Kéž bys tu byla

Napsala: breathe4her, Překlad: Gramud, Korekce: filippa

Originál najdete zde.

| 1-20 | 21-38 |

1 – Odpočítávání

SPENCER

Seděla jsem ve velkém křesle zaujímající místo v obývacím pokoji mého bytu. Slunce jasně zářilo nad pláží, kterou bylo možné z mého velkého okna dokonale vidět.

Už je to pět let, co jsem se s ní viděla naposled.

Pět let, co si vybrala jeho, místo mě.

Ráda bych si myslela, že jsem se přes to docela dobře dostala. Po přestěhování před několika měsíci zpět do Ohia se mi stýskalo po slunci a pláži, udělala jsem nečekanou změnu a vrátila jsem se tam, kde jsem zanechala své srdce.

Nemohu vám říct, že jsem na ni zapomněla. Ne, protože jsem si stále pamatovala její jemnou kůži, zastřený hlas a ty hnědé oči, co mi vyprávěly příběh pokaždé, když jsem do nich pohlédla.

Ale podařilo se mi jít dál potom, co jsem se doslechla, že si ho vzala.

Co si vzala chlapa, který mohl mít jakoukoliv jinou holku na škole, přesto se rozhodl mě a ji zničit vyznáním svých citů.

Řekli byste, že ho za to nenávidím, ale kdo by se odvážil říct, kde budeme za pět let?

Nevěděla jsem.

Přenesla jsem vychlazenou sklenici ke svým rtům, usrkla jsem ledově vychlazené vody a s radostí jsem polkla. Venku bylo příšerné vedro. Chtěla jsem zůstat uvnitř v mém klimatizovaném bytě.

„Ahoj, brouku,“ přitiskla rty na mé obnažené rameno a já si nemohla pomoci, ale usmála jsem se. Vzhlédla jsem do šedých očí a políbila ji.

„Ahoj,“ propletla jsem prsty s jejíma, když zhoupla křeslem, plácla sebou do mého klína a omotala své paže kolem mého krku, „myslela jsem, že budeš dneska surfovat?“

Carmen hleděla z okna a přitiskla čelo k mému. „Předpokládá se, že se přižene bouře a vím, jak moc nemáš ráda, když jsem venku a prší.“

Usmála jsem se a podala jí studenou vodu. „No, to je dobře.“

Ještě jednou mě políbila, než mi slezla z klína a natáhla svou ruku. „Tak jsem si říkala, že bychom mohly vyrazit na nákup nových bermud na plavání a ráda bych ti koupila nové plavky.“

Obrátila jsem oči v sloup. „Kupuješ mi nové plavky každý týden, Carm,“ odfrkla jsem si, když pokrčila rameny, nepopírajíc to.

„Co můžu říct, Spence,“ táhla mě do ložnice, abych si na sebe mohla vzít víc než zmíněné chlapecké šortky a tílko, „ráda sleduji, jak pózuješ.“

Dnes je to pět let, co jsem ji naposled viděla.

Čtyři roky, co jsem se seznámila s Carmen.

Tři roky od doby, co si ho vzala.

Dva roky od doby, co jsem naposled slyšela o jakémkoliv členu její rodiny.

Jeden rok od doby, co mě Carmen požádala o ruku.

Tak moc, jak jsem tu ženu milovala, tak moc jsem si namlouvala, že jsem se zcela pohnula dál…

Ještě jsem jí neodpověděla.


2 – Odpověď na pozvánku

SPENCER

Spencer Carlinová,

byla jste pozvána na svatbu pana Juliana W. Leeho a slečny Kyly L. Woodsové…

Zvedla jsem obočí nad ručně vyrobenou pozvánkou, co jsem obdržela poštou a zamrkala jsem, než jsem ji přečetla

„Co to je?“ Sedla si ke snídaňovému pultu Carmen se sklenicí džusu v ruce. Zabrala se do procházení zbytku naší pošty.

„Pozvánka na svatbu,“ položila jsem ji na pult, a pak jsem vzala sklenici studené limonády. Všimla jsem si, jak vytřeštila oči nad jménem, a pak mi věnovala tázavý pohled.

„Kdo je Julian a Kyla?“ Svraštila na mě obočí a položila kartičku úhledně zpět na stůl.

„Kamarádka ze střední školy,“ pokrčila jsem rameny a kopnutím jsem zavřela dveře od lednice. „Byla skutečně dobrou kamarádkou.“

Potom, co jsme se Ashley a já rozešly, tak Kyla vyzkoušela vše, co bylo v jejích silách, aby se ujistila, že naše přátelství zůstane stejné. Nemohla jsem si svou hořkost proti Ashley a němu, vylít na ní, takže jsme zůstaly kamarádkami.

To bylo do doby, než jsem se dozvěděla, že si ho Ashley vzala, to jsme si přestaly povídat. Nebylo to úmyslné, prostě se to stalo. Jen jsme si zasílaly vánoční a narozeninové pohlednice.

Potom, co jsem se seznámila s Carmen, jsem věděla, že se od všeho potřebuji odpoutat. Chtěla jsem čistý štít a ona tu pro mne byla. Prohlédla jsem si tu ženu sedící na stoličce čtoucí ranní noviny. Byla krásná. Jednala se mnou s uznáním a já ji skutečně milovala. Přestěhovala si vše, co měla ze San Francisca, jen aby tu byla se mnou.

„Takže,“ vydala jsem se k ní, posadila jsem se na pult a ona okamžitě pohnula stoličkou, aby si mi sedla mezi nohy, položila ruce na má stehna a vzhlédla na mě, „chtěla jsi jít?“

„Na svatbu cizích lidí?“ Carmen zvedla obočí s pobaveným úsměvem na tváři.

„Technicky vzato není cizí,“ usmála jsem se a poplácala ji pro hlavě, „každý rok nám posílá vánoční pohlednici.“

„Pověz mi něco o téhle kočce,“ Carmen se posunula blíž a kreslila kolečka na vnitřní stranu mých holých nohou, „je to ex-přítelkyně?“

Smála jsem se. „Kyla je ještě více hetero, než hetero. Ashley a já jsme se jí jednou pokoušely sjednat rande s holkou a bez úspěchu.“

Pevně jsem zavřela oči, když jsem zmínila nahlas její jméno poprvé po roce, nebo tak nějak. Prostě mi vyklouzlo a já vůbec nečekala, že se to stane. Carmen si to uvědomila také, odtáhla se a zírala na mě. „Ashley? Ta Ashley?“

„Koho jiného s tímhle jménem,“ olízla jsem si rty, „znám.“

„Takže na té svatbě bude?“ Šedé oči vyhledaly mé, když si hrála s okrajem mého oblečení.

Zamračila jsem se a polkla. Hádám, že na té svatbě bude. S ním. K čertu s ním.

„Jo, hádám, že bude, když jsou sestry a tak.“ Vzdychla jsem a pohnula jsem se, abych slezla z pultu, ale byla jsem stažena do Carmenina klína se rty něžně přitisknutými na mých. „To bylo za co?“

„Miluju tě, Spencer,“ pousmála se, „a vím, že Kyla byla dobrá kamarádka, takže bys při ní měla stát. Nikdo jiný. Neposlala by ti pozvání, kdyby tě tam nechtěla,“ hrála si s límečkem mého oblečení a kousala si ret, „kdyby to byla naše svatba, tak bych chtěla, aby sis pozvala kohokoliv, koho budeš chtít.“

Kousla jsem se do jazyku a hodila jsem po ní omluvným pohledem. „Vím, že čekáš na odpo-“

„Přestaň.“ Zakryla mi ústa rukou a zavrtěla hlavou. „Neočekávám ji, dokud nebudeš skutečně připravena mi ji dát. Jen proto, že jsem tě před rokem požádala a ještě se mi nedostalo odpovědi, neznamená, že tě miluji méně,“ její oči přistály na svatebním pozvání, „kromě toho chci, abys to s Ashley úplně uzavřela.“

„Uzavřela jsem.“ Řekla jsem jemně.

„Ne, beruško, neuzavřela.“ Carmen se mi lísala ke krku, a pak mi poklepala na nohu, abych vstala. „Ale chápu to a chci, abys šla a mohla tam pro Kylu a její přátele být. A pokud se náhodou uvidíš s Ashley, uzavři to. Zasloužíš si být šťastná, obzvláště, pokud ona je.“

Pomalu jsem přikývla, kousla se do rtu a zvedla pozvánku. Poklepala jsem prsty na vršek hladkého povrchu pultu, popadla jsem pero a roztřeseně jsem dolů napsala '2 hosté' a zalepila jsem to do obálky.

Carmen se na mě usmála a vtiskla mi letmý polibek na rameno. „Hodíme to do poštovní schránky cestou na večeři.“

Zhluboka jsem se nadechla a krátce jsem přemýšlela, zda jsem udělala správnou věc.

Kyla byla konec konců moje kamarádka.

A já byla s Carmen. Moc šťastná.

Tak proč jsem se cítila více než nervózní, jakmile jsme vhodily obálku do poštovní schránky?


3 – Smích

SPENCER

Pamatuji si den, kdy mi Kyla řekla, že se Ashley a Aiden vzali. Seděla jsem s ní venku přepychové kavárny, daly jsme si rychlého spicha, protože mi chtěla povědět nějaké důležité novinky. Domnívala jsem se, že je to kvůli ní a něčemu, co dělala ve škole. Nečekala jsem zprávu, že se s ním zasnoubila.

Pověděla mi, že jediný důvod, proč se zasnoubili, byl, protože měl Aiden podezření, že je těhotná. Jaksi se cítil jako muž nebo tak něco. Ale od chvíle, co se Ashley o této skutečnosti dozvěděla, tak se přesto rozhodli udělat z toho součást jejich života. Byla jsem požádána, abych šla na svatbu a podívala jsem se na Kylu, jako by byla praštěná.

Nechystala jsem se být svědkem toho, jak láska mého života jde uličkou s ním.

To se nikdy nestane.

A nestalo.

Opustila jsem kavárnu se slzami, protože jsem se pořád držela naděje, že jednoho dne bude znovu mou. Nikdy jsem ji zcela nenechala odejít, i potom, co jsem se doslechla, že se dali dohromady.

To bylo do doby, než jsem potkala Carmen a trávila čas s ní, co jsem si uvědomila, že nepotřebuji Ashley, abych se znovu usmívala. Nepotřebovala jsem její vtipy, abych se smála. A nepotřebovala jsem její dotek, abych se cítila krásná.

Carmen se ke mně chovala úžasně – se mnou. Byla trpělivá, zatímco jsem si procházela zármutkem. Držela mě, když jsem plakala a slíbila, že tu pro mne vždy bude. I když jsem se s ní na chvíli rozešla a ona odešla, aniž by se hádala, protože mě znala. Věděla, že mi dává prostor, abych se znovu otevřela. A já se otevřela. Chtěla jsem Carmen zpět ve svém životě. Nechtěla jsem, aby se to štěstí znovu vytratilo. Takže se ke mně vrátila, bez otázek, bez vysvětlování, vrátila se ke mně a od té doby jsem nikdy nepomyslela na to, že bych ji nechala jít.

Uplynuly tři týdny a my byly v New Yorku kvůli Kylyině svatbě. Carmen věděla, že jsem nervózní troska, ale chápala to.

„Páni,“ vydechla, když jsme vešly do našeho hotelového pokoje pro tento víkend, „Spence, to je úžasné.“

Studovala jsem staré malby na krémových zdech a usmála jsem se. Věděla jsem, že Carmen miluje umění a přestože, jsem neměla tušení, že tenhle pokoj má takové věci, tak jsem byla vděčná, protože jsem ráda viděla její úsměv. „Nemůžu uvěřit, že se Kyla přestěhovala do New Yorku,“ padla jsem na postel a dívala jsem se ven na rušné město.

„Nicméně jsi sem vždycky chtěla jít, viď?“ Zeptala se mě Carmen a položila ruce na má ramena, když si mi rozkročmo sedla do klína. „No, teď jsi tu.“

Usmála jsem se a políbila ji. Lehce jsem ji odstrčila, plácla se do čela a znovu jsem ji políbila, když se trochu zamračila. „Promiň, jen jsem zapomněla zavolat Kyle, abych jí dala vědět, že jsme v pořádku dorazily.“

„Dobře, zavolej jí, a pak se půjdeme podívat na památky!“ Carmen se usmála, šla do koupelny a zavřela dveře.

Prolistovala jsem čísla v mém telefonu a narazila na Kylyino jméno. Několikrát to vyzvánělo, než to někdo zvednul. „‘ló?“ Odpověděl zastřený hlas.

„Zdravím,“ zadržela jsem dech, „je tam Kyla?“

„Jo, jasně, uh,“ řekl zastřený hlas na druhém konci linky, „vlastně právě na pár minut odešla, aby vzala nějaké přísady navíc na dnešní večeři,“ slyšela jsem její téměř unavené vzdychnutí, „mohu se zeptat, kdo volá?“

„Zavolám zpátky, děkuju.“ Chystala jsem se zavěsit, když jsem zaslechla ten smích.

Ten smích, ze kterého se mi podlamovala kolena.

Ten smích, který byl doprovázen jejím nádherným úsměvem.

„Není třeba se stydět, slibuji, že jí zprávu předám.“ Řekla jemně. Upřímně.

Panebože, mám srdce v krku.

Nebo v mozku, protože uši mi hrozně moc bušily z krve, která jimi proudila.

„Já, uh,“ odkašlala jsem si. „Já, uh, zavolám nazpět.“ Zavěsila jsem.

Carmen přišla z koupelny a pobaveně se na mě dívala. „Beruško, je ti dobře? Vypadáš trochu bledě.“

Polkla jsem a zavrtěla hlavou.

Cítila jsem v žaludku nevolnost.

Měla jsem pocit…

Měla jsem pocit, jako bych procházela pohromou, která mě nemohla opustit.

„Jen si chci na chvíli lehnout. Myslím, že mě let trochu unavil.“ Usmála jsem se sladce a ona se sladkým úsměvem přikývla.

„Dobře, Spence,“ zašeptala, stočila se na postel se mnou a ovinula mě pažemi, „na chvíli si můžeme odpočinout.“

Zavřela jsem oči. Cítila jsem se v jejích rukách, které mne držely, v bezpečí. Cítila jsem se zahřívána a milována.

Tohle mi Carmen dělala.

Přesto jediné, co jsem dokázala vidět, byla ona.

Jediné, co jsem mohla vidět, byla Ashley Daviesová.


4 – Střetnutí s tebou

SPENCER

Shlédla jsem na adresu ve své ruce, a pak jsem se vrátila k domu, před kterým jsme stály. „Proč jsem tady?“

„Proč jsi tak nervózní?“ Odporovala Carmen a omotala mi kolem pasu paži. „Kyla už mi řekla, že Ashley sem dnes večer nepůjde.“

„Já vím, ale neviděla jsem Kylu roky.“ Našpulila jsem pusu, když mě strčila blíž ke dveřím. „Mám dvě nohy, víš!“

„Vážně?“ Ušklíbla se Carmen a pustila mne ukazujíc ke dveřím, „tak je použij.“

Zamračila jsem se a vydala se ke vchodovým dveřím. Lehce jsem si mnula ruce, než jsem zazvonila na zvonek u dveří.

„Beruško,“ zašeptala mi moje přítelkyně do ucha, „přestaň se ošívat.“

Přikývla jsem a zadržela jsem dech, když se dveře otevřely. Ocitla jsem se zírajíc na známé hnědé oči, a pak radostně vykřikla.

„Spencer!“ Kyla mi prakticky skočila do náruče a silně mě zmáčkla s obličejem u mého krku. Nehodlala mě pustit a já si začínala dělat starosti. „Hrozně moc se mi po tobě stýskalo.“ Vydechla, odtáhla se a slzy jí vytryskly z očí. „Ach, páni, jsi tak krásná. Pěkně jsi vyrostla.“

Ušklíbla jsem se a zvedla jsem obočí. „Ty si budeš brát… muže?“

Kyla se smála a otřela si slzy přitahujíc mne do dalšího objetí. „No jo, musím přiznat, že jsi sexy.“

Začervenala jsem se. „Díky, Ky.“ Přikývla jsem a věnovala jí stejný kompliment. Vždycky byla ohromující, být Daviesová bylo jedním z jejích darů. Být náramně přitažlivá.

Pohlédla jsem na Carmen, která měla úsměv na tváři. „Jé, Ky, tohle je Carmen.“

„Carmen?“ Zazubila se Kyla a krátce ji objala. „Ty jsi podepisovala všechny pohlednice a teď se s tebou poznávám.“

„Jo,“ usmála se Carmen a podívala se na mě, „Spencer tě vychvaluje.“

Kyla mi věnovala okouzlený pohled následovaný zamračením. „Omlouvám se, že jsem s tebou nebyla ve spojení, Spence.“

„Hej,“ poplácala jsem ji po rameni, „teď jsem tady, ty se vdáváš, takže si to prostě pojďme užít, jo?“

Přikývla a řekla nám, ať ji následujeme. Propletla jsem prsty s Carmeninými, když jsme se vydaly do pěkně rozlehlého domu. „Páni,“ vzdychla jsem, „máš vážně pěkný domov, Kylo.“

„Dík, Julian mi dovolil udělat všechny dekorace.“ Řekla zaníceně Kyla, vzala nám kabáty a pověsila je na dveře. „Vy dvě jste mohly zůstat u nás, nemusely jste si brát hotelový pokoj. Mám tři náhradní postele, které nikdy nebyly použity.“

Carmen si odkašlala a usmála se, „no, myslím, že s lidmi, kteří by se mohli stavit, by bylo pohodlí problém.“

Jo, odkazovala na Ashley a Aidena.

