro válku a aby působily zastrašení.

„Jak zlé to je? Kam je berou? Musím být s ní!“

Položil jí ruce na paže v pokusu uklidnit ji. „Jsou na cestě sem. Podle toho, co jsem ti schopen říct, není to tak špatné, jako když byla napadena před Dalem, ale také s nikým nemluví.“

„To je alespoň dobře, ne?“ Všimla si, že její přítel sklopil zrak, protože mu bylo nepříjemné, co se chystal říct.

Bo cítila vzduch unikající jí z plic, když slyšela, že gótka byla znovu napadena, ale ulevilo se jí, že je venku ze samotky, takže jí také může pomoct. Její obavy začaly vzrůstat, když si všimla, jak Dyson váhá mluvit dál.

„Dysone, co nám neříkáš?“

Pohlédl na sukubu, nyní znepokojen, jak může také reagovat. „Bo, musíš se uklidnit, jasné? Poslední věc, kterou by kdokoliv potřeboval je, aby ses nechala unést.“

Zúžila oči jeho směrem, otrávená, že to nevyklopil. Jejich pohledy se střetly, dokud Laurenin hlas nepřerušil jejich chystající se hádku.

„Řekni mi to, prosím.“

Tak klidně, jak to bylo možné, vyjevil tu část rozhovoru. „Když ji našli venku, měla roztržené šaty. Vypadalo to, že došlo k pokusu o sexuální útok, není jasné, jak daleko to zašlo. Tamsinin jek, jak se ji snažila chránit, je zburcoval. Našli Kenzi, jak si něco mumlá pro sebe a svírá na klíně omdlelou Tamsin.“

Boiny oči okamžitě zaplály modře s vražedným záměrem, připravená najít tohle individuum, ale Laurenina reakce ji vytrhla z těch myšlenek.

Dyson vycítil tu změnu v ovzduší, jak se doktorčin hněv prodral na povrch. Ustoupila, otočila se a mrštila tácem se vším lékařským materiálem do vzduchu. Kov hlasitě zazvonil na podlaze. Z těch zpráv Lauren bolelo u srdce, že se Kenzi něco stalo. „Jak se to mohlo stát s dohledem faeské ochranky?!“

„Doktorko, ty se soustřeď na své holky a já se na ně podívám, až dorazí,“ prohlásil Hale velice ashovským tónem a na chvíli jim jich bylo téměř líto z toho, co všechno si zažijí. Téměř. „Bo, v tomhle případu se nebudeš angažovat. Rozumíš?“

„Jak to můžeš říct? Chci vystopovat toho, kdo to udělal!“

„Nedělej si ohledně toho žádné iluze, jinak tě zavřu zpátky na samotku. Osobně dohlédnu na to, aby o to bylo postaráno, ale nemůžu připustit, abys tu pobíhala jako splašená.“

Jejich spor byl přerušen, když ochranka vběhla do budovy a nesla ty dvě. Jemně umístili stále bezvědomou Tamsin na jednu z postelí, zatímco Kenzi položili na druhou stranu závěsu.

Lauren se rychle přesunula k nim a závěs odhrnula dokořán, aby měla jasný výhled na valkýru, zatímco prohlížela Kenzi. Jakmile její snoubenka poznala doktorčin hlas, mlha v jejích očích se vyjasnila, pevně ji objala a nekontrolovatelně se třásla.

„Tak dobrá, myslím, že doktorka Lewisová to tu již zvládne,“ pronesl Hale, protože chtěl dopřát tomu páru soukromí. „Dysone, potřebuji, abys vzal Bo do Dalu a informoval Tricka o té dohodě. Zavolám schopnější ochranku, aby střežili dveře a s tímhle týmem,“ prohlásil s klidem, který byl protikladem vzteku v jeho očích, „si pohovoříme v mých komnatách, HNED.“

Měňavec přešel k Bo a tiše zašeptal: „Vím, že tu pro ně chceš být, ale teď na to není vhodný čas. Nedělej to složitější, než už to je, prosím.“

Přikývla a dovolila Dysonovi odvést ji, zatímco se naposledy ohlédla a srdce se jí lámalo nad tím dalším zármutkem, který je navštívil. Stálo ji to hodně přemáhání, aby k nim nedošla a nenabídla jim svou útěchu, ale jelikož s nimi byla na nejisté půdě, neodvažovala se zničit ten malý pokrok, kterého dosáhly.

Lauren ji nepřestávala svírat, hladila ji po zádech, aby jí pomohla zklidnit se a tiše jí šeptala, že už je v bezpečí. Trochu se odtáhla. „Kenz, musím se podívat, ano?“ Kenzi pomalu otočila hlavu k doktorce a ta mohla spatřit monokl, který se začal tvořit a krev zaschlou pod nosem. „Postarejme se o tohle.“ Gótka roztřeseně přikývla a Lauren ji odvedla k umyvadlu, kde něžně očistila tu oblast. „Můžeš si sundat kabát, prosím?“

Kenzi zavrtěla hlavou. „Ne, nemůžu…“

„Broučku, prosím? Potřebuji se ujistit, že nejsi zraněná někde jinde.“ Na chvíli se odmlčela, protože nechtěla na Kenzi dál tlačit, ale současně potřebovala odpovědi. „Pokud chceš, můžu zavolat někoho jiného, aby tě vyšetřil. Dyson mi říkal o tom, že jsi měla roztržené šaty a že…“ Přestože se ze všech sil snažila, nedokázala tu větu dokončit. V duchu se nakopla, že není tak silná, jak by měla.

„Neudělal to…snažil se, ale Tamsinin křik…tehdy se přihnali…“ Začala se třást tak silně, jako když ji sem přivezli.

Znovu kolem ní obtočila paže a vtiskla jí pusu na spánek. „Nemusíme o tom teď mluvit. Jen jsem tě chtěla vyšetřit kvůli zraněním a nevěděla jsem, jestli je tu něco dalšího, co by si vyžadovalo pozornost. Chci, abys věděla, že pokud k něčemu došlo, stejně nikam nejdu, ano?“ I přestože jí byl řečen opak, chtěla Kenzi ujistit, jelikož oběti někdy po útoku přejdou k popírání.

„Lauren,“ lehce se odtáhla, aby se ponořila do těch očí, díky kterým se cítila v bezpečí, „můžeme jet, prosím, domů? Slibuji ti, že ti dovolím mě prohlédnout. Prosím?“ Spodní ret se jí chvěl a z očí se jí vyřinuly další slzy.

„Cokoliv chceš.“

* * *

Po tom, co dorazily domů, vzala Lauren stále spící Tamsin do náruče a položila ji na gauč. Posadila se vedle ní, sundala jí kabát a boty a zabalila ji do deky. Přemýšlela o tom, že by valkýru uložila do postele, ale chtěla ji mít blíž, protože by se měla brzy vzbudit. Obrátila se ke Kenzi, která seděla na druhém konci gauče, řekla jí, že jí napustí vanu, na což gótka jen uslzeně přikývla.

Kenzi přišla do koupelny, právě když blondýnka zavírala vodu, a stále kolem sebe pevně svírala kabát. Lauren byla trochu nejistá, jak pokračovat. Doktorka v ní se chtěla podívat po dalších zraněních v bezpečí jejich domova, ale vycítila, že tmavovláska stejně tak potřebuje chvilku pro sebe. Pomalu k ní došla a řekla, že se vrátí s něčím silným a horkým k pití.

Zkontrolovala Tamsin, která stále hluboce spala a počkala alespoň deset minut, než se vrátila do koupelny. Tehdy spatřila, jak Kenzi energicky drhne svou kůži, dokud nebyla rudá. Odložila pití na skříňku a posadila se vedle vany. „Nech to na mě.“ Vzala od ní houbu, něžně pokračovala v dalším mytí a mumlala při tom konejšivá slovíčka. Tehdy si všimla těch modřin ve tvaru ruky na jejím krku. Obávala se, že, přestože Kenzi řekla, že nezašel moc daleko, stále vykazovala známky člověka, který byl surově napaden. Začala tiše broukat, když myla své snoubence vlasy a požívala plecháček na oplachování. Vypustila vodu, pomohla jí postavit se a obmotala kolem ní ručník.

„Zlato, nechci ti způsobovat další bolest, ale potřebuji vědět, co se stalo. Tak to bude moct Dyson poskládat dohromady a najít toho, kdo to udělal. Můžeš se mnou mluvit. Co se dnes stalo, nebyla tvoje vina.“

Kenzi nejprve neřekla nic, hlavu nechávala sklopenou, zatímco se doutírala, než se oblékne. Myslela si, že bude mít čas povědět Lauren o své minulosti za svých podmínek, místo toho, aby jí s ní seznámila dnes. Cítila, že na ni doktorka nebude pohlížet jinak, ale stále tu byl strach, že přijde o všechno a to ji děsilo. Také věděla, že držení Lauren v nevědomosti také není cesta. Kenzi se obrátila, aby se na ni zahleděla, zatímco upustila ručník na zem a nestarala se o to, že by ho zavěsila zpátky na háček. Mohla cítit tu lásku a znepokojení, které k ní byly nasměrovány a chtěla cítit tu útěchu, o které věděla, že na ni čeká.

Světlovláska mohla vidět ten boj v jejích očích a její obavy z toho, jak moc byla Kenzi zasažena dnešními událostmi, rostly. Lauren úlevně vydechla, když se mladší dívka vrátila do jejího objetí a položila si hlavu na její rameno.

„Bojím se, Lauren,“ zašeptala a cítila, jak její snoubenka ještě zpevňuje své sevření. „Musím ti něco říct a přesto, jak moc mě miluješ, nechci, aby ses na mě dívala jinak. Nemyslím, že bych se s tím dokázala vyrovnat, kdyby k tomu došlo.“

„Nikdy,“ slíbila jí Lauren bez chvilkového zaváhání. „Před nějakou dobou jsem ti řekla, že jsi se mnou v bezpečí a myslela jsem to vážně. Pomohla jsi mi s mými nočními můrami, teď mi dovol pomoct ti s těmi tvými. Slibuji ti, Kenzi, že nikam nepůjdu.“

Kenzi se zaklonila v její náruči a spatřila ve světlovlásčiných očích ten příslib. „Prve,“ začala s roztřeseným dechem, „jak ses mě ptala, jestli nedošlo k něčemu dalšímu, neměl k tomu příležitost…“ odmlčela se a párkrát nervózně polknula, strach jí držel na okraji útesu, ale místo toho, aby utekla, musela risknout, že když skočí, Lauren tam bude, aby ji chytila, „…tentokrát.“ Kenzi zavřela oči, jak jí dlouho pohřbená pravda splynula ze rtů. Bolest z té doby jí dohnala a vzlyky zachvátily její drobnou postavu.

Laurenino srdce se lámalo, když slyšela ten pláč, který byl skryt pod povrchem tak dlouho, stejně jako z faktu, že znala útočníka. Přitáhla si Kenzi zpátky ke svému tělu a ujišťovala ji: „Teď tě mám, udělám vše, co bude v mých silách, aby ses s tím vyrovnala, bez ohledu na to, jak dlouho to zabere. Vždycky tě budu milovat.“ Cítila, jak Kenzi lehce zakolísala, odvedla ji na postel, sama se opřela o čelo postele, zatímco brunetka se jí vylezla do klína a hlavu si opřela o její rameno.

Cítila se bezpečně ovinuta v jejím náručí a věděla, že je na čase povědět jí celý svůj příběh. Jak by se mohla skutečně posunout dál, když vzpomínky z minulosti ji stále držely. Lauren byla možná otrokem, ale ani ona nebyla nikdy zcela svobodná, takže kdo jiný by jí měl pomoct zbavit se těch okovů.

„Když zemřel můj otec, vzal si s sebou všechno štěstí a lásku. Moje máma se začala každou noc propíjet do zapomnění, zatímco já a můj bratr jsme se starali sami o sebe. Nejprve jsme se snažili, však víš, konejšit ji, pomoct jí přenést se přes to. Místo toho se jen silněji přivinula k flašce. Nakonec se znovu vdala a my měli znovu jídlo v naší kuchyni. Řekla, že všechno bude lepší. To byl ale vtip, protože, co bylo před tím špatné, bylo teď ještě horší. Zamykal mě do skříně za to, že jsem se smála moc nahlas, dostávala jsem nařezáno za to, že jsem si nehleděla svého. Začala jsem za ty roky chodit domů méně a méně. Naposled, co jsem tam byla, jsem se probudila uprostřed noci a našla ho stát vedle své postele. Řekla jsme mu, ať kčertu vypadne. Bylo to strašidelné, když se nepohnul a já po něm začala házet věcmi. Matka vešla a já si myslela, že pro jednou konečně uvidí, jaký je, že v ní byla malá část, která nás milovala, ale místo toho mi řekla, abych přestala lhát. Pověděla mi, že kdyby můj otec už nebyl mrtvý, že by ho zabilo to zklamání, které ve mně měl. Sbalila jsem si, co jsem mohla a už nikdy se nevrátila. Bylo mi patnáct. Ani jednou mě nehledala, místo toho jsem od příbuzných slyšela, že její život je beze mne lepší.“ Na chvíli zavřela oči z té bolesti, jak snadno byla zavržena vlastní matkou.

„Naučila jsem se, jak přežít na vlastní pěst, čas od času jsem zůstávala s různými příbuznými a dovolávala se laskavostí. O rok později se mi nevydařilo kapsářství. Místo toho, aby mě ale nahlásil, mi koupil večeři. Nehodlala jsem odmítnout večeři zdarma se sexy chlápkem a dokonce mi dal své číslo. Moji přátelé mne před ním varovali, ale tehdy jsem si myslela, že možná žárlí. Opravdu jsem si myslela, že by to mohla být moje chvíle jako z Pretty Woman, pitomý film,“ zamumlala si pod vousy. „Vážně bych si přála, abych je poslechla. Po pár měsících jsme byli na nějakém večírku a vzpomínám si, že jsem se po svém prvním pití cítila divně. Nedávalo mi to žádný smysl, protože i tehdy jsem toho dost snesla. Nemohla jsem se hýbat, Lauren. Odnesl mě do nějakého pokoje a pamatuji si, jak byl nade mnou a říkal mi, že je na čase, abych mu za všechno zaplatila. Začala jsem brečet a žadonit, aby toho nechal, ale to ho jen rozzuřilo. Začal mě fackovat a ječel na mě, abych držela hubu, nebo že zavolá nějaké kámoše, aby se přidali, tak jsem tam jen ležela a čekala, až přestane. Šel spát po tom, co skončil. Já se tak bála pohnout se. Probudil se, zrovna, když jsem odcházela a prohlásil, že teď patřím jemu, že má zákazníky, kteří zbožňují mladší dívky. Byla jsem schopná osvobodit se, on klopýtl a já popadla láhev piva a rozbila mu ji o hlavu. Praštila jsem ho dost na to, aby upadl do bezvědomí. Napadlo mě, že bude jen fér, abych mu dala taky něco, aby si mě pamatoval. Tak jsem mu rozřízla tvář od levého ucha dolů přes celou tvář, plivla jsem na něj a odešla. Tak jsem se styděla, že jsem to nedokázala říct svým příbuzným, protože jsem se obávala, že by mi řekli, že jsem se do toho dostala sama. Myslím, že mí přátelé to věděli, protože to nebylo neobvyklé a někdy děláš, co musíš, kvůli penězům navíc. Udělala jsem to párkrát, když jsem neměla jinou možnost, ale pak jsem se rozhodla, že je snazší strávit noc ve vězení. Kdyby nebylo Tamsin, vím, že by mě zabil.“ Zhluboka se nadechla, aby se sebrala. „Takže, jsi si stále jistá, že si mě chceš vzít? Dokáži pochopit, pokud mě uvidíš jen jako poškozené zboží, tak jak jsem na sebe dřív hleděla.“

Pozvedla Kenziinu bradu, aby jí pohlédla do očí. „Ničím jiným jsem si ve svém životě nebyla tak jistá. Hodlám si tě vzít, hodlám se do tebe každý den ještě víc zamilovávat. Láme mi srdce, že jsi tak musela žít, když jsi vyrůstala, tvoje doba na ulici a pak žít s tím, že jsi byla znásilněna. Poškozené zboží? Ne, jsi tou nejsilnější osobou, co znám a inspiruješ mě po svém.“ Lauren jí věnovala prostý polibek a ulevilo se jí, že Kenzi už v sobě nebude držet hrůzy své minulosti, ale také se v ní obnovilo odhodlání chytit toho člověka, který jí to udělal. „Udělala jsi to, cos musela, abys přežila, Kenz, v tom není žádná hanba a rozhodně se na tebe nedívám nijak jinak. Tohle společně překonáme, ano?“

Kenzi věděla, že blondýna neobrátí to, že byla znásilněna, proti ní, ale věřila, že po tom, co uslyší, že několikrát prodala své tělo, bude Lauren znechucena. Místo toho cítila, jak ji paže její snoubenky stiskly pevněji v ochranitelském sevření. Cítila její muka z toho, co si gótka vytrpěla a jejich slzy se promísily, ale pokud něco, tak věděla, že na druhé straně z toho vyjdou silnější. „Naštvalo by tě, kdybych ti řekla, že jsem čekala, že mnou budeš znechucená?“

„Jsem naštvaná, že sis tím musela projít, že sis to celou tu dobu nechávala v sobě, ale ne znechucena. To bych k tobě nikdy nemohla cítit.“ Potřebovala tu situaci trochu zlehčit. „No, pokud nebudeme počítat některé tvé volby jídla, to je jiná písnička.“

Na oplátku věnovala Lauren drobný úsměv, jak oceňovala její pokus o humor. Jak prosté to bylo, věděla tak, že budou v pořádku. „Nic bych nenamítala várce tvých cupcaků.“

„Pokud ti nebude vadit bojovat o ně s Tamsin, tak předpokládám, že bych se do nich mohla pustit.“ Lauren věděla, že je stále třeba nějaké uzdravování, ale byla si vědoma, že to bude přicházet po drobných krůčcích. Z části se jí ulevilo, že bez ohledu na cokoliv, už si nikdy nebudou muset něčím procházet samy. „Měly bychom jít zkontrolovat naši valkýru, ale než tak učiníme…“ Hlas se jí vytratil, protože jí nechtěla způsobovat další bolest, ale chtěla být schopná dát Dysonovi jméno k vystopování.

Rychle jí vysvitlo, na co se jí Lauren zkouší zeptat, a přestože jí to jméno zanechávalo na jazyku pachuť, věděla, že je na čase konečně vyslovit to, co jí způsobilo tolik bolesti, aby se od toho osvobodila. „Rainer.“


8

Zatímco Lauren shromažďovala ingredience na cupcaky, nemohla si pomoct a vrhla znepokojený pohled Tamsininým směrem. V duchu si setřídila své omezené znalosti o valkýrách ohledně toho, proč se ještě neprobudila.

„Nemůžu uvěřit tomu, že Tamsin pořád spí. Cítím se provinile, že je to proto, co dneska viděla,“ pronesla gótka tiše, zatímco si klekla vedle té mladé Fae a odhrnula jí vlasy z čela. „Nevíš, proč ještě není vzhůru?“

Lauren se zhluboka nadechla a přesunula se vedle ní. „Vím to, že by ses neměla cítit provinile. Pokud se neprobere během další hodiny, tak zavolám Trickovi, ano? Teď pojď, můžeš mi pomoct péct.“ Chtěla rozptýlit Kenzi od těch těžkých událostí toho dne.

„Nemyslíš, že bychom ji měly vzít do Dalu?“

Lauren chvíli neodpovídala, jak si uvědomila, že ji potřebuje seznámit s dnešními událostmi na základně.

„Broučku?“ V brunetě začalo vzrůstat znepokojení ohledně toho nedostatku odpovědi. Sledovala, jak se Laureniny oči střetly s jejíma a všimla si toho konfliktu v nich. „Stalo se dneska něco? Ach, panebože, sešla jsi se s Bo, že jo? Na co jsi přišla? Nedokážeš jí pomoct?“

Lauren obešla pult a spojila jejich ruce. „Něco se dnes opravdu stalo. Sešla jsem se s Bo a podle toho, co jsem zjistila, jí můžu pomoct.“ Pomalu vydechla, jak začala vysvětlovat ty události, ke kterým došlo, než dostala zprávy o tom útoku. Že i přestože k ní Bo možná stále něco cítí, že by ji nikdy nenapadla, kdyby nebylo té injekce. „Takže musíme být opatrné, ano? Budu pracovat z domova, abych našla protilátku, aby byla Bo imunní, kdyby dostala další injekci.“

„To jsou vážně dobré zprávy, Lauren, jako vážně dobré. Znamená to, že budu moct získat svou nejlepší kamarádku zpátky, že jo?“

„Správně, ale nemyslím si, že je potřeba, abych ti říkala, že jsi o ni nikdy skutečně ani nepřišla. Byla připravená vyrazit a najít kohokoliv, kdo to udělal, dokud jí Hale nepohrozil, že ji dá znovu zavřít. Dyson ji vyprovodil ven zrovna v době, kdy jsi začala přicházet k sobě.“

„Jsem ráda, že jsi ji prostě neodepsala. Víš, nikdo by ti to nedával za vinu, kdyby ano.“

„Taky jsem si to uvědomila,“ pronesla Lauren tiše, zatímco zastrčila pramen vlasů za Kenziino ucho, „ale také vím, co k tobě Bo cítí a nemohla jsem dovolit, aby měla moje holka zlomené srdce, ne, pokud tu bylo něco, co jsem mohla udělat, abych to napravila. Potřebuji, abys věděla, že jsem myslela vážně to, co jsem řekla dřív, že nikam neodejdu.“

Cítíc se trochu přemožena emocemi se gótka jednoduše pohnula, aby obemkla Lauren v objetí. Přesto, jak špatný dnešek byl, se jí ulevilo, že Bo je stále její Bo a že už se dál nemusela obávat, že by se Laureniny city k ní nějak změnily.

„Co bys řekla na to, abychom se pustily do pečení? Pak možná-“

Hlasitý výkřik, který prořízl vzduch, je přiměl obě nadskočit. S rozšířenýma očima sledovaly, jak Tamsin seskočila z gauče, no, tak nějak starší verze Tamsin. Valkýra si všimla svého stavu a fascinovaně hleděla na své starší tělo, než se její pohled přesunul k tomu ohromenému páru.

„Kenzi?!“ Doběhla k ní a vtáhla si ji do objetí. „Jsi v pořádku? Omlouvám se, že jsem ho nebyla schopná zastavit. Tolik jsem se bála, že-“

„Tak hele, zastavila jsi ho. Kdyby nebylo tvého jeku, tak by se nezastavil.“ Odtáhla se, aby pohlédla do očí Fae, která teď byla její výšky. „Když už, tak se omlouvám já. Kvůli tomu stresu jsi teď starší a hračky, co jsme dnes koupily…“ Hlas se jí vytratil z toho, jak její minulost ovlivnila víc než jednu osobu v téhle místnosti.

„Jsou to jen věci,“ pokrčila rameny, načež se otočila k Lauren, která, jak si všimla, se na ni divně dívala. Spletla si tu vědeckou zvědavost s tím, že se na ni doktorka zlobí. „Lauren, jsi v pořádku?“ I když teď byla technicky puberťačka, v hlase jí zůstala dětská zranitelnost.

Zatřásla hlavou, aby si pročistila myšlenky, jak slyšela tu obavu v hlase Fae. „Nikdy dřív jsem valkýru neviděla a na chvíli mě přemohla vědecká část mé mysli. Myslím, že důležitější otázkou je, jestli jsi v pořádku ty?“ Lauren byla ohromena tím, že se zdálo, že Tamsin to snáší tak dobře a její hlavní starostí bylo, jestli je v pořádku Kenzi.

„Myslím, že jo. Vzpomínám si, že jsme se bavily v nákupáku, pak jsem viděla toho muže, jak ubližuje Kenzi a vážně moc jsem si přála, abych byla větší, takže bych jí mohla pomoct. Byla jsem tak vyděšená a naštvaná, že jsem prostě vykřikla tak hlasitě, jak jen jsem dokázala. Myslíš, že kvůli tomu jsem teď větší?“

„Je to možné. Obávám se, že toho o biologii valkýr moc nevím. Co kdybyste našly nějaké oblečení, které by ti padlo? Začnu dělat na zákusku, než nám udělám večeři.“ Jak je Lauren sledovala odejít, nedokázala zabránit pocitu starosti o svou snoubenku. Věděla, že přestože se jí Kenzi otevřela, dovolí to všem nočním můrám, které potlačovala, vydrat se napovrch.

* * *

O tři týdny později

Lauren si protáhla unavené svaly, když vstávala od stolu ve své domácí laboratoři. V podstatě během těch týdnů od toho dne neopustily dům, kromě toho, když si doktorka zaběhla do laboratoře. Pár dní po tom byla Lauren schopná připravit novou injekci pro Bo, která ji učiní imunní vůči jakémukoliv zbytku séra, který by proti ní mohl být použit. Doktorku stále trápilo, že někdo způsobil všechny ty starosti a oni nebyly o nic blíž znalosti důvodu. Otáčela si prstenem kolem prstu, obdivovala se té řemeslné dovednosti a zbožňovala ten nápis, který byl do něj vryt.

Kenziiny noční můry se po svátcích vrátily v plné síle a ona tam byla, aby je zahnala pryč, jak jen dokázala. Kenzi si dovolila být ukonejšena, než se odtáhla a prohlásila, že potřebuje trochu prostoru. Začal se mezi ně vkrádat odstup, což v Lauren vyvolávalo pochyby, které zůstávaly neukonejšeny. Od toho dne spolu po intimní stránce nebyly, ale to se dalo čekat. Věděla, že Kenzi bude potřebovat čas a prostor, aby si utřídila své emoce. Byla s tím upřímně v pohodě, ale pokaždé, když se ji pokusila ujistit, zdálo se, že to gótku jen víc rozzuří. Lauren se rozhodla trávit víc času v laboratoři prací na rozličných projektech, aby udržela svou mysl od obav a aby měla pocit, že něco dokáže alespoň se svou vědou.

Mladá Fae sledovala Akta X v obýváku, zatímco Lauren otročila v laboratoři a Kenzi nahoře mluvila s Bo. Od doby, co jí Lauren dala první z týdenních injekcí, sukuba zůstávala s každou návštěvou déle. Tamsin slyšela Kenziiny výkřiky v noci a tichý zvuk, jak se ji Lauren snažila ukonejšit, pokaždé následovaný Kenziiným vydupáním z pokoje. Nevěděla úplné podrobnosti toho, co se Kenzi stalo, kromě toho, že ten muž, kterého pořád nenašli, jí ublížil i v minulosti. Tamsin jen věděla, že ten pár už sotva zůstával v jedné místnosti. Ona byla buď v herně s Kenzi, nebo se dívaly na televizi, dokud se neobjevila Lauren. Možná, kdyby tu nebyla pořád Bo, že by byly schopné zapracovat na tom, co je trápí. Bylo jí vysvětleno, že to, co se stalo v Dalu nebyla Boina chyba, ale ona byla poblíž té Fae stále obezřetná. Tamsin cítila, že tohle musí napravit a to rychle.

* * *

„Takže, Kenzi,“ zeptala se sukuba, zatímco si lehla na gauč v gótčině šatně, „hodláš mi povědět, o co jde mezi tebou a Lauren? Vím, že se toho hodně stalo, ale pokaždé, když tu jsem, je zalezlá ve své laboratoři.“

Kenzi se jí svěřila během emocionálního rozhovoru se vším, co řekla Lauren. Obě prolévaly slzy, když jí její nejlepší kamarádka líčila hrůzy své minulosti, ten důvod, proč o tom nikdy nechtěla nikomu říct. Bo jí dala vědět, že se nemá za co stydět, že tu pro ni vždycky bude, ale také byla šťastná, že její kamarádka má ve svém životě někoho jako Lauren, aby jí to pomohl překonat. Kenzi říkala, že po tom rozhovoru s doktorkou, pochopila, proč měla sukuba pocit, že jim to nevydrží, bolelo to, ale bylo to odpustitelné. Bo přiznala, že jedna její část, bude vždycky Lauren milovat, ale také byla schopná vidět, jak dokonale se ty dvě k sobě hodí jako pár. Neměla žádný zájem na narušování jejich štěstí, jen chtěla být stále součástí jejich životů.

„O nic nejde, Bo. Jsem si jistá, že pravděpodobně jen potřebuje prostor, aby se vypořádala se vším tím šílenstvím.“ Uhnula pohledem, protože nechtěla probírat stav jejich vztahu. Kenzi věděla, že na tom nejsou nejlépe a nedávala své snoubence za vinu, že se stáhla do své laboratoře. Cítila se provinile, když si všimla těch tmavých kruhů pod světlovlásčinýma očima, které také začala skrývat. Pokoušela se s ní iniciovat fyzickou intimitu, ale Lauren to vždycky smetla s tím, že na to mají všechen čas světa. Logicky věděla, že Lauren jí chce dopřát čas, ale ten hlas byl zastíněn její nejistotou, že Lauren se jí nechce dotknout. Hněv z pocitu odmítnutí v ní kypěl.

Bo chvíli studovala svou kamarádku vědouc, že je toho víc k vyprávění. Všimla si, že aury obou měly odstíny smutku až na pár skvrn hněvu v té gótčině. Tamsin vždycky sukubu obezřetně sledovala, a i když se snažila přiblížit se k valkýře, mladá Fae si ji stále udržovala na délku paže. „Víš, Kenz, nemůžu ti vypovědět, jak moc pro mě znamená, že tu obě sedíme v téhle úžasné místnosti, kterou pro tebe Lauren vybudovala. Vážně tě miluje.“

„Jo,“ odfrkla si Kenzi, „hodně se toho stalo mezi tehdy a teď. Možná, že po tom, co chytneme toho, kdo za tímhle je, bych se měla na čas nastěhovat zpátky do klubovny.“

„Cože? Proč bys to chtěla udělat? Máš skvělý domov tady s Lauren, proč bys chtěla odejít?“ Mohla upřímně říct, že nečekala, že by rozhovor nabral takovýhle obrat.

„Nedotkla se mě od chvíle, co jsem jí všechno řekla, Bo. Tvrdila, že na mě nebude hledět nijak odlišně, že se do mě bude jen dál hlouběji zamilovávat, ale pokaždé, když si s ní zkusím něco začít, tak to prostě utne. Příliš to bolí být jí nablízku. Možná o mě úplně ztratila zájem.“ Hlas se jí na posledních slovech zlomil.

Bo byla úplně zaskočená, jelikož věděla, co k sobě vzájemně cítí. „Ne, to, co spolu máte, je skutečné. Proč si myslíš, že jsem s tím tak tvrdě bojovala? Řekla jsi jí o tomhle všem?“

„Co je tu k povídání, Bo? Činy mluví hlasitěji než slova, ne? Nechci, aby vyslovila to, co už vím. Odejít už tak bude dost těžké.“

„Ty víš, že zrovna já v tomhle nejsem nejlepší, ale vážně si myslím, že si s ní potřebuješ-“

„Ty nás opouštíš?“ zeptala se Tamsin ode dveří a v rysech jí byl zřetelně vepsán žal. Cítila, jak se její svět rozpadá, obzvláště jelikož Lauren neměla o ničem ani ponětí. Pokud něco, tak onehdy v noci ujišťovala valkýru, že je to jen hrbolatá cesta, ale že z toho vyjdou ještě silnější. „To není fér!“ zaječela, jak ji začaly přemáhat emoce.

„Doprdele,“ zašeptala Kenzi a pomalu se blížila k Tamsin. „Je to komplikované a vůbec to není tak, jak si myslíš.“ Pokusila se k ní natáhnout, aby ji pomohla uklidnit se, ale valkýra smetla její ruce pryč.

„Složité?! Pokud netrávíš čas s Bo, tak ho trávíš sama. Jediná doba, kdy jsi se mnou, je, když je Lauren v laboratoři.“ Otočila se k Bo a její hněv hrozil, že ji pohltí. „Tohle všechno je tvoje vina! Přísahám, že tě donutím za to zaplatit.“ Oči jí začaly černat a vlasy se jí zmítaly ve vzduchu nějakou neviditelnou silou.

Lauren vyšla ze své laboratoře, když uslyšela Tamsin ječet. Pospíšila si, aby zjistila, co je za problém, všimla si valkýřiných vlasů poletujících kolem a spatřila strach v očích druhých žen. „Tamsin,“ pronesla doktorka tiše, „co se to děje?“

Valkýra se otočila a vrhla se do náruče překvapené Lauren, jejíž znepokojení jen vzrostlo, když ucítila slzy na svém krku. Teď byla doktorka opravdu ustaraná, jelikož nikdy neviděla Tamsin takhle rozrušenou. Byla si jistá, že částečně je to jejím pubertálním stavem, ale věděla, že to není všechno. Pohlédla na ty druhé dvě a všimla si, že jsou stejně šokované.

„Můžete mi někdo říct, proč je Tamsin rozrušená?“

K jejímu překvapení jí Kenzi skutečně odpověděla. „Zaslechla něco, čemu neporozuměla.“ Jejich oči se krátce střetly a Lauren si všimla, jak se v nich mihl záblesk viny. Stáhl se jí z toho žaludek.

„A co to bylo?“ Nikdo starší blondýně neodpověděl a v její hlavě jí to šrotovalo, co mohlo potenciálně rozrušit Tamsin na takovéhle úrovni. Ticho v místnosti se stávalo ohlušující a ani jedna z nich se jí nepodívala do očí.

Tamsininy vzlyky začaly ustupovat, odtáhla se, zle se podívala na ty druhé dvě, než pohlédla zpátky na Lauren. „Kenzi nás chce opustit a nastěhovat se zpátky k Bo. Říkala jsi, že to vy dvě vyřešíte, ale pokud je to tak, proč nás opouští?“

Zaskočena touto novinkou si Lauren pomyslela, že se mladá Fae musela přeslechnout. Zavrtěla hlavou a obrátila se ke Kenzi, která se jí nepodívala do očí. „Je to pravda, Kenzi? Chceš odejít?“

Po pár chvílích ticha sukuba cítila, že bude nejlepší, když s dovolením odejde. „Počkám dole na Dysona.“ Začala si sbírat věci. „Tamsin, co kdybys šla se mnou?“

Lauren cítila, jak sevření valkýry zesílilo, takže ji doktorka ujistila, že bude s tou druhou Fae v pohodě. Neochotně souhlasila a odešla z pokoje s Bo, která na své cestě ven starší ženu na podporu stiskla a zavřela za sebou dveře.

„Jsem v tomhle opravdu ztracená, Kenzi. Co bych měla dělat?“ zeptala se a přesunula se, aby se posadila na gauč, zatímco Kenzi zůstávala stát na svém místě. „Já vím, že to poslední dobou nebylo lehké, ale ksakru, snažila jsem se!“ Lauren se nadechla, aby se uklidnila vědouc, že stres a nedostatek spánku krmí její vztek. Může to být skutečně pravda? Předklonila se, opřela si lokty o kolena a sevřela si tvář v dlaních. „Nechci tě ztratit.“

Kenzi dovolila té pravdě v Laureniných slovech spojené s její reakcí proniknout závojem jejích nejistot. Teď se vážně cítila provinile, nejen za své chování, ignorování jí, ale také za to rozrušení, které způsobila Tamsin. Nebyla to ona, kdo vždycky trval na tom, že si o svých problémech musí promluvit a ne před nimi utíkat? K světlovlásčině cti se ta o to pokoušela, ale byla to Kenzi, kdo se odtáhnul. Dovolila svému strachu přetvořit se v něco víc.

„Nemusíš dělat nic. Chci nás, Lauren. Zdá se, že už se mě nechceš dotknout. Myslela jsem, že nevíš, jak mi říct, že je konec.“

Lauren pozvedla hlavu a otočila se, aby se střetla s jejím pohledem, se zmatkem zřetelně vepsaným do jejích rysů. „Kenzi, nechtěla jsem, abys měla pocit, že jsi do něčeho nucená. Dávala jsem ti čas, aby ses uzdravila, prostě jen byla. Obávala jsem se, že pokud nechám k něčemu dojít, že způsobím víc škod a jen jsem chtěla, abys byla v pořádku. Myslela jsem vážně, co jsem ten den řekla.“

„Stejně se kvůli tomu cítím špinavě, že nejsem dost dobrá.“ Pravda toho prohlášení vynesla stud, který cítila, na povrch a hlas se jí zlomil. „Chtěla jsem, aby se vše vrátilo tam, kde bylo, takže když jsi mě odstrčila, byla jsem tak raněná, protože jsem si myslela, že jsi změnila názor. Bála jsem se, že je to jen záležitostí času a nevím, jak bych se s tím dokázala vypořádat.“

Lauren v tu chvíli vážně chtěla zuřit, to nebyla dostatečně přesvědčivá? Navzdory tomu pokušení cítila, že už vyplýtvaly dost času tím, že se cítily odmítnuté tou druhou. „Pojď sem,“ zašeptala a otevřela k ní svou náruč. Kenzi nepotřebovala říkat dvakrát, vrhla se do ní a dovolila si znovu sesypat se. Ulevilo se jí, že Kenzi nezaváhala, věděla, že stále bojuje s tím, co se stalo a vzhledem k tomu, co jí řekla, mohla chápat, jak Kenzi došla k tomu chybnému závěru. Jak se její vzlyky mírnily, Lauren ji naléhavě žádala: „Můžeme tohle už, prosím, znovu nedělat? Pokud budeš někdy nešťastná nebo se cítit takhle, tak si se mnou, prosím, prostě promluv. Nebudu ti bránit v odchodu, pokud si budu myslet, že je to to, co chceš. Chci jen, abys byla šťastná, ale upřednostnila bych, kdyby to bylo se mnou.“

Cítila, jak Kenzi souhlasně přikývla na jejím rameni.

„Myslím, že by ti taky pomohla nějaká odborná pomoc. Je tu terapeutka, která pracuje pro světlé, podobná pojídači bolesti. Mohla by ti být schopná pomoct, Kenzi. Vím, že to, že máš Bo tady, ti hodně pomáhá, ale někdy pomůže promluvit si s někým, kdo ví, jak tě tím provést.“

„Zkusím to. Potřebuji něco kvůli těm nočním můrám.“ Zhluboka se nadechla. „Horší se. Tamsin měla pravdu, byla jsem vůči tobě nefér. Mám pocit, že jsem ve všem udělala hrozný zmatek.“

Nechtěla ranit její city, ale ani jí to nevyvracela. Zdálo se, jako by Kenzi potřebovala tenhle šok, aby si to uvědomila. „Musíme to brát den po dni. Najdeme toho hajzla a až to uděláme, slibuji ti, že za to zaplatí.“ Lauren věděla, že dokud bude stále tam venku, Kenzi nedojde pokoje. „Měla bych je jít zkontrolovat, jsou až moc zticha,“ pravila po tom, co uplynula dlouhá chvíle.

„Můžeme tu zůstat ještě chvilku, prosím?“ Vážně jí chyběl ten pocit být v Laurenině náručí. I když se v něm probouzela, byla tak rozhozená, že si to nebyla schopná užít.

* * *

Kenzi se ulevilo, když Tamsin přijala její srdečnou omluvu. Uznala, že je to její vina a jaké štěstí má, že má Lauren. Že když dovolíš strachu, aby tě vedl, že ti zabrání vidět pravdu. Valkýře se ulevilo řkouc, že obě považuje za svou rodinu a nechtěla by si mezi nimi vybírat. Vysvětlila jim, že Bo ochotně přiznala chyby, které v minulosti učinila a že nechce, aby se Kenzi s Lauren rozešly. Nezodpověděla Tamsininy otázky ohledně toho, co Rainer provedl a řekla, že to jí musí povědět Kenzi, ale že ho najdou, a přimějí ho za to zaplatit.

Později té noci, jak sebou Kenzi házela a převalovala se v sevření další noční můry, byla probuzena něžnými polibky na svém spánku a šeptáním do ucha, že je v bezpečí. Chvíli na sebe zíraly. Kenzi cítila vděčnost, že tam blondýnka je a tentokrát ji Lauren neodmítla, když ty polibky přešly v něco víc. Bylo to pomalé a něžné a jak se ukázalo, bylo to přesně to, co obě potřebovaly.


9

Lauren se trochu rozechvěle blížila k té budově s Kenzi blízko za sebou. Ta Fae, doktorka O’Connorová, byla při jejich úvodní telefonické konzultaci schopna vycítit bolest, která vyzařovala z doktorky. Cítila, že to není jen Kenzi, kdo by potřeboval její služby. Jelikož byla v téhle branži nejméně století, snadno dokázala rozpoznat, když byl někdo zatížen svou minulostí. Bylo vzácné, když někdy pomáhala jiným Fae, jejichž dlouhé životy měly tendenci nenechávat mnoho prostoru pro lítost. Nicméně lidé byli podivuhodným zdrojem potravy. Čím kratší životy, tím hlubší vina. Schůzky na ten týden byly zrušeny, aby se připravila na tuhle. Neměla pochyby, že po dnešní schůzce bude syta po zbytek měsíce.

Po úvodu pečlivě vyslechla Kenziino převyprávění všech událostí a sledovala, jak i do světlovlásčiny tváře proniká bolest a jak se její ruka natáhla, aby povzbudivě sevřela tu gótčinu. Neuniklo její pozornosti ani to, jak Lauren sklopila zrak, když Kenzi popisovala to, co je k ní dnes přivedlo.

„Co je váš největší strach, Lauren?“

Zhluboka se nadechla a přesunula své ruce, aby sevřela svá kolena, aby se zapřela proti té pravdě, která jí byla nepříjemná. „Že nebudu dost dobrá.“

„Lauren, ne-“

„Nechte ji domluvit, Kenzi.“ Pokynula doktorce, aby pokračovala.

„Nebyla jsem dost dobrá pro rodiče, když jsem vyrůstala. Nestačila jsem na to, abych zastavila svého bratra a zabránila smrti těch lidí. Nebyla jsem dost dobrá, abych nakonec zachránila Nadiu. A Bo…“ Zavrtěla hlavou. „Myslím, že o tom není třeba mluvit. Rozhodně se to vine mým životem. Jak vím, že budu dost dobrá nejen pro sebe, ale také pro Kenzi?“

Gótka tam seděla a srdce se jí trochu lámalo, jak vstřebávala tu plnou tíhu Laureniných obav. Dokázala pochopit důvody toho, proč se blondýna v minulosti tak snadno stávala odtažitou. Tak přežívala po tom, co byla zlomena pokaždé, když otevřeně milovala.

„Jsi víc než dost, Lauren,“ zašeptala, natáhla se po její ruce a pevně ji stiskla ve snaze ujistit ji.

Obrátila oči v sloup a přesunula svůj pohled ke Kenzi. „Pokud je to pravda, tak proč jsi se ode mne odtáhla? Kdyby tě Tamsin nezaslechla, ani bychom tu nebyly. Jak to můžeš říct s vědomím, že jsi mě hodlala opustit?“ Přestože byla ta slova pronesena tiše, nedala se popřít ta bolest v nich obsažená.

„Protože to byly moje problémy, které s tebou neměly nic společného. To já se snažila samu sebe přesvědčit, že mě nemůžeš milovat a že myšlenka na to, že by ses mě dotkla, tě odpuzuje. Byla jsem naštvaná, protože jsem konečně měla všechno to, o čem jsem si myslela, že si nezasloužím a co když si to nějaké úrovni uvědomíš také?“

„Nikdy, Kenzi. Máš vůbec ponětí, kolikrát jsem se na tebe podívala a pomyslela si ‚Páni, je moje.‘ Nedokáži zabránit tomu, abych se neusmála, když slyším tvůj smích, jak nadšená jsi, ať už jde o boty nebo nějakou novou hru, která vyšla, ale hlavně jsem se nikdy necítila tolik naživu, jako když jsem s tebou.“

Dojata jejími slovy se Kenzi naklonila vpřed, aby kolem ní obemkla paže, zatímco pro tu chvíli přišla o řeč. Někdy jí život s Lauren připadal surrealistický, že se probudí a zjistí, že nic z toho není skutečné.

Terapeutka sledovala, jak Laurenina slova pomáhají ukonejšit část Kenziiných emocí, ale pozorovala, jak je její pochyby chtějí zastínit.

„Jste si jisté, že mě vy dvě vůbec potřebujete?“ poškádlila je lehce. „Normálně trvá měsíce, než páry dosáhnou takovéhoto průlomu.“ Pozorovala, jak se uklidnily, vymanily se z objetí, ale seděly blízko sebe. „Lauren, vaši rodiče? To nemá nic společného s vámi, někteří lidé jednoduše neví, jak být rodiči. Mají pocit, že pokud zajistí střechu nad hlavou, co na sebe a jídlo, je jejich práce hotová. To je to, co mě drží v oboru. O vašem bratru toho nevím dost, ale pokud jste mu nedržela pistoli u hlavy, abyste ho k něčemu přinutila, tak nenesete vinu za jeho rozhodnutí. Jeho činy nezahrnují vinu na vaší straně. Přestože mě bolí to říct, Nadia byla lidská oběť života mezi Fae. I kdyby nebyla posedlá Garudou, nebylo pro ni úniku.“ Průzkumem svou schopností byla schopná rozpoznat další emoci. Také pomáhalo, že byla obeznámena s tou situací. „Vím, že je tu zahrnuta také vina, protože, přestože jste se snažila ze všech sil, ta láska, kterou jste k ní cítila, byla pryč. Dívala bych se na její smrt jako vysvobození pro vás obě. Pokud jde o Bo, nepřijde mi potřeba říkat zřejmé, ale zvážila jste, že jste jí dala víc, než kdokoliv před vámi?“

Lauren se pokoušela zpracovat její slova. Dívala se na vše jedním pohledem, možná byl čas pro novou perspektivu, obzvláště, pokud to uleví tíze, kterou s sebou tak dlouho vláčela a zdálo se, že teď rychle mizí. Vzhlédla a všimla si, jak oči druhé doktorky začaly zářit jasně zeleně na rozdíl od jejích normálních oříškových očí. Lehkost, kterou teď cítila, na ni působila cize.

„Jen abys věděla, rozhodně jsem hodlala říct to samé,“ zažertovala Kenzi, dloubla do Lauren ramenem a obě se lehce rozesmály, chvilkový oddech od závažnosti jejich sezení. „Teď jsem na řadě já?“ zeptala se Kenzi, když vrátila svou pozornost k té ženě před sebou.

Ani poradkyně nedokázala zabránit úsměvu. Podle všech svých zkušeností věděla, že páry, které se dokáží smát přes všechny problémy, mají větší pravděpodobnost, že to zvládnou. Měla dostatek zkušeností, aby poznala, když tu páry jsou, jen aby potěšily toho druhého, ale u tohoto se zdálo, že je to pro ně opravdové.

„Doufám, že si obě uvědomujete, jak dokonale doplňujete jedna druhou. Vztahy nikdy nejsou opravdu 50/50, ale kompromisy by nikdy neměly padat pořád na tu samou osobu. Kenzi, chápu, proč se cítíte takhle. Jako u Lauren, vaši rodiče udělali jen málo proto, aby vám vštípili pocit vlastní hodnoty. Když vaše matka a ostatní členové rodiny neudělali nic, aby vás ochránili, tak jste určitě nestála za záchranu, že?“ Nečekajíc na odpověď pokračovala po tom, co se napojila na gótčiny emoce. „Opustila jste domov za lepším a jako mnoho jiných uprchlíků jste narazila na někoho, kdo byl vlk v rouše beránčím. Jen jste chtěla někoho, kdo by vás miloval, kvůli tomu se není za co stydět. Přežila jste to napadení, to nezvládne každý. Nedokáži si představit, držet to v sobě tak dlouho, jak jste to udělala vy, znovu jste nevěřila své rodině, že vás ochrání. Nic z toho nebyla vaše chyba.“ Pozvedla ruku, než ji Kenzi mohla přerušit, vědouc, kam gótka zamíří dál. „Udělala jste, co jste musela, abyste přežila.

Předpokládám, že výsledkem bylo, že jste se stala lepší v kradení peněženek. To není ale to, čeho se opravdu obáváte, že ne? Bojíte se, protože jste před Lauren obnažila svou duši a místo toho, aby vás odstrčila vás pevněji sevřela.“ Sledovala, jak její slova dosáhla svého a tenhle typ reakce jí nebyl neznámý. „Pro lidi je typické, že se tak silně identifikují se svou bolestí, že zpochybňují to, kým jsou bez ní. Vzájemně jste se osvobodily, je čas se tomu otevřít.“

„Jak?“ zašeptala Kenzi, jak se emoce z minulosti začínaly osvobozovat.

„Den za dnem a se vzájemnou podporou. Možná budu schopna odebrat intenzitu vaší bolesti, ale pokud budete zůstávat v minulosti, najde si způsob, jak vás tam uvěznit. Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem se cítila takhle plná.“ Uchechtla se a zvedla se, aby jim dala najevo konec sezení. „Mějte na paměti, že se v tuhle chvíli můžete cítit jinak, ty emoce se mohou vydrat na povrch, ale už by neměly být tak ochromující, jako byly před dneškem.“

* * *

„Kdy si myslíte, že budou zpátky?“ zeptala se Tamsin, když se vrátila z kuchyně s mísou popcornu v rukou. Usadili se u sledování nějakého historického dokumentu o Keltech a Dyson se jen vysmíval nesrovnalostem toho pořadu, usuzujíc, že to určitě nebyl dostatečně starý Fae, kdo vyprodukoval takové škody v zobrazení té doby.

„Pravděpodobně tak za půl hodiny,“ odhadoval ze svého místa na gauči vedle Bo. Souhlasili, že přijdou a zůstanou s Tamsin, no, Bo souhlasila, ale vzhledem k valkýřině přístupu vůči ní, požadovala, aby se připojil i on.

„Budou v pohodě, Tamsin, nemusíš si s ničím dělat starosti.“ Bo ji chtěla jen ujistit, vzhledem k událostem minulého týdne, vybavujíc si příliš dobře ten žal, který se jí objevil v rysech, když si myslela, že Kenzi odchází.

„Proč jsi si tak jistá?“

Nedokázala zabránit úsměvu, který se zmocnil jejích rysů. „Protože to jsou ti nejsilnější lidé, které znám,“ Také to byla pravda. I přestože měla své obtíže, když přišlo na to být Fae, nedalo se to porovnat s tím, co musely vydržet její kamarádky.

„Hádám, že ty bys to měla vědět,“ její tón neskrýval opovržení. Věděla, že nemá důvod v tom, aby dál dávala Bo zabrat a byla svědkem té změny mezi nimi všemi. Minulý týden si užily partii kulečníku proti Lauren s Kenzi, ale když se náhodou stala svědkem, jak se Bo krmí, cítila, jak se její pohrdání okamžitě vrací. Nerozuměla tomu, proč ji to tolik obtěžovalo a nechtělo se jí to s nikým probírat.

„Máš pravdu, to opravdu vím,“ potvrdila sukuba a rostlo v ní z ní podráždění. „Popravdě lépe než kdokoliv jiný. Stejně jako vím, že si vážně budeš muset najít jiný důvod pro to své posrané chování.“

„Bo,“ varoval ji Dyson cítíc, že její číše trpělivosti s mladou Fae přetéká. Byl také překvapen mírou valkýřiny nevole, ale nechtěl, aby jeho kamarádky přišly domů do plně propuknuté hádky, obzvláště po jejich dnešním sezení.

„Co, Dysone? Myslela jsem, že jsme s Tamsin posledně konečně vyčistily ovzduší, ale zjevně ne. Jdu ven.“

„Venku je pořád leden, co kdybys šla vychladnout do Kenziiny místnosti?“

Kvapně změnila směr od vchodových dveří k šatně své kamarádky a odfrkla: „Fajn“, když je opouštěla.

Vlk sledoval, jak vlna rozličných emocí přeběhla přes Tamsininu tvář. „Víš, má pravdu. Musíš to nechat být, není třeba, aby to pokračovalo.“

„Když myslíš,“ zabručela, než odložila nyní prázdnou mísu na stůl. „Nemůžu za to, že se tak snadno urazí. Budu ve svém pokoji.“

Sledoval, jak odkráčela opačným směrem a krátce se zasmál jejímu nepovedenému pokusu o lhostejnost. Dysonova úroveň úcty k tomu páru dosáhla nových výšin a ulevilo se mu, že Tamsin nepožádala jeho, aby se o ni po znovuzrození postaral. Měl radost, když uslyšel otevření vchodových dveří, takže konečně bude moct opustit to nepříjemné napětí, které teď obestíralo dům.

„Čau Déčko, kde jsou všichni?“ Kenzi byla zmatená, proč je v obýváku sám, pochybovala, že by ty zbývající dvě Fae byly někde jinde. Všimla si jeho napjatého úsměvu, když je vítal.

„Bo je nahoře ve tvé místnosti, mimochodem velice hezké, a Tamsin si to odkráčela do svého pokoje.“ Nechtěl to dál rozvádět, ale když si všiml, jak si Lauren založila ruce a věnovala mu tázavý pohled, pokračoval dál. Povedl ruce. „Tamsin zdánlivě bezdůvodně vyjela na Bo a řekněme, že Bo dala jasně najevo, že toho má po krk. Pokud na tom ale záleží, nevím, jestli si je Tamsin vědomá, proč na ni tak reaguje.“

Kenzi frustrovaně zasténala. „Lauren, myslím, že musíš jít zjistit, co je s naší valkýrou, zatímco já půjdu zkontrolovat Bo.“ Nechtěla se vrátit domů a najít věci takhle. Myslela si, že by se mohli alespoň společně najíst, když byli minulý týden v Dalu v pohodě.

„Ne,“ prohlásila k jejímu překvapení Lauren, „musí si to vyřešit samy. Jen kvůli tomu, že je máme rády, to neznamená, že jim musíme dělat smírčího soudce pokaždé, když mají problém. No, alespoň dokud nehrozí tělesná újma. Kromě toho, dneska jsme se už potýkaly s dost těžkými emocemi.“ Zakončila to obtočením paže kolem Kenziina pasu a něžně jí vlepila polibek na hlavu. „Souhlas?“

Gótka, na kterou to udělalo dojem, se lehce zasmála. „Jsi tak sexy, když se ujmeš velení, ale ano…, souhlas.“

„Dobře. Dysone, zůstaneš na večeři? Bude to stát za to, počkat si. Myslím, že tu mám archivní víno, které můžeš otevřít.“

Udělalo na něj dojem, že doktorka hodlá uskutečnit večer, jak byl naplánován. „Nemusíš se mě ptát dvakrát,“ zazubil se, následoval ji do kuchyně a mnul si ruce v očekávání toho silného pití.

* * *

Po tom, co Tamsin vtrhla do svého pokoje, hodila pár věcmi a plísnila se za ten nedostatek kontroly. Nerozuměla Bo, ani tomu, proč na ni tak silně reaguje. Byla si vědoma své frustrace, ale štvalo ji, že nezná ten důvod k ní. Možná ji doháněl stres z posledních pár týdnů. Velice ji bolelo, když se jediná rodina, kterou opravdu poznala, téměř rozpadla. Kdyby byla naprosto upřímná, popravdě si užívala společnost sukuby, ale nebyla připravená přiznat to nahlas.

Pomalu si zalezla pod deku, končetiny měla těžké vyčerpáním. Její poslední myšlenka, než sklouzla do spánku, byla na Bo.

* * *

„Ahoj Lauren,“ usmála se Bo, když sešla ze schodů a ucítila připravovanou večeři. „Jak to dneska šlo?“ Přestože ji trápil Tamsinin přístup, nechtěla, aby se všechno točilo kolem ní, byla to součást její snahy být zralejší.

„Šlo to vážně dobře,“ odvětila Lauren od sporáku, „díky za zeptání, Bo.“ Světlovlásce, ani nikomu jinému, když už jsme u toho, neuniklo, že sukuba dosáhla většího pokroku v procesu svého dospívání. Vždycky věděla, že má Bo velké srdce, ale často byla tak zaslepena, že neviděla, že ostatní jsou stejně tak ovlivněni. Zatímco Kenzi a Bo možná obnovily své přátelství a bylo silnější než dřív, Lauren si od ní stále udržovala odstup. Zdůvodňovala si to tím, že se ještě nepřenesla přes ten incident v Dalu, ale cítila, že časem se v její blízkosti bude cítit pohodlněji.

Kenzi vešla zpátky do kuchyně a pozorovala tu slovní výměnu mezi těmi dvěma. Udělalo na ni dojem, když se jí Bo svěřila s tím, že si je vědoma Laurenina odstupu, ale že jí to nevadí, protože vzájemně mapují nový prostor jako kamarádky. Kenzi byla šťastná, že byl vůbec učiněn pokrok, z velké části díky Lauren. Dloubla bokem do Bo. „Nezkoušela sis nic, když jsi byla nahoře, co? Posledně jsem viděla, jak děláš oči na jeden pár bot a musím ti připomenout, že mám malinké nožky v porovnání s tebou.“

„Hádám, že na to přijdeš později, jestli moje obří nohy některé z nich roztáhly.“ Oči se jí zúžily v předstíraném uražení se. „Jak je na tom Tamsin?“ zeptala se tiše. I když se na ni zlobila, Bo se stále chtěla ujistit, že je v pořádku.

„Velice tvrdě spí. Nemyslím si, že by ji v tuhle chvíli mohlo cokoliv vzbudit.“ Gótka se rozhlédla po kuchyni a všimla si Dysonovi nepřítomnosti. „Kam šel náš vlk?“

„Na chvíli odejdu z místnosti a už mě postrádáš? Co si pomyslí milá doktorka, Kenz?“ škádlil je, zatímco vyšel z Laureniny laboratoře. Uchechtnul se tomu, že na něj světlovláska zakoulela očima a pak na chvíli zvážněl. Nechtěl ničit tu večeři, ale ani jim nechtěl zatajovat ten důležitý vývoj situace.

„Neříkej mi, že teď musíme odejít, Dysone. Laurenino vaření je mnohem lepší než to, co má Trick v Dalu. Pokud budu muset sníst ještě jedno tradiční jídlo…myslím, vážně…bylo skotské jídlo vytvořeno, aby se otestovalo, co kdo vydrží?“

„Haggis,“ konstatoval jednoslovným shrnutím Boinu frustraci.

Po nastavení časovače je Lauren informovala, že večeře bude hotová za pár minut. „Pořád máte před odchodem dost času najíst se, ne? Udělala jsem víc než dost jídla pro malou armádu, vzhledem k tomu, že musím nakrmit vás i Kenzi.“

„Cítím tu lásku, kotě,“ vrátila jí poškádlení Kenzi, zbožňujíc to snadné žertování mezi nimi. Odmlčela se ale, když si všimla toho ponurého výrazu na jeho tváři. „To ti není podobné, aby ses nezasmál na můj účet, co se děje?“

„Mám rozkaz od Ashe neopouštět váš dům. Hale zvyšuje ochranku, aby udržel všechny v bezpečí a Trick byl také informován.“ Cítil ten šok v místnosti, vycítil Laureniny oči upřené na něj, jak chtěla vědět víc. „Byla nalezena dvě těla, jedno bylo identifikováno jako jedné z tvých asistentek v laboratoři a to druhé jako jednoho člena ochranky, který k vám byl přidělen toho dne v nákupním středisku.“

„Je toho víc, že jo?“

„Ten člen ochranky byl nalezen včera, ale podle pitevní zprávy byl zabit den před útokem. Tělo té laboratorní asistentky je staré nejméně pár týdnů, ale i já si ji pamatuji z vaší oslavy. Podle těch, co ji znali, se začala chovat jinak, ale připisovali to stresu. Nedávno přišla o sestru, na kterou jsi možná narazila, Lauren.“

Vyrušena doběhnutým časovačem vytáhla pečeni z trouby a dala ji vychladnout na pult. Byla zmatena z těch informací, přestože se svým týmem vycházela dobře, nevzpomínala si, že by se s nimi socializovala kromě její zásnubní oslavy. Všechno to bylo striktně profesionální kromě pár kancelářských drbů.

„Je možně, že jsem ji mohla vyšetřovat jako pacientku, ale nic se mi nevybavuje.“ Byla ztracena ve svých myšlenkách, bylo to už dlouho, co viděla nějaké pacienty. Lauren ucítila gótčiny paže kolem svého pasu a oceňovala tu útěchu, kterou jí to přinášelo. Uvažovala nad tím, jestli a kdy budou mít chvíli klidu. Ty vraždy musely být propojené.

Vrtíc hlavou, Dyson přerušil vlak jejích myšlenek. „Nebylo to v laboratoři, ale spíš, když jsi měla úkol v Hekubě.“


10

„V Hekubě?“ Lauren teď byla ještě víc zmatená. Nedokázala si vzpomenout na všechny pacientky, které ošetřovala, ale krev jí stydla při pomyšlení na jednu konkrétní, která se jí vysmívala, než Bo dorazila do té věznice. „Byla dozorkyní, že jo?“

Její reakce neunikla nikomu, s pažemi obtočenými kolem ní Kenzi mohla cítit to zachvění, které se přehnalo blondýnkou. Přimělo ji to zesílit své sevření.

„Ano,“ prohlásil Dyson tiše, „byla nalezena zavražděna před pár měsíci. Je tu cokoliv, na co si vzpomeneš, když jsi ji ošetřovala?“ Dělala mu starost její reakce, které nerozuměl, jelikož se zamaskovala výtažkem ze skunčí opice a tak se nikdo až do konce nedozvěděl, že je člověk.

Odkašlala si, než pokračovala. „Vím, že dnešek, k čertu, minulých pár týdnů, bylo těžkých, takže se všichni posadíme a sníme tohle výtečné jídlo. Bo,“ adresovala sukubě, aby ji vytrhla z přemýšlení o tamté době, „popadni ty talíře za sebou a nachystej stůl. Zlato, nevadilo by ti přinést pití?“ požádala ji, aniž by se na ni opravdu podívala, zatímco se vymanila z jejího objetí, aby shromáždila pár dalších nezbytností k jejich jídlu.

Večeře byla zdrženlivá záležitost, všichni skládali poklony Laureninu kuchařskému umění, zatímco Bo je bavila historkami o dramatech Fae ze svých minulých vyšetřování. Dyson také dělal, co mohl, aby rozptýlil doktorku několika historkami ze své minulosti před moderní technologií. Lauren si cenila snahy, kterou všichni vyvíjeli a zjistila, že si užívá ta rozličná témata hovoru. Zapomněla, jak střelená Bo dokázala být a jak fascinující bylo, že Dyson prožil několik historických údobí.

Kenzi sledovala, jak je její snoubenka okouzlena vlkovou verzí lékařských znalostí a tím, jak sledoval, jak se během let vyvíjí. Oba se smáli nějakým zastaralým způsobům. Usmála se pro sebe, protože se jí ulevilo, že tíha jejich obav se pro teď upozadila. Kenzi byla znepokojena tím, kolik toho Lauren ještě unese a musí jí dát vědět, že to břímě nemusí nést sama.

„Myslím, že Dyson a já se dokážeme postarat o úklid po tom, co jsi obstarala všechno vaření,“ prohlásila Bo během odmlky v konverzaci. „Mimo to, všem nám to bude po příjemném spánku myslet jasněji. Každopádně se zdá, že to je Trickova mantra,“ uchechtla se, než vstala a začala sklízet stůl.

„Ukážu jí pokoj pro hosty a tady Déčko si může vzít gauč. Naštěstí pro tebe,“ pronesla a pokývla jeho směrem, „je roztahovací a není nepohodlný. A ty má drahá,“ naklonila se a dala Lauren krátkou pusu, „sejdeme se za chvilku v našem pokoji. Chci ještě jednou zkontrolovat Tamsin a ano, připravím jí talíř pro případ, že by byla vzhůru.“

S přikývnutím, aby ukázala, že si toho cení, se Lauren unaveně vydala do jejich pokoje.

* * *

Jídlo a rozhovor pomohly Lauren uvolnit se, ale brzy pod proudem sprchy cítila, jak se její napětí vrací. Část jí si přála, aby mohla s Kenzi někam utéct, nechat všechno daleko za sebou, ale současně si také užívala poct, že je součástí větší rodiny. Tolik toho tady měly a když si představila budoucnost v tomto domě, zahrnovala výchovu dítěte tady, společně s domácím mazlíčkem a vždycky tu bude pokoj pro Tamsin.

Dělala si také starosti o Kenzi. Už si toho tolik zažila a kde vlastně byl ten hajzl? Dyson prohlásil, že faeská ochranka ho možná nezadržela, ale že ani nedošlo k žádnému hlášení Fae. Jak je možné, že Fae nejsou schopni najít člověka? Její myšlenky začaly sklouzávat k tomu, kdo se chtěl pomstít jí a Bo. Koho mohly tolik naštvat, že se snažil nejen o jejich smrt, ale také aby trpěly?

Lauren byla tak zabraná do svých myšlenek, že si nevšimla Kenzi, dokud kolem ní neobtočila paže a neucítila lehké polibky na svém rameni. „Volala jsem tě jménem posledních pár minut, chceš si o tom promluvit?“

„Jsem vyčerpaná, Kenz,“ pronesla tiše a otočila se v jejím náručí, „jenom chci společně prožívat naše životy. Vím, že žít mezi Fae znamená, že tu vždycky bude něco důležitého, ale tohle mi připadá až příliš. Minulý rok byl báječný, pak dopadlo kladivo a my musely udržet Evony na uzdě. Odjely jsme na tu báječnou dovolenou, jen abychom se vrátily a čelily jedné věci za druhou. Miluji náš život tady, ale moje část chce od toho všeho utéct. Co si myslíš o utíkání?“ Lehce ji poškádlila, protože nechtěla gótku stáhnout s sebou dolů.

Kenzi se odtáhla, aby nanesla mýdlo na houbu a souhlasila s Laureninými slovy. „V tuhle chvíli se potýkáme se spoustou sraček. Ani já nevím proč, broučku, ale vím, že to překonáme…společně. Pokud budeš chtít odjet, až bude všechno za námi, tak to uděláme. Vždycky si můžeme vytvořit domov někde jinde a lépe teď, než budeme mít dítě. Víme, že Bo by nás každopádně následovala.“

„Udělala bys to?“ Lauren upřímně očekávala, že k tomu nápadu bude mít alespoň pár výhrad.

„Poslouchej, Lauren, vím, jak nefér jsem k tobě minulý měsíc byla. Omlouvám se, jestli tě to přimělo pochybovat o mých citech a o tom, jak jsem nám oddaná, ale jo, následovala bych tě kamkoliv. Navzdory tomu, jaká kráva jsem byla, pořád mě máš na krku.“ Zaculila se na ni, zatímco ji oplachovala a dávala si pozor, aby jí nenamočila vlasy, protože si je ráno myla.

„Nebyla jsi kráva, byla jsi jen raněná a to dává smysl-“

„Ať už to smysl dává nebo ne, nemění to nic na tom, že jsem ti ublížila.“ Zachytila Laureninu bradu, než mohla odvrátit zrak a nepromluvila, dokud se jejich oči nestřetly, „A za to se ti vážně omlouvám. Nezasloužila sis to.“

Zatímco Lauren znala důvody za jejím chováním, stále to pro ni znamenalo celý svět, že Kenzi si je otevřeně vědoma toho, jak ji to zasáhlo. Hluboce si toho cenila, i toho že nějak společně dokázaly překonat další překážku. Naklonila se, aby Kenzi lehce políbila, ale brzy se to změnilo ve víc. Všechen ten stres z poslední doby a světlovláska ji měla brzy přitisknutou ke zdi sprchy, než se pomalu odtáhla.

„Kenzi, já…“ Sama k sobě si přikývla, jak vymýšlela slova, která chtěla říct. Zatímco obnovily své intimní spojení, Lauren se držela zpátky a byla tak něžná, jak dokázala, vzhledem ke Kenziině hrůzné minulosti. „Tohle není o tom, že bych tě odmítala, ale… Nevím, jestli můžu být…“ Zmateně sledovala, jak Kenzi zavřela vodu, hodila jí ručník, sevřela její ruku a zavedla ji k jejich posteli, než ji bez okolků povalila na ni.

„Ani já nechci, abys byla něžná,“ prohlásila a prolíbávala si cestičku po Laurenině těle, než se přesunula na ni, „jestli něco, tak…“ Naklonila se a zašeptala něco do světlovlásčina ucha, načež ucítila, že byla překulena na záda.

„No, v tom případě…“

* * *

„Víš, pokud ti tahle policejní záležitost nevyhovuje, Trick pořád shání výpomoc v kuchyni,“ utahovala si Bo z Dysona, zatímco mu podávala další talíř k utření. Po Kenziině odchodu rychle sklidili stůl a jak slíbili, dali stranou talíř pro Tamsin. Ti Fae v místnosti rádi viděli, že Kenzi už není v sevření deprese a nechtěli nic víc než najít tohohle Rainera. Nikdy se nepodívá do soudní sině nebo vězeňské cely.

„Díky, ale myslím, že prozatím zůstanu u své běžné práce. Jak se se vším vyrovnáváš? Vím, že to pro tebe nebyl snadný rok.“

Musela si při tom konstatování odfrknout. „Snadný? To ani zdaleka, Dysone.“ Zhluboka se nadechla, než pokračovala. „Smířila jsem se s mnoha svými pocity ohledně…“ pokynula svou volnou rukou kolem nich, „…tohohle. V mnoha ohledech vidím, že jsme si s Lauren byly příliš podobné. Obě jsme se snažily zabránit té druhé, aby byla zapojena, když jsme měly spolupracovat. Kenzi je pro ni dobrá stejně jako Tamsin je, nebo byla, dobrá pro mne.“

Dyson sledoval, jak Boina nálada poklesla a přihlásil se určitý smutek. Rozuměl tomu, jaké to je přijít o ženu, kterou milujete kvůli někomu jinému, ale věděl, že přídavkem k tomu je, že se obává, že se k ní Tamsin nevrátí.

„Jsem si jistý, že jakmile se Tamsin obnoví vzpomínky, bude to jiné, Bo. Jen se snaž mít s ní trpělivost a pak, až se vrátí, tak jí nakopej prdel.“

Přestala umývat talíř, který držela a věnovala mu pohled, který říkal, že si není jistá, že k tomu bude mít vůbec příležitost. „To jen jestli se vrátí. Jasně možná kvůli Kenzi a Lauren, ale kvůli mně? Možná mi ani nevěnuje pozornost. Já to ani nechápu, Dysone! Začaly jsme se někam posouvat, ale pak začala být celá divná, když byla svědkem toho, jak jsem se krmila.“ Vidouc jeho nevěřícně výraz si povzdechla. „Nekrmila jsem se takhle.“ Prostě si myslela, že to bylo proto, jak mladší verze Tamsin viděla, jak se krmila z Lauren a že to možná spustilo stejnou reakci. „Co když se vrátí a uvědomí si, že už nejsem tím, co chce? Nevím, jestli bych to dokázala zvládnout.“

Než mohl vlk něco říct, Bo viděla, jak náhle přestal utírat a zdálo se, že na místě ztuhnul. Rozhlédla se kolem ve snaze najít zdroj jeho neklidu, ale byla jen více zmatena. Sebrala mu mísu z ruky a položila ji na pult, protože se obávala, že by ji mohl upustit. Vrátila se k nádobí, ale brzy přestala, když ji zaskočil zvuk hlasitého bouchnutí. Rychle si utěrkou osušila ruce a vydala se na cestu z kuchyně, ale Dyson ji zarazil.

„To je v pořádku, Bo, dokončeme to nádobí a pusťme si televizi. Nahlas.“ Tu poslední část si zabručel pod vousy a nyní chápal, jak se Kenzi musela cítit, když on a Bo byly prvně spolu.

Nedocházejíc jí to se pokoušela projít kolem něj, znepokojena, že se něco mohlo dostat kolem toho týmu venku. „Dysone, chci se jen ujistit, že jsou v pořádku. Nemám zrovna důvěru v tu ochranku venku.“

„Ujišťuji tě, že tu není,“ lehce sebou trhl, jak mu ty zvuky jeho kamarádek nahoře byly nepříjemné, než pokračoval, „žádné bezprostřední nebezpečí. Věř mi, ano?“

„Pokud tu není žádné nebezpečí, tak proč se chováš tak divně?“ dožadovala se Bo, nechápající, jak se mohli dostat od hovoru k jeho nyní podivnému chování.

Než jí mohl něco říct, Bo dostala svou odpověď, jak zaslechla Kenziino zaječení v ruštině následované táhlým stenem a pak dalším zvukem, který příliš dobře znala z doby, kdy byla s Lauren.

„Aha…aha…“ dokázala jen zabreptat, když jí brzy zasvitla skutečnost. Najednou soucítila s Kenzi za všechny ty časy, kdy si přivedla domu své krmení a přerušila spánek své kamarádky nebo, jak jí tak často připomínala omítku, která jí spadla do jídla. „Když o tom znovu přemýšlím, Dysone, nechám tě to tu dokončit, zatímco půjdu…jo… “ Přikývla si pro sebe a rychle odkráčela směrem k pokoji pro hosty.

Naštěstí pro Dysona zbývalo jen pár kousků nádobí, než také mohl uniknout zvukům přicházejícím seshora. Podle jeho sluchu měl jen pár minut, než znovu začnou.

* * *

Někdy později

„Páni,“ zašeptala Kenzi, zatímco objímala Lauren, která stále spočívala na ní a obě popadaly dech, „víš, jsme v tom vážně dobré.“ Od jejich dovolené se nestalo, že by měly tolik času být spolu bez vyrušení. Krátce dumala, jestli měňavec něco neslyšel, když prve prádelník narazil do zdi, ale brzy to nechala plavat, když na sobě ucítila vibrace Laurenina smíchu.

„Souhlasím, popravdě, až se tohle všechno přežene, budu s tebou chtít strávit týden v posteli, dohodnuto?“

„Dohodnuto.“ Další slova přerušilo zazívání. Dloubla do Lauren, takže se blondýnka přesunula, lehla si vedle ní a nasměrovala svou hlavu na její rameno. Kenzi ji na ni políbila. „Je to dobrý pocit, že pro změnu svírám já tebe, broučku,“ zašeptala tiše, jak se jí začal zmocňovat spánek.

Byly to chvíle jako tato, kdy si Lauren cenila, jak uvědomělá s ní Kenzi byla. Věděla, že se Lauren v téhle době přepíná a to, že jí nabídla, že ji bude držet, neznamenalo jen vyrovnávání mističek vah, ale také ji to nutilo uvědomit si, že nemusí vždycky být tou silnou. Lauren si dovolila vychutnat si to objetí a umožnila stresu z obav o jejich vztah odvanout.


11

Tamsin se pomalu probudila do vůně připravované snídaně a její žaludek v reakci zakručel. Pohlédla na hodiny a nemohla uvěřit tomu, kolik času uplynulo. Jak se protahovala, cítila, že se jí srazilo oblečení. Zmateně se posadila a zjistila, že spodek od pyžama jí teď byl po kolena a tričko jí odhalovalo břicho. Došla k zrcadlu a s úsměvem vstřebávala své nové rysy a dumala nad tím, jestli se na ni Bo bude dívat jinak. Počkat, cože? Proč na tom vůbec záleží? Věděla, že se bude muset sukubě omluvit, protože měla pravdu, nebylo třeba, aby Tamsin pokračovala ve svém chování. Zavrtěla hlavou a pokusila si vzpomenout, kde bylo náhradní oblečení, ale nebyla schopná ho najít.

Když otevřela dveře, mohla slyšet hlasy v kuchyni. Zaslechla část šeptané konverzace mezi Bo a Dysonem, z níž zpanikařila a rychle se rozeběhla zkontrolovat své lidské rodiče. Vidouc Lauren u sporáku rychle ji popadla do objetí, načež se odtáhla a hledala nějaká zranění.

„Tamsin?“ zeptala se Lauren, s náznakem údivu z toho, že vidí valkýru v její staré podobě, ale rychle byl nahrazen obavami, když si všimla znepokojeného stavu nyní vyšší blondýnky.

„Jste v pořádku?“

Lauren zavrtěla hlavou. „Myslím, že to bych se měla spíš ptát já tebe. Jo, Tamsin, jsme v pohodě. Popravdě se máme skvěle.“

„Ale já slyšela Dysona a Bo říkat, že jsou překvapeni, že vy dvě můžete dnes ráno vůbec chodit.“ Tamsin se na ně ohlédla ještě víc zmatená, když se Bo začala dusit kávou a vlk se ještě víc zabral do čtení novin, po tom, co si hlasitě odkašlal. Vrátila se pohledem k Lauren a všimla si jejích pozvednutých obočí a šoku zřetelně vepsaným do jejích rysů, zatímco Kenzi se smála a prohodila něco o karmě.

Kenzi spokojeně sledovala ty Fae u stolu, jak se dusí ve vlastní šťávě, ale rozhodla se prolomit ten nepříjemný okamžik. Seskočila a pohledem ohodnotila stav šatů té nyní plně vzrostlé Fae. „Tammers, co kdybych ti pomohla najít nové šaty, než se nasnídáme? Jo, skvělý nápad, já vím.“ Ani nečekala na Tamsininu odpověď, než se natáhla pro její ruku, aby ji zavedla do své šatny.

„Zdáš se dnes ráno vážně šťastná. To jste si zase s Lauren dopřály jeden z vašich dlouhých šlofíků?“

Když to Bo s Dysonem slyšeli, nedokázali zadržet smích, zatímco Lauren se k nim rychle otočila zády, aby udělala další várku lívanců.

„Pořádný šlofík má spoustu výhod, co, doktorko?“ dobíral si ji Dyson a Bo propukla v další záchvat hihňání.

Lauren se pomalu otočila a zahrozila mu obracečkou. „Pokračuj v tom a já najdu způsob, jak tě ve spánku vykastrovat, vlku.“ Přestože se snažila, seč mohla, nedokázala zabránit tomu ušklíbnutí, které se pokoušela skrýt. „Doufám, že budu žít dost dlouho, až vy dva budete mít děti.“

* * *

„Co myslíš?“ zeptala se Tamsin a zatočila se v jednom ze svých nových oblečení obdivujíc, jak lichotí její nové postavě.

Kenzi sledovala, jak valkýra vstřebává svůj vzhled před jejím šatním zrcadlem. Ta nervozita gótce neunikla, ani důvod skrytý za tou otázku. „Je to vážně můj názor, o který ti jde, Tam-tam?“

„Co tím chceš říct?“ odfrkla si a přidala obrácení očí v sloup, aby se neřeklo.

„Hmmm…když to chceš hrát takhle,“ lehce ji poškádlila, než se zvedla, položila jí ruku na rameno a zachytila její pohled v zrcadle. „Poslouchej, vím, že dáváš přednost Lauren, ale taky tu pořád jsem, kdyby sis někdy chtěla promluvit. Ať už o čemkoliv, ano?“ Kenzi nevadilo, že to pouto mezi světlovláskami bylo silnější než to, které sdílela s Tamsin ona. Chápala, že to začalo už v Tamsinině předchozím životě a nepomohlo tomu, když zvažovala, že opustí Lauren.

Blondýna se otočila tváří ke Kenzi a v rysech měla vepsáno překvapení. „Tak to není, Kenzi. Já ani nevím, co mě trápí, kromě toho, že se cítím zmateně ohledně Bo, a s tím, že jsi její nejlepší kamarádka…“ Hlas se jí vytratil, jak nevěděla, jak to vysvětlit.

„Máš pravdu, je to moje nejlepší kámoška, ale to ty taky, Tamsin. Bo byla tou první za dlouhý čas, kdo mě chránil a rychle se z nás stala rodina. Upřímně nevím, co bych si bez ní počala, je mou součástí. Ano, dokáže být osinou v zadku a impulsivní, ale také má ráda stejně vášnivě jako ochraňuje. I když někdo umí dávat lásku, to nezbytně neznamená, že ví, jak ji přijímat. To je něco, co máme s Bo společné. Musely jsme se to naučit spolu. A když už jsme u toho…, nevím, co bych si také počala bez tebe. Možná spolu vždycky nevycházíme, ale napořád budeme rodina.“

„Myslíš to vážně?“

„Samozřejmě, kdy jsem řekla něco, co jsem nemyslela-“ Byla přerušena drtivým objetím valkýry, které jí rychle vrátila. I když s Tamsin řádně prodiskutovala ten den jejich sporu, konečně cítila, že jsou obě připraveny to nechat za sebou. Kenzi také moc dobře znala tu bolest z opuštění. Tamsin možná neměla své vzpomínky zpátky, ale být opuštěna je něco, na co vaše duše nikdy nezapomene.

Tiché zaklepání na dveře přerušilo další rozhovor. Vzhlédly a spatřily Bo stát rozpačitě u dveří. „Ehm… Lauren mě poslala sem nahoru, abych vám dala vědět, že snídaně je hotová.“ Otočila se k odchodu, ale Tamsin ji zastavila.

„Bo, počkej… ehm… Kenz, nevadilo by ti dopřát nám chvíli o samotě?“

„Jasňačka.“ Se souhlasným přikývnutím Kenzi odešla z místnosti a po cestě plácla Bo přes zadek. „Ať vám to netrvá moc dlouho, dámy.“

„Bo ohledně včerejška.“

„Ne, to je v pořádku, Tamsin. Chápu to, nevěříš mi.“ Bo bolelo dívat se na Tamsin v její známé podobě, podobě, kterou Bo milovala, ale jediné vzpomínky, které Tamsin měla, byly z tohoto života. Žádné potěšující a to jí dělalo starosti, že to převáží cokoliv, co k ní světlovláska dříve cítila. Možná, že teď bylo pro sukubu na čase, aby si začala držet odstup v přípravě na to, až se vrátí.

Tamsin bolelo slyšet ten poraženecký tón v Boině hlase a ještě víc, jelikož ho způsobila ona. Nevěděla proč, ale nechtěla nic víc než způsobit, aby zmizel. „Na začátku bylo snadné dávat ti vinu, ale Lauren o tobě nikdy neřekla nic špatného. Pokud ti věří, tak nemám důvod cítit to jinak. Mám tě ráda, něco k tobě cítím, ale nevím, co. Připadá mi, jako by to bylo včera, co jsem si hrála se svými akčními figurkami nebo tančila s Kenzi a teď mám všechny tyhle pocity, se kterými nevím, co si počít a kvůli tobě toho cítím tolik. Jen se snažím, aby všechno bylo zase jednoduché a ty mě mateš. Už tě nechci vinit a jen chci, aby ses usmívala.“

Říct, že Bo byla omráčená, by bylo slabým vyjádřením situace. Už k té stoické valkýře cítila hloubku emocí, ale teď tu byla otevřená a zranitelná a ještě víc k sukubě pronikala. Věděla, že za tuhle její stránku musí poděkovat Lauren a Kenzi, které jí daly prostředky k tomu, jak se vyjádřit, i když se potýkala s tím, jak je využívat. Říká se, že oči jsou oknem do duše a Bo v nich jasně viděla každičkou emoci, i když Tamsin zatím nevěděla, jak je definovat. Ne, musela rázně zamezit potřebě vtáhnout valkýru do vášnivého objetí vědouc, že v tomhle stádiu života by to neocenila.

„Vzhledem k tvému životnímu cyklu si myslím, že to bylo včera, když jsi tancovala s Kenzi,“ poškádlila ji lehce s nadějí, že to přinese úsměv na světlovlásčině tváři a že se trochu uvolní. Když se to ukázalo jako úspěšné, pokračovala. „Je toho tolik, co bych si přála ti povědět, ale nebylo by to ode mne správné. Chci…“ Zastavila se, aby neřekla, že chce, až se Tamsin vrátí vzpomínky, aby ji milovala pro ni, namísto toho, aby využila nějaké pokusy, aby ji omámila nyní. Nebylo by to správné a přišlo by jí to méně opravdové. Obě si zasloužily víc. „Možná jsme nevykročily správnou nohou ve tvém předchozím životě, ale věř mi, když ti říkám, že tvé štěstí je pro mne neskutečně důležité.“

„Věřím ti a až se mi vrátí vzpomínky, možná bys mi to mohla povědět pak?“

Bo nemohla potlačit ten obří úsměv s dolíčky v plné síle, z čehož měla Tamsin nevysvětlitelnou radost. „Rozhodně, můžeme-“

„Mám si tam pro vás dojít?“ zaječela Kenzi zpod schodů velice mámovským způsobem.

Výraz paniky, který rychle přeběhl po Tamsininých rysech způsobil, že Bo dusila smích. „Jejda, nechci, aby byla naštvaná. Pojď, raději bychom měly jít, než začne mluvit rusky.“ Tamsin popadla tmavovlásčinu ruku a vedla ji dolů po schodech. I když neměla moc strach, stále jí to nabízelo perfektní výmluvu, aby se dotýkala sukuby. Navíc, jelikož byla vpředu, Bo tak neměla šanci vidět její úšklebek nad vlastní genialitou.

* * *

Když ten pár sešel ze schodů, Lauren si rychle všimla toho potěšeného výrazu na Boině tváři a úšklebku, který se Tamsin snažila skrýt. Byly to chvíle jako tato, kdy byla vděčná za rychlost valkýřina životního cyklu. Upřímně si nedokázala představit, že by s ní žila deset let.

„To je tak hezké, že jste se k nám připojily. Myslela jsem, že budu muset vyslat pátrací četu.“ Významně se s vyklenutým obočím podívala na Tamsin. Ten pohled dal světlejší blondýně vědět, že její jednání doktorce neuniklo.

Bo nervózně polkla, když Lauren obrátila svou pozornost k ní. Když si sedala, zvedla ruce vzhůru, aby doktorku uchlácholila. „Jen jsme mluvili. Přísahám.“ Bože, proč měla náhle pocit, jako by se měla obhajovat před rodiči své přítelkyně, obzvláště, když jedna byla její nejlepší kamarádka a tu druhou až moc dobře znala. Doprdele. Je jednou z těch, co spali s mámou své přítelkyně, ale bylo to před tím, než byla její mámou. Bylo to jako jedna z těch zamotaných telenovel, které tajně sledovala jako dítě. Počkat, byly telenovely inspirovány Fae? Když slyšela vlka smát se, rychle ho varovně kopla pod stolem a způsobila, že lehce zakňučel.

„Co se to se světem stalo, jestli ze všech lidí já,“ ukázala Kenzi na sebe, „vám musím říkat, abyste se u stolu chovali slušně. Alespoň to není jen Tamsin, na kom si to trénujeme.“ Položila ruku na Laurenino koleno, aby odvedla její pozornost od těch žen. „Nějaké zprávy od Halea, Dysone?“

Dyson si stále třel holeň a vyslal Boiným směrem hraný nepřátelský pohled. „Zavolám mu po snídani, jestli je něco nového a možná by mi i Lauren mohla říct víc. Cokoliv, co by nám pomohlo poskládat si ten obrázek dohromady,“ řekl jemně, aby u ní nevyvolal něco nepříjemného.

„Samozřejmě,“ souhlasila Lauren tiše, „po snídani to můžeme prodiskutovat v soukromí mé laboratoře.“

Tamsin se nelíbil osten strachu a rozrušení vyzařující z Lauren a nebyla si vědoma toho, že se jí začala měnit tvář. Promluvila hlasem, který se dal popsat jen jako nadpozemský a ostatní ohromením oněměli. „Dej mi jméno toho, kdo ti takhle ublížil.“

Ostatní u stolu byli všichni soustředěni na Tamsin a Bo to připomnělo, jak využila své schopnosti na Dysona a později na Halea. Lauren se natáhla přes stůl a položila ruku na tu světlovlásčinu. „Tamsin, uklidni se kvůli mně, prosím. Nic se nestalo, jen k tomu bylo blízko. Bo se tam dostala právě včas, jeden z mnoha okamžiků, kdy mě zachránila.“

Sukuba jí věnovala drobný úsměv připomínajíc si, že doktorka udělala to stejné. „To samé by se dalo říct o tobě, Lauren. Nezapomínejme, jak jsi nám mnohokrát zachránila zadek.“ Položila ruku na Tamsininu paži a ulevilo se jí, že se jí rysy v obličeji vrátily do normálu.

„Slyšte, slyšte!“ prohlásila Kenzi. „Hotpants často zachránila situaci! Někteří hrdinové mají kápě, ona má laboratorní plášť a obrovský mozek.“

Vděčná za to, že se to uklidnilo, Lauren stáhla ruku a pustila se znovu do jídla, jen aby ucítila, jak Kenzi sevřela její druhou ruku pod stolem. Když se jejich pohledy střetly, mohla vidět to znepokojení směřované k ní. Nechtěla, aby její snoubenka měla pocit, že před ní něco záměrně tají. Upřímně to byla vzpomínka, kterou pohřbila, dokud se o ní Dyson včera večer nezmínil. Lauren byla pohlcena obavami a pak žalem ohledně doktorky Everetové, že se nikdy neobtěžovala vyrovnat se s tou dobou, kterou tam strávila, než dorazila Bo.

„Hotpants? Proč…“ Tamsinina tvář se zamračila, když jí došlo, jakým způsobem popisuje jeden z jejích rodičů toho druhého. „Fuj,…nechutné. Mohly byste tak nemluvit? Jsem přímo tady.“ A z ničeho nic se, k velkému potěšení všech, vrátila ke svému pubertálnímu chování.

Pozn. překladatele: Výraz Hotpants jsem nepřeložil, protože na vhodný český ekvivalent jsem nepřišel. Je to přezdívka pro Lauren, která se v povídkách tak nějak vžila, i když nevím úplně proč, jelikož jsem prohledával titulky k prvním třem sériím seriálu a ten výraz použila Kenzi pouze jednou. V seriálu to překládali jako nadržená, ale myslím si, že tady jde spíš o narážku na to, že vypadá žhavě v kalhotách, protože má hezký zadek.

* * *

Po snídani bylo rozhodnuto, že Bo se bude muset vydat do Dalu nakrmit se a že nebude vadit, když Kenzi půjde s ní. Nechtěla, aby se k tomu zase náhodou přichomýtla Tamsin, obzvláště po všem tom pokroku, kterého mezi sebou dosáhly. Umožní to Bo s Kenzi strávit trochu času spolu, zatímco Lauren s Dysonem znovu projdou ten případ a počkají, až se vrátí, než se pustí do podrobností z Hekuby. Doktorka nechtěla, aby to někdo slyšel před Kenzi, ale obávala se, že Bo bude možná cítit vinu, že se do toho vězení nedostala dřív.

Tamsin zůstala sama v obýváku a čekala, až dorazí pizza. Přestože byla snídaně teprve před pár hodinami, zjistila, že umírá hlady. Měla radost z toho, jak se ten den vyvrbil a napadlo ji, že by možná navrhla zkouknout film, až se Kenzi s Bo vrátí. Tak by alespoň mohla sedět vedle Bo a… Myšlenky se jí přetrhly, když se ozval zvonek a ona byla trochu podrážděná, že to trvalo tak dlouho.

Otevřela dveře a ráda převzala pizzu, ale než mohla zavřít dveře, poslíček ji zastavil. „Nevadilo by ti, kdybych si u vás mohl skočit na záchod? Dneska mám fofr. Dokonce přihodím jednu pizzu zadarmo, až si příště objednáte.“

Páni, Kenzi by se tahle dohoda rozhodně moc líbila, i když peníze nebyly problém. „Přihoďte nějaká křidýlka a dohodneme se.“ Vzala pizzu a otočila se ke kuchyni. Byla tak zaujata svým hladem, že si nevšimla toho člověka, který k ní zezadu přistoupil. Ucítila ostrou bolest v krku, rychle se otočila, ale začalo se jí stmívat před očima. Poslední věcí, kterou spatřila, než spadla na zem, byl zlý úšklebek a tvář toho muže se začala měnit.

„Ale ale, valkýra je unavená?“ zasmál se, sehnul se a pohladil Tamsin po tváři. „Nikdy jsi nebyla součástí mého původního plánu, ale také mi vyneseš slušnou sumu, koneckonců jsem nikdy nerozmnožil jednu z vás. Nejprve ale přijde má pomsta na milé doktorce a to, jak je mám v plánu nechat trpět. No,“ prohlásil a zvedl ji, aby ji odnesl do jiného pokoje, „co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, koneckonců jsem už čekal dost dlouho.“


12

„Takže mezi oběťmi není vůbec žádná spojitost?“ zeptala se Lauren po tom, co Dyson ukončil hovor s Haleem. Procházeli složku každé z obětí ve snaze přijít na to, jestli se vzájemně znali a jestli v minulosti hráli nějakou roli.

Zavrtěl hlavou. „Obávám se, že ne. Tvoje laboratorní asistentka a ten bezpečák si nikdy nezkřížili cestu. On se vrátil do téhle oblasti teprve před pár měsíci. Hale říkal, že zavolá, pokud přijde na něco dalšího. Stavila se ta strážná ve tvé laboratoři někdy před nebo po Hekubě?“

„Ne, ani jsem nevěděla, že tam má sestru. Ta se po té misi nechovala nijak odlišně. Jen jsem předpokládala, že ta strážná šla pracovat jinam. Tohle nemůže být pomsta od nich, když uvážíme, že jsou obě mrtvé.“

„Je tu ještě něco jiného, co tě napadá? Bez ohledu na to, jak bezvýznamně ti to v tu dobu přišlo?“

„Kéž by, Dysone, ale od té doby se toho tolik událo. Hned po té, co jsme opustily Hekubu začaly u Bo změny kvůli jejímu rozbřesku a já byla tak pohlcena snahou pomoct jí, že šlo všechno ostatní stranou.“

„Vzpomínám si,“ pronesl měkce a položil jí ruku na rameno, „vyřešíme to, Lauren a pak ty s Kenzi budete konečně moci žít, aniž byste se musely pořád ohlížet přes rameno.“

Položila ruku na tu jeho. „Já vím a děkuji ti.“ Dovolila té chvíli pominout. „Půjdu zkontrolovat Tamsin a udělat něco k zakousnutí. Máš zájem?“

„To zní popravdě skvěle, já budu dál procházet tyhle zprávy a prověřím pár svých zdrojů.“

Souhlasně přikývla a zamířila do kuchyně po tom, co uslyšela, jak se za ní dveře laboratoře se zasyčením zavřely. Jak připravovala suroviny na pár sendvičů, zavolala na mladou Fae. Když se jí nedostalo žádné odpovědi, předpokládala, že se vrátila do herny. Dům byl tichý, ale začala z něj mít děsivý pocit, takže přerušila, co dělala, vyšla schody, našla její pokoj prázdný, zavolala znovu a její obavy vzrostly, když jí Tamsin neodpověděla. Lauren věděla, že valkýra měla ostrý sluch, tak proč neodpovídala?

Právě když mířila k herně, zmateně zavrtěla hlavou, když z ní vyšla Kenzi a opatrně za sebou zavřela dveře.

„Ahoj, myslela jsem, že jsi ještě v Dalu s Bo?“ Uchechtla se, když viděla, jak sebou gótka lehce trhla. „Předpokládám, že jste vy dvě zase hrály s nasazenými sluchátky? To by vysvětlovalo, proč Tamsin neodpovídá.“ Úsměv jí začal povadat, když si všimla, že se Kenzi ještě neotočila. „Je všechno v pořádku, Kenzi?“ Než se Lauren mohla natáhnout, aby se dotkla jejího ramene, gótka se rychle otočila a položila jí ruce na boky.

„Samozřejmě, že je všechno v pořádku a ano, Tamsin je tam,“ ujistila ji Kenzi a krátce ji políbila. „Usnula na gauči a vypadala příliš rozkošně, než bych ji budila. Kde je Dyson?“

„Pořád v mojí laboratoři. Zrovna jsem dělala sváču. Máš hlad? Vím, že Tamsin objednala pizzu, ale pochybuji, že nějaká zbyla.“

„O nic blíž k řešení toho, kdo za tím vším je?“

„Obávám se, že ne. Prostě nevím, kdo by si dělal všechny tyhle problémy. Možná někdo, kdo má příliš času?“

„Nebo jsi ho možná připravila o něco důležitého? Víš, lidi pak dělají nejrůznější věci.“ Když si všimla světlovlásčina zmateného výrazu, pokrčila rameny. „Odhaduji, že to si asi dotyčný myslí. Takže, ehm, myslíš, že by nás Dyson na téhle straně domu mohl slyšet?“

Lauren se natáhla a pohladila gótku po tváři a překvapeně zvedla obočí, když sebou její snoubenka cukla. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku? Zdáš se mi trochu mimo. Stalo se něco s Bo? Když už o ní mluvíme, kde je?“

„Mimo?“ odfrkla si Kenzi, spustila z ní své ruce a ustoupila o pár kroků vzad. „Ježiš, Lauren, možná je to proto, že pokaždé, když se ohlédneme, je tam někdo, kdo se nám snaží ublížit? Všichni nemůžeme být tak klidní a vypočítaví jako ty.“

Lauren cítila, jako by dostala facku, ačkoliv Kenzi nezvedla ruku. Nebylo to od té doby, co bojovaly s těmi prasečími lidmi, že by Kenzi řekla něco o Laurenině povaze. Věděla, že se toho hodně děje a strach přiměje lidi k mnohému, ale tohle jí přišlo přes čáru, obzvláště vzhledem k tomu, co všechno tomu předcházelo.

„Půjdu prostě zpátky do své laboratoře zabývat se dalším „vypočítáváním“, jelikož se nezdá, že bych dokázala říct něco správně.“ Lauren se otočila k odchodu, aby neřekla něco, čeho by později litovala. Byla na vrcholu schodů, když ucítila, jak jí ruka sevřela loket.

„Zlato, omlouvám se, nemyslela jsem…“ Hlas se jí vytratil, protože Lauren se na ni stále odmítala podívat. „Vážně je mi to líto, ano? Nemůžu se jen dočkat, až bude to všechno za námi a vidím, že si to na tobě, na nás, vybírá daň.“

Lauren se zhluboka nadechla a pomalu se otočila, ale nechávala sklopený zrak. Nechtěla se přít, také se těšila na to, až to bude za nimi. „Ani já se nechci hádat. Vím, že je to náročné, ale když na sebe budeme štěkat, tak to díky tomu rychleji nepřejde.“

„Máš pravdu,“ zašeptala a přisunula se, aby ji políbila, „co kdybys mě nechala, abych ti to vynahradila, co? Hádám, že jak jsem byla v Dalu v blízkosti těch všech Fae, že jsem z toho trochu nervózní. Jen to pomyšlení, že by to mohl být někdo z nich.“

Lauren se lehce ulevilo, ale stále cítila obavy a tak se pokusila změnit svou náladu. „To ti minulá noc nestačila?“

Kenzi zavrtěla hlavou, vtlačila doktorku do jejich pokoje, přitiskla ji na dveře a drsně ji políbila.

„Au.“ Lauren trhla hlavou zpátky, pozvedla ruku ke rtu a spatřila krev, která jí teď pokrývala prsty. Doktorka vždycky považovala jejich dostaveníčka za vášnivá, možná někdy až drsná, ale nikdy to nezašlo k tomu, že by způsobily jedna druhé krvácení. Vzhlédla, aby se střetla s jejíma očima a byla zaskočena Kenzi, která byla ozdobena krví, kterou sama cítila na rtech. V jejích očích nebyl žádný omluvný pohled, jen výraz predátora, který se chystá zmocnit své oběti.

„Hmm…, myslím, že začínám chápat, proč byla ta sukuba do tebe celá divá. Není to špatné, doktorko Lewisová.“

„Ta sukuba?“ zopakovala šeptem Lauren, v hlavě jí spustil poplach a s vykulenýma očima zírala na tu osobu, která stála před ní, ať už to byl kdokoliv.

„Konečně ti dochází, že nejsem to stvoření, do kterého jsi tak nechutně zamilovaná? A pomysli,“ pravila ta žena před ní, „že jsem tě mohl mít, ale nikdy bych se nesnížil k tomu, vyspat se s člověkem.“ Tato ‚Kenzi‘ se zasmála, když Lauren srazila její ruku, když se jí pokusila sevřít tvář.

„Kde je Kenzi?!“ dožadovala se Lauren a strach začal překrývat jakýkoliv záblesk logických myšlenek.

Ta předstíraná gótka na ni hraně našpulila ret a založila si ruce na prsou. „Mrtvá. Zabít ji bylo snazší, než jsem si myslel“, ale celkem bojovala. Naposledy vydechla s tvým jménem na rtech.“ Zasmála se tomu trýznivému výrazu, který přeběhl po světlovlásčiných rysech, když vyslovovala ta poslední slova. „Místo jejího posledního spočinutí je v kanálu, což je dokonalé, jelikož byla stejně odpadem.“

„Ne!“ zaječela Lauren, vrhla se na ‚Kenzi‘, obtočila ruce kolem jejího krku a jak jí začal pohlcovat hněv, začala jí třást, ať už to byl kdokoliv.

Ten Fae byl překvapen doktorčinou silou, ale pořádně ji praštil do čelisti, což ji spolehlivě poslalo do bezvědomí. „Mohl jsem také použít to sérum, ale praštit tě je prostě příliš dobrý pocit.“ Lideric se narovnal a na chvíli se zastavil, aby se ujistil, že vlk neběží po schodech. Po pár chvílích se potěšeně sehnul, vzal na sebe svou původní podobu, zvedl Lauren a ujistil se, že praští hlavou o dveře, když vycházel z místnosti.

* * *

Ve stejné době v Dalu

„Hodláš říct své nejlepší kamarádce, o čem jste mluvily s mou mladou a vnímavou valkýrou?“ škádlila ji Kenzi a užívala si ten úsměv, který to vyvolalo u její kamarádky. Byly pryč už pár hodin a Bo byla schopná naplnit se chi. Chvíli to trvalo, jelikož nehodlala přistoupit k plnému krmení.

„Ve skutečnosti to bylo sladké,“ rozplývala se Bo, jak si přehrávala události, ke kterým došlo po tom, co Kenzi odešla. „Já vím, musím se jevit hrozně sentimentálně a úplně-“

„Ne, Bo, zdáš se opravdu šťastná a sluší ti to,“ usmála se kamarádčiným směrem. „Chybělo mi to. Nevěděla jsem, jestli tě takhle ještě někdy uvidím po tom…všem,“ zašeptala a obrátila oči ke stropu nad tím, jakým klišé se staly.

Bo se na své barové stoličce plně otočila ke Kenzi. „Mohla bych to samé říct také o tobě. Moc vám to s Lauren přeji, vážně, Kenz.“

„Já vím a moc to pro nás obě znamená. Myslím, že to bylo na téhle barové stoličce, co jsem se o své snoubence vyjadřovala, že je jako studený čumák,“ zasmála se a obě se napily.

Bo se smála s ní, také si na tu noc dobře pamatovala. „Hmm…jo, myslím, že pokud jsi měla nějaké přetrvávající pochybnosti, tak minulá noc je jistě odstranila.“ Rozesmála se ještě víc, když se Kenzi začala dusit svým pitím. „Konečně jsem tě jednou dostala!“

Kenzi pátrala v kamarádčiných očích po nějaké známce bolesti, ale našla jen lásku a přijetí. Otřela si bradu a smála se spolu s ní. „Řekla bych, že mě to mrzí, ale jen bych lhala. Chudák vlček s jeho citlivým sluchem.“

„Stejně bych ti nevěřila,“ prohlásila a hravě ji plácla po paži, „ale co se týče Dysona, přála bych ti vidět jeho výraz.“ Obě se v tu chvíli rozesmály a vůči měňavci cítily jen drobnou lítost. „Co říkáš na panáka, než vyrazíme zpátky?“

„Čteš mi myšlenky. Bobo, co něco z horní police? Vždyť víš, jelikož je bar prakticky i tvůj.“

„Hezký pokus, Kenzi,“ prohlásil Trick s neschvalujícím pohledem, když jí zabránil přelézt bar.

„Ha, no, vtipné je, že jsem právě říkala-“ Kenzi se odmlčela, když jí přišla zpráva. Usmívala se při té ‚Chybíš mi a nemůžu se tě dočkat‘ zprávě od Lauren a rychle odpověděla, že brzy bude doma.

„Něčí aura se rozzářila, nemravná textovka?“

Obě se zasmály, zatímco Trick se vzdálil a mumlal si něco o tom, že je potřeba vyleštit sklenice.

* * *

Lauren pomalu otevřela oči a trhla sebou z té boleti v hlavě. Rozhlédla se kolem a začala panikařit, protože nebyla schopná pohnout pažemi a ústa měla zalepená páskou. Byla v herně, přivázaná k židli s bezvědomou Tamsin vedle sebe.

„Koukám, že konečně vzhůru,“ řekla jí nepovědomá postava, zatímco odhodila Laurenin mobil na gauč. „Nepoznáváš mě, že ne? Možná ti tohle pomůže,“ pronesl a změnil se do bývalé správkyně Hekuby a smál se doktorčiným vykuleným očím, když vytáhl svůj oblíbený elektrický bodák na dobytek. „Vidím, že si na tohle vzpomínáš.“ Smál se jejím dušeným výkřikům, když jí s ním dal šok. „Jen chci, abys věděla, že si to všechno zasloužíš, ale bylo by ode mne nedbalé, kdybych ti nepoděkoval za tu příležitost rozmnožit tady valkýru. Kdo by si pomyslel, že má pomsta bude tak plodná?“

Dyson vyšel z laboratoře a zajímal se, co Lauren trvá tak dlouho. Všiml si nezbytných věcí na přípravu sendvičů, ale po ní ani vidu. S vrtěním hlavy si udělal svačinu, načež ucítil neznámý pach. Cítil, jak se jeho vnitřní vlk chce vydrat na povrch, ale potlačil ho. Poslední, co by chtěl, bylo traumatizovat Lauren ještě víc.

„Lauren?“ zavolal, jak se blížil ke schodům a pomalu po nich začal stoupat. „Všechno je tam nahoře v pořádku?“

Lideric se pro sebe ušklíbl a narovnal se, když oba uslyšeli jeho kroky. „Podívejme se, jak se vlk vypořádá s vysokým napětím.“

Vědouc, že Dyson vkráčí do pasti, použila Lauren všechnu sílu, kterou měla, k pokusu posunout se svou židlí po podlaze, ale brzy jí tělo povolilo, když byla zasažena vyšší dávkou z bodáku.

„Ale, ale, nemůžu tě nechat ještě mi něco pokazit.“ Přesunul svůj oblíbený nástroj za svá záda a zavolal Laureniným hlasem, „Tady, Dysone.“ Jakmile měňavec prošel dveřmi, byl zasažen plnou silou bodáku a z té síly útoku padl k zemi.

„Co to…“ Dyson se pokusil pohnout a oči mu zežloutly, jak bojoval, aby vypustil svého vlka. Jeho oči sledovaly toho neznámého Fae, jak poklepal na injekci, než mu ji zanořil do krku.

„No, tři máme a ještě dvě zbývají. Pokud mě teď na chvíli omluvíš, vím o dokonalém místě.“ Právě, když se chystal ho zvednout, zarazil se. „Jen, abys nedostala nějaké nápady.“ Dal jí takový šok, až upadla do bezvědomí. „Tohle se nikdy neomrzí.“

* * *

Nic netušící kamarádky prošly vchodovými dveřmi nadšené vyhlídkou pizzy, vzhledem k známému vozu na příjezdové cestě.

„Kenzi, jsem tak rád, že tu jsi. Lauren říkala, ať se s ní sejdeš nahoře,“ prohlásil Dyson s viditelným pocitem úlevy, když vyšel z laboratoře. „Bo, můžu s tebou na okamžik mluvit?“

„Jasně, bez problémů. Kenzi, nenech se moc unést, chci ten slíbený film a pizzu!“

Místo odpovědi se Kenzi jen zasmála a vystoupala po schodech. „Zlato, slíbila jsem Bo, že zkoukneme Princezna Nevěsta, než se naše valkýra vzbouří…“ Hlas se jí vytratil, jak propátrávala pokoj a dumala nad tím, kde Lauren je. Zmatená, když prohledala jejich koupelnu, začala mít pocit, že něco není úplně v pořádku. Rychle se přesunula do své šatny, jen aby po ní ani tam nenašla žádnou stopu. Vydala se do herny a srdce se jí v hrudi zastavilo, když spatřila ty dvě blondýny přivázané k židlím.

Nejprve doběhla k Lauren. „Broučku, no tak, potřebuji, aby ses probrala.“ Panikařila, když jí sundávala tu pásku. „No tak, no tak,“ šeptala spěšně a lehce poplácala Lauren po tváři, aby získala její pozornost.

Lauren se zasténáním postupně otevřela oči a trhla sebou, když o sobě začaly dávat vědět různé bolestivé oblasti jejího těla. Vstřebala pohled na tu osobu před sebou a ucukla před Kenziiným dotekem. „Pokud mě hodláš zabít, tak to prostě udělej, ale slibuji ti, že ti to neprojde!“

„Cože?!“ Kenzi byla šokována, že místo toho, aby se její milované ulevilo, že ji vidí, že se od ní setkala s takovou nenávistí. „Lauren, řekni mi, co se to děje, prosím?“

„Co se to děje?“ Světlovláska si odfrkla. „Děje se to, že jsi zvrácený zkurvysyn a já se vrátím a budu tě strašit! Budeš pykat, tak proč se neproměníš zpátky, protože ani nedokážeš pořádně nosit její podobu!“

Kenzi o krok ustoupila, nevýslovně zmatená, obzvláště když viděla tu úroveň hněvu vyzařujícího z Lauren. Chystala se ji rozvázat, ale nyní se bála. S pocitem stresu z té situace se kousla do rtu, aby udržela své emoce na uzdě. „Lauren, chci ti pomoct, ale právě teď mě upřímně děsíš. Potřebuji vědět, že na mě nezaútočíš, když tě rozváži.“

Třes v jejím hlase stejně jako ty emoce v jejích očích Lauren zarazily. „Tohle je další trik, zabil tě.“

„Zabil mě?“ Vstřebala ten útrpný vzlyk, který Lauren vydala a cítila, jako by byl vyrván z jejího vlastního těla. Vyrazila dopředu, padla na kolena a hladila Lauren po tváři. „Ne, broučku, s Bo jsme se právě vrátily z Dalu. Dyson je teď s ní v laboratoři. Teď tě dostaneme z těch provazů, ano?“ zašeptala jemně a přesunula se, aby se pokusila rozvázat ten uzel.

„Kenzi?“

Na chvíli se zarazila, nikdy neslyšela své jméno tak opatrně vysloveno. Vzhlédla a spatřila ten strach v jejích očích a zvýšila úsilí ve snaze dostat Lauren z jejích pout. „Říkala jsem ti, že mě máš na krku, tak to teď nezpochybňuj.“

Po slyšení téhle často mezi nimi opakované fráze Lauren věděla, že je to opravdová Kenzi. Nechtěla nic víc, než kolem ní ovinout své paže a nikdy ji nepustit. „Tolik tě miluji, Kenzi, ale potřebuji, abys odešla! Není tu bezpečno! Udělej něco, aby ses dostala k té ochrance venku.“

„Ach, to myslíš tu ochranku, která byla venku. Obávám se, že ‚Hale‘ požadoval jejich přítomnost jinde.“ Pokrčil rameny v Dysonově podobě. „Obávám se, že jsme tu jenom my.“ Byl pobaven výrazem gótčina šoku, jak se snažila si dát to všechno dohromady. „Pořád se to snažíš pochopit, člověče?“

„Máš problém se mnou a Bo, nech ji jít! Nemá s tímhle nic společného!“

„Žadoníš o její život, doktorko?“

„Udělám, cokoliv chceš, jen ji nech jít!“ Lauren v tuhle chvíli pochybovala, že se z toho dostane živá, ale to neznamenalo, že nebude prosit o Kenziin život.

Předstírajíc, že o tom uvažuje, přemítal nahlas: „Dokážeš vrátit čas? Ne? Ani já si to nemyslel.“ Smějíc se, se vrátil do své původní podoby velice nezajímavého člověka, kterého můžete dennodenně míjet na ulici a nikdy si ho nevšimnout. „Máš ale pravdu, že tady ten člověk je bez vinny, ale prostě je to jen vedlejší ztráta.“ Přiblížil se k ní. „Buď můžeš rovnou přijmout svůj osud, nebo můžu vždycky využít přesvědčivých metod.“ Aby zdůraznil svoje prohlášení, znovu použil svůj bodák a uštědřil s ním ránu Lauren, která zaječela s nyní již nezakrytými ústy.

„Hajzle!“ zaječela Kenzi, srazila ten nástroj stranou a pohlcoval ji hněv, jak ho mlátila pěstmi do hrudi.

Lideric se jí pouze vysmál. „Je tohle to nejlepší, co dokážeš? Lechtá to.“ Jeho poznámky posloužily k tomu, že gótka se ještě víc rozzuřila, ale on ji rychle chytil za zápěstí. „Buď v klidu nebo to tvojí doktorce ještě osolím.“

Podřízeně sklopila hlavu, protože nechtěla být zodpovědná za jakoukoliv další bolest způsobené Lauren.

„To je hodný človíček, který zná své místo. Možná tě zabiju i rychle.“ Ticho a zoufalství prostoupilo místností, když se Kenzi posadila, aby byla přivázána k židli vedle Lauren. Po tom, co byl hotov, ustoupil, aby se pokochal svou prací. „Musím říct, že tohle je i pro mne trochu smutné, protože jsem si vážně užíval všechno to utrpení, co jsem přinesl k vašim dveřím. Všechno jsem to uvedl do pohybu už před nějakou dobou.“ Popadl židli a otočil ji opěradlem k nim. „Já jsem důvodem toho, že Taft přišel na to krytí se skunčí opicí, co jsi používala v mé věznici. Byla jsi jen výkyvem na jeho radaru, dokud jsem nebyl sám zajat. Dokážeš si to představit? Přešel jsem od vedení vlastní věznice k tomu, že jsem byl uvržen do jiné. Bylo se mnou jednáno, jako bych byl nějakou spodinou a k tomu ještě od lidí!“ Zadržely dech, jak se vztek přehnal přes jeho rysy. „Kdyby ses do toho nepletla, nikdy bych si to nemusel vytrpět!“

Lauren si pomyslela, že jestli má umřít, tak budiž. „Ty a oběť? Já tam šla, protože doktorka Everettová zmizela! Zabil jsi ji a nepřetržitě jsi zneužíval ty ženy a kvůli ničemu jinému než zisku! Lituji jen toho, že tě amazonky nezabily!“

Vstal a kopnutím poslal svou židli přes místnost. Byl tak soustředěn na blondýnu před sebou, že si nevšiml, že ta druhá se začínala vrtět. Zarazil se a sledoval ten výraz vzdoru, který přešel po jejích rysech. Odtáhl se a ušklíbl. „Snažíš se mě rozptýlit od své milenky támhle? Ne, chci, abys nejprve trochu trpěla.“ Ustoupil a znovu změnil svou podobu na tu, které se Kenzi bála. „Jak se ti teď líbím?“ Sklonil se, aby se střetl s gótčinýma vyděšenýma očima. „Vidíš? Mám správně i jizvu na jeho tváři. Důvod, proč ho Fae nemohli najít, byl ten, že byl se mnou.“

Kenzi dokázala jen zakňučet, když před ní stál ‚Rainer‘. Přestože věděla, že to není on, stále jí strach svíral útroby. Odtáhla se hlavou, když ji pohladil po tváři, ale popadl ji silně za bradu, aby se jí zadíval do očí.

„Vím, že nejsem skutečný, ale ten strach v tvých očích mi za to stojí.“ Ustoupil a začal jim vysvětlovat své první střetnutí s Rainerem. „Hodlal jsem vás obě unést ten den v nákupáku, ale pak valkýra zaječela, tak jsem vzal místo toho jeho. Zasvětil mě do vaší minulosti, do jeho touhy po pomstě a já si pomyslel, že by bylo báječné sledovat, jak si ji na tobě vybíjí, zatímco by to tvůj miláček bezmocně sledoval, neschopen ti přijít na pomoc. Tvůj jek by ji pronásledoval, když bych ji zabíjel.“ Povzdechl si s předstíraným zklamáním. „Ale udělal chybu, že mě zpovídal. Přes všechnu jeho drsnost ječel jako malá holka, když jsem ho rozpáral jako prase. Takže,“ pokračoval s pokrčením ramen, „za to mi nemusíš děkovat.“

Veškerá jejich pozornost byla brzy přesměrována k valkýře, která zápasila se svými pouty a vrtěla hlavou ve snaze pročistit si hlavu. Když vzhlédla, spatřila Lauren a Kenzi. Začala panikařit, když je viděla takhle. „Co se to děje? Kde je Bo?“ Rozhlížela se kolem po nějaké stopě po sukubě vědouc, že pokud jsou všechny svázané, Bo by mohla být také v problémech.

„No. To sérum nevydrželo tak dlouho, jak jsem doufal. Hádám, že to zkrátí nás společný čas, než-“ Zarazil se, když uslyšel hlasité bušení na ocelové dveře laboratoře. V jeho tváři byl vepsán zmatek, jak nechápal, jak by se sukuba mohla už probrat.

„Od svého rozbřesku hodně zesílila a bude nasraná, až tě najde. Není jako žádná jiná Fae. Pokud teď utečeš, možná budeš mít šanci,“ řekla Lauren s nadějí, že skutečně odejde, ale když se otočil, výraz v jeho očích říkal něco jiného.

„Moje pomsta na sukubě možná bude muset počkat, ale vás obě najde mrtvé a její milovaná valkýra bude pryč.“

Lauren zoufale pohlédla na Kenzi, aby se alespoň naposled rozloučila. Gótka si všimla toho výrazu smíření, který k ní byl vyslán. „Jsi tím nejlepším, co se mi kdy přihodilo a je mi líto, že ti nemohu dopřát ten šťastný konec, který jsem ti slíbila, protože jsem to rozhodně myslela vážně.“

Bušení na dveře laboratoře začínalo být hlasitější a začínal do něj pronikat skřípot.

„Lauren, já-“

„Dost! Vy lidé a vaše ubohá existence.“ Vytáhl si z boty velký lovecký nůž a přidržel jeho zoubkované ostří u Laurenina krku. „Lituji jen toho, že to nemůžu udělat bolestivější.“

Vztek neznámého původu obklopil valkýru, její síla přervala její pouta a židle se rozpadla na kousky. „Přestaň!“ přikázala nadpozemským tónem. Tvář se jí měnila, jak se k němu blížila a ze zad jí vypučela křídla. „Jsi to ty, kdo by měl přestat existovat a já to s tebou skoncuji!“

Lideric se pomalu postavil čelem k ní, částečně v úžasu nad tou podívanou, stejně jako jeho bytím začal prostupovat neznámý strach. Následujícím zvukem byl nicméně výbuch zezdola, jak dveře nevydržely pod Boinými opakovanými údery, rozletěly se přes místnost a rozdrtily vše, co jim stálo v cestě. Její kroky se brzy rozehřměly na schodech.

Bo vlétla do místnosti, její modré oči v plné síle a bylo cítit, jak se z ní valí síla. Natáhla se, popadla ho za hrdlo a kopnutím ho donutila padnout na kolena. „Tamsin,“ vzala jeho nůž a podala jí ho, „běž pomoct Lauren a Kenzi, já se vypořádám s ním.“ Ani na chvíli neodvrátila své oči z těch jeho. „Normálně nevěřím na zabíjení, ale vždycky existují výjimky.“ Pokusila se mu vysát chi, ale místo toho se rozkašlala, čemuž se Fae pod ní začal maniakálně smát.

„Říkal jsem vám,“ prohlásil a proměnil se do své původní podoby, „že jsem přišel připraven.“ Vytáhl amulet Koushang. „Ukradl jsem ho, když jsem působil jako ta laboratorní asistentka.“ Rychle využil své příležitosti, když Bo kašlala a dal jí silný hák, který jí poslal do zdi.

Tamsin dokázala osvobodit Lauren, ale teprve řezala provazy na Kenziiných rukou, když byla rychle sražena z cesty. Lideric vzal nůž a namířil ho na stále sedící gótku. Bez přemýšlení Lauren skočila mezi ten nůž a svou snoubenku, právě když jím vyrazil vpřed a pak ustoupil, když se jí zanořil do hrudi. Všechno se zastavilo, když se Lauren sesula k zemi s hlavou spočívající v Kenziině klíně. Tmavovláska převrátila svou židli a sklouzla na podlahu, stále svírajíc Laureninu hlavu ve svém klíně.

„Miluji-“ Zavřela oči, jak začala vykašlávat krev. Znovu je otevřela a střetla se s těma Kenziinýma lehce se zubíc, když pronášela Kenziinu oblíbenou filmovou hlášku: „Smrt nemůže zastavit pravou lásku. Vše, co zmůže, je na chvíli ji zdržet.“ Byla to schopna ze sebe dostat mezi zakašláním, než vydechla naposledy.

„Ne, ne, nemůžeš mě opustit!“ plakala Kenzi. „Potřebuji tě, Lauren, prosím.“

Lideric udělal pohyb, že vytáhne svůj nůž z doktorčiny hrudi, když ho Bo srazila na zem, servala mu amulet z hrudi a začala z něj vysávat život, načež přeběhla k Lauren.

„No tak, Lauren, ještě jeden polibek kvůli starým časům, co?“ pronesla a začala do ní vdechovat všechno své chi, zatímco pomalu vytahovala nůž. Vydávala se i ze svých rezerv a pokračovala, dokud se nezačala motat. Upadla by, kdyby ji Tamsin nezachytila. Úzkostně sledovala, jak se chvíli zdánlivě nic neděje. Všechny si hromadně vydechly, když se ta rána začala zacelovat. Laureniny oči se otevřely. Rozkašlala se, když nabrala do plic tolik vzduchu, kolik jen šlo. Pokusila se posadit se, ale vzhledem k množství krve, které ztratila, padla zpátky.

Kenzi ji držela, aby nemohla podniknout další pokus pohnout se. „Nepůjdeš nikam kromě nemocnice.“ Věnovala Lauren něžný polibek s úlevou, že je naživu. „Říkala jsem ti, že mě máš na krku.“ Pohlédla na Bo, která se opírala o Tamsin. „Zachránila jsi ji, Bo.“

„Udělala bych to samé pro kohokoliv z vás.“ Usmála se, když cítila, jak ji Tamsin pevněji objala. „Tohle byla týmová práce. Tamsin? Jsi v pořádku?“ Valkýra neřekla ani slovo od její výhružky nyní bezvědomému Fae.

Pomalu přikývla. „Myslím, že jo.“ Natáhla ruku, aby sevřela tu Laureninu, potřebujíc to spojení, aby se ujistila, že je její kamarádka živá. „Je mi to tak líto, Lauren. Tohle všechno je moje vina,“ přiznala a hlas se jí lámal, jak si vybavovala události z dřívějška. „Vypadal jako poslíček s pizzou a chtěl jít dovnitř, aby si odskočil a já ho pustila dál… Já jsem důvodem, že ti bylo ublíženo.“

„Tamsin, ne.“ Lauren promluvila s větší silou, než jakou měla. „Mohl ošálit kohokoliv a došlo by k tomu dříve nebo později. Nic z toho není tvá vina.“

„Takže mi odpouštíš?“

„Tady není nic k odpouštění. Navíc, i kdyby bylo, jak bych nemohla? Jsi má nejlepší kamarádka, vzpomínáš?“

Tamsin se rozesmála, jak si vybavila ten den, když byla ve své nejmenší podobě. Přesunula se od svírání Bo, k lehkému objetí druhé blondýny. „Vždycky, doktorko.“

Ticho bylo brzy přerušeno zvukem lidí řvoucích rozkazy, když vtrhli do domu, nejvíc se nesl ten Haleův. Dyson byl nalezen nezraněn v laboratoři, jak se právě začal probírat z toho silného séra. Paralyzovalo jeho schopnost měnit se, takže mělo dlouhodobější efekt. Hale začal být znepokojen, když mu Dyson neodpovídal na jeho telefonáty a ještě víc, když, jak jim vysvětlil, násilné otevření dveří laboratoře spustilo poplach.

Sehnul se a promluvil k Lauren: „Rád tě vidím naživu. Můžeš chodit?“ Po tom, co zavrtěla hlavou, ji zvedl do náruče. „Budete muset zůstat v tvém starém bytě, než seženu lidi, aby to tady dali do pořádku.“ Položil ji opatrně na nosítka a Kenzi si vlezla do sanitky s ní. Hale zavolal svého osobního šoféra, aby na základnu odvezl také Bo s Tamsin, po tom, co si Bo vzala trochu chi od jednoho ze strážných.

Strážci odtáhly Lidericovo bezvládné tělo dolů, aby již probraný stanul před Haleem.

„Takže ty jsi ten Fae, který je zodpovědný za všechno to zabíjení a pokus o zabití zdejších obyvatel?“ zeptal se ho a čekal, co k tomu ten Fae řekne. Bude to hrát na šílenství?

„Kdyby nebylo té sukuby, doktorka by už byla mrtvá. Přepočítal jsem se, ale vždycky je tu další pokus,“ ušklíbl se a moc dobře věděl, že tohle může být jeho konec. „Zazpíváš mi ukolébavku, Ashi?“

„Ne, viděl bych to spíš na infarkt, co říkáš, Halee?“ Dyson pohlédl na svého starého parťáka a zazubil se, když viděl, že myslí na to samé. Jakmile uviděl Halea přikývnout, Dyson se částečně proměnil a zaťal ruku do Lidericovi hrudi. „Cítíš to?“ zeptal se toho Fae, když se mu pusa začala otvírat v němé hrůze, „to z tebe vymačkávám život,“ zavrčel, když mu vytrhl srdce z hrudi, než po něm začal dupat. „Budu každopádně potřebovat nové boty.“ Pokrčil rameny a pak opustil Halea, aby šel utěšit a ubezpečit ty ženy, které považoval za svou rodinu.

Pozn. překladatele: Přijde mi, že autorka si Lidericovi schopnosti v seriálu vyložila jinak než třeba já. Nemyslím si, že Lideric uměl v seriálu měnit podoby, jak se mu chtělo. Za amazonku byl jen převlečen. Díky tomu ho koneckonců odhalily. Ale budiž.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu