Vypustit duši

Napsala: nerdrific79, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Originál zde.

Jedná se o pokračování povídky Nedokonalé vzpomínky.

1

Lauren relaxovala ve svém sedadle, vděčná, že Hale poslal soukromý tryskáč pro jejich cestu domů. Nebyla si jistá, jak by tahle verze Tamsin zvládla normální let naplněný jinými lidmi. Byla si vědoma, že nezíská své síly, dokud nedosáhne puberty, ale nebyla ochotná riskovat, že dojde k jejímu urychlenému vývinu v letadle s lidmi, kteří nic netuší. V současnosti ale byla ta Fae na podlaze a přestavovala své akční figurky k další bitvě.

Světlovláska pohlédla doprava, kde pohodlně odpočívala Kenzi a vyhlížela z okna. Vzala její ruku do své a obdivovala, jak ten prsten vypadá na gótčině ruce.

„Chtěla by sis to rozmyslet?“ škádlila ji s úsměvem Kenzi, když otočila hlavu, aby pohlédla do blondýniných očí.

Drobně obrátila oči v sloup. „Nikdy. Jen jsem obdivovala, jak na tobě vypadá.“ Pozvedla její ruku a lehce ji políbila, zatímco udržovala oční kontakt. „Dokonale sedí.“

Lehce se rdící. „Ale ale, doktorko, budeš takhle pokračovat a možná si s tebou užiji po svém ještě před přistáním.“

„Vážně? Hmm…v tom případě…“

„To si vy dvě zase hodláte zdřímnout?“ zeptala se Tamsin neschvalujíc jejich chování. Tohle normálně znamenalo, že si dopřály opravdu dlouhé zdřímnutí s přísným zákazem je otravovat nebo že strávily vážně dlouhou dobu ve sprše. Vážně lidem nerozuměla.

„Ehm…ne, Tamsin, jen hovoříme.“ Lauren se kousala do rtu, když slyšela Kenzi zamumlat něco v ruštině.

„To tedy ne.“ Blonďatá holčička se zvedla a položila si ruce v bok. „Znám ten pohled a jak se vám změní hlas a nikdy ani nezníte unaveně.“ Zakončila to obviňujícím pohledem.

„To není pravda!“ prohlásila s odfrknutím Kenzi, zahanbená, že je Tamsin dokázala tak dobře přečíst. Kčertu, jestli v nich dokázala takhle dobře číst, mohla si jen představit, co by mohla vidět Bo. „Doprdele!“ Musela jí to říct brzy a v soukromí. Kenzi si byla vědoma, že Bo stále miluje Lauren, ale ustoupila jim z cesty. Nejprve si myslela, že to bylo proto, že její nejlepší kamarádka věděla, co ona cítí po tom, co se jim vrátily vzpomínky. To trvalo jen do té doby, než jí při pozdně nočním rozhovoru Lauren odhalila, co všechno tehdy řekla Bo, když se ukázala v jejím bytě. V tu chvíli si uvědomila, že jediným důvodem, proč jí její kamarádka dala svolení, bylo, že doktorka se nechtěla vrátit k sukubě. Nejprve ji to ranilo, ale byla ukonejšena Laureninými slovy, že ta považuje to, co má s Kenzi za víc, než co kdy s kým měla. Pro dobro svého přátelství s Bo a jelikož ji nechtěla ztratit, rozhodla se to prozatím nechat stranou. Ještě víc, jelikož Bo něco našla s Tamsin.

„Jak je možné, že ona používá neslušná slova, ale já mám problémy kvůli tomu zrcadlu?“

„Tamsin,“ varovala ji Lauren s významným pohledem, „tohle jsme už probíraly a to, cos tam napsala, bylo daleko za hranicí jednoduchého sprostého slova.“ Sledovala, jak Tamsin chvíli špulí ret, než se vrátila ke svému hraní si. Lauren obrátila svou pozornost zpátky ke své snoubence. „O co jde, broučku?“

„O Bo.“

„O Bo?“

„Jo, o Bo,“ pronesla Kenzi, pozvedla levou ruku a zavrtěla prsty.

„Aha, Bo. Doprdele.“

„To není fér,“ zamumlala Tamsin.

„Hele,“ řekla Lauren a znovu sevřela Kenziinu ruku, „zavoláme jí, aby se stavila.“

„Já nevím, jak bude reagovat, Lauren, a z toho mám obavy. Podle toho, co jsi mi řekla…“ Byla frustrovaná, že musí být znepokojena ohledně Boiny reakce a trochu naštvaná, že byly v situaci, kde musela oznamovat tuhle báječnou novinku s opatrností.

„Já vím a je to v pořádku. Poradíme si s tím tak jako vždycky. Možná bude potřebovat prostor, ale to se okamžitě změní, až se, ty víš komu, vrátí vzpomínky. Proč jí nepošleš zprávu, až přistaneme? Dorazíme celkem brzy a já se ještě pár dní nemusím vrátit do práce.“

Aniž by si toho všimly, jejich obavy ohledně téhle Bo neunikly Tamsinině pozornosti. Byla s nimi jen lehce přes týden a kromě toho pravidla ohledně mluvy a no, prostě pravidel obecně, se cítila vážně šťastně a v bezpečí. Těšila se, až uvidí svůj pokoj a Lauren jí slíbila, že s ní taky provede pár parádních vědeckých pokusů. Dokud bude moc vyhodit něco do vzduchu, znělo to jako zábava.

Hovoří váš pilot. Vraťte se, prosím, na svá sedadla a připoutejte se. Brzy budeme přistávat.

Tamsin rychle odložila své hračky a přesunula se, aby se posadila vedle Lauren a připoutala se tentokrát bez cizí pomoci. Setkaly se s pár vzdušnými turbulencemi a ona zjistila, že k ní Lauren natáhla ruku. I přestože byla trochu vyděšena, nehodlala to připustit. „Nebojím se.“

„Já vím,“ řekla doktorka a usmívala se na ni. „Ale já jo, takže nebude ti vadit, pokud tě budu držet za ruku?“

„To by asi šlo,“ odpověděla a sevřela její ruku trochu silněji.

„Jsi připravená, Kenz?“ zeptala se Lauren jemně, jak se jí do rysů vkradlo znepokojení.

Byla si vědoma, že ta otázka byla závažná, ale po tom všem, čím si prošly, tohle bude brnkačka, ne? „Tak připravená, jak jen to jde.“

* * *

„Co tím myslíš, že nedovolíš, aby k tomu došlo?“ zeptal se Hale a zúžil oči Boiným směrem.

„Chce tím říct, že nedovolí, aby k tomu došlo bez řádné oslavy,“ pronesl Trick a snažil se uklidnit Ashe. „Bo, co kdybychom probrali ten případ, ke kterému jsi měla otázky, v mé studovně?“

Hale přikývl, ale nebyl zcela přesvědčen, jelikož si byl vědom, že se Bo občas chová nevyrovnaně.

„O co ti jde?!“ dožadoval se Trick, jakmile byli bezpečně z doslechu.

Plácla sebou na gauč a podala mu tu složku. „Jde mi o tohle. Navíc, Hale je přecitlivělý jen proto, že ho Tamsin donutila, aby chránil Lauren a Kenzi za každou cenu.“

„Cože?“ Zavrtěl hlavou. „No, to by rozhodně mnohé vysvětlovalo.“ Na chvíli se odmlčel, načež se na ni vážně zahleděl. „Bo, není způsob, jak odčinit to, co Tamsin provedla, takže tě naléhavě žádám, abys postupovala opatrně.“ Otevřel tu složku a jeho očí rozpoznaly Laureninu fotku, ale ne to jméno. „Karen Beattieová?“

„Přesně!“ vykřikla Bo. Vyskočila na nohy a začala rázovat po místnosti. „Chci tím říct, že jsem ji nikdy doopravdy neznala. Kčertu, ani jak se jmenuje! Co když mě ani nikdy nemilovala a celé to byla jedna velká lež?“

Trick ji chvíli studoval, plně si vědom, že v její reakci šlo o víc. Zatímco nebyl fanouškem vztahů mezi lidmi a Fae, neměl pochyb o tom, co doktorka cítila k jeho vnučce. „Jde vážně o tohle nebo o skutečnost, že je tvá nejlepší kamarádka zasnoubená s ženou, kterou stále miluješ?“ Jeho oči zjihly, když se střetly s těmi jejími.

„Chceš říct můj člověk?“ zeptat ušklíbla se na ně.

„Bo!“ překvapeně zalapal po dechu nad jejím přístupem, ale tak nějak bázlivě, jelikož znal majetnickou povahu sukub.

„Máš pravdu, já vím,“ zasténala Bo a vrátila se na gauč. „Viděla jsem tu jejich fotku nahoře a chtěla jsem to být já, kdo říká ano. Chci, aby Lauren…Karen…ať už se kčertu jmenuje jakkoliv, aby se na mě dívala takhle…tak otevřeně a plná lásky…ne se zlomeným srdcem a zklamáním. Chybí mi, že Kenzi už není v první řadě moje. Přišla jsem o obě najednou a teď jsem úplně sama. Chci říct, že Kenzi mi to alespoň mohla říct místo toho, abych na to přišla takhle.“

Trick se přesunul, aby se posadil vedle Bo, natáhl se a položil svou ruku na její. „Vím, že je to pro tebe těžké, ale musíš si uvědomit, že to mělo důvod, že jste s Lauren nefungovaly, Bo. Vím, že to kvůli tomu nebolí o nic míň, ale, ať už tomu věříš nebo ne, je to takhle nejlepší. Možná bys tu neměla být, až dorazí.“

„Cením si tvého znepokojení, Tricku, ale budu v pořádku. Ale stejně, celá ta záležitost s Karen…, co s tím mám dělat?“

„Všichni máme svá tajemství a důvody pro ně. Možná, že po nějaké době si s ní o tom můžeš promluvit, ale pokud nebude chtít, musíš to respektovat.“ Byl překvapen, že byla hledaná ve světě lidí, ale věděl, že toho udělala hodně pro Fae, takže u nich bude dál v bezpečí.

* * *

„Po těch dvou týdnech na pláži jsem zapomněla, že vůbec existuje chlad,“ zasténala Kenzi, když se usadily do naštěstí vyhřáté limuzíny.

„Ověřovala jsem si to u Halea a říkal, že se ujistí, že náš dům bude připraven.“ Vřele se usmála, natěšená na to, že uvidí jejich dům teď, když bude naplněn jejich věcmi a ještě víc na to překvapení, které čekalo Kenzi.

„Vážně se mi líbí, jak to zní,“ zamumlala Kenzi a přitulila se k Lauren. Byla lehce vyčerpaná z jejich cesty a chtěla si oddáchnout, ale vědouc, že ta záležitost s Bo musí být vyřešena, poslala jí rychle textovku.

„Už jsme tam?“ zasténala Tamsin, nespokojená, že zase musí sedět v klidu.

„Zkusíme se zeptat, ne? Tady stiskni tohle tlačítko.“

„Ano, madam?“

„Jak dlouho to bude trvat?“ zeptala se mladá Fae otravným způsobem.

„Tamsin! Omlouvám se, chtěla se zeptat, za jak dlouho dorazíme domů?“ zeptala se a věnovala děvčeti významný pohled.

„Měli bychom dorazit do Dalu asi za dvacet minut a nemám oprávnění bavit se o tom, jaký to má důvod.“

Po tom, co mu Lauren poděkovala a krátce s Tamsin probrala záležitost dobrých způsobů, otočila se a věnovala Kenzi omluvný pohled.

„To je v pořádku. Nevadí mi napít se. Možná bych si mohla dát nějaký prvotřídní matroš.“

„Možná bychom mohly vzít lahev domů a později to oslavit?“ zašeptala jí do ucha.

Kenzi neodpověděla, ale pohled v jejích očích jí sděloval, že by proti tomu rozhodně nic neměla.

„Už to děláte zase,“ odfrkla si Tamsin, zatímco hleděla, jak se naklánějí blíž k sobě.

„Prosím, řekni mi, že má naše ložnice masivní zámek,“ zasténala Kenzi a položila si hlavu na světlovlásčino rameno.

* * *

Výkřiky ‚překvapení‘ a ‚blahopřejeme‘ přivítaly ten pár, když vstoupil do Dalu. Šokovaně se na sebe obrátily, jelikož tohle byla ta poslední věc, kterou by čekaly po svém příjezdu domů.

„Doktorko Lewisová, je tak báječné mít tě zpátky a tebe také, samozřejmě,“ prohlásil Hale, když k nim přišel a doprovodil je dál do Dalu.

„Ehm, Halee, co má tohle znamenat?“ zeptala se Lauren, jak se rozhlížela kolem a pak její oči zachytily tu fotografii nad krbem.

„Překvapivá oslava zásnub. Doufám, že se ti ta fotka líbí, doktorko. Myslel jsem si, že by se hezky hodila k vám domů. Pozval jsem jen pár lidí.“ Mávnul rukou kolem a ona rozpoznala pár lidí z laboratoře, stejně jako Dysona. „Kenzi, pozval bych i tvou rodinu, ale jelikož je tohle podnik jen pro Fae a lidi, kteří o nich vědí…“ Hlas se mu vytratil, když viděl, jak gótka lehce zbledla.

„Ne, ne, to je dobré. Já, ehm, radši jim to řeknu sama. A když jsme u toho, jdu si dát něco k pití.“ Naklonila se, aby políbila Lauren, načež zamířila podívat na nachystané jídlo a vzít si skleničku šampaňského. „Pojď, T, uvidíme, jestli ti Trickster dokáže připravit zázvorové pivo nebo tak něco. Zdar, Déčko!“

„Kenzi,“ pozdravil ji Dyson s pokývnutím hlavy. „A tohle musí být Tamsin,“ pravil a poklekl na její úroveň.

„Jo, když myslíš,“ odvětila mladá Fae s pokrčením ramen a vylezla si na barovou stoličku.

Lehce se chechtajíc. „Nevím, proč jsem čekal, že bude jakkoliv jiná. Slyšel jsem, že jsou na místě gratulace, kamarádko,“ usmál se a obtočil jí paži kolem ramen.

„Já vím. Hele!“ pronesla nadšeně a natáhla k němu ruku, aby se podíval.

Kvůli ní si ho přehnaně podrobně prohlížel. „Velice hezký. Starému vlku dělá dobře, když vidí svou drahou kamarádku tak šťastnou.“

„Díky, Dysone, jsem šťastná. Bylo to dokonalé.“

Bo tu scénu sledovala ze vstupu do Trickova doupěte. Její dědeček zamířil nahoru před pár minutami a teď vkládal brčko a lžičku do velké sklenice pro malou Tamsin. Usmála se, jak na ni hleděla a pobavilo ji, když viděla, že přístup té Fae se nezměnil, ani když byla dítětem. Její hezká chvíle začala brzy kolísat, jak vstřebávala tu scénu před sebou. Lauren hovořila s pár Fae, které poznávala z laboratoře, s Kenzi teď po svém boku, která nadšeně ukazovala svůj prsten a probíraly svoji přepychovou dovolenou. Čím víc to sledovala, tím víc se tím cítila ovlivněna. Chtěla z nich mít radost, ale cítila, že kdyby nebylo jí, nebyla by žádná Kenzi a Lauren. Rozhodla se jednat po tom, co gótka vzala poskakující Tamsin na záchod.

„Slyšela jsem, že je na místě pogratulovat, doktorko,“ pronesla Bo chladně, když došla ke své někdejší přítelkyni. Fae kolem Lauren se cítili nepříjemně, protože znaly její a Boinu minulost a vyrazili k baru pro další pití.

Lauren zřetelně polkla a děkovně přikývla. „Cením si toho, Bo. Omlouvám se, že jsme ti nezavolaly, abychom ti to řekly dřív, ale byly jsme prostě celé pryč, že jsme na dovolené a pak Tamsin…“

„Ne, to je v pořádku. Chci říct, že by to trvalo celých pět minut říct mi to, ne? Kčertu, to já jsem důvodem, že jste se seznámily, ale co. Možná bych mohla být družička? Takže ne, Lauren…počkat…nebo je to Karen?“ zavrčela a přistoupila blíž a zády ji zatlačila k dřevěnému sloupu, takže neměla šanci uniknout.


2

Lauren tam stála ztuhlá šokem, jelikož nikomu neřekla o té době ve svém životě. Taft byl jediný, kdo se k tomu přiblížil a tehdy jí svitlo, že Bo musela najít tu složku.

Vidouc to pochopení ve světlovlásčině tváři, řekla: „Jo, přesně tak. Budeš se obtěžovat s vysvětlením?“

„Se vší úctou, Bo, nic ti nedlužím,“ odsekla Lauren a otočila se, aby se připojila k ostatním u baru.

„Ne tak rychle, doktorko,“ pravila Fae, natáhla se, popadla ji za paži a neúmyslně tak způsobila, že blondýna narazila zády o ten dřevěný nosník.

„Bo, pusť ji,“ varoval ji Dyson a vykročil k nim. Sledoval z dálky jejich výměnu od chvíle, co vyrazila směrem k Lauren.

„Ani krok, vlku,“ zahrozila a oči jí modře zableskly. Otočila se zpátky a spatřila poplašení v jejích očích. „Co se děje? Myslela jsem, že se ti líbí celé to modré oči s tmavými vlasy,“ zavrněla, pozvedla ruku, aby do ní vyslala jemný puls.

„No, o co tu kurva jde?!“ zaječela Kenzi a prudce vyrazila k nim. „Tamsin, zůstaň u baru.“

„Ále…děje se něco, kámoško? Nechceš se podělit?“ Přesunula ruku ze světlovlásčiny tváře a sevřela lehce její krk. „Přibliž se víc a donutíš mě udělat něco, čeho budeme obě litovat.“

„Bo, prosím,“ zafňukala Lauren, jelikož teď měla strach z Boiných záměrů. Věděla, že její dřívější milenka se mohla cítit trochu raněná, ale tohle od ní jistě nečekala.

„Ach, tak teď je na řadě žadonění?“ nepobaveně se uchechtla. „Hmm…tvoje předehry byly vždycky prvotřídní. Vím, že jsme měly své problémy, ale tohle už zašlo dost daleko. Neuvědomuješ si, jak máš štěstí, že tě chce sukuba? Vzpomínáš na všechny ty časy, kdy jsem tě přiměla zapomenout své jméno, zatímco jsi křičela to moje?“ říkala chraptivě, zatímco jí oždibovala krk. „Vím, že jsem udělala chyby, ale tentokrát to bude lepší.“

„Nech toho, Bo,“ prosila Lauren a Bo se odtáhla, aby se na ni podívala. „Už jsme to zkusily a moje srdce teď patří Kenzi. Nikdy jsme ti nechtěly ublížit, ale ani nehodláme přestat být spolu.“

„Tohle jsi neměla říkat, drahoušku,“ odvětila a začala vysávat její chi.

Kenzi v hrůze sledovala, jak z očí její snoubenky kanou slzy a věděla, že Bo má schopnost způsobit, aby to bylo bolestivé. „Bo, nech toho!“ zaječela a rozeběhla se k nim, aby ji odtáhla.

Její křik přitáhl pozornost Halea, který byl zabrán to rozhovoru s Trickem, takže si do té doby ničeho nevšiml. Když vstřebal tu scénu před sebou, v jeho žilách vzkypěl hněv a on vypustil siréní zapištění, které způsobilo, že Bo ustoupila. Padla na kolena a držela se za uši v pokusu zastavit tu bolest, zatím Ash kráčel k ní a nedržel se s použitím svých schopností zpátky.

„Broučku!“ šeptala Kenzi naléhavě a hladila světlovlásčinu tvář, jak se nakláněla nad tou nehybnou postavou na podlaze. „No tak, začínáš mě děsit.“

Dyson jí zkontroloval puls, zatímco Hale přikázal svým strážím, aby zajistily Bo, která sebou stále škubala bolestí. „Je jen v bezvědomí, ale bude v pořádku,“ ujistil ji, zatímco s účastí hleděl na Lauren, také si vědom bolesti, kterou Bo způsobila svým lačným krmením.

„Bude v pořádku, že jo?“ Kenzi vzhlédla a spatřila vyděšenou Tamsin.

„Co se stalo?“ zeptala se Bo, rozhlížela se kolem a oči se vrátily ke svému přirozenému hnědému odstínu. „Ach bože, Lauren? Je v pořádku?“

Kenzi si sundala bundu a jemně ji vložila pod Laureninu hlavu, pak se zvedla a postavila se před Fae, kterou milovala jako svou sestru. „Ty jsi se stala, Bo.“ Hlas měla hluboký a nasupeně hleděla na zajištěnou sukubu, než jí tvrdě udeřila na tvář. „Nedokážeš vystát skutečnost, že Lauren našla štěstí u někoho jiného než u tebe. Musí tě vážně srát, že jí můžu dát něco, cos ty nikdy nedokázala, stejně jako, že při tom odvádím lepší práci. Takže nejen že si vezmu ženu, která mne miluje, ale během pár let také hodláme založit rodinu.“ Když viděla ten ublížený pohled nejen z té facky, ale také z jejích slov, znechuceně zavrtěla hlavou. „Vím, že je Lauren výjimečná, ale jedno už není, a to tvoje, Bo.“

„Kenzi, je mi to líto! Prosím, nikdy jsem neměla v úmyslu, aby k tomuhle došlo. Nechci tě ztratit.“

„Na to je možná pozdě. Nevím, jestli ti tohle dokáži odpustit,“ zašeptala, načež se otočila, aby zkontrolovala Lauren.

„Stráže, odveďte ji do té bílé místnosti na ústředí světlých Fae, tak nebude schopna použít své přesvědčovací schopnosti, aby unikla,“ nařídil Hale a sledoval, jak Bo věnovala lítostivý pohled směrem k páru, zatímco byla vyváděna ven.

* * *

Lauren se probrala o pár hodin později a našla Kenzi stočenou na boku na jejich posteli a Tamsin na druhé straně, svírající ve spánku meč a štít. Usmála se pro sebe a odhrnula pár vlasů, které spadly valkýře do tváře, něžně jí je zasunula za ucho a vstřebávala její pokojné vzezření.

Nemohla si vzpomenout, jak se dostala do postele. Poslední věc, na kterou si pamatovala, byla rozzuřená Bo a bolest z toho, jak z ní bylo vysáváno chi. Jediné, kdy to zažila, bylo po Boině rozbřesku, ale tentokrát to bolelo. Plíce ji stále bolely, ale značně se to zmírnilo. Pokusila se vstát, ale zasténala a plácla sebou zpátky.

„Ahojky,“ zašeptala Kenzi a vlepila něžnou pusu na její spánek. „Jak se cítíš?“

„Jsem v pořádku.“ Když si všimla tmavovlásčina pohledu s nakrčeným obočím, rozhodla se odpovědět pravdivěji. „Mohlo by to být lepší. Pořád to bolí, ale ne tolik, jako dřív.“ Zavřela oči v pokusu odvrátit ty emoce, ale Kenzi si jich stejně všimla. „Bála jsem se. Věděla jsem, že to nevezme nejlépe, ale tohle jsem také nečekala. Co se stalo pak?“

Kenziiny oči na chvíli ztvrdly, když odpovídala. „Hale zastavil Bo siréním pískáním a nechal ji odvést na základnu. Dyson tě dopravil sem. Pořádně jsem jí flákla a dala jí vědět, že na to neměla žádné právo. Probrala se ze svého zatemnění a omluvila se, ale já jí dala najevo, že na to může být příliš pozdě.“ Zaťala čelist a vzhlédla ke stropu, zatímco pár slz skanulo po její tváři, než se obrátila zpátky k Lauren. „Nesnáším, že jsem byla tak bezmocná a nedokázala tě ochránit, protože ti kvůli svým pitomým problémům mohla ublížit nebo i hůř. Upřímně nevím, jestli se na ni někdy budu schopná znovu podívat.“

Lauren chápavě přikývla, jelikož by cítila to samé, kdyby se to stalo obráceně. Pamatovala si, jak jí Bo říká jejím starým jménem a obočí se jí svraštilo, jelikož se obávala, jak bude Kenzi reagovat. „Musím ti něco říct a pochopím, kdybys po tom změnila svůj názor.“

„Ta složka, co měla Bo?“ zeptala se. Trick jí ji předal, když odcházely a ona viděla ten plakát, ‚Hledá se‘. „Netrápí mě to, co jsem viděla, ale připouštím, že jméno Lauren Lewisová je mnohem víc sexy.“

„Je toho k vyprávění víc než tohle a ty to musíš vědět.“

„Lauren,“ pravila a hleděla ji hluboko do očí, „řekni mi to, pokud je to třeba, ale věz, že nikam nehodlám odejít,“ slíbila jí a věnovala jí lehkou pusu, která se začala prohlubovat, dokud Tamsin ve spánku nenatáhla nohu a nekopla Lauren.

Lehce se smějíc se zeptala: „To se jí nelíbil její nový pokoj?“

„Zbožňuje ho. Jen tě odmítla opustit a chtěla tu být pro případ, že bys potřebovala ochránit; proto ten meč a štít. Máš hlad nebo něco?“

„Upřímně, hodila by se sprcha. Po našem dlouhém letu a tom všem, co se stalo, by se mi jedna vážně líbila.“

Krátce ji políbila a řekla: „Půjdu nám napustit vanu a necháme naši strážnou valkýru tady.“

* * *

„Takže nevíš, kde je tvůj bratr teď?“ zeptala se Kenzi něžně, zatímco Lauren zády spočívala na jejím rameni v jejich vaně.

Lauren si silněji obtočila tmavovlásčinu paži kolem sebe a zavrtěla hlavou. „Ne, byla jsem tak zničená po tom, co nazval ztracené životy vedlejšími ztrátami, že jsem bez ohlížení utekla. Jakmile jsem byla v područí Ashe, neměla jsem se svou rodinou povoleny další kontakty. Pochybuji, že se naši rodiče vůbec obtěžovali naším hledáním.“

„Je tohle ta část, kde bych měla utéct? Hodit po tobě svým prstenem a vyřítit se ven? Jestli jsi čekala tohle, tak si budeš muset počkat,“ zamumlala jí do ucha a přitáhla si ji blíž. „Tvou jedinou chybou bylo, že jsi věřila špatné osobě a já vím, že jsi zachránila mnohem víc životů. Dokáži to porovnat, jelikož jsem taky měla rodiče na hovno. Takže mě, má drahá, máš stále na krku,“ škádlila ji lehce.

„Víš, že tě miluji tím způsobem, kdy je to napořád, že jo?“ zeptala se Lauren a otočila lehce hlavu, aby k ní vzhlédla.

„Jak bych to nevěděla?“ pronesla a zvedla před nimi svou levou ruku s prstenem. „Doufám, že mi za rok plánuješ dát přívěšek, který by se k němu hodil. Nemůžu se dočkat, až později omrknu hernu, ale tohle,“ vlepila něžnou pusu na světlovlásčino rameno, „je opravdu, ale opravdu příjemné. Přijde mi, že jsem s tebou nestrávila víc než deset minut o samotě od chvíle, co se bloncka vrátila.“

Lauren se otočila v jejím objetí a usmála se na ni, „Souhlasím, že tohle je víc než příjemné…počkat, ty sis ještě neprošla zbytek domu?“

„Ne, kotě, nechtěla jsem se od tebe vzdalovat. Navíc, Tamsin také potřebovala být ujištěna, že budeš v pořádku. Kromě toho, už jsem viděla plány.“ Když viděla Laurenin úsměv, musela se zeptat. „Chceš mi něco říct?“

„Hmm…, mohla bych ti to říct,“ vydala ze sebe, „ale mnohem raději bych ti to ukázala.“

Než ji Lauren mohla vůbec políbit, rozletěly se dveře od koupelny a odhalily Tamsin, jejíž oči se vykulily nad velikostí té vany. „Je velká jako bazén!“ vykřikla, odstrojila se, zaječela „kufr“ a skočila k nim.

„Tamsin!“ zaječela Kenzi, když masivní vlna zasáhla podlahu, ale bylo těžké zlobit se, když slyšela to potěšené hihňání.

„Žádný smysl pro stydlivost, co? Ale zase, tohle není poprvé pro tebe a Kenz…, au…“ Lauren se smála, když byla hravě plácnuta po paži.

„Pokud nechceš zase spát na gauči, navrhovala bych ti, abys to už nikdy znovu nezmiňovala.“

„Fajn, fajn. Tamsin, vana je tvoje, ale žádné další skákání do vody.“

„Můžu si tedy dojít pro nějaké své hračky?“

„Ano, ale…“ Tamsin už vyskočila a byla ze dveří, „nejprve se osuš.“

Kenzi pomohla Lauren z vany a poznamenala. „No, jen pár měsíců tohohle a pak bude v pubertě a dožadovat se svého soukromí. Říkám, abychom teď pořídily fotky a později je proti ní použily.“

„Souhlasím.“ Lauren téměř ztratila rovnováhu kvůli té kluzké podlaze, ale také si byla vědoma, že částečně je to kvůli únavě z těch předchozích událostí.

„Tak fajn, vezmeme tě zpátky do postele. Za chvíli objednám nějakou pizzu, takže si budeme moct dát leháro v posteli a ty vyber film. Ještě lépe, pokud to bude něco, co uspí naši malou valkýru.“

Pokračování rozhovoru přerušil dveřní zvonek. Kenzi na sebe rychle natáhla župan a vydala se zjistit, kdo to je.

„Dysone?“

„Jen jsem se zastavil, abych se ujistil, že je všechno v pořádku a přinesl vám tohle,“ řekl a pozvedl tu fotku z oslavy.

„Jo, jasně. Pojď dál. Lauren znovu odpočívá a Tamsin-“ Právě v tu chvíli se ta mladá blondýna prohnala pokojem s náručí plnou hraček, „…dělá další nepořádek v koupelně. Co kdyby ses posadil a nalil si něco k pití a já na sebe velice rychle hodím nějaké oblečení.

Dyson seděl na gauči se sklenicí vody pár minut, než se k němu znovu připojila Kenzi ve spodku od pyžama a Laurenině mikině z doby, kdy působila jako policistka.

„Tak co tě sem přivádí kromě toho zjevného?

„Jak jsem říkal, chtěl jsem vás jen zkontrolovat vzhledem k dnešním událostem v Dalu.“

„Myslíš, když Bo hráblo a málem zabila Lauren?“ zeptala se jedovatě. „Máš ponětí, jak těžké pro mne bylo sledovat tu bolest, kterou zažívala s vědomím, že ji všechnu způsobuje Bo? Jako by kvůli tomu, že je Fae, si Lauren prostě měla vybrat ji.“ Na chvilku se odmlčela, když jí došla ta ironie. „Koukni, komu to povídám! Nebyla tohle tvoje logika, proč by měla být Bo v první řadě s tebou?“

Zasmál se s ní. „Ani mně to neušlo. Nebylo snadné je sledovat, když byly spolu, ale uvědomil jsem si, že má láska k ní, byla vězením dle mého návrhu. Vždycky ji budu milovat, ale uvědomuji si, že náš čas minul.“

„Jo, ale nikdy ses nepokusil ublížit Lauren nebo Bo po tom, co se daly dohromady. Pokud nepočítáš ten tvůj debilní krok, že jsi jí při rozbřesku řekl o tom, že máš svou lásku zpátky.“

„Nebo době, kdy jsem jí dovolil myslet si, že stále nemám svou lásku zpátky, než se se mnou vyléčila.“

„Měla bych ti nakopat zadek, jelikož to ublížilo i Lauren nebo jak jsi se snažil ji přimět, aby po Garudovi utekla.“ Když viděla jeho překvapený výraz, pokračovala. „Jo, probraly jsme spoustu věcí a to si pomysli, že tě v Taftu stejně zachránila. Ačkoliv jsem ráda, že ano,“ zakončila to a hravě na něj zazírala.

V předstírané porážce zvedl ruce. „Měl jsem strach, že mi dáš facku, až ze mě vyrazíš mého vlka. Au, Kenz.“ Na chvíli se zaksichtil, protože věděl, že to muselo bolet. Na chvíli zvážněl. „Pamatuješ si, jak jsi jedla tu polévku z pařátů a říkala mi, že ti nikdo nevěnuje pozornost, takže toho hodně vidíš?“

„Ten milounký odstín krvavého oka? Jo vzpomínám si.“

„Já toho taky vidím hodně. Z toho, jak se chováte spolu, je zjevné, že tohle je ten druh lásky, který všichni chceme. Vidím to, jak se na tebe dívá a za celou dobu co ji znám, včetně toho, když byla s Bo, jsem ji ani tebe nikdy neviděl tak šťastné, jako jste teď.“

„Ááá,“ rozplývala se a lehce ho bouchla do ramene, „kdo by si pomyslel, že vlci umí být takhle sentimentální.“

„Vím, že jsi teď naštvaná na Bo, ale,“ pozvedl ruku, aby ho nechala domluvit, „prosím, ještě ji neodepisuj. Možná za ní za pár dní zajdi?“ Hale ji nějakou dobu nepustí a i Trick souhlasí, že je to to nejlepší.

„Nemůžu ti nic slíbit, ale budu o tom přemýšlet.“

„O víc nežádám, Kenzi. No,“ pravil a zvedl se k odchodu, „pozdravuj ode mne Lauren.“


3

„Co chtěl Dyson?“ tázala se Lauren, když vyšla z jejich ložnice s unavenou Tamsin v závěsu a připojily se ke Kenzi na gauči. „Tamsin zmiňovala, že s tebou mluví ‚vlčí chlap‘, když se hnala zpátky do vany.“

„Přinesl nám naši fotku, kterou udělal Hale a pobízel mně, abych si šla promluvit s Bo, abych ji ještě úplně neodepisovala.“

„Že mě to nenapadlo,“ odvětila Lauren a obrátila oči v sloup.

Kenziino obočí se rychle pozvedlo nad takovou odpovědí a věnovala blondýně tázavý pohled.

„Nic proti němu nemám, no, už ne,“ zamumlala si pod vousy, „ale někdy mi přijde jeho mentalita rytíře bez bázně a hany únavná. Chci říct, že bych to pochopila, kdyby uplynulo pár dní, místo pár hodin.“ Natáhla se, aby položila svou ruku na její. „Cokoliv chceš udělat, podpořím tě. Vím, jak moc pro tebe znamená. Na určité úrovni doufám, že se to všechno dá vysvětlit pomocí vědy. Pokud za ní opravdu půjdeš, jen si s sebou vezmi tu větvičku Zamory.“

Kenzi otočila ruku dlaní vzhůru a propletla jejich prsy, aby ukázala, jak moc si cení jejího gesta. Nechtěla se o tom dál bavit, protože věděla, že by to vedlo k dalším slzám.

„Ne! Ublížila Lauren a mohla by ublížit i tobě,“ zaječela malá blondýnka a vsunula se mezi ně.

Obě to polekalo, jelikož Tamsin neprojevovala moc emoce. Samozřejmě divočela, ale kromě toho byla buď v pohybu nebo spala. Lauren předpokládala, že tohle je vyvoláno její ochranitelskou povahou a přála si ji jen uklidnit.

„Hele, to je v pořádku,“ konejšila ji Lauren, natáhla se a hladila ji po zádech. „Já vím, že ti to zrovna teď nemusí dávat smysl, ale prostě nám věř, ano?“ Sledovala, jak se mladá valkýra otočila a pohlédla jí do očí; její pohled jasně odrážel její nejistotu, ale že ji v tom vezme za slovo. „Kromě toho, Kenz si s sebou vezme něco zvláštního, co ji ochrání.“

„Ochrání to taky tebe?“

„Pomáhá to jenom člověku, který to má, ale já stejně pár dalších dní budu tady.“ Sledovala, jak byla Tamsin, zdá se, uspokojená tou odpovědí. „Co kdybychom šly zítra ven a postavily pevnost ze sněhu?“

Tamsin se při té otázce vykulily oči do obřích rozměrů a nadšeně přikyvovala. „Můžeme se taky koulovat?“

Obě se zasmály té otázce a byly potěšeny, že se nálada mladé Fae zlepšila.

„Co se děje, zlato?“ zeptala se Kenzi, když spatřila, jak se jí čelo nakrabatilo v zamyšlení.

„Zítra je 17. prosince.“ Všimla si nedostatku Kenziina pochopení, tak vysvětlovala dál. „Musíme sehnat stromeček, ozdoby a dárky.“

Mladá světlovláska překvapeně zalapala po dechu. „Dárky?“

„Ano, dárky, i když Vánoce nejsou jen o darech.“

„Co by mohlo být lepšího než dárky?“

Kenzi si nebyla schopna vybavit dobu, kdy oslavovala Vánoce, nebo jakékoliv svátky, když už jsme u toho. „Upřímně jsem udělala všechno, abych se vyhnula přemýšlení o téhle roční době, kromě Nového roku, kdy se snadno vybíraly kapsy. Když žijete na ulici, nemáte zrovna místo, kam dát stromek.“

Lauren stiskla jejich spojené ruce pevněji a chápala to. „Pro Fae je to jen další pracovní den. Já se vždycky o přestávce na oběd vplížila dolů, abych popřála Nadie veselé Vánoce…“ Doktorka zavrtěla hlavou, když si vzpomněla, jak osaměle se cítila. „…ale vidím tohle jako nový začátek pro nás, což znamená nové tradice. Můžu udělat dobrou večeři-“

„Ty vaříš?“ Lauren s úsměvem přikývla a vzpomněla si, jak Kenzi zbožňovala její cupcaky, když se schovávala v jejich klubovně. „Tak už víc neříkej,“ zakončila to brunetka, naklonila se směrem ke své snoubence, aby jí dala pusu, když v tom se ozval ode dveří zvonek.

„Pizza!“ zvolala Tamsin, rozeběhla se ke dveřím a prudce je otevřela. Popadla krabici s jídlem a zanechala ohromeného poslíčka u dveří.

„Fajn, takže nás čeká pohovor o dobrých způsobech a bezpečnosti,“ zamumlala Lauren, omluvila se tomu poslíčkovi a nabídla mu štědré spropitné.

* * *

„Jak to vypadá? Je rovně?“ zeptala se Lauren, jak se snažila umístit stromek do stojánku. Byla neoblomná v tom, že budou mít opravdový strom a užila si jeho hledání. No, když nepočítala bránění Tamsin v tom, aby běhala bludištěm stromků a pokoušela se na nějaké vylézt.

„Broučku, ten stromek není rovně vůbec. Trochu doleva…ne, vlevo z mého pohledu…dobrá, tak je to dobře.“

Po tom, co strávily hodinu zdobením stromečku, bylo rozhodnuto, že Tamsin se dostane té cti, aby umístila hvězdu na špičku. Kenzi potěšeně sledovala, jak Lauren zvedla hihňající se holčičku a ta ji tam umístila. Vstřebávala tu chvíli, jak sledovala, jak ty blondýnky poodstoupily, aby obdivovaly svou týmovou práci.

Tmavovláska měla stále své pochyby ohledně toho, jaká bude jako matka. Její dětství bylo tím, co způsobilo její obavy, že je v ní nějaká část, kvůli které podělá to být rodičem. Ať už Lauren vycítila stav její mysli nebo ne, otočila se ke Kenzi a jakékoliv přetrvávající pochyby odvanuly s tím úsměvem, který k ní zamířil.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se Lauren s náznakem znepokojení po tom, co viděla Kenzi ztracenou v myšlenkách.

Brunetka došla k nim, obtočila paži kolem doktorčina pasu a položila si hlavu na její rameno. „Víc než v pořádku. Tenhle stromek vypadá zatraceně úžasně! Dobrá práce, Tam-tam, s tou hvězdou!“

Tamsin zareagovala obřím úsměvem, načež začala poskakovat připravená jít si hrát ve sněhu. „Můžeme teď jít ven?“

„Ano, můžeme jít ven po obědě, ale nejprve si potřebuji promluvit s Kenzi, než pojede.“

„Jdeš navštívit tu ženskou, že jo?“ Tamsin je před tím slyšela bavit se o tom v autě. Nevěděla o téhle Bo nic jiného, než že ublížila Lauren. Když viděla Kenzi přikývnout, malá blondýna si pospíšila k ní a na chvíli kolem ní obemkla paže, načež řekla: „Jen se vrať v pořádku.“ Skončilo to tak rychle, jako začalo a ona se rozeběhla ke kuchyni ohřát zbytky.

„Páni, tohle bylo…nečekané.“

„Souhlasím, ale je to milé, a tak typické pro Tamsin. Obejmout a utéct.“ Než Tamsin zemřela, nebyla známá pro projevování své náklonosti. Což není překvapivé vzhledem k jejímu druhu a všemu tomu, čím si za své životy prošla. Když se znovuzrodila, tohle bylo stále stejné. Chtěla jim být nablízku, ale nebyla typem vyhledávajícím fyzický kontakt.

Lauren na chvíli zvážněla a zeptala se: „Jsi připravená na odpoledne?“

„Upřímně, nevím, ale mám pár věcí, které musí být vyřčeny.“ Nechtěla se zabývat tou úlohou, kterou před sebou měla, takže se rozhodla změnit tón. „Kromě toho, mám tohle úžasné místo, kde se nachystat, které mi vytvořila moje skutečně žhavá a geniální snoubenka.“

Dříve toho dne

Kenzi minulého večera nosila šaty ze svého zavazadla, ale teď byla zmatena ohledně toho, proč má ve skříni jen pár kousků oblečení. „Zlato, neříkal Hale něco o to, že by byl zádrhel s mými věcmi? Nechápu, proč tu nic nemám.“ Zvědavá, proč se jí nedostalo žádné odpovědi, se otočila a zjistila, že se Lauren usmívá a hledí na ni. „Dobrá, chceš mi něco říct?“

Vzala Kenzi za ruku a zavedla ji k zavřeným dveřím naproti jejich ložnici. S tím vším, co se stalo minulého večera, neměly šanci projít si svůj dům. Otevřela dveře a Kenzi spadla brada, jak vstřebávala pohled na tu ohromnou místnost, která teď obsahovala všechno její oblečení; vystaveny byly i její boty. Vířila po místnosti a všímala si všech podrobností, unesena ze všeho, když v tom jí oči padly na místo na líčení. Při bližší inspekci si všimla, že všechna líčidla, která zničila Tamsin, byla nahrazena.

V tu chvíli jí došlo, kolik důmyslu Lauren věnovala téhle místnosti a že to bylo všechno pro ni. V klubovně neměla skříň, což bylo fajn, jelikož jako dítě byla v jedné zavírána. Tohle byla jen další připomínka toho, jak moc opravdově je milována. Holka, která odešla z domova tak rychle, jak jen to šlo, které bylo řečeno, že nikdy ničeho nedosáhne, teď stála v domově jak z časopisu a byla zasnoubena s nikým horším než s doktorkou. Konečně našla místo, kterému mohla říkat domov. Byla tak pohlcena v myšlenkách, že ani nezaregistrovala, že Lauren něco říká.

„…tak jsem si myslela, že jelikož budu mít svou laboratoř, ty bys taky mohla mít místo, které bude jenom tvoje. Chci říct, jo, samozřejmě máš svou hernu a plnou ledničku.“ Obě se zasmály těm jediným Kenziiným požadavkům, které měla před odjezdem na jejich dovolenou. „Chtěla jsem, abys měla místo, které by bylo celé jenom o tobě a jak můžeš vidět,“ máchla rukou k salónkové části, která se skládala z gauče a lehátka, „můžeš si tu i odpočinout.“

Kenziin pohled nepřestával klouzat po okolí, než se otočila zpátky k Lauren. „Ty jsi udělala tohle všechno pro mne?“ Bylo to spíš konstatování než otázka, ale tmavovláska se to stále pokoušela vstřebat.

„Beru to tedy tak, že si ti to líbí?“

„Kde je Tamsin?“

Světlovláska se na chvíli zarazila, zaskočena tím obratem v hovoru. „Ehm…dole, dívá se na televizi a jí tvoje přeslazené cereálie. Proč?“

„To je dobře,“ odvětila, zamkla dveře a hravě postrčila blondýnku ke gauči. „Nech mě ukázat ti, jak moc si tohohle cením, kotě.“

„Žhavá a geniální,“ přemítala Lauren. „Zdá se, že to s ní myslíš dost vážně? Není šance, že bych tě od ní odlákala?“

Přidala se k její hře. „Hmm…obávám se, že ne. Je víc než neuvěřitelná a tak nějak jsou pro mě, díky ní, všichni ostatní nezajímaví.“

„Neuvěřitelná, co? No, musí být v pořádku, když je s někým tak oslňujícím jako ty. Jsi si jistá, že nepotřebuješ pomoct s nachystáním se?“

Byla přerušena, když jim na hlavách přistál pár rukavic a se žuchnutím dopadly na zem.

„Později,“ slíbila Lauren a krátce ji políbila, než se obrátila k již oblečené Tamsin. „Vím, že jsme se bavily o používání slov místo házení věcmi,“ pravila s nakrčeným obočím k holčičce.

„Chtěla jsem ti je podat, ale v mém nadšení jsem je omylem hodila,“ odpověděla s vykulenýma očima, což viděla používat Kenzi, jak se dostat z problémů, když byly ještě na dovolené.

„Ach, je dobrá,“ zašeptala tmavovláska dost hlasitě na to, aby to slyšela jen starší blondýna.

* * *

Základna světlých Fae – bílá místnost

Kenzi si poklepala po kapse, která ukrývala tu větvičku, zatímco šla k židli, aby se posadila. Lauren jí pověděla, co má čekat, když jí popisovala to speciální zadržovací zařízení, ve kterém byla Bo držena. Před ní bylo přes celou místnost sklo. To sklo na chvíli zablikalo, načež zprůzračnělo a umožnilo jí pohled do místnosti. Byla to malá bílá místnost s čalouněnými stěnami. Po straně byla díra dostatečně veliká pro tác s jídlem. Když vzhlédla, spatřila tabulku s grafem, kde byly zaznamenány časy, kdy měla Bo povoleno krmit se z Fae, ale nebylo jí dovoleno dotknout se jich.

Jak Bo vyšla z toho, o čemž Kenzi usuzovala, že je záchod, spatřila svou kamarádku, rozeběhla se k ní a posadila se na židli na své straně. „Kenzi! Jsem tak ráda, že jsi tady. Je mi tolik líto, co se stalo! Ani nevím-“ Zarazila se, když spatřila, jak mladší žena pozvedla ruku.

Kenzi se rozhodla do toho rovnou ponořit místo dalšího čekání. „Já vím, že jsi byla nejprve raněná, ale zdála jsi se v pořádku, než jsme odjely. Kčertu, dala jsi mi i své požehnání.“ Odmlčela se, když spatřila, jak její kamarádka provinile uhnula pohledem a v tom ji zasáhlo poznání. Nepobaveně se zasmála a obrátila svůj tvrdý pohled na sukubu. „Nemyslela sis, že nám to vydrží, že jo?“ Myslela sis, že jakmile se vrátíme do tohohle světa a znovu v něm začneme žít jako to, kým jsme, že se nakonec rozejdeme. Páni, takhle bys nás znovu mohla mít obě! Mohla bys počítat s tím, že bych se na tebe upnula, tak jako tomu bylo po Nateovi a Lauren by pak byla zranitelná a připravená spatřit to, jak báječně se měla s tebou. Fae vědí, že všechny potřebujeme další zpropadený trojúhelník.“ Postavila se tak prudce, že shodila židli na zem a pěstí uhodila na sklo. „Jsi tak zatraceně sobecká! Říkáš, že chceš pomáhat lidem, ale vždycky jsi chtěla pomoct jenom sobě!“

To, že viděla žal v Kenziiných očích, umožnilo Bo uvědomit si, jak moc jí opravdu ublížila. Sukuba věděla, že upřímnost je v tuto chvíli tou nejlepší cestou a rozhodla se zůstat sedět. „Nebudu ti lhát. Když jsem k ní šla promluvit si, chopila bych se šance být s ní, kdyby mi ji poskytla. Sama teď víš, jak opravdu neskutečné je s ní být, to, jaké pocity v tobě dokáže vyvolat. Nebyla jsem připravená nechat ji jít. Myslela jsem, že když tě dva týdny neviděla, že možná až všechno zpracuje, že si uvědomí…“

„…že ty city byly jen k Natashe?“ dokončila za ni Kenzi. Pověděla mi o tom rozhovoru a, přestože mě to bolelo, byla jsem ochotná to nechat být pro dobro našeho přátelství. Věděla jsi, co měla v plánu, kdybych za ní nepřišla, Bo? Hodlala sejmout Evony a sama při tom zemřít, protože už měla dost Fae a jejich sraček!“

„Cože?!“

Kenzi se kousla do tváře, aby udržela emoce pod kontrolou, jelikož myšlenka na to, že by byla bez Lauren byla příliš. „Musíš pochopit, že já jsem ta jediná, která se teď s ní cítí takhle. Uvážila jsi vůbec, jaký to bude mít dopad na Tamsin? Teď si myslí, že jsi nepřítel.“

Vrtěla hlavou, jak jí začala docházet plná tíha té situace. Tohle nebylo něco, co by dokázala spravit omluva, ne, tohle bylo něco, co si vyžádá čas a důkaz, že je jí to líto. Vzpomněla si, jak tam viděla Tamsin a cítila, že byla někým dalším, koho zradila.

„Vážně jsem si po tom všem myslela, že vždycky budeme rodina,“ pronesla gótka tak tiše, že to Bo skoro přeslechla, ale způsobilo to, že její hlava prudce vystřelila vzhůru. „My jsme rodina! Jsi vše, co mám, nemůžeš mě opustit!“ prosila svou kamarádku, aby jí dala druhou šanci.

Výraz její tváře málem rozerval Kenziino srdce ve dví. Měla tu Fae velice ráda, ale v tuhle chvíli byla stejně tak raněná. „Myslíš si, že je tohle pro mě lehké, Bo? Ani bychom tu neměly být! Ne, měla bych ti ukazovat svůj nový dům a klábosit nad pitím v té neuvěřitelné místnosti, kterou Lauren vytvořila jen pro mne. Měla bych mít možnost ti vyprávět o naší dovolené, jídle, nakupování, Tamsininých opičárnách… Dívám se na tebe a mám tě ráda, vážně mám, ale teď, místo toho, abych viděla někoho, kdo je částí mého srdce…nemůžu si pomoct, ale vidím osobu, která způsobila Lauren tolik bolesti.“

„Máš pravdu, vážně jsem to podělala. Vy dvě jste tu nebyly, když jsem se vrátila a myslela jsem, že to zvládnu, ale když jsem našla tu složku…“ hlas se jí lámal, jak pokračovala, „…a v Dalu jsem viděla tu fotku, jak šťastné jste byly a už jsi mě ani nepotřebovala. Neměla jsem nic a v tu chvíli mi ten rok připadal jako století. Vždycky jsi byla mou kotvou, Kenz, ale teď…“ hlas se jí vytratil a zabořila si tvář do dlaní.

Kenzi v tu chvíli nechtěla nic víc než si přitáhnout svou kamarádku do objetí, ale musela být skálopevná v rozhodnutí, o co ji hodlá požádat. „Lauren ti začas odpustí a vážně chce věřit, že tu hraje roli něco jiného než jen žárlivost. A pokud jde o její život jako Karen, neměla jsi právo na tu informaci, ani když jsi byla s ní. Někdy je něčí minulost jen a jen jeho věc.“

Bo byla příliš rozptýlená, aby si všimla toho mraku emocí, které přešly po tváři její kamarádky. „A co ty? Odpustíš mi někdy?“

„Musíš si to zasloužit. Podvolíš se všem testům, které bude Lauren pokládat za nezbytné, budeš otevřená ohledně všeho, takže se to, co se stalo, už nikdy nepřihodí. Pověz to Trickovi, aby mohl provést svůj výzkum.“

„Ano, ano…udělám cokoliv, slibuji-“

„A musíš se zříct svého nároku na mne.“

Bo spadla brada a oči se jí rozšířily, když slyšela ten požadavek. „Ne, to nemůžu udělat. Vím, že jsi stále naštvaná, ale-“

„Zřekni se mě, Bo,“ dožadovala se Kenzi a plácla dlaní na sklo. „Jinak nemáme šanci. Mám tě ráda, ale v tuhle chvíli ti nemůžu věřit. Jak můžu vědět, že se to nepokusíš využít, pokud se něco takového znovu stane.“

Sukuba si vzpomněla na něco, co před lety četla; jak je srdce formováno pomocí spousty práce, a přesto je roztříštěno pouhým zašeptáním. Vstala a položila ruku přes sklo na tu Kenziinu. „Dělám to jen proto, že tě potřebuji ve svém životě a hodlám dokázat, že jsem hodná toho být v tom tvém.“ Zhluboka se nadechla a pohlédla jí do očí. „Zříkám se svého nároku na tebe, Kenzi.“


4

Lauren se chvěla i pod těmi tlustými vrstvami, zatímco se vyhnula dalšímu sněhovému útoku. Byly venku posledních pár hodin, postavily pevnost ze sněhu a sněhuláky, kteří by se spíš hodily na natáčení nějakého hororu. Plížila se za nimi a čekala na chvíli, kdy bude moct opětovat palbu. Opatrně pozorovala, jak Tamsin začíná vykukovat zpoza zdi a když nespatřila ani známku po doktorce, začala se zvedat.

„Lauren, vím, že tam jsi. Pokud teď uznáš svou porážku, zajistím ti bezpečný průchod do Valhaly.“

Starší blondýna počkala ještě pár chvil, než se Tamsin úplně postavila a udělala tak ze sebe větší cíl.

„Zajisti tohle!“ zaječela Lauren, vypálila salvu sněhových koulí jejím směrem a rozeběhla se k ní. Smála se, jak ta holčička při tom přepadení ječela, ale doběhla ji, než mohla utéct, přehodila si ji přes rameno a brodila se sněhem. Došla na neporušenou část dvorku a hravě s ní hodila na zem, načež se svalila vedle ní.

Tamsin byla zmatená, když sledovala, jak hýbe rukama a nohama a na krátkou chvíli ji napadlo, jestli by někoho neměla zavolat. Rozhodla se ale, že to vypadá jako zábava a napodobila její pohyby.

„Vidíš?“ zeptala se jí Lauren, když jí pomohla nahoru, aby obdivovaly jejich výtvory.

„Vytvořily jsme sněžné valkýry!“ zaječela Fae, poskakovala nahoru a dolu a tleskala svýma rukama v rukavicích.

Lehce se chechtajíc: „To jsme vytvořily, ale myslím, že je čas, abychom šly dovnitř, než zmrzneme. Jakmile budeme vevnitř, udělám nám horkou čokoládu, co na to říkáš?“

„Paráda!“ zaječela Tamsin a povalila Lauren na zem.

Jakmile se doktorka posadila, smějíc se tomu nadšení, vzhlédla a zjistila, že na ni ta Fae upřeně hledí. „Jsi v pořádku, Tamsin?“ Lauren byla zaskočena tím, jak pozorně ji valkýra studovala.

Zdálo se, že její slova vytrhla Fae z jejího transu. Nadšeně přikyvovala a objala jí pažemi kolem krku.

Překvapena tím činem jí vrátila objetí, dojata tím projeveným citem.

* * *

Dal

Kenziina mysl si nepřestávala přehrávat poslední část její konverzace s Bo. Po tom, co sukuba vyhověla jejímu požadavku, se jí zadrhl dech v hrdle a odešla bez dalšího slova, než ji mohly přemoct emoce. Cítila úlevu po tom, co získala trochu kontroly nad tou situací, ale její zármutek zastiňoval všechno ostatní.

Trick byl u baru pohroužen do rozhovoru s Dysonem, když si všiml Kenzi. I když nečekal, že by byla svým obvyklým já, byla ještě rozrušenější, než když včera odcházela.

„Kenzi, je všechno v pořádku?“

Než odpověděla, rozhlédla se a opřela se o bar. „Potřebuji, aby sis mě nárokoval. V den Boina rozbřesku jsi říkal, že bys to udělal, potřebuji, abys to teď splnil.“

„Co jsi udělala?“ dožadoval se Dyson tlumeným hlasem.

„Udělala jsem to, co jsem musela, abych se ujistila, že se Bo nebude moct vytasit s tím, že jsem její člověk.“

Obočí Krále Krve se pozvedlo v překvapení nad tím, jak zběhlá gótka byla v porozumění Bo.

Odkašlal si, aby se ujistil, že se jeho hlas roznese Dalem; jeho hlas byl věru královský. „Na vědomí dávám, že vznáším nárok na tohoto člověka, který býval majetkem Bo Dennisové, nezařazené sukuby.“

Štamgasti v hospodě se bavili spolu a bylo jim to ve skutečnosti jedno. Zpráva o tom, co se stalo se již roznesla, takže tohle nebylo žádným překvapením.

„Díky, Tricku.“

„Jsi rodina, Kenzi, tohle bylo naprosto bez problémů.“ Usmál se na ni a nalil jí panáka, kterého do sebe rychle hodila.

„Máš ponětí o tom, jak nebezpečné pro tebe bylo opustit základnu, aniž bys někomu patřila? Kdyby to zaslechl jakýkoliv ze strážných, mohla jsi zažít pořádnou bolest. Měla jsi to nejprve probrat se mnou. Můžu si jen představovat, jak se Bo cítí, když vím, jak moc tě má rá-“

Praštila s panákem na pult a otočila se k němu, než mohl dál pokračovat. „Máš ve zvyku podceňovat lidi, Dysone. A neopovažuj se mi říkat o tom, jak těžké to musí být pro Bo,“ zasyčela na něj a šťouchla ho silně do hrudi. „Máš představu o tom, jak těžké je to pro mě?! Co Bo udělala…kvůli tomu ji nemám ráda méně, jen kvůli tomu v tuhle chvíli to, že ji mám ráda, bolí. Přesto, jak moc ji mám ráda, tohle je chvíle, kdy sebe musím mít radši. Takže, prokaž nám oběma laskavost a starej se zatraceně o své.“ Seskočila ze stoličky, poděkovala ještě jednou Trickovi a následně odešla.

„No, to rozhodně mohlo proběhnout lépe,“ pravil Trick, zatímco významně hleděl na měňavce.

„Nemusím ti říkat, jak velkému nebezpečí se vystavila tím, že se Bo zřekla svého nároku na ni.“

„Ne, to nemusíš, ale jako jeden kamarád druhému…tvoje vměšování jejich postup jenom zbrzdí. Pokud tě požádá, tak beze všeho, ale pokud ne, musíš to respektovat.“

* * *

Kenzi prošla vchodovými dveřmi a jakmile je za sebou zavřela, opřela se o ně a oddechla si, že je konečně doma. Věděla, že měl Dyson pravdu a doufala, že Lauren nebude příliš rozrušená. Její plán nebyl vytesán do kamene, když odcházela dříve toho dne, ale jakmile si uvědomila, že si Bo nikdy nemyslela, že jim to vydrží, cítila, že je to její jediná možnost.

Jak vešla do obývacího pokoje, mohla slyšet tu písničku o ostrovu hraček (pozn. překladatele: písnička z filmu Rudolf na ostrově hraček), ale byla překvapena, že byla tak tichá. Jak se přiblížila ke gauči, objevila dvě spící blondýnky. Lauren měla hlavu opřenou o polštář, zatímco Tamsin tiše pochrupovala na rameni starší ženy. Ta scéna před ní ji jenom utvrdila v tom, že to, co udělala, bylo nezbytné. Kenzi nemohla dovolit, aby cokoliv se s Bo dělo, zničilo štěstí, které teď měla.

Chvíli zvažovala, jestli si dopřát sprchu, která by jí pomohla zmírnit její napětí, nebo se přitulit z druhé strany k Lauren. Po skopnutí svých bot se rozhodla pro to druhé. Vzala světlovlásčinu paži, obtočila ji kolem sebe, zatímco si položila hlavu na její hruď. Spokojená s tím, že je blízko doktorky, se naklonila, aby vtiskla něžnou pusu na její tvář.

„Ahojky,“ pronesla Lauren, zpevnila sevření své paže kolem snoubenky a vlepila jí pusu na spánek. „Stýskalo se mi.“ Místo odpovědi uslyšela, jak Kenzi popotáhla a ucítila, že se jí tělo lehce třese. Poplašená otevřela oči a otočila se k ní. „Co se stalo?“

Ten rozruch způsobil, že se valkýra probrala a přesunula se na druhý konec gauče, aby spala dál.

Vrtíc hlavou vzhlédla a střetla se s Laureniným znepokojeným pohledem. „Vím, že se ti to nebude líbit, až uslyšíš, co jsem udělala, ale přiměla jsem Bo, aby se zřekla svého nároku na mne.“ Cítila, jak světlovlásčino sevření zesílilo, zatímco sledovala, jak přes její tvář přeběhla panika. „Já vím, já vím, ale Trick mi před nějakou dobou nabídl, že si mě bude nárokovat, takže zase někomu patřím.“

Lauren slyšela pár hrůzyplných historek o tom, co se stalo lidem, které si někdo nárokoval, když jejich majitel, krátce před tím zesnul. Zatímco nebyla šťastná, že je otrokem Ashe, tohle alespoň nebylo něco, kvůli čemu by v noci nemohla spát. Na to měla slušnou řádku jiných věcí.

„Vadí mi, že se ti mohlo něco stát. Kdokoliv, kdo měl problém s Bo…“ Odmlčela se na chvíli, protože to poslední, co v tuhle chvíli její holka potřebovala, bylo přisypávat sůl své frustrace do jejích ran. „Jsem šťastná, že jsi teď tady a v bezpečí, a jelikož je Trick mocný, znamená to, že teď máš na své straně taky světlé.“

„Nechci, aby sis myslela, že jsem to před tebou záměrně tajila, Lauren. Myslela jsem, že tam půjdu a vyslechnu si, co má na srdci, ale…“ Zavrtěla hlavou a uhnula pohledem, nejista si, zda může pokračovat.

„Svěř se mi, broučku,“ řekla jí jemně, nejista si tím, co mohlo Kenzi přimět k tomu, aby učinila takové rozhodnutí. Lauren si byla vědoma toho, jak blízké si ty dvě byly a věděla, že si vzájemně vytvářily zázemí. Bolelo ji vidět brunetku takhle rozrušenou.

„Dala nám své požehnání jen proto, že si nemyslela, že nám to vydrží.“ Hlas se jí lehce chvěl, jak pokračovala. „Jenom čekala, až se rozejdeme, takže by pak mohla hrát hrdinku pro nás obě. Ranilo mne, když jsem zjistila, že se k tobě pokusila vrátit, i když věděla, co k tobě cítím, věděla o nás…, ale teď? Sere mě to!“

Lauren sledovala, jak se zvedla a začala pochodovat. Rozhodla se ji nechat pro tu chvíli být, vědouc, že to ze sebe potřebuje dostat.

„Víš, že jsem málem odešla před střetem s Garudou? Všichni mi říkali, že to není můj boj, že tam nepatřím, ale ne, zůstala jsem, protože mi srdce řeklo, že mé místo je s Bo. Vzdala jsem se šance, abych opustila Fae a jejich sračky…, ona viděla, jak zlomená bez tebe jsem…, stejně se pokoušela s tebou být. Chci říct, že vím, že to, co jste vy dvě měly bylo skutečné-“

„Ale bylo to také nemožné, Kenzi.“ Přesunula se, aby se postavila před ni, natáhla se a spojila jejich ruce. „Nijak se nesnažím bránit její činy, ale možná si myslela, vzhledem k tomu, jak jsme spolu dřív nevycházely, že to není opravdové. Že budeš rozrušená, jako jsi byla po Nateovi a že se věci vrátí tam, kde byly. Jsem si jistá, že nebyla jediná, kdo si to myslel. Neušlo mi, jak se na tebe Hale dříve díval. Chci tím říct, že máš větvičku Zamory. Myslím si, že je to jeden z důvodů, proč jsem byla na dva týdny zavřena.“

„Můžeš mu to ale dávat za vinu? Chci tím říct, koukni na mě,“ škádlila ji lehce a pohnula se, aby obemkla paže kolem Laurenina pasu. „Ale stejně,“ pravila a znovu zvážněla, „to neomlouvá to, co udělala tobě. Přestože mě zabíjí vidět ji tak rozrušenou, nemůžu se na ni podívat, aniž bych spatřila, jak moc bolesti ti způsobila. Vybrala jsem si tebe, Lauren, znovu a znovu si vždycky zvolím tebe.“ Kenzi hovořila s vášní, která světlovlásce nebyla nepovědomá, ale současně ji stejně dokázala překvapit. Pohnula rukama, aby sevřela její tvář a políbila Lauren s takovou čistou silou emocí, že pokud by tam byly nějaké pochyby, odvanuly by.

„Nevím, jestli si někdy zvyknu na to slyšet tahle slova,“ přiznala Lauren, když se trochu odtáhly, ale stále zůstávaly pevně v objetí. Boina slova ji vůbec nepřekvapila, ale to, že se Kenzi dožadovala, aby se jí zřekla, aby ochránila to, co mají, znamenalo, že jsou u ní na prvním místě. Ta samotná myšlenka pro ni znamenala vše na světě. „Máš pravdu, že to neospravedlňuje její činy, ale my najdeme způsob, jak to překonat, jako tomu bylo se vším ostatním.“ Na chvíli ztichla. Lauren se to snažila všechno strávit, ale věděla, že v tuhle chvíli je to nemožné. „Těžko ale uvěřit, že jsi tehdy skoro odešla.“

Kenzi se zhluboka nadechla, jelikož chtěla odpovědět tak nejupřímněji, jak jen to šlo, ale současně toho neodhalit příliš. „Nate byl jeden z těch hodných a já byla šťastná po tu dobu, co jsem byla s ním. Byl něčím pozitivním z mé minulosti. Nemohla jsem tomu uvěřit, když jsem ho viděla znovu po tolika letech. Vím, že by nám to nevydrželo a že bych litovala toho, že jsem odešla, než bych se sem vrátila.“

„Mám pocit, že je toho pořád tolik, co o tobě nevím. Máme toho teď naloženo spoustu, ale doufám, že ať už jde o cokoliv, nebudeš mít problém mi o tom povědět. Nijak tě nesoudím, Kenz. Prostě až budeš připravená, ano?“

„Já vím, že se to nezdá spravedlivé po tom všem, s čím jsi se mi svěřila. Pravděpodobně chceš vědět, kdo přesně je ta, se kterou sdílíš svůj život-“

„Ne,“ přerušila ji Lauren. „To už vím. Nic, co řekneš, nemůže změnit to, co k tobě cítím. Jen chci vědět víc o tom, jak jsi se stala touhle úžasnou osobou.“

„Hmm…možná bych tě měla nechat v napětí. Nemůžu dopustit, abys o mě ztratila zájem.“

„Můžu tě snadno ujistit, že tohle nikdy nebude problémem,“ zasmála se lehce, načež přešla do kuchyně, aby jim připravila jídlo společně s potřebnou sklenicí vína. Lauren neustále žasla nad tím, jak Kenzi dokázala vložit humor do jakékoliv situace, ale chápala, že to je způsob, jak někteří lidé přežívají.

Tamsin nevěděla, co si z toho všeho vzít. Snažila se znovu usnout, ale to, že cítila Kenziino zoufalství z té situace, jí v tom zabránilo. Jediné, co si z toho všeho odnesla, bylo, že měly rády Bo, ale ta jim oběma ublížila. Věděla, že teď je malá, ale jakmile bude větší, poctí tuhle Bo návštěvou.


5

Lauren se protáhla, když ranní světlo začalo pronikat do jejich pokoje, otevřela oči a začala rozjímat nad událostmi posledních pár dní. Bylo zatěžko uvěřit, že v tak krátké době byla napadena, Kenzi byla zproštěna nároku na sebe, jen aby byla znovu nárokována a ona se měla zítra vrátit to kanceláře.

Zatímco věděla, že Bo může být v malém měřítku raněná, stále tu bylo něco, co jí nepřipadalo zcela správné. Mysl se jí úporně zabývala pochybami o tom, co způsobilo reakci na takovéhle úrovni. Cítila, že je tu chybějící díl skládačky a doufala, že ho brzy najde. Nejen proto, aby měla odpovědi, ale i kvůli těm emocím, které tu hrály roli. Bo byla mnohým, ale Lauren si nebyla vědoma, že by někomu záměrně ublížila. Sukuba měla možná v minulosti obtíže s činěním rozhodnutí, ale vždycky byla věrná k těm, které měla ráda; s Kenzi na vrcholu toho seznamu.

Blondýna byla tak ztracena ve svých myšlenkách o tom, jaké testy provede, stejně jako na jaké otázky se zeptá Tricka, že si nevšimla, že se Kenzi začala vrtět.

Její snoubenka zasténala. „Je příliš brzy na to, abys tak usilovně přemýšlela, kotě.“

„Nemůžu si pomoct,“ zasmála se lehce. „Hodně se toho stalo a já se to všechno snažím probrat. Ačkoliv, pokud bys měla jiný nápad…“ Odmlčela se a zahleděla se na ni s pozvedlým obočím, načež se pohnula, aby vtiskla polibky podél jejího krku a rukou se začala drát pod její tričko. Brzy ale přestala, když obě uslyšely a ucítily, jak to v Kenziinu žaludku zakručelo. „Dobrá tedy…takže snídaně…nějaké požadavky?“

Smála se spolu s ní a nebyla překvapena, že její žaludek dal o sobě vědět. Gótka včera nesnědla své obvyklé množství jídla kvůli nervozitě z návštěvy Bo. I přestože by v tuhle chvíli snadno snědla velkou hromadu jídla, stejně tak chtěla využít toho, že měla Lauren celou pro sebe. Bez varování rychle povalila blondýnu na záda, posadila se obkročmo na ní a ušklíbla se tomu překvapenému výrazu pod sebou.

„Myslím, že jídlo zní právě teď skvěle, ale nejprve mám v úmyslu si s tebou užít po svém,“ škádlila ji, než si svlékla tričko, sklonila se a zapojila Lauren do vášní naplněného polibku.

Doktorka zapletla ruce do těch tmavých vlasů nad sebou a nemohla si pomoct, ale musela zasténat do toho polibku, než se odtáhla, aby se zahleděla do těch očí nad sebou. Rozhodně v nich byla směs trošky spánku a spousty chtíče, ale převládající emocí byla láska. Nikdy dřív se nesetkala s takovou rovnováhou mezi těmi dvěma, a přestože se daly dohromady dost neobvyklou cestou, nebylo pochyb o tom, že jsou přesně tam, kam patří.

Rychle je přetočila, jak ji začala pohlcovat vášeň, ale stále cítila potřebu vyjádřit, jak moc pro ni mladší žena znamená. „Vím, že včerejšek byl těžký, slyšet to, co měla Bo na srdci, ale potřebuji, abys věděla, že jsem nikdy nikoho nemilovala tolik, jako miluji tebe.“

„To je sakra dobře, doktorko, teď zmlkni a polib mne.“

Čemuž Lauren ráda vyhověla. Kenzi nebyla překvapena světlovlásčiným vyznáním. Jejich společné chvíle se řídily tím, jak se v tu dobu cítily, nebo co se stalo. Co na ni ale zapůsobilo nejvíc, že to vždycky bylo zahalené do takové lásky. Její minulé zkušenosti ji občas zanechaly s pocitem prázdnoty a ona sama rezignovala k přesvědčení, že je možná láska jen pro pár šťastlivců. Přestože i ona cítila, že náleží k sobě, věděla, že to nepotlačí Laureninu potřebu ujišťovat ji o tom, jelikož to bylo potvrzení pro obě. Dvě lidské bytosti, které byly zaváty do světa Fae a už ztracené pro ten, který znaly dřív, přesto si našly způsob, jak dosáhnout toho, aby pro ně bylo všechno v pořádku.

* * *

Tamsin byla dole s animáky řvoucími na plné pecky a kreslila si, když pár vešel do obýváku. Vzhlédla a spatřila, že se obě usmívají. Klid kolem nich byl protikladem Kenziiným emocím ze včerejška. Mladá Fae se pro sebe usmála, jelikož věřila, že Lauren vždycky způsobí, že se věci zlepší.

„Ahoj, Tammers,“ pozdravila ji Kenzi a posadila se na gauč za ní. „Spala jsi dobře?“

Přikývla a posadila se na gauč vedle ní, aby se o ni mohla opřít. „Jsem ráda, že se dnes cítíš lépe. Nelíbí se mi vidět tě smutnou, ale až vyrostu, ujistím se, že ti tahle Bo už nikdy znovu neublíží.“ Otočila se, aby na ni pohlédla a zadeklamovala: „To ti slibuji.“

Kenzi byla úplně ohromena z intenzity toho prohlášení a v tu chvíli nebyla schopna slova. Zavrtěla hlavou, aby byla konečně schopna odpovědět. „Už teď jsi tak silná holka, že lituji toho blázna, který se ti postaví do cesty, ale ohledně Bo si nemusíš dělat starosti. Já vím, že to teď tak nemusí vypadat, ale ona není špatná.“

„Tobě na ní záleží? I přestože ublížila tobě a Lauren?“ zeptala se a hlavou pokynula ke starší blondýně, která dělala v kuchyni kafe.

Gótka přesunula svou paži, aby ji obtočila kolem mladé Fae, zatímco přemýšlela, jak nejlépe zodpovědět její otázku. „Občas ublížíš lidem, které máš ráda, i když to nemáš v úmyslu. Slibuji, že až budeš starší, začne to dávat smysl.“ Její oči byly přitaženy ke stolku a v myšlenkách se vrátila k tomu, když měla poprvé čest vidět Tamsinino výtvarné dílo. Všimla si, jak valkýra nakreslila sebe; meč a štít v ruce. Co ale upoutalo její pozornost, bylo to, že to vypadalo, jako výjev z té scény, ke které došlo v Dalu. Natáhla se dopředu, aby se lépe podívala. „Je to to, co si myslím, že to je?“

„Jo, je to, jak bylo Lauren ublíženo a já nemohla udělat nic, abych ji ochránila.“ Sklopila zrak z pocitu bezmocnosti v té situaci. „Pak jsem tě včera slyšela brečet a nelíbil se mi ten pocit, když jsem tě viděla raněnou.“

Lauren zachytila konec toho rozhovoru, jak kráčela se dvěma hrnky tolik potřebného kofeinu. Po tom, co jeden z nich předala, vzala si do ruky tu kresbu, aby ji lépe prostudovala. Věděla, že mladá Fae byla rozrušená, ale nikdy se nezastavila, aby si uvědomila, že se stejně tak bude cítit zodpovědná, že tomu nezabránila. Srdce se jí nad ní svíralo, obzvlášť, když si uvědomila, že Tamsin je hlavním důvodem toho, že je ona schopná žít ten život, jaký teď měla.

„Zlobíš se?“ Tamsin si začínala myslet, že udělala nějaký přešlap.

Vidouc ten ustaraný výraz ji Lauren pohotově ujistila a posadila se z druhé strany Fae. „Vůbec ne, Tamsin. Asi jsem si nedopřála chvilku, abych přemýšlela o tom, jak moc tě to trápí. Omlouvám se, že jsem nepomyslela na to, abych se tě na to zeptala. Odpustíš mi?“

Mladá blondýna se vyšplhala na její klín a obtočila paže kolem doktorčina krku. „Samozřejmě, doktorko, jsi moje nejlepší kamarádka.“

Lauren tálo srdce, když od ní slyšela tak upřímné prohlášení. Zareagovala stejně a vrátila jí objetí. „To je dobře, protože ty jsi moje taky.“

„Hele, a co jsem já?“ dobírala si je Kenzi z druhé strany, ale nebyla o nic méně pohnuta z toho, jak valkýra stále snadněji projevovala svou náklonost. Byla za Tamsin šťastná, protože věděla, co udělalo s Bo být vychovávána lidmi, a s vědomím, jaká byla valkýra v předchozím životě, doufala, že tyhle rané zkušenosti jí stejně tak poslouží i později.

Světlovlásky si vyměnily pohled, než sevřely Kenzi ve skupinovém objetí. „Obě jste mé nejlepší kamarádky, ne asi!“ řekla s obrácením očí v sloup, načež se stala obětí lechtacího útoku od té dvojice.

Po tom, co byla mladá Fae schopná popadnout dech, Lauren na chvíli zvážněla. „Vím, že si to teď nepamatuješ, ale všechno, co s Kenzi máme, je díky tobě. Takže už jsi hrdinka!“

„I když jsem vás nedokázala ochránit před Bo?“

Starší blondýna se na chvíli zamyslela, protože nechtěla sukubu vykreslit jako padoucha. „Mám pocit, že až nadejde čas, najdeš cestu, jak ji zachránit.“

Věnovala Lauren zmatený pohled zaražena, proč by Bo měla být tou, která potřebuje zachránit.

Smála se nad tím výrazem; nebylo to poprvé, kdy jí byl tenhle pohled věnován, jen poprvé v tomhle Tamsinině životě. „Časem to bude dávat smysl, ale pro teď si prostě uvědom, že občas dobří lidé dělají chyby. Ale kvůli tomu nejsou horší, ano?“ Když viděla mladší světlovlásku přikývnout, obrátila se, aby pohlédla na usmívající se Kenzi. „Říkám, abychom vyrazily na pozdní snídani do Dalu.“

* * *

Trojice dorazila do Dalu a dojedla většinu svého jídla, když Lauren odešla s Trickem, aby s ním probrala své obavy ohledně Bo, zanechávajíc ty druhé dvě nahoře.

„Kenzi, Tamsin,“ pozdravil je Dyson a posadil se vedle gótky. Pokusil se ukrást kousek slaniny z Kenziina talíře, ale rychle byl zastaven. „Zapomněl jsem na tvé bleskové reakce, když přijde na jídlo.“

Stále cítila trochu podrážděnosti z jejich minulého setkání, tak jen obrátila oči v sloup.

„Jsem ale rád, že jsi tu, dává mi to šanci omluvit se za to minule. Bylo to přes čáru. Nelíbí se mi myšlenka na to, že by se ti něco stalo. Záleží mi na tobě, Kenz.“

Zaznamenala tu upřímnost v jeho slovech a věděla, že nebyl naštvaný jen kvůli Bo, ale protože měli mezi sebou svoje zvláštní pouto. „Hele, Dysone, myslím, že někdy zapomínáš, že jsem na ulici přežila nejen kvůli tomu, jak dobře vypadám.“ Na tváři se jí začal tvořit drobný úsměv. „A vím, že s Fae je to jiné, ale pořád to dokáži zvládnout. Věř trochu, jo?“

„Máš naprostou pravdu. Kámoši?“ navrhl jí s prohnaným úsměvem.

„Kámoši. Jelikož to Lauren s Trickem může nějakou chvíli trvat, co kdybychom si dali trochu kulečníku?“

„Já chci hrát!“ prohlásila nadšeně Tamsin ze své židle.

„Dobře, můžu ti ukázat, jak hrát bez podvádění.“ Vlk si pamatoval, jak ho Tamsin v minulém životě ošulila o prachy a jak jí kvůli tomu musel pomáhat z několika hádek.

* * *

Trick pozorně naslouchal Lauren, když vysvětlovala, co vedlo Kenzi k požadavku, aby se jeho vnučka zřekla svého nároku na ni, a o svých vlastních obavách, že jí přijde něco v nepořádku.

„Jak se chovala, než jsme sem dorazily? Něco neobvyklého?“

Zhluboka se nadechl. „Byla v pohodě, dokud nespatřila tu fotku a Hale jí nevysvětlil důvod té oslavy. Bo byla rozrušená, když četla tu složku. Popravdě byla úplně rozhozená. Nejprve byla majetnická, já ji byl schopen uklidnit, ale pak se to stalo znovu. Aniž bych to dál rozebíral, myslím, že to od Kenzi bylo chytré, že nárok na ni teď držím já. Je zřejmé, že k tobě stále něco cítí, ale upřímně, nejde mi vůbec na rozum, že by ti takhle ublížila. Přesto, jak moc jsem ji za ty roky viděl naštvanou, nikdy nikomu záměrně neublížila, aniž by k tomu byla vyprovokovaná.“

„Já vím, Tricku.“ Doktorka si povzdechla nad připomínkou toho, že sukuba k ní stále chová city na téhle úrovni. „Mám Bo moc ráda, opravdu ano. Jen už ne tímhle způsobem. Chtěla vědět, proč ze sebe neudělám Fae.“ Pozvedla ruku, než jí mohl povědět o následcích, kdyby to podnikla. „Já vím, nemusíš mi říkat, že bych si tím podepsala vlastní rozsudek smrti.“ Na chvíli se odmlčela, aby si dala dohromady myšlenky „Nechci snižovat to, co jsme spolu měly, protože to bylo opravdové. Obě jsme se tolik snažily, aby to fungovalo, až se na konci ukázalo, že jsme se pořád jen snažily, místo abychom si ten vztah užívaly. Nechci způsobovat žádnou bolest, ale myslím si, že s Tamsin může mít něco vážně neskutečného.“

„Přijde mi chvályhodné, že jsi stále ochotná jí pomoct, i když tě napadla. Vím, že jsem nikdy nepodporoval tvůj vztah s ní. Když je někdo tak starý jako já, je snazší vidět, jak se věci vyvrbí. Není to omluva za můj přístup k vám oběma, obzvláště, když přišlo na to, že se zahazuje. Neměl jsem využívat toho, že jsi člověk proti tobě. Doufám, že budeš moct časem přijmout mou omluvu.“

Překvapení bylo v její tváři patrné, jelikož nikdy nečekala, že si uvědomí svůj nedostatek podpory, nemluvě o omluvě. Chápala, proč se držel svého pohledu na věc, ale v té době to stejně bolelo, další připomínka toho, že není dost dobrá.

„Přihoď láhev rakytníku a můžeme říct, že jsme si kvit.“ Její tvář rozjasnil úsměv.

Smějíc se té poznámce, snadno chápal, jak moc je pro doktorku dobře, že je s Kenzi. Navzdory uplynulým událostem si všiml, že se v jejích rysech neodráží stres, jak tomu bylo v minulosti. V jejích krocích byla lehkost a častěji se usmívala. Ulevilo se mu, že mu Lauren pomáhala s Bo a že byla schopna vidět dál než za ten zmatek.

„Myslím, že to by šlo. Pojď za mnou,“ pokynul jí, aby ho následovala do jeho pokladnice. „Musel jsem přesunout své zásoby sem po tom, co se jistá Ruska zdejchla s pár jinými lahvemi.“

* * *

Dyson ukazoval mladé Fae, jak hrát správně kulečník. Bylo zajímavé hrát s touhle mladší verzí Tamsin a těšil se, až ji kvůli tomu v budoucnu bude škádlit. Kenzi seděla na stoličce za nimi a jásala pokaždé, když Tamsin dokázala dostat kouli do díry. Došlo k přerušení, když měňavec musel jít ven, aby vzal hovor ze stanice.

„Dobrá, Tamsin, když je Déčko venku, nech mě ukázat ti jemnější nuance hraní.“

„Myslíš podvádění?“

Gótka předstírala uražení se, položila si ruku na hruď a prohlásila: „Ne, žádné podvádění…jen jiný způsob hraní.“

Jak se Kenzi nakláněla nad stůl, valkýra byla schopná zachytit nějaké hlasy o pár stolů dál. Nejprve je uráželi, že je Kenzi člověk a pak se to stočilo na to, co by s ní dělali, kdyby měli tu šanci. Tamsin se to nelíbilo, ale věděla, že při své velikosti toho bylo jen málo, co mohla dělat. Pak se jí v hlavě objevil nápad, vzpomněla si, jak jí Lauren něco říkala, když přišlo na organizování věcí v ledničce. Neviděla v tom žádnou vědu, bylo to jen jídlo a jídlo patřilo do ledničky, konec příběhu. Ale ne pro doktorku, jelikož jí vysvětlovala, proč by jisté věci neměly být spolu.

„Jsi v pořádku?“ Kenzi viděla, že je Tamsin duchem nepřítomná a obávala se, že je to kvůli tomu, jak tady byla naposled.

Valkýra přikývla a opřela své tágo o stůl. „Jen si potřebuji dojít na záchod, jsem hned zpátky.“ Jak šla, ohlédla se, a spatřila, jak ji Kenzi pozoruje, než se Dyson vrátil zvenku. Jakmile odvrátila zrak, sebrala ze stolu lahev kečupu. Vplížila se do kuchyně, postavila tu láhev vzhůru nohama, načež začala prohledávat ledničku. Rychle našla jedlou sodu, otočila láhev zpátky, načež do ní opatrně vsypala pořádnou porci. Pevně utáhla víčko a ještě protřepala láhev, než se vydala ke stolu těch dvou Fae.

Kenzi si jí rychle všimla, jak se vrací, ale byla zmatená, proč šla k jinému stolu. Dyson přestal mluvit, když si všiml, že jeho kamarádka studuje valkýru. „Proč nese lahev kečupu?“

„Promiňte,“ pronesla Tamsin a zatahala za rukáv jednoho Fae, s tím, o čem doufala, že je nevinný výraz. „Můžete mi to prosím otevřít?“

„Lidé nejsou dost silní, aby otevřeli láhev, a přesto s nimi žije Fae.“ Znechuceně obrátil oči v sloup a otevřel tu lahev, jen aby obsah vyprskl všude na něj. Vyskočil a ječel, co se mu to stalo, ale přestal a obrátil se na ni, když vybuchla smíchy. „Ty jedna malá-“

Měl v úmysl ji praštit, ale Kenzi se k němu dostala dřív a přerazila mu tágo zezadu o hlavu a pak se postavila mezi ně. „Věř mi, kámo, bude nejlepší, když odejdeš.“

„Myslíš, že se bojím malého človíčka?“

„Možná ne, ale rozhodně by ses měl velice obávat mne,“ zavrčel na něj Dyson a vytasil své tesáky. „Myslím, že byste měli hned odejít. Mějte ale na paměti, že pokud se pokusíte o něco později, že si vás najdu.“

Ty dva Fae urychleně odešli, jelikož se nechtěli zaplést s měňavcem ani vyvolat hněv Krále Krve, který je teď pozoroval zpoza baru. Zmatená blondýna po jeho pravici rychle analyzovala scénu. Došla k nim, zvedla láhev a krátce k ní přičichla, než se obrátila k Tamsin.

„Budeš se obtěžovat vysvětlit mi, co se stalo, nebo bych měla zkusit hádat?“ Pozvedla obočí a hleděla na nyní nervózní Fae, která nejistě polkla.

Dyson využil své vlčí smysly a rychle odhalil tu přísadu navíc v kečupu a začal se tomu smát, stejně jako té interakci mezi těmi dvěma. Stará Tamsin by jen prohodila uštěpačnou poznámku, než by se odloudala pryč se skleničkou v ruce. Bude si tohle muset zapamatovat, aby jí kvůli tomu mohl později dát zabrat.

„Dobrá,“ přerušila Kenzi to měření sil mezi těmi dvěma a všechny oči se obrátily na ni. „Chce mi někdo vysvětlit, proč ten kečup vystřelil ven jako římská svíce?“

Doktorka s ušklíbnutím pohlédla zpátky na Tamsin. „Hádám, že Trick uchovává v ledničce jedlou sodu a že tady naše drahá valkýra ji smíchala s tím kečupem. Ta zareagovala s octem a jakmile to bylo protřepáno,“ rukou pokynula k tomu nepořádku, „to vyprsklo z láhve. A to jsem si myslela, že nedáváš pozor, když jsem je v ledničce dávala od sebe. Jedinou neznámou je, co tě k tomu vedlo.“

„Protože si to zasloužili.“ Tamsinina hruď se pyšně nadmula, ale jediný pohled na Lauren jí dal najevo, že tahle odpověď nebude stačit.

Starší blondýnka se kousla do tváře. „Zkus to znovu.“

„Fajn,“ povzdechla si, „Mluvili zle o Kenzi a pak říkali nechutné věci, které by s ní chtěli dělat. Jelikož ještě rostu, rozhodla jsem se, že použiju raději mozek.“

„Kenzi?“ Lauren si všimla, že její snoubenka na chvíli ztichla a tak pronesla její jméno, aby získala její pozornost.

„Jo, jo, za to se omlouvám.“ Věděla, že ti Fae byli nebezpeční, ale nezabývala se tím tolik, jako tím, co by udělal jistý Fae, kdyby dostal příležitost. Klekla si před tou mladou Fae. „Moc se mi líbí, že jsi chtěla bránit mou čest a byla jsi naprosto husťácká, ale,“ rychle pokračovala, než ji mohla Lauren přerušit, „dej nejdřív vědět jedné z nás, ano? Koneckonců nemůžeme dovolit, aby naše oblíbená valkýra přišla k úrazu.“

„Jsem jediná valkýra, kterou znáte, Kenzi.“

„Pravda, ale o to tu nejde.“ Zatleskala rukama a odmítla se podívat do Laureniných tázavých očí s vědomím, že její dřívější reakce ji donutila přemýšlet. „Tak fajn, na co jste přišli ohledně naší Bo?“

„Obávám se, že na víc otázek než odpovědí, ale vím, že tomu musím brzy přijít na kloub.“ Věděla, že tohle byl gótčin způsob, jak změnit téma a vzhledem ke společnosti, ve které se nacházeli, bylo nejlepší nechat to být. Měla svou představu o tom, co občas Kenzi strašilo ve snech, stejně jako ve chvílích bdění, ale světlovláska věděla, že na ni nechce tlačit. To mohlo často způsobit další traumata, ale také věděla, že jí Kenzi někdy bude muset nechat pomoct.

Dysona zaujalo, že doktorka pomáhá Bo. Stejně jako Trick věděl, že pokud někdo dokáže vyřešit tu situaci, je to ona. „Nevěděl jsem, že po něčem pátráš, Lauren. Pokud mohu nějak pomoct-“

„Přijď zítra do mé kanceláře, ale nech si ten důvod pro sebe. Budeme si to muset nechat mezi námi, dokud na to nepřijdu. Potřebuji víc informací a plánuji se s ní také sejít.“ Povzdechla si a mnula si spánky, jak cítila nastupující migrénu. Cítila, že posledních pár dní si vybírá svou daň.

„Tak nám všem udělej laskavost a šetři se. Vím, že bez tebe to nedokážeme.“ Jeho slova byla tak něžná, jako když se sblížili kvůli společnému tesknění z milování Bo. Připadalo jim, jako by to už bylo v jiném životě a ne v minulém roce.

„Já vím, že bylo těžké uvěřit, že bychom se s Lauren daly někdy dohromady, ale to, že vy dva,“ pravila Kenzi a pokynula mezi nimi, „se stanete ze soupeřů o stejné srdce přáteli, stále popírá jakákoliv očekávání.“ I přestože si je dobírala, byla potěšena, že si našli cestu, jak se vymanit ze všeho toho nepřátelství, které je stravovalo. Kdo by si pomyslel, že žena, kvůli které kdysi bojovali, bude nakonec důvodem, proč se spřátelí.

„Jsem jen rád, že tady doktorka nalezla svou odpověď.“ Vyměnili si vědoucí pohled, že jde o Laureninu otázku, jak se kdy bude moct oprostit od Bo, a mohli se na sebe v odpověď jen přiblble zaculit.

Lauren se otočila na Kenzi a její úsměv se jen rozšířil, než se obrátila zpátky na měňavce. „To nalezla a teď je to ještě lepší. Uvidíme se tedy v poledne? Tricku, dej mi vědět, pokud bys na něco přišel.“

Gótka si nemohla pomoc, ale tetelila se pod pohledem své snoubenky, o to víc, že tím zaháněla chlad z minulosti. Její vzpomínky byly pohřbeny tak hluboko, že se v tuhle chvíli obávala, co se vynoří s nimi. Kromě toho, že pila, protože zbožňovala alkohol, přidaným bonusem bylo, že fungoval jako bariéra. Byla si vědomá, že už to nepotřebuje, ale kvůli tomu se nebála o nic méně. Obávala se obnažit tuhle svou část, vyděšena z toho, že na ni Lauren bude pohlížet jinak. To by bolelo tak, že by to nebyla schopna snést.


6

„Musím se zeptat, Bo. Proč jsi byla nesobecká, když jsi odstranila Nadiinu kletbu, ale ne se mnou a Kenzi?“ To vzbudilo Laureninu zvědavost od chvíle, co jí její snoubenka převyprávěla Boina slova. Přišla do laboratoře dlouho před tím, než měla, aby navštívila sukubu, aniž by o tom někdo věděl. Doktorka si všimla vzezření své bývalky. Po fyzické stránce vypadala zdravě, ale její oči hovořily o něčem jiném.

„Protože Nadia byla důvodem tvého zotročení. Snažila jsem se ti vrátit svobodu, něco, co jsi ztratila. Ale Kenzi, ta byla nejprve moje stejně jako ty.“ Poposedla si na své židli, protože jí to téma nebylo příjemné. Byla šťastná, že vidí Lauren a jako první se jí omluvila za své chování, pořád jí to nedávalo smysl. „Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že kdyby nebylo Evony, že by tu pořád byla-“

„Ne.“ Lauren si mírně podrážděně odfrkla. „Ani bez-“

„Připouštím, že mi to chvíli trvalo, ale vím, že to, cos řekla v Taftově kanceláři, bylo jen, abys mě chránila.“ Její oči prosily blondýnu, aby tu pro ně byla ještě šance.

„Bo, milovat tě bolí.“ Nepřinášelo doktorce žádné potěšení opakovat tenhle rozhovor, ale bruneta potřebovala vědět, že o vlivu Evony by se dalo debatovat. Nepřála si ublížit jí a věděla, že Bo má tendenci držet se toho, co znala, místo toho, aby to nechala být. Lauren také chápala, že potřeba zpracovat ukončení vztahu někdy obnáší víc než jeden rozhovor. „Pokoušela jsem se všemožným způsobem rozumně vysvětlit tvé chování. Proseděla jsem mnoho nocí přemýšlením o tom, jak bych mohla zařídit, aby to mezi námi fungovalo, ale o to právě jde,“ povzdechla si, „nefungovalo to. Člověk musí poznat, kdy je čas jít. Měly jsme problémy s komunikací a to, že jsme neřadily tu druhou na první místo.“ Obrátila oči v sloup. „Snažily jsme se navzájem chránit se, ale vždycky jsme skončily tak, že jsme té druhé ublížily. Jak jsi řešila svůj rozbřesk? Proč jsi mi o tom neřekla? Místo toho jsem musela mít pocit, že nejsem dost důležitá a navíc jsi urazila to, co dělám. To bylo opakující se téma mého času s Fae.“ Rozhodla se vynechat tu část, kdy k ní Tamsin přišla, aby si do ní dloubla, protože přes to se přenesla.

„Já se snažila, Lauren! Nepřestávala jsem se snažit spěchat, abych to stihla na tvé předávání cen.“

„Věřím ti, Bo. Ale bez ohledu na to, jak moc jsme se snažily, nikdy to nestačilo na to, abychom obě byly šťastné. Měly jsme své chvilky, ale bojovaly jsme se vším ostatním. Teď mám někoho, s kým jsou misky vah vyváženější a Kenzi je pro mne ta pravá. Neříkám to, abych ti ublížila, jenom chci, aby sis uvědomila, že mezi námi je už dávno konec. Mám tě moc ráda a chci tě v našich životech-“

„Řekla jsi mi, že ti dávám svobodu milovat.“

Lauren přikývla, vzpomínala si, že jí ta slova řekla. „Ale to mě v žádném případě nesvazuje s tebou.“ Spatřila, jak uvědomění přeběhlo přes Boiny oči a doufala, že je to naposled, co tohle bude třeba probírat. Lauren se rozhodla přitlačit na to, co je dovedlo do jejich současné situace. „Potřebuji, abys mi řekla, co se ten den stalo. Jsi mnohým, Bo, ale krutá mezi to nepatří.“

Žalostně se uchechtla. „Možná jsem, Lauren. Vždycky jsi mi říkala, že nejsem monstrum a myslím si, že jsem ti víc než dokázala, že se mýlíš.“

„Už dost s tou přehlídkou lítosti. Je čas, aby ses pohnula dál a nejen v jednom smyslu.“

Bo trhla hlavou při té pro Lauren netypické poznámce. Čekala by ji od Tamsin nebo Kenzi, ale ne od doktorky. Chtěla něco namítnout, ale věděla, že byla upřímná jen pro její dobro. Na tváři se jí objevil drobný úsměv. „Změnila jsi se. Ta stará Lauren by mi tohle nikdy neřekla. Hádám, že Kenzi je pro tebe vážně dobrá. Stojí to za prd, víš? Člověk se snaží být kvůli něčemu nejlepší, ale já to vždycky jen podělala.“ Zavrtěla hlavou a vrátila se zpátky k tomu dni. „Po dvou týdnech jsem se vrátila do města a kromě drobností,“ pokrčila rameny, „nic nevybočovalo z normálu.“

„Co se stalo, než jsi dorazila do Dalu? Mluvila jsem s Trickem a ten prohlásil, že ses mu zdála trochu mimo. Krmila jsi se pravidelně?“

„Prvních pár týdnů jen stěží. Nemohla jsem se donutit být s kýmkoliv od Tamsin, takže jsem jen nasávala malá množství v klubech. Chtěla jsem zjistit, jestli bys mi udělala další injekce, ale tvůj asistent mi řekl, že jich máš pár v zásobě, takže-“

Lauren si dělala poznámky, aby jí to pomohlo udělat si časovou osu, ale při posledním Boině prohlášení trhla hlavou vzhůru. „Injekce? Bo, o čem to mluvíš?“

„Ty injekce, cos vytvořila, když jsem si procházela rozbřeskem, abys mi pomohla s mým hladem-“

„Žádné další neexistovaly!“ Zavrtěla hlavou zmatená touhle informací. Lauren vytvořila pár ampulí, ale nebyla schopna jich udělat víc, kvůli klesající účinnosti. Po tom, co Bo prošla obřadem rozbřesku, Lauren neviděla potřebu vytvářet další, jelikož je Bo již nepotřebovala. „Tohle nedává žádný smysl. Jak ses cítila pak?“ Už se sama necítila dobře, tak poslala Dysonovi krátkou zprávu, aby se tu s ní sešel, tak rychle, jak jen to půjde.

„Já, ehm…jen si vzpomínám, že jsem ti chtěla být na blízku. Četla jsem obsah té složky a to mě vytočilo. Zpochybňovala jsem, jestli cokoliv z nás bylo skutečné a pak jsem viděla tu fotku vás dvou.“ Hluboce si povzdechla. „Byla doba, kdy jsem si myslela, že to já tě budu žádat, aby sis mě vzala. Nejprve jsem přišla o Dysona, protože se mě snažil chránit, a i když získal svou lásku zpět, věděla jsem, že to, co jsme spolu měli, bylo pryč. Ty jsi mě opustila také. Pak jsem to zjistila o tobě a Kenzi, o někom, o kom jsem si myslela, že bude vždycky v mém životě. Vy dvě jste mě opustily, abyste byly spolu a pak zemřela Tamsin.“ Poslední část zašeptala tak tiše, že ji blondýna sotva slyšela. Přesunula své ruce, aby se objala v konejšivém gestu, zhluboka se nadechla a pokračovala v ponořování se do emocí toho dne. „Věděla jsem, že se vrátí, ale něco se ve mně zlomilo, když jsem vás dvě viděla spolu na té oslavě. Bylo to, jako by na mně už nezáleželo.“ Bo vzhlédla, aby se znovu střetla s Laureninýma očima. „Vzpomínám si, že jsem šla k tobě a pak už nic. Po tom, co jsem byla umístěna sem, mě Dyson zasvětil do toho, co se stalo. Nikdy jsem neměla v úmyslu ti ublížit, pokud neuvěříš ničemu jinému,“ hlas se jí lámal, „prosím, věz, že je mi to tolik líto. Přála bych si, abych to mohla vzít zpět! Teď mi to ani nedává smysl, už dřív jsem byla rozzuřená, ale…“ Hlas se jí vytratil, jak jí intenzita těch emocí z toho dne teď připadala cize.

Lauren rychle přešla k té tabulce na zdi a mysl jí překotně uháněla, jak ji studovala. Její srdce soucítilo s Bo, že jí možná bylo dáno něco, co pozměnilo její chování. Nebyly tam jiné záznamy než její krmení. Obrátila se k brunetě a všimla si, že je ztracená ve vlastním světě výčitek a smutku.

„Bo, já ti věřím,“ pronesla Lauren měkce, zatímco kráčela, aby se zase postavila před ní. „Vím, že tohle pro tebe nebylo lehké, ale v jedné věci se mýlíš.“ Střetla se s jejím pohledem. „Pořád tě chci ve svém životě, stejně jako ty chceš Dysona v tom svém. Není to to samé, ale zároveň to znamená všechno. Tvá slova a činy v Dalu té noci bolely. Byla jsem v tu chvíli tak vyděšená, že o všechno přijdu, ale teď možná budu schopna najít trochu útěchy v tom, že jsi nebyla sama sebou.“

Bo se postavila, aby jí hleděla do tváře a dokázala jen přikývnout, vděčná za doktorčina slova.

„A teď, potřebuji vědět, který asistent ti dal tu injekci a jestli tam nebyli i další.“

„Já vážně nevím, všichni v těch bílých pláštích vypadají stejně, ale ne, nikdo další tam nebyl.“

„Lauren!“ Obě nadskočily, když se dveře rozletěly a Dyson vpadl dovnitř připraven k boji. Rychle vycítil, že tu není žádné bezprostřední nebezpečí a vstřebal tu scénu před sebou. Lauren ho zpražila pohledem, než se sehnula, aby zvedla svůj poznámkový blok, který teď ležel na zemi. Boiny oči se změnily zpátky na hnědé, jakmile si uvědomila, že už není v nebezpečí.

„Vidím, že jsi dostal mou textovku, Dysone.“

Vytáhl svůj mobil a znovu si přečetl tu zprávu, která naznačovala, že jeho přítomnost je potřeba neodkladně. „Víš, jak takováto zpráva zní takhle brzy ráno?“

„Mám radost, že tu jsi, ale tvůj vstup by si vyžadoval trochu větší kradmost.“

Pokračovala tak, že pověděla Dysonovi o těch injekcích a že ty možná poháněly Bo tu noc v Dalu. Na základě jejich předchozího rozhovoru si Lauren byla vědoma, že emoce samé byly skutečné, nicméně, ať jí bylo podáno cokoliv, dovolilo jí to utrhnout se z řetězu. Vysvětlovalo by to, proč si nebyla schopná na nic vzpomenout, přestože si v minulosti pamatovala, když ztratila kontrolu nad svými schopnostmi.

„Je úleva, že tu jde o víc, ale proč teď ten poplach?“

„Potřebuji, abys prošel bezpečnostní záznamy z laboratoře z toho dne. Také vyslechni všechny zaměstnance, abys zjistil, kdo tu byl. Také si musíme promluvit s Haleem o přesunutí Bo na jiné místo, protože pokud je ten, kdo to udělal, pořád tady…“

„…nevíme, o co mu jde a ona nemusí být v bezpečí,“ dokončil za ni Dyson. „Jsi si jistá, že je v pořádku, abys tu byla takhle brzy bez jakékoliv ochrany?“

Plaše se usmála. „To je další důvod, proč jsem tě sem zavolala. Nevím, komu dalšímu teď můžu věřit.“

„Ale, ale, doktorko Lewisová, jsem polichocen a rád jsem ti k službám.“ Hraně se jí uklonil, načež chytil pero, které po něm Lauren hodila. „Provedu pár telefonátů, abych zajistil ochranu vašeho domu, abych zajistil bezpečí Kenzi a Tamsin, a pak budeme muset všechno vysvětlit Haleovi.“

* * *

Kenzi se probudila o pár hodin později a posadila se, když její ruka narazila na chlad prostěradla vedle ní. Věděla, že Lauren chce odejít brzy, ale zvykla si probouzet se s ní, takže si nemohla pomoct, ale cítila lehké zklamání. Doufala, že doktorka nalezne důvod Boina vzplanutí, že za tím bude něco víc, protože potřebovala svou nejlepší kamarádku ve svém životě. Z myšlenek jí vyrušil zvuk běžících nohou, Tamsin vtrhla dovnitř a skočila na postel.

„Co budeme dneska dělat?“

S Vánocemi za dveřmi chtěla Kenzi najít něco speciálního pro Lauren. Shodly se, že si dají jen pár dárků, ale gótka se stejně chtěla podívat po něčem extra. Když k tomu připočteme nadšení ze slev a nakupování, cítila, jak jí v žilách koluje vzrušení.

„Nakupovat, takže se běž obléct do něčeho hezkého.“ Když viděla, že Tamsin poklesla ramena, rychle dodala: „Zmínila jsem se o těch hračkářstvích, co mají v nákupáku?“ Rozesmála se, když sledovala, jak se mladé Fae rozšířily oči, než vystřelila ke svému pokoji.

Poslala Lauren zprávu, aby jí dala vědět, že jdou ven a také, že se jí po ní už stýská. Obrátila sama nad sebou oči v sloup. Občas nemohla uvěřit, že tohle teď byl její život, ale naprosto ho zbožňovala. Poprvé se opravdu těšila na ty svátky.

„Do kolika ještě budeme muset jít?“ zasténala Tamsin po tom, co prošly několik obchodů. Nákupák byl narvaný lidmi nakupujícími na poslední chvíli a bylo působivé, jak se Ruska dokázala proplétat davem. Tamsin si vážně chtěla hrát s těmi pár hračkami, které jí Kenzi dneska koupila.

Vešly do klenotnictví. „Tenhle je poslední, slibuji, ano?“ Prodavač, který si všiml toho prstenu na jejím prstě, byl celý dychtivý jí pomoct. Kenzi se musela kousnout do tváře, aby se nerozesmála vědouc, jak by v minulosti na takovýchto místech přitahovala zrak ze zcela jiného důvodu. Ale na to měli právo. Rychle vysvětlila, co chce a byla ujištěna, že to bude včas nachystané. Otočila se a zjistila, že valkýra je něčím uhranutá.

Poklepala na sklo. „Chci pro ni tohle, Kenz, myslíš, že se jí to bude líbit?“

„Líbit? Bude to zbožňovat, Tammers.“ Úsměv se jí ještě rozšířil z Tamsinina nadšení. Přidaly to k objednávce a ruku v ruce opustily obchod a vydaly se za tolik potřebným jídlem.

Našly si místo v jídelním koutu a dopřály si čas na odpočinek stejně jako na nasávání vůně rozmanitého jídla, které si objednaly. Gótka zjistila, že si prostě tu chvíli užívá, spokojená se svými nákupy a z dřívější zprávy od Lauren byla v sedmém nebi. Život byl dobrý. Věděla, že si brzy bude muset promluvit se svou snoubenkou, ale rozhodla se, že to počká po svátcích.

Aniž by to věděly, někdo v tom natřískaném nákupáku poznal Kenzi a sledoval její přesuny kolem. Byly to roky, co ji viděl, ale nenechá ji uniknout bez malé odplaty.

* * *

Bezpečnostní záznamy v laboratoři, původně tam umístěné pro Laurenino bezpečí, byly zkreslené, takže bylo nemožné spatřit, kdo podal tu injekci. Lauren odebrala Bo vzorek krve, než ho prohnala databází a obdržela shodu.

„To není možné,“ zašeptala, zavrtěla hlavou a rozeběhla se ke skladu, kde rychle zadala svůj kód. Vytáhla tácy, na kterých byly uchovávány krevní vzorky nejrůznějších typů Fae, starších světlých Fae, Ashe a také jeden její. Byla to procedura pro případ, že by byla potřeba léčit nějakou nemoc, která by je postihla, nebo identifikovat jejich ostatky. „Je pryč, to nemůže být…“

„Lauren?“ Vlk jí byl na blízku a byl čím dál znepokojenější, jak se stávala zběsilejší. „Co chybí?“

„Moje krev, respektive její vzorek.“ Rychle vysvětlila, proč ji uchovávaly spolu s dalšími. „Zanalyzovala jsem Boinu krev a našla jsem další strukturu DNA a ta je moje, Dysone.“ Čelo se jí zachmuřilo, jak se hlouběji zamyslela, než pokračovala. „Vzali mou krev a sloučili ji s další komponentou.“ Projížděla zrakem mezi zkumavkami a všimla si jedné napůl prázdné. Pozvedla ji a zkoumala jméno na ní. „Tohle patřilo inkubovi, takže by to vysvětlovalo tu agresi vůči mně. Bože, Dysone, kdo by to dělal a proč?“ Znovu zamkla tu jednotku a vydala se nařídit, aby byly všechny vzorky otestovány pro případ, že by bylo cokoliv zaměněno.

Dyson začal pochodovat a stoupalo v něm rozrušení, jak vyvstávalo čím dál víc otázek. Kdokoliv to udělal, mohl snadno způsobit smrt Lauren a Bo, jelikož Hale by ji popravil, nemluvě o té zkáze, kterou by to způsobilo. Nebo ten dotyčný věděl, že bude zastavena? Byla to pro někoho nějaká zvrácená hra? Dal vědět Ashovi, aby se s nimi okamžitě sešel v laboratoři.

Po seznámení se se všemi informacemi, které mu byly předneseny, souhlasil, že Bo bude ve větším bezpečí mimo základnu. Vyčlenil pro ni zvláštní dohled a souhlasil, že bude zůstávat v Dalu s Trickem. Dovolí jí to krmit se a ostatní ji budou mít pod dohledem, místo izolace v klubovně.

Bo byla ohromena tím, co jí bylo předneseno. Stále se cítila hrozně, že byla zodpovědná za to, co udělala Lauren, ale byla v tom malá útěcha, že to bylo způsobeno i něčím jiným. Bude se cítit lépe, až bude chycen ten, kdo za to byl zodpovědný. Chtěla doktorku obejmout, ale cítila, že na to neuplynulo dost času. Bo ráda přijala Dysonovo objetí a dovolila se v něm na chvíli ztratit, vděčná za bezpečí jejich přátelství.

„Doktorko, vím, že chceš pokračovat v práci, ale byla jsi tu už několik hodin. Běž domů. Zařídím, aby někdo dohlédl na laboratoř. Kromě toho, jsem si jistý, že tvé holce k zbláznění chybíš.“

„Hmm…strávila celý den v nákupním středisku, tak jsem si jistá, že byla víc než zabavená, ale máš pravdu, jsem připravená jít domů.“ Usmála se pro sebe nad pravdivostí těch slov, a přestože by se mohla ponořit to téhle záhady, už ji nemusela vyřešit sama. Lauren nechtěla nic víc, než jít domů a strávit čas se svou rodinou.

„Vím, že bych rozhodně snesla něco k pití, ještěže můj dědeček vlastní bar. Přidáš se ke mně, Dysone?“

„To bych moc-“ Byl přerušen zvonícím telefonem a poodstoupil, aby ho zvedl.

„Lauren, nemůžu ti dost poděkovat. Snadno jsi to mohla odpískat, ale místo toho jsi se za tím hnala.“

„To pro sebe přátelé dělají, Bo. Ještě z toho ale nejsme venku, jelikož ten, kdo to udělal, tam pořád je, takže je nezbytné postupovat obezřetně.“

„Cože?!“ zavrčel Dyson do svého telefonu. „Jak jste to mohli dovolit? Nezajímá mě, jak moc lidí tam bylo, bylo vám nařízeno dávat na ně pozor za každou cenu! Kde jsou teď? Ne, je tady, povím jí to.“

Místnost ztichla a Lauren cítila, jak jí žaludek udělal kotrmelec z toho, co slyšela z měňavcovi půlky rozhovoru.

„Dysone?“ Doktorka se zeptala jen o trochu hlasitěji než šeptem, který mohl slyšet jen on.

Obrátil se čelem k ní a v rysech měl nevíru a vztek. „Kenzi byla napadena.“


7

Z Laureniny tváře vyprchala barva a přehrávala si Dysonova slova, zatímco jí uháněly myslí ty nejhorší scénáře. Snažila se ze všech sil držet na uzdě své emoce. „Co se stalo?“

„Nechali se rozptýlit a do střehu je dostalo až to, když uslyšeli Tamsinino zaječení.“ Valkýra je možná jenom v dětské formě, ale její druh byl dobře známý pro jek, při kterém se země chvěla, vzhledem k tomu, jak byly stavěny pro válku a aby působily zastrašení.

„Jak zlé to je? Kam je berou? Musím být s ní!“

Položil jí ruce na paže v pokusu uklidnit ji. „Jsou na cestě sem. Podle toho, co jsem ti schopen říct, není to tak špatné, jako když byla napadena před Dalem, ale také s nikým nemluví.“

„To je alespoň dobře, ne?“ Všimla si, že její přítel sklopil zrak, protože mu bylo nepříjemné, co se chystal říct.

Bo cítila vzduch unikající jí z plic, když slyšela, že gótka byla znovu napadena, ale ulevilo se jí, že je venku ze samotky, takže jí také může pomoct. Její obavy začaly vzrůstat, když si všimla, jak Dyson váhá mluvit dál.

„Dysone, co nám neříkáš?“

Pohlédl na sukubu, nyní znepokojen, jak může také reagovat. „Bo, musíš se uklidnit, jasné? Poslední věc, kterou by kdokoliv potřeboval je, aby ses nechala unést.“

Zúžila oči jeho směrem, otrávená, že to nevyklopil. Jejich pohledy se střetly, dokud Laurenin hlas nepřerušil jejich chystající se hádku.

„Řekni mi to, prosím.“

Tak klidně, jak to bylo možné, vyjevil tu část rozhovoru. „Když ji našli venku, měla roztržené šaty. Vypadalo to, že došlo k pokusu o sexuální útok, není jasné, jak daleko to zašlo. Tamsinin jek, jak se ji snažila chránit, je zburcoval. Našli Kenzi, jak si něco mumlá pro sebe a svírá na klíně omdlelou Tamsin.“

Boiny oči okamžitě zaplály modře s vražedným záměrem, připravená najít tohle individuum, ale Laurenina reakce ji vytrhla z těch myšlenek.

Dyson vycítil tu změnu v ovzduší, jak se doktorčin hněv prodral na povrch. Ustoupila, otočila se a mrštila tácem se vším lékařským materiálem do vzduchu. Kov hlasitě zazvonil na podlaze. Z těch zpráv Lauren bolelo u srdce, že se Kenzi něco stalo. „Jak se to mohlo stát s dohledem faeské ochranky?!“

„Doktorko, ty se soustřeď na své holky a já se na ně podívám, až dorazí,“ prohlásil Hale velice ashovským tónem a na chvíli jim jich bylo téměř líto z toho, co všechno si zažijí. Téměř. „Bo, v tomhle případu se nebudeš angažovat. Rozumíš?“

„Jak to můžeš říct? Chci vystopovat toho, kdo to udělal!“

„Nedělej si ohledně toho žádné iluze, jinak tě zavřu zpátky na samotku. Osobně dohlédnu na to, aby o to bylo postaráno, ale nemůžu připustit, abys tu pobíhala jako splašená.“

Jejich spor byl přerušen, když ochranka vběhla do budovy a nesla ty dvě. Jemně umístili stále bezvědomou Tamsin na jednu z postelí, zatímco Kenzi položili na druhou stranu závěsu.

Lauren se rychle přesunula k nim a závěs odhrnula dokořán, aby měla jasný výhled na valkýru, zatímco prohlížela Kenzi. Jakmile její snoubenka poznala doktorčin hlas, mlha v jejích očích se vyjasnila, pevně ji objala a nekontrolovatelně se třásla.

„Tak dobrá, myslím, že doktorka Lewisová to tu již zvládne,“ pronesl Hale, protože chtěl dopřát tomu páru soukromí. „Dysone, potřebuji, abys vzal Bo do Dalu a informoval Tricka o té dohodě. Zavolám schopnější ochranku, aby střežili dveře a s tímhle týmem,“ prohlásil s klidem, který byl protikladem vzteku v jeho očích, „si pohovoříme v mých komnatách, HNED.“

Měňavec přešel k Bo a tiše zašeptal: „Vím, že tu pro ně chceš být, ale teď na to není vhodný čas. Nedělej to složitější, než už to je, prosím.“

Přikývla a dovolila Dysonovi odvést ji, zatímco se naposledy ohlédla a srdce se jí lámalo nad tím dalším zármutkem, který je navštívil. Stálo ji to hodně přemáhání, aby k nim nedošla a nenabídla jim svou útěchu, ale jelikož s nimi byla na nejisté půdě, neodvažovala se zničit ten malý pokrok, kterého dosáhly.

Lauren ji nepřestávala svírat, hladila ji po zádech, aby jí pomohla zklidnit se a tiše jí šeptala, že už je v bezpečí. Trochu se odtáhla. „Kenz, musím se podívat, ano?“ Kenzi pomalu otočila hlavu k doktorce a ta mohla spatřit monokl, který se začal tvořit a krev zaschlou pod nosem. „Postarejme se o tohle.“ Gótka roztřeseně přikývla a Lauren ji odvedla k umyvadlu, kde něžně očistila tu oblast. „Můžeš si sundat kabát, prosím?“

Kenzi zavrtěla hlavou. „Ne, nemůžu…“

„Broučku, prosím? Potřebuji se ujistit, že nejsi zraněná někde jinde.“ Na chvíli se odmlčela, protože nechtěla na Kenzi dál tlačit, ale současně potřebovala odpovědi. „Pokud chceš, můžu zavolat někoho jiného, aby tě vyšetřil. Dyson mi říkal o tom, že jsi měla roztržené šaty a že…“ Přestože se ze všech sil snažila, nedokázala tu větu dokončit. V duchu se nakopla, že není tak silná, jak by měla.

„Neudělal to…snažil se, ale Tamsinin křik…tehdy se přihnali…“ Začala se třást tak silně, jako když ji sem přivezli.

Znovu kolem ní obtočila paže a vtiskla jí pusu na spánek. „Nemusíme o tom teď mluvit. Jen jsem tě chtěla vyšetřit kvůli zraněním a nevěděla jsem, jestli je tu něco dalšího, co by si vyžadovalo pozornost. Chci, abys věděla, že pokud k něčemu došlo, stejně nikam nejdu, ano?“ I přestože jí byl řečen opak, chtěla Kenzi ujistit, jelikož oběti někdy po útoku přejdou k popírání.

„Lauren,“ lehce se odtáhla, aby se ponořila do těch očí, díky kterým se cítila v bezpečí, „můžeme jet, prosím, domů? Slibuji ti, že ti dovolím mě prohlédnout. Prosím?“ Spodní ret se jí chvěl a z očí se jí vyřinuly další slzy.

„Cokoliv chceš.“

* * *

Po tom, co dorazily domů, vzala Lauren stále spící Tamsin do náruče a položila ji na gauč. Posadila se vedle ní, sundala jí kabát a boty a zabalila ji do deky. Přemýšlela o tom, že by valkýru uložila do postele, ale chtěla ji mít blíž, protože by se měla brzy vzbudit. Obrátila se ke Kenzi, která seděla na druhém konci gauče, řekla jí, že jí napustí vanu, na což gótka jen uslzeně přikývla.

Kenzi přišla do koupelny, právě když blondýnka zavírala vodu, a stále kolem sebe pevně svírala kabát. Lauren byla trochu nejistá, jak pokračovat. Doktorka v ní se chtěla podívat po dalších zraněních v bezpečí jejich domova, ale vycítila, že tmavovláska stejně tak potřebuje chvilku pro sebe. Pomalu k ní došla a řekla, že se vrátí s něčím silným a horkým k pití.

Zkontrolovala Tamsin, která stále hluboce spala a počkala alespoň deset minut, než se vrátila do koupelny. Tehdy spatřila, jak Kenzi energicky drhne svou kůži, dokud nebyla rudá. Odložila pití na skříňku a posadila se vedle vany. „Nech to na mě.“ Vzala od ní houbu, něžně pokračovala v dalším mytí a mumlala při tom konejšivá slovíčka. Tehdy si všimla těch modřin ve tvaru ruky na jejím krku. Obávala se, že, přestože Kenzi řekla, že nezašel moc daleko, stále vykazovala známky člověka, který byl surově napaden. Začala tiše broukat, když myla své snoubence vlasy a požívala plecháček na oplachování. Vypustila vodu, pomohla jí postavit se a obmotala kolem ní ručník.

„Zlato, nechci ti způsobovat další bolest, ale potřebuji vědět, co se stalo. Tak to bude moct Dyson poskládat dohromady a najít toho, kdo to udělal. Můžeš se mnou mluvit. Co se dnes stalo, nebyla tvoje vina.“

Kenzi nejprve neřekla nic, hlavu nechávala sklopenou, zatímco se doutírala, než se oblékne. Myslela si, že bude mít čas povědět Lauren o své minulosti za svých podmínek, místo toho, aby jí s ní seznámila dnes. Cítila, že na ni doktorka nebude pohlížet jinak, ale stále tu byl strach, že přijde o všechno a to ji děsilo. Také věděla, že držení Lauren v nevědomosti také není cesta. Kenzi se obrátila, aby se na ni zahleděla, zatímco upustila ručník na zem a nestarala se o to, že by ho zavěsila zpátky na háček. Mohla cítit tu lásku a znepokojení, které k ní byly nasměrovány a chtěla cítit tu útěchu, o které věděla, že na ni čeká.

Světlovláska mohla vidět ten boj v jejích očích a její obavy z toho, jak moc byla Kenzi zasažena dnešními událostmi, rostly. Lauren úlevně vydechla, když se mladší dívka vrátila do jejího objetí a položila si hlavu na její rameno.

„Bojím se, Lauren,“ zašeptala a cítila, jak její snoubenka ještě zpevňuje své sevření. „Musím ti něco říct a přesto, jak moc mě miluješ, nechci, aby ses na mě dívala jinak. Nemyslím, že bych se s tím dokázala vyrovnat, kdyby k tomu došlo.“

„Nikdy,“ slíbila jí Lauren bez chvilkového zaváhání. „Před nějakou dobou jsem ti řekla, že jsi se mnou v bezpečí a myslela jsem to vážně. Pomohla jsi mi s mými nočními můrami, teď mi dovol pomoct ti s těmi tvými. Slibuji ti, Kenzi, že nikam nepůjdu.“

Kenzi se zaklonila v její náruči a spatřila ve světlovlásčiných očích ten příslib. „Prve,“ začala s roztřeseným dechem, „jak ses mě ptala, jestli nedošlo k něčemu dalšímu, neměl k tomu příležitost…“ odmlčela se a párkrát nervózně polknula, strach jí držel na okraji útesu, ale místo toho, aby utekla, musela risknout, že když skočí, Lauren tam bude, aby ji chytila, „…tentokrát.“ Kenzi zavřela oči, jak jí dlouho pohřbená pravda splynula ze rtů. Bolest z té doby jí dohnala a vzlyky zachvátily její drobnou postavu.

Laurenino srdce se lámalo, když slyšela ten pláč, který byl skryt pod povrchem tak dlouho, stejně jako z faktu, že znala útočníka. Přitáhla si Kenzi zpátky ke svému tělu a ujišťovala ji: „Teď tě mám, udělám vše, co bude v mých silách, aby ses s tím vyrovnala, bez ohledu na to, jak dlouho to zabere. Vždycky tě budu milovat.“ Cítila, jak Kenzi lehce zakolísala, odvedla ji na postel, sama se opřela o čelo postele, zatímco brunetka se jí vylezla do klína a hlavu si opřela o její rameno.

Cítila se bezpečně ovinuta v jejím náručí a věděla, že je na čase povědět jí celý svůj příběh. Jak by se mohla skutečně posunout dál, když vzpomínky z minulosti ji stále držely. Lauren byla možná otrokem, ale ani ona nebyla nikdy zcela svobodná, takže kdo jiný by jí měl pomoct zbavit se těch okovů.

„Když zemřel můj otec, vzal si s sebou všechno štěstí a lásku. Moje máma se začala každou noc propíjet do zapomnění, zatímco já a můj bratr jsme se starali sami o sebe. Nejprve jsme se snažili, však víš, konejšit ji, pomoct jí přenést se přes to. Místo toho se jen silněji přivinula k flašce. Nakonec se znovu vdala a my měli znovu jídlo v naší kuchyni. Řekla, že všechno bude lepší. To byl ale vtip, protože, co bylo před tím špatné, bylo teď ještě horší. Zamykal mě do skříně za to, že jsem se smála moc nahlas, dostávala jsem nařezáno za to, že jsem si nehleděla svého. Začala jsem za ty roky chodit domů méně a méně. Naposled, co jsem tam byla, jsem se probudila uprostřed noci a našla ho stát vedle své postele. Řekla jsme mu, ať kčertu vypadne. Bylo to strašidelné, když se nepohnul a já po něm začala házet věcmi. Matka vešla a já si myslela, že pro jednou konečně uvidí, jaký je, že v ní byla malá část, která nás milovala, ale místo toho mi řekla, abych přestala lhát. Pověděla mi, že kdyby můj otec už nebyl mrtvý, že by ho zabilo to zklamání, které ve mně měl. Sbalila jsem si, co jsem mohla a už nikdy se nevrátila. Bylo mi patnáct. Ani jednou mě nehledala, místo toho jsem od příbuzných slyšela, že její život je beze mne lepší.“ Na chvíli zavřela oči z té bolesti, jak snadno byla zavržena vlastní matkou.

„Naučila jsem se, jak přežít na vlastní pěst, čas od času jsem zůstávala s různými příbuznými a dovolávala se laskavostí. O rok později se mi nevydařilo kapsářství. Místo toho, aby mě ale nahlásil, mi koupil večeři. Nehodlala jsem odmítnout večeři zdarma se sexy chlápkem a dokonce mi dal své číslo. Moji přátelé mne před ním varovali, ale tehdy jsem si myslela, že možná žárlí. Opravdu jsem si myslela, že by to mohla být moje chvíle jako z Pretty Woman, pitomý film,“ zamumlala si pod vousy. „Vážně bych si přála, abych je poslechla. Po pár měsících jsme byli na nějakém večírku a vzpomínám si, že jsem se po svém prvním pití cítila divně. Nedávalo mi to žádný smysl, protože i tehdy jsem toho dost snesla. Nemohla jsem se hýbat, Lauren. Odnesl mě do nějakého pokoje a pamatuji si, jak byl nade mnou a říkal mi, že je na čase, abych mu za všechno zaplatila. Začala jsem brečet a žadonit, aby toho nechal, ale to ho jen rozzuřilo. Začal mě fackovat a ječel na mě, abych držela hubu, nebo že zavolá nějaké kámoše, aby se přidali, tak jsem tam jen ležela a čekala, až přestane. Šel spát po tom, co skončil. Já se tak bála pohnout se. Probudil se, zrovna, když jsem odcházela a prohlásil, že teď patřím jemu, že má zákazníky, kteří zbožňují mladší dívky. Byla jsem schopná osvobodit se, on klopýtl a já popadla láhev piva a rozbila mu ji o hlavu. Praštila jsem ho dost na to, aby upadl do bezvědomí. Napadlo mě, že bude jen fér, abych mu dala taky něco, aby si mě pamatoval. Tak jsem mu rozřízla tvář od levého ucha dolů přes celou tvář, plivla jsem na něj a odešla. Tak jsem se styděla, že jsem to nedokázala říct svým příbuzným, protože jsem se obávala, že by mi řekli, že jsem se do toho dostala sama. Myslím, že mí přátelé to věděli, protože to nebylo neobvyklé a někdy děláš, co musíš, kvůli penězům navíc. Udělala jsem to párkrát, když jsem neměla jinou možnost, ale pak jsem se rozhodla, že je snazší strávit noc ve vězení. Kdyby nebylo Tamsin, vím, že by mě zabil.“ Zhluboka se nadechla, aby se sebrala. „Takže, jsi si stále jistá, že si mě chceš vzít? Dokáži pochopit, pokud mě uvidíš jen jako poškozené zboží, tak jak jsem na sebe dřív hleděla.“

Pozvedla Kenziinu bradu, aby jí pohlédla do očí. „Ničím jiným jsem si ve svém životě nebyla tak jistá. Hodlám si tě vzít, hodlám se do tebe každý den ještě víc zamilovávat. Láme mi srdce, že jsi tak musela žít, když jsi vyrůstala, tvoje doba na ulici a pak žít s tím, že jsi byla znásilněna. Poškozené zboží? Ne, jsi tou nejsilnější osobou, co znám a inspiruješ mě po svém.“ Lauren jí věnovala prostý polibek a ulevilo se jí, že Kenzi už v sobě nebude držet hrůzy své minulosti, ale také se v ní obnovilo odhodlání chytit toho člověka, který jí to udělal. „Udělala jsi to, cos musela, abys přežila, Kenz, v tom není žádná hanba a rozhodně se na tebe nedívám nijak jinak. Tohle společně překonáme, ano?“

Kenzi věděla, že blondýna neobrátí to, že byla znásilněna, proti ní, ale věřila, že po tom, co uslyší, že několikrát prodala své tělo, bude Lauren znechucena. Místo toho cítila, jak ji paže její snoubenky stiskly pevněji v ochranitelském sevření. Cítila její muka z toho, co si gótka vytrpěla a jejich slzy se promísily, ale pokud něco, tak věděla, že na druhé straně z toho vyjdou silnější. „Naštvalo by tě, kdybych ti řekla, že jsem čekala, že mnou budeš znechucená?“

„Jsem naštvaná, že sis tím musela projít, že sis to celou tu dobu nechávala v sobě, ale ne znechucena. To bych k tobě nikdy nemohla cítit.“ Potřebovala tu situaci trochu zlehčit. „No, pokud nebudeme počítat některé tvé volby jídla, to je jiná písnička.“

Na oplátku věnovala Lauren drobný úsměv, jak oceňovala její pokus o humor. Jak prosté to bylo, věděla tak, že budou v pořádku. „Nic bych nenamítala várce tvých cupcaků.“

„Pokud ti nebude vadit bojovat o ně s Tamsin, tak předpokládám, že bych se do nich mohla pustit.“ Lauren věděla, že je stále třeba nějaké uzdravování, ale byla si vědoma, že to bude přicházet po drobných krůčcích. Z části se jí ulevilo, že bez ohledu na cokoliv, už si nikdy nebudou muset něčím procházet samy. „Měly bychom jít zkontrolovat naši valkýru, ale než tak učiníme…“ Hlas se jí vytratil, protože jí nechtěla způsobovat další bolest, ale chtěla být schopná dát Dysonovi jméno k vystopování.

Rychle jí vysvitlo, na co se jí Lauren zkouší zeptat, a přestože jí to jméno zanechávalo na jazyku pachuť, věděla, že je na čase konečně vyslovit to, co jí způsobilo tolik bolesti, aby se od toho osvobodila. „Rainer.“


8

Zatímco Lauren shromažďovala ingredience na cupcaky, nemohla si pomoct a vrhla znepokojený pohled Tamsininým směrem. V duchu si setřídila své omezené znalosti o valkýrách ohledně toho, proč se ještě neprobudila.

„Nemůžu uvěřit tomu, že Tamsin pořád spí. Cítím se provinile, že je to proto, co dneska viděla,“ pronesla gótka tiše, zatímco si klekla vedle té mladé Fae a odhrnula jí vlasy z čela. „Nevíš, proč ještě není vzhůru?“

Lauren se zhluboka nadechla a přesunula se vedle ní. „Vím to, že by ses neměla cítit provinile. Pokud se neprobere během další hodiny, tak zavolám Trickovi, ano? Teď pojď, můžeš mi pomoct péct.“ Chtěla rozptýlit Kenzi od těch těžkých událostí toho dne.

„Nemyslíš, že bychom ji měly vzít do Dalu?“

Lauren chvíli neodpovídala, jak si uvědomila, že ji potřebuje seznámit s dnešními událostmi na základně.

„Broučku?“ V brunetě začalo vzrůstat znepokojení ohledně toho nedostatku odpovědi. Sledovala, jak se Laureniny oči střetly s jejíma a všimla si toho konfliktu v nich. „Stalo se dneska něco? Ach, panebože, sešla jsi se s Bo, že jo? Na co jsi přišla? Nedokážeš jí pomoct?“

Lauren obešla pult a spojila jejich ruce. „Něco se dnes opravdu stalo. Sešla jsem se s Bo a podle toho, co jsem zjistila, jí můžu pomoct.“ Pomalu vydechla, jak začala vysvětlovat ty události, ke kterým došlo, než dostala zprávy o tom útoku. Že i přestože k ní Bo možná stále něco cítí, že by ji nikdy nenapadla, kdyby nebylo té injekce. „Takže musíme být opatrné, ano? Budu pracovat z domova, abych našla protilátku, aby byla Bo imunní, kdyby dostala další injekci.“

„To jsou vážně dobré zprávy, Lauren, jako vážně dobré. Znamená to, že budu moct získat svou nejlepší kamarádku zpátky, že jo?“

„Správně, ale nemyslím si, že je potřeba, abych ti říkala, že jsi o ni nikdy skutečně ani nepřišla. Byla připravená vyrazit a najít kohokoliv, kdo to udělal, dokud jí Hale nepohrozil, že ji dá znovu zavřít. Dyson ji vyprovodil ven zrovna v době, kdy jsi začala přicházet k sobě.“

„Jsem ráda, že jsi ji prostě neodepsala. Víš, nikdo by ti to nedával za vinu, kdyby ano.“

„Taky jsem si to uvědomila,“ pronesla Lauren tiše, zatímco zastrčila pramen vlasů za Kenziino ucho, „ale také vím, co k tobě Bo cítí a nemohla jsem dovolit, aby měla moje holka zlomené srdce, ne, pokud tu bylo něco, co jsem mohla udělat, abych to napravila. Potřebuji, abys věděla, že jsem myslela vážně to, co jsem řekla dřív, že nikam neodejdu.“

Cítíc se trochu přemožena emocemi se gótka jednoduše pohnula, aby obemkla Lauren v objetí. Přesto, jak špatný dnešek byl, se jí ulevilo, že Bo je stále její Bo a že už se dál nemusela obávat, že by se Laureniny city k ní nějak změnily.

„Co bys řekla na to, abychom se pustily do pečení? Pak možná-“

Hlasitý výkřik, který prořízl vzduch, je přiměl obě nadskočit. S rozšířenýma očima sledovaly, jak Tamsin seskočila z gauče, no, tak nějak starší verze Tamsin. Valkýra si všimla svého stavu a fascinovaně hleděla na své starší tělo, než se její pohled přesunul k tomu ohromenému páru.

„Kenzi?!“ Doběhla k ní a vtáhla si ji do objetí. „Jsi v pořádku? Omlouvám se, že jsem ho nebyla schopná zastavit. Tolik jsem se bála, že-“

„Tak hele, zastavila jsi ho. Kdyby nebylo tvého jeku, tak by se nezastavil.“ Odtáhla se, aby pohlédla do očí Fae, která teď byla její výšky. „Když už, tak se omlouvám já. Kvůli tomu stresu jsi teď starší a hračky, co jsme dnes koupily…“ Hlas se jí vytratil z toho, jak její minulost ovlivnila víc než jednu osobu v téhle místnosti.

„Jsou to jen věci,“ pokrčila rameny, načež se otočila k Lauren, která, jak si všimla, se na ni divně dívala. Spletla si tu vědeckou zvědavost s tím, že se na ni doktorka zlobí. „Lauren, jsi v pořádku?“ I když teď byla technicky puberťačka, v hlase jí zůstala dětská zranitelnost.

Zatřásla hlavou, aby si pročistila myšlenky, jak slyšela tu obavu v hlase Fae. „Nikdy dřív jsem valkýru neviděla a na chvíli mě přemohla vědecká část mé mysli. Myslím, že důležitější otázkou je, jestli jsi v pořádku ty?“ Lauren byla ohromena tím, že se zdálo, že Tamsin to snáší tak dobře a její hlavní starostí bylo, jestli je v pořádku Kenzi.

„Myslím, že jo. Vzpomínám si, že jsme se bavily v nákupáku, pak jsem viděla toho muže, jak ubližuje Kenzi a vážně moc jsem si přála, abych byla větší, takže bych jí mohla pomoct. Byla jsem tak vyděšená a naštvaná, že jsem prostě vykřikla tak hlasitě, jak jen jsem dokázala. Myslíš, že kvůli tomu jsem teď větší?“

„Je to možné. Obávám se, že toho o biologii valkýr moc nevím. Co kdybyste našly nějaké oblečení, které by ti padlo? Začnu dělat na zákusku, než nám udělám večeři.“ Jak je Lauren sledovala odejít, nedokázala zabránit pocitu starosti o svou snoubenku. Věděla, že přestože se jí Kenzi otevřela, dovolí to všem nočním můrám, které potlačovala, vydrat se napovrch.

* * *

O tři týdny později

Lauren si protáhla unavené svaly, když vstávala od stolu ve své domácí laboratoři. V podstatě během těch týdnů od toho dne neopustily dům, kromě toho, když si doktorka zaběhla do laboratoře. Pár dní po tom byla Lauren schopná připravit novou injekci pro Bo, která ji učiní imunní vůči jakémukoliv zbytku séra, který by proti ní mohl být použit. Doktorku stále trápilo, že někdo způsobil všechny ty starosti a oni nebyly o nic blíž znalosti důvodu. Otáčela si prstenem kolem prstu, obdivovala se té řemeslné dovednosti a zbožňovala ten nápis, který byl do něj vryt.

Kenziiny noční můry se po svátcích vrátily v plné síle a ona tam byla, aby je zahnala pryč, jak jen dokázala. Kenzi si dovolila být ukonejšena, než se odtáhla a prohlásila, že potřebuje trochu prostoru. Začal se mezi ně vkrádat odstup, což v Lauren vyvolávalo pochyby, které zůstávaly neukonejšeny. Od toho dne spolu po intimní stránce nebyly, ale to se dalo čekat. Věděla, že Kenzi bude potřebovat čas a prostor, aby si utřídila své emoce. Byla s tím upřímně v pohodě, ale pokaždé, když se ji pokusila ujistit, zdálo se, že to gótku jen víc rozzuří. Lauren se rozhodla trávit víc času v laboratoři prací na rozličných projektech, aby udržela svou mysl od obav a aby měla pocit, že něco dokáže alespoň se svou vědou.

Mladá Fae sledovala Akta X v obýváku, zatímco Lauren otročila v laboratoři a Kenzi nahoře mluvila s Bo. Od doby, co jí Lauren dala první z týdenních injekcí, sukuba zůstávala s každou návštěvou déle. Tamsin slyšela Kenziiny výkřiky v noci a tichý zvuk, jak se ji Lauren snažila ukonejšit, pokaždé následovaný Kenziiným vydupáním z pokoje. Nevěděla úplné podrobnosti toho, co se Kenzi stalo, kromě toho, že ten muž, kterého pořád nenašli, jí ublížil i v minulosti. Tamsin jen věděla, že ten pár už sotva zůstával v jedné místnosti. Ona byla buď v herně s Kenzi, nebo se dívaly na televizi, dokud se neobjevila Lauren. Možná, kdyby tu nebyla pořád Bo, že by byly schopné zapracovat na tom, co je trápí. Bylo jí vysvětleno, že to, co se stalo v Dalu nebyla Boina chyba, ale ona byla poblíž té Fae stále obezřetná. Tamsin cítila, že tohle musí napravit a to rychle.

* * *

„Takže, Kenzi,“ zeptala se sukuba, zatímco si lehla na gauč v gótčině šatně, „hodláš mi povědět, o co jde mezi tebou a Lauren? Vím, že se toho hodně stalo, ale pokaždé, když tu jsem, je zalezlá ve své laboratoři.“

Kenzi se jí svěřila během emocionálního rozhovoru se vším, co řekla Lauren. Obě prolévaly slzy, když jí její nejlepší kamarádka líčila hrůzy své minulosti, ten důvod, proč o tom nikdy nechtěla nikomu říct. Bo jí dala vědět, že se nemá za co stydět, že tu pro ni vždycky bude, ale také byla šťastná, že její kamarádka má ve svém životě někoho jako Lauren, aby jí to pomohl překonat. Kenzi říkala, že po tom rozhovoru s doktorkou, pochopila, proč měla sukuba pocit, že jim to nevydrží, bolelo to, ale bylo to odpustitelné. Bo přiznala, že jedna její část, bude vždycky Lauren milovat, ale také byla schopná vidět, jak dokonale se ty dvě k sobě hodí jako pár. Neměla žádný zájem na narušování jejich štěstí, jen chtěla být stále součástí jejich životů.

„O nic nejde, Bo. Jsem si jistá, že pravděpodobně jen potřebuje prostor, aby se vypořádala se vším tím šílenstvím.“ Uhnula pohledem, protože nechtěla probírat stav jejich vztahu. Kenzi věděla, že na tom nejsou nejlépe a nedávala své snoubence za vinu, že se stáhla do své laboratoře. Cítila se provinile, když si všimla těch tmavých kruhů pod světlovlásčinýma očima, které také začala skrývat. Pokoušela se s ní iniciovat fyzickou intimitu, ale Lauren to vždycky smetla s tím, že na to mají všechen čas světa. Logicky věděla, že Lauren jí chce dopřát čas, ale ten hlas byl zastíněn její nejistotou, že Lauren se jí nechce dotknout. Hněv z pocitu odmítnutí v ní kypěl.

Bo chvíli studovala svou kamarádku vědouc, že je toho víc k vyprávění. Všimla si, že aury obou měly odstíny smutku až na pár skvrn hněvu v té gótčině. Tamsin vždycky sukubu obezřetně sledovala, a i když se snažila přiblížit se k valkýře, mladá Fae si ji stále udržovala na délku paže. „Víš, Kenz, nemůžu ti vypovědět, jak moc pro mě znamená, že tu obě sedíme v téhle úžasné místnosti, kterou pro tebe Lauren vybudovala. Vážně tě miluje.“

„Jo,“ odfrkla si Kenzi, „hodně se toho stalo mezi tehdy a teď. Možná, že po tom, co chytneme toho, kdo za tímhle je, bych se měla na čas nastěhovat zpátky do klubovny.“

„Cože? Proč bys to chtěla udělat? Máš skvělý domov tady s Lauren, proč bys chtěla odejít?“ Mohla upřímně říct, že nečekala, že by rozhovor nabral takovýhle obrat.

„Nedotkla se mě od chvíle, co jsem jí všechno řekla, Bo. Tvrdila, že na mě nebude hledět nijak odlišně, že se do mě bude jen dál hlouběji zamilovávat, ale pokaždé, když si s ní zkusím něco začít, tak to prostě utne. Příliš to bolí být jí nablízku. Možná o mě úplně ztratila zájem.“ Hlas se jí na posledních slovech zlomil.

Bo byla úplně zaskočená, jelikož věděla, co k sobě vzájemně cítí. „Ne, to, co spolu máte, je skutečné. Proč si myslíš, že jsem s tím tak tvrdě bojovala? Řekla jsi jí o tomhle všem?“

„Co je tu k povídání, Bo? Činy mluví hlasitěji než slova, ne? Nechci, aby vyslovila to, co už vím. Odejít už tak bude dost těžké.“

„Ty víš, že zrovna já v tomhle nejsem nejlepší, ale vážně si myslím, že si s ní potřebuješ-“

„Ty nás opouštíš?“ zeptala se Tamsin ode dveří a v rysech jí byl zřetelně vepsán žal. Cítila, jak se její svět rozpadá, obzvláště jelikož Lauren neměla o ničem ani ponětí. Pokud něco, tak onehdy v noci ujišťovala valkýru, že je to jen hrbolatá cesta, ale že z toho vyjdou ještě silnější. „To není fér!“ zaječela, jak ji začaly přemáhat emoce.

„Doprdele,“ zašeptala Kenzi a pomalu se blížila k Tamsin. „Je to komplikované a vůbec to není tak, jak si myslíš.“ Pokusila se k ní natáhnout, aby ji pomohla uklidnit se, ale valkýra smetla její ruce pryč.

„Složité?! Pokud netrávíš čas s Bo, tak ho trávíš sama. Jediná doba, kdy jsi se mnou, je, když je Lauren v laboratoři.“ Otočila se k Bo a její hněv hrozil, že ji pohltí. „Tohle všechno je tvoje vina! Přísahám, že tě donutím za to zaplatit.“ Oči jí začaly černat a vlasy se jí zmítaly ve vzduchu nějakou neviditelnou silou.

Lauren vyšla ze své laboratoře, když uslyšela Tamsin ječet. Pospíšila si, aby zjistila, co je za problém, všimla si valkýřiných vlasů poletujících kolem a spatřila strach v očích druhých žen. „Tamsin,“ pronesla doktorka tiše, „co se to děje?“

Valkýra se otočila a vrhla se do náruče překvapené Lauren, jejíž znepokojení jen vzrostlo, když ucítila slzy na svém krku. Teď byla doktorka opravdu ustaraná, jelikož nikdy neviděla Tamsin takhle rozrušenou. Byla si jistá, že částečně je to jejím pubertálním stavem, ale věděla, že to není všechno. Pohlédla na ty druhé dvě a všimla si, že jsou stejně šokované.

„Můžete mi někdo říct, proč je Tamsin rozrušená?“

K jejímu překvapení jí Kenzi skutečně odpověděla. „Zaslechla něco, čemu neporozuměla.“ Jejich oči se krátce střetly a Lauren si všimla, jak se v nich mihl záblesk viny. Stáhl se jí z toho žaludek.

„A co to bylo?“ Nikdo starší blondýně neodpověděl a v její hlavě jí to šrotovalo, co mohlo potenciálně rozrušit Tamsin na takovéhle úrovni. Ticho v místnosti se stávalo ohlušující a ani jedna z nich se jí nepodívala do očí.

Tamsininy vzlyky začaly ustupovat, odtáhla se, zle se podívala na ty druhé dvě, než pohlédla zpátky na Lauren. „Kenzi nás chce opustit a nastěhovat se zpátky k Bo. Říkala jsi, že to vy dvě vyřešíte, ale pokud je to tak, proč nás opouští?“

Zaskočena touto novinkou si Lauren pomyslela, že se mladá Fae musela přeslechnout. Zavrtěla hlavou a obrátila se ke Kenzi, která se jí nepodívala do očí. „Je to pravda, Kenzi? Chceš odejít?“

Po pár chvílích ticha sukuba cítila, že bude nejlepší, když s dovolením odejde. „Počkám dole na Dysona.“ Začala si sbírat věci. „Tamsin, co kdybys šla se mnou?“

Lauren cítila, jak sevření valkýry zesílilo, takže ji doktorka ujistila, že bude s tou druhou Fae v pohodě. Neochotně souhlasila a odešla z pokoje s Bo, která na své cestě ven starší ženu na podporu stiskla a zavřela za sebou dveře.

„Jsem v tomhle opravdu ztracená, Kenzi. Co bych měla dělat?“ zeptala se a přesunula se, aby se posadila na gauč, zatímco Kenzi zůstávala stát na svém místě. „Já vím, že to poslední dobou nebylo lehké, ale ksakru, snažila jsem se!“ Lauren se nadechla, aby se uklidnila vědouc, že stres a nedostatek spánku krmí její vztek. Může to být skutečně pravda? Předklonila se, opřela si lokty o kolena a sevřela si tvář v dlaních. „Nechci tě ztratit.“

Kenzi dovolila té pravdě v Laureniných slovech spojené s její reakcí proniknout závojem jejích nejistot. Teď se vážně cítila provinile, nejen za své chování, ignorování jí, ale také za to rozrušení, které způsobila Tamsin. Nebyla to ona, kdo vždycky trval na tom, že si o svých problémech musí promluvit a ne před nimi utíkat? K světlovlásčině cti se ta o to pokoušela, ale byla to Kenzi, kdo se odtáhnul. Dovolila svému strachu přetvořit se v něco víc.

„Nemusíš dělat nic. Chci nás, Lauren. Zdá se, že už se mě nechceš dotknout. Myslela jsem, že nevíš, jak mi říct, že je konec.“

Lauren pozvedla hlavu a otočila se, aby se střetla s jejím pohledem, se zmatkem zřetelně vepsaným do jejích rysů. „Kenzi, nechtěla jsem, abys měla pocit, že jsi do něčeho nucená. Dávala jsem ti čas, aby ses uzdravila, prostě jen byla. Obávala jsem se, že pokud nechám k něčemu dojít, že způsobím víc škod a jen jsem chtěla, abys byla v pořádku. Myslela jsem vážně, co jsem ten den řekla.“

„Stejně se kvůli tomu cítím špinavě, že nejsem dost dobrá.“ Pravda toho prohlášení vynesla stud, který cítila, na povrch a hlas se jí zlomil. „Chtěla jsem, aby se vše vrátilo tam, kde bylo, takže když jsi mě odstrčila, byla jsem tak raněná, protože jsem si myslela, že jsi změnila názor. Bála jsem se, že je to jen záležitostí času a nevím, jak bych se s tím dokázala vypořádat.“

Lauren v tu chvíli vážně chtěla zuřit, to nebyla dostatečně přesvědčivá? Navzdory tomu pokušení cítila, že už vyplýtvaly dost času tím, že se cítily odmítnuté tou druhou. „Pojď sem,“ zašeptala a otevřela k ní svou náruč. Kenzi nepotřebovala říkat dvakrát, vrhla se do ní a dovolila si znovu sesypat se. Ulevilo se jí, že Kenzi nezaváhala, věděla, že stále bojuje s tím, co se stalo a vzhledem k tomu, co jí řekla, mohla chápat, jak Kenzi došla k tomu chybnému závěru. Jak se její vzlyky mírnily, Lauren ji naléhavě žádala: „Můžeme tohle už, prosím, znovu nedělat? Pokud budeš někdy nešťastná nebo se cítit takhle, tak si se mnou, prosím, prostě promluv. Nebudu ti bránit v odchodu, pokud si budu myslet, že je to to, co chceš. Chci jen, abys byla šťastná, ale upřednostnila bych, kdyby to bylo se mnou.“

Cítila, jak Kenzi souhlasně přikývla na jejím rameni.

„Myslím, že by ti taky pomohla nějaká odborná pomoc. Je tu terapeutka, která pracuje pro světlé, podobná pojídači bolesti. Mohla by ti být schopná pomoct, Kenzi. Vím, že to, že máš Bo tady, ti hodně pomáhá, ale někdy pomůže promluvit si s někým, kdo ví, jak tě tím provést.“

„Zkusím to. Potřebuji něco kvůli těm nočním můrám.“ Zhluboka se nadechla. „Horší se. Tamsin měla pravdu, byla jsem vůči tobě nefér. Mám pocit, že jsem ve všem udělala hrozný zmatek.“

Nechtěla ranit její city, ale ani jí to nevyvracela. Zdálo se, jako by Kenzi potřebovala tenhle šok, aby si to uvědomila. „Musíme to brát den po dni. Najdeme toho hajzla a až to uděláme, slibuji ti, že za to zaplatí.“ Lauren věděla, že dokud bude stále tam venku, Kenzi nedojde pokoje. „Měla bych je jít zkontrolovat, jsou až moc zticha,“ pravila po tom, co uplynula dlouhá chvíle.

„Můžeme tu zůstat ještě chvilku, prosím?“ Vážně jí chyběl ten pocit být v Laurenině náručí. I když se v něm probouzela, byla tak rozhozená, že si to nebyla schopná užít.

* * *

Kenzi se ulevilo, když Tamsin přijala její srdečnou omluvu. Uznala, že je to její vina a jaké štěstí má, že má Lauren. Že když dovolíš strachu, aby tě vedl, že ti zabrání vidět pravdu. Valkýře se ulevilo řkouc, že obě považuje za svou rodinu a nechtěla by si mezi nimi vybírat. Vysvětlila jim, že Bo ochotně přiznala chyby, které v minulosti učinila a že nechce, aby se Kenzi s Lauren rozešly. Nezodpověděla Tamsininy otázky ohledně toho, co Rainer provedl a řekla, že to jí musí povědět Kenzi, ale že ho najdou, a přimějí ho za to zaplatit.

Později té noci, jak sebou Kenzi házela a převalovala se v sevření další noční můry, byla probuzena něžnými polibky na svém spánku a šeptáním do ucha, že je v bezpečí. Chvíli na sebe zíraly. Kenzi cítila vděčnost, že tam blondýnka je a tentokrát ji Lauren neodmítla, když ty polibky přešly v něco víc. Bylo to pomalé a něžné a jak se ukázalo, bylo to přesně to, co obě potřebovaly.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu