Nemám zájem

Napsala: rutabega129, Překlad: majsha a sinorew, Korekce: petrSF

1

Bylo horko. Opravdové horko. Takové horko, že Ashley byla přesvědčena, že když položí kukuřici na dlažbu, tak si udělá popcorn. Byla blízko toho, aby si sundala všechno oblečení a chodila po zbytek dne nahá, ale potom usoudila, že to není nejlepší nápad.

Alespoň, že už byl čas oběda a musela přečkat už jen tři vyučovací hodiny, než bude moct jít domů a skočit do studeného bazénu. Opřela se o kamarádčinu skřínku a bouchala do ní hlavou, zatímco čekala, než přijde. Bylo jí horko a byla hladová. To opravdu nebyla dobrá kombinace.

Když konečně uviděla svoji nejlepší kamarádku, která momentálně vypadala, jako by uběhla maraton, byla celá rudá a zpocená, Ashley se narovnala a upřela na ni zrak.

"Už bylo sakra na čase," obořila se Ashley na Sally, když k ní přišla. "Co ti trvalo tak dlouho?"

Sally jenom obrátila oči v sloup a odemkla svou zavřenou skříňku. "Je tu taková malá věc, které se říká hodina, kde jsem musela být." Vzala si knihy a utřela si zpocené čelo rukou. "Školy se zavírají, když je sněhová kalamita, proč je taky prostě nemužou zavřít, když přijde vlna veder?"

Ashley by s tím hned souhlasila, kdyby nebyla tak hladová a zbořená z vedra. "To sakra nevím, můžeme už jít?" zeptala se netrpělivě.

Sally bouchnutím zavřela skříňku a pozvedla obočí. "Bože, co to do tebe vjelo?"

"Sally, já nevím, ale chce to oběd." Ashley se neobtěžovala na ni počkat a šla rovnou k parkovišti. Zbožňovala fakt, že teď jako třěťačka má dovoleno jít na oběd jinam než do školní jídelny. Nemyslela si, že by její žaludek snesl školní jídlo ještě další rok.

Nasedla do svého kabrioletu, stáhla střechu a čekala, až Sally zapadne na sedadlo spolujezdce.

"Co jsi sakra dělala během čtvrtý vyučovací hodiny?" zeptala se Sally, když odjížděly z parkoviště.

"Zdřímla jsem si ve stínu," odpověděla Ashley odpověděla a odbočila na silnici. "Samozdřejmě jsem se probudila a stín nikde a pekla jsem se na slunku. Spálila jsem se." Ukázala pravé rameno, kde měla červenou pokožku.

Sally se ušklíbla. "Au. No, to máš z toho, že jsi nepřišla do hodiny," pokárala jí.

"Prosím tě, byla to jen výtvarka, chodím tam jenom proto, abych dostala kredity k maturitě. Upřímně je mi ta hodina někde."

"Můžeš si přece vzít hudebku místo toho, abys chodila za školu," dodala Sally rozumně.

Ashley si odfrkla. "Prosím tě a patřit mezi ty podivíny ze školní kapely? Ashley Daviesová není podivín ze školní kapely."

Sally jen obrátila oči v sloup. "Sakra, vypadá to, že jsou tu všichni z vyšších ročníků." Ashley právě zastavila u restaurace, kam chodili během polední přestávky všichni třeťáci a čtvrťáci z King High. Vypadalo to, že dneska chtěli všichni vypadnout ze školy. "Nenajdeme volný stůl," stěžovala si Sally, když vcházely dovnitř.

"Sally, zapomněla jsi, kdo tuhle restauraci vlastní?" připomněla jí Ashley.

Sally se plácla do čela, zatímco si to Ashley mířila dozadu. "Strýčku Terry!" vykřikla, když uviděla muže vycházejícího z kuchyňských dveří.

"Ashley! Už je to doba, cos tady naposled ukázala svůj zadek." Objal ji.

"Jo, promiň," řekla Ashley, když se odtahovala. "Měla jsem průšvih a dočasně mi sebrali výsadu obědvání mimo školy."

Terry se zasmál. "To jsi celá ty. Támhle jsou nějaká volná místa." A vedl je k prázdnému stolu vzadu. "Rezervováno pouze pro VIP." Mrkla na ni a zmizel zpátky do kuchyně.

Ashley a Sally došly ke stolu, sedly si a uvítaly klimatizaci. Přestože byla restaurace přeplněná hladovými teenagery, se Ashley cítila pohodlně. Popadla menu a odolala nutkání objednat si celou pravou stranu.

"Takže do jakých problémů ses to vlastně dostala?" zeptala se Sally a otevřela menu.

"Ale vždyť víš, jako obvykle."

Sally opět obrátila oči v sloup. "Tak kdo to byl tentokrát?"

"Laura… nějaká," řekla Ashley a svraštila obočí. "Nebo to byla Natalie?"

"Ty si to ani nepamatuješ?"

Ashley se drze usmála. "Pamatuju si na spoustu jiných věcí mimo jejího jména. Jako to, jak..."

Sally zvedla ruce a zabránila ji v pokračování. "Fajn, opravdu nepotřebuju znát všechny detaily. Bože, Ash, ty jsi taková coura."

"Hej!" řekla obranně, ale stejně se dál usmívala. "Zatáhla mě do školníkova kabinetu, když jsem šla do třídy. Není to moje chyba, že jsem tak neodolatelná." Ashley se samolibě usmála. "Lisa! Její jméno bylo určitě Lisa."

Sally jen zavrtěla hlavou.

Nebylo tajemstvím, že Ashley byla u děvčat velice populární. Byla atraktivní, velmi vtipná a velmi okouzlující. Mohla dostat prakticky každou holku, na kterou to zkusila. Ačkoli Ashley to nemusela ani zkoušet. Holky jí padaly k nohám, kamkoli šla. Dokonce i takzvané heteračky nedokázaly odolat jejímu kouzlu. Nikdo se neodvážil nazvat ji courou, protože jí nebyla. Ve skutečnosti byla Ashley jedna z osob s nejvytříbenějším vkusem na King High. Ale s tím bývá spojené ego. Její ego bylo pravděpodobně jedno z největších eg ze všech žijících lidí, ale to byla zároveň i jedna z věcí, co na ní byly nejpřitažlivější. Její přehnané sebevědomí holky nabuzovalo.

Ashley a Sally si objednaly a snědly oběd a vydaly se zpátky do školy. Ashley si povzdychla, když zaparkovala na svém místě a vypnula motor.

"Chceš vynechat zbytek dne?" zeptala se Ashley nadějně Sally.

"Mám rozhodující test z chemie a ráda bych letos odmaturovala se svou třídou." Sally vystoupila z auta a vydala se ke škole, akorát když zazvonilo.

Ashley ji následovala a znovu si povzdychla. "S tebou není žádna sranda a bože, je takový horko. Proč nemůže ta pitomá škola koupit klimatizaci? Jak si někdo může myslet, že se dá v takovýmhle počasí soustředit?"

"Ty ses někdy ve třídě soustředila?"

"Bingo."

"No, tady je něco, co ti zvedne náladu," řekla Sally pobaveně. "Tvoje přítelkyně přichází."

Ashley ihned zpozorněla, když spatřila jít jejich směrem velmi atraktivní blondýnu. Ashley se kousla do rtu, když viděla, jak je ta dívka oblečená. Protože v takovém počasí měla na sobě krátké potrhané riflové kraťasy, které odkrývaly její krásné opálené nohy, a vykrojené tílko, které dělalo zázraky s Ashleyinou představivostí. Měla vlasy v copu a Ashleiny oči byly upoutané na její výstavní krk, na kterém se leskly kapičky potu.

"Hej, kočko," řekla Ashley, když dívka kolem nich procházela. "U oběda jsi mi chyběla."

Spencer se ani neobtěžovala reagovat, když na ni Ashley promluvila. Pokračovala v cestě do třídy a modlila se, aby nebyla následována.

Sally se tomu zazdění zasmála, ale Ashley se jen zazubila. Rychle se s kamarádkou rozloučila a vyrazila za Spencer. Konečně ji dohonila a začala kráčet vedle ní.

"Dneska vypadáš opravdu úžasně," prohlásila Ashley a snažila se s Spencer udržet rychlý krok.

Spencer znovu neodpověděla a dívala se dál před sebe.

"Ačkoli," pokračovala Ashley, přestože byla ignorována, "vypadáš, že ti je horko. Proč si nesundáš to tílko?"

Spencer spolkla odpověď a dál svírala své učebnice, které si teď přitáhla blíž k hrudi. Ashleyin drzý tón stačil na to, aby se mohla zbláznit. Nejraději by Ashley přetáhla těžkou učebnicí matiky přes hlavu. Když konečně došla ke své třídě a chtěla vejít dovnitř, Ashley ji zablokovala cestu. Spencer jí chtěla smazat ten úšklebek z tváře baseballovou pálkou.

"Uhneš, prosím tě?" řekla Spencer nakonec.

Ashley se jenom usmála. "Jen pod jednou podmínkou."

Spencer obrátila oči sloup. "A to jakou?" zeptala se podrážděně.

"Půjdeš se mnou v pátek ven?"

"Ne," okamžitě odpověděla Spencer a snažila se ji odstrčit z cesty, což se ukázalo jako špatný nápad.

"Věděla jsem, že si na mě budeš muset šáhnout," řekla Ashley, když se Spenceřiny ruce náhodně otřely o její hruď, jak se ji snažila odstrčit.

Spenceřina tvář vzplanula hněvem. Hrubě ji odstrčila a vešla do třídy. Ashley se zasmála, zatímco si třela místo, kde ji Spencer strčila do ramena. "Sakra, to je ale divoška," řekla nahlas.

"Nemáš nic lepšího na práci, než žalostně pronásledovat holky, který o tebe očividně nemají zájem?"

Ashley se usmála na Spenceřinu nejlepší kamarádku, která to celé sledovala. "Ne, a Casey, obě víme, že mě Spencer chce. Je to jen otázka času, než se tomu poddá."

Casey potřásla hlavou a pokračovala do třídy, do které Spencer právě vešla. "Ashley, už to jsou skoro tři roky. Nemyslím si, že máš šanci."

"Chce to trochu důvěry, drahá Casey. Teprve uvidíš," mrkla na ni a Casey obrátila oči v sloup.

"Mimochodem užij si to po škole."

Ashley se na ni zmateně podívala. "Cože? Já nemám být po škole." Musel to být rekord neudělat za celý den průšvih.

Casey zvedla prst a najednou zazvonil zvonek. "Ted už jo."

"Kurva." Ashley rychle uháněla najít svou třídu. Už to ale stejně bylo jedno, protože tak jako tak přijde pozdě a bude kvůli tomu muset být po škole. Nestarala se o to. Stálo to za to vidět Spencer, i když ji příliš nevnímala. Nikdy Ashley příliš nevnímala, ale to ji v tom balení nemohlo zastavit.

Spencer Carlinová byla jedinou dívkou, kterou Ashley nemohla dostat. Snažila se, jak mohla, ale její náklonnost si získat nedokázala. A trvalo to už tři roky. Ashley ji nadbíhala už od té doby, co v polovině prváku na King High přestoupila. Ale žádný pokus nevyšel. Zdálo se, že Spencer Ashley pohrdá, ale ta to odmítla přijmout.

Možná to bylo jejím velkým egem, ale Ashley Spenceřina odmítnutí brala tak, že si jen hraje na nepřístupnou. Byla si jistá, že Spencer ji chce stejně tak moc, jako ona chce Spencer. Bylo pouze otázkou času, než se Spencer poddá jejímu neodolatelnému kouzlu.

Ačkoli se zdálo, že čas plyne velmi pomalu. Ashley chtěla Spencer, a i když by to nikdy nepřiznala nahlas, absolutně ji ubíjelo, že ji pořád ještě nemá.

2

"Opravdu je to jedna z nejvíc arogantních osob, který jsem měla tu smůlu poznat," prohlásila Spencer.

"Hmm." Casey věnovala Spencer jen poloviční pozornost, protože to bylo pořád to samé dokola. Už to prakticky znala nazpaměť.

"Opravdu nechápu, jak dokáže ráno s tak nafouklou hlavou vůbec vstát," pokračovala Spencer. "Divím se, že s její velikostí ještě neodletěla."

Casey si povzdechla, zatímco se dívala, jak Spencer píše do svého notesu. Psala tak tvrdě, až protrhla dvě stránky.

"A ještě si tu kráčí po chodbách, jako by jí to tady patřilo? Bože, a ten její arogantní usměv, co vždycky má?" Spencer zaťala zuby, jak nad tím přemýšlela. "A to její..." Spencer zamávala rukama a snažila se najít to správné slovo. "Držení těla, co má. Jak nějaký nafoukaný idiot."

Už nadále netušila, co dělá. Byly s Casey v knihovně a pracovaly na domácím úkolu, ale Spencer se nemohla na nic soustředit. Notes, na který psala, už pomalu nevypadal jako notes, ale spíš jako cáry papíru.

"Co na ní sakra ty holky vidí?" drmolila dál Spencer, než jí Casey konečně zastavila.

"Spencer! Vážně, vím, že se z ní můžeš zcvoknout, ale nemyslím, že ti pomůže, když o ní budeš mluvit."

Spencer zabručela a začala si přepisovat své poznámky. "Kdyby to tak už sakra pochopila. Ani trochu mě nezajímá. Vlastně mě odpuzuje."

"Já vím, Spencer," řekla Casey podrážděně.

Spencer nakonec odhodila tužku na stůl a zmáčkla si kořen nosu. Nelíbilo se jí, že na ní má Ashley takový vliv. "Myslím, že po třech letech by to už mohla vzdát." Podívala se na Casey očekávajíc nějaká slova útěchy, ale ta zrovna měla v uších sluchátka a poslouchala svůj iPod.

"Casey!" zaskuhrala a zatahala ji za sluchátka.

"Co?" zeptala se otráveně její kamarádka. "Podívej, Spencer, opravdu mě mrzí, že se ti Ashley dostala tak pod kůži, a přála bych si, abych ti s tím mohla pomoci, ale příští hodinu mám test z chemie a fakt se potřebuju učit"

Spencer jí věnovala omluvný pohled. "Promiň. Chceš pomoct?"

"Ne, to je dobrý. Sally mi dala dobrý poznámky," řekla Casey a začervenala se.

Spencer se na ni vědoucně usmála. Kdyby se Ashley chovala jako její nejlepší kamarádka, možná by souhlasila jít s ní ven. Spencer okamžitě zahnala tu myšlenku z hlavy. Už jen z toho, že vůbec přemýšlela nad tím, že by šla ven s Ashley Daviesovou, se jí dělalo zle.

"Ahoj, miláčku. Fantastické, že tě tu vidím," řekl hlas za ní.

Spencer se otočila a zabodla se pohledem do Ashley. "Skutečně ohromující vidět tady tebe," řekla chladně. "Netušila jsem, že vůbec víš, kde je knihovna, a přestaň mi říkat miláčku." Spencer se otočila a snažila se ji ignorovat. Uviděla, že se Casey za svým sešitem culí.

Ashley se jen široce usmála a sedla si naproti Spencer. Na Spenceřin vkus byla příliš blízko.

"Světová literatura?" řekla Ashley, když nahlédla Spencer do notesu. "Měla jsem ji loni, můžu ti dát svý poznámky, kdybys chtěla." Věnovala jí úsměv, o kterém i Spencer musela uznat, že byl roztomilý. Ale vytěsnila tu myšlenku z hlavy a pokračovala v práci.

"Ne díky. Opravdu nechci poznámky od průměrné studentky."

Ashleyin úsměv trochu povadnul. "No, nemusela bys je dělat sama. Tak bys mohla mít tuhle hodinu volno a strávit ji se mnou."

"A za co bych se měla tak trestat?" řekla Spencer kousavě.

Ke Spenceřinu překvapení jí Ashley věnovala rozzlobené povzdechnutí. "No tak, Spencer, nejsi už unavená z toho tance, který předvádíme už tři roky? Nemůžeme se už dát dohromady?"

Spencer se dostala z otrávené nálady do řádně naštvané. "To není tanec, Ashley," řekla její jméno skoro s odporem. "Část mozku, která odpovídá za vnímání reality, ti očividně nefunguje, protože blouzníš! Nech mě na pokoji!" zakřičela Spencer a knihovnice ji ztišila naštvaným pohledem. Casey se jí pokusila uklidnit, ale Spencer ji odstrčila.

Ashley vypala trochu poplašeně, ale snažila se zůstat v pohodě. "Ale, bejby, nebuď taková."

"NENAZÝVEJ mě tak," řekla Spencer naštvaně šeptem. "Nejsem tvoje bejby. Nejsem tvoje nic. A opravdu nemám zájem!" Popadla svoji tašku a odešla z knihovny.

Ashley sledovala, jak odchází, a tiše zašeptala: "Sakra, nikdy sem ji neviděla tak naštvanou. Je při tom děsně sexy." Uchechtla se, ale zarazila se, když uviděla nepobavenou tvář Casey.

"Opravdu, Ashley, nech ji na pokoji. Už to začíná být nudný." Také si začala balit své věci. "Nevím, proč se pořád snažíš. Vždyť ji ani nemáš ráda."

"Proč to říkáš?" řekla Ashley trochu zmateně.

Casey jen obrátila oči v sloup. "Prosím tě, všichni známe důvod, proč se snažíš dostat Spencer. Protože tě odmítá. Je pro tebe jenom další výzva. Ve skutečnosti se o ni nezajímáš." Posbírala si svoje knihy a rovněž odešla z knihovny.

Ashley tam jen dál seděla a vypadala trochu přešle.

"Vypadni odsud, spratku," řekla Ashley své sestře, když vešla do svého pokoje.

Kyla položila CD, které držela, a ostýchavě se na Ashley podívala. "Myslela jsem, že si se Sally po škole někam vyjdete."

Ashley hodila své oblečení do rohu a lehla si na postel. "Tak sis myslela, že se sem můžeš vplížit a brát mi bez dovolení CD?"

"Ne," řekla Kyla vzdorovitě a Ashley se na ni podívala. "Dobře, jenom jsem si chtěla nějaký půjčit. Nemusíš se hned čertit."

"Běž prostě pryč a zavři za sebou dveře." Ashley si lehla a dala si přes tvář polštář. Měla se někde venku potloukat se Sally, ale ta chtěla zůstat ve škole a dokončit laborky s Casey. Pod polštářem se ucilila. Ty dvě do sebe byly tak očividně zabouchlé, až to nebylo hezké.

"Blbý den?"

Ashley se posadila a hodila po Kyle polštář. "Neříkala jsem ti, abys šla pryč?"

Ale Kyla se nepohnula. "Spencer tě zase odmítla?"

Ashley se k ní s povzdechem otočila. "Spencer mě vždycky odmítne," prohlásila věcně.

"Já vím, ale dneska vypadáš opravdu smutně."

Ashley po ní hodila další polštář. Byla tak podrážděná a bylo jí takové horko, že se jí nechtělo s Kylou hádat. "Odejdi, prosím."

"No tak promiň, že se zajímám. Nechám tě tu s tvou depresí." Kyla se posměšně lehce uklonila a odešla z pokoje. "Jo a máma říkala, že přijde z práce pozdějc, tak máš udělat večeři."

Ashley si znovu povzdechla a plácla sebou zpátky na postel. "Máš šestnáct, udělej si sakra večeři sama!"

"Řeknu to mámě!" zavolala Kyla zdola.

"Blbka blbá," zamumlala Ashley. Ležela tam několik minut a uvažovala nad tím, jestli má vydat energii a přesunout se k bazénu. Bylo stále strašné horko, ale nechtělo se jí vůbec hýbat. Přála si, aby bazén přišel k ní. Horko ji dělalo extrémně línou a snadno rozrušitelnou.

Dala si polštář zpátky na obličej a zavřela oči. To, co chtěla Ashley opravdu dělat, bylo vzít Spencer někam ven na zmrzlinu. Možná by mohly jít na pláž a sníst ji na molu. Ashley se té myšlence usmála.

"Kdyby jenom tak řekla ano," řekla nahlas a dlouze si povzdychla. Ashley pokračovala ve snění o Spencer a zmrzlině, až to přestalo být tak nevinné a v představách se jí objevila čokoládová poleva a šlehačka. Teplota v pokoji naráz ještě stoupla.

Následující den přijela Ashley do školy velmi brzy. Věděla, že je Spencer jednou z těch lidí, kteří jsou ve škole jako první, a doufala, že ji odchytí. Ashley se usmála, když ji uviděla vystupovat z bratrova auta a jít směrem ke skříňkám.

Se studeným nápojem v ruce ji Ashley následovala.

"Dobré ráno, krásko," řekla, když stála přímo za ní.

Spencer se na půl vteřiny zastavila a pak pokračovala v chůzi dál. Nemohla uvěřit, že ji Ashley sleduje už tak brzy ráno. Sama byla stěží vzhůru.

Ashley byla na ignorování od Spencer zvyklá, tak přešla před ní a začala jít pozpátku. "Přinesla jsem ti ledovou kávu." Nabídla Spencer studený nápoj, který držela. Na školní podlahu z něj dopadaly kondenzované kapky.

Spencer se konečně zastavila a k Ashleyině překvapení si od ní nápoj vzala. "Jaká příchuť?" zeptala se jí s nečitelným výrazem ve tváři.

Zmatená, ale velmi šťastná Ashley jí podala brčko. "Oříšková. Slyšela jsem, že je tvá nejoblíbenější." Usmála se tak moc, až ji zabolel obličej.

"Je to moje nejoblíbenější, proto to bude škoda," řekne Spencer při pohledu na kávu.

Ashley zmateně pozvedla obočí. "Co bude škoda?"

"Tohle." A než se Ashley nadála, Spencer zvedla víčko a vylila ten studený nápoj Ashley na hlavu.

Po školních chodbách se rozlehl smích studentů, kteří tu výměnu spatřili. Ashley tam stála s otevřenou pusou, neschopná uvěřit, co se právě stalo. Spencer hodila prázdný kelímek k jejím nohám a šla dál.

Sally se snažila zakrýt smích, zatímco k Ashley přistoupila. Kafe jí kapalo z vlasů a máčelo jí triko. "Myslela jsem, že jsi chtěla, aby ona byla vlhká a lepkavá."

Ashley odolala nutkání vrazit jí pohlavek.

3

"Nemůžu uvěřit, že jsi jí vylila na hlavu kafe."

"Zasloužila si to," řekla Spencer lhostejným tónem. Snažila se před další hodinou dokončit domácí úkol a byla upřímně znechucená z toho, jak se každý zaobíral tím, co se stalo ráno u skříněk.

Casey se rozhlédla na školním nádvoří po Ashley a začala se smát, když ji uviděla oblečenou v školním cvičebním úboru. "Neříkám, že si to nezasloužila, ale muselo to pro ni být dost trapný."

Spencer vzhlédla a svraštila obočí. "Chceš mluvit o trapnosti? Pamatuješ, co provedla minulý rok?"

Při pouhé myšlence na to v sobě musela Casey zadusit smích. Minulý rok na Valentýna zaplatila Ashley členům hudebního sboru, aby Spencer při obědě zazpívali serenádu. Casey nikdy neviděla Spencer tak rudou rozpaky a naštváním.

"Možná mě už teď nechá na pokoji," řekla Spencer s nadějí v hlase.

"Ehm, nemyslím si, že máš takový štěstí," řekla Casey a ukázala za Spencer. Ashley s úsměvem na tváři kráčela přímo k jejich stolu. Vypadala v tom cvičebním úboru trochu legračně, ale stejně si sedla vedle Spencer.

"Ahoj," řekla zvesela, ale Spencer ji dál ignorovala. "Jenom jsem ti chtěla říct, že se za to ráno nezlobím." Ashley se na ni usmála, i když se na ni Spencer nedívala. Spencer jen pokračovala v psaní, jako by si tam Ashley vůbec nesedla. "Dobře, zatím se měj." Ashley zamávala Casey a odešla od jejich stolu.

"No, tak to bylo divný," řekla Casey, zatímco se dívala, jak si Ashley sedá zpátky k Sally.

"Co?" zeptala se Spencer, jakoby neslyšela nic z toho, co předtím padlo.

Casey pozorovala Speneceřin výraz a usoudila, že bude nejlepší Ashley už nezmiňovat. "Nic."

"Tak ty na ni nejsi naštvaná?"

"Proč bych měla bejt?"

Sally si odfrkla. "Třeba proto, že ti vylila na hlavu kafe a přede všema tě ztrapnila? Nemluvě o tom, že musíš po zbytek dne chodit v tomhle."

Ashley pokrčila rameny. "No, mohlo to být horší."

"Jak?"

"Mohla mě ignorovat," řekla tiše.

"Ash, nemyslíš si, že už toho bylo dost?" zeptala se Sally rozzlobeně. "Ztrácíš svou důstojnost a navíc děláš moc hodný holce ze života peklo."

Ashley si prohrábla rukou vlasy. Pod umyvadlem se jí z nich podařilo dostat všechno kafe, ale pořád voněly po oříškách. "Myslela jsem, že už se tomu teď poddá."

"Proč se s tím pořád obtěžuješ? Co se randění týče, můžeš si přeje vybírat. Opravdu potřebuješ randit se Spencer? To je pro tebe tak důležitý udržet si svou reputaci?"

Ashley se na ni uraženě podívala. "Ty si myslíš, že to všechno dělám jenom kvůli svý reputaci?"

Trochu zmatená Sally udělala krok zpátky. "A ne snad? Přece nemáš Spencer doopravdy ráda, ne?"

Ashley sklopila zrak a snažila se vyhnout jejím očím. "Připouštím, že ze začátku to byla jenom hra. Ona byla jediná holka, která ze mě nebyla hotová, a pro mě to byla výzva. Ale časem jsem si začala uvědomovat, že Spencer není jenom trofej, kterou se snažím vyhrát."

Sally nevěděla, jak na to Ashleyino přiznání zareagovat. "A proto se pořád tak chováš? Proč prostě nenecháš těch her a nepozveš ji na rande, jak to dělají normální lidi?"

Ashley se zasmála. "Protože je to sranda. A ráda ji dráždím. Je pak moc roztomilá. Ona je jiná, Sally, a já ji chci poznat."

"Ale zdá se, že tě nenávidí, Ash," poznamenala upřímně Sally. "Silně pochybuju, že když se k ní budeš dál takhle chovat, tak ti dovolí, abys ji poznala."

Ashley nad tou podle ní směšnou poznámkou mávla rukou. "Ne-e, to není nenávist. Myslí si, že jsem otravná, to ano, ale necítí ke mně nenávist. Je to pouze otázka času, než se tomu poddá." Ashley se na ni samolibě usmála.

"No, já nevím, Ash. Jednoho dne kvůli tý tvý drzosti přijdeš k úhoně."

"Je to sebedůvěra, Sal," opravila ji Ashley. "Sebedůvěra. Kromě toho si Lily s Jamesem vyšla až v sedmým ročníku. A taky ho měla za arogantního namyšlence. Ne, že by mi tak někdy Spencer řekla."

Sally se podívala na Ashley, jako by se pomátla. "Fajn, zaprvý, kdo jsou sakra Lily a James? A zadruhý, v sedmým ročníku? Střední škola trvá jenom čtyři roky, ty střelená trubko."

"To bylo v Harrym Potterovi, Sally," řekla Ashley, jako by to měla být ta nejjasnější věc na světě.

"Jasně, pořád zapomínám, že to jsou jediný knížky, který jsi kdy četla," škádlila ji Sally. "Takže Spencer je tvoje Lily?"

"Jo, a obě víme, jak ten příběh končí."

"Zabije vás nějakej bláznivej psychopat, zatímco váš syn přežije a stane se z něj neslavnější čadoděj všech dob?"

Ashley obrátila oči v sloup. "Ne, končí to tak, že se vezmou."

"Ty jsi fakt šílená, víš to?"

"Já vím a proto mě všichni milujou."

Spencer měla jeden z pověstných dnů blbců. Její den byl tak blbý, že byla připravená utrhnout se na kohokoli, kdo by se jí při chůzi po školní chodbě připletl do cesty.

Nezazvonil jí budík a nikdo se neobtěžoval ji vzbudit. Pak Glen usoudil, že je dobrý nápad odjet do školy bez ní. Spencer musela požádat o odvoz matku, která měla také pěkné zpoždění, a ta ji vysadila dva bloky od školy. Musela běžet, aby nepřišla pozdě, ale školní zvonek byl rychlejší. Spencer se omluvila, ale její lhostejnou učitelku to vůbec nezajímalo a nechala ji po škole.

Nepomohlo ani to, že Spencer měla po škole povinné zasedání školní rady, na které nemohla jít, protože musela být po škole. Aby to bylo ještě horší, Spencer dostala zpátky svůj test z matiky s velkou červenou známkou 3- a na přední straně bylo napsáno "Stav se za mnou po hodině." Učitel se na ni zklamaně podíval a řekl jí, že od ní očekával lepší výsledek.

Spencer se cítila úplně pod psa a navíc si během polední přestávky vzpomněla, že neměla čas zabalit si doma oběd a nemá ani peníze, aby se něco koupila. Ne, že by si Spencer chtěla někdy koupit jídlo ze školní jídelny, ale umírala hlady. Položila si hlavu na stůl a chtělo se jí křičet nebo brečet.

"Blbej den?" zeptal se Casey, když si přisedávala ke stolu.

Spencer se ani nenamáhala zvednout hlavu. "To si ani nepřej vědět."

Casey jí pro útěchu poklepala po hlavě. "Chceš půlku mýho oběda?"

"Ano, prosím." Spencer se zvedla a vzala si půlku Caseyina tuňákového sendviče. Sice jí takové věci moc nechutnaly, ale bylo to přece jen jídlo. Byl to světlý bod jejího mizerného dne.

"Dobré poledne, sluníčko."

Spencer cítila, jak se jí začíná v těle vařit krev, když si Ashley Daviesová sedla vedle ní.

"Ashley, teď opravdu není vhodná doba," varovala ji Casey, než mohla vůbec něco říct. Podívala se na Spencer a viděla, že má zaťatou čelist a ruce v pěst.

Ale Ashley se rozhodla to ignorovat. "Poslouchej," řekla s úsměvem, ale než mohla pokračovat, Spencer ji přerušila.

"Ne, ty poslouchej," řekla pevným a vzteklým hlasem. "Přestaň."

Ashley se dál usmívala, nedošlo jí, jak je Spencer rozzuřená. "Ani náhodou, ne, dokud si se mnou nevyjdeš," řekla drze.

"Nikdy si s tebou nevyjdu. Nechápeš to? Nemůžu tě vystát Ashley!" ječela Spencer. Několik lidí otočilo hlavy, aby se podívali, co se děje.

Ashley se rozhlédla okolo a nervózně se zasmála. "No tak, Spencer. Ty to tak nemyslíš."

"Ano, myslím." Spencer se postavila a pronikavě na Ashley shlédla. Skoro mohla cítit, jak jí hlava buší vzteky. "Nemám tě ráda, Ashley. Vlastně tě přímo nesnáším. Nejsi nic než arogantní mrcha a přeju si, abys mi už sakra dala pokoj!" Její hlas se zvyšoval a teď už se každý na nádvoří díval, co se děje.

Ashley se také postavila, vypadala trochu rozpačitě a snažila se uklidnit situaci. "No tak, Spencer, uklidni se. Ty to tak nemyslíš," řekla znovu.

"Neříkej mi, hergot, abych se uklidnila," řekla Spencer prudce. "A přestaň mi říkat, jak se cítím."

Ashley nevěděla, co udělat a nezpůsobit tím ještě větší scénu, tak ji popadla za ruku a snažila se ji odvést někam jinam. "Pojďme někam jinam, dobře?"

Spencer její ruku odstrčila. "Nedotýkej se mě. Proč to nemůžeš nechopit? Nemám tě ráda. NIKDY tě nebudu mít ráda. Neumím si ani představit, že bych byla s někým, kdo se stará jenom sám o sebe, s někým tak sobeckým a bezcitným, jako jsi ty!" Spenceřiny oči se zalily hněvem. "Víš ty co? Nemůžu se na tebe ani podívat." Posbírala si své věci a opustila školní nádvoří. Casey, která tam po celou dobu ohromeně seděla, šla za ní. Ve chvíli, kdy odešly, si začali všichni šeptat a vrhat pohledy na Ashley.

Ashley tam zůstala stát a cítila se, jako kdyby dostala ránu do břicha. Spenceřina slova ji zasáhly jako hromada cihel.

"Ash, jsi v pořádku?" Sallyin hlas prošel Ashley jedním uchem tam a druhým ven.

"Jo," zašeptala a sklopila zrak. "Jsem v pořádku. Páni, to bylo..." Ashley to ani nedokončila a vydala se pryč. Ani nevěděla, co dělá.

"No tak, Ashley, sedni si a promluvíme si o tom" řekla Sally, když ji dohonila.

"Promluvíme o čem? O tom, že si Spencer myslí, že jsem bezcitná mrcha?" Ashley se nepobaveně zasmála. "Ne, díky." Pokračovala v chůzi a nohy jí dovedly k jejímu zaparkovanému autu. Ashley nastoupila a dala klíčky do zapalování. Ani si neuvědomila, že Sally si sedla na místo spolujezdce. "Ash, jsi v pořádku?"

Ashley se otočila na Sally a lehce se usmála. "Jsem v pořádku. Holka, kterou mám moc ráda, si myslí, že jsem nejhorší člověk na světě. Může to být snad lepší?" Nastartovala auto a vyrazila pryč, zatímco se jí v hlavě stále ozývala Spenceřina slova.

4

Spencer byla ráda, že už je po tak hrozném školním dnu doma. Po její menší konfrontaci s Ashley při obědě se to už nezhoršilo, jak se obávala. Ačkoli se na ni několik neznámých dívek mračilo a přísahala by, že na ni jedna z nich zasyčela, když stála u prodejního automatu.

Spencer sebou hodila na postel a zakryla si oči. Hlava jí bušila a zoufale potřebovala aspirin. Uvítala nabídku Casey, že ji odveze domů, protože Glena by asi zabila, jelikož na něj byla stále naštvaná, že ráno odjel bez ní. Tvrdil jí, že si myslel, že je na odvozu domluvená s Casey.

Jediné nevýhoda toho, že se nechala odvést Casey, byl nevyhnutelný rozhovor, kterého se už od oběda obávala. Alespoň, že Casey neřekla nic během jízdy, ale teď byla ve Spenceřině kuchyni a připravovala jim něco k jídlu.

Spencer si povzdechla a promnula si spánky. Přála si, aby tenhle den už skončil a ona mohla jít spát.

"Mám pizzu a sodovku," oznámila Casey, když vešla do pokoje. Nesla v ruce talíř s teplou pizzou a dvě sklenky.

Spencer se usmála a s vděkem si od ní vzala talíř s pizzou. Několik minut jedly v tichosti, až nakonec Casey promluvila.

"Tak, ehm, chceš si promluvit o tom, co se stalo?" zkusila se zeptat.

Spencer dojedla svůj kousek pizzy a podívala se na ni. "Možná jsem to trochu přehnala," přiznala.

"Byla jsi trochu krutá, Spencer."

"Já vím!" vykřikla na Casey. "Prostě, bože, dnešek byl na prd a ona byla poslední kapka. Nechce mě nechat bejt."

Casey se kousla do rtu a nebyla si jistá, jak pokračovat. "Dobře, Spencer, já vím, že je Ashley někdy k zbláznění, ale je neškodná."

"Ty ji bráníš?" zeptala se Spencer naštvaně.

"Ne! Bože, Spencer. Podívej, já vím, že ti dělá ze života peklo, ale některý věci, který jsi řekla, byly přehnaný, a já vím, že jsi ta slova řekla jenom proto, že jsi byla naštvaná, ale pořád jsi je řekla."

Spencer vydala zvuk, který byl něco mezi povzdechem a zabručením. "Tak co chceš, abych udělala? Abych se omluvila? I tak Ashley musela slyšet ty věci, který jsem myslela vážně."

"Jo, myslím, že je slyšela zcela zřetelně."

Spencer cítila, jak ji začíná bolet hlava ještě víc. ''Podívej, já vím, že jsem to přehnala, ale nemůžu se jí omluvit."

"Proč ne?"

"Protože," Spencer se pozastavila a hledala správná slova, aby nevyzněla jak mrcha. "Nechci jí dát naději."

Casey se na ni podívala. "Opravdu ji nenávidíš?"

Spencer sklopila oči. "Ne. Prostě to jenom není člověk, se kterým si sebe dokážu představit."

"Spencer, ale vždyť ji ani neznáš."

"Vím, co vidím," řekla Spencer a znovu vzhlédla. "A nechci být toho součástí."

Nastalo pár minut ticha, kdy obě přemýšlely. "Měla jsi ji někdy ráda?" zeptala se Casey.

"Jednou," konstatovala Spencer a Casey se zatvářila šokovaně.

"Kdy?"

"Ke konci prváku. Ashley se mnou začala flirtovat a já hrála nedostupnou. Opravdu jsem si myslela, že mě má ráda."

"Co se stalo?"

Spencer se ušklíbla. "Dozvěděla jsem se o její reputaci. A věděla jsem, že bych pro ni byla jenom další trofej."

"To je mi líto, Spencer. Proč jsi mi o tom nikdy neřekla?"

Spencer pokrčila rameny. "Nebyl k tomu důvod," konstatovala prostě. "Poslouchej, opravdu mě strašně bolí hlava, ne, že bych tě vyhazovala, ale..."

"Víc neříkej. Uvidíme se zítra." Casey ji přátelsky objala. "Možná ta celá šaráda už skončila."

Spencer se slabě usmála. "Možná."

"Proč ji máš tak ráda?"

"Cože?" Ashley vzhlédla od svého nedojedeného burgeru a podívala se zmateně na Sally. Vzhledem k tomu, že Ashley neměla oběd, Sally ji donutila jít po škole do restaurace jejího strýce.

"Spencer," zdůraznila Sally. "Proč ji máš tak moc ráda? Ze všech těch holek, se kterýma jsi chodila, proč je Spencer ta speciální?"

Ashley se stále dívala na svůj burger a odlamovala kousky ze žemle. "Nikdy jsem se Spencer nechodila."

"Ashley." Sally jí věnovala pohled "nedělej ze mě blbce".

"Viděla jsi všechy ty holky, se kterýma jsem chodila?" začala Ashley.

"Ehm, jo."

"No, Spencer není jako ony."

Sally přikývla. "Takže Spencer je jiná? Ale, Ashley, vždyť jí vůbec neznáš."

Ashley se usmála, zatímco přejížděla rukou po vzorku na stole. "Vím, že je chytrá a zabavná. Vím, že se nebojí říkat, co si myslí. Vím, že stojí nohama pevně na zemi." Povzdechla si a strčila si do pusy hranolek. "A vím, že bych se do ní mohla zamilovat."

"Ash, jestli ji máš opravdu ráda, tak proč jí to všecko děláš? Všechny ty hry, které s ní hraješ?"

"Já nevím!" Ashley odstrčila svůj talíř. "Prostě nevím, jak se mám chovat. Jsem arogantní mrcha."

"Nejsi arogantní mrcha," řekla Sally vážně. "Jsi příliš sebevědomá a flirtující. A někdy možná působíš trošku drsně.''

Ashley se uštěpačně zasmála.

"Ale proč s tím vším teda neskončíš? Musela jsi přece vědět, že se to Spencer nelíbí."

"Věděla jsem, že si myslí, že jsem otravná, ale taky jsem si myslela, že to je taková malá hra, kterou mezi sebou hrajeme. Ve skutečnosti jsem si nikdy nemyslela, že mě doopravdy nenávidí." Ashley se zamračila nad tím, jak to znělo. "Ale hádám, že teď už je s tím vším konec. Nechám ji na pokoji. Opravdu nechci, aby mě nenáviděla ještě víc."

"Takže už žádný hry?"

"Už nic. Nechám ji na pokoji." Ashley se opřela v židli a kousla si do burgeru.

Sally se na ni jen znepokojeně podívala.

Následující den ve škole se Spencer cítila jako pod světly reflektorů. Zdálo se, že na ni všichni zírají a šeptají si, když jde kolem. Ty holky, které se na ní mračily, to dělaly i teď, ale navíc k tomu přidaly i osobní kontakt. Když Spencer vyšla ze záchodků, jedna z holek do ní vrazila. A když otvírala svou skříňku, jiná holka do ní 'náhodně' praštila a zase ji zavřela.

"Myslím si, že jsem naštvala pár lidí," řekla Spencer, když si sedala vedle Casey v hodině angličtiny.

"O čem to mluvíš?"

"Jako by na mě útočily nebo tak něco." Spencer se rozhlédla kolem, jestli ji někdo další nesleduje.

Casey se zasmála. "Kdo?"

"Ty holky! Jako tahle." Spencer diskrétně ukázala na holku vepředu. Byla to ta, která jí zavřela skříňku.

"Aha, to dá smysl," řekla Casey, když si uvědomila, kdo ta holka je.

Spencer se na ni překvapeně podívala. "Jakto?"

"To je Laura Kennsleyová. Chodila s Ashley," vysvětlila Casey.

Spencer došlo, která bije. "Super, jdou po mně Ashleyiny fanynky."

"Když už o ní mluvíme, viděla jsi ji dneska?"

"Překvapivě ne. Vůbec jsem ji neviděla."

"Myslíš, že už to konečně vzdala?"

Spencer s předstíraným nezájmem pokrčila rameny a otevřela si učebnici. "Možná."

Ashley dodržela slovo a nechala už Spencer na pokoji. Viděla ji jen krátce před první hodinou a pak rychle odešla do své třídy. Spenceřina skříňka byla hned vedle třídy, kdy měla první hodinu, proto se vstupem do třídy čekala, než Spencer odejde. Samozřejmě, že přišla opět pozdě a musela za trest zůstat znovu po škole.

Sally jí řekla, že je to směšné, aby si hledala jiné cesty do tříd, jen aby se vyhnula Spencer.

"Jenom chci, aby se trochu uklidnila, než mě začne míjet na chodbách," vysvětlila Ashley. "Opravdu ji nechci ještě víc naštvat."

"Takže ty radši budeš chodit pozdě do hodin a zůstávat za trest po škole?"

"Jo."

Sally jen zavrtěla hlavou. "Mimochodem, nechceš jít se mnou v sobotu nakupovat? Nutně potřebuju nový oblečení."

Ashley se zasmála. "Ty vždycky potřebuješ nový oblečení. Ale omlouvám se, nemůžu. V sobotu jdu do Pinehurts."

"Sakra, no a nechceš jít pozdějc ven? Mohly bychom se jít podívat na nějakej film?"

V tom Ashley ožila. "Ó, mohly bychom jit na-"

"Ne! Nepůjdeme na novýho Harryho Pottera," upozornila Sally.

Ashley ohrnula rty. "Nemám tě ráda."

"Vážně, Ashley, jsi ten největší mimoň, jakýho znám."

"Pššt! Neříkej to tak nahlas." Ashley se rozhlédla okolo v obavách, jestli je někdo nezaslechl.

Sally jen znovu zavrtěla hlavou. Zrovna byly na cestě na parkoviště, aby si zajely na oběd, když vtom Sally doslova vběhla do cesty Casey. Knihy se jí rozlétly všude kolem a Casey spadla na zem.

"Ach bože, moc se omlouvám!" řekla Sally zahanbeně a začala Casey pomáhat. Ashley se chtěla začít smát, ale zarazila se, když spatřila Spencer. Chtěla se vyhnout jejímu upřenému pohledu, tak se sehnula, aby pomohla Sally posbírat knihy, zatímco Spencer pomáhala své nejlepší kamarádce vstát.

"Ne, to je v pohodě," řekla rudá Casey, když ji Sally zvedla a stále ji držela ruku. "Nedávala jsem pozor."

Byla to docela nešikovná situace, jak tam všechy čtyři stály. Sally a Casey si okolní napětí neuvědomovaly. Byly příliš zaneprázdněné vzájemnými zasněnými pohledy.

Spencer riskla letmý pohled na Ashley, ta se ale dívala kamkoli jinam než Spencer do tváře. Po několika sekundách ticha, Ashley nakonec rýpla Sally do zad.

"Pojď, Sal, musíme jít na oběd."

"Och. Jo, promiň." Sally pustila Caseyinu ruku. "Uvidíme se pozdějc," řekla ji s trhlým úsměvem na tváři a vydala se směrem k parkovišti.

Ashley ji následovala, ale měla náhlé nutkání otočit se zpátky. Když to udělala, její oči se na sekundu setkaly se Spenceřinými, pak Spencer odvrátila zrak.

Spencer se chystala zapnout televizi, když vešla její matka a věnovala jí známý pohled. Byl to pohled, který říkal: "Potřebuji od tebe laskavost."

"Potřebuji od tebe laskavost," řekla Paula a potvrdila tak Spenceřin odhad.

"Záleží na tom jakou, mami."

"No, v nemocnici máme málo dobrovolníků, kteří by vypomáhali v pečovatelském domě, a napadlo mě, jestli bys o to neměla zájem. Bylo by to jen na pár hodin."

Spencer o tom chvíli uvažovala. Neměla nic konkrétního na práci a bylo by to pro dobrou věc. Ráda trávila čas se staršími lidmi, protože věděla, jak osamělí mohou být. Spencer si ani neuměla představit, jaké to musí být žít v pečovatelském domě.

"Jistě, mami, budu tam. V kolik?"

"V poledne." Paula se vděčně usmála a políbila svou dceru na čelo. "Proto tě mám nejraději."

"Já to slyšel!" ozval se z kuchyně Glen.

Spencer zavrtěla hlavou a zapnula televizi.

Ve tři čtvrtě na dvanáct Spencer požádala Glena, aby ji zavezl do pečovatelského domu. Vešla do budovy a s nepatrným zamračením se rozhlédla kolem. I když to byl jeden z nejhezčích domovů ve městě, stále ji deprimovalo vidět všechny ty lidi. Věděla, že některé z nich sem umístili vlastní rodinní příslušníci, protože se o ně už nechtěli starat. Spencer se zařekla, že pokud by ji některé z jejích budoucích dětí chtělo umístit do domova, vyškrtne ho z poslední vůle.

"Zdravím, jsem jeden z dnešních dobrovolníků," řekla Spencer recepční.

"Jméno?"

"Spencer Carlinová."

"Ach ano, dcera doktorky Carlinové," usmála se na ni. "Počkejte tady a já se půjdu podívat, jestli je pan Hawthorne vzhůru, abyste ho mohla navštívit."

Spencer přikývla a čekala, až se vrátí. Několik pacientů sledovalo v televizi, která byla umístěná na zdi, Kolo štěstí. A jiní hráli mahjong.

Spenceřiny oči se rozšířily v překvapení a otrávení, když spatřila důvěrně známou osobu, jež právě vcházela do dveří s pouzdrem na kytaru.

"Neuvěřitelné," řekla Spencer, když se přiblížila k Ashley.

Ashley se na ni překvapeně podívala. "Spencer, co tady..."

"Myslela jsem si, že už ti to došlo, ale ty mě teď pronásleduješ i mimo školu?" řekla Spencer naštvaně. "To jsi mi přišla zahrát serenádu před všema těma lidma?" ukázala na pouzdro.

Ashley vypadala zmateně a nevěděla co říct. Poslední osoba, kterou by tady čekala, byla Spencer Carlinová. Chtěla akorát otevřít pusu a něco říct, když vtom někdo zavolal její jméno.

"Ashley!"

Obě dvě dívky se otočily a uviděly starou paní přijíždějící na vozíčku a natahující ruce k Ashley.

Ashley se usmála a přistoupila k té ženě. Odložila si pouzdro na kytaru, ohnula se a objala ji. "Ahoj, babi." Sestřička, která tlačila invalidní vozík, se zdvořile usmála a potom odešla.

"Co tady děláš? Myslela jsem, že přijdeš až příští víkend," řekla její babička, když se odtáhly.

"No, chtěla jsem tě překvapit."

Její babička se na ni široce usmála. "Jsou tu i tvá sestra a máma?"

"Ne, Kyla měla něco na práci a máma je pryč z města. Ale jakmile se vrátí, zase přijdeme."

Spencer tam stála, sledovala tu scénu a cítila se za to své obvinění velmi provinile. Chystala se odejít, když se na ni Ashleyina babička otočila.

"A to jde kdo, Ashley?" zeptala se ji s jiskrou v očích. "To je tvoje přítelkyně?"

Poprvé za dobu, co ji Spencer znala, Ashley zrudla.

"Ehm, ne, to je, ehm," koktala Ashley a odmítala se na Spencer podívat. "To je někdo, s kým chodím do školy," řekla nakonec.

Spencer se ostýchavě usmála a zamávala. "Zdravím."

"Já jsem Ashlan Daviesová," řekla Ashleyina babička a podala jí ruku.

Spencer si s ní zdvořile potřásla rukou. "Spencer Carlinová."

Něco podle všeho docvaklo Ashlan v hlavě, když se Spencer představila. "Spencer?" obrátila se na Ashley. "Je to ta samá Spencer, o které mi vždycky vyprávíš, drahá?"

A Ashley podruhé znovu zčervenala. Spencer na Ashley rovněž hleděla.

"Měla si pravdu, Ashley. Opravdu má krásné modré oči."

Ashley zrudla ještě víc. "Fajn, babi, co kdybych tě vzala ven na dvůr. Je krásný den." Zvedla pouzdro na kytaru a začala tlačit invalidní vozík ke dveřím, které vedly na dvůr.

"Moc ráda jsem tě poznala, drahá," řekla Ashlan, když míjela Spencer.

"Já také," řekla Spencer, která stále zírala na Ashley a cítila se velmi zmateně.

5

Pan Hawthorn byl velice příjemný starý pán, válečný veterán. Se Spencer strávil většinu času vyprávěním o jeho hrdinských činech za války. Spencer mu vnímavě naslouchala a vyptávala se ho na podrobnosti. Pan Hawthorn potom začal mluvit o své nebožce Camille a o tom, jak si ji získal. Konverzace se najednou stočila k milostnému životu Spencer, když si jí zeptal, jestli má přítele.

Spencer rychle změnila téma a zeptala se pana Hawthorna, jestli by si nechtěl zahrát karty.

"Prosím tě, otevřela bys okno, drahoušku?" požádal pan Hawthorn, zatímco se snažil rozepnout knoflíky na své pletené vestě. "Technicky vzato ho nemám dovolené otvírat, jelikož si sestřičky myslí, že bych z něj vypadl nebo něco podobného," zahořkle se na ni usmál.

Spencer mu ráda prokázala laskavost a otevřela okno. Místnost náhle rozezněly zvuky hry na kytaru. Spencer se podívala ven a uviděla Ashley, jak hraje pro svou babičku. Vypadalo to, že i zpívá, ale Spencer ji z té dálky neslyšela.

"Co to je za zvuk?" zeptal se pan Hawrton, když se postavil ke Spencer k oknu.

"Někdo hraje venku na kytaru."

"Aha, to musí být Ashlanina vnučka. Velmi milé děvče." Pan Hawthorton se chvíli díval ven a poté se vrátil zpátky ke stolu, kde měl karty.

Spencer byla fascinována tím, jak Ashley hrála. Byla velmi dobrá a vypadalo to, že si ten provizorní koncert užívají i ostatní pacienti.

"Haló, Spencer, hrajeme?" zamával na ni pan Hawthorn.

Spencer se odtrhla od okna a také se posadila ke stolu. "Navštěvuje Ashley svou babičku často?" zeptala se z ničeho nic.

"Několikrát do měsíce, velmi zábavné děvče. Někdy se mnou hraje šachy." Pan Hawthorn se podíval na své karty a zamračil se.

Spencer si nedokázala představit, že by Ashley trávila víkendy hraním šachů s důchodci. Zdálo se to téměř nemožné, ale tenhle milý starý pán to potvrdil. Spencer měla pocit, jako kdyby se ocitla v alternativním vesmíru.

Ashley dohrála poslední akordy své písně a Ashlan (a také pár dalších) jí nadšeně zatleskali.

"To bylo nádherné, zlatíčko. Hraješ jako tvůj otec."

Tomu se Ashley smutně usmála. "Chybí mi."

"Také mi chybí. Jsi celá po něm." Věnovala jí slzavý úsměv a pak Ashley odložila kytaru. "Jak to, že jsi mi ještě nic neřekla?"

Ashley se na ni zmateně podívala. "A o čem?"

"O Spencer," zeptala se se širokým úsměvem její babička. "Obvykle je to první věc, o které mluvíš. ‘Spencer dostala jako jediná jedničku. Spencer přede všemi poslala čutálistu do háje. Spencer měla na sobě krásné fialové triko.’" Ashlan se zarazila, když uviděla Ashley úplně zčervenat.

"No, tohle pololetí spolu nemáme žádnou hodinu, takže ji vidím jenom málokdy," napůl lhala.

Ashlan na ni zírala tak, jako by se jí snažila číst myšlenky. "Co se stalo?"

Ashley se kousla do rtu. "Nemá mě moc ráda."

"Nesmysl. Jsi Daviesová, jak by mohla odolávat našemu kouzlu?"

Ashley se zasmála. "Je proti němu úplně imunní, babi." Ashlan to nepřesvědčilo. Věděla, že se za tím skrývá víc, ale nechala to být.

"Omlouvám se, dámy, ale návštěvní hodiny právě skončily," oznámila sestřička.

Ashlan se smutně usmála, zatímco se Ashley zvedla a začala si balit kytaru. "Brzy se zase uvidíme." Sklonila se, aby ji vřele objala a políbila na tvář.

"Buď sama sebou, Ashley," řekla Ashlan, než ji sestřička začala odvážet pryč.

Ashley byla sotva pryč ze dveří, když jí zazvonil mobil. Když spatřila, kdo volá, obrátila oči v sloup a otevřela telefon.

"Ježíš, Sally, zrovna odcházím. Ten film začíná až za dvě hodiny. Můžu nejdřív zajet domů a převlíct se?"

"Ne, já nevolám kvůli tomu," ozvala se rychle Sally.

"Tak proč teda?"

"Ehm, pozvala jsem někoho, aby šel s náma."

Ashley se zastavila a usmála se. "Opravdu?" škádlila. "Kdo by to tak mohl být?" Moc dobře věděla, že je to Casey.

"Nevadí ti to? Prostě to ze mě vypadlo. Dělaly jsme spolu úkol do chemie a najednou jsem to řekla." Sally zněla tak nervózně, že ji Ashley musela přerušit.

"Ano, je to v pořádku. Nevadí mi být na vašem rande třetí kolo u vozu."

"Ash."

"Dělám si legraci. Bez obav, nejspíš se zabavím balením uvaděčky," žertovala.

"Mám tě ráda. Uvidíme se brzy, ahoj."

"Ahoj." Ashley se zavrtěním hlavou zavěsila.

"Casey jde ven s tebou a Sally?"

Ashley se lekla tak, že vyskočila asi metr a půl vysoko. Pak se s rukou na srdci otočila. Spencer seděla na lavičce před budovou. Neviděla ji, protože telefonovala.

Spencer si nemohla pomoct, ale musela se Ashleyině reakci trochu usmát.

"Můj ty bože. Vyděsila jsi mě." Ashley cítila, jak jí pod rukou buší srdce. "Ehm, jo, Casey jde s náma do kina, jak to víš?" zeptala se jí zvědavě.

"Casey mi to právě napsala," řekla Spencer a mávla svým telefonem. "Velkýma písmenama."

Obě se tomu zasmály. "Jo, je na čase, aby to ty dvě daly dohromady."

"Jo, já vím," souhlasila Spencer. Znovu se zasmály, než si uvědomily, že jedna ke druhé mluví. Rozhostilo se kolem nich napjaté ticho. Ashley si odkašlala, něco zamumlala a vydala se k parkovišti.

"Ashley, počkej."

Ashley se otočila a v obličeji se jí zračila zvědavost. Spencer vstala a přistoupila k ní, takže stály tváří v tvář.

"Omlouvám se za to předtím. Že jsem tě obvinila z toho, že mě zase pronásleduješ," řekla Spencer zahanbeně.

Ale Ashley se na ni lehce usmála. "To je v pořádku, nejspíš bych si myslela to samý."

To napjaté ticho se znovu vrátilo a Spencer šoupala botou po chodníku. "Takže ty hraješ na kytaru?" zeptala se.

"Jo, ale je to spíš koníček." Ashley si upravila pouzdro s kytarou, které měla na rameni.

"Znělo to moc dobře."

Ashleyiny oči se rozzářily. "Tys mě slyšela?"

Spencer sklopila zrak, byla z toho přiznání trochu v rozpacích. Neměla ponětí, proč to všechno říká. "Jo, byla jsem u pana Hawthorna a otevřela jsem okno."

"Opravdu? Pana Hawthorna mám ráda. Je moc milý."

"Jo, řekl mi, že sem chodíš několikrát do měsíce." Spencer chtěla držet pusu zavřenou, ale zdálo se, že má její pusa dneska svůj vlastní rozum.

Ashley sklopila zrak na zem. "Chodím sem navštívit babičku. Nechodí ji navštěvovat moc lidí, většinou jenom já, moje sestra a máma."

Spencer slyšela smutný tón v jejím hlase a soucitně na ni pohlédla. "To musí být těžké. Zdáte se být hodně blízké."

"To jsme." Ashley se usmála. "Přála bych si, aby mohla bydlet s náma, ale technicky vzato nemáme nad její situací zákonnou kontrolu." Ashley neměla ponětí, proč se s tím vším Spencer svěřuje, ale povídalo se jí s ním moc dobře, přestože spolu ještě nikdy nevedly skutečný rozhovor.

"Proč ne?"

"Kvůli mýmu drahýmu strýci a tetě," řekla Ashley hořce. "Když můj táta zemřel, rozhodli se dát babičku do pečovatelskýho domu, aby se o ni nemuseli starat. Máma se snažila dosáhnout toho, aby bydlela s náma, ale není zákonný zástupce, takže s tím nemůže nic dělat."

"To je mi líto," řekla Spencer soucitně a měla náhlé nutkání se Ashley dotknou nebo něco takového, ale rychle tu myšlenku vyhnala z hlavy.

Ashley cítila, že se zase rozhosťuje to napjatá ticho. "Ehm, no, tak se zatím měj." Otočila se a vydala se na odchod, když vtom Spencer znovu promluvila.

"Tvoje babička říkala, že jí o mě vypravíš," vyhrkla a Ashley se kvůli tomu znovu otočila. Tváře jí zčervenaly. "Proč?"

Ashley se kousla do rtu. "Říkám babičce o všem důležitým, co se děje v mým životě."

Spencer na ni zmateně pohlédla. To nebyla odpověď na její otázku.

"Řekla jsem jí, že tě mám ráda." A s tím se otočila a konečně se vydala na parkoviště.

Zmatená Spencer tam zůstala stát, až ji z myšlenek vytrhl vibrující telefon. Otevřela ho a uviděla, že dostala textovku od Casey.

Prosím, pojď dnes taky. Jsem strašně nervózní.

Casey jí neřekla, že tam bude i Ashley (v naději, že řekne ano), ale Spencer samozřejmě už věděla, že tam bude. Odepsala jí.

Dobře. Budu tam.

Panebože, děkuju! Mám tě ráda.

Spencer zaklapla telefon a povzdechla si. Dnešek bude ještě zajímavý.

6

Spencer přijela ke Casey o půl hodiny dřív, než měly vyrazit. A vůbec ji nepřekvapilo, že když vešla do Caseyina pokoje, tak to vypadalo, jako by se jím prohnalo tornádo. Napůl oblečená Casey běhala zběsile po pokoji a rozhazovala kolem sebe oblečení.

"Vůbec nevím, co si mám vzít na sebe!" Casey ukázala Spencer dvě různá trička. "Který vypadá líp?"

Spencer se snažila potlačit smích nad Caseyiným chováním. Ukázala na triko, které Casey držela v pravé ruce. "Musíš se uklidnit, Casey."

"Nevím jak!" Oblékla si triko a podívala se na sebe do zrcadla. "Panebože, vypadám jak debil." Chtěla si ho zase sundat, ale Spencer ji zastavila.

"Casey, dýchej, vypadáš dobře. Musíme si pospíšit, nebo přijdeme pozdě."

Casey se snažila zhluboka dýchat a uklidnit se. Po chvíli se jí to podařilo. "Jakej jsi měla den?" zeptala se, zatímco si kontrolovala kabelku, jestli má všechno.

"Zajímavej," řekla Spencer vyhýbavě. Nechtěla ještě Casey nic říkat. Věděla, že je Casey taky nervózní a rozrušená a nechtěla na ni ještě házet vlastní drama. "Jsi připravená?"

Casey se kousla do rtu a naposledy se podívala do zrcadla. "Pojďme."

Teprve když přijely ke kinu a Casey před ním uviděla čekat Sally a Ashley, vzpomněla si, že neřekla Spencer o Ashley. "Bože můj, Spencer, úplně jsem ti zapomněla říct, že Ashley jde taky." Podívala se na ni s provinilým výrazem.

Ale Spencer se na ni mírně usmála. "Casey, už jsem to věděla. Nedělej si starosti. Jen věnuj pozornost svojí dívce." Vystoupila z auta a vydala se směrem ke kinu.

Zmatená, ale příliš nervózní na to, aby se nad tím zamyslela, ji Casey následovala.

Ashleyiny oči se rozšířily překvapením, když uviděla jít Spencer vedle Casey. "Sally, ty jsi věděla, že přijde?"

Sally vypadala rovněž překvapeně. "Ne, nevěděla. Budeš v pořádku?"

Ale Ashley neměla čas odpovědět, Spencer a Casey právě došly k nim. "Ahoj," řekla Casey ostýchavě. "Doufám, že nevadí, že jsem přivedla Spencer."

Sally se usmála. "Jasně, že ne."

Spencer stála v pozadí a hleděla na Ashley. Kdyby nevěděla své, řekla by, že Ashley vypadá poměrně nervózně. Všechny se postavily do fronty na lístky, Casey a Sally byly vepředu.

Ashley tam jen stála, hleděla před sebe a čekala, až na ni přijde řada. Neměla ponětí co dělat. I když žertovala o tom, že bude na rande Casey a Sally třetí kolo u vozu, nevadilo by jí sedět za nimi v kině a házet jich na hlavy popcorn. Ale teď, když tam byla i Spencer, čekalo se od ní, že se s ní bude bavit, zatímco budou Casey a Sally dělat bůh ví co? Kdyby se Ashley tolik nebála, že Spencer ještě víc naštve, došlo by jí, že to vypadá skoro jako dvojité rande.

Byla vytržena ze svých myšlenek, když zaslechla debatu Casey a Sally, která se před ní strhla ohledně toho, kdo zaplatí lístky. Obě trvaly na tom, že jedna druhé lístek zaplatí, a pokoušely trpělivost prodavače. Ashley obrátila oči v sloup, postavila se mezi ně a položila před něj dvacet dolarů.

"Čtyřikrát Harry Potter, prosím." Sally jí věnovala vražedný pohled, ale ona se na ni jen uculila. Prodavač jí předal lístky. "Co je?" zeptala se nevinně Sally a dala jí dva lístky. "Stejně nebudete sledovat film." Mrkla na ni a pak se vrátila na své místo.

Ashley začala být náhle nervózní, když si uvědomila, že stále drží Spenceřin lístek. Podívala se na Spencer a byla překvapená, že na její tváři vidí úsměv.

"Harry Potter?" řekla pobaveně Spencer.

Ashley zčervenala a podala jí lístek. "Hm, byl to prostě první film, kterej mě napadnul. A kromě toho zdržovaly frontu."

"Aha," řekla Spencer nepřesvědčeně, zatímco šly všechny čtyři směrem k občerstvení.

Ashley koupila velkou krabici popcornu a velké pití. Vešly do tmavého sálu a zamračily se, když spatřily, že už je skoro celý obsazený.

"Nevidím žádný čtyři volný místa vedle sebe," řekla Casey mapující místnost. "Ale dvě jsou vzadu a dvě támhle."

Sally bez rozmyšlení zatáhla Casey směrem k volným místům vzadu a nechala tam Spencer a Ashley samotné. Ashley pouze stačila spatřit široký úsměv na Sallyině tváři, když si s Casey sedaly.

"Mrcha," zamumlala.

"Cože?"

Ashley téměř zapomněla, že Spencer stojí vedle ní. "Ehm, jestli si chceš najít nějaký jiný místo-" Ale předtím, než to mohla dokončit, Spencer už vyrazila k těm dvěma místům, na které předtím Casey ukázala. Ashley si nebyla zcela jistá co dělat, tak zůstala chvíli stát, dokud se na ni Spencer neotočila a nepokynula jí, ať jde za ní. Ashley polkla a vydala se uličkou, při čemž se vyhýbala nohám už usazených návštěvníků, a sedla si vedle Spencer.

Okamžitě položila ruku na opěrátko a totéž udělala i Spencer. Ashley rukou rychle ucukla a sevřela svou krabici popcornu. Položila pití do držátka a upřela zrak před sebe na plátno.

Světla byla ještě zapnutá a lidé si povídali. Ashley jedla svůj popcorn, ale cítila na sobě Spenceřin pohled. Rozechvělo ji to. Otočila hlavu a pohlédla na ni.

"To je ale velká krabice popcornu," poznamenala Spencer.

Ashley znovu zčervenala a chtěla si dát facku. Neměla ponětí, proč je k čertu tak nervózní. Nikdy nebyla s dívkami nervózní. A nikdy nebyla nervózní se Spencer, ale teď měla pocit, jako by měla explodovat. "Ehm, myslela jsem, že budu sedět vedle Sally a ta jí jako prase." Naklonila krabici ke Spencer. "Dáš si?"

Spencer se usmála a vzala si. "Díky." Ashley cítila šimrání v žaludku. Takhle se na ni Spencer ještě nikdy neusmála.

Světla pohasla a publikum se ztišilo. Ukázky byly velmi krátké a pak začal film. Navzdory veškeré své snaze se Ashley prostě musela zavrtět v sedadle vzrušením, čímž si od Spencer vysloužila zahihňání. Děkovala bohu, že je tma a Spencer nevidí, že opět zrudla.

Ashley nebyla zvyklá být v temném kině s dívkou a nemazlit se. Vypadalo to, že kdykoli šla s nějakou holkou do kina, ta holka se na ni vrhla, jakmile pohasla světla. Ne, že by si to mazlení Ashley neužívala, ale občas chtěla doopravdy sledovat film.

Bylo těžké věnovat něčemu pozornost, když vedle ní seděla Spencer. Zdálo se, jako by všechny její smysly byly zbystřené. A už vůbec nepomáhalo, že si Spencer brala popcorn z krabice, kterou měla Ashley na klíně. V jedné chvíli šáhly obě dívky pro popcorn zároveň a jejich ruce se dotkly. Ashley ucukla rukou tak rychle, že se popcorn rozletěl do vzduchu a spadl na diváky okolo nich.

"Omlouvám se," zamumlala Ashley.

Spencer si nemohla pomoct a musela během celého filmu Ashley pozorovat. Nikdy jí neviděla tak neklidnou a nervózní. Bylo to, jako by tu místo Ashley byl někdo jiný. Vypadala a zněla jako ona, ale nechovala se jako Ashley, kterou doposud znala.

Spencer si nebyla jistá, co od toho večere očekávat, ale určitě to nebylo tohle. Očekávala, že se Ashley vrátí ke své běžné rutině, když s ní konečně byla venku.

Když film skončil a světla se znova rozsvítila, obě dívky zůstaly sedět na svých místech a čekaly, až lidé odejdou ze sálu. Otočily se a uviděly své dvě nejlepší kamarádky, které se oddávaly velmi vášnivému líbání. Vypadalo to, že si neuvědomují, že jsou světla už zapnutá a lidé se kolem nich snaží projít.

"No, vypadá to, že nervozitu z prvního rande překonaly," řekla Spencer pobaveně.

Ashley cítila, jak její žaludek udělal kotrmelec. Spencer zněla tak rozkošně, když se smála. Došly ke sedadlům Casey a Sally a vysypaly na ně zbytek popcornu.

"Hej, film už skončil!" křikla Ashley.

Casey a Sally se od sebe odtáhly a zmateně se rozhlédly kolem. Byly totálně červené. "Páni, kdy se to stalo?" hlesla Sally.

Všechny čtyři se odebraly k parkovišti. Bylo ještě poměrně brzy a Ashley poznala, že Sally nechce, aby její rande s Casey už skončilo, proto je všechny pozvala do strýčkovi restaurace na jídlo.

"Tak jak to jde?" zeptala se Ashley, jakmile byly se Sally v jejím autě.

Sally se usmála. "Dobře, ze začátku to bylo trochu nervy drásající, ale jakmile jsme byly v tom kině, řekla jsem si ‘k čertu s tím’ a objala ji."

Ashley se také usmála. "A zbytek filmu jste prolíbaly?"

"Ne, snažily jsme se dívat na film, ale byl nudnej až na půdu, a proto jsme se začaly mazlit."

"Nudnej?" řekla Ashley trochu uraženě. "Harry Potter?"

"To je fuk, zapomeň na film, co ty a Spencer? Jak to šlo?"

Ashley nevěděla jak odpovědět, aniž by zněla jak idiot. "No, vlastně nijak. Stěží jsme prohodily slovo. Měla jsem radši pusu na zámek."

Sally pozvedla obočí. "Ty ses s ní vůbec nesnažila mluvit?"

"No, a o čem bych měla mluvit?"

"No, předtím jsi s tím problém neměla," poznamenala Sally.

"To bylo předtím," řekla věcně Ashley. "Předtím, než mi řekla, že mě nenávidí a že jsem bezcitná mrcha."

"Ash-"

"Podívej, to je dobrý. Je mi fajn, dobře? Pojďme se najíst, jo?"

Sally to téma nechala být, zatímco zastavovaly na parkovišti před restaurací. Šly si sednout sekce, kterou měl Terry rezervovanou pro Ashley a její přátele.

"Nevěděla jsem, že tu restauraci vlastní tvůj strýc, Ashley," řekla Casey, když si sedaly.

Posadila se vedle Spencer, za což byla Ashley vděčná. Neměla ponětí, jestli by dokázala sedět vedle Spencer, aniž by je oddělovalo opěradlo. Ale Spencer si sedla přímo naproti ní. Ashley se modlila, aby se její noha náhodně neotřela o její. Poslední věc, kterou by chtěla, by bylo, aby si Spencer myslela, že s ní flirtuje.

"Jo, dává slevu studentům z King High, co sem chodí na oběd," řekla Ashley.

Terry přišel k jejich stolu a usmál se. "Dámy," přivítal je.

"Ahoj, strýčku Terry," řekla Ashley a také se usmála.

"Dvojité rande?" zeptal se s mrknutím.

"Cože? Ne, ne. Jenom tyhle dvě," zaskřehotala Ashley a ukázala na Casey a Sally. Vyhnula se Spenceřiným očím, zatímco opět zčervenala.

"Aha, chápu," řekl nepřesvědčeně. "Co vám můžu donést?"

Všechny si objednaly jídlo a začaly se bavit o filmu. Casey a Sally od konverzace brzo upustily, protože od půlky filmu byly myšlenkami úplně jinde. Ashley si neustále stěžovala, že tenhle díl byl ze všech nejslabší. Vypíchla konkrétní věci a zdálo se, že jediný člověk, který ji opravdu poslouchá, je Spencer. Přidala k tomu vlastní pohled na film a v mnoha bodech s ní souhlasila. Casey a Sally pouze přikyvovaly, protože vůbec netušily, o čem je řeč.

Když si Ashley všimla, že jediný, kdo ji poslouchá, je Spencer, odmlčela se a znovu zrudla.

"No, prostě se mi moc nelíbil," zakončila Ashley a napila se.

Sally se zasmála. "Musíte Ashley omluvit. Ona je do Harry Pottera blázen."

"To ti pěkně děkuju," řekla Ashley a očima svou nejlepší kamarádku propichovala.

"No, Spencer je taky blázen do Harry Pottera, pokud sis nevšimla," řekla Casey a Spencer ji také probodla pohledem. "Co je? S Ashley jste ho tu hodnou chvíli probíraly."

Teď to byla Spencer, kdo zrudl. Ashley měla náhlé nutkání ji obejmout nebo něco takového. Protože když se červenala, vypadala strašně roztomile.

Když všechny dojedly, Sally navrhla, aby šly do parku, který byl kousek od restaurace.

"Bude zavřenej," poznamenala Ashley.

"A to nás snad někdy zastavilo?" řekla jí Sally, zatímco s Casey vyrazily směrem k parku.

Spencer a Ashley se vlekly za nimi a následovaly své energické kamarádky, které se držely za ruce.

Když přišly do parku, Casey a Sally šly na hřiště a vlezly si do plastikového tunelu. Jenom Bůh ví, co tam ty dvě šly dělat.

Ashley zůstala znovu sama se Spencer. Stály uprostřed parku a dívaly se okolo. Už byla tma a nebe bylo čisté, takže hvězdy jasně zářily.

"Chceš si sednout na houpačky?" řekla Spencer a naklonila hlavu.

"Jasně." Sedly si na houpačky a začaly se lehce houpat. Nemluvily, jen poslouchaly zvuky kolem nich. Cvrčci cvrkali a taky příležitostně slyšely z tunelu hihňání Casey a Sally.

"Nemyslela jsem to tak, když jsem říkala, že tě nenávidím," vyhrkla náhle Spencer.

Ashley se na Spencer rychle otočila a upřela na ni zrak. I přes tu tmu viděla, jak úžasně modré oči má. "Ehm."

"Prostě jsem jenom měla blbej den a ty jsi byla..."

"K smrti otravná?"

Spencer se zasmála. "Jo, tak."

"Omlouvám se." Ashley sklopila zrak.

"Opravdu mě máš ráda?" zeptala se Spencer jemně.

Ashley vzhlédla. "Ano, mám. Opravdu tě mám ráda."

"Tak proč ses kolem mě pořád chovala tak nemožně?" řekla Spencer poněkud naštvaně. "Musela jsi přece poznat, že mě to vytáčí."

"Upřímně, nemyslela jsem si, že ti to doopravdy vadí," řekla Ashley popravdě.

"Cože? Ty sis nemyslela, že mi to vadí?" řekla Spencer nedůvěřivě s vykulenýma očima. "Po třech letech, co jsem ti říkala, abys mi dala pokoj, a ignorovala tě, sis nemyslela, že mi to vadí?"

Ashley zařadila zpátečku. "Dobře, věděla jsem, že tě to štve, ale měla jsem za to, že, no, že hluboko uvnitř mě máš taky ráda a že je to taková hra, kterou mezi sebou hrajeme." Ashley okamžitě poznala, že zvolila špatná slova, když spatřila ve Spenceřiných očích záblesk hněvu.

"Pro tebe je všechno jenom hra." Spencer vstala z houpačky a rozešla se pryč.

Ashley se plácla do čela. Nemyslela to tak, ale zdálo se, že je pozdě na to, aby tu chybu napravila.

7

Ashley chvíli trvalo, než se konečně vzpamatovala, nakonec se přestala houpat a vyrazila za Spencer, která odcházela směrem k lesíku, který byl za parkem.

"Spencer!" zavolala a snažila se v té tmě zaostřit. Stromy stínily měsíčnímu svitu, takže bylo těžké cokoli vidět. "Spencer, prosím, nebuď naštvaná, nemyslela jsem to tak." Ashley slyšela, jak se Spencer zastavila.

"Nejsem naštvaná," řekla Spencer mírně rozmrzele. "Spíš mě to mrzí."

Ashley se kousla do rtu, když ji konečně uviděla jasně před sebou. "Omlouvám se."

"Prostě tě nechápu," řekla Spencer frustrovaně a projela si rukou vlasy. "Říkáš, že mě máš ráda, ale přesto se chováš jak blbec, a pak řekneš, že to je všechno hra?"

"Ne, ne. Tak jsem to nemyslela," řekla Ashley zoufale. "Chtěla jsem říct, že mi přišlo, že se ti líbí... jak se tak moc snažím?" Netušila, jak říct to, co cítí, aniž by Spencer ještě více naštvala.

Spencer zvedla obočí a otevřela pusu, aby promluvila, a pak ji znovu zavřela. "Cože?"

Ashley si povzdechla. "Dobře, asi to bude znít arogantně, ale vážně jsem si myslela, že mě máš taky ráda a že jenom hraješ nedostupnou."

Spencer nic neřekla, jen zírala na Ashley s nečitelným výrazem.

"Někdy," pokračovala Ashley, "když s tebou mluvím a začnu flirtovat, se mi zdá, že máš na tváři malý úsměv. A myslela jsem si, že to znamená, že mě máš ráda a že si myslíš, že jsem..."

"Zábavná?" dokončila Spencer.

Ashley se lehce usmála. "Jo."

"No." Spencer sklopila zrak k zemi a začala si nohou hrát s listím a hlínou. "Některý věci, který jsi říkala, byly milý a směšný zároveň."

"Milý? Myslela sis, že jsem milá?" zeptala se Ashley s nadějí v hlase.

"Občas," objasnila Spencer a Ashleyin úsměv zakolísal. "Ale pak jsi řekla něco tak neuvěřitelně domýšlivýho, že jsem zapomněla, čemu jsem se to předtím usmívala."

Ashley sklopila zrak. "Já prostě nevím, jak se před tebou chovat."

"A chovat se jako arogantní trol je tvoje řešení?"

Ashley se nad Spenceřiným výběrem slov téměř zasmála, ale zarazila se, když uviděla, že Spencer není zrovna v náladě na vtípky. "S žádnou jinou se tolik snažit nemusím," připustila. "S tebou mám pocit, že se musím překonat a pokusit se z tebe dostat reakci. U každý jiný holky stačí, když jí pochválím oblečení, a vyjde si se mnou."

"No, nejsem jako ostatní holky," řekla Spencer trochu uraženě, že byla zařazena mezi Ashleyiny fanynky.

"Ja vím," řekla Ashley okamžitě a Spencer překvapeně vzhlédla. "Proto tě mám tak moc ráda. Jsi jiná. Jsi chytrá, krásná, legrační, nebojíš se říct, co si myslíš, a jsi sama sebou.'' Znovu sklopila zrak na zem, protože se cítila trochu v rozpacích.

Spencer díky Ashleyiným komplimentům mírně zčervenala a byla vděčná za to, že má Ashley sklopený zrak. "Nemusela ses snažit tak moc," řekla Spencer šeptem, ale Ashley slyšela každé slovo.

Ashley na ni jen upřeně pohlédla a nebyla si jistá, co na to má říct. Naštěstí se právě v té chvíli rozhodly objevit Casey a Sally.

"Tady jste, holky," řekla Sally, když je spatřila. "Myslely jsme, že jste odešly bez nás."

"Všechno v pořádku?" zeptala se Casey trochu znepokojeně, když viděla, jak na sebe Spencer a Ashley hledí.

"Všechko je v pohodě," řekla Spencer a přerušila jejich vzájemný pohled. "Casey, musím jít domů." Prošla kolem Ashley, aniž by se na ní podívala, a vydala se pryč z lesíka.

Casey vytušila, že si její kamarádka potřebuje s někým promluvit, tak políbila Sally a vydala se za Spencer.

"Co se k sakru stalo?" zeptala se Sally, jakmile byla Casey pryč.

Ashley se poškrábala na hlavě. "Nemám tušení."

Ashley přišla na svou první hodinu a padla na lavici. Položila si hlavu do dlaní a pomalu usínala, ale učitelka ji vyrušila.

"Chce vás vidět výchovná poradkyně, slečno Daviesová."

"Teď?" zeptala se zmateně Ashley.

"Ano, a pospěšte si, ať jste zpátky, než zazvoní."

Zmatená, ale velmi potěšená tím, že se vyhne první hodině, popadla Ashley svou tašku a zamířila ke kanceláři výchovné poradkyně. Zaklepala na dveře a vstoupila dovnitř. "Paní Averyová, chtěla jste mě vidět?"

Paní Averyová vzhlédla od počítače a pokynula jí. "Ano, pojď dál, prosím."

Ashley zavřela dveře a sedla si naproti jejímu stolu. Překřížila nohy a ruce si položila na kolena, cítila se poněkud nervózně. Modlila se, aby nebyla v nějakém problému. Máma by ji zabila.

"Tak, Ashley, jak se máš?" zeptala se paní Averyová, zatímco se k ní naklonila přes stůl.

"V pohodě," odvětila Ashley a pokrčila rameny.

"A jak ti to tohle pololetí jde?"

Ashley znovu pokrčila rameny. "Dobře."

Paní Averyová zalistovala několika papíry a Ashley se trochu narovnala, aby zjistila, co na nich stojí. "Tady se píše, že si vedeš dobře, až na výtvarnou výchovu." Podívala se na ni s vědoucím pohledem.

"Jo," řekla Ashley trochu zahanbeně. "Není to zrovna můj oblíbený předmět."

"Ano, to mi došlo, protože se tu píše, že jsi tam od začátku pololetí byla jen třikrát." Pozvedla obočí.

"Jejda?"

Paní Averyová si trošku zklamaně povzdechla. "Ashley, víš, že potřebuješ kredity z výtvarné výchovy, abys mohla odmaturovat."

"Ja vím, ja vím," řekla trochu zahanbeně Ashley. "Slibuju, že na tom zapracuji."

"Obávám se, že to už teď nebude možné."

"Cože?" Ashley zachvátila panika.

"Docházka je povinná, Ashley. Nemůžeš v tom předmětu pokračovat, protože už jsi zameškala příliš mnoho hodin," vysvětlila paní Averyová.

"Ale ten předmět potřebuju, abych odmaturovala, co mám teď dělat?" Poslední, co by Ashley chtěla, bylo opakovat ročník kvůli nějaké pitomé výtvarce, kterou si ani nikdy zapsat nechtěla.

"Můžeš si místo ní vzít jiný předmět." Podívala se do papíru se seznamem uměleckých předmětů. "Vím, že na King High nepatří umělecké předměty k prioritám, ale tohle jsou jediné možnosti, které škola nabízí."

Ashley přejela pohledem seznam, který byl velmi krátký. Kromě výtvarky bylo volné už jenom divadlo nebo hudební třída. Protože o hudbu se zajímalo jen málo lidí, byla hudební třída kombinací muzikálového kroužku, sboru a kapely. "To je všechno?" zeptala se Ashley zamračeně.

"Ano, Ashley," řekla paní Averyová už trochu netrpělivě. "Proč nezkusíš divadlo? Nedělá ho tvoje sestra?"

Ashley se zasmála. Jako by se někdy doprovolně ztrapnila ve školní hře. "Ehm, asi teda vezmu tu hudbu." Vrátila papír paní Averyové.

"Výborně, můžeš začít zítra. Jen napíšu panu Thomsonovi krátký vzkaz." Paní Averyová začala něco psát a Ashley se mračila.

Nechtěla chodit do žádné pitomé hudebky, ale chtěla odmaturovat se zbytkem svojí třídy. "Stupidní středoškolský požadavky," zamumlala. Vůbec neměla ponětí, co od hudebky na King High očekávat. Nikdo se o tu třídu nezajímal.

"V pořádku, tohle dej panu Thompsonovi o čtvrté přestávce, " podala jí paní Averyová přeložený vzkaz. "A tady je omluvenka za zmeškanou část angličtiny."

Ashley se křečovitě usmála, zatímco si brala oba papíry. Jestli si paní Averyová myslela, že se Ashley vrátí do hodiny, tak se pěkně mýlila. Jakmile opustila kancelář, šla jsi zdřímnout pod svůj oblíbený strom.

"Takže ty teď budeš chodit do hudebky?" zašeptala Sally během třetí hodiny. Matika byla jediný předmět, který měly společný, a seděly až úplně vzadu.

"Jo," řekla Ashley skrz zaťaté zuby "Z výtvarky mě vykopli." Opsala si příklad z tabule a rychle ho vypočítala.

"No, aspoň, že máš hudbu ráda," řekla Sally utěšujícím hlasem, zatímco se s obtížemi snažila počítat zadané příklady.

"Prosím tě, muzikálovej kroužek, sbor a kapela? To je jako peklo na zemi." Načmárala několik dalších výsledků a hotová s prací se v židli opřela. Ashley byla v matice opravdu dobrá.

"Ale jdi, třeba to nebude tak hrozný. Kromě toho potřebuješ odmaturovat."

"Méně mluvte a více pracujte, dámy," ozvala se učitelka za katedrou.

"Pardon, paní Everettová," omluvila se Sally a vrátila se k práci.

Ashley se dál v židli opírala a stále se mračila. "Vy také, slečno Daviesová."

"Jsem hotová," usmála se Ashley.

Paní Everettová prošla mezi lavicemi a zastavila se u Ashley. Vzala si od ní sešit a podívala se na její práci. "Dobře, Ashley, zbytek hodiny máš volno," řekla s úsměvem učitelka a vrátila jí sešit.

"Jak jsi to sakra dokázala?" ozvala se Sally, jakmile se učitelka vzdálila od jejich stolu.

"Jsem nadaná," řekla Ashley s pokrčenými rameny a vytáhla jiný sešit. Byl to sešit, kam si psala všechny svoje písničky. Nepsala do něj často, jenom když ji přepadla inspirace. Ashley měla náhlou potřebu napsat naštvanou a ukřivděnou píseň.

Když zvonek zazvonil, Ashley se pomalu došourala k hudebce. Zůstala stát přede dveřmi a už slyšela zpěv a nástroje. "Bože, vstupuju do Muzikálu ze střední." Ashley konečně otevřela dveře a vtom hudba přestala hrát. Všichni se na ni otočili a dívali se na ni, jako by byla nějaký mimozemšťan. Uprostřed místnosti stáli zpěváci muzikálového kroužku a sboru. Za nimi byla kapela.

"Přejete si?" zeptal se pan Thompson.

Ashley se vyhnula všem těm pohledům a předala mu vzkaz od paní Averyové. Přečetl si ho a usmál se. "Třído," řekl a otočil se na studenty, "Ashley se k nám ode dneška připojí."

Všichni si začali mumlat a šeptat a Ashley obrátila oči v sloup. "Raději zpíváš, nebo hraješ na nástroj?" zeptal se pan Thomson.

Ashley chtěla říct, že by si nejraději sedla dozadu a nedělala nic, ale falešně se usmála. "Na nástroj."

"Na co hraješ?"

Znovu chtěla říct, že bude hrát na cokoli, ale přinutila se k dalšímu úsměvu. "Umím hrát na kytaru."

"Výborně, nemáme žádné kytaristy, jenom čelisty a violinisty. Je tu několik kytar, které můžeš použít, než si přineseš svou." Ukázal jí na zadní část třídy.

Ashley si vůbec nevšimla piána až vzadu. A čeho si také nevšimla, byl člověk sedící za ním. Překvapené modré oči na ni odtamtud upírala Spencer Carlinová.

Možná bude hudebka nebem na zemi.

8

Spencer měla problémy soustředit se na hru na piáno, protože ji rozptylovala dívka, jež hrála na kytaru tři řady od ní. Vkročení Ashley Daviesové do hudební třídy bylo to poslední, co by Spencer očekávala.

Nemohla si pomoct a pokukovala po Ashley, která se od chvíli, kdy ji spatřila, záměrně vyhýbala jejímu pohledu. Ashley se velmi rychle chytila, na zapamatování akordů jí stačilo jen pár nakouknutí do partitury. Spencer stále zírala na Ashley, když vtom její prsty minuly správnou klávesu, což vyrušilo celou třídu.

"Pardon," zamumlala Spencer celá červená. Štvalo ji, že je piáno vždycky nejhlasitějším nástrojem v místnosti, takže je dobře poznat, když udělá chybu.

"To je v pořádku, od toho zkoušíme," prohlásil pan Thompson a pozvedl taktovkou, aby dal třídě najevo, že mohou začít znovu hrát.

Spencer pokračovala v hraní a znovu na Ashley pohlédla. Překvapilo ji, když zjistila, že jí Ashley pohled opětuje. Ashley se na ni mírně usmála a pak vrátila zrak zpátky k notovému stojanu.

Zazvonění oznámilo konec hodiny a všichni se už nemohli dočkat, až vypadnou na oběd. Ashley si posbírala věci a byla na odchodu z místnosti, když vtom ji pan Thompson zastavil.

"Slečno Daviesová, mohla byste na chvíli?"

Ashley netrpělivě sevřela ramínko tašky. Nestihne oběd, pokud to zabere moc času. "Ehm, jistě," řekla neochotně.

"Slečno Carlinová, mohla byste také na chvíli?" zeptal se učitel, než mohla Spencer opustit třídu.

Spencer na pana Thompsona pohlédla a pak se podívala na Ashley. Neměla ponětí, co by od nich mohl chtít.

"Ano, pane Thompsone?" Spencer se postavila vedle Ashley, která se znovu vyhýbala jejímu pohledu.

"Jak dobře víte, za dva týdny máme koncert-"

Ashley si nemohla pomoct a odfrkla si. Pan Thompson na ni upřel pohled. "Máte s tím nějaký problém, slečno Daviesová?"

Ashley se provinile kousla do rtu. "Ehm, ne, jenom jsem netušila, že máte koncerty."

"No, máme, a vzhledem k tomu, že jste se k nám připojila až teď, nemáte moc času, abyste se naučila všechny naše písničky." Podal jí desky se skladbami. "Tady jsou všechny písničky, které hrajeme, ale je v nich hodně úprav."

Ashley se zamračila, zatímco listovala deskami. "To se nedá během dvou týdnů naučit."

Pan Thompson se usmál na Spencer, která se na něj zmateně podívala. "A v tom právě spočívá úloha slečny Carlinové."

"Eh?" hlesly obě dívky překvapeně.

"No, Spencer je jediná, kdo zná ty písničky celé, protože hraje na piáno. Chtěl bych, abyste s ní ty písničky nacvičila a byla tak schopná vystoupit s námi," vysvětlil pan Thompson.

To se mohlo zvrtnout tolika způsoby, až Ashley nevěděla, s čím začít. "Myslím, že se je dokážu naučit sama," řekla, zatímco se znovu podívala do desek "Spencer mi nemusí pomáhat."

Spencer se na ni zvědavě podívala. Byla si jistá, že Ashley skočí po příležitosti s ní cvičit. "Mně to nevadí," prohlásila Spencer a Ashley jí věnovala překvapený pohled. "Teda," odkašlala jsi. "Jestli se je tak naučíš rychlejš, nebude mi vadit ti pomoct."

"Dobrá tedy," řekl pan Thompson a tlesk rukama. "Děkuji, Spencer. Teď můžete jít na oběd, děvčata."

"Chceš se teda sejít po škole?" zeptala se Ashley, když vyšly ze třídy.

Spencer náhle došlo, v jaké situace se ocitla, a velmi znervózněla. "Och, ehm, po škole mám zasedání studentský rady."

"Jo, pravda," řekla Ashley trochu zklamaně. "No, kdykoli budeš mít čas, dej prostě vědět Casey."

"Proč Casey?" zeptala se Spencer, zatímco se zastavila u své skříňky. Bylo trochu divné jít vedle Ashley a nebýt terčem jejích balicích hlášek.

"No, Casey to může říct Sally a ta to potom může říct mně," řekla Ashley věcně.

Spencer si nemohla pomoct a musela se tomu usmát. "A proč ti to nemůžu říct sama?"

"No, ehm," odmlčela se Ashley, když spatřila, že k nim jdou Casey a Sally. "Čau, holky!"

"Taky čau," řekla Sally a věnovala Ashley pohled. "Copak tu vy dvě děláte?"

Casey věnovala stejný pohled Spencer. "Jo, copak se to tu děje?"

"Právě jsme přišly z hudebky," řekla Spencer a odložila si učebnice do skříňky.

"Nevěděla jsem, že chodíš na hudebku," obrátila se Casey na Ashley.

"No, ode dneška chodím." Ashley se otočila na Sally. "Můžeme vyrazit na oběd?"

Sally na to nic neřekla, jen nervózně přešlápla. "Můžu s tebou na vteřinku mluvit?" Popadla Ashley za ruku a odvedla ji dál od Spencer a Casey. Ashley jí věnovala zmatený pohled. "Nemohly bychom zůstat na oběd tady?" zeptala se Sally s pohledem na Casey.

"Můžeš jí říct, ať jde s náma," obrátila Ashley oči v sloup.

"Ja vím, ale Casey má nevysvětlitelnej strach z toho, že když budeme obědvat mimo školu, přijde pozdě do hodiny. Mohly bychom teda prosím zůstat tady?" udělala Sally na Ashley psí oči.

"Fajn, ale dáš mi půlku svýho oběda. V žádným případě nebudu jíst ten hnus ze školní jídelny."

Sally ji podala papírový pytlík. "Už jsem ti připravila vlastní."

Ashley si pytlík vzala a podívala se dovnitř. "Jé, zabalila jsi mi Gushers." Vyndala ovocnou tyčinku a rozbalila ji. "Jsi nejlepší, Sally!" prohlásila přehnaně nadšeným hlasem a strčila si tyčinku do pusy. Sally jen obrátila oči v sloup a vydala se zpátky ke Casey.

Až když šly všechny čtyři ke stolu, uvědomila si Ashley, že bude obědvat společně se Spencer. Všechny si sedly ke stolu a pustily se do jídla. Ashley zůstávala potichu a poslouchala, jak se ostatní holky baví, sem tam přidala nějaké to slovo. Když jedla sendvič se šunkou a sýrem, který jí připravila Sally, ucítila na sobě něčí pohled. Vzhlédla a zrudla, když spatřila, že ji sleduje Spencer.

Spencer se rychle podívala jinam a znovu se pustila do jídla. "Ehm, jestli chceš, můžeme se sejít po tom zasedání," řekla Spencer tiše.

Ashley rychle vzhlédla. "Jasně, v kolik to zasedání končí?"

"Ve čtyři. Kde chceš zkoušet?"

Ashley chtěla navrhnout, že u ní doma, ale nebyla si jistá, jestli by to Spencer přišlo jako dobrý nápad, proto řekla neutrálně: "Kdekoliv chceš."

Spencer se zamyšleně kousla do rtu. "Můžeme cvičit u mě doma. Sice mám jenom klávesy, ale myslím, že to bude stačit. Sice by bylo fajn hrát na skutečný piáno, ale hudebna bude po skončení zasedání už zavřená."

"Ashley má piáno," vstoupila do konverzace Sally. "Proč necvičíte u ní?"

Ashley ji pod stolem kopla a Sally trochu nadskočila a upřela na ni zrak.

"To zní jako dobrej nápad," prohlásila Casey. A také trochu nadskočila.

"Ehm, jestli bude Spencer chtít," řekla Ashley nervózně.

Spencer se na chvíli zamyslela. "Nebude mi to vadit, pokud to nebude vadit Ashley."

"Och ne, mně to vůbec nevadí," odvětila Ashley dychtivě. "Teda, jo, můžeme cvičit u mě doma."

Spencer se usmála. "Fajn, přijdu tam."

"‘Ashley má piáno,’" napodobila Ashley Sallyin hlas a hodila po Sally polštář. Pak zabořila hlavu do své matrace a zanaříkala.

"Co ti vadí? Prokázala jsem ti laskavost."

"Laskavost?" Ashley zvedla hlavu a věnovala ji pohled. "Sal, je to mezi náma teď děsně divný a k tomu jsme ještě nucený spolu cvičit. Nechci, aby se stalo něco špatnýho." Zvedla partitury a začala v nich listovat.

"Ale jdi ty, na něco takovýho jsi čekala děsně dlouho, a teď mi chceš tvrdit, že se o nic pokusíš?" zeptala se Sally nevěřícně.

"Ne, nepokusím. Už ji nechci dál štvát. Ví, že ji mám ráda a pořád se nic nezměnilo."

Sally jen zavrtěla hlavou a vzala si od ní desky. "Proč prostě nejsi sama sebou a možná, jenom možná tě Spencer bude mít ráda."

Ashley se kousla do rtu. Ještě neřekla Sally o tom, co jí Spencer řekla tu noc v parku. Nevěděla, co tím myslela, ale nechtěla si dělat plané naděje. Mezi ní a Spencer to bylo tak choulostivé, že by to jeden špatný pohyb dokázal zbořit jako domeček z karet.

"Klepy, klepy," strčila hlavu do Ashleyina pokoje Christine.

"Ahoj, mami," odvětila Ashley, která byla za to vyrušení vděčná.

"Zdravím, paní Daviesová," pozdravila Sally s úsměvem. "Jak jde život?"

Christine vstoupila do pokoje a začala sbírat poházené oblečení a dávat ho do koše v rohu pokoje. "Nestíhám, jako vždycky. Nevadilo by ti, kdybych si na chvíli promluvila s Ashley o samotě?"

"Jistě, stejně už musím jít domů." Sally si vzala tašku a vyrazila ke dveřím. "Pozdějc mi koukej zavolat," poručila Ashley.

Christine si stoupla do čela postele a zkřížila si ruce. "Měla jsem velice zajímavý telefonát s tvou výchovnou poradkyní," začala.

Ashley polkla a věnovala matce široký úsměv. "Opravdu? Říkala, jak skvěle mi to ve škole jde?"

"Ashley," pronesla Christine vážně. "Říkala, že tě vyhodili z výtvarky."

"Tak jo, vím, že to zní blbě, ale nedělej si starosti, už místo ní chodím na jinej předmět." Ashley se znovu usmála a doufala, že se její matka nerozzuří. "Vlastně sem dneska přijde někdo, kdo mi pomůže všechno dohonit."

Christine měla stále v očích spalující pohled, ale trochu se uklidnila. "Já vím, paní Averyová mi říkala, že teď chodíš na hudebku. Koukej brát tenhle předmět zodpovědně, Ashley Daviesová."

Ashley energicky přikývla. "Neboj, mami. Beru. Je to všechno?"

"Ne tak docela," zazubila se Christine. "Máš na týden zakázáno chodit na oběd mimo školu."

"Cože?" zamračila se Ashley. "Ale jídlo ve školní jídelně je určitě zdraví škodlivý. Nechceš přece, aby tvá milovaná dcera umřela, že ne?" Nahodila smutný obličej, ale Christine pouze zavrtěla hlavou.

"Nos si oběd z domova." Políbila Ashley na čelo. "Jeden týden. A dozvím se, jestli půjdeš k Terrymu, Ashley."

Ashley znovu posmutněla, zatímco sledovala, jak její matka odchází z pokoje. Představa, že by musela vstát dřív, aby si udělala oběd, se jí vůbec nelíbila. Jedinou kladnou stránkou obědvání ve škole bylo to, že se uvidí se Spencer. Při myšlence na ni se usmála a podívala se na hodinky. Spencer Carlinová s ní přijde cvičit zhruba za půl hodinu. Ashley jen doufala, že nic nezvoře.