„Ach,“ Kyle se rozšířily oči, „jasně, promiňte.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Neomlouvej se. Už jsem se přes to dostala.“ Lhala jsem.

Carmen do mě strčila a zvedla obočí. „Vážně?“

„Fajn, uzavření by bylo dobré.“ Zašeptala jsem jí do ucha.

„No, um,“ přešlapovala Kyla z nohy na nohu, „na poslední chvíli se změnily plány, abyste věděly…. Julianova sestra měla být tady, aby mi pomohla zorganizovat jídlo na naši rodinnou večeři na zítřejší večer. Ale jelikož uvízla na Floridě do zítřejšího rána, tak trochu, nějak, trošičku… jsemAshleyabynámpomohla.“

Myslím, že se mi točila hlava v kruzích. Nebo to bylo tou místností?

„Cože?“ Zašeptala jsem s evidentní panikou v hlase. Cítila jsem, jak okolo mne Carmen ovinula paži. „V-ví vůbec, že jsem… ty víš, tady?“

„No,“ drmolila Kyla, „um, ne tak docela?“

„KYLO!“ Panikařila jsem a vrtěla jsem hlavou. „Nemůžu… já….“

Zazvonil zvonek u dveří, a pak se otevřely dveře. Poskočilo mi srdce. Začal mne polévat pot. Slyšela jsem ten smích.

„Čau, ségra!“ Slyšela jsem ji zaječet z předsíně a rychle jsem pohlédla na Carmen, než jsem se rozhlédla, abych se dozvěděla, zda tu byly nějaké další východy k útěku.

„Tady!“ Zaječela Kyla, když zašeptala 'mrzí' mě to. Zúžila jsem na ni oči a Carmen mě stiskla.

„Máš tady mě, broučku,“ zašeptala mi do ucha, „neměj obavy, dobře?“

Dost zvláštní, že jsem se kvůli tomu cítila lépe. Ona mě přiměla cítit se lépe.

„Ky, mohla jsi nám aspoň pomoci s-“ zadrhla se jí slova na špičce jazyka, když se ke mně po více než pěti letech poprvé otočila čelem.

Modré se setkaly s hnědými a vzduch jiskřil napětím.

Místnost utichla. Cítila jsem, jak se zpevnilo Carmenino sevření příjemným způsobem a já mrkla, než se můj pohled přesunul na muže stojícího vedle ní.

„Spencer?“ Přistoupila Ashley a já pořád stála přimrazená na místě.

„Jo, Spencer to zvládla!“ Promluvila hlasitě Kyla poplácajíc mne po zádech. „Hurá, Spence! Bude sledovat, jak se vdávám a do pr-“

„Ty jsi věděla, že tady bude?“ Ashleyin zrak spočinul na její sestře, a pak zpět na mně.

„No, jo,“ pokrčila Kyla rameny, „právě jsem se jí chtěla zeptat, zda by byla mojí družičkou.“

„Co?“ Rychle jsem se otočila a podívala se na ni. „Neřekla jsi mi nic o tom, že budu družičkou!“

Kyla nasadila své slavné našpulení pusy. „Vím, protože jak hloupé by to bylo na pozvánce? Už jsem neměla tvé číslo a no, chtěla jsem se tě zeptat osobně,“ nevinně se usmála, „takže, budeš?“

Ashley přistoupila blíž, takže teď stála přímo vedle mě zírajíc na svou sestru. „Nepřivedla bych ho, kdybych věděla, že tu bude.“ Zasyčela a mluvila, jako bych tam ani nebyla.

Ho, měla na mysli Aidena.

„No, stejně jsem tě pozvala.“ Zamračila se Kyla a já zavrtěla hlavou. Šok, který zachvátil mé tělo, se nakonec dostavil a já se otočila, abych se podívala na Carmen. Usmála jsem se a ona mi úsměv oplatila. „Ach, um, tohle je Carmen.“ Upozornila Kyla.

Ashley přejela Carmen pohledem od shora dolů a její oči se pozastavily nad skutečností, že se držíme za ruce. „Ashley,“ odvětila a vzala ruku mé přítelkyně do své.

„Ráda tě poznávám,“ usmála se upřímně Carmen a zdálo se, že Ashley jí to gesto vrátila. „Ty musíš být Aiden?“ Obě se podívaly na chlápka držícího více, než několik tašek s potravinami.

Obrátila jsem oči v sloup a kousla se do rtu, když Ashley zvedla obočí. „Ty o nás víš?“ zeptala se zvědavě.

Carmen přikývla. „Jo, ty jsi ta, co zlomila Spenceřino srdce.“

Kylyiny oči se vytřeštila, spráskla ruce a nervózně se smála. „Kuře je rozmražené, takže, uj, Ash, donesla jsi těstoviny?“

„Jo,“ Ashley si otřela ruku o rifle a prošla okolo mě. Mohla jsem cítit její vůni, vůbec se nezměnila. Její vlasy byly mnohem tmavší, přesně jako odstín kaštanově hnědé a delší, než jsem je kdy viděla. Přesto vlnité s kudrlinami. Milovala jsem motání prstů do jejích kudrlin – zejména, když mě velmi vášnivě líbala.

„Pustím se teď do toho a tohle odložím,“ řekl Aiden rychle, „myslím, že bych se víc bavil, kdybych si vyrazil s klukama.“

„Jako vždycky.“ Zaslechla jsem zamumlat Ashley. Aiden zavrtěl hlavou a věnoval jí pohled, než odložil tašky s potravinami na pult.

„Beruško,“ otočila se ke mně Carmen a pousmála se, „měla by sis s ní promluvit.“

„Teď?“ Zvedla jsem obočí.

„No, čím dřív, tím líp, ne? Můžeme to všechno nechat minulosti a udělat Kylyinu svatbu tak příjemnou, jak to pro ni bude možné – když teď víme, že jsi její družička.“ Usmála se a zastrčila si několik dlouhých vlasů za uši. Byla tak neuvěřitelně dechberoucí ve více než jednom ohledu.

Přesto moje srdce škubalo vzpomínkami na mě a Ashley.


5 – Zavzpomínat si

SPENCER

Stála jsem sama v náhradní ložnici, rozhlížejíc se po všech středoškolských fotkách Kyly, které měla roztroušené po místnosti. Zvedla jsem jednu se mnou a Aidenem a vágně jsem se usmála nad tím 'co bylo' před mnoha lety. Položila jsem ji zpět a pokračovala jsem v dívání se po starých školních fotkách obou – jí a Ashley, které byly na zdech.

Nebyla to fotka, co zachytil můj zrak, byl to rámeček na druhém konci místnosti. Přiblížila jsem se k němu a třesoucíma se rukama jsem ho zvedla. Její hnědé oči se na mě dívaly a já se nadechla, než jsem se podívala na svou mladší verzi po jejím boku. Byly jsme omotané v obrovské plážové osušce po večírku, na kterou mě Ashley zatáhla. Naše rty byly zkroucené v dokonalém úsměvu, když nám svět vůbec nemohl ublížit. Teď, když se na to dívám, by mě zajímalo, zda někdy byla skutečně tak šťastná, nebo zda to bylo od začátku lež.

„Kyla tu fotku miluje.“ Promluvila zpoza mě Ashley a já téměř uvolnila sevření rámečku, který jsem koupila Ashley k narozeninám.

„Jsem ráda, že někdo ano.“ Zamumlala jsem potom, co se mi trochu uklidnily nervy, a pak jsem položila rámeček zpět na malý stolek. „Má tady hodně starých fotek.“

„Je to její 'mělo by být' pokoj.“ Zašeptala Ashley, když přistoupila k fotce jí a Kyly během jejich 'maturitního' večírku, kam Aiden, hádám, je tam zatáhl potom, co udělal maturu.

Vzdychla jsem a opřela se o starou bílou pohovku. „Proč jsi tady?“ Zeptala jsem se.

„Hledala jsem tě.“ Přiznala a žvýkala si ret, než se lehce zasmála. „Víš, že Aiden do téhle místnosti vůbec nevkročil?“

Hodila jsem oči v sloup a pokrčila rameny. „Vůbec mě to nezajímá.“ Odtáhla jsem se z gauče a vydala se ke dveřím.“

„Spencer.“

Zastavila jsem se, když jsem ji zaslechla zašeptat mé jméno. Nesnášela jsem, když to dělala. Nesnášela jsem to, protože jsem zbožňovala, jak jsem se díky tomu cítila tak milovaná a výjimečná. Už si to vůbec nezasloužila. „Hele, Ashley,“ povzdechla jsem si a otočila se čelem k ní, „jsem tu kvůli Kyle. Zaslouží si mít tento den dokonalý a jakékoliv drama, které chceš rozvířit, bude muset počkat na potom.“

„Nechci drama, Spencer!“ Narovnala se Ashley a rychle se ke mně blížila. Schovala jsem si ruce za záda, takže je nemohla popadnout a znovu mě cítit. Znovu jsem ji cítit nechtěla, ale, Bože, vždycky to byl tak pěkný pocit.

„Tak co teda chceš?“ Zeptala jsem se a lehce jsem ustoupila.

„Věděla jsi, že přijít sem znamená, čelit mi a plánovala jsi celou tu dobu mě ignorovat?“ Zeptala se smutným, ale prosebným hlasem, Ashley.

„Ne,“ řekla jsem upřímně a okamžitě jsem myslela na Carmen, „chtěla jsem využít čas a prostě,“ těžce jsem vzdychla a trochu jsem se potila, „tě konečně nechat jít. Jsem s Carmen. Bože, Ashley, ta žena dole mi prokázala za ty více než čtyři roky tolik lásky a pořád jsou dny, co na tebe myslím.“ Sledovala jsem jakýsi druh úlevy přejít přes její tvář a z nějakého důvodu mi z toho bylo trochu nevolno. Byla ta, co mě ranila, já byla ta, co ji zrazená opustila a ona chtěla, abych tu celou dobu na ni myslela? „Nemůžu ustát myšlenky na tebe, které se mi vkrádají do mysli,“ zašeptala jsem nakonec a pohled úlevy jí konečně zmizel z obličeje, „moc to bolí.“ Zašeptala jsem.

„Nedokázala jsem na tebe přestat myslet, i když jsem se snažila.“ Zašeptala Ashley, olízla si rty a její hnědé oči mě žádaly, abych poslouchala a neodcházela.

„Zvláštní způsob, jak to ukázat.“ Zakabonila jsem se a krátce jsem zavřela oči, než jsem je otevřela. „Můžeš pro mě udělat laskavost?“

„Cokoliv.“ Řekla rychle Ashley.

„Když se mnou mluvíš,“ polkla jsem, „nedívej se na mě.“

Ashleyiny oči se rozšířily, poté sklopila hlavu a srdce kleslo společně s jejím pohledem, co byl sklopen na podlahu. „Na světě není nic, co by tě mohlo přesvědčit, že jsem udělala chybu. Byla jsem mladá a hloupá a neznala jsem lepší, Spencer.“

„Nemohla jsi mi to prostě říct? Místo toho, abys mi říkala, že jsi do něho zamilovaná? Víš, co jsem k němu cítila. Dala jsem ti tolik času, aby sis to všechno urovnala. A ze všech těch dnů to musel být maturitní večer? Ashley, maturitní ples je něco, na co jsme se obě moc dlouho těšily. Něco, co jsme společně plánovaly a pak ti vyznal lásku a ty jsi prostě,“ pohodila jsem rukama do vzduchu, „všechno zahodila!“

Ashley mě neopustila na maturitním plese, ale klidně mohla. Potom, co zemřel můj bratr Clay při střelbě z auta na maturiťáku, tak jsem jen chtěla strávit svoje léto sama s ní s vědomím, že mě mohla zbavit bolesti, i když by to bylo jen na malou chvíli. Ashley mi musela říct vzrušeným hlasem, že má šanci jet se svou mámou do Evropy. Nemohla jsem jí tuhle šanci zamítnout. Nabídla se, že zůstane, ale já věděla, že chce od všeho, od všech a ode mě, být pryč. Neslyšela jsem o ní celé léto, a když se vrátila, tak jsem stejně byla poslední, kdo se dozvěděl, že přijela domů. Tři dny na to se se mnou neuváženě rozešla, když vyznala své city, které chovala k Aidenovi a nechala mě sbírat se sama – dokud jsem nepoznala Carmen.

„Takhle to není!“ Zazněla Ashley hlasitě. „Takhle to nebylo!“

„Tak jak to vlastně bylo?“ Otočila jsem se a upřeně jsem se na ni dívala. „Řekni mi to, prosím, Ashley, umírám touhou znát důvod, proč jsem byla ta, co každičkou noc plakala. Ten večer jsem přišla o bratra, ztratila jsem tebe a ztratila jsem sebe společně s každým kouskem lásky, kterou jsem dokázala nabídnout. Takže, prosím,“ setřela jsem si z tváře nějaké slzy a trochu jsem popotáhla, „tak jak to vlastně bylo?“

„Je tu všechno v pořádku?“ Obě jsme se otočily, abychom uviděly Carmen stojící ve dveřích. Ve chvíli, kdy uviděla slzy v mých očích, ke mně přispěchala. „Jsi v pořádku?“

Přikývla jsem a promnula jsem si flekatý obličej, než jsem uchopila přítelčinu tvář. „Jdu se upravit a pak budu za minutku dole. Můžeme zamířit zpátky na hotel, ju?“

Carmen pomalu přikývla a políbila mou tvář, zatímco mi stiskla ruku. „Budu připravená, až budeš ty, miláčku.“ Zašeptala, omluvila se a odešla z pokoje.

Trvalo mi několik vteřin, než jsem se uklidnila a otočila se, abych byla čelem k Ashley, která tam stála a dívala se na prázdné dveře. „Takže, Carmen…“

Musela jsem se nad zmínkou jejího jména usmát. „Jo, Carmen.“

Ashley přikývla a přešla, aby zvedla fotku, kterou jsme pořídily Kyla a já, krátce po Clayově pohřbu. Nebyla jednou ze šťastných, ale byla jednou, kde jsme byly my v našich šatech držící se za ruce. Mladší sestra tam vždycky dokázala být pro mě potom, co jsme se s Ashley rozešly. „Je to mezi vámi dvěma vážné?“

„Čtyři roky jsou docela vážné.“ Řekla jsem udýchaným šeptem. „Požádala mne o ruku.“

Její oči okamžitě shlédly na mou levou ruku. Spočíval na ní jen zásnubní prsten, ale to ona nevěděla. „Páni,“ usmála se, i když smutně, „blahopřeji.“

Pomalu jsem zamrkala a ztěžka si povzdechla. „Neřekla jsem ano.“ Přešla jsem ke dveřím. „A také jsem neřekla ne.“ Než jsem opustila místnost, tak jsem se otočila a zašeptala její jméno, „Ashley,“ vzhlédla a rychle se podívala stranou, protože věděla, co jsem žádala, „podívej se na mě,“ a ona to udělala, „vážně jsi mi hrozně moc ublížila. Těžce jsem pracovala na tom, abych se dostala tam, kde s Carmen jsem,“ podívala jsem se do chodby, „pokud mě necháš jít, tak to udělej. Prostě žij svůj život se svým manželem a zapomeň na mě.“

Vůbec jsem nezůstala, abych viděla její výraz nebo reakce. Rychle jsem si v koupelně cákla trochu vody na obličej a sešla jsem dolů. Kyla a Carmen procházely ročenky a já se usmála, když se obě tulily na gauči a smály se starým podpisům. „Myslím, že je čas dát je stranou,“ řekla jsem za nimi.

„Spence,“ našpulila Carmen pusu, „nikdy předtím jsi mi neukázala tvou středoškolskou ročenku! Tohle jsou pro mne jako Vánoce.“

„Škoda, Vánoce právě teď končí.“ Vytáhla jsem ji a ovinula jí kolem pasu paže.

„Nudná Carlinová znovu vztyčuje svou ošklivou hlavu.“ Odfrkla si Kyla, odložila svou ročenku vedle sebe. „To je v pohodě, vy dvě se vrátíte zítra. Zatímco si Spencer bude zkoušet své šaty, tak nebude schopna vytrhnout ti knihu z rukou.“

„Moc mi nepomáháš, Ky.“ Hravě jsem ji plácla.

„Kylo, vyrážím domů. Potřebuješ ještě něco?“ Ashleyin hlas prolomil naše přátelské škádlení.

Kyla se zamračila, když si všimla rozmazané řasenky na sestřině tváři. Mohla jsem říct, jak moc jí na Ashley záleželo. „Proč tu dneska večer nezůstaneš? Jsem si jistá, že Aiden bude venku u baru, dokud bude světlo a Julian nebude do zítřejšího odpoledne doma.“

Ashley chvíli váhala a povolila. Přikývla a ukázala směrem ke kuchyni. „Jdu si vzít pití,“ pohlédla na mě a Carmen, „uvidíme se zítra, dámy.“

Vypustila jsem vzduch, který jsem dlouhou dobu zadržovala v plicích a prohrábla jsem si rukama vlasy.

Zítra bude zbrusu nový den, ale já měla pocit, že začínám být emocionální.


6 – Otázky

SPENCER

Nemyslím si, že konfrontace s Ashley včera večer mi nějak skutečně pomohla. Jasně, věděla, jak se cítím a to, že jsem se snažila jít dál. Po čtyřech letech, byste si mysleli, že jsem se posunula… dál. Ale ne, po tom všem, jsem to odhodila a otočila se. Moje hlava a srdce byli zaplavené myšlenkami na Ashley.

Znovu ji vidět ve mně zažehlo hrozně moc starých pocitů a já je prostě nedokázala vytlačit. Bez ohledu na to, jak moc jsem se snažila. Je směšné, jak vás jeden pocit převálcuje, i když nechcete.

„Vypadáš nádherně, Spencer!“ Vykvikla Kyla a zatleskala, když dáma, která mi našpendlovala mé nové šaty, dokončila poslední úpravy. Musela jsem stát v převlékací místnosti přes dvě hodiny a bylo mi horko a měla jsem žízeň. „Carm, omrkni svou holku, je v těhle šatech k sežrání!“

Carmen se ušklíbla. „rozhodně bych ji dokázala sníst.“

Kylyiny oči se rozšířily a já se, lehce se červenajíc, smála. „Teď jsi na to kápla, Ky.“ Zatočila jsem se a usmála se na Carmen, která ve schválení kývla hlavou.

„No dobrá,“ smála se Kyla a popadla Carmeninu ruku táhnouc ji z křesla, „jelikož vám dvěma úplně nevěřím v tom, nechat vás tady samotné, tak s sebou beru tvoji přítelkyni, abychom vzaly něco na zub. Chceš něco?“

„Hodila by se mi kola,“ zablikala jsem svými perlově bílými zuby a Carmen obrátila oči v sloup. Vždycky jsem byla coca-colový fanda. Pro mě byla dobrá, ale špatná pro moje zuby.

„Budeme zpátky za pár minut, udělej si pohodlí!“ Poplácala mě po boku Kyla a hodila mi časopis. „Jen neseď, protože máš v šatech pořád špendlíky.“

„Díky.“ Ušklíbla jsem se a sledovala, jak obě brunety opouští místnost, nechávajíc mě mým vlastním myšlenkám.

Prolistovala jsem svatební časopis, podívala jsem se na všechna krásná roucha na svatební večírky. Odfrkla jsem nad některými návrhy, ale dortovou sekci jsem shledala zajímavou. Vybrala jsem jeden, který jsem si myslela, že by se Carmen líbil, ale pak mé oči zachytili další, který bych ráda měla – jednoho dne.

„Modrá vždycky byla tvojí barvou.“

Moje hlava rychle vyhledala Ashley, která tam stála, držíc oběma rukama kabelku, dívajíc se na mě nervózně, ale s nenuceností, která mi zvýšila krevní pulz. Podívala jsem se dolů na své šaty a lehce zčervenalá jsem pokrčila rameny. „Kyla naléhá.“

Ashley se usmála a ukázala na hodiny. „Um, řekla jsem, že tu budu těsně po druhé a nevěděla jsem, že tu budeš.“ Stála tam a jen se na mě dívala. „Jsi velmi krásná družička, Spencer.“

„Díky.“ Sotva jsem zašeptala a lehce jsem sklonila hlavu. „Tak si můžeš sednout. Carmen a Kyla jen šly, aby vzali pití.“

„Mohu prostě počkat venku,“ Ashley ukázala ke dveřím a já pokrčila rameny. Bez diskuze jsem jí nabídla křeslo. Mohla udělat, co jí vyhovovalo.

„Jé, Ash, ahoj!“ Podívala se na mě nervózně Kyla, „co tady děláš?“

„Bylo mi řečeno, že mám přijít ve dvě?“ Řekla se zamračením Ashley.

Kyla vzdychla a zaklela mezi nádechy. „ Ten tvůj podělaný manžel vážně potřebuje začít chápat zprávy lépe a vlastně je tobě předat,“ omluvně se na mě usmála, „řekla jsem Aidenovi, že Spenceřin čas bude prodloužen a ty, že tu máš být ve tři-třicet.“

„Promiň, Ky, samozřejmě jsem to nevěděla,“ vyhrábla své klíčky z kabelky, „půjdu přes ulici na kafe nebo tak něco.“

„Ne,“ přistihla jsem se říci, „Ashley, prostě zůstaň. Obě jsem součástí Kylyiny svatby,“ sestoupila jsem ze stoličky a vděčně si vzala kolu, co mi Carmen podala, „měly bychom být schopny stát v místnosti dostatečně dlouho na to, aby se vdala.“

Kyla mě oslnila dívčím úsměvem a pusou naznačila 'děkuju ti'. „Pak to bude dokonalé, můžeme si všechny hrát na princezny.“

Carmen se posadila zpět do svého obvyklého křesla s malým úsměvem táhnoucím se kolem jejích koutků úst. „Nevšímej si, že se dívám.“

Obrátila jsem oči v sloup a sdílela s ní uchechtnutí.

--

Konečně jsem z šatů a ve svém vlastním pohodlném oblečení. Ošívala jsem se s cedulkou na zádech mého trička, když jsem ucítila za ni zatahat ruku. Vyskočila jsem, když konečky prstů přejely po mém zátylku. Otočila jsem se a zalapala jsem nad pohledem před sebou.

Ashley byla v ledově modrých šatech bez ramínek, dokonale padnoucích na každém záhybu jejího těla. Róba byla až k jejím nohám, měla škvíru podél celé její délky. Ponechávajíc Ashley Daviesové, aby se ujistila, že ukazuje pokožku v sexy způsobu. „Jen jsem ti pomáhala s cedulkou,“ usmála se a ustoupila.

„Děkuju ti,“ nabídla jsem a umožnila jsem svým očím znovu se potulovat na jejím těle, „vypadáš vážně nádherně.“

„Kyla naléhala.“ Ušklíbla se a já se pousmála. „Carmen šla s Kylou, aby vyzvedly Michaelův smoking.“

Michael byl Julianův synovec, nosič prstýnků.

Carmen mi vážně věřila. Ne, že by měla důvod mi nevěřit.

„Bože,“ smála jsem se a skončila jsem s urovnáváním si trička, „Věřila bys, že se Kyla vdává?“

Chtěla jsem, aby tahle chvíle byla co nejpříjemnější. Žádné mluvení o minulost. Žádné mluvení o ničem jiném, kromě Kylyiny svatba.

Nic jiného jsem nechtěla dělat.

„Julian je skvělej chlap,“ přikývla Ashley, když se na sebe podívala do zrcadla upravujíc si svá prsa, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, „jsou spolu dva roky.“

Ještě se s tím chlapem musím seznámit, ale z fotek, co mi byly ukázány a jak Kyla mluvila o svém budoucím ženichovi, pro ni byl naprosto ten pravý.

Svatby byly v mém životě hořkosladké. Žena, které jsem chtěla dát všechno, kráčela svatební uličkou s mužem, kterého jsem považovala za nejlepšího kamaráda. Žena, se kterou jsem v současné době, si mě chtěla vzít, chtěla mi dát modré z nebe a já, přestože jsem byla potěšená, jsem prostě nemohla říct ano a moje nejlepší kamarádka půjde svatební uličkou a zdá se, že bude tou nejšťastnější.

Sledovala jsem skrze odraz zrcadla Ashley. Sledovala jsem ji jako nynější Ashley Daviesovou. Ne tu, co jsem znávala. Její kůže vypadala tak hebká, jako nikdy, její obličejové rysy byly výraznější a charakterističtější a byla nepatrně hubenější, oproti očekávání měla pod kůží více svalů. Dle pohledu na ni, stále ráda cvičila a udržovala své tělo v kondici.

Kdybych měla hádat, vzhledem k tomu, že znám Aidena, tak nejspíš mají ve svém domě posilovnu. Cvičí spolu jako šťastný sezdaný páreček.

Ashley se na mě skrze odraz zrcadla podívala a pousmála se. Její hnědé oči zajiskřily a já ty své rychle odvrátila, protože jsem se nich nechtěla ztratit. Pokud bych teď sesypala, věděla bych, že bych se znovu podvolila jejímu šarmu. Nemohla bych se utopit. Nemyslím, že bych to všechno podruhé přežila.

„Ashley, mohu se tě na něco zeptat?“ Ustoupila jsem a posadila se zpět do pohodlného přepychového křesla. Otočila se a dívala se na mě tázavým pohledem, zatímco přikývla. „Jakou jsi měla svatbu?“

Očividně to nebyla otázka, kterou čekala a já věděla, že se vynořila odnikud, ale já byla zvědavá. Kdybych měla šanci se přestěhovat natrvalo, tak bych věděla, že kladení těchto druhů otázek by pro mne bylo zkouškou.

„Co máš na mysli?“ Zamračila se a spustila ruce k bokům

„Myslím, jestli byla velká, nebo malá?“

„Docela malá,“ Ashley pokrčila rameny a přežvykovala si spodní ret. „Aiden nechtěl nic velkého, jen něco jednoduchého, co uspořádáme společně.“

„Typické.“ Zamumlala jsem a ona se trochu smála. „Ale byla hezká?“

Ashley mě podezřívavě pozorovala. Snažila se ve mně číst a já to nesnášela, ale zvedla jsem v otázce obočí a čekala, až mi odpoví. „Myslím, že jo.“

„Přestaň být neurčitá,“ zavrtěla jsem hlavou a stoupla si, „nešetři moje city kvůli starým časům, Ashley, teď jsme dospělé.“

Ashleyina hlava vyletěla vzhůru a trochu se ošila. „Bylo to docela dokonalý na jednoduchou svatbu. Žádné drama, což bylo fajn.“

„Bylo to tak těžké?“ Pousmála jsem se a zhluboka se nadechla. „Jsi šťastná?“

Očekávala jsem ano. Vážně jsem to očekávala. Nečekala jsem zničený pohled, který mi věnovala s chvějícím se spodním rtem. „Neptej se mě na to, Spencer.“

Zamračila jsem se a zavrtěla hlavou, když vyšla z místnosti. „Ashley,“ běžela jsem za ní a otočila ji. „Neplakej.“ Vtáhla jsem si ji do objetí a ve chvíli, kdy mě její paže objaly, se její tělo třáslo vzlyky a obličej pevně přitiskla k mému krku. Mohla jsem cítit tok horkých slz padajících mi z boku na krk, vsakujících se do límečku mého trička.

Zůstaly jsme takhle, dokud se nevrátily s malým smokingem Carmen a Kyla. Ashley se ode mě rychle odtrhla a otočila se, aby se upravila. Carmen a já jsme poté raději opustily butik.

„Bude v pořádku?“ Zeptala se tiše Carmen, když jsme jely taxíkem zpět do hotelu.

Mlčky jsem pokrčila rameny a vnímala jsem velké městské budovy, které jsme míjely.

„Budeš v pohodě?“ Zeptala, tentokrát trochu jemněji, Carmen. Otočila jsem se k ní čelem, slzy hrozily, že se rozlijí, ale bojovala jsem s tím, abych je udržela. Přikývla jsem a nasadila statečnou tvář.

Ashleyin pláč na mou otázku mne vedl k tomu, abych věřila, že šťastná není. To nebyly slzy viny, neřekla to jen proto, aby neublížila mým citům. Zamračila jsem se a silně polkla.

Nechtěla jsem se o to starat. Nechtěla jsem se zajímat, proč nebyla šťastná.

Nesnášela jsem to, jak jsem se kvůli ní cítila.

Ale byla jsem na tom všem zároveň závislá.


7 – Intenzivní pohodlí

SPENCER

„Na.“ Podala jsem Ashley sklenici studené vody a posadila se naproti ní na Kylyinu postel. „Jak se cítíš?“

Potom, co se stalo předtím v butiku, dostala Ashley hnusnou migrénu a než jsem se já a Carmen ukázaly na večeři u Kyly a Juliana doma, stále odpočívala se zavřenýma očima.

„Cítím se hůř, než kdybych měla kocovinu.“ Zamumlala Ashley, trochu zašilhala očima, když se přizpůsobily místnosti jemně osvětlené svíčkami. „Ty jsi je zapálila?“

Usmála jsem se a pokrčila rameny. „Vím, že ses ráda budívala po ošklivé migréně do jemného světla,“ podívala jsem se na ni a vzdychla, „myslela jsem, že se to moc nezměnilo.“

Ashley se na mě vděčně usmála a znovu upila ze studené vody. „Tak co teď děláš, Spencer?“

Usmála jsem se a vzdychla jsem, „vlastně nedělám nic moc, pokud se vydaří skutečná práce. Carmen vlastní surfařský obchod na pláži v LA, tak nějak sama navrhuje prkna, stejně jako příslušenství. Stačí, když mi psát z domova, vážně.“

Ashley vypadala ohromeně a usmála se na mě. „Ty píšeš?“

Přikývla jsem. „Vlastně jsem začala na vysoké. Teď je to druh posedlosti, ale také píši krátké články do LA Junkie.“

LA Junkies byl oblíbený časopis místních umělců, ať se jednalo o tvořivé psaní, komiksy, nebo poezii. Také zobrazoval oblíbené hudební umělce z okolí.

„To je úžasné, Spencer.“ Ashley se na mě usmála a pohlédla dolů. „Obě surfaříte?“

„Každé ráno, pokud můžeme.“ Zazubila jsem se a trochu se opřela a lehce se protáhla. „Carmen se zapisuje na malé soutěže. Já prostě surfuju pro zábavu.“

„Nechtěla jsem, abys vybočovala z řady,“ oslnil mě proslulý sexy úsměv, „je to velmi sexy.“

„Co?“ Zvedla jsem obočí a ušklíbla se.

„Že surfuješ. Že píšeš.“ Ashley se odmlčela a krátce si poklepala prstem na rty, „že jsi to ty.“

Zamračila jsem se, zavrtěla hlavou a vstala jsem z postele, navzdory jejím protestům. „tohle právě teď nemělo být řečeno,“ odmlčela jsem se, „nebo vůbec.“

Ashley rovněž vyskočila a popadla mě za ramena. „Dobře, bylo to ode mě nevhodné a hloupé,“ řekla nervózně a kousla se do rtu, „ale, neodcházej, prosím. Navzdory všemu, se mi po tobě stýskalo.“

Zatnula jsem čelist.

Také se mi po tobě stýskalo.

Ačkoliv bych jí to neřekla. Místo toho jsem si naproti ní sedla do tureckého sedu a pohrávala jsem si s prošívanou dekou přehozenou přes postel. „Co ty děláš?“

„Jsem fyzioterapeutka.“ Odpověděla Ashley s pokrčením ramen. „Pracuji především s dětmi a dospělými, co měli drobná zranění nebo kteří jsou postižení.“

„Páni,“ vydechla jsem, a když jsem zachytila její vážný obličej, tak jsem se zamračila, „to je něco, na co bys měla být pyšná, Ash.“

Zkrácenina jejího jména nám oběma způsobila drobný úsměv. „To jsem, abys mě nechápala špatně, ale myslím, že jsem si vždycky představovala, že půjdu ve stopách Raifa Daviese.“

Zamračila jsem se a dovolila jsem svým očím sledovat světlé vzory na jejím černo-šedém tílku. „Tak co se změnilo?“

„Aiden.“ Povzdechla si těžce Ashley a opřela se na lokty. „Stal se z něho osobní trenér a program, do kterého vstoupil, mu nabídnul fyzioterapeutický výcvik. Tak jsem se prostě rozhodla jít s ním, místo toho, abych mrhala časem na nabídky, které mi nepřicházely. Šla jsem do školy a maturovala a tohle je teď můj život.“

„No,“ pokrčila jsem rameny a jemně jsem na ni pohleděla, „jsem na tebe pyšná.“

Ashleyiny jemně hnědé oči zachytily mé a já trochu zčervenala. „Znamená to hodně, když to říkáš ty, díky.“

„Tak kdy ses rozhodla přestěhovat se do New Yorku?“ Zeptala jsem se s výdechem. Vážně jsem si nechtěla povídat o Aidenovi. Byla jsem zdvořilá a snažila jsem se ukázat, že jsem se posunula dál.

Věděla jsem, že jsem se zcela neposunula.

Ne se způsobem, jak seděla a způsobem, jak na mě vrhala tu a tam něžné pohledy.

„Změna prostředí.“ Pokrčila jsem rameny a trochu se zasmála. „Kyla dostala nabídku práce a měly jsme tu být jen pár týdnů, než se zařídí, ale víš, skončily jsme tak, že jsme si město a to, kde jsme, zamilovaly.“

„New York se k tobě tedy chová hezky?“ Zeptala jsem se s trochou obav. Tím 'New Yorkem' jsem měla na mysli jeho.“

„Jo.“ Ashley přikývla, ale tentokrát se neusmála. „A co ty? LA je k tobě milý?“

Nemohla jsem si pomoci, ale usmála jsem se. Znala hru, co jsem hrála a dívala se na mě, aby zjistila, jestli to vím. „Rozhodně ano.“

Znovu přikývla. „To je dobře, Spence,“ letmo pohlédla na hodiny, bylo po osmé. „Kde je Carmen?“

„Prochází s Kylou staré fotky,“ trochu jsem se smála, „to je horší, než doba, kdy moje máma vytáhla mé staré fotky miminka, aby jí je ukázala.“

Ashley naklonila hlavu, když se trochu zamračila. „Tvoje máma?“

„Jo,“ přikývla jsem a lehce pohlédla dolů, „zvláštní, co? Moje máma Carmen miluje, miluje ji celá moje rodina.“

„Páni.“ Vydechla. „To je dobře.“

Bylo to dobře.

„Jsi šťastná?“ Ashley prolomila ticho a já na ni zírala. Nečekala jsem na oplátku takovou otázku. Nebyla jsem si jistá, jak na ni odpovědět.

Kousla jsem se do rtu a zhluboka se nadechla. „Carmen je úžasná a věrně jsem s ní strávila čtyři roky mého života.“

Pomalý úsměv se rozhostil na Ashleyině tváři. Nebyl naštvaný, byl to jen jeden z těch 'Chápu, co děláš' druhů úsměvů. Vyhýbala jsem se její otázce. Také to věděla – ale nenaléhala na mě pro konkrétnější odpověď.

„Zítra je velký den!“ Z ničeho nic jsem vstala a spráskla ruce. „Měla bych vzít Carmen a zamířit zpět na hotel a nechat Kylu odpočinout.“

„Vlastně, já taky.“ Ashley vstala se mnou a pomohla mi sfouknout všechny svíčky, a pak jsme se vydaly do chodby. „Děkuju,“ zastavila mě svou rukou na zápěstí. Její ruka byla na mém zápěstí. Její kůže se dotýkala té mé a já si nemohla pomoc, ale dovolila jsem, aby mnou prošel známý pocit.

Bylo to intenzivní.

„Za co?“ Polkla jsem a okamžitě jsem se dotkla místa na zápěstí, právě tam, kde měla pár vteřin předtím ruku.

„Žes mě šla zkontrolovat, zapálila svíčky,“ odmlčela se, pak vzdychla a řekla, „že jsi na mě byla milá.“

Mlčky jsem tam chvíli stála a rozhodovala se, zda jí znovu nepoložím tu otázku. Něco v jejím životě nedávalo smysl. Mluvila o svém životě, jako by byl její vlastní a Aiden byl prostě jen pasažér. Nikdy nemluvila o svém životě, jako manželka. Nikdy nenadhodila Aidena, pokud jsem nenaléhala. Připouštím, mohla to dělat proto, aby ušetřila mé city, ale to jsem si nebyla moc jistá. „Ashley, jsi šťastná?“

Její hnědé oči několikrát zamrkaly, paralyzovaně zůstávala na svém místě, než vypustila zoufalý povzdech. „Proč to chceš vědět, Spence? Proč se zajímáš potom, co jsem ti udělala?“

„Máš pravdu, proč by mě to mělo zajímat?“ Zavrtěla jsem hlavou a chystala jsem se od ní odejít, ale ocitla jsem se znovu otočená čelem k ní. „Proč? Proč sis vybrala jeho místo mě? Co ti dal Aiden, co já ne? Slíbila jsi mi, že nikdy nedovolíš, abych poznala, jaké to je, mít zármutek a přesto jsi byla tou příčinou.“

„Spencer…“ Ashley se zamračila a přistoupila blíž. Ustoupila bych, kdyby přímo za mnou nebyly schody.

„Myslím, že si zasloužím alespoň to nejmenší vysvětlení.“ Polkla jsem.

„Protože jsem byla hloupá, jasný? Dovolila jsem mu dostat mě, protože tam vždycky pro mě byl a já věděla, že je to bezpečné. On byl bezpečí.“

„Takže se mnou ses v bezpečí necítila?“ Zamračila jsem se a založila si ruce na hrudi.

„Vím, že v tuhle chvíli to nedává smysl, protože, upřímně, mně to taky vůbec nedává smysl,“ znovu se opřela o zeď a plácla se rukou do stehna, „po té střelbě z auta na maturiťáku, po všem, čím jsme si prošli… se prostě zdálo, že se věci změnily.“

„Věci se pořád mění, Ashley,“ zdůraznila jsem, „takový je život. Žiješ ho a jdeš dál.“

Kázala jsem ke sboru, že?

„Já vím, ale věci byly tak intenzivní potom, co Clay…“ odmlčela se a odkašlala si, „…prostě jsem dostala strach.“

Už jsem to déle nechtěla poslouchat. Všechno to bylo moc reálné a bylo toho příliš a já potřebovala zapomenout. „Promiň, že jsem se zeptala.“

„Nejsem šťastná.“ Řekla rychle. „Nebyla jsem roky. Vím, že nic z toho pro tebe není důležité a nejspíš tě ani nezajímá, ale zeptala ses.“

Najednou jsem popadla do rukou její obličej, silně ji políbila a přitiskla ke zdi celým svým tělem. Ty talentované prsty se proplétaly mými nemožně dlouhými blond vlnami, tahajíc mě k ní blíž, když se polibek prohloubil. Její dýchání vzrostlo v mělké, když prsty začaly brázdit její pokožku s důvěrností, mé rty šeptaly, jak moc mi chyběla, jak jsem po ní toužila a jak jsem na tuhle chvíli, kdy ji budu mít znovu ve své náruči, myslela. Chvíli, o které jsem snila.

Zamrkala jsem. Nemohla jsem to udělat. Ačkoliv ve vteřině se mi celá scéna přefiltrovala v hlavě, jako by se stala.

Mlčela jsem.

Místo toho jsme tam stály a mlčky na sebe upřeně hleděly. Ani jedna z nás nevěděla, co dál říct.

Smích ze zdola mi připomněl, že mám život, který žiji. Někoho dalšího, pro koho žiji.

Přistoupila jsem, přitiskla rty k jejímu uchu a stiskla její pravou ruku v mé levé. „Nech mě jít.“ Ustoupila jsem a sledovala, jak lehce naklonila hlavu a se smutkem se zamračila.

Co řekla Ashley dál, mě nechalo pěkně oněmělou. „Nechám, pokud odejdeš.“

Nechám, pokud odejdeš.

Mohla jsem?

Skutečně jsem mohla jít?


8 – Carmen v mé mysli

SPENCER

„Vím, že tohle pro tebe nemůže být snadné.“ Carmen mi dala teplou ruku na břicho, kreslila kruhy kolem mého pupíku. Její brada spočívala přímo nad mou nahou hrudí, rty se otíraly o okraj mé brady. „Však jsem na tebe pyšná.“

Ohnula jsem hlavu a podívala se na ni skrze zamlžené oči. Bylo časně ráno v den svatby a obě jsme byly zvyklé se budit brzy, abychom stihly vlny nebo otevřely obchod, takže čas mě netrápil, když jsem si všimla, že nebylo ještě ani pět hodin ráno.

„Proč jsi na mě pyšná?“ Zašeptala jsem a prsty jsem projela hedvábností jejích vlasů.

„Zachováváš klid, Spence,“ opřela se a vznášela se nade mnou, její tělo příjemně klouzalo po mém, „tenhle výlet pro tebe nemůže být snadný. Myslím, že to můžeš vidět ve svých očích, žal, který stále cítíš, kdykoliv se na ni podíváš, ale zvládáš to velmi dobře.“

Ach, Carmen. Moje sladká Carmen. „Musím přiznat, že mě to trochu děsí.“ Zavřela jsem krátce oči, a pak jsem vzhlédla do šedých očí, které mě držely v bezpečí.

V bezpečí.

„Myslím, že si zasloužím alespoň to nejmenší vysvětlení.“ Polkla jsem.

„Protože jsem byla hloupá, jasný? Dovolila jsem mu, dostat mě, protože tam vždycky pro mě byl a já věděla, že je to v bezpečí. On byl bezpečí.“

„Takže se mnou ses v bezpečí necítila?“ Zamračila jsem se a založila si ruce na hrudi.

Je tohle druh pocitu 'bezpečí', o kterém Ashley mluvila? Vědět, že vaše srdce nemůže být nikdy zlomené, protože znáte tu osobu, do které jste byl zamilovaný?

„Proč máš strach?“ Zeptala se Carmen a odstranila mi z očí pár pramínků vlasů. „Víš, že mi můžeš říct cokoliv?“

„Já vím,“ zamumlala jsem a obtahovala jsem její lícní kosti předtím, než jsem se zhluboka nadechla, „umožňuje mi cítit věci, Carm. Věci, na které jsem hrozně dlouho chtěla zapomenout, a přesto nemůžu. Nemůžu si přestat představovat minulost s ní a mám pocit, jako by tě tím pádem část mě zrazovala.“

Místnost naplnilo ticho, a poté se Carmen v hotelové posteli pohnula, lehla si na záda, když mě stáhla s sebou, takže jsem teď ležela na ní. „Nikdy předtím jsem necítila žal,“ zašeptala a objala mě pažemi pevně kolem pasu, „ale mohu ti říct, že to chápu a nezlobím se. Ashley měla tvoje srdce první a já vím, že existuje tvoje část, kterou já nikdy nebudu mít,“ povzdechla si a uchopila mou tvář, „ale teď tě mám, Spencer.“

„Jsi až moc hodná, než aby to byla pravda,“ zašeptala jsem a zvedla jsem se, abychom jí mohla vidět do obličeje.

Ruce sjely kolem mého krku, a pak byly rty na mých, jemné a připravené prozkoumat hranice mých úst. Vzdychla jsem a tiše zasténala do jemných dotyků zapalujících mé tělo v oheň.

„Pojďme se osprchovat a dát si brzkou snídani, ju?“ Vydechla Carmen proti mým pootevřeným ústům.

„Myslela jsem, že se najíme?“ Zavrtěla jsem obočím a Carmen se ušklíbla, otočila mě nazpět a políbila mě silně a hluboce.

„Sprcha.“ Vydechla a v cuku letu byla ze mě.

Dovolila jsem své mysli následovat Carmenino nahé tělo do koupelny a vstupujíc hned po ní.

--

Její ruka držela mou, jako bych byla ta nejrozbitelnější věc v jejím životě. Její intimní doteky byly vždycky tak citlivé a Carmen na mě málokdy byla hrubá, leda když jsme obě měly náročný den.

„Jak to, že sakra můžeš toužit po zmrzlině v osm ráno?“ Zeptala jsem se jí nevěřícně. „Vážně bys s tím měla jít k doktorovi.“

„Ale prosím tě!“ Smála se tiše Carmen a táhla mou ruku směrem ke zmrzlinářství, které jsme právě minuly. „Evidentně nejsem jediná, co se zbláznila, když má obchod otevřeno tak brzy.“

Ušklíbla jsem se. Ta dáma měla pravdu. „Fajn.“ Hihňala jsem se, když mě táhla do černobíle kostkované místnosti se zmrzlinou. „Já platím.“ Vytáhla jsem deseti dolarovku z kapsy a podívala se na ni, když uvažovala, jakou příchuť chce.

„Myslím, že chci vanilkovou namočenou v čokoládové.“ Usmála se Carmen a já si nemohla pomoc, ale přitáhla jsem si ji pro rychlý polibek. Někdy byla hrozně roztomilá. „Dostaneš malý kornoutek, miláčku. Prosím?“

„Pro tebe cokoliv.“ Poklepala jsem jí na nos a objednala dva malé kornoutky vanilkové namočené v čokoládové zmrzlině.

„Tak kdy máš být u Kyly?“ Zeptala se Carmen zaměstnaná svým kornoutkem.

Zkontrolovala jsem si hodinky a vzdychla jsem. „Za hodinu.“

„Jestli chceš odejít hned po odhlášení na recepci, tak můžeme. Nevadí mi posunout náš let na dřívější.“ Pousmála se a položila ruku na mou, hladíc jemně pokožku.

„Myslím, že se půjdu podívat, jak to jde,“ poplácala jsem jí po ruce a pomalu jsem olízla svou zmrzlinu, „Ky chtěla zítra brunch, než se vydají na líbánky. Nerada bych ji zklamala, když to uspořádala v podstatě pro nás. Nikdy nevím, kdy se s ní znovu uvidím.“

„Dobře, beruško.“ Pousmála se Carmen a my mlčky snědly zbytek našich kornoutků.

Potom, co jsme odhodily naše ubrousky, jsme se vydaly ven ze dveří. Zastavila jsem se v chůzi, když jsem si všimla páru miliskujícího se u černého BMW. Žena obarvená na blond, mající na sobě krátké šortky na cvičení a tílko. Její ruce byly drženy nad její hlavou, když muž, se kterým byla, ji opakovaně líbal, a poté otevřel dveře spolujezdce.

„Spence?“ Šťouchla do mě Carmen a také se dívala na pár, „není ten chlápek-“

„Aiden.“ Zašeptala jsem a zaťala jsem čelist. Ti dva si to načasovali, hajzlové.

„To není Ashley!“ Zasyčela Carmen.

„Hádám, že karma je konec konců svině.“ Tón mého hlasu byl plný zlomyslnosti, více, než by se mi líbilo, ale nedokázala jsem si pomoci. Ve stejnou dobu, co se ten grázl muchloval s někým, kdo nebyl jeho manželkou, mě to věřte, nebo ne, nasralo. „Pojď,“ zavrtěla jsem hlavou nad tím pohledem a popadla jsem Carmeninu ruku a vydala se směrem k hotelu, abychom se přichystaly.

--

Carmen byla připravená v černém kalhotovém kostýmku. Když jí zbývalo dát si jen řasenku, tak jsem za ní přišla a ovinula paže kolem jejího pasu, kde měla stále otevřenou halenku, odhalujíc její podprsenku a dokonalou pokožku. „S tímhle mě připravíš o zrak,“ škádlila jsem ji a odložila jsem její make up. Otočila se, popadla mě a zlehka mne políbila. „Hmm,“ zabroukala, odtáhla se a dívala se na mé družičkovské ledově modré šaty s rozparky, „kurva, Spence, jsi dokonalá.“

Začervenala jsem se a olízla si rty. „Přijdeme pozdě.“ Zamumlala jsem proti jejím rtům.

Carmen přikývla a přejela mi rukama nahoru a dolů po bocích, prohlížejíc si mě od hlavy k patě, než mi stiskla boky. „Musíš ustoupit, než mě Kyla zabije, za roztrhání šatů přímo na tvém těle,“ zavrčela tiše.

Ušklíbla jsem se na ni a naposledy ji políbila, než jsem jí dovolila jít a vzít mou kabelku. „Kyla řekla, že si tyhle šaty můžu nechat, takže jestli můžeš počkat, než bude po svatbě, nebudu si stěžovat.“

Na tváři mé přítelkyně se pomalu rozhostil úsměv, když její šedé oči ztmavly ještě víc. „Domluveno.“

Dopřipravila se a vydaly jsme se do Kylyina domu.

Netěšila jsem se, že se střetnu s Ashley nebo Aidenem. Z toho, že jsem našla jejího manžela s jinou ženou, jsem byla pořád naštvaná, ale byla jsem schopna potlačit to a být jen s Carmen.

Dlužím jí. Je mojí přítelkyní a chtěla tu pro mne být – se mnou. Nikdy se mě netázala a já věděla, že nikdy nebude. Mohla mi však věřit, to jsem věděla.

Nikdy bych Carmenino srdce nezlomila způsobem, jak Ashley zlomila to mé.

„Jsi připravená?“ Řekla Carmen, když jsme zastavily před Kylyiným domem. Auta byla zaparkovaná všude kolem, a přestože samotná svatba nezačala dříve než ve dvě odpoledne, Julian místo toho naléhal na rodinu, aby svatební oslava nastala kávou a pak budou ženám nachystané vlasy.

Kývla jsem a Carmen mi stiskla ruku.

Jakmile se za námi zavřely dveře od domu a my byly zavaleny smíchem a objetím, ucítila jsem pár vřelých očí, jak se na mě dívají. Znala jsem ten pohled a věděla jsem, kdo to byl.

Ashley.

Zamrkala jsem, když ji Aidenova paže objala kolem ramen, přitom když klábosil s Julianovým bratrem. Věnovala mi smutný úsměv, a pak svou pozornost obrátila ke konverzaci mezi jejím manželem a druhým mužem.

„Chceš džus nebo něco?“ Zeptala se Carmen otírajíc rty o mou tvář. Zavrtěla jsem hlavou ne a ona se usmála, „hned budu zpátky, jdu si pro vodu.“

Sledovala jsem její postavu jít malým davem. Její dlouhé tmavé rovné vlasy za ní vlály, když se její svižné boky půvabně pohupovaly.

Dokázala bych si tu ženu vzít.

Doufala jsem, že po tomhle víkendu, kdy budeme zpátky doma, dám Carmen konečně odpověď.

Odpověď, která nás obě udělá šťastné.

Tu, které nebudu litovat.


9 – Ryzí & Nezasloužený

ASHLEY

Její srdce bylo ze všech nejryzejší. Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo toho dal tolik tolika lidem a na oplátku nežádal nic – zejména v tak mladém věku.

Věk, kdy byste měli myslet na sebe, jednoduše protože se snažíte zjistit, kam patříte ve společnosti, ve vaší partě nebo ve škole.

Vždycky jsem byla ta, co myslela na sebe. Nikdy mě nezajímalo, jestli ostatním ublížím, pokud budou mé city v bezpečí před nepříznivými slovy.

Možná proto mě tak moc vyděsila. Dávala by a dávala a nikdy by nežádala nic na oplátku. Dala by mi prostor, i když jsem o něj nežádala. Dovolila mi strávit noc u Aidena, protože věděla, že jsme nejlepší přátelé.

Nikdy jsem Spencer nepodvedla, jestli máte na mysli tohle. Noci u Aidena během střední jsme trávily povídáním si a posloucháním hudby nebo jsme si mlčky četli. Jednou jsme se téměř políbili, ale já věděla, že bych takhle prostě nedokázala Spencer vymést ze své hlavy.

Jak jsem řekla, její srdce bylo ze všech nejryzejší a nikdy nikomu neublížila.

Včetně mě.

Takže, když jsem se rozhodla zachránit se bezpečím jeho paží, tak jsem vážně udělala chybu.

Odjela jsem do Evropy v nejhorším načasování Spenceřina života. Právě ztratila bratra, Claye, po střelbě z auta, a i když mi řekla, abych jela a užila si čas se svojí mámou, měla jsem zůstat. Měla jsem tam pro ni být.

Místo toho jsem ji poslechla, ale nikdy jsem neodpověděla na její telefonáty. Byla jsem tak zmatená a ztracená a mladá a očividně velmi hloupá. Mezitím jsem se vrátila a věci se zdály být jiné. Aiden se se mnou setkal na letišti, když mé letadlo přistálo a hádám, že byste řekli, že to byl den, kdy jsem se rozhodla, abych tak řekla.

Spencer zjistila, že jsem doma, tři dny po tom, co jsem se vrátila.

--

„Nech mě hádat, zapomněla jsi mi zavolat.“ Zazněl za mnou Spenceřin hlas, když jsem stála ve velké kuchyni mého domu. Bleskově jsem se otočila s vařečkou v ruce, zírajíc na ni. Neviděla jsem ji tři měsíce a ona byla dech beroucí, jako vždy. Byla jen hubenější, její vlasy byly rozvrstvené a měla na sobě upnutější oblečení.

„Ahoj,“ položila jsem vařečku a ztlumila jsem sporák, „hm, jak se máš?“

„Jak se mám?“ Zeptala se s hněvem ve hlase Spencer. „Kyla se právě dneska vrátila z Baltimoru a volala mi, aby mi dala vědět, že je v pořádku doma. Dál mi povídala, že ty jsi domů dorazila před pár dny a zeptala se mě, jestli jsem s tebou mluvila…“ trochu jí poklesla ramena a já pevně zavřela oči.

„Hele, Spence, já-“

„Spencer.“ Opravila mě.

Polkla jsem a přežvykovala si spodní ret. Její oči byly zničené. Tak zničené a nečitelné. Nabídla jsem jí pití, ale odmítla.

„No?“ Spencer prolomila ticho a přistoupila blíž. „A nevěš mi prosím bulíky na nos, nemyslím si, že moje srdce může zvládnout tvé další lži.“ Prosila.

„Já,“ nadechla jsem se, „Skončila jsem u Aidena.“

„To mi došlo.“ Řekla přiškrceně Spencer a stála tam hrajíc si se svými prsty. „Došlo mi, že jsi běžela k němu. Došlo mi, že bude první, kdo se dozví přesný čas, kdy se vrátíš. Vůbec jsi mi nezavolala, zatímco jsi byla v Evropě, Bože, Ashley, víš ty vůbec, čím jsem si do háje minulé léto procházela? Vrátili jsme se do Ohia, abychom pohřbili Claye a jediná osoba, kterou jsem potřebovala nejvíc, tam ani nebyla, když jsem ji potřebovala.“

„Spencer…“

„ANO! To je moje podělaný jméno! Chceš říct ještě něco jiného, kromě mého jména, protože mi vážně začíná být blbě z toho, poslouchat, jak ho pliveš ze svých jedovatých rtů.“ Ashley plakala a objímala se.

Já to způsobila.

Já způsobila ty slzy, které tekly z těch světle modrých.

Já.

„Nevěděla jsem, co mám říct.“ Zašeptala jsem.

„Nemusela jsi říkat nic! Kdybych jen věděla, že jsi tam, slyšela na druhém konci telefonu tvé dýchání, to by stačilo. Bylo by to dost, abych věděla, že ti na mně záleží, že mě miluješ.“

„Sp-“ vzdychla jsem, když se na mě zlostně podívala. „Miluju tě.“

„Bylo by hezké, to dokázat. Mlčení po celé tři měsíce je láska? Jasně. Vážně musíš Aidena nenávidět a pak vidět, jak s ním každou noc mluvíš!“ Zakřičela Spencer.

„Uklidni se!“ Vykřikla jsem a otřela si ruce o své džíny. „Právě teď to nemůžu řešit.“ Byla jsem zase svým starým já a litovala jsem jen sebe a šetřila jsem své vlastní city.

„Řešit co? Řešit mě?“ Řekla šokovaným, ublíženým tónem Spencer.

„Ano.“ Řekla jsem téměř hořce. Ačkoliv jsem to tak nemyslela.

„Ash…“ Spencer ustoupila a lomila rukama. Věc, kterou dělala, když byla nervózní a na pokraji záchvatu paniky. „Ty-ty ses rozhodla?“

Rozhodla.

Spencer nebo Aiden.

„Aiden tu bude za pár minut, můžeme si o tom promluvit později?“ Zeptala jsem se a vrátila se ke svému vaření.

„Víš,“ řekla vážným tónem Spencer, „je vážně pěkné vědět, že máš zkurvený koule, Ashley. Ani se se mnou náležitě nemůžeš rozejít. Je fajn vědět, že jediná osoba, které jsem se naprosto odevzdala, nemá ani trochu slušnosti, aby zacelila srdce, které tak taktně zahodila.“

Byla jsem moc vyděšená. Chtěla jsem to všechno jen zastavit. Potřebovala jsem čas.

„Myslím, že jsem zamilovaná do něho, a myslím, že mi bude lépe s Aide-“

„Ušetři mě.“ Sžíral jí vztek a ve vteřině byla ze dveří pryč.

--

To byla poslední věc, kterou jsem od ní až do noci předtím, když jsem se ukázala u Kyly, slyšela.

Vidět znovu Spencer bylo jako vidět padající hvězdu, ale nikdy jste to nechtěli, protože jste hypnotizováni tím pohledem a právě, když zamrkáte, je pryč.

Byla jsem vyděšená zamrkat.

Byla jsem vyděšená zamrkat, protože po těch všech letech snahy přesvědčování se, že vzít si Aidena byla správná věc, vybrat si Aidena místo ní, byla správná věc, nechci, nechtěla jsem, aby znovu zmizela.

Všichni děláme hloupé chyby. Někteří z nás to připustí. Někteří z nás zapomenou a jdou dál.

Udělala jsem chybu, přiznávám to a nikdy jsem se přes to nedostala. Žila jsem život manželky a pracovala jsem, abych vydělala peníze, které jsem si zasloužila, ale nebylo dne, co bych na ni nemyslela.

Její poslední slova mne pronásledovala. 'Ušetři mě.'

Věřte, nebo ne, snažila jsem se jí později toho dne zavolat. Vůbec neodpověděla a já ji to nemohla mít za zlé. V podstatě jsem jí vytrhla srdce a zadupala ho tím, že jsem v tom rozhovoru nebo vyznání falešné lásky, zmínila Aidena, protože jsem byla vyděšená riskovat.

Aiden byl někdo, koho jsem ve svém životě chtěla mít. Chtěla jsem ho, protože jsem se s ním cítila v bezpečí a milována, jak to vždycky dělal. Byla jsem vyděšená, že ztratím jediný smysl a důvěrnost, pokud bych si vybrala Spencer. Byl mou rodinou. V podstatě mě zakotvil a chápal, kdo jsem a co jsem chtěla.

Nikdy jsem nedala Spencer šanci uplatnit tuhle roli. Domnívám se, že jsem jí dost nevěřila. Nebyla jsem si jistá.

Když se mě zeptal, zda si ho vezmu, zprvu jsem v podstatě řekla ne. Nechtěla jsem si ho vzít a být vázána vztahem, který v mých očích vážně neměl dlouhou budoucnost. Zeptal se mě za pár měsíců znovu a já to nakonec vzdala. Byla jsem ztracená a zmatená a přesto jsem se s ním cítila v bezpečí.

V bezpečí.

V bezpečí.

To je ono.

Nikdy jsem necítila tu jiskru, co jsem cítila se Spencer. Nikdy jsem necítila v jeho polibcích nebo v dotecích, jako v jejích, něhu, která by mi spálila pokožku po několika dnech, co by uctila mé tělo.

Trčela jsem v manželství bez lásky a má hrdost mi dlouhou dobu stála v cestě, abych to ukončila.

„Ash, chceš pití?“ Zeptal se mě Aiden, když se omluvil ze svého rozhovoru s Julianovým bratrem.

„Ne, díky.“ Zamumlala jsem a on se naklonil, aby mne políbil na tvář. Uhnula jsem, než jeho rty zasáhly mou pokožku.

Mohla jsem ji, nebo jeho, cítit, a přestože mě nezajímalo, co se svou 'přítelkyní' dělal, tak jsem nechtěla, aby mě líbal. Vůbec.

Letmo jsem pohlédla na blondýnu stojící osamoceně, když zamířila do malého snídaňového davu. Její vlasy byly rozpuštěné, padaly jí na její dokonalá ramena, dosahujíc deseti centimetrů pod její prsa. Byla představou dokonalé krásy.

Odkašlala jsem si, zdvořile jsem se omluvila a vydala se k ní. Všimla jsem si koutkem oka, že Carmen už byla na cestě zpátky z kuchyně. Zastavila jsem se a otočila se čelem k malé povídající skupince lidí, zatímco ji mé oči celou dobu sledovaly.

Carmen podala Spencer láhev vody a usmála se, objala ji paží kolem útlého pasu, zatímco jí něco šeptala do ucha. To bylo, když Spenceřiny oči bleskově zachytily mé a já byla přistihnuta, jak se dívám. Sklopila jsem krátce hlavu, věnujíc jim upřímný úsměv, a pak jsem zmenšila vzdálenost mezi mnou a párem. „Vy dvě vypadáte vážně dobře.“

Carmen se usmála a poděkovala mi. Spencer kývla hlavou a ze rtů jí vypadlo 'ty taky'.

„Kde je nevěsta?“ Zeptala se druhá bruneta.

Ukázala jsem ke schodům nahoru. „Její máma jí pomáhá připravit se a uklidňuje její nervy. Sestřička má tendenci utéct.“

„Možná bychom jí měly pomoci?“ Tázala se Spencer vzhlížejíc na prázdné schodiště, a poté se dívající zpět na mě.

„Myslím, že bude v pohodě,“ pokrčila jsem rameny, „krom toho nás žádala, abychom všichni zůstali dole, dokud se neukáže její maskérka a kadeřník.“

Ve vzduchu viselo ticho, než si Spencer lehce odkašlala a polkla. „Zajdu si jen rychle do koupelny, hned budu zpátky.“ Olízla si rty a Carmen jí věnovala polibek. Polibek, který byl jemný a dojemný, a když opustila přítelčiny paže, vůbec se mnou nepřerušila oční kontakt.

Carmen si usrkla ze své vody, než si upravila černou kravatu. „Myslela by sis, že mi to přijde trapné,“ tiše se uchechtla a podíval se na mě.

Naklonila jsem hlavu a zasmála se. „Jo, myslím, vlastně to shledávám trapným.“ Přiznala jsem tiše a opřela se o starý stůl, dívajíc se na dav, zatímco jsem stála vedle Carmen. „Čtyři roky, jo?“

Carmen přikývla a založila si paže na hrudi, zatímco položila láhev vedle sebe. „Spencer je úžasná žena a na tomhle světě není nic, co bych jí nedala.“

Polkla jsem a pomalu přikývla.

„Ashley, musíš něco pochopit,“ promluvila tiše, „Spencer se přes tebe nikdy nedostala a tak moc, jak mi to vadí, vím, že pořád bojuje s žalem. Možná jsem tu pro ni byla více než čtyři roky, ale ty jsi s ní byla déle, než to.“

Z té informace se mi zatočila hlava a já se zajímala, proč mi to Carmen prozrazuje.

„Neříkám ti to proto, aby sis myslela, že mě opouští, jen ti dávám vědět, že je velmi křehká, co se týče tebe a moc se snaží pohnout dál.“ Carmenin hlas byl sametový a plný té ochranné lásky.

Dívala jsem se na ni, věnovala jí poloviční úsměv a pokrčila jsem rameny. „Nechystám se přebrat ti holku,“ zvedla jsem svou levou ruku, „jsem tak trochu vdaná.“

Carmen jen přikývla a sebrala láhev vody. „Necítím se tebou být ohrožená. Nedělám si obavy, protože i kdyby se právě teď Spencer rozhodla, že tě chce zpět ve svém životě,“ odmlčela se a odstrčila se od zdi, udělajíc krok vpřed zády ke mně, „alespoň vím, že moje láska k ní není lež nebo chyba.“

Zamrkala jsem a sledovala jsem, jak ode mě Carmen odchází směrem ke Spencer, která si to šinula k nám. Bruneta byla ta, která byla zabalena ve Spenceřině náruči, když si dávali další polibek.

„Na,“ Aiden mi podal pití a já na něj vzhlédla, zatímco mi strčil do rukou džus.

„Tohle jsem nechtěla.“ Strčila jsem mu to zpět a on vzdychnul.

„Vážně se musíš přestat chovat jako mrcha,“ zašeptal a několika lidem věnoval falešný úsměv.

„Vážně se musíš přestat chovat jako pitomec,“ odporovala jsem a stále jsem sledovala Spencer a Carmen, které byly zabrány do konverzace s Julianem a jeho matkou.

Mohla bych říct, že Aiden sledoval můj pohled, a pak si trochu odfrknul. „Musí to být pro tebe těžké,“ podal mi džus zpátky, „sledovat svou chybu vyvíjející se rovnou před tvýma očima, zatímco ona otevírá své srdce někomu, kdo nejsi ty.“

„Běž do prdele, Aidene,“ zasyčela jsem na svého manžela a strčila mu džus zpátky do ruky, „jsem za ni šťastná.“

A byla jsem. Spencer se beze mě dokázala smát a dokázala sdílet ty intimní chvíle projevů náklonnosti s někým dalším a smála se beze mě, která bych ji k tomu přiměla.

Měla jsem za ni radost.

Nikdy jsem pro ni nebyla dost dobrá, a i když si myslím, že jsem vyzrála, tak vím, že znovu nepotřebuje tu zmatenost. Měla by žít svůj život šťastně a zamilovaná do někoho, kdo by ji nikdy neublížil tak, jako já.


10 – Tak stará útěcha

ASHLEY

„Víš, když na ni budeš pořád takhle zírat, tak ti Carmen zmaluje zadek.“ Zašeptala mi Kyla do ucha, když jsme vstoupily do kostela.

„Je moc milá,“ zašeptala jsem nazpět a znovu jsem na ten pár pohlédla, „krom toho, není moje vina, že vypadají jako ten nejrajcovnější pár na světě.“

Musela jsem přiznat, že to docela jsou. Spencer na sobě měla ledově modré družičkovské šaty, které jí dokonale přiléhaly na všechna správná místa, a Carmen měla černý kalhotový kostýmek, který jí rovněž dokonale padnul, završen volně uvázanou kravatou. Kráčely jako pár roku, sdílejíc pohledy a úsměvy, jako by jim lidé skládaly komplimenty.

Kylu odtáhl jeden z jejích bratranců, protože Julian a kluci byli na cestě.

Nohy mne vedly k omračujícímu páru, který se na mě usmál. „Myslím, že vy dvě byste byly schopny ukrást centrum pozornosti nevěstě a ženichovi.“ Lehce jsem je škádlila a Spenceřiny oči s lehkým začervenáním zachytily mé. „Chválíš moc dobře.“

Snažila jsem se dokázat, že bych mohla být lepším člověkem. No, alespoň lepší verzí člověka, než mé staré já. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nežárlila na to, že se Spencer dokázala usmívat a smát s někým jiným, ale nechystala jsem se to dát znát a jednat tak. Nebyla jsem slepá, mohla jsem vidět lásku, co jí Carmen věnovala a pro mne by bylo špatné, nechat se tím unést.

„Děkuju,“ usmála se Carmen a její oči mne minuly. Cítila jsem za sebou někoho a pak rty na svém holém rameni. Škubla jsem sebou a ucítila jeho svalnatou ruku vklouznout kolem mého pasu tisknouc si mě blíže.

„Kyla vás dvě hledá,“ řekl Aiden, když mi věnoval stisknutí, které postrádalo lásku. Spenceřiny oči se přesunuly dolů na jeho ruku, a poté na mou tvář. Musela jsem se usmát. Už jsem se přiznala, že nejsem šťastná, ale nemohla jsem to dát skutečně najevo.

„Běž.“ Slyšela jsem Carmen zašeptat ke Spencer a něžně ji strčila ke mně. „Budu sedět a čekat, až tě uvidím jít uličkou.“ Všimla jsem si způsobu, jak ta slova, krásné blondýnce, řekla. Uvědomila jsem si, že je za tím něco víc.

Aidenova paže mě nechala jít, a pak mi dal polibek na spánek a odebral se, aby Carmen pomohl najít místo.

Spencer stála se zvednutým obočím přede mnou. „Půjdeme?“ Ukázala k jedné ze zadních místností a já si odkašlala a uhnula stranou. Šla pomalu vedle mě a její letmé pohledy byly zřetelné, tak jsem se pousmála.

„Je všechno v pořádku? Mám něco na obličeji?“

Spenceřin smích byl něžný, když zavrtěla hlavou. „Ne, jen obdivuji.“ Přiznala se a podívala se stranou, než se otočila a zastavila mě v chůzi. „Ty a Aiden vypadáte vskutku moc dobře.“

Nahodila jsem dobrý úsměv a přikývla. „Děkuju.“

Mohla jsem podle pohledu v jejích očích říct, že chtěla říct ještě něco. Její oči cestovaly ze mě a zpět tam, kde se Aiden s Carmen vypařili. Zamračila jsem se a kousla se do rtu, „jsi si jistá, že je všechno v pořádku, Spencer?“

Modré oči se na mě dívaly a ona si ztěžka povzdechla. „Jsem v pohodě, všechno je v pořádku.“ Ukročila trochu stranou ode mě a já si nemohla pomoc, ale prostě jsem ji následovala.

„Myslíš, že dělám správnou věc?“ Vyhrnula se Kyla a popadla mě za ruce. „Ach, Bože, dělám chybu? Ash,“ panikařila.

Spencer se chechtala a vtáhla si sestru do náruče, a pak si ji stáhla znovu a uchopila ji za tvář. „Miluješ Juliana?“ Zeptala se a já naklonila hlavu na stranu nad něžností v jejím hlase. Kyla přikývla a mnula si ruce, jak to dělává Spencer, když je nervózní. „Řekni to.“

„Miluji Juliana.“ Řekla Kyla nejpřesvědčivějším způsobem a já se usmála. „Vážně miluji.“

„Dobrá,“ Spencer sevřela její ramena a olízla si rty, „když zavřeš oči, umíš si představit život bez něj?“

Podvědomě jsem zavřela své oči a ohlédla se na život bez ní. Přežila jsem to, ale těžko.

„Ne.“ Zašeptala Kyla.

„Když tě požádal o ruku, váhala jsi?“ Spencer se na mě krátce podívala a já odvrátila zrak.

„Ani na vteřinu.“ Usmála se Kyla, jako by vzpomněla na chvíli, kdy ji Julian požádal o ruku.

„Ky,“ Spencer přitiskla čelo k čelu menší brunety a usmála se, „miluješ toho muže, nemůžeš bez toho muže žít a vůbec jsi ve chvíli, kdy se tě požádal, aby ses stala součástí jeho života, nezaváhala,“ odmlčela se a políbila ji na špičku nosu, „myslím, že je bezpečné říct, že neděláš chybu. Jsi vyděšená a nervózní a to je naprosto pochopitelné.“

„Páni,“ smála se moje sestra a podíval se na mě, „myslím, že Spencer je moje nová starší ségra, Ash, jste si vážně podobné.“

Nemohla jsem si pomoc, ale usmála jsem se, přistoupila jsem blíž a dala kolem ní paže. „Budeš v pohodě, sestřičko.“ Zašeptala jsem jí do ucha. Mé oči zachytily Spenceřiny a sdílely jsme úsměv.

„Spencer, jsi si jistá, že ty a Carmen jste se nevzaly?“ Kyla se pootočila. „Tvůj proslov byl ohromující a nesmírně mi uklidnil nervy.“

Spencer mě pozorovala, pokrčila rameny a lehce zavrtěla hlavou. „Ne, nejsme sezdané,“ řekla tiše, ale dívala se na místo, kde byla její přítelkyně, „ačkoliv možná, možná někdy.“

V hrudi se mi, když řekla ta slova, sevřelo srdce. Kousla jsem se do jazyku a bojovala se všemi jinými pocity než byla radostí za ni.

„Jste dámy nachystané?“ Usmála se na nás paní Woodsová a Michael přispěchal s Kylyinou malou neteří, Sarah.

„Ky, můžeš si potom, prosím, dát zmrzlinu?“ Sarah se otočila kolem dokola v šatičkách s kytičkami, které se podobaly šatům nevěsty.

„Později,“ paní Woodsová odvedla malou z místnosti a otočila se, aby se na nás podívala, „dostaneš“ usmála se a Kyla vyjekla, jen ona byla ta radostnější.

"Later," Mrs. Woods ushered the little ones out of the room and turned to look at us, "places," she smiled and Kyla squealed; only it was a happier one.

Hudba začala hrát, a jelikož jsme uličkou šly jen já a Spencer za malou holčičkou s květinami a nosičem prstýnků, tak jsme byly požádány, abychom šly vedle sebe. Držela jsem svůj puget pevně v rukách, když jsme udělaly náš první krok na rozrolovaný koberec.

„Smála bych se, kdybych neklopýtla.“ Zašeptala z ničeho nic a já si nemohla pomoci, ale culila jsem se.

„Prostě tě stáhnu s sebou.“ Zašeptala nazpět a krátce jsme sdílely další z jedněch smysluplných pohledů.

Čas se pro mne v tu chvíli nemohl zastavit. Měla jsem chvíli se Spencer a bylo mi moc fajn. Věděla jsem, že to vůbec nic neznamenalo a věděla jsem, že cokoliv, co řekne, bude větší překážkou, takže spadneme zpět do žalu, který cítila. Nechtěla jsem zničit žádný z jejích úsměvů, který se mnou sdílela.

Dívala jsem se před sebe, když jsme se přibližovaly dopředu, kde stál se svým bratrem a Aidenem Julian. Julianovy blond husté vlasy byly dokonale uhlazeny dozadu a jeho zelené oči vynikaly, když si kroutil kravatou, zatímco čekal na svou budoucí manželku. Mike, Julianovo dvojče, stál sebevědomě vedle něho a usmíval se na mě, a poté na Spencer.

Aiden na mě letmo pohlédl, ale jeho oči se vůbec nespojily s mými. Ne tím způsobem, jakým jsem sdílela stejný pohled s blondýnou vedle sebe.

Vybraly jsme si místa, Spencer se podívala na Aidena a přimhouřila oči, než se podívala na mě. Byl to pohled bolesti a lítosti. Takový, kterému jsem zcela nerozuměla, ale nebyl čas, se jí na to zeptat.

Hrála hudba pro nevěstu a všichni si stoupli a otočili se čelem do zadní části kostela. Kyla zahájila svou cestu uličkou.

Jednou jsem tam byla a nebylo to nic v porovnání s její svatbou. Moje svatba byla malá a krátká. Nikdy jsme neměli skutečné líbánky a poté nebyl žádný banket. Aiden a já jsme naši první svatební noc strávili v našem novém domově. Nic výjimečného.

Spenceřina paže se chvilkově otřela o mou a já odtrhla svůj pohled od mé krásné sestry, aby se střetl s tmavě modrýma očima. Usmála se, a pak se podívala zpět na Kylu.

Poprvé od znovu shledání se Spencer jsem se cítila příjemně.

Měla jsem pocit, jako bych byla znovu na střední, kde jsme byly uprostřed školního shromáždění a její ruka by vyhledala mou, její prsty by se otřely o mou pokožku, jen aby mi dala vědět, že na mě myslí.

Jen pokud bych to poprvé nezvorala, tak bychom byly ve stejné situaci, jen tentokrát:

by byla Spencer moje.


11 – S usměvavýma očima – Ona pláče

SPENCER

Julianův a Kylyin dům byl napěchovaný přáteli a rodinnými příslušníky. Nebylo nám dovoleno se převléci, až později před banketem a já se v šatech cítila nepohodlně.

„Ještě je potřeba udělat fotky.“ Carmen se opřela o pult v méně zalidněné místnosti. Šťouchla mě do břicha, zatímco jsem kroutila s páskama a culila se. „Dneska vážně vypadáš dobře.“

„Jo?“ Praštěně jsem se usmívala se zvednutým obočím. „Ačkoliv to není nic ve srovnání s Kylou.“

Carmen přikývla, „pravda.“

„Hej!“ Odfrkla jsem, ona si mě přitáhla pro polibek a mé ruce se rozevřely na jejích ramenech.

„Um,“ obě jsme se otočily, abychom zjistily, ž tam stojí Ashley držící digitální foťák, „Kyla shromáždila vzadu na dvorku všechny z oslavy kvůli fotkám.“

„Aha.“ Uvolnila jsem se z náruče přítelkyně a stiskla jsem jí ruku. „Vrátím se.“

Carmen kývla a já na sobě mohla cítit její pohled, když jsem vycházela zadními dveřmi za Ashley.

„Myslela jsem, že Julian najal profesionálního fotografa,“ Zeptala jsem se, když jsem si všimla, že Ashley připravuje vlastní trojnožku.

„Najal,“ pokrčila rameny a otočila se, aby se na mě podívala, „ale mám sesterská práva,“ mrkla a vrátila se k nastavování časovače.

Celá svatební oslava se odehrávala pod obrovskou vrbou vzadu na dvorku. Dělalo se nekonečně a nespočetně fotek. Pak bylo přetahování nevěsty muži.

Právě když jsem si myslela, že hodina utekla a já bych mohla běžet a vzít si své vlastní oblečení, tak mě Kyla odtáhla stranou a ohlédla se, aby zjistila, zda za námi někdo nejde. Hádala jsem, že Ashley, mimochodem začala šeptat, „vadilo by ti, kdybych si udělala ještě jednu fotku?“

Smála jsem se. „Je to tvoje svatba a tvoje fotky,“ pokrčila jsem rameny, „samozřejmě, že nevadí.“

„Vážně?“ Její oči se rozšířily s obrovským úsměvem, který se rozhostil na její tváři. Měla v oku jiskru a já začala litovat svého souhlasu.

„Vážně se tě teď nechystám přetáhnout,“ řekla jsem vážně a ona vybuchla smíchy. Na střední škole jsem jí řekla, že pokud se bude vdávat dříve než já, tak jsem slíbila, že ji přetáhnu, ale obě jsme věděly, že to jsem to nemyslela vážně.

„Jakkoliv horké by to mohlo skutečně být, já jsem o tom nepřemýšlela.“ Kyla popadla mou ruku a já si všimla Carmen stojící s ostatními lidmi, jak si povídají a smějí se. Její pohledy na mě byly drobné, ale já je znala. Usmála jsem se a ona mi věnovala koketní zamávání.

Když jsme minuly terasu, tak Kyla bratrovi Juliana vzala Ashley a strčila nás ke stromu. „Dokonalý.“ Kývla a zaječela na fotografa, že jsme připravené.

Ashley a já jsme si vyměnily tázavé pohledy, ale než jsme mohly něco říct, tak nás Kyla postavila k sobě, držíc se za ruce a dívajíc se do fotoaparátu. „Vy dvě jste moje nejlepší holky, moje nejlepší kamarádky a pro mě znamená hodně, že jste daly stranou všechny své neshody a bolest, abyste pro mě, tento den, udělaly dokonalým,“ líbla nás každou na tvář, „chci si tuhle chvíli zapamatovat po zbytek svého život, takže prosím, jen udělejte tuhle zatracenou fotku?“

Byla jsem první, co jsem se prolomila v úsměv následována Ashley, která mi stiskla ruce v jejích. „Pro tebe sestřičko cokoliv,“ kývla, Kyla zatleskala a vyjekla.

Ashley a já jsme se na sebe chvilku dívaly, než jsme se otočily, abychom se dívaly do fotoaparátu. Usmály jsme se, protože jsme byly na Kylu hrdé, usmála jsem se, protože ta chvíle byla drahocenná a uzamčená v dalším fotoalbu mě a Ashley.

--

„Ach, Bože,“ zasténala jsem radostně, když jsem se posadila na dvorek, natahujíc se na zahradní křesílko v riflích a zapnuté košili, „je fajn pocit, mít na sobě svoje oblečení.“

Ashley se uchechtla a sedla si křesla vedle mě. Věděla jsem, na co myslí a hodila jsem po ní kostku ledu. „Neřekla jsem ani slovo!“

„Stejně vím, na co myslíš.“ Usmála jsem se, zavřela oči a zaklonila hlavu ke sluníčku, které zapadalo. Všichni už zamířili do velkého altánu, který pronajali na večeři a banket, ale Kyla nás požádala, abychom zůstaly, dokud ona a Julian nebudou připraveni jít.

„Vypadá to, že tvoje holka a Kyla si dobře rozumí,“ Ashley kývla směrem k domu, kde seděly na barových židličkách Carmen a Kyla a smály se a povídaly si, nevím o čem.

„Carmen je docela sympatická.“ Usmála jsem se a znovu jsem zavřela oči, milujíc ten pocit teplého vánku ovívající mou kůži. „Tak, kde je Aiden?“ Neviděla jsem ho hodinu a nezdálo se, že by si Ashley skutečně dělala obavy.

„Šel ven něco udělat,“ cítila jsem posunutí v jejím křesle a tak na ni pohlédla. Pokrčila rameny a podívala se zpátky na mě, „měl by být zpátky včas na večeři.“

Polkla jsem, posadila se a rozpustila jsem si vlasy a nechala jsem je spadnout na záda. Bojovala jsem s tím, co se mi honilo v hlavě, a nevěděla jsem, jestli bych měla Ashley povědět, čeho jsem dříve ráno s jejím manželem byla svědkem. Vážně mi příslušelo, abych to řekla?

„Um, Ash?“ Prohodila jsem si nohy a otočila se k ní čelem s rukama spočívajícíma na riflích. Měla jsem její pozornost a podrbala jsem se na bradě, než jsem vymyslela nejlepší způsob, jak se dobrat k tématu. „Neříkám, tohle, abych tě přiměla si myslet, že strkám nos do něčeho, do čeho, upřímně řečeno, mi nic není,“ její hnědé oči na mě se zvědavostí zíraly a to bylo dost na to, abych pokračovala, „já jen, víš, tak trochu vím, jaké to je a nikomu bych to nepřála…“

„Je všechno v pořádku?“ Ashleyin obličej se s obavami svraštil a její ruka něžně popadla mé koleno.

Zhluboka jsem se nadechla, „dneska ráno, když jsme Carmen a já šly ven na snídani, jsme tak trochu viděli Aidena s-“

„Corou.“ Řekla její jméno, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Mému zmatenému pohledu se usmála, „byla blonďatá s velkýma gigantickýma cirkusovýma kozama?“

„Uh,“ odkašlala jsem si, „vážně jsem se dívala na její prsa?“

Její zastřený smích mě zaskočil nepřipravenou, a když zjistila, že se s ní nesměji, tak si narovnala a zastrčila vlasy za uši. „Cora a Aiden se vídají dva měsíce,“ pokrčila rameny, „byl jejím trenérem.“

„Ach, Bože, Ash,“ zamračila jsem se ještě víc a snažila jsem se pojmout tuhle podivnou obrácenou situaci, „proč jsi nic neřekla?“

„Je to Kylyin velký den!“ Vzdychla s pousmáním Ashley. „Aiden a já jsme souhlasili, že s tou novinou počkáme, dokud nebude po dnešním dni,“ pokrčila rameny, „je jedním z Julianových nejlepších přátel a já jsem nechtěla, aby to těm dva přišlo nepříjemné.“

„Tak počkat,“ zavřela jsem oči a ohlédla jsem se k domu, kde si Carmen a Kyla stále povídaly, „ty a Aiden už nejste spolu?“

„Má volnost si dělat, co chce.“ Zamumlala s pocitem úlevy. „Nicméně byl osinou v mým zadku.“

„Jaký je důvod?“ Naklonila jsem hlavu a sledovala, jak se zakabonila a její nos se krátce nakrabatil.

„Při rozvodu se to tahá déle, než má,“ odfoukla si vlasy z obličeje a lehce si okusovala nehty, „snaží se získat peníze z dědictví, i když podepsal předmanželskou smlouvu.“

„Mizera.“ Byl jediné slovo, co mi vypadlo z úst, než jsme obě vybuchly smíchy. Po tom, co odezněl, jsem se podívala na stromy, které byly jemně spojené na Kylyině dvorku, a pak jsem se znovu otočila k ní, „Takže spolu pořád žijete?“

„Mám vrchní polovinu a Aiden spodek.“ Ashley se usmála, vstala a podržela mi ruku. „Promiň, že jsem ti to neřekla dříve,“ omluvila se, když jsme kráčely zpět k domu, „jen jsem si nemyslela, že bys to chtěla slyšet.“

„Je to tvoje věc,“ řekla jsem tiše, pokrčila jsem rameny a stiskla jí ruku, než jsem ji pustila, „ale jsem ráda, že můžeš začít od začátku. S tím, že je po svatbě, doufejme, že můžeš přejít na lepší věci,“ odmlčela jsem se, „a lidi.“

„Ha, ha, vtipný, Carlinová.“ Ashley na mě s úšklebkem ukázala.

„Tady jste vy dvě,“ zmerčila nás Kyla na dvorku a mávla na nás, „máme teď namířeno do altánu.“

Ashley se na mě usmála, a pak se vydala se svou sestrou domem. Zamkla za mnou posuvné dveře, a pak jsem ucítila paže vklouznout kolem mého krku, jak si prsty líně hrály s vrchním knoflíčkem od mé košile. „Vypadá to, že se vy dvě snášíte.“

Otočila jsem se čelem ke Carmen, položila jsem jí ruce na tváře a pousmála jsem se. „Snažíme se.“

„Dobře,“ Carmen přikývla s lehkým úsměvem, „vlastně teď v tvých očích mohu vidět úsměv.“

Nevím, proč mě to ranilo, ale stalo se. Milovala jsem Carmen hrozně moc a chtěla jsem s ní být moc šťastná. Byla důvodem, proč jsem každý den vstávala z postele. Byla důvodem, proč jsem se usmívala a byla důvodem, proč jsem tady a snažím se uzavřít část svého srdce, co má pořád Ashley, zjevně, jsem tím byla posedlá. Nechtěla jsem další zmatení. Nemyslím si, že bych ho zvládla a nikdy jsem se nechystala zlomit Carmen srdce způsobem, jakým bylo to mé.

„Vždycky se usmívám, když jsem s tebou,“ zašeptala jsem, sjížděla jsem rukama po jejím krku a sevřela jsem jimi volně uvázanou kravatu.

Hrdelně se uchechtla a upřímně kývla hlavou, „já to vím, Spence,“ zatahala mě za tričko a já se ocitla tělem přitisklá k jejímu, „miluju tě.“


12 – Zazpívám to naposledy

ASHLEY

V životě jsou jednoduché věci, které bychom normálně považovali za samozřejmé. Určitou chuť jídla, nebo vůně, nebo maličkosti, jako pohled, který obdržíte od kamaráda, a přesto to znamená víc, než cokoliv na světě.

Za samozřejmost jsem považovala Spencer. Dovolila jsem jí dát mi srdce a vůbec jsem jí na oplátku nedala své. Vím, že jedna moje část ano, ale nikdy jsem jí to nedala vědět.

Chtěla jsem se k té blondýně dostat blíž, i když jsem věděla, že bych neměla. Byla na dobrém místě a já jí ho nemohla vzít. Jen jsem chtěla, abychom byly kamarádky, abychom byly v kontaktu a možná, kdybych byla zpět v LA, tak bychom mohly zajít na kafe. Ale také jsem věděla, že věci nejsou tak jednoduché, ne, když v každém případě dojde na nás.

Carmen pro ni byla dokonalá. Byla krásná, okouzlující a především dokazovala Spencer, že ji miluje a nikdy jí nedala důvod, aby o tom pochybovala. Sledovala jsem, jak tančí na tanečním parketu v její bílé košili s kšandami volně jí visícími na ramenech. Její hnědé vlasy byly rozpuštěné a plula s každým pohybem, který udělala. Spenceřina ruka zaujímala místo na jejím útlém pase a to byla věc, která zachytila mou pozornost. Zmáčkla a uvolnila se, když společně pohybovaly boky a smály se.

„Zatančíme si nebo co?“ Přistoupila ke mně z boku Kyla a já odtrhla pohled od páru.

„Jasně.“ Slabě jsem se usmála a Kyla si toho všimla. „Co je?“

„Kde je Aiden?“ Zeptala se a rozhlížela se po sále, kde tančilo mnoho opilých lidí.

„Bude tady.“ Kývla jsem a vstala.

„Už zmeškal večeři, Julian z toho zrovna nemá radost.“ Kyla se zamračila a pohlédla na svého nového manžela, stydlivě na něj mávajíc.

„Nemám ho na vodítku,“ pokrčila jsem rameny a přehodila jsem ruku přes její, „pojď ukázat těmhle dámám, jak se to dělá.“

Kyla se usmála, ale já věděla, že se mě chtěla zeptat více na Aidena. Vážně jsme se před lidmi snažili skrýt napětí, Aiden a já, ale někdy nám v tom hořkost rozvodu dost brání. Málokdy jsem byla doma, když byl doma on, a naopak.

Aiden přišel říct pravdu o aféře s Corou hned po tom, co se to stalo. Byla jsem vytočená, ale ne, protože bych toho muže milovala a že by mě zabolelo v srdci, prostě jsem v tu chvíli věděla, že všechno, co jsem se rozhodla dělat s ním, byla chyba. V prvé řadě jsem byla naštvaná sama na sebe za to, že jsem si ho vzala, když věděl, že to nechci. Taky věděl, že mám hodně peněz a že se jich nehodlám vzdát.

Oba jsme byli ve vztahu pěkně malicherní a sobečtí. Chtěla jsem se pokusit si věřit, že jsem s ním chtěla být a že jsem do něj byla zamilovaná, ale hluboko uvnitř jsem věděla, že to není pravda.

Nebylo dne, který by uběhnul a já bych na Spencer nemyslela. Ptala jsem se Kyly, jestli s ní mluvila a na chvíli mi to dalo nějaký přehled o blondýnčině životě. Ačkoliv mi nikdy neřekla o Carmen. Hádám, že jsem skutečně neměla právo to vědět.

Ne potom, jak všechno skončilo.

„Je to pomalá písnička!“ Usmála se Kyla a všimla si svého manžela, jak tančí s jednou z jejích sestřenic. „Zatančíme si?“ Natáhla ruku a přitáhla mě, dívajíc se na Spencer a Carmen, které byly hned vedle nás. „Musíš ji nechat jít.“ Zašeptala.

Zamračila jsem se a přemístila jsem nás trochu víc od toho páru. „Co?“

„Vidím způsob, jak se na ni díváš, Ash,“ povzdechla si Kyla a hrála si s mými vlasy, „musíš ji nechat jít, jinak ji chudinku zmateš.“

„Nic nedělám.“ Zasyčela jsem a zakabonila se. Nic jsem nedělala, ne nic, čeho bych si byla vědoma.

„Mohu vás přerušit?“ Carmenin hlas nás odtrhnul z utkání v mlčenlivém zírání a Kyla se usmála, když vzala Carmeninu ruku. „Spencer by si s tebou ráda zatancovala.“ Podívala se na mě a já okamžitě vyhledala Spenceřiny oči. Zdvořile jsem kývla hlavou směrem k její přítelkyni, než jsem přistoupila ke krásné ženě před sebou.

„Hej,“ řekla jsem nervózně a stály jsme tam, dívajíc se na sebe navzájem, než zavrtěla s lehkým úsměvem hlavou a vtáhla si mě do náruče. Paže jsem zavěsila kolem jejího krku a její teplé ruce byly na mých bocích. „Užíváš si svůj večer?“

Spencer se usmála a lehce sklopila hlavu. „Opravdu ano.“

„Dobře.“ Usmála jsem se, když námi mlčky pohupovala. Instrumentální hudba naplňovala nepříjemný prostor.

„Je mi líto, že to Aiden nestihnul na večeři.“ Řekla Spencer smutně a upřímně. Zavrtěla jsem hlavou a věnovala jí drobný úsměv.

„To mě netrápí, Spence,“ spojila jsem za jejím krkem ruce a zvedla obočí, „nebolí mě to.“

Lehce se odtáhla, „vážně?“ Přikývla jsem a ona udělala obličej. „Tvůj manžel tě podvádí a tobě to nevadí?“

„Není to o tom, zda mi to vadí, samozřejmě, jsem byla zprvu rozčilená, ale chápu to.“ Vzdychla jsem.

„To bys měla.“ Spencer polkla a já to potlačila hluboko dovnitř a velice jsem se snažila necítit bodnutí těch jejích dvou slov. Její prsty do mě zahrábly trochu víc a ona vydechla omluvu. „Nemyslela jsem to tak.“

„Myslela,“ usmála jsem se smutně, „ale nevadí.“

„Takže…“ sevřela mě pevněji, ale své sevření stejně tak rychle uvolnila a olízla si rty.

Nevědomky jsem si začala hrát s chloupky na její šíji, vzpomínajíc na to, jak moc to milovala. Její oči se krátce vzrušením zavřely, než je znovu otevřela a jevily se tmavěji modré. „Spence?“ Zamračila jsem se, a pak mě pustila a zavrtěla hlavou.

„Nemůžu.“ Řekla více pro sebe, než pro mě nebo kohokoliv dalšího, kdo byl poblíž nás. „Potřebuju na vzduch.“ Vydechla a pak byla pryč.

Zachytila jsem Carmeniny oči, jak se na mě dívají a nevypadala naštvaně. Vypadala znepokojeně, a poté vyšla dveřmi, aby šla za svou přítelkyní.

„Co jsi udělala?“ Zeptala se Kyla ukazujíc směrem k východu.

„Nic!“ Zasyčela jsem v odpověď a kousala si nehty. „Povídaly jsme si, a pak, Bože, Ky, já nevím!“

„Nech ji jít!“ Kyla vybuchla a já na sobě cítila její oči.

Nech ji jít.

Vydala jsem se z tanečního parketu a našla jsem si své místo vedle Julianova bratra. Seděli jsme tam a nic jsme neřekli.

Zdálo se to jako věčnost, než jsem spatřila Carmen a Spencer vejít ruku v ruce zpět. Odtrhly se a já zprudka vstala, sledujíc, jak ke mně jde Spencer, jak jde Carmen přímo k baru.

„Spencer, moc se oml-“ zastavila mě dvěma prsty na mých rtech.

„Nebyla to tvoje vina.“ Spencer pokrčila rameny, popadla mě za zápěstí a táhla mě ven, kde byl teplý vzduch. „Nemůžu to s tebou dělat,“ přiznala předčasně. Její hlas trochu kolísal a vše, co jsem chtěla udělat, bylo držet ji.

„Co tím myslíš?“

„Tohle!“ Mávla rukou kolem nás. „Tohle, Ashley, ty a já, nemůžu. Myslela jsem, že bych mohla, ale,“ vypadala poraženě, „nemůžu.“

Mé srdce bylo na podlaze a věděla jsem, že si zasloužilo tam být. „Co chceš, abych řekla?“

„Že už mě nemiluješ!“ Vykřikla Spencer a začala přecházet sem a tam.

„Spencer,“ sledovala jsem její nohy, jak se šouraly u chodníku, a pak se zastavily. Mé oči se pomalu táhly vzhůru k jejím dobře padnoucím džínsům, jejímu opálenému břichu, které bylo vymezeno upnutým tílkem, které nosila, nahoru k její půvabné tváři a k jejím bezedně modrým očím, které mě navždy držely.

„Ash,“ dala si obličej do dlaní a její ramena se třásla, „jen mi pověz, že mě nemiluješ, prosím?“ Spencer se na mě podívala s prosebnýma vodnatýma očima a já zavřela ty své, zhluboka se nadechujíc.

„Já,“ polkla jsem a pevně jsem zaťala pěsti, kousla se do rtu, když jsem sledovala, jak si mě zoufalýma očima prohlíží. Mohla jsem jí lhát a usnadnit jí to. „Ne,“ lhala jsem, odpověděla jsem přiškrceně, „už tě nemiluji.“

Slyšela jsem hrubé kroky přicházející blíž, a pak jsem ucítila silné bodnutí skrze mou tvář. Její vzlyky byly ohlušující a já na ni zírala, když mě zabolela tvář. Její modré oči byly zamlčené slzami, bolestí, která ještě jednou způsobena.

„Lžeš!“ Spencer zavrtěla hlavou. „Miluješ mě a zase to nemůžeš ani přiznat!“

„Fajn!“ Zaječela jsem nazpět a hleděla jsem na ni, ale ne špatným způsobem. Můj pohled byl jeden z těch dlouhých, naplněný chybami, které jsem udělala a se kterými žiji. „Miluju tě, dobře? Nikdy jsem tě nepřestala milovat, Spencer. Každá noc, co jsme strávily odděleně, byla skvělá, protože jsi byla v mých snech, ale každé ráno, když jsem se probudila, to bylo na nic, protože jsi tam nebyla!“

Spenceřin spodní ret se začal chvět, projela si prsty vlasy a zatahala za ně, jako by byla hodně frustrovaná. „Ahh!“ Zakřičela, když vzhlédla k obloze a její hruď se zvedala. „Víš, jak dlouho jsem chtěla slyšet, jak to řekneš, že mě miluješ? Kolik nocí jsem o těch třech slovech vycházejících z tvých úst snila?“ Hystericky se smála a rozhlížela se po parkovišti, a pak její ramena spadla. „Právě teď je tu Carmen,“ podotkla se slzami stékajícími jí z tváře a vše, co jsem mohla udělat, bylo tam stát, mlčky zírat na ni, jak to ze sebe vypouští, „právě teď je tu pro mě a přesně ví, co tady děláme.“

„Co děláme?“ Zašeptala jsem. Bála jsem se znovu zvýšit hlas.

„Chci, abys mě konečně nechala na pokoji!“ Spencer si těžce povzdechla. „Tolik z tebe mám v sobě a jen chci, aby to všechno bylo pryč. Chci být s Carmen šťastná, vážně chci. Ale když ty jsi ta, na kterou myslím, když ty jsi ta, se kterou sdílím sny, je to těžké. Pronásleduješ mě, Ashley, pronásleduješ mě a já-“

„Tak běž.“ Kývla jsem směrem ke dveřím. „Odejdu a ty běž zpátky tam, užívej si a zapomeň na mě.“

„Protože to poprvé dobře zabralo!“ Zavrtěla hlavou a ždímala si ruce, než mrkáním zahnala nový příval slz.

Už jsem se neudržela. Mé vlastní slzy volně tekly, když jsem sledovala tu ženu, do které jsem byla zamilovaná, hroutící se mi před očima. „Spencer,“ řekla jsem zadušeně a zahalila jsem ji pažemi. „Spence,“ zašeptala jsem znovu a uchopila její tvář, „myslím, že je čas, abychom na dobro šly vlastními cestami,“ a ona přikývla, „tak moc, jak mě bude bolet znovu od tebe odejít, pokud je to to, co chceš…“

„Jen nemůžu unést ten žal,“ Spencer mi sevřela ramena a přitiskla čelo k mému, „nemůžu.“

„Způsobila jsem ti dost zármutku.“ Popotáhla jsem a otřela si slzy z tváří. „Znovu tou osobou nebudu.“

„Víš, co mě štve?“ Zašeptala Spencer mezi škytání. „Že jsem stále tvou.“ Její dlouhé řasy zamrkaly a já cítila, jak mi srdce vynechalo pár úderů. „V každém případě, Ashley, vždycky budeš mou součástí, které se nikdo nikdy nedotknul.“

Nevěděla jsem, co říct. Navlhčila jsem si rty a pokračovala jsem s napodobováním svých reakcí stíráním slz z jejích tváří. „Tak,“ vydechla jsem roztřeseně, „doposud.“

Spencer přikývla a zamotala prsty do mých vlasů a znovu přitiskla své rty na mé. Oddělily se, ale polibek se vůbec neprohloubil. Její spodní ret spočíval mezi mými, když se pohybovaly tak něžně, tak pomalu a já věděla, že to není nic víc, než 'sbohem'. Ale bylo to tak zkurveně příjemné, znovu ji líbat. Sevřela jsem jí rukama obličej a následovala jsem její reakce. Nechtěla jsem to nechat být.

Ale také jsem věděla, že musím.

Její oči se pevně zavřely, když její čelo spočívalo na mém, a pak se zhluboka nadechla rozechvělým dechem a odstrčila se ode mě. Nedokázala na mě přenést pohled, když odcházela.

Sledovala jsem, jak ode mě odchází. Nebylo potřeba slov, už byly řečeny. Byla pryč. A mé srdce vzala s sebou.

Znovu.


13 – Byla

SPENCER

Vyběhla jsem ze sálu tak rychle, jak jsem mohla. Pryč od Ashley, pryč od všeho, co mě přiměla cítit. Všechno to, co ve mě vyvolávala její ruka na mé šíji. Jen ona věděla, jak mě uklidnit tím, že si hrála s mými chloupky. Jen ona věděla, že to byl ten nejvíce uklidňující pocit na světě.

Začala jsem přepadávat přes okraj, kterého jsem se zoufale držela. Ashley byla mým vodopádem a já nechtěla znovu spadnout. Nechtěla jsem znovu zmáčknout to tlačítko a znovu cítit tu bolest. Ale byla jsem moc blízko na uvolnění sevření, s každou vteřinou, co jsem jí byla nablízku.

„Beruško?“ Carmen mě dohnala a já se naklonila ve snaze popadnout dech. „Hej, Spence, jsi v pohodě?“

Zavrtěla jsem hlavou a snažila se zastavit slzy, které se řinuly. „Omlouvám se,“ nakonec jsem vstala a objala Carmen pažemi, držela jsem se jí s poslední špetkou síly, co ve mně zbyla. „Tohle k tobě není fér,“ vzlykala jsem jí do krku, „zasloužíš si-“

„Neříkej to.“ Carmen mě odstrčila, držela mne za ramena a zírala na mě těma šedýma očima, co byly plné lásky a porozumění. „Zasloužím si,“ zašeptala, „zasloužím si být tou, co tě drží, když pláčeš, co tě miluje se vším, co jsem. Možná to necítíš stejně,“ vzdychla a kousla se do rtu, „ale vím, že mě miluješ.“

„Prostě se kvůli ní cítím tak, jak se cítím, když jsem s ní.“ Tiše jsem brečela. „Carmen, proč se přes ni nemohu dostat?“

„Nevím, Spence.“ Pokrčila rameny a přitáhla si mě pro další obětí. „Pořád ji miluješ, alespoň část tebe ano.“ Konejšila mne a prohrábla mi prsty vlasy, zatímco mne objímala.

„Jak se s tím vyrovnám?“ Zeptala jsem se tiše.

„Trpělivost.“ Carmen se usmála, odtáhla se a uchopila můj obličej. „Miluju tě a chci s tebou být. Potom, co jsem viděla, jak jste vy dvě spolu, když jste byly poblíž sebe, vím, že je velmi zřejmé, že ses přes ni nedostala,“ usmála se smutně, „ale s tělem, jako má ona, jak bych se mohla zlobit?“

„Carmen!“ Pleskla jsem ji přes paži a ona se smála a propletla naše prsty dohromady.

„Vážně, Spence,“ její hlas zněl vážně, „co chceš?“

Zvedla jsem na ni obočí, a pak se zamračila. „Co chci?“

„Jo,“ Carmen se lehce usmála a poklepala mi lehce na hrudˇ, „ty. Co chceš?“

„Chci,“ na chvíli jsem se zarazila, věděla jsem, že z váhání by měla infarkt, ale byla jsem unavená z bojování. Věděla jsem, co chci. Chtěla jsem to nechat plavat. Chtěla jsem nový začátek. Chtěla jsem dát Carmen celé své srdce, „tebe.“ Zašeptala jsem.

Tvář Carmen se změnila z obav na úlevu. „Opravdu?“ Zeptala se mě, protože jsem věděla, že to potřebuje slyšet znovu. Nechtěla jsem jí to ukázat později. Byla jsem příliš zapletená s Ashley, což se stalo, když jsem byla poblíž ní.

„Jo,“ zamumlala jsem a otřela si slzy, a poté jsem uchopila její tvář, „pojďme domů. Prostě odejděme.“

„Jo?“ Carmenin úsměv se nyní roztáhnul a já přikývla, ale neusmála jsem se tak moc, jak by ráda. „Dobře, pojďme se se všemi rozloučit.“

„Nejdřív musím mluvit s Ashley.“ Řekla jsem a modlila se, aby mi neukázala zklamaný pohled. Neukázala, usmála se, kývla hlavou a sladce přenesla rty k mým.

Šly jsme zpět dovnitř budovy, držíc se za ruce a odtrhly jsme se až tam, takže jsem mohla popadnout Ashley. Potřebovala jsem ji konečně nechat jít. Potřebovala jsem říct sama sobě, že Carmen byla ta, kterou jsem chtěla a milovala.

Moc z toho, jak jsme s Ashley skončily venku a zvýšily náš hlas, si nepamatuji. Facka na její tvář byla šokující pro nás obě, ale já byla příliš svázána vlastními emocemi, abych se skutečně omluvila. Ani nemohla připustit, co jsem celou dobu věděla.

Pořád mě milovala. Litovala svého rozhodnutí a platila za to, a pokud bych neměla ženu, která by byla tak dokonalá, jako Carmen, věděla bych, že bych nejspíš padla zpět do její náruče a zůstala tam po zbytek života. Ale tohle nebyl ten případ.

„Jen nemůžu unést ten žal,“ Spencer mi sevřela ramena a přitiskla čelo k mému, „nemůžu.“

Cítila jsem, jak všechna energie, která ve mně zbývala, se rychle vypouští.

Nebyla jsem připravená na takovou jízdu na emocionální dráze.

Ashley vypadala, jako by cítila hroznou bolest. „Způsobila jsem ti dost zármutku.“ Popotáhla a otřela si slzy z tváří a já bojovala s tím, abych nad tím nezavřela vzrušením oči. „Znovu tou osobou nebudu.“

Její slova byla tak smysluplná a ryzí, přesto jsem se snažila předstírat, že zněly prázdně.

Potřebovala jsem, aby zněly prázdně.

Ale nemohla jsem. Ashley Daviesová, byla Ashley Daviesová. Víte, žena, která mi ukázala jiný svět, ta, kterou jsem prostě nedokázala nechat jít.

„Víš, co mě štve?“ Zašeptala jsem mezi škytáním, podívala jsem se na ni a chtěla jsem se ztratit v nekonečných bazénech teplé hnědé. „Že jsem stále tvou. V každém případě, Ashley, vždycky budeš mou součástí, které se nikdo nikdy nedotknul.“

Mlčela a já mohla cítit její dech na rtech. Chytila jsem ji za obličej a hladila jsem jí tváře palci, stírajíc jí slzy, které tekly. „Tak, jako“ vydechla roztřeseně, „doposud.“

Šly jsme každá svou cestou. Myslela jsem si, že nechat ji ode mě odejít, byl nejlepší úsudek. Chtěla jsem tam být pro Kylu a byla jsem ráda, že jsem byla, ale potřebovala jsem odstup teď, když oslava skomírala, nebo bych se naprosto zhroutila.

Mlčky jsem na ni kývla a zamotala prsty do jejích vlasů a mé rty znovu vyhledaly její v zoufalém pokusu rozpomenout se, jak chutnají, ne že bych to zapomněla. Vydala jsem tichý vzlyk a můj spodní ret se ocitnul sám od sebe mezi jejími a laskal v tanci, který znamenal jen 'sbohem'. Mé ruce vyklouzly z jejích dokonalých vln, k její dokonalé tváři, když jsem ji u sebe držela naposled. Její ruce napodobily mé a její sevření se zpevnilo, ani jedna z nás nechtěla jít.

Ale musely jsme, obě jsme to věděly.

Zavřela jsem pevně oči a opřela si čelo o její. Nedokázala jsem se na ni už dívat. Vážně nedokázala. Hrozně moc to bolelo. Roztřeseně jsem vydechla, odstrčila se od ní a otočila se.

Můj srdeční rytmus odrážely duté kroky, když jsem šla směrem k sálu.

Směrem k ženě, kvůli které jsem byla ochotna se vzdát Ashley.

Carmen.

„Hej,“ Kyla mě popadla venku u dámských záchodků a zamračila se, „jsi v pohodě?“

„Jo,“ zašeptala jsem a opláchla jsem si obličej studenou vodou, jakmile jsem vstoupila do místnosti.

„Carmen říkala, že vy dvě brzy ráno odlétáte domů.“ Její hlas byl plný porozumění a díky tomu jsem se cítila trochu lépe. Přitáhla jsem si ji do náruče a přikývla.

„Omlouvám se.“ Bylo vše, co jsem dokázala říct.

„Neomlouvej se, Spence,“ Kyla se usmála a vzala papírový ručník, aby mi pomohla setřít mi oči, „trochu nových věcí mohlo být intenzivních mezi tebou a Ashley. Možná je špatně, že jsem tě požádala-“

„Ne,“ pobídla jsem ji s úsměvem, „byla jsem poctěna, že jsi mě požádala, abych byla součástí tvé svatby. Vážně jsem ráda, že jsem přišla.“

„Jsi?“ Kyla se kousla do rtu, a poté se na mě usmála. Přikývla jsem a vtáhla si ji do náruče. „Ublížila ti Ashley?“

Zavrtěla jsem hlavou. Ashley mi tentokrát vůbec neublížila.

Byla ženou, kterou jsem chtěla před pěti lety.

Byla Ashley Daviesovou.


14 – Zastíněná dokonalost

SPENCER

Byla jsem v posteli a civěla jsem do stropu. Ranní slunce jasně zářilo skrze velké okno a já mohla slyšet známé zvuky narážejících vln podél pláže. Vůně soli byla ve vzduchu, když den sliboval, že bude dalším horkým a vlhkým. Nespala jsem od předešlé noci, noci, když jsem se odvrátila od něčeho, co by možná mohlo být vskutku skvělé, pokud by to poprvé nebylo zahozeno.

Postel vedle mě byla prázdná a já si těžce povzdechla. Carmen odešla do práce do svého obchodu, poněvadž jí dívka na plný úvazek zavolala, že je nemocná. Udělala mi kafe a řekla mi, abych se pokusila si trochu odpočinout, než se za ní vydám.

Obrátila jsem se v posteli a upřeně jsem hleděla na čistou modrou oblohu. Pořád jsem na ni myslela. Znovu mě to přimělo házet sebou a otáčet se. Zavřela jsem pevně oči a bojovala s nutkáním na zvracení. Měla jsem z nervů pocit žaludku na vodě.

Stihly jsme dřívější let a podařilo se nám si zajistit jeden, co neměl mezipřistání. Carmen a já jsme si následně trochu povídaly, ale chtěla po mně, abych si spíš odpočinula, než se pustím do něčeho těžkého.

Souhlasila jsem.

Nikdy jsem znovu Ashley neviděla a omluvila jsem z Kylyina brunche, který přichystala. Ujistila mě, že se nemám proč cítit špatně, a že to bude v pohodě, protože se Ashley stejně nechystá ukázat. Jen mě znovu chtěla vidět šťastnou.

Nebyla jsem šťastná.

Nebyla jsem tak šťastná, jako jsem byla před pěti lety.

Nepamatuji si, kdy jsem usnula, ale když jsem otevřela oči, tak jsem z druhé místnosti slyšela hluk. Posadila jsem se, protáhla se a projela jsem si prsty rozcuchané vlasy.

„Beruško?“ Carmen nakoukla hlavou skrze dveře od ložnice a usmála se na mě. Měla na sobě modré kraťasy na prkno s bílým potiskem a modrý vrchní díl plavek. „Je krásné počasí, měly bychom si později zaplavat.“ Posadila se na kraj postele a hrála si s mými prsty. „Jak se cítíš?“

„Jsem ráda, že jsem byla schopna usnout.“ Pověděla jsem upřímně a stiskla její ruce v mých. „Měla jsi dnes ráno hodně práce?“

„Neé,“ pousmála se, „na sobotní ráno obvyklí zákazníci.“ Carmen se odmlčela a chabě se na mě usmála. „Avšak chyběla jsi mi.“

„Vím,“ cítila jsem se špatně a zhluboka jsem vzdychla, „myslím, že se možná, až se osprchuji a dám si něco k jídlu, budu cítit lépe.“

„Co kdybys hupsla do sprchy, já nám udělám nějaké sendviče a můžeme se najíst na verandě?“ Vstala a vytáhla mě s sebou. „Zní to dobře?“

„Dokonale.“ Souhlasila jsem a políbila jsem ji, než jsem zamířila do sprchy.


Její pokoj byl velmi známý, přesto zároveň hodně jiný. Natáhla jsem se, abych zjistila, že je její strana postele znovu prázdná. To bylo podruhé, co jsme se Ashley a já, od doby, co jsme se daly dohromady, milovaly. Poprvé bylo naše ráno přerušeno, protože byl Glen v nemocnici. Vážně jsem chtěla, aby to tentokrát bylo výjimečnější.

Ale nebyla se mnou v posteli a ani nebyla v pokoji s hrnkem kávy. Zamračila jsem se, posadila se a omotala si deku kolem hrudi, když jsem se zmatená rozhlížela po ložnici.

Pak jsem uslyšela přicházet z chodby kroky a dveře se zatlačením byly tiše otevřeny. Ashley vešla s kávou a koblihami a věnovala mi velký úsměv. „Ahoj, ospalče,“ položila tác a vlezla si ke mně do postele a ihned si ukradla dlouhý pěkný polibek. „Myslela jsem, že se nikdy nevzbudíš,“ zašeptala, „vím, že jsem dobrá, ale neměla jsem tušení, že až tak moc.“

„Ha, ha,“ odfrkla jsem, odstrčila ji něžně pryč a ušklíbla se na ni, „víš, že až tak moc dobrá nejsi.“

„Aha,“ foukala si na nehty domýšlivým způsobem a mrkla na mě, „pokud na tom trváš.“ Svlékla si bundu a podala mi kafe a koblihu. „Myslela jsem, že budeš mít trochu hlad.“ Ospale se zazubila.

„Mám, ale pamatuju si, že jsi mi slíbila, že až zůstanu na noc, tak mi snídani uvaříš.“ Hravě jsem vzdychla, ale zakousla jsem se do koblihy s medovou polevou.

„Ty mě využíváš kvůli mým kulinářským schopnostem, že?“ Ashley mě podezřívavě pozorovala, a pak seskočila z postele.

„A tvým talentovaným prstům a jazyku!“ Vyhrkla jsem nazpět a ona posměšně zalapala po dechu.

„Spencer Carlinová! Kdyby jen tvoje matka věděla o věcech, které se svým jazykem umíš.“ Předla a já zčervenala – hodně.

„No, rozhodně bych právě teď byla pod zámkem, kdyby to věděla.“ Napůl jsem žertovala.

„Tak bych tě prostě vytáhla.“ Ashley pokrčila rameny a podala mi kafe. „Takže chceš pořád doma udělanou snídani?“ Horlivě jsem přikývla a ona se uchechtla. „Dobře, co kdyby ses šla osprchovat, a než budeš hotová, tak něco ukuchtím. Můžeme se najíst na balkóně, pokud bys chtěla?“ Naklonila se a poctila mě jemným polibkem na čelo, a pak ukořistila mé rty. „To zní dokonale, že?“

„Dokonale.“ Povzdechla jsem si a ona se uculila a nakrčila nosík tím roztomilým způsobem.

Byla jsem zoufale a beznadějně zamilovaná.


Po osušení a obléknutí si krátkých džínových kraťasů a tílka, jsem se vydala na verandu, kde seděla Carmen, trpělivě čekající. „Dobrá sprcha?“

Mlčky jsem kývla hlavou a našla jsem stůl plný ovoce a dokonale nakrájených sendvičů s ledovým čajem a limonádou v mé oblíbené skleněné konvici. „Tohle všechno je pro mě?“

„Doufám, že máš hlad,“ zakřenila se a hodila si do pusy třešeň, „velká škoda, že jsi dnes ráno nesurfovala. Vlny byly veliké.“

Ušklíbla jsem se, zavrtěla hlavou a mé vlhké vlasy mi padaly do očí. Zastrčila jsem pramínky za uši a zabrala si místo naproti mé přítelkyni. V tichu jsme jedly a jídlo chutnalo dobře. Cítila jsem se o trochu lépe.

Má ramena přebrala sluníčka, což způsobilo, že kůže začala pálit. Posunula jsem se a natáhla jsem se, abych si vzala sluneční brýle a protáhla si před sebou nohy.

„Jo,“ Carmen se jemně usmála, „Kyla dneska ráno volala. Chtěla vědět, jestli jsme v pořádku dorazily.“

Kývla jsem. „Stejně se cítím špatně, že jsme dneska zmeškaly ten brunch.“

„Neboj, Spence,“ Carmen mě poplácala po noze, „uděláme si další výlet do New Yorku, až se všechno upokojí.“

„Carmen,“ posadila jsem se a hleděla jsem na oceán, „je něco, co ti musím říct.“

„Ty víš, že mi můžeš říct cokoliv.“

Přenesla jsem pohled k jejímu a zvedla jsem si sluneční brýle, čekajíc, až se podívá, že tohle nehodlám z jakéhokoliv důvodu skrývat. „Včera večer,“ zhluboka jsem se nadechla, „když jsem mluvila s Ashley,“ posunula se blíž a kývla hlavou, „políbila jsem ji.“

Carmen pomalu zamrkala, ale kývla hlavou. „Já vím.“

„Víš?“ Zvedla jsem, lehce panikaříc, obočí.

„Vlastně jsem to viděla,“ pokrčila rameny a lehce se zasmála.

To nebylo vtipné.

Proč se smála?

„Bylo to sbohem. Říkala jsem sbohem.“ Řekla jsem rychle.

„Vím, miláčku,“ kývla a teď byla na řadě ona, aby se dívala na oceán. Lehce se zvedal vítr, „také vím, že to nebylo jen o loučení. Ten polibek vyjadřoval vzpomínku, když jste se loučily, ale zároveň sis tu chvíli chtěla zachytit, aby sis ji zapamatovala,“ nakonec se na mě opět podívala a její oči byly smutné, ale také v nich byla síla, „nemůžu říct, že bych nebyla vůbec překvapená.“

„Omlouvám se,“ zašeptala jsem a ona mne chytila za bradu a něžně mi zatřásla hlavou.

„Ne, neomlouvej se. Vážně jsem ráda, žes přišla, abys mi o tom polibku řekla. Začínala jsem se zajímat, jestli bys přišla.“ Carmen se podrbala na čele a olízla si rty. „Miluju tě, Spencer a snesla bych ti modré z nebe, ty to víš.“

„Vím,“ zašeptala jsem.

„Přesto je to všechno moc čerstvé,“ pokrčila rameny a přemístila se do mého křesla a tiskla se mi ke krku, „proč prostě nepočkáme pár dní a uvidíme, jak se věci budou mít, ju?“

„Měly bychom si o tom promluvit teď.“ Řekla jsem jemně a zamrkala jsem, když se odtáhla. „Carmen, tohle k tobě není fér.“

„Taky není fér, že se každou vteřinu dne ubíjíš,“ kontrovala a zamračila se, „vážně musíš všechno nechat plavat, Spencer, než si uvědomíš, co chceš. Dej si pár dní, aby sis jen urovnala věci v hlavě. Toť vše, oč tě žádám a nežádám toho tolik, ty to víš.“

Carmen měla pravdu. Měla o mě dost starost, aby mi dovolila jen přemýšlet. Přemýšlet o čemkoliv, o čem jsem chtěla přemýšlet. Nikdy mě o nic nežádala.

Začínala jsem chápat, kým jsem pro Ashley na střední škole byla. Někým, kdo ji miloval a dál čekal, když se propracovávala svou vlastní myslí. Dala jsem jí prostor a dala jsem ji všechnu svou lásku a nežádala jsem nic na oplátku.

Byla jsem Carmen.

Přesto jsem hrála roli Ashley.

Zavřela jsem oči a ucítila jsem, jak se Carmen pohnula, políbila mě na čelo a začala odnášet talíře a misky.

„Vždycky tu pro tebe jsem, Spencer. Bez ohledu na cokoliv.“ Řekla tiše, než tahem otevřela závěsné dveře a znovu je zavřela.


Chápu to tak, že se pokoušíš najít sebe,“ zašeptala jsem, když se Ashley posunula na sedačce svého Porsche. „Jen se snažím neustále se neschovávat, jasný?“

Ashley kývla a shlédla na naše stejné náramky. „Jsi příliš dobrá, než abys byla skutečná.“ Zamumlala a já zavrtěla hlavou.

„Jsem do tebe hrozně moc zamilovaná,“ usmála jsem se a políbila ji na tváře, než jsem otevřela dveře spolujezdce, „vždycky tu pro tebe jsem, Ashley. Bez ohledu na cokoliv, budeš vždycky se mnou.“


Stála jsem si za tím, že to poslední prohlášení je pravdivé.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...



autor stránek
petrSF

Zpět na hlavní stranu