Za všechno můžou hvězdy
Napsala: Hanka
"Platí teda dneska to stanování, Ash?"
"Jasně," usměju se na Spencer, "chceš přece vidět ty hvězdy a souhvězdí."
"Ok, tak večer u nás. Ne, že zapomeneš."
Zdá se mi to, nebo na mě mrkla? Ach jo, neměla bych žádný stanování riskovat. Proč se zas jen trápit, že sice mám Spencer strašně ráda, ale nesmím se jí ani dotknout, nesmím jí nic říct.. Nechci ji vystrašit. Ale zase na druhou stranu, pořád se navzájem popichujeme, padlo už hodně odvážnejch narážek, tak proč nesebrat odvahu… Ne, prostě si budu pořád v duchu opakovat, že jen jedu stanovat se svojí nejlepší kámoškou... hmm, s kámoškou, kterou miluju...
"Máš tu teplou deku?"
"Jasně, ale… na co vlastně? Já myslela, že budeme spát ve stanu."
"Jasně, že budeme, ty trdlo, ale chtěla jsi vidět ty hvězdy, nee? A ty ze stanu neuvidíš. Takže nemel a lehni si."
"Rozkaz, šéfe!" zasalutuje Spencer se smíchem a lehne si vedle mě.
"Kolik znáš souhvězdí?" optám se jen tak pro formu.
"Heh, žádný… Maximálně tak Velkej vůz."
"Ok, tak začnem. Nechci nic říkat, ale musíš si hlavu opřít o moje rameno, abys mi mohla pořádně koukat na ruku a něco viděla."
"Jasně, v pohodě," přitulí se.
Aaaaah, tohle asi nevydržím dlouho…
"Super, tak...támhle... je začátek Velkýho vozu... a tamhle... má čtyři kola."
"Fajn, vidim."
Aaah, cítím její dech na svým krku. Začínám mít husí kůži po celém těle.
"A... ehm... tamhle... je souhvězdí Labutě."
"Krásný... Ashley, proč se tak třeseš?"
Sakra, mlč mlč, co ti na to mám asi odpovědět. Že jsem z tebe strašně moc nervózní? Že jsem strašně moc nervózní z toho, že jsi tak blízko mě, dotýkáš se mě celou stranou těla... a já se tě nesmím dotknout, protože tě nesmím vystrašit... Nee, to ti fakt říct nemůžu.
"Je mi trošku zima."
"Proč to neřekneš hned? Já se přitulím, ať je ti teplo."
Aaah, tak teď, jak se na mě namáčkla, se ve mně něco sevřelo. Že by srdce? Asi jo, přestalo mi tlouct.
"Ještě znáš nějaký souhvězdí?"
"Jjjasně," vzpamatuju se, "třeba tamhle... Lev... tvoje znamení."
"To taky znáš zpaměti?"
"Jo, teď už jo."
Otočí ke mně hlavu a dívá se mi do oči. Panebože, nehypnotizuj mě už tolik, nebo omdlím. Mám pocit, že se v těch tvých krásně hlubokých modrých očích asi utopím. Nebo aspoň promluv.
Ok, pousmání taky stačí, díky.
"Na co teď myslíš, Ash?"
Na tvoje krásný oči a na to, že bych tě chtěla políbit.
"Jestli znám ještě nějaký souhvězdí."
"Ok, tak přemýšlej, já si zatím pošlu smsku."
Odlehne si kousek stranou. Ach jo, já jsem to všechno zkazila! Tak krásný to všechno bylo, co mám teď udělat?
Má kousek ode mě nataženou ruku. Bude moc odvážný, když ji pohladím malíčkem po prstech? Zkusit to můžu... – nee, bylo by to moc smělý.... – Ale... sakra... už tak dlouho toužím po tom se jí dotknout...
Jen se jí dotknu, odtáhne ruku... Ok, ok, dělat, jako že nic, nedát na sobě znát, jak moc to bolí.
"Ukážeš mi ještě jednou, prosím, toho Lva?"
"Jasně."
"Tamhle..." Sakra zdá se mi to, nebo mi schválně dýchá na krk... Má tak krásně teplý dech... Pootočím na ni hlavu. Nee, další dlouhý pohled do těch tvých studánek už nevydržím.
Najednou se ke mně přitiskne a dá mi pusu, hezky na rty... Jen se na ni překvapeně podívám...?
"Mám ti ještě dodat odvahu?" zeptá se tím svým krásným medovým hlasem.
"Ne," usměju se na ni, "teď už nemusíš." Pohladím ji po tváří a políbím.
Aaa, máš tak krásně hebké rty, Spencer.
Pohladím tě po tváři, málem se utopím v pohledu tvých očí... Bojím se, co v nich uvidím... ale když se na mě usměješ... na nic nečekám a něžně se dotknu tvých rtů.
Už na fotkách jsem obdivovala ten tvůj úsměv, krásně tvarované rty... a teď je konečně můžu i ochutnat.
Tvůj polibek chutná po jahodách.
Mám pocit, že se z toho dotyku zblázním... přestala jsem dýchat, zastavilo se mi srdce... tvoje rty jsou tak hebké... O tomhle jsem tak dlouho snila.
Hladíš mě ve vlasech... obejmu tě... cítím tvůj dech. Objímám tě, tisknu tě k sobě tak silně, až mám strach abych ti neublížila... ale prostě... potřebuju cítit tvoji blízkost, vědět, že jsme spolu, že tu opravdu ležíš u mě... chci tě mít u sebe už napořád, mít tu možnost se tě dotýkat.
Vsunu ruce pod tričko a hladím tě po nahých zádech... strašně se mi třesou ruce, když ti přejíždím po celé jejich délce a ty se prohýbáš... Ale nemůžu s těmi dotyky přestat…Tvoje kůže je tak rozpálená…je tak krásný dotýkat se tě, ujišťovat se, že to všechno není jen sen, ale skutečnost.
Ale... co když to nechceš... co když jsem si ten úsměv a to všechno jen vysnila, a teď dělám něco, co si nepřeješ. Odtáhnu se a zhluboka se vydýchávám.
"Copak?" zeptáš se s otazníkem v očích.
"Spence... já... nerada bych udělala něco, co nechceš. Nechci tě nějak vystrašit nebo zaskočit nebo nebo–"
"Psst," dáš mi prst na ústa a s nevinným úsměvem řekneš: "Přestaň povídat nesmysly, Ash, a radši mě líbej."
V životě mi nikdo neřekl nic hezčího.
Líbáme se tak něžně, nemůžu se tvých polibků nabažit. Občas ti po rtech jen tak opatrně přejedu jazykem.
Cítím tvoji vůni... jsem tak blízko, že vnímám tlukot tvého srdce... je tak uklidňující... krásnější melodii jsem nikdy neslyšela.
Všechno se se mnou točí, nesoustředím se na nic jiného než na tebe. Vnímám jen tvoje polibky, které mi věnuješ, tvoje ruce, které mě všude hladí. Jsi tu jen ty a já.
Od našeho stanování uběhl týden. Ve škole jsme se potkávaly o přestávkách. Sice vždy jen letmo, ale naše oči se nikdy nezapomněly setkat. Vždycky se na mě tak krásně usmála..
Dohodly jsme se, že tenhle víkend přespí Spencer u mě. Máma zase někam odjela, takže budu doma celé dva dny sama…
Od té minulé noci jsme ještě neměly šanci si promluvit. Pořád se bojím, jestli toho všeho nelituje.
Konečně... konec školy! Domluvily jsme se, že se sejdeme u mého auta.. A Spencer tam na mě opravdu čeká! <3
Využiju toho, že ke mně stojí zády, a zakryju jí oči dlaněmi. Cítím, jak se usměje.
"Ahoj, Ashley."
"To naplatí," rozčiluju se naoko, "podvádíš, určitě jsi mě viděla."
"Jasně, ty kecko," usměje se Spencer a dá mi letmou pusu na tvář. Málem se mi podlomí kolena.
Spencer si ještě vyzvedne pár věcí doma a cestou ke mně se stavíme na pláži.
Když konečně dorazíme ke mně domů, je už skoro čas na večeři.
"Fajn, tak já objednám pizzu a pak můžeme zkouknout nějakej ten horor, co jsem včera speciálně pro tebe půjčila," sahám po telefonu.
"Ale, Ash," zastaví mě Spencer, "pizza není vůbec romantický jídlo."
"Romantický jídlo?" zopakuju s úsměvem. "Fajn, a co ti teda přijde jako romantický jídlo, Spence?"
"Třeba... palačinky nebo špagety," prozradí mi a s úsměvem čeká, co to se mnou udělá.
"Hmm, ale palačinky jsou moc pracný a špagety doma určitě nemáme. Takže objednám tu pizzu. Když tě s ní budu krmit, mohlo by to být docela romantický, ne?"
"Ok, ale slib mi, Ash, že příště si spolu uvaříme třeba ty palačinky," udělá na mě psí oči. A já těm pomněnkově modrým očím samozřejmě podlehnu. Když na mě takhle kouká, slíbila bych jí třeba modré z nebe.
"Dobře, dobře... příště se budeme patlat s těstem na palačinky, abychom je pak všechny stejně spálily."
Objednám dvě ananasové pizzy a čekání si krátíme prohlížením obalů filmů, které jsem na dnešek půjčila. Spencer si přála nějaký horor.
"Budeme koukat na Bazén, nebo na Kruh?" ukážu Spencer dva obaly. Už při pohledu na ně trochu zbledne.
"Hele, proč ty vlastně chceš koukat na horor, když se tak strašně bojíš?"
"Nebojím," ohradí se, "ráda koukám na horory, ale jen s osobou, se kterou se cítím v bezpečí."
Tak nějak si to v hlavě přeberu, a po chvíli mi dojde, že tím chtěla říct: "Jo, s tebou se cítím v bezpečí." Když Spencer postřehne v mé tváři úsměv, pochopí, že mi její poznámka konečně došla a jen tak mimoděk ještě pronese: "A navíc se k tobě budu moct tulit..."
Nejradši bych jí hned políbila, ale to už u dveří zvoní pizza. Teda, zvoní spíš ten kluk, co jí přinesl.
Sedneme si na pohovku a já nám chci k tomu jídlu pustit nějakej ten filmík.
"Ehm... Ashley, nemyslím, že tohle by byl zrovna dobrej nápad... Chci se v klidu najíst a to vážně nedokážu, když v televizi bude někdo čtvrtit lidi, jak píšou na tom obalu od Bazénu."
"Fajn, ty jsi ale vážně nebojsa. Ale víš, co jsem ti slíbila. Romantický jídlo," vezmu plátek pizzy do ruky a chystám se Spencer krmit. "Jak se to říká malým dětem. Tak otevři hezky pusinku, letadlo letí... Vrrr...," začnu na ní směšně šišlat..
Spencer se zablýskne v očích a už už to vypadá, že vyprskne smíchy, ale pak se přemůže a spořádaně otevře pusu.
"Vžuuu...musíme hodně papat, aby nám malinká Spencer pořádně vyrostla." Kroužím jí s pizzou okolo pusy, a když se chystá skousnou, ucuknu. Zuby jí cvaknou o sebe a skousne naprázdno. Se smíchem se ožene po mojí ruce.
"Ash, já mám vážně hlad," směje se.
"No vždyť já nic nedělám. Dobře, ještě jeden pokus. Otevři hezky hangát, ať letadlo může zaparkovat." Znovu udělám s pizzou pák zatáček a těsně před její pusou znovu ucuknu. Ale Spencer to tentokrát čeká, takže mojí ruku zachytí a konečně se do pizzy zakousne.
"Ty jsi taky nenasyta, to chvíli bez toho jídla nevydržíš?" směju se jí.
"To už jsi radši fakt měla pustit ten film," zlobí se na mě naoko.
Zbytek pizzy dojíme v klidu a druhou si necháme na večer. Třeba nám po tom filmu vyhládne. I když jak Spencer trefně poznamenala: "Já až to dokoukám, teda jestli to dokoukám do konce, tak budu schopná něco jíst tak za dva dny."
Už se docela setmělo a my se konečně uvelebíme před televizí a já pustím Bazén. Spencer sedí tesně vedle mě, dotýká se mě paží a má svoji hlavu opřenou o moje rameno. Její ruka je ležérně položená na mém stehně. Propletu svoje prsty s jejími. S úsměvem mi ruku stiskne a řekne: "Ale já se ještě nebojím."
Ani nevím, co se v tom filmu děje... Jsem schopná vnímat jen Spenceřinu blízkost. To, že mě její vlasy šimrají na krku... to, že se Spencer právě lekla, cukla sebou a stiskla mi ruku... cítím, že jí srdce buší rychleji než normálně...
"To se opravdu tak bojíš?"
"Proč myslíš, vždyť je to jen hloupej film," brání se Spence.
"No, já jen, že ti srdce tluče jako splašené."
Pootočí se na mě a s pohledem ponořeným do mých očí jen řekne: "Jo, ale to není tím, že bych se bála. To je tím, že tě mám tak blízko u sebe."
Víc nevydržím. Vypnu televizi a odvedu si ji do svého pokoje...
Vezmu její obličej do dlaní a zadívám se jí do očí. Palcem ji pohladím po tváři a vtisknu jí dlouhý polibek na rty. Pootevře je. Zlehka jazykem přejedu po dolním rtu, a pak ho propletu s jejím.
Po chvíli opustím rty a políbím ji na bradu. Pomalu sjedu na krk a celý ho poseju drobnými polibky. Od klíční kosti stoupám až k ušnímu lalůčku, který jemně stisknu mezi zuby. Ze Spenceřiných úst uteče zasténání.
S něžným polibkem se vrátím zpět na rty. Zavřu oči a nechám se unášet touhou. Naše jemné polibky se brzy změní... vzájemná hra jazyků je tak vzrušující, touha mi zaslepuje rozum...
Musím se na chvíli vydýchat. Přestaneme se líbat a Spencer poodejde k oknu. Její tvář vypadá v měsíční záři kouzelně! Jen se bojím, že tohle všechno je jen sen a ona se mi teď rozplyne.
"Svítí skoro stejně krásně jako při naší první puse," prolomí Spencer ticho. "Vážně víš, kde přesně je souhvězdí Lva, nebo jsi na mě jen chtěla udělat dojem?" zeptá se šibalsky.
Přistoupím těsně za ni, odhrnu jí vlasy a něžně ji políbím zezadu na krk. "Vážně to vím."
Otočí hlavu a nastaví mi svoje rty. Nenechám se podízet dvakrát a ochutnám je. Otočí se ke mně celým tělem.
Pohladím jí dlaní po celé délce paže... hezky od ramene až po konečky prstů... a přitáhnu si ji za boky blíž. Panebože, proč jen musí mít tak krátký tričko. Hladím ji to břiše a mám pocit, že z dotyku její rozpálené kůže se asi zblázním.. Rty mi sklouznou na její krk, ruce bloudí po těle. Přesu ruku výš, ale u výstřihu se zastavím. Pohlédnu Spencer do očí. Pod tričko se bez jejího souhlasu neodvážím.
Sotva znatelně kývne řasami, což si přeložím jako souhlas. Přetáhnu jí tričko přes hlavu. Díky svitu měsíce se můžu kochat její krásnou pokožkou, která v té záři vypadá krásně opáleně. Přejedu jí prstem po klíční kosti.
Nakloní se ke mně a svým tělem mě tlačí dozadu. Poslepu couvám, zakopnu a zády dopadnu na postel. Spencer mě za ruku vytáhne do sedu a svlékne mi tričko. Pak mě nechá znovu spadnout na záda. Skloní se nade mě a začně mě líbat na krku. Nedočkavě si její obličej přitáhnu ke rtům. Nevydržím být bez jejího polibku delší dobu.
Rozespale pootevřu jedno oko a poslepu zašmátrám rukou na polštář vedle mě... Jenže Spenceřino místo je prázdné. Otevřu obě oči a rozhlédnu se po svém pokoji... že by se mi to všechno jen zdálo?
"Dobré ráno, ospalko..." Spencer se na mě usmívá ode dveří a v ruce drží podnos.
"Doufám, že máš chuť na snídani... do postele." Opatrně položí podnos na postel a něžně mě políbí.
Jen se na ni (s přihlouplým úsměvem) nevěřícně dívám.
"Ehm, Ash, vnímáš mě, nebo ještě pořád spíš?" zeptá se Spencer se smíchem.
"Promiň, já jen...nezdá se mi tohle všechno? Přesně tohle je můj splněnej sen." Oplatím jí polibek.
Fajn, k tý snídani se dostaneme až po půlhodince... ehm... něčeho daleko příjemnějšího.
"Spencer, co kdybysme si zašly do kina? Možná u nás dávají nějakej pěknej horůrek."
"Mohly bysme."
"Fajn." Sednu si k PC a už na netu hledám program kina.
Spencer mi na chvilku odstrčí ruku a sedne si mi na klín. "Nebude ti vadit, když tady zůstanu chvilku sedět?" zeptá se mě se šibalským úsměvem.
"Vůbec ne."
Jenže... asi mi to bude vadit. No, vadit. To není to správné slovo. Užívám si Spenceřinu blízkost a jen stěží se soustředím na monitor. Fajn, fajn, takže co to dneska dávají v tom kině?
Máme štěstí, zrovna dneska naposledy promítají horor Valentine. Myslím, že David Boreanaz v hlavní roli se bude Spencer líbit. Chci se jí zeptat, co na to říká, ale Spencer má teď zrovna myšlenky někde jinde než u našeho kina... Odhrne mi vlasy z krku a začně mě na něj nežně líbat. Zastaví se mi dech.
"Spencer... takhle se asi nedokážu soustředit..."
S úsměvem mě přestane líbat. "Promiň, nechtěla jsem tě rozptylovat."
"Ach jo... Tak dneska dávají Valentine. Ve dvě. Na to bysme mohly jít, ne?"
"Hmm," Spencer zaostří na monitor a přečte si, o čem ten horor vlastně je. A potom mi zašeptá do ucha: "Pokud to bude krvavý a strašidelný a budu se k tobě moct tulit, tak půjdu na cokoliv."
"Wow, Spencer... Aby nás z toho kina nevyhodili," utahuju si z ní.
"Neboj, zas tolik se po tobě sápat nebudu, Ash," oplatí mi to.
K obědu si dáme pizzu, co nám zbyla ze včerejška, a protože jsme vstávaly... ehm... poněkud později, je akorát čas vydat se do toho kina.
Spencer se ke mně běhěm filmu tulí, jak jen jí to sedadlo dovolí. Jen nevím, jestli je to kvůli těm krvavým scénám, nebo díky mé přitažlivosti.
Po skončení se jí zeptám: "Jak se ti ten horůrek líbil?"
"Byl moc pěknej. Hlavně ty strašidelný scény. Ty jsem si užívala nejvíc," mrkne na mě.
"Ty scény, nebo to tulení ke mně?"
Když později doma vymýšlíme, co budeme dělat, napadne mě úžasnej nápad... "Spencer, co kdybysme si zahrály kostky?"
"Kostky?" Spencer na mě jen vykulí oči. "A to bude ta nějaká úžasně zábavná hra, co jsme chtěly vymyslet?"
"Jo. Kdo hodí víc, bude moct dát tý druhý jakýkoliv úkol."
"Úkol?" není Spencer o moc chytřejší.
"Jo, třeba oběhnout celej blok."
"Oběhnout blok?" Mám co dělat, abych nevyprskla smíchy, když si Spencer málem zaklepe na čelo.
"Nebo třeba pětiminutový polibek..."
"Jo taaak," konečně jí zapálí. "Fajn."
Uvelebíme se u mě v pokoji na posteli, pustím nám k tomu hraní nějakou hudbu a jako první hází Spencer. Padne jí deset. Mám větší štěstí a hodím třináct.
"Fajn, vyzkoušíme třeba ten pětiminutovej polibek."
Spencer si mi obkročmo sedne na klín, obejme mě nohama, přitiskne se ke mně celým tělem a začne mě líbat. Nejdřív mi políbí spodní ret, horní a pak trochu přitlačí a donutí mě pootevřít ústa... Polibek, který se z toho vyvine, je nakonec skoro desetiminutový.
"Fajn, doufám, že teď hodím taky víc," řeknu trochu ochraptěle.
"Třeba budu mít štěstí," usměje se Spencer. A má pravdu. Hodí 14, kdežto mě padne jen osm. "Tak jaký máš přání?"
"Udělej mi masáž."
Spencer si svlékne tričko a lehne si na břicho. Odhrnu jí vlasy, rozepnu podprsenku a stáhnu ramínka. Prohne se, když ji na zádech zastudím krémem. Dobře, bylo to trošku naschvál, ale psst. Rozetřu jí ho po celých zádech, hezky od páteře do stran. Chvíli se věnuju ramenům, pak jí přejedu bříšky prstů do celé délce páteře a zastavím se těsně nad zadečkem. Radši se vrátím zpátky k ramenů, protože jinak by to už byl jinej úkol... Promasíruju jí krk a ještě několikrát si pohladím po celé délce zad. Pak jí zase spořádaně zapnu podprsenku.
"Děkuju, Ashley."
"Není zač. Jednak to byl úkol a jednak... bylo krásný se tě dotýkat," usměju se.
"Když mluvíš o tom dotýkání, napadla mě další hra."
"Fajn, pravidla?"
Spencer se jen pousměje. "Jednoduchý. Sedni si naproti mě a líbej mě-"
"Fajn, tahle hra se mi bude líbit," skočím jí do řeči.
"Počkej Ash, ještě jsi neslyšela to hlavní. Můžeš se mě dotýkat jenom rty. Každej jinej dotyk je proti pravidlům a - prohrála bys," dovysvětlí.
"Fajn. Můžu to zkusit, nedotýkat se tě."
"Ok."
Spencer si sedne naproti mě a jemně mě políbí. Věnuju jí dlouhý pohled do očí a jsem schopná vnímat jenom její blízkost. Její polibky jsou tak krásně jemné, něžné...
Postupně se mění v delší a vášnivější. Touha mi zaslepuje rozum a já se užuž chystám začít Spencer hladit ve vlasech. V poslední chvíli mi zazní v uších její hlas a to proklaté "můžeš se dotýkat jenom rty", takže ruku zase nechám klesnout.
Ale když Spencer sjede svými rty na můj krk, začnu přerývavě dýchat a víc nevydržím...
Vpletu svoje prsty do jejích vlasů a začnu ji hladit na krku. Druhou rukou ji obejmu a přitáhnu k sobě. Ztratím rovnováhu, přepadnu dozadu a Spencer stáhnu sebou. Ležím na zádech a ona na mně. Dotýká se mě celým svým tělem...
Zahledím se jí do očí. "Tak kdo to vlastně prohrál?"
Ale Spencer mě umlčí polibkem...
Víkend bohužel skončil a zase je tu pondělí. Máme se Spencer společnou jen jednu hodinu, a to angličtinu. Sedíme spolu úplně vzadu, což mi zrovna teď maximálně vyhovuje.. Hladím Spencer po ruce, angličtinu vůbec nevnímám a topím se v pohledu jejích očí. Nejradši bych ji políbila. Ale nemůžu, protože jednak bych určitě nedokázala zůstat jen u jednoho polibku a pak, ve škole si k sobě před ostatními žádné důvěrnosti nedovolujeme. Nevím, jestli o Spencer někdo z její třídy ví, že chodí s holkou, ale nechci na to teď myslet. Možná si o tom někdy promluvíme, ale ne teď. Spencer krásně voní a já bych ji teď nejradši zatáhla někam, kdy bychom byly jen samy. Bohužel hodina není nekonečná a po zvonění se musíme rozejít každá do jiné místnosti na poslední dnešní hodinu.
Během ní mi přijde smska. Nenápadně si ji přečtu a musím říct, že mě hrozně moc potěší. ´Ash, co kdybys po skole jela se mnou k nam. Jsem odpoledne sama doma... tak bysme se mohly u me v klidu ucit. ;)´ Jen doufám, že se Spencer nechce doopravdy učit. Já mám totiž v plánu něco úplně jinýho.
Po zvonění se sejdeme před školou a jedeme ke Spencer. Neptám se, kde jsou její rodiče, a ani se neptám, jestli jim to o sobě a celkově o nás řekla. Nechci to teď řešit, možná jindy.
Spencer otevře dveře, vezme mě za ruku a vtáhne mě dovnitř. Vede mě po schodech do svého pokoje. Tisknu jí dlaň a snažím se nenápadně přivonět k jejím vlasům. Cítím její vůni a nemůžu se dočkat, až budeme v jejím pokoji. Jestli se Spencer chce doopravdy učit, má smůlu.
Dovede mě do pokoje a zavře za námi dveře. Jo, přesně na tohle jsem čekala. Opřu se o dveře a přitáhnu si ji k sobě. Začnu ji něžně líbat a hladit ve vlasech. Spencer se ke mně okamžitě přitiskne, jak jen to jde. Sjedu rty na krk. Zasypu ho polibky a sem tam jemně skousnu zuby. Vrátím se na její ústa a přejedu jí po rtech jemně jazykem... zesílím tlak a donutím ji rty pootevřít. Můj jazyk vklouzne do jejích úst a začne si hrát s jejím.
Otočíme se, takže teď je o dveře opřená Spencer. Za stálého líbání z ní pomalu svlékám oblečení. Moje prsty vklouznou pod lem jejího trička a pomalu jí ho po stranách vyhrnují nahoru, přičemž moje malíčky pomalu kloužou po její odhalení kůži. Její pokožka je tak hebká, horká.
Když má tričko dole, sklouznou moje rty do jejího dekoltu. Líbám ji kolem okraje černé podprsenky... jsou to jen takové něžné polibky, ale občas neodolám a jazykem zajedu hlouběji za podprsenku. Spencer přerývavě dýchá a hladí mě po břiše.
Přitisknu se k ní ještě víc a vezmu její ruce do svých a opřu je o dveře nad hlavu. Držím ji oběma rukama a líbám. Pak mě ale přemůže touha a já jednou rukou sjedu přes krk a bříško k pásku na džínách. Jednou rukou se snažím ho rozepnout a druhou rukou ji stále držím za obě zápěstí. Spencer se chvěje a její jazyk se proplétá s mým..
Chvíli zápasím s páskem, ale pak se Spencer podaří uvolnit ruce. Trochu mě od sebe odstrčí a stáhne mi tričko. Skloní se se svými rty k mým ňadrům. Rozepne mi podprsenku a začne líbat každý milimetr odhalené kůže. Okamžitě mi naskočí husí kůže, ale rozhodně to není tím, že by mi byla zima.
Stěží se soustředím na zapínání pásku, ale pak se mi ho přeci jen podaří rozepnout, stejně tak i knoflík džínsů. Spencer mě vášnivě líbá a já si užívám chuť jejích rtů. Vklouznu dlaní pod kalhotky. Vstoupím do ní prsty a Spencer uteče z úst zasténání, které spolknu s dalším polibkem.. Chvíli ji dráždím rukou, ale pak si pomyslím, že její postel je určitě pohodlnější..
Odtáhnu se, přitáhnu si Spencer k sobě a doklopýtáme k její posteli. Stáhnu jí kalhoty a položím na postel. Věnuju jí něžný polibek a jazykem sjíždím níž a níž.. Spencer se chvěje a šeptá moje jméno... Za malou chviličku jí z úst vyjde hlasité zasténání a přitáhne si mě pro polibek na uklidněnou..
Lehnu si vedle ní a Spencer se ke mně okamžitě přitiskne a obejme mě. Dám jí pusu na tvář a odhrnu zbloudilý pramen vlasů. Položí si hlavu na moje rameno a já ji hladím po vlasech. Políbí mě na bradu a zašeptá mi do ucha ty dvě krásný slova. "Miluju tě, Ash."
Držím Spencer v náručí a užívám si její blízkost. Přivoním k jejím vlasům a vdechuji její krásnou vůni. V tom Spenceřin mobil na nočním stolku rozehraje melodii oznamující, že jí přišla smska.
Spencer si ji přečte a mně neujde, jak se jí rozzáří oči.
"Ashley, nechceš u mě přespat do zítřka? Do školy pojedeme rovnou od nás, co ty na to?"
"Skvělej plán, Spence. Strávit celou noc v tvojí blízkosti – jsem jednoznačně pro!" usměju se.
Spencer si obleče župan, já na sebe hodím tričko a sejdeme si do kuchyně udělat něco k večeři.
Zatímco pozoruji Spence, jak připravuje tousty, vzpomenu si na ty dvě krásný slova, která mi řekla v posteli... "Miluju tě." Pořád mi to zní v hlavě. Chtěla bych jí taky dokázat, jak moc ji miluju… A vtom dostanu nápad. Odskočím si do Spenceřina pokoje k svému školnímu batohu a musím si vyřídit jeden moc důležitý hovor.
O chvíli později už sedíme u stolu a jíme.. "Spencer, ty tousty jsou moc dobrý, moc se ti povedly."
Spencer na mě podezřívavě pohlédne. "Ashley, co jsi provedla? To je během dvou minut asi počtvrté, co mi chválíš tousty... Co jsi rozbila?"
"Nic," směju se, "vůbec nic."
Vrátíme se ke Spencer do pokoje. Jo, bude to znít neuvěřitelně, ale opravdu se budeme chvíli učit. Zítra nám hrozí zkoušení z historie, tak se na to chceme aspoň trošku kouknout. Spencer vyhrabe z batohu svoji učebnici a podá mi ji. Chci nalistovat konkrétní stránku, ale učebnice se mi sama otevře v místě, kde je něco vloženého. A to, co tam je, mi vyrazí dech… Zůstanu překvapeně koukat na svoji fotku. Přesně si pamatuju, že je vložená na třetí stránce našeho rodinného alba.
"Spencer?"
"Ano, Ash?" otočí se. Když uvidí, co to držím v ruce, trošku zčervená.
"Kde jsi vzala tuhle fotku?"
"Noo... vzpomínáš, jak jsi mi minulý týden ukazovala to album?" ošívá se Spencer.
"Spence, ty jsi štípla moji fotku z našeho rodinnýho alba?" směju se.
"Víš, jak je těžký vydržet bez tebe? Potřebovala jsem mít alespoň fotku, abych tě měla pořád na očích."
"Dobře dobře," zahřejí mě tyhle důvody u srdce. "Ale proč zrovna TUHLE fotku? Fakt sis nemohla vybrat nějakou horší?" zasténám.
"Mně se tahle fotka líbí," oznámí mi Spencer. Zahledím se na svoji snad nejhorší fotku, kterou v albu máme. Tedy, měli jsme, že. Ležím na ní v trávě, kvůli sluníčku mám přimhouřené oči a ve tváři jakýsi podivný úšklebek, který se snad ani s tou největší fantazií nedá nazvat úsměvem. A mám na sobě jen plavky. Aha, už chápu, proč se Spencer tolik líbí. "Co se ti na tý fotce líbí?"
"Za prvé, tam máš moc roztomilej "úsměv", za druhé, máš na sobě jenom plavky a za třetí, jsi na ní TY, Ash." Pohladím ji po tváři a zahledím se do jejích modrých očí. Stisknu jí dlaň a propletu naše prsty. Musím ji políbit, prostě musím.
Náhle někdo zazvoní u domovních dvěří. Spencer mě dál líbá a dělá, že nic neslyší. Musím ji přestat líbat a upozornit.
"Ne, je mi jedno, kdo to je, nejdu tam. Radši tě tady budu líbat."
A sakra, to jsem zrovna slyšet nechtěla. "No, já myslím, že bys tam měla jít, co když je to něco důležitého."
Spencer obrátí oči v sloup, poťouchle dodá "ano, mami" a jde otevřít. Fajn, doufám, že je to to, co myslím. Jen doufám, že se to bude Spence líbit. Pokud ne, už nikdy nic nenapíšu.
Nějakou chvíli trvá, než uslyším kroky na schodech. V očekávání se přikrčím a čekám, až Spencer vejde do pokoje. Nějakou dobu jí to trvá, ale když vejde do místnosti, vidím, že byla ještě v koupelně pro vázu.
"Jo, byla to donášková služba... čekala jsi ji, viď. Ash, pugét rudých růží + dopis? Čím jsem si to zasloužila? To ti ty tousty opravdu tak chutnaly?" směje se Spence.
"Ehm, jo..," odvětím nepřítomně a přemýšlím, jestli si tu básničku už přečetla.
"Nemusíš mi kupovat ruže, miluju tě i tak." usměje se. "Jo a ten dopis... mám si ho přečíst teď, nebo až budeš pryč?"
S pohledem ponořeným do jejích očí jen pokrčím rameny.
"Fajn, jsem hrozně zvědavá, takže se podívám hned."
Spencer opatrně vyloví malou složenou obálku a rozdělá jí. Pak se její oči rozběhnou po řádcích. Je jich tam 21. Vím přesně, co teď Spence čte, vždyť jsem to vymýšlela..
Jsi jako letní déšť, který je příjemný,
jsi jako písek na pláži, který je jemný.
Jsi jako měsíc na nebi zářící,
jsi jako květ na stráni vonící.
Jsi jako hvězda, která padá a plní mi přání,
jsi královna, které se celý národ klaní.
Jsi jako slunce po tváři mě hladící,
jsi jako srdce v těle mi bušící.
Jsi sen, se kterým usínám,
jsi myšlenka, se kterou procitám.
Moje láska je něco, co má platnost stálou,
kvůli Tobě já dokážu pohnout i skálou.
Budu hlídat každou minutu Tvého spánku,
ráno vpustím do pokoje trochu chladného vánku.
Prosím zůstaň vedle mě stát,
slibuji, že i v těch nejchladnějších zimách Tě budu hřát.
Stojím tu před Tebou, máš moje srdce na dosah,
pouze s Tebou mi tluče pomaleji a zároveň bije na poplach.
Neslibuju Ti cestu rájem, ani modré z nebe,
ale vím, že už do konce života budu milovat jen Tebe.
Moc pro mě znamenáš, miluji Tě, Spencer!
Spencer se na mě podívá lesknoucíma se očima. "Ash, to…to je… krásný."
Jen se pousměju a odlehčeným tónem pronesu: "Je to jen básnička.. Poslední dobou, když jsem tě neměla u sebe, ale myšlenkami jsem byla s tebou pořád, se mi povedlo složit pár veršíků, no."
"Pár? Veršíků? Tohle je ta nejkrásnější zamilovaná básnička, kterou jsem kdy četla! Děkuji ti, Ashley." Věnuje mi něžný polibek.
"Miluji tě." Šeptne mi do ucha. Po sérii polibků se znovu zastaví u mého ucha a poví mi: "A asi to příště nechám vyhlásit rozhlasem, protože ničím jiným tě trumfnout nedokážu."
Směju se spolu s ní.